Chinese
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 巴拉基咖(波羅夷)
1102 巴吉帝亞(波逸提)
1103 大品(律藏)
1104 小品
1105 附隨
1201 巴拉基咖(波羅夷)義註-1
1202 巴拉基咖(波羅夷)義註-2
1203 巴吉帝亞(波逸提)義註
1204 大品義註(律藏)
1205 小品義註
1206 附隨義註
1301 心義燈-1
1302 心義燈-2
1303 心義燈-3
1401 疑惑度脫
1402 律攝註釋
1403 金剛智疏
1404 疑難解除疏-1
1405 疑難解除疏-2
1406 律莊嚴疏-1
1407 律莊嚴疏-2
1408 古老解惑疏
1409 律抉擇-上抉擇
1410 律抉擇疏-1
1411 律抉擇疏-2
1412 巴吉帝亞等啟請經
1413 小戒學-根本戒學

8401 清淨道論-1
8402 清淨道論-2
8403 清淨道大複註-1
8404 清淨道大複註-2
8405 清淨道論導論

8406 長部問答
8407 中部問答
8408 相應部問答
8409 增支部問答
8410 律藏問答
8411 論藏問答
8412 義注問答
8413 語言學詮釋手冊
8414 勝義顯揚
8415 隨燈論誦
8416 發趣論燈論
8417 禮敬文
8418 大禮敬文
8419 依相讚佛偈
8420 經讚
8421 蓮花供
8422 勝者莊嚴
8423 語蜜
8424 佛德偈集
8425 小史
8427 佛教史
8426 大史
8429 目犍連文法
8428 迦旃延文法
8430 文法寶鑑(詞幹篇)
8431 文法寶鑑(詞根篇)
8432 詞形成論
8433 目犍連五章
8434 應用成就讀本
8435 音韻論讀本
8436 阿毗曇燈讀本
8437 阿毗曇燈疏
8438 妙莊嚴論讀本
8439 妙莊嚴論疏
8440 初學入門義抉擇精要
8446 詩王智論
8447 智論花鬘
8445 法智論
8444 大羅漢智論
8441 世間智論
8442 經典智論
8443 勇士百智論
8450 考底利耶智論
8448 人眼燈
8449 四護衛燈
8451 妙味之流
8452 界清淨
8453 韋桑達拉頌
8454 目犍連語釋五章
8455 塔史
8456 佛牙史
8457 詞根讀本注釋
8458 舍利史
8459 象頭山寺史
8460 勝者行傳
8461 勝者宗燈
8462 油鍋偈
8463 彌蘭王問疏
8464 詞花鬘
8465 詞成就論
8466 正理滴論
8467 迦旃延詞根注
English8468 邊境山注釋
2101 戒蘊品
2102 大品(長部)
2103 波梨品
2201 戒蘊品註義註
2202 大品義註(長部)
2203 波梨品義註
2301 戒蘊品疏
2302 大品複註(長部)
2303 波梨品複註
2304 戒蘊品新複註-1
2305 戒蘊品新複註-2
3101 根本五十經
3102 中五十經
3103 後五十經
3201 根本五十義註-1
3202 根本五十義註-2
3203 中五十義註
3204 後五十義註
3301 根本五十經複註
3302 中五十經複註
3303 後五十經複註
4101 有偈品
4102 因緣品
4103 蘊品
4104 六處品
4105 大品(相應部)
4201 有偈品義注
4202 因緣品義注
4203 蘊品義注
4204 六處品義注
4205 大品義注(相應部)
4301 有偈品複註
4302 因緣品註
4303 蘊品複註
4304 六處品複註
4305 大品複註(相應部)
5101 一集經
5102 二集經
5103 三集經
5104 四集經
5105 五集經
5106 六集經
5107 七集經
5108 八集等經
5109 九集經
5110 十集經
5111 十一集經
5201 一集義註
5202 二、三、四集義註
5203 五、六、七集義註
5204 八、九、十、十一集義註
5301 一集複註
5302 二、三、四集複註
5303 五、六、七集複註
5304 八集等複註
6101 小誦
6102 法句經
6103 自說
6104 如是語
6105 經集
6106 天宮事
6107 餓鬼事
6108 長老偈
6109 長老尼偈
6110 譬喻-1
6111 譬喻-2
6112 諸佛史
6113 所行藏
6114 本生-1
6115 本生-2
6116 大義釋
6117 小義釋
6118 無礙解道
6119 導論
6120 彌蘭王問
6121 藏釋
6201 小誦義注
6202 法句義注-1
6203 法句義注-2
6204 自說義注
6205 如是語義註
6206 經集義注-1
6207 經集義注-2
6208 天宮事義注
6209 餓鬼事義注
6210 長老偈義注-1
6211 長老偈義注-2
6212 長老尼義注
6213 譬喻義注-1
6214 譬喻義注-2
6215 諸佛史義注
6216 所行藏義注
6217 本生義注-1
6218 本生義注-2
6219 本生義注-3
6220 本生義注-4
6221 本生義注-5
6222 本生義注-6
6223 本生義注-7
6224 大義釋義注
6225 小義釋義注
6226 無礙解道義注-1
6227 無礙解道義注-2
6228 導論義注
6301 導論複註
6302 導論明解
7101 法集論
7102 分別論
7103 界論
7104 人施設論
7105 論事
7106 雙論-1
7107 雙論-2
7108 雙論-3
7109 發趣論-1
7110 發趣論-2
7111 發趣論-3
7112 發趣論-4
7113 發趣論-5
7201 法集論義註
7202 分別論義註(迷惑冰消)
7203 五部論義註
7301 法集論根本複註
7302 分別論根本複註
7303 五論根本複註
7304 法集論複註
7305 五論複註
7306 阿毘達摩入門
7307 攝阿毘達磨義論
7308 阿毘達摩入門古複註
7309 阿毘達摩論母

English
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
Hindi8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Hindi
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
Indonesian8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

उन भगवान, अर्हत्, सम्यक्सम्बुद्ध को नमस्कार हो।


Majjhimanikāye

मज्झिमनिकाय में।


Majjhimapaṇṇāsa-aṭṭhakathā

मज्झिमपण्णास-अट्ठकथा।


1. Gahapativaggo

1. गहपति वग्ग (गृहपति वर्ग)।


1. Kandarakasuttavaṇṇanā

1. कन्दरक सुत्त की व्याख्या (कन्दरक सुत्त वण्णना)।


1. Evaṃ me sutanti kandarakasuttaṃ. Tattha campāyanti evaṃnāmake nagare. Tassa hi nagarassa ārāmapokkharaṇīādīsu tesu tesu ṭhānesu campakarukkhāva ussannā ahesuṃ, tasmā campāti saṅkhamagamāsi. Gaggarāya pokkharaṇiyā tīreti tassa campānagarassa avidūre gaggarāya nāma rājamahesiyā khaṇitattā gaggarāti laddhavohārā pokkharaṇī atthi. Tassā tīre samantato nīlādipañcavaṇṇakusumapaṭimaṇḍitaṃ mahantaṃ campakavanaṃ. Tasmiṃ bhagavā kusumagandhasugandhe campakavane viharati. Taṃ sandhāya ‘‘gaggarāya pokkharaṇiyā tīre’’ti vuttaṃ. Mahatā bhikkhusaṅghena saddhinti adassitaparicchedena mahantena bhikkhusaṅghena saddhiṃ. Pessoti tassa nāmaṃ. Hatthārohaputtoti hatthācariyassa putto. Kandarako ca paribbājakoti kandarakoti evaṃnāmo channaparibbājako. Abhivādetvāti chabbaṇṇānaṃ ghanabuddharasmīnaṃ antaraṃ pavisitvā pasannalākhārase nimujjamāno viya, siṅgīsuvaṇṇavaṇṇaṃ dussavaraṃ pasāretvā sasīsaṃ pārupamāno viya, vaṇṇagandhasampannacampakapupphāni sirasā sampaṭicchanto viya, sinerupādaṃ upagacchanto puṇṇacando viya bhagavato cakkalakkhaṇapaṭimaṇḍite alattakavaṇṇaphullapadumasassirike pāde vanditvāti attho. Ekamantaṃ nisīdīti chanisajjadosavirahite ekasmiṃ okāse nisīdi.

1. ‘एवं मे सुतं’ इत्यादि कन्दरक सुत्त है। वहाँ ‘चम्पायं’ का अर्थ है—चम्पा नामक नगर में। उस नगर के उद्यानों और पुष्करिणियों (पोखरों) आदि के उन-उन स्थानों में चम्पक (चम्पा) के वृक्षों की अधिकता थी, इसलिए उसे ‘चम्पा’ कहा गया। ‘गग्गराय पोक्खरणिया तीरे’ का अर्थ है—उस चम्पा नगर के पास ही गग्गरा नामक राजमहिषी द्वारा खुदवाए जाने के कारण ‘गग्गरा’ नाम से प्रसिद्ध एक पुष्करिणी है। उसके तट पर चारों ओर नीले आदि पाँच रंगों के फूलों से सुसज्जित एक विशाल चम्पक वन है। भगवान उसी फूलों की गंध से सुवासित चम्पक वन में विहार करते हैं। उसी के संदर्भ में ‘गग्गराय पोक्खरणिया तीरे’ कहा गया है। ‘महता भिक्खुसंघेन सद्धिं’ का अर्थ है—बिना किसी निश्चित संख्या (जैसे पाँच सौ या तीन सौ) के निर्देश के, एक विशाल भिक्षु संघ के साथ। ‘पेस्सो’ उस हस्ति-आरोहक (महावत) के पुत्र का नाम है। ‘हत्थारोहपुत्तो’ का अर्थ है—हाथी के आचार्य (महावत) का पुत्र। ‘कन्दरको च परिब्बाजको’ यहाँ कन्दरक इस नाम का एक वस्त्रधारी (छन्न) परिव्राजक है। ‘अभिवादेत्वा’ का अर्थ है—छह वर्णों वाली सघन बुद्ध-रश्मियों के भीतर प्रवेश कर, मानो निर्मल लाक्षारस में डूबते हुए, सुवर्ण के समान कान्ति वाले श्रेष्ठ दुशालों को फैलाकर सिर सहित ओढ़ते हुए, वर्ण और गंध से युक्त चम्पक पुष्पों के आभूषण को सिर पर धारण करते हुए, सुमेरु पर्वत की तलहटी में पहुँचते हुए पूर्ण चन्द्रमा के समान, भगवान के चक्र-लक्षणों से सुसज्जित और लाक्षारस के रंग के खिले हुए पद्म (कमल) के समान शोभायमान चरणों की वन्दना करके—यह अर्थ है। ‘एकमन्तं निसीदि’ का अर्थ है—बैठने के छह दोषों से रहित एक उपयुक्त स्थान पर बैठ गया।


Tuṇhībhū taṃ tuṇhībhūtanti yato yato anuviloketi, tato tato tuṇhībhūtamevāti attho. Tattha hi ekabhikkhussāpi hatthakukkuccaṃ vā pādakukkuccaṃ vā natthi, sabbe bhagavato ceva gāravena attano ca sikkhitasikkhatāya aññamaññaṃ vigatasallāpā antamaso ukkāsitasaddampi akarontā sunikhātaindakhīlā viya nivātaṭṭhāne sannisinnaṃ mahāsamuddaudakaṃ viya kāyenapi niccalā manasāpi avikkhittā rattavalāhakā viya sinerukūṭaṃ bhagavantaṃ parivāretvā nisīdiṃsu. Paribbājakassa evaṃ sannisinnaṃ parisaṃ disvā mahantaṃ pītisomanassaṃ uppajji. Uppannaṃ pana antohadayasmiṃyeva sannidahituṃ asakkonto piyasamudāhāraṃ samuṭṭhāpesi. Tasmā acchariyaṃ bhotiādimāha.

‘तुण्हीभूतं तुण्हीभूतं’ का अर्थ है—वह जहाँ-जहाँ देखता था, वहाँ-वहाँ (भिक्षु संघ) मौन ही था। वहाँ एक भी भिक्षु के हाथ या पैर की चंचलता नहीं थी। सभी भगवान के प्रति गौरव के कारण और स्वयं की सुशिक्षित विनयशीलता के कारण परस्पर वार्तालाप से रहित थे, यहाँ तक कि वे खाँसने तक का शब्द भी नहीं कर रहे थे। वे गहराई से गड़े हुए इन्द्रकीलों (द्वार-स्तम्भों) के समान, वायु-रहित स्थान पर स्थित महासमुद्र के जल के समान शरीर से निश्चल और मन से अविचलित होकर, सुमेरु शिखर को घेरे हुए लाल बादलों के समान भगवान को चारों ओर से घेरकर बैठे थे। परिव्राजक ने इस प्रकार शान्त बैठी हुई परिषद् को देखकर महान प्रीति और सौमनस्य (प्रसन्नता) प्राप्त की। उत्पन्न हुई उस प्रीति को हृदय के भीतर ही दबाकर रखने में असमर्थ होकर उसने प्रिय वचन कहे। इसलिए उसने ‘अच्छरियं भो’ इत्यादि कहा।


Tattha andhassa pabbatārohanaṃ viya niccaṃ na hotīti acchariyaṃ. Ayaṃ tāva saddanayo. Ayaṃ pana aṭṭhakathānayo, accharāyogganti acchariyaṃ. Accharaṃ paharituṃ yuttanti attho. Abhūtapubbaṃ bhūtanti abbhutaṃ. Ubhayampetaṃ vimhayassevādhivacanaṃ. Taṃ panetaṃ garahaacchariyaṃ, pasaṃsāacchariyanti duvidhaṃ hoti. Tattha acchariyaṃ moggallāna abbhutaṃ moggallāna, yāva bāhāgahaṇāpi nāma so moghapuriso āgamessatīti (cūḷava. 383; a. ni. 8.20), idaṃ garahaacchariyaṃ nāma. ‘‘Acchariyaṃ nandamāte abbhutaṃ nandamāte, yatra hi nāma cittuppādampi parisodhessasīti (a. ni. 7.53) idaṃ pasaṃsāacchariyaṃ nāma. Idhāpi idameva adhippetaṃ’’ ayañhi taṃ pasaṃsanto evamāha.

वहाँ ‘अच्छरियं’ का अर्थ है—जैसे अंधे का पर्वत पर चढ़ना नित्य नहीं होता, वैसे ही जो नित्य न हो वह आश्चर्य है। यह शब्द का अर्थ है। किन्तु अट्ठकथा का नय (विधि) यह है—जो चुटकी बजाने (अच्छरा) के योग्य हो, वह ‘अच्छरियं’ है। चुटकी बजाकर प्रशंसा करने योग्य—यह अर्थ है। जो पहले कभी न हुआ हो और अब हुआ हो, वह ‘अब्भुतं’ (अद्भुत) है। ये दोनों ही विस्मय के वाचक हैं। वह आश्चर्य दो प्रकार का होता है—निन्दा-आश्चर्य और प्रशंसा-आश्चर्य। उनमें से ‘आश्चर्य है मोग्गल्लान, अद्भुत है मोग्गल्लान, कि वह मोघपुरुष हाथ पकड़े जाने तक प्रतीक्षा करेगा’—यह निन्दा-आश्चर्य है। ‘आश्चर्य है नन्दमाता, अद्भुत है नन्दमाता, कि तुम चित्त के उत्पन्न होने को भी शुद्ध कर लोगी’—यह प्रशंसा-आश्चर्य है। यहाँ भी यही (प्रशंसा) अभिप्रेत है। वह (परिव्राजक) प्रशंसा करते हुए ऐसा कहता है।


Yāvañcidanti ettha idanti nipātamattaṃ. Yāvāti pamāṇaparicchedo, yāva sammā paṭipādito, yattakena pamāṇena sammā paṭipādito, na sakkā tassa vaṇṇe vattuṃ, atha kho acchariyamevetaṃ abbhutamevetanti vuttaṃ hoti. Etaparamaṃyevāti evaṃ sammā paṭipādito eso bhikkhusaṅgho tassāpi bhikkhusaṅghassa paramoti etaparamo, taṃ etaparamaṃ yathā ayaṃ paṭipādito, evaṃ paṭipāditaṃ katvā paṭipādesuṃ, na ito bhiyyoti attho. Dutiyanaye evaṃ paṭipādessanti, na ito bhiyyoti yojetabbaṃ. Tattha paṭipāditoti ābhisamācārikavattaṃ ādiṃ katvā sammā apaccanīkapaṭipattiyaṃ yojito. Atha kasmā ayaṃ paribbājako atītānāgate buddhe dasseti, kimassa tiyaddhajānanañāṇaṃ atthīti. Natthi, nayaggāhe pana ṭhatvā ‘‘yenākārena ayaṃ bhikkhusaṅgho sannisinno danto vinīto upasanto, atītabuddhāpi etaparamaṃyeva katvā paṭipajjāpesuṃ, anāgatabuddhāpi paṭipajjāpessanti, natthi ito uttari paṭipādanā’’ti maññamāno anubuddhiyā evamāha.

‘यावञ्चिदं’ यहाँ ‘इदं’ मात्र निपात है। ‘याव’ परिमाण (सीमा) का बोधक है—जिस सीमा तक भली-भाँति प्रशिक्षित किया गया है, जिस परिमाण में सम्यक् रूप से प्रतिपादित किया गया है, उसके गुणों का वर्णन करना संभव नहीं है, बल्कि यह केवल आश्चर्य और अद्भुत ही है—यह कहा गया है। ‘एतपरमंयेवा’ का अर्थ है—इस प्रकार सम्यक् रूप से प्रशिक्षित यह भिक्षु संघ, उस (अतीत-अनागत) भिक्षु संघ के लिए भी परम (उत्कृष्ट) है। जैसे यह प्रशिक्षित है, वैसे ही अतीत के बुद्धों ने भी प्रशिक्षित किया था, इससे अधिक और कुछ नहीं—यह अर्थ है। द्वितीय नय (अनागत) में—इसी प्रकार भविष्य में प्रशिक्षित करेंगे, इससे अधिक नहीं—ऐसा जोड़ना चाहिए। वहाँ ‘पटिपादितो’ का अर्थ है—आभिसमाचारिक (शिष्टाचार सम्बन्धी) व्रतों से आरम्भ कर सम्यक् अविरोधी प्रतिपत्ति (आचरण) में लगाया गया। अब, यह परिव्राजक अतीत और अनागत के बुद्धों को क्यों दिखाता है? क्या उसके पास त्रिकालदर्शी ज्ञान है? नहीं, बल्कि वर्तमान स्थिति को देखकर वह अनुमान (नयग्गाह) से कहता है—‘जिस प्रकार यह भिक्षु संघ बैठा है, दान्त (इन्द्रियजयी), विनीत और उपशान्त है, अतीत के बुद्धों ने भी इसी पराकाष्ठा तक प्रशिक्षित किया होगा और भविष्य के बुद्ध भी इसी प्रकार प्रशिक्षित करेंगे, इससे श्रेष्ठ और कोई प्रशिक्षण नहीं है’—ऐसा मानते हुए उसने अपनी बुद्धि से ऐसा कहा।


2. Evametaṃ kandarakāti pāṭiekko anusandhi. Bhagavā kira taṃ sutvā ‘‘kandaraka tvaṃ bhikkhusaṅghaṃ upasantoti vadasi, imassa pana bhikkhusaṅghassa upasantakāraṇaṃ tuyhaṃ apākaṭaṃ, na hi tvaṃ samatiṃsa pāramiyā pūretvā kusalamūlaṃ paripācetvā bodhipallaṅke sabbaññutaññāṇaṃ paṭivijjhi, mayā pana pāramiyo pūretvā ñātatthacariyaṃ lokatthacariyaṃ buddhatthacariyañca koṭiṃ pāpetvā bodhipallaṅke sabbaññutaññāṇaṃ paṭividdhaṃ, mayhaṃ etesaṃ upasantakāraṇaṃ pākaṭa’’nti dassetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi.

2. ‘एवमेतं कन्दरक’ यह एक अलग अनुसन्धि (प्रसंग) है। भगवान ने उसकी बात सुनकर कहा—‘कन्दरक, तुम भिक्षु संघ को उपशान्त कह रहे हो, किन्तु इस भिक्षु संघ की शान्ति का कारण तुम्हें स्पष्ट नहीं है। तुमने तीस पारमिताओं को पूर्ण कर, कुशल-मूलों को परिपक्व कर बोधि-पलंग पर सर्वज्ञता प्राप्त नहीं की है। किन्तु मैंने पारमिताओं को पूर्ण कर, ज्ञातार्थचर्या, लोकार्थचर्या और बुद्धार्थचर्या को पराकाष्ठा तक पहुँचाकर बोधि-पलंग पर सर्वज्ञता प्राप्त की है, अतः मुझे इनके उपशान्त होने का कारण स्पष्ट है’—यह दिखाने के लिए उन्होंने यह देशना आरम्भ की।


Santi hi kandarakāti ayampi pāṭiekko anusandhi. Bhagavato kira etadahosi – ‘‘ayaṃ paribbājako imaṃ bhikkhusaṅghaṃ upasantoti vadati, ayañca bhikkhusaṅgho kappetvā pakappetvā kuhakabhāvena iriyāpathaṃ saṇṭhapento cittena anupasanto na upasantākāraṃ dasseti. Ettha pana bhikkhusaṅghe paṭipadaṃ pūrayamānāpi paṭipadaṃ pūretvā matthakaṃ patvā ṭhitabhikkhūpi atthi, tattha paṭipadaṃ pūretvā matthakaṃ pattā attanā paṭividdhaguṇeheva upasantā, paṭipadaṃ pūrayamānā uparimaggassa vipassanāya upasantā, ito muttā pana avasesā catūhi satipaṭṭhānehi upasantā. Taṃ nesaṃ upasantakāraṇaṃ dassessāmī’’ti ‘‘iminā ca iminā ca kāraṇena ayaṃ bhikkhusaṅgho upasanto’’ti dassetuṃ ‘‘santi hi kandarakā’’tiādimāha.

"सन्ति हि कन्दरक" (हे कन्दरक, ऐसे भिक्षु हैं) - यह भी एक अलग अनुसन्धि (प्रसंग) है। भगवान के मन में यह विचार आया - "यह परिव्राजक इस भिक्षु-संघ को 'शान्त' कहता है। और यह भिक्षु-संघ बनावटीपन या कपट से अपनी ईर्यापथ (हाव-भाव) को व्यवस्थित कर, मन से अशान्त होते हुए भी केवल शान्त होने का दिखावा नहीं कर रहा है। बल्कि इस भिक्षु-संघ में प्रतिपदा (साधना) को पूर्ण करने वाले और प्रतिपदा को पूर्ण कर शिखर (अरहत्व) को प्राप्त भिक्षु भी हैं। उनमें से, जिन्होंने प्रतिपदा पूर्ण कर शिखर प्राप्त कर लिया है, वे स्वयं के द्वारा साक्षात्कृत गुणों के कारण ही शान्त हैं; जो प्रतिपदा को पूर्ण कर रहे हैं, वे आगामी मार्गों के लिए विपश्यना के द्वारा शान्त हैं; और इनसे मुक्त जो शेष (कल्याणकारी पृथग्जन) हैं, वे चार स्मृतिप्रस्थानों (सतिपट्ठान) के द्वारा शान्त हैं। मैं उसे उनके शान्त होने का कारण दिखाऊँगा।" इसी कारण से "यह भिक्षु-संघ शान्त है" यह दिखाने के लिए उन्होंने "सन्ति हि कन्दरक" आदि कहा।


Tattha arahanto khīṇāsavātiādīsu yaṃ vattabbaṃ, taṃ mūlapariyāyasuttavaṇṇanāyameva vuttaṃ. Sekhapaṭipadampi tattheva vitthāritaṃ. Santatasīlāti satatasīlā nirantarasīlā. Santatavuttinoti tasseva vevacanaṃ, santatajīvikā vātipi attho. Tasmiṃ santatasīle ṭhatvāva jīvikaṃ kappenti, na dussīlyaṃ maraṇaṃ pāpuṇantīti attho.

वहाँ "अरहन्तो खीणासवा" (अरहन्त क्षीणास्रव) आदि पदों के विषय में जो कहना है, वह मूलपरियाय सुत्त की व्याख्या में ही कहा जा चुका है। शैक्ष-प्रतिपदा (सेखपटिपदा) का विस्तार भी वहीं किया गया है। "सन्ततसीला" का अर्थ है - सतत शील वाले, निरन्तर शील वाले। "सन्ततवुत्तिनो" उसी का पर्यायवाची है, जिसका अर्थ 'निरन्तर आजीविका वाले' भी है। वे उस सतत शील में स्थित होकर ही आजीविका चलाते हैं, दुःशील होकर जीने के बजाय मृत्यु को प्राप्त होना (बेहतर समझते) हैं - यह अर्थ है।


Nipakāti nepakkena samannāgatā paññavanto. Nipakavuttinoti paññāya vuttino, paññāya ṭhatvā jīvikaṃ kappenti. Yathā ekacco sāsane pabbajitvāpi jīvitakāraṇā chasu agocaresu carati, vesiyāgocaro hoti, vidhavathullakumārikapaṇḍakapānāgārabhikkhunigocaro hoti. Saṃsaṭṭho viharati rājūhi rājamahāmattehi titthiyehi titthiyasāvakehi ananulomikena gihisaṃsaggena (vibha. 514), vejjakammaṃ karoti, dūtakammaṃ karoti, pahiṇakammaṃ karoti, gaṇḍaṃ phāleti, arumakkhanaṃ deti, uddhaṃvirecanaṃ deti, adhovirecanaṃ deti, natthutelaṃ pacati, pivanatelaṃ pacati, veḷudānaṃ, pattadānaṃ, pupphadānaṃ, phaladānaṃ, sinānadānaṃ, dantakaṭṭhadānaṃ, mukhodakadānaṃ, cuṇṇamattikadānaṃ deti, cāṭukamyaṃ karoti, muggasūpiyaṃ, pāribhaṭuṃ, jaṅghapesaniyaṃ karotīti ekavīsatividhāya anesanāya jīvikaṃ kappento anipakavutti nāma hoti, na paññāya ṭhatvā jīvikaṃ kappeti, tato kālakiriyaṃ katvā samaṇayakkho nāma hutvā ‘‘tassa saṅghāṭipi ādittā hoti sampajjalitā’’ti vuttanayena mahādukkhaṃ anubhoti. Evaṃvidhā ahutvā jīvitahetupi sikkhāpadaṃ anatikkamanto catupārisuddhisīle patiṭṭhāya yathābalaṃ buddhavacanaṃ uggaṇhitvā rathavinītapaṭipadaṃ, mahāgosiṅgapaṭipadaṃ, mahāsuññatapaṭipadaṃ, anaṅgaṇapaṭipadaṃ, dhammadāyādapaṭipadaṃ, nālakapaṭipadaṃ, tuvaṭṭakapaṭipadaṃ, candopamapaṭipadanti imāni ariyapaṭipadāni pūrento catupaccaya-santosa-bhāvanārāma-ariyavaṃsapaṭipattiyaṃ kāyasakkhino hutvā anīkā nikkhantahatthī viya yūthā vissaṭṭhasīho viya nipacchābandhamahānāvā viya ca gamanādīsu ekavihārino vipassanaṃ paṭṭhapetvā ajjaajjeva arahattanti pavattaussāhā viharantīti attho.

"निपका" का अर्थ है - प्रज्ञा (निपक्क) से युक्त, प्रज्ञावान। "निपकवुत्तिनो" का अर्थ है - प्रज्ञा से जीविका चलाने वाले, प्रज्ञा में स्थित होकर आजीविका चलाने वाले। जैसे कोई शासन (धर्म) में प्रव्रजित होकर भी आजीविका के कारण छह अगोचरों (अनुचित स्थानों) में विचरण करता है, जैसे वेश्याओं के यहाँ जाना, विधवाओं, प्रौढ़ कुमारियों, नपुंसकों, मदिरालयों और भिक्षुणियों के यहाँ जाना। राजाओं, राज-महामात्रों, तीर्थिकों और उनके शिष्यों के साथ अनुचित गृहस्थ-संसर्ग में रहता है; वैद्य-कर्म (चिकित्सा) करता है, दूत-कर्म करता है, संदेशवाहक का काम करता है, फोड़े चीरता है, घाव पर लेप लगाता है, वमन की दवा देता है, विरेचन की दवा देता है, नसवार का तेल पकाता है, पीने का तेल पकाता है; बाँस, पत्ते, फूल, फल, स्नान-चूर्ण, दातून, मुख-प्रक्षालन जल, मिट्टी का चूर्ण आदि देता है; चाटुकारिता करता है, 'मुग्गसूपिय' (आधा सच-आधा झूठ) बोलता है, परोसने का काम या जंघा-प्रेषण (दौड़-धूप के काम) करता है - इस प्रकार इक्कीस प्रकार की अनेषणा (अनुचित खोज) से आजीविका चलाने वाला 'अनिपकवृत्ति' कहलाता है, वह प्रज्ञा में स्थित होकर आजीविका नहीं चलाता। वह मृत्यु के बाद 'श्रमण-यक्ष' बनकर "उसका संघात (चीवर) भी प्रदीप्त और प्रज्वलित होता है" इस विधि से महादुःख भोगता है। ऐसा न होकर, जीवन के लिए भी शिक्षापदों का उल्लंघन न करते हुए, चार पारिशुद्धि शीलों में प्रतिष्ठित होकर, यथाशक्ति बुद्ध-वचन को सीखकर - रथविनीत-प्रतिपदा, महागोसिंग-प्रतिपदा, महासुञ्ञत-प्रतिपदा, अनंगण-प्रतिपदा, धम्मदयाद-प्रतिपदा, नालक-प्रतिपदा, तुवट्टक-प्रतिपदा, चन्दोपम-प्रतिपदा - इन आर्य प्रतिपदाओं को पूर्ण करते हुए, चार प्रत्यय-सन्तोष और भावना-राम रूपी आर्यवंश-प्रतिपत्ति में 'कायसाक्षी' होकर, झुंड से निकले हुए हाथी की तरह, यूथ से मुक्त सिंह की तरह और बन्धन-मुक्त विशाल नौका की तरह, गमनादि क्रियाओं में एकाकी विहार करने वाले, विपश्यना को आरम्भ कर "आज ही, आज ही अरहत्व प्राप्त करूँगा" इस प्रकार के उत्साह के साथ विहार करते हैं - यह अर्थ है।


Suppatiṭṭhitacittāti catūsu satipaṭṭhānesu suṭṭhapitacittā hutvā. Sesā satipaṭṭhānakathā heṭṭhā vitthāritāva. Idha pana lokiyalokuttaramissakā satipaṭṭhānā kathitā, ettakena bhikkhusaṅghassa upasantakāraṇaṃ kathitaṃ hoti.

"सुप्पतिट्ठितचित्ता" का अर्थ है - चार स्मृतिप्रस्थानों (सतिपट्ठान) में भली-भाँति स्थापित चित्त वाले होकर। शेष स्मृतिप्रस्थान-कथा नीचे (पूर्व में) विस्तार से कही जा चुकी है। यहाँ लौकिक और लोकोत्तर मिश्रित स्मृतिप्रस्थान कहे गए हैं। इतने से भिक्षु-संघ के शान्त होने का कारण कह दिया गया है।


3. Yāva supaññattāti yāva suṭṭhapitā sudesitā. Mayampi hi, bhanteti iminā esa attano kārakabhāvaṃ dasseti, bhikkhusaṅghañca ukkhipati. Ayañhettha adhippāyo, mayampi hi, bhante, gihi…pe… suppatiṭṭhitacittā viharāma, bhikkhusaṅghassa pana ayameva kasi ca bījañca yuganaṅgalañca phālapācanañca, tasmā bhikkhusaṅgho sabbakālaṃ satipaṭṭhānaparāyaṇo, mayaṃ pana kālena kālaṃ okāsaṃ labhitvā etaṃ manasikāraṃ karoma, mayampi kārakā, na sabbaso vissaṭṭhakammaṭṭhānāyevāti. Manussagahaneti manussānaṃ ajjhāsayagahanena gahanatā, ajjhāsayassāpi nesaṃ kilesagahanena gahanatā veditabbā. Kasaṭasāṭheyyesupi eseva nayo. Tattha aparisuddhaṭṭhena kasaṭatā, kerāṭiyaṭṭhena sāṭheyyatā veditabbā. Sattānaṃ hitāhitaṃ jānātīti evaṃ gahanakasaṭakerāṭiyānaṃ manussānaṃ hitāhitapaṭipadaṃ yāva suṭṭhu bhagavā jānāti. Yadidaṃ pasavoti ettha sabbāpi catuppadajāti pasavoti adhippetā. Pahomīti sakkomi. Yāvatakena antarenāti yattakena khaṇena. Campaṃ gatāgataṃ karissatīti assamaṇḍalato yāva campānagaradvārā gamanañca āgamanañca karissati. Sāṭheyyānīti saṭhattāni. Kūṭeyyānīti kūṭattāni. Vaṅkeyyānīti vaṅkattāni. Jimheyyānīti jimhattāni. Pātukarissatīti pakāsessati dassessati. Na hi sakkā tena tāni ettakena antarena dassetuṃ.

3. "याव सुपञ्ञत्ता" का अर्थ है - जहाँ तक भली-भाँति प्रज्ञप्त (निर्धारित) और भली-भाँति उपदिष्ट है। "हम भी, भन्ते" - इसके द्वारा वह (कन्दरक) स्वयं के अभ्यास (कारक-भाव) को दर्शाता है और भिक्षु-संघ की प्रशंसा करता है। यहाँ यह अभिप्राय है - "भन्ते, हम गृहस्थ भी... सुप्रतिष्ठित चित्त वाले होकर विहार करते हैं, किन्तु भिक्षु-संघ के लिए तो यही (सतिपट्ठान) कृषि है, बीज है, जुआ-हल है और फाल-प्राजन (पैना) है। इसलिए भिक्षु-संघ सर्वदा स्मृतिप्रस्थान-परायण रहता है, जबकि हम समय-समय पर अवसर पाकर इस मनसिकार को करते हैं। हम भी अभ्यास करने वाले हैं, पूरी तरह से कर्मस्थान को छोड़ने वाले नहीं हैं।" "मनुस्सगहने" का अर्थ है - मनुष्यों के आशय (अभिप्राय) की जटिलता के कारण गहनता (उलझन); उनके आशय की गहनता भी क्लेशों की जटिलता के कारण समझनी चाहिए। "कसट-साठेय्येसु" में भी यही विधि है। वहाँ अपवित्रता के अर्थ में 'कसटता' और धूर्तता के अर्थ में 'साठेय्यता' (शठता) समझनी चाहिए। "सत्तानं हिताहितं जानाति" का अर्थ है - इस प्रकार उलझे हुए, अपवित्र और धूर्त मनुष्यों के हित-अहित की प्रतिपदा को भगवान भली-भाँति जानते हैं। "यदिदं पसवो" यहाँ सभी चौपाये प्राणियों को 'पसु' (पशु) अभिप्रेत है। "पहोमि" का अर्थ है - समर्थ हूँ (सक्कोमि)। "यावतकेन अन्तरेन" का अर्थ है - जितने क्षण में। "चम्पं गतागतं करिस्सति" का अर्थ है - अश्व-मण्डल (घुड़साल) से चम्पा नगर के द्वार तक जाने और आने का कार्य करेगा। "साठेय्यानि" का अर्थ है - शठता (धूर्तता)। "कूटेय्यानि" का अर्थ है - कूटता (कपट)। "वङ्केय्यानि" का अर्थ है - वक्रता (टेढ़ापन)। "जिम्हेय्यानि" का अर्थ है - कुटिलता। "पातुकरिस्सति" का अर्थ है - प्रकाशित करेगा, दिखाएगा। वास्तव में, उस हाथी के द्वारा इतने कम समय में उन (सभी कलाओं) को दिखाना सम्भव नहीं है।


Tattha yassa kismiñcideva ṭhāne ṭhātukāmassa sato yaṃ ṭhānaṃ manussānaṃ sappaṭibhayaṃ, purato gantvā vañcetvā ṭhassāmīti na hoti, tasmiṃ ṭhātukāmaṭṭhāneyeva nikhātatthambho viya cattāro pāde niccale katvā tiṭṭhati, ayaṃ saṭho nāma. Yassa pana kismiñcideva ṭhāne avacchinditvā khandhagataṃ pātetukāmassa sato yaṃ ṭhānaṃ manussānaṃ sappaṭibhayaṃ, purato gantvā vañcetvā pātessāmīti na hoti, tattheva avacchinditvā pāteti, ayaṃ kūṭo nāma. Yassa kismiñcideva ṭhāne maggā ukkamma nivattitvā paṭimaggaṃ ārohitukāmassa sato yaṃ ṭhānaṃ manussānaṃ sappaṭibhayaṃ, purato gantvā vañcetvā evaṃ karissāmīti na hoti, tattheva maggā ukkamma nivattitvā paṭimaggaṃ ārohati, ayaṃ vaṅko nāma. Yassa pana kālena vāmato kālena dakkhiṇato kālena ujumaggeneva gantukāmassa sato yaṃ ṭhānaṃ manussānaṃ sappaṭibhayaṃ, purato gantvā vañcetvā evaṃ karissāmīti na hoti, tattheva kālena vāmato kālena dakkhiṇato kālena ujumaggaṃ gacchati, tathā laṇḍaṃ vā passāvaṃ vā vissajjetukāmassa sato idaṃ ṭhānaṃ susammaṭṭhaṃ ākiṇṇamanussaṃ ramaṇīyaṃ, imasmiṃ ṭhāne evarūpaṃ kātuṃ na yuttaṃ, purato gantvā paṭicchannaṭhāne karissāmīti na hoti, tattheva karoti, ayaṃ jimho nāma. Iti imaṃ catubbidhampi kiriyaṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Sabbāni tāni sāṭheyyāni kūṭeyyāni vaṅkeyyāni jimheyyāni pātukarissatīti evaṃ karontāpi te saṭhādayo tāni sāṭheyyādīni pātukaronti nāma.

वहाँ, जिस किसी स्थान पर रुकने की इच्छा रखने वाले जिस हाथी या घोड़े के लिए वह स्थान मनुष्यों के लिए भययुक्त होता है, उसके मन में यह विचार नहीं आता कि 'मैं आगे जाकर या घूमकर रुकूँगा', बल्कि वह रुकने की इच्छा वाले स्थान पर ही गड़े हुए खंभे की तरह अपने चारों पैरों को निश्चल करके खड़ा हो जाता है; इसे 'सठ' (धूर्तता) कहा जाता है। फिर, जिस किसी स्थान पर (सवार को) नीचे गिराने या पीठ पर स्थित व्यक्ति को पटकने की इच्छा रखने वाले जिस पशु के लिए वह स्थान मनुष्यों के लिए भययुक्त होता है, उसके मन में यह विचार नहीं आता कि 'मैं आगे जाकर या घूमकर इसे पटकूँगा', बल्कि वह उसी स्थान पर उसे पटक देता है; इसे 'कूट' (कपट) कहा जाता है। जिस किसी स्थान पर मार्ग से हटकर या मुड़कर वापस जाने की इच्छा रखने वाले जिस पशु के लिए वह स्थान मनुष्यों के लिए भययुक्त होता है, उसके मन में यह विचार नहीं आता कि 'मैं आगे जाकर या घूमकर ऐसा करूँगा', बल्कि वह उसी स्थान पर मार्ग से हटकर या मुड़कर वापस जाने लगता है; इसे 'वंक' (कुटिलता) कहा जाता है। फिर, जो कभी बाईं ओर से, कभी दाईं ओर से, और कभी सीधे मार्ग से जाने की इच्छा रखता है, और जिस स्थान पर मनुष्यों के लिए भय होता है, वहाँ उसके मन में यह विचार नहीं आता कि 'मैं आगे जाकर या घूमकर ऐसा करूँगा', बल्कि वह उसी स्थान पर कभी बाईं ओर, कभी दाईं ओर या सीधे मार्ग पर चलने लगता है; इसी प्रकार, मल या मूत्र त्यागने की इच्छा रखने वाले जिस पशु के मन में यह विचार नहीं आता कि 'यह स्थान अच्छी तरह साफ किया हुआ, मनुष्यों से भरा हुआ और रमणीय है, इस स्थान पर ऐसा करना उचित नहीं है, मैं आगे जाकर किसी छिपे हुए स्थान पर करूँगा', बल्कि वह वहीं कर देता है; इसे 'जिम्ह' (टेढ़ापन) कहा जाता है। इस प्रकार, इन चारों प्रकार की क्रियाओं के संदर्भ में यह कहा गया है। वे सभी धूर्तता, कपट, कुटिलता और टेढ़ापन प्रकट करेंगे—ऐसा करते हुए वे पशु उन धूर्तता आदि को प्रकट करते हैं।


Evaṃ pasūnaṃ uttānabhāvaṃ dassetvā idāni manussānaṃ gahanabhāvaṃ dassento amhākaṃ pana, bhantetiādimāha. Tattha dāsāti antojātakā vā dhanakkītā vā karamarānītā vā sayaṃ vā dāsabyaṃ upagatā. Pessāti pesanakārakā. Kammakarāti bhattavetanabhatā. Aññathāva kāyenāti aññenevākārena kāyena samudācaranti, aññenevākārena vācāya, aññena ca nesaṃ ākārena cittaṃ ṭhitaṃ hotīti dasseti. Tattha ye sammukhā sāmike disvā paccuggamanaṃ karonti, hatthato bhaṇḍakaṃ gaṇhanti, imaṃ vissajjetvā imaṃ gaṇhantā sesānipi āsana-paññāpana-tālavaṇṭabījana-pādadhovanādīni sabbāni kiccāni karonti, parammukhakāle pana telampi uttarantaṃ na olokenti, satagghanakepi sahassagghanakepi kamme parihāyante nivattitvā oloketumpi na icchanti, ime aññathā kāyena samudācaranti nāma. Ye pana sammukhā ‘‘amhākaṃ sāmi amhākaṃ ayyo’’tiādīni vatvā pasaṃsanti, parammukhā avattabbaṃ nāma natthi, yaṃ icchanti, taṃ vadanti, ime aññathā vācāya samudācaranti nāma.

इस प्रकार पशुओं की स्पष्टता (सरलता) को दिखाकर, अब मनुष्यों की जटिलता (गूढ़ता) को दिखाते हुए 'अम्हाकं पन भन्ते' इत्यादि कहा गया है। वहाँ 'दासा' का अर्थ है—घर में उत्पन्न, धन से खरीदे गए, युद्ध में पकड़े गए या स्वयं दासता स्वीकार करने वाले। 'पेस्सा' का अर्थ है—आज्ञा का पालन करने वाले सेवक। 'कम्मकरा' का अर्थ है—भोजन और वेतन के लिए काम करने वाले मजदूर। 'अञ्ञथाव कायेन' का अर्थ है—वे शरीर से एक प्रकार का व्यवहार करते हैं, वाणी से दूसरे प्रकार का, और उनके मन में कुछ और ही भाव स्थित होता है—यह दिखाया गया है। वहाँ जो (सेवक) स्वामी को सामने देखकर अगवानी करते हैं, हाथ से सामान ले लेते हैं, और अपने हाथ की वस्तु छोड़कर स्वामी की वस्तु पकड़ लेते हैं, तथा आसन बिछाना, पंखा झलना, पैर धोना आदि सभी कार्य करते हैं; परंतु स्वामी के परोक्ष होने पर (पीठ पीछे) वे गिरते हुए तेल की ओर भी नहीं देखते, और चाहे सौ या हजार की कीमत का काम बिगड़ रहा हो, वे मुड़कर देखना भी नहीं चाहते; ये 'शरीर से अन्यथा व्यवहार करने वाले' कहलाते हैं। जो सामने तो 'हमारे स्वामी, हमारे आर्य' आदि कहकर प्रशंसा करते हैं, परंतु पीठ पीछे ऐसी कोई अभद्र बात नहीं जो वे न कहते हों, जो चाहते हैं वही बोलते हैं; ये 'वाणी से अन्यथा व्यवहार करने वाले' कहलाते हैं।


4. Cattārome pessapuggalāti ayampi pāṭiekko anusandhi. Ayañhi pesso ‘‘yāvañcidaṃ, bhante, bhagavā evaṃ manussagahaṇe evaṃ manussakasaṭe evaṃ manussasāṭheyye vattamāne sattānaṃ hitāhitaṃ jānātī’’ti āha. Purime ca tayo puggalā ahitapaṭipadaṃ paṭipannā, upari catuttho hitapaṭipadaṃ, evamahaṃ sattānaṃ hitāhitaṃ jānāmīti dassetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi. Heṭṭhā kandarakassa kathāya saddhiṃ yojetumpi vaṭṭati. Tena vuttaṃ ‘‘yāvañcidaṃ bhotā gotamena sammā bhikkhusaṅgho paṭipādito’’ti. Athassa bhagavā ‘‘purime tayo puggale pahāya upari catutthapuggalassa hitapaṭipattiyaṃyeva paṭipādemī’’ti dassentopi imaṃ desanaṃ ārabhi. Santoti idaṃ saṃvijjamānāti padasseva vevacanaṃ. ‘‘Santā honti samitā vūpasantā’’ti (vibha. 542) ettha hi niruddhā santāti vuttā. ‘‘Santā ete vihārā ariyassa vinaye vuccantī’’ti ettha (ma. ni. 1.82) nibbutā. ‘‘Santo have sabbhi pavedayantī’’ti ettha (jā. 2.21.413) paṇḍitā. Idha pana vijjamānā upalabbhamānāti attho.

4. 'चत्तारोमे पेस्सपुग्गला'—यह भी एक अलग संदर्भ (अनुसन्धि) है। यह पेस्स (सेवक) कहता है—'आश्चर्य है भन्ते, भगवान मनुष्यों की इस जटिलता, इस दोषपूर्णता और इस धूर्तता के रहते हुए भी प्राणियों के हित और अहित को जानते हैं।' पहले के तीन व्यक्ति अहित के मार्ग पर चलने वाले हैं, और चौथा व्यक्ति हित के मार्ग पर चलने वाला है; इस प्रकार 'मैं प्राणियों के हित और अहित को जानता हूँ'—यह दिखाने के लिए भगवान ने यह देशना आरम्भ की। इसे नीचे कन्दरक परिव्राजक की कथा के साथ भी जोड़ा जा सकता है। इसीलिए कहा गया—'आश्चर्य है कि आयुष्मान गौतम ने भिक्षु संघ को भली-भाँति प्रतिपादित (शिक्षित) किया है।' इसके बाद भगवान 'पहले के तीन व्यक्तियों को छोड़कर चौथे व्यक्ति को हित के मार्ग पर ही प्रतिष्ठित करता हूँ'—यह दिखाते हुए इस देशना को लाए। 'सन्तो' यह पद 'संविज्जमाना' (विद्यमान) पद का ही पर्यायवाची है। 'सन्ता होन्ति समिता वूपसन्ता'—यहाँ निरुद्ध (शांत) को 'सन्ता' कहा गया है। 'सन्ता एते विहारा अरियस्स विनये वुच्चन्ति'—यहाँ निर्वाण प्राप्त (शांत) को 'सन्ता' कहा गया है। 'सन्तो हवे सब्भि पवेदयन्ति'—यहाँ पंडितों (विद्वानों) को 'सन्ता' कहा गया है। परंतु यहाँ इसका अर्थ 'विद्यमान' या 'उपलब्ध' है।


Attantapādīsu attānaṃ tapati dukkhāpetīti attantapo. Attano paritāpanānuyogaṃ attaparitāpanānuyogaṃ. Paraṃ tapati dukkhāpetīti parantapo. Paresaṃ paritāpanānuyogaṃ paraparitāpanānuyogaṃ. Diṭṭheva dhammeti imasmiṃyeva attabhāve. Nicchātoti chātaṃ vuccati taṇhā, sā assa natthīti nicchāto. Sabbakilesānaṃ nibbutattā nibbuto. Anto tāpanakilesānaṃ abhāvā sītalo jātoti sītibhūto. Jhānamaggaphalanibbānasukhāni paṭisaṃvedetīti sukhapaṭisaṃvedī. Brahmabhūtena attanāti seṭṭhabhūtena attanā. Cittaṃ ārādhetīti cittaṃ sampādeti, paripūreti gaṇhāti pasādetīti attho.

'अत्तन्तप' आदि पदों में—जो स्वयं को तपाता है, दुःख देता है, वह 'अत्तन्तप' (आत्म-तपी) है। अपने आप को चारों ओर से तपाने में लगे रहना 'अत्तपरितापानानुयोग' है। जो दूसरों को तपाता है, दुःख देता है, वह 'परन्तप' (पर-तपी) है। दूसरों को चारों ओर से तपाने में लगे रहना 'परपरितापानानुयोग' है। 'दिट्ठेव धम्मे' का अर्थ है—इसी आत्मभाव (इसी जन्म) में। 'निच्छातो' पद में तृष्णा को 'छातो' (भूख) कहा गया है, वह जिसके पास नहीं है, वह 'निच्छातो' (तृष्णा-रहित) है। सभी क्लेशों के शांत हो जाने के कारण वह 'निब्बुतो' (निर्वाण-प्राप्त) है। भीतर तपाने वाले क्लेशों के अभाव के कारण वह शीतल हो गया है, इसलिए 'सीतिभूतो' है। जो ध्यान, मार्ग, फल और निर्वाण के सुखों का अनुभव करता है, वह 'सुखपटिसंवेदी' है। 'ब्रह्मभूतेन अत्तना' का अर्थ है—श्रेष्ठ हुए अपने आप से। 'चित्तं आराधेति' का अर्थ है—चित्त को सिद्ध करता है, परिपूर्ण करता है, ग्रहण करता है और प्रसन्न करता है।


5. Dukkhapaṭikkūlanti dukkhassa paṭikūlaṃ, paccanīkasaṇṭhitaṃ dukkhaṃ apatthayamānanti attho.

5. 'दुक्खपटिक्कूलं' का अर्थ है—दुःख के प्रति प्रतिकूल, अर्थात् जो दुःख के विपरीत स्थित है और दुःख की इच्छा नहीं करता।


6. Paṇḍitoti idha catūhi kāraṇehi paṇḍitoti na vattabbo, satipaṭṭhānesu pana kammaṃ karotīti paṇḍitoti vattuṃ vaṭṭati. Mahāpaññoti idampi mahante atthe pariggaṇhātītiādinā mahāpaññalakkhaṇena na vattabbaṃ, satipaṭṭhānapariggāhikāya pana paññāya samannāgatattā mahāpaññoti vattuṃ vaṭṭati. Mahatā atthena saṃyutto agamissāti mahatā atthena saṃyutto hutvā gato bhaveyya, sotāpattiphalaṃ pāpuṇeyyāti attho. Kiṃ pana yesaṃ maggaphalānaṃ upanissayo atthi, buddhānaṃ sammukhībhāve ṭhitepi tesaṃ antarāyo hotīti. Āma hoti, na pana buddhe paṭicca, atha kho kiriyaparihāniyā vā pāpamittatāya vā hoti. Tattha kiriyaparihāniyā hoti nāma – sace hi dhammasenāpati dhanañjānissa brāhmaṇassa āsayaṃ ñatvā dhammaṃ adesayissā, so brāhmaṇo sotāpanno abhavissā, evaṃ tāva kiriyaparihāniyā hoti. Pāpamittatāya hoti nāma – sace hi ajātasattu devadattassa vacanaṃ gahetvā pitughātakammaṃ nākarissā, sāmaññaphalasuttakathitadivaseva sotāpanno abhavissā, tassa vacanaṃ gahetvā pitughātakammassa katattā pana na hoti, evaṃ pāpamittatāya hoti. Imassāpi upāsakassa kiriyaparihāni jātā, apariniṭṭhitāya desanāya uṭṭhahitvā pakkanto. Apica, bhikkhave, ettāvatāpi pesso hatthārohaputto mahatā atthena saṃyuttoti katarena mahantena atthena? Dvīhi ānisaṃsehi. So kira upāsako saṅghe ca pasādaṃ paṭilabhi, satipaṭṭhānapariggahaṇatthāya cassa abhinavo nayo udapādi. Tena vuttaṃ ‘‘mahatā atthena saṃyutto’’ti. Kandarako pana saṅghe pasādameva paṭilabhi. Etassa bhagavā kāloti etassa dhammakkhānassa, catunnaṃ vā puggalānaṃ vibhajanassa kālo.

6. "पण्डित" (पण्डितो) - यहाँ चार कारणों (धातु-कौशल आदि) से किसी को 'पण्डित' नहीं कहा जाना चाहिए, बल्कि जो सतिपट्ठान (स्मृतिप्रस्थान) में उद्योग करता है, उसे 'पण्डित' कहना उचित है। "महापञ्ञ" (महाप्रज्ञ) - इसे भी महान अर्थों को ग्रहण करने आदि के लक्षणों से नहीं कहना चाहिए, बल्कि जो चार सतिपट्ठानों को ग्रहण करने वाली प्रज्ञा से युक्त है, उसे 'महाप्रज्ञ' कहना उचित है। "महत अत्थेन संयुत्तो अगमिस्सा" का अर्थ है कि वह महान अर्थ (सोतापत्ति फल) से युक्त होकर गया होगा, अर्थात उसने सोतापत्ति फल प्राप्त किया होगा। क्या उन पुद्गलों के लिए, जिनमें मार्ग-फल का उपनिश्रय (सामर्थ्य) है, बुद्धों के सम्मुख होने पर भी कोई अन्तराय (बाधा) होती है? हाँ, होती है। वह बुद्ध के कारण नहीं, बल्कि 'किरियापरिहानि' (क्रिया की हानि/आचरण की कमी) या 'पापमित्तता' (कुसंगति) के कारण होती है। 'किरियापरिहानि' से बाधा कैसे होती है? यदि धम्मसेनापति (सारिपुत्र) धनञ्जानि ब्राह्मण के आशय को जानकर उपदेश देते, तो वह ब्राह्मण सोतापन्न हो जाता। 'पापमित्तता' से बाधा कैसे होती है? यदि अजातशत्रु देवदत्त के वचनों में आकर पितृघात (पिता की हत्या) न करता, तो सामञ्ञफल सुत्त के उपदेश के दिन ही वह सोतापन्न हो जाता। लेकिन देवदत्त के वचनों के कारण पितृघात करने से वह सोतापन्न नहीं हुआ। इस उपासक (पेस्स) के साथ भी 'किरियापरिहानि' हुई, क्योंकि वह देशना पूरी होने से पहले ही उठकर चला गया। फिर भी, "हे भिक्षुओं, इतने मात्र से भी हाथी-सवार का पुत्र पेस्स महान अर्थ से युक्त है" - यहाँ किस महान अर्थ की बात है? दो लाभों की: उस उपासक ने संघ में श्रद्धा प्राप्त की और सतिपट्ठान के अभ्यास के लिए उसे एक नई विधि प्राप्त हुई। कन्दरक ने केवल संघ में श्रद्धा प्राप्त की। "एतस्स भगवा कालो" का अर्थ है कि यह धर्मोपदेश का या चार प्रकार के पुद्गलों के विभाजन का समय है।


8. Orabbhikādīsu urabbhā vuccanti eḷakā, urabbhe hanatīti orabbhiko. Sūkarikādīsupi eseva nayo. Luddoti dāruṇo kakkhaḷo. Macchaghātakoti macchabandhakevaṭṭo. Bandhanāgārikoti bandhanāgāragopako. Kururakammantāti dāruṇakammantā.

8. 'ओरब्भिक' आदि पदों में: भेड़ों को 'उरब्भ' कहा जाता है, जो भेड़ों को मारता है वह 'ओरब्भिक' (कसाई) है। 'सूकरिक' (सूअर मारने वाला) आदि में भी यही विधि समझनी चाहिए। 'लुद्द' का अर्थ है क्रूर और कठोर। 'मच्छघातक' का अर्थ है मछली पकड़ने वाला केवट। 'बन्धनागारिक' का अर्थ है कारागार का रक्षक। 'कुरु रकम्मन्त' का अर्थ है क्रूर कर्म करने वाले।


9. Muddhāvasittoti khattiyābhisekena muddhani abhisitto. Puratthimena nagarassāti nagarato puratthimadisāya. Santhāgāranti yaññasālaṃ. Kharājinaṃ nivāsetvāti sakhuraṃ ajinacammaṃ nivāsetvā. Sappitelenāti sappinā ca telena ca. Ṭhapetvā hi sappiṃ avaseso yo koci sneho telanti vuccati. Kaṇḍūvamānoti nakhānaṃ chinnattā kaṇḍūvitabbakāle tena kaṇḍūvamāno. Anantarahitāyāti asanthatāya. Sarūpavacchāyāti sadisavacchāya. Sace gāvī setā hoti, vacchopi setakova. Sace gāvī kabarā vā rattā vā, vacchopi tādiso vāti evaṃ sarūpavacchāya. So evamāhāti so rājā evaṃ vadeti. Vacchatarāti taruṇavacchakabhāvaṃ atikkantā balavavacchā. Vacchatarīsupi eseva nayo. Barihisatthāyāti parikkhepakaraṇatthāya ceva yaññabhūmiyaṃ attharaṇatthāya ca. Sesaṃ heṭṭhā tattha tattha vitthāritattā uttānamevāti.

9. 'मुद्धावसित्त' का अर्थ है क्षत्रिय अभिषेक द्वारा सिर पर अभिषिक्त राजा। 'पुरत्थिमेन नगरस्स' का अर्थ है नगर के पूर्व दिशा की ओर। 'सन्थागार' का अर्थ है यज्ञशाला। 'खराजिनं निवासेत्वा' का अर्थ है खुरों सहित मृगचर्म धारण करके। 'सप्पितेलेन' का अर्थ है घी और तेल से। घी को छोड़कर अन्य किसी भी स्नेह (चिकनाई) को 'तेल' कहा जाता है। 'कण्डूवमानो' का अर्थ है नाखूनों के कटे होने के कारण खुजली होने पर उस (सींग) से खुजलाते हुए। 'अनन्तरहिताय' का अर्थ है बिना बिछौने वाली नग्न भूमि पर। 'सरूपवच्छाय' का अर्थ है समान बछड़े वाली। यदि गाय सफेद है, तो बछड़ा भी सफेद ही होता है। यदि गाय चितकबरी या लाल है, तो बछड़ा भी वैसा ही होता है। 'सो एवमाह' का अर्थ है वह राजा ऐसा कहता है (कि पशुओं को मारो)। 'वच्छतरा' का अर्थ है वे जवान बैल जो बछड़े की अवस्था पार कर चुके हैं और बलवान हैं। 'वच्छतरी' में भी यही विधि है। 'बरिहिसत्थाय' का अर्थ है यज्ञ भूमि के घेरे के लिए और वहाँ बिछाने के लिए (कुश आदि)। शेष बातें पहले के सुत्तों में विस्तार से बताई गई हैं, इसलिए स्पष्ट हैं।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा।


Kandarakasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

कन्दरक सुत्त की व्याख्या समाप्त।


2. Aṭṭhakanāgarasuttavaṇṇanā

2. अट्ठकनागर सुत्त की व्याख्या।


17. Evaṃ me sutanti aṭṭhakanāgarasuttaṃ. Tattha beluvagāmaketi vesāliyā dakkhiṇapasse avidūre beluvagāmako nāma atthi, taṃ gocaragāmaṃ katvāti attho. Dasamoti so hi jātigottavasena ceva sārappattakulagaṇanāya ca dasame ṭhāne gaṇīyati, tenassa dasamotveva nāmaṃ jātaṃ. Aṭṭhakanāgaroti aṭṭhakanagaravāsī. Kukkuṭārāmoti kukkuṭaseṭṭhinā kārito ārāmo.

17. 'एवं मे सुतं' आदि अट्ठकनागर सुत्त है। वहाँ 'वेळुवगामके' का अर्थ है वैसाली के दक्षिण की ओर पास में ही वेळुव नामक एक गाँव है, उसे गोचर ग्राम (भिक्षाटन का गाँव) बनाकर। 'दसम' उस गृहपति का नाम है क्योंकि वह जाति-गोत्र और समृद्ध कुल की गणना में दसवें स्थान पर गिना जाता है। 'अट्ठकनागर' का अर्थ है अट्ठक नगर का निवासी। 'कुक्कुटाराम' वह आराम है जिसे कुक्कुट सेठ ने बनवाया था।


18. Tena bhagavatā…pe… akkhātoti ettha ayaṃ saṅkhepattho, yo so bhagavā samatiṃsa pāramiyo pūretvā sabbakilese bhañjitvā anuttaraṃ sammāsambodhiṃ abhisambuddho, tena bhagavatā, tesaṃ tesaṃ sattānaṃ āsayānusayaṃ jānatā, hatthatale ṭhapitaāmalakaṃ viya sabbaṃ ñeyyadhammaṃ passatā. Apica pubbenivāsādīhi jānatā, dibbena cakkhunā passatā, tīhi vijjāhi chahi vā pana abhiññāhi jānatā, sabbattha appaṭihatena samantacakkhunā passatā, sabbadhammajānanasamatthāya paññāya jānatā, sabbasattānaṃ cakkhuvisayātītāni tirokuṭṭādigatānipi rūpāni ativisuddhena maṃsacakkhunā passatā, attahitasādhikāya samādhipadaṭṭhānāya paṭivedhapaññāya jānatā, parahitasādhikāya karuṇāpadaṭṭhānāya desanāpaññāya passatā, arīnaṃ hatattā paccayādīnañca arahattā arahatā, sammā sāmañca saccānaṃ buddhattā sammāsambuddhena. Antarāyikadhamme vā jānatā, niyyānikadhamme passatā, kilesārīnaṃ hatattā arahatā, sāmaṃ sabbadhammānaṃ buddhattā sammāsambuddhenāti evaṃ catuvesārajjavasena catūhi kāraṇehi thomitena. Atthi nu kho eko dhammo akkhātoti.

18. "तेन भगवता...पे... अक्खातो" यहाँ संक्षिप्त अर्थ यह है: जिस भगवान ने तीस पारमिताएँ पूरी कीं, सभी क्लेशों का नाश किया और अनुत्तर सम्यक-सम्बोधि प्राप्त की, उन भगवान के द्वारा, जो प्राणियों के आशय और अनुशय को जानते हैं, जो हाथ की हथेली पर रखे आँवले के समान समस्त ज्ञेय धर्मों को देखते हैं। इसके अतिरिक्त, जो पूर्वनिवास आदि (अभिज्ञाओं) से जानते हैं, दिव्य चक्षु से देखते हैं, तीन विद्याओं या छह अभिज्ञाओं से जानते हैं, सर्वत्र अप्रतिहत समन्त-चक्षु (सर्वज्ञता) से देखते हैं, जो समस्त धर्मों को जानने में समर्थ प्रज्ञा से जानते हैं, जो प्राणियों के चक्षु-विषय से परे और दीवारों आदि के पीछे स्थित रूपों को भी अत्यंत शुद्ध मांस-चक्षु से देखते हैं, जो आत्म-हित साधक समाधि-पदस्थान वाली प्रतिवेध-प्रज्ञा (मार्ग प्रज्ञा) से जानते हैं, जो पर-हित साधक करुणा-पदस्थान वाली देशना-प्रज्ञा से देखते हैं, जो शत्रुओं (क्लेशों) का हनन करने के कारण और प्रत्यय आदि के योग्य होने के कारण 'अर्हत्' हैं, जो स्वयं सम्यक रूप से सत्यों को जानने के कारण 'सम्यक-सम्बुद्ध' हैं। अथवा, जो अन्तरायिक धर्मों को जानते हैं, निर्याणिक (मुक्तिगामी) धर्मों को देखते हैं, क्लेश-शत्रुओं के हनन के कारण 'अर्हत्' हैं, स्वयं सब धर्मों को जानने के कारण 'सम्यक-सम्बुद्ध' हैं - इस प्रकार चार वैशारद्य ज्ञानों के कारण चार प्रकार से प्रशंसित उन भगवान द्वारा कहा गया क्या कोई एक धर्म है?


19. Abhisaṅkhatanti kataṃ uppāditaṃ. Abhisañcetayitanti cetayitaṃ pakappitaṃ. So tattha ṭhitoti so tasmiṃ samathavipassanādhamme ṭhito. Dhammarāgena dhammanandiyāti padadvayehi samathavipassanāsu chandarāgo vutto. Samathavipassanāsu hi sabbena sabbaṃ chandarāgaṃ pariyādiyituṃ sakkonto arahā hoti, asakkonto anāgāmī hoti. So samathavipassanāsu chandarāgassa appahīnattā catutthajjhānacetanāya suddhāvāse nibbattati, ayaṃ ācariyānaṃ samānakathā.

19. "अभिसंखत" का अर्थ है 'किया हुआ' (कृत) या 'उत्पन्न किया हुआ'। "अभिसञ्चेतयित" का अर्थ है 'चेतनारूप' या 'कल्पित'। "वह वहाँ स्थित है" का अर्थ है कि वह उस शमथ-विपश्यना धर्म में स्थित है। "धम्मरागेन धम्मनन्दिया" इन दो पदों से शमथ और विपश्यना में 'छन्दराग' (प्रबल राग) कहा गया है। शमथ और विपश्यना में जो पूर्णतः छन्दराग को समाप्त करने में समर्थ होता है, वह अर्हत् होता है; जो असमर्थ होता है, वह अनागामी होता है। वह शमथ-विपश्यना में छन्दराग के प्रहीण न होने के कारण चतुर्थ ध्यान की चेतना से शुद्धावास में उत्पन्न होता है; यह आचार्यों का समान कथन है।


Vitaṇḍavādī panāha ‘‘teneva dhammarāgenāti vacanato akusalena suddhāvāse nibbattatī’’ti so ‘‘suttaṃ āharā’’ti vattabbo, addhā aññaṃ apassanto idameva āharissati, tato vattabbo ‘‘kiṃ panidaṃ suttaṃ neyyatthaṃ nītattha’’nti, addhā nītatthanti vakkhati. Tato vattabbo – evaṃ sante anāgāmiphalatthikena samathavipassanāsu chandarāgo kattabbo bhavissati, chandarāge uppādite anāgāmiphalaṃ paṭividdhaṃ bhavissati ‘‘mā suttaṃ me laddha’’nti yaṃ vā taṃ vā dīpehi. Pañhaṃ kathentena hi ācariyassa santike uggahetvā attharasaṃ paṭivijjhitvā kathetuṃ vaṭṭati, akusalena hi sagge, kusalena vā apāye paṭisandhi nāma natthi. Vuttañhetaṃ bhagavatā –

किन्तु वितण्डावादी कहता है— "उसी धर्मराग के कारण" इस वचन से (वह) अकुशल (कर्म) के कारण शुद्धावास में उत्पन्न होता है। उससे कहना चाहिए— "सूत्र लाओ"। निश्चित ही अन्य (सूत्र) न देखते हुए वह इसी को लाएगा। तब उससे कहना चाहिए— "क्या यह सूत्र नेय्यार्थ (व्याख्या योग्य) है या नीतार्थ (स्पष्ट अर्थ वाला)?" वह निश्चित ही कहेगा कि "नीतार्थ" है। तब उससे कहना चाहिए— ऐसा होने पर अनागामी फल के इच्छुक व्यक्ति को शमथ-विपश्यना में छन्दराग करना चाहिए; छन्दराग उत्पन्न होने पर अनागामी फल का साक्षात्कार होगा। "मुझे सूत्र मिल गया है" ऐसा सोचकर जो कुछ भी मत दिखाओ। प्रश्न का उत्तर देने वाले को आचार्य के पास सीखकर और अर्थ-रस को जानकर बोलना चाहिए। अकुशल से स्वर्ग में या कुशल से अपाय (नरक आदि) में प्रतिसन्धि (पुनर्जन्म) नहीं होती। भगवान ने यह कहा है—


‘‘Na, bhikkhave, lobhajena kammena dosajena kammena mohajena kammena devā paññāyanti, manussā paññāyanti, yā vā panaññāpi kāci sugatiyo, atha kho, bhikkhave, lobhajena kammena dosajena kammena mohajena kammena nirayo paññāyati, tiracchānayoni paññāyati, pettivisayo paññāyati, yā vā panaññāpi kāci duggatiyo’’ti –

"भिक्षुओं! लोभ-जन्य कर्म से, द्वेष-जन्य कर्म से, मोह-जन्य कर्म से न देवता प्रज्ञायमान (प्रकट) होते हैं, न मनुष्य प्रज्ञायमान होते हैं, और न ही कोई अन्य सुगतियाँ। बल्कि, भिक्षुओं! लोभ-जन्य कर्म से, द्वेष-जन्य कर्म से, मोह-जन्य कर्म से नरक प्रज्ञायमान होता है, तिर्यक-योनि प्रज्ञायमान होती है, प्रेत-विषय प्रज्ञायमान होता है, या जो कोई अन्य दुर्गतियाँ हैं।"


Evaṃ paññāpetabbo. Sace sañjānāti sañjānātu, no ce sañjānāti, ‘‘gaccha pātova vihāraṃ pavisitvā yāguṃ pivāhī’’ti uyyojetabbo.

इस प्रकार उसे समझाना चाहिए। यदि वह समझ जाए तो अच्छा है; यदि न समझे, तो "जाओ, सुबह ही विहार में प्रवेश कर यवागू (दलिया) पियो" ऐसा कहकर उसे विदा कर देना चाहिए।


Yathā ca pana imasmiṃ sutte, evaṃ mahāmālukyovādepi mahāsatipaṭṭhānepi kāyagatāsatisuttepi samathavipassanā kathitā. Tattha imasmiṃ sutte samathavasena gacchatopi vipassanāvasena gacchatopi samathadhurameva dhuraṃ, mahāmālukyovāde vipassanāva dhuraṃ, mahāsatipaṭṭhānaṃ pana vipassanuttaraṃ nāma kathitaṃ, kāyagatāsatisuttaṃ samathuttaranti.

और जैसे इस सूत्र में, वैसे ही महामालुक्योवाद (सुत्त), महासतिपट्ठान (सुत्त) और कायगतासति सुत्त में भी शमथ-विपश्यना कही गई है। वहाँ इस सूत्र में, चाहे शमथ के वश से जाने वाला हो या विपश्यना के वश से, शमथ ही मुख्य (धुर) है; महामालुक्योवाद में विपश्यना ही मुख्य है; महासतिपट्ठान 'विपस्सनुत्तर' (विपश्यना प्रधान) कहा गया है और कायगतासति सुत्त 'समथुत्तर' (शमथ प्रधान) है।


Ayaṃ kho gahapati…pe… ekadhammo akkhātoti ekadhammaṃ pucchitena ayampi ekadhammoti evaṃ pucchāvasena kathitattā ekādasapi dhammā ekadhammo nāma jāto. Mahāsakuludāyisuttasmiñhi ekūnavīsati pabbāni paṭipadāvasena ekadhammo nāma jātāni, idha ekādasapucchāvasena ekadhammoti āgatāni. Amatuppattiyatthena vā sabbānipi ekadhammoti vattuṃ vaṭṭati.

"यह खलु गृहपति... एक धर्म कहा गया है"— एक धर्म के विषय में पूछे जाने पर (आयुष्मान् आनन्द द्वारा) "यह भी एक धर्म है" इस प्रकार प्रश्न के वश से कहे जाने के कारण ग्यारह धर्म भी 'एक धर्म' कहलाते हैं। महासकुलुदायी सुत्त में उन्नीस पर्व (भाग) प्रतिपत्ति के वश से 'एक धर्म' कहलाते हैं; यहाँ ग्यारह प्रश्नों के वश से 'एक धर्म' के रूप में आए हैं। अथवा, अमृत (निर्वाण) की प्राप्ति के अर्थ में भी सभी को 'एक धर्म' कहना उचित है।


21. Nidhimukhaṃ gavesantoti nidhiṃ pariyesanto. Sakidevāti ekapayogena. Kathaṃ pana ekapayogeneva ekādasannaṃ nidhīnaṃ adhigamo hotīti. Idhekacco araññe nidhiṃ gavesamāno carati, tamenaṃ aññataro atthacarako disvā ‘‘kiṃ bho carasī’’ti pucchati. So ‘‘jīvitavuttiṃ pariyesāmī’’ti āha. Itaro ‘‘tena hi samma āgaccha, etaṃ pāsāṇaṃ pavattehī’’ti āha. So taṃ pavattetvā uparūpari ṭhapitā vā kucchiyā kucchiṃ āhacca ṭhitā vā ekādasa kumbhiyo passeyya, evaṃ ekapayogena ekādasannaṃ nidhīnaṃ adhigamo hoti.

21. "निधिमुखं गवेसन्तो" का अर्थ है निधि (खजाने) की खोज करना। "सकिं देव" का अर्थ है एक ही प्रयास (प्रयोग) से। किन्तु एक ही प्रयास से ग्यारह निधियों की प्राप्ति कैसे होती है? यहाँ कोई वन में निधि खोजता हुआ घूमता है; उसे कोई हितैषी देखकर पूछता है— "हे सौम्य! क्यों घूम रहे हो?" वह कहता है— "जीविका के साधन की खोज कर रहा हूँ।" दूसरा कहता है— "तो मित्र, आओ, इस पत्थर को लुढ़काओ।" वह उसे लुढ़काकर एक के ऊपर एक रखी हुई या एक-दूसरे से सटी हुई ग्यारह कुम्भियाँ (घड़े) देख सकता है; इस प्रकार एक ही प्रयास से ग्यारह निधियों की प्राप्ति होती है।


Ācariyadhanaṃ pariyesissantīti aññatitthiyā hi yassa santike sippaṃ uggaṇhanti, tassa sippuggahaṇato pure vā pacchā vā antarantare vā gehato nīharitvā dhanaṃ denti. Yesaṃ gehe natthi, te ñātisabhāgato pariyesanti, tathā alabhamānā bhikkhampi caritvā dentiyeva. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ.

"आचरियधनं परियेसिस्सन्ति" (आचार्य के लिए धन खोजेंगे)— अन्यतीर्थिक जिस आचार्य के पास शिल्प (विद्या) सीखते हैं, उस आचार्य को विद्या-ग्रहण से पहले, बाद में या बीच-बीच में घर से लाकर धन देते हैं। जिनके घर में धन नहीं होता, वे सम्बन्धियों या मित्रों से खोजकर लाते हैं, और वैसा न मिलने पर भिक्षा माँगकर भी देते ही हैं। उसी के सन्दर्भ में यह कहा गया है।


Kimaṅgaṃ panāhanti bāhirakā tāva aniyyānikepi sāsane sippamattadāyakassa dhanaṃ pariyesanti; ahaṃ pana evaṃvidhe niyyānikasāsane ekādasavidhaṃ amatuppattipaṭipadaṃ desentassa ācariyassa pūjaṃ kiṃ na karissāmi, karissāmiyevāti vadati. Paccekadussayugena acchādesīti ekamekassa bhikkhuno ekekaṃ dussayugamadāsīti attho. Samudācāravacanaṃ panettha evarūpaṃ hoti, tasmā acchādesīti vuttaṃ. Pañcasatavihāranti pañcasatagghanikaṃ paṇṇasālaṃ kāresīti attho. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

"किमङ्गं पनाहं" (मैं क्यों न करूँ)— बाह्य लोग तो अनिर्याणिक (मोक्ष न देने वाले) शासन में भी मात्र शिल्प देने वाले के लिए धन खोजते हैं; तो मैं इस प्रकार के निर्याणिक (मोक्षप्रद) शासन में ग्यारह प्रकार की अमृत-प्राप्ति की प्रतिपदा (मार्ग) का उपदेश देने वाले आचार्य की पूजा क्यों न करूँ? अवश्य ही करूँगा— ऐसा वह कहता है। "प्रत्येक को वस्त्र-युग्म से आच्छादित किया" का अर्थ है कि प्रत्येक भिक्षु को एक-एक वस्त्र-जोड़ी दी। यहाँ इस प्रकार का 'आच्छादित किया' शब्द लोक-व्यवहार का वचन है। "पाँच सौ वाला विहार" का अर्थ है पाँच सौ (कार्षापण) की लागत वाली पर्णशाला बनवाई। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में—


Aṭṭhakanāgarasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अट्ठकनागर सुत्त की वर्णना समाप्त हुई।


3. Sekhasuttavaṇṇanā

3. सेख सुत्त की वर्णना।


22. Evaṃ me sutanti sekhasuttaṃ. Tattha navaṃ santhāgāranti adhunā kāritaṃ santhāgāraṃ, ekā mahāsālāti attho. Uyyogakālādīsu hi rājāno tattha ṭhatvā ‘‘ettakā purato gacchantu, ettakā pacchā, ettakā ubhohi passehi, ettakā hatthīsu abhiruhantu, ettakā assesu, ettakā rathesu tiṭṭhantū’’ti evaṃ santhaṃ karonti, mariyādaṃ bandhanti, tasmā taṃ ṭhānaṃ santhāgāranti vuccati. Uyyogaṭṭhānato ca āgantvā yāva gehesu allagomayaparibhaṇḍādīni karonti, tāva dve tīṇi divasāni te rājāno tattha santhambhantītipi santhāgāraṃ. Tesaṃ rājūnaṃ saha atthānusāsanaṃ agārantipi santhāgāraṃ gaṇarājāno hi te, tasmā uppannakiccaṃ ekassa vasena na chijjati, sabbesaṃ chando laddhuṃ vaṭṭati, tasmā sabbe tattha sannipatitvā anusāsanti. Tena vuttaṃ ‘‘saha atthānusāsanaṃ agārantipi santhāgāra’’nti. Yasmā panete tattha sannipatitvā ‘‘imasmiṃ kāle kasituṃ vaṭṭati, imasmiṃ kāle vapitu’’nti evamādinā nayena gharāvāsakiccāni sammantayanti, tasmā chiddāvachiddaṃ gharāvāsaṃ tattha santharantītipi santhāgāraṃ. Acirakāritaṃ hotīti kaṭṭhakamma-silākamma-cittakammādivasena susajjitaṃ devavimānaṃ viya adhunā niṭṭhāpitaṃ. Samaṇena vāti ettha yasmā gharavatthupariggahakāleyeva devatā attano vasanaṭṭhānaṃ gaṇhanti, tasmā ‘‘devena vā’’ti avatvā ‘‘samaṇena vā brāhmaṇena vā kenaci vā manussabhūtenā’’ti vuttaṃ.

22. 'एवं मे सुतं' से सेख सुत्त का आरम्भ होता है। वहाँ 'नवं सन्थागारं' का अर्थ है—अभी-अभी निर्मित संथागार (सभा-भवन), अर्थात् एक विशाल शाला। युद्ध के समय राजा वहाँ खड़े होकर निर्देश देते थे कि 'इतने सैनिक आगे जाएँ, इतने पीछे, इतने दोनों पार्श्वों में, इतने हाथियों पर चढ़ें, इतने घोड़ों पर और इतने रथों पर रहें'—इस प्रकार वे व्यवस्था (सन्था) करते थे और मर्यादा बाँधते थे, इसलिए उस स्थान को 'संथागार' कहा जाता है। युद्ध-स्थल से लौटकर जब तक घरों में ताजे गोबर का लेपन आदि किया जाता था, तब तक दो-तीन दिनों के लिए वे राजा वहाँ विश्राम करते थे, इसलिए भी इसे संथागार कहते हैं। उन राजाओं के सामूहिक हितकारी उपदेश का घर होने के कारण भी यह संथागार है; क्योंकि वे गणराजा थे, इसलिए कोई भी उत्पन्न कार्य एक व्यक्ति की इच्छा से तय नहीं होता था, बल्कि सभी की सहमति प्राप्त करना उचित होता था, अतः वे सब वहाँ एकत्रित होकर परामर्श करते थे। इसीलिए कहा गया है—'सामूहिक हितकारी उपदेश का घर होने से भी संथागार है'। इसके अतिरिक्त, चूँकि वे वहाँ एकत्रित होकर 'इस समय हल चलाना चाहिए, इस समय बुवाई करनी चाहिए' इस प्रकार गृहस्थी के कार्यों पर विचार-विमर्श करते थे, अतः गृहस्थी के छिद्रों (कमियों) को वहाँ दूर (सन्थरन्ति) करते थे, इसलिए भी इसे संथागार कहते हैं। 'अचिरकारितं होति' का अर्थ है—काष्ठ-कार्य, पाषाण-कार्य और चित्र-कार्य आदि से सुसज्जित, देव-विमान की तरह अभी-अभी पूर्ण किया गया। 'समणेन वा' यहाँ यह समझना चाहिए कि चूँकि गृह-भूमि के ग्रहण के समय ही देवता अपना निवास-स्थान चुन लेते हैं, इसलिए 'देवेन वा' (देवता द्वारा) न कहकर 'श्रमण, ब्राह्मण या किसी भी मनुष्य द्वारा' ऐसा कहा गया है।


Yena bhagavā tenupasaṅkamiṃsūti santhāgāraṃ niṭṭhitanti sutvā ‘‘gacchāma, naṃ passissāmā’’ti gantvā dvārakoṭṭhakato paṭṭhāya sabbaṃ oloketvā ‘‘idaṃ santhāgāraṃ devavimānasadisaṃ ativiya manoramaṃ sassirikaṃ kena paṭhamaṃ paribhuttaṃ amhākaṃ dīgharattaṃ hitāya sukhāya assā’’ti cintetvā ‘‘amhākaṃ ñātiseṭṭhassa paṭhamaṃ diyyamānepi satthunova anucchavikaṃ, dakkhiṇeyyavasena diyyamānepi satthunova anucchavikaṃ, tasmā paṭhamaṃ satthāraṃ paribhuñjāpessāma, bhikkhusaṅghassa āgamanaṃ karissāma, bhikkhusaṅghe āgate tepiṭakaṃ buddhavacanaṃ āgatameva bhavissati, satthāraṃ tiyāmarattiṃ amhākaṃ dhammakathaṃ kathāpessāma, iti tīhi ratanehi paribhuttaṃ mayaṃ pacchā paribhuñjissāma, evaṃ no dīgharattaṃ hitāya sukhāya bhavissatī’’ti sanniṭṭhānaṃ katvā upasaṅkamiṃsu.

'येन भगवा तेनुपसङ्कमिंसु' का अर्थ है—संथागार बनकर तैयार हो गया है, यह सुनकर 'चलो, उसे देखते हैं' ऐसा कहकर वे गए और द्वार-कोष्ठक से लेकर पूरे भवन का अवलोकन किया। उन्होंने सोचा—'यह संथागार देव-विमान के समान अत्यंत मनोरम और शोभायमान है; इसका प्रथम उपयोग कौन करे जिससे हमारा दीर्घकाल तक हित और सुख हो?' फिर विचार किया—'यद्यपि हमारे श्रेष्ठ ज्ञाति (सम्बन्धी) को प्रथम दान दिया जा सकता है, फिर भी शास्ता (बुद्ध) ही इसके लिए सर्वाधिक योग्य हैं; दक्षिणेय (दान के पात्र) होने के नाते भी शास्ता ही इसके योग्य हैं। इसलिए हम पहले शास्ता को इसका उपयोग करवाएंगे और भिक्षु-संघ को आमंत्रित करेंगे। भिक्षु-संघ के आने पर त्रिपिटक रूपी बुद्ध-वचन का आगमन स्वतः हो जाएगा। हम शास्ता से रात्रि के तीनों प्रहरों में धर्म-कथा कहलवाएंगे। इस प्रकार तीनों रत्नों द्वारा उपयोग किए जाने के पश्चात हम इसका उपयोग करेंगे। ऐसा करना हमारे लिए दीर्घकाल तक हित और सुखकारी होगा'—ऐसा निश्चय करके वे भगवान के पास पहुँचे।


Yena santhāgāraṃ tenupasaṅkamiṃsūti taṃ divasaṃ kira santhāgāraṃ kiñcāpi rājakulānaṃ dassanatthāya devavimānaṃ viya susajjitaṃ hoti supaṭijaggitaṃ, buddhārahaṃ pana katvā appaññattaṃ. Buddhā hi nāma araññajjhāsayā araññārāmā antogāme vaseyyuṃ vā no vā, tasmā bhagavato manaṃ jānitvāva paññāpessāmāti cintetvā te bhagavantaṃ upasaṅkamiṃsu. Idāni pana manaṃ labhitvā paññāpetukāmā yena santhāgāraṃ tenupasaṅkamiṃsu.

'येन सन्थागारं तेनुपसङ्कमिंसु' का अर्थ है—उस दिन संथागार यद्यपि राजकुलों के देखने के लिए देव-विमान की तरह भली-भाँति सजाया और स्वच्छ किया गया था, किन्तु बुद्ध के योग्य आसन अभी नहीं बिछाए गए थे। बुद्ध स्वभाव से ही अरण्य-प्रिय और अरण्य में रमण करने वाले होते हैं, वे गाँव के भीतर ठहर भी सकते हैं और नहीं भी; इसलिए 'भगवान के मन की बात जानकर ही आसन बिछाएंगे' ऐसा सोचकर वे भगवान के पास गए। अब भगवान की अनुमति प्राप्त कर, आसन बिछाने की इच्छा से वे जहाँ संथागार था, वहाँ पहुँचे।


Sabbasanthariṃ santhāgāraṃ santharitvāti yathā sabbameva santhataṃ hoti, evaṃ taṃ santharāpetvā. Sabbapaṭhamaṃ tāva ‘‘gomayaṃ nāma sabbamaṅgalesu vaṭṭatī’’ti sudhāparikammakatampi bhūmiṃ allagomayena opuñchāpetvā parisukkhabhāvaṃ ñatvā yathā akkantaṭṭhāne padaṃ na paññāyati, evaṃ catujjātiyagandhehi limpāpetvā upari nānāvaṇṇe kaṭasārake santharitvā tesaṃ upari mahāpiṭṭhikakojavake ādiṃ katvā hatthattharaka-assattharaka-sīhattharaka-byagghattharaka-candattharaka-sūriyattharaka-cittattharakādīhi nānāvaṇṇehi attharaṇehi santharitabbakayuttaṃ sabbokāsaṃ santharāpesuṃ. Tena vuttaṃ ‘‘sabbasanthariṃ santhāgāraṃ santharitvā’’ti.

'सब्बसन्थरिं सन्थागारं सन्थरित्वा' का अर्थ है—जिस प्रकार पूरा भवन बिछौनों से ढक जाए, वैसे उसे बिछवाया। सर्वप्रथम 'गोबर सभी मंगलों में उपयुक्त होता है' ऐसा मानकर, चूने से निर्मित भूमि पर भी ताजे गोबर का लेपन करवाया और जब वह सूख गया कि पैर रखने पर पद-चिह्न न उभरें, तब चार प्रकार के सुगंधित द्रव्यों से लेपन करवाया। उसके ऊपर अनेक रंगों की चटाइयाँ बिछवाईं और उनके ऊपर बड़े ऊनी कालीनों (कोजव) को आदि लेकर हाथी, घोड़े, सिंह, व्याघ्र, चन्द्रमा, सूर्य और विविध चित्रों से युक्त अनेक रंगों के बिछौनों से, जहाँ-जहाँ बिछाना उचित था, उन सभी स्थानों को बिछवा दिया। इसीलिए कहा गया है—'सब्बसन्थरिं सन्थागारं सन्थरित्वा' (पूरे संथागार को बिछौनों से बिछाकर)।


Āsanāni paññāpetvāti majjhaṭṭhāne tāva maṅgalatthambhaṃ nissāya mahārahaṃ buddhāsanaṃ paññāpetvā tattha yaṃ yaṃ mudukañca manoramañca paccattharaṇaṃ, taṃ taṃ paccattharitvā bhagavato lohitakaṃ manuññadassanaṃ upadhānaṃ upadahitvā upari suvaṇṇarajatatārakavicittaṃ vitānaṃ bandhitvā gandhadāmapupphadāmapattadāmādīhi paccattharaṇehi alaṅkaritvā samantā dvādasahatthaṭṭhāne pupphajālaṃ karitvā tiṃsahatthamattaṃ ṭhānaṃ paṭasāṇiyā parikkhipāpetvā pacchimabhittiṃ nissāya bhikkhusaṅghassa pallaṅkapīṭha-apassayapīṭha-muṇḍapīṭhāni paññāpetvā upari setapaccattharaṇehi paccattharāpetvā pācīnabhittiṃ nissāya attano attano mahāpiṭṭhikakojavake paññāpetvā haṃsalomādipūritāni upadhānāni ṭhapāpesuṃ ‘‘evaṃ akilamamānā sabbarattiṃ dhammaṃ suṇissāmā’’ti. Idaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘āsanāni paññāpetvā’’ti.

'आसनानि पञ्ञापेत्वा' का अर्थ है—मध्य भाग में मंगल-स्तंभ के सहारे बुद्ध के लिए बहुमूल्य आसन बिछाया और उस पर जो-जो कोमल और मनोरम बिछौने थे, उन्हें बिछाकर भगवान के लिए लाल रंग का सुंदर तकिया लगाया। ऊपर सोने-चांदी के तारों से चित्रित चंदोवा (वितान) बाँधा और उसे गंध-मालाओं, पुष्प-मालाओं और पत्र-मालाओं आदि से अलंकृत किया। चारों ओर बारह हाथ की दूरी तक पुष्पों का जाल बनवाया और तीस हाथ के घेरे को पर्दों से घिरवा दिया। पश्चिम की दीवार के सहारे भिक्षु-संघ के लिए पलंग, पीठ (कुर्सियाँ) और मुण्ड-पीठ (बिना पीठ वाले आसन) बिछवाए और उनके ऊपर श्वेत चादरें डलवाईं। पूर्व की दीवार के सहारे अपने लिए बड़े ऊनी कालीन बिछवाए और हंस के रोओं आदि से भरे हुए तकिये रखवाए। उन्होंने ऐसा इसलिए किया कि 'इस प्रकार बिना थके हम पूरी रात धर्म का श्रवण कर सकेंगे'। इसी को लक्ष्य करके कहा गया है—'आसनानि पञ्ञापेत्वा' (आसन बिछाकर)।


Udakamaṇikanti mahākucchikaṃ udakacāṭiṃ. Upaṭṭhapetvāti evaṃ bhagavā ca bhikkhusaṅgho ca yathāruciyā hatthe vā dhovissanti pāde vā, mukhaṃ vā vikkhālessantīti tesu tesu ṭhānesu maṇivaṇṇassa udakassa pūrāpetvā vāsatthāya nānāpupphāni ceva udakavāsacuṇṇāni ca pakkhipitvā kadalipaṇṇehi pidahitvā patiṭṭhāpesuṃ. Idaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘upaṭṭhapetvā’’ti.

"उदकमणिकं" का अर्थ है बड़े पेट वाला पानी का घड़ा। "उपट्टापेत्वा" का अर्थ है कि इस प्रकार स्थापित किया गया कि भगवान और भिक्षु संघ अपनी इच्छानुसार हाथ धो सकें, पैर धो सकें या मुँह साफ कर सकें; ऐसा विचार कर उन-उन स्थानों पर मणियों के समान स्वच्छ जल से भरकर, सुगंध के लिए विभिन्न प्रकार के फूल और सुगंधित चूर्ण डालकर, केले के पत्तों से ढककर रखा गया। इसी के संदर्भ में संगीतिकारों द्वारा "उपट्टापेत्वा" कहा गया है।


Telappadīpaṃ āropetvāti rajatasuvaṇṇādimayadaṇḍāsu dīpikāsu yonakarūpakirātarūpakādīnaṃ hatthe ṭhapitasuvaṇṇarajatādimayakapallakādīsu ca telappadīpaṃ jalayitvāti attho. Yena bhagavā tenupasaṅkamiṃsūti ettha pana te sakyarājāno na kevalaṃ santhāgārameva, atha kho yojanāvaṭṭe kapilavatthusmiṃ nagaravīthiyopi sammajjāpetvā dhaje ussāpetvā gehadvāresu puṇṇaghaṭe ca kadaliyo ca ṭhapāpetvā sakalanagaraṃ dīpamālādīhi vippakiṇṇatārakaṃ viya katvā ‘‘khīrapāyake dārake khīraṃ pāyetha, dahare kumāre lahuṃ lahuṃ bhojetvā sayāpetha, uccāsaddaṃ mā karittha, ajja ekarattiṃ satthā antogāme vasissati, buddhā nāma appasaddakāmā hontī’’ti bheriṃ carāpetvā sayaṃ daṇḍadīpikā ādāya yena bhagavā tenupasaṅkamiṃsu.

"तेलप्पदीपं आरोपेत्वा" का अर्थ है सोने-चाँदी आदि से बने दीप-स्तंभों पर और यवन या किरात आदि की मूर्तियों के हाथों में रखे सोने-चाँदी के पात्रों में तेल के दीपक जलाना। "येन भगवा तेनुपसङ्कमिंसु" के विषय में, उन शाक्य राजाओं ने न केवल संथागार को सजाया, बल्कि एक योजन के घेरे वाले कपिलवस्तु की नगर-वीथियों (सड़कों) को भी साफ करवाया, ध्वजाएँ फहराईं, घरों के द्वारों पर पूर्ण-घट और केले के पेड़ रखवाए और पूरे नगर को दीप-मालाओं से तारों भरे आकाश की तरह सजा दिया। उन्होंने ढोल पिटवाकर यह घोषणा करवाई कि "दूध पीने वाले बच्चों को दूध पिला दो, छोटे बालकों को जल्दी भोजन कराकर सुला दो, शोर मत करो, आज रात शास्ता (बुद्ध) नगर के भीतर निवास करेंगे और बुद्ध अल्प-शब्द (शांति) प्रिय होते हैं।" फिर वे स्वयं हाथ में मशालें लेकर जहाँ भगवान थे, वहाँ पहुँचे।


Atha kho bhagavā nivāsetvā pattacīvaramādāya saddhiṃ bhikkhusaṅghena yena navaṃ santhāgāraṃ tenupasaṅkamīti. ‘‘Yassa dāni, bhante, bhagavā kālaṃ maññatī’’ti evaṃ kira kāle ārocite bhagavā lākhārasena tintarattakoviḷārapupphavaṇṇaṃ rattadupaṭṭaṃ kattariyā padumaṃ kantanto viya saṃvidhāya timaṇḍalaṃ paṭicchādento nivāsetvā suvaṇṇapāmaṅgena padumakalāpaṃ parikkhipanto viya vijjullatāsassirikaṃ kāyabandhanaṃ bandhitvā rattakambalena gajakumbhaṃ pariyonaddhanto viya ratanasatubbedhe suvaṇṇagghike pavāḷajālaṃ khipamāno viya suvaṇṇacetiye rattakambalakañcukaṃ paṭimuñcanto viya gacchantaṃ puṇṇacandaṃ rattavaṇṇavalāhakena paṭicchādayamāno viya kañcanapabbatamatthake supakkalākhārasaṃ parisiñcanto viya cittakūṭapabbatamatthakaṃ vijjullatāya parikkhipanto viya ca sacakkavāḷasineruyugandharaṃ mahāpathaviṃ cāletvā gahitaṃ nigrodhapallavasamānavaṇṇaṃ rattavarapaṃsukūlaṃ pārupitvā gandhakuṭidvārato nikkhami kañcanaguhato sīho viya udayapabbatakūṭato puṇṇacando viya ca. Nikkhamitvā pana gandhakuṭipamukhe aṭṭhāsi.

इसके बाद भगवान ने निवासा (अधोवस्त्र) पहनकर और पात्र-चीवर लेकर भिक्षु संघ के साथ नए संथागार की ओर प्रस्थान किया। जब "भन्ते! अब भगवान जैसा उचित समय समझें" कहकर समय सूचित किया गया, तब भगवान ने लाक्षा-रस (लाख) से रंगे हुए लाल कोविळार पुष्प के समान लाल दुपट्ठे (अधोवस्त्र) को, कैंची से कमल काटने के समान व्यवस्थित कर, तीनों मण्डलों (घुटनों और नाभि) को ढंकते हुए पहना। फिर स्वर्ण-डोरी से कमल के गुच्छे को लपेटने के समान, बिजली की लता जैसी शोभा वाले काय-बंधन (कमरबंद) को बाँधा। जैसे लाल कंबल से हाथी के मस्तक को ढंका जाता है, या सौ हाथ ऊँचे स्वर्ण-स्तंभ पर मूँगे का जाल डाला जाता है, या स्वर्ण-चैत्य पर लाल कंबल का चोगा चढ़ाया जाता है, या चलते हुए पूर्ण चंद्रमा को लाल बादलों से ढंका जाता है, या स्वर्ण-पर्वत के शिखर पर पके हुए लाक्षा-रस का छिड़काव किया जाता है, या चित्तकूट पर्वत के शिखर को बिजली की लता से घेरा जाता है—उसी प्रकार चक्रवाल, सुमेरु, युगंधर और महापृथ्वी को कंपित कर स्वयं ग्रहण किए हुए, बरगद की नई कोपलों के समान वर्ण वाले श्रेष्ठ लाल पांसुकुलिक चीवर को ओढ़कर, वे गंधकुटी के द्वार से वैसे ही निकले जैसे स्वर्ण-गुफा से सिंह निकलता है या उदयाचल पर्वत के शिखर से पूर्ण चंद्रमा निकलता है। निकलकर वे गंधकुटी के सामने खड़े हो गए।


Athassa kāyato meghamukhehi vijjukalāpā viya rasmiyo nikkhamitvā suvaṇṇarasadhārāparisekamañjaripattapupphaphalaviṭape viya ārāmarukkhe kariṃsu. Tāvadeva ca attano attano pattacīvaramādāya mahābhikkhusaṅgho bhagavantaṃ parivāresi. Te pana parivāretvā ṭhitā bhikkhū evarūpā ahesuṃ appicchā santuṭṭhā pavivittā asaṃsaṭṭhā āraddhavīriyā vattāro vacanakkhamā codakā pāpagarahī sīlasampannā samādhisampannā paññāvimuttivimuttiñāṇadassanasampannāti. Tehi parivārito bhagavā rattakambalaparikkhitto viya suvaṇṇakkhandho rattapadumasaṇḍamajjhagatā viya suvaṇṇanāvā pavāḷavedikāparikkhitto viya suvaṇṇapāsādo virocittha. Sāriputtamoggallānādayo mahātherāpi naṃ meghavaṇṇaṃ paṃsukūlaṃ pārupitvā maṇivammavammikā viya mahānāgā parivārayiṃsu vantarāgā bhinnakilesā vijaṭitajaṭā chinnabandhanā kule vā gaṇe vā alaggā.

तब उनके शरीर से बादलों के बीच से निकलने वाली बिजली की लताओं के समान रश्मियाँ (किरणें) निकलीं, जिन्होंने आराम (उपवन) के वृक्षों को ऐसा बना दिया मानो उन पर स्वर्ण-रस की धाराओं का छिड़काव किया गया हो और वे स्वर्णमयी मंजरियों, पत्तों, फूलों, फलों और शाखाओं वाले हो गए हों। उसी क्षण विशाल भिक्षु संघ ने अपने-अपने पात्र-चीवर लेकर भगवान को चारों ओर से घेर लिया। वे भिक्षु जो भगवान को घेर कर खड़े थे, वे ऐसे थे: अल्प-इच्छुक, संतुष्ट, एकांतप्रिय, गृहस्थों से असंसृष्ट (अलिप्त), उत्साही, धर्मोपदेशक, वचन-क्षम (सहनशील), दोष बताने वाले, पाप की निंदा करने वाले, शील-संपन्न, समाधि-संपन्न और प्रज्ञा-विमुक्ति एवं विमुक्ति-ज्ञान-दर्शन से संपन्न। उनसे घिरे हुए भगवान वैसे ही सुशोभित हुए जैसे लाल कंबल से लिपटा हुआ स्वर्ण-खंड, या लाल कमलों के वन के बीच चलती हुई स्वर्ण-नौका, या मूँगे की वेदिका से घिरा हुआ स्वर्ण-प्रासाद। सारिपुत्र और मोग्गल्लान आदि महास्थविर भी, जो राग-रहित, क्षीण-क्लेश, उलझनों को सुलझा चुके, बंधनों को काट चुके और कुल या गण में आसक्ति-रहित थे, मेघ के समान वर्ण वाले पांसुकुलिक चीवर ओढ़कर भगवान को वैसे ही घेरे हुए थे जैसे मणियों के कवच पहने हुए विशाल गजराज।


Iti bhagavā sayaṃ vītarāgo vītarāgehi, vītadoso vītadosehi, vītamoho vītamohehi, nittaṇho nittaṇhehi, nikkileso nikkilesehi, sayaṃ buddho bahussutabuddhehi parivārito, pattaparivāritaṃ viya kesaraṃ, kesaraparivāritā viya kaṇṇikā, aṭṭhanāgasahassaparivārito viya chaddanto nāgarājā, navutihaṃsasahassaparivārito viya dhataraṭṭho haṃsarājā, senaṅgaparivārito viya cakkavatti, marugaṇaparivārito viya sakko devarājā, brahmagaṇaparivārito viya hāritamahābrahmā, tārāgaṇaparivārito viya puṇṇacando, asamena buddhavesena aparimāṇena buddhavilāsena kapilavatthugamanamaggaṃ paṭipajji.

इस प्रकार भगवान स्वयं वीतराग होकर वीतरागियों से, वीतदोष होकर वीतदोषियों से, वीतमोह होकर वीतमोहियों से, निष्काम होकर निष्कामियों से, निष्क्लेश होकर निष्क्लेशियों से और स्वयं बुद्ध होकर बहुश्रुत बुद्धों (अरहंतों) से घिरे हुए थे। वे वैसे ही सुशोभित थे जैसे पंखुड़ियों से घिरा हुआ केसर (पुष्प-रज), या केसर से घिरी हुई कर्णिका (कमल-कोश), या आठ हजार हाथियों से घिरा हुआ छद्दंत नागराज, या नब्बे हजार हंसों से घिरा हुआ धतरट्ठ हंसराज, या चतुरंगिणी सेना से घिरा हुआ चक्रवर्ती राजा, या देव-समूह से घिरा हुआ देवराज शक्र, या ब्रह्म-समूह से घिरा हुआ हारित महाब्रह्मा, या तारा-समूह से घिरा हुआ पूर्ण चंद्रमा। वे अपने अतुलनीय बुद्ध-वेष और असीम बुद्ध-विलास (शोभा) के साथ कपिलवस्तु जाने वाले मार्ग पर चल पड़े।


Athassa puratthimakāyato suvaṇṇavaṇṇā rasmī uṭṭhahitvā asītihatthaṭṭhānaṃ aggahesi. Pacchimakāyato dakkhiṇahatthato, vāmahatthato suvaṇṇavaṇṇā rasmī uṭṭhahitvā asītihatthaṭṭhānaṃ aggahesi. Upari kesantato paṭṭhāya sabbakesāvattehi moragīvavaṇṇā rasmī uṭṭhahitvā gaganatale asītihatthaṭṭhānaṃ aggahesi. Heṭṭhā pādatalehi pavāḷavaṇṇā rasmī uṭṭhahitvā ghanapathaviyaṃ asītihatthaṭṭhānaṃ aggahesi. Evaṃ samantā asītihatthamattaṃ ṭhānaṃ chabbaṇṇā buddharasmiyo vijjotamānā vipphandamānā kañcanadaṇḍadīpikāhi niccharitvā ākāsaṃ pakkhandajālā viya cātuddīpikamahāmeghato nikkhantavijjullatā viya vidhāviṃsu. Sabbadisābhāgā suvaṇṇacampakapupphehi vikiriyamānā viya, suvaṇṇaghaṭā nikkhantasuvaṇṇarasadhārāhi siñcamānā viya, pasāritasuvaṇṇapaṭaparikkhittā viya, verambhavātasamuṭṭhitakiṃsukakaṇikārapupphacuṇṇasamokiṇṇā viya vippakiriṃsu.

तब उनके (बुद्ध के) शरीर के अग्र भाग से स्वर्ण के समान वर्ण वाली रश्मियाँ निकलकर अस्सी हाथ के स्थान तक व्याप्त हो गईं। शरीर के पिछले भाग से, दाहिने हाथ से और बाएँ हाथ से भी स्वर्ण वर्ण की रश्मियाँ निकलकर अस्सी हाथ के स्थान तक व्याप्त हो गईं। ऊपर केशों के छोर से लेकर सभी केश-समूहों से मोर की गर्दन के रंग जैसी रश्मियाँ निकलकर आकाश में अस्सी हाथ तक व्याप्त हो गईं। नीचे पैरों के तलवों से मूँगे के रंग जैसी रश्मियाँ निकलकर सघन पृथ्वी में अस्सी हाथ तक व्याप्त हो गईं। इस प्रकार चारों ओर लगभग अस्सी हाथ के स्थान में छह वर्णों वाली बुद्ध-रश्मियाँ प्रकाशित और प्रदीप्त होती हुई, स्वर्ण के दीप-स्तंभों से निकलती हुई आकाश में छलाँग लगाती अग्नि-शिखाओं के समान और चारों द्वीपों में बरसने वाले महामेघ से निकलती हुई बिजली की लताओं के समान दौड़ने लगीं। सभी दिशाएँ स्वर्ण-चंपक के फूलों से बिखरी हुई सी, स्वर्ण-कलशों से निकलती हुई स्वर्ण-रस की धाराओं से सिंचित सी, फैलाए हुए स्वर्ण-वस्त्रों से ढकी हुई सी, और वेराम्भ वायु से उड़े हुए किंशुक और कणिकार पुष्पों के चूर्ण से व्याप्त सी प्रतीत होने लगीं।


Bhagavatopi asītianubyañjanabyāmappabhādvattiṃsavaralakkhaṇasamujjalaṃ sarīraṃ samuggatatārakaṃ viya gaganatalaṃ, vikasitamiva padumavanaṃ, sabbapāliphullo viya yojanasatiko pāricchattako, paṭipāṭiyā ṭhapitānaṃ dvattiṃsūcandānaṃ dvattiṃsasūriyānaṃ dvattiṃsacakkavattīnaṃ dvattiṃsadevarājānaṃ dvattiṃsamahābrahmānaṃ siriyā siriṃ abhibhavamānaṃ viya virocittha, yathā taṃ dasahi pāramīhi dasahi upapāramīhi dasahi paramatthapāramīhi supūritāhi samatiṃsapāramitāhi alaṅkataṃ. Kappasatasahasādhikāni cattāri asaṅkhyeyyāni dinnadānaṃ rakkhitasīlaṃ katakalyāṇakammaṃ ekasmiṃ attabhāve osaritvā vipākaṃ dātuṃ ṭhānaṃ alabhamānaṃ sambādhapattaṃ viya ahosi. Nāvāsahassabhaṇḍaṃ ekanāvaṃ āropanakālo viya, sakaṭasahassabhaṇḍaṃ ekasakaṭaṃ āropanakālo viya, pañcavīsatiyā nadīnaṃ oghassa sambhijja mukhadvāre ekato rāsībhūtakālo viya ca ahosi.

भगवान का शरीर अस्सी अनुव्यंजनों, व्यामप्रभा (एक व्यायाम की दूरी तक फैलने वाली आभा) और बत्तीस महापुरुष लक्षणों से देदीप्यमान था; वह तारों से भरे आकाश के समान, खिले हुए कमलों के वन के समान, और सौ योजन तक फैले हुए पूर्णतः पुष्पित पारिजात वृक्ष के समान सुशोभित था। वह अपनी श्री (शोभा) से क्रम से रखे गए बत्तीस चंद्रमाओं, बत्तीस सूर्यों, बत्तीस चक्रवर्ती राजाओं, बत्तीस देवराजों और बत्तीस महाब्रह्माओं की शोभा को भी अभिभूत कर रहा था। वह दस पारमिताओं, दस उप-पारमिताओं और दस परमार्थ पारमिताओं—इस प्रकार भली-भांति पूर्ण की गई तीस पारमिताओं से अलंकृत था। एक लाख कल्प और चार असंख्य वर्षों तक दिए गए दान, रक्षित शील और किए गए कल्याणकारी कर्मों का फल एक ही आत्मभाव (शरीर) में समाहित होकर विपाक देने के लिए स्थान न पाकर मानो संकुचित हो गया हो। यह वैसा ही था जैसे एक हजार नौकाओं के भार को एक ही नौका पर लादने का समय हो, या एक हजार गाड़ियों के भार को एक ही गाड़ी पर लादने का समय हो, अथवा पच्चीस नदियों के जल-प्रवाह के समुद्र के मुख पर एक साथ एकत्रित होने का समय हो।


Imāya buddhasiriyā obhāsamānassāpi ca bhagavato purato anekāni daṇḍadīpikasahassāni ukkhipiṃsu. Tathā pacchato. Vāmapasse dakkhiṇapasse. Jātikusumacampakavanamallikarattuppalanīluppalamakulasinduvārapupphāni ceva nīlapītādivaṇṇasugandhagandhacuṇṇāni ca cātuddīpikameghavissaṭṭhodakavuṭṭhiyo viya vippakiriṃsu. Pañcaṅgikatūriyanigghosā ceva buddhadhammasaṅghaguṇappaṭisaṃyuttā thutighosā ca sabbadisā pūrayiṃsu. Devamanussanāgasupaṇṇagandhabbayakkhādīnaṃ akkhīni amatapānaṃ viya labhiṃsu. Imasmiṃ pana ṭhāne ṭhatvā padasahassena gamanavaṇṇaṃ vattuṃ vaṭṭati. Tatridaṃ mukhamattaṃ –

बुद्ध की इस शोभा से प्रकाशित होते हुए भी भगवान के आगे हजारों मशालें जलाई गईं। वैसे ही पीछे, बाईं ओर और दाईं ओर भी हजारों मशालें जलाई गईं। चमेली, चंपक, वन-मल्लिका, लाल कमल, नील कमल, मकुल और निर्गुण्डी के फूलों की तथा नीले-पीले आदि वर्णों वाले सुगंधित चूर्णों की वर्षा इस प्रकार हुई जैसे चारों द्वीपों में बरसने वाले मेघों से जल की वर्षा होती है। पाँच अंगों वाले वाद्यों की ध्वनि और बुद्ध, धम्म तथा संघ के गुणों से संबंधित स्तुति-घोषों ने सभी दिशाओं को भर दिया। देवों, मनुष्यों, नागों, सुपर्णों, गंधर्वों और यक्षों आदि की आँखों को मानो अमृत-पान प्राप्त हो गया हो। इस स्थान पर रुककर एक हजार पदों में बुद्ध के गमन (चलने) की महिमा का वर्णन करना उचित है। यहाँ उसका संक्षिप्त विवरण इस प्रकार है—


‘‘Evaṃ sabbaṅgasampanno, kampayanto vasundharaṃ;

Aheṭhayanto pāṇāni, yāti lokavināyako.

इस प्रकार सभी अंगों से संपन्न, पृथ्वी को कंपित करते हुए, प्राणियों को पीड़ा न पहुँचाते हुए, लोक-विनायक (बुद्ध) गमन करते हैं।


Dakkhiṇaṃ paṭhamaṃ pādaṃ, uddharanto narāsabho;

Gacchanto sirisampanno, sobhate dvipaduttamo.

पहले दाहिना पैर उठाते हुए, मनुष्यों में श्रेष्ठ, श्री-संपन्न और द्विपदों (मनुष्यों) में उत्तम बुद्ध चलते हुए सुशोभित होते हैं।


Gacchato buddhaseṭṭhassa, heṭṭhā pādatalaṃ mudu;

Samaṃ samphusate bhūmiṃ, rajasā nupalippati.

चलते हुए बुद्ध-श्रेष्ठ के नीचे के कोमल पैर के तलवे पृथ्वी को समान रूप से स्पर्श करते हैं, और उन पर धूल नहीं चिपकती।


Ninnaṭṭhānaṃ unnamati, gacchante lokanāyake;

Unnatañca samaṃ hoti, pathavī ca acetanā.

लोक-नायक के चलने पर नीचा स्थान ऊँचा हो जाता है और ऊँचा स्थान समतल हो जाता है; यह अचेतन पृथ्वी भी (उनके प्रति) ऐसी हो जाती है।


Pāsāṇā sakkharā ceva, kathalā khāṇukaṇṭakā;

Sabbe maggā vivajjanti, gacchante lokanāyake.

लोक-नायक के चलने पर पत्थर, कंकड़, खप्पर, ठूँठ और काँटे—ये सभी मार्ग से हट जाते हैं।


Nātidūre uddharati, naccāsanne ca nikkhipaṃ;

Aghaṭṭayanto niyyāti, ubho jāṇū ca gopphake.

वे न तो बहुत दूर पैर उठाते हैं और न ही बहुत पास रखते हैं; दोनों घुटनों और टखनों को आपस में बिना टकराए वे गमन करते हैं।


Nātisīghaṃ pakkamati, sampannacaraṇo muni;

Na cātisaṇikaṃ yāti, gacchamāno samāhito.

चरण-संपन्न मुनि न तो बहुत शीघ्रता से चलते हैं और न ही बहुत धीरे; वे समाहित होकर चलते हैं।


Uddhaṃ adho ca tiriyaṃ, disañca vidisaṃ tathā;

Na pekkhamāno so yāti, yugamattamhi pekkhati.

वे ऊपर, नीचे, तिरछा, दिशाओं या विदिशाओं में न देखते हुए चलते हैं; वे केवल एक जुए (चार हाथ) की दूरी तक ही देखते हैं।


Nāgavikkantacāro so, gamane sobhate jino;

Cāruṃ gacchati lokaggo, hāsayanto sadevake.

वे हाथी के समान पराक्रमी चाल वाले जिन (बुद्ध) चलते हुए सुशोभित होते हैं। लोक-अग्र बुद्ध देवों सहित संपूर्ण जगत को प्रसन्न करते हुए सुंदरता से चलते हैं।


Uḷurājāva sobhanto, catucārīva kesarī;

Tosayanto bahū satte, puraṃ seṭṭhaṃ upāgamī’’ti.

नक्षत्रराज (चंद्रमा) के समान सुशोभित, वन में विचरने वाले सिंह के समान, बहुत से प्राणियों को संतुष्ट करते हुए वे श्रेष्ठ नगर (कपिलवस्तु) में प्रविष्ट हुए।


Vaṇṇakālo nāma kiresa, evaṃvidhesu kālesu buddhassa sarīravaṇṇe vā guṇavaṇṇe vā dhammakathikassa thāmoyeva pamāṇaṃ cuṇṇiyapadehi vā gāthābandhena vā yattakaṃ sakkoti, tattakaṃ vattabbaṃ. Dukkathitanti na vattabbaṃ. Appamāṇavaṇṇā hi buddhā, tesaṃ buddhāpi anavasesato vaṇṇaṃ vattuṃ asamatthā, pageva itarā pajāti. Iminā sirivilāsena alaṅkatappaṭiyattaṃ sakyarājapuraṃ pavisitvā bhagavā pasannacittena janena gandhadhūmavāsacuṇṇādīhi pūjayamāno santhāgāraṃ pāvisi. Tena vuttaṃ – ‘‘atha kho bhagavā nivāsetvā pattacīvaramādāya saddhiṃ bhikkhusaṅghena yena evaṃ santhāgāraṃ tenupasaṅkamī’’ti.

यह वास्तव में गुणों के वर्णन का समय है। ऐसे समय में बुद्ध के शरीर के सौंदर्य या गुणों के वर्णन में धर्म-कथक की शक्ति ही प्रमाण है। वह गद्य पदों (चूर्णिय पदों) या गाथाओं के माध्यम से जितना वर्णन कर सके, उतना करना चाहिए। यह नहीं कहना चाहिए कि 'बुरा कहा गया है'। क्योंकि बुद्ध अनंत गुणों वाले हैं; स्वयं बुद्ध भी बुद्धों के गुणों का पूर्णतः वर्णन करने में समर्थ नहीं हैं, फिर अन्य प्रजा (प्राणियों) की तो बात ही क्या? वे निश्चित ही असमर्थ हैं। ऐसा जानना चाहिए। इस श्री-विलास (शोभा) से अलंकृत होकर भगवान ने सजे-धजे शाक्य राजपुर में प्रवेश किया और श्रद्धालु लोगों द्वारा गंध, धूप, सुगंधित चूर्ण आदि से पूजित होते हुए संथागार (सभा भवन) में प्रवेश किया। इसीलिए कहा गया है— 'तब भगवान ने निवासादि पहनकर, पात्र और चीवर लेकर भिक्षु-संघ के साथ जहाँ नया संथागार था, वहाँ प्रस्थान किया'।


Bhagavantaṃyeva purakkhatvāti bhagavantaṃ purato katvā. Tattha bhagavā bhikkhūnañceva upāsakānañca majjhe nisinno gandhodakena nhāpetvā dukūlacumbaṭakena vodakaṃ katvā jātihiṅgulakena majjitvā rattakambalapaliveṭhite pīṭhe ṭhapitarattasuvaṇṇaghanapaṭimā viya ativirocittha. Ayaṃ panettha porāṇānaṃ vaṇṇabhaṇanamaggo –

"भगवन्तंयेव पुरक्खत्वा" का अर्थ है "भगवान को आगे करके"। वहाँ भगवान, भिक्षुओं और उपासकों के बीच बैठे हुए, सुगंधित जल से स्नान कराए जाने के बाद, दुकूल (रेशमी) वस्त्र से जल सुखाकर, उत्तम हिंगुल (सिंदूर) से मार्जन किए जाने पर, लाल कंबलों से लिपटे हुए आसन पर रखी हुई ठोस लाल-स्वर्ण की प्रतिमा के समान अत्यंत सुशोभित हुए। यहाँ यह प्राचीन आचार्यों द्वारा गुणों के वर्णन की शैली है —


‘‘Gantvāna maṇḍalamāḷaṃ, nāgavikkantacaraṇo;

Obhāsayanto lokaggo, nisīdi varamāsane.

"मंडप (सभा-भवन) में जाकर, हाथी के समान पराक्रमी चाल वाले, (छह प्रकार की रश्मियों से) प्रकाशित करते हुए, लोक के अग्र (भगवान) श्रेष्ठ आसन पर विराजमान हुए।"


Tasmiṃ nisinno naradammasārathi,

Devātidevo satapuññalakkhaṇo;

Buddhāsane majjhagato virocati,

Suvaṇṇanekkhaṃ viya paṇḍukambale.

"उस बुद्ध-आसन पर बैठे हुए, मनुष्यों को दमित करने वाले सारथी, देवों के भी देव, सौ पुण्यों के लक्षणों से युक्त, (पर्षद के) मध्य में पहुँचे हुए (भगवान) वैसे ही सुशोभित होते हैं जैसे पांडु-कंबल (शिला) पर रखा हुआ स्वर्ण-आभूषण।"


Nekkhaṃ jambonadasseva, nikkhittaṃ paṇḍukambale;

Virocati vītamalo, maṇiverocano yathā.

"जैसे पांडु-कंबल पर रखा हुआ जाम्बूनद स्वर्ण का आभूषण सुशोभित होता है, वैसे ही मल-रहित (भगवान) देदीप्यमान मणि के समान सुशोभित होते हैं।"


Mahāsālova samphullo, nerurājāvalaṅkato;

Suvaṇṇayūpasaṅkāso, padumo kokanado yathā.

"पूर्ण खिले हुए विशाल साल वृक्ष के समान, अलंकृत मेरु पर्वतराज के समान, स्वर्ण-स्तंभ के सदृश और लाल कमल (कोकनद) के समान (वे सुशोभित हुए)।"


Jalanto dīparukkhova, pabbatagge yathā sikhī;

Devānaṃ pāricchattova, sabbaphullo virocathā’’ti.

"जलते हुए दीप-वृक्ष के समान, पर्वत के शिखर पर अग्नि के समान, और देवों के पूर्ण खिले हुए पारिजात वृक्ष के समान वे सुशोभित हुए।" — यह गुणों के वर्णन की शैली है।


Kāpilavatthave sakye bahudeva rattiṃ dhammiyā kathāyāti ettha dhammī kathā nāma santhāgāraanumodanappaṭisaṃyuttā pakiṇṇakakathā veditabbā. Tadā hi bhagavā ākāsagaṅgaṃ otārento viya pathavojaṃ ākaḍḍhanto viya mahājambuṃ khandhe gahetvā cālento viya yojanikaṃ madhubhaṇḍaṃ cakkayantena pīḷetvā madhupānaṃ pāyamāno viya kāpilavatthavānaṃ sakyānaṃ hitasukhāvahaṃ pakiṇṇakakathaṃ kathesi. ‘‘Āvāsadānaṃ nāmetaṃ mahārāja mahantaṃ, tumhākaṃ āvāso mayā paribhutto bhikkhusaṅghena paribhutto mayā ca bhikkhusaṅghena ca paribhutto pana dhammaratanena paribhutto yevāti tīhi ratanehi paribhutto nāma hoti. Āvāsadānasmiñhi dinne sabbadānaṃ dinnameva hoti. Bhūmaṭṭhakapaṇṇasālāya vā sākhāmaṇḍapassa vāpi ānisaṃso nāma paricchindituṃ na sakkā’’ti nānānayavicittaṃ bahuṃ dhammakathaṃ kathetvā –

"कपिलवस्तु के शाक्यों को बहुत रात तक धार्मिक कथा से..." यहाँ 'धार्मिक कथा' (धम्मी कथा) से तात्पर्य संथागार के अनुमोदन से संबंधित प्रकीर्णक (विविध) कथा समझना चाहिए। तब भगवान ने मानो आकाश-गंगा को उतारते हुए, मानो पृथ्वी के ओज (रस) को खींचते हुए, मानो महा-जम्बू वृक्ष की शाखाओं को पकड़कर हिलाते हुए, और मानो एक योजन परिमाण वाले मधु-कोष को यंत्र से निचोड़कर मधु-पान कराते हुए, कपिलवस्तु के शाक्यों के लिए हित और सुख पहुँचाने वाली प्रकीर्णक कथा कही। "हे महाराज! यह आवास-दान महान है। तुम्हारे इस आवास का मैंने उपभोग किया है, भिक्षु-संघ ने उपभोग किया है; और जब मेरे और भिक्षु-संघ द्वारा उपभोग किया जाता है, तब वह धर्म-रत्न द्वारा ही उपभोग किया गया होता है। इस प्रकार यह तीनों रत्नों द्वारा उपभोग किया गया कहलाता है। आवास-दान दिए जाने पर मानो सभी दान दे दिए जाते हैं। भूमि पर स्थित पर्णशाला या शाखाओं के मंडप के भी पुण्य-फल का परिमाण नहीं किया जा सकता।" — इस प्रकार अनेक विधियों से विचित्र बहुत सी धर्म-कथा कहकर —


‘‘Sītaṃ uṇhaṃ paṭihanti, tato vāḷamigāni ca;

Sarīsape ca makase, sisire cāpi vuṭṭhiyo.

"(आवास) शीत और उष्ण को रोकता है, तथा हिंसक पशुओं, सरीसृपों (साँप आदि), मच्छरों और शिशिर ऋतु की वर्षा को भी रोकता है।"


Tato vātātapo ghoro, sañjāto paṭihaññati;

Leṇatthañca sukhatthañca, jhāyituñca vipassituṃ.

"उससे उत्पन्न घोर वायु और धूप भी रुक जाती है। यह छिपने (आश्रय) के लिए, सुख के लिए, ध्यान करने के लिए और विपश्यना करने के लिए होता है।"


Vihāradānaṃ saṅghassa, aggaṃ buddhena vaṇṇitaṃ;

Tasmā hi paṇḍito poso, sampassaṃ atthamattano.

"संघ को विहार का दान बुद्ध द्वारा श्रेष्ठ बताया गया है। इसलिए अपना कल्याण देखने वाला बुद्धिमान पुरुष —"


Vihāre kāraye ramme, vāsayettha bahussute;

Tesaṃ annañca pānañca, vatthasenāsanāni ca.

"रमणीय विहार बनवाए और उनमें बहुश्रुत (विद्वान भिक्षुओं) को निवास कराए। उन्हें अन्न, पान, वस्त्र और शयनासन —"


Dadeyya ujubhūtesu, vippasannena cetasā;

Te tassa dhammaṃ desenti, sabbadukkhāpanūdanaṃ;

Yaṃ so dhammaṃ idhaññāya, parinibbāti anāsavo’’ti. (cūḷava. 295) –

"ऋजु (सीधे/सरल) स्वभाव वालों को प्रसन्न चित्त से दान दे। वे उसे सब दुखों को दूर करने वाले धर्म का उपदेश देते हैं; जिस धर्म को यहाँ जानकर वह आस्रव-रहित होकर परिनिर्वाण प्राप्त करता है।"


Evaṃ ayampi āvāse ānisaṃso, ayampi ānisaṃsoti bahudevarattiṃ atirekataraṃ diyaḍḍhayāmaṃ āvāsānisaṃsakathaṃ kathesi. Tattha imā gāthāva saṅgahaṃ āruḷhā, pakiṇṇakadhammadesanā pana saṅgahaṃ na ārohati. Sandassesītiādīni vuttatthāneva.

"इस प्रकार 'यह भी आवास का लाभ है, यह भी लाभ है' — ऐसा कहते हुए भगवान ने बहुत रात तक, डेढ़ याम (प्रहर) से भी अधिक समय तक आवास के लाभों से संबंधित कथा कही। उनमें से केवल ये गाथाएँ ही संगीति (संग्रह) में चढ़ाई गईं, किंतु प्रकीर्णक धर्म-देशना संगीति में नहीं चढ़ाई गई। 'सन्दस्सेति' आदि पदों के अर्थ पहले ही बताए जा चुके हैं।"


Āyasmantaṃ ānandaṃ āmantesīti dhammakathaṃ kathāpetukāmo jānāpesi. Atha kasmā sāriputtamahāmoggallānamahākassapādīsu asītimahātheresu vijjamānesu bhagavā ānandattherassa bhāramakāsīti. Parisajjhāsayavasena. Āyasmā hi ānando bahussutānaṃ aggo, pahosi parimaṇḍalehi padabyañjanehi madhuradhammakathaṃ kathetunti sākiyamaṇḍale pākaṭo paññāto. Tassa sakyarājūhi vihāraṃ gantvāpi dhammakathā sutapubbā, orodhā pana nesaṃ na yathāruciyā vihāraṃ gantuṃ labhanti, tesaṃ etadahosi – ‘‘aho vata bhagavā appaṃyeva dhammakathaṃ kathetvā amhākaṃ ñātiseṭṭhassa ānandassa bhāraṃ kareyyā’’ti. Tesaṃ ajjhāsayavasena bhagavā tasseva bhāramakāsi.

"आयुष्मान आनंद को आमंत्रित किया" का अर्थ है कि धर्म-कथा कहलवाने की इच्छा से उन्हें सूचित किया। अब, सारिपुत्र, महामौद्गल्यायन, महाकश्यप आदि अस्सी महास्थविरों के विद्यमान रहते हुए भी भगवान ने आनंद स्थविर को यह भार (कार्य) क्यों दिया? पर्षद (सभा) के आशय (इच्छा) के कारण। आयुष्मान आनंद बहुश्रुत लोगों में अग्र हैं, और वे परिपूर्ण पदों एवं व्यंजनों के साथ मधुर धर्म-कथा कहने में समर्थ हैं — यह शाक्य-मंडल में प्रसिद्ध और ज्ञात था। शाक्य राजाओं ने तो विहार जाकर उनकी धर्म-कथा पहले सुनी थी, किंतु उनके अंतःपुर की स्त्रियाँ अपनी इच्छानुसार विहार नहीं जा पाती थीं। उन्हें ऐसा विचार आया — "अहो! यदि भगवान थोड़ी सी धर्म-कथा कहकर हमारे श्रेष्ठ संबंधी आनंद को (कथा का) भार सौंप दें (तो कितना अच्छा हो)!" उनके इसी आशय के कारण भगवान ने उन्हें ही यह भार सौंपा।


Sekho pāṭipadoti paṭipannako sekhasamaṇo. So tuyhaṃ paṭibhātu upaṭṭhātu, tassa paṭipadaṃ desehīti paṭipadāya puggalaṃ niyametvā dasseti. Kasmā pana bhagavā imaṃ paṭipadaṃ niyamesi? Bahūhi kāraṇehi. Ime tāva sakyā maṅgalasālāya maṅgalaṃ paccāsīsanti vaḍḍhiṃ icchanti, ayañca sekhapaṭipadā mayhaṃ sāsane maṅgalapaṭipadā vaḍḍhamānakapaṭipadātipi imaṃ paṭipadaṃ niyamesi. Tassañca parisati sekhāva bahū nisinnā, te attanā paṭividdhaṭṭhāne kathīyamāne akilamantāva sallakkhessantītipi imaṃ paṭipadaṃ niyamesi. Āyasmā ca ānando sekhapaṭisambhidāpattova, so attanā paṭividdhe paccakkhaṭṭhāne kathento akilamanto viññāpetuṃ sakkhissatītipi imaṃ paṭipadaṃ niyamesi. Sekhapaṭipadāya ca tissopi sikkhā osaṭā, tattha adhisīlasikkhāya kathitāya sakalaṃ vinayapiṭakaṃ kathitameva hoti, adhicittasikkhāya kathitāya sakalaṃ suttantapiṭakaṃ kathitaṃ hoti, adhipaññāsikkhāya kathitāya sakalaṃ abhidhammapiṭakaṃ kathitaṃ hoti, ānando ca bahussuto tipiṭakadharo, so pahoti tīhi piṭakehi tisso sikkhā kathetuṃ, evaṃ kathite sakyānaṃ maṅgalameva vaḍḍhiyeva bhavissatītipi imaṃ paṭipadaṃ niyamesi.

"सेख-प्रतिपदा" का अर्थ है अभ्यास में लगा हुआ सेख-श्रमण। "वह (सेख-श्रमण) तुम्हारे (आनन्द के) ज्ञान में प्रतिभासित हो, उसे प्रतिपदा (मार्ग) का उपदेश दो"—इस प्रकार प्रतिपदा के माध्यम से पुद्गल को निर्दिष्ट कर भगवान दिखाते हैं। भगवान ने इस प्रतिपदा को ही क्यों निर्दिष्ट किया? अनेक कारणों से। ये शाक्य मंगल-शाला में मंगल की प्रतीक्षा करते हैं और वृद्धि चाहते हैं, और यह सेख-प्रतिपदा मेरे शासन में मंगल-प्रतिपदा और वर्धमानक-प्रतिपदा (वृद्धि करने वाली) है, इसलिए भी इस प्रतिपदा को निर्दिष्ट किया। उस परिषद में बहुत से सेख ही बैठे थे; उनके द्वारा स्वयं साक्षात्कृत विषय के कहे जाने पर वे बिना थके उसे समझ सकेंगे, इसलिए भी इस प्रतिपदा को निर्दिष्ट किया। आयुष्मान आनन्द भी सेख-प्रतिसंभिदा को प्राप्त हैं; वे स्वयं साक्षात्कृत प्रत्यक्ष विषय का उपदेश देते हुए बिना थके समझाने में समर्थ होंगे, इसलिए भी इस प्रतिपदा को निर्दिष्ट किया। सेख-प्रतिपदा में तीनों शिक्षाएँ समाहित हैं—वहाँ अधिशील-शिक्षा के कहे जाने पर सम्पूर्ण विनयपिटक का उपदेश हो जाता है, अधिचित्त-शिक्षा के कहे जाने पर सम्पूर्ण सुत्तन्तपिटक का उपदेश हो जाता है, और अधिपज्ञा-शिक्षा के कहे जाने पर सम्पूर्ण अभिधम्मपिटक का उपदेश हो जाता है। आनन्द बहुश्रुत और त्रिपिटकधारी हैं, वे तीन पिटकों के माध्यम से तीन शिक्षाओं का उपदेश देने में समर्थ हैं। इस प्रकार उपदेश दिए जाने पर शाक्यों का मंगल और वृद्धि ही होगी, इसलिए भी इस प्रतिपदा को निर्दिष्ट किया।


Piṭṭhi me āgilāyatīti kasmā āgilāyati? Bhagavato hi chabbassāni padhānaṃ padahantassa mahantaṃ kāyadukkhaṃ ahosi, athassa aparabhāge mahallakakāle piṭṭhivāto uppajji. Akāraṇaṃ vā etaṃ. Pahoti hi bhagavā uppannaṃ vedanaṃ vikkhambhetvā ekampi dvepi sattāhe ekapallaṅkena nisīdituṃ. Santhāgārasālaṃ pana catūhi iriyāpathehi paribhuñjitukāmo ahosi, tattha pādadhovanaṭṭhānato yāva dhammāsanā agamāsi, ettake ṭhāne gamanaṃ nipphannaṃ. Dhammāsanaṃ patto thokaṃ ṭhatvā nisīdi, ettake ṭhānaṃ. Diyaḍḍhayāmaṃ dhammāsane nisīdi, ettake ṭhāne nisajjā nipphannā. Idāni dakkhiṇena passena thokaṃ nipanne sayanaṃ nipphajjissatīti evaṃ catūhi iriyāpathehi paribhuñjitukāmo ahosi. Upādinnakasarīrañca nāma ‘‘no āgilāyatī’’ti na vattabbaṃ, tasmā ciraṃ nisajjāya sañjātaṃ appakampi āgilāyanaṃ gahetvā evamāha.

"मेरी पीठ दुख रही है"—पीठ क्यों दुख रही है? छह वर्षों तक प्रधान (दुष्कर चर्या) का अभ्यास करने वाले भगवान को महान कायिक दुःख हुआ था, फिर बाद में वृद्धावस्था में उनकी पीठ में वायु-विकार (पीठ का दर्द) उत्पन्न हो गया। अथवा, यह (वास्तविक) कारण नहीं है। भगवान तो उत्पन्न हुई वेदना को दबाकर एक दिन, दो दिन या सात दिन तक भी एक ही पर्यङ्क (आसन) से बैठने में समर्थ हैं। किन्तु वे संथागार-शाला का चारों ईर्यापथों (चलना, खड़ा होना, बैठना, लेटना) से उपभोग करना चाहते थे। वहाँ पैर धोने के स्थान से लेकर धर्मासन तक वे गए, इतने स्थान में 'गमन' (चलना) ईर्यापथ सिद्ध हुआ। धर्मासन पर पहुँचकर वे थोड़ी देर खड़े रहकर बैठ गए, इतने में 'स्थान' (खड़ा होना) ईर्यापथ सिद्ध हुआ। डेढ़ याम (प्रहर) तक वे धर्मासन पर बैठे रहे, इतने में 'निषद्या' (बैठना) ईर्यापथ सिद्ध हुआ। अब दाहिनी करवट से थोड़ी देर लेटने पर 'शयन' (लेटना) ईर्यापथ सिद्ध हो जाएगा—इस प्रकार वे चारों ईर्यापथों से उपभोग करना चाहते थे। और उपादिन्नक (कर्म-जनित) शरीर के विषय में यह नहीं कहा जा सकता कि वह "दुखता नहीं है", इसलिए बहुत देर तक बैठने से उत्पन्न हुए थोड़े से दर्द को लेकर उन्होंने ऐसा कहा।


Saṅghāṭiṃ paññāpetvāti santhāgārassa kira ekapasse te rājāno paṭṭasāṇiṃ parikkhipāpetvā kappiyamañcakaṃ paññapetvā kappiyapaccattharaṇena attharitvā upari suvaṇṇa-tāraka-gandhamālā-dāmapaṭimaṇḍitaṃ vitānaṃ bandhitvā gandhatelappadīpaṃ āropayiṃsu ‘‘appeva nāma satthā dhammāsanato vuṭṭhāya thokaṃ vissamanto idha nipajjeyya, evaṃ no imaṃ santhāgāraṃ bhagavatā catūhi iriyāpathehi paribhuttaṃ dīgharattaṃ hitāya sukhāya bhavissatī’’ti. Satthāpi tadeva sandhāya tattha saṅghāṭiṃ paññapetvā nipajji. Uṭṭhānasaññaṃ manasi karitvāti ettakaṃ kālaṃ atikkamitvā vuṭṭhahissāmīti vuṭṭhānasaññaṃ citte ṭhapetvā.

"संघाटी बिछाकर"—कहते हैं कि संथागार के एक ओर उन राजाओं ने पर्दा लगवाकर, एक कल्पनीय (उचित) मंच बिछवाकर, उस पर उचित बिछौना बिछाकर, ऊपर स्वर्ण-तारों और सुगन्धित पुष्प-मालाओं से सुसज्जित वितान (चंदोवा) बाँधकर सुगन्धित तेल के दीपक जलाए थे, यह सोचकर कि "शायद शास्ता धर्मासन से उठकर थोड़ा विश्राम करते हुए यहाँ लेट जाएँ, इस प्रकार भगवान द्वारा चारों ईर्यापथों से उपभुक्त यह संथागार हमारे लिए दीर्घकाल तक हित और सुख के लिए होगा।" शास्ता ने भी उसी उद्देश्य से वहाँ संघाटी बिछाकर शयन किया। "उत्थान-संज्ञा को मन में रखकर"—इतने समय के बीतने पर मैं उठूँगा, ऐसी उठने की स्मृति (संज्ञा) चित्त में स्थापित करके।


23. Mahānāmaṃ sakkaṃ āmantesīti so kira tasmiṃ kāle tassaṃ parisati jeṭṭhako pāmokkho, tasmiṃ saṅgahite sesaparisā saṅgahitāva hotīti thero tameva āmantesi. Sīlasampannoti sīlena sampanno, sampannasīlo paripuṇṇasīloti attho. Saddhammehīti sundaradhammehi, sataṃ vā sappurisānaṃ dhammehi.

23. "महानाम शाक्य को सम्बोधित किया"—कहते हैं कि उस समय उस परिषद में वे ही ज्येष्ठ और प्रमुख थे; उनके सम्बोधित (संगृहीत) होने पर शेष परिषद भी सम्बोधित हो जाती है, इसलिए स्थविर ने उन्हें ही सम्बोधित किया। "शीलसम्पन्न" का अर्थ है—शील से युक्त, सम्पन्न शील वाला या परिपूर्ण शील वाला। "सद्धर्मों से" का अर्थ है—सुन्दर धर्मों से, अथवा सत्पुरुषों के धर्मों से।


24. Kathañca mahānāmāti iminā ettakena ṭhānena sekhapaṭipadāya mātikaṃ ṭhapetvā paṭipāṭiyā vitthāretukāmo evamāha. Tattha sīlasampannotiādīni ‘‘sampannasīlā, bhikkhave, viharathā’’ti ākaṅkheyyasuttādīsu vuttanayeneva veditabbāni.

24. "और कैसे, महानाम?"—इतने अंश से सेख-प्रतिपदा की मातृका (विषय-सूची) स्थापित कर, क्रमवार विस्तार करने की इच्छा से ऐसा कहा। वहाँ "शीलसम्पन्न" आदि पदों को "भिक्षुओं, शीलसम्पन्न होकर विहार करो" इस प्रकार आकङ्खेय्य-सुत्त आदि में बताए गए ढंग से ही समझना चाहिए।


25. Kāyaduccaritenātiādīsu upayogatthe karaṇavacanaṃ, hiriyitabbāni kāyaduccaritādīni hiriyati jigucchatīti attho. Ottappaniddese hetvatthe karaṇavacanaṃ, kāyaduccaritādīhi ottappassa hetubhūtehi ottappati bhāyatīti attho. Āraddhavīriyoti paggahitavīriyo anosakkitamānaso. Pahānāyāti pahānatthāya. Upasampadāyāti paṭilābhatthāya. Thāmavāti vīriyathāmena samannāgato. Daḷhaparakkamoti thiraparakkamo. Anikkhittadhuro kusalesu dhammesūti kusalesu dhammesu anoropitadhuro anosakkitavīriyo. Paramenāti uttamena. Satinepakkenāti satiyā ca nipakabhāvena ca. Kasmā pana satibhājaniye paññā āgatāti? Satiyā balavabhāvadīpanatthaṃ. Paññāvippayuttā hi sati dubbalā hoti, sampayuttā balavatīti.

25. "काय-दुश्चरित से" आदि में द्वितीया विभक्ति के अर्थ में तृतीया विभक्ति (करण वचन) का प्रयोग है; इसका अर्थ है—लज्जाजनक काय-दुश्चरित आदि से लज्जित होता है, घृणा करता है। 'ओत्तप्प' (लोक-भय) के निर्देश में हेतु के अर्थ में तृतीया विभक्ति है; इसका अर्थ है—ओत्तप्प के हेतुभूत काय-दुश्चरित आदि के कारण भयभीत होता है, डरता है। "आरब्ध-वीर्य" का अर्थ है—प्रगृहीत (बढ़ा हुआ) वीर्य वाला, पीछे न हटने वाले चित्त वाला। "प्रहाणाय" का अर्थ है—त्यागने के लिए। "उपसम्पदाय" का अर्थ है—प्राप्ति के लिए। "स्थामवान्" का अर्थ है—वीर्य के बल से युक्त। "दृढ़-पराक्रम" का अर्थ है—स्थिर पराक्रम वाला। "कुशल धर्मों में अनिक्षिप्त-धुर" का अर्थ है—कुशल धर्मों में बोझ (उत्तरदायित्व) को न छोड़ने वाला, पीछे न हटने वाले वीर्य वाला। "परम" का अर्थ है—उत्तम। "स्मृति-नैपक्व" का अर्थ है—स्मृति और नैपक्व-भाव (प्रज्ञा) से युक्त। स्मृति के विभाजन में प्रज्ञा क्यों आई है? स्मृति की प्रबलता को दर्शाने के लिए। क्योंकि प्रज्ञा-विप्रयुक्त (प्रज्ञा रहित) स्मृति दुर्बल होती है, और (प्रज्ञा) सम्प्रयुक्त स्मृति बलवती होती है।


Cirakatampīti attanā vā parena vā kāyena cirakataṃ cetiyaṅgaṇavattādi asīti mahāvattapaṭipattipūraṇaṃ. Cirabhāsitampīti attanā vā parena vā vācāya cirabhāsitaṃ sakkaccaṃ uddisana-uddisāpana-dhammosāraṇa-dhammadesanā-upanisinnakathā-anumodaniyādivasena pavattitaṃ vacīkammaṃ. Saritā anussaritāti tasmiṃ kāyena cirakate ‘‘kāyo nāma kāyaviññatti, cirabhāsite vācā nāma vacīviññatti. Tadubhayampi rūpaṃ, taṃsamuṭṭhāpikā cittacetasikā arūpaṃ. Iti ime rūpārūpadhammā evaṃ uppajjitvā evaṃ niruddhā’’ti sarati ceva anussarati ca, satisambojjhaṅgaṃ samuṭṭhāpetīti attho. Bojjhaṅgasamuṭṭhāpikā hi sati idha adhippetā. Tāya satiyā esa sakimpi saraṇena saritā, punappunaṃ saraṇena anussaritāti veditabbā.

"चिरकतम्पि" (बहुत पहले किया गया) का अर्थ है स्वयं के द्वारा या दूसरों के द्वारा शरीर से बहुत पहले किए गए कार्य, जैसे चैत्य-प्रांगण के कर्तव्यों आदि अस्सी महाव्रतों के प्रतिपत्ति की पूर्ति। "चिरभासितम्पि" (बहुत पहले कहा गया) का अर्थ है स्वयं के द्वारा या दूसरों के द्वारा वाणी से बहुत पहले कहे गए वचन, जो आदरपूर्वक उपदेश देने, सिखाने, धर्म-चर्चा करने, धर्म-देशना देने, समीप बैठकर की गई कथा और अनुमोदना आदि के रूप में प्रवृत्त वाक्-कर्म हैं। "सरिता अनुस्सरिता" का अर्थ है—उस शरीर द्वारा बहुत पहले किए गए कार्य में "शरीर का अर्थ है काय-विज्ञप्ति" और बहुत पहले कहे गए वचन में "वाणी का अर्थ है वची-विज्ञप्ति"। ये दोनों ही रूप हैं, और उन्हें उत्पन्न करने वाले चित्त-चैतसिक अरूप हैं। "इस प्रकार ये रूप-अरूप धर्म इस तरह उत्पन्न होकर इस तरह निरुद्ध हुए"—ऐसा वह स्मरण करता है और बार-बार स्मरण करता है, जिससे वह सति-सम्बोज्झङ्ग को उत्पन्न करता है। यहाँ बोध्यङ्ग को उत्पन्न करने वाली स्मृति ही अभिप्रेत है। उस स्मृति के द्वारा वह व्यक्ति एक बार स्मरण करने से 'सरिता' और बार-बार स्मरण करने से 'अनुस्सरिता' कहलाता है, ऐसा समझना चाहिए।


Udayatthagāminiyāti pañcannaṃ khandhānaṃ udayavayagāminiyā udayañca vayañca paṭivijjhituṃ samatthāya. Ariyāyāti vikkhambhanavasena ca samucchedavasena ca kilesehi ārakā ṭhitāya parisuddhāya. Paññāya samannāgatoti vipassanāpaññāya ceva maggapaññāya ca samaṅgībhūto. Nibbedhikāyāti sāyeva nibbijjhanato nibbedhikāti vuccati, tāya samannāgatoti attho. Tattha maggapaññāya samucchedavasena anibbiddhapubbaṃ apadālitapubbaṃ lobhakkhandhaṃ dosakkhandhaṃ mohakkhandhaṃ nibbijjhati padāletīti nibbedhikā. Vipassanāpaññāya tadaṅgavasena nibbedhikāya maggapaññāya paṭilābhasaṃvattanato cāti vipassanā ‘‘nibbedhikā’’ti vattuṃ vaṭṭati. Sammā dukkhakkhayagāminiyāti idhāpi maggapaññā ‘‘sammā hetunā nayena vaṭṭadukkhaṃ khepayamānā gacchatīti sammā dukkhakkhayagāminī nāma. Vipassanā tadaṅgavasena vaṭṭadukkhañca kilesadukkhañca khepayamānā gacchatīti dukkhakkhayagāminī. Dukkhakkhayagāminiyā vā maggapaññāya paṭilābhasaṃvattanato esā dukkhakkhayagāminī’’ti veditabbā.

"उदयत्थगामिनिया" का अर्थ है पाँच स्कन्धों के उदय और व्यय (उत्पत्ति और विनाश) को जानने वाली तथा उदय और व्यय का भेदन करने में समर्थ प्रज्ञा। "अरियाया" (आर्य) का अर्थ है विक्खम्भन (दबाने) और समुच्छेद (जड़ से उखाड़ने) के द्वारा क्लेशों से दूर स्थित और परिशुद्ध प्रज्ञा। "पञ्ञाय समन्नागतो" का अर्थ है विपश्यना-प्रज्ञा और मार्ग-प्रज्ञा से युक्त होना। "निब्बेधिकाया" का अर्थ है—वही प्रज्ञा भेदन करने के कारण 'निब्बेधिका' (वेधक) कहलाती है, उससे युक्त होना। वहाँ मार्ग-प्रज्ञा के द्वारा समुच्छेद के माध्यम से पहले कभी न भेदे गए और न फाड़े गए लोभ-स्कन्ध, दोष-स्कन्ध और मोह-स्कन्ध को भेदता है और फाड़ता है, इसलिए वह 'निब्बेधिका' है। विपश्यना-प्रज्ञा के द्वारा तदङ्ग (अंशतः) रूप से और निब्बेधिका मार्ग-प्रज्ञा की प्राप्ति में सहायक होने के कारण विपश्यना को भी 'निब्बेधिका' कहना उचित है। "सम्मा दुक्खक्खयगामिनिया" में भी मार्ग-प्रज्ञा "सम्यक् रूप से, कारण और विधि से वट-दुःख (संसार-दुःख) का क्षय करते हुए जाती है", इसलिए वह 'सम्यक् दुःख-क्षय-गामिनी' कहलाती है। विपश्यना तदङ्ग रूप से वट-दुःख और क्लेश-दुःख का क्षय करते हुए जाती है, इसलिए वह 'दुःख-क्षय-गामिनी' है। अथवा दुःख-क्षय-गामिनी मार्ग-प्रज्ञा की प्राप्ति कराने वाली होने के कारण इसे 'दुःख-क्षय-गामिनी' समझना चाहिए।


26. Abhicetasikānanti abhicittaṃ seṭṭhacittaṃ sitānaṃ nissitānaṃ. Diṭṭhadhammasukhavihārānanti appitappitakkhaṇe sukhapaṭilābhahetūnaṃ. Nikāmalābhīti icchiticchitakkhaṇe samāpajjitā. Akicchalābhīti nidukkhalābhī. Akasiralābhīti vipulalābhī. Paguṇabhāvena eko icchiticchitakkhaṇe samāpajjituṃ sakkoti, samādhipāripanthikadhamme pana akilamanto vikkhambhetuṃ na sakkoti, so attano anicchāya khippameva vuṭṭhāti, yathāparicchedavasena samāpattiṃ ṭhapetuṃ na sakkoti ayaṃ kicchalābhī kasiralābhī nāma. Eko icchiticchitakkhaṇe ca samāpajjituṃ sakkoti, samādhipāripanthikadhamme ca akilamanto vikkhambheti, so yathāparicchedavaseneva vuṭṭhātuṃ sakkoti, ayaṃ akicchalābhī akasiralābhī nāma.

26. "अभिचेतसिकानं" का अर्थ है श्रेष्ठ चित्त (अभिचित्त) के आश्रित ध्यान। "दिट्ठधम्मसुखविहारानं" का अर्थ है प्रत्येक अर्पण (समाधि) के क्षण में सुख की प्राप्ति के हेतुभूत ध्यान। "निकामलाभी" का अर्थ है जब चाहे तब समापत्ति (ध्यान) में प्रवेश करने वाला। "अकिच्छलाभी" का अर्थ है बिना दुःख (कठिनाई) के प्राप्त करने वाला। "अकसीरलाभी" का अर्थ है प्रचुरता से प्राप्त करने वाला। अभ्यास के कारण कोई व्यक्ति जब चाहे तब समापत्ति में प्रवेश करने में समर्थ होता है, किन्तु समाधि के बाधक धर्मों (नीवरणों) को बिना थके दूर करने में समर्थ नहीं होता, वह अपनी इच्छा के बिना ही शीघ्र (ध्यान से) व्युत्थान कर जाता है और निश्चित समय तक समापत्ति को बनाए रखने में समर्थ नहीं होता; ऐसा व्यक्ति 'किच्छलाभी' और 'कसीरलाभी' कहलाता है। कोई दूसरा व्यक्ति जब चाहे तब समापत्ति में प्रवेश करने में समर्थ होता है और समाधि के बाधक धर्मों को बिना थके दूर कर देता है, वह निश्चित समय के अनुसार ही व्युत्थान करने में समर्थ होता है; ऐसा व्यक्ति 'अकिच्छलाभी' और 'अकसीरलाभी' कहलाता है।


27. Ayaṃ vuccati mahānāma ariyasāvako sekho pāṭipadoti mahānāma ariyasāvako sekho pāṭipado vipassanāgabbhāya vaḍḍhamānakapaṭipadāya samannāgatoti vuccatīti dasseti. Apuccaṇḍatāyāti apūtiaṇḍatāya. Bhabbo abhinibbhidāyāti vipassanādiñāṇappabhedāya bhabbo. Sambodhāyāti ariyamaggāya. Anuttarassa yogakkhemassāti arahattaṃ anuttaro yogakkhemo nāma, tadabhigamāya bhabboti dasseti. Yā panāyamettha atthadīpanatthaṃ upamā āhaṭā, sā cetokhilasutte vuttanayeneva veditabbā. Kevalañhi tattha ‘‘tassā kukkuṭiyā aṇḍesu tividhakiriyakaraṇaṃ viya hi imassa bhikkhuno ussoḷhipannarasehi aṅgehi samannāgatabhāvo’’ti yaṃ evaṃ opammasaṃsandanaṃ āgataṃ, taṃ idha evaṃ sīlasampanno hotītiādivacanato ‘‘tassā kukkuṭiyā aṇḍesu tividhakiriyakaraṇaṃ viya imassa bhikkhuno sīlasampannatādīhi pannarasehi dhammehi samaṅgibhāvo’’ti. Evaṃ yojetvā veditabbaṃ. Sesaṃ sabbattha vuttasadisameva.

27. "अयं वुच्चति महानाम अरियसावको सेखो पाटिपदो" के द्वारा यह दिखाया गया है कि हे महानाम! वह आर्य श्रावक 'शैक्ष' (सीखने वाला) और विपश्यना रूपी गर्भ को बढ़ाने वाली प्रतिपदा (अभ्यास) से युक्त कहलाता है। "अपुच्चण्डताया" का अर्थ है सड़े हुए अण्डे के समान न होना (अर्थात शुद्ध विपश्यना ज्ञान वाला होना)। "भब्बो अभिनिब्भिदाया" का अर्थ है विपश्यना आदि ज्ञानों के भेदन (प्रकट करने) के योग्य होना। "सम्बोधाय" का अर्थ है आर्य मार्ग के लिए। "अनुत्तरस्स योगक्खेमस्स" का अर्थ है अर्हत्व, जो कि सर्वश्रेष्ठ योगक्षेम है, उसकी प्राप्ति के योग्य होना। यहाँ अर्थ स्पष्ट करने के लिए जो उपमा दी गई है, उसे 'चेतोखिल सुत्त' में बताए गए तरीके से ही समझना चाहिए। विशेष रूप से वहाँ जैसे "उस मुर्गी के अण्डों के प्रति तीन प्रकार की क्रिया करने के समान इस भिक्षु के पन्द्रह अंगों (प्रयत्नों) से युक्त होने की बात" कही गई है, वैसे ही यहाँ "शील-सम्पन्न होना" आदि वचनों से उस मुर्गी के अण्डों के समान इस भिक्षु के शील-सम्पन्नता आदि पन्द्रह धर्मों से युक्त होने को जोड़कर समझना चाहिए। शेष सभी स्थानों पर पहले कहे गए के समान ही है।


28. Imaṃyeva anuttaraṃ upekkhāsatipārisuddhinti imaṃ paṭhamādijjhānehi asadisaṃ uttamaṃ catutthajjhānikaṃ upekkhāsatipārisuddhiṃ. Paṭhamābhinibbhidāti paṭhamo ñāṇabhedo. Dutiyādīsupi eseva nayo. Kukkuṭacchāpako pana ekavāraṃ mātukucchito ekavāraṃ aṇḍakosatoti dve vāre jāyati. Ariyasāvako tīhi vijjāhi tāyo vāre jāyati. Pubbenivāsacchādakaṃ tamaṃ vinodetvā pubbenivāsañāṇena paṭhamaṃ jāyati, sattānaṃ cutipaṭisandhicchādakaṃ tamaṃ vinodetvā dibbacakkhuñāṇena dutiyaṃ jāyati, catusaccapaṭicchādakaṃ tamaṃ vinodetvā āsavakkhayañāṇena tatiyaṃ jāyati.

28. "इमंयेव अनुत्तरं उपेक्खासतिपारिसुद्धिं" का अर्थ है प्रथम आदि ध्यानों के असमान, यह श्रेष्ठ चतुर्थ ध्यान से युक्त उपेक्षा द्वारा जनित स्मृति की परिशुद्धि। "पठमाभिनिब्भिदा" का अर्थ है प्रथम ज्ञान-भेद (अविद्या को तोड़कर पूर्व-निवास ज्ञान का प्रकट होना)। द्वितीय आदि के विषय में भी यही विधि समझनी चाहिए। जैसे मुर्गी का बच्चा एक बार माँ के गर्भ से और एक बार अण्डे के खोल से—इस प्रकार दो बार जन्म लेता है, वैसे ही आर्य श्रावक तीन विद्याओं (पूर्व-निवास ज्ञान, दिव्य-चक्षु ज्ञान, आस्रव-क्षय ज्ञान) के द्वारा तीन बार जन्म लेता है। पूर्व-निवास को ढकने वाले अन्धकार (मोह) को दूर कर पूर्व-निवास ज्ञान के द्वारा वह पहली बार जन्म लेता है; सत्त्वों की च्युति और प्रतिसन्धि को ढकने वाले अन्धकार को दूर कर दिव्य-चक्षु ज्ञान के द्वारा वह दूसरी बार जन्म लेता है; और चार आर्य सत्यों को ढकने वाले अन्धकार को दूर कर आस्रव-क्षय ज्ञान के द्वारा वह तीसरी बार जन्म लेता है।


29. Idampissa hoti caraṇasminti idampi sīlaṃ assa bhikkhuno caraṇaṃ nāma hotīti attho. Caraṇaṃ nāma bahu anekavidhaṃ, sīlādayo pannarasadhammā, tattha idampi ekaṃ caraṇanti attho. Padattho pana carati tena agatapubbaṃ disaṃ gacchatīti caraṇaṃ. Esa nayo sabbattha.

29. "इदम्पिस्स होति चरणस्मिं" का अर्थ है कि यह शील भी उस भिक्षु का 'चरण' कहलाता है। 'चरण' बहुत प्रकार का और अनेक विध होता है, जैसे शील आदि पन्द्रह धर्म। यहाँ "यह भी एक चरण है"—ऐसा अर्थ समझना चाहिए। पद का अर्थ यह है कि "जिसके द्वारा वह पहले कभी न प्राप्त किए गए स्थान (निर्वाण) की ओर चलता है या जाता है, वह चरण है।" यही विधि सभी पदों में अपनानी चाहिए।


Idampissa hoti vijjāyāti idaṃ pubbenivāsañāṇaṃ tassa vijjā nāma hotīti attho. Vijjā nāma bahu anekavidhā, vipassanañāṇādīni aṭṭha ñāṇāni, tattha idampi ñāṇaṃ ekā vijjātipi attho. Padattho pana vinivijjhitvā etāya jānātīti vijjā. Esa nayo sabbattha. Vijjāsampanno itipīti tīhi vijjāhi vijjāsampanno itipi. Caraṇasampanno itipīti pañcadasahi dhammehi caraṇasampanno itipi. Tadubhayena pana vijjācaraṇasampanno itipīti.

"इदम्पिस्स होति विज्जाय" का अर्थ है कि यह पूर्वनिवासानुस्मृति ज्ञान उस भिक्षु की 'विद्या' कहलाती है। विद्या अनेक प्रकार की होती है, जैसे विपासना ज्ञान आदि आठ ज्ञान। यहाँ यह ज्ञान भी एक विद्या है, ऐसा अर्थ समझना चाहिए। शब्दार्थ की दृष्टि से, जिससे (आवरण को) भेदकर जाना जाता है, वह 'विद्या' है। यही नियम सर्वत्र लागू होता है। "विद्यासम्पन्न" का अर्थ है तीन विद्याओं से युक्त होना। "चरणसम्पन्न" का अर्थ है पन्द्रह (चरण) धर्मों से युक्त होना। इन दोनों से युक्त होने पर "विद्याचरणसम्पन्न" कहा जाता है।


30. Sanaṅkumārenāti porāṇakakumārena, cirakālato paṭṭhāya kumāroti paññātena. So kira manussapathe pañcacūḷakakumārakakāle jhānaṃ nibbattetvā aparihīnajjhāno brahmaloke nibbatti, tassa so attabhāvo piyo ahosi manāpo, tasmā tādiseneva attabhāvena carati, tena naṃ sanaṅkumāroti sañjānanti. Janetasminti janitasmiṃ, pajāyāti attho. Ye gottapaṭisārinoti ye janetasmiṃ gottaṃ paṭisaranti ‘‘ahaṃ gotamo, ahaṃ kassapo’’ti, tesu loke gottapaṭisārīsu khattiyo seṭṭho. Anumatā bhagavatāti mama pañhabyākaraṇena saddhiṃ saṃsanditvā desitāti ambaṭṭhasutte buddhena bhagavatā ‘‘ahampi, ambaṭṭha, evaṃ vadāmi –

30. "सनत्कुमार" का अर्थ है प्राचीन कुमार, जो बहुत समय से 'कुमार' के रूप में जाना जाता है। कहा जाता है कि मनुष्य लोक में पाँच शिखाओं वाले बालक के रूप में उसने ध्यान उत्पन्न किया और ध्यान से च्युत न होते हुए ब्रह्मलोक में उत्पन्न हुआ। उसे वह स्वरूप प्रिय और मनभावन लगा, इसलिए वह उसी स्वरूप में विचरण करता है; इसी कारण उसे 'सनत्कुमार' के नाम से जाना जाता है। "जनेतस्मिं" का अर्थ है जनसमूह में, प्रजा में। "ये गोत्तपटिसारिनो" का अर्थ है जो लोग जनसमूह में अपने गोत्र का आश्रय लेते हैं कि "मैं गौतम हूँ, मैं कश्यप हूँ", उन गोत्र का आश्रय लेने वालों में क्षत्रिय श्रेष्ठ है। "अनुमता भगवता" का अर्थ है भगवान बुद्ध द्वारा अनुमोदित, जैसा कि अम्बट्ठ सुत्त में भगवान बुद्ध ने मेरे प्रश्नों के उत्तर के साथ सामंजस्य बिठाते हुए उपदेश दिया था— "हे अम्बट्ठ, मैं भी ऐसा ही कहता हूँ—"


‘Khattiyo seṭṭho janetasmiṃ, ye gottapaṭisārino;

Vijjācaraṇasampanno, so seṭṭho devamānuse’ti’’. (dī. ni. 1.277) –

"जो लोग गोत्र (कुल) का आश्रय लेते हैं, उन मनुष्यों में क्षत्रिय श्रेष्ठ है; किन्तु जो विद्या और चरण से सम्पन्न है, वह देवों और मनुष्यों में श्रेष्ठ है।"


Evaṃ bhāsantena anuññātā anumoditā. Sādhu sādhu ānandāti, bhagavā kira ādito paṭṭhāya niddaṃ anokkamantova imaṃ suttaṃ sutvā ānandena sekhapaṭipadāya kūṭaṃ gahitanti ñatvā uṭṭhāya pallaṅkaṃ ābhujitvā nisinno sādhukāraṃ adāsi. Ettāvatā ca pana idaṃ suttaṃ jinabhāsitaṃ nāma jātaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

इस प्रकार कहते हुए (भगवान द्वारा) अनुमति और अनुमोदन दिया गया। "साधु साधु आनन्द" का अर्थ है कि भगवान ने आरम्भ से ही निद्रा में न जाते हुए इस सुत्त को सुना और यह जानकर कि आनन्द ने शैक्ष-प्रतिपदा के शिखर को प्राप्त कर लिया है, उठकर पालथी मारकर बैठ गए और 'साधुकार' प्रदान किया। इतने मात्र से यह सुत्त 'जिन-भाषित' (बुद्ध-वचन) हो गया। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में—


Sekhasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

शैख सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


4. Potaliyasuttavaṇṇanā

4. पोतलिय सुत्त की व्याख्या।


31. Evaṃ me sutanti potaliyasuttaṃ. Tattha aṅguttarāpesūti aṅgāyeva so janapado, mahiyā panassa uttarena yā āpo, tāsaṃ avidūrattā uttarāpotipi vuccati. Kataramahiyā uttarena yā āpoti, mahāmahiyā. Tatthāyaṃ āvibhāvakathā – ayaṃ kira jambudīpo dasasahassayojanaparimāṇo. Tattha ca catusahassayojanappamāṇo padeso udakena ajjhotthaṭo samuddoti saṅkhaṃ gato. Tisahassayojanappamāṇe manussā vasanti. Tisahassayojanappamāṇe himavā patiṭṭhito ubbedhena pañcayojanasatiko caturāsītikūṭasahassapaṭimaṇḍito samantato sandamānapañcasatanadīvicitto, yattha āyāmavitthārena ceva gambhīratāya ca paṇṇāsapaṇṇāsayojanā diyaḍḍhayojanasataparimaṇḍalā anotattadaho kaṇṇamuṇḍadaho rathakāradaho chaddantadaho kuṇāladaho mandākinīdaho sīhapapātadahoti satta mahāsarā patiṭṭhitā. Tesu anotattadaho sudassanakūṭaṃ citrakūṭaṃ kāḷakūṭaṃ gandhamādanakūṭaṃ kelāsakūṭanti imehi pañcahi pabbatehi parikkhitto.

31. "एवं मे सुतं" आदि पोतलिय सुत्त है। वहाँ "अङ्गुत्तरापेसु" का अर्थ है कि वह जनपद 'अङ्ग' ही है; मही नदी के उत्तर में जो जल (क्षेत्र) है, उसके समीप होने के कारण इसे 'उत्तराप' भी कहा जाता है। किस मही नदी के उत्तर में? महामही नदी के। यहाँ इसका विवरण इस प्रकार है— यह जम्बूद्वीप दस हजार योजन परिमाण वाला है। उसमें से चार हजार योजन का क्षेत्र जल से ढका हुआ है जिसे 'समुद्र' कहा जाता है। तीन हजार योजन के क्षेत्र में मनुष्य रहते हैं। तीन हजार योजन के क्षेत्र में हिमवान (हिमालय) स्थित है, जो ऊँचाई में पाँच सौ योजन है, चौरासी हजार शिखरों से सुशोभित है और चारों ओर बहने वाली पाँच सौ नदियों से विचित्र है। जहाँ लम्बाई, चौड़ाई और गहराई में पचास-पचास योजन वाले और डेढ़ सौ योजन की परिधि वाले अनवतप्त दह (झील), कण्णमुण्ड दह, रथकार दह, छद्दन्त दह, कुणाल दह, मन्दाकिनी दह और सिंहप्रपात दह—ये सात महासरोवर स्थित हैं। उनमें से अनवतप्त दह सुदर्शन कूट, चित्र कूट, काल कूट, गन्धमादन कूट और कैलास कूट—इन पाँच पर्वतों से घिरा हुआ है।


Tattha sudassanakūṭaṃ sovaṇṇamayaṃ dviyojanasatubbedhaṃ antovaṅkaṃ kākamukhasaṇṭhānaṃ tameva saraṃ paṭicchādetvā ṭhitaṃ. Citrakūṭaṃ sabbaratanamayaṃ. Kāḷakūṭaṃ añjanamayaṃ. Gandhamādanakūṭaṃ sānumayaṃ abbhantare muggavaṇṇaṃ, mūlagandho sāragandho pheggugandho tacagandho papaṭikagandho rasagandho pattagandho pupphagandho phalagandho gandhagandhoti imehi dasahi gandhehi ussannaṃ nānappakāraosadhasañchannaṃ, kāḷapakkhauposathadivase ādittamiva aṅgāraṃ jalantaṃ tiṭṭhati. Kelāsakūṭaṃ rajatamayaṃ. Sabbāni sudassanena samānubbedhasaṇṭhānāni, tameva saraṃ paṭicchādetvā ṭhitāni. Tāni sabbāni devānubhāvena nāgānubhāvena ca vassanti, nadiyo ca tesu sandanti. Taṃ sabbampi udakaṃ anotattameva pavisati. Candimasūriyā dakkhiṇena vā uttarena vā gacchantā pabbatantarena tattha obhāsaṃ karonti, ujuṃ gacchantā na karonti, tenevassa anotattanti saṅkhā udapādi.

वहाँ सुदर्शन कूट स्वर्णमय है, दो सौ योजन ऊँचा है, भीतर की ओर झुका हुआ है और कौवे की चोंच के आकार का है, जो उस सरोवर को ढँककर स्थित है। चित्र कूट सर्व-रत्नमय है। काल कूट अञ्जन (काले पत्थर) मय है। गन्धमादन कूट समतल (सानुमय) है, जिसके भीतर का भाग मूँग के रंग का है; वह मूल-गन्ध, सार-गन्ध, फेग्गु-गन्ध, त्वक्-गन्ध, पपटिक-गन्ध, रस-गन्ध, पत्र-गन्ध, पुष्प-गन्ध, फल-गन्ध और गन्ध-गन्ध—इन दस प्रकार की सुगन्धों से भरपूर है और नाना प्रकार की औषधियों से ढका हुआ है; कृष्णपक्ष के उपोसथ के दिन वह जलते हुए अंगारे की तरह चमकता रहता है। कैलास कूट रजतमय (चाँदी का) है। ये सभी सुदर्शन कूट के समान ऊँचाई और आकार वाले हैं और उसी सरोवर को ढँककर स्थित हैं। वे सभी देवों और नागों के प्रभाव से वर्षा करते हैं और उनसे नदियाँ बहती हैं। वह सारा जल अनवतप्त दह में ही प्रवेश करता है। चन्द्रमा और सूर्य दक्षिण या उत्तर की ओर जाते हुए पर्वतों के बीच से वहाँ प्रकाश करते हैं, किन्तु सीधे ऊपर से प्रकाश नहीं करते; इसी कारण इसका नाम 'अनवतप्त' (जो तपाया न गया हो) पड़ा।


Tattha manoharasilātalāni nimmacchakacchapāni phalikasadisanimmaludakāni nhānatitthāni supaṭiyattāni honti, yesu buddhapaccekabuddhakhīṇāsavā ca iddhimanto ca isayo nhāyanti, devayakkhādayo uyyānakīḷakaṃ kīḷanti.

वहाँ मनमोहक शिलातल हैं, वे मछली और कछुओं से रहित हैं, स्फटिक के समान निर्मल जल वाले हैं और स्नान के घाट भली-भाँति सुसज्जित हैं, जहाँ बुद्ध, प्रत्येक बुद्ध, क्षीणास्त्रव (अर्हत्) और ऋद्धिमान ऋषि स्नान करते हैं तथा देव-यक्ष आदि उद्यान-क्रीड़ा करते हैं।


Tassa catūsu passesu sīhamukhaṃ hatthimukhaṃ assamukhaṃ usabhamukhanti cattāri mukhāni honti, yehi catasso nadiyo sandanti. Sīhamukhena nikkhantanadītīre sīhā bahutarā honti. Hatthimukhādīhi hatthiassausabhā. Puratthimadisato nikkhantanadī anotattaṃ tikkhattuṃ padakkhiṇaṃ katvā itarā tisso nadiyo anupagamma pācīnahimavanteneva amanussapathaṃ gantvā mahāsamuddaṃ pavisati. Pacchimadisato ca uttaradisato ca nikkhantanadiyopi tatheva padakkhiṇaṃ katvā pacchimahimavanteneva uttarahimavanteneva ca amanussapathaṃ gantvā mahāsamuddaṃ pavisanti. Dakkhiṇadisato nikkhantanadī pana taṃ tikkhattuṃ padakkhiṇaṃ katvā dakkhiṇena ujukaṃ pāsāṇapiṭṭheneva saṭṭhiyojanāni gantvā pabbataṃ paharitvā vuṭṭhāya parikkhepena tigāvutappamāṇā udakadhārā ca hutvā ākāsena saṭṭhiyojanāni gantvā tiyaggaḷe nāma pāsāṇe patitā, pāsāṇo udakadhārāvegena bhinno. Tattha paññāsayojanappamāṇā tiyaggaḷā nāma pokkharaṇī jātā, pokkharaṇiyā kūlaṃ bhinditvā pāsāṇaṃ pavisitvā saṭṭhiyojanāni gatā. Tato ghanapathaviṃ bhinditvā umaṅgena saṭṭhiyojanāni gantvā viñjhuṃ nāma tiracchānapabbataṃ paharitvā hatthatale pañcaṅgulisadisā pañcadhārā hutvā pavattanti. Sā tikkhattuṃ anotattaṃ padakkhiṇaṃ katvā gataṭṭhāne āvaṭṭagaṅgāti vuccati. Ujukaṃ pāsāṇapiṭṭhena saṭṭhiyojanāni gataṭṭhāne kaṇhagaṅgāti, ākāsena saṭṭhiyojanāni gataṭṭhāne ākāsagaṅgāti, tiyaggaḷapāsāṇe paññāsayojanokāse ṭhitā tiyaggaḷapokkharaṇīti, kūlaṃ bhinditvā pāsāṇaṃ pavisitvā saṭṭhiyojanāni gataṭṭhāne bahalagaṅgāti, umaṅgena saṭṭhiyojanāni gataṭṭhāne umaṅgagaṅgāti vuccati. Viñjhuṃ nāma tiracchānapabbataṃ paharitvā pañcadhārā hutvā pavattaṭṭhāne pana gaṅgā yamunā aciravatī sarabhū mahīti pañcadhā saṅkhaṃ gatā. Evametā pañca mahānadiyo himavantato pabhavanti. Tāsu yā ayaṃ pañcamī mahī nāma, sā idha mahāmahīti adhippetā. Tassā uttarena yā āpo, tāsaṃ avidūrattā so janapado aṅguttarāpoti veditabbo. Tasmiṃ aṅguttarāpesu janapade.

उस अनोतत्त झील के चारों ओर चार मुख हैं - सिंह-मुख, हस्ति-मुख, अश्व-मुख और वृषभ-मुख, जिनसे चार नदियाँ बहती हैं। सिंह-मुख से निकलने वाली नदी के तट पर सिंह बहुत अधिक होते हैं। हस्ति-मुख आदि से निकलने वाली नदियों के तट पर हाथी, घोड़े और वृषभ अधिक होते हैं। पूर्व दिशा से निकलने वाली नदी अनोतत्त झील की तीन बार प्रदक्षिणा करके, अन्य तीन नदियों से मिले बिना, पूर्वी हिमालय के मार्ग से मनुष्यों से रहित स्थान (अमनुष्यपथ) से होकर महासमुद्र में प्रवेश करती है। पश्चिम और उत्तर दिशा से निकलने वाली नदियाँ भी उसी प्रकार प्रदक्षिणा करके पश्चिमी और उत्तरी हिमालय से होकर अमनुष्यपथ से महासमुद्र में प्रवेश करती हैं। दक्षिण दिशा से निकलने वाली नदी उस झील की तीन बार प्रदक्षिणा करके दक्षिण की ओर सीधे शिला-तल पर साठ योजन तक बहती है, फिर पर्वत से टकराकर ऊपर उठती है और तीन गावुत विस्तार वाली जलधारा बनकर आकाश मार्ग से साठ योजन जाकर 'तियग्गल' नामक शिला पर गिरती है; वह शिला जलधारा के वेग से फट जाती है। वहाँ पचास योजन विस्तार वाली 'तियग्गला' नामक पुष्करिणी (झील) बन जाती है। पुष्करिणी के तट को तोड़कर वह शिला में प्रवेश कर साठ योजन तक बहती है। उसके बाद सघन पृथ्वी को भेदकर सुरंग (उमंग) के मार्ग से साठ योजन जाकर 'विज्झ' (विन्ध्य) नामक तिरछे पर्वत से टकराकर हथेली की पाँच उंगलियों के समान पाँच धाराओं में होकर बहती है। अनोतत्त की तीन बार प्रदक्षिणा करने वाले स्थान पर उसे 'आवट्तगंगा' कहा जाता है। शिला-तल पर सीधे साठ योजन बहने वाले स्थान पर 'कण्हगंगा', आकाश में साठ योजन बहने वाले स्थान पर 'आकाशगंगा', तियग्गल शिला के पचास योजन के क्षेत्र में स्थित होने पर 'तियग्गलपुष्करिणी', तट तोड़कर शिला में प्रवेश कर साठ योजन बहने वाले स्थान पर 'बहलगंगा' और सुरंग में साठ योजन बहने वाले स्थान पर 'उमंगगंगा' कहा जाता है। विज्झ नामक तिरछे पर्वत से टकराकर पाँच धाराओं में बहने वाले स्थान पर इसे गंगा, यमुना, अचिरवती, सरभू और मही - इन पाँच नामों से जाना जाता है। इस प्रकार ये पाँच महानदियाँ हिमालय से निकलती हैं। इनमें जो यह पाँचवीं 'मही' नामक नदी है, यहाँ उसे 'महामही' अभिप्रेत है। उस (मही) के उत्तर में जो जल है, उसके समीप होने के कारण उस जनपद को 'अंगुत्तराप' समझना चाहिए। उस अंगुत्तराप जनपद में।


Āpaṇaṃ nāmāti tasmiṃ kira nigame vīsati āpaṇamukhasahassāni vibhattāni ahesuṃ. Iti so āpaṇānaṃ ussannattā āpaṇantveva saṅkhaṃ gato. Tassa ca nigamassa avidūre nadītīre ghanacchāyo ramaṇīyo bhūmibhāgo mahāvanasaṇḍo, tasmiṃ bhagavā viharati. Tenevettha vasanaṭṭhānaṃ na niyāmitanti veditabbaṃ. Yenaññataro vanasaṇḍo tenupasaṅkamīti bhikkhusaṅghaṃ vasanaṭṭhānaṃ pesetvā ekakova upasaṅkami potaliyaṃ gahapatiṃ sandhāya. Potaliyopi kho gahapatīti potaliyoti evaṃnāmako gahapati. Sampannanivāsanapāvuraṇoti paripuṇṇanivāsanapāvuraṇo, ekaṃ dīghadasaṃ sāṭakaṃ nivattho ekaṃ pārutoti attho. Chattupāhanāhīti chattaṃ gahetvā upāhanā āruyhāti attho. Āsanānīti pallaṅkapīṭhapalālapīṭhakādīni. Antamaso sākhābhaṅgampi hi āsananteva vuccati. Gahapativādenāti gahapatīti iminā vacanena. Samudācaratīti voharati.

'आपण' नाम इसलिए है क्योंकि उस निगम (कस्बे) में बीस हजार दुकानों के मुख (स्टॉल) विभाजित थे। दुकानों की इस अधिकता के कारण उसे 'आपण' ही कहा जाने लगा। उस निगम के पास ही नदी के तट पर घनी छाया वाला और रमणीय एक विशाल वन-खंड था, जहाँ भगवान विहार करते थे। इसीलिए यहाँ रहने के स्थान का विशेष नियम नहीं बताया गया है। 'जहाँ एक अन्य वन-खंड था, वहाँ गए' का अर्थ है कि भिक्षु-संघ को उनके निवास स्थान पर भेजकर, वे अकेले ही पोतलीय गृहपति के उद्देश्य से वहाँ गए। 'पोतलीय गृहपति' में पोतलीय इस नाम का गृहपति है। 'सम्पन्न-निवासन-पावरण' का अर्थ है पूर्ण रूप से वस्त्र धारण किए हुए; एक लंबी झालर वाली धोती पहने हुए और एक लंबी झालर वाली चादर ओढ़े हुए। 'छत्र-उपाहन' का अर्थ है छाता लिए हुए और खड़ाऊँ (जूते) पहने हुए। 'आसन' का अर्थ है पलंग, पीढ़ा, पुआल की चटाई आदि। यहाँ तक कि वृक्ष की टूटी हुई टहनी को भी आसन ही कहा जाता है। 'गृहपति-वाद' का अर्थ है 'गृहपति' इस शब्द से संबोधित करना। 'समुदाचरति' का अर्थ है पुकारना या व्यवहार करना।


Bhagavantaṃ etadavocāti tatiyaṃ gahapatīti vacanaṃ adhivāsetuṃ asakkonto bhagavantametaṃ ‘‘tayidaṃ, bho, gotamā’’tiādivacanaṃ avoca. Tattha nacchannanti na anucchavikaṃ. Nappatirūpanti na sāruppaṃ. Ākārātiādīni sabbāneva kāraṇavevacanāni. Dīghadasavatthadhāraṇa-kesamassunakhaṭhapanādīni hi sabbāneva gihibyañjanāni tassa gihibhāvaṃ pākaṭaṃ karontīti ākārā, gihisaṇṭhānena saṇṭhitattā liṅgā, gihibhāvassa sañjānananimittatāya nimittāti vuttā. Yathā taṃ gahapatissāti yathā gahapatissa ākāraliṅganimittā bhaveyyuṃ, tatheva tuyhaṃ. Tena tāhaṃ evaṃ samudācarāmīti dasseti. Atha so yena kāraṇena gahapativādaṃ nādhivāseti, taṃ pakāsento ‘‘tathā hi pana me’’tiādimāha.

'भगवान से यह कहा' का अर्थ है कि तीसरी बार 'गृहपति' शब्द को सहन करने में असमर्थ पोतलीय गृहपति ने भगवान से "यह, हे गौतम!" आदि वचन कहे। वहाँ 'नच्छन्नं' का अर्थ है अनुपयुक्त (अशोभनीय)। 'नप्पतिरूपं' का अर्थ है अयोग्य। 'आकार' आदि सभी शब्द 'कारण' के ही पर्यायवाची हैं। लंबी झालर वाले वस्त्र धारण करना, दाढ़ी-मूँछ और नाखून रखना आदि सभी गृहस्थों के लक्षण उसके गृहस्थ होने को प्रकट करते हैं, इसलिए उन्हें 'आकार' कहा गया है; गृहस्थ के रूप में स्थित होने के कारण 'लिंग' कहा गया है; और गृहस्थ भाव को पहचानने के निमित्त होने के कारण 'निमित्त' कहा गया है। 'जैसे किसी गृहपति के' का अर्थ है कि जैसे किसी गृहपति के आकार, लिंग और निमित्त होते हैं, वैसे ही तुम्हारे भी हैं। इसलिए मैं तुम्हें ऐसा (गृहपति) कहकर संबोधित करता हूँ - यह दर्शाता है। तब वह जिस कारण से 'गृहपति' संबोधन को स्वीकार नहीं करता, उस कारण को प्रकट करते हुए उसने "तथा हि पन मे" (क्योंकि मेरा तो...) आदि कहा।


Niyyātanti niyyātitaṃ. Anovādī anupavādīti ‘‘tātā, kasatha, vapatha, vaṇippathaṃ payojethā’’tiādinā hi nayena ovadanto ovādī nāma hoti. ‘‘Tumhe na kasatha, na vapatha, na vaṇippathaṃ payojetha, kathaṃ jīvissatha, puttadāraṃ vā bharissathā’’tiādinā nayena pana upavadanto upavādī nāma hoti. Ahaṃ pana ubhayampi taṃ na karomi. Tenāhaṃ tattha anovādī anupavādīti dasseti. Ghāsacchādanaparamo viharāmīti ghāsamattañceva acchādanamattañca paramaṃ katvā viharāmi, tato paraṃ natthi, na ca patthemīti dīpeti.

'निय्यातं' का अर्थ है त्याग दिया गया (सौंप दिया गया)। 'अनोवादी अनुपवादी' का अर्थ है - "हे प्यारों! हल चलाओ, बुआई करो, व्यापार करो" आदि विधि से उपदेश देने वाला 'ओवादी' कहलाता है। "तुम हल नहीं चलाते, बुआई नहीं करते, व्यापार नहीं करते, कैसे जीवित रहोगे या स्त्री-बच्चों का भरण-पोषण करोगे?" इस प्रकार उलाहना देने वाला 'अनुपवादी' कहलाता है। "परंतु मैं ये दोनों ही नहीं करता।" इससे वह यह दर्शाता है कि "इसलिए मैं उनमें (पुत्र-पौत्रादि में) न तो उपदेश देने वाला हूँ और न ही उलाहना देने वाला।" 'घासच्छादनपरमो विहरामि' का अर्थ है कि केवल भोजन और वस्त्र को ही सीमा (परम) मानकर विहार करता हूँ, उससे अधिक कुछ नहीं है और न ही मैं उसकी इच्छा करता हूँ - यह स्पष्ट करता है।


32. Giddhilobho pahātabboti gedhabhūto lobho pahātabbo. Anindārosanti anindābhūtaṃ aghaṭṭanaṃ. Nindārosoti nindāghaṭṭanā. Vohārasamucchedāyāti ettha vohāroti byavahāravohāropi paṇṇattipi vacanampi cetanāpi. Tattha –

32. "गिद्धिलोभ (लोभ की आसक्ति) त्यागने योग्य है" का अर्थ है कि जो लोभ आसक्ति के रूप में स्थित है, उसे त्याग देना चाहिए। "अनिन्दारोस" का अर्थ है निंदा के विपरीत, अर्थात् किसी को ठेस न पहुँचाना। "निन्दारोस" का अर्थ है निंदा करना या ठेस पहुँचाना। "वोहारसमुच्छेदाय" (व्यवहार के उच्छेद के लिए) इस पद में "वोहार" (व्यवहार) का अर्थ व्यापारिक व्यवहार, प्रज्ञप्ति (नामकरण), वचन (बोलना) और चेतना भी है। उनमें से -


‘‘Yo hi koci manussesu, vohāraṃ upajīvati;

Evaṃ vāseṭṭha jānāhi, vāṇijo so na brāhmaṇo’’ti. (ma. ni. 2.457) –

"मनुष्यों में जो कोई भी व्यापार (व्यवहार) के द्वारा अपनी जीविका चलाता है, हे वासेट्ठ! उसे तुम इस प्रकार जानो कि वह 'वणिक' (व्यापारी) है, ब्राह्मण नहीं।"


Ayaṃ byavahāravohāro nāma. ‘‘Saṅkhā samaññā paññatti vohāro’’ti (dha. sa. 1313-1315) ayaṃ paṇṇattivohāro nāma. ‘‘Tathā tathā voharati aparāmasa’’nti (ma. ni. 3.332) ayaṃ vacanavohāro nāma. ‘‘Aṭṭha ariyavohārā aṭṭha anariyavoharā’’ti (a. ni. 8.67) ayaṃ cetanāvohāro nāma, ayamidhādhippeto. Yasmā vā pabbajitakālato paṭṭhāya gihīti cetanā natthi, samaṇoti cetanā hoti. Gihīti vacanaṃ natthi, samaṇoti vacanaṃ hoti. Gihīti paṇṇatti natthi, samaṇoti paṇṇatti hoti. Gihīti byavahāro natthi, samaṇoti vā pabbajitoti vā byavahāro hoti. Tasmā sabbepete labbhanti.

यह 'व्यवहार-वोहार' (व्यापारिक व्यवहार) कहलाता है। "संखा (संज्ञा), समञ्ञा (नाम), पण्णत्ति (प्रज्ञप्ति), वोहार (व्यवहार)" - यह 'पण्णत्ति-वोहार' (प्रज्ञप्ति व्यवहार) कहलाता है। "वह उसी प्रकार व्यवहार करता है, बिना आसक्ति के" - यह 'वचन-वोहार' (वाचिक व्यवहार) कहलाता है। "आठ आर्य व्यवहार और आठ अनार्य व्यवहार" - यह 'चेतना-वोहार' (चेतना व्यवहार) कहलाता है, और यहाँ यही अभिप्रेत है। अथवा, क्योंकि प्रव्रजित होने के समय से ही "मैं गृहस्थ हूँ" ऐसी चेतना नहीं रहती, बल्कि "मैं श्रमण हूँ" ऐसी ही चेतना होती है। "गृहस्थ" ऐसा वचन नहीं होता, "श्रमण" ऐसा वचन होता है। "गृहस्थ" ऐसी प्रज्ञप्ति (नाम) नहीं होती, "श्रमण" ऐसी प्रज्ञप्ति होती है। "गृहस्थ" जैसा व्यवहार (व्यापार आदि) नहीं होता, बल्कि "श्रमण" या "प्रव्रजित" जैसा व्यवहार होता है। इसलिए, ये सभी (चारों प्रकार के व्यवहार) यहाँ प्राप्त होते हैं।


33. Yesaṃ kho ahaṃ saṃyojanānaṃ hetu pāṇātipātīti ettha pāṇātipātova saṃyojanaṃ. Pāṇātipātasseva hi hetu pāṇātipātapaccayā pāṇātipātī nāma hoti. Pāṇātipātānaṃ pana bahutāya ‘‘yesaṃ kho aha’’nti vuttaṃ. Tesāhaṃ saṃyojanānanti tesaṃ ahaṃ pāṇātipātabandhanānaṃ. Pahānāya samucchedāya paṭipannoti iminā apāṇātipātasaṅkhātena kāyikasīlasaṃvarena pahānatthāya samucchedanatthāya paṭipanno. Attāpi maṃ upavadeyyāti kunthakipillikampi nāma jīvitā avoropanakasāsane pabbajitvā pāṇātipātamattatopi oramituṃ na sakkomi, kiṃ mayhaṃ pabbajjāyāti evaṃ attāpi maṃ upavadeyya. Anuviccāpi maṃ viññū garaheyyunti evarūpe nāma sāsane pabbajitvā pāṇātipātamattatopi oramituṃ na sakkoti, kiṃ etassa pabbajjāyāti evaṃ anuvicca tulayitvā pariyogāhetvā aññepi viññū paṇḍitā garaheyyuṃ. Etadeva kho pana saṃyojanametaṃ nīvaraṇanti dasasu saṃyojanesu pañcasu ca nīvaraṇesu apariyāpannampi ‘‘aṭṭha nīvaraṇā’’ti desanāvasenetaṃ vuttaṃ. Vaṭṭabandhanaṭṭhena hi hitapaṭicchādanaṭṭhena ca saṃyojanantipi nīvaraṇantipi vuttaṃ. Āsavāti pāṇātipātakāraṇā eko avijjāsavo uppajjati. Vighātapariḷāhāti vighātā ca pariḷāhā ca. Tattha vighātaggahaṇena kilesadukkhañca vipākadukkhañca gahitaṃ, pariḷāhaggahaṇenapi kilesapariḷāho ca vipākapariḷāho ca gahito. Iminā upāyena sabbattha attho veditabbo.

33. "जिन संयोजनों के कारण मैं प्राणातिपाती (जीव-हिंसा करने वाला) हूँ" - यहाँ प्राणातिपात (हिंसा) ही संयोजन है। क्योंकि प्राणातिपात के ही कारण, प्राणातिपात के प्रत्यय से व्यक्ति 'प्राणातिपाती' कहलाता है। प्राणियों की बहुलता के कारण "येसं खो अहं" (जिनके लिए मैं) ऐसा बहुवचन में कहा गया है। "तेसाहं संयोजनानं" का अर्थ है उन प्राणातिपात रूपी बंधनों का। "त्याग के लिए, उच्छेद के लिए प्रतिपन्न (प्रवृत्त) हूँ" - इससे यह अर्थ है कि अहिंसा रूपी कायिक शील-संवर के द्वारा त्याग और पूर्ण उच्छेद के लिए प्रवृत्त हूँ। "आत्मा भी मेरी निंदा करे" का अर्थ है कि इस शासन में, जहाँ चींटी-मकोड़े जैसे छोटे जीवों के प्राण लेना भी वर्जित है, प्रव्रजित होकर भी यदि मैं प्राणातिपात मात्र से भी विरत नहीं हो पाता, तो मेरी इस प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार आत्मा (स्वयं) भी मेरी निंदा करे। "विज्ञ जन भी विचार कर मेरी निंदा करें" का अर्थ है कि इस प्रकार के शासन में प्रव्रजित होकर भी वह प्राणातिपात मात्र से विरत नहीं हो पाता, इसकी प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार विचार कर, तुलना कर और गहराई से जानकर अन्य विज्ञ पंडित भी निंदा करें। "यही संयोजन है, यही नीवरण है" - यह दस संयोजनों और पाँच नीवरणों में सम्मिलित न होने पर भी "आठ नीवरण" के रूप में देशना के वश से कहा गया है। संसार चक्र में बाँधने के अर्थ में इसे 'संयोजन' और कल्याण को ढकने के अर्थ में इसे 'नीवरण' कहा गया है। "आसव" (आस्रव) - प्राणातिपात के कारण एक अविद्यास्रव उत्पन्न होता है। "विघात-परिळाह" का अर्थ है विघात (दुःख) और परिळाह (दाह/जलन)। यहाँ 'विघात' शब्द से क्लेश-दुःख और विपाक-दुःख दोनों ग्रहण किए गए हैं, और 'परिळाह' शब्द से क्लेश-दाह और विपाक-दाह दोनों ग्रहण किए गए हैं। इसी विधि से सभी स्थानों पर अर्थ समझना चाहिए।


34-40. Ayaṃ pana viseso – tesāhaṃ saṃyojanānaṃ pahānāyāti imasmiṃ pade iminā dinnādānasaṅkhātena kāyikasīlasaṃvarena, saccavācāsaṅkhātena vācasikasīlasaṃvarena, apisuṇāvācāsaṅkhātena vācasikasīlasaṃvarena, agiddhilobhasaṅkhātena mānasikasīlasaṃvarena, anindārosasaṅkhātena kāyikavācasikasīlasaṃvarena, akodhupāyāsasaṅkhātena mānasikasīlasaṃvarena, anatimānasaṅkhātena mānasikasīlasaṃvarena pahānatthāya samucchedanatthāya paṭipannoti evaṃ sabbavāresu yojanā kātabbā.

३४-४०. यहाँ यह विशेषता है - "उन संयोजनों के प्रहाण के लिए" इस पद में, इस अदत्तादान (चोरी) के त्याग रूपी कायिक शील-संवर से, सत्य वचन रूपी वाचिक शील-संवर से, अपिशुन वचन (चुगली न करना) रूपी वाचिक शील-संवर से, लोभ-रहित होने रूपी मानसिक शील-संवर से, अनिन्दारोस (निंदा न करना) रूपी कायिक-वाचिक शील-संवर से, अक्रोध और अनुपयास (बैर न रखना) रूपी मानसिक शील-संवर से, और अनतिमान (अहंकार न करना) रूपी मानसिक शील-संवर से प्रहाण और उच्छेद के लिए प्रवृत्त हूँ - इस प्रकार सभी वारों (प्रसंगों) में योजना करनी चाहिए।


Attāpi maṃ upavadeyya anuviccāpi maṃ viññū garaheyyunti imesu pana padesu tiṇasalākampi nāma upādāya adinnaṃ aggahaṇasāsane pabbajitvā adinnādānamattatopi viramituṃ na sakkomi, kiṃ mayhaṃ pabbajjāyāti evaṃ attāpi maṃ upavadeyya. Evarūpe nāma sāsane pabbajitvā adinnādānamattatopi oramituṃ na sakkoti, kiṃ imassa pabbajjāyāti evaṃ anuviccāpi maṃ viññū garaheyyuṃ? Hasāpekkhatāyapi nāma davakamyatāya vā musāvādaṃ akaraṇasāsane pabbajitvā. Sabbākārena pisuṇaṃ akaraṇasāsane nāma pabbajitvā. Appamattakampi giddhilobhaṃ akaraṇasāsane nāma pabbajitvāpi. Kakacena aṅgesu okkantiyamānesupi nāma paresaṃ nindārosaṃ akaraṇasāsane pabbajitvā. Chinnakhāṇukaṇṭakādīsupi nāma kodhupāyāsaṃ akaraṇasāsane pabbajitvā. Adhimānamattampi nāma mānaṃ akaraṇasāsane pabbajitvā atimānamattampi pajahituṃ na sakkomi, kiṃ mayhaṃ pabbajjāyāti evaṃ attāpi maṃ upavadeyya. Evarūpe nāma sāsane pabbajitvā atimānamattampi pajahituṃ na sakkoti, kiṃ imassa pabbajjāyāti evaṃ anuviccāpi maṃ viññū garaheyyunti evaṃ sabbavāresu yojanā kātabbā.

"आत्मा भी मेरी निंदा करे, विज्ञ जन भी विचार कर मेरी निंदा करें" - इन पदों में, तिनके या शलाका जैसी छोटी वस्तु भी बिना दिए न लेने के इस शासन में प्रव्रजित होकर, यदि मैं अदत्तादान (चोरी) मात्र से भी विरत नहीं हो पाता, तो मेरी प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार स्वयं भी अपनी निंदा करे। इस प्रकार के शासन में प्रव्रजित होकर भी वह अदत्तादान मात्र से विरत नहीं हो पाता, इसकी प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार विज्ञ जन भी मेरी निंदा करें। हँसी-मजाक या क्रीड़ा की इच्छा से भी मृषावाद (झूठ) न बोलने के शासन में प्रव्रजित होकर; सभी प्रकार से चुगली न करने के शासन में प्रव्रजित होकर; अल्प मात्र भी लोभ न करने के शासन में प्रव्रजित होकर; आरी से अंगों के काटे जाने पर भी दूसरों के प्रति निंदा या रोष न करने के शासन में प्रव्रजित होकर; कटे हुए ठूँठ या काँटों आदि के प्रति भी क्रोध या बैर न करने के शासन में प्रव्रजित होकर; और अभिमान मात्र के भी त्याग के शासन में प्रव्रजित होकर, यदि मैं अतिमान (अत्यधिक अहंकार) मात्र को भी नहीं त्याग पाता, तो मेरी प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार स्वयं भी अपनी निंदा करे। इस प्रकार के शासन में प्रव्रजित होकर भी वह अतिमान मात्र को नहीं त्याग पाता, इसकी प्रव्रज्या का क्या लाभ? इस प्रकार विज्ञ जन भी विचार कर निंदा करें - इस प्रकार सभी वारों में योजना करनी चाहिए।


Āsavāti imasmiṃ pana pade adinnādānakāraṇā kāmāsavo diṭṭhāsavo avijjāsavoti tayo āsavā uppajjanti, tathā musāvādakāraṇā pisuṇāvācākāraṇā ca, giddhilobhakāraṇā diṭṭhāsavo avijjāsavo ca, nindārosakāraṇā avijjāsavova, tathā kodhupāyāsakāraṇā, atimānakāraṇā bhavāsavo avijjāsavo cāti dveva āsavā uppajjantīti evaṃ āsavuppatti veditabbā.

"आसव" (आस्रव) - इस पद में, अदत्तादान के कारण कामास्रव, दृष्ट्यास्रव और अविद्यास्रव - ये तीन आस्रव उत्पन्न होते हैं। इसी प्रकार मृषावाद और पिशुन वचन के कारण भी (ये तीन उत्पन्न होते हैं)। लोभ के कारण दृष्ट्यास्रव और अविद्यास्रव उत्पन्न होते हैं। निंदा और रोष के कारण केवल अविद्यास्रव ही उत्पन्न होता है। इसी प्रकार क्रोध और बैर के कारण भी। अतिमान (अहंकार) के कारण भवास्रव और अविद्यास्रव - ये दो ही आस्रव उत्पन्न होते हैं। इस प्रकार आस्रवों की उत्पत्ति समझनी चाहिए।


Imesu pana aṭṭhasupi vāresu asammohatthaṃ puna ayaṃ saṅkhepavinicchayo – purimesu tāva catūsu viramituṃ na sakkomīti vattabbaṃ, pacchimesu pajahituṃ na sakkomīti. Pāṇātipātanindārosakodhupāyāsesu ca eko avijjāsavova hoti, adinnādānamusāvādapisuṇāvācāsu kāmāsavo diṭṭhāsavo avijjāsavo, giddhilobhe diṭṭhāsavo avijjāsavo, atimāne bhavāsavo avijjāsavo, apāṇātipātaṃ dinnādānaṃ kāyikaṃ sīlaṃ, amusā apisuṇaṃ vācasikasīlaṃ, ṭhapetvā anindārosaṃ sesāni tīṇi mānasikasīlāni. Yasmā pana kāyenapi ghaṭṭeti roseti vācāyapi, tasmā anindāroso dve ṭhānāni yāti, kāyikasīlampi hoti vācasikasīlampi. Ettāvatā kiṃ kathitaṃ? Pātimokkhasaṃvarasīlaṃ. Pātimokkhasaṃvarasīle ṭhitassa ca bhikkhuno paṭisaṅkhāpahānavasena gihivohārasamucchedo kathitoti veditabbo.

इन आठ वारों (अवसरों) में मोह-रहित होने के लिए पुनः यह संक्षिप्त निर्णय है - पहले चार में 'मैं विरत होने में समर्थ नहीं हूँ' ऐसा कहना चाहिए, और बाद के चार में 'मैं त्यागने में समर्थ नहीं हूँ' ऐसा कहना चाहिए। प्राणातिपात, निन्दा-रोष और क्रोध-उपायास में केवल एक अविद्यासव ही होता है। अदत्तादान, मृषावाद और पिशुनवाचा में कामासव, दृष्ट्यासव और अविद्यासव होते हैं। गृद्धि-लोभ में दृष्ट्यासव और अविद्यासव होते हैं। अतिमान में भवासव और अविद्यासव होते हैं। प्राणातिपात से विरति और अदत्तादान से विरति कायिक शील हैं। मृषावाद और पिशुनवाचा से विरति वाचसिक शील हैं। निन्दा-रोष को छोड़कर शेष तीन (अगृद्धिलोप, अक्रोधुपायास, अनतिमान) मानसिक शील हैं। चूँकि शरीर से भी आघात और रोष करता है और वाणी से भी, इसलिए निन्दा-रोष दोनों स्थानों (कायिक और वाचसिक) में आता है। इतने से क्या कहा गया है? पातिमोक्ख-संवर शील। पातिमोक्ख-संवर शील में स्थित भिक्षु के लिए प्रतिसंख्यान-प्रहाण के वश से 'गृहस्थ-व्यवहार का उच्छेद' कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए।


Kāmādīnavakathāvaṇṇanā

कामादीनव-कथा-वर्णना (काम-भोगों के दोषों की कथा का वर्णन)


42. Vitthāradesanāyaṃ tamenaṃ dakkhoti padassa upasumbheyyāti iminā saddhiṃ sambandho veditabbo. Idaṃ vuttaṃ hoti, tamenaṃ kukkuraṃ upasumbheyya, tassa samīpe khipeyyāti attho. Aṭṭhikaṅkalanti uraṭṭhiṃ vā piṭṭhikaṇṭakaṃ vā sīsaṭṭhiṃ vā. Tañhi nimmaṃsattā kaṅkalanti vuccati. Sunikkantaṃ nikkantanti yathā sunikkantaṃ hoti, evaṃ nikkantaṃ nillikhitaṃ, yadettha allīnamaṃsaṃ atthi, taṃ sabbaṃ nillikhitvā aṭṭhimattameva katanti attho. Tenevāha ‘‘nimmaṃsa’’nti. Lohitaṃ pana makkhitvā tiṭṭhati, tena vuttaṃ ‘‘lohitamakkhita’’nti.

42. विस्तृत देशना में 'तमेनं दक्खो' पद का 'उपसुम्भेय्य' इस पद के साथ सम्बन्ध समझना चाहिए। इसका यह अभिप्राय है - उस कुत्ते को (हड्डी) फेंक दे, उसके पास डाल दे। 'अट्ठिकङ्कलं' का अर्थ है - छाती की हड्डी, या रीढ़ की हड्डी, या सिर की हड्डी। मांस-रहित होने के कारण उसे 'कङ्कल' (कंकाल) कहा जाता है। 'सुनिक्कन्तं निक्कन्तं' का अर्थ है - जैसे अच्छी तरह खुरच लिया गया हो, वैसे ही खुरचा हुआ। जो कुछ भी उसमें लगा हुआ मांस है, उस सबको खुरचकर केवल हड्डी मात्र कर दिया गया है। इसीलिए 'निम्मांसं' (मांस-रहित) कहा गया है। रक्त से सना हुआ रहता है, इसलिए 'लोहितमक्खितं' (रक्त-रंजित) कहा गया है।


Bahudukkhā bahupāyāsāti diṭṭhadhammikasamparāyikehi dukkhehi bahudukkhā, upāyāsasaṃkilesehi bahupāyāsā. Yāyaṃ upekkhā nānattā nānattasitāti yā ayaṃ pañcakāmaguṇārammaṇavasena nānāsabhāvā, tāneva ca ārammaṇāni nissitattā ‘‘nānattasitā’’ti vuccati pañcakāmaguṇūpekkhā, taṃ abhinivajjetvā. Ekattā ekattasitāti catutthajjhānupekkhā, sā hi divasampi ekasmiṃ ārammaṇe uppajjanato ekasabhāvā, tadeva ekaṃ ārammaṇaṃ nissitattā ekattasitā nāma. Yattha sabbaso lokāmisūpādānā aparisesā nirujjhantīti yattha catutthajjhānupekkhāyaṃ yaṃ upekkhaṃ āgamma yaṃ paṭicca sabbena sabbaṃ aparisesā lokāmisasaṅkhātā pañcakāmaguṇāmisā nirujjhanti. Pañcakāmaguṇāmisāti ca kāmaguṇārammaṇachandarāgā, gahaṇaṭṭhena teyeva ca upādānātipi vuttā. Tamevūpekkhaṃ bhāvetīti taṃ lokāmisūpādānānaṃ paṭipakkhabhūtaṃ catutthajjhānupekkhameva vaḍḍheti.

'बहुदुक्खा बहुपायासा' का अर्थ है - इहलोक और परलोक के दुखों के कारण बहुत दुख वाले, और उपायास-क्लेशों के कारण बहुत संताप वाले। 'यायं उपेक्खा नानत्ता नानत्तसिता' का अर्थ है - जो यह पाँच काम-गुणों के आलम्बन के वश से अनेक स्वभाव वाली है, और उन्हीं आलम्बनों के आश्रित होने के कारण 'नानत्तसिता' (विविधता-आश्रित) कही जाती है, वह पाँच काम-गुणों वाली उपेक्षा है, उसे छोड़कर। 'एकत्ता एकत्तसिता' का अर्थ है - चतुर्थ ध्यान की उपेक्षा; वह दिन भर भी एक ही आलम्बन (प्रतिभाग-निमित्त) में उत्पन्न होने के कारण एक-स्वभाव वाली है, और उसी एक आलम्बन के आश्रित होने के कारण 'एकत्तसिता' (एकत्व-आश्रित) कहलाती है। 'यत्थ सब्बसो लोकामि़सूपादाना अपरिसेसा निरुज्झन्ति' का अर्थ है - जिस चतुर्थ ध्यान की उपेक्षा में, जिस उपेक्षा के सहारे, जिसके कारण पूरी तरह से, बिना शेष रहे, 'लोकामिष' कहे जाने वाले पाँच काम-गुणों के प्रति आसक्ति निरुद्ध हो जाती है। 'पञ्चकामगुणामिसा' का अर्थ है - काम-गुणों के आलम्बन वाली तीव्र राग-आसक्ति; और ग्रहण करने (पकड़ने) के अर्थ में उन्हीं रागों को 'उपादान' भी कहा गया है। 'तमेवूपेक्खं भावेति' का अर्थ है - उस लोकामिष-उपादानों की प्रतिपक्ष-भूत चतुर्थ ध्यान की उपेक्षा को ही बढ़ाता है।


43. Uḍḍīyeyyāti uppatitvā gaccheyya. Anupatitvāti anubandhitvā. Vitaccheyyunti mukhatuṇḍakena ḍaṃsantā taccheyyuṃ. Vissajjeyyunti maṃsapesiṃ nakhehi kaḍḍhitvā pāteyyuṃ.

43. 'उड्डीयेय्या' का अर्थ है - उड़कर चला जाए। 'अनुपतित्वा' का अर्थ है - पीछे लगकर (पीछा करके)। 'वितच्छेय्युं' का अर्थ है - चोंच से काटते हुए नोचें। 'विस्सज्जेय्युं' का अर्थ है - मांस की पेशी को नाखूनों से खींचकर गिरा दें।


47. Yānaṃ vā poriseyyanti purisānucchavikaṃ yānaṃ. Pavaramaṇikuṇḍalanti nānappakāraṃ uttamamaṇiñca kuṇḍalañca. Sāni harantīti attano bhaṇḍakāni gaṇhanti.

47. 'यानं वा पोरिसेय्यं' का अर्थ है - पुरुष के योग्य वाहन। 'पवरमणिकुण्डलं' का अर्थ है - अनेक प्रकार के उत्तम मणि और कुण्डल। 'सानि हरन्ति' का अर्थ है - अपनी वस्तुओं (धन) को ग्रहण करते हैं।


48. Sampannaphalanti madhuraphalaṃ. Upapannaphalanti phalūpapannaṃ bahuphalaṃ.

48. 'सम्पन्नफलं' का अर्थ है - मधुर फलों वाला। 'उपपन्नफलं' का अर्थ है - फलों से युक्त, बहुत फलों वाला।


49. Anuttaranti uttamaṃ pabhassaraṃ nirupakkilesaṃ.

49. 'अनुत्तरं' का अर्थ है - उत्तम, प्रभास्वर (चमकदार), उपक्लेश-रहित।


50. Ārakā ahaṃ, bhanteti pathavito nabhaṃ viya samuddassa orimatīrato paratīraṃ viya ca suvidūravidūre ahaṃ. Anājānīyeti gihivohārasamucchedanassa kāraṇaṃ ajānanake. Ājānīyabhojananti kāraṇaṃ jānantehi bhuñjitabbaṃ bhojanaṃ. Anājānīyabhojananti kāraṇaṃ ajānantehi bhuñjitabbaṃ bhojanaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

50. 'आरका अहं भन्ते' का अर्थ है - जैसे पृथ्वी से आकाश दूर है, या समुद्र के इस तट से उस तट के समान, मैं बहुत दूर स्थित हूँ। 'अनाजानीये' का अर्थ है - गृहस्थ-व्यवहार के उच्छेद के कारण को न जानने वालों के विषय में। 'आजानीयभोजनं' का अर्थ है - कारण जानने वाले (श्रेष्ठ भिक्षुओं) द्वारा खाने योग्य भोजन। 'अनाजानीयभोजनं' का अर्थ है - कारण न जानने वाले (परिव्राजकों) द्वारा खाने योग्य भोजन। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम-निकाय-अट्ठकथा।


Potaliyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

पोतलिय-सुत्त-वर्णना समाप्त।


5. Jīvakasuttavaṇṇanā

5. जीवक-सुत्त-वर्णना।


51. Evaṃ me sutanti jīvakasuttaṃ. Tattha jīvakassa komārabhaccassa ambavaneti ettha jīvatīti jīvako. Kumārena bhatoti komārabhacco. Yathāha ‘‘kiṃ etaṃ bhaṇe kākehi samparikiṇṇanti? Dārako devāti. Jīvati bhaṇeti? Jīvati devāti. Tena hi bhaṇe taṃ dārakaṃ amhākaṃ antepuraṃ netvā dhātīnaṃ detha posetunti. Tassa jīvatīti jīvakoti nāmaṃ akaṃsu, kumārena posāpitoti komārabhaccoti nāmaṃ akaṃsū’’ti (mahāva. 328). Ayamettha saṅkhepo. Vitthārena pana jīvakavatthu khandhake āgatameva. Vinicchayakathāpissa samantapāsādikāya vinayaṭṭhakathāya vuttā.

51. 'एवं मे सुतं' आदि जीवक-सुत्त है। वहाँ 'जीवकस्स कोमारभच्चस्स अम्बवने' यहाँ 'जीवत' (जीवित है) इसलिए 'जीवक' है। कुमार (अभय) द्वारा पालित होने के कारण 'कोमारभच्च' है। जैसा कि कहा गया है - 'अरे! कौओं से घिरा हुआ यह क्या है? देव! यह बालक है। अरे! क्या यह जीवित है? देव! जीवित है। तो फिर अरे! इस बालक को अन्तःपुर ले जाकर धायों को पालने के लिए दे दो।' उसके जीवित होने के कारण 'जीवक' नाम रखा गया, और कुमार द्वारा पालित होने के कारण 'कोमारभच्च' नाम रखा गया। यह यहाँ संक्षेप है। विस्तार से जीवक की कथा (विनय पिटक के) खन्धक में आई ही है। इसका निर्णय-कथा समन्तपासादिका विनय-अट्ठकथा में कही गई है।


Ayaṃ pana jīvako ekasmiṃ samaye bhagavato dosābhisannaṃ kāyaṃ virecetvā sīveyyakaṃ dussayugaṃ datvā vatthānumodanapariyosāne sotāpattiphale patiṭṭhāya cintesi – ‘‘mayā divasassa dvattikkhattuṃ buddhupaṭṭhānaṃ gantabbaṃ, idañca veḷuvanaṃ atidūre, mayhaṃ uyyānaṃ ambavanaṃ āsannataraṃ, yaṃnūnāhamettha bhagavato vihāraṃ kāreyya’’nti. So tasmiṃ ambavane rattiṭṭhānadivāṭṭhānaleṇakuṭimaṇḍapādīni sampādetvā bhagavato anucchavikaṃ gandhakuṭiṃ kāretvā ambavanaṃ aṭṭhārasahatthubbedhena tambapaṭṭavaṇṇena pākārena parikkhipāpetvā buddhappamukhaṃ bhikkhusaṅghaṃ cīvarabhattena santappetvā dakkhiṇodakaṃ pātetvā vihāraṃ niyyātesi. Taṃ sandhāya vuttaṃ – ‘‘jīvakassa komārabhaccassa ambavane’’ti.

यह जीवक एक समय भगवान के दोषों से व्याप्त शरीर का विरेचन कराकर, सिवेय्यक वस्त्रों का जोड़ा दान कर, वस्त्र-अनुमोदना के अंत में स्रोतापत्ति फल में प्रतिष्ठित होकर सोचने लगा— 'मुझे दिन में दो-तीन बार बुद्ध की सेवा के लिए जाना चाहिए, और यह वेणुवन बहुत दूर है, मेरा आम्रवन (अम्बवन) अधिक निकट है, क्यों न मैं यहाँ भगवान के लिए विहार बनवाऊँ।' उसने उस आम्रवन में रात्रि-स्थान, दिवा-स्थान, लयण (गुफा), कुटी, मण्डप आदि तैयार करवाकर, भगवान के योग्य गन्धकुटी बनवाकर, आम्रवन को अठारह हाथ ऊँची ताँबे के रंग की चहारदीवारी से घिरवाकर, बुद्ध प्रमुख भिक्षु संघ को चीवर और भोजन से संतृप्त कर, दक्षिणा का जल गिराकर विहार समर्पित कर दिया। उसी के संदर्भ में कहा गया है— 'जीवक कौमारभृत्य के आम्रवन में'।


Ārabhantīti ghātenti. Uddissakatanti uddisitvā kataṃ. Paṭiccakammanti attānaṃ paṭicca kataṃ. Atha vā paṭiccakammanti nimittakammassetaṃ adhivacanaṃ, taṃ paṭicca kammamettha atthīti maṃsaṃ ‘‘paṭiccakamma’’nti vuttaṃ hoti yo evarūpaṃ maṃsaṃ paribhuñjati, sopi tassa kammassa dāyādo hoti, vadhakassa viya tassāpi pāṇaghātakammaṃ hotīti tesaṃ laddhi. Dhammassa cānudhammaṃ byākarontīti bhagavatā vuttakāraṇassa anukāraṇaṃ kathenti. Ettha ca kāraṇaṃ nāma tikoṭiparisuddhamacchamaṃsaparibhogo, anukāraṇaṃ nāma mahājanassa tathā byākaraṇaṃ. Yasmā pana bhagavā uddissakataṃ na paribhuñjati, tasmā neva taṃ kāraṇaṃ hoti, na titthiyānaṃ tathā byākaraṇaṃ anukāraṇaṃ. Sahadhammiko vādānuvādoti parehi vuttakāraṇena sakāraṇo hutvā tumhākaṃ vādo vā anuvādo vā viññūhi garahitabbakāraṇaṃ koci appamattakopi kiṃ na āgacchati. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘kiṃ sabbākārenapi tumhākaṃ vāde gārayhaṃ kāraṇaṃ natthī’’ti. Abbhācikkhantīti abhibhavitvā ācikkhanti.

'आरभन्ति' का अर्थ है मारते हैं। 'उद्दिस्सकतं' का अर्थ है (किसी को) उद्देश्य कर किया गया। 'पटिच्चकम्मं' का अर्थ है अपने को निमित्त बनाकर किया गया। अथवा 'पटिच्चकम्मं' यह 'निमित्तकम्म' का ही पर्यायवाची है; उस (बुद्ध) को निमित्त बनाकर यहाँ कर्म (प्राणातिपात) है, इसलिए मांस को 'पटिच्चकम्म' कहा गया है। जो इस प्रकार के मांस का परिभोग करता है, वह भी उस कर्म का भागी होता है, वध करने वाले के समान उसे भी प्राणातिपात का दोष लगता है—यह उन (निग्रन्थों) का मत है। 'धम्मस्स चानुधम्मं ब्याकरोन्ति' का अर्थ है भगवान द्वारा कहे गए कारण के अनुकूल कारण कहते हैं। यहाँ 'कारण' का अर्थ है तीन कोटियों से शुद्ध मछली और मांस का परिभोग, और 'अनुकूल कारण' का अर्थ है महाजन को उसी प्रकार बताना। चूँकि भगवान उद्देश्य कर बनाए गए (मांस) का परिभोग नहीं करते, इसलिए न तो वह कारण होता है और न ही तीर्थिकों का उस प्रकार बताना अनुकूल कारण होता है। 'सहधम्मिको वादानुवादो' का अर्थ है—दूसरों द्वारा कहे गए कारण से युक्त होकर क्या आपके वाद (कथन) या अनुवाद (अनुवर्ती कथन) में विद्वानों द्वारा निंदा योग्य कोई थोड़ा सा भी दोष नहीं आता? इसका अर्थ यह है— 'क्या सभी प्रकार से आपके वाद में कोई निंदनीय कारण नहीं है?' 'अब्भाचिक्खन्ति' का अर्थ है अभिभूत करके (दबाकर) कहना या झूठा आरोप लगाना।


52. Ṭhānehīti kāraṇehi. Diṭṭhādīsu diṭṭhaṃ nāma bhikkhūnaṃ atthāya migamacche vadhitvā gayhamānaṃ diṭṭhaṃ. Sutaṃ nāma bhikkhūnaṃ atthāya migamacche vadhitvā gahitanti sutaṃ. Parisaṅkitaṃ nāma diṭṭhaparisaṅkitaṃ sutaparisaṅkitaṃ tadubhayavimuttaparisaṅkitanti tividhaṃ hoti.

52. 'ठानेहि' का अर्थ है कारणों से। 'दिट्ठ' (दृष्ट) आदि में 'दिट्ठ' का अर्थ है भिक्षुओं के लिए पशु-मछलियों को मारकर लाते हुए देखना। 'सुत' (श्रुत) का अर्थ है यह सुनना कि भिक्षुओं के लिए पशु-मछलियों को मारकर लाया गया है। 'परिसङ्कित' (शंकित) तीन प्रकार का होता है—दृष्ट-शंकित, श्रुत-शंकित और उन दोनों से मुक्त (स्वतंत्र) शंकित।


Tatrāyaṃ sabbasaṅgāhakavinicchayo – idha bhikkhū passanti manusse jālavāgurādihatthe gāmato vā nikkhamante araññe vā vicarante. Dutiyadivase ca nesaṃ taṃ gāmaṃ piṇḍāya paviṭṭhānaṃ samacchamaṃsaṃ piṇḍapātaṃ abhiharanti. Te tena diṭṭhena parisaṅkanti ‘‘bhikkhūnaṃ nu kho atthāya kata’’nti, idaṃ diṭṭhaparisaṅkitaṃ nāma, etaṃ gahetuṃ na vaṭṭati. Yaṃ evaṃ aparisaṅkitaṃ, taṃ vaṭṭati. Sace pana te manussā ‘‘kasmā, bhante, na gaṇhathā’’ti pucchitvā tamatthaṃ sutvā ‘‘nayidaṃ, bhante, bhikkhūnaṃ atthāya kataṃ, amhehi attano atthāya vā rājayuttādīnaṃ atthāya vā kata’’nti vadanti, kappati.

वहाँ यह व्यापक निर्णय है—यहाँ भिक्षु लोगों को जाल-फंदे आदि हाथ में लिए गाँव से निकलते हुए या जंगल में घूमते हुए देखते हैं। और दूसरे दिन जब वे उस गाँव में भिक्षा के लिए प्रवेश करते हैं, तो लोग उन्हें मछली-मांस युक्त पिण्डपात (भिक्षा) देते हैं। वे उस देखे हुए के कारण शंका करते हैं— 'क्या यह भिक्षुओं के लिए ही किया गया है?', इसे 'दृष्ट-शंकित' कहते हैं, इसे ग्रहण करना उचित नहीं है। जो इस प्रकार शंकित नहीं है, वह उचित है। यदि वे मनुष्य पूछें— 'भन्ते! आप क्यों नहीं ग्रहण कर रहे हैं?' और उस शंका के कारण को सुनकर कहें— 'भन्ते! यह भिक्षुओं के लिए नहीं किया गया है, हमने अपने लिए या राज-कर्मचारियों आदि के लिए किया है', तो वह कल्प्य (उचित) है।


Na heva kho bhikkhū passanti, apica suṇanti ‘‘manussā kira jālavāgurādihatthā gāmato vā nikkhamanti araññe vā vicarantī’’ti. Dutiyadivase ca nesaṃ taṃ gāmaṃ piṇḍāya paviṭṭhānaṃ samacchamaṃsaṃ piṇḍapātaṃ abhiharanti. Te tena sutena parisaṅkanti ‘‘bhikkhūnaṃ nu kho atthāya kata’’nti, idaṃ sutaparisaṅkitaṃ nāma, etaṃ gahetuṃ na vaṭṭati. Yaṃ evaṃ aparisaṅkitaṃ, taṃ vaṭṭati. Sace pana te manussā ‘‘kasmā, bhante, na gaṇhathā’’ti pucchitvā tamatthaṃ sutvā ‘‘nayidaṃ, bhante, bhikkhūnaṃ atthāya kataṃ, amhehi attano atthāya vā rājayuttādīnaṃ atthāya vā kata’’nti vadanti, kappati.

भिक्षु देखते तो नहीं हैं, किन्तु सुनते हैं— 'लोग जाल-फंदे आदि हाथ में लिए गाँव से निकल रहे हैं या जंगल में घूम रहे हैं।' और दूसरे दिन जब वे उस गाँव में भिक्षा के लिए प्रवेश करते हैं, तो लोग उन्हें मछली-मांस युक्त पिण्डपात देते हैं। वे उस सुने हुए के कारण शंका करते हैं— 'क्या यह भिक्षुओं के लिए ही किया गया है?', इसे 'श्रुत-शंकित' कहते हैं, इसे ग्रहण करना उचित नहीं है। जो इस प्रकार शंकित नहीं है, वह उचित है। यदि वे मनुष्य पूछें— 'भन्ते! आप क्यों नहीं ग्रहण कर रहे हैं?' और उस शंका के कारण को सुनकर कहें— 'भन्ते! यह भिक्षुओं के लिए नहीं किया गया है, हमने अपने लिए या राज-कर्मचारियों आदि के लिए किया है', तो वह कल्प्य है।


Na heva kho pana passanti na suṇanti, apica tesaṃ gāmaṃ piṇḍāya paviṭṭhānaṃ pattaṃ gahetvā samacchamaṃsaṃ piṇḍapātaṃ abhisaṅkharitvā abhiharanti. Te parisaṅkanti ‘‘bhikkhūnaṃ nu kho atthāya kata’’nti, idaṃ tadubhayavimuttaparisaṅkitaṃ nāma. Etampi gahetuṃ na vaṭṭati. Yaṃ evaṃ aparisaṅkitaṃ, taṃ vaṭṭati. Sace pana te manussā ‘‘kasmā, bhante, na gaṇhathā’’ti pucchitvā tamatthaṃ sutvā ‘‘nayidaṃ, bhante, bhikkhūnaṃ atthāya kataṃ, amhehi attano atthāya vā rājayuttādīnaṃ atthāya vā kataṃ, pavattamaṃsaṃ vā kataṃ, kappiyameva labhitvā bhikkhūnaṃ atthāya sampādita’’nti vadanti, kappati.

वे न तो देखते हैं और न ही सुनते हैं, किन्तु जब वे गाँव में भिक्षा के लिए प्रवेश करते हैं, तो लोग उनका पात्र लेकर मछली-मांस युक्त पिण्डपात तैयार कर उन्हें देते हैं। वे शंका करते हैं— 'क्या यह भिक्षुओं के लिए ही किया गया है?', इसे 'उन दोनों (दृष्ट-श्रुत) से मुक्त शंकित' कहते हैं। इसे भी ग्रहण करना उचित नहीं है। जो इस प्रकार शंकित नहीं है, वह उचित है। यदि वे मनुष्य पूछें— 'भन्ते! आप क्यों नहीं ग्रहण कर रहे हैं?' और उस शंका के कारण को सुनकर कहें— 'भन्ते! यह भिक्षुओं के लिए नहीं किया गया है, हमने अपने लिए या राज-कर्मचारियों आदि के लिए किया है, अथवा यह पहले से उपलब्ध (पवत्त) मांस है, अथवा कल्प्य (उचित) मांस प्राप्त कर हमने भिक्षुओं के लिए तैयार किया है', तो वह कल्प्य है।


Matānaṃ petakiccatthāya maṅgalādīnaṃ vā atthāya katepi eseva nayo. Yaṃ yañhi bhikkhūnaṃyeva atthāya akataṃ, yattha ca nibbematikā honti, taṃ sabbaṃ kappati. Sace pana ekasmiṃ vihāre bhikkhū uddissa kataṃ hoti, te ca attano atthāya katabhāvaṃ na jānanti, aññe jānanti. Ye jānanti, tesaṃ na vaṭṭati, itaresaṃ vaṭṭati. Aññe na jānanti, teyeva jānanti, tesaṃyeva na vaṭṭati, aññesaṃ vaṭṭati. Tepi ‘‘amhākaṃ atthāya kataṃ’’ti jānanti aññepi ‘‘etesaṃ atthāya kata’’nti jānanti, sabbesampi taṃ na vaṭṭati. Sabbe na jānanti, sabbesaṃ vaṭṭati. Pañcasu hi sahadhammikesu yassa kassaci vā atthāya uddissa kataṃ sabbesaṃ na kappati.

मृतकों के निमित्त किए जाने वाले प्रेत-कृत्यों (श्राद्ध आदि) के लिए अथवा मंगलादि उत्सवों के लिए किए जाने पर भी यही नियम समझना चाहिए। जो कुछ भी केवल भिक्षुओं के निमित्त नहीं बनाया गया है, और जिसमें वे (भिक्षु) संशय रहित होते हैं, वह सब कल्प्य (स्वीकार्य) है। यदि किसी एक विहार में रहने वाले भिक्षुओं को उद्देश्य कर (मांस) तैयार किया गया हो, और वे स्वयं नहीं जानते कि यह उनके लिए बनाया गया है, किंतु दूसरे जानते हैं; तो जो जानते हैं, उनके लिए वह अकल्प्य है, और जो नहीं जानते, उनके लिए कल्प्य है। यदि दूसरे नहीं जानते और केवल वे ही जानते हैं (जिनके लिए बनाया गया है), तो केवल उन्हीं के लिए अकल्प्य है, दूसरों के लिए कल्प्य है। यदि वे भी जानते हैं कि 'यह हमारे लिए बनाया गया है' और दूसरे भी जानते हैं कि 'यह इनके लिए बनाया गया है', तो उन सभी के लिए वह अकल्प्य है। यदि कोई भी नहीं जानता, तो सभी के लिए कल्प्य है। पाँच प्रकार के सहधार्मिकों में से किसी एक को भी उद्देश्य कर यदि बनाया गया हो, तो वह सभी के लिए अकल्प्य होता है।


Sace pana koci ekaṃ bhikkhuṃ uddissa pāṇaṃ vadhitvā tassa pattaṃ pūretvā deti, so ce attano atthāya katabhāvaṃ jānaṃyeva gahetvā aññassa bhikkhuno deti, so tassa saddhāya paribhuñjati. Kassāpattīti? Dvinnampi anāpatti. Yañhi uddissa kataṃ, tassa abhuttatāya anāpatti, itarassa ajānanatāya. Kappiyamaṃsassa hi paṭiggahaṇe āpatti natthi. Uddissakatañca ajānitvā bhuttassa pacchā ñatvā āpattidesanākiccaṃ nāma natthi. Akappiyamaṃsaṃ pana ajānitvā bhuttena pacchā ñatvāpi āpatti desetabbā. Uddissakatañhi ñatvā bhuñjatova āpatti, akappiyamaṃsaṃ ajānitvā bhuttassāpi āpattiyeva. Tasmā āpattibhīrukena rūpaṃ sallakkhentenāpi pucchitvāva maṃsaṃ paṭiggahetabbaṃ, paribhogakāle pucchitvā paribhuñjissāmīti vā gahetvā pucchitvāva paribhuñjitabbaṃ. Kasmā? Duviññeyyattā. Acchamaṃsañhi sūkaramaṃsasadisaṃ hoti, dīpimaṃsādīni ca migamaṃsasadisāni, tasmā pucchitvā gahaṇameva vaṭṭatīti vadanti.

यदि कोई व्यक्ति किसी एक भिक्षु को उद्देश्य कर प्राणी की हत्या करके, उसका पात्र भरकर उसे देता है; और वह भिक्षु यह जानते हुए भी कि यह उसके लिए बनाया गया है, उसे लेकर किसी दूसरे भिक्षु को दे देता है, और वह दूसरा भिक्षु श्रद्धापूर्वक उसका उपभोग करता है। तो किसे आपत्ति (दोष) होती है? दोनों को ही आपत्ति नहीं होती। जिसके लिए बनाया गया था, उसके द्वारा न खाए जाने के कारण उसे आपत्ति नहीं होती, और दूसरे को न जानने के कारण आपत्ति नहीं होती। कल्प्य मांस को ग्रहण करने में कोई आपत्ति नहीं है। उद्देश्य कर बनाए गए मांस को अनजाने में खा लेने पर, बाद में पता चलने पर भी आपत्ति-देशना (प्रायश्चित) का कोई कृत्य नहीं होता। किंतु अकल्प्य मांस को अनजाने में खा लेने पर, बाद में पता चलने पर भी आपत्ति की देशना करनी चाहिए। क्योंकि उद्देश्य कर बनाए गए मांस को जानकर खाने वाले को ही आपत्ति होती है, जबकि अकल्प्य मांस को अनजाने में खाने पर भी आपत्ति होती ही है। इसलिए आपत्ति से डरने वाले भिक्षु को मांस के रूप का निरीक्षण करते हुए भी पूछकर ही उसे ग्रहण करना चाहिए, अथवा 'उपभोग के समय पूछकर खाऊँगा' ऐसा विचार कर ग्रहण करने के बाद पूछकर ही उपभोग करना चाहिए। क्यों? क्योंकि इसे पहचानना कठिन है। भालू का मांस सूअर के मांस जैसा होता है, और तेंदुए आदि का मांस हिरण के मांस जैसा होता है, इसलिए पूछकर ग्रहण करना ही उचित है—ऐसा आचार्य कहते हैं।


Adiṭṭhanti bhikkhūnaṃ atthāya vadhitvā gayhamānaṃ adiṭṭhaṃ. Asutanti bhikkhūnaṃ atthāya vadhitvā gahitanti asutaṃ. Aparisaṅkitanti diṭṭhaparisaṅkitādivasena aparisaṅkitaṃ. Paribhoganti vadāmīti imehi tīhi kāraṇehi parisuddhaṃ tikoṭiparisuddhaṃ nāma hoti, tassa paribhogo araññe jātasūpeyyasākaparibhogasadiso hoti, tathārūpaṃ paribhuñjantassa mettāvihārissa bhikkhuno doso vā vajjaṃ vā natthi, tasmā taṃ paribhuñjitabbanti vadāmīti attho.

'अदिट्ठं' (अदृष्ट) का अर्थ है—भिक्षुओं के निमित्त मारकर लाए जाते हुए मांस को न देखना। 'असुतं' (अश्रुत) का अर्थ है—भिक्षुओं के निमित्त मारकर लाया गया है, ऐसा न सुनना। 'अपुलिसंकितं' (अपरिशंकित) का अर्थ है—देखने या सुनने के आधार पर कोई शंका न होना। 'परिभोगन्ति वदामि' का अर्थ है—इन तीन कारणों से जो शुद्ध है, वह 'त्रिकोटि-परिशुद्ध' कहलाता है। उसका उपभोग जंगल में उत्पन्न होने वाली शाक-सब्जी के उपभोग के समान है। इस प्रकार के मांस का उपभोग करने वाले मैत्री-विहारी भिक्षु को न तो कोई दोष लगता है और न ही वह निंदा का पात्र होता है। इसलिए 'मैं कहता हूँ कि उसका उपभोग करना चाहिए'—यही इसका अर्थ है।


53. Idāni tādisassa paribhoge mettāvihārinopi anavajjataṃ dassetuṃ idha, jīvaka, bhikkhūtiādimāha. Tattha kiñcāpi aniyametvā bhikkhūti vuttaṃ, atha kho attānameva sandhāya etaṃ vuttanti veditabbaṃ. Bhagavatā hi mahāvacchagottasutte, caṅkīsutte, imasmiṃ sutteti tīsu ṭhānesu attānaṃyeva sandhāya desanā katā. Paṇītena piṇḍapātenāti heṭṭhā anaṅgaṇasutte yo koci mahaggho piṇḍapāto paṇītapiṇḍapātoti adhippeto, idha pana maṃsūpasecanova adhippeto. Agathitoti taṇhāya agathito. Amucchitoti taṇhāmucchanāya amucchito. Anajjhopannoti na adhiopanno, sabbaṃ ālumpitvā ekappahāreneva gilitukāmo kāko viya na hotīti attho. Ādīnavadassāvīti ekarattivāsena udarapaṭalaṃ pavisitvā navahi vaṇamukhehi nikkhamissatītiādinā nayena ādīnavaṃ passanto. Nissaraṇapañño paribhuñjatīti idamatthamāhāraparibhogoti paññāya paricchinditvā paribhuñjati. Attabyābādhāya vā cetetīti attadukkhāya vā citeti. Sutametanti sutaṃ mayā etaṃ pubbe, etaṃ mayhaṃ savanamattamevāti dasseti. Sace kho te, jīvaka, idaṃ sandhāya bhāsitanti, jīvaka, mahābrahmunā vikkhambhanappahānena byāpādādayo pahīnā, tena so mettāvihārī mayhaṃ samucchedappahānena, sace te idaṃ sandhāya bhāsitaṃ, evaṃ sante tava idaṃ vacanaṃ anujānāmīti attho. So sampaṭicchi.

53. अब, इस प्रकार के भोजन के उपभोग में मैत्री-विहारी के लिए भी निर्दोषता दर्शाने के लिए 'इध, जीवक, भिक्खु' आदि कहा गया है। यहाँ यद्यपि सामान्य रूप से 'भिक्षु' शब्द का प्रयोग किया गया है, तथापि इसे स्वयं (भगवान) के संदर्भ में कहा गया समझना चाहिए। क्योंकि भगवान ने महावच्छगोत्त सुत्त, चंकि सुत्त और इस (जीवक) सुत्त—इन तीन स्थानों पर स्वयं को ही लक्षित कर देशना दी है। 'पणीतेन पिण्डपातेन' का अर्थ है—नीचे अनंगण सुत्त में जो कोई भी बहुमूल्य पिण्डपात है उसे 'पणीत पिण्डपात' माना गया है, किंतु यहाँ मांस से युक्त भोजन ही अभिप्रेत है। 'अगथितो' का अर्थ है—तृष्णा से आसक्त न होना। 'अमुच्छितो' का अर्थ है—तृष्णा के मोह में न फँसना। 'अनज्झोपन्नो' का अर्थ है—अभिभूत न होना; इसका अर्थ है कि वह उस कौवे के समान नहीं होता जो पूरे ग्रास को एक साथ ही निगल लेना चाहता है। 'आदीनवदस्सावी' का अर्थ है—यह विचार करते हुए दोष देखना कि 'एक रात रुकने के बाद यह उदर-पटल में प्रवेश कर नौ द्वारों से बाहर निकलेगा'। 'निस्सरणपञ्ञो परिभुञ्जति' का अर्थ है—यह आहार का उपभोग इसी प्रयोजन के लिए है, ऐसा प्रज्ञा से निश्चय कर उपभोग करना। 'अत्तब्याबाधाय वा चेतेति' का अर्थ है—स्वयं के दुःख के लिए चिंतन करना। 'सुतमेतं' का अर्थ है—'मैंने यह पहले सुना है, यह मेरे लिए केवल श्रवण मात्र है'—ऐसा जीवक दर्शाता है। 'सचे खो ते, जीवक, इदं सन्धाय भासितं' का अर्थ है—हे जीवक! महाब्रह्मा ने विक्खम्भन-प्रहाण द्वारा व्यापाद (द्वेष) आदि को नष्ट किया है, इसलिए वह मैत्री-विहारी है; मैंने समुच्छेद-प्रहाण द्वारा उन्हें नष्ट किया है। यदि तुमने इसी संदर्भ में कहा है, तो मैं तुम्हारे इस वचन का अनुमोदन करता हूँ। उसने (जीवक ने) इसे स्वीकार किया।


54. Athassa bhagavā sesabrahmavihāravasenāpi uttari desanaṃ vaḍḍhento ‘‘idha, jīvaka, bhikkhū’’tiādimāha. Taṃ uttānatthameva.

54. इसके बाद भगवान ने शेष ब्रह्मविहारों (करुणा, मुदिता, उपेक्षा) के माध्यम से देशना को आगे बढ़ाते हुए 'इध, जीवक, भिक्खु' आदि कहा। इसका अर्थ स्पष्ट ही है।


55. Yo kho jīvakāti ayaṃ pāṭiekko anusandhi. Imasmiñhi ṭhāne bhagavā dvāraṃ thaketi, sattānuddayaṃ dasseti. Sace hi kassaci evamassa ‘‘ekaṃ rasapiṇḍapātaṃ datvā kappasatasahassaṃ saggasampattiṃ paṭilabhanti, yaṃkiñci katvā paraṃ māretvāpi rasapiṇḍapātova dātabbo’’ti, taṃ paṭisedhento ‘‘yo kho, jīvaka, tathāgataṃ vā’’tiādimāha.

55. 'यो खो जीवक' यह एक अलग अनुसन्धि (प्रसंग) है। इस स्थान पर भगवान (दूसरों के आक्षेप का) द्वार बंद करते हैं और प्राणियों के प्रति दया भाव प्रदर्शित करते हैं। यदि किसी के मन में ऐसा विचार आए कि 'एक स्वादिष्ट पिण्डपात देकर लाख कल्पों तक स्वर्ग की संपत्ति प्राप्त होती है, अतः चाहे जो भी करना पड़े, दूसरों को मारकर भी स्वादिष्ट पिण्डपात ही देना चाहिए', तो उसका निषेध करते हुए भगवान ने 'यो खो, जीवक, तथागतं वा' आदि कहा।


Tattha iminā paṭhamena ṭhānenāti iminā āṇattimatteneva tāva paṭhamena kāraṇena. Galappavedhakenāti yottena gale bandhitvā kaḍḍhito galena pavedhentena. Ārabhiyamānoti māriyamāno. Akappiyena āsādetīti acchamaṃsaṃ sūkaramaṃsanti, dīpimaṃsaṃ vā migamaṃsanti khādāpetvā – ‘‘tvaṃ kiṃ samaṇo nāma, akappiyamaṃsaṃ te khādita’’nti ghaṭṭeti. Ye pana dubbhikkhādīsu vā byādhiniggahaṇatthaṃ vā ‘‘acchamaṃsaṃ nāma sūkaramaṃsasadisaṃ, dīpimaṃsaṃ migamaṃsasadisa’’nti jānantā ‘‘sūkaramaṃsaṃ idaṃ, migamaṃsaṃ ida’’nti vatvā hitajjhāsayena khādāpenti, na te sandhāyetaṃ vuttaṃ. Tesañhi bahupuññameva hoti. Esāhaṃ, bhante, bhagavantaṃ saraṇaṃ gacchāmi dhammañca bhikkhusaṅghañcāti ayaṃ āgataphalo viññātasāsano diṭṭhasacco ariyasāvako. Imaṃ pana dhammadesanaṃ ogāhanto pasādaṃ uppādetvā dhammakathāya thutiṃ karonto evamāha. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

वहाँ 'iminā paṭhamena ṭhānena' का अर्थ है—सबसे पहले केवल आदेश देने मात्र के इस प्रथम कारण से। 'Galappavedhakena' का अर्थ है—रस्सी से गले में बाँधकर खींचते हुए, गले को लपेटते हुए। 'Ārabhiyamāno' का अर्थ है—बिना किसी अपराध के (मारे जाते हुए)। 'Akappiyena āsādeti' का अर्थ है—'यह भालू का मांस है, यह सूअर का मांस है' या 'यह तेंदुए का मांस है, यह हिरण का मांस है' ऐसा कहकर खिलाकर, 'तुम कैसे श्रमण हो, तुमने अकल्पनीय (अखाद्य) मांस खाया है'—इस प्रकार प्रहार (आक्षेप) करता है। जो लोग अकाल आदि के समय में या बीमारी को दूर करने के लिए 'भालू का मांस सूअर के मांस के समान है, तेंदुए का मांस हिरण के मांस के समान है' ऐसा जानते हुए, 'यह सूअर का मांस है, यह हिरण का मांस है' ऐसा कहकर कल्याण की भावना से खिलाते हैं, उनके संदर्भ में यह नहीं कहा गया है। उनके लिए तो महान पुण्य ही होता है। 'Esāhaṃ, bhante, bhagavantaṃ saraṇaṃ gacchāmi...'—यह जीवक फल प्राप्त (आगतफल), शासन को जानने वाला, सत्य को देखने वाला (दृष्टसत्य) आर्यश्रावक है। फिर भी, इस धर्मदेशना में प्रवेश करते हुए, श्रद्धा उत्पन्न कर धर्मकथा की प्रशंसा करते हुए उसने ऐसा कहा। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Jīvakasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

जीवक सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


6. Upālisuttavaṇṇanā

6. उपालि सुत्त का वर्णन।


56. Evaṃ me sutanti upālisuttaṃ. Tattha nāḷandāyanti nālandāti evaṃnāmake nagare taṃ nagaraṃ gocaragāmaṃ katvā. Pāvārikambavaneti dussapāvārikaseṭṭhino ambavane. Taṃ kira tassa uyyānaṃ ahosi, so bhagavato dhammadesanaṃ sutvā bhagavati pasanno tasmiṃ uyyāne kuṭileṇamaṇḍapādipaṭimaṇḍitaṃ bhagavato vihāraṃ katvā niyyādesi, so vihāro jīvakambavanaṃ viya pāvārikambavananteva saṅkhaṃ gato. Tasmiṃ pāvārikambavane viharatīti attho. Dīghatapassīti dīghattā evaṃladdhanāmo. Piṇḍapātapaṭikkantoti piṇḍapātato paṭikkanto. Sāsane viya kiṃ pana bāhirāyatane piṇḍapātoti vohāro atthīti, natthi.

56. 'Evaṃ me sutaṃ' आदि उपालि सुत्त है। वहाँ 'Nāḷandāyaṃ' का अर्थ है—नालंदा नामक नगर में, उस नगर को गोचर-ग्राम (भिक्षाटन का स्थान) बनाकर। 'Pāvārikambavane' का अर्थ है—दुस्स-पावारिक (वस्त्र-व्यापारी) श्रेष्ठी के आम्रवन में। कहा जाता है कि वह उद्यान उस श्रेष्ठी का था; उसने भगवान की धर्मदेशना सुनकर भगवान के प्रति प्रसन्न होकर उस उद्यान में कुटी, गुफा, मण्डप आदि से सुसज्जित विहार बनवाकर भगवान को समर्पित कर दिया। वह विहार जीवक के आम्रवन की तरह 'पावारिक-आम्रवन' के नाम से प्रसिद्ध हुआ। 'उस पावारिक-आम्रवन में विहार करते हैं'—यह अर्थ है। 'Dīghatapassī'—अत्यधिक लंबा होने के कारण उसे यह नाम मिला। 'Piṇḍapātapaṭikkanto'—भिक्षाटन से लौटा हुआ। जैसे शासन (बुद्ध धर्म) में 'पिण्डपात' शब्द का व्यवहार है, क्या वैसे ही बाह्य मतों (तीर्थकों) में भी है? उत्तर है—नहीं।


Paññapetīti dasseti ṭhapeti. Daṇḍāni paññapetīti idaṃ nigaṇṭhasamayena pucchanto āha. Kāyadaṇḍaṃ vacīdaṇḍaṃ manodaṇḍanti ettha purimadaṇḍadvayaṃ te acittakaṃ payyapenti. Yathā kira vāte vāyante sākhā calati, udakaṃ calati, na ca tattha cittaṃ atthi, evaṃ kāyadaṇḍopi acittakova hoti. Yathā ca vāte vāyante tālapaṇṇādīni saddaṃ karonti, udakāni saddaṃ karonti, na ca tattha cittaṃ atthi, evaṃ vacīdaṇḍopi acittakova hotīti imaṃ daṇḍadvayaṃ acittakaṃ paññapenti. Cittaṃ pana manodaṇḍanti paññapenti. Athassa bhagavā vacanaṃ patiṭṭhapetukāmo ‘‘kiṃ pana tapassī’’tiādimāha.

'Paññapeti' का अर्थ है—दिखाता है, स्थापित करता है। 'Daṇḍāni paññapeti'—यह भगवान ने निर्ग्रन्थों (निगण्ठों) के मत के अनुसार पूछते हुए कहा। 'Kāyadaṇḍaṃ, vacīdaṇḍaṃ, manodaṇḍaṃ'—यहाँ वे (निर्ग्रन्थ) पहले के दो दण्डों (कायदण्ड और वचीदण्ड) को अचित्तक (चेतना रहित) मानते हैं। जैसे हवा चलने पर शाखा हिलती है, पानी हिलता है, और वहाँ कोई चेतना नहीं होती, वैसे ही कायदण्ड भी अचित्तक ही होता है। और जैसे हवा चलने पर ताड़ के पत्ते आदि शब्द करते हैं, पानी शब्द करता है, और वहाँ कोई चेतना नहीं होती, वैसे ही वचीदण्ड भी अचित्तक ही होता है—इस प्रकार वे इन दो दण्डों को अचित्तक बताते हैं। लेकिन चित्त को वे 'मनोदण्ड' कहते हैं। तब भगवान ने उसके (दीघतपस्सी के) वचन को स्थिर करने की इच्छा से 'Kiṃ pana tapassī' आदि कहा।


Tattha kathāvatthusminti ettha kathāyeva kathāvatthu. Kathāyaṃ patiṭṭhapesīti attho. Kasmā pana bhagavā evamakāsi? Passati hi bhagavā ‘‘ayaṃ imaṃ kathaṃ ādāya gantvā attano satthu mahānigaṇṭhassa ārocessati, tāsañca parisati, upāli gahapati nisinno, so imaṃ kathaṃ sutvā mama vādaṃ āropetuṃ āgamissati, tassāhaṃ dhammaṃ desessāmi, so tikkhattuṃ saraṇaṃ gamissati, athassa cattāri saccāni pakāsessāmi, so saccapakāsanāvasāne sotāpattiphale patiṭṭhahissati, paresaṃ saṅgahatthameva hi mayā pāramiyo pūritā’’ti. Imamatthaṃ passanto evamakāsi.

वहाँ 'kathāvatthusmiṃ' में 'कथा' ही 'कथावस्तु' है। 'कथा में स्थापित किया'—यह अर्थ है। भगवान ने ऐसा क्यों किया? क्योंकि भगवान देखते हैं—'यह (दीघतपस्सी) इस चर्चा को लेकर अपने गुरु महानिर्ग्रन्थ (महावीर) के पास जाएगा, और उस सभा में उपालि गृहपति बैठा होगा। वह इस चर्चा को सुनकर मुझ पर वाद (आक्षेप) करने आएगा। उसे मैं धर्म का उपदेश दूँगा। वह तीन बार शरण जाएगा। तब मैं उसे चार सत्यों (चतुरार्य सत्य) का प्रकाशन करूँगा। सत्यों के प्रकाशन के अंत में वह स्रोतापत्ति फल में प्रतिष्ठित होगा। दूसरों के कल्याण के लिए ही मैंने पारमिताएँ पूरी की हैं।' इस अर्थ को देखते हुए उन्होंने ऐसा किया।


57. Kammāni paññapesīti idaṃ nigaṇṭho buddhasamayena pucchanto āha. Kāyakammaṃ vacīkammaṃ manokammanti ettha kāyadvāre ādānagahaṇamuñcanacopanapattā aṭṭhakāmāvacarakusalacetanā dvādasākusalacetanāti vīsaticetanā kāyakammaṃ nāma. Kāyadvāre ādānādīni apatvā vacīdvāre vacanabhedaṃ pāpayamānā uppannā tāyeva vīsaticetanā vacīkammaṃ nāma. Ubhayadvāre copanaṃ appatvā manodvāre uppannā ekūnatiṃsakusalākusalacetanā manokammaṃ nāma. Apica saṅkhepato tividhaṃ kāyaduccaritaṃ kāyakammaṃ nāma, catubbidhaṃ vacīduccaritaṃ vacīkammaṃ nāma, tividhaṃ manoduccaritaṃ manokammaṃ nāma. Imasmiñca sutte kammaṃ dhuraṃ, anantarasutte ‘‘cattārimāni puṇṇa kammāni mayā sayaṃ abhiññā sacchikatvā paveditānī’’ti (ma. ni. 2.81) evamāgatepi cetanā dhuraṃ. Yattha katthaci pavattā cetanā ‘‘kaṇhaṃ kaṇhavipāka’’ntiādibhedaṃ labhati. Niddesavāre cassa ‘‘sabyābajjhaṃ kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharotī’’tiādinā nayena sā vuttāva. Kāyadvāre pavattā pana idha kāyakammanti adhippetaṃ, vacīdvāre pavattā vacīkammaṃ, manodvāre pavattā manokammaṃ. Tena vuttaṃ – ‘‘imasmiṃ sutte kammaṃ dhuraṃ, anantarasutte cetanā’’ti. Kammampi hi bhagavā kammanti paññapeti yathā imasmiṃyeva sutte. Cetanampi, yathāha – ‘‘cetanāhaṃ, bhikkhave, kammaṃ vadāmi, cetayitvā kammaṃ karotī’’ti (a. ni. 6.63). Kasmā pana cetanā kammanti vuttā? Cetanāmūlakattā kammassa.

57. 'Kammāni paññapeti'—यह निर्ग्रन्थ ने बुद्ध के मत के अनुसार पूछते हुए कहा। 'Kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, manokammaṃ'—यहाँ कायद्वार में ग्रहण करने, पकड़ने, छोड़ने, हिलाने आदि के रूप में प्रवृत्त आठ कामावचर कुशल चेतनाएँ और बारह अकुशल चेतनाएँ—ये बीस चेतनाएँ 'कायकर्म' कहलाती हैं। कायद्वार में ग्रहण आदि को प्राप्त न होकर, वचीद्वार में वाणी के भेद (बोलने) तक पहुँचाने वाली वे ही बीस चेतनाएँ 'वचीकर्म' कहलाती हैं। दोनों द्वारों (काय और वची) में हलचल को प्राप्त न होकर केवल मनद्वार में उत्पन्न उनतीस (29) लौकिक कुशल और अकुशल चेतनाएँ 'मनोकर्म' कहलाती हैं। संक्षेप में, तीन प्रकार के काय-दुश्चरित 'कायकर्म' हैं, चार प्रकार के वची-दुश्चरित 'वचीकर्म' हैं, और तीन प्रकार के मनो-दुश्चरित 'मनोकर्म' हैं। इस सुत्त में 'कर्म' प्रधान है, जबकि अगले सुत्त (कुक्कुरवतिक सुत्त) में 'cattārimāni puṇṇa kammāni...' आदि आने पर भी 'चेतना' ही प्रधान है। कहीं भी प्रवृत्त चेतना 'कृष्ण (काला) कृष्ण-विपाक' आदि भेदों को प्राप्त करती है। इसके निर्देश-वार में भी 'sabyābajjhaṃ kāyasaṅkhāraṃ abhisaṅkharoti' आदि विधि से उस चेतना को ही कहा गया है। यहाँ कायद्वार में प्रवृत्त चेतना को 'कायकर्म', वचीद्वार में प्रवृत्त को 'वचीकर्म' और मनद्वार में प्रवृत्त को 'मनोकर्म' अभिप्रेत है। इसीलिए कहा गया—'इस सुत्त में कर्म प्रधान है, अगले सुत्त में चेतना'। भगवान कर्म को भी 'कर्म' कहते हैं, जैसे इसी सुत्त में। और चेतना को भी, जैसा कि उन्होंने कहा—'हे भिक्षुओं! मैं चेतना को ही कर्म कहता हूँ, चेतना (संकल्प) करके ही मनुष्य कर्म करता है'। चेतना को कर्म क्यों कहा गया? क्योंकि कर्म का मूल चेतना ही है।


Ettha ca akusalaṃ patvā kāyakammaṃ vacīkammaṃ mahantanti vadanto na kilamati, kusalaṃ patvā manokammaṃ. Tathā hi mātughātādīni cattāri kammāni kāyeneva upakkamitvā kāyeneva karoti, niraye kappaṭṭhikasaṅghabhedakammaṃ vacīdvārena karoti. Evaṃ akusalaṃ patvā kāyakammaṃ vacīkammaṃ mahantanti vadanto na kilamati nāma. Ekā pana jhānacetanā caturāsītikappasahassāni saggasampattiṃ āvahati, ekā maggacetanā sabbākusalaṃ samugghātetvā arahattaṃ gaṇhāpeti. Evaṃ kusalaṃ patvā manokammaṃ mahantanti vadanto na kilamati nāma. Imasmiṃ pana ṭhāne bhagavā akusalaṃ patvā manokammaṃ mahāsāvajjaṃ vadamāno niyatamicchādiṭṭhiṃ sandhāya vadati. Tenevāha – ‘‘nāhaṃ, bhikkhave, aññaṃ ekadhammampi samanupassāmi, yaṃ evaṃ mahāsāvajjaṃ, yathayidaṃ, bhikkhave, micchādiṭṭhi. Micchādiṭṭhiparamāni, bhikkhave, mahāsāvajjānī’’ti (a. ni. 1.310).

और यहाँ अकुशल के विषय में यह कहते हुए कि काय-कर्म और वची-कर्म महान हैं, कोई कठिनाई नहीं होती, और कुशल के विषय में मनो-कर्म महान है। क्योंकि माता की हत्या आदि चार कर्म शरीर द्वारा ही किए जाते हैं, और नरक में कल्प भर रहने वाला संघ-भेद का कर्म वाणी के द्वार से किया जाता है। इस प्रकार अकुशल के विषय में काय-कर्म और वची-कर्म को महान कहने वाला थकता नहीं है। परंतु एक ध्यान-चेतना चौरासी हजार कल्पों तक स्वर्ग-सम्पत्ति प्रदान करती है, और एक मार्ग-चेतना समस्त अकुशल का विनाश कर अर्हत्व प्राप्त कराती है। इस प्रकार कुशल के विषय में मनो-कर्म को महान कहने वाला थकता नहीं है। परंतु इस स्थान पर भगवान अकुशल के विषय में मनो-कर्म को महान दोषपूर्ण (महासावज्ज) कहते हुए नियत मिथ्या-दृष्टि के संदर्भ में कह रहे हैं। इसीलिए कहा गया है - 'भिक्षुओं, मैं किसी अन्य एक धर्म को भी ऐसा नहीं देखता जो इतना महान दोषपूर्ण हो, जैसा कि यह मिथ्या-दृष्टि है। भिक्षुओं, मिथ्या-दृष्टि ही परम दोष है'।


Idāni nigaṇṭhopi tathāgatena gatamaggaṃ paṭipajjanto kiñci atthanipphattiṃ apassantopi ‘‘kiṃ panāvuso, gotamā’’tiādimāha.

अब निगण्ठ भी, तथागत द्वारा अपनाए गए मार्ग पर चलते हुए, किसी अर्थ की सिद्धि न देखते हुए भी, 'परंतु आयुष्मान गौतम!' आदि कहने लगा।


58. Bālakiniyāti upālissa kira bālakaloṇakāragāmo nāma atthi, tato āyaṃ gahetvā manussā āgatā, so ‘‘etha bhaṇe, amhākaṃ satthāraṃ mahānigaṇṭhaṃ passissāmā’’ti tāya parisāya parivuto tattha agamāsi. Taṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘bālakiniyā parisāyā’’ti, bālakagāmavāsiniyāti attho. Upālipamukhāyāti upālijeṭṭhakāya. Apica bālakiniyāti bālavatiyā bālussannāyātipi attho. Upālipamukhāyāti upāligahapatiyeva tattha thokaṃ sappañño, so tassā pamukho jeṭṭhako. Tenāpi vuttaṃ ‘‘upālipamukhāyā’’ti. Handāti vacasāyatthe nipāto. Chavoti lāmako. Oḷārikassāti mahantassa. Upanidhāyāti upanikkhipitvā. Idaṃ vuttaṃ hoti, kāyadaṇḍassa santike nikkhipitvā ‘‘ayaṃ nu kho mahanto, ayaṃ mahanto’’ti evaṃ olokiyamāno chavo manodaṇḍo kiṃ sobhati, kuto sobhissati, na sobhati, upanikkhepamattampi nappahotīti dīpeti. Sādhu sādhu, bhante, tapassīti dīghatapassissa sādhukāraṃ dento, bhanteti nāṭaputtamālapati.

58. 'बालकिनिया' का अर्थ है कि उपालि का 'बालकलोणकार' नामक एक गाँव था, जहाँ से कर लेकर लोग आए थे। उसने कहा, 'आओ भद्र पुरुषों, हम अपने शास्ता महानिगण्ठ के दर्शन करें' और उस परिषद से घिरे हुए वहाँ गया। उसी के संदर्भ में 'बालकिनिया परिसाया' कहा गया है, जिसका अर्थ है बालक गाँव के निवासियों की परिषद। 'उपालिपमुखाया' का अर्थ है उपालि जिसका प्रमुख है। इसके अतिरिक्त 'बालकिनिया' का अर्थ मूर्खों (बाल) से भरी परिषद भी है। 'उपालिपमुखाया' इसलिए कहा गया क्योंकि उस परिषद में केवल उपालि गृहपति ही थोड़ा बुद्धिमान था और वह उनका प्रमुख था। 'हन्द' शब्द वाणी के अर्थ में एक निपात है। 'छवो' का अर्थ है नीच या तुच्छ। 'ओळारिकस्स' का अर्थ है महान। 'उपनिधाया' का अर्थ है समीप रखकर तुलना करना। इसका अर्थ यह है कि काय-दण्ड के समीप रखकर जब देखा जाता है कि 'क्या यह महान है?', तो मनो-दण्ड तुच्छ प्रतीत होता है; वह कैसे सुशोभित होगा? वह सुशोभित नहीं होता, वह तुलना के योग्य भी नहीं है। 'साधु साधु भन्ते तपस्सी' - यहाँ उपालि दीघतपस्सी को साधुवाद देते हुए निगण्ठ नातपुत्त को 'भन्ते' कहकर संबोधित करता है।


60. Na kho metaṃ, bhante, ruccatīti, bhante, etaṃ mayhaṃ na ruccati. Māyāvīti māyākāro. Āvaṭṭanimāyanti āvaṭṭetvā gahaṇamāyaṃ. Āvaṭṭetīti āvaṭṭetvā parikkhipitvā gaṇhāti. Gaccha tvaṃ gahapatīti kasmā mahānigaṇṭho gahapatiṃ yāvatatiyaṃ pahiṇatiyeva? Dīghatapassī pana paṭibāhateva? Mahānigaṇṭhena hi bhagavatā saddhiṃ ekaṃ nagaraṃ upanissāya viharantenapi na bhagavā diṭṭhapubbo. Yo hi satthuvādapaṭiñño hoti, so taṃ paṭiññaṃ appahāya buddhadassane abhabbo. Tasmā esa buddhadassanassa aladdhapubbattā dasabalassa dassanasampattiñca niyyānikakathābhāvañca ajānanto yāvatatiyaṃ pahiṇateva. Dīghatapassī pana kālena kālaṃ bhagavantaṃ upasaṅkamitvā tiṭṭhatipi nisīdatipi pañhampi pucchati, so tathāgatassa dassanasampattimpi niyyānikakathābhāvampi jānāti. Athassa etadahosi – ‘‘ayaṃ gahapati paṇḍito, samaṇassa gotamassa santike gantvā dassanepi pasīdeyya, niyyānikakathaṃ sutvāpi pasīdeyya. Tato na puna amhākaṃ santikaṃ āgaccheyyā’’ti. Tasmā yāvatatiyaṃ paṭibāhateva.

60. 'न खो मेतं भन्ते रुच्चति' का अर्थ है - भन्ते, यह मुझे पसंद नहीं है। 'मायावी' का अर्थ है माया करने वाला (छली)। 'आवट्ठनिमायं' का अर्थ है दूसरों को अपनी ओर मोड़ने की कला। 'आवट्ठेति' का अर्थ है लपेटकर वश में कर लेना। 'गच्छ त्वं गहपति' - महानिगण्ठ ने गृहपति को तीन बार क्यों भेजा? और दीघतपस्सी ने क्यों रोका? क्योंकि महानिगण्ठ ने भगवान के साथ एक ही नगर में रहते हुए भी उन्हें पहले कभी नहीं देखा था। जो स्वयं को शास्ता घोषित करता है, वह उस प्रतिज्ञा को छोड़े बिना बुद्ध के दर्शन के योग्य नहीं होता। इसलिए बुद्ध को पहले न देखने के कारण, वह दशबल की दर्शन-सम्पत्ति और उनकी वाणी की मुक्तिगामी प्रकृति को नहीं जानता था, इसलिए उसने तीन बार भेजा। परंतु दीघतपस्सी समय-समय पर भगवान के पास जाकर बैठता था और प्रश्न पूछता था, वह तथागत की दर्शन-सम्पत्ति और उनकी वाणी की मुक्तिगामी प्रकृति को जानता था। उसे यह विचार आया - 'यह गृहपति बुद्धिमान है, श्रमण गौतम के पास जाकर दर्शन मात्र से ही प्रसन्न हो जाएगा, या उनकी मुक्तिगामी वाणी सुनकर प्रसन्न हो जाएगा। फिर वह हमारे पास वापस नहीं आएगा।' इसलिए उसने तीन बार रोका।


Abhivādetvāti vanditvā. Tathāgatañhi disvā pasannāpi appasannāpi yebhuyyena vandantiyeva, appakā na vandanti. Kasmā? Atiucce hi kule jāto agāraṃ ajjhāvasantopi vanditabboyevāti. Ayaṃ pana gahapati pasannattāva vandi, dassaneyeva kira pasanno. Āgamā nu khvidhāti āgamā nu kho idha.

'अभिवादेत्वा' का अर्थ है वन्दना करके। तथागत को देखकर श्रद्धालु और अश्रद्धालु दोनों ही प्रायः वन्दना करते हैं, बहुत कम लोग वन्दना नहीं करते। क्यों? क्योंकि वे अत्यंत उच्च कुल में उत्पन्न हुए थे, इसलिए गृहस्थ जीवन में रहने पर भी वे वन्दना के योग्य ही थे। परंतु इस गृहपति ने श्रद्धा के कारण वन्दना की; वह दर्शन मात्र से ही प्रसन्न हो गया था। 'आगमा नु ख्विध' का अर्थ है - क्या वे यहाँ आए थे?


61. Sādhu sādhu, bhante, tapassīti dīghatapassissa sādhukāraṃ dento, bhanteti, bhagavantaṃ ālapati. Sacce patiṭṭhāyāti thusarāsimhi ākoṭitakhāṇuko viya acalanto vacīsacce patiṭṭhahitvā. Siyā noti bhaveyya amhākaṃ.

61. 'साधु साधु भन्ते तपस्सी' - यहाँ दीघतपस्सी को साधुवाद देते हुए, 'भन्ते' शब्द से भगवान को संबोधित करता है। 'सच्चे पतिट्ठाया' का अर्थ है - भूसे के ढेर में गड़े हुए खूँटे के समान अडिग होकर वचन की सत्यता पर प्रतिष्ठित होना। 'सिया नो' का अर्थ है - हमारे बीच (संवाद) हो।


62. Idhāti imasmiṃ loke. Assāti bhaveyya. Sītodakapaṭikkhittoti nigaṇṭhā sattasaññāya sītodakaṃ paṭikkhipanti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Manosattā nāma devāti manamhi sattā laggā lagitā. Manopaṭibaddhoti yasmā manamhi paṭibaddho hutvā kālaṅkaroti, tasmā manosattesu devesu upapajjatīti dasseti. Tassa hi pittajararogo bhavissati. Tenassa uṇhodakaṃ pivituṃ vā hatthapādādidhovanatthāya vā gattaparisiñcanatthāya vā upanetuṃ na vaṭṭati, rogo balavataro hoti. Sītodakaṃ vaṭṭati, rogaṃ vūpasameti. Ayaṃ pana uṇhodakameva paṭisevati, taṃ alabhamāno odanakañjikaṃ paṭisevati. Cittena pana sītodakaṃ pātukāmo ca paribhuñjitukāmo ca hoti. Tenassa manodaṇḍo tattheva bhijjati. So kāyadaṇḍaṃ vacīdaṇḍaṃ rakkhāmīti sītodakaṃ pātukāmo vā paribhuñjitukāmo vā sītodakameva dethāti vattuṃ na visahati. Tassa evaṃ rakkhitāpi kāyadaṇḍavacīdaṇḍā cutiṃ vā paṭisandhiṃ vā ākaḍḍhituṃ na sakkonti. Manodaṇḍo pana bhinnopi cutimpi paṭisandhimpi ākaḍḍhatiyeva. Iti naṃ bhagavā dubbalakāyadaṇḍavacīdaṇḍā chavā lāmakā, manodaṇḍova balavā mahantoti vadāpesi.

62. "इध" (Idha) का अर्थ है इस लोक में। "अस्स" (Assa) का अर्थ है 'होवे'। "सीतोदकपटिक्खित्तो" (Sītodakapaṭikkhitto) का अर्थ है कि निगण्ठ 'सत्त्व' की संज्ञा (जीव होने के भ्रम) के कारण ठंडे पानी का त्याग करते हैं। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "मनोसत्ता नाम देवा" का अर्थ है वे देव जो मन में आसक्त या चिपके हुए हैं। "मनोपटिबद्धो" का अर्थ है क्योंकि वह मन में आसक्त होकर मृत्यु को प्राप्त होता है, इसलिए वह 'मनोसत्त' देवों में उत्पन्न होता है, यह अर्थ यहाँ दर्शाया गया है। वास्तव में, उस (स्मृतिहीन व्यक्ति) को पित्तजन्य रोग होगा। इस कारण उसे पीने के लिए, हाथ-पैर धोने के लिए या शरीर पर छिड़कने के लिए गर्म पानी देना उचित नहीं है, क्योंकि रोग बहुत प्रबल होता है। ठंडा पानी उचित है, वह रोग को शांत करता है। परंतु यह (निगण्ठ) केवल गर्म पानी का ही सेवन करता है, और उसे न मिलने पर चावल का कांजी (ओदनकञ्जिक) पीता है। परंतु मन से वह ठंडे पानी को पीने और उपयोग करने की इच्छा रखता है। इस कारण उसका 'मनोदण्ड' वहीं टूट जाता है। वह यह सोचकर कि "मैं कायदण्ड और वचीदण्ड की रक्षा करूँगा", ठंडे पानी को पीने या उपयोग करने की इच्छा रखते हुए भी, "मुझे ठंडा पानी दो" ऐसा कहने का साहस नहीं कर पाता। इस प्रकार उसके द्वारा रक्षित कायदण्ड और वचीदण्ड च्युति (मृत्यु) या प्रतिसंधि (पुनर्जन्म) को खींचने में समर्थ नहीं होते। परंतु मनोदण्ड, खंडित होने पर भी, च्युति और प्रतिसंधि को खींच ही लेता है। इस प्रकार भगवान ने उससे यह कहलवाया कि दुर्बल कायदण्ड और वचीदण्ड तुच्छ और हीन हैं, मनोदण्ड ही बलवान और महान है।


Tassapi upāsakassa etadahosi. ‘‘Mucchāvasena asaññibhūtānañhi sattāhampi assāsapassāsā nappavattanti, cittasantatipavattimatteneva pana te matāti na vuccanti. Yadā nesaṃ cittaṃ nappavattati, tadā ‘matā ete nīharitvā te jhāpethā’ti vattabbataṃ āpajjanti. Kāyadaṇḍo nirīho abyāpāro, tathā vacīdaṇḍo. Citteneva pana tesaṃ cutipi paṭisandhipi hoti. Itipi manodaṇḍova mahanto. Bhijjitvāpi cutipaṭisandhiākaḍḍhanato eseva mahanto. Amhākaṃ pana mahānigaṇṭhassa kathā aniyyānikā’’ti sallakkhesi. Bhagavato pana vicittāni pañhapaṭibhānāni sotukāmo na tāva anujānāti.

उस उपासक (उपालि) को भी यह विचार आया: "मूर्च्छा के कारण संज्ञाहीन हुए प्राणियों की सात दिनों तक भी श्वास-प्रश्वास की क्रिया नहीं चलती, फिर भी केवल चित्त-संतति के निरंतर प्रवाह मात्र से उन्हें 'मृत' नहीं कहा जाता। जब उनका चित्त प्रवर्तित नहीं होता, तब वे 'ये मर गए हैं, इन्हें बाहर ले जाकर जला दो'—ऐसा कहने योग्य स्थिति को प्राप्त होते हैं। कायदण्ड चेष्टाहीन और व्यापाररहित है, वैसे ही वचीदण्ड भी। परंतु चित्त के द्वारा ही उनकी च्युति और प्रतिसंधि होती है। इस प्रकार भी मनोदण्ड ही महान है। खंडित होने पर भी च्युति और प्रतिसंधि को खींचने के कारण यही महान है। हमारे महानिगण्ठ की कथा तो मोक्षदायक (अनिय्यानिक) नहीं है"—ऐसा उसने विचार किया। परंतु भगवान के विविध प्रश्नों और प्रतिभापूर्ण उत्तरों को सुनने की इच्छा से उसने अभी अपनी सहमति प्रकट नहीं की।


Na kho te sandhiyatīti na kho te ghaṭiyati. Purimena vā pacchimanti ‘‘kāyadaṇḍo mahanto’’ti iminā purimena vacanena idāni ‘‘manodaṇḍo mahanto’’ti idaṃ vacanaṃ. Pacchimena vā purimanti tena vā pacchimena aduṃ purimavacanaṃ na ghaṭiyati.

"न खो ते सन्धीयति" का अर्थ है कि तुम्हारा (कथन) मेल नहीं खाता। "पुरिमेन वा पच्छिमं" का अर्थ है कि "कायदण्ड महान है"—इस पहले के वचन के साथ अब कहा गया "मनोदण्ड महान है"—यह वचन मेल नहीं खाता। अथवा "पच्छिमेन वा पुरिमं" का अर्थ है कि उस बाद वाले वचन के साथ वह पहला वचन मेल नहीं खाता।


63. Idānissa bhagavā aññānipi kāraṇāni āharanto ‘‘taṃ kiṃ maññasī’’tiādimāha. Tattha cātuyāmasaṃvarasaṃvutoti na pāṇamatipāteti, na pāṇamatipātayati, na pāṇamatipātayato samanuñño hoti. Na adinnaṃ ādiyati, na adinnaṃ ādiyāpeti, na adinnaṃ ādiyato samanuñño hoti. Na musā bhaṇati, na musā bhaṇāpeti, na musā bhaṇato samanuñño hoti. Na bhāvitamāsīsati, na bhāvitamāsīsāpeti, na bhāvitamāsīsato samanuñño hotīti iminā catukoṭṭhāsena saṃvarena saṃvuto. Ettha ca bhāvitanti pañcakāmaguṇā.

63. अब भगवान ने उसे अन्य कारण बताते हुए "तं किं मञ्ञसि" (तुम क्या मानते हो) आदि कहा। वहाँ "चातुयामसंवरसंवुतो" का अर्थ है कि वह न तो प्राणी की हत्या करता है, न करवाता है, और न ही हत्या करने वाले का अनुमोदन करता है। वह बिना दी हुई वस्तु (अदत्त) को न लेता है, न लिवाता है, और न ही लेने वाले का अनुमोदन करता है। वह झूठ न बोलता है, न बुलवाता है, और न ही झूठ बोलने वाले का अनुमोदन करता है। वह 'भावित' (इंद्रिय सुखों) की न इच्छा करता है, न इच्छा करवाता है, और न ही इच्छा करने वाले का अनुमोदन करता है—इस प्रकार वह इन चार भागों वाले संवर से सुरक्षित है। यहाँ "भावितं" का अर्थ पाँच कामगुण हैं।


Sabbavārivāritoti vāritasabbaudako, paṭikkhittasabbasītodakoti attho. So hi sītodake sattasaññī hoti, tasmā na taṃ valañjeti. Atha vā sabbavārivāritoti sabbena pāpavāraṇena vāritapāpo. Sabbavāriyuttoti sabbena pāpavāraṇena yutto. Sabbavāridhutoti sabbena pāpavāraṇena dhutapāpo. Sabbavāriphuṭoti sabbena pāpavāraṇena phuṭo. Khuddake pāṇe saṅghātaṃ āpādetīti khuddake pāṇe vadhaṃ āpādeti. So kira ekindriyaṃ pāṇaṃ duvindriyaṃ pāṇanti paññapeti. Sukkhadaṇḍaka-purāṇapaṇṇasakkhara-kathalānipi pāṇoteva paññapeti. Tattha khuddakaṃ udakabindu khuddako pāṇo, mahantaṃ mahantoti saññī hoti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Kismiṃ paññapetīti kattha katarasmiṃ koṭṭhāse paññapeti. Manodaṇḍasminti manodaṇḍakoṭṭhāse, bhanteti. Ayaṃ pana upāsako bhaṇantova sayampi sallakkhesi – ‘‘amhākaṃ mahānigaṇṭho ‘asañcetanikaṃ kammaṃ appasāvajjaṃ, sañcetanikaṃ mahāsāvajja’nti paññapetvā cetanaṃ manodaṇḍoti paññapeti, aniyyānikā etassa kathā, bhagavatova niyyānikā’’ti.

"सब्बवारिवारितो" का अर्थ है जिसने सभी प्रकार के जल का निषेध किया है, अर्थात् सभी ठंडे जल का त्याग किया है। वह ठंडे जल में 'सत्त्व' (जीव) की संज्ञा रखता है, इसलिए उसका उपयोग नहीं करता। अथवा "सब्बवारिवारितो" का अर्थ है सभी पापों के निवारण द्वारा पापों को रोकने वाला। "सब्बवारियुत्तो" का अर्थ है सभी पाप-निवारणों से युक्त। "सब्बवारिधुतो" का अर्थ है सभी पाप-निवारणों द्वारा पापों को नष्ट करने वाला। "सब्बवारिप्फुटो" का अर्थ है सभी पाप-निवारणों से व्याप्त। "खुद्दके पाणे सङ्घातं आपादेति" का अर्थ है छोटे जीवों के वध का कारण बनता है। वह (निगण्ठ) एक-इंद्रिय वाले जीव और दो-इंद्रिय वाले जीव की प्रज्ञप्ति करता है। वह सूखे डंडे, पुराने पत्ते, कंकड़ और ठिकरों को भी 'जीव' ही कहता है। वहाँ वह पानी की छोटी बूंद को छोटा जीव और बड़ी बूंद को बड़ा जीव मानने वाला होता है। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "किस्मिं पञ्ञपेति" का अर्थ है कि वह (निगण्ठ) किस भाग में (काय, वची या मनोदण्ड में) इसकी प्रज्ञप्ति करता है? "मनोदण्डस्मिं" का अर्थ है—हे भंते! वह मनोदण्ड के भाग में प्रज्ञप्ति करता है। यह कहते हुए उस उपासक ने स्वयं भी विचार किया—"हमारे महानिगण्ठ 'अचेतन कर्म को अल्प-सावद्य (कम पाप वाला) और सचेतन कर्म को महा-सावद्य (बड़ा पाप वाला)' प्रज्ञप्त करके पुनः चेतना को ही 'मनोदण्ड' कहते हैं; अतः इसकी कथा मोक्षदायक नहीं है, भगवान की ही कथा मोक्षदायक है।"


64. Iddhāti samiddhā. Phītāti atisamiddhā sabbapāliphullā viya. Ākiṇṇamanussāti janasamākulā. Pāṇāti hatthiassādayo tiracchānagatā ceva itthipurisadārakādayo manussajātikā ca. Ekaṃ maṃsakhalanti ekaṃ maṃsarāsiṃ. Puñjanti tasseva vevacanaṃ. Iddhimāti ānubhāvasampanno. Cetovasippattoti citte vasībhāvappatto. Bhasmaṃ karissāmīti chārikaṃ karissāmi. Kiñhi sobhati ekā chavā nāḷandāti idampi bhaṇanto so gahapati – ‘‘kāyapayogena paññāsampi manussā ekaṃ nāḷandaṃ ekaṃ maṃsakhalaṃ kātuṃ na sakkonti, iddhimā pana eko ekeneva manopadosena bhasmaṃ kātuṃ samattho. Amhākaṃ mahānigaṇṭhassa kathā aniyyānikā, bhagavatova kathā niyyānikā’’ti sallakkhesi.

64. "इद्धा" का अर्थ है समृद्ध। "फीता" का अर्थ है अत्यंत समृद्ध, जैसे सब ओर से खिला हुआ फूल। "आकिण्णमनुस्सा" का अर्थ है जनसमूह से भरी हुई। "पाणा" का अर्थ है हाथी-घोड़े आदि तिर्यक प्राणी और स्त्री-पुरुष-बालक आदि मनुष्य जाति के प्राणी। "एकं मंसखलं" का अर्थ है मांस का एक ढेर। "पुञ्जं" उसी का पर्यायवाची शब्द है। "इद्धिमा" का अर्थ है आनुभाव (ऋद्धि) से संपन्न। "चेतोवसिप्पत्तो" का अर्थ है चित्त पर वश (नियंत्रण) प्राप्त करना। "भस्मं करिस्सामि" का अर्थ है राख कर दूँगा। "किञ्हि सोभति एका छवा नाळन्दा"—यह कहते हुए उस गृहपति ने विचार किया—"कायिक प्रयत्न से पचास मनुष्य भी इस एक नालंदा को मांस का एक ढेर बनाने में समर्थ नहीं हैं, परंतु एक ऋद्धिमान व्यक्ति केवल एक मानसिक द्वेष (मनोपदोस) से इसे भस्म करने में समर्थ है। हमारे महानिगण्ठ की कथा मोक्षदायक नहीं है, भगवान की ही कथा मोक्षदायक है।"


65. Araññaṃ araññabhūtanti agāmakaṃ araññameva hutvā araññaṃ jātaṃ. Isīnaṃ manopadosenāti isīnaṃ atthāya katena manopadosena taṃ manopadosaṃ asahamānāhi devatāhi tāni raṭṭhāni vināsitāni. Lokikā pana isayo manaṃ padosetvā vināsayiṃsūti maññanti. Tasmā imasmiṃ lokavāde ṭhatvāva idaṃ vādāropanaṃ katanti veditabbaṃ.

65. "अरण्यं अरण्यभूतं" का अर्थ है—गाँव रहित होकर केवल वन बन जाना, अरण्य हो जाना। "ऋषियों के मन के द्वेष से" (इसीनं मनोपदोसेन) का अर्थ है—ऋषियों के प्रति किए गए मानसिक द्वेष के कारण, उस मानसिक द्वेष को सहन न कर पाने वाले देवताओं द्वारा उन राज्यों का विनाश कर दिया गया। परंतु लौकिक लोग ऐसा मानते हैं कि ऋषियों ने अपने मन को दूषित कर (उन राज्यों का) विनाश किया। इसलिए, इस लोक-प्रवाद (जनश्रुति) में स्थित होकर ही यह आरोप लगाया गया है, ऐसा समझना चाहिए।


Tattha daṇḍakīraññādīnaṃ evaṃ araññabhūtabhāvo jānitabbo – sarabhaṅgabodhisattassa tāva parisāya ativepullataṃ gatāya kisavaccho nāma tāpaso mahāsattassa antevāsī vivekavāsaṃ patthayamāno gaṇaṃ pahāya godhāvarītīrato kaliṅgaraṭṭhe daṇḍakīrañño kumbhapuraṃ nāma nagaraṃ upanissāya rājuyyāne vivekamanubrūhayamāno viharati. Tassa senāpati upaṭṭhāko hoti.

वहाँ दण्डकी अरण्य आदि के इस प्रकार अरण्य (वन) होने के भाव को इस प्रकार जानना चाहिए—जब शरभंग बोधिसत्व की परिषद बहुत विशाल हो गई, तब महासत्व के शिष्य किसवच्छ नामक तपस्वी ने एकांतवास की इच्छा करते हुए समूह को छोड़ दिया और गोदावरी नदी के तट से (चलकर) कलिंग राष्ट्र में राजा दण्डकी के कुम्भपुर नामक नगर के समीप राजा के उद्यान में एकांत का अभ्यास करते हुए विहार करने लगे। सेनापति उनका उपस्थापक (सेवक) था।


Tadā ca ekā gaṇikā rathaṃ abhiruhitvā pañcamātugāmasataparivārā nagaraṃ upasobhayamānā vicarati. Mahājano tameva olokayamāno parivāretvā vicarati, nagaravīthiyo nappahonti. Rājā vātapānaṃ vivaritvā ṭhito taṃ disvā kā esāti pucchi. Tumhākaṃ nagarasobhinī devāti. So ussūyamāno ‘‘kiṃ etāya sobhati, nagaraṃ sayaṃ sobhissatī’’ti taṃ ṭhānantaraṃ acchindāpesi.

उस समय एक गणिका रथ पर सवार होकर पाँच सौ स्त्रियों के साथ नगर की शोभा बढ़ाती हुई घूम रही थी। जनसमूह उसे ही देखता हुआ उसके पीछे-पीछे चल रहा था, जिससे नगर की गलियाँ कम पड़ रही थीं। राजा ने खिड़की खोलकर खड़े होकर उसे देखा और पूछा—"यह कौन है?" "देव! यह आपके नगर की शोभा (नगर-वधू) है।" उसने ईर्ष्यावश कहा—"इससे क्या शोभा होती है? नगर स्वयं सुशोभित होगा," और उसका पद (अधिकार) छीन लिया।


Sā tato paṭṭhāya kenaci saddhiṃ santhavaṃ katvā ṭhānantaraṃ pariyesamānā ekadivasaṃ rājuyyānaṃ pavisitvā caṅkamanakoṭiyaṃ ālambanaphalakaṃ nissāya pāsāṇaphalake nisinnaṃ tāpasaṃ disvā cintesi – ‘‘kiliṭṭho vatāyaṃ tāpaso anañjitamaṇḍito, dāṭhikāhi paruḷhāhi mukhaṃ pihitaṃ, massunā uraṃ pihitaṃ, ubho kacchā paruḷhā’’ti. Athassā domanassaṃ uppajji – ‘‘ahaṃ ekena kiccena vicarāmi, ayañca me kāḷakaṇṇī diṭṭho, udakaṃ āharatha, akkhīni dhovissāmī’’ti udakadantakaṭṭhaṃ āharāpetvā dantakaṭṭhaṃ khāditvā tāpasassa sarīre piṇḍaṃ piṇḍaṃ kheḷaṃ pātetvā dantakaṭṭhaṃ jaṭāmatthake khipitvā mukhaṃ vikkhāletvā udakaṃ tāpasassa matthakasmiṃyeva siñcitvā – ‘‘yehi me akkhīhi kāḷakaṇṇī diṭṭho, tāni dhotāni kalipavāhito’’ti nikkhantā.

उसके बाद से वह किसी के साथ संबंध बनाकर अपने पद को पुनः प्राप्त करने की खोज में थी। एक दिन राजा के उद्यान में प्रवेश कर, चंक्रमण (टहलने के स्थान) के छोर पर एक सहारे की पटिया के पास पत्थर की शिला पर बैठे हुए तपस्वी को देखकर उसने सोचा—"अहो! यह तपस्वी कितना मलिन है, बिना अंजन-श्रृंगार के है; बढ़ी हुई दाढ़ी-मूँछों से इसका मुख ढका है, दाढ़ी से वक्षस्थल ढका है और दोनों काँखें बालों से भरी हैं।" तब उसे ग्लानि हुई—"मैं एक कार्य से जा रही हूँ और मुझे यह 'कालकर्णी' (अभागा/अशुभ) दिख गया। पानी लाओ, मैं अपनी आँखें धोऊँगी।" उसने पानी और दातून मँगवाया, दातून चबाया और तपस्वी के शरीर पर थूक के गोले फेंके, दातून को उसकी जटाओं के ऊपर फेंक दिया, कुल्ला किया और कुल्ले का पानी तपस्वी के सिर पर ही छिड़क दिया और यह कहकर निकल गई कि—"जिन आँखों से मैंने इस कालकर्णी को देखा था, वे धुल गई हैं और पाप (अशुभ) बह गया है।"


Taṃdivasañca rājā satiṃ paṭilabhitvā – ‘‘bho kuhiṃ nagarasobhinī’’ti pucchi. Imasmiṃyeva nagare devāti. Pakatiṭṭhānantaraṃ tassā dethāti ṭhānantaraṃ dāpesi. Sā pubbe sukatakammaṃ nissāya laddhaṃ ṭhānantaraṃ tāpasassa sarīre kheḷapātanena laddhanti saññamakāsi.

उसी दिन राजा को होश आया (स्मृति लौटी) और उसने पूछा—"अरे! नगर-शोभिनी कहाँ है?" "देव! इसी नगर में है।" "उसे उसका पूर्व पद दे दो"—ऐसा कहकर उसने पद वापस दिला दिया। उसने (गणिका ने) यह धारणा बना ली कि पूर्व में किए गए सुकृत कर्मों के कारण प्राप्त वह पद उसे तपस्वी के शरीर पर थूकने के कारण प्राप्त हुआ है।


Tato katipāhassaccayena rājā purohitassa ṭhānantaraṃ gaṇhi. So nagarasobhiniyā santikaṃ gantvā ‘‘bhagini kinti katvā ṭhānantaraṃ paṭilabhī’’ti pucchi. ‘‘Kiṃ brāhmaṇa aññaṃ kātabbaṃ atthi, rājuyyāne anañjitakāḷakaṇṇī kūṭajaṭilo eko atthi, tassa sarīre kheḷaṃ pātehi, evaṃ ṭhānantaraṃ labhissasī’’ti āha. So ‘‘evaṃ karissāmi bhaginī’’ti tattha gantvā tāya kathitasadisameva sabbaṃ katvā nikkhami. Rājāpi taṃdivasameva satiṃ paṭilabhitvā – ‘‘kuhiṃ, bho, brāhmaṇo’’ti pucchi. Imasmiṃyeva nagare devāti. ‘‘Amhehi anupadhāretvā kataṃ, tadevassa ṭhānantaraṃ dethā’’ti dāpesi. Sopi puññabalena labhitvā ‘‘tāpasassa sarīre kheḷapātanena laddhaṃ me’’ti saññamakāsi.

उसके कुछ दिनों बाद राजा ने पुरोहित का पद छीन लिया। वह गणिका के पास गया और पूछा—"बहन! तुमने क्या करके अपना पद पुनः प्राप्त किया?" उसने कहा—"ब्राह्मण! और क्या करना है? राजा के उद्यान में एक बिना अंजन वाला कालकर्णी धूर्त जटाधारी (तपस्वी) है, उसके शरीर पर थूक दो, इस प्रकार तुम्हें पद मिल जाएगा।" उसने कहा—"बहन! ऐसा ही करूँगा," और वहाँ जाकर उसने भी वैसा ही सब कुछ किया जैसा उसने बताया था और निकल गया। राजा को भी उसी दिन होश आया और उसने पूछा—"अरे! ब्राह्मण कहाँ है?" "देव! इसी नगर में है।" "हमने बिना विचारे ऐसा किया, उसे उसका वही पद दे दो"—ऐसा कहकर पद वापस दिला दिया। उसने भी पुण्य के बल से पद प्राप्त कर यह धारणा बना ली कि—"तपस्वी के शरीर पर थूकने के कारण मुझे यह प्राप्त हुआ है।"


Tato katipāhassaccayena rañño paccanto kupito. Rājā paccantaṃ vūpasamessāmīti caturaṅginiyā senāya nikkhami. Purohito gantvā rañño purato ṭhatvā ‘‘jayatu mahārājā’’ti vatvā – ‘‘tumhe, mahārāja, jayatthāya gacchathā’’ti pucchi. Āma brāhmaṇāti. Evaṃ sante rājuyyāne anañjitakāḷakaṇṇī eko kūṭajaṭilo vasati, tassa sarīre kheḷaṃ pātethāti. Rājā tassa vacanaṃ gahetvā yathā gaṇikāya ca tena ca kataṃ, tatheva sabbaṃ katvā orodhepi āṇāpesi – ‘‘etassa kūṭajaṭilassa sarīre kheḷaṃ pātethā’’ti. Tato orodhāpi orodhapālakāpi tatheva akaṃsu. Atha rājā uyyānadvāre rakkhaṃ ṭhapāpetvā ‘‘raññā saddhiṃ nikkhamantā sabbe tāpasassa sarīre kheḷaṃ apātetvā nikkhamituṃ na labhantī’’ti āṇāpesi. Atha sabbo balakāyo ca seniyo ca teneva niyāmena tāpasassa upari kheḷañca dantakaṭṭhāni ca mukhavikkhālita udakañca pāpayiṃsu, kheḷo ca dantakaṭṭhāni ca sakalasarīraṃ avatthariṃsu.

उसके कुछ दिनों बाद राजा का सीमावर्ती क्षेत्र (प्रत्यंत) विद्रोह कर उठा। राजा ने सोचा कि मैं विद्रोह को शांत करूँगा और चतुरंगिणी सेना के साथ निकल पड़ा। पुरोहित ने जाकर राजा के सामने खड़े होकर "महाराज की जय हो" कहकर पूछा—"महाराज! क्या आप विजय के लिए जा रहे हैं?" "हाँ, ब्राह्मण!" "यदि ऐसा है, तो राजा के उद्यान में एक बिना अंजन वाला कालकर्णी धूर्त जटाधारी रहता है, उसके शरीर पर थूक दीजिए।" राजा ने उसकी बात मानकर, जैसा गणिका और उस (पुरोहित) ने किया था, वैसा ही सब कुछ किया और रानियों को भी आज्ञा दी—"इस धूर्त जटाधारी के शरीर पर थूक दो।" तब रानियों और उनके रक्षकों ने भी वैसा ही किया। फिर राजा ने उद्यान के द्वार पर पहरा बिठा दिया और आज्ञा दी—"राजा के साथ निकलने वाले सभी लोग तपस्वी के शरीर पर बिना थूके बाहर नहीं निकल सकते।" तब समस्त सैन्यबल और सैनिकों ने उसी नियम से तपस्वी के ऊपर थूक, दातून और कुल्ले का पानी गिराया; थूक और दातूनों ने उसके पूरे शरीर को ढँक लिया।


Senāpati sabbapacchā suṇitvā ‘‘mayhaṃ kira satthāraṃ bhavantaṃ puññakkhettaṃ saggasopānaṃ evaṃ ghaṭṭayiṃsū’’ti usumajātahadayo mukhena assasanto vegena rājuyyānaṃ āgantvā tathā byasanapattaṃ isiṃ disvā kacchaṃ bandhitvā dvīhi hatthehi dantakaṭṭhāni apaviyūhitvā ukkhipitvā nisīdāpetvā udakaṃ āharāpetvā nhāpetvā sabbaosadhehi ceva catujjātigandhehi ca sarīraṃ ubbaṭṭetvā sukhumasāṭakena puñchitvā purato añjaliṃ katvā ṭhito evamāha ‘‘ayuttaṃ, bhante, manussehi kataṃ, etesaṃ kiṃ bhavissatī’’ti. Devatā senāpati tidhā bhinnā, ekaccā ‘‘rājānameva nāsessāmā’’ti vadanti, ekaccā ‘‘saddhiṃ parisāya rājāna’’nti, ekaccā ‘‘rañño vijitaṃ sabbaṃ nāsessāmā’’ti. Idaṃ vatvā pana tāpaso appamattakampi kopaṃ akatvā lokassa santiupāyameva ācikkhanto āha ‘‘aparādho nāma hoti, accayaṃ pana desetuṃ jānantassa pākatikameva hotī’’ti.

सेनापति ने सबके अंत में यह सुनकर कि "मेरे शास्ता, भगवान, पुण्यक्षेत्र और स्वर्ग की सीढ़ी के समान ऋषि को इस प्रकार प्रताड़ित किया गया है", संतप्त हृदय से, मुख से लंबी साँसें लेते हुए शीघ्रता से राज-उद्यान में आकर, उस प्रकार विपत्ति में पड़े ऋषि को देखा। फिर अपनी धोती कसकर, दोनों हाथों से दातून और गंदगी आदि हटाकर, उन्हें उठाकर बैठाया। जल मँगवाकर स्नान कराया, सभी औषधियों और चार प्रकार के सुगंधित द्रव्यों से शरीर का उबटन किया, महीन वस्त्र से पोंछा और सामने हाथ जोड़कर खड़े होकर इस प्रकार कहा— "भन्ते! मनुष्यों ने यह अनुचित कार्य किया है, इनका क्या फल होगा?" सेनापति! देवता तीन भागों में बँट गए हैं; कुछ कहते हैं— "हम राजा को ही नष्ट कर देंगे", कुछ कहते हैं— "परिषद के साथ राजा को", और कुछ कहते हैं— "राजा के पूरे विजित राज्य को ही नष्ट कर देंगे।" यह कहकर तापस ने थोड़ा भी क्रोध न करते हुए, लोगों के लिए शांति का उपाय बताते हुए कहा— "अपराध तो होता ही है, परंतु जो अपराध स्वीकार करना जानता है, उसके लिए सब सामान्य हो जाता है।"


Senāpati nayaṃ labhitvā rañño santikaṃ gantvā rājānaṃ vanditvā āha – ‘‘tumhehi, mahārāja, nirāparādhe mahiddhike tāpase aparajjhantehi bhāriyaṃ kammaṃ kataṃ, devatā kira tidhā bhinnā evaṃ vadantī’’ti sabbaṃ ārocetvā – ‘‘khamāpite kira, mahārāja, pākatikaṃ hoti, raṭṭhaṃ mā nāsetha, tāpasaṃ khamāpethā’’ti āha. Rājā attani dosaṃ kataṃ disvāpi evaṃ vadati ‘‘na taṃ khamāpessāmī’’ti. Senāpati yāvatatiyaṃ yācitvā anicchantamāha – ‘‘ahaṃ, mahārāja, tāpasassa balaṃ jānāmi, na so abhūtavādī, nāpi kupito, sattānuddayena pana evamāha khamāpetha naṃ mahārājā’’ti. Na khamāpemīti. Tena hi senāpatiṭṭhānaṃ aññassa detha, ahaṃ tumhākaṃ āṇāpavattiṭṭhāne na vasissāmīti. Tvaṃ yenakāmaṃ gaccha, ahaṃ mayhaṃ senāpatiṃ labhissāmīti. Tato senāpati tāpasassa santikaṃ āgantvā vanditvā ‘‘kathaṃ paṭipajjāmi, bhante’’ti āha. Senāpati ye te vacanaṃ suṇanti, sabbe saparikkhāre sadhane sadvipadacatuppade gahetvā sattadivasabbhantare bahi rajjasīmaṃ gaccha, devatā ativiya kupitā dhuvaṃ raṭṭhampi araṭṭhaṃ karissantīti. Senāpati tathā akāsi.

सेनापति उपाय जानकर राजा के पास गया और राजा की वंदना कर कहा— "महाराज! आपने निरपराध और महाऋद्धिमान तापस के प्रति अपराध करके घोर कर्म किया है। सुना है कि देवता तीन भागों में बँटकर ऐसा कह रहे हैं"— यह सब बताकर उसने कहा— "महाराज! सुना है कि क्षमा माँग लेने पर सब ठीक हो जाता है। राष्ट्र को नष्ट न करें, तापस से क्षमा माँगें।" राजा ने अपने द्वारा किए गए दोष को देखते हुए भी ऐसा कहा— "मैं उससे क्षमा नहीं माँगूँगा।" सेनापति ने तीन बार याचना की, और राजा के न मानने पर कहा— "महाराज! मैं तापस के बल को जानता हूँ। वे असत्यवादी नहीं हैं और न ही क्रोधित हैं, परंतु प्राणियों पर दया के कारण उन्होंने ऐसा कहा है। महाराज, उनसे क्षमा माँग लें।" "मैं क्षमा नहीं माँगूँगा।" "तो फिर सेनापति का पद किसी और को दे दें, मैं आपके आज्ञा-क्षेत्र में नहीं रहूँगा।" "तुम जहाँ चाहो जाओ, मैं अपना नया सेनापति पा लूँगा।" तब सेनापति तापस के पास आया और वंदना कर पूछा— "भन्ते! अब मैं क्या करूँ?" "सेनापति! जो तुम्हारी बात सुनते हैं, उन सबको उनके परिष्कारों, धन, दोपायों और चौपायों के साथ लेकर सात दिनों के भीतर राज्य की सीमा के बाहर चले जाओ। देवता अत्यंत कुपित हैं, वे निश्चित ही राष्ट्र को अ-राष्ट्र कर देंगे।" सेनापति ने वैसा ही किया।


Rājā gatamattoyeva amittamathanaṃ katvā janapadaṃ vūpasametvā āgamma jayakhandhāvāraṭṭhāne nisīditvā nagaraṃ paṭijaggāpetvā antonagaraṃ pāvisi. Devatā paṭhamaṃyeva udakavuṭṭhiṃ pātayiṃsu. Mahājano attamano ahosi ‘‘kūṭajaṭilaṃ aparaddhakālato paṭṭhāya amhākaṃ rañño vaḍḍhiyeva, amitte nimmathesi, āgatadivaseyeva devo vuṭṭho’’ti. Devatā puna sumanapupphavuṭṭhiṃ pātayiṃsu, mahājano attamanataro ahosi. Devatā puna māsakavuṭṭhiṃ pātayiṃsu. Tato kahāpaṇavuṭṭhiṃ, tato kahāpaṇatthaṃ na nikkhameyyunti maññamānā hatthūpagapādūpagādikatabhaṇḍavuṭṭhiṃ pātesuṃ. Mahājano sattabhūmikapāsāde ṭhitopi otaritvā ābharaṇāni piḷandhanto attamano ahosi. ‘‘Arahati vata kūṭajaṭilake kheḷapātanaṃ, tassa upari kheḷapātitakālato paṭṭhāya amhākaṃ rañño vaḍḍhi jātā, amittamathanaṃ kataṃ, āgatadivaseyeva devo vassi, tato sumanavuṭṭhi māsakavuṭṭhi kahāpaṇavuṭṭhi katabhaṇḍavuṭṭhīti catasso vuṭṭhiyo jātā’’ti attamanavācaṃ nicchāretvā rañño katapāpe samanuñño jāto.

राजा के जाते ही उसने शत्रुओं का दमन किया, जनपद को शांत किया और लौटकर विजय-शिविर में बैठकर नगर को सजवाया और नगर के भीतर प्रवेश किया। देवताओं ने सबसे पहले जल की वर्षा की। लोग प्रसन्न हुए कि "उस धूर्त जटाधारी के प्रति अपराध करने के समय से ही हमारे राजा की उन्नति ही हुई है, उन्होंने शत्रुओं को कुचल दिया और उनके आने के दिन ही वर्षा हुई।" देवताओं ने फिर चमेली के फूलों की वर्षा की, लोग और भी प्रसन्न हुए। देवताओं ने फिर माषकों की वर्षा की। उसके बाद कार्षापणों की वर्षा की। उसके बाद, यह सोचकर कि लोग सिक्के बटोरने के लिए बाहर न निकलें, उन्होंने हाथ और पैर में पहने जाने वाले आभूषणों आदि की वर्षा की। लोग सात मंजिला महल में स्थित होने पर भी नीचे उतरकर आभूषण पहनते हुए प्रसन्न हुए। "उस धूर्त जटाधारी पर थूकना वास्तव में उचित ही था। उस पर थूकने के समय से ही हमारे राजा की उन्नति हुई है, शत्रुओं का दमन हुआ है, आने के दिन ही वर्षा हुई, उसके बाद चमेली की वर्षा, माषकों की वर्षा, कार्षापणों की वर्षा और आभूषणों की वर्षा— ये चार प्रकार की वर्षाएँ हुईं।" इस प्रकार प्रसन्नता भरे वचन बोलते हुए वे राजा द्वारा किए गए पाप के अनुमोदक बन गए।


Tasmiṃ samaye devatā ekatodhāraubhatodhārādīni nānappakārāni āvudhāni mahājanassa upari phalake maṃsaṃ koṭṭayamānā viya pātayiṃsu. Tadanantaraṃ vītaccike vītadhūme kiṃsukapupphavaṇṇe aṅgāre, tadanantaraṃ kūṭāgārappamāṇe pāsāṇe, tadanantaraṃ antomuṭṭhiyaṃ asaṇṭhahanikaṃ sukhumavālikaṃ vassāpayamānā asītihatthubbedhaṃ thalaṃ akaṃsu. Rañño vijitaṭṭhāne kisavacchatāpaso senāpati mātuposakarāmoti tayova manussabhūtā arogā ahesuṃ. Sesānaṃ tasmiṃ kamme asamaṅgībhūtānaṃ tiracchānānaṃ pānīyaṭṭhāne pānīyaṃ nāhosi, tiṇaṭṭhāne tiṇaṃ. Te yena pānīyaṃ yena tiṇanti gacchantā appatteyeva sattame divase bahirajjasīmaṃ pāpuṇiṃsu. Tenāha sarabhaṅgabodhisatto –

उस समय देवताओं ने एक धार वाले और दो धार वाले आदि अनेक प्रकार के शस्त्र लोगों के ऊपर वैसे ही गिराए जैसे लकड़ी के पटरे पर मांस के टुकड़े किए जाते हैं। उसके बाद बिना ज्वाला और बिना धुएँ के पलाश के फूलों के रंग वाले अंगारे, उसके बाद कूटागार के आकार के पत्थर, और उसके बाद मुट्ठी में न समाने वाली महीन बालू बरसाते हुए अस्सी हाथ ऊँचा टीला बना दिया। राजा के राज्य में केवल तीन मनुष्य ही सुरक्षित रहे— किसवच्छ तापस, सेनापति और माता का सेवक राम। शेष पशुओं के लिए, जो उस कर्म में सम्मिलित नहीं थे, पानी के स्थान पर पानी नहीं रहा और घास के स्थान पर घास नहीं। वे पानी और घास की खोज में जाते हुए, सातवें दिन पहुँचने से पहले ही राज्य की सीमा के बाहर निकल गए। इसीलिए शरभंग बोधिसत्व ने कहा—


‘‘Kisañhi vacchaṃ avakiriya daṇḍakī,

Ucchinnamūlo sajano saraṭṭho;

Kukkuḷanāme nirayamhi paccati,

Tassa phuliṅgāni patanti kāye’’ti. (jā. 2.17.70);

"किसवच्छ ऋषि पर गंदगी डालकर राजा दण्डकी अपने स्वजनों और राष्ट्र के साथ जड़ से नष्ट हो गया; वह अब कुक्कुल नामक नरक में पक रहा है और उसके शरीर पर चिंगारियाँ गिर रही हैं।"


Evaṃ tāva daṇḍakīraññassa araññabhūtabhāvo veditabbo.

इस प्रकार राजा दण्डकी के राज्य के अरण्य बन जाने की बात जाननी चाहिए।


Kaliṅgaraṭṭhe pana nāḷikiraraññe rajjaṃ kārayamāne himavati pañcasatatāpasā anitthigandhā ajinajaṭavākacīradharā vanamūlaphalabhakkhā hutvā ciraṃ vītināmetvā loṇambilasevanatthaṃ manussapathaṃ otaritvā anupubbena kaliṅgaraṭṭhe nāḷikirarañño nagaraṃ sampattā. Te jaṭājinavākacīrāni saṇṭhapetvā pabbajitānurūpaṃ upasamasiriṃ dassayamānā nagaraṃ bhikkhāya pavisiṃsu. Manussā anuppanne buddhuppāde tāpasapabbajite disvā pasannā nisajjaṭṭhānaṃ saṃvidhāya hatthato bhikkhābhājanaṃ gahetvā nisīdāpetvā bhikkhaṃ sampādetvā adaṃsu. Tāpasā katabhattakiccā anumodanaṃ akaṃsu. Manussā sutvā pasannacittā ‘‘kuhiṃ bhadantā gacchantī’’ti pucchiṃsu. Yathāphāsukaṭṭhānaṃ, āvusoti. Bhante, alaṃ aññattha gamanena, rājuyyāne vasatha, mayaṃ bhuttapātarāsā āgantvā dhammakathaṃ sossāmāti. Tāpasā adhivāsetvā uyyānaṃ agamaṃsu. Nāgarā bhuttapātarāsā suddhavatthanivatthā ‘‘dhammakathaṃ sossāmā’’ti saṅghā gaṇā gaṇībhūtā uyyānābhimukhā agamaṃsu. Rājā uparipāsāde ṭhito te tathā gacchamāne disvā upaṭṭhākaṃ pucchi ‘‘kiṃ ete bhaṇe nāgarā suddhavatthā suddhuttarāsaṅgā hutvā uyyānābhimukhā gacchanti, kimettha samajjaṃ vā nāṭakaṃ vā atthī’’ti? Natthi deva, ete tāpasānaṃ santike dhammaṃ sotukāmā gacchantīti. Tena hi bhaṇe ahampi gacchissāmi, mayā saddhiṃ gacchantūti. So gantvā tesaṃ ārocesi – ‘‘rājāpi gantukāmo, rājānaṃ parivāretvāva gacchathā’’ti. Nāgarā pakatiyāpi attamanā taṃ sutvā – ‘‘amhākaṃ rājā assaddho appasanno dussīlo, tāpasā dhammikā, te āgamma rājāpi dhammiko bhavissatī’’ti attamanatarā ahesuṃ.

कलिङ्ग राष्ट्र में जब राजा नाळिकिर शासन कर रहे थे, तब हिमालय में पाँच सौ तपस्वी, जो स्त्रियों की गंध से दूर रहते थे, मृगचर्म, जटा और वल्कल वस्त्र धारण करने वाले तथा वन के कंद-मूल-फल खाने वाले थे, दीर्घकाल तक वहाँ रहकर नमक और खट्टे पदार्थों के सेवन के लिए मनुष्यों के मार्ग पर उतरे और क्रमशः कलिङ्ग राष्ट्र में राजा नाळिकिर के नगर में पहुँचे। उन्होंने अपनी जटा, मृगचर्म और वल्कल वस्त्रों को व्यवस्थित कर प्रव्रजितों के योग्य शांत शोभा प्रदर्शित करते हुए भिक्षा के लिए नगर में प्रवेश किया। बुद्ध के अनुत्पन्न काल में लोगों ने उन तपस्वी प्रव्रजितों को देखकर प्रसन्न होकर बैठने का स्थान तैयार किया, उनके हाथों से भिक्षा-पात्र लेकर उन्हें बिठाया और भिक्षा प्रदान की। भोजन के पश्चात तपस्वियों ने अनुमोदन किया। उसे सुनकर प्रसन्न चित्त वाले लोगों ने पूछा, "भदंत! आप कहाँ जा रहे हैं?" "आयुष्मन्! जहाँ सुखपूर्वक रहा जा सके।" "भंते! अन्यत्र जाने की आवश्यकता नहीं है, आप राज-उद्यान में ही रहें। हम प्रातःकाल का भोजन करके आएँगे और धर्म-कथा सुनेंगे।" तपस्वियों ने सहमति दी और उद्यान चले गए। नगरवासी प्रातःकाल का भोजन कर, स्वच्छ वस्त्र पहनकर "हम धर्म-कथा सुनेंगे" ऐसा कहते हुए समूहों में एकत्रित होकर उद्यान की ओर चल दिए। महल के ऊपर स्थित राजा ने उन्हें इस प्रकार जाते देख सेवक से पूछा, "अरे! ये नगरवासी स्वच्छ वस्त्र और स्वच्छ उत्तरीय धारण कर उद्यान की ओर क्यों जा रहे हैं? क्या वहाँ कोई उत्सव या नाटक है?" "नहीं देव! ये तपस्वियों के पास धर्म सुनने की इच्छा से जा रहे हैं।" "तो फिर मैं भी जाऊँगा, वे मेरे साथ चलें।" उसने जाकर उन्हें सूचित किया— "राजा भी जाना चाहते हैं, राजा को घेरकर ही चलें।" नगरवासी स्वभाव से ही प्रसन्न थे, यह सुनकर वे और भी अधिक प्रसन्न हुए कि "हमारा राजा अश्रद्धालु, अप्रसन्न और दुराचारी है, तपस्वी धर्मात्मा हैं, उनके प्रभाव से राजा भी धर्मात्मा हो जाएगा।"


Rājā nikkhamitvā tehi parivārito uyyānaṃ gantvā tāpasehi saddhiṃ paṭisanthāraṃ katvā ekamantaṃ nisīdi. Tāpasā rājānaṃ disvā parikathāya kusalassekassa tāpasassa ‘‘rañño dhammaṃ kathehī’’ti saññamadaṃsu, so tāpaso parisaṃ oloketvā pañcasu veresu ādīnavaṃ pañcasu ca sīlesu ānisaṃsaṃ kathento –

राजा नगर से निकलकर उनसे घिरे हुए उद्यान पहुँचा और तपस्वियों के साथ कुशल-क्षेम पूछकर एक ओर बैठ गया। तपस्वियों ने राजा को देखकर धर्म-चर्चा में कुशल एक तपस्वी को संकेत दिया कि "राजा को धर्मोपदेश दो।" उस तपस्वी ने परिषद की ओर देखकर पाँच वैरों (पापों) के दोष और पाँच शीलों के लाभ बताते हुए कहा—


‘‘Pāṇo na hantabbo, adinnaṃ nādātabbaṃ, kāmesumicchācāro na caritabbo, musā na bhāsitabbā, majjaṃ na pātabbaṃ, pāṇātipāto nāma nirayasaṃvattaniko hoti tiracchānayonisaṃvattaniko pettivisayasaṃvattaniko, tathā adinnādānādīni. Pāṇātipāto niraye paccitvā manussalokaṃ āgatassa vipākāvasesena appāyukasaṃvattaniko hoti, adinnādānaṃ appabhogasaṃvattanikaṃ, micchācāro bahusapattasaṃvattaniko, musāvādo abhūtabbhakkhānasaṃvattaniko, majjapānaṃ ummattakabhāvasaṃvattanika’’nti –

"प्राणी की हत्या नहीं करनी चाहिए, बिना दिया हुआ नहीं लेना चाहिए, काम-भोगों में व्यभिचार नहीं करना चाहिए, झूठ नहीं बोलना चाहिए, मदिरापान नहीं करना चाहिए। प्राणातिपात (जीव-हत्या) नरक, तिर्यक योनि और प्रेत-लोक में ले जाने वाला होता है; वैसे ही अदत्तादान (चोरी) आदि भी। प्राणातिपात नरक में पकने के बाद मनुष्य लोक में आए व्यक्ति के लिए शेष विपाक के कारण अल्पायु (कम उम्र) देने वाला होता है, चोरी अल्प-भोग (निर्धनता) देने वाली होती है, व्यभिचार बहुत से शत्रुओं को उत्पन्न करने वाला होता है, मृषावाद (झूठ) झूठे आरोपों का सामना कराने वाला होता है और मदिरापान उन्मत्तता (पागलपन) लाने वाला होता है।"


Pañcasu veresu imaṃ ādīnavaṃ kathesi.

पाँच वैरों (पापों) के विषय में उन्होंने इस प्रकार के दोष बताए।


Rājā pakatiyāpi assaddho appasanno dussīlo, dussīlassa ca sīlakathā nāma dukkathā, kaṇṇe sūlappavesanaṃ viya hoti. Tasmā so cintesi – ‘‘ahaṃ ‘ete paggaṇhissāmī’ti āgato, ime pana mayhaṃ āgatakālato paṭṭhāya maṃyeva ghaṭṭentā vijjhantā parisamajjhe kathenti, karissāmi nesaṃ kāttabba’’nti. So dhammakathāpariyosāne ‘‘ācariyā sve mayhaṃ gehe bhikkhaṃ gaṇhathā’’ti nimantetvā agamāsi. So dutiyadivase mahante mahante koḷumbe āharāpetvā gūthassa pūrāpetvā kadalipattehi nesaṃ mukhāni bandhāpetvā tattha tattha ṭhapāpesi, puna bahalamadhukatelanāgabalapicchillādīnaṃ kūṭe pūretvā nisseṇimatthake ṭhapāpesi, tattheva ca mahāmalle baddhakacche hatthehi muggare gāhāpetvā ṭhapetvā āha ‘‘kūṭatāpasā ativiya maṃ viheṭhayiṃsu, tesaṃ pāsādato otaraṇakāle kūṭehi picchillaṃ sopānamatthake vissajjetvā sīse muggarehi pothetvā gale gahetvā sopāne khipathā’’ti. Sopānapādamūle pana caṇḍe kukkure bandhāpesi.

राजा स्वभाव से ही अश्रद्धालु, अप्रसन्न और दुराचारी था; और दुराचारी व्यक्ति के लिए शील की कथा 'दुर्कथा' (अप्रिय) होती है, जो कान में शूल (काँटा) चुभने के समान लगती है। इसलिए उसने सोचा— "मैं यह सोचकर आया था कि 'इनका सत्कार करूँगा', परंतु ये तो मेरे आने के समय से ही सभा के बीच मुझे ही लक्ष्य करके चोट कर रहे हैं और मुझ पर ही प्रहार कर रहे हैं। मैं इनके साथ वह करूँगा जो किया जाना चाहिए।" उसने धर्म-कथा की समाप्ति पर "आचार्य! कल मेरे घर पर भिक्षा ग्रहण करें" ऐसा निमंत्रण दिया और चला गया। उसने दूसरे दिन बड़े-बड़े घड़े मँगवाए, उन्हें विष्ठा (मल) से भरवाया और उनके मुखों को केले के पत्तों से बँधवाकर यहाँ-वहाँ रखवा दिया। फिर गाढ़े महुआ के तेल और नागबला के चिपचिपे तेल आदि से पात्रों को भरकर सीढ़ियों के ऊपर रखवा दिया। वहीं पर लंगोट कसे हुए बड़े-बड़े मल्लों (पहलवानों) के हाथों में मुदगर (गदा) पकड़ाकर खड़ा कर दिया और कहा— "इन धूर्त तपस्वियों ने मुझे बहुत सताया है। जब वे महल से नीचे उतरें, तब पात्रों से वह चिपचिपा तेल सीढ़ियों पर उड़ेल देना और उनके सिर पर मुदगरों से प्रहार कर, गर्दन पकड़कर उन्हें सीढ़ियों से नीचे फेंक देना।" सीढ़ियों के नीचे उसने खूँखार कुत्ते बँधवा दिए।


Tāpasāpi ‘‘sve rājagehe bhuñjissāmā’’ti aññamaññaṃ ovadiṃsu – ‘‘mārisā rājagehaṃ nāma sāsaṅkaṃ sappaṭibhayaṃ, pabbajitehi nāma chadvārārammaṇe saññatehi bhavitabbaṃ, diṭṭhadiṭṭhe ārammaṇe nimittaṃ na gahetabbaṃ, cakkhudvāre saṃvaro paccupaṭṭhapetabbo’’ti.

तपस्वियों ने भी "कल राज-भवन में भोजन करेंगे" यह सोचकर एक-दूसरे को उपदेश दिया— "महानुभावों! राज-भवन शंकास्पद और भययुक्त होता है। प्रव्रजितों को छह द्वारों के विषयों में संयमित होना चाहिए। जो-जो दृश्य सामने आएँ, उनमें आसक्त नहीं होना चाहिए और चक्षु-द्वार पर संयम बनाए रखना चाहिए।"


Punadivase bhikkhācāravelaṃ sallakkhetvā vākacīraṃ nivāsetvā ajinacammaṃ ekaṃsagataṃ katvā jaṭākalāpaṃ saṇṭhapetvā bhikkhābhājanaṃ gahetvā paṭipāṭiyā rājanivesanaṃ abhiruḷhā. Rājā āruḷhabhāvaṃ ñatvā gūthakoḷumbamukhato kadalipattaṃ nīharāpesi. Duggandho tāpasānaṃ nāsapuṭaṃ paharitvā matthaluṅgapātanākārapatto ahosi. Mahātāpaso rājānaṃ olokesi. Rājā – ‘‘ettha bhonto yāvadatthaṃ bhuñjantu ceva harantu ca, tumhākametaṃ anucchavikaṃ, hiyyo ahaṃ tumhe paggaṇhissāmīti āgato, tumhe pana maṃyeva ghaṭṭento vijjhantā parisamajjhe kathayittha, tumhākamidaṃ anucchavikaṃ, bhuñjathā’’ti mahātāpasassa uluṅkena gūthaṃ upanāmesi. Mahātāpaso dhī dhīti vadanto paṭinivatti. ‘‘Ettakeneva gacchissatha tumhe’’ti sopāne kūṭehi picchillaṃ vissajjāpetvā mallānaṃ saññamadāsi. Mallā muggarehi sīsāni pothetvā gīvāya gahetvā sopāne khipiṃsu, ekopi sopāne patiṭṭhātuṃ nāsakkhi, pavaṭṭamānā sopānapādamūlaṃyeva pāpuṇiṃsu. Sampatte sampatte caṇḍakukkurā paṭapaṭāti luñcamānā khādiṃsu. Yopi nesaṃ uṭṭhahitvā palāyati, sopi āvāṭe patati, tatrāpi naṃ kukkurā anubandhitvā khādantiyeva. Iti nesaṃ kukkurā aṭṭhisaṅkhalikameva avasesayiṃsu. Evaṃ so rājā tapasampanne pañcasate tāpase ekadivaseneva jīvitā voropesi.

अगले दिन, भिक्षाटन के समय का ध्यान रखते हुए, वल्कल वस्त्र धारण कर, मृगचर्म को एक कंधे पर रखकर, जटाओं को व्यवस्थित कर और भिक्षा-पात्र लेकर वे क्रम से राजभवन पहुँचे। राजा ने उनके आने की बात जानकर विष्ठा (मल) से भरे घड़े के मुख से केले का पत्ता निकलवाया। उसकी दुर्गंध तपस्वियों के नथुनों से टकराई, जिससे ऐसी स्थिति हो गई मानो उनका मस्तिष्क ही फटकर गिर जाएगा। महातपस्वी ने राजा की ओर देखा। राजा ने कहा— "महानुभावों! इसमें से जितना चाहें उतना खाएँ और ले भी जाएँ, यह आपके लिए उपयुक्त है। कल मैं यह सोचकर आया था कि मैं आपका सत्कार करूँगा, किंतु आपने सभा के बीच में मुझ पर ही कटाक्ष किया और मुझे वचनों से बींधा। आपके लिए यही योग्य है, इसे खाएँ।" ऐसा कहकर उसने एक करछुल से मल निकालकर महातपस्वी के सामने कर दिया। महातपस्वी "धिक्कार है, धिक्कार है" कहते हुए लौट गए। "क्या तुम इतने से ही चले जाओगे?" ऐसा कहकर उसने सीढ़ियों पर घड़ों से चिकना पदार्थ (तेल आदि) डलवा दिया और मल्लों (पहलवानों) को संकेत कर दिया। मल्लों ने मुदगरों से उनके सिरों पर प्रहार किया और उन्हें गर्दन से पकड़कर सीढ़ियों से नीचे फेंक दिया। एक भी तपस्वी सीढ़ियों पर खड़ा न रह सका और वे लुढ़कते हुए सीढ़ियों के बिल्कुल नीचे पहुँच गए। जैसे-जैसे वे नीचे पहुँचते गए, खूँखार कुत्तों ने 'पट-पट' शब्द करते हुए उन्हें नोच-नोच कर खाना शुरू कर दिया। उनमें से जो कोई उठकर भागने का प्रयास करता, वह गड्ढे में गिर जाता और वहाँ भी कुत्ते उसका पीछा कर उसे खा जाते। इस प्रकार कुत्तों ने उनके केवल अस्थि-पंजर ही शेष छोड़े। इस प्रकार उस राजा ने एक ही दिन में पाँच सौ तपस्वी ऋषियों के प्राण ले लिए।


Athassa raṭṭhe devatā purimanayeneva puna navavuṭṭhiyo pātesuṃ. Tassa rajjaṃ saṭṭhiyojanubbedhena vālikathalena avacchādiyittha. Tenāha sarabhaṅgo bodhisatto –

इसके पश्चात, उसके राज्य में देवताओं ने पहले की ही भाँति पुनः नौ प्रकार की वर्षा की। उसका राज्य साठ योजन ऊँचे बालू के टीले से ढँक गया। इसीलिए शरभंग बोधिसत्व ने कहा—


‘‘Yo saññate pabbajite avañcayi,

Dhammaṃ bhaṇante samaṇe adūsake;

Taṃ nāḷikeraṃ sunakhā parattha,

Saṅgamma khādanti viphandamāna’’nti. (jā. 2.17.71);

"जिसने उन संयमी, धर्मोपदेशक, शांत और निर्दोष प्रव्रजितों (तपस्वियों) को ठगा; उस नालिकेर (राजा) को परलोक में नरक के कुत्ते मिलकर खाते हैं, जबकि वह तड़पता रहता है।"


Evaṃ kāliṅgāraññassa araññabhūtabhāvo veditabbo.

इस प्रकार कलिंग अरण्य के जंगल बन जाने के कारण को समझना चाहिए।


Atīte pana bārāṇasinagare diṭṭhamaṅgalikā nāma cattālīsakoṭivibhavassa seṭṭhino ekā dhītā ahosi dassanīyā pāsādikā. Sā rūpabhogakulasampattisampannatāya bahūnaṃ patthanīyā ahosi. Yo panassā vāreyyatthāya pahiṇāti, taṃ taṃ disvānassa jātiyaṃ vā hatthapādādīsu vā yattha katthaci dosaṃ āropetvā ‘‘ko esa dujjāto dussaṇṭhito’’tiādīni vatvā – ‘‘nīharatha na’’nti nīharāpetvā ‘‘evarūpampi nāma addasaṃ, udakaṃ āharatha, akkhīni dhovissāmī’’ti akkhīni dhovati. Tassā diṭṭhaṃ diṭṭhaṃ vippakāraṃ pāpetvā nīharāpetīti diṭṭhamaṅgalikā tveva saṅkhā udapādi, mūlanāmaṃ antaradhāyi.

प्राचीन काल में, वाराणसी नगर में चालीस करोड़ की संपत्ति वाले एक श्रेष्ठी की 'दिट्ठमङ्गलिका' नाम की एक पुत्री थी, जो अत्यंत दर्शनीय और मनभावन थी। अपने रूप, ऐश्वर्य और कुल की संपन्नता के कारण वह अनेक लोगों द्वारा वांछित थी। जो कोई भी उसके साथ विवाह का प्रस्ताव लेकर भेजा जाता, उसे देखकर वह उसकी जाति, हाथ-पैर या कहीं न कहीं दोष निकाल देती और कहती— "यह नीच कुल का और कुरूप व्यक्ति कौन है?" उसे बाहर निकलवाकर वह कहती— "मैंने ऐसे (अशुभ) व्यक्ति को देख लिया! जल लाओ, मैं अपनी आँखें धोऊँगी," और वह अपनी आँखें धोती थी। चूँकि वह जिसे भी देखती, उसका अपमान कर उसे निकलवा देती थी, इसलिए उसका नाम 'दिट्ठमङ्गलिका' (दर्शन मात्र को अमंगल मानने वाली) प्रसिद्ध हो गया और उसका असली नाम लुप्त हो गया।


Sā ekadivasaṃ gaṅgāya udakakīḷaṃ kīḷissāmīti titthaṃ sajjāpetvā pahūtaṃ khādanīyabhojanīyaṃ sakaṭesu pūrāpetvā bahūni gandhamālādīni ādāya paṭicchannayānaṃ āruyha ñātigaṇaparivutā gehamhā nikkhami. Tena ca samayena mahāpuriso caṇḍālayoniyaṃ nibbatto bahinagare cammagehe vasati, mātaṅgotvevassa nāmaṃ ahosi. So soḷasavassuddesiko hutvā kenacideva karaṇīyena antonagaraṃ pavisitukāmo ekaṃ nīlapilotikaṃ nivāsetvā ekaṃ hatthe bandhitvā ekena hatthena pacchiṃ, ekena ghaṇḍaṃ gahetvā ‘‘ussaratha ayyā, caṇḍāloha’’nti jānāpanatthaṃ taṃ vādento nīcacittaṃ paccupaṭṭhapetvā diṭṭhadiṭṭhe manusse namassamāno nagaraṃ pavisitvā mahāpathaṃ paṭipajji.

एक दिन, "मैं गंगा में जल-क्रीड़ा करूँगी" ऐसा सोचकर उसने घाट सजवाया, गाड़ियों में प्रचुर मात्रा में खाद्य सामग्री भरवाई, अनेक सुगंधित वस्तुएँ और मालाएँ लीं और एक ढके हुए वाहन पर सवार होकर परिजनों के साथ घर से निकली। उस समय महापुरुष (बोधिसत्व) चाण्डाल योनि में उत्पन्न हुए थे और नगर के बाहर एक झोपड़ी में रहते थे; उनका नाम 'मातंग' था। वे लगभग सोलह वर्ष के थे और किसी कार्यवश नगर के भीतर प्रवेश करना चाहते थे। उन्होंने एक नीला चिथड़ा पहना, एक हाथ में बाँधा, एक हाथ में टोकरी और दूसरे में घंटा लिया। "महानुभावों! हट जाइए, मैं चाण्डाल हूँ," यह जताने के लिए वे घंटा बजाते हुए, मन में अत्यंत विनम्रता धारण कर और सामने आने वाले प्रत्येक मनुष्य को नमस्कार करते हुए नगर में प्रविष्ट हुए और मुख्य मार्ग पर चलने लगे।


Diṭṭhamaṅgalikā ghaṇḍasaddaṃ sutvā sāṇiantarena olokentī dūratova taṃ āgacchantaṃ disvā ‘‘kimeta’’nti pucchi. Mātaṅgo ayyeti. ‘‘Kiṃ vata, bho, akusalaṃ akaramha, kassāyaṃ nissando, vināso nu kho me paccupaṭṭhito, maṅgalakiccena nāma gacchamānā caṇḍālaṃ addasa’’nti sarīraṃ kampetvā jigucchamānā kheḷaṃ pātetvā dhātiyo āha – ‘‘vegena udakaṃ āharatha, caṇḍālo diṭṭho, akkhīni ceva nāma gahitamukhañca dhovissāmī’’ti dhovitvā rathaṃ nivattāpetvā sabbapaṭiyādānaṃ gehaṃ pesetvā pāsādaṃ abhiruhi. Surāsoṇḍādayo ceva tassā upaṭṭhākamanussā ca ‘‘kuhiṃ, bho diṭṭhamaṅgalikā, imāyapi velāya nāgacchatī’’ti pucchantā taṃ pavattiṃ sutvā – ‘‘mahantaṃ vata, bho, surāmaṃsagandhamālādisakkāraṃ caṇḍālaṃ nissāya anubhavituṃ na labhimha, gaṇhatha caṇḍāla’’nti gataṭṭhānaṃ gavesitvā nirāparādhaṃ mātaṅgapaṇḍitaṃ tajjitvā – ‘‘are mātaṅga taṃ nissāya idañcidañca sakkāraṃ anubhavituṃ na labhimhā’’ti kesesu gahetvā bhūmiyaṃ pātetvā jāṇukapparapāsāṇādīhi koṭṭetvā matoti saññāya pāde gahetvā kaḍḍhantā saṅkārakūṭe chaḍḍesuṃ.

दिट्ठमङ्गलिका ने घंटे की आवाज़ सुनी और परदे के भीतर से झाँका। उसे दूर से ही आते देख उसने पूछा— "यह क्या है?" (सेवकों ने कहा—) "आर्या! यह मातंग चाण्डाल है।" "अरे! हमने क्या पाप किया है? यह किसका फल है? क्या मेरा विनाश निकट है? मंगल कार्य के लिए जाते समय मैंने एक चाण्डाल को देख लिया!" ऐसा कहकर उसने घृणा से काँपते हुए थूका और धायों से कहा— "शीघ्र जल लाओ, मैंने चाण्डाल को देख लिया है; मैं अपनी आँखें और वह मुख जिससे उसका नाम लिया है, धोऊँगी।" धोने के बाद उसने रथ वापस मुड़वा दिया, सारी सामग्री घर भेज दी और स्वयं महल पर चढ़ गई। शराबी और उसके अन्य सेवक यह पूछते हुए कि "दिट्ठमङ्गलिका कहाँ है? वह इस समय तक क्यों नहीं आई?", जब उन्हें सारा समाचार मिला, तो वे बोले— "अरे! इस चाण्डाल के कारण हमें मदिरा, मांस, सुगंध और मालाओं आदि के उस महान सत्कार का आनंद लेने को नहीं मिला। इस चाण्डाल को पकड़ो!" उन्होंने उसके जाने का स्थान ढूँढा और उस निरपराध मातंग पंडित को धमकाते हुए कहा— "अरे मातंग! तेरे कारण हमें यह सब सत्कार भोगने को नहीं मिला।" उन्होंने उन्हें बालों से पकड़ा, ज़मीन पर पटक दिया और घुटनों, कोहनियों तथा पत्थरों आदि से उन्हें खूब पीटा। जब उन्हें लगा कि वे मर गए हैं, तो उन्होंने उनके पैर पकड़े, उन्हें घसीटा और कूड़े के ढेर पर फेंक दिया।


Mahāpuriso saññaṃ paṭilabhitvā hatthapāde parāmasitvā – ‘‘idaṃ dukkhaṃ kaṃ nissāya uppanna’’nti cintento – ‘‘na aññaṃ kañci, diṭṭhamaṅgalikaṃ nissāya uppanna’’nti ñatvā ‘‘sacāhaṃ puriso, pādesu naṃ nipātessāmī’’ti cintetvā vedhamāno diṭṭhamaṅgalikāya kuladvāraṃ gantvā – ‘‘diṭṭhamaṅgalikaṃ labhanto vuṭṭhahissāmi, alabhantassa ettheva maraṇa’’nti gehaṅgaṇe nipajji. Tena ca samayena jambudīpe ayaṃ dhammatā hoti – yassa caṇḍālo kujjhitvā gabbhadvāre nipanno marati, ye ca tasmiṃ gabbhe vasanti, sabbe caṇḍālā honti. Gehamajjhamhi mate sabbe gehavāsino, dvāramhi mate ubhato anantaragehavāsikā, aṅgaṇamhi mate ito satta ito sattāti cuddasagehavāsino sabbe caṇḍālā hontīti. Bodhisatto pana aṅgaṇe nipajji.

महापुरुष (बोधिसत्व) ने संज्ञा प्राप्त कर अपने हाथ-पैरों को सहलाया और यह सोचते हुए कि "यह दुःख किसके कारण उत्पन्न हुआ है?", यह जानकर कि "किसी अन्य के कारण नहीं, बल्कि दिट्ठमङ्गलिका के कारण उत्पन्न हुआ है", उन्होंने सोचा, "यदि मैं पुरुष हूँ, तो उसे अपने चरणों में गिराऊँगा।" ऐसा सोचकर वे कांपते हुए दिट्ठमङ्गलिका के घर के द्वार पर गए और यह संकल्प करके कि "दिट्ठमङ्गलिका को प्राप्त करके ही उठूँगा, अन्यथा यहीं मृत्यु को प्राप्त हो जाऊँगा", घर के आंगन में लेट गए। उस समय जम्बुद्वीप में यह परंपरा थी कि यदि कोई चण्डाल क्रोधित होकर किसी के घर के द्वार पर लेटकर मर जाता है, तो उस घर में रहने वाले सभी लोग चण्डाल हो जाते हैं। यदि घर के बीच में मरे तो घर के सभी निवासी, यदि द्वार पर मरे तो दोनों ओर के पड़ोसी घरों के निवासी, और यदि आंगन में मरे तो इधर के सात और उधर के सात, इस प्रकार चौदह घरों के सभी निवासी चण्डाल हो जाते हैं। बोधिसत्व आंगन में लेट गए।


Seṭṭhissa ārocesuṃ – ‘‘mātaṅgo te sāmi gehaṅgaṇe patito’’ti gacchatha bhaṇe, kiṃ kāraṇāti vatvā ekamāsakaṃ datvā uṭṭhāpethāti. Te gantvā ‘‘imaṃ kira māsakaṃ gahetvā uṭṭhahā’’ti vadiṃsu. So – ‘‘nāhaṃ māsakatthāya nipanno, diṭṭhamaṅgalikāya svāhaṃ nipanno’’ti āha. Diṭṭhamaṅgalikāya ko dosoti? Kiṃ tassā dosaṃ na passatha, niraparādho ahaṃ tassā manussehi byasanaṃ pāpito, taṃ labhantova vuṭṭhahissāmi, alabhanto na vuṭṭhahissāmīti.

उन्होंने सेठ को सूचित किया— "स्वामी! आपके घर के आंगन में एक मातङ्ग (चण्डाल) पड़ा हुआ है।" सेठ ने कहा— "अरे! जाओ, देखो वह किस कारण से पड़ा है?" और एक मासक (सिक्का) देकर कहा— "इसे उठाकर विदा करो।" उन्होंने जाकर कहा— "यह मासक लो और उठो।" उसने कहा— "मैं मासक के लिए नहीं लेटा हूँ, मैं दिट्ठमङ्गलिका के लिए यहाँ लेटा हूँ।" उन्होंने पूछा— "दिट्ठमङ्गलिका का क्या दोष है?" उसने कहा— "क्या तुम उसका दोष नहीं देखते? मुझ निरपराध को उसके आदमियों ने इस दुर्दशा को पहुँचाया है। उसे प्राप्त करके ही मैं उठूँगा, अन्यथा नहीं उठूँगा।"


Te gantvā seṭṭhissa ārocesuṃ. Seṭṭhi dhītu dosaṃ ñatvā ‘‘gacchatha, ekaṃ kahāpaṇaṃ dethā’’ti peseti. So ‘‘na icchāmi kahāpaṇaṃ, tameva icchāmī’’ti āha. Taṃ sutvā seṭṭhi ca seṭṭhibhariyā ca – ‘‘ekāyeva no piyadhītā, paveṇiyā ghaṭako añño dārakopi natthī’’ti saṃvegappattā – ‘‘gacchatha tātā, koci amhākaṃ asahanako etaṃ jīvitāpi voropeyya, etasmiñhi mate sabbe mayaṃ naṭṭhā homa, ārakkhamassa gaṇhathā’’ti parivāretvā ārakkhaṃ saṃvidhāya yāguṃ pesayiṃsu, bhattaṃ dhanaṃ pesayiṃsu, evaṃ so sabbaṃ paṭikkhipi. Evaṃ eko divaso gato; dve, tayo, cattāro, pañca divasā gatā.

उन्होंने जाकर सेठ को बताया। सेठ ने अपनी पुत्री का दोष जानकर कहा— "जाओ, एक कार्षापण (सिक्का) दे दो।" उसने कहा— "मुझे कार्षापण नहीं चाहिए, मुझे वही चाहिए।" यह सुनकर सेठ और सेठानी अत्यंत दुखी हुए और बोले— "हमारी यही एक प्रिय पुत्री है, वंश को चलाने वाला कोई दूसरा बालक भी नहीं है।" वे संवेग को प्राप्त होकर बोले— "हे तात! जाओ, हमारे बीच का कोई असहनशील व्यक्ति इसे जान से न मार दे, क्योंकि इसके मरने पर हम सब नष्ट हो जाएँगे। इसकी रक्षा करो।" उन्होंने उसे घेरकर सुरक्षा का प्रबंध किया और यवागू (काढ़ा), भात तथा धन भेजा, परंतु उसने सब कुछ अस्वीकार कर दिया। इस प्रकार एक दिन बीत गया; दो, तीन, चार और पाँच दिन बीत गए।


Tato sattasattagehavāsikā uṭṭhāya – ‘‘na sakkoma mayaṃ tumhe nissāya caṇḍālā bhavituṃ, amhe mā nāsetha, tumhākaṃ dārikaṃ datvā etaṃ uṭṭhāpethā’’ti āhaṃsu. Te satampi sahassampi satasahassampi pahiṇiṃsu, so paṭikkhipateva. Evaṃ cha divasā gatā. Sattame divase ubhato cuddasagehavāsikā sannipatitvā – ‘‘na mayaṃ caṇḍālā bhavituṃ sakkoma, tumhākaṃ akāmakānampi mayaṃ etassa dārikaṃ dassāmā’’ti āhaṃsu.

तब उन सात-सात घरों के निवासियों ने उठकर कहा— "हम तुम्हारे कारण चण्डाल नहीं बन सकते। हमें नष्ट मत करो। अपनी पुत्री इसे देकर इसे यहाँ से उठाओ।" उन्होंने सौ, हज़ार और लाख (मुद्राएँ) भी भेजीं, पर उसने सब अस्वीकार कर दिया। इस प्रकार छह दिन बीत गए। सातवें दिन दोनों ओर के चौदह घरों के निवासियों ने एकत्रित होकर कहा— "हम चण्डाल नहीं बन सकते। तुम्हारी इच्छा न होने पर भी हम तुम्हारी पुत्री इसे सौंप देंगे।"


Mātāpitaro sokasallasamappitā visaññī hutvā sayane nipatiṃsu. Ubhato cuddasagehavāsino pāsādaṃ āruyha supupphitakiṃsukasākhaṃ ucchindantā viya tassā sabbābharaṇāni omuñcitvā nakhehi sīmantaṃ katvā kese bandhitvā nīlasāṭakaṃ nivāsāpetvā hatthe nīlapilotikakhaṇḍaṃ veṭhetvā kaṇṇesu tipupaṭṭake piḷandhāpetvā tālapaṇṇapacchiṃ datvā pāsādato otārāpetvā dvīsu bāhāsu gahetvā – ‘‘tava sāmikaṃ gahetvā yāhī’’ti mahāpurisassa adaṃsu.

माता-पिता शोक रूपी शल्य से बिंधकर अचेत हो बिस्तर पर गिर पड़े। दोनों ओर के चौदह घरों के निवासियों ने प्रासाद (महल) पर चढ़कर, जैसे कोई खिले हुए पलाश की शाखा को काट दे, वैसे ही उसके सभी आभूषण उतार दिए, नाखूनों से मांग निकालकर बाल बाँध दिए, उसे नीला वस्त्र पहनाया, हाथ में नीले चिथड़े का टुकड़ा लपेटा, कानों में रांगे (टीन) की बालियाँ पहनाईं और ताड़ के पत्तों की टोकरी देकर महल से नीचे उतारा। फिर उसकी दोनों भुजाओं को पकड़कर— "अपने पति को लेकर जाओ"—कहते हुए उसे महापुरुष को सौंप दिया।


Nīluppalampi atibhāroti anukkhittapubbā sukhumāladārikā ‘‘uṭṭhāhi sāmi, gacchāmā’’ti āha. Bodhisatto nipannakova āha ‘‘nāhaṃ uṭṭhahāmī’’ti. Atha kinti vadāmīti. ‘‘Uṭṭhehi ayya mātaṅgā’’ti evaṃ maṃ vadāhīti. Sā tathā avoca. Na tuyhaṃ manussā uṭṭhānasamatthaṃ maṃ akaṃsu, bāhāya maṃ gahetvā uṭṭhāpehīti. Sā tathā akāsi. Bodhisatto uṭṭhahanto viya parivaṭṭetvā bhūmiyaṃ patitvā – ‘‘nāsitaṃ, bho, diṭṭhamaṅgalikāya paṭhamaṃ manussehi koṭṭāpetvā, idāni sayaṃ koṭṭetī’’ti viravittha. Sā kiṃ karomi ayyāti? Dvīhi hatthehi gahetvā uṭṭhāpehīti. Sā tathā uṭṭhāpetvā nisīdāpetvā gacchāma sāmīti. Gacchā nāma araññe honti, mayaṃ manussā, atikoṭṭitomhi tuyhaṃ manussehi, na sakkomi padasā gantuṃ, piṭṭhiyā maṃ nehīti. Sā onamitvā piṭṭhiṃ adāsi. Bodhisatto abhiruhi. Kuhiṃ nemi sāmīti? Bahinagaraṃ nehīti. Sā pācīnadvāraṃ gantvā – ‘‘idha te sāmi vasanaṭṭhāna’’nti pucchi. Kataraṭṭhānaṃ etanti? Pācīnadvāraṃ sāmīti. Pācīnadvāre caṇḍālaputtā vasituṃ na labhantīti attano vasanaṭṭhānaṃ anācikkhitvāva sabbadvārāni āhiṇḍāpesi. Kasmā? Bhavaggapattamassā mānaṃ pātessāmīti. Mahājano ukkuṭṭhimakāsi – ‘‘ṭhapetvā tumhādisaṃ añño etissā mānaṃ bhedako natthī’’ti.

वह सुकोमल बालिका, जिसने पहले कभी कोई भार नहीं उठाया था और जिसे नीलकमल भी भारी लगता था, बोली— "स्वामी! उठिए, हम चलें।" बोधिसत्व ने लेटे हुए ही कहा— "मैं नहीं उठता।" तब उसने पूछा— "तो मैं क्या कहूँ?" उन्होंने कहा— "मुझसे कहो: 'आर्य मातङ्ग! उठिए'"। उसने वैसा ही कहा। उन्होंने कहा— "तुम्हारे आदमियों ने मुझे उठने योग्य नहीं छोड़ा है, मेरी भुजा पकड़कर मुझे उठाओ।" उसने वैसा ही किया। बोधिसत्व ने उठने का नाटक करते हुए करवट बदली और भूमि पर गिर पड़े और चिल्लाए— "ओह! दिट्ठमङ्गलिका ने मुझे फिर बर्बाद कर दिया। पहले अपने आदमियों से मुझे पिटवाया और अब स्वयं मुझे पीट रही है!" उसने पूछा— "आर्य! मैं क्या करूँ?" उन्होंने कहा— "दोनों हाथों से पकड़कर मुझे उठाओ।" उसने वैसे ही उठाकर उन्हें बिठाया और कहा— "स्वामी! चलिए।" उन्होंने कहा— "'गच्छ' (वृक्ष) तो वन में होते हैं, हम तो मनुष्य हैं। तुम्हारे आदमियों ने मुझे बहुत पीटा है, मैं पैदल नहीं चल सकता। मुझे अपनी पीठ पर ले चलो।" उसने झुककर अपनी पीठ दे दी। बोधिसत्व उस पर चढ़ गए। उसने पूछा— "स्वामी! कहाँ ले चलूँ?" उन्होंने कहा— "नगर के बाहर ले चलो।" वह पूर्वी द्वार पर गई और पूछा— "स्वामी! क्या यहाँ आपका निवास स्थान है?" उन्होंने पूछा— "यह कौन सा स्थान है?" उसने कहा— "स्वामी! यह पूर्वी द्वार है।" उन्होंने कहा— "पूर्वी द्वार पर चण्डाल पुत्रों को रहने की अनुमति नहीं है।" अपना निवास स्थान न बताते हुए उन्होंने उसे सभी द्वारों पर घुमाया। क्यों? यह सोचकर कि "इसके आकाश छूते अहंकार को नष्ट करूँगा।" जनसमूह ने जयघोष किया— "आपके जैसा कोई दूसरा इस स्त्री के अहंकार को तोड़ने वाला नहीं है।"


Sā pacchimadvāraṃ patvā ‘‘idha te sāmi vasanaṭṭhāna’’nti pucchi. Kataraṭṭhānaṃ etanti? Pacchimadvāraṃ sāmīti. Iminā dvārena nikkhamitvā cammagehaṃ olokentī gacchāti. Sā tattha gantvā āha ‘‘idaṃ cammagehaṃ tumhākaṃ vasanaṭṭhānaṃ sāmī’’ti? Āmāti piṭṭhito otaritvā cammagehaṃ pāvisi.

वह पश्चिमी द्वार पर पहुँची और पूछा— "स्वामी! क्या यहाँ आपका निवास स्थान है?" उन्होंने पूछा— "यह कौन सा स्थान है?" उसने कहा— "स्वामी! यह पश्चिमी द्वार है।" उन्होंने कहा— "इस द्वार से निकलकर चर्म-गृह (चमड़े से ढकी झोपड़ी) को देखते हुए चलो।" वह वहाँ गई और पूछा— "स्वामी! क्या यह चर्म-गृह आपका निवास स्थान है?" उन्होंने कहा— "हाँ।" फिर वे उसकी पीठ से उतरकर चर्म-गृह में प्रविष्ट हुए।


Tattha sattaṭṭhadivase vasanto sabbaññutagavesanadhīro ettakesu divasesu na ca jātisambhedamakāsi. ‘‘Mahākulassa dhītā sace maṃ nissāya mahantaṃ yasaṃ na pāpuṇāti, na camhāhaṃ catuvīsatiyā buddhānaṃ antevāsiko. Etissā pādadhovanaudakena sakalajambudīpe rājūnaṃ abhisekakiccaṃ karissāmī’’ti cintetvā puna cintesi – ‘‘agāramajjhevasanto na sakkhissāmi, pabbajitvā pana sakkhissāmī’’ti. Cintetvā taṃ āmantesi – ‘‘diṭṭhamaṅgalike mayaṃ pubbe ekacarā kammaṃ katvāpi akatvāpi sakkā jīvituṃ, idāni pana dārabharaṇaṃ paṭipannamha, kammaṃ akatvā na sakkā jīvituṃ, tvaṃ yāvāhaṃ āgacchāmi, tāva mā ukkaṇṭhitthā’’ti araññaṃ pavisitvā susānādīsu nantakāni saṅkaḍḍhitvā nivāsanapārupanaṃ katvā samaṇapabbajjaṃ pabbajitvā ekacaro laddhakāyaviveko kasiṇaparikammaṃ katvā aṭṭha samāpattiyo pañca abhiññāyo ca nibbattetvā ‘‘idāni sakkā diṭṭhamaṅgalikāya avassayena mayā bhavitu’’nti bārāṇasiabhimukho gantvā cīvaraṃ pārupitvā bhikkhaṃ caramāno diṭṭhamaṅgalikāya gehābhimukho agamāsi.

वहाँ उस चर्म-कुटी (चमड़े से ढके घर) में सात दिनों तक रहते हुए, सर्वज्ञता-ज्ञान की खोज करने वाले उस धीर पुरुष ने इन दिनों में जाति-मिश्रण (मैथुन) नहीं किया। उन्होंने सोचा— "यदि यह महाकुल की पुत्री मुझ पर आश्रित होकर महान यश प्राप्त नहीं करती है, तो मैं चौबीस बुद्धों का अन्तेवासी (शिष्य) नहीं हूँ। मैं इसके चरण-प्रक्षालन के जल से सम्पूर्ण जम्बूद्वीप के राजाओं का राज्याभिषेक कार्य कराऊँगा।" फिर उन्होंने पुनः सोचा— "घर के भीतर रहते हुए मैं यह नहीं कर सकूँगा, किन्तु प्रव्रजित होकर मैं समर्थ हो जाऊँगा।" ऐसा सोचकर उन्होंने उसे संबोधित किया— "हे दिट्ठमङ्गलिका! पहले जब हम अकेले विचरण करते थे, तब काम करके या बिना काम किए भी जीवन निर्वाह संभव था। किन्तु अब हमने भार्या-पोषण का उत्तरदायित्व स्वीकार किया है, अतः बिना काम किए जीवन निर्वाह संभव नहीं है। जब तक मैं वापस न आऊँ, तब तक तुम उत्कण्ठित (व्याकुल) मत होना।" ऐसा कहकर वे वन में चले गए और श्मशान आदि स्थानों से चिथड़े एकत्र कर, उनके वस्त्र बनाकर श्रमण-प्रव्रज्या ग्रहण की। एकाकी विचरण करते हुए और काय-विवेक प्राप्त कर, उन्होंने कसिण-परिकर्म के माध्यम से आठ समापत्तियाँ और पाँच अभिज्ञाएँ प्राप्त कीं। फिर उन्होंने सोचा— "अब मैं दिट्ठमङ्गलिका का आश्रय बनने में समर्थ हूँ।" तब वे वाराणसी की ओर चल दिए और चीवर धारण कर भिक्षाटन करते हुए दिट्ठमङ्गलिका के घर की ओर पहुँचे।


Sā taṃ dvāre ṭhitaṃ disvā asañjānantī – ‘‘aticchatha, bhante, caṇḍālānaṃ vasanaṭṭhānameta’’nti āha. Bodhisatto tattheva aṭṭhāsi. Sā punappunaṃ olokentī sañjānitvā hatthehi uraṃ paharitvā viravamānā pādamūle patitvā āha – ‘‘yadi te sāmi edisaṃ cittaṃ atthi, kasmā maṃ mahatā yasā parihāpetvā anāthaṃ akāsī’’ti. Nānappakāraṃ paridevaṃ paridevitvā akkhīni puñchamānā uṭṭhāya bhikkhābhājanaṃ gahetvā antogehe nisīdāpetvā bhikkhaṃ adāsi. Mahāpuriso bhattakiccaṃ katvā āha – ‘‘diṭṭhamaṅgalike mā soci mā paridevi, ahaṃ tuyhaṃ pādadhovanaudakena sakalajambudīpe rājūnaṃ abhisekakiccaṃ kāretuṃ samattho, tvaṃ pana ekaṃ mama vacanaṃ karohi, nagaraṃ pavisitvā ‘na mayhaṃ sāmiko caṇḍālo, mahābrahmā mayhaṃ sāmiko’ti ugghosayamānā sakalanagaraṃ carāhī’’ti.

उसने उन्हें द्वार पर खड़ा देख, उन्हें न पहचानते हुए कहा— "भन्ते! आगे बढ़िए, यह चाण्डालों का निवास स्थान है।" बोधिसत्व वहीं खड़े रहे। जब उसने बार-बार देखा और उन्हें पहचान लिया, तब अपने हाथों से छाती पीटते हुए और विलाप करते हुए वह उनके चरणों में गिर पड़ी और बोली— "हे स्वामी! यदि आपका ऐसा ही विचार (प्रव्रज्या का) था, तो मुझे महान यश से वंचित कर अनाथ क्यों कर दिया?" अनेक प्रकार से विलाप करने के बाद, अपनी आँखें पोंछकर वह उठी और भिक्षा-पात्र लेकर उन्हें घर के भीतर बिठाया और भिक्षा प्रदान की। उस महापुरुष ने भोजन के पश्चात कहा— "हे दिट्ठमङ्गलिका! शोक मत करो, विलाप मत करो। मैं तुम्हारे चरण-प्रक्षालन के जल से सम्पूर्ण जम्बूद्वीप के राजाओं का राज्याभिषेक कार्य कराने में समर्थ हूँ। किन्तु तुम मेरा एक वचन मानो। नगर में प्रवेश कर यह घोषणा करते हुए पूरे नगर में घूमो कि 'मेरा पति चाण्डाल नहीं है, महाब्रह्मा मेरे पति हैं'।"


Evaṃ vutte diṭṭhamaṅgalikā – ‘‘pakatiyāpi ahaṃ sāmi mukhadoseneva byasanaṃ pattā, na sakkhissāmevaṃ vattu’’nti āha. Bodhisatto – ‘‘kiṃ pana tayā mayhaṃ agāre vasantassa alikavacanaṃ sutapubbaṃ, ahaṃ tadāpi alikaṃ na bhaṇāmi, idāni pabbajito kiṃ vakkhāmi, saccavādī puriso nāmāha’’nti vatvā – ‘‘ajja pakkhassa aṭṭhamī, tvaṃ ‘ito sattāhassaccayena uposathadivase mayhaṃ sāmiko mahābrahmā candamaṇḍalaṃ bhinditvā mama santikaṃ āgamissatī’ti sakalanagare ugghosehī’’ti vatvā pakkāmi.

ऐसा कहने पर दिट्ठमङ्गलिका ने कहा— "हे स्वामी! मैं तो स्वभाव से ही अपने मुख-दोष (कठोर वाणी) के कारण विपत्ति में पड़ी हूँ, मैं ऐसा कहने में समर्थ नहीं हूँ।" बोधिसत्व ने कहा— "क्या तुमने कभी मेरे घर में रहते हुए मुझसे कोई असत्य वचन सुना है? जब मैं गृहस्थ था तब भी असत्य नहीं बोलता था, तो अब प्रव्रजित होकर क्यों बोलूँगा? मैं सत्यवादी पुरुष हूँ।" ऐसा कहकर उन्होंने निर्देश दिया— "आज पक्ष की अष्टमी है। तुम पूरे नगर में यह घोषणा करो कि 'आज से सात दिन बीतने पर, उपोसथ के दिन, मेरे पति महाब्रह्मा चन्द्रमण्डल को भेदकर मेरे पास आएँगे'।" ऐसा कहकर वे चले गए।


Sā saddahitvā haṭṭhatuṭṭhā sūrā hutvā sāyaṃpātaṃ nagaraṃ pavisitvā tathā ugghosesi. Manussā pāṇinā pāṇiṃ paharantā – ‘‘passatha, amhākaṃ diṭṭhamaṅgalikā caṇḍālaputtaṃ mahābrahmānaṃ karotī’’ti hasantā keḷiṃ karonti. Sā punadivasepi tatheva sāyaṃpātaṃ pavisitvā – ‘‘idāni chāhaccayena, pañcāha-catūha-tīha-dvīha-ekāhaccayena mayhaṃ sāmiko mahābrahmā candamaṇḍalaṃ bhinditvā mama santikaṃ āgamissatī’’ti ugghosesi.

उसने विश्वास कर लिया और हर्षित एवं साहसी होकर सुबह-शाम नगर में प्रवेश कर वैसी ही घोषणा की। लोग तालियाँ बजाते हुए हँसने और उपहास करने लगे— "देखो, हमारी दिट्ठमङ्गलिका चाण्डाल-पुत्र को महाब्रह्मा बना रही है।" अगले दिन भी उसने उसी प्रकार सुबह-शाम नगर में प्रवेश कर घोषणा की— "अब छह दिन बाद, पाँच दिन, चार दिन, तीन दिन, दो दिन और एक दिन बीतने पर मेरे पति महाब्रह्मा चन्द्रमण्डल को भेदकर मेरे पास आएँगे।"


Brāhmaṇā cintayiṃsu – ‘‘ayaṃ diṭṭhamaṅgalikā atisūrā hutvā katheti, kadāci evaṃ siyā, etha mayaṃ diṭṭhamaṅgalikāya vasanaṭṭhānaṃ paṭijaggāmā’’ti cammagehassa bāhirabhāgaṃ samantā tacchāpetvā vālikaṃ okiriṃsu. Sāpi uposathadivase pātova nagaraṃ pavisitvā ‘‘ajja mayhaṃ sāmiko āgamissatī’’ti ugghosesi. Brāhmaṇā cintayiṃsu – ‘‘ayaṃ bho na dūraṃ apadissati, ajja kira mahābrahmā āgamissati, vasanaṭṭhānaṃ saṃvidahāmā’’ti cammagehaṃ samajjāpetvā haritūpalittaṃ ahatavatthehi parikkhipitvā mahārahaṃ pallaṅkaṃ attharitvā upari celavitānaṃ bandhitvā gandhamāladāmāni osārayiṃsu. Tesaṃ paṭijaggantānaṃyeva sūriyo atthaṃ gato.

ब्राह्मणों ने सोचा— "यह दिट्ठमङ्गलिका अत्यंत साहस के साथ कह रही है, कदाचित ऐसा हो भी सकता है। आओ, हम दिट्ठमङ्गलिका के निवास स्थान को स्वच्छ और सुसज्जित करें।" उन्होंने चर्म-कुटी के बाहरी भाग को चारों ओर से समतल करवाया और बालू बिछाई। दिट्ठमङ्गलिका ने भी उपोसथ के दिन सुबह ही नगर में प्रवेश कर घोषणा की— "आज मेरे पति आएँगे।" ब्राह्मणों ने सोचा— "हे महानुभावों! यह कोई दूर की बात नहीं कह रही है, आज ही महाब्रह्मा आएँगे, अतः हम निवास स्थान की व्यवस्था करें।" उन्होंने चर्म-कुटी को बुहारकर साफ किया, ताजे गोबर से लीपा, नए वस्त्रों से उसे चारों ओर से घेरा, एक बहुमूल्य पलंग बिछाया, ऊपर कपड़े का वितान (चंदोवा) बाँधा और सुगन्धित पुष्पों की मालाएँ लटका दीं। उनके सजावट करते-करते ही सूर्य अस्त हो गया।


Mahāpuriso cande uggatamatte abhiññāpādakajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya kāmāvacaracittena parikammaṃ katvā iddhicittena dvādasayojanikaṃ brahmattabhāvaṃ māpetvā vehāsaṃ abbhuggantvā candavimānassa anto pavisitvā vanantato abbhussakkamānaṃ candaṃ bhinditvā candavimānaṃ ohāya purato hutvā ‘‘mahājano maṃ passatū’’ti adhiṭṭhāsi. Mahājano disvā – ‘‘saccaṃ, bho, diṭṭhamaṅgalikāya vacanaṃ, āgacchantaṃ mahābrahmānaṃ pūjessāmā’’ti gandhamālaṃ ādāya diṭṭhamaṅgalikāya gharaṃ parivāretvā aṭṭhāsi. Mahāpuriso matthakamatthakena sattavāre bārāṇasiṃ anuparigantvā mahājanena diṭṭhabhāvaṃ ñatvā dvādasayojanikaṃ attabhāvaṃ vijahitvā manussappamāṇameva māpetvā mahājanassa passantasseva cammagehaṃ pāvisi. Mahājano disvā – ‘‘otiṇṇo no mahābrahmā, sāṇiṃ āharathā’’ti nivesanaṃ mahāsāṇiyā parikkhipitvā parivāretvā ṭhito.

महापुरुष (मातंग) ने चंद्रमा के उदय होते ही अभिज्ञा के आधारभूत ध्यान में समाहित होकर, उससे व्युत्पन्न हो, कामावचर चित्त से परिकर्म कर, ऋद्धि-चित्त के द्वारा बारह योजन के ब्रह्म-स्वरूप को निर्मित किया। आकाश में उड़कर वे चंद्र-विमान के भीतर प्रविष्ट हुए और उदय होते हुए चंद्रमा को भेदकर, चंद्र-विमान को छोड़कर उसके आगे स्थित हो गए और अधिष्ठान किया कि "जनसमूह मुझे देखे।" लोगों ने उन्हें देखकर कहा— "हे मित्रों! दिट्ठमङ्गलिका का वचन सत्य है, हम आते हुए महाब्रह्मा की पूजा करेंगे।" वे गंध और माला लेकर दिट्ठमङ्गलिका के घर को घेरकर खड़े हो गए। महापुरुष ने वाराणसी के ऊपर सात बार चक्कर लगाया और जनसमूह द्वारा देखे जाने की बात जानकर, बारह योजन के उस (ब्रह्म) स्वरूप को त्याग दिया और मनुष्य के परिमाण वाला रूप बनाकर लोगों के देखते-देखते ही चर्म-गृह (पर्णकुटी) में प्रवेश किया। लोगों ने देखकर कहा— "हमारे महाब्रह्मा उतर आए हैं, परदा लाओ," और उन्होंने घर को बड़े परदों से घेर लिया।


Mahāpurisopi sirisayanamajjhe nisīdi. Diṭṭhamaṅgalikā samīpe aṭṭhāsi. Atha naṃ pucchi ‘‘utusamayo te diṭṭhamaṅgalike’’ti. Āma ayyāti. Mayā dinnaṃ puttaṃ gaṇhāhīti aṅguṭṭhakena nābhimaṇḍalaṃ phusi. Tassā parāmasaneneva gabbho patiṭṭhāsi. Mahāpuriso – ‘‘ettāvatā te diṭṭhamaṅgalike pādadhovanaudakaṃ sakalajambudīpe rājūnaṃ abhisekodakaṃ bhavissati, tvaṃ tiṭṭhā’’ti vatvā brahmattabhāvaṃ māpetvā passantasseva mahājanassa nikkhamitvā vehāsaṃ abbhuggantvā caṇḍamaṇḍalameva paviṭṭho. Sā tato paṭṭhāya brahmapajāpatī nāma jātā. Pādadhovanaudakaṃ labhanto nāma natthi.

महापुरुष भी शोभायमान शय्या के मध्य में बैठ गए। दिट्ठमङ्गलिका उनके समीप खड़ी हुई। तब उन्होंने उससे पूछा— "हे दिट्ठमङ्गलिका! क्या यह तुम्हारा ऋतु-समय है?" उसने कहा— "हाँ स्वामी।" "मेरे द्वारा दिए गए पुत्र को ग्रहण करो"—यह कहकर उन्होंने अपने अँगूठे से उसकी नाभि-मंडल का स्पर्श किया। उनके स्पर्श मात्र से ही उसे गर्भ ठहर गया। महापुरुष ने कहा— "हे दिट्ठमङ्गलिका! इतने मात्र से ही तुम्हारा चरणोदक (पैर धोने का जल) संपूर्ण जम्बूद्वीप के राजाओं के लिए अभिषेक-जल होगा, तुम यहीं रहो।" ऐसा कहकर उन्होंने पुनः ब्रह्म-स्वरूप धारण किया और जनसमूह के देखते-देखते ही निकलकर आकाश में उड़ गए और चंद्र-मंडल में प्रविष्ट हो गए। वह तब से 'ब्रह्म-प्रजापती' (ब्रह्मा की पत्नी) के नाम से प्रसिद्ध हुई। उसका चरणोदक प्राप्त करना सुलभ नहीं था।


Brāhmaṇā – ‘‘brahmapajāpatiṃ antonagare vasāpessāmā’’ti suvaṇṇasivikāya āropetvā yāva sattamakoṭiyā aparisuddhajātikassa sivikaṃ gahetuṃ na adaṃsu. Soḷasa jātimantabrāhmaṇā gaṇhiṃsu. Sesā gandhapupphādīhi pūjetvā nagaraṃ pavisitvā – ‘‘na sakkā, bho, ucchiṭṭhagehe brahmapajāpatiyā vasituṃ, vatthuṃ gahetvā gehaṃ karissāma, yāva pana taṃ karīyati, tāva maṇḍapeva vasatū’’ti maṇḍape vasāpesuṃ. Tato paṭṭhāya cakkhupathe ṭhatvā vanditukāmā kahāpaṇaṃ datvā vandituṃ labhanti, savanūpacāre vanditukāmā sataṃ datvā labhanti, āsanne pakatikathaṃ savanaṭṭhāne vanditukāmā pañcasatāni datvā labhanti, pādapiṭṭhiyaṃ sīsaṃ ṭhapetvā vanditukāmā sahassaṃ datvā labhanti, pādadhovanaudakaṃ patthayamānā dasasahassāni datvā labhanti. Bahinagarato antonagare yāva maṇḍapā āgacchantiyā laddhadhanaṃyeva koṭisatamattaṃ ahosi.

ब्राह्मणों ने विचार किया— "हम ब्रह्म-प्रजापती को नगर के भीतर निवास कराएंगे।" उन्होंने उसे स्वर्ण-पालकी पर बिठाया और सात पीढ़ियों तक अशुद्ध जाति वाले किसी भी व्यक्ति को पालकी छूने नहीं दी। सोलह उत्तम जाति वाले ब्राह्मणों ने पालकी उठाई। शेष ब्राह्मणों ने गंध-पुष्प आदि से पूजा की और नगर में प्रवेश कर कहा— "हे मित्रों! ब्रह्म-प्रजापती का किसी के छोड़े हुए (पुराने) घर में रहना उचित नहीं है, हम भूमि लेकर नया घर बनाएंगे; जब तक वह बनता है, तब तक वे मंडप में ही रहें।" उन्होंने उसे मंडप में ठहराया। तब से, जो लोग दृष्टि-पथ में खड़े होकर वंदना करना चाहते थे, वे एक कार्षापण देकर वंदना का अवसर पाते थे; जो श्रवण-सीमा में रहकर वंदना करना चाहते थे, वे सौ (कार्षापण) देकर अवसर पाते थे; जो समीप रहकर सामान्य बातचीत सुनने के स्थान से वंदना करना चाहते थे, वे पाँच सौ देकर अवसर पाते थे; जो चरणों पर सिर रखकर वंदना करना चाहते थे, वे एक हजार देकर अवसर पाते थे; और जो चरणोदक की इच्छा रखते थे, वे दस हजार देकर उसे प्राप्त करते थे। नगर के बाहर से नगर के भीतर मंडप तक आने में ही उसे लगभग सौ करोड़ धन प्राप्त हो गया।


Sakalajambudīpo saṅkhubhi, tato sabbarājāno ‘‘brahmapajāpatiyā pādadhovanena abhisekaṃ karissāmā’’ti satasahassaṃ pesetvā labhiṃsu. Maṇḍape vasantiyā eva gabbhavuṭṭhānaṃ ahosi. Mahāpurisaṃ paṭicca laddhakumāro pāsādiko ahosi lakkhaṇasampanno. Mahābrahmuno putto jātoti sakala jambudīpo ekakolāhalo ahosi. Kumārassa khīramaṇimūlaṃ hotūti tato tato āgatadhanaṃ koṭisahassaṃ ahosi. Ettāvatā nivesanampi niṭṭhitaṃ. Kumārassa nāmakaraṇaṃ karissāmāti nivesanaṃ sajjetvā kumāraṃ gandhodakena nhāpetvā alaṅkaritvā maṇḍape jātattā maṇḍabyotveva nāmaṃ akaṃsu.

संपूर्ण जम्बूद्वीप में हलचल मच गई, तब सभी राजाओं ने यह सोचकर कि "हम ब्रह्म-प्रजापती के चरणोदक से अपना अभिषेक करेंगे," एक-एक लाख (कार्षापण) भेजकर उसे प्राप्त किया। मंडप में रहते हुए ही उसने पुत्र को जन्म दिया। महापुरुष (मातंग) के संयोग से प्राप्त वह कुमार अत्यंत दर्शनीय और लक्षणों से संपन्न था। "महाब्रह्मा का पुत्र उत्पन्न हुआ है"—यह जानकर संपूर्ण जम्बूद्वीप में एक ही कोलाहल मच गया। "यह कुमार के दूध और आभूषणों के लिए हो"—ऐसा कहकर जगह-जगह से आया हुआ धन एक हजार करोड़ हो गया। इतने में उनका निवास-स्थान भी बनकर तैयार हो गया। "कुमार का नामकरण करेंगे"—ऐसा सोचकर घर को सजाया गया, कुमार को गंधोदक से स्नान कराकर अलंकृत किया गया और मंडप में जन्म लेने के कारण उसका नाम 'माण्डव्य' रखा गया।


Kumāro sukhena saṃvaḍḍhamāno sippuggahaṇavayapattoti sakalajambudīpe sippajānanakā tassa santike āgantvā sippaṃ sikkhāpenti. Kumāro medhāvī paññavā sutaṃ sutaṃ mutaṃ āvuṇanto viya gaṇhāti, gahitagahitaṃ suvaṇṇaghaṭe pakkhittatelaṃ viya tiṭṭhati. Yāvatā vācuggatā pariyatti atthi, tena anuggahitā nāma nāhosi. Brāhmaṇā taṃ parivāretvā caranti, sopi brāhmaṇabhatto ahosi. Gehe asītibrāhmaṇasahassāni niccabhattaṃ bhuñjanti. Gehampissa sattadvārakoṭṭhakaṃ mahantaṃ ahosi. Gehe maṅgaladivase jambudīpavāsīhi pesitadhanaṃ koṭisahassamattaṃ ahosi.

कुमार सुखपूर्वक बड़ा होने लगा और जब वह शिल्प (विद्या) सीखने की आयु का हुआ, तब संपूर्ण जम्बूद्वीप के शिल्प-वेत्ता उसके पास आकर उसे विद्या सिखाने लगे। कुमार मेधावी और प्रज्ञावान था; वह जो कुछ भी सुनता, उसे वैसे ही ग्रहण कर लेता जैसे मोतियों को धागे में पिरोया जाता है। ग्रहण की हुई प्रत्येक विद्या उसके भीतर वैसे ही स्थिर रहती जैसे स्वर्ण-कलश में रखा हुआ सिंह-तेल। जितनी भी कंठस्थ विद्याएँ (परियत्ति) थीं, उनमें से ऐसी कोई नहीं थी जो उसने न सीखी हो। ब्राह्मण उसे घेरकर चलते थे और वह भी ब्राह्मणों का भक्त (भोजनदाता) बन गया। उसके घर में अस्सी हजार ब्राह्मण नित्य भोजन करते थे। उसका घर भी सात द्वारों वाला और अत्यंत विशाल था। गृह-प्रवेश के मंगल-दिवस पर जम्बूद्वीप के निवासियों द्वारा भेजा गया धन लगभग एक हजार करोड़ था।


Bodhisatto āvajjesi – ‘‘pamatto nu kho kumāro appamatto’’ti. Athassa taṃ pavattiṃ ñatvā – ‘‘brāhmaṇabhatto jāto, yattha dinnaṃ mahapphalaṃ hoti, taṃ na jānāti, gacchāmi naṃ damemī’’ti cīvaraṃ pārupitvā bhikkhābhājanaṃ gahetvā – ‘‘dvārakoṭṭhakā atisambādhā, na sakkā koṭṭhakena pavisitu’’nti ākāsenāgantvā asītibrāhmaṇasahassānaṃ bhuñjanaṭṭhāne ākāsaṅgaṇe otari. Maṇḍabyakumāropi suvaṇṇakaṭacchuṃ gāhāpetvā – ‘‘idha sūpaṃ detha idha odana’’nti parivisāpento bodhisattaṃ disvā daṇḍakena ghaṭṭitaāsiviso viya kupitvā imaṃ gāthamāha –

बोधिसत्व ने विचार किया— "क्या कुमार प्रमादी है या अप्रमादी?" तब उसकी स्थिति जानकर उन्होंने सोचा— "यह केवल ब्राह्मणों का भक्त हो गया है; जहाँ दान देने से महाफल होता है, उसे यह नहीं जानता। मैं जाकर उसे सुशिक्षित (विनीत) करूँगा।" ऐसा सोचकर उन्होंने चीवर धारण किया, भिक्षा-पात्र लिया और यह सोचकर कि "द्वार बहुत संकीर्ण (भीड़भाड़ वाले) हैं, द्वार से प्रवेश करना संभव नहीं है," वे आकाश मार्ग से आए और जहाँ अस्सी हजार ब्राह्मण भोजन कर रहे थे, उस आंगन में उतरे। माण्डव्य कुमार भी स्वर्ण-कड़छी हाथ में लिए "यहाँ सूप (दाल) दो, यहाँ भात दो" कहते हुए भोजन परोसवा रहा था। बोधिसत्व को देखकर वह डंडे से छुए गए विषैले सर्प की तरह कुपित हो गया और यह गाथा कही—


‘‘Kuto nu āgacchasi dummavāsī,

Otallako paṃsupisācakova;

Saṅkāracoḷaṃ paṭimuñca kaṇṭhe,

Ko re tuvaṃ hosi adakkhiṇeyyo’’ti. (jā. 1.15.1);

"अरे ओ! तू कहाँ से आ रहा है? तू तो गंदे वस्त्रों वाला, धूल-पिशाच जैसा और नीच है। तूने गले में कूड़े के ढेर से उठाया हुआ चिथड़ा लपेट रखा है। तू कौन है? तू दान के योग्य नहीं है।"


Atha naṃ mahāsatto akujjhitvāva ovadanto āha –

तब महासत्व ने बिना क्रोधित हुए, उसे उपदेश देते हुए कहा—


‘‘Annaṃ tavedaṃ pakataṃ yasassi,

Taṃ khajjare bhuñjare piyyare ca;

Jānāsi maṃ tvaṃ paradattūpajīviṃ,

Uttiṭṭha piṇḍaṃ labhataṃ sapāko’’ti. (jā. 1.15.2);

हे यशस्वी! यहाँ तुम्हारे लिए तैयार किया गया यह अन्न है। उसे लोग चबाते हैं, खाते हैं और पीते हैं। तुम मुझ पर क्यों क्रोधित हो रहे हो? क्या तुम मुझे दूसरों के दिए हुए पर जीवित रहने वाला जानते हो? इस चांडाल को भी बचा हुआ भोजन प्राप्त करने दो।


So nayidaṃ tumhādisānaṃ paṭiyattanti dassento āha –

उसने यह दिखाते हुए कहा कि यह (भोजन) आप जैसों के लिए तैयार नहीं किया गया है—


‘‘Annaṃ mamedaṃ pakataṃ brāhmaṇānaṃ,

Atthatthitaṃ saddahato mamedaṃ;

Apehi etto kimidhaṭṭhitosi,

Na mādisā tuyhaṃ dadanti jammā’’ti. (jā. 1.15.3);

“यह अन्न मैंने ब्राह्मणों के लिए तैयार किया है। परलोक के लाभ में विश्वास रखने वाले मेरे द्वारा यह तैयार किया गया है। यहाँ से चले जाओ, यहाँ क्यों खड़े हो? ओ नीच! मुझ जैसे लोग तुम जैसों को दान नहीं देते।”


Atha bodhisatto ‘‘dānaṃ nāma saguṇassapi nigguṇassapi yassa kassaci dātabbaṃ, yathā hi ninnepi thalepi patiṭṭhāpitaṃ bījaṃ pathavīrasaṃ āporasañca āgamma sampajjati, evaṃ nipphalaṃ nāma natthi, sukhette vapitabījaṃ viya guṇavante mahapphalaṃ hotī’’ti dassetuṃ imaṃ gāthamāha –

तब बोधिसत्व ने यह दिखाने के लिए कि “दान गुणवान और निर्गुण, किसी को भी दिया जाना चाहिए; जैसे ऊँची या नीची भूमि में बोया गया बीज पृथ्वी और जल के रस को पाकर फलता-फूलता है, वैसे ही कोई भी दान निष्फल नहीं होता, और गुणवान व्यक्ति को दिया गया दान उत्तम खेत में बोए गए बीज की तरह महान फल देने वाला होता है,” यह गाथा कही—


‘‘Thale ca ninne ca vapanti bījaṃ,

Anūpakhette phalamāsamānā;

Etāya saddhāya dadāhi dānaṃ,

Appeva ārādhaye dakkhiṇeyye’’ti. (jā. 1.15.4);

“फल की इच्छा रखने वाले लोग ऊँची और नीची दोनों प्रकार की भूमि में बीज बोते हैं। इसी श्रद्धा से तुम भी दान दो, संभव है कि तुम किसी सुपात्र (दक्षिणेय) को प्रसन्न कर सको।”


Atha kumāro kodhābhibhūto – ‘‘kenimassa muṇḍakassa paveso dinno’’ti dvārarakkhādayo tajjetvā –

तब क्रोध से अभिभूत होकर उस युवक ने द्वारपालों आदि को यह कहते हुए धमकाया— “इस मुण्डित (सिर मुँडाए हुए) को यहाँ प्रवेश किसने दिया?”


‘‘Khettāni mayhaṃ viditāni loke,

Yesāhaṃ bījāni patiṭṭhapemi;

Ye brāhmaṇā jātimantūpapannā,

Tānīdha khettāni supesalānī’’ti. (jā. 1.15.5) –

“संसार में मुझे वे खेत ज्ञात हैं जहाँ मैं (पुण्य के) बीज बोता हूँ। जो ब्राह्मण उत्तम कुल में जन्मे हैं और वेदों के ज्ञाता हैं, वे ही यहाँ शीलवान और उत्तम खेत हैं।”


Gāthaṃ vatvā ‘‘imaṃ jammaṃ veṇupadarena pothetvā gīvāyaṃ gahetvā sattapi dvārakoṭṭhake atikkamitvā bahi nīharathā’’ti āha. Atha naṃ mahāpuriso āha –

यह गाथा कहकर उसने कहा, “इस नीच को बाँस की छड़ी से पीटकर, गर्दन से पकड़कर सातों द्वारों से बाहर निकाल दो।” तब महापुरुष (बोधिसत्व) ने उससे कहा—


‘‘Giriṃ nakhena khaṇasi, ayo dantebhi khādasi;

Jātavedaṃ padahasi, yo isiṃ paribhāsasī’’ti. (jā. 1.15.9);

“जो ऋषि का अपमान करता है, वह मानो अपने नाखूनों से पर्वत खोद रहा है, दाँतों से लोहा चबा रहा है और अपने शरीर से अग्नि को दबाने की चेष्टा कर रहा है।”


Evañca pana vatvā – ‘‘sace myāyaṃ hatthe vā pāde vā gaṇhāpetvā dukkhaṃ uppādeyya, bahuṃ apuññaṃ pasaveyyā’’ti sattānuddayatāya vehāsaṃ abbhuggantvā antaravīthiyaṃ otari. Bhagavā sabbaññutaṃ patto tamatthaṃ pakāsento imaṃ gāthamāha –

ऐसा कहकर— “यदि यह मेरे हाथ या पैर पकड़वाकर मुझे कष्ट पहुँचाएगा, तो इसे बहुत पाप लगेगा”—प्राणियों के प्रति करुणा के कारण वे आकाश में उड़ गए और मुख्य मार्ग पर उतरे। भगवान बुद्ध ने बुद्धत्व प्राप्त करने के बाद इस अर्थ को प्रकाशित करते हुए यह गाथा कही—


‘‘Idaṃ vatvāna mātaṅgo, isi saccaparakkamo;

Antalikkhasmiṃ pakkāmi, brāhmaṇānaṃ udikkhata’’nti. (jā. 1.15.10);

“सत्य पराक्रमी ऋषि मातंग यह कहकर, ब्राह्मणों के देखते-देखते ही आकाश मार्ग से चले गए।”


Tāvadeva nagararakkhikadevatānaṃ jeṭṭhakadevarājā maṇḍabyassa gīvaṃ parivattesi. Tassa mukhaṃ parivattetitvā pacchāmukhaṃ jātaṃ, akkhīni parivattāni, mukhena kheḷaṃ vamati, sarīraṃ thaddhaṃ sūle āropitaṃ viya ahosi. Asītisahassā paricārakayakkhā asītibrāhmaṇasahassāni tatheva akaṃsu. Vegena gantvā brahmapajāpatiyā ārocayiṃsu. Sā taramānarūpā āgantvā taṃ vippakāraṃ disvā gāthamāha –

उसी क्षण नगर-रक्षक देवताओं के प्रधान देवराज ने मांडव्य की गर्दन मरोड़ दी। उसका मुख पीछे की ओर हो गया, आँखें उलट गईं, मुँह से लार बहने लगी और शरीर सूली पर चढ़ाए हुए व्यक्ति की तरह जकड़ गया। अस्सी हजार सेवक यक्षों ने अस्सी हजार ब्राह्मणों के साथ भी वैसा ही किया। उन्होंने शीघ्रता से जाकर ब्रह्मा (मांडव्य के पिता) की पत्नी दिट्ठमंगालिका को सूचित किया। वह घबराती हुई आई और उस विकृति को देखकर यह गाथा कही—


‘‘Āvedhitaṃ piṭṭhito uttamaṅgaṃ,

Bāhuṃ pasāreti akammaneyyaṃ;

Setāni akkhīni yathā matassa,

Ko me imaṃ puttamakāsi eva’’nti. (jā. 1.15.11);

“सिर पीछे की ओर मुड़ गया है, भुजाएँ जकड़कर फैल गई हैं और आँखें मृतक की भाँति सफेद हो गई हैं। मेरे इस पुत्र की ऐसी दशा किसने की?”


Athassā ārocesuṃ –

तब उन्होंने उसे बताया—


‘‘Idhāgamā samaṇo dummavāsī,

Otallako paṃsupisācakova,

Saṅkāracoḷaṃ paṭimuñca kaṇṭhe,

So te imaṃ puttamakāsi eva’’nti. (jā. 1.15.12);

“यहाँ एक गंदे वस्त्र वाला, धूल-पिशाच जैसा नीच श्रमण आया था, जिसने गले में कूड़े के ढेर से मिला हुआ चिथड़ा लपेट रखा था। उसी ने तुम्हारे पुत्र की ऐसी दशा की है।”


Sā sutvāva aññāsi – ‘‘mayhaṃ yasadāyako ayyo anukampāya puttassa pamattabhāvaṃ ñatvā āgato bhavissatī’’ti. Tato upaṭṭhāke pucchi –

यह सुनकर वह समझ गई— “मुझे वैभव प्रदान करने वाले वे आर्य (मातंग) ही पुत्र की प्रमादपूर्ण अवस्था को जानकर करुणावश यहाँ आए होंगे।” तब उसने सेवकों से पूछा—


‘‘Katamaṃ disaṃ agamā bhūripañño,

Akkhātha me māṇavā etamatthaṃ;

Gantvāna taṃ paṭikaremu accayaṃ,

Appeva naṃ putta labhemu jīvita’’nti. (jā. 1.15.13);

“वे महाप्रज्ञ किस दिशा में गए हैं? हे युवकों! मुझे यह बात बताओ। हम उनके पास जाकर इस अपराध का प्रायश्चित करेंगे, ताकि शायद मेरे पुत्र को जीवनदान मिल सके।”


Te āhaṃsu –

उन्होंने कहा—


‘‘Vehāyasaṃ agamā bhūripañño,

Pathaddhuno pannaraseva cando;

Apicāpi so purimadisaṃ agacchi,

Saccappaṭiñño isi sādhurūpo’’ti. (jā. 1.15.14);

“वे महाप्रज्ञ आकाश मार्ग से वैसे ही चले गए जैसे पूर्णिमा का चंद्रमा आकाश में चलता है। वे सत्य-प्रतिज्ञ और साधु-स्वभाव वाले ऋषि पूर्व दिशा की ओर गए हैं।”


Mahāpurisopi antaravīthiyaṃ otiṇṇaṭṭhānato paṭṭhāya – ‘‘mayhaṃ padavaḷañjaṃ hatthiassādīnaṃ vasena mā antaradhāyittha, diṭṭhamaṅgalikāyeva naṃ passatu, mā aññe’’ti adhiṭṭhahitvā piṇḍāya caritvā yāpanamattaṃ missakodanaṃ gahetvā paṭikkamanasālāyaṃ nisinno bhuñjitvā thokaṃ bhuttāvasesaṃ bhikkhābhājaneyeva ṭhapesi. Diṭṭhamaṅgalikāpi pāsādā oruyha antaravīthiṃ paṭipajjamānā padavaḷañjaṃ disvā – ‘‘idaṃ mayhaṃ yasadāyakassa ayyassa pada’’nti padānusārenāgantvā vanditvā āha – ‘‘tumhākaṃ, bhante, dāsena katāparādhaṃ mayhaṃ khamatha, na hi tumhe kodhavasikā nāma, detha me puttassa jīvita’’nti.

महापुरुष ने भी मुख्य मार्ग पर उतरने के स्थान से यह संकल्प किया— “मेरा पद-चिह्न हाथियों और घोड़ों के चलने से भी न मिटे, केवल दिट्ठमंगालिका ही उसे देख पाए, अन्य कोई नहीं।” ऐसा अधिष्ठान कर वे भिक्षा के लिए घूमे और जीवन-निर्वाह के योग्य मिश्रित अन्न लेकर विश्राम-शाला में बैठकर भोजन किया और थोड़ा सा बचा हुआ भोजन पात्र में ही छोड़ दिया। दिट्ठमंगालिका भी प्रासाद से उतरकर मुख्य मार्ग पर आई और पद-चिह्न देखकर— “यह मेरे वैभव-दाता आर्य का पद-चिह्न है”—यह सोचकर पद-चिह्नों का अनुसरण करते हुए वहाँ पहुँची। उन्हें वंदना कर उसने कहा— “भन्ते! आपके दास (मांडव्य) द्वारा किए गए अपराध को क्षमा करें। आप जैसे महापुरुष क्रोध के वश में नहीं होते, मेरे पुत्र को जीवनदान दें।”


Evañca pana vatvā –

और ऐसा कहकर—


‘‘Āvedhitaṃ piṭṭhito uttamaṅgaṃ,

Bāhuṃ pasāreti akammaneyyaṃ;

Setāni akkhīni yathā matassa,

Ko me imaṃ puttamakāsi eva’’nti. (jā. 1.15.15) –

“सिर पीछे की ओर मुड़ गया है, भुजाएँ जकड़कर फैल गई हैं और आँखें मृतक की भाँति सफेद हो गई हैं। मेरे इस पुत्र की ऐसी दशा किसने की?”—यह गाथा कही।


Gāthaṃ abhāsi. Mahāpuriso āha – ‘‘na mayaṃ evarūpaṃ karoma, pabbajitaṃ pana hiṃsante disvā pabbajitesu sagāravāhi bhūtayakkhadevatāhi kataṃ bhavissatī’’ti.

महापुरुष ने कहा— “हम ऐसा कार्य नहीं करते। परंतु किसी प्रव्रजित (ऋषि) को सताते हुए देखकर, प्रव्रजितों के प्रति श्रद्धा रखने वाले भूतों, यक्षों या देवताओं ने ही ऐसा किया होगा।”


Kevalaṃ, bhante, tumhākaṃ manopadoso mā hotu, devatāhi kataṃ hotu, sukhamāpayā, bhante, devatā, apicāhaṃ, bhante, kathaṃ paṭipajjāmīti. Tena hi osadhaṃ te kathessāmi, mama bhikkhābhājane bhuttāvasesaṃ bhattamatthi, tattha thokaṃ udakaṃ āsiñcitvā thokaṃ gahetvā tava puttassa mukhe pakkhipa, avasesaṃ udakacāṭiyaṃ āloḷetvā asītiyā brāhmaṇasahassānaṃ mukhe pakkhipāti. Sā evaṃ karissāmīti bhattaṃ gahetvā mahāpurisaṃ vanditvā gantvā tathā akāsi.

"भन्ते! केवल आपके मन में द्वेष न हो, यह देवताओं द्वारा किया गया हो। भन्ते! देवता सुख चाहते हैं। किन्तु भन्ते! मैं कैसे आचरण करूँ?" (उसने कहा)। "तो फिर मैं तुम्हें औषधि बताऊँगा। मेरे भिक्षा-पात्र में भोजन का अवशेष (जूठन) है, उसमें थोड़ा पानी डालकर, थोड़ा लेकर अपने पुत्र के मुख में डाल दो। शेष को पानी के घड़े में घोलकर अस्सी हजार ब्राह्मणों के मुख में डाल दो।" उसने "ऐसा ही करूँगी" कहकर भोजन लिया, महापुरुष को वन्दना की और जाकर वैसा ही किया।


Mukhe pakkhittamatte jeṭṭhakadevarājā – ‘‘sāmimhi sayaṃ bhesajjaṃ karonte amhehi na sakkā kiñci kātu’’nti kumāraṃ vissajjesi. Sopi khipitvā kiñci dukkhaṃ appattapubbo viya pakativaṇṇo ahosi. Atha naṃ mātā avoca – ‘‘passa tāta tava kulupakānaṃ hirottapparahitānaṃ vippakāraṃ, samaṇā pana na evarūpā honti, samaṇe tāta bhojeyyāsī’’ti. Tato sesakaṃ udakacāṭiyaṃ āluḷāpetvā brāhmaṇānaṃ mukhe pakkhipāpesi. Yakkhā tāvadeva vissajjetvā palāyiṃsu. Brāhmaṇā khipitvā khipitvā uṭṭhahitvā kiṃ amhākaṃ mukhe pakkhittanti pucchiṃsu. Mātaṅgaisissa ucchiṭṭhabhattanti. Te ‘‘caṇḍālassa ucchiṭṭhakaṃ khādāpitamhā, abrāhmaṇā dānimhā jātā, idāni no brāhmaṇā ‘asuddhabrāhmaṇā ime’ti sambhogaṃ na dassantī’’ti tato palāyitvā majjharaṭṭhaṃ gantvā majjharājassa nagare aggāsanikā brāhmaṇā nāma mayanti rājagehe bhuñjanti.

मुख में डालते ही ज्येष्ठ देवराज ने यह सोचकर कि "जब स्वामी स्वयं औषधि कर रहे हैं, तो हम कुछ नहीं कर सकते", कुमार को छोड़ दिया। वह भी झटककर ऐसे सामान्य वर्ण वाला हो गया जैसे पहले कभी कोई दुःख न पाया हो। तब उसकी माता ने उससे कहा— "तात! अपने कुल-पुरोहितों के इस दुराचार को देखो जो लज्जा और भय से रहित हैं; किन्तु श्रमण ऐसे नहीं होते। तात! तुम श्रमणों को भोजन कराओ।" तब उसने शेष बचे हुए को पानी के घड़े में घुलवाकर ब्राह्मणों के मुख में डलवा दिया। यक्ष उसी क्षण उन्हें छोड़कर भाग गए। ब्राह्मण झटक-झटक कर और उठकर पूछने लगे— "हमारे मुख में क्या डाला गया है?" "मातंग ऋषि का उच्छिष्ट (जूठन) भोजन।" वे सोचने लगे— "हमें चाण्डाल का जूठन खिला दिया गया है, अब हम अब्राह्मण हो गए हैं। अब (शुद्ध) ब्राह्मण हमें 'ये अशुद्ध ब्राह्मण हैं' कहकर साथ नहीं बैठाएंगे।" वे वहाँ से भागकर मध्यदेश गए और मध्यराज के नगर में "हम श्रेष्ठ आसनों वाले ब्राह्मण हैं" कहकर राजभवन में भोजन करने लगे।


Tasmiṃ samaye bodhisatto pāpaniggahaṃ karonto mānajātike nimmadayanto vicarati. Atheko ‘‘jātimantatāpaso nāma mayā sadiso natthī’’ti aññesu saññampi na karoti. Bodhisatto taṃ gaṅgātīre vasamānaṃ disvā ‘‘mānaniggahamassa karissāmī’’ti tattha agamāsi. Taṃ jātimantatāpaso pucchi – ‘‘kiṃ jacco bhava’’nti? Caṇḍālo ahaṃ ācariyāti. Apehi caṇḍāla apehi caṇḍāla, heṭṭhāgaṅgāya vasa, mā uparigaṅgāya udakaṃ ucchiṭṭhamakāsīti.

उस समय बोधिसत्व पापियों का निग्रह करते हुए और अभिमानी लोगों का मान-मर्दन करते हुए विचर रहे थे। तब 'जातिमन्त' नामक एक तपस्वी "मेरे समान कोई नहीं है" ऐसा मानकर दूसरों की गिनती ही नहीं करता था। बोधिसत्व ने उसे गंगा के किनारे रहते हुए देखकर सोचा— "मैं इसका मान-मर्दन करूँगा" और वहाँ गए। जातिमन्त तपस्वी ने उनसे पूछा— "आप किस जाति के हैं?" "आचार्य! मैं चाण्डाल हूँ।" "अरे चाण्डाल, दूर हट! अरे चाण्डाल, दूर हट! गंगा के निचले हिस्से में रह, ऊपर की गंगा के जल को जूठा मत कर।"


Bodhisatto – ‘‘sādhu ācariya, tumhehi vuttaṭṭhāne vasissāmī’’ti heṭṭhāgaṅgāya vasanto ‘‘gaṅgāya udakaṃ paṭisotaṃ sandatū’’ti adhiṭṭhāsi. Jātimantatāpaso pātova gaṅgaṃ oruyha udakaṃ ācamati, jaṭā dhovati. Bodhisatto dantakaṭṭhaṃ khādanto piṇḍaṃ piṇḍaṃ kheḷaṃ udake pāteti. Dantakaṭṭhakucchiṭṭhakampi tattheva pavāheti. Yathā ce taṃ aññattha alaggitvā tāpasasseva jaṭāsu laggati, tathā adhiṭṭhāsi. Kheḷampi dantakaṭṭhampi tāpasassa jaṭāsuyeva patiṭṭhāti.

बोधिसत्व ने कहा— "ठीक है आचार्य, आप द्वारा बताए गए स्थान पर ही रहूँगा।" गंगा के निचले भाग में रहते हुए उन्होंने अधिष्ठान किया— "गंगा का जल धारा के विपरीत (ऊपर की ओर) बहे।" जातिमन्त तपस्वी प्रातःकाल ही गंगा में उतरकर आचमन करने लगा और जटाएँ धोने लगा। बोधिसत्व दातून करते हुए थूक के गोले जल में गिराने लगे। दातून के टुकड़ों को भी वहीं प्रवाहित कर दिया। उन्होंने ऐसा अधिष्ठान किया कि वह कहीं और न लगकर केवल तपस्वी की जटाओं में ही फँस जाए। थूक और दातून तपस्वी की जटाओं में ही जाकर टिक गए।


Tāpaso caṇḍālassidaṃ kammaṃ bhavissatīti vippaṭisārī hutvā gantvā pucchi – ‘‘idaṃ, bho caṇḍāla, gaṅgāya udakaṃ tayā paṭisotagāmikata’’nti? Āma ācariya. Tena hi tvaṃ heṭṭhāgaṅgāya mā vasa, uparigaṅgāya vasāti. Sādhu ācariya, tumhehi vuttaṭṭhāne vasissāmīti tattha vasanto iddhiṃ paṭippassambhesi, udakaṃ yathāgatikameva jātaṃ. Puna tāpaso tadeva byasanaṃ pāpuṇi. So puna gantvā bodhisattaṃ pucchi, – ‘‘bho caṇḍāla, tvamidaṃ gaṅgāya udakaṃ kālena paṭisotagāmiṃ kālena anusotagāmiṃ karosī’’ti? Āma ācariya. Caṇḍāla, ‘‘tvaṃ sukhavihārīnaṃ pabbajitānaṃ sukhena vasituṃ na desi, sattame te divase sattadhā muddhā phalatū’’ti. Sādhu acariya, ahaṃ pana sūriyassa uggantuṃ na dassāmīti.

तपस्वी ने "यह उस चाण्डाल का ही काम होगा" ऐसा सोचकर खिन्न होते हुए जाकर पूछा— "हे चाण्डाल! क्या तुमने गंगा के इस जल को धारा के विपरीत बहने वाला बनाया है?" "हाँ आचार्य!" "तो फिर तुम गंगा के निचले भाग में मत रहो, ऊपर के भाग में रहो।" "ठीक है आचार्य, आप द्वारा बताए गए स्थान पर ही रहूँगा।" वहाँ रहते हुए उन्होंने अपनी ऋद्धि (शक्ति) को रोक लिया, जिससे जल पहले की तरह ही बहने लगा। फिर तपस्वी को वही कष्ट हुआ। उसने पुनः जाकर बोधिसत्व से पूछा— "हे चाण्डाल! क्या तुम गंगा के इस जल को कभी ऊपर की ओर और कभी नीचे की ओर बहने वाला बना देते हो?" "हाँ आचार्य!" "चाण्डाल! तुम सुखपूर्वक रहने वाले प्रव्रजितों को सुख से रहने नहीं देते, सातवें दिन तुम्हारे सिर के सात टुकड़े हो जाएँ!" "ठीक है आचार्य, किन्तु मैं सूर्य को उदय नहीं होने दूँगा।"


Atha mahāsatto cintesi – ‘‘etassa abhisāpo etasseva upari patissati, rakkhāmi na’’nti sattānuddayatāya punadivase iddhiyā sūriyassa uggantuṃ na adāsi. Iddhimato iddhivisayo nāma acinteyyo, tato paṭṭhāya aruṇuggaṃ na paññāyati, rattindivaparicchedo natthi, kasivaṇijjādīni kammāni payojento nāma natthi.

तब महासत्व ने सोचा— "इसका शाप इसी के ऊपर गिरेगा, मैं इसकी रक्षा करूँगा।" प्राणियों के प्रति करुणा के कारण अगले दिन उन्होंने अपनी ऋद्धि से सूर्य को उदय नहीं होने दिया। ऋद्धिमान की ऋद्धि का विषय अचिन्त्य होता है। तब से अरुणोदय (भोर) दिखाई नहीं दिया, रात और दिन का भेद मिट गया, खेती और व्यापार आदि कार्यों में प्रवृत्त होने वाला कोई न रहा।


Manussā – ‘‘yakkhāvaṭṭo nu kho ayaṃ bhūtadevaṭṭonāgasupaṇṇāvaṭṭo’’ti upaddavappattā ‘‘kiṃ nu kho kātabba’’nti cintetvā ‘‘rājakulaṃ nāma mahāpaññaṃ, lokassa hitaṃ cintetuṃ sakkoti, tattha gacchāmā’’ti rājakulaṃ gantvā tamatthaṃ ārocesuṃ. Rājā sutvā bhītopi abhītākāraṃ katvā – ‘‘mā tātā bhāyatha, imaṃ kāraṇaṃ gaṅgātīravāsī jātimantatāpaso jānissati, taṃ pucchitvā nikkaṅkhā bhavissāmā’’ti katipayeheva atthacarakehi manussehi saddhiṃ tāpasaṃ upasaṅkamitvā katapaṭisanthāro tamatthaṃ pucchi. Tāpaso āha – ‘‘āma mahārāja, eko caṇḍālo atthi, so imaṃ gaṅgāya udakaṃ kālena anusotagāmiṃ kālena patisotagāmiṃ karoti, mayā tadatthaṃ kiñci kathitaṃ atthi, taṃ pucchatha, so jānissatī’’ti.

लोग— "क्या यह यक्षों का उपद्रव है या भूतों, देवों, नागों अथवा गरुड़ों का?" ऐसा सोचकर विपत्ति में पड़ गए और विचार करने लगे— "अब क्या किया जाए?" उन्होंने सोचा— "राजकुल (राजा) महाप्रज्ञावान होता है, वह लोक के हित का विचार कर सकता है, वहीं चलते हैं।" वे राजकुल गए और वह बात बताई। राजा ने सुनकर, डरे होने पर भी निडर होने का अभिनय करते हुए कहा— "तात! डरो मत, इस कारण को गंगा-तट पर रहने वाला जातिमन्त तपस्वी जानता होगा, उससे पूछकर हम संशय-रहित हो जाएँगे।" वह कुछ हितैषी मनुष्यों के साथ तपस्वी के पास गया और कुशल-क्षेम पूछकर उस विषय में पूछा। तपस्वी ने कहा— "हाँ महाराज! एक चाण्डाल है, वह गंगा के इस जल को कभी धारा के अनुकूल और कभी प्रतिकूल कर देता है। मैंने उस विषय में उससे कुछ कहा है, उसी से पूछिए, वही जानता होगा।"


Rājā mātaṅgaisissa santikaṃ gantvā – ‘‘tumhe, bhante, aruṇassa uggantuṃ na dethā’’ti pucchi. Āma, mahārājāti. Kiṃ kāraṇā bhanteti? Jātimantatāpasakāraṇā, mahārāja, jātimantatāpasena āgantvā maṃ vanditvā khamāpitakāle dassāmi mahārājāti. Rājā gantvā ‘‘etha ācariya, tāpasaṃ khamāpethā’’ti āha. Nāhaṃ, mahārāja, caṇḍālaṃ vandāmīti. Mā ācariya, evaṃ karotha, janapadassa mukhaṃ passathāti. So puna paṭikkhipiyeva. Rājā bodhisattaṃ upasaṅkamitvā ‘‘ācariyo khamāpetuṃ na icchitī’’ti āha. Akhamāpite ahaṃ sūriyaṃ na muñcāmīti. Rājā ‘‘ayaṃ khamāpetuṃ na icchati, ayaṃ akhamāpite sūriyaṃ na muñcati, kiṃ amhākaṃ tena tāpasena, lokaṃ olokessāmā’’ti ‘‘gacchatha, bho, tāpasasantikaṃ, taṃ hatthesu ca pādesu ca gahetvā mātaṅgaisissa pādamūle netvā nipajjāpetvā khamāpetha etassa janapadānuddayataṃ paṭiccā’’ti āha. Te rājapurisā gantvā taṃ tathā katvā ānetvā mātaṅgaisissa pādamūle nipajjāpetvā khamāpesuṃ.

राजा मातंग ऋषि के पास गया और पूछा— "भन्ते! आप अरुण (भोर) को क्यों नहीं उगने दे रहे हैं?" (ऋषि ने कहा) "हाँ महाराज!" (राजा ने पूछा) "भन्ते! किस कारण से?" (ऋषि ने कहा) "महाराज! जातिमान तापस के कारण। महाराज! जब जातिमान तापस आकर मुझे प्रणाम कर क्षमा माँगेगा, तब मैं (अरुण को) उगने दूँगा।" राजा ने जाकर कहा— "आचार्य! आइए, तापस से क्षमा माँगिए।" (उसने कहा) "महाराज! मैं चाण्डाल को प्रणाम नहीं करता।" (राजा ने कहा) "आचार्य! ऐसा न करें, जनपद (प्रजा) के मुख (कष्ट) को देखें।" उसने पुनः मना कर दिया। राजा ने बोधिसत्व के पास जाकर कहा— "आचार्य क्षमा माँगना नहीं चाहते।" (बोधिसत्व ने कहा) "क्षमा न माँगने पर मैं सूर्य को मुक्त नहीं करूँगा।" राजा ने (सोचा)— "यह क्षमा माँगना नहीं चाहता, और वह बिना क्षमा माँगे सूर्य को मुक्त नहीं करता; हमें उस तापस से क्या लेना-देना, हम तो संसार (प्रजा) की रक्षा करेंगे।" (राजा ने) कहा— "हे पुरुषों! तापस के पास जाओ, उसे हाथ-पैर से पकड़कर मातंग ऋषि के चरणों में ले जाकर लिटा दो और इस जनपद पर दया करते हुए उससे क्षमा मँगवाओ।" उन राजपुरुषों ने जाकर वैसा ही किया, उसे लाकर मातंग ऋषि के चरणों में लिटाया और क्षमा मँगवाई।


Ahaṃ nāma khamitabbaṃ khamāmi, apica kho pana etassa kathā etasseva upari patissati. Mayā sūriye vissajjite sūriyarasmi etassa matthake patissati, athassa sattadhā muddhā phalissati. Tañca kho panesa byasanaṃ mā pāpuṇātu, etha tumhe etaṃ galappamāṇe udake otāretvā mahantaṃ mattikāpiṇḍamassa sīse ṭhapetha. Athāhaṃ sūriyaṃ vissajjissāmi. Sūriyarasmi mattikāpiṇḍe patitvā taṃ sattadhā bhindissati. Athesa mattikāpiṇḍaṃ chaḍḍetvā nimujjitvā aññena titthena uttaratu, iti naṃ vadatha, evamassa sotthi bhavissatīti. Te manussā ‘‘evaṃ karissāmā’’ti tathā kāresuṃ. Tassāpi tatheva sotthi jātā. So tato paṭṭhāya – ‘‘jāti nāma akāraṇaṃ, pabbajitānaṃ abbhantare guṇova kāraṇa’’nti jātigottamānaṃ pahāya nimmado ahosi.

(मातंग ऋषि ने कहा) "मैं क्षमा करने योग्य को क्षमा करता हूँ, किन्तु इसकी बातें इसी के ऊपर गिरेंगी। जब मैं सूर्य को छोड़ूँगा, तो सूर्य की किरणें इसके मस्तक पर गिरेंगी, तब इसका सिर सात टुकड़ों में फट जाएगा। किन्तु इसे यह विनाश प्राप्त न हो, इसलिए तुम लोग इसे गले तक गहरे पानी में उतारकर इसके सिर पर एक बड़ा मिट्टी का ढेला रख दो। तब मैं सूर्य को मुक्त करूँगा। सूर्य की किरणें मिट्टी के ढेले पर गिरकर उसे सात टुकड़ों में तोड़ देंगी। तब यह मिट्टी के ढेले को छोड़कर, डुबकी लगाकर दूसरे घाट से निकल जाए—ऐसा इसे कहो, इससे इसका कल्याण होगा।" उन मनुष्यों ने "ऐसा ही करेंगे" कहकर वैसा ही किया। उसका भी वैसे ही कल्याण हुआ। वह तब से— "जाति कोई कारण नहीं है, प्रव्रजितों के बीच गुण ही कारण (प्रधान) है"—ऐसा मानकर जाति और गोत्र के मान को त्यागकर मद-रहित हो गया।


Iti jātimantatāpase damite mahājano bodhisattassa thāmaṃ aññāsi, mahākolāhalaṃ jātaṃ. Rājā attano nagaraṃ gamanatthāya bodhisattaṃ yāci. Mahāsatto paṭiññaṃ datvā tāni ca asītibrāhmaṇasahassāni damessāmi, paṭiññañca mocessāmīti majjharājassa nagaraṃ agamāsi. Brāhmaṇā bodhisattaṃ disvāva – bho, ‘‘ayaṃ so, bho mahācoro, āgato, idāneva sabbe ete mayhaṃ ucchiṭṭhakaṃ khāditvā abrāhmaṇā jātāti amhe pākaṭe karissati, evaṃ no idhāpi āvāso na bhavissati, paṭikacceva māressāmā’’ti rājānaṃ puna upasaṅkamitvā āhaṃsu – ‘‘tumhe, mahārāja, etaṃ caṇḍālapabbajitaṃ mā sādhurūpoti maññittha, esa garukamantaṃ jānāti, pathaviṃ gahetvā ākāsaṃ karoti, ākāsaṃ pathaviṃ, dūraṃ gahetvā santikaṃ karoti, santikaṃ dūraṃ, gaṅgaṃ nivattetvā uddhagāminiṃ karoti, icchanto pathaviṃ ukkhipitvā pātetuṃ maññe sakkoti. Parassa vā cittaṃ nāma sabbakālaṃ na sakkā gahetuṃ, ayaṃ idha patiṭṭhaṃ labhanto tumhākaṃ rajjampi nāseyya, jīvitantarāyampi vaṃsupacchedampi kareyya, amhākaṃ vacanaṃ karotha, mahārāja, ajjeva imaṃ māretuṃ vaṭṭatī’’ti.

इस प्रकार जातिमान तापस के दमित होने पर महाजन ने बोधिसत्व की शक्ति को जाना, और बड़ा कोलाहल हुआ। राजा ने अपने नगर चलने के लिए बोधिसत्व से प्रार्थना की। महासत्व ने वचन दिया और "उन अस्सी हजार ब्राह्मणों को भी दमित करूँगा और अपनी प्रतिज्ञा पूरी करूँगा"—ऐसा मन में विचार कर मज्झ राजा के नगर को गए। ब्राह्मणों ने बोधिसत्व को देखते ही कहा— "हे! यह वही महाचोर आया है। अब ये सभी मेरा जूठा खाकर अब्राह्मण हो गए हैं, यह हमें प्रकट (बेनकाब) कर देगा, जिससे यहाँ भी हमारा निवास नहीं रहेगा। पहले ही इसे मार डालते हैं।" उन्होंने राजा के पास जाकर पुनः कहा— "महाराज! इस चाण्डाल प्रव्रजित को सज्जन न समझें। यह भारी मन्त्र (तन्त्र) जानता है। यह पृथ्वी को पकड़कर आकाश बना देता है, आकाश को पृथ्वी; दूर को निकट कर देता है, निकट को दूर; गंगा को उलटकर ऊपर की ओर बहा देता है; लगता है यह इच्छा होने पर पृथ्वी को उठाकर पटक भी सकता है। दूसरे के चित्त को सदा वश में नहीं रखा जा सकता। यहाँ आश्रय पाकर यह आपके राज्य को भी नष्ट कर सकता है, जीवन के लिए संकट खड़ा कर सकता है और वंश का उच्छेद कर सकता है। महाराज! हमारी बात मानें, आज ही इसे मार देना उचित है।"


Rājāno nāma parapattiyā honti, iti so bahūnaṃ kathāvasena niṭṭhaṃ gato. Bodhisatto pana nagare piṇḍāya caritvā udakaphāsukaṭṭhāne missakodanaṃ bhuñjitvā rājuyyānaṃ gantvā nirāparādhatāya nirāsaṅko maṅgalasilāpaṭṭe nisīdi. Atīte cattālīsa, anāgate cattālīsāti asītikappe anussarituṃ samatthañāṇassa anāvajjanatāya muhuttamattake kāle sati nappahoti, rājā aññaṃ ajānāpetvā sayameva gantvā nirāvajjanatāya pamādena nisinnaṃ mahāpurisaṃ asinā paharitvā dve bhāge akāsi. Imassa rañño vijite aṭṭhamaṃ lohakūṭavassaṃ, navamaṃ kalalavassaṃ vassi. Iti imassāpi raṭṭhe nava vuṭṭhiyo patitā. So ca rājā sapariso mahāniraye nibbatto. Tenāha saṃkiccapaṇḍito –

राजा दूसरों के विश्वास पर चलने वाले होते हैं, इसलिए वह बहुतों की बातों के वश में होकर (हत्या के) निर्णय पर पहुँच गया। बोधिसत्व नगर में भिक्षाटन कर, जल के निकट सुखद स्थान पर मिश्रित अन्न (खिचड़ी) खाकर, राजा के उद्यान में गए और निष्पाप होने के कारण निडर होकर मंगल शिलापट्ट पर बैठ गए। अतीत के चालीस और अनागत के चालीस—इस प्रकार अस्सी कल्पों का अनुस्मरण करने में समर्थ ज्ञान होने पर भी, आवर्जन (चिन्तन) न करने के कारण, एक मुहूर्त मात्र के समय में स्मृति जागृत नहीं हुई। राजा ने दूसरों को बिना बताए स्वयं जाकर, चिन्तन न करने के कारण प्रमाद में बैठे हुए महापुरुष पर तलवार से प्रहार कर उनके दो टुकड़े कर दिए। इस राजा के राज्य में आठवीं लोह-कूट (लोहे के गोलों की) वर्षा और नौवीं कीचड़ की वर्षा हुई। इस प्रकार इस देश में नौ (प्रकार की) वर्षाएँ हुईं। वह राजा अपने परिजनों सहित महानरक में उत्पन्न हुआ। इसीलिए संकिच्च पण्डित ने कहा—


‘‘Upahacca manaṃ majjho, mātaṅgasmiṃ yasassine;

Sapārisajjo ucchinno, majjhāraññaṃ tadā ahūti’’. (jā. 2.19.96) –

"यशस्वी मातंग के प्रति मन में द्वेष रखकर राजा मज्झ अपने परिजनों सहित नष्ट हो गया, तब वह मज्झारण्य (मज्झ का जंगल) हो गया।"


Evaṃ majjhāraññassa araññabhūtabhāvo veditabbo. Mātaṅgassa pana isino vasena tadeva mātaṅgāraññanti vuttaṃ.

इस प्रकार मज्झारण्य के अरण्य (जंगल) बनने के भाव को समझना चाहिए। मातंग ऋषि के कारण ही उसे 'मातंगारण्य' कहा गया है।


66. Pañhapaṭibhānānīti pañhabyākaraṇāni. Paccanīkaṃ katabbanti paccanīkaṃ kātabbaṃ. Amaññissanti vilomabhāgaṃ gaṇhanto viya ahosinti attho.

66. 'पञ्हपटिभानानि' का अर्थ है प्रश्नों का उत्तर देना। 'पच्चनीकं कातब्बं' का अर्थ है प्रतिकूल कार्य करना। 'अमञ्ञिस्सन्ति' का अर्थ है—विपरीत पक्ष ग्रहण करने वाले के समान हुआ।


67. Anuviccakāranti anuvicāretvā cintetvā tulayitvā kātabbaṃ karohīti vuttaṃ hoti. Sādhu hotīti sundaro hoti. Tumhādisasmiñhi maṃ disvā maṃ saraṇaṃ gacchante nigaṇṭhaṃ disvā nigaṇṭhaṃ saraṇaṃ gacchante – ‘‘kiṃ ayaṃ upāli diṭṭhadiṭṭhameva saraṇaṃ gacchatī’’ti? Garahā uppajjissati, tasmā anuviccakāro tumhādisānaṃ sādhūti dasseti. Paṭākaṃ parihareyyunti te kira evarūpaṃ sāvakaṃ labhitvā – ‘‘asuko nāma rājā vā rājamahāmatto vā seṭṭhi vā amhākaṃ saraṇaṃ gato sāvako jāto’’ti paṭākaṃ ukkhipitvā nagare ghosentā āhiṇḍanti. Kasmā? Evaṃ no mahantabhāvo āvi bhavissatīti ca, sace tassa ‘‘kimahaṃ etesaṃ saraṇaṃ gato’’ti vippaṭisāro uppajjeyya, tampi so ‘‘etesaṃ me saraṇagatabhāvaṃ bahū jānanti, dukkhaṃ idāni paṭinivattitu’’nti vinodetvā na paṭikkamissatīti ca. ‘‘Tenāha paṭākaṃ parihareyyu’’nti.

67. "अनुविच्चकारं" (जाँच-परख कर करना) का अर्थ है - "भली-भांति विचार कर, चिंतन कर और तुलना कर जो करने योग्य है, उसे करो" - ऐसा कहा गया है। "साधु होति" का अर्थ है - अच्छा होता है। क्योंकि आप जैसे प्रसिद्ध व्यक्ति के लिए, मुझे देखकर मेरी शरण में आने पर, या किसी निगंठ को देखकर उसकी शरण में जाने पर - "यह उपालि जिसे भी देखता है, उसी की शरण में चला जाता है?" - ऐसी निंदा उत्पन्न होगी। इसलिए, आप जैसों के लिए जाँच-परख कर कार्य करना ही श्रेष्ठ है, यह दर्शाया गया है। "पताकं परिहरेय्युं" का अर्थ है - वे अन्यतीर्थिक इस प्रकार के प्रसिद्ध श्रावक को पाकर - "अमुक राजा, या राज-महामात्र, या श्रेष्ठी हमारी शरण में आ गया है, हमारा श्रावक बन गया है" - ऐसा कहकर, ध्वजा उठाकर नगर में घोषणा करते हुए घूमते हैं। क्यों? "इस प्रकार हमारी महानता प्रकट होगी" - ऐसा सोचकर; और यदि उस श्रावक को "मैं इनकी शरण में क्यों गया?" ऐसा पश्चाताप उत्पन्न हो, तो भी वह "बहुत से लोग जानते हैं कि मैं इनकी शरण में गया हूँ, अब पीछे हटना कठिन है" - ऐसा सोचकर उस पश्चाताप को दूर कर पीछे नहीं हटेगा। इसलिए कहा गया - "वे ध्वजा फहराएंगे"।


68. Opānabhūtanti paṭiyattaudapāno viya ṭhitaṃ. Kulanti tava nivesanaṃ. Dātabbaṃ maññeyyāsīti pubbe dasapi vīsatipi saṭṭhipi jane āgate disvā natthīti avatvā deti. Idāni maṃ saraṇaṃ gatakāraṇamattenava mā imesaṃ deyyadhammaṃ, upacchindittha, sampattānañhi dātabbamevāti ovadati. Sutametaṃ, bhanteti kuto sutaṃ? Nigaṇṭhānaṃ santikā, te kira kulagharesu evaṃ pakāsenti – ‘‘mayaṃ ‘yassa kassaci sampattassa dātabba’nti vadāma, samaṇo pana gotamo ‘mayhameva dānaṃ dātabbaṃ…pe… na aññesaṃ sāvakānaṃ dinnaṃ mahapphala’nti vadatī’’ti. Taṃ sandhāya ayaṃ gahapati ‘‘sutameta’’nti āha.

68. "ओपानभूतं" का अर्थ है - अच्छी तरह निर्मित कुएं के समान स्थित। "कुलं" का अर्थ है - तुम्हारा घर। "दातब्बं मञ्ञेय्यासि" का अर्थ है - पहले दस, बीस या साठ व्यक्तियों के आने पर उन्हें देखकर "नहीं है" ऐसा न कहकर दान देता था। अब केवल मेरी शरण में आने के कारण ही इन याचकों के लिए दान को मत रोको, क्योंकि आए हुए याचकों को दान देना ही चाहिए - ऐसा उपदेश देते हैं। "भन्ते! यह सुना गया है" - यह कहाँ से सुना? निगंठों के पास से। वे गृहस्थों के घरों में इस प्रकार प्रचार करते हैं - "हम कहते हैं कि जो कोई भी आए उसे दान देना चाहिए, परंतु श्रमण गौतम कहते हैं कि 'केवल मुझे ही दान देना चाहिए... अन्य के श्रावकों को दिया गया दान महाफलदायी नहीं होता'"। इसी के संदर्भ में गृहपति ने कहा - "यह सुना गया है"।


69. Anupubbiṃ kathanti dānānantaraṃ sīlaṃ, sīlānantaraṃ saggaṃ, saggānantaraṃ magganti evaṃ anupaṭipāṭikathaṃ. Tattha dānakathanti idaṃ dānaṃ nāma sukhānaṃ nidānaṃ, sampattīnaṃ mūlaṃ, bhogānaṃ patiṭṭhā, visamagatassa tāṇaṃ leṇaṃ gatiparāyaṇaṃ, idhalokaparalokesu dānasadiso avassayo patiṭṭhā ārammaṇaṃ tāṇaṃ leṇaṃ gati parāyaṇaṃ natthi. Idañhi avassayaṭṭhena ratanamayasīhāsanasadisaṃ, patiṭṭhānaṭṭhena mahāpathavisadisaṃ, ālambanaṭṭhena ālambanarajjusadisaṃ. Idañhi dukkhanittharaṇaṭṭhena nāvā, samassāsanaṭṭhena saṅgāmasūro, bhayaparittāṇaṭṭhena susaṅkhatanagaraṃ, maccheramalādīhi anupalittaṭṭhena padumaṃ, tesaṃ nidahanaṭṭhena aggi, durāsadaṭṭhena āsīviso. Asantāsanaṭṭhena sīho, balavantaṭṭhena hatthī, abhimaṅgalasammataṭṭhena setavasabho, khemantabhūmisampāpanaṭṭhena valāhako assarājā. Dānaṃ nāmebhaṃ mayhaṃ gatamaggo, mayheveso vaṃso, mayā dasa pāramiyo pūrentena velāmamahāyañño, mahāgovindamahāyañño mahāsudassanamahāyañño, vessantaramahāyaññoti anekamahāyaññā pavattitā, sasabhūtena jalite aggikkhandhe attānaṃ niyyādentena sampattayācakānaṃ cittaṃ gahitaṃ. Dānañhi loke sakkasampattiṃ deti, mārasampattiṃ deti, brahmasampattiṃ deti, cakkavattisampattiṃ deti, sāvakapāramīñāṇaṃ, paccekabodhiñāṇaṃ, abhisambodhiñāṇaṃ detīti evamādiṃ dānaguṇapaṭisaṃyuttaṃ kathaṃ.

69. "आनुपूर्वी कथा" का अर्थ है - दान के बाद शील, शील के बाद स्वर्ग, स्वर्ग के बाद मार्ग - इस प्रकार क्रमवार कही गई कथा। उसमें "दानकथा" का अर्थ है - यह दान सुखों का कारण है, संपत्तियों का मूल है, भोगों का आधार है, विपत्ति में पड़े व्यक्ति का रक्षक, शरण, गति और परायण है। इस लोक और परलोक में दान के समान कोई दूसरा आश्रय, आधार, आलम्बन, रक्षक, शरण, गति और परायण नहीं है। आश्रय होने के कारण यह रत्नमय सिंहासन के समान है, आधार होने के कारण महापृथ्वी के समान है, और आलम्बन होने के कारण रस्सी के समान है। दुखों से पार उतारने के कारण यह नौका के समान है, आश्वासन देने के कारण युद्ध के वीर के समान है, भय से रक्षा करने के कारण सुरक्षित नगर के समान है, मत्सर रूपी मैल से लिप्त न होने के कारण कमल के समान है, उन दोषों को जलाने के कारण अग्नि के समान है, और दुर्जेय होने के कारण विषैले सर्प के समान है। निर्भयता के कारण सिंह के समान है, बलवान होने के कारण हाथी के समान है, परम मंगल होने के कारण श्वेत वृषभ के समान है, और शांति तक पहुँचाने के कारण वलाहक अश्वराज के समान है। यह दान मेरा मार्ग है, यह मेरा ही वंश है। दस पारमिताओं को पूर्ण करते हुए मेरे द्वारा वेलाम, महागोविन्द, महासुदर्शन और वेस्सन्तर जैसे अनेक महायज्ञ किए गए। खरगोश के रूप में जलती हुई अग्नि में स्वयं को समर्पित करते हुए मैंने याचकों का चित्त जीत लिया। दान ही लोक में शक्र, मार, ब्रह्मा और चक्रवर्ती की संपत्ति देता है, तथा श्रावक-पारमी ज्ञान, प्रत्येकबोधि ज्ञान और अभिसम्बोधि ज्ञान प्रदान करता है - इस प्रकार दान के गुणों से संबंधित कथा है।


Yasmā pana dānaṃ dadanto sīlaṃ samādātuṃ sakkoti, tasmā tadanataraṃ sīlakathaṃ kathesi. Sīlakathanti sīlaṃ nāmetaṃ avassayo patiṭṭhā ārammaṇaṃ tāṇaṃ leṇaṃ gati parāyaṇaṃ, sīlaṃ nāmetaṃ mama vaṃso, ahaṃ saṅkhapālanāgarājakāle, bhūridattanāgarājakāle, campeyyanāgarājakāle, sīlavanāgarājakāle, mātuposakahatthirājakāle, chaddantahatthirājakāleti anantesu attabhāvesu sīlaṃ paripūresiṃ. Idhalokaparalokasampattīnañhi sīlasadiso avassayo, sīlasadisā patiṭṭhā, ārammaṇaṃ tāṇaṃ leṇaṃ gati parāyaṇaṃ natthi, sīlālaṅkārasadiso alaṅkāro natthi, sīlapupphasadisaṃ pupphaṃ natthi, sīlagandhasadiso gandho natthi. Sīlālaṅkārena hi alaṅkataṃ sīlakusumapiḷandhanaṃ sīlagandhānulittaṃ sadevakopi loko olokento tittiṃ na gacchatīti evamādiṃ sīlaguṇapaṭisaṃyuttaṃ kathaṃ.

चूंकि दान देने वाला व्यक्ति शील ग्रहण करने में समर्थ होता है, इसलिए उसके बाद बुद्ध ने शीलकथा कही। "शीलकथा" का अर्थ है - यह शील आश्रय, आधार, आलम्बन, रक्षक, शरण, गति और परायण है। यह शील मेरा वंश है। मैंने शंखपाल, भूरिदत्त, चम्पेय, शीलव नागराजों के रूप में, तथा मातृपोषक और छद्दन्त हस्तिराजों के रूप में अनंत जन्मों में शील को परिपूर्ण किया। इस लोक और परलोक की संपत्तियों के लिए शील के समान कोई आश्रय, आधार, आलम्बन, रक्षक, शरण, गति और परायण नहीं है। शील रूपी अलंकार के समान कोई अलंकार नहीं है, शील रूपी पुष्प के समान कोई पुष्प नहीं है, और शील रूपी गंध के समान कोई गंध नहीं है। शील रूपी अलंकार से अलंकृत, शील रूपी पुष्पों को धारण किए हुए और शील रूपी गंध से अनुलेपित व्यक्ति को देखते हुए देवों सहित यह लोक कभी तृप्त नहीं होता - इस प्रकार शील के गुणों से संबंधित कथा है।


Idaṃ pana sīlaṃ nissāya ayaṃ saggo labbhatīti dassetuṃ sīlānantaraṃ saggakathaṃ kathesi. Saggakathanti ayaṃ saggo nāma iṭṭho kanto manāpo, niccamettha kīḷā, niccaṃ sampattiyo labbhanti, cātumahārājikā devā navutivassasatasahassāni dibbasukhaṃ dibbasampattiṃ anubhavanti, tāvatiṃsā tisso ca vassakoṭiyo saṭṭhi ca vassasatasahassānīti evamādiṃ saggaguṇapaṭisaṃyuttaṃ kathaṃ. Saggasampattiṃ kathayantānañhi buddhānaṃ mukhaṃ nappahoti. Vuttampi cetaṃ ‘‘anekapariyāyena kho ahaṃ, bhikkhave, saggakathaṃ katheyya’’ntiādi (ma. ni. 3.255).

इस शील के आश्रय से ही यह स्वर्ग प्राप्त होता है, यह दिखाने के लिए शील के बाद स्वर्गकथा कही। "स्वर्गकथा" का अर्थ है - यह स्वर्ग इष्ट, प्रिय और मनभावन है। यहाँ नित्य क्रीड़ा और नित्य संपत्तियाँ प्राप्त होती हैं। चातुर्महाराजिक देव नब्बे लाख वर्षों तक दिव्य सुख और दिव्य संपत्ति का अनुभव करते हैं; तावतिंस देव तीन करोड़ साठ लाख वर्षों तक सुख भोगते हैं - इस प्रकार स्वर्ग के गुणों से संबंधित कथा है। स्वर्ग की संपत्ति का वर्णन करते हुए बुद्धों का मुख भी पर्याप्त नहीं होता। जैसा कि कहा गया है - "भिक्षुओं! मैं अनेक प्रकारों से स्वर्गकथा कह सकता हूँ" इत्यादि।


Evaṃ saggakathāya palobhetvā puna hatthiṃ alaṅkaritvā tassa soṇḍaṃ chindanto viya – ‘‘ayampi saggo anicco addhuvo, na ettha chandarāgo kātabbo’’ti dassanatthaṃ – ‘‘appassādā kāmā vuttā mayā bahudukkhā bahupāyāsā, ādīnavo ettha bhiyyo’’tiādinā (pāci. 417; ma. ni. 1.235) nayena kāmānaṃ ādīnavaṃ okāraṃ saṃkilesaṃ kathesi. Tattha ādīnavoti doso. Okāroti avakāro lāmakabhāvo. Saṃkilesoti tehi sattānaṃ saṃsāre saṃkilissanaṃ. Yathāha ‘‘kilissanti vata, bho, sattā’’ti (ma. ni. 2.351).

इस प्रकार स्वर्ग-कथा से लुभाकर, फिर हाथी को सजाकर उसकी सूँड काटने के समान—'यह स्वर्ग भी अनित्य और अध्रुव है, यहाँ छन्द-राग नहीं करना चाहिए'—यह दिखाने के लिए 'मेरे द्वारा काम अल्प आस्वाद वाले, बहुत दुःख और बहुत संताप वाले कहे गए हैं, यहाँ दोष ही अधिक है' इत्यादि विधि से काम-भोगों के दोष (आदीनव), हीनता (ओकार) और संक्लेश (मलिनता) का वर्णन किया। वहाँ 'आदीनव' का अर्थ दोष है। 'ओकार' का अर्थ अपकार या नीच भाव है। 'संक्लेश' का अर्थ उनके द्वारा संसार में प्राणियों का मलिन होना है। जैसा कि कहा गया है—'हे भद्र! प्राणी निश्चय ही क्लेशित होते हैं'।


Evaṃ kāmādīnavena tajjitvā nekkhamme ānisaṃsaṃ pakāsesi. Kallacittanti arogacittaṃ. Sāmukkaṃsikāti sāmaṃ ukkaṃsikā attanāyeva gahetvā uddharitvā gahitā, sayambhūñāṇena diṭṭhā, asādhāraṇā aññesanti attho. Kā panesāti, ariyasaccadesanā? Tenevāha – ‘‘dukkhaṃ samudayaṃ nirodhaṃ magga’’nti.

इस प्रकार काम-भोगों के दोषों से डराकर (चेतावनी देकर) नैष्क्रम्य (त्याग) के आनृशंस (लाभ) को प्रकाशित किया। 'कल्लचित्त' का अर्थ है नीरोग (स्वस्थ) चित्त। 'सामुक्कंसिका' का अर्थ है स्वयं उत्कर्ष को प्राप्त, जो स्वयं के द्वारा ही ग्रहण कर उद्धृत की गई है, स्वयंभू-ज्ञान से देखी गई है, और दूसरों के लिए असाधारण है। वह (सामुक्कंसिका) क्या है? वह आर्यसत्य-देशना है। इसीलिए कहा—'दुःख, समुदय, निरोध और मार्ग'।


Virajaṃ vītamalanti rāgarajādīnaṃ abhāvā virajaṃ, rāgamalādīnaṃ vigatattā vītamalaṃ. Dhammacakkhunti upari brahmāyusutte tiṇṇaṃ maggānaṃ, cūḷarāhulovāde āsavakkhayassetaṃ nāmaṃ. Idha pana sotāpattimaggo adhippeto. Tassa uppattiākāradassanatthaṃ ‘‘yaṃkiñci samudayadhammaṃ, sabbaṃ taṃ nirodhadhamma’’nti āha. Tañhi nirodhaṃ ārammaṇaṃ katvā kiccavasena evaṃ sabbasaṅkhataṃ paṭivijjhantaṃ uppajjati.

'विरज' और 'वीतमल' का अर्थ है—राग रूपी रज (धूल) आदि के अभाव के कारण 'विरज', और राग रूपी मल आदि के दूर हो जाने के कारण 'वीतमल'। 'धम्मचक्खु' (धर्म-चक्षु) यह नाम ऊपर ब्रह्मायु-सुत्त में तीन (निचले) मार्गों का है, और चूलराहुलोवाद-सुत्त में आस्रव-क्षय (अर्हत्त्व) का है। किन्तु यहाँ 'स्रोतआपत्ति-मार्ग' अभिप्रेत है। उसकी उत्पत्ति के प्रकार को दिखाने के लिए 'जो कुछ भी समुदय-धर्मा (उत्पत्ति-स्वभाव वाला) है, वह सब निरोध-धर्मा (विनाश-स्वभाव वाला) है'—ऐसा कहा। वह (मार्ग-ज्ञान) निरोध (निर्वाण) को आलम्बन बनाकर कृत्य के वश से इस प्रकार समस्त संस्कृत (संस्कारों) को भेदते हुए उत्पन्न होता है।


Diṭṭho ariyasaccadhammo etenāti diṭṭhadhammo. Esa nayo sesapadesupi. Tiṇṇā vicikicchā anenāti tiṇṇavicikiccho. Vigatā kathaṃkathā assāti vigatakathaṃkatho. Vesārajjappattoti vesārajjaṃ patto. Kattha? Satthu sāsane. Nāssa paro paccayo, na parassa saddhāya ettha vattatīti aparappaccayo.

जिसके द्वारा आर्यसत्य-धर्म देख लिया गया है, वह 'दिष्टधम्म' है। यही विधि शेष पदों में भी जाननी चाहिए। जिसके द्वारा विचिकित्सा (संदेह) पार कर ली गई है, वह 'तिण्ण-विचिकित्स' है। जिसकी 'कथंकथा' (संशय) दूर हो गई है, वह 'विगत-कथंकथ' है। 'वेसारज्जप्पत्त' का अर्थ है वैशारद्य (निर्भयता/आत्मविश्वास) को प्राप्त। कहाँ? शास्ता के शासन में। उसका कोई दूसरा प्रत्यय (आधार) नहीं है, वह यहाँ दूसरों की श्रद्धा पर निर्भर नहीं रहता, इसलिए 'अपरप्रत्यय' है।


70. Cittena sampaṭicchamāno abhinanditvā, vācāya pasaṃsamāno anumoditvā. Āvarāmīti thakemi pidahāmi. Anāvaṭanti na āvaritaṃ vivaṭaṃ ugghāṭitaṃ.

70. मन से स्वीकार करते हुए 'अभिनन्दित' कर, और वाणी से प्रशंसा करते हुए 'अनुमोदित' कर। 'आवरमि' का अर्थ है—मैं रोकता हूँ, बंद करता हूँ। 'अनावट' का अर्थ है—जो ढका हुआ नहीं है, विवृत (खुला हुआ), उद्घाटित।


71. Assosi kho dīghatapassīti so kira tassa gatakālato paṭṭhāya – ‘‘paṇḍito gahapati, samaṇo ca gotamo dassanasampanno niyyānikakatho, dassanepi tassa pasīdissati, dhammakathāyapi pasīdissati, pasīditvā saraṇaṃ gamissati, gato nu kho saraṇaṃ gahapati na tāva gato’’ti ohitasotova hutvā vicarati. Tasmā paṭhamaṃyeva assosi.

71. 'दीघतपस्सी ने सुना'—वह (दीघतपस्सी) उसके (उपालि के) जाने के समय से ही यह सोचकर कि—'गृहपति उपालि पण्डित है, और श्रमण गौतम दर्शन-सम्पन्न (सौम्य) तथा निर्याणिक-कथा (मुक्ति की कथा) कहने वाले हैं, उनके दर्शन मात्र से वह प्रसन्न हो जाएगा, उनकी धर्म-कथा से भी प्रसन्न हो जाएगा, और प्रसन्न होकर शरण में चला जाएगा; क्या गृहपति शरण में गया या अभी नहीं गया?'—कान लगाए हुए (सजग होकर) विचर रहा था। इसलिए उसने सबसे पहले सुना।


72. Tena hi sammāti balavasokena abhibhūto ‘‘ettheva tiṭṭhā’’ti vacanaṃ sutvāpi atthaṃ asallakkhento dovārikena saddhiṃ sallapatiyeva.

72. 'तेन हि सम्म' (तो फिर मित्र)—प्रबल शोक से अभिभूत होने के कारण 'यहीं ठहरो'—द्वारपाल के इस वचन को सुनकर भी उसके अर्थ को न समझते हुए, वह (निगण्ठ) द्वारपाल के साथ बातचीत ही करता रहा।


Majjhimāya dvārasālāyānti yassa gharassa satta dvārakoṭṭhakā, tassa sabbaabbhantarato vā sabbabāhirato vā paṭṭhāya catutthadvārakoṭṭhako, yassa pañca, tassa tatiyo, yassa tayo, tassa dutiyo dvārakoṭṭhako majjhimadvārasālā nāma. Ekadvārakoṭṭhakassa pana gharassa majjhaṭṭhāne maṅgalatthambhaṃ nissāya majjhimadvārasālā. Tassa pana gehassa satta dvārakoṭṭhakā, pañcātipi vuttaṃ.

'मज्झिमाय द्वारसालायं' (मध्यम द्वार-शाला में)—जिस घर के सात द्वार-कोष्ठक (फाटक) हों, उसके सबसे भीतर से या सबसे बाहर से गिनने पर चौथा द्वार-कोष्ठक; जिसके पाँच हों, उसका तीसरा; जिसके तीन हों, उसका दूसरा द्वार-कोष्ठक 'मध्यम द्वार-शाला' कहलाता है। एक द्वार-कोष्ठक वाले घर के मध्य स्थान में मंगल-स्तम्भ के पास की जगह 'मध्यम द्वार-शाला' है। उस (उपालि) के घर के सात द्वार-कोष्ठक थे, कहीं पाँच भी कहे गए हैं।


73. Aggantiādīni sabbāni aññamaññavevacanāni. Yaṃ sudanti ettha yanti yaṃ nāṭaputtaṃ. Sudanti nipātamattaṃ. Pariggahetvāti teneva uttarāsaṅgena udare parikkhipanto gahetvā. Nisīdāpetīti saṇikaṃ ācariya, saṇikaṃ ācariyāti mahantaṃ telaghaṭaṃ ṭhapento viya nisīdāpeti. Dattosīti kiṃ jaḷosi jātoti attho. Paṭimukkoti sīse parikkhipitvā gahito. Aṇḍahārakotiādiṃ duṭṭhullavacanampi samānaṃ upaṭṭhākassa aññathābhāvena uppannabalavasokatāya idaṃ nāma bhaṇāmīti asallakkhetvāva bhaṇati.

73. 'अग्गं' इत्यादि सभी एक-दूसरे के पर्यायवाची हैं। 'यं सुदं' यहाँ 'यं' का अर्थ निगण्ठ नातपुत्त है। 'सुदं' यह मात्र निपात है। 'परिग्गहेत्वा' का अर्थ है—उसी उत्तरासंग (चादर) से पेट के चारों ओर लपेटकर पकड़ना। 'निसीदापेति' का अर्थ है—'आचार्य धीरे से, आचार्य धीरे से'—ऐसा कहकर, जैसे तेल से भरे बड़े घड़े को रखते हैं, वैसे बैठाता है। 'दत्तोसि' का अर्थ है—क्या तुम मूर्ख हो गए हो? 'पटिमुक्को' का अर्थ है—सिर पर लपेटकर पकड़ा हुआ। 'अण्डहारको' इत्यादि दुष्ट (कठोर) वचन होने पर भी, अपने उपासक (उपालि) के बदल जाने से उत्पन्न प्रबल शोक के कारण, 'मैं यह क्या कह रहा हूँ'—इसका बिना ध्यान रखे ही वह बोलता है।


74. Bhaddikā, bhante, āvaṭṭanīti nigaṇṭho māyameva sandhāya vadati, upāsako attanā paṭividdhaṃ sotāpattimaggaṃ. Tena hīti nipātamattametaṃ, bhante, upamaṃ te karissāmicceva attho. Kāraṇavacanaṃ vā, yena kāraṇena tumhākaṃ sāsanaṃ aniyyānikaṃ, mama satthu niyyānikaṃ, tena kāraṇena upamaṃ te karissāmīti vuttaṃ hoti.

74. 'भन्ते! आवर्तनी (परिवर्तित करने वाली विद्या) कल्याणकारी है'—यहाँ निगण्ठ माया (छल) के सन्दर्भ में कहता है, जबकि उपासक (उपालि) अपने द्वारा साक्षात्कृत स्रोतआपत्ति-मार्ग के सन्दर्भ में कहता है। 'तेन हि' यह मात्र निपात है, इसका अर्थ है—'भन्ते! मैं आपको एक उपमा देता हूँ'। अथवा यह कारण-वाचक है—जिस कारण से आपका शासन अनिर्याणिक (दुःख से मुक्त न करने वाला) है और मेरे शास्ता का शासन निर्याणिक है, उस कारण से मैं आपको एक उपमा देता हूँ—यह कहा गया है।


75. Upavijaññāti vijāyanakālaṃ upagatā. Makkaṭacchāpakanti makkaṭapotakaṃ. Kiṇitvā ānehīti mūlaṃ datvāva āhara. Āpaṇesu hi saviññāṇakampi aviññāṇakampi makkaṭādikīḷanabhaṇḍakaṃ vikkiṇanti. Taṃ sandhāyetaṃ āha. Rajitanti bahalabahalaṃ pītāvalepanaraṅgajātaṃ gahetvā rajitvā dinnaṃ imaṃ icchāmīti attho. Ākoṭitapaccākoṭitanti ākoṭitañceva parivattetvā punappunaṃ ākoṭitañca. Ubhatobhāgavimaṭṭhanti maṇipāsāṇena ubhosu passesu suṭṭhu vimaṭṭhaṃ ghaṭṭetvā uppāditacchaviṃ.

75. 'उपविजञ्ञा' का अर्थ है—प्रसव काल के निकट पहुँची हुई। 'मक्कटच्छापकं' का अर्थ है—बन्दर का बच्चा। 'किणित्वा आनेहि' का अर्थ है—मूल्य देकर ही लाओ। क्योंकि बाजारों में सप्राण (जीवित) और अप्राण (खिलौने) दोनों प्रकार के बन्दर आदि क्रीड़ा-सामग्री बिकती है। उसे ही लक्ष्य कर यह कहा। 'रजितं' का अर्थ है—अत्यधिक गाढ़े पीले लेप वाले रंग को लेकर रँगा हुआ, 'मैं इसे चाहती हूँ'—यह अर्थ है। 'आकोटित-पच्चाकोटितं' का अर्थ है—कूटा (धोया) हुआ और उलट-पलट कर बार-बार कूटा हुआ। 'उभतोभाग-विमट्ठं' का अर्थ है—मणि-पाषाण (चिकने पत्थर) से दोनों ओर अच्छी तरह रगड़कर चिकनी की गई त्वचा (सतह)।


Raṅgakkhamo hi khoti saviññāṇakampi aviññāṇakampi raṅgaṃ pivati. Tasmā evamāha. No ākoṭṭanakkhamoti saviññāṇakassa tāva ākoṭṭanaphalake ṭhapetvā kucchiyaṃ ākoṭitassa kucchi bhijjati, karīsaṃ nikkhamati. Sesī ākoṭitassa sīsaṃ bhijjati, mattaluṅgaṃ nikkhamati. Aviññāṇako khaṇḍakhaṇḍitaṃ gacchati. Tasmā evamāha. No vimajjanakkhamoti saviññāṇako maṇipāsāṇena vimaddiyamāno nillomataṃ nicchavitañca āpajjati, aviññāṇakopi vacuṇṇakabhāvaṃ āpajjati. Tasmā evamāha. Raṅgakkhamo hi kho bālānanti bālānaṃ mandabuddhīnaṃ raṅgakkhamo, rāgamattaṃ janeti, piyo hoti. Paṇḍitānaṃ pana nigaṇṭhavādo vā añño vā bhāratarāmasītāharaṇādi niratthakakathāmaggo appiyova hoti. No anuyogakkhamo, no vimajjanakkhamoti anuyogaṃ vā vīmaṃsaṃ vā na khamati, thuse koṭṭetvā taṇḍulapariyesanaṃ viya kadaliyaṃ sāragavesanaṃ viya ca rittako tucchakova hoti. Raṅgakkhamo ceva paṇḍitānanti catusaccakathā hi paṇḍitānaṃ piyā hoti, vassasatampi suṇanto tittiṃ na gacchati. Tasmā evamāha. Buddhavacanaṃ pana yathā yathāpi ogāhissati mahāsamuddo viya gambhīrameva hotīti ‘‘anuyogakkhamo ca vimajjanakkhamo cā’’ti āha. Suṇohi yassāhaṃ sāvakoti tassa guṇe suṇāhīti bhagavato vaṇṇe vattuṃ āraddho.

"रङ्गक्खमो हि खो" का अर्थ है कि सचेतन और अचेतन दोनों ही रंग को ग्रहण करते हैं। इसलिए ऐसा कहा गया है। "नो आकोट्टनक्खमो" का अर्थ है कि सचेतन (प्राणी) को धोने के पटरे पर रखकर पीटने से उसका पेट फट जाता है और मल निकल जाता है, सिर पर मारने से सिर फट जाता है और मस्तिष्क निकल जाता है। अचेतन वस्तु टुकड़े-टुकड़े हो जाती है। इसलिए ऐसा कहा गया है। "नो विमज्जनक्खमो" का अर्थ है कि सचेतन (बंदर) को मणि-पत्थर से रगड़ने पर वह रोमहीन और त्वचाहीन हो जाता है, और अचेतन वस्तु चूर्ण हो जाती है। इसलिए ऐसा कहा गया है। "रङ्गक्खमो हि खो बालानं" का अर्थ है कि मंदबुद्धि वालों के लिए यह रंग ग्रहण करने योग्य (आकर्षक) है, यह केवल राग उत्पन्न करता है और उन्हें प्रिय होता है। परंतु पंडितों के लिए निर्ग्रंथों का मत या अन्य महाभारत, रामायण आदि निरर्थक कथाएँ अप्रिय ही होती हैं। "नो अनुयोगक्खमो, नो विमज्जनक्खमो" का अर्थ है कि यह न तो परीक्षण के योग्य है और न ही विवेचन के। जैसे भूसे को कूटकर चावल खोजना या केले के तने में सार खोजना, वैसे ही यह रिक्त और तुच्छ है। "रङ्गक्खमो चेव पण्डितानं" का अर्थ है कि चतुरार्य सत्य की कथा पंडितों को प्रिय होती है, सौ वर्षों तक सुनने पर भी वे तृप्त नहीं होते। इसलिए ऐसा कहा गया है। बुद्ध वचन जैसे-जैसे गहरे उतरते हैं, महासमुद्र की तरह गंभीर होते जाते हैं, इसलिए "अनुयोगक्खमो च विमज्जनक्खमो च" कहा गया है। "सुणोहि यस्साहं सावको" का अर्थ है कि उनके गुणों को सुनो, ऐसा कहकर भगवान के गुणों का वर्णन करना आरंभ किया।


76. Dhīrassāti dhīraṃ vuccati paṇḍiccaṃ, yā paññā pajānanā…pe… sammādiṭṭhi, tena samannāgatassa dhātuāyatanapaṭiccasamuppādaṭṭhānāṭṭhānakusalassa paṇḍitassāhaṃ sāvako, so mayhaṃ satthāti evaṃ sabbapadesu sambandho veditabbo. Pabhinnakhīlassāti bhinnapañcacetokhilassa. Sabbaputhujjane vijiniṃsu vijinanti vijinissanti vāti vijayā. Ke te, maccumārakilesamāradevaputtamārāti? Te vijitā vijayā etenāti vijitavijayo. Bhagavā, tassa vijitavijayassa. Anīghassāti kilesadukkhenapi vipākadukkhenapi niddukkhassa. Susamacittassāti devadattadhanapālakaaṅgulimālarāhulatherādīsupi devamanussesu suṭṭhu samacittassa. Vuddhasīlassāti vaḍḍhitācārassa. Sādhupaññassāti sundarapaññassa. Vesamantarassāti rāgādivisamaṃ taritvā vitaritvā ṭhitassa. Vimalassāti vigatarāgādimalassa.

76. "धीरस्स" का अर्थ है पांडित्य (प्रज्ञा)। जो प्रज्ञा, संप्रज्ञान... सम्यग्दृष्टि है, उससे युक्त और धातु, आयतन, प्रतीत्यसमुत्पाद तथा स्थानास्थान में कुशल उस पंडित (बुद्ध) का मैं श्रावक हूँ, वे मेरे शास्ता हैं - इस प्रकार सभी पदों में संबंध समझना चाहिए। "पभिन्नखीलस्स" का अर्थ है जिन्होंने पाँचों चेतोखील (मानसिक कीलों) को तोड़ दिया है। सभी पृथग्जनों को तीनों मारों ने जीता है, जीत रहे हैं और जीतेंगे, इसलिए वे 'विजय' कहलाते हैं। वे कौन हैं? मृत्युमार, क्लेशमार और देवपुत्रमार। इन 'विजय' (मारों) को जिन्होंने जीत लिया है, वे 'विजितविजय' हैं। भगवान उस विजितविजय के (श्रावक हैं)। "अनीघस्स" का अर्थ है जो क्लेश-दुःख और विपाक-दुःख से रहित हैं। "सुसमचित्तस्स" का अर्थ है जिनका चित्त देवदत्त, धनपालक हाथी, अंगुलिमाल और राहुल थेर आदि के प्रति तथा देवों और मनुष्यों के प्रति पूर्णतः सम है। "वुद्धसीलस्स" का अर्थ है जिनका आचरण (शील) विकसित है। "साधुपञ्ञस्स" का अर्थ है जिनकी प्रज्ञा सुंदर (उत्कृष्ट) है। "वेसमन्तरस्स" का अर्थ है जो राग आदि विषमता को पार कर चुके हैं। "विमलस्स" का अर्थ है जो राग आदि मलों से रहित हैं।


Tusitassāti tuṭṭhacittassa. Vantalokāmisassāti vantakāmaguṇassa. Muditassāti muditāvihāravasena muditassa, punaruttameva vā etaṃ. Pasādavasena hi ekampi guṇaṃ punappunaṃ vadatiyeva. Katasamaṇassāti katasāmaññassa, samaṇadhammassa matthakaṃ pattassāti attho. Manujassāti lokavohāravasena ekassa sattassa. Narassāti punaruttaṃ. Aññathā vuccamāne ekekagāthāya dasa guṇā nappahonti.

"तुसितस्स" का अर्थ है संतुष्ट चित्त वाले। "वन्तलोकामिसस्स" का अर्थ है जिन्होंने कामगुणों (इंद्रिय सुखों) का वमन कर दिया है। "मुदितस्स" का अर्थ है मुदिता-विहार के कारण प्रसन्न रहने वाले, अथवा यह पुनरुक्ति मात्र है। क्योंकि श्रद्धा के कारण एक ही गुण को बार-बार कहा जाता है। "कतसमणस्स" का अर्थ है जिन्होंने श्रमण-धर्म को पूर्ण कर लिया है, जो श्रमण-धर्म के शिखर पर पहुँच गए हैं। "मनुजस्स" का अर्थ है लोक-व्यवहार के अनुसार एक प्राणी। "नरस्स" पद पुनरुक्ति है। अन्यथा, यदि अलग अर्थ कहा जाए, तो प्रत्येक गाथा में दस गुण पर्याप्त नहीं होंगे।


Venayikassāti sattānaṃ vināyakassa. Ruciradhammassāti sucidhammassa. Pabhāsakassāti obhāsakassa. Vīrassāti vīriyasampannassa. Nisabhassāti usabhavasabhanisabhesu sabbattha appaṭisamaṭṭhena nisabhassa. Gambhīrassāti gambhīraguṇassa, guṇehi vā gambhīrassa. Monapattassāti ñāṇapattassa. Vedassāti vedo vuccati ñāṇaṃ, tena samannāgatassa. Dhammaṭṭhassāti dhamme ṭhitassa. Saṃvutattassāti pihitattassa.

"वेनयिकस्स" का अर्थ है प्राणियों को विनीत करने वाले (अनुशासित करने वाले)। "रुचिरधम्मस्स" का अर्थ है पवित्र धर्म वाले। "पभासकस्स" का अर्थ है (प्रज्ञा के प्रकाश से) प्रकाशित करने वाले। "वीरस्स" का अर्थ है वीर्य (उत्साह) से संपन्न। "निसभस्स" का अर्थ है सभी सभाओं में अडिग रहने के कारण श्रेष्ठ बैल (ऋषभ) के समान। "गम्भीरस्स" का अर्थ है गंभीर गुणों वाले, अथवा गुणों के कारण गंभीर। "मोनपत्तस्स" का अर्थ है सर्वज्ञता (ज्ञान) को प्राप्त। "वेदस्स" का अर्थ है ज्ञान को 'वेद' कहा जाता है, उस ज्ञान से युक्त। "धम्मट्ठस्स" का अर्थ है धर्म (धर्मकाय) में स्थित। "संवुतत्तस्स" का अर्थ है संयमित (रक्षित) आत्मभाव वाले।


Nāgassāti catūhi kāraṇehi nāgassa. Pantasenassāti pantasenāsanassa. Paṭimantakassāti paṭimantanapaññāya samannāgatassa. Monassāti monaṃ vuccati ñāṇaṃ, tena samannāgatassa, dhutakilesassa vā. Dantassāti nibbisevanassa.

"नागस्स" का अर्थ है चार कारणों से पाप न करने वाले। "पन्तसेनस्स" का अर्थ है एकांत शयनासन (निवास) में रहने वाले। "पटिमन्तकस्स" का अर्थ है दूसरों के मतों का खंडन करने वाली प्रज्ञा से युक्त। "मोनस्स" का अर्थ है ज्ञान को 'मोन' कहा जाता है, उस ज्ञान से युक्त, अथवा क्लेशों को धो डालने वाले। "दन्तस्स" का अर्थ है दमित इंद्रियों वाले।


Isisattamassāti vipassiādayo cha isayo upādāya sattamassa. Brahmapattassāti seṭṭhapattassa. Nhātakassāti nhātakilesassa. Padakassāti akkharādīni samodhānetvā gāthāpadakaraṇakusalassa. Viditavedassāti viditañāṇassa. Purindadassāti sabbapaṭhamaṃ dhammadānadāyakassa. Sakkassāti samatthassa. Pattipattassāti ye pattabbā guṇā, te pattassa. Veyyākaraṇassāti vitthāretvā atthadīpakassa. Bhagavatā hi abyākataṃ nāma tanti padaṃ natthi sabbesaṃyeva attho kathito.

"इसिसत्तमस्स" का अर्थ है विपस्सी आदि छह ऋषियों के बाद सातवें ऋषि। "ब्रह्मपत्तस्स" का अर्थ है श्रेष्ठ सर्वज्ञता को प्राप्त। "न्हातकस्स" का अर्थ है क्लेशों को धो डालने वाले। "पदकस्स" का अर्थ है अक्षरों आदि को जोड़कर गाथा और पद बनाने में कुशल। "विदितवेदस्स" का अर्थ है जिन्होंने ज्ञान को जान लिया है। "पुरिन्ददस्स" का अर्थ है सबसे पहले धर्म-दान देने वाले। "सक्कस्स" का अर्थ है समर्थ (असहनीय को सहने में सक्षम)। "पत्तिपत्तिस्स" का अर्थ है जो भी गुण प्राप्त करने योग्य हैं, उन्हें प्राप्त करने वाले। "वेय्याकरणस्स" का अर्थ है विस्तार से अर्थ को स्पष्ट करने वाले। भगवान द्वारा कोई भी पालि पद बिना व्याख्या के नहीं छोड़ा गया है, सभी का अर्थ कहा गया है।


Vipassissāti vipassanakassa. Anabhinatassāti anatassa. No apanatassāti aduṭṭhassa.

"विपस्सिस्स" का अर्थ है विपश्यना करने वाले। "अनभिनतस्स" का अर्थ है क्लेशों की ओर न झुकने वाले। "नो अपनतस्स" का अर्थ है द्वेष रहित (अदुष्ट)।


Ananugatantarassāti kilese ananugatacittassa. Asitassāti abaddhassa.

"अननुगतन्तरस्स" का अर्थ है जिनका चित्त क्लेशों के पीछे नहीं जाता। "असितस्स" का अर्थ है जो (तृष्णा के) बंधन से मुक्त हैं।


Bhūripaññassāti bhūri vuccati pathavī, tāya pathavīsamāya paññāya vipulāya mahantāya vitthatāya samannāgatassāti attho. Mahāpaññassāti mahāpaññāya samannāgatassa.

"भूरिपञ्ञस्स" का अर्थ है 'भूरि' शब्द से पृथ्वी कही जाती है, उस पृथ्वी के समान विपुल, महान और विस्तृत प्रज्ञा से युक्त। "महापञ्ञस्स" का अर्थ है महाप्रज्ञा से संपन्न।


Anupalittassāti taṇhādiṭṭhikilesehi alittassa. Āhuneyyassāti āhutiṃ paṭiggahetuṃ yuttassa. Yakkhassāti ānubhāvadassanaṭṭhena ādissamānakaṭṭhena vā bhagavā yakkho nāma. Tenāha ‘‘yakkhassā’’ti. Mahatoti mahantassa. Tassa sāvakohamasmīti tassa evaṃvividhaguṇassa satthussa ahaṃ sāvakoti. Upāsakassa sobhāpattimaggeneva paṭisambhidā āgatā. Iti paṭisambhidāvisaye ṭhatvā padasatena dasabalassa kilesappahānavaṇṇaṃ kathento ‘‘kassa taṃ gahapati sāvakaṃ dhāremā’’ti pañhassa atthaṃ vissajjesi.

'अनुपलित्तस्स' का अर्थ है—तृष्णा और दृष्टि रूपी क्लेशों से जो लिप्त नहीं हैं। 'आहुनेय्यस्स' का अर्थ है—आहुति ग्रहण करने के योग्य। 'यक्खस्स' का अर्थ है—अपने अनुभाव को दिखाने के कारण अथवा अदृश्य होने के कारण भगवान 'यक्ष' कहलाते हैं। इसीलिए कहा—'यक्खस्स'। 'महतो' का अर्थ है—महान के। 'तस्स सावकोहमस्मि' का अर्थ है—उन इस प्रकार के विविध गुणों वाले शास्ता का मैं श्रावक हूँ। उपासक को स्रोतपत्ति मार्ग से ही प्रतिसंभिदा प्राप्त हो गई थी। इस प्रकार प्रतिसंभिदा के विषय में स्थित होकर, सौ पदों के द्वारा दशबल के क्लेश-प्रहाण के गुणों का वर्णन करते हुए, 'हे गृहपति! हम आपको किसका श्रावक मानें?' इस प्रश्न का उत्तर दिया।


77. Kadā saññūḷhāti kadā sampiṇḍitā. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘ayaṃ idāneva samaṇassa gotamassa santikaṃ gantvā āgato, kadānena ete vaṇṇā sampiṇḍitā’’ti. Tasmā evamāha. Vicittaṃ mālaṃ gantheyyāti sayampi dakkhatāya pupphānampi nānāvaṇṇatāya ekatovaṇṭikādibhedaṃ vicitramālaṃ gantheyya. Evameva kho, bhanteti ettha nānāpupphānaṃ mahāpuppharāsi viya nānāvidhānaṃ vaṇṇānaṃ bhagavato sinerumatto vaṇṇarāsi daṭṭhabbo. Chekamālākāro viya upāli gahapati. Mālākārassa vicitramālāganthanaṃ viya gahapatino tathāgatassa vicitravaṇṇaganthanaṃ.

77. 'कदा सञ्ञूळ्हा' का अर्थ है—कब एकत्रित किए गए? उसके मन में ऐसा विचार आया—'यह अभी श्रमण गौतम के पास जाकर आया है, इसने कब इन गुणों को एकत्रित किया?' इसलिए ऐसा कहा। 'विचित्तं मालं गन्थेय्य' का अर्थ है—जैसे कोई स्वयं कुशल होने के कारण और फूलों के नाना रंगों के कारण, एक ही डंठल आदि के भेद वाली विचित्र माला गूँथे। 'एवमेव खो भन्ते'—यहाँ नाना प्रकार के फूलों की बड़ी राशि के समान, भगवान के नाना प्रकार के गुणों की सुमेरु पर्वत के समान विशाल गुण-राशि देखनी चाहिए। चतुर मालाकार के समान उपालि गृहपति है। मालाकार द्वारा विचित्र माला गूँथने के समान गृहपति द्वारा तथागत के विचित्र गुणों का वर्णन करना है।


Uṇhaṃ lohitaṃ mukhato uggañchīti tassa hi bhagavato sakkāraṃ asahamānassa etadahosi – ‘‘anatthiko dāni ayaṃ gahapati amhehi, sve paṭṭhāya paṇṇāsa saṭṭhi jane gahetvā etassa gharaṃ pavisitvā bhuñjituṃ na labhissāmi, bhinnā me bhattakumbhī’’ti. Athassa upaṭṭhākavipariṇāmena balavasoko uppajji. Ime hi sattā attano attanova cintayanti. Tassa tasmiṃ soke uppanne abbhantaraṃ uṇhaṃ ahosi, lohitaṃ vilīyittha, taṃ mahāvātena samuddharitaṃ kuṭe pakkhittarajanaṃ viya pattamattaṃ mukhato uggañchi. Nidhānagatalohitaṃ vamitvā pana appakā sattā jīvituṃ sakkonti. Nigaṇṭho tattheva jāṇunā patito, atha naṃ pāṭaṅkiyā bahinagaraṃ nīharitvā mañcakasivikāya gahetvā pāvaṃ agamaṃsu, so na cirasseva pāvāyaṃ kālamakāsi. Imasmiṃ pana sutte ugghāṭitaññūpuggalassa vasena dhammadesanā pariniṭṭhitāti.

'मुख से गरम रक्त निकला'—भगवान के प्रति उस सत्कार को न सह पाने के कारण उसे यह विचार आया—'अब इस गृहपति को हमसे कोई प्रयोजन नहीं है; कल से मैं पचास-साठ लोगों को लेकर इसके घर में प्रवेश कर भोजन नहीं कर पाऊँगा, मेरी भात की हाँडी फूट गई है।' तब उपासक के बदल जाने के कारण उसे तीव्र शोक उत्पन्न हुआ। निश्चय ही ये प्राणी केवल अपने ही स्वार्थ की चिंता करते हैं। उस शोक के उत्पन्न होने पर उसके शरीर के भीतर गर्मी बढ़ गई, रक्त पिघल गया, और प्रबल वायु द्वारा ऊपर की ओर धकेले जाने पर, घड़े में डाले गए रंग के समान, लगभग एक पात्र भर रक्त मुख से निकल आया। संचित रक्त की वमन करने के बाद बहुत कम प्राणी जीवित रह पाते हैं। निगण्ठ वहीं घुटनों के बल गिर पड़ा; तब उसे पालकी में रखकर नगर के बाहर ले जाया गया और मंचक-शिविका से पावा ले गए। वह शीघ्र ही पावा में काल कर गया। इस सुत्त में 'उग्घाटितञ्ञू' पुद्गल के अनुसार धर्म-देशना समाप्त हुई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Upālisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

उपालि सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


7. Kukkuravatikasuttavaṇṇanā

7. कुक्कुरवतिक सुत्त की व्याख्या।


78. Evaṃ me sutanti kukkuravatikasuttaṃ. Tattha koliyesūti evaṃnāmake janapade. So hi ekopi kolanagare patiṭṭhitānaṃ koliyānaṃ rājakumārānaṃ nivāsaṭṭhānattā evaṃ vuccati. Tasmiṃ koliyesu janapade. Haliddavasananti tassa kira nigamassa māpitakāle pītakavatthanivatthā manussā nakkhattaṃ kīḷiṃsu. Te nakkhattakīḷāvasāne nigamassa nāmaṃ āropentā haliddavasananti nāmaṃ akaṃsu. Taṃ gocaragāmaṃ katvā viharatīti attho. Vihāro panettha kiñcāpi na niyāmito, tathāpi buddhānaṃ anucchavike senāsaneyeva vihāsīti veditabbo. Govatikoti samādinnagovato, sīse siṅgāni ṭhapetvā naṅguṭṭhaṃ bandhitvā gāvīhi saddhiṃ tiṇāni khādanto viya carati. Aceloti naggo niccelo. Seniyoti tassa nāmaṃ.

78. 'एवं मे सुतं'—यह कुक्कुरवतिक सुत्त है। वहाँ 'कोलियेसु' का अर्थ है—इस नाम के जनपद में। वह एक होने पर भी, कोलिय नगर में प्रतिष्ठित कोलिय राजकुमारों का निवास स्थान होने के कारण, इस प्रकार कहा जाता है। उस कोलिय जनपद में। 'हलिद्दवसनं'—कहते हैं कि उस कस्बे की स्थापना के समय पीले वस्त्र पहने हुए लोगों ने नक्षत्र-उत्सव मनाया था। उन्होंने उत्सव की समाप्ति पर कस्बे का नाम रखते हुए 'हलिद्दवसन' नाम रखा। उसे गोचर-ग्राम बनाकर विहार करते हैं—यह अर्थ है। यहाँ यद्यपि किसी विशेष विहार का निर्देश नहीं है, फिर भी यह समझना चाहिए कि वे बुद्धों के योग्य आवास में ही विहार करते थे। 'गोवतिको' का अर्थ है—जिसने गौ-व्रत धारण किया है; सिर पर सींग रखकर, पूँछ बाँधकर, गायों के साथ घास खाते हुए के समान विचरण करता है। 'अचेलो' का अर्थ है—नग्न, वस्त्ररहित। 'सेनियो' उसका नाम है।


Kukkuravatikoti samādinnakukkuravato, sabbaṃ sunakhakiriyaṃ karoti. Ubhopete sahapaṃsukīḷikā sahāyakā. Kukkurova palikujjitvāti sunakho nāma sāmikassa santike nisīdanto dvīhi pādehi bhūmiyaṃ vilekhitvā kukkurakūjitaṃ kūjanto nisīdati, ayampi ‘‘kukkurakiriyaṃ karissāmī’’ti bhagavatā saddhiṃ sammoditvā dvīhi hatthehi bhūmiyaṃ vilekhitvā sīsaṃ vidhunanto ‘bhū bhū’ti katvā hatthapāde samiñjitvā sunakho viya nisīdi. Chamānikkhittanti bhūmiyaṃ ṭhapitaṃ. Samattaṃ samādinnanti paripuṇṇaṃ katvā gahitaṃ. Kā gatīti kā nipphatti. Ko abhisamparāyoti abhisamparāyamhi kattha nibbatti. Alanti tassa appiyaṃ bhavissatīti yāvatatiyaṃ paṭibāhati. Kukkuravatanti kukkuravatasamādānaṃ.

'कुक्कुरवतिको' का अर्थ है—जिसने कुत्ता-व्रत धारण किया है; वह कुत्तों की सारी क्रियाएँ करता है। ये दोनों ही बचपन के मित्र थे। 'कुक्कुरोव पलिकुज्जित्वा'—कुत्ता अपने स्वामी के पास बैठते समय दो पंजों से जमीन खुरचकर और कुत्तों जैसी आवाज निकालकर बैठता है; इसने भी 'कुत्तों जैसी क्रिया करूँगा' ऐसा सोचकर, भगवान के साथ कुशल-क्षेम पूछने के बाद, दोनों हाथों से जमीन खुरचकर, सिर हिलाते हुए 'भू-भू' शब्द किया और हाथ-पैर सिकोड़कर कुत्ते की तरह बैठ गया। 'छमानिक्खित्तं' का अर्थ है—जमीन पर रखा हुआ। 'समत्तं समादिन्नं' का अर्थ है—पूर्ण रूप से ग्रहण किया हुआ। 'का गति' का अर्थ है—क्या गति होगी? 'को अभिसम्परायो' का अर्थ है—परलोक में कहाँ जन्म होगा? 'अलं'—उसे अप्रिय लगेगा, इसलिए तीन बार तक मना किया। 'कुक्कुरवतं' का अर्थ है—कुत्ता-व्रत का समादान।


79. Bhāvetīti vaḍḍheti. Paripuṇṇanti anūnaṃ. Abbokiṇṇanti nirantaraṃ. Kukkurasīlanti kukkurācāraṃ. Kukkuracittanti ‘‘ajja paṭṭhāya kukkurehi kātabbaṃ karissāmī’’ti evaṃ uppannacittaṃ. Kukkurākappanti kukkurānaṃ gamanākāro atthi, tiṭṭhanākāro atthi, nisīdanākāro atthi, sayanākāro atthi, uccārapassāvakaraṇākāro atthi, aññe kukkure disvā dante vivaritvā gamanākāro atthi, ayaṃ kukkurākappo nāma, taṃ bhāvetīti attho. Imināhaṃ sīlenātiādīsu ahaṃ iminā ācārena vā vatasamādānena vā dukkaratapacaraṇena vā methunaviratibrahmacariyena vāti attho. Devoti sakkasuyāmādīsu aññataro. Devaññataroti tesaṃ dutiyatatiyaṭṭhānādīsu aññataradevo. Micchādiṭṭhīti adevalokagāmimaggameva devalokagāmimaggoti gahetvā uppannatāya sā assa micchādiṭṭhi nāma hoti. Aññataraṃ gatiṃ vadāmīti tassa hi nirayato vā tiracchānayonito vā aññā gati natthi, tasmā evamāha. Sampajjamānanti diṭṭhiyā asammissaṃ hutvā nipajjamānaṃ.

79. "भावेति" का अर्थ है बढ़ाना (पोषित करना)। "परिपूण्णं" का अर्थ है बिना किसी कमी के (पूर्ण)। "अब्बोकिण्णं" का अर्थ है निरंतर। "कुक्कुरसीलं" का अर्थ है कुत्तों का आचरण। "कुक्कुरचित्तं" का अर्थ है ऐसा उत्पन्न चित्त कि "आज से मैं वही करूँगा जो कुत्तों को करना चाहिए।" "कुक्कुराकप्पं" का अर्थ है कुत्तों की तरह चलने की शैली, खड़े होने की शैली, बैठने की शैली, सोने की शैली, मल-मूत्र त्यागने की शैली, और अन्य कुत्तों को देखकर दाँत दिखाकर चलने की शैली; इसे 'कुक्कुराकप्प' (कुत्तों की चेष्टा) कहा जाता है, उसे वह बढ़ाता है—यह अर्थ है। "इमिनाहं सीलेन" आदि में अर्थ यह है कि "मैं इस आचरण से, या इस व्रत के समादान से, या इस कठिन तपस्या के आचरण से, या मैथुन-विरति रूपी ब्रह्मचर्य से (देवता बनूँगा)।" "देवो" का अर्थ है शक्र, सुयाम आदि में से कोई एक। "देवञ्ञतरो" का अर्थ है उनके द्वितीय, तृतीय स्थान आदि में से कोई एक देव। "मिच्छादिट्ठी" का अर्थ है देवलोक न ले जाने वाले मार्ग को ही देवलोक ले जाने वाला मार्ग मान लेने के कारण उत्पन्न हुई वह उसकी मिथ्या दृष्टि है। "अञ्ञतरं गतिं वदामि" का अर्थ है क्योंकि उसके लिए नरक या तिर्यक योनि के अतिरिक्त अन्य कोई गति नहीं है, इसलिए ऐसा कहा गया है। "सम्पज्जमानं" का अर्थ है दृष्टि (गलत धारणाओं) से अमिश्रित होकर निष्पन्न होना।


Nāhaṃ, bhante, etaṃ rodāmi, yaṃ maṃ bhagavā evamāhāti yaṃ maṃ, bhante, bhagavā evamāha, ahametaṃ bhagavato byākaraṇaṃ na rodāmi na paridevāmi, na anutthunāmīti attho. Evaṃ sakammakavasenettha attho veditabbo, na assumuñcanamattena.

"नाहं, भन्ते, एतं रोदामि, यं मं भगवा एवमाहाति" का अर्थ है—"भन्ते! भगवान ने मुझसे जो यह कहा है, मैं भगवान के इस व्याकरण (व्याख्या) पर रो नहीं रहा हूँ, विलाप नहीं कर रहा हूँ, शोक नहीं कर रहा हूँ।" इस प्रकार यहाँ 'सकर्मक' (transitive) धातु के प्रभाव से अर्थ समझना चाहिए, न कि केवल आँसू बहाने मात्र से।


‘‘Mataṃ vā amma rodanti, yo vā jīvaṃ na dissati;

Jīvantaṃ amma passantī, kasmā maṃ amma rodasī’’ti. (saṃ. ni. 1.239) –

"हे माँ! लोग या तो मरे हुए के लिए रोते हैं, या उसके लिए जो जीवित तो है पर दिखाई नहीं देता; हे माँ! मुझे जीवित देखते हुए भी आप मेरे लिए क्यों रो रही हैं?"


Ayañcettha payogo. Apica me idaṃ, bhanteti apica kho me idaṃ, bhante, kukkuravataṃ dīgharattaṃ samādinnaṃ, tasmiṃ sampajjantepi vuddhi natthi, vipajjantepi. Iti ‘‘ettakaṃ kālaṃ mayā katakammaṃ moghaṃ jāta’’nti attano vipattiṃ paccavekkhamāno rodāmi, bhanteti.

और यहाँ यह प्रयोग है। "अपि च मे इदं, भन्ते" का अर्थ है—"परंतु भन्ते! मैंने यह कुक्कुर-व्रत दीर्घकाल से धारण किया हुआ है, इसके सफल होने पर भी कोई उन्नति (कल्याण) नहीं है और विफल होने पर भी नहीं। इस प्रकार 'इतने समय तक मेरे द्वारा किया गया कर्म व्यर्थ हो गया'—अपनी इस विपत्ति (पतन) का विचार करते हुए मैं रो रहा हूँ, भन्ते!"


80. Govatantiādīni kukkuravatādīsu vuttanayeneva veditabbāni. Gavākappanti goākappaṃ. Sesaṃ kukkurākappe vuttasadisameva. Yathā pana tattha aññe kukkure disvā dante vivaritvā gamanākāro, evamidha aññe gāvo disvā kaṇṇe ukkhipitvā gamanākāro veditabbo. Sesaṃ tādisameva.

80. "गोवतं" आदि पदों को "कुक्कुरवत" आदि के लिए बताई गई विधि से ही समझना चाहिए। "गवाकप्पं" का अर्थ है बैलों की चेष्टा। शेष सब "कुक्कुराकप्प" में कहे गए के समान ही है। जैसे वहाँ अन्य कुत्तों को देखकर दाँत दिखाकर चलने की शैली थी, वैसे ही यहाँ अन्य गायों/बैलों को देखकर कान खड़े करके चलने की शैली समझनी चाहिए। शेष वैसा ही है।


81. Cattārimāni puṇṇa kammānīti kasmā imaṃ desanaṃ ārabhi? Ayañhi desanā ekaccakammakiriyavasena āgatā, imasmiñca kammacatukke kathite imesaṃ kiriyā pākaṭā bhavissatīti imaṃ desanaṃ ārabhi. Apica imaṃ kammacatukkameva desiyamānaṃ ime sañjānissanti, tato eko saraṇaṃ gamissati, eko pabbajitvā arahattaṃ pāpuṇissatīti ayameva etesaṃ sappāyāti ñatvāpi imaṃ desanaṃ ārabhi.

81. "चत्तारिमानि पुण्ण कम्मानि" (पुण्य! ये चार कर्म हैं)—यह देशना क्यों आरंभ की गई? क्योंकि यह देशना कुछ विशेष कर्मों के करने के संदर्भ में आई है, और इन चार प्रकार के कर्मों के कहे जाने पर इन (कुक्कुरव्रती और गोव्रती) की क्रियाएँ स्पष्ट हो जाएँगी, इसलिए यह देशना आरंभ की। इसके अतिरिक्त, इन चार कर्मों का उपदेश दिए जाने पर ये भली-भाँति समझ जाएँगे, जिससे एक (पुण्य) शरण गमन करेगा और एक (सेनीय) प्रव्रजित होकर अर्हत्व प्राप्त करेगा—यह जानकर कि यही उनके लिए उपयुक्त है, इस देशना को आरंभ किया।


Tattha kaṇhanti kāḷakaṃ dasaakusalakammapathakammaṃ. Kaṇhavipākanti apāye nibbattanato kāḷakavipākaṃ. Sukkanti paṇḍaraṃ dasakusalakammapathakammaṃ. Sukkavipākanti sagge nibbattanato paṇḍaravipākaṃ. Kaṇhasukkanti vomissakakammaṃ. Kaṇhasukkavipākanti sukhadukkhavipākaṃ. Missakakammañhi katvā akusalena tiracchānayoniyaṃ maṅgalahatthiṭṭhānādīsu uppanno kusalena pavatte sukhaṃ vediyati. Kusalena rājakulepi nibbatto akusalena pavatte dukkhaṃ vediyati. Akaṇhaṃ asukkanti kammakkhayakaraṃ catumaggacetanākammaṃ adhippetaṃ. Tañhi yadi kaṇhaṃ bhaveyya, kaṇhavipākaṃ dadeyya. Yadi sukkaṃ bhaveyya, sukkavipākaṃ dadeyya. Ubhayavipākassa pana adānato akaṇhāsukkavipākattā ‘‘akaṇhaṃ asukka’’nti vuttaṃ. Ayaṃ tāva uddese attho.

वहाँ "कण्हं" का अर्थ है काला (मलिन), जो दस अकुशल कर्मपथ रूपी कर्म हैं। "कण्हविपाकं" का अर्थ है अपायों में उत्पन्न करने वाला होने के कारण काला (बुरा) विपाक। "सुक्कं" का अर्थ है उज्ज्वल (शुद्ध), जो दस कुशल कर्मपथ रूपी कर्म हैं। "सुक्कविपाकं" का अर्थ है स्वर्ग में उत्पन्न करने वाला होने के कारण उज्ज्वल (अच्छा) विपाक। "कण्हसुक्कं" का अर्थ है मिश्रित कर्म। "कण्हसुक्कविपाकं" का अर्थ है सुख-दुःख रूपी मिश्रित फल वाला कर्म। क्योंकि मिश्रित कर्म करके व्यक्ति अकुशल के कारण तिर्यक योनि में मंगल-हाथी आदि के स्थान पर उत्पन्न होता है, और कुशल के कारण उस अवस्था में सुख भोगता है। अथवा कुशल के कारण राजकुल में भी उत्पन्न होता है, किंतु अकुशल के कारण उस अवस्था में दुःख भोगता है। "अकण्हं असुक्कं" पद से कर्मों का क्षय करने वाला चार आर्यमार्गों की चेतना रूपी कर्म अभिप्रेत है। क्योंकि यदि वह काला होता, तो काला विपाक देता। यदि वह शुक्ल होता, तो शुक्ल विपाक देता। परंतु दोनों प्रकार के विपाक न देने के कारण और विपाक-रहित होने के कारण उसे "अकण्हं असुक्कं" (न काला, न सफेद) कहा गया है। यह संक्षेप (उद्देश) में अर्थ है।


Niddese pana sabyābajjhanti sadukkhaṃ. Kāyasaṅkhārādīsu kāyadvāre gahaṇādivasena copanappattā dvādasa akusalacetanā sabyābajjhakāyasaṅkhāro nāma. Vacīdvāre hanusañcopanavasena vacībhedapavattikā tāyeva dvādasa vacīsaṅkhāro nāma. Ubhayacopanaṃ appattā raho cintayantassa manodvāre pavattā manosaṅkhāro nāma. Iti tīsupi dvāresu kāyaduccaritādibhedā akusalacetanāva saṅkhārāti veditabbā. Imasmiñhi sutte cetanā dhuraṃ, upālisutte kammaṃ. Abhisaṅkharitvāti saṅkaḍḍhitvā, piṇḍaṃ katvāti attho. Sabyābajjhaṃ lokanti sadukkhaṃ lokaṃ upapajjanti. Sabyābajjhā phassā phusantīti sadukkhā vipākaphassā phusanti. Ekantadukkhanti nirantaradukkhaṃ. Bhūtāti hetvatthe nissakkavacanaṃ, bhūtakammato bhūtassa sattassa uppatti hoti. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathābhūtaṃ kammaṃ sattā karonti, tathābhūtena kammena kammasabhāgavasena tesaṃ upapatti hoti. Tenevāha ‘‘yaṃ karoti tena upapajjatī’’ti. Ettha ca tenāti kammena viya vuttā, upapatti ca nāma vipākena hoti. Yasmā pana vipākassa kammaṃ hetu, tasmā tena mūlahetubhūtena kammena nibbattatīti ayamettha attho. Phassā phusantīti yena kammavipākena nibbatto, taṃkammavipākaphassā phusanti. Kammadāyādāti kammadāyajjā kammameva nesaṃ dāyajjaṃ santakanti vadāmi.

निर्देश (Niddesa) में 'सब्यापज्झं' (sabyābajjhaṃ) का अर्थ 'दुःख सहित' (sadukkhaṃ) है। काय-संस्कार आदि में, काय-द्वार में ग्रहण आदि के वश से जो गति प्राप्त बारह अकुशल चेतनाएँ हैं, वे 'सब्यापज्झ-काय-संस्कार' कहलाती हैं। वची-द्वार में हनु-संचालन (जबड़े की गति) के वश से वाणी को प्रवृत्त करने वाली वे ही बारह चेतनाएँ 'वची-संस्कार' कहलाती हैं। दोनों प्रकार की गति (कायिक और वाचिक) को प्राप्त न होकर, एकान्त में चिन्तन करने वाले के मन-द्वार में प्रवृत्त चेतना 'मनो-संस्कार' कहलाती है। इस प्रकार तीनों ही द्वारों में काय-दुश्चरित आदि के भेद वाली अकुशल चेतनाओं को ही 'संस्कार' समझना चाहिए। इस सूत्र में चेतना प्रधान है, जबकि उपालि-सूत्र में कर्म प्रधान है। 'अभिसंखरित्वा' का अर्थ 'संग्रहित कर' या 'पिण्ड बनाकर' है। 'सब्यापज्झं लोकं' का अर्थ है 'दुःखपूर्ण लोक (अपाय) में उत्पन्न होते हैं'। 'सब्यापज्झा फस्सा फुसन्ति' का अर्थ है 'दुःखपूर्ण विपाक-स्पर्श स्पर्श करते हैं'। 'एकन्तदुक्खं' का अर्थ 'निरन्तर दुःख' है। 'भूता' यहाँ हेतु के अर्थ में पञ्चमी विभक्ति है, अर्थात् 'भूत-कर्म' (किए गए कर्म) से प्राणी की उत्पत्ति होती है। इसका अभिप्राय यह है कि जैसा कर्म प्राणी करते हैं, उसी कर्म के अनुरूप कर्म-सभागता के वश उनकी उत्पत्ति होती है। इसीलिए कहा गया है— "जैसा वह करता है, वैसा ही उत्पन्न होता है।" यहाँ 'तेन' (उसके द्वारा) से कर्म के समान कहा गया है, यद्यपि उत्पत्ति विपाक से होती है। चूँकि कर्म विपाक का हेतु है, इसलिए उस मूल-हेतु रूप कर्म से उत्पन्न होता है—यही यहाँ अर्थ है। 'फस्सा फुसन्ति' का अर्थ है कि जिस कर्म-विपाक से वह उत्पन्न हुआ है, उस कर्म-विपाक के स्पर्श उसे स्पर्श करते हैं। 'कम्मदायादा' का अर्थ है 'कर्म ही उनकी विरासत (दायज्ज) है', अर्थात् कर्म ही उनका अपना धन है।


Abyābajjhanti niddukkhaṃ. Imasmiṃ vāre kāyadvāre pavattā aṭṭha kāmāvacarakusalacetanā kāyasaṅkhāro nāma. Tāyeva vacīdvāre pavattā vacīsaṅkhāro nāma. Manodvāre pavattā tāyeva aṭṭha, tisso ca heṭṭhimajhānacetanā abyābajjhamanosaṅkhāro nāma. Jhānacetanā tāva hotu, kāmāvacarā kinti abyābajjhamanosaṅkhāro nāma jātāti. Kasiṇasajjanakāle ca kasiṇāsevanakāle ca labbhanti. Kāmāvacaracetanā paṭhamajjhānacetanāya ghaṭitā, catutthajjhānacetanā tatiyajjhānacetanāya ghaṭitā. Iti tīsupi dvāresu kāyasucaritādibhedā kusalacetanāva saṅkhārāti veditabbo. Tatiyavāro ubhayamissakavasena veditabbā.

'अब्यापज्झं' (abyābajjhaṃ) का अर्थ 'दुःख-रहित' है। इस वार (प्रकरण) में काय-द्वार में प्रवृत्त आठ कामावचर कुशल चेतनाएँ 'काय-संस्कार' कहलाती हैं। वे ही वची-द्वार में प्रवृत्त होने पर 'वची-संस्कार' कहलाती हैं। मन-द्वार में प्रवृत्त वे ही आठ और तीन निचले ध्यान की चेतनाएँ 'अब्यापज्झ-मनो-संस्कार' कहलाती हैं। ध्यान-चेतना तो (अब्यापज्झ) हो ही, किन्तु कामावचर चेतनाएँ कैसे 'अब्यापज्झ-मनो-संस्कार' होती हैं? कसिण-परिकर्म के समय और कसिण-सेवन के समय वे प्राप्त होती हैं। कामावचर कुशल चेतनाएँ प्रथम ध्यान की चेतना से जुड़ी होती हैं, और चतुर्थ ध्यान की चेतना तृतीय ध्यान की चेतना से। इस प्रकार तीनों द्वारों में काय-सुचरित आदि के भेद वाली कुशल चेतनाओं को ही 'संस्कार' समझना चाहिए। तीसरा वार (मिश्रित वार) दोनों के मिश्रण के वश से समझना चाहिए।


Seyyathāpi manussātiādīsu manussānaṃ tāva kālena sukhaṃ kālena dukkhaṃ pākaṭameva, devesu pana bhummadevatānaṃ, vinipātikesu vemānikapetānaṃ kālena sukhaṃ kālena dukkhaṃ hotīti veditabbaṃ. Hatthiādīsu tiracchānesupi labbhatiyeva.

"जैसे मनुष्य" आदि पदों में, मनुष्यों के लिए समय-समय पर सुख और समय-समय पर दुःख स्पष्ट ही है। देवों में 'भुम्म-देवताओं' (भूमि-स्थित देवताओं) को और विनिपातिकों में 'वेमानिक-प्रेतों' को समय-समय पर सुख और समय-समय पर दुःख होता है—ऐसा समझना चाहिए। हाथी आदि तिर्यंचों (पशुओं) में भी यह पाया ही जाता है।


Tatrāti tesu tīsu kammesu. Tassa pahānāya yā cetanāti tassa pahānatthāya maggacetanā. Kammaṃ patvāva maggacetanāya añño paṇḍarataro dhammo nāma natthi. Idaṃ pana kammacatukkaṃ patvā dvādasa akusalacetanā kaṇhā nāma, tebhūmakakusalacetanā sukkā nāma, maggacetanā akaṇhā asukkāti āgatā.

'तत्र' का अर्थ है उन तीन कर्मों में। 'उसके प्रहाण के लिए जो चेतना है' का अर्थ है—उन (तीन कर्मों) के प्रहाण के लिए प्रवृत्त 'मार्ग-चेतना'। कर्म की कोटि में पहुँचने पर मार्ग-चेतना से अन्य कोई अधिक शुद्ध (पाण्डरतर) धर्म नहीं है। इस चतुर्थ कर्म-चतुष्क को प्राप्त कर, बारह अकुशल चेतनाएँ 'कृष्ण' (काली) कहलाती हैं, त्रैभूमिक कुशल चेतनाएँ 'शुक्ल' (सफेद) कहलाती हैं, और मार्ग-चेतना 'अकृष्ण-अशुक्ल' के रूप में आई है।


82. ‘‘Labheyyāhaṃ, bhante’’ti idaṃ so ‘‘ciraṃ vata me aniyyānikapakkhe yojetvā attā kilamito, ‘sukkhanadītīre nhāyissāmī’ti samparivattentena viya thuse koṭṭentena viya ca na koci attho nipphādito, handāhaṃ attānaṃ yoge yojemī’’ti cintetvā āha. Atha bhagavā yonena khandhake titthiyaparivāso paññatto, yaṃ aññatitthiyapubbo sāmaṇerabhūmiyaṃ ṭhito – ‘‘ahaṃ, bhante, itthannāmo aññatitthiyapubbo imasmiṃ dhammavinaye ākaṅkhāmi upasampadaṃ, svāhaṃ, bhante, saṅghaṃ cattāro māse parivāsaṃ yācāmī’’tiādinā (mahāva. 86) nayena samādiyitvā parivasati, taṃ sandhāya ‘‘yo kho, seniya, aññatitthiyapubbo’’tiādimāha.

82. "भन्ते! मैं प्राप्त करूँ" यह वचन उस सेणिय ने यह सोचकर कहा— "निश्चित ही मैंने दीर्घकाल तक स्वयं को अनिर्याणिक पक्ष (मुक्ति न देने वाले मार्ग) में लगाकर थकाया है; जैसे कोई सूखी नदी के तट पर स्नान करने की इच्छा से लोट रहा हो या जैसे कोई भूसे को कूट रहा हो, उससे कोई लाभ सिद्ध नहीं हुआ। अब मैं स्वयं को (सही) योग (साधना) में लगाऊँगा।" तब भगवान ने खन्धक में जो 'तीर्थिक-परिवास' (अन्य मत से आए हुए के लिए परिवस) प्रज्ञप्त किया है, जिसके अनुसार अन्य-तीर्थिक रहा हुआ व्यक्ति श्रामणेर भूमि में स्थित होकर— "भन्ते! मैं अमुक नाम वाला पूर्व में अन्य-तीर्थिक था, इस धर्म-विनय में उपसम्पदा चाहता हूँ, मैं भन्ते! संघ से चार महीने का परिवास माँगता हूँ" इत्यादि विधि से परिवास करता है, उसे लक्ष्य कर "हे सेणिय! जो कोई पूर्व में अन्य-तीर्थिक रहा हो" आदि कहा।


Tattha pabbajjanti vacanasiliṭṭhatāvaseneva vuttaṃ. Aparivasitvāyeva hi pabbajjaṃ labhati. Upasampadatthikena pana nātikālena gāmappavesanādīni aṭṭha vattāni pūrentena parivasitabbaṃ. Āraddhacittāti aṭṭhavattapūraṇena tuṭṭhacittā. Ayamettha saṅkhepo. Vitthārato panesa titthiyaparivāso samantapāsādikāya vinayaṭṭhakathāya pabbajjakhandhakavaṇṇanāyaṃ (mahāva. aṭṭha. 86) vuttanayeneva veditabbo. Apica metthāti apica me ettha. Puggalavemattatā viditāti puggalanānattaṃ viditaṃ. Ayaṃ puggalo parivāsāraho, ayaṃ na parivāsārahoti idaṃ mayhaṃ pākaṭanti dasseti.

वहाँ 'प्रव्रज्या' शब्द वचन की सुगमता (प्रवाह) के लिए ही कहा गया है। क्योंकि परिवास के बिना ही प्रव्रज्या प्राप्त हो जाती है। किन्तु उपसम्पदा के इच्छुक (पूर्व तीर्थिक) को बहुत अधिक समय पूर्व गाँव में प्रवेश न करने आदि आठ व्रतों को पूरा करते हुए परिवास करना चाहिए। 'आरद्धचित्ता' का अर्थ है—आठ व्रतों की पूर्ति से प्रसन्न चित्त वाले (भिक्षु)। यहाँ यह संक्षेप है। विस्तार से तो यह 'तीर्थिक-परिवास' समन्तपासादिका नामक विनय-अट्ठकथा के प्रव्रज्या-खन्धक के वर्णन में कहे गए ढंग से ही समझना चाहिए। 'अपि च मेत्थ' का पद-च्छेद 'अपि च मे एत्थ' करना चाहिए। 'पुग्गलवेमत्तता विदिता' का अर्थ है—पुद्गलों की भिन्नता ज्ञात है। "यह पुद्गल परिवास के योग्य है, यह परिवास के योग्य नहीं है"—यह मुझे स्पष्ट है, यह दर्शाते हैं।


Tato seniyo cintesi – ‘‘aho acchariyaṃ buddhasāsanaṃ, yattha evaṃ ghaṃsitvā koṭṭetvā yuttameva gaṇhanti, ayuttaṃ chaḍḍentī’’ti. Tato suṭṭhutaraṃ pabbajjāya sañjātussāho sace, bhantetiādimāha. Atha bhagavā tassa tibbacchandataṃ viditvā na seniyo parivāsaṃ arahatīti aññataraṃ bhikkhuṃ āmantesi – ‘‘gaccha tvaṃ, bhikkhu, seniyaṃ nhāpetvā pabbājetvā ānehī’’ti. So tathā katvā taṃ pabbājetvā bhagavato santikaṃ ānayi. Bhagavā gaṇe nisīditvā upasampādesi. Tena vuttaṃ – ‘‘alattha kho acelo seniyo bhagavato santike pabbajjaṃ alattha upasampada’’nti.

उसके बाद सेणिय ने सोचा— "अहो! बुद्ध-शासन आश्चर्यजनक है, जहाँ इस प्रकार घिसकर और कूटकर (परखकर) जो युक्त (उचित) है उसे ही ग्रहण करते हैं और जो अयुक्त है उसे त्याग देते हैं।" तब प्रव्रज्या के लिए और अधिक उत्साह उत्पन्न होने पर उसने "यदि भन्ते!" आदि कहा। तब भगवान ने उसके तीव्र छन्द (प्रबल इच्छा) को जानकर "सेणिय परिवास के योग्य नहीं है" (अर्थात् उसे परिवास की आवश्यकता नहीं है) ऐसा कहकर किसी भिक्षु को आमंत्रित किया— "भिक्षु! जाओ, तुम सेणिय को स्नान कराकर, प्रव्रजित कर ले आओ।" उसने वैसा ही किया और उसे प्रव्रजित कर भगवान के पास ले आया। भगवान ने गण (संघ) के बीच बैठकर उसे उपसम्पदा प्रदान की। इसीलिए कहा गया— "अचेल सेणिय ने भगवान के पास प्रव्रज्या प्राप्त की, उपसम्पदा प्राप्त की।"


Acirūpasampannoti upasampanno hutvā nacirameva. Vūpakaṭṭhoti vatthukāmakilesakāmehi kāyena ca cittena ca vūpakaṭṭho. Appamattoti kammaṭṭhāne satiṃ avijahanto. Ātāpīti kāyikacetasikasaṅkhātena vīriyātāpena ātāpī. Pahitattoti kāye ca jīvite ca anapekkhatāya pesitatto vissaṭṭhaattabhāvo. Yassatthāyāti yassa atthāya. Kulaputtāti ācārakulaputtā. Sammadevāti hetunāva kāraṇeneva. Tadanuttaranti taṃ anuttaraṃ. Brahmacariyapariyosānanti maggabrahmacariyapariyosānabhūtaṃ arahattaphalaṃ. Tassa hi atthāya kulaputtā pabbajanti. Diṭṭheva dhammeti imasmiṃyeva attabhāve. Sayaṃ abhiññā sacchikatvāti attanāyeva paññāya paccakkhaṃ katvā, aparappaccayaṃ ñatvāti attho. Upasampajja vihāsīti pāpuṇitvā sampādetvā vihāsi. Evaṃ viharantova khīṇā jāti…pe… abbhaññāsi.

"अचिरूपसम्पन्नो" का अर्थ है उपसम्पदा प्राप्त करने के कुछ ही समय बाद। "वूपकट्ठो" का अर्थ है वस्तु-काम और क्लेश-काम से शरीर और मन दोनों के द्वारा दूर होना। "अप्पमत्तो" का अर्थ है कर्मस्थान में स्मृति (सति) को न छोड़ते हुए। "आतापी" का अर्थ है कायिक और चैतसिक वीर्य के ताप से क्लेशों को तपाने वाला। "पहितत्तो" का अर्थ है शरीर और जीवन की अपेक्षा न रखते हुए निर्वाण की ओर प्रेषित चित्त वाला या समर्पित आत्मभाव वाला। "यस्सत्थाय" का अर्थ है जिसके प्रयोजन के लिए। "कुलपुत्ता" का अर्थ है आचार-कुलपुत्र। "सम्मददेव" का अर्थ है उचित कारण से ही। "तदनुत्तरं" का अर्थ है वह अनुत्तर (सर्वश्रेष्ठ)। "ब्रह्मचरियपरियोसानं" का अर्थ है मार्ग-ब्रह्मचर्य का अंतिम फल अर्थात् अर्हत्व फल। क्योंकि उसी के लिए कुलपुत्र प्रव्रजित होते हैं। "दिट्ठेव धम्मे" का अर्थ है इसी आत्मभाव (जन्म) में। "सयं अभिञ्ञा सच्छिकत्वा" का अर्थ है स्वयं की प्रज्ञा से प्रत्यक्ष करके, दूसरों पर निर्भर न रहकर जानना। "उपसम्पज्ज विहासि" का अर्थ है प्राप्त कर और पूर्ण कर विहार किया। इस प्रकार विहार करते हुए (थेर सेनिय ने) 'जाति क्षीण हो गई है' इत्यादि जान लिया।


Evamassa paccavekkhaṇabhūmiṃ dassetvā arahattanikūṭeneva desanaṃ niṭṭhāpetuṃ ‘‘aññataro kho panāyasmā seniyo arahataṃ ahosī’’ti vuttaṃ. Tattha aññataroti eko. Arahatanti arahantānaṃ, bhagavato sāvakānaṃ arahantānaṃ abbhantaro ahosīti ayamevattha adhippāyo. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

इस प्रकार उनकी प्रत्यवेक्षण भूमि को दिखाकर, अर्हत्व फल को शिखर पर रखते हुए देशना को समाप्त करने के लिए "आयुष्मान सेनिय अर्हतों में से एक हुए" ऐसा कहा गया है। वहाँ "अञ्ञतरो" का अर्थ है एक। "अरहतं" का अर्थ है अर्हतों के बीच, अर्थात् भगवान के श्रावक अर्हतों के भीतर एक हुए—यही यहाँ अभिप्राय है। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Kukkuravatikasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

कुक्कुरवतिक सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


8. Abhayarājakumārasuttavaṇṇanā

8. अभयराजकुमार सुत्त का वर्णन।


83. Evaṃ me sutanti abhayasuttaṃ. Tattha abhayoti tassa nāmaṃ. Rājakumāroti bimbisārassa orasaputto. Vādaṃ āropehīti dosaṃ āropehi. Nerayikoti niraye nibbattako. Kappaṭṭhoti kappaṭṭhitiko. Atekicchoti buddhasahassenāpi tikicchituṃ na sakkā. Uggilitunti dve ante mocetvā kathetuṃ asakkonto uggilituṃ bahi nīharituṃ na sakkhiti. Ogilitunti pucchāya dosaṃ datvā hāretuṃ asakkonto ogilituṃ anto pavesetuṃ na sakkhiti.

83. "एवं मे सुतं" इत्यादि अभय सुत्त है। वहाँ "अभयो" उसका नाम है। "राजकुमारो" का अर्थ है बिम्बिसार का औरस पुत्र। "वादं आरोपेहि" का अर्थ है दोषारोपण करो। "नेरयिको" का अर्थ है नरक में उत्पन्न होने योग्य। "कप्पट्ठो" का अर्थ है कल्प भर रहने वाला। "अतेकिच्छो" का अर्थ है जिसका उपचार हज़ार बुद्धों द्वारा भी संभव नहीं है। "उग्गिलितुं" का अर्थ है—दो पक्षों को छोड़कर उत्तर देने में असमर्थ होने पर श्रमण गौतम न तो उसे उगल (बाहर निकाल) सकेंगे। "ओगिलितुं" का अर्थ है—प्रश्न में दोष पाकर उसे दूर करने में असमर्थ होने पर वे उसे निगल (अंदर ले) नहीं सकेंगे।


Evaṃ, bhanteti nigaṇṭho kira cintesi – ‘‘samaṇo gotamo mayhaṃ sāvake bhinditvā gaṇhāti, handāhaṃ ekaṃ pañhaṃ abhisaṅkharomi, yaṃ puṭṭho samaṇo gotamo ukkuṭiko hutvā nisinno uṭṭhātuṃ na sakkhissatī’’ti. So abhayassa gehā nīhaṭabhatto siniddhabhojanaṃ bhuñjanto bahū pañhe abhisaṅkharitvā – ‘‘ettha samaṇo gotamo imaṃ nāma dosaṃ dassessati, ettha imaṃ nāmā’’ti sabbe pahāya cātumāsamatthake imaṃ pañhaṃ addasa. Athassa etadahosi – ‘‘imassa pañhassa pucchāya vā vissajjane vā na sakkā doso dātuṃ, ovaṭṭikasāro ayaṃ, ko nu kho imaṃ gahetvā samaṇassa gotamassa vādaṃ āropessatī’’ti. Tato ‘‘abhayo rājakumāro paṇḍito, so sakkhissatīti taṃ uggaṇhāpemī’’ti niṭṭhaṃ gantvā uggaṇhāpesi. So vādajjhāsayatāya tassa vacanaṃ sampaṭicchanto ‘‘evaṃ, bhante,’’ti āha.

"एवं भन्ते" (जी भन्ते)—ऐसा कहकर निगंठ (नातपुत्त) ने सोचा—"श्रमण गौतम मेरे श्रावकों को तोड़कर अपने साथ ले लेते हैं, अब मैं एक ऐसा प्रश्न तैयार करूँगा, जिसे पूछे जाने पर श्रमण गौतम उकड़ू बैठे हुए व्यक्ति की तरह उठ नहीं पाएंगे।" वह अभय के घर से लाए गए स्निग्ध भोजन को करते हुए बहुत से प्रश्नों को तैयार कर—"यहाँ श्रमण गौतम यह दोष दिखाएंगे, यहाँ वह दोष दिखाएंगे"—ऐसा सोचकर सबको छोड़कर चार महीने के अंत में इस (उभतोकोटि) प्रश्न को देखा। तब उसे यह विचार आया—"इस प्रश्न के पूछने या उत्तर देने में दोष नहीं निकाला जा सकता, यह कमर में रखे धन के समान (अचूक) है। कौन इसे लेकर श्रमण गौतम पर वाद आरोपित करेगा?" तब "राजकुमार अभय बुद्धिमान है, वह समर्थ होगा, इसलिए उसे यह सिखाता हूँ"—ऐसा निश्चय कर उसे सिखाया। वाद की इच्छा होने के कारण राजकुमार ने उसकी बात स्वीकार करते हुए "एवं भन्ते" कहा।


84. Akālo kho ajjāti ayaṃ pañho catūhi māsehi abhisaṅkhato, tattha idaṃ gahetvā idaṃ vissajjiyamāne divasabhāgo nappahossatīti maññanto evaṃ cintesi. So dānīti sve dāni. Attacatutthoti kasmā bahūhi saddhiṃ na nimantesi? Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘bahūsu nisinnesu thokaṃ datvā vadantassa aññaṃ suttaṃ aññaṃ kāraṇaṃ aññaṃ tathārūpaṃ vatthuṃ āharitvā dassessati, evaṃ sante kalaho vā kolāhalameva vā bhavissati. Athāpi ekakaṃyeva nimantessāmi, evampi me garahā uppajjissati ‘yāvamaccharī vāyaṃ abhayo, bhagavantaṃ divase divase bhikkhūnaṃ satenapi sahassenapi saddhiṃ carantaṃ disvāpi ekakaṃyeva nimantesī’’’ti. ‘‘Evaṃ pana doso na bhavissatī’’ti aparehi tīhi saddhiṃ attacatutthaṃ nimantesi.

84. "अकालो खो अज्ज" (आज समय नहीं है)—यह प्रश्न चार महीनों में तैयार किया गया है, इसमें यदि यह पक्ष लेकर वह उत्तर दिया जाए तो दिन का समय पर्याप्त नहीं होगा—ऐसा मानते हुए उसने ऐसा सोचा। "सो दानी" का अर्थ है "स्वे दानी" (कल अब)। "अत्तचतुत्थो" (स्वयं चौथे)—उसने बहुतों के साथ निमंत्रित क्यों नहीं किया? उसके मन में ऐसा विचार आया—"यदि बहुत से लोग बैठे हों और थोड़ा दान देकर बोलने वाले के लिए (बुद्ध) कोई अन्य सुत्त, अन्य कारण या वैसा ही कोई अन्य उदाहरण प्रस्तुत कर देंगे, ऐसी स्थिति में कलह या कोलाहल ही होगा। अथवा यदि मैं उन्हें अकेले ही निमंत्रित करूँ, तो भी मेरी निंदा होगी कि 'यह अभय कितना कंजूस है, भगवान को प्रतिदिन सैकड़ों-हज़ारों भिक्षुओं के साथ चलते हुए देखकर भी केवल अकेले ही निमंत्रित किया है'।" "इस प्रकार (चार को बुलाने से) दोष नहीं होगा"—ऐसा सोचकर अन्य तीन के साथ स्वयं चौथे होकर निमंत्रित किया।


85. Na khvettha, rājakumāra, ekaṃsenāti na kho, rājakumāra, ettha pañhe ekaṃsena vissajjanaṃ hoti. Evarūpañhi vācaṃ tathāgato bhāseyyāpi na bhāseyyāpi. Bhāsitapaccayena atthaṃ passanto bhāseyya, apassanto na bhāseyyāti attho. Iti bhagavā mahānigaṇṭhena catūhi māsehi abhisaṅkhataṃ pañhaṃ asanipātena pabbatakūṭaṃ viya ekavacaneneva saṃcuṇṇesi. Anassuṃ nigaṇṭhāti naṭṭhā nigaṇṭhā.

85. "न खेत्थ, राजकुमार, एकंसेन" का अर्थ है—हे राजकुमार, इस प्रश्न का एकान्ततः (एकपक्षीय) उत्तर नहीं होता। ऐसी वाणी तथागत बोल भी सकते हैं और नहीं भी। बोलने के कारण यदि लाभ देखते हैं तो बोलेंगे, अन्यथा नहीं—यही अर्थ है। इस प्रकार भगवान ने महा-निगंठ द्वारा चार महीनों में तैयार किए गए प्रश्न को वज्रपात से पर्वत शिखर के समान एक ही वचन से चूर-चूर कर दिया। "अनस्सुं निगण्ठा" का अर्थ है निगंठ नष्ट हो गए।


86. Aṅke nisinno hotīti ūrūsu nisinno hoti. Lesavādino hi vādaṃ paṭṭhapentā kiñcideva phalaṃ vā pupphaṃ vā potthakaṃ vā gahetvā nisīdanti. Te attano jaye sati paraṃ ajjhottharanti, parassa jaye sati phalaṃ khādantā viya pupphaṃ ghāyantā viya potthakaṃ vācentā viya vikkhepaṃ dassenti. Ayaṃ pana cintesi – ‘‘sammāsambuddho esa osaṭasaṅgāmo paravādamaddano. Sace me jayo bhavissati, iccetaṃ kusalaṃ. No ce bhavissati, dārakaṃ vijjhitvā rodāpessāmi. Tato passatha, bho, ayaṃ dārako rodati, uṭṭhahatha tāva, pacchāpi jānissāmā’’ti tasmā dārakaṃ gahetvā nisīdi. Bhagavā pana rājakumārato sahassaguṇenapi satasahassaguṇenapi vādīvarataro, ‘‘imamevassa dārakaṃ upamaṃ katvā vādaṃ bhindissāmī’’ti cintetvā ‘‘taṃ kiṃ maññasi rājakumārā’’tiādimāha.

86. "अङ्के निसिन्नो होति" का अर्थ है जाँघों पर बैठा होना। छल-पूर्वक तर्क करने वाले (लेशवादी) जब वाद-विवाद आरम्भ करते हैं, तो वे कोई फल, फूल या पुस्तक लेकर बैठते हैं। अपनी जीत होने पर वे दूसरों को दबा देते हैं, और दूसरों की जीत होने पर फल खाते हुए, फूल सूँघते हुए या पुस्तक पढ़ते हुए विक्षेप (ध्यान भटकाना) प्रदर्शित करते हैं। इस (अभय राजकुमार) ने सोचा - "यह सम्यक्सम्बुद्ध अनेक संग्रामों (वाद-विवादों) में उतरे हुए और पर-वादों का मर्दन करने वाले हैं। यदि मेरी जीत हुई, तो यह अच्छा है। यदि नहीं हुई, तो मैं इस बालक को प्रहार कर (या पीड़ा पहुँचाकर) रुला दूँगा। तब कहूँगा - 'देखो महानुभावों, यह बालक रो रहा है, अभी उठते हैं, बाद में जान लेंगे'"। इसलिए वह बालक को लेकर बैठा। भगवान बुद्ध तो राजकुमार से हजार गुना और लाख गुना श्रेष्ठ वक्ता थे, उन्होंने सोचा - "इसी के बालक को उपमा बनाकर मैं इसके वाद को खण्डित करूँगा" और "तं किं मञ्ञसि राजकुमार" आदि कहा।


Tattha mukhe āhareyyāti mukhe ṭhapeyya. Āhareyyassāhanti apaneyyaṃ assa ahaṃ. Ādikenevāti paṭhamapayogeneva. Abhūtanti abhūtatthaṃ. Atacchanti na tacchaṃ. Anatthasaṃhitanti na atthasaṃhitaṃ na vaḍḍhinissitaṃ. Appiyā amanāpāti neva piyā na manāpā. Iminā nayeneva sabbattha attho daṭṭhabbo.

वहाँ "मुखे आहरेय्य" का अर्थ है मुख में रखे। "आहरेय्यस्साहं" का अर्थ है मैं उसके लिए उसे निकाल दूँ। "आदिकेनेव" का अर्थ है प्रथम प्रयास से ही। "अभूतं" का अर्थ है असत्य अर्थ वाला। "अतच्छं" का अर्थ है जो सत्य न हो (अतथ्य)। "अनत्थसंहितं" का अर्थ है अनर्थकारी, जो कल्याण से युक्त न हो और उन्नति पर आधारित न हो। "अप्पिया अमनापा" का अर्थ है न प्रिय और न मन को अच्छे लगने वाले। इसी पद्धति से सभी जगह अर्थ समझना चाहिए।


Tattha appiyapakkhe paṭhamavācā acoraṃyeva coroti, adāsaṃyeva dāsoti, aduppayuttaṃyeva duppayuttoti pavattā. Na taṃ tathāgato bhāsati. Dutiyavācā coraṃyeva coro ayantiādivasena pavattā. Tampi tathāgato na bhāsati. Tatiyavācā ‘‘idāni akatapuññatāya duggato dubbaṇṇo appesakkho, idha ṭhatvāpi puna puññaṃ na karosi, dutiyacittavāre kathaṃ catūhi apāyehi na muccissasī’’ti evaṃ mahājanassa atthapurekkhārena dhammapurekkhārena anusāsanīpurekkhārena ca vattabbavācā. Tatra kālaññū tathāgatoti tasmiṃ tatiyabyākaraṇe tassā vācāya byākaraṇatthāya tathāgato kālaññū hoti, mahājanassa ādānakālaṃ gahaṇakālaṃ jānitvāva byākarotīti attho.

वहाँ अप्रिय पक्ष में, प्रथम वाणी वह है जो चोर न होने पर भी 'चोर' कहे, दास न होने पर भी 'दास' कहे, या दुराचारी न होने पर भी 'दुराचारी' कहे। तथागत उसे नहीं बोलते। दूसरी वाणी वह है जो चोर को 'यह चोर है' आदि के रूप में कहे। उसे भी तथागत नहीं बोलते। तीसरी वाणी वह है जो "अभी पुण्य न करने के कारण तुम दुर्गत, कुरूप और अल्प-प्रतापी हो, यहाँ रहकर भी पुनः पुण्य नहीं करते, तो दूसरे चित्त-क्षण (अगले जन्म) में चारों अपायों से कैसे मुक्त होगे?" - इस प्रकार जनसमूह के हित, धर्म और अनुशासन को सामने रखकर कही जाने वाली वाणी है। वहाँ "कालञ्ञू तथागतो" का अर्थ है कि उस तीसरे प्रकार के कथन के लिए तथागत काल (सही समय) के ज्ञाता होते हैं; वे जनसमूह के ग्रहण करने और समझने के समय को जानकर ही बोलते हैं - यह अर्थ है।


Piyapakkhe paṭhamavācā aṭṭhāniyakathā nāma. Sā evaṃ veditabbā – evaṃ kira gāmavāsimahallakaṃ nagaraṃ āgantvā pānāgāre pivantaṃ vañcetukāmā sambahulā dhuttā pītaṭṭhāne ṭhatvā tena saddhiṃ suraṃ pivantā ‘‘imassa nivāsanapāvuraṇampi hatthe bhaṇḍakampi sabbaṃ gaṇhissāmā’’ti cintetvā katikaṃ akaṃsu – ‘‘ekekaṃ attapaccakkhakathaṃ kathema, yo ‘abhūta’nti kathesi, kathitaṃ vā na saddahati, taṃ dāsaṃ katvā gaṇhissāmā’’ti. Tampi mahallakaṃ pucchiṃsu ‘‘tumhākampi tāta ruccatī’’ti. Evaṃ hotu tātāti.

प्रिय पक्ष में प्रथम वाणी "अस्थानिय कथा" (निराधार कथा) कहलाती है। उसे इस प्रकार समझना चाहिए - कहते हैं कि नगर में आए हुए और मदिरालय में पी रहे एक वृद्ध ग्रामवासी को ठगने की इच्छा से बहुत से धूर्तों ने, पीने के स्थान पर खड़े होकर उसके साथ मदिरा पीते हुए सोचा - "हम इसके पहनने-ओढ़ने के वस्त्र और हाथ में रखे सामान, सब कुछ छीन लेंगे।" उन्होंने एक समझौता किया - "हम प्रत्येक अपनी आँखों देखी एक-एक बात कहेंगे। जो 'यह झूठ है' कहेगा या कही हुई बात पर विश्वास नहीं करेगा, उसे हम अपना दास बनाकर (उसका सब कुछ) ले लेंगे।" उन्होंने उस वृद्ध से भी पूछा - "तात! क्या आपको भी यह पसंद है?" उसने कहा - "तात! ऐसा ही हो।"


Eko dhutto āha – mayhaṃ, bho mātu, mayi kucchigate kapiṭṭhaphaladohalo ahosi. Sā aññaṃ kapiṭṭhahārakaṃ alabbhamānā maṃyeva pesesi. Ahaṃ gantvā rukkhaṃ abhiruhituṃ asakkonto attanāva attānaṃ pāde gahetvā muggaraṃ viya rukkhassa upari khipiṃ; atha sākhato sākhaṃ vicaranto phalāni gahetvā otarituṃ asakkonto gharaṃ gantvā nisseṇiṃ āharitvā oruyha mātu santikaṃ gantvā phalāni mātuyā adāsiṃ; tāni pana mahantāni honti cāṭippamāṇāni. Tato me mātarā ekāsane nisinnāya samasaṭṭhiphalāni khāditāni. Mayā ekucchaṅgena ānītaphalesu sesakāni kulasantake gāme khuddakamahallakānaṃ ahesuṃ. Amhākaṃ gharaṃ soḷasahatthaṃ, sesaparikkhārabhaṇḍakaṃ apanetvā kapiṭṭhaphaleheva yāva chadanaṃ pūritaṃ. Tato atirekāni gahetvā gehadvāre rāsiṃ akaṃsu. So asītihatthubbedho pabbato viya ahosi. Kiṃ īdisaṃ, bho sakkā, saddahitunti?

एक धूर्त ने कहा - "हे मित्रों! जब मैं अपनी माता के गर्भ में था, तब उन्हें कैथ (कपित्थ) का फल खाने की इच्छा हुई। किसी अन्य फल लाने वाले को न पाकर उन्होंने मुझे ही भेजा। मैं गया, किन्तु वृक्ष पर चढ़ने में असमर्थ होने के कारण मैंने स्वयं ही अपने पैरों को पकड़कर मुदगर की तरह वृक्ष के ऊपर उछाल दिया। तब एक डाल से दूसरी डाल पर घूमते हुए मैंने फल तोड़े, किन्तु नीचे उतरने में असमर्थ होने के कारण घर जाकर सीढ़ी लाया और नीचे उतरकर माता के पास जाकर उन्हें फल दिए। वे फल बहुत बड़े थे, बड़े घड़ों के समान। तब मेरी माता ने एक ही आसन पर बैठे-बैठे साठ फल खा लिए। मेरे द्वारा एक ही झोली में लाए गए फलों में से जो शेष बचे, वे गाँव के सभी छोटे-बड़ों के लिए पर्याप्त हुए। हमारा घर सोलह हाथ ऊँचा है, घर के अन्य सामान को हटाकर उसे छत तक कैथ के फलों से ही भर दिया गया। उसके बाद जो अतिरिक्त बचे, उन्हें घर के द्वार पर ढेर कर दिया गया। वह ढेर अस्सी हाथ ऊँचा पर्वत के समान हो गया। हे मित्रों! क्या ऐसी बात पर विश्वास किया जा सकता है?"


Gāmikamahallako tuṇhī nisīditvā sabbesaṃ kathāpariyosāne pucchito āha – ‘‘evaṃ bhavissati tātā, mahantaṃ raṭṭhaṃ, raṭṭhamahantatāya sakkā saddahitu’’nti. Yathā ca tena, evaṃ sesehipi tathārūpāsu nikkāraṇakathāsu kathitāsu āha – mayhampi tātā suṇātha, na tumhākaṃyeva kulāni, amhākampi kulaṃ mahākulaṃ, amhākaṃ pana avasesakhettehi kappāsakhettaṃ mahantataraṃ. Tassa anekakarīsasatassa kappāsakhettassa majjhe eko kappāsarukkho mahā asītihatthubbedho ahosi. Tassa pañca sākhā, tāsu avasesasākhā phalaṃ na gaṇhiṃsu, pācīnasākhāya ekameva mahācāṭimattaṃ phalaṃ ahosi. Tassa cha aṃsiyo, chasu aṃsīsu cha kappāsapiṇḍiyo pupphitā. Ahaṃ massuṃ kāretvā nhātavilitto khettaṃ gantvā tā kappāsapiṇḍiyo pupphitā disvā ṭhitakova hatthaṃ pasāretvā gaṇhiṃ. Tā kappāsapiṇḍiyo thāmasampannā cha dāsā ahesuṃ. Te sabbe maṃ ekakaṃ ohāya palātā. Ettake addhāne te na passāmi, ajja diṭṭhā, tumhe te cha janā. Tvaṃ nando nāma, tvaṃ puṇṇo nāma, tvaṃ vaḍḍhamāno nāma, tvaṃ citto nāma tvaṃ maṅgalo nāma, tvaṃ poṭṭhiyo nāmāti vatvā uṭṭhāya nisinnakeyeva cūḷāsu gahetvā aṭṭhāsi. Te ‘‘na mayaṃ dāsā’’tipi vattuṃ nāsakkhiṃsu. Atha ne kaḍḍhanto vinicchayaṃ netvā lakkhaṇaṃ āropetvā yāvajīvaṃ dāse katvā paribhuñji. Evarūpiṃ kathaṃ tathāgato na bhāsati.

एक ग्रामीण वृद्ध मौन होकर बैठा था। सबकी बातों के अंत में पूछे जाने पर उसने कहा— 'हे पुत्रों! ऐसा ही होगा। राज्य बहुत विशाल है और राज्य की विशालता के कारण इस पर विश्वास किया जा सकता है।' जैसे उस पहले पियक्कड़ ने कहा था, वैसे ही शेष पियक्कड़ों द्वारा भी उसी प्रकार की निरर्थक बातें कहे जाने पर उस ग्रामीण वृद्ध ने कहा— 'हे पुत्रों! मेरी बात भी सुनो। केवल तुम्हारे ही कुल बड़े नहीं हैं, हमारा कुल भी महान कुल है। हमारे अन्य खेतों की तुलना में कपास का खेत बहुत बड़ा है। उस अनेक करीस (माप) वाले कपास के खेत के बीच में अस्सी हाथ ऊँचा कपास का एक विशाल वृक्ष था। उसकी पाँच शाखाएँ थीं। उनमें से शेष शाखाओं में फल नहीं लगे, किंतु पूर्वी शाखा में एक बड़े घड़े के समान विशाल फल लगा। उसके छह भाग (फाँकें) थे और उन छहों भागों में छह कपास के गोले खिले हुए थे। मैं दाढ़ी बनवाकर, स्नान और अनुलेपन करके उस खेत में गया और उन खिले हुए कपास के गोलों को देखकर खड़े-खड़े ही हाथ बढ़ाकर उन्हें तोड़ लिया। वे छह कपास के गोले शक्तिशाली छह दास बन गए। वे सब मुझे अकेला छोड़कर भाग गए। इतने समय तक मैं उन्हें देख नहीं पाया, आज वे दिख गए हैं। तुम ही वे छह व्यक्ति हो। तुम नन्द हो, तुम पुण्ण हो, तुम वड्ढमान हो, तुम चित्त हो, तुम मङ्गल हो और तुम पोट्ठिय हो।' ऐसा कहकर वह उठा और बैठे हुए उन छहों व्यक्तियों को उनकी चोटियों से पकड़कर खड़ा हो गया। वे यह भी नहीं कह सके कि 'हम दास नहीं हैं।' इसके बाद वह उन्हें खींचते हुए न्यायालय ले गया और अभिलेखों में दर्ज कराकर जीवन भर के लिए उन्हें दास बनाकर उनका उपयोग किया। तथागत ऐसी (निरर्थक) बातें नहीं करते।


Dutiyavācā āmisahetucāṭukamyatādivasena nānappakārā paresaṃ thomanavācā ceva, corakathaṃ rājakathanti ādinayappavattā tiracchānakathā ca. Tampi tathāgato na bhāsati. Tatiyavācā ariyasaccasannissitakathā, yaṃ vassasatampi suṇantā paṇḍitā neva tittiṃ gacchanti. Iti tathāgato neva sabbampi appiyavācaṃ bhāsati na piyavācaṃ. Tatiyaṃ tatiyameva pana bhāsitabbakālaṃ anatikkamitvā bhāsati. Tattha tatiyaṃ appiyavācaṃ sandhāya heṭṭhā daharakumāraupamā āgatāti veditabbaṃ.

दूसरी वाणी आमिष (लाभ) के कारण चाटुकारिता आदि के वश में होकर दूसरों की अनेक प्रकार से की जाने वाली प्रशंसा है, और चोरों की कथा, राजाओं की कथा आदि के रूप में प्रचलित तिरच्छान कथा (व्यर्थ की बातें) है। तथागत उसे भी नहीं कहते। तीसरी वाणी आर्य सत्यों पर आधारित कथा है, जिसे सौ वर्षों तक सुनते हुए भी विद्वान तृप्त नहीं होते। इस प्रकार तथागत न तो पूर्णतः अप्रिय वाणी बोलते हैं और न ही (केवल) प्रिय वाणी। वे तो केवल तीसरी (सत्य और हितकारी) वाणी को ही उचित समय आने पर बोलते हैं। यहाँ उस तीसरी वाणी के संदर्भ में, जो दूसरों को अप्रिय लग सकती है (किंतु सत्य और हितकारी है), नीचे दिए गए छोटे बालक के उदाहरण को समझना चाहिए।


87. Udāhu ṭhānasovetanti udāhu ṭhānuppattikañāṇena taṅkhaṇaṃyeva taṃ tathāgatassa upaṭṭhātīti pucchati. Saññātoti ñāto paññāto pākaṭo. Dhammadhātūti dhammasabhāvo. Sabbaññutaññāṇassetaṃ adhivacanaṃ. Taṃ bhagavatā suppaṭividdhaṃ, hatthagataṃ bhagavato. Tasmā so yaṃ yaṃ icchati, taṃ taṃ sabbaṃ ṭhānasova paṭibhātīti. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Ayaṃ pana dhammadesanā neyyapuggalavasena pariniṭṭhitāti.

87. 'उदाहु ठानसोवेतं' का अर्थ है— क्या वह ज्ञान तत्काल उत्पन्न होने वाला है, जिससे वह बात उसी क्षण तथागत को सूझ जाती है? 'सञ्ञातो' का अर्थ है— ज्ञात, प्रज्ञात, प्रकट। 'धम्मधातु' का अर्थ है— धर्म का स्वभाव। यह सर्वज्ञता के ज्ञान का ही पर्यायवाची है। वह भगवान द्वारा भली-भाँति भेदन किया गया है और भगवान के हस्तगत (अधिकार में) है। इसलिए वे जो-जो चाहते हैं, वह सब उन्हें तत्काल ही प्रतिभासित हो जाता है। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है। यह धर्म-देशना नेय पुद्गल (विनीत होने योग्य व्यक्ति) के अनुसार समाप्त हुई।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में—


Abhayarājakumārasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अभयराजकुमार सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


9. Bahuvedanīyasuttavaṇṇanā

9. बहुवेदनीय सुत्त की व्याख्या


88. Evaṃ me sutanti bahuvedanīyasuttaṃ. Tattha pañcakaṅgo thapatīti pañcakaṅgoti tassa nāmaṃ. Vāsipharasunikhādanadaṇḍamuggarakāḷasuttanāḷisaṅkhātehi vā aṅgehi samannāgatattā so pañcaṅgoti paññāto. Thapatīti vaḍḍhakījeṭṭhako. Udāyīti paṇḍitaudāyitthero.

88. 'एवं मे सुतं' आदि बहुवेदनीय सुत्त है। वहाँ 'पञ्चकङ्गो थपति' में 'पञ्चकङ्ग' उस बढ़ई का नाम है। बसौला, कुल्हाड़ी, छेनी, मुंगरी और सूत की नली— इन पाँच अंगों (औजारों) से युक्त होने के कारण उसे 'पञ्चकङ्ग' के नाम से जाना जाता था। 'थपति' का अर्थ है बढ़इयों का मुखिया। 'उदायी' का अर्थ है विद्वान उदायी थेर।


89. Pariyāyanti kāraṇaṃ. Dvepānandāti dvepi, ānanda. Pariyāyenāti kāraṇena. Ettha ca kāyikacetasikavasena dve veditabbā. Sukhādivasena tisso, indriyavasena sukhindriyādikā pañca, dvāravasena cakkhusamphassajādikā cha, upavicāravasena ‘‘cakkhunā rūpaṃ disvā somanassaṭṭhāniyaṃ rūpaṃ upavicaratī’’tiādikā aṭṭhārasa, cha gehassitāni somanassāni, cha nekkhammasitāni somanassāni, cha gehassitāni domanassāni, cha nekkhammasitāni domanassāni, cha gehassitā upekkhā, cha nekkhammasitāti evaṃ chattiṃsa, tā atīte chattiṃsa, anāgate chattiṃsa, paccuppanne chattiṃsāti evaṃ aṭṭhavedanāsataṃ veditabbaṃ.

89. 'परियायं' का अर्थ है कारण या प्रकार। 'द्वेपा नन्द' का अर्थ है— हे आनंद, दो भी। 'परियायेन' का अर्थ है कारणवश। यहाँ कायिक और चैतसिक के भेद से दो वेदनाएँ समझनी चाहिए। सुख आदि के भेद से तीन; इन्द्रियों के भेद से सुखेन्द्रिय आदि पाँच; द्वारों के भेद से चक्षु-संपर्शजन्य आदि छह; उपविचार के भेद से 'चक्षु से रूप देखकर सौमनस्य के स्थान वाले रूप का विचार करता है' आदि अठारह; छह गृहश्रित सौमनस्य, छह नैष्क्रम्यश्रित सौमनस्य, छह गृहश्रित दौर्मनस्य, छह नैष्क्रम्यश्रित दौर्मनस्य, छह गृहश्रित उपेक्षा और छह नैष्क्रम्यश्रित उपेक्षा— इस प्रकार छत्तीस; वे अतीत की छत्तीस, अनागत की छत्तीस और प्रत्युत्पन्न की छत्तीस— इस प्रकार कुल एक सौ आठ वेदनाएँ समझनी चाहिए।


90. Pañca kho ime, ānanda, kāmaguṇāti ayaṃ pāṭiekko anusandhi. Na kevalampi dve ādiṃ katvā vedanā bhagavatā paññattā, pariyāyena ekāpi vedanā kathitā. Taṃ dassento pañcakaṅgassa thapatino vādaṃ upatthambhetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi.

90. 'पञ्च खो इमे, आनन्द, कामगुणा'— यह एक अलग अनुसन्धि (विषय का जुड़ाव) है। भगवान ने न केवल दो आदि के क्रम से वेदनाएँ प्रज्ञप्त की हैं, बल्कि प्रकारांतर से एक वेदना भी कही है। उसे दिखाते हुए और पञ्चकङ्ग थपति के मत का समर्थन करने के लिए उन्होंने यह देशना आरम्भ की।


Abhikkantataranti sundarataraṃ. Paṇītataranti atappakataraṃ. Ettha ca catutthajjhānato paṭṭhāya adukkhamasukhā vedanā, sāpi santaṭṭhena paṇītaṭṭhena ca sukhanti vuttā. Cha gehassitāni sukhanti vuttāni. Nirodho avedayitasukhavasena sukhaṃ nāma jāto. Pañcakāmaguṇavasena hi aṭṭhasamāpattivasena ca uppannaṃ vedayitasukhaṃ nāma. Nirodho avedayitasukhaṃ nāma. Iti vedayitasukhaṃ vā hotu avedayitasukhaṃ vā, taṃ niddukkhabhāvasaṅkhātena sukhaṭṭhena ekantasukhameva jātaṃ.

'अभिक्कन्ततरं' का अर्थ है अधिक सुंदर। 'पणीततरं' का अर्थ है अधिक तृप्तिकारक या श्रेष्ठ। यहाँ चतुर्थ ध्यान से लेकर जो अदुःख-असुख वेदना है, उसे भी शांत होने और प्रणीत होने के कारण 'सुख' कहा गया है। छह गृहश्रित (वेदनाओं) को भी सुख कहा गया है। निरोध (समापत्ति) 'अवेदयित सुख' (अनुभव न किए जाने वाले सुख) के कारण सुख कहलाता है। क्योंकि पाँच कामगुणों के वश से और आठ समापत्तियों के वश से उत्पन्न सुख 'वेदयित सुख' (अनुभव किया जाने वाला सुख) कहलाता है, जबकि निरोध 'अवेदयित सुख' कहलाता है। इस प्रकार चाहे वेदयित सुख हो या अवेदयित सुख, वह दुःख के अभाव के रूप में सुख होने के कारण एकांततः सुख ही है।


91. Yattha yatthāti yasmiṃ yasmiṃ ṭhāne. Sukhaṃ upalabbhatīti vedayitasukhaṃ vā avedayitasukhaṃ vā upalabbhati. Taṃ taṃ tathāgato sukhasmiṃ paññapetīti taṃ sabbaṃ tathāgato niddukkhabhāvaṃ sukhasmiṃyeva paññapetīti. Idha bhagavā nirodhasamāpattiṃ sīsaṃ katvā neyyapuggalavasena arahattanikūṭeneva desanaṃ niṭṭhāpesīti.

91. "जहाँ-जहाँ (यत्थ-यत्थ)" का अर्थ है "जिस-जिस स्थान पर"। "सुख प्राप्त होता है" का अर्थ है कि चाहे वह वेदयित सुख (अनुभव किया जाने वाला) हो या अवेदयित सुख (अनुभव न किया जाने वाला), वह प्राप्त होता है। "तथागत उसे सुख में प्रज्ञप्त करते हैं" का अर्थ है कि भगवान बुद्ध उस सब को दुःख के अभाव (निदुक्खता) के आधार पर सुख में ही प्रज्ञप्त (स्थापित) करते हैं। यहाँ भगवान ने निरोध-समापत्ति को मुख्य (शीर्ष) बनाकर, नेय्य पुद्गल के वश से, अर्हत्व फल की पराकाष्ठा के साथ देशना समाप्त की।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Bahuvedanīyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

बहुवेदनीय सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


10. Apaṇṇakasuttavaṇṇanā

10. अपण्णक सुत्त का वर्णन।


92. Evaṃ me sutanti apaṇṇakasuttaṃ. Tattha cārikanti aturitacārikaṃ.

92. "एवं मे सुतं" आदि अपण्णक सुत्त है। वहाँ "चारिका" का अर्थ है "अत्वरित चारिका" (बिना जल्दबाजी के की गई यात्रा)।


93. Atthi pana vo gahapatayoti kasmā āha? So kira gāmo aṭavidvāre niviṭṭho. Nānāvidhā samaṇabrāhmaṇā divasaṃ maggaṃ gantvā sāyaṃ taṃ gāmaṃ vāsatthāya upenti, tesaṃ te manussā mañcapīṭhāni pattharitvā pāde dhovitvā pāde makkhetvā kappiyapānakāni datvā punadivase nimantetvā dānaṃ denti. Te pasannacittā tehi saddhiṃ sammantayamānā evaṃ vadanti ‘‘atthi pana vo gahapatayo kiñci dassanaṃ gahita’’nti? Natthi, bhanteti. ‘‘Gahapatayo vinā dassanena loko na niyyāti, ekaṃ dassanaṃ ruccitvā khamāpetvā gahetuṃ vaṭṭati, ‘sassato loko’ti dassanaṃ gaṇhathā’’ti vatvā pakkantā. Aparadivase aññe āgatā. Tepi tatheva pucchiṃsu. Te tesaṃ ‘‘āma, bhante, purimesu divasesu tumhādisā samaṇabrāhmaṇā āgantvā ‘sassato loko’ti amhe idaṃ dassanaṃ gāhāpetvā gatā’’ti ārocesuṃ. ‘‘Te bālā kiṃ jānanti? ‘Ucchijjati ayaṃ loko’ti ucchedadassanaṃ gaṇhathā’’ti evaṃ tepi ucchedadassanaṃ gaṇhāpetvā pakkantā. Etenupāyena aññe ekaccasassataṃ, aññe antānantaṃ, aññe amarāvikkhepanti evaṃ dvāsaṭṭhi diṭṭhiyo uggaṇhāpesuṃ. Te pana ekadiṭṭhiyampi patiṭṭhātuṃ nāsakkhiṃsu. Sabbapacchā bhagavā agamāsi. So tesaṃ hitatthāya pucchanto ‘‘atthi pana vo gahapatayo’’tiādimāha. Tattha ākāravatīti kāraṇavatī sahetukā. Apaṇṇakoti aviraddho advejjhagāmī ekaṃsagāhiko.

93. "हे गृहपतियों! क्या तुम्हारा कोई (निश्चित) दर्शन है?" यह भगवान ने क्यों कहा? वह सालेय्यक गाँव जंगल के द्वार पर स्थित था। विभिन्न मतों के श्रमण और ब्राह्मण दिन भर यात्रा कर शाम को वहाँ ठहरने के लिए आते थे। वे ग्रामीण उन्हें आसन देते, पैर धोते, पेय पदार्थ देते और अगले दिन भोजन दान देते थे। प्रसन्न मन से वे ग्रामीण उन श्रमण-ब्राह्मणों से चर्चा करते और पूछते, "क्या आपका कोई दर्शन (मत) है?" वे कहते, "नहीं भन्ते।" तब वे श्रमण कहते, "बिना दर्शन के लोक मुक्त नहीं होता, किसी एक दर्शन को स्वीकार करना चाहिए। 'लोक शाश्वत है' - इस दर्शन को अपनाओ।" अगले दिन दूसरे आते और 'लोक उच्छेद (नष्ट) हो जाता है' का उपदेश देते। इस प्रकार ६२ प्रकार की दृष्टियाँ (मत) उन्हें सिखाई गईं। वे ग्रामीण किसी एक मत में प्रतिष्ठित नहीं हो सके। अंत में भगवान बुद्ध आए। उन्होंने उनके हित के लिए पूछा, "हे गृहपतियों! क्या तुम्हारा कोई दर्शन है?" यहाँ "आकारवती" का अर्थ है "कारणयुक्त" या "हेतुसहित"। "अपण्णक" का अर्थ है "अच्युत" (त्रुटिहीन), "असन्दिग्ध" (बिना किसी दुविधा के) और "निश्चित रूप से एक पक्ष को ग्रहण करने वाला"।


94. Natthi dinnantiādi dasavatthukā micchādiṭṭhi heṭṭhā sāleyyakasutte vitthāritā. Tathā tabbipaccanīkabhūtā sammādiṭṭhi.

94. "दान का फल नहीं है" आदि दस वस्तुओं वाली मिथ्या दृष्टि का विस्तार नीचे सालेय्यक सुत्त में किया गया है। उसी प्रकार उसके विपरीत सम्यक दृष्टि का भी।


95. Nekkhamme ānisaṃsanti yo nesaṃ akusalato nikkhantabhāve ānisaṃso, yo ca vodānapakkho visuddhipakkho, taṃ na passantīti attho. Asaddhammasaññattīti abhūtadhammasaññāpanā. Attānukkaṃsetīti ṭhapetvā maṃ ko añño attano dassanaṃ pare gaṇhāpetuṃ sakkotīti attānaṃ ukkhipati. Paraṃ vambhetīti ettakesu janesu ekopi attano dassanaṃ pare gaṇhāpetuṃ na sakkotīti evaṃ paraṃ heṭṭhā khipati. Pubbeva kho panāti pubbe micchādassanaṃ gaṇhantasseva susīlyaṃ pahīnaṃ hoti, dussīlabhāvo paccupaṭṭhito. Evamassimeti evaṃ assa ime micchādiṭṭhiādayo satta. Aparāparaṃ uppajjanavasena pana teyeva micchādiṭṭhipaccayā aneke pāpakā akusalā dhammā uppajjanti nāma.

95. "नैष्क्रम्य (त्याग) में प्रशंसा" का अर्थ है कि अकुशल से निकलने में जो लाभ है और जो विशुद्धि का पक्ष है, उसे वे नहीं देखते। "असद्धम्म-सञ्ञत्ति" का अर्थ है असत्य धर्म का प्रज्ञापन। "स्वयं की प्रशंसा करना" का अर्थ है यह कहना कि "मेरे अतिरिक्त और कौन अपने दर्शन को दूसरों को ग्रहण करा सकता है?" "दूसरों की निंदा करना" का अर्थ है यह कहना कि "इतने लोगों में एक भी अपने दर्शन को दूसरों को ग्रहण कराने में समर्थ नहीं है।" "पहले ही" का अर्थ है कि मिथ्या दृष्टि ग्रहण करते ही शील का नाश हो जाता है और दुःशीलता उपस्थित हो जाती है। इस प्रकार उस व्यक्ति में ये मिथ्या दृष्टि आदि सात (अकुशल धर्म) होते हैं। बार-बार उत्पन्न होने के कारण मिथ्या दृष्टि के प्रत्यय से अनेक पापमय अकुशल धर्म उत्पन्न होते हैं।


Tatrāti tāsu tesaṃ samaṇabrāhmaṇānaṃ laddhīsu. Kaliggahoti parājayaggāho. Dussamatto samādinnoti duggahito dupparāmaṭṭho. Ekaṃsaṃ pharitvā tiṭṭhatīti ekantaṃ ekakoṭṭhāsaṃ sakavādameva pharitvā adhimuccitvā tiṭṭhati, ‘‘sace kho natthi paro loko’’ti evaṃ santeyeva sotthibhāvāvaho hoti. Riñcatīti vajjeti.

"वहाँ" का अर्थ है उन श्रमण-ब्राह्मणों के मतों में। "कलिग्गह" का अर्थ है पराजय को स्वीकार करना। "दुस्समत्तो समादिन्नो" का अर्थ है गलत तरीके से ग्रहण किया गया और गलत तरीके से स्पर्श किया गया। "एक अंश में व्याप्त होकर स्थित रहता है" का अर्थ है केवल अपने ही मत को पूरी तरह मानकर उसमें स्थित रहना। "यदि परलोक नहीं है" - ऐसी स्थिति में भी वह कल्याणकारी होता है। "रिञ्चति" का अर्थ है त्यागना या वर्जित करना।


96. Saddhammasaññattīti bhūtadhammasaññāpanā.

96. "सद्धम्म-सञ्ञत्ति" का अर्थ है सत्य धर्म का प्रज्ञापन।


Kaṭaggahoti jayaggāho. Susamatto samādinnoti suggahito suparāmaṭṭho. Ubhayaṃsaṃ pharitvā tiṭṭhatīti ubhayantaṃ ubhayakoṭṭhāsaṃ sakavādaṃ paravādañca pharitvā adhimuccitvā tiṭṭhati ‘‘sace kho atthi paro loko’’ti evaṃ santepi ‘‘sace kho natthi paro loko’’ti evaṃ santepi sotthibhāvāvaho hoti. Paratopi ekaṃsaubhayaṃsesu imināva nayena attho veditabbo.

"कटग्गह" का अर्थ है विजय प्राप्त करना। "सुसमत्तो समादिन्नो" का अर्थ है अच्छी तरह ग्रहण किया गया और अच्छी तरह स्पर्श किया गया। "दोनों अंशों में व्याप्त होकर स्थित रहता है" का अर्थ है अपने मत और दूसरे के मत, दोनों पक्षों को समझकर और विचार कर स्थित रहना। "यदि परलोक है" - ऐसी स्थिति में भी और "यदि परलोक नहीं है" - ऐसी स्थिति में भी वह कल्याणकारी होता है। आगे भी 'एक अंश' और 'दोनों अंश' के विषय में इसी विधि से अर्थ समझना चाहिए।


97. Karototi sahatthā karontassa. Kārayatoti āṇattiyā kārentassa. Chindatoti paresaṃ hatthādīni chindantassa. Pacatoti daṇḍena pīḷentassa vā tajjentassa vā. Socayatoti parassa bhaṇḍaharaṇādīhi sokaṃ sayaṃ karontassapi parehi kārentassapi. Kilamatoti āhārūpaccheda-bandhanāgārappavesanādīhi sayaṃ kilamantassāpi parehi kilamāpentassāpi. Phandato phandāpayatoti paraṃ phandantaṃ phandanakāle sayampi phandato parampi phandāpayato. Pāṇamatipātayatoti pāṇaṃ hanantassapi hanāpentassapi. Evaṃ sabbattha karaṇakārāpanavaseneva attho veditabbo.

97. "करने वाले का" अर्थ है अपने हाथ से करने वाले का। "कराने वाले का" अर्थ है आज्ञा देकर कराने वाले का। "काटने वाले का" अर्थ है दूसरों के हाथ आदि काटने वाले का। "पीड़ा देने वाले का" अर्थ है डंडे आदि से पीड़ित करने वाले या डराने वाले का। "शोक उत्पन्न करने वाले का" अर्थ है दूसरों की वस्तुएँ चुराने आदि से स्वयं शोक उत्पन्न करने वाले या दूसरों से कराने वाले का। "थकाने वाले का" अर्थ है भोजन रोकना, जेल में डालना आदि के द्वारा स्वयं थकाने वाले या दूसरों से थकवाने वाले का। "कंपाने वाले का" अर्थ है पीड़ित व्यक्ति के कांपते समय स्वयं कांपने वाले या दूसरों को कंपाने वाले का। "प्राणिघात करने वाले का" अर्थ है प्राणी की हत्या करने वाले या करवाने वाले का। इस प्रकार सभी जगह स्वयं करने और दूसरों से कराने के अर्थ में ही समझना चाहिए।


Sandhinti gharasandhiṃ. Nillopanti mahāvilopaṃ. Ekāgārikanti ekameva gharaṃ parivāretvā vilumpanaṃ. Paripanthe tiṭṭhatoti āgatāgatānaṃ acchindanatthaṃ magge tiṭṭhato. Karoto na karīyati pāpanti yaṃkiñci pāpaṃ karomīti saññāya karotopi pāpaṃ na karīyati, natthi pāpaṃ. Sattā pana karomāti evaṃsaññino hontīti attho. Khurapariyantenāti khuraneminā, khuradhārasadisapariyantena vā. Ekaṃ maṃsakhalanti ekaṃ maṃsarāsiṃ. Puñjanti tasseva vevacanaṃ. Tatonidānanti ekamaṃsakhalakaraṇanidānaṃ. Dakkhiṇatīre manussā kakkhaḷā dāruṇā, te sandhāya hanantotiādi vuttaṃ. Uttaratīre saddhā honti pasannā buddhamāmakā dhammamāmakā saṅghamāmakā, te sandhāya dadantotiādi vuttaṃ.

'संधि' (sandhi) का अर्थ है घर में सेंध लगाना। 'निल्लोप' (nillopa) का अर्थ है बड़ी लूटपाट। 'एकागारिक' (ekāgārika) का अर्थ है केवल एक ही घर को घेरकर लूटना। 'परिपन्थे तिट्ठतो' (paripanthe tiṭṭhato) का अर्थ है आने-जाने वालों को लूटने के लिए मार्ग में खड़े रहना। 'करोतो न करीयति पापं' (karoto na karīyati pāpaṃ) का अर्थ है कि "मैं कोई पाप कर रहा हूँ" इस संज्ञा (विचार) से पाप करने वाले के लिए भी पाप नहीं होता, पाप का अस्तित्व नहीं है। इसका अर्थ है कि प्राणी "हम पाप कर रहे हैं" ऐसी संज्ञा वाले होते हैं। 'खुरपरियन्तेन' (khurapariyantena) का अर्थ है उस्तरे जैसी धार वाले चक्र से। 'एकं मंसखलं' (ekaṃ maṃsakhalaṃ) का अर्थ है मांस का एक ढेर। 'पुञ्जं' (puñjaṃ) उसी का पर्यायवाची है। 'ततोनिदानं' (tatonidānaṃ) का अर्थ है मांस का एक ढेर बनाने के कारण। गंगा के दक्षिण तट पर मनुष्य कठोर और क्रूर होते हैं, उन्हें लक्ष्य करके "मारते हुए" आदि कहा गया है। उत्तर तट पर मनुष्य श्रद्धालु, प्रसन्न और बुद्ध-धम्म-संघ के भक्त होते हैं, उन्हें लक्ष्य करके "दान देते हुए" आदि कहा गया है।


Tattha yajantoti mahāyāgaṃ karonto. Damenāti indriyadamena uposathakammena. Saṃyamenāti sīlasaṃyamena. Saccavajjenāti saccavacanena. Āgamoti āgamanaṃ, pavattīti attho. Sabbathāpi pāpapuññānaṃ kiriyameva paṭikkhipanti. Sukkapakkhopi vuttanayeneva veditabbo. Sesamettha purimavāre vuttasadisameva.

वहाँ 'यजन्तो' (yajanto) का अर्थ है महायज्ञ करना। 'दमेन' (damena) का अर्थ है इन्द्रिय-दमन या उपोसथ कर्म से। 'संयमेन' (saṃyamena) का अर्थ है शील-संयम से। 'सच्चवज्जेन' (saccavajjena) का अर्थ है सत्य वचन से। 'आगमो' (āgamo) का अर्थ है आगमन या प्रवृत्ति। वे सभी प्रकार से पाप और पुण्य के किए जाने का ही निषेध करते हैं। 'सुक्कपक्ख' (शुक्ल पक्ष) को भी पूर्वोक्त विधि से ही समझना चाहिए। यहाँ शेष अंश पिछले वार (प्रकरण) के समान ही है।


100. Natthi hetu natthi paccayoti ettha paccayo hetuvevacanaṃ. Ubhayenāpi vijjamānakameva kāyaduccaritādisaṃkilesapaccayaṃ kāyasucaritādivisuddhipaccayaṃ paṭikkhipanti. Natthi balaṃ, natthi vīriyaṃ, natthi purisathāmo, natthi purisaparakkamoti sattānaṃ saṃkilesituṃ vā visujjhituṃ vā balaṃ vā vīriyaṃ vā purisena kātabbo nāma purisathāmo vā purisaparakkamo vā natthi.

100. 'नत्थि हेतु नत्थि पच्चयो' (natthi hetu natthi paccayo) यहाँ 'पच्चयो' (paccayo) शब्द 'हेतु' का पर्यायवाची है। इन दोनों के द्वारा वे विद्यमान काय-दुश्चरित आदि संक्लेश के कारणों और विद्यमान काय-सुचरित आदि विशुद्धि के कारणों का निषेध करते हैं। "न बल है, न वीर्य है, न पुरुष-थाम (शक्ति) है, न पुरुष-पराक्रम है" का अर्थ है कि प्राणियों के संक्लिष्ट होने या विशुद्ध होने के लिए न कोई बल है, न वीर्य है, और न ही पुरुष द्वारा किया जाने वाला पुरुष-थाम या पुरुष-पराक्रम है।


Sabbe sattāti oṭṭhagoṇagadrabhādayo anavasese nidassenti. Sabbe pāṇāti ekindriyo pāṇo dvindriyo pāṇoti ādivasena vadanti. Sabbe bhūtāti aṇḍakosavatthikosesu bhūte sandhāya vadanti. Sabbe jīvāti sāliyavagodhumādayo sandhāya vadanti. Tesu hete viruhanabhāvena jīvasaññino. Avasā abalā avīriyāti tesaṃ attano vaso vā balaṃ vā vīriyaṃ vā natthi. Niyatisaṅgatibhāvapariṇatāti ettha niyatīti niyatatā. Saṅgatīti channaṃ abhijātīnaṃ tattha tattha gamanaṃ. Bhāvoti sabhāvoyeva. Evaṃ niyatiyā ca saṅgatiyā ca bhāvena ca pariṇatā nānappakārataṃ pattā. Yena hi yathā bhavitabbaṃ, so tatheva bhavati. Yena no bhavitabbaṃ, so na bhavatīti dassenti. Chasvevābhijātīsūti chasu eva abhijātīsu ṭhatvā sukhañca dukkhañca paṭisaṃvedenti, aññā sukhadukkhabhūmi natthīti dassenti.

'सब्बे सत्ता' (sabbe sattā) पद से वे ऊँट, बैल, गधे आदि समस्त प्राणियों को दर्शाते हैं। 'सब्बे पाणा' (sabbe pāṇā) पद से वे एक-इन्द्रिय वाले प्राणी, दो-इन्द्रिय वाले प्राणी आदि के रूप में कहते हैं। 'सब्बे भूता' (sabbe bhūtā) पद से वे अण्डकोश (अंडे) और गर्भाशय में उत्पन्न होने वाले प्राणियों को लक्ष्य करके कहते हैं। 'सब्बे जीवा' (sabbe jīvā) पद से वे शाली (धान), जौ, गेहूँ आदि को लक्ष्य करके कहते हैं। उनमें वे बढ़ने के स्वभाव के कारण 'जीव' की संज्ञा रखते हैं। 'अवसा अबला अवीरिया' (avasā abalā avīriyā) का अर्थ है कि उनका अपना कोई वश, बल या वीर्य नहीं है। 'नियति-संगति-भाव-परिणता' यहाँ 'नियति' का अर्थ है निश्चितता। 'संगति' का अर्थ है छह अभिजातियों (योनियों) में यहाँ-वहाँ जाना। 'भाव' का अर्थ है स्वभाव ही। इस प्रकार नियति, संगति और स्वभाव से परिणत होकर वे नाना प्रकार की अवस्थाओं को प्राप्त होते हैं। जिसके साथ जैसा होना निश्चित है, वह वैसा ही होता है। जिसके साथ जो नहीं होना है, वह वैसा नहीं होता—ऐसा वे दर्शाते हैं। 'छस्वेवाभिजातीसु' (chasvevābhijātīsu) का अर्थ है कि केवल छह अभिजातियों में रहकर ही वे सुख और दुःख का अनुभव करते हैं, सुख-दुःख की इसके अतिरिक्त अन्य कोई भूमि नहीं है।


Tattha cha abhijātiyo nāma kaṇhābhijāti nīlābhijāti lohitābhijāti haliddābhijāti sukkābhijāti paramasukkābhijātīti. Tattha sākuṇiko sūkariko luddo macchaghātako coro coraghātako, ye vā panaññepi keci kurūrakammantā, ayaṃ kaṇhābhijāti nāma. Bhikkhū nīlābhijātīti vadanti. Te kira catūsu paccayesu kaṇṭake pakkhipitvā khādanti. ‘‘Bhikkhū ca kaṇṭakavuttino’’ti ayañhi nesaṃ pāḷiyeva. Atha vā kaṇṭakavuttikā evaṃ nāma eke pabbajitāti vadanti. ‘‘Samaṇakaṇṭakavuttikā’’tipi hi nesaṃ pāḷi. Lohitābhijāti nāma nigaṇṭhā ekasāṭakāti vadanti. Ime kira purimehi dvīhi paṇḍaratarā. Gihī acelakasāvakā haliddābhijātīti vadanti. Iti attano paccayadāyake nigaṇṭhehipi jeṭṭhakatare karonti. Nando, vaccho, saṅkicco, ayaṃ sukkābhijātīti vadanti. Te kira purimehi catūhi paṇḍaratarā. Ājīvake pana paramasukkābhijātīti vadanti. Te kira sabbehi paṇḍaratarā.

वहाँ छह अभिजातियाँ ये हैं—कृष्ण-अभिजाति, नील-अभिजाति, लोहित-अभिजाति, हारिद्र-अभिजाति, शुक्ल-अभिजाति और परमशुक्ल-अभिजाति। उनमें पक्षी-मारने वाले, सूअर-मारने वाले, शिकारी, मछुआरे, चोर, वधिक और जो कोई भी अन्य क्रूर कर्म करने वाले हैं, वे 'कृष्ण-अभिजाति' कहलाते हैं। भिक्षुओं को वे 'नील-अभिजाति' कहते हैं। वे कहते हैं कि भिक्षु चार प्रत्ययों (आवश्यकताओं) में काँटे डालकर खाते हैं। "भिक्षु काँटे जैसी वृत्ति वाले हैं"—यह उनकी अपनी पालि (पाठ) है। अथवा वे कहते हैं कि कुछ प्रव्रजित 'कण्टकवृत्तिक' (काँटे जैसी वृत्ति वाले) होते हैं। "श्रमण कण्टकवृत्तिक हैं"—यह भी उनकी पालि है। एक वस्त्र धारण करने वाले निग्रन्थों को वे 'लोहित-अभिजाति' कहते हैं। वे पहले की दो श्रेणियों से अधिक उज्ज्वल माने जाते हैं। अचेलकों (नग्न साधुओं) के गृहस्थ श्रावकों को वे 'हारिद्र-अभिजाति' कहते हैं। इस प्रकार वे अपने प्रत्यय-दाताओं (दानियों) को निग्रन्थों से भी श्रेष्ठ बना देते हैं। नन्द, वच्छ और संकिच्च—इन्हें वे 'शुक्ल-अभिजाति' कहते हैं। वे पहले की चार श्रेणियों से अधिक उज्ज्वल माने जाते हैं। आजीवकों को वे 'परमशुक्ल-अभिजाति' कहते हैं। वे सबसे अधिक उज्ज्वल माने जाते हैं।


Tattha sabbe sattā paṭhamaṃ sākuṇikādayova honti, tato visujjhamānā sakyasamaṇā honti, tato visujjhamānā nigaṇṭhā, tato ājīvakasāvakā, tato nandādayo, tato ājīvakāti ayametesaṃ laddhi. Sukkapakkho vuttapaccanīkena veditabbo. Sesamidhāpi purimavāre vuttasadisameva.

वहाँ उनकी यह मान्यता (लब्धि) है कि सभी प्राणी पहले पक्षी-मारने वाले आदि होते हैं, फिर विशुद्ध होते हुए वे शाक्य-श्रमण बनते हैं, फिर विशुद्ध होते हुए निग्रन्थ, फिर आजीवक-श्रावक, फिर नन्द आदि और अंत में आजीवक बनते हैं। 'सुक्कपक्ख' (शुक्ल पक्ष) को पूर्वोक्त के विपरीत क्रम से समझना चाहिए। यहाँ शेष अंश भी पिछले वार के समान ही है।


Imāsu pana tīsu diṭṭhīsu natthikadiṭṭhi vipākaṃ paṭibāhati, akiriyadiṭṭhi kammaṃ paṭibāhati, ahetukadiṭṭhi ubhayampi paṭibāhati. Tattha kammaṃ paṭibāhantenāpi vipāko paṭibāhito hoti, vipākaṃ paṭibāhantenāpi kammaṃ paṭibāhitaṃ. Iti sabbepete atthato ubhayapaṭibāhakā natthikavādā ceva ahetukavādā akiriyavādā ca honti. Ye pana tesaṃ laddhiṃ gahetvā rattiṭṭhāne divāṭṭhāne nisinnā sajjhāyanti vīmaṃsanti, tesaṃ – ‘‘natthi dinnaṃ natthi yiṭṭhaṃ, karoto na kariyati pāpaṃ, natthi hetu natthi paccayo’’ti tasmiṃ ārammaṇe micchāsati santiṭṭhati, cittaṃ ekaggaṃ hoti, javanāni javanti, paṭhamajavane satekicchā honti, tathā dutiyādīsu. Sattame buddhānampi atekicchā anivattino ariṭṭhakaṇṭakasadisā.

इन तीन दृष्टियों में से 'नत्थिक-दृष्टि' विपाक (फल) का निषेध करती है, 'अकिरिय-दृष्टि' कर्म का निषेध करती है और 'अहेतुक-दृष्टि' दोनों का निषेध करती है। वहाँ कर्म का निषेध करने वाले के द्वारा विपाक का भी निषेध हो जाता है और विपाक का निषेध करने वाले के द्वारा कर्म का भी निषेध हो जाता है। इस प्रकार ये सभी अर्थतः दोनों का निषेध करने वाले होकर 'नत्थिकवादी', 'अहेतुकवादी' और 'अकिरियवादी' होते हैं। जो लोग उनकी मान्यता को ग्रहण कर रात्रि या दिन के स्थानों में बैठकर स्वाध्याय और विचार करते हैं कि—"दान का कोई फल नहीं है, यज्ञ का कोई फल नहीं है, करने वाले के द्वारा कोई पाप नहीं होता, न कोई हेतु है और न कोई प्रत्यय"—उस आलम्बन में उनकी मिथ्या-स्मृति प्रतिष्ठित हो जाती है, चित्त एकाग्र हो जाता है और जवन (चित्त-क्षण) प्रवृत्त होते हैं। प्रथम जवन में वे 'सतेकिच्छ' (उपचार योग्य) होते हैं, वैसे ही दूसरे आदि जवनों में भी। सातवें जवन में वे बुद्धों के लिए भी 'अतेकिच्छ' (अनुपचारणीय) और पीछे न हटने वाले हो जाते हैं, जैसे अरिट्ठ भिक्षु और कण्टक सामणेर।


Tattha koci ekaṃ dassanaṃ okkamati, koci dve, koci tīṇipi, ekasmiṃ okkantepi dvīsu tīsu okkantesupi niyatamicchādiṭṭhikova hoti, patto saggamaggāvaraṇañceva mokkhamaggāvaraṇañca, abhabbo tassa attabhāvassa anantaraṃ saggampi gantuṃ, pageva mokkhaṃ. Vaṭṭakhāṇu nāmesa satto pathavīgopako. Kiṃ panesa ekasmiṃyeva attabhāve niyato hoti, udāhu aññasmimpīti? Ekasmiññeva niyato, āsevanavasena pana bhavantarepi taṃ taṃ diṭṭhiṃ rocetiyeva. Evarūpassa hi yebhuyyena bhavato vuṭṭhānaṃ nāma natthi.

वहाँ कोई एक (मिथ्या) दृष्टि को अपनाता है, कोई दो को, और कोई तीनों को भी। एक को अपनाने पर भी, या दो या तीनों को अपनाने पर भी, वह 'नियत मिथ्यादृष्टि' ही होता है, जो स्वर्ग के मार्ग में बाधक और मोक्ष के मार्ग में भी बाधक होता है। वह उस आत्मभाव (जीवन) के अनन्तर स्वर्ग जाने में भी असमर्थ होता है, मोक्ष की तो बात ही क्या। यह प्राणी 'वट-खाणु' (संसार का ठूँठ) और 'पृथ्वी का रक्षक' कहलाता है। क्या वह केवल एक ही आत्मभाव में नियत होता है या अन्य में भी? वह एक ही (आत्मभाव) में नियत होता है, किन्तु अभ्यास के कारण अन्य जन्मों में भी उन-उन दृष्टियों को पसंद करता ही है। ऐसे व्यक्ति का प्रायः भव (संसार) से निकलना नहीं होता।


Tasmā akalyāṇajanaṃ, āsīvisamivoragaṃ;

Ārakā parivajjeyya, bhūtikāmo vicakkhaṇoti.

इसलिए, कल्याण चाहने वाले बुद्धिमान व्यक्ति को दुर्जन व्यक्ति से उसी प्रकार दूर रहना चाहिए जैसे विषैले सर्प से।


103. Natthi sabbaso āruppāti arūpabrahmaloko nāma sabbākārena natthi. Manomayāti jhānacittamayā. Saññāmayāti arūpajjhānasaññāya saññāmayā. Rūpānaṃyeva nibbidāya virāgāya nirodhāya paṭipanno hotīti ayaṃ lābhī vā hoti takkī vā. Lābhī nāma rūpāvacarajjhānalābhī. Tassa rūpāvacare kaṅkhā natthi, arūpāvacaraloke atthi. So – ‘‘ahaṃ āruppā atthīti vadantānampi natthīti vadantānampi suṇāmi, atthi natthīti pana na jānāmi. Catutthajjhānaṃ padaṭṭhānaṃ katvā arūpāvacarajjhānaṃ nibbattessāmi. Sace āruppā atthi, tattha nibbattissāmi, sace natthi, rūpāvacarabrahmaloke nibbattissāmi. Evaṃ me apaṇṇako dhammo apaṇṇakova aviraddhova bhavissatī’’ti tathā paṭipajjati. Takkī pana appaṭiladdhajjhāno, tassāpi rūpajjhāne kaṅkhā natthi, arūpaloke pana atthi. So – ‘‘ahaṃ āruppā atthīti vadantānampi natthīti vadantānampi suṇāmi, atthi natthīti pana na jānāmi. Kasiṇaparikammaṃ katvā catutthajjhānaṃ nibbattetvā taṃ padaṭṭhānaṃ katvā arūpāvacarajjhānaṃ nibbattessāmi. Sace āruppā atthi, tattha nibbattissāmi. Sace natthi, rūpāvacarabrahmaloke nibbattissāmi. Evaṃ me apaṇṇako dhammo apaṇṇakova aviraddhova bhavissatī’’ti tathā paṭipajjati.

103. 'नत्थि सब्बसो आरुप्पा' का अर्थ है कि अरूप ब्रह्मलोक किसी भी प्रकार से नहीं है। 'मनोमया' का अर्थ है ध्यान-चित्त से निर्मित। 'सञ्ञामया' का अर्थ है अरूप-ध्यान की संज्ञा से निर्मित। 'रूपों के ही निर्वेद, विराग और निरोध के लिए प्रतिपन्न होता है'—यह व्यक्ति या तो 'लाभी' (ध्यान प्राप्तकर्ता) होता है या 'तक्की' (तार्किक)। लाभी का अर्थ है रूपावचर ध्यान प्राप्त करने वाला। उसे रूपावचर के विषय में कोई शंका नहीं होती, किन्तु अरूपलोक के विषय में होती है। वह सोचता है—"मैं उनके वचन भी सुनता हूँ जो कहते हैं कि अरूपलोक हैं, और उनके भी जो कहते हैं कि नहीं हैं। किन्तु मैं स्वयं नहीं जानता कि वे हैं या नहीं। मैं चतुर्थ ध्यान को आधार बनाकर अरूप-ध्यान उत्पन्न करूँगा। यदि अरूपलोक हैं, तो मैं वहाँ उत्पन्न होऊँगा; यदि नहीं हैं, तो रूपावचर ब्रह्मलोक में उत्पन्न होऊँगा। इस प्रकार मेरा यह अपण्णक (अचूक) धर्म अचूक और सफल ही होगा।" वह वैसा ही आचरण करता है। तक्की वह है जिसने ध्यान प्राप्त नहीं किया है, उसे भी रूप-ध्यान में शंका नहीं है, किन्तु अरूपलोक में है। वह भी उसी प्रकार विचार कर आचरण करता है—"मैं कसिण-परिकर्म करके चतुर्थ ध्यान उत्पन्न करूँगा और उसे आधार बनाकर अरूप-ध्यान उत्पन्न करूँगा। यदि अरूपलोक हैं, तो मैं वहाँ उत्पन्न होऊँगा; यदि नहीं हैं, तो रूपावचर ब्रह्मलोक में उत्पन्न होऊँगा। इस प्रकार मेरा यह अपण्णक धर्म अचूक और सफल ही होगा।"


104. Bhavanirodhoti nibbānaṃ. Sārāgāya santiketi rāgavasena vaṭṭe rajjanassa santike. Saṃyogāyāti taṇhāvasena saṃyojanatthāya. Abhinandanāyāti taṇhādiṭṭhivasena abhinandanāya. Paṭipanno hotīti ayampi lābhī vā hoti takkī vā. Lābhī nāma aṭṭhasamāpattilābhī. Tassa āruppe kaṅkhā natthi, nibbāne atthi. So – ‘‘ahaṃ nirodho atthītipi natthītipi suṇāmi, sayaṃ na jānāmi. Samāpattiṃ pādakaṃ katvā vipassanaṃ vaḍḍhessāmi. Sace nirodho bhavissati, arahattaṃ patvā parinibbāyissāmi. No ce bhavissati, āruppe nibbattissāmī’’ti evaṃ paṭipajjati. Takkī pana ekasamāpattiyāpi na lābhī, āruppe panassa kaṅkhā natthi, bhavanirodhe atthi. So – ‘‘ahaṃ nirodho atthītipi natthītipi suṇāmi, sayaṃ na jānāmi, kasiṇaparikammaṃ katvā aṭṭhasamāpattiyo nibbattetvā samāpattipadaṭṭhānaṃ vipassanaṃ vaḍḍhessāmi. Sace nirodho bhavissati, arahattaṃ patvā parinibbāyissāmi. No ce bhavissati, āruppe nibbattissāmī’’ti evaṃ paṭipajjati. Etthāha – ‘‘atthi dinnantiādīni tāva apaṇṇakāni bhavantu, natthi dinnantiādīni pana kathaṃ apaṇṇakānī’’ti. Gahaṇavasena. Tāni hi apaṇṇakaṃ apaṇṇakanti evaṃ gahitattā apaṇṇakāni nāma jātāni.

104. 'भवनिरोध' का अर्थ निर्वाण है। 'सारागाय सन्तिके' का अर्थ है राग के वश में होकर संसार में आसक्त होने के समीप। 'संयोगाय' का अर्थ है तृष्णा के वश में होकर बंधन के लिए। 'अभिनन्दनाय' का अर्थ है तृष्णा और दृष्टि के वश में होकर प्रसन्न होने के लिए। 'प्रतिपन्न होता है'—यह भी लाभी या तक्की होता है। लाभी का अर्थ है आठ समापत्तियों को प्राप्त करने वाला। उसे अरूपलोक में शंका नहीं है, किन्तु निर्वाण में है। वह सोचता है—"मैं सुनता हूँ कि निरोध (निर्वाण) है और नहीं भी है, पर स्वयं नहीं जानता। मैं समापत्ति को आधार बनाकर विपश्यना बढ़ाऊँगा। यदि निरोध होगा, तो अर्हत्व प्राप्त कर परिनिर्वाण पाऊँगा। यदि नहीं होगा, तो अरूपलोक में उत्पन्न होऊँगा।" तक्की वह है जिसे एक भी समापत्ति प्राप्त नहीं है, उसे अरूपलोक में शंका नहीं है, किन्तु भवनिरोध में है। वह भी उसी प्रकार विचार कर आचरण करता है—"मैं कसिण-परिकर्म करके आठ समापत्तियाँ उत्पन्न करूँगा और समापत्ति को आधार बनाकर विपश्यना बढ़ाऊँगा। यदि निरोध होगा, तो अर्हत्व प्राप्त कर परिनिर्वाण पाऊँगा। यदि नहीं होगा, तो अरूपलोक में उत्पन्न होऊँगा।" यहाँ प्रश्न उठता है—"अत्थि दिन्नं (दान का फल है) आदि तो 'अपण्णक' (अचूक) हो सकते हैं, किन्तु 'नत्थि दिन्नं' (दान का फल नहीं है) आदि कैसे अपण्णक हैं?" उत्तर है—ग्रहण करने (दृढ़ता से पकड़ने) के कारण। क्योंकि उन्हें 'यह अचूक है, यह अचूक है' इस प्रकार दृढ़ता से ग्रहण किया गया है, इसलिए वे 'अपण्णक' कहलाते हैं।


105. Cattārometi ayaṃ pāṭiekko anusandhi. Natthikavādo, ahetukavādo akiriyavādo, āruppā natthi nirodho natthīti evaṃvādino ca dveti ime pañca puggalā heṭṭhā tayo puggalāva honti. Atthikavādādayo pañca eko catutthapuggalova hoti. Etamatthaṃ dassetuṃ bhagavā imaṃ desanaṃ ārabhi. Tattha sabbaṃ atthato uttānamevāti.

105. 'चत्तारोमे' यह एक अलग अनुसन्धि (प्रसंग) है। नास्तिकवाद, अहेतुकवाद, अक्रियावाद और 'अरूपलोक नहीं है, निरोध नहीं है'—ऐसा कहने वाले दो, ये पाँच व्यक्ति नीचे बताए गए तीन व्यक्तियों (आतन्तप, परन्तप आदि) के समान ही हैं। आस्तिकवाद आदि पाँच (के अनुयायी) एक चौथे प्रकार के व्यक्ति (न आत्म-तपस्वी, न पर-तपस्वी) ही होते हैं। इसी अर्थ को दर्शाने के लिए भगवान ने यह देशना आरम्भ की। वहाँ सब कुछ अर्थ की दृष्टि से स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Apaṇṇakasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अपण्णक सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


Paṭhamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

प्रथम वर्ग की व्याख्या समाप्त हुई।


2. Bhikkhuvaggo

2. भिक्षु वर्ग।


1. Ambalaṭṭhikarāhulovādasuttavaṇṇanā

1. अम्बलट्ठिक-राहुलोवाद सुत्त की व्याख्या।


107. Evaṃ me sutanti ambalaṭṭhikarāhulovādasuttaṃ. Tattha ambalaṭṭhikāyaṃ viharatīti veḷuvanavihārassa paccante padhānagharasaṅkhepe vivekakāmānaṃ vasanatthāya kate ambalaṭṭhikāti evaṃnāmake pāsāde pavivekaṃ brūhayanto viharati. Kaṇṭako nāma jātakālato paṭṭhāya tikhiṇova hoti, evamevaṃ ayampi āyasmā sattavassikasāmaṇerakāleyeva pavivekaṃ brūhayamāno tattha vihāsi. Paṭisallānā vuṭṭhitoti phalasamāpattito vuṭṭhāya. Āsananti pakatipaññattamevettha āsanaṃ atthi, taṃ papphoṭetvā ṭhapesi. Udakādhāneti udakabhājane. ‘‘Udakaṭṭhāne’’tipi pāṭho.

107. 'एवं मे सुतं' आदि अम्बलट्ठिक-राहुलोवाद सुत्त है। वहाँ 'अम्बलट्ठिकायं विहरति' का अर्थ है—वेणुवन विहार के छोर पर, एकान्त चाहने वालों के रहने के लिए बनाए गए 'अम्बलट्ठिका' नामक प्रासाद (भवन) में विवेक (एकान्त) का अभ्यास करते हुए विहार करते हैं। जैसे काँटा उत्पन्न होने के समय से ही तीक्ष्ण होता है, वैसे ही आयुष्मान् राहुल भी सात वर्ष की आयु के श्रामणेर काल में ही वहाँ विवेक का अभ्यास करते हुए विहार करते थे। 'पटिसल्लाना वुट्ठितो' का अर्थ है फल-समापत्ति से उठकर। 'आसनं' का अर्थ है—वहाँ स्वाभाविक रूप से बिछाया हुआ आसन था, उसे झाड़कर रखा। 'उदकाधाने' का अर्थ है जल के पात्र में। 'उदकट्ठाने' भी एक पाठ है।


Āyasmantaṃ rāhulaṃ āmantesīti ovādadānatthaṃ āmantesi. Bhagavatā hi rāhulattherassa sambahulā dhammadesanā katā. Sāmaṇerapañhaṃ therasseva vuttaṃ. Tathā rāhulasaṃyuttaṃ mahārāhulovādasuttaṃ cūḷarāhulovādasuttamidaṃ ambalaṭṭhikarāhulovādasuttanti.

"आयुष्मान राहुल को आमंत्रित किया" का अर्थ है कि उपदेश देने के लिए आमंत्रित किया। भगवान बुद्ध ने स्थविर राहुल को बहुत से धम्म उपदेश दिए। 'सामणेर-पञ्ह' (श्रामणेर प्रश्न) केवल स्थविर राहुल के लिए ही कहा गया था। उसी प्रकार राहुल संयुत्त, महा-राहुलोवाद सुत्त, चूल-राहुलोवाद सुत्त और यह अम्बलट्ठिक-राहुलोवाद सुत्त भी कहे गए।


Ayañhi āyasmā sattavassikakāle bhagavantaṃ cīvarakaṇṇe gahetvā ‘‘dāyajjaṃ me samaṇa dehī’’ti dāyajjaṃ yācamāno bhagavatā dhammasenāpatisāriputtattherassa niyyādetvā pabbājito. Atha bhagavā daharakumārā nāma yuttāyuttaṃ kathaṃ kathenti, ovādamassa demīti rāhulakumāraṃ āmantetvā ‘‘sāmaṇerena nāma, rāhula, tiracchānakathaṃ kathetuṃ na vaṭṭati, tvaṃ kathayamāno evarūpaṃ kathaṃ katheyyāsī’’ti sabbabuddhehi avijahitaṃ dasapucchaṃ pañcapaṇṇāsavissajjanaṃ – ‘‘eko pañho eko uddeso ekaṃ veyyākaraṇaṃ dve pañhā…pe… dasa pañhā dasa uddesā dasa veyyākaraṇāti. Ekaṃ nāma kiṃ? Sabbe sattā āhāraṭṭhitikā…pe… dasa nāma kiṃ? Dasahaṅgehi samannāgato arahāti vuccatī’’ti (khu. pā. 4.10) imaṃ sāmaṇerapañhaṃ kathesi. Puna cintesi ‘‘daharakumārā nāma piyamusāvādā honti, adiṭṭhameva diṭṭhaṃ amhehi, diṭṭhameva na diṭṭhaṃ amhehīti vadanti ovādamassa demī’’ti akkhīhi oloketvāpi sukhasañjānanatthaṃ paṭhamameva catasso udakādhānūpamāyo, tato dve hatthiupamāyo ekaṃ ādāsūpamañca dassetvā imaṃ suttaṃ kathesi. Catūsu pana paccayesu taṇhāvivaṭṭanaṃ pañcasu kāmaguṇesu chandarāgappahānaṃ kalyāṇamittupanissayassa mahantabhāvañca dassetvā rāhulasuttaṃ (su. ni. rāhulasutta) kathesi. Āgatāgataṭṭhāne bhavesu chandarāgo na kattabboti dassetuṃ rāhulasaṃyuttaṃ (saṃ. ni. 2.188 ādayo) kathesi. ‘‘Ahaṃ sobhāmi, mama vaṇṇāyatanaṃ pasanna’’nti attabhāvaṃ nissāya gehassitachandarāgo na kattabboti mahārāhulovādasuttaṃ kathesi.

यह आयुष्मान सात वर्ष की आयु में भगवान के चीवर के कोने को पकड़कर "हे श्रमण, मुझे मेरा उत्तराधिकार (दायाद) दें" इस प्रकार उत्तराधिकार माँगते हुए, भगवान द्वारा धम्मसेनापति सारिपुत्त स्थविर को सौंपकर प्रव्रजित किए गए। तब भगवान ने यह सोचकर कि "छोटे बालक उचित-अनुचित बात कहते हैं, मैं इसे उपदेश दूँ", राहुल कुमार को बुलाकर कहा— "राहुल, श्रामणेर के लिए तिरच्छान-कथा (व्यर्थ की बातें) कहना उचित नहीं है, तुम्हें बात करते समय इस प्रकार की बात कहनी चाहिए।" उन्होंने सभी बुद्धों द्वारा न छोड़े गए दस प्रश्नों और पचपन उत्तरों वाले 'सामणेर-पञ्ह' को कहा— "एक क्या है? सभी प्राणी आहार पर टिके हैं... दस क्या है? दस अंगों से युक्त व्यक्ति अरहंत कहलाता है।" फिर उन्होंने सोचा— "छोटे बालक झूठ बोलना पसंद करते हैं, वे कहते हैं कि हमने वह देखा जो नहीं देखा, और वह नहीं देखा जो देखा है; मैं इसे उपदेश दूँ।" आँखों से देखते हुए भी सुखपूर्वक समझाने के लिए पहले चार जल-पात्र की उपमाएँ, फिर दो हाथी की उपमाएँ और एक दर्पण की उपमा दिखाकर यह सुत्त कहा। चार प्रत्ययों में तृष्णा के त्याग, पाँच कामगुणों में छंद-राग के प्रहाण और कल्याणमित्र के आश्रय की महत्ता को दिखाते हुए 'राहुल सुत्त' (सुत्त निपात) कहा। विभिन्न भवों में छंद-राग नहीं करना चाहिए, यह दिखाने के लिए 'राहुल संयुत्त' कहा। "मैं सुंदर हूँ, मेरा रूप प्रसन्न है" इस प्रकार आत्म-भाव के आश्रित होकर घर-गृहस्थी संबंधी छंद-राग नहीं करना चाहिए, यह दिखाने के लिए 'महा-राहुलोवाद सुत्त' कहा।


Tattha rāhulasuttaṃ imasmiṃ nāma kāle vuttanti na vattabbaṃ. Tañhi abhiṇhovādavasena vuttaṃ. Rāhulasaṃyuttaṃ sattavassikakālato paṭṭhāya yāva avassikabhikkhukālā vuttaṃ. Mahārāhulovādasuttaṃ aṭṭhārasa vassasāmaṇerakāle vuttaṃ. Cūḷarāhulovādasuttaṃ avassikabhikkhukāle vuttaṃ. Kumārakapañhañca idañca ambalaṭṭhikarāhulovādasuttaṃ sattavassikasāmaṇerakāle vuttaṃ. Tesu rāhulasuttaṃ abhiṇhovādatthaṃ, rāhulasaṃyuttaṃ, therassa vipassanāgabbhagahaṇatthaṃ, mahārāhulovādaṃ gehassitachandarāgavinodanatthaṃ, cūḷarāhulovādaṃ therassa pañcadasa-vimuttiparipācanīya-dhammaparipākakāle arahattagāhāpanatthaṃ vuttaṃ. Idañca pana sandhāya rāhulatthero bhikkhusaṅghamajjhe tathāgatassa guṇaṃ kathento idamāha –

उनमें से 'राहुल सुत्त' इस विशेष समय पर कहा गया था, ऐसा नहीं कहा जा सकता। क्योंकि वह निरंतर उपदेश (अभिण्होवाद) के रूप में कहा गया था। 'राहुल संयुत्त' सात वर्ष की आयु से लेकर बिना वसा (नवनियुक्त) भिक्षु होने के समय तक कहा गया। 'महा-राहुलोवाद सुत्त' अठारह वर्ष की श्रामणेर अवस्था में कहा गया। 'चूल-राहुलोवाद सुत्त' नवनियुक्त भिक्षु काल में कहा गया। 'कुमारक-पञ्ह' और यह 'अम्बलट्ठिक-राहुलोवाद सुत्त' सात वर्ष की श्रामणेर अवस्था में कहे गए। उनमें से 'राहुल सुत्त' निरंतर उपदेश के लिए, 'राहुल संयुत्त' स्थविर को विपश्यना के गर्भ को ग्रहण कराने के लिए, 'महा-राहुलोवाद' घर-गृहस्थी संबंधी छंद-राग को दूर करने के लिए, और 'चूल-राहुलोवाद' स्थविर के पंद्रह विमुक्ति-परिपचनीय धर्मों के परिपक्व होने पर अरहंत पद प्राप्त कराने के लिए कहा गया था। इसी के संदर्भ में स्थविर राहुल ने भिक्षु संघ के मध्य तथागत के गुणों का वर्णन करते हुए यह कहा—


‘‘Kikīva bījaṃ rakkheyya, cāmarī vālamuttamaṃ;

Nipako sīlasampanno, mamaṃ rakkhi tathāgato’’ti. (apa. 1.2.83);

"जैसे टिटिहरी (किकी) अपने अंडे की रक्षा करती है, जैसे चमरी मृग अपनी पूँछ के बालों की रक्षा करता है; वैसे ही प्रज्ञावान और शील-संपन्न तथागत ने मेरी रक्षा की।"


Sāmaṇerapañhaṃ ayuttavacanapahānatthaṃ, idaṃ ambalaṭṭhikarāhulovādasuttaṃ sampajānamusāvādassa akaraṇatthaṃ vuttaṃ.

'सामणेर-पञ्ह' अनुचित वचनों के त्याग के लिए और यह 'अम्बलट्ठिक-राहुलोवाद सुत्त' जानबूझकर झूठ न बोलने के लिए कहा गया था।


Tattha passasi noti passasi nu. Parittanti thokaṃ. Sāmaññanti samaṇadhammo. Nikkujjitvāti adhomukhaṃ katvā. Ukkujjitvāti uttānaṃ katvā.

वहाँ 'पस्ससि नो' का अर्थ है 'क्या तुम देखते हो?'। 'परित्तं' का अर्थ है 'थोड़ा'। 'सामञ्ञं' का अर्थ है 'श्रमण-धर्म'। 'निक्कुज्जित्वा' का अर्थ है 'नीचे की ओर मुख करके'। 'उक्कुज्जित्वा' का अर्थ है 'ऊपर की ओर मुख करके (सीधा करके)'।


108. Seyyathāpi, rāhula, rañño nāgoti ayaṃ upamā sampajānamusāvāde saṃvararahitassa opammadassanatthaṃ vuttā. Tattha īsādantoti rathīsāsadisadanto. Uruḷhavāti abhivaḍḍhito ārohasampanno. Abhijātoti sujāto jātisampanno. Saṅgāmāvacaroti saṅgāmaṃ otiṇṇapubbo. Kammaṃ karotīti āgatāgate pavaṭṭento ghāteti. Puratthimakāyādīsu pana puratthimakāyena tāva paṭisenāya phalakakoṭṭhakamuṇḍapākārādayo pāteti, tathā pacchimakāyena. Sīsena kammaṃ nāma niyametvā etaṃ padesaṃ maddissāmīti nivattitvā oloketi, ettakena satampi sahassampi dvedhā bhijjati. Kaṇṇehi kammaṃ nāma āgatāgate sare kaṇṇehi paharitvā pātanaṃ. Dantehi kammaṃ nāma paṭihatthiassahatthārohaassārohapadādīnaṃ vijjhanaṃ. Naṅguṭṭhena kammaṃ nāma naṅguṭṭhe bandhāya dīghāsilaṭṭhiyā vā ayamusalena vā chedanabhedanaṃ. Rakkhateva soṇḍanti soṇḍaṃ pana mukhe pakkhipitvā rakkhati.

108. "जैसे, राहुल, राजा का हाथी..." यह उपमा जानबूझकर झूठ बोलने में संयम-रहित व्यक्ति के लिए उदाहरण स्वरूप दी गई है। वहाँ 'ईसादन्तो' का अर्थ है रथ की धुरी के समान दाँतों वाला। 'उरुळ्हवा' का अर्थ है बढ़ा हुआ (विशाल) और सवारी के योग्य। 'अभिजातो' का अर्थ है सुजात (अच्छी नस्ल का)। 'सङ्गामावचरो' का अर्थ है जो पहले युद्ध में उतर चुका हो। 'कम्मं करोति' का अर्थ है आने वाले शत्रुओं को कुचलकर मार डालता है। 'पुरत्थिमकाय' (शरीर का अगला भाग) आदि के विषय में— पहले शरीर के अगले भाग से शत्रु सेना के काष्ठ-कुटीर, बुर्ज और दीवारों आदि को गिरा देता है, वैसे ही शरीर के पिछले भाग से। सिर से कार्य करने का अर्थ है— यह निश्चय करके कि "मैं इस स्थान को रौंद डालूँगा", वह मुड़कर देखता है, और केवल इतने से ही सौ या हजार सैनिक दो भागों में बँटकर भाग जाते हैं। कानों से कार्य करने का अर्थ है— आने वाले बाणों को कानों से मारकर गिरा देना। दाँतों से कार्य करने का अर्थ है— शत्रु के हाथियों, घोड़ों, हाथी-सवारों, घुड़सवारों और पैदल सैनिकों को बींधना। पूँछ से कार्य करने का अर्थ है— पूँछ में बँधी लंबी लाठी या लोहे के मूसल से काटना या तोड़ना। 'रक्खतेव सोण्डं' का अर्थ है— सूँड को मुख में डालकर उसकी रक्षा करता है।


Tatthāti tasmiṃ tassa hatthino karaṇe. Apariccattanti anissaṭṭhaṃ, paresaṃ jayaṃ amhākañca parājayaṃ passīti maññati. Soṇḍāyapi kammaṃ karotīti ayamuggaraṃ vā khadiramusalaṃ vā gahetvā samantā aṭṭhārasahatthaṭṭhānaṃ maddati. Pariccattanti vissaṭṭhaṃ, idāni hatthiyodhādīsu na kutoci bhāyati, amhākaṃ jayaṃ paresañca parājayaṃ passīti maññati. Nāhaṃ tassa kiñci pāpanti tassa dukkaṭādiāpattivītikkame vā mātughātakādikammesu vā kiñci pāpaṃ akattabbaṃ nāma natthi. Tasmā tiha teti yasmā sampajānamusāvādino akattabbaṃ pāpaṃ nāma natthi, tasmā tayā hasāyapi davakamyatāyapi musā na bhaṇissāmīti sikkhitabbaṃ. Paccavekkhaṇatthoti olokanattho, yaṃ mukhe vajjaṃ hoti, tassa dassanatthoti vuttaṃ hoti. Paccavekkhitvā paccavekkhitvāti oloketvā oloketvā.

"तत्य" का अर्थ है उस हाथी के उस कार्य में। "अपच्चित्तं" का अर्थ है प्राणों का त्याग न करना; वह सोचता है कि दूसरों की विजय और हमारी पराजय को देखता है। "सूँड से भी कार्य करता है" का अर्थ है कि वह मुग्दर या खदिर की मूसल लेकर चारों ओर अठारह हाथ की जगह को रौंदता है। "परच्चित्तं" का अर्थ है प्राणों का त्याग कर देना; अब वह हाथी योद्धाओं आदि से कहीं भी नहीं डरता, वह सोचता है कि हमारी विजय और दूसरों की पराजय को देखता है। "उसके लिए कोई पाप नहीं है" का अर्थ है कि उस (झूठ बोलने वाले) व्यक्ति के लिए दुष्कृत आदि आपत्तियों का उल्लंघन करने में या मातृघात आदि कर्मों में कोई भी न करने योग्य पाप नहीं है। "तस्मा तिह ते" का अर्थ है क्योंकि जानबूझकर झूठ बोलने वाले के लिए कोई भी न करने योग्य पाप नहीं है, इसलिए तुम्हें यह सीखना चाहिए कि "हँसी में भी या खेल-खेल में भी झूठ नहीं बोलूँगा"। "प्रत्यावेक्षणार्थ" का अर्थ है देखने के लिए; जो मुख में दोष होता है, उसे देखने के लिए - यह कहा गया है। "प्रत्यावेक्षण कर-करके" का अर्थ है देख-देखकर।


109. Sasakkaṃ na karaṇīyanti ekaṃseneva na kātabbaṃ. Paṭisaṃhareyyāsīti nivatteyyāsi mā kareyyāsi. Anupadajjeyyāsīti anupadeyyāsi upatthambheyyāsi punappunaṃ kareyyāsi. Ahorattānusikkhīti rattiñca divañca sikkhamāno.

109. "ससक्कं न करणीयं" का अर्थ है निश्चित रूप से नहीं करना चाहिए। "पटिसंहरेय्यासि" का अर्थ है लौट जाना चाहिए, नहीं करना चाहिए। "अनुपदज्जेय्यासि" का अर्थ है बार-बार करना चाहिए, सहारा देना चाहिए। "अहोरात्रानुसिक्खी" का अर्थ है रात और दिन अभ्यास करते हुए।


111. Aṭṭīyitabbanti aṭṭena pīḷitena bhavitabbaṃ. Harāyitabbanti lajjitabbaṃ. Jigucchitabbanti gūthaṃ disvā viya jigucchā uppādetabbā. Manokammassa pana adesanāvatthukattā idha desetabbanti na vuttaṃ. Kittake pana ṭhāne kāyakammavacīkammāni sodhetabbāni, kittake manokammanti. Kāyakammavacīkammāni tāva ekasmiṃ purebhatteyeva sodhetabbāni. Bhattakiccaṃ katvā divāṭṭhāne nisinnena hi paccavekkhitabbaṃ ‘‘aruṇuggamanato paṭṭhāya yāva imasmiṃ ṭhāne nisajjā atthi nu kho me imasmiṃ antare paresaṃ appiyaṃ kāyakammaṃ vā vacīkammaṃ vā’’ti. Sace atthīti jānāti, desanāyuttaṃ desetabbaṃ, āvikaraṇayuttaṃ āvikātabbaṃ. Sace natthi, teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ. Manokammaṃ pana etasmiṃ piṇḍapātapariyesanaṭṭhāne sodhetabbaṃ. Kathaṃ? ‘‘Atthi nu kho me ajja piṇḍapātapariyesanaṭṭhāne rūpādīsu chando vā rāgo vā paṭighaṃ vā’’ti? Sace atthi, ‘‘puna na evaṃ karissāmī’’ti citteneva adhiṭṭhātabbaṃ. Sace natthi, teneva pītipāmojjena vihātabbaṃ.

111. "अट्टीयितब्बं" का अर्थ है पीड़ित या दुखी होना चाहिए। "हरायितब्बं" का अर्थ है लज्जित होना चाहिए। "जिगुच्छितब्बं" का अर्थ है जैसे विष्ठा को देखकर घृणा उत्पन्न होती है, वैसे ही घृणा उत्पन्न करनी चाहिए। मनःकर्म के देशना (प्रकटीकरण) का विषय न होने के कारण यहाँ "देशना करनी चाहिए" ऐसा नहीं कहा गया है। कितने स्थानों पर कायकर्म और वचीकर्म को शुद्ध करना चाहिए, और कितने स्थानों पर मनःकर्म को? कायकर्म और वचीकर्म को तो एक भोजन के पूर्व ही शुद्ध कर लेना चाहिए। भोजन के पश्चात दिन के स्थान पर बैठे हुए भिक्षु को प्रत्यावेक्षण करना चाहिए— "अरुणोदय से लेकर इस स्थान पर बैठने तक, क्या इस बीच मेरा दूसरों के प्रति कोई अप्रिय कायकर्म या वचीकर्म हुआ है?" यदि वह जानता है कि "हाँ, हुआ है", तो देशना के योग्य कर्म की देशना करनी चाहिए, और प्रकट करने योग्य को प्रकट करना चाहिए। यदि नहीं है, तो उसी प्रीति और प्रमोद के साथ विहार करना चाहिए। मनःकर्म को तो इस पिण्डपात खोजने के स्थान पर शुद्ध करना चाहिए। कैसे? "क्या आज पिण्डपात खोजने के स्थान पर रूपादि विषयों में मेरा छंद (इच्छा), राग या प्रतिघ (क्रोध) उत्पन्न हुआ है?" यदि है, तो "फिर ऐसा नहीं करूँगा" - ऐसा मन से ही अधिष्ठान करना चाहिए। यदि नहीं है, तो उसी प्रीति और प्रमोद के साथ विहार करना चाहिए।


112. Samaṇā vā brāhmaṇā vāti buddhā vā paccekabuddhā vā tathāgatasāvakā vā. Tasmātihāti yasmā atītepi evaṃ parisodhesuṃ, anāgatepi parisodhessanti, etarahipi parisodhenti, tasmā tumhehipi tesaṃ anusikkhantehi evaṃ sikkhitabbanti attho. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Imaṃ pana desanaṃ bhagavā yāva bhavaggā ussitassa ratanarāsino yojaniyamaṇikkhandhena kūṭaṃ gaṇhanto viya neyyapuggalavasena pariniṭṭhāpesīti.

112. "श्रमण या ब्राह्मण" का अर्थ है बुद्ध, प्रत्येक बुद्ध या तथागत के श्रावक। "तस्मातिह" का अर्थ है क्योंकि अतीत में भी उन्होंने इसी प्रकार शुद्धि की थी, अनागत में भी करेंगे और वर्तमान में भी कर रहे हैं, इसलिए तुम्हें भी उनका अनुसरण करते हुए इसी प्रकार सीखना चाहिए - यह अर्थ है। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है। भगवान ने इस देशना को भवग्र (ब्रह्मांड के उच्चतम शिखर) तक स्थापित रत्नों के ढेर पर सौ योजन के मणि-खंड से शिखर रखने के समान, नेय्य पुद्गल (विनीत जन) के वश से पूर्ण किया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Ambalaṭṭhikarāhulovādasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अम्बलट्ठिक राहुलवाद सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


2. Mahārāhulovādasuttavaṇṇanā

2. महाराजुलवाद सुत्त की व्याख्या।


113. Evaṃ me sutanti mahārāhulovādasuttaṃ. Tattha piṭṭhito piṭṭhito anubandhīti dassanaṃ avijahitvā gamanaṃ abbocchinnaṃ katvā pacchato pacchato iriyāpathānubandhanena anubandhi. Tadā hi bhagavā pade padaṃ nikkhipanto vilāsitagamanena purato purato gacchati, rāhulatthero dasabalassa padānupadiko hutvā pacchato pacchato.

113. "एवं मे सुतं" आदि महाराजुलवाद सुत्त है। वहाँ "पीछे-पीछे चला" का अर्थ है दृष्टि से ओझल न होते हुए, निरंतर गमन करते हुए, पीछे-पीछे ईर्यापथ का अनुसरण करते हुए पीछे चला। तब भगवान पद-पद पर पैर रखते हुए विलासमय (मनोहर) चाल से आगे-आगे जा रहे थे, और स्थविर राहुल दशबल (बुद्ध) के पद-चिह्नों पर पैर रखते हुए पीछे-पीछे चल रहे थे।


Tattha bhagavā supupphitasālavanamajjhagato subhūmiotaraṇatthāya nikkhantamattavaravāraṇo viya virocittha, rāhulabhaddo ca varavāraṇassa pacchato nikkhantagajapotako viya. Bhagavā sāyanhasamaye maṇiguhato nikkhamitvā gocaraṃ paṭipanno kesarasīho viya, rāhulabhaddo ca sīhamigarājānaṃ anubandhanto nikkhantasīhapotako viya. Bhagavā maṇipabbatasassirikavanasaṇḍato dāṭhabalo mahābyaggho viya, rāhulabhaddo ca byaggharājānaṃ anubandhabyagghapotako viya. Bhagavā simbalidāyato nikkhantasupaṇṇarājā viya, rāhulabhaddo ca supaṇṇarājassa pacchato nikkhantasupaṇṇapotako viya. Bhagavā cittakūṭapabbatato gaganatalaṃ pakkhandasuvaṇṇahaṃsarājā viya, rāhulabhaddo ca haṃsādhipatiṃ anupakkhandahaṃsapotako viya. Bhagavā mahāsaraṃ ajjhogāḷhā suvaṇṇamahānāvā viya, rāhulabhaddo ca suvaṇṇanāvaṃ pacchā anubandhanāvāpotako viya. Bhagavā cakkaratanānubhāvena gaganatale sampayātacakkavattirājā viya, rāhulabhaddo ca rājānaṃ anusampayātapariṇāyakaratanaṃ viya. Bhagavā vigatavalāhakaṃ nabhaṃ paṭipannatārakarājā viya, rāhulabhaddo ca tārakādhipatino anumaggapaṭipannā parisuddhaosadhitārakā viya.

वहाँ भगवान खिले हुए शाल-वन के बीच में अच्छी भूमि पर उतरने के लिए निकले हुए मदमस्त श्रेष्ठ हाथी के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र उस श्रेष्ठ हाथी के पीछे निकले हुए हाथी के बच्चे के समान। भगवान सायंकाल के समय मणि-गुफा से निकलकर विचरण के लिए प्रवृत्त हुए केसरी सिंह के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र मृगराज सिंह का अनुसरण करते हुए निकले हुए सिंह-शावक के समान। भगवान मणि-पर्वत के शोभायमान वन-खंड से निकले हुए दाढ़ों के बल वाले महाव्याघ्र के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र व्याघ्रराज का अनुसरण करते हुए व्याघ्र-शावक के समान। भगवान सेमल के वन से निकले हुए सुपर्णराज (गरुड़) के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र सुपर्णराज के पीछे निकले हुए सुपर्ण-शावक के समान। भगवान चित्तकूट पर्वत से आकाश-तल में उड़ते हुए स्वर्ण हंसराज के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र उस हंसाधिपति के पीछे उड़ते हुए हंस-शावक के समान। भगवान महासरोवर में उतरी हुई स्वर्ण महा-नौका के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र उस स्वर्ण नौका के पीछे चलती हुई छोटी नौका के समान। भगवान चक्र-रत्न के प्रभाव से आकाश-तल में गमन करते हुए चक्रवर्ती राजा के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र राजा के पीछे चलते हुए परिणायकरत्न (ज्येष्ठ पुत्र) के समान। भगवान बादलों से रहित आकाश में उदित तारा-राज (चंद्रमा) के समान सुशोभित हुए, और राहुल भद्र ताराधिपति के मार्ग का अनुसरण करते हुए शुद्ध ओषधि-तारा (शुक्र तारा) के समान सुशोभित हुए।


Bhagavāpi mahāsammatapaveṇiyaṃ okkākarājavaṃse jāto, rāhulabhaddopi. Bhagavāpi saṅkhe pakkhittakhīrasadiso suparisuddhajātikhattiyakule jāto, rāhulabhaddopi. Bhagavāpi rajjaṃ pahāya pabbajito, rāhulabhaddopi. Bhagavatopi sarīraṃ dvattiṃsamahāpurisalakkhaṇapaṭimaṇḍitaṃ devanagaresu samussitaratanatoraṇaṃ viya sabbapāliphullo pāricchattako viya ca atimanoharaṇaṃ, rāhulabhaddassāpi. Iti dvepi abhinīhārasampannā, dvepi rājapabbajitā, dvepi khattiyasukhumālā, dvepi suvaṇṇavaṇṇā, dvepi lakkhaṇasampannā ekamaggaṃ paṭipannā paṭipāṭiyā gacchantānaṃ dvinnaṃ candamaṇḍalānaṃ dvinnaṃ sūriyamaṇḍalānaṃ dvinnaṃ sakkasuyāmasantusitasunimmitavasavattimahābrahmādīnaṃ siriyā siriṃ abhibhavamānā viya virociṃsu.

भगवान भी महासम्मत की परंपरा में ओक्काक राजवंश में उत्पन्न हुए थे, और राहुल भद्र भी। भगवान भी शंख में रखे हुए दूध के समान अत्यंत शुद्ध क्षत्रिय कुल में उत्पन्न हुए थे, और राहुल भद्र भी। भगवान भी राज्य त्यागकर प्रव्रजित हुए थे, और राहुल भद्र भी। भगवान का शरीर बत्तीस महापुरुष लक्षणों से अलंकृत था और देवलोक में स्थापित रत्नजड़ित तोरण के समान तथा पूर्णतः खिले हुए पारिजात वृक्ष के समान अत्यंत मनोहारी था, और राहुल भद्र का भी। इस प्रकार वे दोनों ही अपनी संकल्प-सिद्धि (अभिनीहार) से संपन्न थे, दोनों ही राज-प्रव्रजित थे, दोनों ही सुकुमार क्षत्रिय थे, दोनों ही स्वर्ण वर्ण के थे, दोनों ही लक्षणों से संपन्न थे और एक ही मार्ग पर चल रहे थे। क्रम से चलते हुए वे दो चंद्र-मंडलों के समान, दो सूर्य-मंडलों के समान, अथवा दो शक्र, सुयाम, संतुषित, सुनिर्मित, वसवर्ती और महाब्रह्मा आदि की शोभा के समान अपनी आभा से दूसरों की शोभा को अभिभूत करते हुए सुशोभित हो रहे थे।


Tatrāyasmā rāhulo bhagavato piṭṭhito piṭṭhito gacchantova pādatalato yāva upari kesantā tathāgataṃ ālokesi. So bhagavato buddhavesavilāsaṃ disvā ‘‘sobhati bhagavā dvattiṃsamahāpurisalakkhaṇavicittasarīro byāmappabhāparikkhittatāya vippakiṇṇasuvaṇṇacuṇṇamajjhagato viya, vijjulatāparikkhitto kanakapabbato viya, yantasuttasamākaḍḍhitaratanavicittaṃ suvaṇṇaagghikaṃ viya, rattapaṃsukūlacīvarapaṭicchannopi rattakambalaparikkhittakanakapabbato viya, pavāḷalatāpaṭimaṇḍitaṃ suvaṇṇaagghikaṃ viya, cīnapiṭṭhacuṇṇapūjitaṃ suvaṇṇacetiyaṃ viya, lākhārasānulitto kanakayūpo viya, rattavalāhakantarato taṅkhaṇabbhuggatapuṇṇacando viya, aho samatiṃsapāramitānubhāvasajjitassa attabhāvassa sirīsampattī’’ti cintesi. Tato attānampi oloketvā – ‘‘ahampi sobhāmi. Sace bhagavā catūsu mahādīpesu cakkavattirajjaṃ akarissā, mayhaṃ pariṇāyakaṭṭhānantaraṃ adassā. Evaṃ sante ativiya jambudīpatalaṃ asobhissā’’ti attabhāvaṃ nissāya gehassitaṃ chandarāgaṃ uppādesi.

वहाँ आयुष्मान राहुल, भगवान के पीछे-पीछे चलते हुए, उनके चरणों के तलवों से लेकर ऊपर बालों के छोर तक तथागत को देखने लगे। उन्होंने भगवान के बुद्ध-वेश की शोभा को देखकर सोचा— “भगवान सुशोभित हो रहे हैं, उनका शरीर बत्तीस महापुरुष लक्षणों से विचित्र है; एक व्याम (हाथ फैलाने की दूरी) तक फैली आभा से घिरे होने के कारण वे बिखरे हुए स्वर्ण-चूर्ण के मध्य स्थित के समान, बिजली से घिरे स्वर्ण-पर्वत के समान, यंत्र-सूत्रों से खींचे गए रत्नों से विचित्र स्वर्ण-तोरण के समान लग रहे हैं। लाल पांसुकुल चीवर से ढके होने पर भी वे लाल कंबलों से घिरे स्वर्ण-पर्वत के समान, मूँगा-लताओं से अलंकृत स्वर्ण-तोरण के समान, सिंदूर-चूर्ण से पूजित स्वर्ण-चैत्य के समान, लाक्षा-रस से लिप्त स्वर्ण-स्तंभ के समान और लाल बादलों के बीच से उसी क्षण निकले हुए पूर्ण चंद्रमा के समान लग रहे हैं। अहो! तीस पारमिताओं के प्रभाव से निर्मित इस आत्म-भाव (व्यक्तित्व) की कैसी श्री-संपत्ति है!” फिर स्वयं को भी देखकर सोचा— “मैं भी सुशोभित हूँ। यदि भगवान चारों महाद्वीपों में चक्रवर्ती राज्य करते, तो मुझे उत्तराधिकारी (परिणायक) का पद देते। ऐसा होने पर जम्बूद्वीप का तल अत्यंत सुशोभित होता।” इस प्रकार अपने व्यक्तित्व के आश्रय से उन्होंने गृह-आश्रित छंद-राग (काम-इच्छा) उत्पन्न किया।


Bhagavāpi purato gacchantova cintesi – ‘‘paripuṇṇacchavimaṃsalohito dāni rāhulassa attabhāvo. Rajanīyesu rūpārammaṇādīsu hi cittassa pakkhandanakālo jāto, kiṃ bahulatāya nu kho rāhulo vītināmetī’’ti. Atha sahāvajjaneneva pasannaudake macchaṃ viya, parisuddhe ādāsamaṇḍale mukhanimittaṃ viya ca tassa taṃ cittuppādaṃ addasa. Disvāva – ‘‘ayaṃ rāhulo mayhaṃ atrajo hutvā mama pacchato āgacchanto ‘ahaṃ sobhāmi, mayhaṃ vaṇṇāyatanaṃ pasanna’nti attabhāvaṃ nissāya gehassitachandarāgaṃ uppādeti, atitthe pakkhando uppathaṃ paṭipanno agocare carati, disāmūḷhaaddhiko viya agantabbaṃ disaṃ gacchati. Ayaṃ kho panassa kileso abbhantare vaḍḍhanto attatthampi yathābhūtaṃ passituṃ na dassati, paratthampi, ubhayatthampi. Tato nirayepi paṭisandhiṃ gaṇhāpessati, tiracchānayoniyampi, pettivisayepi, asurakāyepi, sambādhepi mātukucchisminti anamatagge saṃsāravaṭṭe paripātessati. Ayañhi –

भगवान ने भी आगे चलते हुए सोचा— “अब राहुल का शरीर परिपूर्ण त्वचा, मांस और रक्त वाला है। मोहक रूपादि आलंबनों में चित्त के दौड़ने का समय आ गया है; राहुल अपना समय अधिकतर किस प्रकार व्यतीत कर रहा है?” तब आवर्जन (चिंतन) करते ही, जैसे स्वच्छ जल में मछली दिखती है या शुद्ध दर्पण-मंडल में मुख का प्रतिबिंब दिखता है, वैसे ही उन्होंने उसके उस चित्त-उत्पाद को देख लिया। देखकर ही सोचा— “यह राहुल मेरा औरस पुत्र होकर मेरे पीछे आते हुए ‘मैं सुशोभित हूँ, मेरा वर्ण-मंडल प्रसन्न है’—ऐसा सोचकर अपने व्यक्तित्व के आश्रय से गृह-आश्रित छंद-राग उत्पन्न कर रहा है। यह कुतीर्थ (गलत घाट) में कूद गया है, कुमार्ग पर चल पड़ा है और अगोचर (अनुचित स्थान) में विचरण कर रहा है। दिशा-भ्रमित यात्री के समान यह न जाने योग्य दिशा में जा रहा है। यदि इसके भीतर यह क्लेश बढ़ता गया, तो यह इसे न अपना हित यथार्थ रूप में देखने देगा, न पर-हित और न ही दोनों का हित। तब यह इसे नरक में, तिर्यक योनि में, प्रेत-विषय में, असुर-काय में और माता की कोख के संकीर्ण स्थान में पुनर्जन्म ग्रहण कराएगा तथा इस अनादि संसार-चक्र में गिरा देगा। क्योंकि यह—”


Anatthajanano lobho, lobho cittappakopano;

Bhayamantarato jātaṃ, taṃ jano nāvabujjhati.

“लोभ अनर्थ उत्पन्न करने वाला है, लोभ चित्त को क्षुब्ध करने वाला है; इससे भीतर ही भय उत्पन्न होता है, जिसे लोग नहीं समझ पाते।”


Luddho atthaṃ na jānāti, luddho dhammaṃ na passati;

Andhatamaṃ tadā hoti, yaṃ lobho sahate naraṃ. (itivu. 88) –

“लोभी व्यक्ति हित को नहीं जानता, लोभी व्यक्ति धर्म को नहीं देखता; जब लोभ मनुष्य को अभिभूत कर लेता है, तब वहाँ घोर अंधकार छा जाता है।”


Yathā kho pana anekaratanapūrā mahānāvā bhinnaphalakantarena udakaṃ ādiyamānā muhuttampi na ajjhupekkhitabbā hoti, vegenassā vivaraṃ pidahituṃ vaṭṭati, evamevaṃ ayampi na ajjhupekkhitabbo. Yāvassa ayaṃ kileso abbhantare sīlaratanādīni na vināseti, tāvadeva naṃ niggaṇhissāmī’’ti ajjhāsayamakāsi. Evarūpesu pana ṭhānesu buddhānaṃ nāgavilokanaṃ nāma hoti. Tasmā yantena parivattitasuvaṇṇapaṭimā viya sakalakāyeneva parivattetvā ṭhito rāhulabhaddaṃ āmantesi. Taṃ sandhāya ‘‘atha kho bhagavā apaloketvā’’tiādi vuttaṃ.

“जैसे अनेक रत्नों से भरी हुई बड़ी नौका, टूटे हुए तख्ते के बीच से पानी लेने लगे, तो वह एक क्षण के लिए भी उपेक्षा के योग्य नहीं होती, बल्कि शीघ्र ही उसके छेद को बंद करना उचित होता है; उसी प्रकार इसकी भी उपेक्षा नहीं की जानी चाहिए। जब तक इसका यह क्लेश भीतर शील-रूपी रत्नों आदि को नष्ट नहीं कर देता, तब तक ही मैं इसे नियंत्रित करूँगा”—ऐसा उन्होंने संकल्प किया। ऐसे अवसरों पर बुद्धों का ‘नाग-विलोकन’ (हाथी के समान मुड़कर देखना) होता है। इसलिए, यंत्र से घुमाई गई स्वर्ण-प्रतिमा के समान पूरे शरीर के साथ मुड़कर खड़े होते हुए उन्होंने राहुल भद्र को संबोधित किया। उसी के संदर्भ में “तब भगवान ने मुड़कर देखते हुए” आदि कहा गया है।


Tattha yaṃkiñci rūpantiādīni sabbākārena visuddhimagge khandhaniddese vitthāritāni. Netaṃ mamātiādīni mahāhatthipadopame vuttāni. Rūpameva nu kho bhagavāti kasmā pucchati? Tassa kira – ‘‘sabbaṃ rūpaṃ netaṃ mama, nesohamasmi na meso attā’’ti sutvā – ‘‘bhagavā sabbaṃ rūpaṃ vipassanāpaññāya evaṃ daṭṭhabbanti vadati, vedanādīsu nu kho kathaṃ paṭipajjitabba’’nti nayo udapādi. Tasmā tasmiṃ naye ṭhito pucchati. Nayakusalo hesa āyasmā rāhulo, idaṃ na kattabbanti vutte idampi na kattabbaṃ idampi na kattabbamevāti nayasatenapi nayasahassenapi paṭivijjhati. Idaṃ kattabbanti vuttepi eseva nayo.

वहाँ ‘यं किञ्चि रूपं’ (जो कुछ भी रूप है) आदि पदों की सभी प्रकार से व्याख्या विशुद्धिमग्ग के ‘खन्ध-निद्देस’ (स्कंध-निर्देश) में विस्तार से की गई है। ‘नेत मम’ (यह मेरा नहीं है) आदि महाहत्थिपदोपम सुत्त में कहे गए हैं। “क्या केवल रूप ही, भगवान?”—ऐसा वह क्यों पूछता है? कहा जाता है कि— “संपूर्ण रूप मेरा नहीं है, यह मैं नहीं हूँ, यह मेरा आत्मा नहीं है”—यह सुनकर उसे यह विचार (नय) उत्पन्न हुआ कि— “भगवान कह रहे हैं कि संपूर्ण रूप को विपश्यना-प्रज्ञा से इस प्रकार देखना चाहिए; तो वेदना आदि के विषय में किस प्रकार प्रतिपत्ति (आचरण) करनी चाहिए?” इसलिए उस पद्धति पर स्थित होकर वह पूछता है। आयुष्मान राहुल पद्धति (नय) में कुशल हैं; “यह नहीं करना चाहिए”—ऐसा कहे जाने पर वे सौ प्रकार से और हज़ार प्रकार से समझ जाते हैं कि “यह भी नहीं करना चाहिए और यह भी नहीं करना चाहिए।” “यह करना चाहिए”—ऐसा कहे जाने पर भी यही पद्धति लागू होती है।


Sikkhākāmo hi ayaṃ āyasmā, pātova gandhakuṭipariveṇe patthamattaṃ vālikaṃ okirati – ‘‘ajja sammāsambuddhassa santikā mayhaṃ upajjhāyassa santikā ettakaṃ ovādaṃ ettakaṃ paribhāsaṃ labhāmī’’ti. Sammāsambuddhopi naṃ etadagge ṭhapento – ‘‘etadaggaṃ, bhikkhave, mama sāvakānaṃ bhikkhūnaṃ sikkhākāmānaṃ yadidaṃ rāhulo’’ti (a. ni. 1.209) sikkhāyameva aggaṃ katvā ṭhapesi. Sopi āyasmā bhikkhusaṅghamajjhe tameva sīhanādaṃ nadi –

वास्तव में, ये आयुष्मान राहुल शिक्षा (सिक्खा) के इच्छुक हैं। वे प्रातःकाल ही गंधकुटी के प्रांगण में एक मुट्ठी रेत बिखेरते हुए यह संकल्प करते थे— "आज मुझे सम्यक्सम्बुद्ध के पास से और अपने उपाध्याय (सारिपुत्र) के पास से इतना उपदेश और इतना अनुशासन प्राप्त हो।" सम्यक्सम्बुद्ध ने भी उन्हें एतदग्र (सर्वश्रेष्ठ) पद पर प्रतिष्ठित करते हुए कहा— "भिक्षुओं, मेरे श्रावक भिक्षुओं में जो शिक्षा के इच्छुक हैं, उनमें राहुल सर्वश्रेष्ठ है।" इस प्रकार उन्हें शिक्षा में ही प्रधान मानकर स्थापित किया। उन आयुष्मान ने भी भिक्षु संघ के मध्य यही सिंहनाद किया—


‘‘Sabbametaṃ abhiññāya, dhammarājā pitā mama;

Sammukhā bhikkhusaṅghassa, etadagge ṭhapesi maṃ.

"इस सब (मेरी शिक्षा-अभिलाषा) को विशेष ज्ञान से जानकर, मेरे पिता धर्मराज (बुद्ध) ने भिक्षु संघ के सम्मुख मुझे एतदग्र पद पर स्थापित किया।"


Sikkhākāmānahaṃ aggo, dhammarājena thomito;

Saddhāpabbajitānañca, sahāyo pavaro mama.

"शिक्षा के इच्छुकों में मैं सर्वश्रेष्ठ हूँ, ऐसा धर्मराज द्वारा मेरी प्रशंसा की गई है; और श्रद्धापूर्वक प्रव्रजित होने वालों में मेरे साथी (रट्ठपाल) श्रेष्ठ हैं।"


Dhammarājā pitā mayhaṃ, dhammārakkho ca pettiyo;

Sāriputto upajjhāyo, sabbaṃ me jinasāsana’’nti.

"धर्मराज मेरे पिता हैं, और धर्म-रक्षक (आनंद) मेरे चाचा हैं; सारिपुत्र मेरे उपाध्याय हैं, और यह सम्पूर्ण जिन-शासन मेरा है।"


Athassa bhagavā yasmā na kevalaṃ rūpameva, vedanādayopi evaṃ daṭṭhabbā, tasmā rūpampi rāhulātiādimāha. Ko najjāti ko nu ajja. Therassa kira etadahosi ‘‘sammāsambuddho mayhaṃ attabhāvanissitaṃ chandarāgaṃ ñatvā ‘samaṇena nāma evarūpo vitakko na vitakkitabbo’ti neva pariyāyena kathaṃ kathesi, gaccha bhikkhu rāhulaṃ vadehi ‘mā puna evarūpaṃ vitakkaṃ vitakkesī’ti na dūtaṃ pesesi. Maṃ sammukkhe ṭhatvāyeva pana sabhaṇḍakaṃ coraṃ cūḷāya gaṇhanto viya sammukhā sugatovādaṃ adāsi. Sugatovādo ca nāma asaṅkheyyehipi kappehi dullabho. Evarūpassa buddhassa sammukhā ovādaṃ labhitvā ko nu viññū paṇḍitajātiko ajja gāmaṃ piṇḍāya pavisissatī’’ti. Athesa āyasmā āhārakiccaṃ pahāya yasmiṃ nisinnaṭṭhāne ṭhitena ovādo laddho, tatova paṭinivattetvā aññatarasmiṃ rukkhamūle nisīdi. Bhagavāpi taṃ āyasmantaṃ nivattamānaṃ disvā na evamāha – ‘‘mā nivatta tāva, rāhula, bhikkhācārakālo te’’ti. Kasmā? Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘ajja tāva kāyagatāsatiamatabhojanaṃ bhuñjatū’’ti.

इसके बाद भगवान ने, क्योंकि न केवल रूप को ही, बल्कि वेदना आदि को भी इसी प्रकार देखा जाना चाहिए, इसलिए 'रूप भी, राहुल' आदि कहा। 'को नज्ज' का अर्थ है 'आज कौन'। स्थविर (राहुल) को ऐसा विचार आया— "सम्यक्सम्बुद्ध ने मेरे आत्म-भाव (शरीर) के प्रति आसक्ति और राग को जानकर, 'श्रमण को इस प्रकार का वितर्क नहीं करना चाहिए'—ऐसा परोक्ष रूप से नहीं कहा, और न ही यह कहकर दूत भेजा कि 'जाओ भिक्षु, राहुल से कहो कि फिर ऐसा वितर्क न करे'। बल्कि मेरे सामने खड़े होकर ही, जैसे चोरी के माल के साथ चोर को चोटी से पकड़ लिया जाता है, वैसे ही सम्मुख होकर सुगत-उपदेश दिया। और सुगत का उपदेश असंख्य कल्पों में भी दुर्लभ है। ऐसे बुद्ध के सम्मुख उपदेश प्राप्त कर, आज कौन बुद्धिमान और विद्वान व्यक्ति भोजन के लिए गाँव में प्रवेश करेगा?" तब उन आयुष्मान ने आहार की चिंता छोड़कर, जिस स्थान पर बैठे हुए उन्हें उपदेश प्राप्त हुआ था, वहीं से लौटकर एक वृक्ष के नीचे बैठ गए। भगवान ने भी उन आयुष्मान को लौटते हुए देखकर यह नहीं कहा— "राहुल, अभी मत लौटो, तुम्हारे भिक्षाटन का समय है।" क्यों? क्योंकि उन्हें ऐसा लगा— "आज इन्हें पहले कायगतासति (शरीर की स्मृति) रूपी अमृत-भोजन का उपभोग करने दो।"


Addasā kho āyasmā sāriputtoti bhagavati gate pacchā gacchanto addasa. Etassa kirāyasmato ekakassa viharato aññaṃ vattaṃ, bhagavatā saddhiṃ viharato aññaṃ. Yadā hi dve aggasāvakā ekākino vasanti, tadā pātova senāsanaṃ sammajjitvā sarīrapaṭijagganaṃ katvā samāpattiṃ appetvā sannisinnā attano cittaruciyā bhikkhācāraṃ gacchanti. Bhagavatā saddhiṃ viharantā pana therā evaṃ na karonti. Tadā hi bhagavā bhikkhusaṅghaparivāro paṭhamaṃ bhikkhācāraṃ gacchati. Tasmiṃ gate thero attano senāsanā nikkhamitvā – ‘‘bahūnaṃ vasanaṭṭhāne nāma sabbeva pāsādikaṃ kātuṃ sakkonti vā, na vā sakkontī’’ti tattha tattha gantvā asammaṭṭhaṃ ṭhānaṃ sammajjati. Sace kacavaro achaḍḍito hoti, taṃ chaḍḍeti. Pānīyaṭṭhapetabbaṭṭhānamhi pānīyakūṭe asati pānīyaghaṭaṃ ṭhapeti. Gilānānaṃ santikaṃ gantvā, ‘‘āvuso, tumhākaṃ kiṃ āharāmi, kiṃ vo icchitabba’’nti? Pucchati. Avassikadaharānaṃ santikaṃ gantvā – ‘‘abhiramatha, āvuso, mā ukkaṇṭhittha, paṭipattisārakaṃ buddhasāsana’’nti ovadati. Evaṃ katvā sabbapacchā bhikkhācāraṃ gacchati. Yathā hi cakkavatti kuhiñci gantukāmo senāya parivārito paṭhamaṃ nikkhamati, pariṇāyakaratanaṃ senaṅgāni saṃvidhāya pacchā nikkhamati, evaṃ saddhammacakkavatti bhagavā bhikkhusaṅghaparivāro paṭhamaṃ nikkhamati, tassa bhagavato pariṇāyakaratanabhūto dhammasenāpati imaṃ kiccaṃ katvā sabbapacchā nikkhamati. So evaṃ nikkhanto tasmiṃ divase aññatarasmiṃ rukkhamūle nisinnaṃ rāhulabhaddaṃ addasa. Tena vuttaṃ ‘‘pacchā gacchanto addasā’’ti.

'आयुष्मान सारिपुत्र ने देखा'—अर्थात् भगवान के चले जाने पर, पीछे-पीछे जाते हुए उन्होंने देखा। सुना जाता है कि इन आयुष्मान का अकेले रहने पर एक कर्तव्य होता है और भगवान के साथ रहने पर दूसरा। जब दोनों अग्रश्रावक अकेले रहते हैं, तब प्रातःकाल शयनासन की सफाई कर, शरीर की देखभाल कर, समापत्ति में लीन होकर, अपनी इच्छा के अनुसार भिक्षाटन के लिए जाते हैं। परंतु भगवान के साथ रहते हुए स्थविर ऐसा नहीं करते। तब भगवान भिक्षु संघ के साथ पहले भिक्षाटन के लिए जाते हैं। उनके चले जाने पर स्थविर अपने शयनासन से निकलकर— "जहाँ बहुत से लोग रहते हैं, वहाँ सभी उसे दर्शनीय (साफ) बना सकें या न बना सकें"—ऐसा सोचकर यहाँ-वहाँ जाकर बिना बुहारी गई जगहों को बुहारते हैं। यदि कूड़ा न फेंका गया हो, तो उसे फेंकते हैं। जहाँ पीने का पानी रखा जाना चाहिए, वहाँ घड़ा न होने पर घड़ा रखते हैं। बीमारों के पास जाकर पूछते हैं— "आयुष्मान, आपके लिए क्या लाऊँ? आपको क्या चाहिए?" नए भिक्षुओं के पास जाकर उपदेश देते हैं— "आयुष्मानों, प्रसन्न रहो, उद्विग्न मत हो, बुद्ध-शासन प्रतिपत्ति (अभ्यास) प्रधान है।" ऐसा करके वे सबसे अंत में भिक्षाटन के लिए जाते हैं। जैसे चक्रवर्ती सम्राट कहीं जाने की इच्छा होने पर सेना से घिरे हुए पहले निकलते हैं और परिणायक रत्न (मंत्री) सेना की व्यवस्था कर पीछे से निकलते हैं, वैसे ही सद्धर्म-चक्रवर्ती भगवान भिक्षु संघ के साथ पहले निकलते हैं, और उन भगवान के परिणायक रत्न स्वरूप धर्मसेनापति (सारिपुत्र) इन कार्यों को पूरा कर सबसे अंत में निकलते हैं। वे इस प्रकार निकलते हुए उस दिन एक वृक्ष के नीचे बैठे हुए राहुल भद्र को देखा। इसीलिए कहा गया— "पीछे जाते हुए देखा।"


Atha kasmā ānāpānassatiyaṃ niyojesi? Nisajjānucchavikattā. Thero kira ‘‘etassa bhagavatā rūpakammaṭṭhānaṃ kathita’’nti anāvajjitvāva yenākārena ayaṃ acalo anobaddho hutvā nisinno, idamassa etissā nisajjāya kammaṭṭhānaṃ anucchavikanti cintetvā evamāha. Tattha ānāpānassatinti assāsapassāse pariggahetvā tattha catukkapañcakajjhānaṃ nibbattetvā vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattaṃ gaṇhāhīti dasseti.

फिर उन्होंने आनापानस्मृति (श्वास-प्रश्वास की स्मृति) में क्यों लगाया? क्योंकि वह उनके बैठने की मुद्रा के अनुरूप था। स्थविर ने यह विचार किए बिना कि 'भगवान ने इन्हें रूप-कर्मस्थान (रूप का ध्यान) सिखाया है', यह सोचा कि 'जिस प्रकार ये अचल और अनासक्त होकर बैठे हैं, इनके बैठने की इस मुद्रा के लिए यह आनापानस्मृति कर्मस्थान ही उपयुक्त है'। उन्होंने कहा— "आनापानस्मृति रूपी राहुल-भावना का अभ्यास करो," जिसका अर्थ है कि श्वास-प्रश्वास को ग्रहण कर, उसमें चतुर्थ और पंचम ध्यान उत्पन्न कर, विपश्यना बढ़ाकर अर्हत्व प्राप्त करो।


Mahapphalā hotīti kīvamahapphalā hoti? Idha bhikkhu ānāpānassatiṃ anuyutto ekāsane nisinnova sabbāsave khepetvā arahattaṃ pāpuṇāti, tathā asakkonto maraṇakāle samasīsī hoti, tathā asakkonto devaloke nibbattitvā dhammakathikadevaputtassa dhammaṃ sutvā arahattaṃ pāpuṇāti, tato viraddho anuppanne buddhuppāde paccekabodhiṃ sacchikaroti, taṃ asacchikaronto buddhānaṃ sammukhībhāve bāhiyattherādayo viya khippābhiñño hoti, evaṃ mahapphalā. Mahānisaṃsāti tasseva vevacanaṃ. Vuttampi cetaṃ –

'महाफलदायी होती है'—कितनी महाफलदायी होती है? यहाँ आनापानस्मृति में लगा हुआ भिक्षु एक ही आसन पर बैठे-बैठे समस्त आस्रवों को क्षीण कर अर्हत्व प्राप्त कर लेता है; यदि वैसा न कर सके, तो मृत्यु के समय 'समसीसी' (समान शीर्ष वाला अर्हत) होता है; यदि वैसा न कर सके, तो देवलोक में उत्पन्न होकर धर्मकथिक देवपुत्र से धर्म सुनकर अर्हत्व प्राप्त करता है; यदि उससे भी चूक जाए, तो बुद्ध के अनुत्पन्न होने पर प्रत्येकबोधि (स्वयं बुद्धत्व) प्राप्त करता है; यदि उसे भी प्राप्त न कर सके, तो बुद्धों के सम्मुख होने पर बाहिय स्थविर आदि के समान 'क्षिपाभिज्ञ' (शीघ्र ज्ञान प्राप्त करने वाला) होता है। इस प्रकार यह महाफलदायी है। 'महानिशंस' (बड़ा लाभ) इसी का पर्यायवाची है।


‘‘Ānāpānassatī yassa, paripuṇṇā subhāvitā;

Anupubbaṃ paricitā, yathā buddhena desitā;

Somaṃ lokaṃ pabhāseti, abbhā muttova candimā’’ti. (theragā. 548; paṭi. ma. 1.1.60) –

"जिसकी आनापानस्मृति पूर्ण है, भली-भाँति विकसित है, और बुद्ध द्वारा उपदिष्ट विधि के अनुसार क्रमिक रूप से अभ्यास की गई है, वह इस लोक को उसी प्रकार प्रकाशित करता है जैसे बादलों से मुक्त चंद्रमा।"


Imaṃ mahapphalataṃ sampassamāno thero saddhivihārikaṃ tattha niyojeti.

इस महान फल को देखते हुए, स्थविर (सारिपुत्र) ने अपने सार्धविहारिक (शिष्य राहुल) को उसमें (आनापानस्मृति में) नियोजित किया।


Iti bhagavā rūpakammaṭṭhānaṃ, thero ānāpānassatinti ubhopi kammaṭṭhānaṃ ācikkhitvā gatā, rāhulabhaddo vihāreyeva ohīno. Bhagavā tassa ohīnabhāvaṃ jānantopi neva attanā khādanīyaṃ bhojanīyaṃ gahetvā agamāsi, na ānandattherassa hatthe pesesi, na pasenadimahārājaanāthapiṇḍikādīnaṃ saññaṃ adāsi. Saññāmattakañhi labhitvā te kājabhattaṃ abhihareyyuṃ. Yathā ca bhagavā, evaṃ sāriputtattheropi na kiñci akāsi. Rāhulatthero nirāhāro chinnabhatto ahosi. Tassa panāyasmato – ‘‘bhagavā maṃ vihāre ohīnaṃ jānantopi attanā laddhapiṇḍapātaṃ nāpi sayaṃ gahetvā āgato, na aññassa hatthe pahiṇi, na manussānaṃ saññaṃ adāsi, upajjhāyopi me ohīnabhāvaṃ jānanto tatheva na kiñci akāsī’’ti cittampi na uppannaṃ, kuto tappaccayā omānaṃ vā atimānaṃ vā janessati. Bhagavatā pana ācikkhitakammaṭṭhānameva purebhattampi pacchābhattampi – ‘‘itipi rūpaṃ aniccaṃ, itipi dukkhaṃ, itipi asubhaṃ, itipi anattā’’ti aggiṃ abhimatthento viya nirantaraṃ manasikatvā sāyanhasamaye cintesi – ‘‘ahaṃ upajjhāyena ānāpānassatiṃ bhāvehīti vutto, tassa vacanaṃ na karissāmi. Ācariyupajjhāyānañhi vacanaṃ akaronto dubbaco nāma hoti. ‘Dubbaco rāhulo, upajjhāyassapi vacanaṃ na karotī’ti ca garahuppattito kakkhaḷatarā pīḷā nāma natthī’’ti bhāvanāvidhānaṃ pucchitukāmo bhagavato santikaṃ agamāsi. Taṃ dassetuṃ atha kho āyasmā rāhulotiādi vuttaṃ.

इस प्रकार भगवान ने रूप-कर्मस्थान और स्थविर ने आनापानस्मृति का उपदेश दिया; दोनों ही कर्मस्थान का उपदेश देकर चले गए, और राहुल भद्र विहार में ही रह गए। भगवान उनके पीछे रह जाने की बात जानते हुए भी स्वयं उनके लिए खाद्य या भोज्य पदार्थ लेकर नहीं आए, न ही आयुष्मान आनंद के हाथ भेजा, और न ही राजा प्रसेनजित या अनाथपिंडिक आदि को कोई संकेत दिया। यदि उन्हें संकेत मात्र भी मिल जाता, तो वे काँवर भरकर भोजन ले आते। जैसे भगवान ने कुछ नहीं किया, वैसे ही स्थविर सारिपुत्र ने भी कुछ नहीं किया। आयुष्मान राहुल निराहार रहे, उनका भोजन छूट गया। परंतु उन आयुष्मान के मन में ऐसा विचार तक नहीं आया कि—'भगवान मेरे विहार में पीछे रह जाने की बात जानते हुए भी स्वयं प्राप्त पिंडपात लेकर नहीं आए, न किसी दूसरे के हाथ भेजा, न लोगों को संकेत दिया; और मेरे उपाध्याय भी मेरे पीछे रह जाने की बात जानते हुए वैसे ही चुप रहे।' जब मन में ऐसा विचार ही नहीं आया, तो उस कारण से हीन-मान या अति-मान कैसे उत्पन्न होता? बल्कि भगवान द्वारा उपदिष्ट कर्मस्थान का ही भोजन से पहले और भोजन के बाद—'इस प्रकार रूप अनित्य है, इस प्रकार दुःख है, इस प्रकार अशुभ है, इस प्रकार अनात्म है'—ऐसा निरंतर मनन करते हुए, जैसे कोई अग्नि को मथ रहा हो, सायंकाल के समय उन्होंने सोचा—'उपाध्याय ने मुझसे कहा है कि आनापानस्मृति का भाव करो, मैं उनके वचन का पालन करूँगा। क्योंकि आचार्य और उपाध्याय के वचन का पालन न करने वाला 'दुर्वच' (कठिनता से समझाने योग्य) कहलाता है। 'राहुल दुर्वच है, वह उपाध्याय के वचन का भी पालन नहीं करता'—ऐसी निंदा की उत्पत्ति से बढ़कर और कोई कठोर पीड़ा नहीं है।' ऐसा सोचकर, भावना की विधि पूछने की इच्छा से वे भगवान के पास गए। इसी बात को दर्शाने के लिए 'अथ खो आयस्मा राहुलो' आदि कहा गया है।


114. Tattha paṭisallānāti ekībhāvato. Yaṃkiñci rāhulāti kasmā? Bhagavā ānāpānassatiṃ puṭṭho rūpakammaṭṭhānaṃ kathetīti. Rūpe chandarāgappahānatthaṃ. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘rāhulassa attabhāvaṃ nissāya chandarāgo uppanno, heṭṭhā cassa saṅkhepena rūpakammaṭṭhānaṃ kathitaṃ. Idānissāpi dvicattālīsāya ākārehi attabhāvaṃ virājetvā visaṅkharitvā taṃnissitaṃ chandarāgaṃ anuppattidhammataṃ āpādessāmī’’ti. Atha ākāsadhātuṃ kasmā vitthāresīti? Upādārūpadassanatthaṃ. Heṭṭhā hi cattāri mahābhūtāneva kathitāni, na upādārūpaṃ. Tasmā iminā mukhena taṃ dassetuṃ ākāsadhātuṃ vitthāresi. Apica ajjhattikena ākāsena paricchinnarūpampi pākaṭaṃ hoti.

114. वहाँ 'प्रतिसंलयन' (पटिसल्लाना) का अर्थ है—एकाकी होना। 'यं किञ्चि राहुल'—ऐसा क्यों कहा गया? भगवान ने आनापानस्मृति के बारे में पूछे जाने पर रूप-कर्मस्थान का वर्णन क्यों किया? रूप में छंद-राग के प्रहाण (त्याग) के लिए। ऐसा कहा जाता है कि उनके मन में यह विचार आया—'राहुल को अपने आत्म-भाव (शरीर) के प्रति छंद-राग उत्पन्न हुआ है, और पहले उसे संक्षेप में रूप-कर्मस्थान बताया गया था। अब उसे बयालीस प्रकारों से आत्म-भाव के प्रति विरक्त कर, उसे विघटित कर, उस पर आश्रित छंद-राग को पुनः उत्पन्न न होने वाला बना दूँगा।' फिर आकाश-धातु का विस्तार से वर्णन क्यों किया? उपादा-रूप को दिखाने के लिए। क्योंकि पहले केवल चार महाभूतों का ही वर्णन किया गया था, उपादा-रूप का नहीं। इसलिए इस माध्यम से उसे दिखाने के लिए आकाश-धातु का विस्तार किया। इसके अतिरिक्त, आध्यात्मिक आकाश के द्वारा परिच्छिन्न (सीमित) रूप भी स्पष्ट हो जाता है।


Ākāsena paricchinnaṃ, rūpaṃ yāti vibhūtataṃ;

Tassevaṃ āvibhāvatthaṃ, taṃ pakāsesi nāyako.

आकाश से परिच्छिन्न (सीमित) रूप स्पष्टता को प्राप्त होता है; उसे इस प्रकार प्रकट करने के लिए नायक (बुद्ध) ने उसे प्रकाशित किया।


Ettha pana purimāsu tāva catūsu dhātūsu yaṃ vattabbaṃ, taṃ mahāhatthipadopame vuttameva.

यहाँ पहले की चार धातुओं के विषय में जो कुछ कहना है, वह महाहत्थिपदोपम सुत्त में कहा ही जा चुका है।


118. Ākāsadhātuyaṃ ākāsagatanti ākāsabhāvaṃ gataṃ. Upādinnantiādinnaṃ gahitaṃ parāmaṭṭhaṃ, sarīraṭṭhakanti attho. Kaṇṇacchiddanti maṃsalohitādīhi asamphuṭṭhakaṇṇavivaraṃ. Nāsacchiddādīsupi eseva nayo. Yena ti yena chiddena. Ajjhoharatīti anto paveseti, jivhābandhanato hi yāva udarapaṭalā manussānaṃ vidatthicaturaṅgulaṃ chiddaṭṭhānaṃ hoti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Yattha cāti yasmiṃ okāse. Santiṭṭhatīti patiṭṭhāti. Manussānañhi mahantaṃ paṭaparissāvanamattañca udarapaṭalaṃ nāma hoti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Adhobhāgaṃ nikkhamatīti yena heṭṭhā nikkhamati. Dvattiṃsahatthamattaṃ ekavīsatiyā ṭhānesu vaṅkaṃ antaṃ nāma hoti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Yaṃ vā panaññampīti iminā sukhumasukhumaṃ cammamaṃsādiantaragatañceva lomakūpabhāvena ca ṭhitaṃ ākāsaṃ dasseti. Sesametthāpi pathavīdhātuādīsu vuttanayeneva veditabbaṃ.

118. आकाश-धातु के प्रसंग में 'आकाशगतं' का अर्थ है—आकाश के भाव को प्राप्त। 'उपादिन्नं' का अर्थ है—(तृष्णा और दृष्टि द्वारा) ग्रहण किया हुआ, पकड़ा हुआ, स्पर्श किया हुआ; इसका अर्थ 'शरीर में स्थित' है। 'कर्ण-छिद्र' का अर्थ है—मांस और रक्त आदि से न छुआ गया कान का छिद्र। नासिका-छिद्र आदि में भी यही विधि समझनी चाहिए। 'येन च' का अर्थ है—जिस छिद्र से। 'अज्झोहरति' (निगलता है) का अर्थ है—भीतर प्रवेश कराता है; क्योंकि मनुष्यों के जिह्वा-बंधन से लेकर उदर-पटल (पेट की दीवार) तक एक बित्ता और चार अंगुल का छिद्र-स्थान होता है। उसे लक्ष्य करके यह कहा गया है। 'यत्थ च' का अर्थ है—जिस स्थान पर। 'सन्तिट्ठति' का अर्थ है—स्थित रहता है। मनुष्यों का उदर-पटल एक बड़े वस्त्र-छनने के समान होता है। उसे लक्ष्य करके यह कहा गया है। 'अधोभागं निक्खमति' का अर्थ है—जिससे नीचे की ओर निकलता है। इक्कीस स्थानों पर मुड़ी हुई 'अंत्र' (आंत) बत्तीस हाथ लंबी होती है। उसे लक्ष्य करके यह कहा गया है। 'यं वा पनञ्ञम्पि'—इस पद से वह अत्यंत सूक्ष्म आकाश दिखाता है जो त्वचा और मांस आदि के भीतर होता है और रोम-कूपों के रूप में स्थित होता है। यहाँ शेष बातों को पृथ्वी-धातु आदि के प्रसंग में बताई गई विधि के अनुसार ही समझना चाहिए।


119. Idānissa tādibhāvalakkhaṇaṃ ācikkhanto pathavīsamantiādimāha. Iṭṭhāniṭṭhesu hi arajjanto adussanto tādī nāma hoti. Manāpāmanāpāti ettha aṭṭha lobhasahagatacittasampayuttā manāpā nāma, dve domanassacittasampayuttā amanāpā nāma. Cittaṃ na pariyādāya ṭhassantīti ete phassā uppajjitvā tava cittaṃ antomuṭṭhigataṃ karonto viya pariyādāya gahetvā ṭhātuṃ na sakkhissanti ‘‘ahaṃ sobhāmi, mayhaṃ vaṇṇāyatanaṃ pasanna’’nti puna attabhāvaṃ nissāya chandarāgo nuppajjissati. Gūthagatantiādīsu gūthameva gūthagataṃ. Evaṃ sabbattha.

119. अब उन्हें 'तादि-भाव' (समता) का लक्षण बताते हुए 'पृथ्वी के समान' आदि कहा। इष्ट और अनिष्ट (प्रिय और अप्रिय) विषयों में जो न आसक्त होता है और न द्वेष करता है, वह 'तादि' कहलाता है। 'मनाप-अमनाप' के प्रसंग में, लोभ-सहगत चित्त से संप्रयुक्त आठ प्रकार के स्पर्श 'मनाप' (प्रिय) हैं, और दो प्रकार के दौर्मनस्य-चित्त से संप्रयुक्त स्पर्श 'अमनाप' (अप्रिय) हैं। 'चित्त को अभिभूत कर स्थित नहीं होंगे'—इसका अर्थ है कि ये स्पर्श उत्पन्न होकर तुम्हारे चित्त को मुट्ठी में लिए हुए के समान वश में करके स्थित नहीं हो सकेंगे। 'मैं सुंदर हूँ, मेरा वर्ण प्रसन्न है'—इस प्रकार पुनः आत्म-भाव के आश्रय से छंद-राग उत्पन्न नहीं होगा। 'गूथगतं' आदि में 'गूथ' (विष्ठा) ही 'गूथगत' है। इसी प्रकार सर्वत्र समझना चाहिए।


Na katthaci patiṭṭhitoti pathavīpabbatarukkhādīsu ekasmimpi na patiṭṭhito, yadi hi pathaviyaṃ patiṭṭhito bhaveyya, pathaviyā bhijjamānāya saheva bhijjeyya, pabbate patamāne saheva pateyya, rukkhe chijjamāne saheva chijjeyya.

'कहीं भी प्रतिष्ठित नहीं' का अर्थ है—पृथ्वी, पर्वत, वृक्ष आदि में से किसी एक में भी प्रतिष्ठित नहीं है। यदि वह पृथ्वी में प्रतिष्ठित होता, तो पृथ्वी के टूटने पर वह भी साथ ही टूट जाता; पर्वत के गिरने पर वह भी साथ ही गिर जाता; वृक्ष के कटने पर वह भी साथ ही कट जाता।


120. Mettaṃ rāhulāti kasmā ārabhi? Tādibhāvassa kāraṇadassanatthaṃ. Heṭṭhā hi tādibhāvalakkhaṇaṃ dassitaṃ, na ca sakkā ahaṃ tādī homīti akāraṇā bhavituṃ, napi ‘‘ahaṃ uccākulappasuto bahussuto lābhī, maṃ rājarājamahāmattādayo bhajanti, ahaṃ tādī homī’’ti imehi kāraṇehi koci tādī nāma hoti, mettādibhāvanāya pana hotīti tādibhāvassa kāraṇadassanatthaṃ imaṃ desanaṃ ārabhi.

120. "मेत्तं राहुला" (हे राहुल, मैत्री का भाव करो) इत्यादि देशना क्यों आरम्भ की गई? 'तादि' भाव (स्थिरता/समता) के कारण को दिखाने के लिए। क्योंकि नीचे 'तादि' भाव के लक्षणों को दिखाया गया है, और बिना कारण के "मैं तादि हूँ" ऐसा होना संभव नहीं है। न ही "मैं उच्च कुल में उत्पन्न हूँ, बहुश्रुत हूँ, लाभवान हूँ, राजा और राज-महामात्र आदि मेरी सेवा करते हैं, इसलिए मैं तादि हूँ"—इन कारणों से कोई 'तादि' कहलाता है। बल्कि मैत्री आदि की भावना से ही कोई 'तादि' होता है, इसी 'तादि' भाव के कारण को दिखाने के लिए इस देशना को आरम्भ किया गया।


Tattha bhāvayatoti upacāraṃ vā appanaṃ vā pāpentassa. Yo byāpādoti yo satte kopo, so pahīyissati. Vihesāti pāṇiādīhi sattānaṃ vihiṃsanaṃ. Aratīti pantasenāsanesu ceva adhikusaladhammesu ca ukkaṇṭhitatā. Paṭighoti yattha katthaci sattesu saṅkhāresu ca paṭihaññanakileso. Asubhanti uddhumātakādīsu upacārappanaṃ. Uddhumātakādīsu asubhabhāvanā ca nāmesā vitthārato visuddhimagge kathitāva. Rāgoti pañcakāmaguṇikarāgo. Aniccasaññanti aniccānupassanāya sahajātasaññaṃ. Vipassanā eva vā esā asaññāpi saññāsīsena saññāti vuttā. Asmimānoti rūpādīsu asmīti māno.

वहाँ 'भावयतो' का अर्थ है—उपचार या अप्पना (समाधि) को प्राप्त करने वाले का। 'व्यापाद' का अर्थ है—प्राणियों के प्रति जो क्रोध है, वह प्रहीण (नष्ट) हो जाएगा। 'विहेसा' का अर्थ है—हाथ आदि से प्राणियों को सताना। 'अरति' का अर्थ है—एकान्त शयनासनों और उच्च कुशल धर्मों में अरुचि (असन्तोष)। 'प्रतिघ' का अर्थ है—कहीं भी प्राणियों और संस्कारों के प्रति टकराने वाला (द्वेषपूर्ण) क्लेश। 'असुभ' का अर्थ है—उद्धुमातक (फूला हुआ शव) आदि में उपचार और अप्पना समाधि। यह असुभ भावना विस्तार से विशुद्धिमग्ग में कही गई है। 'राग' का अर्थ है—पाँच कामगुणों के प्रति राग। 'अनित्य संज्ञा' का अर्थ है—अनित्यानुपश्यना के साथ उत्पन्न होने वाली संज्ञा। अथवा यह विपश्यना ही है, जिसे संज्ञा न होने पर भी संज्ञा की प्रधानता के कारण 'संज्ञा' कहा गया है। 'अस्मिमान' का अर्थ है—रूप आदि (पञ्चस्कन्धों) में "मैं हूँ" ऐसा मान।


121. Idāni therena pucchitaṃ pañhaṃ vitthārento ānāpānassatintiādimāha. Tattha idaṃ kammaṭṭhānañca kammaṭṭhānabhāvanā ca pāḷiattho ca saddhiṃ ānisaṃsakathāya sabbo sabbākārena visuddhimagge anussatiniddese vitthāritoyeva. Imaṃ desanaṃ bhagavā neyyapuggalavaseneva pariniṭṭhāpesīti.

121. अब स्थविर (राहुल) द्वारा पूछे गए प्रश्न का विस्तार करते हुए बुद्ध ने "आनापानस्सति" आदि कहा। वहाँ यह कर्मस्थान, कर्मस्थान की भावना और पालि का अर्थ, आनृशंस कथा (लाभ) के साथ सभी प्रकार से विशुद्धिमग्ग के 'अनुस्सति निद्देस' में विस्तार से बताया गया है। भगवान ने इस देशना को 'नेय्य' पुद्गल (शिक्षा योग्य व्यक्ति) के अनुसार ही समाप्त किया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Māhārāhulovādasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

महा राहुलवाद सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


3. Cūḷamālukyasuttavaṇṇanā

3. चूलमालुक्य सुत्त की व्याख्या।


122. Evaṃ me sutanti mālukyasuttaṃ. Tattha mālukyaputtassāti evaṃnāmakassa therassa. Ṭhapitāni paṭikkhittānīti diṭṭhigatāni nāma na byākātabbānīti evaṃ ṭhapitāni ceva paṭikkhittāni ca. Tathāgatoti satto. Taṃ me na ruccatīti taṃ abyākaraṇaṃ mayhaṃ na ruccati. Sikkhaṃ paccakkhāyāti sikkhaṃ paṭikkhipitvā.

122. "एवं मे सुतं" इत्यादि मालुक्य सुत्त है। वहाँ 'मालुक्यपुत्तस्स' का अर्थ है—इस नाम के स्थविर का। 'ठपितानि पटिक्खित्तानि' का अर्थ है—दृष्टिगत (मिथ्या धारणाएँ) जिन्हें व्याकृत (स्पष्ट) नहीं करना चाहिए, इस प्रकार वे अलग रखी गई और अस्वीकार की गई हैं। 'तथागत' का अर्थ है—प्राणी (सत्त)। 'तं मे न रुच्चति' का अर्थ है—वह अव्याकरण (उत्तर न देना) मुझे पसंद नहीं है। 'सिक्खं पच्चक्खाय' का अर्थ है—शिक्षा (विनय) का त्याग करके।


125. Ko santo kaṃ paccācikkhasīti yācako vā hi yācitakaṃ paccācikkheyya, yācitako vā yācakaṃ. Tvaṃ neva yācako na yācitako, so dāni tvaṃ ko santo kaṃ paccācikkhasīti attho.

125. "कौन होते हुए किसे मना कर रहे हो?"—क्योंकि याचक (माँगने वाला) दाता को मना कर सकता है, या दाता याचक को। तुम न तो याचक हो और न ही दाता, तो अब तुम कौन होते हुए किसे मना कर रहे हो—यह अर्थ है।


126. Viddho assāti parasenāya ṭhitena viddho bhaveyya. Gāḷhapalepanenāti bahalalepanena. Bhisakkanti vejjaṃ. Sallakattanti sallakantanaṃ sallakantiyasuttavācakaṃ. Akkassāti akkavāke gahetvā jiyaṃ karonti. Tena vuttaṃ ‘‘akkassā’’ti. Saṇhassāti veṇuvilīvassa. Maruvākhīrapaṇṇīnampi vākehiyeva karonti. Tena vuttaṃ yadi vā maruvāya yadi vā khīrapaṇṇinoti. Gacchanti pabbatagacchanadīgacchādīsu jātaṃ. Ropimanti ropetvā vaḍḍhitaṃ saravanato saraṃ gahetvā kataṃ. Sithilahanunoti evaṃnāmakassa pakkhino. Bheravassāti kāḷasīhassa. Semhārassāti makkaṭassa. Evaṃ noti etāya diṭṭhiyā sati na hotīti attho.

126. 'विद्धो अस्स' का अर्थ है—शत्रु सेना में स्थित व्यक्ति द्वारा बींधा गया हो। 'गाळ्हपलेपनेन' का अर्थ है—गाढ़े (विष के) लेप से। 'भिसक्कं' का अर्थ है—वैद्य। 'सल्लकत्तं' का अर्थ है—शल्य चिकित्सक (बाण निकालने वाला) या शल्य चिकित्सा के सूत्रों का वाचक। 'अक्कस्स' का अर्थ है—अक्क (मदार) के रेशों को लेकर प्रत्यंचा (धनुष की डोरी) बनाते हैं। इसलिए 'अक्कस्स' कहा गया है। 'सण्हस्स' का अर्थ है—बाँस की खपच्ची का। मरुवा और क्षीरपर्णी के रेशों से भी डोरी बनाते हैं। इसलिए 'यदि वा मरुवाय यदि वा खीरपण्णिनो' कहा गया है। 'गच्छं' का अर्थ है—पर्वत या नदी के झाड़-झंखाड़ में उत्पन्न। 'रोपिं' का अर्थ है—रोपण करके बढ़ाया गया, सरवन (बाणों के वन) से बाण लेकर बनाया गया। 'सिथिलहनु' का अर्थ है—इस नाम के पक्षी के पंख। 'भयानक (काले) सिंह के'। 'बन्दर के'। 'एवं नो' का अर्थ है—इस (शाश्वत) दृष्टि के होने पर (ब्रह्मचर्य वास नहीं होता)—यह अर्थ है।


127. Attheva jātīti etāya diṭṭhiyā sati brahmacariyavāsova natthi, jāti pana atthiyeva. Tathā jarāmaraṇādīnīti dasseti. Yesāhanti yesaṃ ahaṃ. Nighātanti upaghātaṃ vināsaṃ. Mama sāvakā hi etesu nibbinnā idheva nibbānaṃ pāpuṇantīti adhippāyo.

127. "जाति (जन्म) तो होती ही है"—इस दृष्टि के होने पर ब्रह्मचर्य वास ही नहीं होता, किन्तु जाति तो होती ही है। वैसे ही जरा-मरण आदि भी होते हैं—यह दिखाता है। 'येसाहं' में 'येसं अहं' ऐसा पद-विच्छेद करना चाहिए। 'निघातं' का अर्थ है—उपघात या विनाश। मेरे श्रावक इन (मिथ्या दृष्टियों) से निर्विण्ण (विरक्त) होकर इसी जन्म में निर्वाण प्राप्त करते हैं—यह अभिप्राय है।


128. Tasmātihāti yasmā abyākatametaṃ, catusaccameva mayā byākataṃ, tasmāti attho. Na hetaṃ mālukyaputta atthasaṃhitanti etaṃ diṭṭhigataṃ vā etaṃ byākaraṇaṃ vā kāraṇanissitaṃ na hoti. Na ādibrahmacariyakanti brahmacariyassa ādimattampi pubbabhāgasīlamattampi na hoti. Na nibbidāyātiādīsu vaṭṭe nibbindanatthāya vā virajjhanatthāya vā vaṭṭanirodhāya vā rāgādivūpasamanatthāya vā abhiññeyye dhamme abhijānanatthāya vā catumaggasaṅkhātasambodhatthāya vā asaṅkhatanibbānasacchikiriyatthāya vā na hoti. Etaṃ hīti etaṃ catusaccabyākaraṇaṃ. Ādibrahmacariyakanti brahmacariyassa ādibhūtaṃ pubbapadaṭṭhānaṃ. Sesaṃ vuttapaṭivipakkhanayena veditabbaṃ. Imampi desanaṃ bhagavā neyyapuggalavasena niṭṭhāpesīti.

128. 'तस्मातिह' का अर्थ है—चूँकि यह (मिथ्या दृष्टि) अव्याकृत है और मेरे द्वारा केवल चार आर्य सत्यों को ही व्याकृत (कहा) गया है, इसलिए—यह अर्थ है। "हे मालुक्यपुत्त, यह अर्थ-संहित (प्रयोजनयुक्त) नहीं है"—यह दृष्टिगत या इसका व्याकरण कारण-आश्रित नहीं है। "यह आदि-ब्रह्मचर्य नहीं है"—यह ब्रह्मचर्य का आरम्भ मात्र या पूर्वभाग का शील मात्र भी नहीं है। "न निब्बिदाय" (निर्वेद के लिए नहीं) आदि में—संसार से विरक्ति के लिए, राग-विराग के लिए, संसार-निरोध के लिए, राग आदि के उपशमन के लिए, अभिज्ञेय धर्मों को जानने के लिए, चार मार्ग रूपी सम्बोधि के लिए या असंस्कृत निर्वाण के साक्षात्कार के लिए यह नहीं है। 'एतं हि'—यह चार आर्य सत्यों का व्याकरण ही 'आदि-ब्रह्मचर्य' है, जो ब्रह्मचर्य का आरम्भ और उसका निकटतम कारण है। शेष को पूर्वोक्त के विपरीत क्रम से समझना चाहिए। भगवान ने इस देशना को भी 'नेय्य' पुद्गल के अनुसार ही समाप्त किया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Cūḷamālukyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

चूलमालुक्य सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


4. Mahāmālukyasuttavaṇṇanā

4. महामालुक्य सुत्त की व्याख्या।


129. Evaṃ me sutanti mahāmālukyasuttaṃ. Tattha orambhāgiyānīti heṭṭhā koṭṭhāsikāni kāmabhave nibbattisaṃvattanikāni. Saṃyojanānīti bandhanāni. Kassa kho nāmāti kassa devassa vā manussassa vā desitāni dhāresi, kiṃ tvameveko assosi, na añño kocīti? Anusetīti appahīnatāya anuseti. Anusayamāno saṃyojanaṃ nāma hoti.

129. "एवं मे सुतं" इत्यादि महामालुक्य सुत्त है। वहाँ 'ओरम्भागियानि' का अर्थ है—नीचे के हिस्से वाले, जो काम-भव में जन्म दिलाने वाले हैं। 'संयोजनानि' का अर्थ है—बन्धन। "किसके नाम से"—किस देव या मनुष्य के लिए उपदिष्ट इन (संयोजनों) को तुम धारण करते हो? क्या केवल तुमने ही सुना, किसी और ने नहीं? 'अनुसेति' का अर्थ है—प्रहीण न होने के कारण अनुशयित (सुप्त रूप में स्थित) रहता है। अनुशयित होने वाला क्लेश ही 'संयोजन' कहलाता है।


Ettha ca bhagavatā saṃyojanaṃ pucchitaṃ, therenapi saṃyojanameva byākataṃ. Evaṃ santepi tassa vāde bhagavatā doso āropito. So kasmāti ce? Therassa tathāladdhikattā. Ayañhi tassa laddhi ‘‘samudācārakkhaṇeyeva kilesehi saṃyutto nāma hoti, itarasmiṃ khaṇe asaṃyutto’’ti. Tenassa bhagavatā doso āropito. Athāyasmā ānando cintesi – ‘‘bhagavatā bhikkhusaṅghassa dhammaṃ desessāmīti attano dhammatāyeva ayaṃ dhammadesanā āraddhā, sā iminā apaṇḍitena bhikkhunā visaṃvāditā. Handāhaṃ bhagavantaṃ yācitvā bhikkhūnaṃ dhammaṃ desessāmī’’ti. So evamakāsi. Taṃ dassetuṃ ‘‘evaṃ vutte āyasmā ānando’’tiādi vuttaṃ.

यहाँ भगवान ने संयोजन (बंधन) के बारे में पूछा, और स्थविर ने भी संयोजन के बारे में ही उत्तर दिया। ऐसा होने पर भी भगवान ने उनके मत में दोषारोपण किया। वह किसलिए? क्योंकि स्थविर का वैसा मत (सिद्धान्त) था। उनका मत यह था— "केवल सक्रिय होने के क्षण (समुदाचार क्षण) में ही क्लेशों से युक्त कहा जाता है, अन्य क्षणों में वह असंयुक्त (मुक्त) होता है।" इसी कारण भगवान ने उन पर दोषारोपण किया। तब आयुष्मान आनन्द ने सोचा— "भगवान ने भिक्षु-संघ को धर्मोपदेश देने के लिए अपने स्वभाव से ही यह धर्म-देशना आरम्भ की थी, जिसे इस अज्ञानी भिक्षु ने विचलित (दूषित) कर दिया है। अब मैं भगवान से प्रार्थना कर भिक्षुओं को धर्मोपदेश दिलवाऊँगा।" उन्होंने ऐसा ही किया। उसे दिखाने के लिए "ऐसा कहने पर आयुष्मान आनन्द..." आदि कहा गया है।


Tattha sakkāyadiṭṭhipariyuṭṭhitenāti sakkāyadiṭṭhiyā gahitena abhibhūtena. Sakkāyadiṭṭhiparetenāti sakkāyadiṭṭhiyā anugatena. Nissaraṇanti diṭṭhinissaraṇaṃ nāma nibbānaṃ, taṃ yathābhūtaṃ nappajānāti. Appaṭivinītāti avinoditā anīhaṭā. Orambhāgiyaṃ saṃyojananti heṭṭhābhāgiyasaṃyojanaṃ nāma hoti. Sesapadesupi eseva nayo. Sukkapakkho uttānatthoyeva. ‘‘Sānusayā pahīyatī’’ti vacanato panettha ekacce ‘‘aññaṃ saṃyojanaṃ añño anusayo’’ti vadanti. ‘‘Yathā hi sabyañjanaṃ bhatta’’nti vutte bhattato aññaṃ byañjanaṃ hoti, evaṃ ‘‘sānusayā’’ti vacanato pariyuṭṭhānasakkāyadiṭṭhito aññena anusayena bhavitabbanti tesaṃ laddhi. Te ‘‘sasīsaṃ pārupitvā’’tiādīhi paṭikkhipitabbā. Na hi sīsato añño puriso atthi. Athāpi siyā – ‘‘yadi tadeva saṃyojanaṃ so anusayo, evaṃ sante bhagavatā therassa taruṇūpamo upārambho duāropito hotī’’ti. Na duāropito, kasmā? Evaṃladdhikattāti vitthāritametaṃ. Tasmā soyeva kileso bandhanaṭṭhena saṃyojanaṃ, appahīnaṭṭhena anusayoti imamatthaṃ sandhāya bhagavatā ‘‘sānusayā pahīyatī’’ti evaṃ vuttanti veditabbaṃ.

वहाँ 'सक्कायदिव्ठिपरियुद्वितेन' का अर्थ है— सत्काय-दृष्टि द्वारा ग्रसित और अभिभूत। 'सक्कायदिव्ठिपरेतेन' का अर्थ है— सत्काय-दृष्टि के वशीभूत। 'निस्सरण' का अर्थ है— दृष्टि से मुक्ति, जिसे निर्वाण कहते हैं; वह उसे यथार्थ रूप में नहीं जानता। 'अप्पटिविनीता' का अर्थ है— जो दूर नहीं की गई, जो हटाई नहीं गई। 'ओरम्भागियं संयोजनं' का अर्थ है— निचले लोकों (कामलोक) से संबंधित संयोजन। शेष पदों में भी यही विधि समझनी चाहिए। शुक्ल पक्ष (कुशल पक्ष) का अर्थ स्पष्ट ही है। "अनुशय के साथ प्रहीण होता है" इस वचन के कारण यहाँ कुछ आचार्य कहते हैं कि "संयोजन अलग है और अनुशय अलग है।" जैसे "व्यंजन (सब्जी) के साथ भात" कहने पर भात से व्यंजन अलग होता है, वैसे ही "सानुसया" (अनुशय सहित) कहने से उनका मत है कि पर्यवस्थान-सत्कायदृष्टि से अनुशय भिन्न होना चाहिए। उन्हें "सिर सहित ओढ़कर" आदि (दृष्टान्तों) से खारिज किया जाना चाहिए। सिर से अलग कोई पुरुष नहीं होता। फिर भी यह शंका हो सकती है— "यदि वही संयोजन है और वही अनुशय है, तो भगवान द्वारा स्थविर पर किया गया वह कोमल उपालम्भ (आक्षेप) अनुचित होगा।" वह अनुचित नहीं है, क्यों? क्योंकि स्थविर का वैसा मत था, यह विस्तार से बताया जा चुका है। इसलिए, वही क्लेश 'बंधन' के अर्थ में 'संयोजन' है और 'प्रहीण न होने' के अर्थ में 'अनुशय' है— इसी अर्थ को ध्यान में रखकर भगवान ने "अनुशय के साथ प्रहीण होता है" ऐसा कहा है, यह समझना चाहिए।


132. Tacaṃ chetvātiādīsu idaṃ opammasaṃsandanaṃ – tacacchedo viya hi samāpatti daṭṭhabbā, pheggucchedo viya vipassanā, sāracchedo viya maggo. Paṭipadā pana lokiyalokuttaramissakāva vaṭṭati. Evamete daṭṭhabbāti evarūpā puggalā evaṃ daṭṭhabbā.

132. 'तचं छेत्वा' (छाल काटकर) आदि में यह उपमाओं का समन्वय है— छाल काटने के समान समापत्ति को समझना चाहिए, सारहीन लकड़ी (फेग्गु) काटने के समान विपश्यना को, और सार (हृदय काष्ठ) काटने के समान मार्ग को समझना चाहिए। किन्तु प्रतिपदा (साधना) लौकिक और लोकोत्तर के मिश्रण के रूप में ही उचित है। "इस प्रकार इन्हें देखना चाहिए" का अर्थ है— इस प्रकार के व्यक्तियों को इस तरह (दुर्बल मनुष्य के समान) देखना चाहिए।


133. Upadhivivekāti upadhivivekena. Iminā pañcakāmaguṇaviveko kathito. Akusalānaṃ dhammānaṃ pahānāti iminā nīvaraṇappahānaṃ kathitaṃ. Kāyaduṭṭhullānaṃ paṭippassaddhiyāti iminā kāyālasiyapaṭippassaddhi kathitā. Vivicceva kāmehīti upadhivivekena kāmehi vinā hutvā. Vivicca akusalehīti akusalānaṃ dhammānaṃ pahānena kāyaduṭṭhullānaṃ paṭippassaddhiyā ca akusalehi vinā hutvā. Yadeva tattha hotīti yaṃ tattha antosamāpattikkhaṇeyeva samāpattisamuṭṭhitañca rūpādidhammajātaṃ hoti. Te dhammeti te rūpagatantiādinā nayena vutte rūpādayo dhamme. Aniccatoti na niccato. Dukkhatoti na sukhato. Rogatotiādīsu ābādhaṭṭhena rogato, antodosaṭṭhena gaṇḍato, anupaviddhaṭṭhena dukkhajananaṭṭhena ca sallato, dukkhaṭṭhena aghato, rogaṭṭhena ābādhato, asakaṭṭhena parato, palujjanaṭṭhena palokato, nissattaṭṭhena suññato, na attaṭṭhena anattato. Tattha aniccato, palokatoti dvīhi padehi aniccalakkhaṇaṃ kathitaṃ, dukkhatotiādīhi chahi dukkhalakkhaṇaṃ, parato suññato anattatoti tīhi anattalakkhaṇaṃ.

133. 'उपधिविवेका' का अर्थ है— उपधि-विवेक द्वारा। इससे पाँच कामगुणों से विवेक (पृथकता) कहा गया है। 'अकुशलानं धम्मानं पहाना' इससे नीवरणों का प्रहाण कहा गया है। 'कायदुट्ठुल्लानं पटिप्पस्सद्धिया' इससे शरीर के आलस्य की शांति कही गई है। 'विविच्चेव कामेहि' का अर्थ है— उपधि-विवेक द्वारा काम-भोगों से रहित होकर। 'विविच्च अकुसलेहि' का अर्थ है— अकुशल धर्मों के प्रहाण और शरीर के आलस्य की शांति से अकुशल धर्मों से रहित होकर। 'यदेव तत्थ होति' का अर्थ है— जो वहाँ समापत्ति के क्षण में ही समापत्ति से उत्पन्न रूपादि धर्मों का समूह होता है। 'ते धम्मे' का अर्थ है— 'रूपगतं' आदि विधि से कहे गए वे रूपादि धर्म। 'अनिच्चतो' का अर्थ है— नित्य न होने से। 'दुक्खतो' का अर्थ है— सुख न होने से। 'रोगतो' आदि में— पीड़ित करने के अर्थ में 'रोग' के रूप में, भीतर से दूषित करने के अर्थ में 'गण्ड' (फोड़े) के रूप में, चुभने और दुःख उत्पन्न करने के अर्थ में 'शल्य' (काँटे) के रूप में, दुःखदायी होने के अर्थ में 'अघ' (पाप/कष्ट) के रूप में, व्याधि के अर्थ में 'आबाध' के रूप में, पराया होने के अर्थ में 'पर' के रूप में, विनष्ट होने के अर्थ में 'पलोक' (भंगुर) के रूप में, सत्त्व-रहित होने के अर्थ में 'शून्य' के रूप में, और आत्मा न होने के अर्थ में 'अनात्मा' के रूप में। वहाँ 'अनिच्चतो' और 'पलोकतो' इन दो पदों से अनित्य-लक्षण कहा गया है; 'दुक्खतो' आदि छह पदों से दुःख-लक्षण; तथा 'परतो', 'सुञ्ञतो' और 'अनत्ततो' इन तीन पदों से अनात्म-लक्षण कहा गया है।


So tehi dhammehīti so tehi evaṃ tilakkhaṇaṃ āropetvā diṭṭhehi antosamāpattiyaṃ pañcakkhandhadhammehi. Cittaṃ paṭivāpetīti cittaṃ paṭisaṃharati moceti apaneti. Upasaṃharatīti vipassanācittaṃ tāva savanavasena thutivasena pariyattivasena paññattivasena ca etaṃ santaṃ nibbānanti evaṃ asaṅkhatāya amatāya dhātuyā upasaṃharati. Maggacittaṃ nibbānaṃ ārammaṇakaraṇavaseneva etaṃ santametaṃ paṇītanti na evaṃ vadati, iminā pana ākārena taṃ paṭivijjhanto tattha cittaṃ upasaṃharatīti attho. So tattha ṭhitoti tāya tilakkhaṇārammaṇāya vipassanāya ṭhito. Āsavānaṃ khayaṃ pāpuṇātīti anukkamena cattāro magge bhāvetvā pāpuṇāti. Teneva dhammarāgenāti samathavipassanādhamme chandarāgena. Samathavipassanāsu hi sabbaso chandarāgaṃ pariyādātuṃ sakkonto arahattaṃ pāpuṇāti, asakkonto anāgāmī hoti.

'सो तेहि धम्मेहि' का अर्थ है— वह उन त्रिलक्षणों के आरोपण द्वारा देखे गए समापत्ति के भीतर के पंचस्कन्ध रूपी धर्मों के द्वारा। 'चित्तं पटिवापेति' का अर्थ है— चित्त को हटाता है, मुक्त करता है, दूर करता है। 'उपसंहरति' का अर्थ है— पहले विपश्यना-चित्त को श्रवण, स्तुति, पर्यप्ति (अध्ययन) और प्रज्ञप्ति के वश से "यह निर्वाण शांत है" इस प्रकार उस असंस्कृत और अमृत धातु (निर्वाण) की ओर ले जाता है। मार्ग-चित्त निर्वाण को आलम्बन बनाने के कारण ही "यह शांत है, यह प्रणीत है" ऐसा (शब्दों में) नहीं कहता, बल्कि इस आकार से उसे बेधते (साक्षात्कार करते) हुए वहाँ चित्त को लगाता है— यह अर्थ है। 'सो तत्थ ठितो' का अर्थ है— उस त्रिलक्षण-आलम्बन वाली विपश्यना में स्थित। 'आसवानं खयं पापुणाति' का अर्थ है— क्रमशः चार मार्गों की भावना कर (आस्रवों के क्षय को) प्राप्त करता है। 'तेनेव धम्मरागेन' का अर्थ है— शमथ और विपश्यना रूपी धर्मों में छन्द-राग (रुचि) के कारण। क्योंकि शमथ और विपश्यना में पूर्णतः छन्द-राग को समाप्त करने में समर्थ व्यक्ति अर्हत्व को प्राप्त करता है, और असमर्थ व्यक्ति अनागामी होता है।


Yadeva tattha hoti vedanāgatanti idha pana rūpaṃ na gahitaṃ. Kasmā? Samatikkantattā. Ayañhi heṭṭhā rūpāvacarajjhānaṃ samāpajjitvā rūpaṃ atikkamitvā arūpāvacarasamāpattiṃ samāpannoti samathavasenapinena rūpaṃ atikkantaṃ, heṭṭhā rūpaṃ sammadeva sammasitvā taṃ atikkamma idāni arūpaṃ sammasatīti vipassanāvasenapinena rūpaṃ atikkantaṃ. Arūpe pana sabbasopi rūpaṃ natthīti taṃ sandhāyapi idha rūpaṃ na gahitaṃ.

यहाँ अरूपावचर के विषय में 'यदेव तत्थ होति वेदनागतं' इत्यादि में 'रूप' को ग्रहण नहीं किया गया है। क्यों? क्योंकि इसका अतिक्रमण कर लिए जाने के कारण। वास्तव में, इस व्यक्ति ने पहले रूपावचर ध्यान को प्राप्त कर, रूप का अतिक्रमण करके अरूपावचर समापत्ति को प्राप्त किया है, इस प्रकार शमथ के वश से भी इसके द्वारा रूप का अतिक्रमण किया गया है। पहले रूप का भली-भांति सम्मर्शन (विपश्यना) कर, उसे लांघकर अब वह अरूप का सम्मर्शन करता है, इस प्रकार विपश्यना के वश से भी इसके द्वारा रूप का अतिक्रमण किया गया है। इसके अतिरिक्त, अरूप लोकों में सर्वथा रूप नहीं होता, इसलिए उस (अरूप लोक) के संदर्भ में भी यहाँ रूप को ग्रहण नहीं किया गया है।


Atha kiñcarahīti kiṃ pucchāmīti pucchati? Samathavasena gacchato cittekaggatā dhuraṃ hoti, so cetovimutto nāma. Vipassanāvasena gacchato paññā dhuraṃ hoti, so paññāvimutto nāmāti ettha therassa kaṅkhā natthi. Ayaṃ sabhāvadhammoyeva, samathavaseneva pana gacchantesu eko cetovimutto nāma hoti, eko paññāvimutto. Vipassanāvasena gacchantesupi eko paññāvimutto nāma hoti, eko cetovimuttoti ettha kiṃ kāraṇanti pucchati.

'अथ किञ्चरहि' (तो फिर कैसे) - इस प्रकार क्या मैं पूछूँ? - ऐसा वह पूछता है। शमथ के वश से जाने वाले के लिए चित्त की एकाग्रता प्रधान होती है, वह 'चेतोविमुत्त' कहलाता है। विपश्यना के वश से जाने वाले के लिए प्रज्ञा प्रधान होती है, वह 'प्रज्ञाविमुत्त' कहलाता है - इस विषय में स्थविर (आनन्द) को कोई शंका नहीं है। यह तो स्वभाव-धर्म ही है। किन्तु, केवल शमथ के वश से जाने वालों में भी एक 'चेतोविमुत्त' होता है और एक 'प्रज्ञाविमुत्त'। विपश्यना के वश से जाने वालों में भी एक 'प्रज्ञाविमुत्त' होता है और एक 'चेतोविमुत्त' - यहाँ क्या कारण है? - ऐसा वह पूछता है।


Indriyavemattataṃ vadāmīti indriyanānattataṃ vadāmi. Idaṃ vuttaṃ hoti, na tvaṃ, ānanda, dasa pāramiyo pūretvā sabbaññutaṃ paṭivijjhi, tena te etaṃ apākaṭaṃ. Ahaṃ pana paṭivijjhiṃ, tena me etaṃ pākaṭaṃ. Ettha hi indriyanānattatā kāraṇaṃ. Samathavaseneva hi gacchantesu ekassa bhikkhuno cittekaggatā dhuraṃ hoti, so cetovimutto nāma hoti. Ekassa paññā dhuraṃ hoti, so paññāvimutto nāma hoti. Vipassanāvaseneva ca gacchantesu ekassa paññā dhuraṃ hoti, so paññāvimutto nāma hoti. Ekassa cittekaggatā dhuraṃ hoti, so cetovimutto nāma hoti. Dve aggasāvakā samathavipassanādhurena arahattaṃ pattā. Tesu dhammasenāpati paññāvimutto jāto, mahāmoggallānatthero cetovimutto. Iti indriyavemattamettha kāraṇanti veditabbaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

'इन्द्रियवेमत्ततं वदामि' का अर्थ है कि मैं इन्द्रियों की भिन्नता के बारे में कहता हूँ। इसका अभिप्राय यह है - 'हे आनन्द! तुमने दस पारमिताओं को पूर्ण कर सर्वज्ञता प्राप्त नहीं की है, इसलिए तुम्हें यह स्पष्ट नहीं है। किन्तु मैंने इसे प्राप्त किया है, इसलिए मुझे यह स्पष्ट है।' यहाँ इन्द्रियों की भिन्नता ही कारण है। वास्तव में, शमथ के मार्ग से जाने वालों में जिस भिक्षु की चित्त-एकाग्रता प्रधान होती है, वह 'चेतोविमुत्त' होता है। जिसकी प्रज्ञा प्रधान होती है, वह 'प्रज्ञाविमुत्त' होता है। और विपश्यना के मार्ग से जाने वालों में भी जिसकी प्रज्ञा प्रधान होती है, वह 'प्रज्ञाविमुत्त' होता है और जिसकी चित्त-एकाग्रता प्रधान होती है, वह 'चेतोविमुत्त' होता है। दोनों अग्रश्रावक शमथ और विपश्यना दोनों के माध्यम से अर्हत्त्व को प्राप्त हुए। उनमें धर्मसेनापति (सारिपुत्र) 'प्रज्ञाविमुत्त' हुए और महामौद्गल्यायन स्थविर 'चेतोविमुत्त'। इस प्रकार, यहाँ इन्द्रियों की भिन्नता ही कारण है, ऐसा समझना चाहिए। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में...


Mahāmālukyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

महामालुक्य सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


5. Bhaddālisuttavaṇṇanā

5. भद्दालि सुत्त की व्याख्या।


134. Evaṃ me sutanti bhaddālisuttaṃ. Tattha ekāsanabhojananti ekasmiṃ purebhatte asanabhojanaṃ, bhuñjitabbabhattanti attho. Appābādhatantiādīni kakacopame vitthāritāni. Na ussahāmīti na sakkomi. Siyā kukkuccaṃ siyā vippaṭisāroti evaṃ bhuñjanto yāvajīvaṃ brahmacariyaṃ carituṃ sakkhissāmi nu kho, na nu khoti iti me vippaṭisārakukkuccaṃ bhaveyyāti attho. Ekadesaṃ bhuñjitvāti porāṇakattherā kira patte bhattaṃ pakkhipitvā sappimhi dinne sappinā uṇhameva thokaṃ bhuñjitvā hatthe dhovitvā avasesaṃ bahi nīharitvā chāyūdakaphāsuke ṭhāne nisīditvā bhuñjanti. Etaṃ sandhāya satthā āha. Bhaddāli, pana cintesi – ‘‘sace sakiṃ pattaṃ pūretvā dinnaṃ bhattaṃ bhuñjitvā puna pattaṃ dhovitvā odanassa pūretvā laddhaṃ bahi nīharitvā chāyūdakaphāsuke ṭhāne bhuñjeyya, iti evaṃ vaṭṭeyya, itarathā ko sakkotī’’ti. Tasmā evampi kho ahaṃ, bhante, na ussahāmīti āha. Ayaṃ kira atīte anantarāya jātiyā kākayoniyaṃ nibbatti. Kākā ca nāma mahāchātakā honti. Tasmā chātakatthero nāma ahosi. Tassa pana viravantasseva bhagavā taṃ madditvā ajjhottharitvā – ‘‘yo pana bhikkhu vikāle khādanīyaṃ vā bhojanīyaṃ vā khādeyya vā bhuñjeyya vā pācittiya’’nti (pāci. 248) sikkhāpadaṃ paññapesi. Tena vuttaṃ atha kho āyasmā, bhaddāli,…pe… anussāhaṃ pavedesīti.

134. 'एवं मे सुतं' इत्यादि भद्दालि सुत्त है। वहाँ 'एकासनभोजनं' का अर्थ है - भोजन के पूर्व (पूर्वाह्न) में एक बार किया जाने वाला भोजन, अर्थात् खाने योग्य भात। 'अप्पाबाधतं' आदि पदों की व्याख्या ककचूपम सुत्त में विस्तार से की गई है। 'न उस्सहामि' का अर्थ है - 'मैं समर्थ नहीं हूँ'। 'सिया कुक्कुच्चं सिया विप्पटिसारो' का अर्थ है - 'इस प्रकार भोजन करते हुए क्या मैं जीवन भर ब्रह्मचर्य का पालन कर सकूँगा या नहीं?' - इस प्रकार मुझे पश्चाताप और संशय होगा। 'एकदेसं भुञ्जित्वा' के विषय में कहा गया है कि प्राचीन स्थविर पात्र में भात डालकर, घी दिए जाने पर, घी के साथ थोड़ा गर्म भात ही खाकर, हाथ धोकर, शेष बचे हुए भोजन को बाहर ले जाकर छाया और जल से युक्त सुखद स्थान पर बैठकर खाते थे। इसी को लक्ष्य कर शास्ता ने कहा है। किन्तु भद्दालि ने सोचा - 'यदि एक बार पात्र भरकर दिया गया भोजन खाकर, फिर पात्र धोकर, पुनः भात से भरकर प्राप्त भोजन को बाहर ले जाकर छाया और जल वाले स्थान पर खाया जाए, तो इस प्रकार ठीक रहेगा; अन्यथा कौन समर्थ हो सकता है?' इसलिए उसने कहा - 'भन्ते! इस प्रकार भी मैं समर्थ नहीं हूँ।' कहा जाता है कि यह (भद्दालि) अतीत में ठीक पिछली योनि में कौवे की योनि में उत्पन्न हुआ था। और कौवे बहुत भूखे (क्षुधार्त) होते हैं। इसलिए वह 'क्षुधार्त स्थविर' के नाम से प्रसिद्ध हुआ। उसके विलाप करते रहने पर भी भगवान ने उसे दबाते हुए और अभिभूत करते हुए - 'जो भिक्षु विकाल में खाद्य या भोज्य पदार्थ खाए, उसे पाचित्तिय है' - यह शिक्षापद प्रज्ञप्त किया। इसीलिए कहा गया है - 'अथ खो आयस्मा भद्दालि... पे... अनुस्साहं पवेदेसि'।


Yathā tanti yathā aññopi sikkhāya na paripūrakārī ekavihārepi vasanto satthu sammukhībhāvaṃ na dadeyya, tatheva na adāsīti attho. Neva bhagavato upaṭṭhānaṃ agamāsi, na dhammadesanaṭṭhānaṃ na vitakkamāḷakaṃ, na ekaṃ bhikkhācāramaggaṃ paṭipajji. Yasmiṃ kule bhagavā nisīdati, tassa dvārepi na aṭṭhāsi. Sacassa vasanaṭṭhānaṃ bhagavā gacchati, so puretarameva ñatvā aññattha gacchati. Saddhāpabbajito kiresa kulaputto parisuddhasīlo. Tenassa na añño vitakko ahosi, – ‘‘mayā nāma udarakāraṇā bhagavato sikkhāpadapaññāpanaṃ paṭibāhitaṃ, ananucchavikaṃ me kata’’nti ayameva vitakko ahosi. Tasmā ekavihāre vasantopi lajjāya satthu sammukhībhāvaṃ nādāsi.

'यथा तं' का अर्थ है - जैसे कोई अन्य भिक्षु भी शिक्षापद को पूर्ण न करने वाला हो और एक ही विहार में रहते हुए भी शास्ता के सम्मुख न आए, वैसे ही उसने भी (शास्ता को) दर्शन नहीं दिए। वह न तो भगवान की सेवा में गया, न धर्म-देशना के स्थान पर, न चिन्तन-शाला (वितक्कमालक) में, और न ही बुद्ध के साथ एक ही भिक्षाटन मार्ग पर गया। जिस कुल (घर) में भगवान बैठते थे, उसके द्वार पर भी वह नहीं खड़ा होता था। यदि भगवान उसके निवास स्थान पर जाते, तो वह पहले ही जानकर कहीं और चला जाता था। सुना जाता है कि वह श्रद्धा से प्रव्रजित हुआ, परिशुद्ध शील वाला कुलपुत्र था। इसलिए उसे कोई अन्य विचार नहीं आता था, केवल यही विचार आता था - 'मुझ जैसे व्यक्ति ने पेट के कारण भगवान के शिक्षापद-प्रज्ञप्ति का विरोध किया, मैंने यह अनुचित कार्य किया है।' इसीलिए एक ही विहार में रहते हुए भी लज्जा के कारण वह शास्ता के सम्मुख नहीं आया।


135. Cīvarakammaṃ karontīti manussā bhagavato cīvarasāṭakaṃ adaṃsu, taṃ gahetvā cīvaraṃ karonti. Etaṃ dosakanti etaṃ okāsametaṃ aparādhaṃ, satthu sikkhāpadaṃ paññapentassa paṭibāhitakāraṇaṃ sādhukaṃ manasi karohīti attho. Dukkarataranti vassañhi vasitvā disāpakkante bhikkhū kuhiṃ vasitthāti pucchanti, tehi jetavane vasimhāti vutte, ‘‘āvuso, bhagavā imasmiṃ antovasse kataraṃ jātakaṃ kathesi, kataraṃ suttantaṃ, kataraṃ sikkhāpadaṃ paññapesī’’ti pucchitāro honti. Tato ‘‘vikālabhojanasikkhāpadaṃ paññapesi, bhaddāli, nāma naṃ eko thero paṭibāhī’’ti vakkhanti. Taṃ sutvā bhikkhū – ‘‘bhagavatopi nāma sikkhāpadaṃ paññapentassa paṭibāhitaṃ ayuttaṃ akāraṇa’’nti vadanti. Evaṃ te ayaṃ doso mahājanantare pākaṭo hutvā duppaṭikārataṃ āpajjissatīti maññamānā evamāhaṃsu. Apica aññepi bhikkhū pavāretvā satthu santikaṃ āgamissanti. Atha tvaṃ ‘‘ethāvuso, mama satthāraṃ khamāpentassa sahāyā hothā’’ti saṅghaṃ sannipātessasi. Tattha āgantukā pucchissanti, ‘‘āvuso, kiṃ imināpi bhikkhunā kata’’nti. Tato etamatthaṃ sutvā ‘‘bhāriyaṃ kataṃ bhikkhunā, dasabalaṃ nāma paṭibāhissatīti ayuttameta’’nti vakkhanti. Evampi te ayaṃ aparādho mahājanantare pākaṭo hutvā duppaṭikārataṃ āpajjissatīti maññamānāpi evamāhaṃsu. Atha vā bhagavā pavāretvā cārikaṃ pakkamissati, atha tvaṃ gatagataṭṭhāne bhagavato khamāpanatthāya saṅghaṃ sannipātessasi. Tatra disāvāsino bhikkhū pucchissanti, ‘‘āvuso, kiṃ iminā bhikkhunā kata’’nti…pe… duppaṭikārataṃ āpajjissatīti maññamānāpi evamāhaṃsu.

135. 'चीवरकम्मं करोन्तीति' का अर्थ है कि मनुष्यों ने भगवान को चीवर के लिए वस्त्र (चीवरसाटक) प्रदान किए, जिसे लेकर वे चीवर बना रहे हैं। 'एतं दोसकन्ति' का अर्थ है कि इस अवसर को, इस अपराध को, शास्ता द्वारा शिक्षापद प्रज्ञप्त करते समय किए गए विरोध के कारण को अच्छी तरह से मन में धारण करो। 'दुक्करतरन्ति' का अर्थ है कि वर्षावास व्यतीत कर जब भिक्षु अन्य दिशाओं में चले जाते हैं, तब लोग पूछते हैं कि 'आप कहाँ रहे?' जब वे कहते हैं कि 'जेतवन में रहे', तब पूछने वाले पूछते हैं कि 'आयुष्मन्, भगवान ने इस वर्षावास के भीतर कौन सा जातक कहा, कौन सा सुत्त कहा, कौन सा शिक्षापद प्रज्ञप्त किया?' तब वे कहेंगे कि 'विकालभोजन शिक्षापद प्रज्ञप्त किया और भद्दाली नामक एक स्थविर ने उसका विरोध किया।' इसे सुनकर भिक्षु कहेंगे कि 'भगवान द्वारा शिक्षापद प्रज्ञप्त किए जाने पर भी विरोध करना अनुचित और अकारण है।' इस प्रकार, यह सोचते हुए कि तुम्हारा यह दोष जनसमूह के बीच प्रकट होकर कठिनता से सुधरने योग्य हो जाएगा, उन्होंने ऐसा कहा। इसके अतिरिक्त, अन्य भिक्षु भी प्रवारणा करके शास्ता के पास आएँगे। तब तुम कहोगे कि 'आइए आयुष्मन्, मेरे शास्ता से क्षमा माँगने में सहायक बनें' और संघ को एकत्रित करोगे। वहाँ आगन्तुक भिक्षु पूछेंगे कि 'आयुष्मन्, इस भिक्षु ने क्या किया है?' तब इस बात को सुनकर वे कहेंगे कि 'भिक्षु ने भारी (अनुचित) कार्य किया है, जो दशबल (बुद्ध) का विरोध करता है, यह अनुचित है।' इस प्रकार भी, तुम्हारा यह अपराध जनसमूह में प्रकट होकर कठिनता से सुधरने योग्य हो जाएगा, ऐसा मानते हुए उन्होंने यह कहा। अथवा, भगवान प्रवारणा के बाद चारिका पर निकल जाएँगे, तब तुम स्थान-स्थान पर भगवान से क्षमा माँगने के लिए संघ को एकत्रित करोगे। वहाँ दिशाओं में रहने वाले भिक्षु पूछेंगे कि 'आयुष्मन्, इस भिक्षु ने क्या किया है?'... इत्यादि... कठिनता से सुधरने योग्य हो जाएगा, ऐसा मानते हुए उन्होंने यह कहा।


Etadavocāti appatirūpaṃ mayā kataṃ, bhagavā pana mahantepi aguṇe alaggitvā mayhaṃ accayaṃ paṭiggaṇhissatīti maññamāno etaṃ ‘‘accayo maṃ, bhante,’’tiādivacanaṃ avoca. Tattha accayoti aparādho. Maṃ accagamāti maṃ atikkamma abhibhavitvā pavatto. Paṭiggaṇhātūti khamatu. Āyatiṃ saṃvarāyāti anāgate saṃvaraṇatthāya, puna evarūpassa aparādhassa dosassa khalitassa akaraṇatthāya. Tagghāti ekaṃsena. Samayopi kho te, bhaddālīti, bhaddāli, tayā paṭivijjhitabbayuttakaṃ ekaṃ kāraṇaṃ atthi, tampi te na paṭividdhaṃ na sallakkhitanti dasseti.

'एतदवोचाति' का अर्थ है कि 'मेरे द्वारा अनुचित कार्य किया गया है, फिर भी भगवान मेरे महान अवगुणों पर ध्यान न देते हुए मेरे अपराध को स्वीकार करेंगे (क्षमा करेंगे)', ऐसा मानते हुए उसने 'अच्चयो मं भन्ते' आदि वचन कहे। वहाँ 'अच्चयो' का अर्थ अपराध है। 'मं अच्चगमा' का अर्थ है मुझे लांघकर या अभिभूत कर प्रवृत्त हुआ। 'पटिग्गण्हातू' का अर्थ है क्षमा करें। 'आयतिं संवरायाति' का अर्थ है भविष्य में संयम के लिए, पुनः इस प्रकार के अपराध, दोष या त्रुटि को न करने के लिए। 'तग्घा' का अर्थ है निश्चित रूप से। 'समयोपि खो ते भद्दाली' का अर्थ है कि भद्दाली, तुम्हारे लिए समझने योग्य एक कारण था, जिसे तुमने न तो समझा और न ही ध्यान दिया, यह दर्शाता है।


136. Ubhatobhāgavimuttotiādīsu dhammānusārī, saddhānusārīti dve ekacittakkhaṇikā maggasamaṅgipuggalā. Ete pana sattapi ariyapuggale bhagavatāpi evaṃ āṇāpetuṃ na yuttaṃ, bhagavatā āṇatte tesampi evaṃ kātuṃ na yuttaṃ. Aṭṭhānaparikappavasena pana ariyapuggalānaṃ suvacabhāvadassanatthaṃ bhaddālittherassa ca dubbacabhāvadassanatthametaṃ vuttaṃ.

136. 'उभतोभागविमुत्तो' आदि पदों में धम्मानुसारी और सद्धानुसारी—ये दो एक-चित्त-क्षणिक मार्गस्थ पुद्गल हैं। इन सातों आर्य पुद्गलों को भी भगवान द्वारा इस प्रकार (अनुचित कार्य के लिए) आज्ञा देना उचित नहीं है, और भगवान द्वारा आज्ञा दिए जाने पर उनके लिए भी वैसा करना उचित नहीं है। यह केवल आर्य पुद्गलों की सुवचता (सरलता से बात मानने का गुण) और स्थविर भद्दाली की दुवचता (कठिनता से बात मानने का गुण) को प्रदर्शित करने के लिए कहा गया है।


Api nu tvaṃ tasmiṃ samaye ubhatobhāgavimuttoti desanaṃ kasmā ārabhi? Bhaddālissa niggahaṇatthaṃ. Ayañhettha adhippāyo – bhaddāli, ime satta ariyapuggalā loke dakkhiṇeyyā mama sāsane sāmino, mayi sikkhāpadaṃ paññapente paṭibāhitabbayutte kāraṇe sati etesaṃ paṭibāhituṃ yuttaṃ. Tvaṃ pana mama sāsanato bāhirako, mayi sikkhāpadaṃ paññapente tuyhaṃ paṭibāhituṃ na yuttanti.

'अपि नु त्वं तस्मिं समये उभतोभागविमुत्तो'—यह देशना किसलिए आरम्भ की गई? भद्दाली के निग्रह (दमन) के लिए। यहाँ अभिप्राय यह है—भद्दाली, ये सात आर्य पुद्गल लोक में दक्षिणीय (दान के योग्य) हैं और मेरे शासन के स्वामी हैं। यदि मेरे शिक्षापद प्रज्ञप्त करते समय विरोध करने योग्य कोई कारण होता, तो इनका विरोध करना उचित होता। किन्तु तुम तो शासन से बाहर के (जैसे) हो, अतः मेरे शिक्षापद प्रज्ञप्त करते समय तुम्हारा विरोध करना अनुचित है।


Ritto tucchoti anto ariyaguṇānaṃ abhāvena rittako tucchako, issaravacane kiñci na hoti. Yathādhammaṃ paṭikarosīti yathā dhammo ṭhito, tatheva karosi, khamāpesīti vuttaṃ hoti. Taṃ te mayaṃ paṭiggaṇhāmāti taṃ tava aparādhaṃ mayaṃ khamāma. Vuḍḍhi hesā, bhaddāli, ariyassa vinayeti esā, bhaddāli, ariyassa vinaye buddhassa bhagavato sāsane vuḍḍhi nāma. Katamā? Accayaṃ accayato disvā yathādhammaṃ paṭikaritvā āyatiṃ saṃvarāpajjanā. Desanaṃ pana puggalādhiṭṭhānaṃ karonto ‘‘yo accayaṃ accayato disvā yathādhammaṃ paṭikaroti, āyatiṃ saṃvaraṃ āpajjatī’’ti āha.

'रित्तो तुच्छो' का अर्थ है कि भीतर आर्य गुणों के अभाव के कारण वह रिक्त और तुच्छ है; शास्ता के वचनों में उसका कोई स्थान नहीं है। 'यथाधम्मं पटिकरोसीति' का अर्थ है कि जैसे धर्म स्थित है, वैसे ही सुधार करते हो, अर्थात् क्षमा माँगते हो। 'तं ते मयं पटिग्गण्हामाति' का अर्थ है कि हम तुम्हारे उस अपराध को क्षमा करते हैं। 'वुद्धि हेसा भद्दाली अरियस्स विनये' का अर्थ है कि भद्दाली, आर्य के विनय में, बुद्ध भगवान के शासन में यह वृद्धि है। वह क्या है? अपराध को अपराध के रूप में देखकर धर्मानुसार सुधार करना और भविष्य में संयम धारण करना। देशना को पुद्गलाधिष्ठान (व्यक्ति-आधारित) करते हुए उन्होंने कहा—'जो अपराध को अपराध के रूप में देखकर धर्मानुसार सुधार करता है और भविष्य में संयम धारण करता है (उसकी वृद्धि होती है)।'


137. Satthāpi upavadatīti ‘‘asukavihāravāsī asukassa therassa saddhivihāriko asukassa antevāsiko itthannāmo nāma bhikkhu lokuttaradhammaṃ nibbattetuṃ araññaṃ paviṭṭho’’ti sutvā – ‘‘kiṃ tassa araññavāsena, yo mayhaṃ pana sāsane sikkhāya aparipūrakārī’’ti evaṃ upavadati, sesapadesupi eseva nayo, apicettha devatā na kevalaṃ upavadanti, bheravārammaṇaṃ dassetvā palāyanākārampi karonti. Attanāpi attānanti sīlaṃ āvajjantassa saṃkiliṭṭhaṭṭhānaṃ pākaṭaṃ hoti, cittaṃ vidhāvati, na kammaṭṭhānaṃ allīyati. So ‘‘kiṃ mādisassa araññavāsenā’’ti vippaṭisārī uṭṭhāya pakkamati. Attāpi attānaṃ upavaditoti attanāpi attā upavadito, ayameva vā pāṭho. Sukkapakkho vuttapaccanīkanayena veditabbo. So vivicceva kāmehītiādi evaṃ sacchikarotīti dassanatthaṃ vuttaṃ.

137. 'सत्थापि उपवदतीति' का अर्थ है कि 'अमुक विहार में रहने वाला, अमुक स्थविर का सार्धविहारक या अन्तेवासी, अमुक नाम का भिक्षु लोकोत्तर धर्म उत्पन्न करने के लिए वन में प्रविष्ट हुआ है'—यह सुनकर बुद्ध कहते हैं कि 'उसके वनवास से क्या लाभ, जो मेरे शासन में शिक्षा को पूर्ण करने वाला नहीं है?' शेष पदों में भी यही विधि है। इसके अतिरिक्त, यहाँ देवता न केवल निंदा करते हैं, बल्कि भयानक दृश्य दिखाकर भगाने का प्रयास भी करते हैं। 'अत्तनापि अत्तानं' का अर्थ है कि अपने शील का विचार करने वाले दुशील भिक्षु को अपना मलिन स्थान स्पष्ट हो जाता है, चित्त भटकता है और कर्मस्थान में मन नहीं लगता। वह 'मुझ जैसे के लिए वनवास से क्या लाभ' ऐसा सोचकर पश्चाताप युक्त होकर वहाँ से चला जाता है। 'अत्तापि अत्तानं उपवदितो' का अर्थ है कि स्वयं के द्वारा स्वयं की निंदा की गई; अथवा यही पाठ है। इसे 'शुक्ल पक्ष' के विपरीत अर्थ में समझना चाहिए। 'सो विविच्चेव कामेहि' आदि वचन यह दिखाने के लिए कहे गए हैं कि वह इस प्रकार साक्षात्कार करता है।


140. Pasayha pasayha kāraṇaṃ karontīti appamattakepi dose niggahetvā punappunaṃ kārenti. No tathāti mahantepi aparādhe yathā itaraṃ, evaṃ pasayha na kārenti. So kira, ‘‘āvuso, bhaddāli, mā cintayittha, evarūpaṃ nāma hoti, ehi satthāraṃ khamāpehī’’ti bhikkhusaṅghatopi, kañci bhikkhuṃ pesetvā attano santikaṃ pakkosāpetvā, ‘‘bhaddāli, mā cintayittha, evarūpaṃ nāma hotī’’ti evaṃ satthusantikāpi anuggahaṃ paccāsīsati. Tato ‘‘bhikkhusaṅghenāpi na samassāsito, satthārāpī’’ti cintetvā evamāha.

140. "पसह्य पसह्य कारणं कारेन्ति" का अर्थ है कि वे अल्प दोष होने पर भी निग्रह करके बार-बार दण्ड देते हैं। "नो तथा" का अर्थ है कि बड़े अपराध होने पर भी, जैसे दूसरों के साथ करते हैं, वैसे बलपूर्वक दण्ड नहीं देते। वह (भद्दाली) भिक्षु संघ से भी—"आयुष्मान् भद्दाली! चिन्ता न करें, ऐसा होता ही है, आओ शास्ता से क्षमा माँग लो"—और शास्ता के पास से भी—किसी भिक्षु को भेजकर अपने पास बुलवाकर "भद्दाली! चिन्ता न करें, ऐसा होता ही है"—इस प्रकार अनुग्रह की आशा करता था। तब "भिक्षु संघ ने भी मुझे सांत्वना नहीं दी, और शास्ता ने भी नहीं" ऐसा सोचकर उसने यह कहा।


Atha bhagavā bhikkhusaṅghopi satthāpi ovaditabbayuttameva ovadati, na itaranti dassetuṃ idha, bhaddāli, ekaccotiādimāha. Tattha aññenāññantiādīni anumānasutte vitthāritāni. Na sammā vattatīti sammā vattampi na vattati. Na lomaṃ pātetīti anulomavatte na vattati, vilomameva gaṇhāti. Na nitthāraṃ vattatīti nitthāraṇakavattamhi na vattati, āpattivuṭṭhānatthaṃ turitaturito chandajāto na hoti. Tatrāti tasmiṃ tassa dubbacakaraṇe. Abhiṇhāpattikoti nirantarāpattiko. Āpattibahuloti sāpattikakālovassa bahu, suddho nirāpattikakālo appoti attho. Na khippameva vūpasammatīti khippaṃ na vūpasammati, dīghasuttaṃ hoti. Vinayadharā pādadhovanakāle āgataṃ ‘‘gacchāvuso, vattavelā’’ti vadanti. Puna kālaṃ maññitvā āgataṃ ‘‘gacchāvuso, tuyhaṃ vihāravelā, gacchāvuso, sāmaṇerādīnaṃ uddesadānavelā, amhākaṃ nhānavelā, therūpaṭṭhānavelā, mukhadhovanavelā’’tiādīni vatvā divasabhāgepi rattibhāgepi āgataṃ uyyojentiyeva. ‘‘Kāya velāya, bhante, okāso bhavissatī’’ti vuttepi ‘‘gacchāvuso, tvaṃ imameva ṭhānaṃ jānāsi, asuko nāma vinayadharatthero sinehapānaṃ pivati, asuko virecanaṃ kāreti, kasmā turitosī’’tiādīni vatvā dīghasuttameva karonti.

तब भगवान ने यह दिखाने के लिए कि भिक्षु संघ और शास्ता भी केवल उपदेश के योग्य व्यक्ति को ही उपदेश देते हैं, दूसरों को नहीं, "इध, भद्दाली, एकच्चो" आदि कहा। वहाँ "अञ्ञेनाञ्ञं" आदि की व्याख्या अनुमाना सुत्त में विस्तार से की गई है। "न सम्मा वत्तति" का अर्थ है कि वह सम्यक् आचरण नहीं करता। "न लोमं पातेति" का अर्थ है कि वह अनुकूल आचरण नहीं करता, बल्कि प्रतिकूल ही ग्रहण करता है। "न नित्थारं वत्तति" का अर्थ है कि वह आपत्ति से निकलने के लिए शीघ्रता और उत्साह नहीं दिखाता। "तत्र" का अर्थ है उस दुर्वच (कठिनता से समझाने योग्य) होने में। "अभिण्हापत्तिको" का अर्थ है निरंतर आपत्ति में पड़ने वाला। "आपत्तिबहुलो" का अर्थ है कि उसके लिए आपत्ति का समय ही अधिक होता है, शुद्ध (निरपराध) समय बहुत कम। "न खिप्पमेव वूपसम्मति" का अर्थ है कि वह शीघ्र शांत नहीं होता, दीर्घसूत्री (विलंबकारी) होता है। विनयधर पैर धोते समय आए हुए को कहते हैं—"जाओ आयुष्मान्, यह व्रत का समय है।" पुनः समय जानकर आए हुए को "जाओ आयुष्मान्, यह तुम्हारे विहार का समय है, यह श्रमणों को पाठ देने का समय है, हमारे स्नान का समय है, स्थविरों की सेवा का समय है, मुख धोने का समय है" आदि कहकर दिन और रात में आए हुए को भेज ही देते हैं। "भन्ते! किस समय अवसर होगा?" ऐसा कहने पर भी "जाओ आयुष्मान्, तुम इसी स्थान को जानते हो, अमुक विनयधर स्थविर स्नेहपान पी रहे हैं, अमुक विरेचन कर रहे हैं, तुम इतनी जल्दी में क्यों हो?" आदि कहकर दीर्घसूत्री ही बना देते हैं।


141. Khippameva vūpasammatīti lahuṃ vūpasammati, na dīghasuttaṃ hoti. Ussukkāpannā bhikkhū – ‘‘āvuso, ayaṃ subbaco bhikkhu, janapadavāsino nāma gāmantasenāsane vasanaṭṭhānanisajjanādīni na phāsukāni honti, bhikkhācāropi dukkho hoti, sīghamassa adhikaraṇaṃ vūpasamemā’’ti sannipatitvā āpattito vuṭṭhāpetvā suddhante patiṭṭhāpenti.

141. "खिप्पमेव वूपसम्मति" का अर्थ है कि वह शीघ्र शांत हो जाता है, दीर्घसूत्री नहीं होता। भिक्षु प्रयत्नशील होकर—"आयुष्मानों! यह भिक्षु सुवच (सरलता से समझाने योग्य) है, जनपदवासियों के लिए ग्राम-सीमा के आवासों में रहना, बैठना आदि सुखद नहीं होता, भिक्षाटन भी कठिन होता है, अतः हम शीघ्र ही इसके अधिकरण को शांत करें"—ऐसा विचार कर, एकत्रित होकर उसे आपत्ति से निकालते हैं और शुद्धता में प्रतिष्ठित करते हैं।


142. Adhiccāpattikoti kadāci kadāci āpattiṃ āpajjati. So kiñcāpi lajjī hoti pakatatto, dubbacattā panassa bhikkhū tatheva paṭipajjanti.

142. "अधिच्चापत्तिको" का अर्थ है कि वह कभी-कभी आपत्ति में पड़ता है। यद्यपि वह लज्जावान् और प्रकृतस्थ (सामान्य) भिक्षु है, फिर भी उसके दुर्वच (कठिनता से समझाने योग्य) होने के कारण भिक्षु उसके साथ वैसा ही (विलंबकारी) व्यवहार करते हैं।


144. Saddhāmattakena vahati pemamattakenāti ācariyupajjhāyesu appamattikāya gehassitasaddhāya appamattakena gehassitapemena yāpeti. Paṭisandhiggahaṇasadisā hi ayaṃ pabbajjā nāma, navapabbajito pabbajjāya guṇaṃ ajānanto ācariyupajjhāyesu pemamattena yāpeti, tasmā evarūpā saṅgaṇhitabbā. Appamattakampi hi saṅgahaṃ labhitvā pabbajjāya ṭhitā abhiññāpattā mahāsamaṇā bhavissanti. Ettakena kathāmaggena ‘‘ovaditabbayuttakaṃ ovadanti, na itara’’nti imameva bhagavatā dassitaṃ.

144. "सद्धात्तकेन वहति पेममत्तकेन" का अर्थ है कि वह आचार्यों और उपाध्यायों के प्रति अल्प श्रद्धा और अल्प प्रेम (जो कि गृहस्थ जीवन से संबंधित हो सकता है) के सहारे जीवन यापन करता है। वास्तव में यह प्रव्रज्या प्रतिसंधि ग्रहण करने के समान है; नया प्रव्रजित भिक्षु प्रव्रज्या के गुणों को न जानते हुए आचार्यों और उपाध्यायों के प्रति केवल प्रेम मात्र से टिका रहता है, इसलिए ऐसे भिक्षुओं का संग्रह (सहायता) करना चाहिए। क्योंकि थोड़ा सा भी संग्रह प्राप्त कर प्रव्रज्या में स्थित होकर वे अभिज्ञा-प्राप्त महाश्रमण बनेंगे। इतने वचन-मार्ग से भगवान ने यही दिखाया है कि "वे उपदेश के योग्य को ही उपदेश देते हैं, दूसरों को नहीं।"


145. Aññāya saṇṭhahiṃsūti arahatte patiṭṭhahiṃsu. Sattesu hāyamānesūti paṭipattiyā hāyamānāya sattā hāyanti nāma. Saddhamme antaradhāyamāneti paṭipattisaddhamme antaradhāyamāne. Paṭipattisaddhammopi hi paṭipattipūrakesu sattesu asati antaradhāyati nāma. Āsavaṭṭhānīyāti āsavā tiṭṭhanti etesūti āsavaṭṭhānīyā. Yesu diṭṭhadhammikasamparāyikā parūpavādavippaṭisāravadhabandhanādayo ceva apāyadukkhavisesabhūtā ca āsavā tiṭṭhantiyeva. Yasmā nesaṃ te kāraṇaṃ hontīti attho. Te āsavaṭṭhānīyā vītikkamadhammā yāva na saṅghe pātubhavanti, na tāva satthā sāvakānaṃ sikkhāpadaṃ paññapetīti ayamettha yojanā.

145. "अञ्ञाय सण्ठहिंसु" का अर्थ है कि वे अर्हत्व में प्रतिष्ठित हुए। "सत्तेसु हायमानेसु" का अर्थ है कि प्रतिपत्ति (आचरण) के क्षीण होने पर प्राणी भी क्षीण (पतित) कहलाते हैं। "सद्धम्मे अन्तरधायमाने" का अर्थ है प्रतिपत्ति-सद्धर्म के अंतर्धान होने पर। वास्तव में प्रतिपत्ति-सद्धर्म भी प्रतिपत्ति को पूर्ण करने वाले प्राणियों के न होने पर अंतर्धान हो जाता है। "आसवट्ठानीया" का अर्थ है—जिनमें आस्रव स्थित होते हैं, वे 'आसवट्ठानीय' हैं। जिनमें इस लोक और परलोक संबंधी पर-उपवाद (दूसरों की निंदा), विप्रतिसार (पछतावा), वध, बंधन आदि और अपाय के दुखों के विशेष रूप आस्रव स्थित रहते हैं। क्योंकि वे (दोष) उनके कारण होते हैं, यही अर्थ है। वे आस्रवस्थानीय व्यतिक्रम-धर्म (नियमों का उल्लंघन) जब तक संघ में प्रकट नहीं होते, तब तक शास्ता श्रावकों के लिए शिक्षापद प्रज्ञप्त नहीं करते—यहाँ यही योजना (व्याख्या) है।


Evaṃ akālaṃ dassetvā puna kālaṃ dassetuṃ yato ca kho, bhaddālītiādimāha. Tattha yatoti yadā, yasmiṃ kāleti vuttaṃ hoti. Sesaṃ vuttānusāreneva veditabbaṃ. Ayaṃ vā ettha saṅkhepattho – yasmiṃ kāle āsavaṭṭhānīyā dhammāti saṅkhaṃ gatā vītikkamadosā saṅghe pātubhavanti, tadā satthā sāvakānaṃ sikkhāpadaṃ paññapeti. Kasmā? Tesaṃyeva āsavaṭṭhānīyadhammasaṅkhātānaṃ vītikkamadosānaṃ paṭighātāya.

इस प्रकार अनुचित समय को दिखाकर, पुनः उचित समय को दिखाने के लिए "यतो च खो, भद्दाली" आदि कहा। वहाँ "यतो" का अर्थ है 'जब' या 'जिस समय'। शेष पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही समझना चाहिए। अथवा यहाँ यह संक्षिप्त अर्थ है—जिस समय 'आसवट्ठानीय धर्म' नाम से कहे जाने वाले व्यतिक्रम-दोष संघ में प्रकट होते हैं, तब शास्ता श्रावकों के लिए शिक्षापद प्रज्ञप्त करते हैं। किसलिए? उन्हीं आस्रवस्थानीय धर्म कहे जाने वाले व्यतिक्रम-दोषों के निवारण के लिए।


Evaṃ āsavaṭṭhānīyānaṃ dhammānaṃ anuppattiṃ sikkhāpadapaññattiyā akālaṃ, uppattiñca kālanti vatvā idāni tesaṃ dhammānaṃ anuppattikālañca uppattikālañca dassetuṃ ‘‘na tāva, bhaddāli, idhekacce’’tiādimāha. Tattha mahattanti mahantabhāvaṃ. Saṅgho hi yāva na theranavamajjhimānaṃ vasena mahattaṃ patto hoti, tāva senāsanāni pahonti, sāsane ekacce āsavaṭṭhānīyā dhammā na uppajjanti. Mahattaṃ patte pana te uppajjanti, atha satthā sikkhāpadaṃ paññapeti. Tattha mahattaṃ patte saṅghe paññattasikkhāpadāni –

इस प्रकार, आस्रव-स्थानीय धर्मों (दोषों) की अनुत्पत्ति के समय शिक्षापद प्रज्ञप्ति का अकाल और उनकी उत्पत्ति के समय काल है, ऐसा कहकर अब उन धर्मों की अनुत्पत्ति का काल और उत्पत्ति का काल दिखाने के लिए "न ताव, भद्दाली, इधेकच्चे" आदि कहा। वहाँ 'महत्तं' का अर्थ है महानता (विशालता)। संघ जब तक स्थविर, मध्यम और नवक भिक्षुओं की संख्या के कारण विशालता को प्राप्त नहीं होता, तब तक शयनासन पर्याप्त होते हैं और शासन में कुछ आस्रव-स्थानीय धर्म उत्पन्न नहीं होते। किन्तु विशालता प्राप्त होने पर वे उत्पन्न होते हैं, तब शास्ता शिक्षापद प्रज्ञप्त करते हैं। वहाँ संघ के विशालता प्राप्त होने पर प्रज्ञप्त शिक्षापद ये हैं –


‘‘Yo pana bhikkhu anupasampannena uttaridvirattatirattaṃ sahaseyyaṃ kappeyya pācittiyaṃ (pāci. 51). Yā pana bhikkhunī anuvassaṃ vuṭṭhāpeyya pācittiyaṃ (pāci. 1171). Yā pana bhikkhunī ekavassaṃ dve vuṭṭhāpeyya pācittiya’’nti (pāci. 1175).

"जो भिक्षु अनुपसंपन्न (श्रमणर आदि) के साथ दो या तीन रात से अधिक साथ सोता है, उसे पाचित्तिय है। जो भिक्षुणी प्रतिवर्ष (शिष्या को) उपसंपदा दिलाती है, उसे पाचित्तिय है। जो भिक्षुणी एक वर्ष में दो (शिष्याओं को) उपसंपदा दिलाती है, उसे पाचित्तिय है।"


Iminā nayena veditabbāni.

इस पद्धति से (अन्य शिक्षापदों को भी) जानना चाहिए।


Lābhagganti lābhassa aggaṃ. Saṅgho hi yāva na lābhaggapatto hoti, na tāva lābhaṃ paṭicca āsavaṭṭhānīyā dhammā uppajjanti. Patte pana uppajjanti, atha satthā sikkhāpadaṃ paññapeti –

'लाभगं' का अर्थ है लाभ की श्रेष्ठता (अधिकता)। संघ जब तक लाभ की अधिकता को प्राप्त नहीं होता, तब तक लाभ के कारण आस्रव-स्थानीय धर्म उत्पन्न नहीं होते। किन्तु (लाभ की अधिकता) प्राप्त होने पर वे उत्पन्न होते हैं, तब शास्ता शिक्षापद प्रज्ञप्त करते हैं –


‘‘Yo pana bhikkhu acelakassa vā paribbājakassa vā paribbājikāya vā sahatthā khādanīyaṃ vā bhojanīyaṃ vā dadeyya pācittiya’’nti (pāci. 270).

"जो भिक्षु किसी अचेलक (नग्न साधु), परिव्राजक या परिव्राजिका को अपने हाथ से खाद्य या भोज्य पदार्थ देता है, उसे पाचित्तिय है।"


Idañhi lābhaggapatte saṅghe sikkhāpadaṃ paññattaṃ.

यह शिक्षापद संघ के लाभ की अधिकता प्राप्त होने पर प्रज्ञप्त किया गया है।


Yasagganti yasassa aggaṃ. Saṅgho hi yāva na yasaggapatto hoti, na tāva yasaṃ paṭicca āsavaṭṭhānīyā dhammā uppajjanti. Patte pana uppajjanti, atha satthā sikkhāpadaṃ paññapeti ‘‘surāmerayapāne pācittiya’’nti (pāci. 327). Idañhi yasaggapatte saṅghe sikkhāpadaṃ paññattaṃ.

'यसग्गं' का अर्थ है यश की श्रेष्ठता (प्रसिद्धि)। संघ जब तक यश की अधिकता को प्राप्त नहीं होता, तब तक यश के कारण आस्रव-स्थानीय धर्म उत्पन्न नहीं होते। किन्तु (यश की अधिकता) प्राप्त होने पर वे उत्पन्न होते हैं, तब शास्ता "सुरा और मेरय के पान में पाचित्तिय है" यह शिक्षापद प्रज्ञप्त करते हैं। यह शिक्षापद संघ के यश की अधिकता प्राप्त होने पर प्रज्ञप्त किया गया है।


Bāhusaccanti bahussutabhāvaṃ. Saṅgho hi yāva na bāhusaccapatto hoti, na tāva āsavaṭṭhānīyā dhammā uppajjanti. Bāhusaccapatte pana yasmā ekaṃ nikāyaṃ dve nikāye pañcapi nikāye uggahetvā ayoniso ummujjamānā puggalā rasena rasaṃ saṃsandetvā uddhammaṃ ubbinayaṃ satthu sāsanaṃ dīpenti, atha satthā – ‘‘yo pana bhikkhu evaṃ vadeyya tathāhaṃ bhagavatā dhammaṃ desitaṃ ājānāmi (pāci. 418)…pe… samaṇuddesopi ce evaṃ vadeyyā’’tiādinā (pāci. 429) nayena sikkhāpadaṃ paññapeti.

'बाहुसच्चं' का अर्थ है बहुश्रुत होना (विद्वत्ता)। संघ जब तक बहुश्रुतता को प्राप्त नहीं होता, तब तक आस्रव-स्थानीय धर्म उत्पन्न नहीं होते। किन्तु बहुश्रुतता प्राप्त होने पर, क्योंकि एक निकाय, दो निकाय या पाँचों निकायों को सीखकर अयोनिश (अनुचित रूप से) उभरने वाले व्यक्ति रस से रस की तुलना करके शास्ता के शासन को धर्म-विरुद्ध और विनय-विरुद्ध दिखाते हैं, तब शास्ता – "जो भिक्षु ऐसा कहे कि मैं भगवान द्वारा उपदिष्ट धर्म को इस प्रकार समझता हूँ... तथा यदि श्रमणोद्देश (सामनेर) भी ऐसा कहे..." आदि पद्धति से शिक्षापद प्रज्ञप्त करते हैं।


Rattaññutaṃ pattoti ettha rattiyo jānantīti rattaññū. Attano pabbajitadivasato paṭṭhāya bahū rattiyo jānanti, cirapabbajitāti vuttaṃ hoti. Rattaññūnaṃ bhāvaṃ rattaññutaṃ. Tatra rattaññutaṃ patte saṅghe upasenaṃ vaṅgantaputtaṃ ārabbha sikkhāpadaṃ paññattanti veditabbaṃ. So hāyasmā ūnadasavasse bhikkhū upasampādente disvā ekavasso saddhivihārikaṃ upasampādesi. Atha bhagavā sikkhāpadaṃ paññapesi – ‘‘na, bhikkhave, ūnadasavassena upasampādetabbo, yo upasampādeyya āpatti dukkaṭassā’’ti (mahāva. 75). Evaṃ paññatte sikkhāpade puna bhikkhū ‘‘dasavassamhā dasavassamhā’’ti bālā abyattā upasampādenti. Atha bhagavā aparampi sikkhāpadaṃ paññapesi – ‘‘na, bhikkhave, bālena abyattena upasampādetabbo, yo upasampādeyya, āpatti dukkaṭassa. Anujānāmi, bhikkhave, byattena bhikkhunā paṭibalena dasavassena vā atirekadasavassena vā upasampādetu’’nti. Iti rattaññutaṃ pattakāle dve sikkhāpadāni paññattāni.

'रत्तञ्ञुतं पत्तो' यहाँ जो रात्रियों को जानते हैं, वे 'रत्तञ्ञू' (अनुभवी/वृद्ध) हैं। अपने प्रव्रजित होने के दिन से लेकर वे बहुत सी रात्रियों को जानते हैं, अर्थात् वे चिर-प्रव्रजित हैं। रत्तञ्ञू होने की अवस्था 'रत्तञ्ञुता' है। वहाँ संघ के रत्तञ्ञुता (अनुभव) प्राप्त होने पर वङ्गन्तपुत्र उपसेन को आधार बनाकर शिक्षापद प्रज्ञप्त किया गया, ऐसा जानना चाहिए। उन आयुष्मान ने दस वर्ष से कम (दीक्षा) वाले भिक्षुओं को उपसंपदा देते हुए देखकर, स्वयं एक वर्ष की दीक्षा वाले होते हुए भी सार्धविहारिक को उपसंपदा दी। तब भगवान ने शिक्षापद प्रज्ञप्त किया – "भिक्षुओं, दस वर्ष से कम वाले को उपसंपदा नहीं देनी चाहिए, जो देगा उसे दुष्कृत का दोष होगा।" इस प्रकार शिक्षापद प्रज्ञप्त होने पर फिर भिक्षु "हम दस वर्ष वाले हैं, हम दस वर्ष वाले हैं" ऐसा कहकर मूर्ख और अकुशल होते हुए भी उपसंपदा देने लगे। तब भगवान ने दूसरा शिक्षापद प्रज्ञप्त किया – "भिक्षुओं, मूर्ख और अकुशल द्वारा उपसंपदा नहीं देनी चाहिए, जो देगा उसे दुष्कृत का दोष होगा। भिक्षुओं, मैं अनुमति देता हूँ कि कुशल, समर्थ और दस वर्ष या दस वर्ष से अधिक (दीक्षा) वाले भिक्षु द्वारा उपसंपदा दी जाए।" इस प्रकार रत्तञ्ञुता प्राप्त होने के समय दो शिक्षापद प्रज्ञप्त किए गए।


146. Ājānīyasusūpamaṃ dhammapariyāyaṃ desesinti taruṇājānīyaupamaṃ katvā dhammaṃ desayiṃ. Tatrāti tasmiṃ asaraṇe. Na kho, bhaddāli, eseva hetūti na esa sikkhāya aparipūrakārībhāvoyeva eko hetu.

146. 'आजानीयसुसूपमं धम्मपरियायं देसेसिं' का अर्थ है तरुण आजानीय (उत्तम जाति के) अश्व की उपमा देकर धर्म का उपदेश दिया। 'तत्रा' का अर्थ है उस विस्मरण (याद न रखने) में। "न खो, भद्दाली, एसेव हेतु" का अर्थ है कि केवल शिक्षा (नियमों) का पालन न करना ही एकमात्र कारण नहीं है।


147. Mukhādhāne kāraṇaṃ kāretīti khalīnabandhādīhi mukhaṭṭhapane sādhukaṃ gīvaṃ paggaṇhāpetuṃ kāraṇaṃ kāreti. Visūkāyitānītiādīhi visevanācāraṃ kathesi. Sabbāneva hetāni aññamaññavevacanāni. Tasmiṃ ṭhāneti tasmiṃ visevanācāre. Parinibbāyatīti nibbisevano hoti, taṃ visevanaṃ jahatīti attho. Yugādhāneti yugaṭṭhapane yugassa sādhukaṃ gahaṇatthaṃ.

147. 'मुखाधाने कारणं कारेति' का अर्थ है लगाम आदि से मुख को नियंत्रित करने पर गर्दन को ठीक से उठाने के लिए प्रयास कराता है। 'विसूकयितानि' आदि पदों से अशिष्ट आचरण के बारे में कहा। ये सभी एक-दूसरे के पर्यायवाची हैं। 'तस्मिं ठाने' का अर्थ है उस अशिष्ट आचरण में। 'परिनिब्बायति' का अर्थ है शिष्ट (शांत) हो जाता है, अर्थात् उस अशिष्टता को त्याग देता है। 'युगाधाने' का अर्थ है जुए (हल के जुए) में रखने पर, जुए को ठीक से पकड़ने के लिए।


Anukkameti cattāropi pāde ekappahāreneva ukkhipane ca nikkhipane ca. Parasenāya hi āvāṭe ṭhatvā asiṃ gahetvā āgacchantassa assassa pāde chindanti. Tasmiṃ samaye esa ekappahāreneva cattāropi pāde ukkhipissatīti rajjubandhanavidhānena etaṃ kāraṇaṃ karonti. Maṇḍaleti yathā asse nisinnoyeva bhūmiyaṃ patitaṃ āvudhaṃ gahetuṃ sakkoti, evaṃ karaṇatthaṃ maṇḍale kāraṇaṃ kāreti. Khurakāseti aggaggakhurehi pathavīkamane. Rattiṃ okkantakaraṇasmiñhi yathā padasaddo na suyyati, tadatthaṃ ekasmiṃ ṭhāne saññaṃ datvā aggaggakhurehiyeva gamanaṃ sikkhāpenti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Javeti sīghavāhane. ‘‘Dhāve’’tipi pāṭho. Attano parājaye sati palāyanatthaṃ, paraṃ palāyantaṃ anubandhitvā gahaṇatthañca etaṃ kāraṇaṃ kāreti. Davatteti davattāya, yuddhakālasmiñhi hatthīsu vā koñcanādaṃ karontesu assesu vā hasantesu rathesu vā nighosantesu yodhesu vā ukkuṭṭhiṃ karontesu tassa ravassa abhāyitvā parasenapavesanatthaṃ ayaṃ kāraṇā karīyati.

'अनुक्कमति' का अर्थ है चारों पैरों को एक साथ उठाना और रखना। युद्ध में शत्रु सैनिक गड्ढे में छिपकर तलवार से घोड़े के पैर काट देते हैं। उस समय यह घोड़ा चारों पैरों को एक साथ उठा ले, इसके लिए रस्सी से बांधकर यह प्रशिक्षण दिया जाता है। 'मण्डले' का अर्थ है ऐसा प्रशिक्षण जिससे सवार घोड़े पर बैठे-बैठे ही जमीन पर गिरे शस्त्र को उठा सके। 'खुरकासे' का अर्थ है खुरों के अग्रभाग से चलना। रात में आक्रमण के समय पैरों की आवाज न सुनाई दे, इसके लिए एक ही स्थान पर संकेत देकर खुरों के अग्रभाग से चलने की शिक्षा दी जाती है। 'जवे' का अर्थ है तीव्र गति। अपनी हार होने पर भागने के लिए और भागते हुए शत्रु का पीछा कर उसे पकड़ने के लिए यह प्रशिक्षण दिया जाता है। 'दवत्ते' का अर्थ है क्रीड़ा के लिए। युद्ध के समय हाथियों की चिंघाड़, घोड़ों की हिनहिनाहट, रथों की गड़गड़ाहट या योद्धाओं के सिंहनाद से डरे बिना शत्रु सेना में प्रवेश करने के लिए यह प्रशिक्षण दिया जाता है।


Rājaguṇeti raññā jānitabbaguṇe. Kūṭakaṇṇarañño kira guḷavaṇṇo nāma asso ahosi. Rājā pācīnadvārena nikkhamitvā cetiyapabbataṃ gamissāmīti kalambanadītīraṃ sampatto. Asso tīre ṭhatvā udakaṃ otarituṃ na icchati, rājā assācariyaṃ āmantetvā – ‘‘aho tayā asso sikkhāpito udakaṃ otarituṃ na icchatī’’ti āha. Ācariyo – ‘‘susikkhāpito deva asso, evamassa hi cittaṃ ‘sacāhaṃ udakaṃ otarissāmi, vālaṃ temissati, vāle tinte rañño aṅge udakaṃ pāteyyā’ti evaṃ tumhākaṃ sarīre udakapātanabhayena na otarati, vālaṃ gaṇhāpethā’’ti āha. Rājā tathā kāresi. Asso vegena otaritvā pāraṃ gato. Etadatthaṃ ayaṃ kāraṇā karīyati. Rājavaṃseti assarājavaṃse. Vaṃso ceso assarājānaṃ, tathārūpena pahārena chinnabhinnasarīrāpi assārohaṃ parasenāya apātetvā bahi nīharantiyeva. Etadatthaṃ kāraṇaṃ kāretīti attho.

'राजगुणे' का अर्थ है राजा द्वारा जानने योग्य गुण। राजा कूटकण्ण का 'गुलवण्ण' नामक एक घोड़ा था। राजा पूर्वी द्वार से निकलकर चेतियपब्बत जाने के लिए कलम्ब नदी के तट पर पहुँचा। घोड़ा तट पर खड़ा हो गया और पानी में उतरना नहीं चाहता था। राजा ने अश्व-प्रशिक्षक से कहा— "देखो, तुम्हारे द्वारा शिक्षित यह घोड़ा पानी में नहीं उतरना चाहता।" प्रशिक्षक ने कहा— "देव! घोड़ा सुशिक्षित है। इसके मन में यह विचार है कि 'यदि मैं पानी में उतरूँगा, तो पूँछ भीग जाएगी और भीगी पूँछ से राजा के शरीर पर पानी की बूंदें गिरेंगी।' आपके शरीर पर पानी गिरने के भय से यह नहीं उतर रहा है, कृपया इसकी पूँछ पकड़ लें।" राजा ने वैसा ही किया। घोड़ा तेजी से पानी पार कर दूसरी ओर चला गया। इसी प्रयोजन के लिए यह प्रशिक्षण दिया जाता है। 'राजवंसे' का अर्थ है श्रेष्ठ अश्वों के वंश में। राज-अश्वों का यह स्वभाव है कि वे प्रहारों से क्षत-विक्षत शरीर होने पर भी सवार को शत्रु सेना के बीच गिरने नहीं देते और उसे बाहर निकाल लाते हैं।


Uttame javeti javasampattiyaṃ, yathā uttamajavo hoti, evaṃ kāraṇaṃ kāretīti attho. Uttame hayeti uttamahayabhāve, yathā uttamahayo hoti, evaṃ kāraṇaṃ kāretīti attho. Tattha pakatiyā uttamahayova uttamahayakāraṇaṃ arahati, na añño. Uttamahayakāraṇāya eva ca hayo uttamajavaṃ paṭipajjati, na aññoti.

'उत्तमे जवे' का अर्थ है वेग की पूर्णता, जिससे वह उत्तम वेग वाला हो जाए। 'उत्तमे हये' का अर्थ है उत्तम अश्व होने की अवस्था, जिससे वह उत्तम अश्व बन सके। वहाँ स्वभाव से जो उत्तम अश्व होता है, वही उत्तम अश्व के प्रशिक्षण के योग्य होता है, दूसरा नहीं। उत्तम अश्व के प्रशिक्षण से ही घोड़ा उत्तम वेग प्राप्त करता है, दूसरा नहीं।


Tatridaṃ vatthu – eko kira rājā ekaṃ sindhavapotakaṃ labhitvā sindhavabhāvaṃ ajānitvāva imaṃ sikkhāpehīti ācariyassa adāsi. Ācariyopi tassa sindhavabhāvaṃ ajānanto taṃ māsakhādakaghoṭakānaṃ kāraṇāsu upaneti. So attano ananucchavikattā kāraṇaṃ na paṭipajjati. So taṃ dametuṃ asakkonto ‘‘kūṭasso ayaṃ mahārājā’’ti vissajjāpesi.

इस विषय में यह कथा है— कहते हैं कि एक राजा को सैन्धव घोड़े का एक बच्चा मिला। उसकी जाति को न जानते हुए राजा ने प्रशिक्षक से कहा कि इसे शिक्षित करो। प्रशिक्षक भी उसकी सैन्धव जाति को नहीं जानता था, इसलिए उसने उसे उड़द खाने वाले साधारण घोड़ों के प्रशिक्षण में लगा दिया। वह घोड़ा अपने अयोग्य होने के कारण उस प्रशिक्षण को स्वीकार नहीं करता था। उसे वश में करने में असमर्थ होकर प्रशिक्षक ने कहा— "महाराज! यह घोड़ा धूर्त है" और उसे छुड़वा दिया।


Athekadivasaṃ eko assācariyapubbako daharo upajjhāyassa bhaṇḍakaṃ gahetvā gacchanto taṃ parikhāpiṭṭhe carantaṃ disvā – ‘‘anaggho, bhante, sindhavapotako’’ti upajjhāyassa kathesi. Sace rājā jāneyya, maṅgalassaṃ naṃ kareyyāti. Thero āha – ‘‘micchādiṭṭhiko, tāta, rājā appeva nāma buddhasāsane pasīdeyya rañño kathehī’’ti. So gantvā, – ‘‘mahārāja, anaggho sindhavapotako atthī’’ti kathesi. Tayā diṭṭho, tātāti? Āma, mahārājāti. Kiṃ laddhuṃ vaṭṭatīti? Tumhākaṃ bhuñjanakasuvaṇṇathāle tumhākaṃ bhuñjanakabhattaṃ tumhākaṃ pivanakaraso tumhākaṃ gandhā tumhākaṃ mālāti. Rājā sabbaṃ dāpesi. Daharo gāhāpetvā agamāsi.

फिर एक दिन एक युवा भिक्षु, जो पहले अश्व-प्रशिक्षक था, अपने उपाध्याय का सामान लेकर जाते समय उस घोड़े को खाई के किनारे चरते हुए देखा। उसने उपाध्याय से कहा— "भन्ते! यह सैन्धव घोड़े का बच्चा अमूल्य है। यदि राजा को पता चले, तो वे इसे अपना मंगल-अश्व बना लेंगे।" स्थविर ने कहा— "तात! राजा मिथ्यादृष्टि है, शायद वह बुद्ध शासन में प्रसन्न हो जाए, इसलिए तुम राजा को बताओ।" उसने जाकर कहा— "महाराज! एक अमूल्य सैन्धव अश्व-शावक है।" राजा ने पूछा— "तात! क्या तुमने उसे देखा है?" उसने कहा— "हाँ महाराज!" राजा ने पूछा— "उसे प्राप्त करने के लिए क्या चाहिए?" उसने कहा— "आपके भोजन करने का स्वर्ण पात्र, आपका भोजन, आपका पेय रस, आपके सुगन्धित द्रव्य और आपकी मालाएँ।" राजा ने सब कुछ दिलवा दिया। युवा भिक्षु उन्हें लेकर घोड़े के पास गया।


Asso gandhaṃ ghāyitvāva ‘‘mayhaṃ guṇajānanakaācariyo atthi maññe’’ti sīsaṃ ukkhipitvā olokento aṭṭhāsi. Daharo gantvā ‘‘bhattaṃ bhuñjā’’ti accharaṃ pahari. Asso āgantvā suvaṇṇathāle bhattaṃ bhuñji, rasaṃ pivi. Atha naṃ gandhehi vilimpitvā rājapiḷandhanaṃ piḷandhitvā ‘‘purato purato gacchā’’ti accharaṃ pahari. So daharassa purato purato gantvā maṅgalassaṭṭhāne aṭṭhāsi. Daharo – ‘‘ayaṃ te, mahārāja, anaggho sindhavapotako, imināva naṃ niyāmena katipāhaṃ paṭijaggāpehī’’ti vatvā nikkhami.

घोड़े ने सुगन्ध सूंघकर सोचा— "लगता है मेरे गुणों को जानने वाला कोई प्रशिक्षक आ गया है।" उसने सिर उठाकर देखा। युवा भिक्षु ने पास जाकर "भोजन करो" कहकर चुटकी बजाई। घोड़े ने आकर स्वर्ण पात्र में भोजन किया और रस पिया। फिर उसे सुगन्धित द्रव्यों से लेप कर और राजा के आभूषण पहनाकर "आगे-आगे चलो" कहकर चुटकी बजाई। वह युवा भिक्षु के आगे-आगे चलकर मंगल-अश्व के स्थान पर खड़ा हो गया। युवा भिक्षु ने कहा— "महाराज! यह आपका अमूल्य सैन्धव अश्व-शावक है, इसी विधि से कुछ दिनों तक इसकी देखभाल करवाएं" और वह चला गया।


Atha katipāhassa accayena āgantvā assassa ānubhāvaṃ passissasi, mahārājāti. Sādhu ācariya kuhiṃ ṭhatvā passāmāti? Uyyānaṃ gaccha, mahārājāti. Rājā assaṃ gāhāpetvā agamāsi. Daharo accharaṃ paharitvā ‘‘etaṃ rukkhaṃ anupariyāhī’’ti assassa saññaṃ adāsi. Asso pakkhanditvā rukkhaṃ anuparigantvā āgato. Rājā neva gacchantaṃ na āgacchantaṃ addasa. Diṭṭho te, mahārājāti? Na diṭṭho, tātāti. Valañjakadaṇḍaṃ etaṃ rukkhaṃ nissāya ṭhapethāti vatvā accharaṃ pahari ‘‘valañjakadaṇḍaṃ gahetvā ehī’’ti. Asso pakkhanditvā mukhena gahetvā āgato. Diṭṭhaṃ, mahārājāti. Diṭṭhaṃ, tātāti.

कुछ दिनों के बाद आकर उसने कहा— "महाराज! अब आप घोड़े का प्रभाव देखेंगे।" राजा ने पूछा— "आचार्य! अच्छा है, कहाँ खड़े होकर देखें?" उसने कहा— "महाराज! उद्यान में चलें।" राजा घोड़े को साथ लेकर गया। युवा भिक्षु ने चुटकी बजाकर घोड़े को संकेत दिया— "इस वृक्ष की परिक्रमा करो।" घोड़ा इतनी तेजी से दौड़ा कि वृक्ष की परिक्रमा कर वापस आ गया। राजा उसे न जाते हुए देख सका और न आते हुए। उसने पूछा— "महाराज! क्या आपने देखा?" राजा ने कहा— "तात! नहीं देखा।" भिक्षु ने कहा— "अपनी उपयोग की छड़ी इस वृक्ष के पास रख दें" और चुटकी बजाकर कहा— "छड़ी लेकर आओ।" घोड़ा दौड़कर गया और मुँह से छड़ी पकड़कर ले आया। भिक्षु ने पूछा— "महाराज! अब देखा?" राजा ने कहा— "हाँ तात! देख लिया।"


Puna accharaṃ pahari ‘‘uyyānassa pākāramatthakena caritvā ehī’’ti. Asso tathā akāsi. Diṭṭho, mahārājāti. Na diṭṭho, tātāti. Rattakambalaṃ āharāpetvā assassa pāde bandhāpetvā tatheva saññaṃ adāsi. Asso ullaṅghitvā pākāramatthakena anupariyāyi. Balavatā purisena āviñchanaalātaggisikhā viya uyyānapākāramatthake paññāyittha. Asso gantvā samīpe ṭhito. Diṭṭhaṃ, mahārājāti. Diṭṭhaṃ, tātāti. Maṅgalapokkharaṇipākāramatthake anupariyāhīti saññaṃ adāsi.

फिर उसने चुटकी बजाई और कहा, "उद्यान की दीवार के ऊपर से घूमकर आओ।" घोड़े ने वैसा ही किया। "महाराज, क्या आपने देखा?" "पुत्र, नहीं देखा।" तब लाल कंबल मँगवाकर घोड़े के पैरों में बँधवा दिया और पहले की तरह ही संकेत दिया। घोड़ा उछलकर उद्यान की दीवार के ऊपर घूमने लगा। वह उद्यान की दीवार के ऊपर किसी बलवान पुरुष द्वारा घुमाई जाती हुई मशाल की लौ के समान दिखाई दिया। घोड़ा जाकर पास खड़ा हो गया। "महाराज, क्या आपने देखा?" "पुत्र, देखा।" फिर उसने संकेत दिया, "मंगल-पुष्करणी की दीवार के ऊपर घूमो।"


Puna ‘‘pokkharaṇiṃ otaritvā padumapattesu cārikaṃ carāhī’’ti saññaṃ adāsi. Pokkharaṇiṃ otaritvā sabbapadumapatte caritvā agamāsi, ekaṃ pattampi anakkantaṃ vā phālitaṃ vā chinditaṃ vā khaṇḍitaṃ vā nāhosi. Diṭṭhaṃ, mahārājāti. Diṭṭhaṃ, tātāti. Accharaṃ paharitvā taṃ hatthatalaṃ upanāmesi. Dhātūpatthaddho laṅghitvā hatthatale aṭṭhāsi. Diṭṭhaṃ, mahārājāti? Diṭṭhaṃ, tātāti. Evaṃ uttamahayo eva uttamakāraṇāya uttamajavaṃ paṭipajjati.

फिर उसने संकेत दिया, "पुष्करणी में उतरकर कमल के पत्तों पर चलो।" वह पुष्करणी में उतरा और सभी कमल के पत्तों पर चलकर आया; एक भी पत्ता ऐसा नहीं था जिस पर पैर न पड़ा हो, और न ही कोई पत्ता फटा, कटा या टूटा था। "महाराज, क्या आपने देखा?" "पुत्र, देखा।" फिर चुटकी बजाकर उसने अपनी हथेली आगे की। वह घोड़ा स्थिर होकर उछला और हथेली पर खड़ा हो गया। "महाराज, क्या आपने देखा?" "पुत्र, देखा।" इस प्रकार, एक उत्तम घोड़ा ही उत्तम कारण के लिए उत्तम गति प्राप्त करता है।


Uttame sākhalyeti muduvācāya. Muduvācāya hi, ‘‘tāta, tvaṃ mā cintayi, rañño maṅgalasso bhavissasi, rājabhojanādīni labhissasī’’ti uttamahayakāraṇaṃ kāretabbo. Tena vuttaṃ ‘‘uttame sākhalye’’ti. Rājabhoggoti rañño upabhogo. Rañño aṅganteva saṅkhaṃ gacchatīti yattha katthaci gacchantena hatthaṃ viya pādaṃ viya anohāyeva gantabbaṃ hoti. Tasmā aṅganti saṅkhaṃ gacchati, catūsu vā senaṅgesu ekaṃ aṅgaṃ hoti.

"उत्तम साखल्य" का अर्थ है मृदु वाणी से। मृदु वाणी के द्वारा ही—"पुत्र, तुम चिंता मत करो, तुम राजा के मंगल-अश्व बनोगे, तुम्हें राज-भोजन आदि प्राप्त होंगे"—इस प्रकार उत्तम घोड़े से कार्य कराया जाना चाहिए। इसीलिए "उत्तम साखल्य" कहा गया है। "राजभोग्य" का अर्थ है राजा का उपभोग। "राजा का अंग ही माना जाता है" का अर्थ है कि राजा जहाँ कहीं भी जाए, उसे हाथ या पैर की तरह साथ ही जाना चाहिए, उसे छोड़ा नहीं जा सकता। इसीलिए उसे "अंग" कहा जाता है, अथवा वह सेना के चार अंगों में से एक अंग होता है।


Asekhāya sammādiṭṭhiyāti arahattaphalasammādiṭṭhiyā. Sammāsaṅkappādayopi taṃsampayuttāva. Sammāñāṇaṃ pubbe vuttasammādiṭṭhiyeva. Ṭhapetvā pana aṭṭha phalaṅgāni sesā dhammā vimuttīti veditabbā. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Ayaṃ pana desanā ugghaṭitaññūpuggalassa vasena arahattanikūṭaṃ gahetvā niṭṭhāpitāti.

"अशैक्ष्य सम्यक्-दृष्टि" का अर्थ है अर्हत्-फल से युक्त सम्यक्-दृष्टि। सम्यक्-संकल्प आदि भी उसी से संप्रयुक्त हैं। पूर्व में कही गई सम्यक्-दृष्टि ही सम्यक्-ज्ञान है। फल के आठ अंगों को छोड़कर शेष धर्मों को "विमुक्ति" समझना चाहिए। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है। यह देशना 'उग्घटितञ्ञू' पुद्गल के वश से अर्हत्त्व को शिखर मानकर समाप्त की गई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में।


Bhaddālisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

भद्दालि-सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


6. Laṭukikopamasuttavaṇṇanā

6. लटुकिकोपम-सुत्त की व्याख्या।


148. Evaṃ me sutanti laṭukikopamasuttaṃ. Tattha yena so vanasaṇḍoti ayampi mahāudāyitthero bhagavatā saddhiṃyeva piṇḍāya pavisitvā saddhiṃ paṭikkami. Tasmā yena so bhagavatā upasaṅkamanto vanasaṇḍo tenupasaṅkamīti veditabbo. Apahattāti apahārako. Upahattāti upahārako. Paṭisallānā vuṭṭhitoti phalasamāpattito vuṭṭhito.

148. "एवं मे सुतं" आदि लटुकिकोपम-सुत्त है। वहाँ "येन सो वनसण्डो" का अर्थ है कि ये महाउदायी स्थविर भी भगवान के साथ ही भिक्षा के लिए प्रविष्ट हुए और उनके साथ ही लौटे। इसलिए, जिस वन-खंड में भगवान गए थे, वहीं वे भी गए—ऐसा समझना चाहिए। "अपहत्ता" का अर्थ है हटाने वाला। "उपहत्ता" का अर्थ है लाने वाला। "पटिसल्लाना वुट्ठितो" का अर्थ है फल-समापत्ति से उठे हुए।


149. Yaṃ bhagavāti yasmiṃ samaye bhagavā. Iṅghāti āṇattiyaṃ nipāto. Aññathattanti cittassa aññathattaṃ. Tañca kho na bhagavantaṃ paṭicca, evarūpaṃ pana paṇītabhojanaṃ alabhantā kathaṃ yāpessāmāti evaṃ paṇītabhojanaṃ paṭicca ahosīti veditabbaṃ. Bhūtapubbanti iminā rattibhojanassa paṇītabhāvaṃ dasseti. Sūpeyyanti sūpena upanetabbaṃ macchamaṃsakaḷīrādi. Samaggā bhuñjissāmāti ekato bhuñjissāma. Saṅkhatiyoti abhisaṅkhārikakhādanīyāni. Sabbā tā rattinti sabbā tā saṅkhatiyo rattiṃyeva honti, divā pana appā parittā thokikā hontīti. Manussā hi divā yāgukañjiyādīhi yāpetvāpi rattiṃ yathāsatti yathāpaṇītameva bhuñjanti.

149. "यं भगवा" का अर्थ है जिस समय भगवान। "इङ्घ" आज्ञा के अर्थ में निपात है। "अञ्ञथत्तं" का अर्थ है चित्त का अन्यथा भाव। वह भगवान के कारण नहीं, बल्कि "ऐसा उत्तम भोजन न मिलने पर हम कैसे निर्वाह करेंगे?" इस प्रकार उत्तम भोजन के प्रति आसक्ति के कारण हुआ—ऐसा समझना चाहिए। "भूतपुब्बं" इस पद से रात्रि-भोजन की उत्तमता को दर्शाते हैं। "सूपेय्यं" का अर्थ है सूप के साथ खाने योग्य मछली, मांस, बाँस के अंकुर आदि। "समग्गा भुञ्जिस्साम" का अर्थ है एक साथ मिलकर खाएंगे। "सङ्खतियो" का अर्थ है संस्कारित खाद्य पदार्थ। "सब्बा ता रत्तिं" का अर्थ है कि वे सभी संस्कारित खाद्य पदार्थ रात्रि में ही होते हैं, दिन में तो वे बहुत कम और थोड़े ही होते हैं। मनुष्य दिन में यवागू आदि से निर्वाह करके भी रात्रि में अपनी शक्ति के अनुसार उत्तम भोजन ही करते हैं।


Puna bhūtapubbanti iminā ratti vikālabhojane ādīnavaṃ dasseti. Tattha andhakāratimisāyanti bahalandhakāre. Māṇavehīti corehi. Katakammehīti katacorakammehi. Corā kira katakammā yaṃ nesaṃ devataṃ āyācitvā kammaṃ nipphannaṃ, tassa upahāratthāya manusse māretvā galalohitādīni gaṇhanti. Te aññesu manussesu māriyamānesu kolāhalā uppajjissanti, pabbajitaṃ pariyesanto nāma natthīti maññamānā bhikkhū gahetvā mārenti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Akatakammehīti aṭavito gāmaṃ āgamanakāle kammanipphannatthaṃ puretaraṃ balikammaṃ kātukāmehi. Asaddhammena nimantetīti ‘‘ehi bhikkhu ajjekarattiṃ idheva bhuñjitvā idha vasitvā sampattiṃ anubhavitvā sve gamissasī’’ti methunadhammena nimanteti.

फिर "भूतपुब्बं" इस पद से रात्रि के विकाल-भोजन के दोष को दर्शाते हैं। वहाँ "अन्धकारतिमिसायं" का अर्थ है घने अंधकार में। "माणवेहि" का अर्थ है चोरों द्वारा। "कतकम्मेहि" का अर्थ है चोरी का कर्म कर चुके लोगों द्वारा। कहते हैं कि चोर चोरी का काम पूरा होने पर, जिस देवता से उन्होंने प्रार्थना की थी, उसे बलि चढ़ाने के लिए मनुष्यों को मारकर उनके गले का रक्त आदि लेते हैं। वे सोचते हैं कि अन्य मनुष्यों को मारने पर शोर मचेगा, लेकिन संन्यासी को कोई खोजने वाला नहीं है, ऐसा मानकर वे भिक्षुओं को पकड़कर मार देते हैं। इसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "अकतकम्मेहि" का अर्थ है जंगल से गाँव में चोरी के लिए आते समय, कार्य की सफलता के लिए पहले ही बलि-कर्म करने की इच्छा रखने वालों द्वारा। "असद्धम्मेन निमन्तेति" का अर्थ है मैथुन-धर्म के लिए आमंत्रित करना—"आओ भिक्षु, आज की रात यहीं भोजन करो, यहीं ठहरो, सुख भोगो और कल चले जाना।"


Puna bhūtapubbanti iminā attanā diṭṭhakāraṇaṃ katheti. Vijjantarikāyāti vijjuvijjotanakkhaṇe. Vissaramakāsīti mahāsaddamakāsi. Abhummeti bhū’ti vaḍḍhi, abhū’ti avaḍḍhi, vināso mayhanti attho. Pisāco vata manti pisāco maṃ khādituṃ āgato vata. Ātumārī mātumārīti ettha ātūti pitā, mātūti mātā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yassa pitā vā mātā vā atthi, taṃ mātāpitaro amhākaṃ puttakoti yathā tathā vā uppādetvā yaṃkiñci khādanīyabhojanīyaṃ datvā ekasmiṃ ṭhāne sayāpenti. So evaṃ rattiṃ piṇḍāya na carati. Tuyhaṃ pana mātāpitaro matā maññe, tena evaṃ carasīti.

फिर "भूतपुब्बं" इस पद से स्वयं देखे हुए वृत्तांत को कहते हैं। "विज्जन्तरिकाय" का अर्थ है बिजली चमकने के क्षण में। "विस्सरमकासि" का अर्थ है ज़ोर से चिल्लाई। "अभूमे" में 'भू' का अर्थ है वृद्धि और 'अभू' का अर्थ है अ-वृद्धि, अर्थात् "मेरा विनाश"। "पिसाचो वत मं" का अर्थ है "निश्चित ही पिशाच मुझे खाने आया है।" "आतुमारी मातुमारी" में 'आतु' का अर्थ पिता है और 'मातु' का अर्थ माता है। इसका अभिप्राय यह है—जिसके माता या पिता होते हैं, वे माता-पिता "यह हमारा छोटा पुत्र है" ऐसा कहकर, जैसे-तैसे भोजन जुटाकर उसे एक स्थान पर सुला देते हैं। वह इस प्रकार रात में भिक्षा के लिए नहीं भटकता। "मुझे लगता है तुम्हारे माता-पिता मर गए हैं, इसीलिए तुम इस तरह भटक रहे हो।"


150. Evamevāti evameva kiñci ānisaṃsaṃ apassantā nikkāraṇeneva. Evamāhaṃsūti garahanto āha. Tattha āhaṃsūti vadanti. Kiṃ panimassāti imassa appamattakassa hetu kiṃ vattabbaṃ nāma, nanu apassantena viya asuṇantena viya bhavitabbanti. Oramattakassāti parittamattakassa. Adhisallikhatevāyanti ayaṃ samaṇo navanītaṃ pisanto viya padumanāḷasuttaṃ kakacena okkantanto viya atisallekhati, ativāyāmaṃ karoti. Sikkhākāmāti sāriputtamoggallānādayo viya sikkhākāmā, tesu ca appaccayaṃ upaṭṭhapenti. Tesañhi evaṃ hoti ‘‘sace ete ‘appamattakametaṃ, haratha bhagavā’ti vadeyyuṃ, kiṃ satthā na hareyya. Evaṃ pana avatvā bhagavantaṃ parivāretvā nisinnā ‘evaṃ bhagavā, sādhu bhagavā, paññapetha bhagavā’ti atirekataraṃ ussāhaṃ paṭilabhantī’’ti. Tasmā tesu appaccayaṃ upaṭṭhapenti.

150. "एवमेव" का अर्थ है कि जैसे आप (उदायी) देखते हैं, वैसे ही किसी लाभ (आनिसंस) को न देखते हुए बिना किसी कारण के। "एवमाहंसु" का अर्थ है कि वे ऐसा कहते हैं (बुद्ध उनकी निंदा करते हुए कहते हैं)। वहाँ "आहंसु" का अर्थ है 'कहते हैं'। "किं पनिमस्स" का अर्थ है कि इस अल्प दोष के कारण क्या कहना चाहिए? क्या इसे अनदेखा या अनसुना नहीं किया जाना चाहिए? "ओरमत्तकस्स" का अर्थ है बहुत ही अल्प या तुच्छ। "अधिसल्लिखतेवायं" का अर्थ है कि यह श्रमण (गौतम) मक्खन को पीसने या कमल के तंतु को आरी से काटने की तरह अत्यधिक संलेख (कठोरता) कर रहा है, अत्यधिक प्रयास कर रहा है। "सिक्खाकामा" का अर्थ है सारिपुत्र और मोग्गल्लान जैसे शिक्षा के इच्छुक भिक्षु, और वे (मोघपुरुष) उनके प्रति असंतोष उत्पन्न करते हैं। उनके मन में ऐसा विचार आता है: 'यदि वे कहें कि यह अल्प है, भगवन इसे हटा दें, तो क्या शास्ता इसे नहीं हटाएंगे? लेकिन ऐसा न कहकर, वे भगवान को घेरकर बैठते हैं और कहते हैं- ऐसा ही है भगवन, साधु भगवन, भगवन आप प्रज्ञप्त करें और इस प्रकार वे और भी अधिक उत्साह प्राप्त करते हैं।' इसलिए वे उनमें असंतोष उत्पन्न करते हैं।


Tesanti tesaṃ ekaccānaṃ moghapurisānaṃ. Tanti taṃ appamattakaṃ pahātabbaṃ. Thūlo kaliṅgaroti gale baddhaṃ mahākaṭṭhaṃ viya hoti. Laṭukikā sakuṇikāti cātakasakuṇikā. Sā kira ravasataṃ ravitvā naccasataṃ naccitvā sakiṃ gocaraṃ gaṇhāti. Ākāsato bhūmiyaṃ patiṭṭhitaṃ pana naṃ disvā vacchapālakādayo kīḷanatthaṃ pūtilatāya bandhanti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Āgametīti upeti. Tañhi tassāti taṃ pūtilatābandhanaṃ tassā appasarīratāya ceva appathāmatāya ca balavabandhanaṃ nāma, mahantaṃ nāḷikerarajju viya ducchijjaṃ hoti. Tesanti tesaṃ moghapurisānaṃ saddhāmandatāya ca paññāmandatāya ca balavaṃ bandhanaṃ nāma, dukkaṭavatthumattakampi mahantaṃ pārājikavatthu viya duppajahaṃ hoti.

"तेसं" का अर्थ है उन कुछ मोघपुरुषों के लिए। "तं" का अर्थ है वह अल्प त्याज्य दोष। "थूलो कलिङ्गरो" का अर्थ है गले में बँधे हुए एक बड़े लट्ठे के समान। "लतुकिका सकुणिका" का अर्थ है बटेर पक्षी (चातक)। वह सौ बार चहचहाकर और सौ बार नाचकर एक बार भोजन ग्रहण करती है। आकाश से भूमि पर उतरी हुई उसे देखकर चरवाहे आदि खेलने के लिए उसे 'पूतिलता' (एक प्रकार की बेल) से बाँध देते हैं। इसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "आगमेति" का अर्थ है पास आना। "तञ्हि तस्स" का अर्थ है कि वह पूतिलता का बंधन उस पक्षी के छोटे शरीर और कम शक्ति के कारण एक शक्तिशाली बंधन बन जाता है, जो नारियल की बड़ी रस्सी की तरह कठिनता से टूटने वाला होता है। "तेसं" का अर्थ है उन मोघपुरुषों के लिए, श्रद्धा और प्रज्ञा की मंदता के कारण वह एक शक्तिशाली बंधन बन जाता है; उनके लिए एक साधारण दुष्कृत (दुक्कट) दोष भी पाराजिक दोष की तरह त्यागने में अत्यंत कठिन हो जाता है।


151. Sukkapakkhe pahātabbassāti kiṃ imassa appamattakassa pahātabbassa hetu bhagavatā vattabbaṃ atthi, yassa no bhagavā pahānamāha. Nanu evaṃ bhagavato adhippāyaṃ ñatvāpi pahātabbamevāti attho. Appossukkāti anussukkā. Pannalomāti patitalomā, na tassa pahātabbabhayena uddhaggalomā. Paradattavuttāti parehi dinnavuttino, parato laddhena yāpentāti attho. Migabhūtena cetasā viharantīti apaccāsīsanapakkhe ṭhitā hutvā viharanti. Migo hi pahāraṃ labhitvā manussāvāsaṃ gantvā bhesajjaṃ vā vaṇatelaṃ vā labhissāmīti ajjhāsayaṃ akatvā pahāraṃ labhitvāva agāmakaṃ araññaṃ pavisitvā pahaṭaṭṭhānaṃ heṭṭhā katvā nipatitvā phāsubhūtakāle uṭṭhāya gacchati. Evaṃ migā apaccāsīsanapakkhe ṭhitā. Idaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘migabhūtena cetasā viharantī’’ti. Tañhi tassāti taṃ varattabandhanaṃ tassa hatthināgassa mahāsarīratāya ceva mahāthāmatāya ca dubbalabandhanaṃ nāma. Pūtilatā viya suchijjaṃ hoti. Tesaṃ tanti tesaṃ taṃ kulaputtānaṃ saddhāmahantatāya ca paññāmahantatāya ca mahantaṃ pārājikavatthupi dukkaṭavatthumattakaṃ viya suppajahaṃ hoti.

151. "सुक्कपक्खे पहातब्बस्स" का अर्थ है कि इस अल्प त्याज्य दोष के लिए भगवान द्वारा क्या कहा जाना चाहिए, जिसके त्याग के लिए भगवान ने कहा है। क्या भगवान के अभिप्राय को जानकर भी इसे त्याग नहीं देना चाहिए? यही अर्थ है। "अप्पोस्सुक्का" का अर्थ है उत्साहहीन या चिंतामुक्त। "पन्नलोमा" का अर्थ है गिरे हुए रोमों वाले (शांत), उस त्याग के भय से उनके रोम खड़े नहीं होते। "परदत्तवुत्ता" का अर्थ है दूसरों द्वारा दिए गए पर जीवित रहने वाले, दूसरों से प्राप्त वस्तुओं से निर्वाह करने वाले। "मिगभूतेन चेतसा विहरन्ति" का अर्थ है कि वे बिना किसी अपेक्षा के रहते हैं। जैसे एक मृग प्रहार सहने के बाद मनुष्यों के आवास में जाकर दवा या तेल पाने की इच्छा न करते हुए, प्रहार सहकर ही निर्जन वन में चला जाता है और घायल स्थान को नीचे करके लेट जाता है, और स्वस्थ होने पर उठकर चला जाता है। इस प्रकार मृग बिना किसी अपेक्षा के रहते हैं। इसी के संदर्भ में कहा गया है 'मृग के समान चित्त से विहार करते हैं'। "तञ्हि तस्स" का अर्थ है कि वह चमड़े का बंधन उस महाकाय हाथी के विशाल शरीर और महान शक्ति के कारण एक दुर्बल बंधन बन जाता है। वह पूतिलता की तरह आसानी से टूट जाता है। "तेसं तं" का अर्थ है उन कुलपुत्रों के लिए, महान श्रद्धा और महान प्रज्ञा के कारण एक बड़ा पाराजिक दोष भी साधारण दुष्कृत दोष की तरह आसानी से त्यागने योग्य हो जाता है।


152. Daliddoti dāliddiyena samannāgato. Assakoti nissako. Anāḷhiyoti anaḍḍho. Agārakanti khuddakagehaṃ. Oluggavilugganti yassa gehayaṭṭhiyo piṭṭhivaṃsato muccitvā maṇḍale laggā, maṇḍalato muccitvā bhūmiyaṃ laggā. Kākātidāyinti yattha kiñcideva bhuñjissāmāti anto nisinnakāle visuṃ dvārakiccaṃ nāma natthi, tato tato kākā pavisitvā parivārenti. Sūrakākā hi palāyanakāle ca yathāsammukhaṭṭhāneneva nikkhamitvā palāyanti. Naparamarūpanti na puññavantānaṃ gehaṃ viya uttamarūpaṃ. Khaṭopikāti vilīvamañcako. Oluggaviluggāti oṇatuṇṇatā. Dhaññasamavāpakanti dhaññañca samavāpakañca. Tattha dhaññaṃ nāma kudrūsako. Samavāpakanti lābubījakumbhaṇḍabījakādi bījajātaṃ. Naparamarūpanti yathā puññavantānaṃ gandhasālibījādi parisuddhaṃ bījaṃ, na evarūpaṃ. Jāyikāti kapaṇajāyā. Naparamarūpāti pacchisīsā lambatthanī mahodarā pisācā viya bībhacchā. Sāmaññanti samaṇabhāvo. So vatassaṃ, yohanti so vatāhaṃ puriso nāma assaṃ, yo kesamassuṃ ohāretvā pabbajeyyanti.

152. "दलिद्दो" का अर्थ है दरिद्रता से युक्त। "अस्सको" का अर्थ है धनहीन। "अनाळ्हियो" का अर्थ है जो समृद्ध न हो। "अगारकं" का अर्थ है छोटा घर। "ओल्रुग्गविलुग्गं" का अर्थ है जिसके घर की कड़ियाँ छत की बल्ली से छूटकर नीचे लटक गई हों और ज़मीन तक पहुँच गई हों। "काकातिदायिं" का अर्थ है जहाँ 'हम कुछ खाएंगे' ऐसा सोचकर भीतर बैठने पर कौवों के लिए किसी विशेष द्वार की आवश्यकता नहीं होती, वे कहीं से भी भीतर घुसकर घेर लेते हैं। साहसी कौवे भागते समय भी सामने जो भी जगह मिले वहीं से निकलकर भाग जाते हैं। "नपरमरूपं" का अर्थ है पुण्यवानों के घर की तरह उत्तम रूप वाला नहीं। "खटोपिका" का अर्थ है बाँस की खपच्चियों से बनी खाट। "ओल्रुग्गविलुग्गा" का अर्थ है ऊपर-नीचे झुकी हुई। "धञ्ञसमवापकं" का अर्थ है अनाज और बोए गए बीजों वाला खेत। वहाँ "धञ्ञ" का अर्थ है कोदो (millet)। "समवापकं" का अर्थ है लौकी, कुम्हड़ा आदि के बीजों का समूह। "नपरमरूपं" का अर्थ है जैसे पुण्यवानों के पास सुगंधित शालि चावल आदि के शुद्ध बीज होते हैं, वैसा बीज नहीं। "जायिका" का अर्थ है दरिद्र पत्नी। "नपरमरूपा" का अर्थ है जिसके सिर पर टोकरी हो, स्तन लटके हुए हों, बड़ा पेट हो और जो पिशाचिनी की तरह वीभत्स हो। "सामञ्ञं" का अर्थ है श्रमण भाव। "सो वतस्सं, योहं" का अर्थ है कि वह मैं निश्चित रूप से एक (सच्चा) पुरुष होऊँगा, जो केश और दाढ़ी मुँड़ाकर प्रव्रजित हो जाऊँ।


So na sakkuṇeyyāti so evaṃ cintetvāpi gehaṃ gantvā – ‘‘pabbajjā nāma lābhagarukā dukkarā durāsadā, sattapi aṭṭhapi gāme piṇḍāya caritvā yathādhoteneva pattena āgantabbampi hoti, evaṃ yāpetuṃ asakkontassa me puna āgatassa vasanaṭṭhānaṃ icchitabbaṃ, tiṇavallidabbasambhārā nāma dussamodhāniyā, kinti karomī’’ti vīmaṃsati. Athassa taṃ agārakaṃ vejayantapāsādo viya upaṭṭhāti. Athassa khaṭopikaṃ oloketvā – ‘‘mayi gate imaṃ visaṅkharitvā uddhanālātaṃ karissanti, puna aṭṭanipādavilīvādīni laddhabbāni honti, kinti karissāmī’’ti cinteti. Athassa sā sirisayanaṃ viya upaṭṭhāti. Tato dhaññakumbhiṃ oloketvā – ‘‘mayi gate ayaṃ gharaṇī imaṃ dhaññaṃ tena tena saddhiṃ bhuñjissati. Puna āgatena jīvitavutti nāma laddhabbā hoti, kinti karissāmī’’ti cinteti. Athassa sā aḍḍhateḷasāni koṭṭhāgārasatāni viya upaṭṭhāti. Tato mātugāmaṃ oloketvā – ‘‘mayi gate imaṃ hatthigopako vā assagopako vā yo koci palobhessati, puna āgatena bhattapācikā nāma laddhabbā hoti, kinti karissāmī’’ti cinteti. Athassa sā rūpinī devī viya upaṭṭhāti. Idaṃ sandhāya ‘‘so na sakkuṇeyyā’’tiādi vuttaṃ.

"वह समर्थ नहीं हो सका" - वह इस प्रकार सोचकर घर गया - "प्रव्रज्या (संन्यास) लाभ को महत्व देने वाली, कठिन और दुष्कर है। सात या आठ गाँवों में भिक्षा के लिए घूमकर धुले हुए पात्र के साथ ही वापस आना पड़ता है। इस प्रकार जीवन यापन करने में असमर्थ मेरे लिए पुनः वापस आने पर रहने के स्थान की आवश्यकता होगी। घास, लता और लकड़ी जैसी निर्माण सामग्री जुटाना कठिन है, मैं क्या करूँ?" इस प्रकार वह विचार करता है। तब उसे वह छोटा घर वैजयंत प्रासाद के समान प्रतीत होता है। फिर वह अपनी खटोली (बाँस की खाट) को देखकर सोचता है - "मेरे जाने पर वे इसे तोड़कर चूल्हे की लकड़ी बना लेंगे। पुनः आने पर मुझे पाद-पीठ और रस्सियाँ आदि प्राप्त करनी होंगी, मैं क्या करूँ?" तब वह उसे श्रेष्ठ शय्या के समान प्रतीत होती है। फिर वह अनाज के घड़े को देखकर सोचता है - "मेरे जाने पर यह घरवाली इस अनाज को अन्य पुरुषों के साथ मिलकर खा जाएगी। पुनः आने पर मुझे आजीविका के साधन प्राप्त करने होंगे, मैं क्या करूँ?" तब वह अनाज का घड़ा उसे साढ़े बारह सौ कोष्ठागारों (अन्न भंडारों) के समान प्रतीत होता है। फिर वह अपनी पत्नी को देखकर सोचता है - "मेरे जाने पर इसे हाथीवान या घुड़सवार या कोई भी फुसला ले जाएगा। पुनः आने पर मुझे भोजन पकाने वाली की आवश्यकता होगी, मैं क्या करूँ?" तब वह स्त्री उसे रूपवती देवी के समान प्रतीत होती है। इसी संदर्भ में "वह समर्थ नहीं हो सका" आदि कहा गया है।


153. Nikkhagaṇānanti suvaṇṇanikkhasatānaṃ. Cayoti santānato katasannicayo. Dhaññagaṇānanti dhaññasakaṭasatānaṃ.

153. 'निक्खगणानं' का अर्थ है स्वर्ण के सैकड़ों निष्क। 'चयो' का अर्थ है निरंतर संचित किया गया ढेर। 'धञ्ञगणानं' का अर्थ है अनाज की सैकड़ों गाड़ियाँ।


154. Cattārome, udāyi, puggalāti idha kiṃ dasseti? Heṭṭhā ‘‘te tañceva pajahanti, te tañceva nappajahantī’’ti pajahanakā ca appajahanakā ca rāsivasena dassitā, na pāṭiyekkaṃ vibhattā. Idāni yathā nāma dabbasambhāratthaṃ gato puriso paṭipāṭiyā rukkhe chinditvā puna nivattitvā vaṅkañca pahāya kamme upanetabbayuttakameva gaṇhāti, evameva appajahanake chaḍḍetvā abbohārike katvā pajahanakapuggalā cattāro hontīti dassetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi.

154. "हे उदायी! ये चार पुद्गल हैं" - यहाँ क्या दर्शाया गया है? नीचे (पहले) "वे उसे छोड़ देते हैं, वे उसे नहीं छोड़ते" इस प्रकार छोड़ने वालों और न छोड़ने वालों को समूहों के रूप में दिखाया गया था, अलग-अलग विभाजित नहीं किया गया था। अब, जैसे कोई पुरुष निर्माण सामग्री के लिए जंगल गया हो और क्रम से पेड़ों को काटकर, फिर लौटकर टेढ़े-मेढ़े को छोड़कर केवल कार्य के योग्य लकड़ी को ही ग्रहण करता है, उसी प्रकार न छोड़ने वालों को छोड़कर और उन्हें नगण्य मानकर, छोड़ने वाले पुद्गल चार होते हैं - यह दर्शाने के लिए भगवान ने यह देशना आरम्भ की।


Upadhipahānāyāti khandhupadhikilesupadhiabhisaṅkhārupadhikāmaguṇūpadhīti imesaṃ upadhīnaṃ pahānāya. Upadhipaṭisaṃyuttāti upadhianudhāvanakā. Sarasaṅkappāti ettha saranti dhāvantīti sarā. Saṅkappentīti saṅkappā. Padadvayenapi vitakkāyeva vuttā. Samudācarantīti abhibhavanti ajjhottharitvā vattanti. Saṃyuttoti kilesehi saṃyutto. Indriyavemattatāti indriyanānattatā. Kadāci karahacīti bahukālaṃ vītivattetvā. Satisammosāti satisammosena. Nipātoti ayokaṭāhamhi patanaṃ. Ettāvatā ‘‘nappajahati, pajahati, khippaṃ pajahatī’’ti tayo rāsayo dassitā. Tesu cattāro janā nappajahanti nāma, cattāro pajahanti nāma, cattāro khippaṃ pajahanti nāma.

'उपधिपहानाय' का अर्थ है - स्कन्धोपधि, क्लेशोपधि, अभिसंस्कारोपधि और कामगुणोपधि - इन उपधियों के त्याग के लिए। 'उपधिपटिसंयुत्ता' का अर्थ है उपधियों के पीछे भागने वाले (वितर्क)। 'सरसंकप्पा' में 'सरन्ति' का अर्थ है दौड़ना, इसलिए 'सरा' (दौड़ने वाले)। 'संकप्पेन्ति' का अर्थ है संकल्प करना, इसलिए 'संकप्पा'। इन दोनों पदों से भगवान ने वितर्कों को ही कहा है। 'समुदाचरन्ति' का अर्थ है अभिभूत करना, दबाकर प्रवृत्त होना। 'संयुत्तो' का अर्थ है क्लेशों से युक्त। 'इन्द्रियवेमत्तता' का अर्थ है इन्द्रियों की भिन्नता। 'कदाचि करहचि' का अर्थ है बहुत समय बीत जाने पर। 'सतिसम्मोसा' का अर्थ है स्मृति की विस्मृति से। 'निपातो' का अर्थ है लोहे के कड़ाहे में गिरने वाली पानी की बूँद। इतने से "नहीं छोड़ता, छोड़ता है, शीघ्र छोड़ता है" - ये तीन समूह दर्शाए गए हैं। उनमें चार व्यक्ति 'नहीं छोड़ने वाले' कहलाते हैं, चार 'छोड़ने वाले' कहलाते हैं और चार 'शीघ्र छोड़ने वाले' कहलाते हैं।


Tattha puthujjano sotāpanno sakadāgāmī anāgāmīti ime cattāro janā nappajahanti nāma. Puthujjanādayo tāva mā pajahantu, anāgāmī kathaṃ na pajahatīti? Sopi hi yāvadevassa bhavalobho atthi, tāva ahosukhaṃ ahosukhanti abhinandati. Tasmā nappajahati nāma. Eteyeva pana cattāro janā pajahanti nāma. Sotāpannādayo tāva pajahantu, puthujjano kathaṃ pajahatīti? Āraddhavipassako hi satisammosena sahasā kilese uppanne ‘‘mādisassa nāma bhikkhuno kileso uppanno’’ti saṃvegaṃ katvā vīriyaṃ paggayha vipassanaṃ vaḍḍhetvā maggena kilese samugghāteti. Iti so pajahati nāma. Teyeva cattāro khippaṃ pajahanti nāma. Tattha imasmiṃ sutte, mahāhatthipadopame (ma. ni. 1.288 ādayo), indriyabhāvaneti (ma. ni. 3.453 ādayo) imesu suttesu kiñcāpi tatiyavāro gahito, pañho pana dutiyavāreneva kathitoti veditabbo.

वहाँ पृथग्जन, स्रोतआपन्न, सकृदागामी और अनागामी - ये चार व्यक्ति 'नहीं छोड़ने वाले' कहलाते हैं। पृथग्जन आदि भले ही न छोड़ें, पर अनागामी क्यों नहीं छोड़ता? क्योंकि जब तक उसमें भव-लोभ (अस्तित्व के प्रति तृष्णा) है, तब तक वह "अहो सुख! अहो सुख!" कहकर अभिनन्दन करता है। इसलिए वह 'नहीं छोड़ने वाला' कहलाता है। फिर यही चार व्यक्ति 'छोड़ने वाले' कहलाते हैं। स्रोतआपन्न आदि भले ही छोड़ें, पर पृथग्जन कैसे छोड़ता है? विपश्यना में लगा हुआ पृथग्जन स्मृति की विस्मृति के कारण अचानक क्लेश उत्पन्न होने पर "मुझ जैसे भिक्षु को क्लेश उत्पन्न हुआ" - ऐसा संवेग (वैराग्य) उत्पन्न कर, वीर्य (प्रयत्न) बढ़ाकर और विपश्यना को विकसित कर मार्ग के द्वारा क्लेशों का समूल नाश कर देता है। इस प्रकार वह 'छोड़ने वाला' कहलाता है। वे ही चार 'शीघ्र छोड़ने वाले' कहलाते हैं। वहाँ इस सूत्र में, महाहत्थिपदोपम सूत्र में और इन्द्रियभावना सूत्र में यद्यपि तीसरा वार (विकल्प) लिया गया है, तथापि प्रश्न का उत्तर दूसरे वार (छोड़ने वाले) के द्वारा ही दिया गया है - ऐसा समझना चाहिए।


Upadhi dukkhassa mūlanti ettha pañca khandhā upadhi nāma. Taṃ dukkhassa mūlanti iti viditvā kilesupadhinā nirupadhi hoti, niggahaṇo nitaṇhoti attho. Upadhisaṅkhaye vimuttoti taṇhakkhaye nibbāne ārammaṇato vimutto.

'उपधि दुःख का मूल है' - यहाँ पाँच स्कन्ध 'उपधि' कहलाते हैं। वह दुःख का मूल है - ऐसा जानकर क्लेशोपधि के अभाव से वह 'निरुपधि' (उपधि-रहित) होता है, अर्थात् वह आसक्ति-रहित और तृष्णा-रहित होता है। 'उपधिसंखये विमुत्तो' का अर्थ है तृष्णा के क्षय रूप निर्वाण में आलम्बन के द्वारा मुक्त होना।


155. Evaṃ cattāro puggale vitthāretvā idāni ye pajahanti, te ‘‘ime nāma ettake kilese pajahanti’’. Ye nappajahanti, tepi ‘‘ime nāma ettake kilese nappajahantī’’ti dassetuṃ pañca kho ime udāyi kāmaguṇātiādimāha. Tattha miḷhasukhanti asucisukhaṃ. Anariyasukhanti anariyehi sevitasukhaṃ. Bhāyitabbanti etassa sukhassa paṭilābhatopi vipākatopi bhāyitabbaṃ. Nekkhammasukhanti kāmato nikkhantasukhaṃ. Pavivekasukhanti gaṇatopi kilesatopi pavivittasukhaṃ. Upasamasukhanti rāgādivūpasamatthāya sukhaṃ. Sambodhasukhanti maggasaṅkhātassa sambodhassa nibbattanatthāya sukhaṃ. Na bhāyitabbanti etassa sukhassa paṭilābhatopi vipākatopi na bhāyitabbaṃ, bhāvetabbamevetaṃ.

155. इस प्रकार चार पुद्गलों का विस्तार कर, अब जो छोड़ते हैं वे "इतने क्लेशों को छोड़ते हैं" और जो नहीं छोड़ते वे "इतने क्लेशों को नहीं छोड़ते" - यह दर्शाने के लिए "हे उदायी! ये पाँच कामगुण हैं" आदि कहा गया है। वहाँ 'मिळ्हसुखं' का अर्थ है अशुचि (अपवित्र) सुख। 'अनरियसुखं' का अर्थ है अनार्यों (पृथग्जनों) द्वारा सेवित सुख। 'भायितब्बं' का अर्थ है इस सुख की प्राप्ति से और इसके विपाक (परिणाम) से भी डरना चाहिए। 'नेक्खम्मसुखं' का अर्थ है काम से निकलकर प्राप्त होने वाला (ध्यान का) सुख। 'पविवेखसुखं' का अर्थ है समूह और क्लेशों से विलग होने वाला सुख। 'उपसमसुखं' का अर्थ है राग आदि के उपशमन के लिए प्रवृत्त सुख। 'सम्बोधसुखं' का अर्थ है मार्ग संज्ञक सम्बोधि की उत्पत्ति के लिए प्रवृत्त सुख। 'न भायितब्बं' का अर्थ है इस सुख की प्राप्ति से और इसके विपाक से डरना नहीं चाहिए, बल्कि इसका अभ्यास (भावन) ही करना चाहिए।


156. Iñjitasmiṃ vadāmīti iñjanaṃ calanaṃ phandananti vadāmi. Kiñca tattha iñjitasminti kiñca tattha iñjitaṃ. Idaṃ tattha iñjitasminti ye ete aniruddhā vitakkavicārā, idaṃ tattha iñjitaṃ. Dutiyatatiyajjhānesupi eseva nayo. Aniñjitasmiṃ vadāmīti idaṃ catutthajjhānaṃ aniñjanaṃ acalanaṃ nipphandananti vadāmi.

156. ‘इञ्जितस्मिं वदामि’ (मैं चंचलता के विषय में कहता हूँ) का अर्थ है कि मैं इसे हिलना (चलन) और कांपना (फन्दन) कहता हूँ। वहाँ ‘इञ्जित’ क्या है? वहाँ जो ये अनिरुद्ध (अशांत) वितर्क और विचार हैं, वही वहाँ ‘इञ्जित’ (चंचलता) है। द्वितीय और तृतीय ध्यान में भी यही विधि समझनी चाहिए। ‘अनिञ्जितस्मिं वदामि’ का अर्थ है कि मैं इस चतुर्थ ध्यान को अचंचल, अचल और निष्पंद कहता हूँ।


Analanti vadāmīti akattabbaālayanti vadāmi, taṇhālayo ettha na uppādetabboti dasseti. Atha vā analaṃ apariyattaṃ, na ettāvatā alametanti sanniṭṭhānaṃ kātabbanti vadāmi. Nevasaññānāsaññāyatanassāpīti evarūpāyapi santāya samāpattiyā pahānameva vadāmi. Aṇuṃ vā thūlaṃ vāti khuddakaṃ vā mahantaṃ vā appasāvajjaṃ vā mahāsāvajjaṃ vā. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Desanā pana neyyapuggalassa vasena arahattanikūṭeneva niṭṭhāpitāti.

‘अनलं वदामि’ का अर्थ है कि मैं कहता हूँ कि आसक्ति (आलय) नहीं करनी चाहिए; यह दर्शाता है कि यहाँ तृष्णा रूपी आसक्ति उत्पन्न नहीं करनी चाहिए। अथवा, ‘अनलं’ का अर्थ अपर्याप्त है, अर्थात् यह निश्चय नहीं करना चाहिए कि ‘इतने मात्र से ही पर्याप्त है’। वास्तव में, ‘नेवसञ्ञानासञ्ञायतन’ जैसी शांत समापत्ति के विषय में भी मैं प्रहाण (त्याग) की ही बात कहता हूँ। ‘अणुं वा थूलं वा’ का अर्थ है छोटा या बड़ा, अथवा अल्प दोष वाला या महा दोष वाला। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है। यह देशना नेय पुद्गल के वश से अर्हत्व को शिखर पर रखते हुए समाप्त की गई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Laṭukikopamasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

लटुकिकोपम सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


7. Cātumasuttavaṇṇanā

7. चातुम सुत्त का वर्णन।


157. Evaṃ me sutanti cātumasuttaṃ. Tattha cātumāyanti evaṃnāmake gāme. Pañcamattāni bhikkhusatānīti adhunā pabbajitānaṃ bhikkhūnaṃ pañca satāni. Therā kira cintesuṃ – ‘‘ime kulaputtā dasabalaṃ adisvāva pabbajitā, etesaṃ bhagavantaṃ dassessāma, bhagavato santike dhammaṃ sutvā attano attano yathāupanissayena patiṭṭhahissantī’’ti. Tasmā te bhikkhū gahetvā āgatā. Paṭisammodamānāti ‘‘kaccāvuso, khamanīya’’ntiādiṃ paṭisanthārakathaṃ kurumānā. Senāsanāni paññāpayamānāti attano attano ācariyupajjhāyānaṃ vasanaṭṭhānāni pucchitvā dvāravātapānāni vivaritvā mañcapīṭhakaṭasārakādīni nīharitvā papphoṭetvā yathāṭṭhāne saṇṭhāpayamānā. Pattacīvarāni paṭisāmayamānāti, bhante, idaṃ me pattaṃ ṭhapetha, idaṃ cīvaraṃ, idaṃ thālakaṃ, idaṃ udakatumbaṃ, imaṃ kattarayaṭṭhinti evaṃ samaṇaparikkhāre saṅgopayamānā.

157. ‘एवं मे सुतं’ आदि चातुम सुत्त है। वहाँ ‘चातुमायं’ का अर्थ है चातुम नामक गाँव में। ‘पञ्चमत्तानि भिक्खुसतानि’ का अर्थ है हाल ही में प्रव्रजित पाँच सौ भिक्षु। कहा जाता है कि स्थविरों (सारिपुत्र और मोग्गल्लान) ने सोचा—'ये कुलपुत्र दशबल (बुद्ध) को देखे बिना ही प्रव्रजित हुए हैं, हम इन्हें भगवान के दर्शन कराएंगे, भगवान के पास धर्म सुनकर वे अपने-अपने उपनिषय (संस्कार) के अनुसार शासन में प्रतिष्ठित होंगे।' इसलिए वे उन भिक्षुओं को लेकर आए। ‘पटिसम्मोदमाना’ का अर्थ है 'हे आयुष्मान, क्या सब ठीक है (खमनीयं)?' आदि कुशल-क्षेम की बातें करते हुए। ‘सेनासनानि पञ्ञापयमाना’ का अर्थ है अपने-अपने आचार्यों और उपाध्यायों के निवास स्थान के बारे में पूछकर, द्वार और खिड़कियाँ खोलकर, मंच, पीठ, चटाई आदि निकालकर और झाड़-पोंछकर उन्हें यथास्थान व्यवस्थित करते हुए। ‘पत्तचीवरानि पटिसामयमाना’ का अर्थ है 'भन्ते, मेरा यह पात्र रख दें, यह चीवर, यह प्याला, यह जल-पात्र, यह लाठी रख दें'—इस प्रकार श्रमण-परिष्कारों को सुरक्षित रखते हुए।


Uccāsaddā mahāsaddāti uddhaṃ uggatattā uccaṃ, patthaṭattā mahantaṃ avinibbhogasaddaṃ karontā. Kevaṭṭā maññe macchavilopeti kevaṭṭānaṃ macchapacchiṭhapitaṭṭhāne mahājano sannipatitvā – ‘‘idha aññaṃ ekaṃ macchaṃ dehi, ekaṃ macchaphālaṃ dehi, etassa te mahā dinno, mayhaṃ khuddako’’ti evaṃ uccāsaddaṃ mahāsaddaṃ karonti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Macchagahaṇatthaṃ jāle pakkhittepi tasmiṃ ṭhāne kevaṭṭā ceva aññe ca ‘‘paviṭṭho na paviṭṭho, gahito na gahito’’ti mahāsaddaṃ karonti. Tampi sandhāyetaṃ vuttaṃ. Paṇāmemīti nīharāmi. Na vo mama santike vatthabbanti tumhe mādisassa buddhassa vasanaṭṭhānaṃ āgantvā evaṃ mahāsaddaṃ karotha, attano dhammatāya vasantā kiṃ nāma sāruppaṃ karissatha, tumhādisānaṃ mama santike vasanakiccaṃ natthīti dīpeti. Tesu ekabhikkhupi ‘‘bhagavā tumhe mahāsaddamattakena amhe paṇāmethā’’ti vā aññaṃ vā kiñci vattuṃ nāsakkhi, sabbe bhagavato vacanaṃ sampaṭicchantā ‘‘evaṃ, bhante,’’ti vatvā nikkhamiṃsu. Evaṃ pana tesaṃ ahosi ‘‘mayaṃ satthāraṃ passissāma, dhammakathaṃ sossāma, satthu santike vasissāmāti āgatā. Evarūpassa pana garuno satthu santikaṃ āgantvā mahāsaddaṃ karimhā, amhākameva dosoyaṃ, paṇāmitamhā, na no laddhaṃ bhagavato santike vatthuṃ, na suvaṇṇavaṇṇasarīraṃ oloketuṃ, na madhurassarena dhammaṃ sotu’’nti. Te balavadomanassajātā hutvā pakkamiṃsu.

‘उच्चासद्दा महासद्दा’ का अर्थ है ऊपर उठने के कारण ऊँची और फैलने के कारण महान, ऐसी ध्वनि करना जिसे अलग-अलग न पहचाना जा सके। ‘केवट्टा मञ्ञे मच्छविलोपे’ का अर्थ है जैसे मछुआरों द्वारा मछली की टोकरी रखने के स्थान पर बहुत से लोग इकट्ठा होकर—'यहाँ मुझे एक और मछली दो, मुझे मछली का एक टुकड़ा दो, तुमने उसे बहुत दी, मुझे कम दी'—इस प्रकार ऊँची और महान ध्वनि करते हैं। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। मछली पकड़ने के लिए जाल फेंकने पर भी उस स्थान पर मछुआरे और अन्य लोग 'मछली घुसी या नहीं घुसी, पकड़ी गई या नहीं पकड़ी गई'—ऐसी महान ध्वनि करते हैं। उसी के संदर्भ में भी यह कहा गया है। ‘पणामेमि’ का अर्थ है मैं निकालता हूँ (निष्कासित करता हूँ)। ‘न वो mama सन्तिके वत्तब्बं’ का अर्थ है कि तुम मुझ जैसे बुद्ध के निवास स्थान पर आकर ऐसी महान ध्वनि करते हो, अपने स्वभाव से रहते हुए तुम क्या उचित आचरण करोगे? तुम जैसों का मेरे पास रहने का कोई प्रयोजन नहीं है—यह दर्शाता है। उनमें से एक भी भिक्षु यह कहने में समर्थ नहीं हुआ कि 'भगवान, आप हमें केवल महान ध्वनि के कारण निकाल रहे हैं' या कुछ और; सभी ने भगवान के वचनों को स्वीकार किया और 'एवं भन्ते' कहकर निकल गए। उनके मन में ऐसा विचार आया—'हम शास्ता के दर्शन करेंगे, धर्म-कथा सुनेंगे, शास्ता के पास रहेंगे—यह सोचकर आए थे। लेकिन ऐसे गुरु शास्ता के पास आकर हमने महान ध्वनि की, यह हमारा ही दोष है, हमें निकाल दिया गया है, हमें भगवान के पास रहने का अवसर नहीं मिला, न ही सुवर्ण वर्ण वाले शरीर को देखने का और न ही मधुर स्वर में धर्म सुनने का।' वे अत्यंत दुखी होकर चले गए।


158. Tenupasaṅkamiṃsūti te kira sakyā āgamanasamayepi te bhikkhū tattheva nisinnā passiṃsu. Atha nesaṃ etadahosi – ‘‘kiṃ nu kho ete bhikkhū pavisitvāva paṭinivattā, jānissāma taṃ kāraṇa’’nti cintetvā yena te bhikkhū tenupasaṅkamiṃsu. Handāti vavassaggatthe nipāto. Kahaṃ pana tumheti tumhe idāneva āgantvā kahaṃ gacchatha, kiṃ tumhākaṃ koci upaddavo, udāhu dasabalassāti? Tesaṃ pana bhikkhūnaṃ, – ‘‘āvuso, mayaṃ bhagavantaṃ dassanāya āgatā, diṭṭho no bhagavā, idāni attano vasanaṭṭhānaṃ gacchāmā’’ti kiñcāpi evaṃ vacanaparihāro atthi, evarūpaṃ pana lesakappaṃ akatvā yathābhūtameva ārocetvā bhagavatā kho, āvuso, bhikkhusaṅgho paṇāmitoti āhaṃsu. Te pana rājāno sāsane dhuravahā, tasmā cintesuṃ – ‘‘dvīhi aggasāvakehi saddhiṃ pañcasu bhikkhusatesu gacchantesu bhagavato pādamūlaṃ vigacchissati, imesaṃ nivattanākāraṃ karissāmā’’ti. Evaṃ cintetvā tena hāyasmantotiādimāhaṃsu. Tesupi bhikkhūsu ‘‘mayaṃ mahāsaddamattakena paṇāmitā, na mayaṃ jīvituṃ asakkontā pabbajitā’’ti ekabhikkhupi paṭippharito nāma nāhosi, sabbe pana samakaṃyeva, ‘‘evamāvuso,’’ti sampaṭicchiṃsu.

158. ‘तेनुपसङ्कमिंसु’ का अर्थ है कि उन शाक्यों ने उनके आने के समय भी उन भिक्षुओं को वहीं बैठे देखा। तब उन्हें यह विचार आया—'ये भिक्षु प्रवेश करके ही वापस क्यों लौट आए, हम इसका कारण जानेंगे'—ऐसा सोचकर वे जहाँ वे भिक्षु थे, वहाँ गए। ‘हन्द’ एक निपात है जो निश्चय के अर्थ में प्रयुक्त होता है। ‘कहं पन तुम्हे’ का अर्थ है कि आप अभी आकर कहाँ जा रहे हैं, क्या आपको कोई कष्ट है या दशबल (बुद्ध) को? उन भिक्षुओं ने यद्यपि ऐसा उत्तर दिया—'आयुष्मान, हम भगवान के दर्शन के लिए आए थे, भगवान के दर्शन हो गए, अब अपने निवास स्थान जा रहे हैं', फिर भी उन्होंने इस प्रकार का बहाना न बनाकर वास्तविकता ही बताई कि 'आयुष्मान, भगवान ने भिक्षु-संघ को निकाल दिया है।' वे राजा शासन के भार को वहन करने वाले थे, इसलिए उन्होंने सोचा—'दो अग्रश्रावकों के साथ पाँच सौ भिक्षुओं के चले जाने पर भगवान का सान्निध्य सूना हो जाएगा, हम इनके लौटने का उपाय करेंगे।' ऐसा सोचकर उन्होंने 'तेन हायस्मन्तो' आदि कहा। उन भिक्षुओं में से एक भी भिक्षु ऐसा नहीं था जो पलटकर जवाब दे कि 'हमें केवल महान ध्वनि के कारण निकाल दिया गया, हम आजीविका न चला पाने के कारण प्रव्रजित नहीं हुए हैं', बल्कि सभी ने एक साथ स्वीकार किया—'एवं आयुष्मान'।


159. Abhinandatūti bhikkhusaṅghassa āgamanaṃ icchanto abhinandatu. Abhivadatūti etu bhikkhusaṅghoti evaṃ cittaṃ uppādento abhivadatu. Anuggahitoti āmisānuggahena ca dhammānuggahena ca anuggahito. Aññathattanti dasabalassa dassanaṃ na labhāmāti pasādaññathattaṃ bhaveyya. Vipariṇāmoti pasādaññathattena vibbhamantānaṃ vipariṇāmaññathattaṃ bhaveyya. Bījānaṃ taruṇānanti taruṇasassānaṃ. Siyā aññathattanti udakavārakāle udakaṃ alabhantānaṃ milātabhāvena aññathattaṃ bhaveyya, sussitvā milātabhāvaṃ āpajjanena vipariṇāmo bhaveyya. Vacchakassa pana khīrapipāsāya sussanaṃ aññathattaṃ nāma, sussitvā kālakiriyā vipariṇāmo nāma.

159. "अभिनन्दतु" का अर्थ है भिक्षु-संघ के आगमन की इच्छा करते हुए प्रसन्न होना। "अभिबदतु" का अर्थ है "भिक्षु-संघ आए" ऐसा चित्त उत्पन्न करते हुए स्वागत करना। "अनुग्गहितो" का अर्थ है आमिष-अनुग्रह और धम्म-अनुग्रह से अनुगृहीत। "अञ्ञथत्तं" का अर्थ है "हम दशबल के दर्शन नहीं पा रहे हैं" इस प्रकार श्रद्धा का अन्यथाभाव होना। "विपरिणामो" का अर्थ है श्रद्धा के अन्यथाभाव के कारण धर्म छोड़ने वालों का विकृत होना। "बीजानं तरुणानं" का अर्थ है तरुण फसलों का। "सिया अञ्ञथत्तं" का अर्थ है जल देने के समय जल न मिलने पर फसलों का कुम्हला जाने से अन्यथाभाव होना; सूखकर कुम्हला जाने से "विपरिणाम" होता है। बछड़े के लिए दूध की प्यास से सूखना "अञ्ञथत्त" है और सूखकर मर जाना "विपरिणाम" है।


160. Pasādito bhagavāti thero kira tattha nisinnova dibbacakkhunā brahmānaṃ āgataṃ addasa, dibbāya sotadhātuyā ca āyācanasaddaṃ suṇi, cetopariyañāṇena bhagavato pasannabhāvaṃ aññāsi. Tasmā – ‘‘kañci bhikkhuṃ pesetvā pakkosiyamānānaṃ gamanaṃ nāma na phāsukaṃ, yāva satthā na peseti, tāvadeva gamissāmā’’ti maññamāno evamāha. Appossukkoti aññesu kiccesu anussukko hutvā. Diṭṭhadhammasukhavihāranti phalasamāpattivihāraṃ anuyutto maññe bhagavā viharitukāmo, so idāni yathāruciyā viharissatīti evaṃ me ahosīti vadati. Mayampi dānīti mayaṃ paraṃ ovadamānā vihārato nikkaḍḍhitā, kiṃ amhākaṃ parovādena. Idāni mayampi diṭṭhadhammasukhavihāreneva viharissāmāti dīpeti. Thero imasmiṃ ṭhāne viraddho attano bhārabhāvaṃ na aññāsi. Ayañhi bhikkhusaṅgho dvinnampi mahātherānaṃ bhāro, tena naṃ paṭisedhento bhagavā āgamehītiādimāha. Mahāmoggallānatthero pana attano bhārabhāvaṃ aññāsi. Tenassa bhagavā sādhukāraṃ adāsi.

160. "पसादितो भगवा" का अर्थ है कि स्थविर ने वहाँ बैठे हुए ही दिव्य-चक्षु से ब्रह्मा को आते देखा, दिव्य-श्रोत्र धातु से उनकी याचना का शब्द सुना और चेतोपरिय-ज्ञान से भगवान की प्रसन्नता को जाना। इसलिए— "किसी भिक्षु को भेजकर बुलाए जाने पर जाना सुखद नहीं है, जब तक शास्ता स्वयं नहीं भेजते, तभी हम चलेंगे"—ऐसा मानते हुए उन्होंने ऐसा कहा। "अप्पोस्सुक्को" का अर्थ है अन्य कार्यों में उत्साह रहित होना। "दिट्ठधम्मसुखविहारं" का अर्थ है फल-समापत्ति विहार में संलग्न; "मुझे लगा कि भगवान विहार करना चाहते हैं, वे अब अपनी रुचि के अनुसार विहार करेंगे"—ऐसा वे कहते हैं। "मयम्पि दानी" का अर्थ है—हम दूसरों को उपदेश देते हुए विहार से निकाल दिए गए, हमें दूसरों को उपदेश देने से क्या लाभ? अब हम भी दृष्टधर्मसुखविहार में ही रहेंगे—ऐसा वे प्रकट करते हैं। स्थविर यहाँ चूक गए, उन्होंने अपने उत्तरदायित्व को नहीं समझा। वास्तव में यह भिक्षु-संघ दोनों महास्थविरों का उत्तरदायित्व है, इसलिए उन्हें रोकते हुए भगवान ने "आगमेहि" आदि कहा। महामौद्गल्यायन स्थविर ने अपने उत्तरदायित्व को समझा, इसलिए भगवान ने उन्हें साधुवाद दिया।


161. Cattārimāni, bhikkhaveti kasmā ārabhi? Imasmiṃ sāsane cattāri bhayāni. Yo tāni abhīto hoti, so imasmiṃ sāsane patiṭṭhātuṃ sakkoti. Itaro pana na sakkotīti dassetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi. Tattha udakorohanteti udakaṃ orohante puggale. Kumbhīlabhayanti suṃsumārabhayaṃ. Susukābhayanti caṇḍamacchabhayaṃ.

161. "चत्तारिमानि, भिक्खवे" यह उपदेश क्यों आरम्भ किया? इस शासन में चार भय हैं। जो उनसे नहीं डरता, वह इस शासन में प्रतिष्ठित हो सकता है। दूसरा नहीं हो सकता—यह दिखाने के लिए यह देशना आरम्भ की। वहाँ "उदकोरोहन्ते" का अर्थ है जल में उतरने वाले व्यक्ति के विषय में। "कुम्भीलभयं" का अर्थ है मगरमच्छ का भय। "सुसुकाभयं" का अर्थ है हिंसक मछली का भय।


162. Kodhupāyāsassetaṃ adhivacananti yathā hi bāhiraṃ udakaṃ otiṇṇo ūmīsu osīditvā marati, evaṃ imasmiṃ sāsane kodhupāyāse osīditvā vibbhamati. Tasmā kodhupāyāso ‘‘ūmibhaya’’nti vutto.

162. "कोधुपायासस्सेतं अधिवचनं" का अर्थ है कि जैसे बाहरी जल में उतरा हुआ व्यक्ति लहरों में डूबकर मर जाता है, वैसे ही इस शासन में क्रोध और उपायास में डूबकर व्यक्ति धर्म छोड़ देता है। इसलिए क्रोध-उपायास को "ऊमि-भय" कहा गया है।


163. Odarikattassetaṃ adhivacananti yathā hi bāhiraṃ udakaṃ otiṇṇo kumbhīlena khādito marati, evaṃ imasmiṃ sāsane odarikattena khādito vibbhamati. Tasmā odarikattaṃ ‘‘kumbhīlabhaya’’nti vuttaṃ.

163. "ओदरिकत्तस्सेतं अधिवचनं" का अर्थ है कि जैसे बाहरी जल में उतरा हुआ व्यक्ति मगरमच्छ द्वारा खा लिया जाने पर मर जाता है, वैसे ही इस शासन में पेटूपन के कारण नष्ट होकर व्यक्ति धर्म छोड़ देता है। इसलिए उदरिकता को "कुम्भील-भय" कहा गया है।


164. Arakkhiteneva kāyenāti sīsappacālakādikaraṇena arakkhitakāyo hutvā. Arakkhitāya vācāyāti duṭṭhullabhāsanādivasena arakkhitavāco hutvā. Anupaṭṭhitāya satiyāti kāyagatāsatiṃ anupaṭṭhāpetvā. Asaṃvutehīti apihitehi. Pañcannetaṃ kāmaguṇānaṃ adhivacananti yathā hi bāhiraṃ udakaṃ otiṇṇo āvaṭṭe nimujjitvā marati, evaṃ imasmiṃ sāsane pabbajito pañcakāmaguṇāvaṭṭe nimujjitvā vibbhamati. Tasmā pañca kāmaguṇā ‘‘āvaṭṭabhaya’’nti vuttā.

164. "अरक्खितेनेव कायेन" का अर्थ है सिर हिलाने आदि क्रियाओं से शरीर को असंयत रखना। "अरक्खिताय वाचाय" का अर्थ है अश्लील भाषण आदि के कारण वाणी को असंयत रखना। "अनुपट्ठिताय सतिया" का अर्थ है कायगतासति को उपस्थित न करना। "असंवुतेहि" का अर्थ है जो नियंत्रित नहीं हैं। "पञ्चन्नेतं कामगुणानं अधिवचनं" का अर्थ है कि जैसे बाहरी जल में उतरा हुआ व्यक्ति भँवर में डूबकर मर जाता है, वैसे ही इस शासन में प्रव्रजित व्यक्ति पाँच काम-गुणों के भँवर में डूबकर धर्म छोड़ देता है। इसलिए पाँच काम-गुणों को "आवट्ठ-भय" कहा गया है।


165. Anuddhaṃsetīti kilameti milāpeti. Rāgānuddhaṃsenāti rāgānuddhaṃsitena. Mātugāmassetaṃ adhivacananti yathā hi bāhiraṃ udakaṃ otiṇṇo caṇḍamacchaṃ āgamma laddhappahāro marati, evaṃ imasmiṃ sāsane mātugāmaṃ āgamma uppannakāmarāgo vibbhamati. Tasmā mātugāmo ‘‘susukābhaya’’nti vutto.

165. "अनुद्धंसेति" का अर्थ है थकाना या कुम्हलाना। "रागानुद्धंसेन" का अर्थ है राग द्वारा पीड़ित चित्त से। "मातुगामस्सेतं अधिवचनं" का अर्थ है कि जैसे बाहरी जल में उतरा हुआ व्यक्ति हिंसक मछली के कारण प्रहार पाकर मर जाता है, वैसे ही इस शासन में स्त्री के कारण उत्पन्न काम-राग से व्यक्ति धर्म छोड़ देता है। इसलिए स्त्री को "सुसुका-भय" कहा गया है।


Imāni pana cattāri bhayāni bhāyitvā yathā udakaṃ anorohantassa udakaṃ nissāya ānisaṃso natthi, udakapipāsāya pipāsito ca hoti rajojallena kiliṭṭhasarīro ca, evamevaṃ imāni cattāri bhayāni bhāyitvā sāsane apabbajantassāpi imaṃ sāsanaṃ nissāya ānisaṃso natthi, taṇhāpipāsāya pipāsito ca hoti kilesarajena saṃkiliṭṭhacitto ca. Yathā pana imāni cattāri bhayāni abhāyitvā udakaṃ orohantassa vuttappakāro ānisaṃso hoti, evaṃ imāni abhāyitvā sāsane pabbajitassāpi vuttappakāro ānisaṃso hoti. Thero panāha – ‘‘cattāri bhayāni bhāyitvā udakaṃ anotaranto sotaṃ chinditvā paratīraṃ pāpuṇituṃ na sakkoti, abhāyitvā otaranto sakkoti, evamevaṃ bhāyitvā sāsane apabbajantopi taṇhāsotaṃ chinditvā nibbānapāraṃ daṭṭhuṃ na sakkoti, abhāyitvā pabbajanto pana sakkotī’’ti. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Ayaṃ pana desanā neyyapuggalassa vasena niṭṭhāpitāti.

इन चार भयों से डरकर जैसे जल में न उतरने वाले को जल के आश्रित लाभ नहीं मिलता, वह प्यासा ही रहता है और धूल-मिट्टी से उसका शरीर मलिन ही रहता है, वैसे ही इन चार भयों से डरकर शासन में प्रव्रजित न होने वाले को भी इस शासन के आश्रित लाभ नहीं मिलता, वह तृष्णा की प्यास से प्यासा ही रहता है और क्लेश-रज से उसका चित्त मलिन ही रहता है। जैसे इन चार भयों से न डरकर जल में उतरने वाले को पूर्वोक्त लाभ प्राप्त होते हैं, वैसे ही इनसे न डरकर शासन में प्रव्रजित होने वाले को भी पूर्वोक्त लाभ प्राप्त होते हैं। स्थविर कहते हैं— "चार भयों से डरकर जल में न उतरने वाला धारा को काटकर दूसरे किनारे तक नहीं पहुँच सकता, न डरकर उतरने वाला पहुँच सकता है; वैसे ही डरकर शासन में प्रव्रजित न होने वाला भी तृष्णा की धारा को काटकर निर्वाण-तट को नहीं देख सकता, न डरकर प्रव्रजित होने वाला देख सकता है।" शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है। यह देशना नेय्य-पुद्गल के अनुसार समाप्त की गई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में।


Cātumasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

चातुम-सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


8. Naḷakapānasuttavaṇṇanā

8. नळकप़ान-सुत्त की व्याख्या।


166. Evaṃ me sutanti naḷakapānasuttaṃ. Tattha naḷakapāneti evaṃnāmake gāme. Pubbe kira amhākaṃ bodhisatto vānarayoniyaṃ nibbatto, mahākāyo kapirājā anekavānarasahassaparivuto pabbatapāde vicarati. Paññavā kho pana hoti mahāpuñño. So parisaṃ evaṃ ovadati – ‘‘imasmiṃ pabbatapāde tātā, visaphalāni nāma honti, amanussapariggahitā pokkharaṇiyo nāma honti, tumhe pubbe khāditapubbāneva phalāni khādatha, pītapubbāneva pānīyāni ca pivatha, ettha vo maṃ paṭipucchitabbakiccaṃ natthi, akhāditapubbāni pana phalāni apītapubbāni ca pānīyāni maṃ apucchitvā mā khādittha mā pivitthā’’ti.

166. "एवं मे सुतं" यह नलकप़ान सुत्त है। वहाँ "नलकप़ान" इस नाम के गाँव में। कहा जाता है कि पूर्व काल में हमारे बोधिसत्व वानर योनि में उत्पन्न हुए थे; वे एक विशाल शरीर वाले वानर राज थे और हजारों वानरों से घिरे हुए पर्वत की तलहटी में विचरण करते थे। वे प्रज्ञावान और महान पुण्यशाली थे। उन्होंने अपने समूह को इस प्रकार उपदेश दिया— "हे प्रियजनों! इस पर्वत की तलहटी में विषैले फल होते हैं और अमनुष्यों (यक्षों) के अधिकार वाली पोखरनियाँ होती हैं। तुम पहले खाए हुए फलों को ही खाना और पहले पिए हुए जल को ही पीना। इस विषय में तुम्हें मुझसे पूछने की आवश्यकता नहीं है। परंतु, बिना मुझसे पूछे उन फलों को मत खाना जिन्हें पहले कभी नहीं खाया और उस जल को मत पीना जिसे पहले कभी नहीं पिया।"


Te ekadivasaṃ caramānā aññaṃ pabbatapādaṃ gantvā gocaraṃ gahetvā pānīyaṃ olokentā ekaṃ amanussapariggahitaṃ pokkharaṇiṃ disvā sahasā apivitvā samantā parivāretvā mahāsattassa āgamanaṃ olokayamānā nisīdiṃsu. Mahāsatto āgantvā ‘‘kiṃ tātā pānīyaṃ na pivathā’’ti āha. Tumhākaṃ āgamanaṃ olokemāti. Sādhu tātāti samantā padaṃ pariyesamāno otiṇṇapadaṃyeva addasa, na uttiṇṇapadaṃ, disvā saparissayāti aññāsi. Tāvadeva ca tattha abhinibbattaamanusso udakaṃ dvedhā katvā uṭṭhāsi setamukho nīlakucchi rattahatthapādo mahādāṭhiko vaṅkadāṭho virūpo bībhaccho udakarakkhaso. So evamāha – ‘‘kasmā pānīyaṃ na pivatha, madhuraṃ udakaṃ pivatha, kiṃ tumhe etassa vacanaṃ suṇāthā’’ti? Mahāsatto āha – ‘‘tvaṃ idha adhivattho amanusso’’ti? Āmāhanti. Tvaṃ idha otiṇṇe labhasīti? Āma labhāmi, tumhe pana sabbe khādissāmīti. Na sakkhissasi, yakkhāti. Pānīyaṃ pana pivissathāti? Āma pivissāmāti. Evaṃ sante ekopi vo na muccissatīti. Pānīyañca pivissāma, na ca te vasaṃ gamissāmāti ekanaḷaṃ āharāpetvā koṭiyaṃ gahetvā dhami, sabbo ekacchiddo ahosi, tīre nisīditvāva pānīyaṃ pivi, sesavānarānaṃ pāṭiyekke naḷe āharāpetvā dhamitvā adāsi. Sabbe yakkhassa passantasseva pānīyaṃ piviṃsu. Vuttampi cetaṃ –

एक दिन वे विचरण करते हुए दूसरे पर्वत की तलहटी में गए, भोजन प्राप्त किया और जल की खोज करते हुए एक अमनुष्य के अधिकार वाली पोखरिनी को देखा। उन्होंने तुरंत जल नहीं पिया, बल्कि उसके चारों ओर घेरा बनाकर महासत्व के आने की प्रतीक्षा करते हुए बैठ गए। महासत्व ने आकर पूछा— "हे प्रियजनों! तुम जल क्यों नहीं पी रहे हो?" उन्होंने कहा— "हम आपके आने की प्रतीक्षा कर रहे हैं।" महासत्व ने "बहुत अच्छा" कहकर चारों ओर पदचिह्नों को खोजा और केवल उतरने वाले पदचिह्न ही देखे, चढ़ने वाले नहीं। यह देखकर उन्होंने जान लिया कि यह स्थान संकटपूर्ण है। उसी क्षण, वहाँ उत्पन्न एक अमनुष्य (जल-राक्षस), जिसका मुख सफेद, पेट नीला, हाथ-पैर लाल, बड़े और टेढ़े दांत थे और जो कुरूप एवं वीभत्स था, जल को दो भागों में बाँटकर प्रकट हुआ। उस जल-राक्षस ने कहा— "तुम जल क्यों नहीं पीते? जल मीठा है, इसे पियो। तुम इसकी बात क्यों सुन रहे हो?" महासत्व ने पूछा— "क्या तुम यहाँ रहने वाले अमनुष्य हो?" उसने कहा— "हाँ, मैं हूँ।" "क्या तुम यहाँ उतरने वालों को पकड़ लेते हो?" उसने कहा— "हाँ, मैं पकड़ लेता हूँ और तुम सबको खा जाऊँगा।" महासत्व ने कहा— "यक्ष! तुम ऐसा नहीं कर पाओगे।" यक्ष ने पूछा— "तो क्या तुम जल पियोगे?" महासत्व ने कहा— "हाँ, हम पिएंगे।" यक्ष ने कहा— "यदि ऐसा है, तो तुममें से एक भी नहीं बचेगा।" महासत्व ने कहा— "हम जल भी पिएंगे और तुम्हारे वश में भी नहीं आएंगे।" उन्होंने एक नरकुल मँगवाया, उसे सिरे से पकड़कर फूँका, जिससे वह पूरा एक छिद्र वाला (खोखला) हो गया। उन्होंने किनारे पर बैठकर ही जल पिया। फिर शेष वानरों के लिए अलग-अलग नरकुल मँगवाए और उन्हें फूँककर दे दिया। यक्ष के देखते-देखते ही सभी ने जल पिया। यह कहा भी गया है—


‘‘Disvā padamanuttiṇṇaṃ, disvāno’ taritaṃ padaṃ;

Naḷena vāriṃ pissāma, neva maṃ tvaṃ vadhissasī’’ti. (jā. 1.1.20);

"उतरने वाले पदचिह्नों को देखकर और ऊपर चढ़ने वाले पदचिह्नों को न देखकर; हम नरकुल से जल पिएंगे, तुम मुझे नहीं मार पाओगे।"


Tato paṭṭhāya yāva ajjadivasā tasmiṃ ṭhāne naḷā ekacchiddāva honti. Iminā hi saddhiṃ imasmiṃ kappe cattāri kappaṭṭhiyapāṭihāriyāni nāma – cande sasabimbaṃ, vaṭṭakajātakamhi saccakiriyaṭṭhāne aggissa gamanupacchedo, ghaṭikārakumbhakārassa mātāpitūnaṃ vasanaṭṭhāne devassa avassanaṃ, tassā pokkharaṇiyā tīre naḷānaṃ ekacchiddabhāvoti. Iti sā pokkharaṇī naḷena pānīyassa pītattā naḷakapānāti nāmaṃ labhi. Aparabhāge taṃ pokkharaṇiṃ nissāya gāmo patiṭṭhāsi, tassāpi naḷakapānanteva nāmaṃ jātaṃ. Taṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘naḷakapāne’’ti. Palāsavaneti kiṃsukavane.

तब से लेकर आज तक उस स्थान पर नरकुल एक ही छिद्र वाले होते हैं। इस कल्प में चार 'कल्पस्थायी प्रातिहार्य' हैं— चंद्रमा में शश-बिम्ब, वट्टक जातक में सत्य-क्रिया के स्थान पर अग्नि का न बढ़ना, घटिकार कुंभकार के माता-पिता के निवास स्थान पर वर्षा का न होना, और उस पोखरिनी के किनारे नरकुलों का एक छिद्र वाला होना। इस प्रकार, नरकुल से जल पिए जाने के कारण उस पोखरिनी का नाम 'नलकप़ान' पड़ा। बाद में उस पोखरिनी के पास एक गाँव बसा, उसका नाम भी 'नलकप़ान' ही हुआ। उसी के संदर्भ में 'नलकप़ाने' कहा गया है। 'पलासवने' का अर्थ है— किंशुक वन में।


167. Taggha mayaṃ, bhanteti ekaṃseneva mayaṃ, bhante, abhiratā. Aññepi ye tumhākaṃ sāsane abhiramanti, te amhehi sadisāva hutvā abhiramantīti dīpenti.

167. "तग्घ मयं भन्ते" का अर्थ है— "भन्ते! हम निश्चित रूप से अभिरत हैं।" वे यह स्पष्ट करते हैं कि "अन्य जो भी आपके शासन में अभिरत हैं, वे हमारे समान होकर ही अभिरत हैं।"


Neva rājābhinītātiādīsu eko rañño aparādhaṃ katvā palāyati. Rājā kuhiṃ, bho, asukoti? Palāto devāti. Palātaṭṭhānepi me na muccissati, sace pana pabbajeyya, mucceyyāti vadati. Tassa kocideva suhado gantvā taṃ pavattiṃ ārocetvā tvaṃ sace jīvitumicchasi, pabbajāhīti. So pabbajitvā jīvitaṃ rakkhamāno carati. Ayaṃ rājābhinīto nāma.

"नेव राजाभिनीता" आदि पदों में— कोई व्यक्ति राजा के प्रति अपराध करके भाग जाता है। राजा पूछता है— "हे भद्र! अमुक व्यक्ति कहाँ है?" लोग कहते हैं— "देव! वह भाग गया है।" राजा कहता है— "वह भागने पर भी मेरे हाथ से नहीं बचेगा, लेकिन यदि वह प्रव्रजित हो जाए, तो बच सकता है।" उसका कोई मित्र जाकर उसे यह बात बताता है कि "यदि तुम जीवित रहना चाहते हो, तो प्रव्रजित हो जाओ।" वह प्रव्रजित होकर अपने प्राणों की रक्षा करते हुए विचरण करता है। इसे "राजाभिनीत" कहते हैं।


Eko pana corānaṃ mūlaṃ chindanto carati. Corā sutvā ‘‘purisānaṃ atthikabhāvaṃ na jānāti, jānāpessāma na’’nti vadanti. So taṃ pavattiṃ sutvā palāyati. Corā palātoti sutvā ‘‘palātaṭṭhānepi no na muccissati, sace pana pabbajeyya, mucceyyā’’ti vadanti. So taṃ pavattiṃ sutvā pabbajati. Ayaṃ corābhinīto nāma.

कोई व्यक्ति चोरों के गिरोह को नष्ट करते हुए विचरण करता है। चोर यह सुनकर कहते हैं— "वह पुरुषों की शक्ति को नहीं जानता, हम उसे बताएंगे।" वह यह बात सुनकर भाग जाता है। चोर यह सुनकर कि वह भाग गया है, कहते हैं— "वह भागने पर भी हमारे हाथ से नहीं बचेगा, लेकिन यदि वह प्रव्रजित हो जाए, तो बच सकता है।" वह यह बात सुनकर प्रव्रजित हो जाता है। इसे "चोराभिनीत" कहते हैं।


Eko pana bahuṃ iṇaṃ khāditvā tena iṇena aṭṭo pīḷito tamhā gāmā palāyati. Iṇasāmikā sutvā ‘‘palātaṭṭhānepi no na muccissati, sace pana pabbajeyya, mucceyyā’’ti vadanti. So taṃ pavattiṃ sutvā pabbajati. Ayaṃ iṇaṭṭo nāma.

कोई व्यक्ति बहुत अधिक ऋण लेकर, उस ऋण से पीड़ित और प्रताड़ित होकर उस गाँव से भाग जाता है। ऋणदाता सुनकर कहते हैं— "वह भागने पर भी हमारे हाथ से नहीं बचेगा, लेकिन यदि वह प्रव्रजित हो जाए, तो बच सकता है।" वह यह बात सुनकर प्रव्रजित हो जाता है। इसे "इणट्ट" कहते हैं।


Rājabhayādīnaṃ pana aññatarena bhayena bhīto aṭṭo āturo hutvā nikkhamma pabbajito bhayaṭṭo nāma. Dubbhikkhādīsu jīvituṃ asakkonto pabbajito ājīvikāpakato nāma, ājīvikāya pakato abhibhūtoti attho. Imesu pana ekopi imehi kāraṇehi pabbajito nāma natthi, tasmā ‘‘neva rājābhinīto’’tiādimāha.

राजा के भय आदि में से किसी भय से डरा हुआ, पीड़ित या व्याकुल होकर घर से निकलकर प्रव्रजित होने वाला "भयट्ट" कहलाता है। दुर्भिक्ष आदि के समय आजीविका चलाने में असमर्थ होकर प्रव्रजित होने वाला "आजीविकापक़त" कहलाता है; इसका अर्थ है— आजीविका से अभिभूत। परंतु, इनमें से एक भी इन कारणों से प्रव्रजित नहीं हुआ है, इसीलिए भगवान ने "नेव राजाभिनीतो" आदि कहा है।


Vivekanti vivicca vivitto hutvā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yaṃ kāmehi ca akusaladhammehi ca vivittena paṭhamadutiyajjhānasaṅkhātaṃ pītisukhaṃ adhigantabbaṃ, sace taṃ vivicca kāmehi vivicca akusalehi dhammehi pītisukhaṃ nādhigacchati, aññaṃ vā upari dvinnaṃ jhānānaṃ catunnañca maggānaṃ vasena santataraṃ sukhaṃ nādhigacchati, tassa ime abhijjhādayo cittaṃ pariyādāya tiṭṭhantīti. Tattha aratīti adhikusalesu dhammesu ukkaṇṭhitatā. Tandīti ālasiyabhāvo. Evaṃ yo pabbajitvā pabbajitakiccaṃ kātuṃ na sakkoti, tassa ime satta pāpadhammā uppajjitvā cittaṃ pariyādiyantīti dassetvā idāni yassa te dhammā cittaṃ pariyādāya tiṭṭhanti, soyeva samaṇakiccampi kātuṃ na sakkotīti puna vivekaṃ anuruddhā…pe… aññaṃ vā tato santataranti āha.

'विवेक' (विवेकन्ति) का अर्थ है पृथक होकर विविक्त (अकेला/मुक्त) होना। इसका अभिप्राय यह है कि—कामों और अकुशल धर्मों से विविक्त होने पर जो प्रथम और द्वितीय ध्यान रूपी प्रीति-सुख प्राप्त होना चाहिए, यदि वह कामों से विविक्त होकर और अकुशल धर्मों से विविक्त होकर उस प्रीति-सुख को प्राप्त नहीं करता, अथवा ऊपर के दो ध्यानों और चार मार्गों के माध्यम से और अधिक शांत सुख प्राप्त नहीं करता, तो ये अभिध्या आदि (क्लेश) उसके चित्त को अभिभूत कर स्थित हो जाते हैं। वहाँ 'अरति' (अरतीति) का अर्थ है श्रेष्ठ कुशल धर्मों में अरुचि। 'तन्दी' (तन्दीति) का अर्थ है आलस्य का भाव। इस प्रकार, जो प्रव्रजित होकर प्रव्रजित के कर्तव्यों को करने में समर्थ नहीं होता, उसके ये सात पाप-धर्म उत्पन्न होकर चित्त को घेर लेते हैं—यह दिखाकर अब (यह कहा गया है कि) जिसके चित्त को वे धर्म घेर कर स्थित होते हैं, वह श्रमण-कर्तव्य भी नहीं कर सकता, इसलिए पुनः 'विवेकं अनुरुद्धा...पे... अञ्ञं वा ततो सन्ततरं' कहा गया है।


Evaṃ kaṇhapakkhaṃ dassetvā idāni teneva nayena sukkapakkhaṃ dassetuṃ puna vivekantiādimāha. Tassattho vuttanayeneva veditabbo.

इस प्रकार कृष्णपक्ष (अकुशल पक्ष) को दिखाकर, अब उसी पद्धति से शुक्लपक्ष (कुशल पक्ष) को दिखाने के लिए पुनः 'विवेकं' आदि कहा गया है। इसका अर्थ पहले बताई गई पद्धति के अनुसार ही समझना चाहिए।


168. Saṅkhāyāti jānitvā. Ekanti ekaccaṃ. Paṭisevatīti sevitabbayuttakaṃ sevati. Sesapadesupi eseva nayo. Upapattīsu byākarotīti sappaṭisandhike tāva byākarotu, appaṭisandhike kathaṃ byākarotīti. Appaṭisandhikassa puna bhave paṭisandhi natthīti vadanto upapattīsu byākaroti nāma.

168. 'संखाय' (संखायाति) का अर्थ है जानकर। 'एकं' (एकन्ति) का अर्थ है कुछ (एक अंश)। 'पटिसेवति' (पटिसेवतीति) का अर्थ है सेवन करने योग्य का सेवन करता है। शेष पदों में भी यही पद्धति है। 'उपपत्तीसु ब्याकरोति' (उपपत्तीसु ब्याकरोतीति) का अर्थ है—पहले प्रतिसन्धि (पुनर्जन्म) वाले के विषय में व्याख्या करे, (किन्तु) प्रतिसन्धि-रहित (अर्हत्) के विषय में कैसे व्याख्या करता है? प्रतिसन्धि-रहित के लिए 'पुनः भव में प्रतिसन्धि नहीं है'—ऐसा कहना ही 'उपपत्तीसु ब्याकरोति' (उत्पत्तियों के विषय में व्याख्या करना) कहलाता है।


Janakuhanatthanti janavimhāpanatthaṃ. Janalapanatthanti mahājanassa upalāpanatthaṃ. Na iti maṃ jano jānātūti evaṃ maṃ mahājano jānissati, evaṃ me mahājanassa antare kittisaddo uggacchissatīti imināpi kāraṇena na byākarotīti attho. Uḷāravedāti mahantatuṭṭhino.

'जनकुहनत्थं' (जनकुहनत्थन्ति) का अर्थ है लोगों को विस्मित करने के लिए। 'जनलपनत्थं' (जनलपनत्थन्ति) का अर्थ है महाजन (जनसमूह) को फुसलाने के लिए। 'लोग मुझे इस प्रकार जानें'—अर्थात् 'महाजन मुझे इस प्रकार जानेंगे, इस प्रकार महाजन के बीच मेरा कीर्ति-शब्द (यश) फैलेगा'—इस कारण से भी वह व्याख्या नहीं करता है, यह अर्थ है। 'उळारवेदा' (उळारवेदाति) का अर्थ है महान संतोष वाले।


169. So kho panassa āyasmāti so parinibbuto āyasmā imassa ṭhitassa āyasmato. Evaṃsīlotiādīsu lokiyalokuttaramissakāva sīlādayo veditabbo. Evaṃdhammoti ettha pana samādhipakkhikā dhammā dhammāti adhippetā. Phāsuvihāro hotīti tena bhikkhunā pūritapaṭipattiṃ pūrentassa arahattaphalaṃ sacchikatvā phalasamāpattivihārena phāsuvihāro hoti, arahattaṃ pattumasakkontassa paṭipattiṃ pūrayamānassa caratopi phāsuvihāroyeva nāma hoti. Iminā nayena sabbavāresu attho veditabboti.

169. 'सो खो पनस्स आयस्मा' (सो खो पनस्स आयस्माति) का अर्थ है वह परिनिर्वृत आयुष्मान, इस जीवित आयुष्मान के लिए। 'एवंसीलो' आदि में लौकिक और लोकोत्तर मिश्रित शील आदि ही समझने चाहिए। 'एवंधम्मो' यहाँ समाधि-पक्षीय धर्मों को 'धम्म' के रूप में अभिप्रेत किया गया है। 'फासुविहारो होति' (फासुविहारो होतीति) का अर्थ है—उस भिक्षु द्वारा पूर्ण की गई प्रतिपत्ति (साधना) को पूर्ण करने वाले के लिए अर्हत् फल का साक्षात्कार करके फल-समापत्ति विहार से सुखपूर्वक विहार होता है; अर्हत् पद प्राप्त करने में असमर्थ व्यक्ति के लिए भी प्रतिपत्ति को पूर्ण करते हुए और (शमथ-विपश्यना में) चरते हुए भी 'फासुविहार' (सुखपूर्वक विहार) ही होता है। इसी पद्धति से सभी वारों (प्रसंगों) में अर्थ समझना चाहिए।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Naḷakapānasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

नळकपान सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


9. Goliyānisuttavaṇṇanā

9. गोलियानि सुत्त की व्याख्या।


173. Evaṃ me sutanti goliyānisuttaṃ. Tattha padasamācāroti dubbalasamācāro oḷārikācāro, paccayesu sāpekkho mahārakkhitatthero viya. Taṃ kira upaṭṭhākakule nisinnaṃ upaṭṭhāko āha ‘‘asukattherassa me, bhante, cīvaraṃ dinna’’nti. Sādhu te kataṃ taṃyeva takketvā viharantassa cīvaraṃ dentenāti. Tumhākampi, bhante, dassāmīti. Sādhu karissasi taṃyeva takkentassāti āha. Ayampi evarūpo oḷārikācāro ahosi. Sappatissenāti sajeṭṭhakena, na attānaṃ jeṭṭhakaṃ katvā viharitabbaṃ. Serivihārenāti sacchandavihārena niraṅkusavihārena.

173. 'एवं मे सुतं' आदि गोलियानि सुत्त है। वहाँ 'पदसमाचारो' (पदसमाचारोति) का अर्थ है दुर्बल आचरण या स्थूल आचरण, जैसे प्रत्ययों (आवश्यकताओं) में आसक्त महारक्खित स्थविर का था। कहा जाता है कि उपस्थाक (सेवक) के कुल में बैठे हुए उनसे उपस्थाक ने कहा—'भन्ते, मैंने अमुक स्थविर को चीवर दिया है।' उन्होंने कहा—'तुमने अच्छा किया, जो केवल उसी (चीवर) की चिंता में रहने वाले को चीवर दिया।' (फिर उसने कहा)—'भन्ते, आपको भी दूँगा।' उन्होंने कहा—'अच्छा करोगे, जो केवल उसी की चिंता करने वाले को दोगे।' यह (गोलियानि) भी इसी प्रकार के स्थूल आचरण वाला था। 'सप्पतिस्सेन' (सप्पतिस्सेनाति) का अर्थ है बड़ों के प्रति आदर भाव के साथ; स्वयं को बड़ा मानकर विहार नहीं करना चाहिए। 'सेरिविहारेन' (सेरिविहारेनाति) का अर्थ है अपनी इच्छा के अनुसार विहार करना, निरंकुश विहार करना।


Nānūpakhajjāti na anupakhajja na anupavisitvā. Tattha yo dvīsu mahātheresu ubhato nisinnesu te anāpucchitvāva cīvarena vā jāṇunā vā ghaṭṭento nisīdati, ayaṃ anupakhajja nisīdati nāma. Evaṃ akatvā pana attano pattaāsanasantike ṭhatvā nisīdāvusoti vutte nisīditabbaṃ. Sace na vadanti, nisīdāmi, bhanteti āpucchitvā nisīditabbaṃ āpucchitakālato paṭṭhāya nisīdāti vuttepi avuttepi nisīdituṃ vaṭṭatiyeva. Na paṭibāhissāmīti ettha yo attano pattāsanaṃ atikkamitvā navakānaṃ pāpuṇanaṭṭhāne nisīdati, ayaṃ nave bhikkhū āsanena paṭibāhati nāma. Tasmiñhi tathā nisinne navā bhikkhū ‘‘amhākaṃ nisīdituṃ na detī’’ti ujjhāyantā tiṭṭhanti vā āsanaṃ vā pariyesantā āhiṇḍanti. Tasmā attano pattāsaneyeva nisīditabbaṃ. Evaṃ na paṭibāhati nāma.

'नानूपखज्ज' (नानूपखज्जाति) का अर्थ है बिना धक्का दिए, बिना प्रवेश किए। वहाँ जो भिक्षु दो महास्थविरों के दोनों ओर बैठे होने पर, उनसे बिना पूछे ही चीवर या घुटने से स्पर्श करते हुए बैठ जाता है, वह 'अनुपखज्ज' (धक्का देकर) बैठना कहलाता है। ऐसा न करके, अपने प्राप्त आसन के समीप खड़े होकर 'आयुष्मान, बैठिए'—ऐसा कहे जाने पर बैठना चाहिए। यदि वे नहीं कहते, तो 'भन्ते, मैं बैठता हूँ'—ऐसा पूछकर बैठना चाहिए; पूछने के समय से लेकर 'बैठो' कहे जाने पर या न कहे जाने पर भी बैठना उचित ही है। 'न पटिबाहिस्सामि' यहाँ जो अपने प्राप्त आसन को छोड़कर नवदीक्षितों (नवक भिक्षुओं) के बैठने के स्थान पर बैठ जाता है, वह नवदीक्षित भिक्षुओं को आसन से 'प्रतिबाधित' (वंचित) करना कहलाता है। क्योंकि उसके उस प्रकार बैठने पर नवदीक्षित भिक्षु यह सोचकर कि 'यह हमें बैठने नहीं देता', निंदा करते हुए खड़े रहते हैं या आसन की खोज में घूमते रहते हैं। इसलिए अपने प्राप्त आसन पर ही बैठना चाहिए। इस प्रकार वह (दूसरों को) प्रतिबाधित नहीं करता है।


Ābhisamācārikampi dhammanti abhisamācārikaṃ vattapaṭipattimattampi. Nātikālenāti na atipāto pavisitabbaṃ, na atidivā paṭikkamitabbaṃ, bhikkhusaṅghena saddhiṃyeva pavisitabbañca nikkhamitabbañca. Atipāto pavisitvā atidivā nikkhamantassa hi cetiyaṅgaṇabodhiyaṅgaṇavattādīni parihāyanti. Kālasseva mukhaṃ dhovitvā makkaṭakasuttāni chindantena ussāvabindū nipātentena gāmaṃ pavisitvā yāguṃ pariyesitvā yāva bhikkhākālā antogāmeyeva nānappakāraṃ tiracchānakathaṃ kathentena nisīditvā bhattakiccaṃ katvā divā nikkhamma bhikkhūnaṃ pādadhovanavelāya vihāraṃ paccāgantabbaṃ hoti. Na purebhattaṃ pacchābhattaṃ kulesu cārittaṃ āpajjitabbanti ‘‘yo pana bhikkhu nimantito sabhatto samāno santaṃ bhikkhuṃ anāpucchā purebhattaṃ vā pacchābhattaṃ vā kulesu cārittaṃ āpajjeyya, aññatra samayā pācittiya’’nti (pāci. 299) imaṃ sikkhāpadaṃ rakkhantena tassa vibhaṅge vuttaṃ purebhattañca pacchābhattañca cārittaṃ na āpajjitabbaṃ. Uddhato hoti capaloti uddhaccapakatiko ceva hoti cīvaramaṇḍana-pattamaṇḍana-senāsanamaṇḍanā imassa vā pūtikāyassa kelāyanā maṇḍanāti evaṃ vuttena ca taruṇadārakāvacāpalyena samannāgato.

"आभिसमाचारिक धर्म" का अर्थ है श्रेष्ठ आचरण के रूप में कहे गए सेखिय और खन्धक व्रतों का पालन मात्र। "नातिकाल" का अर्थ है कि न तो बहुत जल्दी गाँव में प्रवेश करना चाहिए और न ही बहुत देर से वापस आना चाहिए; भिक्षु संघ के साथ ही प्रवेश और प्रस्थान करना चाहिए। बहुत जल्दी प्रवेश करने और बहुत देर से निकलने वाले भिक्षु के चैत्य-प्रांगण और बोधि-प्रांगण के कर्तव्यों की हानि होती है। सुबह जल्दी मुँह धोकर, मकड़ी के जालों को हटाते हुए और ओस की बूंदों को झाड़ते हुए गाँव में प्रवेश कर, यवागू (दलिया) खोजकर, भिक्षा के समय तक गाँव के भीतर ही विभिन्न प्रकार की तिरच्छान कथा (व्यर्थ की बातें) करते हुए बैठकर, भोजन का कार्य पूरा कर, दिन ढलने पर निकलकर, भिक्षुओं के पैर धोने के समय विहार वापस आना पड़ता है। "न पुरेभत्तं पच्छाभत्तं कुलेसु चारित्तं आपज्जितब्बं" का अर्थ है कि जो भिक्षु निमंत्रित होने पर, अन्य भिक्षु से बिना पूछे भोजन से पहले या बाद में कुलों (घरों) में जाता है, उसे पाचित्तिय होता है। इस शिक्षापद की रक्षा करने वाले को इसके विभंग में कहे अनुसार भोजन से पहले और बाद में कुलों में नहीं जाना चाहिए। "उद्धतो होति चपलो" का अर्थ है कि वह स्वभाव से चंचल होता है और चीवर, पात्र या शयनासन को सजाने में लगा रहता है, या इस दुर्गंधित शरीर के प्रति आसक्त होकर उसे सजाता है, और छोटे बालकों की तरह चपलता से युक्त होता है।


Paññavatā bhavitabbanti cīvarakammādīsu itikattabbesu upāyapaññāya samannāgatena bhavitabbaṃ. Abhidhamme abhivinayeti abhidhammapiṭake ceva vinayapiṭake ca pāḷivasena ceva aṭṭhakathāvasena ca yogo karaṇīyo. Sabbantimena hi paricchedena abhidhamme dukatikamātikāhi saddhiṃ dhammahadayavibhaṅgaṃ vinā na vaṭṭati. Vinaye pana kammākammavinicchayena saddhiṃ suvinicchitāni dve pātimokkhāni vinā na vaṭṭati.

"प्रज्ञावान होना चाहिए" का अर्थ है चीवर बनाने आदि के कार्यों में क्या करना चाहिए, इसकी उपाय-प्रज्ञा से युक्त होना चाहिए। "अभिधम्म और अभिविनय में" का अर्थ है कि अभिधम्म पिटक और विनय पिटक में पालि और अट्ठकथा के अनुसार योग (अभ्यास) करना चाहिए। न्यूनतम सीमा के रूप में, अभिधम्म में दुक-तिक मातिका के साथ धम्महदय-विभंग के बिना वन में रहना उचित नहीं है। विनय में, कर्म-अकर्म के विनिश्चय के साथ भली-भांति निश्चित किए गए दोनों पातिमोक्ख के बिना वन में रहना उचित नहीं है।


Āruppāti ettāvatā aṭṭhapi samāpattiyo vuttā honti. Tā pana sabbena sabbaṃ asakkontena sattasupi yogo karaṇīyo, chasupi…pe… pañcasupi. Sabbantimena paricchedena ekaṃ kasiṇe parikammakammaṭṭhānaṃ paguṇaṃ katvā ādāya vicaritabbaṃ, ettakaṃ vinā na vaṭṭati. Uttarimanussadhammeti iminā sabbepi lokuttaradhamme dasseti. Tasmā arahantena hutvā vihātabbaṃ, arahattaṃ anabhisambhuṇantena anāgāmiphale sakadāgāmiphale sotāpattiphale vā patiṭṭhātabbaṃ. Sabbantimena pariyāyena ekaṃ vipassanāmukhaṃ yāva arahattā paguṇaṃ katvā ādāya vicaritabbaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Imaṃ pana desanaṃ āyasmā sāriputto neyyapuggalassa vasena ābhisamācārikavattato paṭṭhāya anupubbena arahattaṃ pāpetvā niṭṭhāpesīti.

"आरुप्प" (अरूप) शब्द से यहाँ आठों समापत्तियों का उल्लेख किया गया है। यदि कोई उन सभी को प्राप्त करने में असमर्थ हो, तो उसे सात, छह या पाँच समापत्तियों में योग करना चाहिए। न्यूनतम सीमा के रूप में, एक कसिण परिकर्म रूपी कर्मस्थान में निपुण होकर उसे लेकर विचरण करना चाहिए; इसके बिना वन में रहना उचित नहीं है। "उत्तरिमनुस्सधम्म" (उत्तरी मनुष्य धर्म) से सभी लोकोत्तर धर्मों को दर्शाया गया है। इसलिए अर्हत् होकर विहार करना चाहिए; अर्हत् पद प्राप्त न कर पाने वाले को अनागामी फल, सकदागामी फल या स्रोतापत्ति फल में प्रतिष्ठित होना चाहिए। न्यूनतम रूप में, अर्हत् पद तक जाने वाले एक विपश्यना-मुख में निपुण होकर उसे लेकर विचरण करना चाहिए। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट है। आयुष्मान सारिपुत्र ने इस देशना को नेय्य पुद्गल के अनुसार आभिसमाचारिक व्रत से शुरू कर क्रमशः अर्हत् पद तक पहुँचाकर समाप्त किया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपंचसूदनी में।


Goliyānisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

गोलियानि सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


10. Kīṭāgirisuttavaṇṇanā

10. कीटागिरि सुत्त का वर्णन।


174. Evaṃ me sutanti kīṭāgirisuttaṃ. Tattha kāsīsūti evaṃnāmake janapade. Etha tumhepi, bhikkhaveti etha tumhepi, bhikkhave, ime pañca ānisaṃse sampassamānā aññatreva rattibhojanā bhuñjatha. Iti bhagavā rattiṃ vikālabhojanaṃ, divā vikālabhojananti imāni dve bhojanāni ekappahārena ajahāpetvā ekasmiṃ samaye divā vikālabhojanameva jahāpesi, puna kālaṃ atināmetvā rattiṃ vikālabhojanaṃ jahāpento evamāha. Kasmā? Imāni hi dve bhojanāni vattamānāni vaṭṭe āciṇṇāni samāciṇṇāni nadiṃ otiṇṇaudakaṃ viya anupakkhandāni, nivātesu ca gharesu subhojanāni bhuñjitvā vaḍḍhitā sukhumālā kulaputtā dve bhojanāni ekappahārena pajahantā kilamanti. Tasmā ekappahārena ajahāpetvā bhaddālisutte divā vikālabhojanaṃ jahāpesi, idha rattiṃ vikālabhojanaṃ. Jahāpento pana na tajjitvā vā niggaṇhitvā vā, tesaṃ pahānapaccayā pana appābādhatañca sañjānissathāti evaṃ ānisaṃsaṃ dassetvāva jahāpesi. Kīṭāgirīti tassa nigamassa nāmaṃ.

174. "एवं मे सुतं" आदि कीटागिरि सुत्त है। वहाँ "कासीसु" का अर्थ है काशी नामक जनपद में। "एथ तुम्हेपि भिक्खवे" का अर्थ है—हे भिक्षुओं, आओ, तुम भी इन पाँच लाभों (अल्प-व्याधि, अल्प-आतंक, लघु-उत्थान, बल और सुख-विहार) को देखते हुए रात्रि-भोजन के अतिरिक्त अन्य समय में भोजन करो। इस प्रकार भगवान ने रात्रि के विकाल-भोजन और दिन के विकाल-भोजन, इन दोनों को एक साथ न छुड़वाकर, एक समय में केवल दिन के विकाल-भोजन को छुड़वाया; फिर समय बीतने पर रात्रि के विकाल-भोजन को छुड़वाते हुए ऐसा कहा। क्यों? क्योंकि ये दोनों भोजन संसार में प्रचलित और अभ्यस्त हैं, जैसे नदी में उतरा हुआ पानी तेजी से बहता है। और बंद घरों में उत्तम भोजन खाकर पले-बढ़े सुकुमार कुलपुत्र यदि एक साथ दोनों समय का भोजन छोड़ दें, तो वे थक जाते हैं। इसलिए एक साथ न छुड़वाकर भद्दालि सुत्त में दिन का विकाल-भोजन छुड़वाया और यहाँ रात्रि का। छुड़वाते समय भगवान ने डराकर या दबाकर नहीं छुड़वाया, बल्कि "उनके त्याग से तुम आरोग्य का अनुभव करोगे" इस प्रकार लाभ दिखाकर ही छुड़वाया। "कीटागिरि" उस कस्बे (निगम) का नाम है।


175. Assajipunabbasukāti assaji ca punabbasuko ca chasu chabbaggiyesu dve gaṇācariyā. Paṇḍuko lohitako mettiyo bhummajako assaji punabbasukoti ime cha janā chabbaggiyā nāma. Tesu paṇḍukalohitakā attano parisaṃ gahetvā sāvatthiyaṃ vasanti, mettiyabhummajakā rājagahe, ime dve janā kīṭāgirismiṃ āvāsikā honti. Āvāsikāti nibaddhavāsino, taṃnibandhā akataṃ senāsanaṃ karonti, jiṇṇaṃ paṭisaṅkharonti, kate issarā honti. Kālikanti anāgate kāle pattabbaṃ ānisaṃsaṃ.

175. "अस्सजि-पुनब्बसुका" का अर्थ है अस्सजि और पुनब्बसुक, जो छह छब्बग्गिय भिक्षुओं में से दो गणाचार्य थे। पण्डुक, लोहितक, मेत्तिय, भुम्मजक, अस्सजि और पुनब्बसुक—ये छह व्यक्ति छब्बग्गिय कहलाते हैं। उनमें से पण्डुक और लोहितक अपने दल के साथ सावत्थी में रहते थे, मेत्तिय और भुम्मजक राजगृह में, और ये दो व्यक्ति कीटागिरि में निवासी (आवासिक) थे। "आवासिक" का अर्थ है निरंतर रहने वाले; उस निवास के कारण वे नए शयनासन बनाते हैं, पुराने की मरम्मत करते हैं और बन जाने पर उसके स्वामी होते हैं। "कालिकं" का अर्थ है भविष्य में प्राप्त होने वाला लाभ।


178. Mayā cetaṃ, bhikkhaveti idha kiṃ dasseti? Bhikkhave, divasassa tayo vāre bhuñjitvā sukhavedanaṃyeva uppādento na imasmiṃ sāsane kiccakārī nāma hoti, ettakā pana vedanā sevitabbā, ettakā na sevitabbāti etamatthaṃ dassetuṃ imaṃ desanaṃ ārabhi. Evarūpaṃ sukhavedanaṃ pajahathāti idañca gehassitasomanassavasena vuttaṃ, upasampajja viharathāti idañca nekkhammasitasomanassavasena. Ito paresupi dvīsu vāresu gehassitanekkhammasitānaṃyeva domanassānañca upekkhānañca vasena attho veditabbo.

178. "मया चेतं, भिक्खवे" (भिक्षुओं, मैंने यह कहा है) - यहाँ क्या दिखाया गया है? भिक्षुओं, दिन में तीन बार भोजन करके केवल सुखद वेदना उत्पन्न करने वाला भिक्षु इस शासन में 'कृत्यकारी' (अपना कर्तव्य करने वाला) नहीं कहलाता। बल्कि, इतनी वेदनाओं का सेवन करना चाहिए और इतनी का नहीं - इस अर्थ को दिखाने के लिए इस देशना का आरम्भ किया गया। "इस प्रकार की सुखद वेदना का त्याग करो" - यह गृहश्रित (सांसारिक) सौमनस्य के संदर्भ में कहा गया है, और "उपसंपदा प्राप्त कर विहार करो" - यह नैष्क्रम्यश्रित (अध्यात्मिक) सौमनस्य के संदर्भ में। इसके बाद की दो श्रेणियों (दुःख और उपेक्षा) में भी गृहश्रित और नैष्क्रम्यश्रित दौर्मनस्य और उपेक्षा के अनुसार अर्थ समझना चाहिए।


181. Evaṃ sevitabbāsevitabbavedanaṃ dassetvā idāni yesaṃ appamādena kiccaṃ kattabbaṃ, yesañca na kattabbaṃ, te dassetuṃ nāhaṃ, bhikkhave, sabbesaṃyevātiādimāha. Tattha kataṃ tesaṃ appamādenāti tesaṃ yaṃ appamādena kattabbaṃ, taṃ kataṃ. Anulomikānīti paṭipattianulomāni kammaṭṭhānasappāyāni, yattha vasantena sakkā honti maggaphalāni pāpuṇituṃ. Indriyāni samannānayamānāti saddhādīni indriyāni samānaṃ kurumānā.

181. इस प्रकार सेवन करने योग्य और न करने योग्य वेदनाओं को दिखाकर, अब जिनके लिए अप्रमाद के साथ कृत्य करना शेष है और जिनके लिए नहीं, उन्हें दिखाने के लिए "नाहं, भिक्खवे, सब्बेसंयेव" (भिक्षुओं, मैं सभी के लिए ऐसा नहीं कहता) आदि कहा। वहाँ "कतं तेसं अप्पमादेन" का अर्थ है - उनके द्वारा अप्रमाद से जो किया जाना चाहिए था, वह कर लिया गया है। "अनुलौमिकानि" का अर्थ है - प्रतिपत्ति के अनुकूल और कर्मस्थान के लिए उपयुक्त (आवास आदि), जहाँ रहते हुए मार्ग और फल प्राप्त करना संभव हो। "इन्द्रियाणि समन्नानयमाना" का अर्थ है - श्रद्धा आदि इन्द्रियों को संतुलित या समान कार्य वाला बनाना।


182. Sattime, bhikkhave, puggalāti idha kiṃ dasseti? Yesaṃ appamādena karaṇīyaṃ natthi, te dve honti. Yesaṃ atthi, te pañcāti evaṃ sabbepi ime satta puggalā hontīti imamatthaṃ dasseti.

182. "सत्तिमे, भिक्खवे, पुग्गला" (भिक्षुओं, ये सात पुद्गल हैं) - यहाँ क्या दिखाया गया है? जिनके लिए अप्रमाद से कुछ करना शेष नहीं है, वे दो हैं। जिनके लिए शेष है, वे पाँच हैं - इस प्रकार ये सभी सात पुद्गल होते हैं, यह अर्थ दिखाया गया है।


Tattha ubhatobhāgavimuttoti dvīhi bhāgehi vimutto. Arūpasamāpattiyā rūpakāyato vimutto, maggena nāmakāyato. So catunnaṃ arūpasamāpattīnaṃ ekekato vuṭṭhāya saṅkhāre sammasitvā arahattaṃ pattānaṃ catunnaṃ, nirodhā vuṭṭhāya arahattaṃ pattaanāgāmino ca vasena pañcavidho hoti. Pāḷi panettha – ‘‘katamo ca puggalo ubhatobhāgavimutto, idhekacco puggalo aṭṭha vimokkhe kāyena phusitvā viharati, paññāya cassa disvā āsavā parikkhīṇā hontī’’ti (pu. pa. 208) evaṃ abhidhamme aṭṭhavimokkhalābhino vasena āgatā.

वहाँ "उभतोभागविमुत्त" (उभयतोभागविमुक्त) का अर्थ है - दो भागों से मुक्त। अरूप समापत्ति द्वारा रूप-काय से मुक्त और मार्ग द्वारा नाम-काय से मुक्त। वह चार अरूप समापत्तियों में से किसी एक से उठकर संस्कारों का सम्मर्शन (विपश्यना) कर अर्हत्व प्राप्त करने वाले चार, और निरोध (समापत्ति) से उठकर अर्हत्व प्राप्त करने वाले अनागामी के भेद से पाँच प्रकार का होता है। यहाँ पालि है - "कौन सा पुद्गल उभयतोभागविमुक्त है? यहाँ कोई पुद्गल आठ विमोक्षों को काय से स्पर्श कर विहार करता है, और प्रज्ञा से देखकर उसके आस्रव क्षीण हो जाते हैं" - इस प्रकार अभिधर्म में आठ विमोक्षों के लाभियों के वश से यह आया है।


Paññāvimuttoti paññāya vimutto. So sukkhavipassako, catūhi jhānehi vuṭṭhāya arahattaṃ pattā cattāro cāti imesaṃ vasena pañcavidhova hoti. Pāḷi panettha aṭṭhavimokkhapaṭikkhepavaseneva āgatā. Yathāha – ‘‘na heva kho aṭṭha vimokkhe kāyena phusitvā viharati, paññāya cassa disvā āsavā parikkhīṇā honti. Ayaṃ vuccati puggalo paññāvimutto’’ti.

"पञ्ञाविमुत्त" (प्रज्ञाविमुक्त) का अर्थ है - प्रज्ञा द्वारा मुक्त। वह शुष्क-विपश्यक और चार (रूप) ध्यानों से उठकर अर्हत्व प्राप्त करने वाले चार - इस प्रकार पाँच प्रकार का ही होता है। यहाँ पालि आठ विमोक्षों के निषेध के रूप में आई है। जैसा कि कहा गया है - "वह आठ विमोक्षों को काय से स्पर्श कर विहार नहीं करता, किन्तु प्रज्ञा से देखकर उसके आस्रव क्षीण हो जाते हैं। यह पुद्गल प्रज्ञाविमुक्त कहलाता है।"


Phuṭṭhantaṃ sacchikarotīti kāyasakkhī. Yo jhānaphassaṃ paṭhamaṃ phusati, pacchā nirodhaṃ nibbānaṃ sacchikaroti, so sotāpattiphalaṭṭhaṃ ādiṃ katvā yāva arahattamaggaṭṭhā chabbidho hontīti veditabbo. Tenevāha – ‘‘idhekacco puggalo aṭṭha vimokkhe kāyena phusitvā viharati, paññāya cassa disvā ekacce āsavā parikkhīṇā honti. Ayaṃ vuccati puggalo kāyasakkhī’’ti.

"स्पर्श करते हुए साक्षात्कार करता है" इसलिए वह "कायसक्खी" (कायसाक्षी) है। जो पहले ध्यान-स्पर्श को प्राप्त करता है और बाद में निरोध (निर्वाण) का साक्षात्कार करता है, वह स्रोतापत्ति-फलस्थ से लेकर अर्हत्व-मार्गस्थ तक छह प्रकार का होता है, ऐसा समझना चाहिए। इसीलिए कहा गया है - "यहाँ कोई पुद्गल आठ विमोक्षों को काय से स्पर्श कर विहार करता है, और प्रज्ञा से देखकर उसके कुछ आस्रव क्षीण हो जाते हैं। यह पुद्गल कायसाक्षी कहलाता है।"


Diṭṭhantaṃ pattoti diṭṭhippatto. Tatridaṃ saṅkhepalakkhaṇaṃ – dukkhā saṅkhārā, sukho nirodhoti ñātaṃ hoti diṭṭhaṃ viditaṃ sacchikataṃ phusitaṃ paññāyāti diṭṭhippatto. Vitthārato panesopi kāyasakkhi viya chabbidho hoti. Tenevāha – ‘‘idhekacco puggalo idaṃ dukkhanti yathābhūtaṃ pajānāti…pe… ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadāti yathābhūtaṃ pajānāti, tathāgatappaveditā cassa dhammā paññāya vodiṭṭhā honti vocaritā…pe… ayaṃ vuccati puggalo diṭṭhippatto’’ti (pu. pa. 208).

"दृष्ट (सत्य) को प्राप्त" वह "दिट्ठिप्पत्त" (दृष्टि-प्राप्त) है। यहाँ संक्षेप में लक्षण यह है - "संस्कार दुःख हैं, निरोध सुख है" - ऐसा प्रज्ञा द्वारा ज्ञात, दृष्ट, विदित, साक्षात्कृत और स्पृष्ट होना 'दृष्टि-प्राप्त' है। विस्तार से यह भी कायसाक्षी की तरह छह प्रकार का होता है। इसीलिए कहा गया है - "यहाँ कोई पुद्गल 'यह दुःख है' ऐसा यथाभूत जानता है... 'यह दुःख-निरोध-गामिनी प्रतिपदा है' ऐसा यथाभूत जानता है, और तथागत द्वारा प्रवेदित धर्मों को प्रज्ञा से भली-भाँति देखता और विचारता है... यह पुद्गल दृष्टि-प्राप्त कहलाता है।"


Saddhāvimuttoti saddhāya vimutto. Sopi vuttanayeneva chabbidho hoti. Tenevāha – ‘‘idhekacco puggalo idaṃ dukkhanti – yathābhūtaṃ pajānāti…pe… ayaṃ dukkhanirodhagāminī paṭipadāti yathābhūtaṃ pajānāti. Tathāgatappaveditā cassa dhammā paññāya vodiṭṭhā honti vocaritā…pe… no ca kho yathā diṭṭhippattassa. Ayaṃ vuccati puggalo saddhāvimutto’’ti (pu. pa. 208). Etesu hi saddhāvimuttassa pubbabhāgamaggakkhaṇe saddahantassa viya okappentassa viya adhimuccantassa viya ca kilesakkhayo hoti, diṭṭhippattassa pubbabhāgamaggakkhaṇe kilesacchedakañāṇaṃ adandhaṃ tikhiṇaṃ sūraṃ hutvā vahati. Tasmā yathā nāma nātitikhiṇena asinā kadaliṃ chindantassa chinnaṭṭhānaṃ na maṭṭhaṃ hoti, asi na sīghaṃ vahati, saddo suyyati, balavataro vāyāmo kātabbo hoti, evarūpā saddhāvimuttassa pubbabhāgamaggabhāvanā. Yathā pana nisitaasinā kadaliṃ chindantassa chinnaṭṭhānaṃ maṭṭhaṃ hoti, asi sīghaṃ vahati, saddo na suyyati, balavavāyāmakiccaṃ na hoti, evarūpā paññāvimuttassa pubbabhāgamaggabhāvanā veditabbā.

"सद्धाविमुत्त" (श्रद्धाविमुक्त) का अर्थ है - श्रद्धा द्वारा मुक्त। वह भी पूर्वोक्त विधि से छह प्रकार का होता है। इसीलिए कहा गया है - "यहाँ कोई पुद्गल 'यह दुःख है' ऐसा यथाभूत जानता है... 'यह दुःख-निरोध-गामिनी प्रतिपदा है' ऐसा यथाभूत जानता है। तथागत द्वारा प्रवेदित धर्मों को प्रज्ञा से भली-भाँति देखता और विचारता है... किन्तु वैसा नहीं जैसा दृष्टि-प्राप्त के लिए होता है। यह पुद्गल श्रद्धाविमुक्त कहलाता है।" इनमें श्रद्धाविमुक्त के लिए पूर्वभाग-मार्ग के क्षण में श्रद्धा, विश्वास और अधिमुक्ति करते हुए के समान क्लेशों का क्षय होता है, जबकि दृष्टि-प्राप्त के लिए पूर्वभाग-मार्ग के क्षण में क्लेश-नाशक ज्ञान तीव्र, तीक्ष्ण और शूर होकर कार्य करता है। उदाहरण के लिए, जैसे कोई कम तीक्ष्ण तलवार से केले के पेड़ को काटता है, तो कटने का स्थान चिकना नहीं होता, तलवार तेजी से नहीं चलती, शब्द सुनाई देता है और अधिक प्रयास करना पड़ता है; श्रद्धाविमुक्त की पूर्वभाग-मार्ग की भावना वैसी ही होती है। इसके विपरीत, जैसे कोई तेज तलवार से केले के पेड़ को काटता है, तो कटने का स्थान चिकना होता है, तलवार तेजी से चलती है, शब्द नहीं होता और भारी प्रयास की आवश्यकता नहीं होती; प्रज्ञाविमुक्त की पूर्वभाग-मार्ग की भावना वैसी ही समझनी चाहिए।


Dhammaṃ anussaratīti dhammānusārī. Dhammoti paññā, paññāpubbaṅgamaṃ maggaṃ bhāvetīti attho. Saddhānusārimhi ca eseva nayo. Ubho panete sotāpattimaggaṭṭhāyeva. Vuttampi cetaṃ – ‘‘yassa puggalassa sotāpattiphalasacchikiriyāya paṭipannassa paññindriyaṃ adhimattaṃ hoti, paññāvāhiṃ paññāpubbaṅgamaṃ ariyamaggaṃ bhāveti. Ayaṃ vuccati puggalo dhammānusārī’’ti (pu. pa. 208). Tathā – ‘‘yassa puggalassa sotāpattiphalasacchikiriyāya paṭipannassa saddhindriyaṃ adhimattaṃ hoti, saddhāvāhiṃ saddhāpubbaṅgamaṃ ariyamaggaṃ bhāveti. Ayaṃ vuccati puggalo saddhānusārī’’ti. Ayamettha saṅkhepo. Vitthārato panesā ubhatobhāgavimuttādikathā visuddhimagge paññābhāvanādhikāre vuttā. Tasmā tattha vuttanayeneva veditabbā. Yā panesā etesaṃ vibhāgadassanatthaṃ idha pāḷi āgatā, tattha yasmā rūpasamāpattiyā vinā arūpasamāpattiyo nāma natthi, tasmā āruppāti vuttepi aṭṭha vimokkhā vuttāva hontīti veditabbā.

जो धर्म (प्रज्ञा) का अनुसरण करता है, वह 'धम्मानुसारी' है। यहाँ 'धम्म' का अर्थ प्रज्ञा है; वह प्रज्ञा को प्रधान मानकर मार्ग की भावना करता है। 'सद्धानुसारी' के विषय में भी यही विधि है। ये दोनों ही स्रोतापत्ति-मार्गस्थ हैं। जैसा कि कहा गया है— 'जिस व्यक्ति के लिए स्रोतापत्ति-फल के साक्षात्कार हेतु प्रतिपन्न होने पर प्रज्ञा-इन्द्रिय प्रबल होती है, वह प्रज्ञा-वाही और प्रज्ञा-प्रधान आर्यमार्ग की भावना करता है। उस व्यक्ति को धम्मानुसारी कहा जाता है।' इसी प्रकार— 'जिस व्यक्ति के लिए स्रोतापत्ति-फल के साक्षात्कार हेतु प्रतिपन्न होने पर श्रद्धा-इन्द्रिय प्रबल होती है, वह श्रद्धा-वाही और श्रद्धा-प्रधान आर्यमार्ग की भावना करता है। उस व्यक्ति को सद्धानुसारी कहा जाता है।' यह यहाँ संक्षेप है। विस्तार से यह उभतोभागविमुक्त आदि की कथा विशुद्धिमग्ग के प्रज्ञा-भावना अधिकार में कही गई है। इसलिए वहाँ बताई गई विधि से ही इसे समझना चाहिए। इन (व्यक्तियों) के विभाग को दिखाने के लिए यहाँ जो पालि आई है, उसमें चूँकि रूप-समापत्ति के बिना अरूप-समापत्तियाँ नहीं होतीं, इसलिए 'अरूप' कहने पर भी आठ विमोक्ष ही कहे गए हैं, ऐसा समझना चाहिए।


Kāyena phusitvāti sahajātanāmakāyena phusitvā. Paññāya cassa disvāti paññāya ca etassa ariyasaccadhamme disvā. Ekacce āsavāti paṭhamamaggādīhi pahātabbā ekadesaāsavā. Tathāgatappaveditāti tathāgatena paveditā catusaccadhammā. Paññāya vodiṭṭhā hontīti imasmiṃ ṭhāne sīlaṃ kathitaṃ, imasmiṃ samādhi, imasmiṃ vipassanā, imasmiṃ maggo, imasmiṃ phalanti evaṃ atthena atthe kāraṇena kāraṇe ciṇṇacaritattā maggapaññāya sudiṭṭhā honti. Vocaritāti vicaritā. Saddhā niviṭṭhā hotīti okappanasaddhā patiṭṭhitā hoti. Mattaso nijjhānaṃ khamantīti mattāya olokanaṃ khamanti. Saddhāmattanti saddhāyeva, itaraṃ tasseva vevacanaṃ

'काया से स्पर्श करके' का अर्थ है सहजात नाम-काया से स्पर्श करके। 'प्रज्ञा से उसे देखकर' का अर्थ है प्रज्ञा से उस (व्यक्ति) के द्वारा आर्यसत्य धर्मों को देखकर। 'कुछ आस्रव' का अर्थ है प्रथम मार्ग आदि के द्वारा प्रहाण किए जाने योग्य आस्रवों का एक भाग। 'तथागत-प्रवेदित' का अर्थ है तथागत द्वारा उपदिष्ट चार आर्यसत्य धर्म। 'प्रज्ञा से भली-भाँति देखे गए होते हैं'—यहाँ इस स्थान पर शील कहा गया है, यहाँ समाधि, यहाँ विपश्यना, यहाँ मार्ग और यहाँ फल; इस प्रकार अर्थ में अर्थ और कारण में कारण के अभ्यस्त होने के कारण मार्ग-प्रज्ञा द्वारा वे भली-भाँति देखे गए होते हैं। 'वोचरिता' का अर्थ है विचरित (अभ्यस्त)। 'श्रद्धा प्रतिष्ठित होती है' का अर्थ है अवगाहन करने वाली श्रद्धा (ओकप्पन-सद्धा) प्रतिष्ठित होती है। 'मात्रा में निध्यान (चिंतन) को क्षमा करते हैं' का अर्थ है वे एक सीमा तक अवलोकन को स्वीकार करते हैं। 'श्रद्धा-मात्र' का अर्थ श्रद्धा ही है, दूसरा (पेम-मत्त) उसी का पर्यायवाची है।


Iti imesu appamādena karaṇīyesu puggalesu tayo paṭividdhamaggaphalā sekhā. Tesu anulomasenāsanaṃ sevamānā kalyāṇamitte bhajamānā indriyāni samannānayamānā anupubbena arahattaṃ gaṇhanti. Tasmā tesaṃ yathāṭhitova pāḷiattho. Avasāne pana dve sotāpattimaggasamaṅgino. Tehi tassa maggassa anulomasenāsanaṃ sevitaṃ, kalyāṇamittā bhajitā, indriyāni samannānītāni. Upari pana tiṇṇaṃ maggānaṃ atthāya sevamānā bhajamānā samannānayamānā anupubbena arahattaṃ pāpuṇissantīti ayamettha pāḷiattho.

इस प्रकार, इन अप्रमाद के साथ कर्तव्य करने वाले व्यक्तियों में से तीन (कायसक्खी, दिट्ठिप्पत्त, सद्धाविमुत्त) मार्ग और फल को प्राप्त करने वाले शैक्ष (सेख) हैं। उनमें से जो अनुकूल आवास का सेवन करते हैं, कल्याणमित्रों की संगति करते हैं और इन्द्रियों को संतुलित करते हैं, वे क्रमशः अर्हत्व को प्राप्त करते हैं। इसलिए उनके लिए पालि का अर्थ यथास्थित ही है। अंत में दो (धम्मानुसारी और सद्धानुसारी) स्रोतापत्ति-मार्ग से युक्त हैं। उनके द्वारा उस मार्ग के लिए अनुकूल आवास का सेवन किया गया, कल्याणमित्रों की संगति की गई और इन्द्रियों को संतुलित किया गया। आगे के तीन मार्गों के लिए सेवन, संगति और संतुलन करते हुए वे क्रमशः अर्हत्व को प्राप्त करेंगे—यह यहाँ पालि का अर्थ है।


Vitaṇḍavādī pana imameva pāḷiṃ gahetvā – ‘‘lokuttaramaggo na ekacittakkhaṇiko, bahucittakkhaṇiko’’ti vadati. So vattabbo – ‘‘yadi aññena cittena senāsanaṃ paṭisevati, aññena kalyāṇamitte bhajati, aññena indriyāni samannāneti, aññaṃ maggacittanti sandhāya tvaṃ ‘na ekacittakkhaṇiko maggo, bahucittakkhaṇiko’ti vadasi, evaṃ sante senāsanaṃ sevamāno nīlobhāsaṃ pabbataṃ passati, vanaṃ passati, migapakkhīnaṃ saddaṃ suṇāti, pupphaphalānaṃ gandhaṃ ghāyati, pānīyaṃ pivanto rasaṃ sāyati, nisīdanto nipajjanto phassaṃ phusati. Evaṃ te pañcaviññāṇasamaṅgīpi lokuttaradhammasamaṅgīyeva bhavissati. Sace panetaṃ sampaṭicchasi, satthārā saddhiṃ paṭivirujjhasi. Satthārā hi pañcaviññāṇakāyā ekantaṃ abyākatāva vuttā, taṃsamaṅgissa kusalākusalaṃ paṭikkhittaṃ, lokuttaramaggo ca ekantakusalo. Tasmā pajahetaṃ vāda’’nti paññapetabbo. Sace paññattiṃ na upagacchati, ‘‘gaccha pātova vihāraṃ pavisitvā yāguṃ pivāhī’’ti uyyojetabbo.

किन्तु वितण्डावादी इसी पालि को लेकर कहता है— 'लोकोत्तर मार्ग एक चित्त-क्षण वाला नहीं होता, बल्कि अनेक चित्त-क्षणों वाला होता है।' उसे यह कहना चाहिए— 'यदि तुम इस आशय से कहते हो कि वह एक चित्त से आवास का सेवन करता है, दूसरे चित्त से कल्याणमित्रों की संगति करता है, अन्य चित्त से इन्द्रियों को संतुलित करता है और मार्ग-चित्त अलग है, तो इस प्रकार आवास का सेवन करते हुए वह नीले आभा वाले पर्वत को देखता है, वन को देखता है, पशु-पक्षियों का शब्द सुनता है, पुष्प-फलों की गंध सूँघता है, पानी पीते हुए रस का आस्वादन करता है और बैठते-लेटते हुए स्पर्श का अनुभव करता है। इस प्रकार तुम्हारा पंच-विज्ञान से युक्त व्यक्ति भी लोकोत्तर धर्म से युक्त ही हो जाएगा। यदि तुम इसे स्वीकार करते हो, तो तुम शास्ता (बुद्ध) के साथ विरोध करते हो। क्योंकि शास्ता ने पंच-विज्ञान समूहों को एकांततः अव्याकृत ही कहा है, और उससे युक्त व्यक्ति के लिए कुशल-अकुशल का निषेध किया गया है, जबकि लोकोत्तर मार्ग एकांततः कुशल ही है। इसलिए इस वाद को त्याग दो'—ऐसा उसे समझाना चाहिए। यदि वह समझ को प्राप्त नहीं होता, तो 'जाओ, सुबह ही विहार में प्रवेश कर यवागू (कांजी) पियो'—ऐसा कहकर उसे विदा कर देना चाहिए।


183. Nāhaṃ, bhikkhave, ādikenevāti ahaṃ, bhikkhave, paṭhamameva maṇḍūkassa uppatitvā gamanaṃ viya aññārādhanaṃ arahatte patiṭṭhānaṃ na vadāmi. Anupubbasikkhāti karaṇatthe paccattavacanaṃ. Parato padadvayepi eseva nayo. Saddhājātoti okappaniyasaddhāya jātasaddho. Upasaṅkamatīti garūnaṃ samīpaṃ gacchati. Payirupāsatīti santike nisīdati. Dhāretīti sādhukaṃ katvā dhāreti. Chando jāyatīti kattukamyatākusalacchando jāyati. Ussahatīti vīriyaṃ karoti. Tuletīti aniccaṃ dukkhaṃ anattāti tulayati. Tulayitvā padahatīti evaṃ tīraṇavipassanāya tulayanto maggapadhānaṃ padahati. Pahitattoti pesitacitto. Kāyena ceva paramasaccanti nāmakāyena nibbānasaccaṃ sacchikaroti. Paññāya cāti nāmakāyasampayuttāya maggapaññāya paṭivijjhati passati.

183. 'भिक्षुओं, मैं आदि से ही नहीं' का अर्थ है— भिक्षुओं, मैं मेंढक की उछाल की तरह शुरुआत में ही अर्हत्व की प्राप्ति या उसमें प्रतिष्ठित होने की बात नहीं कहता। 'अनुक्रमिक शिक्षा' (अनुपुब्ब-सिक्खा)—यह करण अर्थ में प्रथमा विभक्ति का पद है। आगे के दो पदों में भी यही विधि है। 'श्रद्धा उत्पन्न हुई' का अर्थ है अवगाहन करने वाली श्रद्धा से युक्त होना। 'पास जाता है' का अर्थ है गुरुओं के समीप जाता है। 'सेवा करता है' का अर्थ है उनके पास बैठता है। 'धारण करता है' का अर्थ है भली-भाँति (स्मृति में) धारण करता है। 'छन्द उत्पन्न होता है' का अर्थ है करने की इच्छा रूपी कुशल-छन्द उत्पन्न होता है। 'उत्साह करता है' का अर्थ है वीर्य (पुरुषार्थ) करता है। 'तुलना करता है' का अर्थ है अनित्य, दुःख और अनात्म के रूप में तुलना (परीक्षण) करता है। 'तुलना कर प्रयत्न करता है' का अर्थ है इस प्रकार तीरण-विपश्यना से तुलना करते हुए मार्ग-प्रधान प्रयत्न करता है। 'प्रहित-चित्त' का अर्थ है (निर्वाण की ओर) भेजा गया चित्त। 'काया से ही परम सत्य' का अर्थ है नाम-काया से निर्वाण-सत्य का साक्षात्कार करता है। 'और प्रज्ञा से' का अर्थ है नाम-काया से सम्प्रयुक्त मार्ग-प्रज्ञा से भेदन करता है, देखता है।


Idāni yasmā te satthu āgamanaṃ sutvā paccuggamanamattampi na akaṃsu, tasmā tesaṃ cariyaṃ garahanto sāpi nāma, bhikkhave, saddhā nāhosītiādimāha. Tattha kīvadūrevimeti kittakaṃ dūre ṭhāne. Yojanasatampi yojanasahassampi apakkantāti vattuṃ vaṭṭati, na pana kiñci āha. Catuppadaṃ veyyākaraṇanti catusaccabyākaraṇaṃ sandhāya vuttaṃ.

अब चूँकि उन्होंने शास्ता के आगमन को सुनकर अगवानी मात्र भी नहीं की, इसलिए उनके आचरण की निंदा करते हुए (बुद्ध ने) 'भिक्षुओं, वह श्रद्धा भी नहीं थी' आदि कहा। वहाँ 'ये कितनी दूर हैं' का अर्थ है कितनी दूर स्थान पर हैं। 'सौ योजन या हजार योजन दूर चले गए हैं' (सुत्त, अभिधम्म और विनय से)—ऐसा कहना उचित है, किन्तु (भगवान ने) ऐसा कुछ नहीं कहा। 'चार पदों वाला व्याकरण'—यह चार आर्यसत्यों की व्याख्या के संदर्भ में कहा गया है।


184. Yassuddiṭṭhassāti yassa uddiṭṭhassa. Yopi so, bhikkhave, satthāti bāhirakasatthāraṃ dasseti. Evarūpīti evaṃjātikā. Paṇopaṇaviyāti paṇaviyā ca opaṇaviyā ca. Na upetīti na hoti. Kayavikkayakāle viya agghavaḍḍhanahāpanaṃ na hotīti attho. Ayaṃ goṇo kiṃ agghati, vīsati agghatīti bhaṇanto paṇati nāma. Na vīsati agghati, dasa agghatīti bhaṇanto opaṇati nāma. Idaṃ paṭisedhento āha ‘‘paṇopaṇaviyā na upetī’’ti. Idāni taṃ paṇopaṇaviyaṃ dassetuṃ evañca no assa, atha naṃ kareyyāma, na ca no evamassa, na naṃ kareyyāmāti āha.

184. 'यस्सुद्दिद्वस्साति' (Yassuddiṭṭhassāti) का अर्थ है 'जिसके लिए निर्दिष्ट किया गया है'। 'योपि सो, भिक्खवे, सत्था' (Yopi so, bhikkhave, satthā) पद से भगवान बुद्ध शासन के बाहर के शास्ता (गुरु) को दर्शाते हैं। 'एवरूपीति' (Evarūpīti) का अर्थ है 'इस प्रकार के स्वभाव वाला'। 'पणोपणवियाति' (Paṇopaṇaviyāti) का अर्थ है 'खरीदना और बेचना' (सौदेबाजी)। 'न उपेतीति' (Na upetīti) का अर्थ है 'नहीं होता है'। इसका अर्थ है कि क्रय-विक्रय के समय की तरह मूल्य का बढ़ना या घटना नहीं होता है। 'यह बैल कितने का है? यह बीस का है' - ऐसा कहने वाला 'पणति' (paṇati) कहलाता है। 'यह बीस का नहीं है, यह दस का है' - ऐसा कहने वाला 'ओपणति' (opaṇati) कहलाता है। इसका निषेध करते हुए भगवान ने कहा - 'पणोपणविया न उपेति'। अब उस क्रय-विक्रय को दिखाने के लिए 'एवञ्च नो अस्स...' इत्यादि कहा।


Kiṃ pana, bhikkhaveti, bhikkhave, yaṃ tathāgato sabbaso āmisehi visaṃsaṭṭho viharati, evaṃ visaṃsaṭṭhassa satthuno evarūpā paṇopaṇaviyā kiṃ yujjissati? Pariyogāhiya vattatoti pariyogāhitvā ukkhipitvā gahetvā vattantassa. Ayamanudhammoti ayaṃ sabhāvo. Jānāti bhagavā, nāhaṃ jānāmīti bhagavā ekāsanabhojane ānisaṃsaṃ jānāti, ahaṃ na jānāmīti mayi saddhāya divasassa tayo vāre bhojanaṃ pahāya ekāsanabhojanaṃ bhuñjati. Ruḷahanīyanti rohanīyaṃ. Ojavantanti sinehavantaṃ. Kāmaṃ taco cāti iminā caturaṅgavīriyaṃ dasseti. Ettha hi taco ekaṃ aṅgaṃ, nhāru ekaṃ, aṭṭhi ekaṃ, maṃsalohitaṃ ekanti evaṃ caturaṅgasamannāgataṃ vīriyaṃ adhiṭṭhahitvā arahattaṃ appatvā na vuṭṭhahissāmīti evaṃ paṭipajjatīti dasseti. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Desanaṃ pana bhagavā neyyapuggalassa vasena arahattanikūṭena niṭṭhāpesīti.

'किं पन, भिक्खवे' (Kiṃ pana, bhikkhave) का अर्थ है - हे भिक्षुओं, चूँकि तथागत सभी प्रकार से आमिषों (सांसारिक प्रलोभनों) से असंसृष्ट (अलग) होकर विहार करते हैं, तो ऐसे असंसृष्ट शास्ता के लिए इस प्रकार का क्रय-विक्रय (सौदेबाजी) कैसे उचित होगा? 'परियोगाहित्वा वत्ततो' का अर्थ है - प्रवेश कर, सिर पर धारण कर, ग्रहण कर आचरण करने वाले (शिष्य) के लिए। 'अयमनुधम्मो' का अर्थ है - यह उचित स्वभाव। 'जानाति भगवा, नाहं जानामि' का अर्थ है - भगवान एकासन भोजन के लाभ को जानते हैं, मैं नहीं जानता - ऐसा मुझमें श्रद्धा रखकर, दिन में तीन बार भोजन को छोड़कर एकासन भोजन करता है। 'रुळहनीयं' का अर्थ है 'रोहनीय' (वृद्धि करने वाला)। 'ओजवन्तं' का अर्थ है 'स्नेहयुक्त' (पुष्टिकारक)। 'कामं तचो च' इस पद से चार अंगों वाले वीर्य (पुरुषार्थ) को दर्शाते हैं। यहाँ त्वचा एक अंग है, स्नायु एक, अस्थि एक और मांस-लोहित एक - इस प्रकार चार अंगों से युक्त वीर्य का अधिष्ठान कर 'अर्हत्व प्राप्त किए बिना नहीं उठूँगा' - इस प्रकार प्रतिपत्ति (अभ्यास) करता है, यह दिखाया गया है। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है। भगवान ने देशना को नेय्य पुद्गल के वश से अर्हत्व को शिखर पर रखते हुए समाप्त किया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में...


Kīṭāgirisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

कीटागिरि सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


Dutiyavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

द्वितीय वग्ग (भिक्खु वग्ग) की व्याख्या समाप्त हुई।


3. Paribbājakavaggo

3. परिव्राजक वग्ग


1. Tevijjavacchasuttavaṇṇanā

1. तेविज्जवच्छ सुत्त की व्याख्या


185. Evaṃ me sutanti tevijjavacchasuttaṃ. Tattha ekapuṇḍarīketi puṇḍarīko vuccati setambarukkho, so tasmiṃ ārāme eko puṇḍarīko atthīti ekapuṇḍarīko. Etadahosīti tattha pavisitukāmatāya ahosi. Cirassaṃ kho, bhanteti pakatiyā āgatapubbataṃ upādāya. Dhammassa cānudhammanti idha sabbaññutaññāṇaṃ dhammo nāma, mahājanassa byākaraṇaṃ anudhammo nāma. Sesaṃ jīvakasutte (ma. ni. 2.51 ādayo) vuttanayameva. Na me teti ananuññāya ṭhatvā anuññampi paṭikkhipati. ‘‘Sabbaññū sabbadassāvī aparisesaṃ ñāṇadassanaṃ paṭijānātī’’ti hi idaṃ anujānitabbaṃ siyā, – ‘‘carato ca me…pe… paccupaṭṭhita’’nti idaṃ pana nānujānitabbaṃ. Sabbaññutaññāṇena hi āvajjitvā pajānāti. Tasmā ananuññāya ṭhatvā anuññampi paṭikkhipanto evamāha.

185. 'एवं मे सुतं' इत्यादि तेविज्जवच्छ सुत्त है। वहाँ 'एकपुण्डरीके' (ekapuṇḍarīke) में पुण्डरीक श्वेत आम के वृक्ष (setamba rukkho) को कहा जाता है, उस आराम (उद्यान) में वह एक पुण्डरीक वृक्ष है, इसलिए वह 'एकपुण्डरीक' कहलाता है। 'एतदहोसि' का अर्थ है - वहाँ प्रवेश करने की इच्छा के कारण (ऐसा विचार) हुआ। 'चिरस्सं खो, भन्ते' का अर्थ है - स्वभावतः पहले आने की स्थिति को लेकर ऐसा कहा गया है। 'धम्मस्स चानुधम्मं' यहाँ 'धम्म' का अर्थ सर्वज्ञता-ज्ञान (sabbaññutaññāṇa) है और जनसमूह को दिया गया व्याकरण (व्याख्या) 'अनुधम्म' है। शेष जीवक सुत्त में कहे गए तरीके के समान ही है। 'न मे ते' इस पद से भगवान (परिव्राजक के कथन को) अनुमति न देते हुए, अनुमति योग्य अंश को भी अस्वीकार करते हैं। 'सर्वज्ञ, सर्वदर्शी, पूर्ण ज्ञान-दर्शन का दावा करता है' - यह वचन भगवान द्वारा अनुमत हो सकता है, किन्तु 'चलते हुए, खड़े हुए... (इत्यादि हर समय ज्ञान) उपस्थित रहता है' - यह वचन अनुमत नहीं होना चाहिए। क्योंकि भगवान सर्वज्ञता-ज्ञान से आवर्जन (चिंतन) करके ही जानते हैं। इसलिए अनुमति न देने की स्थिति में स्थित होकर, अनुमति योग्य को भी अस्वीकार करते हुए भगवान ने ऐसा कहा।


186. Āsavānaṃ khayāti ettha sakiṃ khīṇānaṃ āsavānaṃ puna khepetabbābhāvā yāvadevāti na vuttaṃ. Pubbenivāsañāṇena cettha bhagavā atītajānanaguṇaṃ dasseti, dibbacakkhuñāṇena paccuppannajānanaguṇaṃ, āsavakkhayañāṇena lokuttaraguṇanti. Iti imāhi tīhi vijjāhi sakalabuddhaguṇe saṃkhipitvā kathesi.

186. 'आसवानं खया' (āsavānaṃ khayā) यहाँ एक बार आस्रवों के क्षीण हो जाने पर पुनः क्षीण करने योग्य कुछ शेष न रहने के कारण 'यावदेव' (yāvadeva) नहीं कहा गया है। यहाँ भगवान 'पुब्बेनिवासञाण' (पूर्व-निवास ज्ञान) से अतीत को जानने के गुण को, 'दिब्बचक्खुञाण' (दिव्य-चक्षु ज्ञान) से वर्तमान को जानने के गुण को और 'आसवक्खयञाण' (आस्रव-क्षय ज्ञान) से लोकोत्तर गुण को दर्शाते हैं। इस प्रकार इन तीन विद्याओं के द्वारा बुद्ध के समस्त गुणों को संक्षेप में कहा है।


Gihisaṃyojananti gihibandhanaṃ gihiparikkhāresu nikantiṃ. Natthi kho vacchāti gihisaṃyojanaṃ appahāya dukkhassantakaro nāma natthi. Yepi hi santatimahāmatto uggaseno seṭṭhiputto vītasokadārakoti gihiliṅge ṭhitāva arahattaṃ pattā, tepi maggena sabbasaṅkhāresu nikantiṃ sukkhāpetvā pattā. Taṃ patvā pana na tena liṅgena aṭṭhaṃsu, gihiliṅgaṃ nāmetaṃ hīnaṃ, uttamaguṇaṃ dhāretuṃ na sakkoti. Tasmā tattha ṭhito arahattaṃ patvā taṃdivasameva pabbajati vā parinibbāti vā. Bhūmadevatā pana tiṭṭhanti. Kasmā? Nilīyanokāsassa atthitāya. Sesakāmabhave manussesu sotāpannādayo tayo tiṭṭhanti, kāmāvacaradevesu sotāpannā sakadāgāmino ca, anāgāmikhīṇāsavā panettha na tiṭṭhanti. Kasmā? Tañhi ṭhānaṃ laḷitajanassa āvāso, natthi tattha tesaṃ pavivekārahaṃ paṭicchannaṭṭhānañca. Iti tattha khīṇāsavo parinibbāti, anāgāmī cavitvā suddhāvāse nibbattati. Kāmāvacaradevato upari pana cattāropi ariyā tiṭṭhanti.

'गिहिसंयोजनं' का अर्थ है गृहस्थों का बंधन, गृहस्थों के परिष्कारों (भोग-सामग्री) में आसक्ति। 'नत्थि खो वच्छा' का अर्थ है - गृहस्थ-बंधन को त्यागे बिना दुःख का अंत करने वाला कोई नहीं है। यद्यपि सन्तति महामात्र, उग्गसेन श्रेष्ठिपुत्र और वीतशोक बालक जैसे लोग गृहस्थ वेश में रहते हुए ही अर्हत्व को प्राप्त हुए, फिर भी उन्होंने मार्ग के द्वारा समस्त संस्कारों में आसक्ति को सुखाकर ही उसे प्राप्त किया। उसे प्राप्त करने के बाद वे उस वेश में नहीं रहे, क्योंकि गृहस्थ वेश हीन है और वह अर्हत्व जैसे उत्तम गुण को धारण करने में समर्थ नहीं है। इसलिए उस स्थिति में अर्हत्व प्राप्त कर वह उसी दिन या तो प्रव्रजित हो जाता है या परिनिर्वाण प्राप्त करता है। किन्तु भूम-देवता (उस वेश में) बने रहते हैं। क्यों? क्योंकि वहाँ छिपने/एकांत का स्थान (वन-पर्वत आदि) उपलब्ध है। शेष काम-भव के मनुष्यों में स्रोतापन्न आदि तीन (आर्य पुद्गल) बने रहते हैं। कामावचर देवों में स्रोतापन्न और सकृदागामी बने रहते हैं, किन्तु अनागामी और क्षीणास्रव (अर्हत्) वहाँ नहीं रहते। क्यों? क्योंकि वह स्थान विलासी जनों का आवास है, वहाँ उनके लिए विवेक (एकांत) के योग्य कोई गुप्त स्थान नहीं है। इसलिए वहाँ क्षीणास्रव परिनिर्वाण प्राप्त करता है और अनागामी च्युत होकर शुद्धावास लोक में उत्पन्न होता है। कामावचर देवों से ऊपर (ब्रह्मलोक में) तो चारों ही आर्य बने रहते हैं।


Sopāsi kammavādīti sopi kammavādī ahosi, kiriyampi na paṭibāhittha. Tañhi ekanavutikappamatthake attānaṃyeva gahetvā katheti. Tadā kira mahāsatto pāsaṇḍapariggaṇhanatthaṃ pabbajito tassapi pāsaṇḍassa nipphalabhāvaṃ jānitvā vīriyaṃ na hāpesi, kiriyavādī hutvā sagge nibbattati. Tasmā evamāha. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

'सोपासि कम्मवादी' (Sopāsi kammavādī) का अर्थ है - वह (बोधिसत्व) भी कर्मवादी था, उसने क्रिया (के फल) का निषेध नहीं किया। यह बात इक्यानवे कल्प पूर्व की स्वयं की स्थिति को लेकर कही गई है। तब बोधिसत्व पाखण्ड (अन्य मत) को जानने के लिए प्रव्रजित हुए थे, उस पाखण्ड की निष्फलता को जानकर भी उन्होंने वीर्य (पुरुषार्थ) नहीं छोड़ा और क्रियावादी होकर स्वर्ग में उत्पन्न हुए। इसलिए ऐसा कहा गया है। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में...


Tevijjavacchasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

तेविज्जवच्छ सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


2. Aggivacchasuttavaṇṇanā

2. अग्गिवच्छ सुत्त की व्याख्या


187. Evaṃ me sutanti aggivacchasuttaṃ. Tattha na kho ahanti paṭhamavāre nāhaṃ sassatadiṭṭhikoti vadati, dutiye nāhaṃ ucchedadiṭṭhikoti. Evaṃ antānantikādivasena sabbavāresu paṭikkhepo veditabbo. Hoti ca na ca hotīti ayaṃ panettha ekaccasassatavādo. Neva hoti na na hotīti ayaṃ amarāvikkhepoti veditabbo.

187. एवं मे सुतं यह अग्गिवच्छसुत्त है। वहाँ 'न खो अहं' का अर्थ है कि प्रथम वाद में बुद्ध कहते हैं कि 'मैं शाश्वतवादी नहीं हूँ', और दूसरे में 'मैं उच्छेदवादी नहीं हूँ'। इस प्रकार अन्त-अनन्त आदि के माध्यम से सभी वादों में निषेध समझना चाहिए। 'होता है और नहीं भी होता है' यह यहाँ एकदेश-शाश्वतवाद (एकच्चसस्सतवाद) है। 'न होता है न नहीं होता है' यह अमराविक्खेप (विक्षेपवाद) समझना चाहिए।


189. Sadukkhanti kilesadukkhena ceva vipākadukkhena ca sadukkhaṃ. Savighātanti tesaṃyeva dvinnaṃ vasena saupaghātakaṃ. Saupāyāsanti tesaṃyeva vasena saupāyāsaṃ. Sapariḷāhanti tesaṃyeva vasena sapariḷāhaṃ.

189. 'सदुक्खं' का अर्थ है क्लेश-दुःख और विपाक-दुःख के साथ। 'सविघातं' का अर्थ है उन्हीं दोनों के कारण उपघात (पीड़ा) के साथ। 'सउपायासं' का अर्थ है उन्हीं के कारण उपायास (थकावट) के साथ। 'सपरिलाहं' का अर्थ है उन्हीं के कारण परिदाह (जलन) के साथ।


Kiñci diṭṭhigatanti kāci ekā diṭṭhipi ruccitvā khamāpetvā gahitā atthīti pucchati. Apanītanti nīhaṭaṃ apaviddhaṃ. Diṭṭhanti paññāya diṭṭhaṃ. Tasmāti yasmā pañcannaṃ khandhānaṃ udayavayaṃ addasa, tasmā. Sabbamaññitānanti sabbesaṃ tiṇṇampi taṇhādiṭṭhimānamaññitānaṃ. Mathitānanti tesaṃyeva vevacanaṃ. Idāni tāni vibhajitvā dassento sabbaahaṃkāra-mamaṃkāra-mānānusayānanti āha. Ettha hi ahaṃkāro diṭṭhi, mamaṃkāro taṇhā, mānānusayo māno. Anupādā vimuttoti catūhi upādānehi kañci dhammaṃ anupādiyitvā vimutto.

'किञ्चि दिट्ठिगतं' का अर्थ है—क्या कोई एक दृष्टि भी (गौतम द्वारा) पसंद की गई या स्वीकार की गई है? 'अपनीतं' का अर्थ है निकाला हुआ या नष्ट किया हुआ। 'दिट्ठं' का अर्थ है प्रज्ञा से देखा गया। 'तस्मा' का अर्थ है—चूँकि पाँच स्कन्धों के उदय और व्यय को देखा, इसलिए। 'सब्बमञ्ञितानं' का अर्थ है—तृष्णा, दृष्टि और मान इन तीनों प्रकार की कल्पनाओं का। 'मथितानं' उन्हीं का पर्यायवाची है। अब उन्हें विभाजित करते हुए 'सब्बअहंकार-ममंकार-मानानुसयानं' कहा। यहाँ 'अहंकार' दृष्टि है, 'ममंकार' तृष्णा है और 'मानानुसय' मान है। 'अनुपादा विमुत्तो' का अर्थ है चार उपादानों के द्वारा किसी भी धर्म को ग्रहण न करते हुए मुक्त होना।


190. Na upetīti na yujjati. Ettha ca ‘‘na upapajjatī’’ti idaṃ anujānitabbaṃ siyā. Yasmā pana evaṃ vutte so paribbājako ucchedaṃ gaṇheyya, upapajjatīti pana sassatameva, upapajjati ca na ca upapajjatīti ekaccasassataṃ, neva upapajjati na na upapajjatīti amarāvikkhepaṃ, tasmā bhagavā – ‘‘ayaṃ appatiṭṭho anālambo hotu, sukhapavesanaṭṭhānaṃ mā labhatū’’ti ananuññāya ṭhatvā anuññampi paṭikkhipi. Alanti samatthaṃ pariyattaṃ. Dhammoti paccayākāradhammo. Aññatrayogenāti aññattha payogena. Aññatrācariyakenāti paccayākāraṃ ajānantānaṃ aññesaṃ ācariyānaṃ santike vasantena.

190. 'न उपेति' का अर्थ है—युक्त नहीं होता। यहाँ 'न उपपज्जति' (उत्पन्न नहीं होता) इस वचन को स्वीकार किया जा सकता था। किन्तु ऐसा कहने पर वह परिव्राजक 'उच्छेदवाद' को ग्रहण कर लेता; 'उपपज्जति' कहने पर 'शाश्वतवाद' को; 'उत्पन्न होता है और नहीं भी' कहने पर 'एकदेश-शाश्वतवाद' को; और 'न उत्पन्न होता है न नहीं' कहने पर 'अमराविक्खेप' को ग्रहण कर लेता। इसलिए भगवान ने—'यह परिव्राजक बिना आधार और बिना आलम्बन के रहे, इसे सुखपूर्वक प्रवेश का स्थान न मिले'—ऐसा मन में रखकर, अनुमति न देते हुए, अनुमति देने योग्य बात का भी निषेध कर दिया। 'अलं' का अर्थ है समर्थ या पर्याप्त। 'धम्मो' का अर्थ है प्रतीत्यसमुत्पाद धर्म। 'अञ्ञत्रयोगेन' का अर्थ है अन्य प्रयत्न से। 'अञ्ञत्राचरियकेन' का अर्थ है प्रतीत्यसमुत्पाद को न जानने वाले अन्य आचार्यों के पास रहने से।


191. Tena hi vacchāti yasmā tvaṃ sammohamāpādinti vadasi, tasmā taṃyevettha paṭipucchissāmi. Anāhāro nibbutoti appaccayo nibbuto.

191. 'तेन हि वच्छ' का अर्थ है—चूँकि तुम कहते हो कि 'मैं सम्मोह (भ्रम) को प्राप्त हो गया हूँ', इसलिए मैं तुमसे ही यहाँ पुनः पूछूँगा। 'अनाहारो निब्बुतो' का अर्थ है—बिना प्रत्यय (कारण/ईंधन) के बुझ गया।


192. Yena rūpenāti yena rūpena sattasaṅkhātaṃ tathāgataṃ rūpīti paññāpeyya. Gambhīroti guṇagambhīro. Appameyyoti pamāṇaṃ gaṇhituṃ na sakkuṇeyyo. Duppariyogāḷhoti duogāho dujjāno. Seyyathāpi mahāsamuddoti yathā mahāsamuddo gambhīro appameyyo dujjāno, evameva khīṇāsavopi. Taṃ ārabbha upapajjatītiādi sabbaṃ na yujjati. Kathaṃ? Yathā parinibbutaṃ aggiṃ ārabbha puratthimaṃ disaṃ gatotiādi sabbaṃ na yujjati, evaṃ.

192. 'येन रूपेन' का अर्थ है—जिस रूप के द्वारा 'सत्त्व' कहे जाने वाले तथागत को 'रूपी' (रूपवान) प्रज्ञप्त किया जा सके। 'गम्भीरो' का अर्थ है गुणों से गहरा। 'अप्पमेय्यो' का अर्थ है जिसका माप न लिया जा सके। 'दुप्पवियोगाळ्हो' का अर्थ है जिसमें प्रवेश करना कठिन हो या जिसे जानना कठिन हो। 'सेय्यथापि महासमुद्दो'—जैसे महासमुद्र गहरा, अपार और दुर्ज्ञेय है, वैसे ही क्षीणाश्रव (अर्हत्) भी है। उसे लेकर 'उत्पन्न होता है' आदि कहना युक्त नहीं है। कैसे? जैसे बुझी हुई आग को लेकर 'वह पूर्व दिशा में गई' आदि कहना युक्त नहीं है, वैसे ही।


Aniccatāti aniccatāya. Sāre patiṭṭhitanti lokuttaradhammasāre patiṭṭhitaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

'अनिच्चता' का अर्थ है अनित्यता के कारण। 'सारे पतिट्ठितं' का अर्थ है लोकोत्तर धर्म रूपी सार में प्रतिष्ठित। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Aggivacchasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अग्गिवच्छसुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


3. Mahāvacchasuttavaṇṇanā

3. महावच्छसुत्त की व्याख्या।


193. Evaṃ me sutanti mahāvacchasuttaṃ. Tattha sahakathīti saddhiṃvādo, bahuṃ mayā tumhehi saddhiṃ kathitapubbanti kathaṃ sāreti mettiṃ ghaṭeti. Purimāni hi dve suttāni etasseva kathitāni, saṃyuttake abyākatasaṃyuttaṃ (saṃ. ni. 4.416 ādayo) nāma etasseva kathitaṃ – ‘‘kiṃ nu kho, bho gotama, sassato loko idameva saccaṃ moghamaññanti abyākatameta’’nti evaṃ ekuttaranikāyepi iminā saddhiṃ kathitaṃ atthiyeva. Tasmā evamāha. Sammāsambuddhopi tassa āgatāgatassa saṅgahaṃ katvā okāsamakāsiyeva. Kasmā? Ayañhi sassatadiṭṭhiko, sassatadiṭṭhikā ca sīghaṃ laddhiṃ na vissajjenti, vasātelamakkhitapilotikā viya cirena sujjhanti. Passati ca bhagavā – ‘‘ayaṃ paribbājako kāle gacchante gacchante laddhiṃ vissajjetvā mama santike pabbajitvā cha abhiññāyo sacchikatvā abhiññātasāvako bhavissatī’’ti. Tasmā tassa āgatāgatassa saṅgahaṃ katvā okāsamakāsiyeva. Idaṃ panassa pacchimagamanaṃ. So hi imasmiṃ sutte taraṇaṃ vā hotu ataraṇaṃ vā, yaṭṭhiṃ otaritvā udake patamāno viya samaṇassa gotamassa santikaṃ gantvā pabbajissāmīti sanniṭṭhānaṃ katvā āgato. Tasmā dhammadesanaṃ yācanto sādhu me bhavaṃ gotamotiādimāha. Tassa bhagavā mūlavasena saṃkhittadesanaṃ, kammapathavasena vitthāradesanaṃ desesi. Mūlavasena cettha atisaṃkhittā desanā, kammapathavasena saṃkhittā vitthārasadisā. Buddhānaṃ pana nippariyāyena vitthāradesanā nāma natthi. Catuvīsatisamantapaṭṭhānampi hi sattapakaraṇe abhidhammapiṭake ca sabbaṃ saṃkhittameva. Tasmā mūlavasenāpi kammapathavasenāpi saṃkhittameva desesīti veditabbo.

193. 'एवं मे सुतं' यह महावच्छसुत्त है। वहाँ 'सहकथी' का अर्थ है साथ में बातचीत। 'मैंने आपके साथ पहले बहुत बातचीत की है'—ऐसा कहकर वह पुरानी बातचीत की याद दिलाता है और मैत्री स्थापित करता है। वास्तव में पहले के दो सुत्त इसी को कहे गए थे; संयुत्त निकाय में 'अव्याकृत संयुत्त' भी इसी को कहा गया था। सम्यक्सम्बुद्ध ने भी उसके बार-बार आने पर उसका स्वागत किया और उसे अवसर दिया। क्यों? क्योंकि यह शाश्वतवादी था, और शाश्वतवादी अपनी दृष्टि को शीघ्र नहीं छोड़ते; वे तेल से सने हुए पुराने कपड़े की तरह देर से शुद्ध होते हैं। भगवान देखते हैं—'यह परिव्राजक समय बीतने के साथ अपनी दृष्टि को छोड़कर मेरे पास प्रव्रजित होगा और छह अभिज्ञाओं को साक्षात् कर एक प्रसिद्ध श्रावक बनेगा।' यह उसका अंतिम बार आना था। वह इस सुत्त में लाठी टेककर पानी में उतरने वाले व्यक्ति की तरह, श्रमण गौतम के पास जाकर 'मैं प्रव्रजित होऊँगा' ऐसा निश्चय करके आया था। इसलिए धर्म-देशना की याचना करते हुए उसने 'साधु मे भवं गोतमो' आदि कहा। उसे भगवान ने 'मूल' के माध्यम से संक्षिप्त देशना और 'कर्मपथ' के माध्यम से विस्तृत देशना दी। यहाँ मूल के माध्यम से देशना अत्यंत संक्षिप्त है, और कर्मपथ के माध्यम से संक्षिप्त देशना विस्तृत के समान है। किन्तु बुद्धों के लिए मुख्य रूप से 'विस्तृत देशना' नाम की कोई चीज़ नहीं है। चौबीस प्रत्ययों वाला 'समन्तपट्ठान' और सात ग्रंथों वाला 'अभिधम्म पिटक' भी सब संक्षिप्त ही है। इसलिए मूल और कर्मपथ दोनों के माध्यम से संक्षिप्त ही उपदेश दिया, ऐसा समझना चाहिए।


194. Tattha pāṇātipātā veramaṇī kusalantiādīsu paṭipāṭiyā sattadhammā kāmāvacarā, anabhijjhādayo tayo catubhūmikāpi vaṭṭanti.

194. वहाँ 'प्राणातिपात से विरति कुशल है' आदि में, क्रम से सात धर्म कामावचर हैं; अनभिज्झा (अलोभ) आदि तीन धर्म चारों भूमियों में भी घटित होते हैं।


Yato kho, vaccha, bhikkhunoti kiñcāpi aniyametvā vuttaṃ, yathā pana jīvakasutte ca caṅkīsutte ca, evaṃ imasmiṃ sutte ca attānameva sandhāyetaṃ bhagavatā vuttanti veditabbaṃ.

हे वच्छ! 'जब भिक्षु' (यतो खो भिक्खु) - यह शब्द यद्यपि बिना किसी विशेष निर्धारण के कहा गया है, फिर भी जैसे जीवक सुत्त और चंकि सुत्त में, वैसे ही इस सुत्त में भी भगवान ने स्वयं को ही लक्ष्य करके यह कहा है, ऐसा समझना चाहिए।


195. Atthi panāti kiṃ pucchāmīti pucchati? Ayaṃ kirassa laddhi – ‘‘tasmiṃ tasmiṃ sāsane satthāva arahā hoti, sāvako pana arahattaṃ pattuṃ samattho natthi. Samaṇo ca gotamo ‘yato kho, vaccha, bhikkhuno’ti ekaṃ bhikkhuṃ kathento viya katheti, atthi nu kho samaṇassa gotamassa sāvako arahattappatto’’ti. Etamatthaṃ pucchissāmīti pucchati. Tattha tiṭṭhatūti bhavaṃ tāva gotamo tiṭṭhatu, bhavañhi loke pākaṭo arahāti attho. Tasmiṃ byākate uttari bhikkhunīādīnaṃ vasena pañhaṃ pucchi, bhagavāpissa byākāsi.

195. 'क्या है?' (अत्थि पन) - इस पद से वह क्या सोचकर पूछता है? ऐसा कहा जाता है कि यह उसकी धारणा थी - 'उस शासन में केवल शास्ता (गुरु) ही अर्हन्त होते हैं, शिष्य अर्हत्व प्राप्त करने में समर्थ नहीं होते।' श्रमण गौतम 'हे वच्छ! जब भिक्षु' ऐसा कहकर मानो एक भिक्षु के बारे में कह रहे थे, (इसलिए उसने सोचा) 'क्या श्रमण गौतम का कोई शिष्य अर्हत्व प्राप्त है?' इस अर्थ को पूछने के लिए वह पूछता है। वहाँ 'रहने दें' (तिट्ठतु) का अर्थ है - 'आप गौतम अभी रहने दें', क्योंकि आप तो लोक में अर्हन्त के रूप में प्रसिद्ध हो ही चुके हैं। उस प्रश्न का उत्तर दिए जाने पर, उसने भिक्षुणियों आदि के विषय में आगे प्रश्न पूछे, और भगवान ने उनका भी उत्तर दिया।


196. Ārādhakoti sampādako paripūrako.

196. 'आराधक' का अर्थ है - (प्रतिपत्ति को) सिद्ध करने वाला, पूर्ण करने वाला।


197. Sekhāya vijjāya pattabbanti heṭṭhimaphalattayaṃ pattabbaṃ. Taṃ sabbaṃ mayā anuppattanti vadati. Vitaṇḍavādī panāha – ‘‘katame dhammā sekkhā? Cattāro maggā apariyāpannā heṭṭhimāni ca tīṇi sāmaññaphalānī’’ti (dha. sa. 1023) vacanato arahattamaggopi anena pattoyeva. Phalaṃ pana apattaṃ, tassa pattiyā uttari yogaṃ kathāpetīti. So evaṃ saññāpetabbo –

197. 'शैक्ष्य विद्या से प्राप्तव्य' का अर्थ है - नीचे के तीन फलों को प्राप्त करना। 'वह सब मैंने प्राप्त कर लिया है' - ऐसा वह (वच्छ) कहता है। किन्तु वितण्डावादी कहते हैं - 'शैक्ष्य धर्म कौन से हैं? चार मार्ग और नीचे के तीन सामन्य फल' - इस वचन के अनुसार उसने अर्हत्व मार्ग भी प्राप्त कर ही लिया है। किन्तु फल अभी प्राप्त नहीं हुआ है, उसकी प्राप्ति के लिए वह आगे के योग (प्रयत्न) के बारे में पूछवाता है। उसे इस प्रकार समझाना चाहिए -


‘‘Yo ve kilesāni pahāya pañca,

Paripuṇṇasekho aparihānadhammo;

Cetovasippatto samāhitindriyo,

Sa ve ṭhitattoti naro pavuccatī’’ti. (a. ni. 4.5);

जो मनुष्य पाँच (ओरम्भागिय) क्लेशों को त्याग कर, पूर्ण शैक्ष्य (परिपूण्णसेख) होकर, अपरिहाणधर्मी (न गिरने वाले स्वभाव वाला), चित्त पर वश प्राप्त और समाहित इन्द्रियों वाला होता है, उसे ही वास्तव में 'स्थितप्रज्ञ' (स्थित-आत्मा) कहा जाता है।


Anāgāmipuggalo hi ekantaparipuṇṇasekho. Taṃ sandhāya ‘‘sekhāya vijjāya pattabba’’nti āha. Maggassa pana ekacittakkhaṇikattā tattha ṭhitassa pucchā nāma natthi. Iminā suttena maggopi bahucittakkhaṇiko hotūti ce. Etaṃ na buddhavacanaṃ, vuttagāthāya ca attho virujjhati. Tasmā anāgāmiphale ṭhatvā arahattamaggassa vipassanaṃ kathāpetīti veditabbo. Yasmā panassa na kevalaṃ suddhaarahattasseva upanissayo, channampi abhiññānaṃ upanissayo atthi, tasmā bhagavā – ‘‘evamayaṃ samathe kammaṃ katvā pañca abhiññā nibbattessati, vipassanāya kammaṃ katvā arahattaṃ pāpuṇissati. Evaṃ chaḷabhiñño mahāsāvako bhavissatī’’ti vipassanāmattaṃ akathetvā samathavipassanā ācikkhi.

निश्चित रूप से अनागामी पुद्गल ही पूर्ण शैक्ष्य है। उसे ही लक्ष्य करके 'शैक्ष्य विद्या से प्राप्तव्य' कहा गया है। मार्ग चित्त के एक क्षण मात्र होने के कारण, उस (मार्ग) में स्थित व्यक्ति के लिए प्रश्न पूछना संभव नहीं है। यदि इस सुत्त के आधार पर यह कहा जाए कि मार्ग भी अनेक चित्त-क्षणों वाला होता है, तो यह बुद्ध वचन नहीं है और पूर्वोक्त गाथा के अर्थ से भी विरुद्ध है। इसलिए, अनागामी फल में स्थित होकर वह अर्हत्व मार्ग की विपश्यना के बारे में पूछवाता है, ऐसा समझना चाहिए। चूंकि उसके पास न केवल शुद्ध अर्हत्व का उपनिषय (सामर्थ्य) था, बल्कि छह अभिज्ञाओं का भी उपनिषय था, इसलिए भगवान ने - 'इस प्रकार यह शमथ में कर्म (अभ्यास) करके पाँच अभिज्ञाएँ उत्पन्न करेगा, और विपश्यना में कर्म करके अर्हत्व प्राप्त करेगा; इस प्रकार वह छह अभिज्ञाओं वाला महाश्रावक बनेगा' - ऐसा सोचकर केवल विपश्यना न बताकर शमथ-विपश्यना दोनों का उपदेश दिया।


198. Sati satiāyataneti sati satikāraṇe. Kiñcettha kāraṇaṃ? Abhiññā vā abhiññāpādakajjhānaṃ vā avasāne pana arahattaṃ vā kāraṇaṃ arahattassa vipassanā vāti veditabbaṃ.

198. 'सति सति आयतने' का अर्थ है - कारण के होने पर। यहाँ कारण क्या है? अभिज्ञा या अभिज्ञा का पादक (आधार) ध्यान ही कारण है; अथवा अंत में अर्हत्व ही कारण है, या अर्हत्व की विपश्यना ही कारण है, ऐसा समझना चाहिए।


200. Pariciṇṇo me bhagavāti satta hi sekhā bhagavantaṃ paricaranti nāma, khīṇāsavena bhagavā pariciṇṇo hoti. Iti saṅkhepena arahattaṃ byākaronto thero evamāha. Te pana bhikkhū tamatthaṃ na jāniṃsu, ajānantāva tassa vacanaṃ sampaṭicchitvā. Bhagavato ārocesuṃ. Devatāti tesaṃ guṇānaṃ lābhī devatā. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

200. 'भगवान की मेरे द्वारा सेवा की गई' (परिचिण्णो मे भगवा) - सात प्रकार के शैक्ष्य पुद्गल भगवान की सेवा करते हैं, और क्षीणास्त्रव (अर्हन्त) द्वारा भगवान की सेवा पूर्ण हो चुकी होती है। इस प्रकार संक्षेप में अर्हत्व की घोषणा करते हुए स्थविर (महावच्छ) ने ऐसा कहा। उन भिक्षुओं ने उस अर्थ को नहीं समझा, और बिना समझे ही स्थविर के वचनों को स्वीकार कर भगवान को सूचित किया। 'देवता' का अर्थ है - उन गुणों को प्राप्त देवता। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपंचसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में


Mahāvacchasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

महावच्छ सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


4. Dīghanakhasuttavaṇṇanā

4. दीघनख सुत्त की व्याख्या


201. Evaṃ me sutanti dīghanakhasuttaṃ. Tattha sūkarakhatāyanti sūkarakhatāti evaṃnāmake leṇe. Kassapabuddhakāle kira taṃ leṇaṃ ekasmiṃ buddhantare pathaviyā vaḍḍhamānāya antobhūmigataṃ jātaṃ. Athekadivasaṃ eko sūkaro tassa chadanapariyantasamīpe paṃsuṃ khaṇi. Deve vuṭṭe paṃsudhoto chadanapariyanto pākaṭo ahosi. Eko vanacarako disvā – ‘‘pubbe sīlavantehi paribhuttaleṇena bhavitabbaṃ, paṭijaggissāmi na’’nti samantato paṃsuṃ apanetvā leṇaṃ sodhetvā kuṭṭaparikkhepaṃ katvā dvāravātapānaṃ yojetvā supariniṭṭhita-sudhākammacittakammarajatapaṭṭasadisāya vālukāya santhatapariveṇaṃ leṇaṃ katvā mañcapīṭhaṃ paññāpetvā bhagavato vasanatthāya adāsi. Leṇaṃ gambhīraṃ ahosi otaritvā abhiruhitabbaṃ. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ.

201. 'एवं मे सुतं' आदि दीघनख सुत्त है। वहाँ 'सूकरखताय' का अर्थ है - 'सूकरखता' नामक गुफा में। कहा जाता है कि कश्यप बुद्ध के समय वह गुफा एक बुद्धान्तर काल में पृथ्वी के बढ़ने के कारण भूमि के भीतर समा गई थी। फिर एक दिन, एक सूअर ने उस गुफा की छत के किनारे के पास की मिट्टी खोदी। वर्षा होने पर मिट्टी धुल गई और छत का किनारा दिखाई देने लगा। एक वनवासी ने उसे देखकर सोचा - 'प्राचीन काल में शीलवान भिक्षुओं द्वारा उपयोग की गई यह गुफा होनी चाहिए, मैं इसकी सफाई करूँगा।' ऐसा सोचकर उसने चारों ओर से मिट्टी हटाई, गुफा को साफ किया, दीवारें बनाईं, दरवाजे और खिड़कियाँ लगाईं, और चूने के लेप तथा चित्रकारी से उसे सुसज्जित किया। उसने चांदी की पट्टी जैसी बालू बिछाकर आँगन बनाया और मंच-पीठ (बिस्तर-आसन) बिछाकर भगवान के निवास के लिए दान कर दिया। वह गुफा गहरी थी, जिसमें उतरकर चढ़ना पड़ता था। उसे ही लक्ष्य करके यह कहा गया है।


Dīghanakhoti tassa paribbājakassa nāmaṃ. Upasaṅkamīti kasmā upasaṅkami? So kira there aḍḍhamāsapabbajite cintesi – ‘‘mayhaṃ mātulo aññaṃ pāsaṇḍaṃ gantvā na ciraṃ tiṭṭhati, idāni panassa samaṇassa gotamassa santikaṃ gatassa aḍḍhamāso jāto. Pavattimpissa na suṇāmi, ojavantaṃ nu kho sāsanaṃ, jānissāmi na’’nti gantukāmo jāto. Tasmā upasaṅkami. Ekamantaṃ ṭhitoti tasmiṃ kira samaye thero bhagavantaṃ bījayamāno ṭhito hoti, paribbājako mātule hirottappena ṭhitakova pañhaṃ pucchi. Tena vuttaṃ ‘‘ekamantaṃ ṭhito’’ti.

'दीघनख' उस परिव्राजक का नाम है। 'उपसंक्रमि' - वह क्यों पास आया? कहा जाता है कि जब स्थविर (सारिपुत्र) को प्रव्रजित हुए आधा महीना बीत गया, तो उसने सोचा - 'मेरे मामा (सारिपुत्र) किसी अन्य पाखण्ड (सम्प्रदाय) में जाकर अधिक समय तक नहीं टिकते, किन्तु अब उन्हें श्रमण गौतम के पास गए आधा महीना हो गया है। मुझे उनका कोई समाचार भी नहीं मिल रहा है। क्या वह शासन (धर्म) प्रभावशाली है? मैं इसे जानूँगा।' ऐसा सोचकर वह जाने को उत्सुक हुआ। इसलिए वह पास आया। 'एक ओर खड़ा हुआ' (एकमन्तं ठितो) - कहा जाता है कि उस समय स्थविर भगवान को पंखा झल रहे थे। परिव्राजक ने अपने मामा के प्रति लज्जा और संकोच (ह्री-ओत्तप्प) के कारण खड़े रहकर ही प्रश्न पूछा। इसीलिए 'एक ओर खड़ा हुआ' ऐसा कहा गया है।


Sabbaṃ me nakkhamatīti sabbā me upapattiyo nakkhamanti, paṭisandhiyo nakkhamantīti adhippāyena vadati. Ettāvatānena ‘‘ucchedavādohamasmī’’ti dīpitaṃ hoti. Bhagavā panassa adhippāyaṃ muñcitvā akkhare tāva dosaṃ dassento yāpi kho tetiādimāha. Tattha esāpi te diṭṭhi nakkhamatīti esāpi te paṭhamaṃ ruccitvā khamāpetvā gahitadiṭṭhi nakkhamatīti. Esā ce me, bho gotama, diṭṭhi khameyyāti mayhañhi sabbaṃ nakkhamatīti diṭṭhi, tassa mayhaṃ yā esā sabbaṃ me nakkhamatīti diṭṭhi, esā me khameyya. Yaṃ taṃ ‘‘sabbaṃ me nakkhamatī’’ti vuttaṃ, tampissa tādisameva. Yathā sabbagahaṇena gahitāpi ayaṃ diṭṭhi khamati, evamevaṃ tampi khameyya. Evaṃ attano vāde āropitaṃ dosaṃ ñatvā taṃ pariharāmīti saññāya vadati, atthato panassa ‘‘esā diṭṭhi na me khamatī’’ti āpajjati. Yassa panesā na khamati na ruccati, tassāyaṃ tāya diṭṭhiyā sabbaṃ me na khamatīti diṭṭhi rucitaṃ. Tena hi diṭṭhiakkhamena arucitena bhavitabbanti sabbaṃ khamatīti ruccatīti āpajjati. Na panesa taṃ sampaṭicchati, kevalaṃ tassāpi ucchedadiṭṭhiyā ucchedameva gaṇhāti. Tenāha bhagavā ato kho te, aggivessana,…pe… aññañca diṭṭhiṃ upādiyantīti. Tattha atoti pajahanakesu nissakkaṃ, ye pajahanti, tehi ye nappajahantīti vucciyanti, teva bahutarāti attho. Bahū hi bahutarāti ettha hikāro nipātamattaṃ, bahū bahutarāti attho. Parato tanū hi tanutarāti padepi eseva nayo. Ye evamāhaṃsūti ye evaṃ vadanti. Tañceva diṭṭhiṃ nappajahanti, aññañca diṭṭhiṃ upādiyantīti mūladassanaṃ nappajahanti, aparadassanaṃ upādiyanti.

"सब कुछ मुझे स्वीकार्य नहीं है" (सब्बं मे नक्खमतीति) का अर्थ है कि "मुझे (दीघनख परिव्राजक को) सभी पुनर्जन्म (उपपत्तियो) स्वीकार्य नहीं हैं, पुनर्जन्म (पटिसन्धियो) स्वीकार्य नहीं हैं" - इस अभिप्राय से वह कहता है। इतने मात्र से उसने यह प्रकट किया है कि "मैं उच्छेदवादी हूँ"। भगवान ने उसके अभिप्राय को छोड़कर, पहले शब्दों (अक्खरे) में दोष दिखाते हुए "यापि खो ते" आदि कहा। वहाँ "यह तुम्हारी दृष्टि भी तुम्हें स्वीकार्य नहीं है" (एसापि ते दिट्ठि नक्खमतीति) का अर्थ है कि "यह दृष्टि जिसे तुमने पहले पसंद किया था और स्वीकार किया था, वह भी तुम्हें स्वीकार्य नहीं है"। "हे गौतम, यदि यह दृष्टि मुझे स्वीकार्य हो" (एसा चे मे, भो गोतम, दिट्ठि खमेय्याति) का अर्थ है कि "मेरी दृष्टि है कि 'मुझे सब कुछ स्वीकार्य नहीं है', उस मुझको जो यह दृष्टि है कि 'मुझे सब कुछ स्वीकार्य नहीं है', वह मुझे स्वीकार्य होनी चाहिए"। जो उसने कहा कि "मुझे सब कुछ स्वीकार्य नहीं है", वह उसके लिए वैसा ही है। जैसे 'सब कुछ' ग्रहण करने से यह दृष्टि भी स्वीकार्य होती है, वैसे ही उसे यह भी स्वीकार्य होनी चाहिए। इस प्रकार अपने वाद में आरोपित दोष को जानकर, "मैं उसका परिहार करता हूँ" इस संज्ञा से वह कहता है, लेकिन अर्थतः उसे यह प्राप्त होता है कि "यह दृष्टि मुझे स्वीकार्य नहीं है"। जिसे यह स्वीकार्य नहीं है, उसे उस दृष्टि के कारण "मुझे सब कुछ स्वीकार्य नहीं है" यह दृष्टि रुचिकर है। इसलिए दृष्टि की अस्वीकृति से (विपरीत) होना चाहिए, तो "सब कुछ स्वीकार्य है" यह रुचिकर है - ऐसा दोष प्राप्त होता है। लेकिन वह उसे स्वीकार नहीं करता, केवल उस उच्छेद-दृष्टि से उच्छेद को ही ग्रहण करता है। इसीलिए भगवान ने "अतो खो ते, अग्गिवेसना... अन्य दृष्टि को ग्रहण करते हैं" कहा। वहाँ "अतो" का अर्थ त्यागने वालों के संबंध में अपादान है; जो त्यागते हैं, उनसे जो नहीं त्यागते हैं, वे ही अधिक हैं - यह अर्थ है। "बहू हि बहुतरा" में 'हि' शब्द केवल निपात है, "बहू बहुतरा" ही अर्थ है। आगे "तनू हि तनुतरा" पद में भी यही विधि है। "ये एवमाहंसु" का अर्थ है जो ऐसा कहते हैं। "उस दृष्टि को नहीं त्यागते और अन्य दृष्टि को ग्रहण करते हैं" का अर्थ है कि मूल दृष्टि को नहीं त्यागते और दूसरी दृष्टि को ग्रहण करते हैं।


Ettha ca sassataṃ gahetvā tampi appahāya ucchedaṃ vā ekaccasassataṃ vā gahetuṃ na sakkā, ucchedampi gahetvā taṃ appahāya sassataṃ vā ekaccasassataṃ vā na sakkā gahetuṃ, ekaccasassatampi gahetvā taṃ appahāya sassataṃ vā ucchedaṃ vā na sakkā gahetuṃ. Mūlasassataṃ pana appahāya aññaṃ sassatameva sakkā gahetuṃ. Kathaṃ? Ekasmiñhi samaye ‘‘rūpaṃ sassata’’nti gahetvā aparasmiṃ samaye ‘‘na suddharūpameva sassataṃ, vedanāpi sassatā, viññāṇampi sassata’’nti gaṇhāti. Ucchedepi ekaccasassatepi eseva nayo. Yathā ca khandhesu, evaṃ āyatanesupi yojetabbaṃ. Idaṃ sandhāya vuttaṃ – ‘‘tañceva diṭṭhiṃ nappajahanti, aññañca diṭṭhiṃ upādiyantī’’ti.

और यहाँ शाश्वत दृष्टि को ग्रहण करके, उसे बिना त्यागे उच्छेदवाद या एकच्च-शाश्वतवाद को ग्रहण करना संभव नहीं है; उच्छेदवाद को ग्रहण करके उसे बिना त्यागे शाश्वतवाद या एकच्च-शाश्वतवाद को ग्रहण करना संभव नहीं है; एकच्च-शाश्वतवाद को ग्रहण करके उसे बिना त्यागे शाश्वतवाद या उच्छेदवाद को ग्रहण करना संभव नहीं है। लेकिन मूल शाश्वतवाद को बिना त्यागे अन्य शाश्वतवाद को ही ग्रहण करना संभव है। कैसे? क्योंकि एक समय में "रूप शाश्वत है" ऐसा ग्रहण करके, दूसरे समय में "केवल शुद्ध रूप ही शाश्वत नहीं है, वेदना भी शाश्वत है, विज्ञान भी शाश्वत है" ऐसा ग्रहण करता है। उच्छेदवाद और एकच्च-शाश्वतवाद में भी यही विधि है। जैसे स्कन्धों में, वैसे ही आयतनों में भी इसे जोड़ना चाहिए। इसी को लक्ष्य करके कहा गया है - "उस दृष्टि को नहीं त्यागते और अन्य दृष्टि को ग्रहण करते हैं"।


Dutiyavāre atoti appajahanakesu nissakkaṃ, ye nappajahanti, tehi, ye pajahantīti vucciyanti, teva tanutarā appatarāti attho. Tañceva diṭṭhiṃ pajahanti, aññañca diṭṭhiṃ na upādiyantīti tañca mūladassanaṃ pajahanti, aññañca dassanaṃ na gaṇhanti. Kathaṃ? Ekasmiñhi samaye ‘‘rūpaṃ sassata’’nti gahetvā aparasmiṃ samaye tattha ādīnavaṃ disvā ‘‘oḷārikametaṃ mayhaṃ dassana’’nti pajahati ‘‘na kevalañca rūpaṃ sassatanti dassanameva oḷārikaṃ, vedanāpi sassatā…pe… viññāṇampi sassatanti dassanaṃ oḷārikamevā’’ti vissajjeti. Ucchedepi ekaccasassatepi eseva nayo. Yathā ca khandhesu, evaṃ āyatanesupi yojetabbaṃ. Evaṃ tañca mūladassanaṃ pajahanti, aññañca dassanaṃ na gaṇhanti.

दूसरे वार (प्रसंग) में "अतो" का अर्थ न त्यागने वालों के संबंध में अपादान है; जो नहीं त्यागते हैं, उनसे जो त्यागते हैं, वे ही बहुत कम (तनुतरा) हैं - यह अर्थ है। "उस दृष्टि को त्यागते हैं और अन्य दृष्टि को ग्रहण नहीं करते हैं" का अर्थ है कि वे उस मूल दृष्टि को त्यागते हैं और अन्य दृष्टि को ग्रहण नहीं करते। कैसे? क्योंकि एक समय में "रूप शाश्वत है" ऐसा ग्रहण करके, दूसरे समय में उसमें दोष देखकर "मेरी यह दृष्टि स्थूल है" ऐसा मानकर त्याग देता है; और "न केवल 'रूप शाश्वत है' यह दृष्टि ही स्थूल है, बल्कि 'वेदना शाश्वत है... विज्ञान शाश्वत है' यह दृष्टि भी स्थूल ही है" ऐसा मानकर छोड़ देता है। उच्छेदवाद और एकच्च-शाश्वतवाद में भी यही विधि है। जैसे स्कन्धों में, वैसे ही आयतनों में भी इसे जोड़ना चाहिए। इस प्रकार वे उस मूल दृष्टि को त्यागते हैं और अन्य दृष्टि को ग्रहण नहीं करते।


Santaggivessanāti kasmā ārabhi? Ayaṃ ucchedaladdhiko attano laddhiṃ nigūhati, tassā pana laddhiyā vaṇṇe vuccamāne attano laddhiṃ pātukarissatīti tisso laddhiyo ekato dassetvā vibhajituṃ imaṃ desanaṃ ārabhi.

"सन्ति, अग्गिवेसना" (अग्गिवेसना, ऐसे कुछ श्रमण-ब्राह्मण हैं) - यह देशना क्यों आरम्भ की? यह उच्छेदवादी (दीघनख) अपनी दृष्टि को छिपाता है; लेकिन उसकी दृष्टि की प्रशंसा किए जाने पर वह अपनी दृष्टि को प्रकट करेगा - ऐसा विचार करके, तीनों दृष्टियों (शाश्वत, उच्छेद, एकच्च-शाश्वत) को एक साथ दिखाकर उनका विभाजन करने के लिए इस देशना को आरम्भ किया।


Sārāgāya santiketiādīsu rāgavasena vaṭṭe rajjanassa āsannā taṇhādiṭṭhisaṃyojanena vaṭṭasaṃyojanassa santike. Abhinandanāyāti taṇhādiṭṭhivaseneva gilitvā pariyādiyanassa gahaṇassa ca āsannāti attho. Asārāgāya santiketiādīsu vaṭṭe arajjanassa āsannātiādinā nayena attho veditabbo.

"सारागाय सन्तिके" (आसक्ति के समीप) आदि पदों में अर्थ यह है: राग के वश में संसार (वट्ट) में आसक्त होने के समीप; तृष्णा और दृष्टि के संयोजन से संसार के बंधन के समीप। "अभिनन्दनाय" का अर्थ है: तृष्णा और दृष्टि के वश में ही निगलकर (आसक्त होकर) समाप्त करने और ग्रहण करने के समीप - यह अर्थ है। "असारागाय सन्तिके" आदि पदों में संसार में अनासक्त होने के समीप - इस विधि से अर्थ समझना चाहिए।


Ettha ca sassatadassanaṃ appasāvajjaṃ dandhavirāgaṃ, ucchedadassanaṃ mahāsāvajjaṃ khippavirāgaṃ. Kathaṃ? Sassatavādī hi idhalokaṃ paralokañca atthīti jānāti, sukatadukkaṭānaṃ phalaṃ atthīti jānāti, kusalaṃ karoti, akusalaṃ karonto bhāyati, vaṭṭaṃ assādeti, abhinandati. Buddhānaṃ vā buddhasāvakānaṃ vā sammukhībhūto sīghaṃ laddhiṃ jahituṃ na sakkoti. Tasmā taṃ sassatadassanaṃ appasāvajjaṃ dandhavirāganti vuccati. Ucchedavādī pana idhalokaparalokaṃ atthīti jānāti, sukatadukkaṭānaṃ phalaṃ atthīti jānāti, kusalaṃ na karoti, akusalaṃ karonto na bhāyati, vaṭṭaṃ na assādeti, nābhinandati, buddhānaṃ vā buddhasāvakānaṃ vā sammukhībhāve sīghaṃ dassanaṃ pajahati. Pāramiyo pūretuṃ sakkonto buddho hutvā, asakkonto abhinīhāraṃ katvā sāvako hutvā parinibbāyati. Tasmā ucchedadassanaṃ mahāsāvajjaṃ khippavirāganti vuccati.

यहाँ शाश्वत दृष्टि (sassatadassana) अल्प दोष वाली किन्तु कठिनाई से छूटने वाली है, और उच्छेद दृष्टि (ucchedadassana) महादोष वाली किन्तु शीघ्र छूटने वाली है। यह कैसे होता है? शाश्वतवादी व्यक्ति यह जानता है कि 'यह लोक और परलोक है', वह जानता है कि 'सुकृत और दुष्कृत कर्मों का फल होता है', वह कुशल कर्म करता है और अकुशल कर्म करने से डरता है, किन्तु वह संसार (vaṭṭa) में आसक्त रहता है और उसमें अभिनन्दन करता है। बुद्धों या बुद्ध-श्रावकों के सम्मुख होने पर भी वह अपनी धारणा (laddhi) को शीघ्र छोड़ने में समर्थ नहीं होता। इसलिए उस शाश्वत दृष्टि को 'अल्प-दोष वाली और कठिनाई से छूटने वाली' (appasāvajjaṃ dandhavirāgaṃ) कहा जाता है। इसके विपरीत, उच्छेदवादी यह जानता है कि 'यह लोक और परलोक है' और 'सुकृत-दुष्कृत का फल है' (यहाँ सन्दर्भ विशेष है), वह कुशल कर्म नहीं करता और अकुशल करते हुए डरता नहीं है, वह संसार में आसक्त नहीं होता और न ही अभिनन्दन करता है। बुद्धों या बुद्ध-श्रावकों के सम्मुख होने पर वह शीघ्र ही अपनी दृष्टि को त्याग देता है। पारमिताओं को पूर्ण करने में समर्थ होने पर वह बुद्ध होकर परिनिर्वाण प्राप्त करता है, और असमर्थ होने पर संकल्प (abhinīhāra) करके श्रावक के रूप में परिनिर्वाण प्राप्त करता है। इसलिए उच्छेद दृष्टि को 'महादोष वाली किन्तु शीघ्र छूटने वाली' (mahāsāvajjaṃ khippavirāgaṃ) कहा जाता है।


202. So pana paribbājako etamatthaṃ asallakkhetvā – ‘‘mayhaṃ dassanaṃ saṃvaṇṇeti pasaṃsati, addhā me sundaraṃ dassana’’nti sallakkhetvā ukkaṃseti me bhavantiādimāha.

202. किन्तु उस परिव्राजक ने इस अर्थ को न समझते हुए—'भगवान् मेरी दृष्टि की प्रशंसा और सराहना कर रहे हैं, निश्चय ही मेरी दृष्टि उत्तम है'—ऐसा मानकर 'उक्कंसति मे भवं' (आप मेरी प्रशंसा कर रहे हैं) आदि शब्द कहे।


Idāni yasmā ayaṃ paribbājako kañjiyeneva tittakālābu, ucchedadassaneneva pūrito, so yathā kañjiyaṃ appahāya na sakkā lābumhi telaphāṇitādīni pakkhipituṃ, pakkhittānipi na gaṇhāti, evamevaṃ taṃ laddhiṃ appahāya abhabbo maggaphalānaṃ lābhāya, tasmā laddhiṃ jahāpanatthaṃ tatraggivessanātiādi āraddhaṃ. Viggahoti kalaho. Evametāsaṃ diṭṭhīnaṃ pahānaṃ hotīti evaṃ viggahādiādīnavaṃ disvā tāsaṃ diṭṭhīnaṃ pahānaṃ hoti. So hi paribbājako ‘‘kiṃ me iminā viggahādinā’’ti taṃ ucchedadassanaṃ pajahati.

अब चूँकि यह परिव्राजक कांजी (खट्टे पेय) से भरे कड़वे कद्दू के समान केवल उच्छेद दृष्टि से ही भरा हुआ था; जैसे कांजी को निकाले बिना कद्दू के पात्र में तेल, गुड़ आदि डालना संभव नहीं है और यदि डाल भी दिया जाए तो वह उसे ग्रहण नहीं कर पाता, वैसे ही उस धारणा (laddhi) को छोड़े बिना वह मार्ग-फल प्राप्त करने के अयोग्य था। इसलिए उसकी धारणा को छुड़ाने के लिए भगवान् ने 'तत्रग्गिवेसना' आदि उपदेश आरम्भ किया। 'विग्गहो' का अर्थ है कलह (विवाद)। 'एवमेतासं दिट्ठीनं पहानं होति' का अर्थ है—इस प्रकार विवाद आदि के दोषों को देखकर उन दृष्टियों का प्रहाण (त्याग) होता है। वह परिव्राजक 'मुझे इस विवाद आदि से क्या लाभ' ऐसा विचार कर उस उच्छेद दृष्टि को त्याग देता है।


205. Athassa bhagavā vamitakañjiye lābumhi sappiphāṇitādīni pakkhipanto viya hadaye amatosadhaṃ pūressāmīti vipassanaṃ ācikkhanto ayaṃ kho pana, aggivessana, kāyotiādimāha. Tassattho vammikasutte vutto. Aniccatotiādīnipi heṭṭhā vitthāritāneva. Yo kāyasmiṃ kāyachandoti yā kāyasmiṃ taṇhā. Snehoti taṇhāsnehova. Kāyanvayatāti kāyānugamanabhāvo, kāyaṃ anugacchanakakilesoti attho.

205. इसके पश्चात् भगवान् ने उसके हृदय में अमृत-औषधि भरने के लिए, जैसे कांजी उगल चुके कद्दू के पात्र में घी, गुड़ आदि भरते हैं, विपश्यना का निर्देश देते हुए 'अयं खो पन अग्गिवेसना कायो' आदि कहा। इसका अर्थ 'वम्मिक सुत्त' में कहा गया है। 'अनिच्चतो' आदि शब्दों की व्याख्या भी नीचे विस्तार से की गई है। 'यो कायस्मिं कायछन्दो' का अर्थ है शरीर में जो तृष्णा है। 'स्नेहो' का अर्थ तृष्णा रूपी स्नेह (आसक्ति) ही है। 'कायन्वयता' का अर्थ है शरीर के पीछे चलने का भाव, अर्थात् शरीर का अनुसरण करने वाले क्लेश। यह इसका अर्थ है।


Evaṃ rūpakammaṭṭhānaṃ dassetvā idāni arūpakammaṭṭhānaṃ dassento tisso khotiādimāha. Puna tāsaṃyeva vedanānaṃ asammissabhāvaṃ dassento yasmiṃ, aggivessana, samayetiādimāha. Tatrāyaṃ saṅkhepattho – yasmiṃ samaye sukhādīsu ekaṃ vedanaṃ vedayati, tasmiṃ samaye aññā vedanā attano vāraṃ vā okāsaṃ vā olokayamānā nisinnā nāma natthi, atha kho anuppannāva honti bhinnaudakapupphuḷā viya ca antarahitā vā. Sukhāpi khotiādi tāsaṃ vedanānaṃ cuṇṇavicuṇṇabhāvadassanatthaṃ vuttaṃ.

इस प्रकार रूप-कर्मस्थान दिखाकर अब अरूप-कर्मस्थान दिखाते हुए 'तिस्सो खो' आदि कहा। पुनः उन्हीं वेदनाओं के असम्मिश्र भाव (पृथकता) को दिखाने के लिए 'यस्मिं अग्गिवेसना समये' आदि कहा। यहाँ संक्षेप में अर्थ यह है—जिस समय सुख आदि में से किसी एक वेदना का अनुभव होता है, उस समय अन्य वेदनाएँ अपनी बारी या अवसर की प्रतीक्षा में बैठी नहीं रहतीं, बल्कि वे अनुत्पन्न ही होती हैं या जल के फूटते हुए बुलबुलों के समान विलीन हो जाती हैं। 'सुखापि खो' आदि उन वेदनाओं के चूर्ण-विचूर्ण भाव (क्षणभंगुरता) को दिखाने के लिए कहा गया है।


Na kenaci saṃvadatīti tassataṃ gahetvā ‘‘sassatavādī aha’’nti ucchedavādināpi saddhiṃ na saṃvadati, tameva gahetvā ‘‘sassatavādī aha’’nti ekaccasassatavādinā saddhiṃ na vivadati. Evaṃ tayopi vādā parivattetvā yojetabbā. Yañca loke vuttanti yaṃ loke kathitaṃ voharitaṃ, tena voharati aparāmasanto kiñci dhammaṃ parāmāsaggāhena aggaṇhanto. Vuttampi cetaṃ –

'न केनचि संवदति' का अर्थ है—वह किसी दृष्टि को पकड़कर 'मैं शाश्वतवादी हूँ' ऐसा कहकर उच्छेदवादी के साथ विवाद नहीं करता, और न ही 'मैं शाश्वतवादी हूँ' ऐसा कहकर एकदेशीय शाश्वतवादी (ekaccasassatavādī) के साथ विवाद करता है। इसी प्रकार तीनों वादों को उलट-पलट कर जोड़ लेना चाहिए। 'यञ्च लोके वुत्तं' का अर्थ है—लोक में जो कहा गया है या जो प्रचलित है, वह उसी लोक-व्यवहार से बोलता है, किन्तु किसी भी धर्म (रूप आदि) को 'नित्य, शुभ, सुख, आत्मा' के रूप में गलत तरीके से ग्रहण (aparāmasaṃ) नहीं करता। यह भी कहा गया है—


‘‘Yo hoti bhikkhu arahaṃ katāvī,

Khīṇāsavo antimadehadhārī;

Ahaṃ vadāmītipi so vadeyya,

Mamaṃ vadantītipi so vadeyya;

Loke samaññaṃ kusalo viditvā,

Vohāramattena so vohareyyā’’ti. (saṃ. ni. 1.25);

'जो भिक्षु अर्हत् है, कृतकृत्य है, क्षीणास्रव है और अन्तिम शरीर को धारण करने वाला है; वह 'मैं कहता हूँ' ऐसा भी कह सकता है और 'मुझसे कहते हैं' ऐसा भी कह सकता है; लोक की संज्ञाओं (नामों) में कुशल होकर वह उन्हें जानकर केवल व्यवहार मात्र के लिए उनका प्रयोग करता है।'


Aparampi vuttaṃ – ‘‘imā kho citta lokasamaññā lokaniruttiyo lokavohārā lokapaññattiyo, yāhi tathāgato voharati aparāmasa’’nti (dī. ni. 1.440).

अन्यत्र भी कहा गया है—'हे चित्त! ये लोक-संज्ञाएँ, लोक-निरुक्तियाँ, लोक-व्यवहार और लोक-प्रज्ञप्तियाँ हैं, जिनका तथागत बिना आसक्ति के (अपरमसं) प्रयोग करते हैं।'


206. Abhiññāpahānamāhāti sassatādīsu tesaṃ tesaṃ dhammānaṃ sassataṃ abhiññāya jānitvā sassatassa pahānamāha, ucchedaṃ, ekaccasassataṃ abhiññāya ekaccasassatassa pahānaṃ vadati. Rūpaṃ abhiññāya rūpassa pahānaṃ vadatītiādinā nayenettha attho veditabbo.

206. 'अभिञ्ञापहानमाह' का अर्थ है—शाश्वत आदि उन-उन दृष्टियों के धर्मों को विशेष रूप से जानकर शाश्वत दृष्टि के प्रहाण की बात कही; उच्छेद और एकदेशीय शाश्वत दृष्टि को जानकर उनके प्रहाण की बात कही। 'रूप को जानकर रूप के प्रहाण की बात कही'—इस विधि से यहाँ अर्थ समझना चाहिए।


Paṭisañcikkhatoti paccavekkhantassa. Anupādāya āsavehi cittaṃ vimuccīti anuppādanirodhena niruddhehi āsavehi aggahetvāva cittaṃ vimucci. Ettāvatā cesa parassa vaḍḍhitaṃ bhattaṃ bhuñjitvā khudaṃ vinodento viya parassa āraddhāya dhammadesanāya ñāṇaṃ pesetvā vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattañceva patto, sāvakapāramīñāṇassa ca matthakaṃ, soḷasa ca paññā paṭivijjhitvā ṭhito. Dīghanakho pana sotāpattiphalaṃ patvā saraṇesu patiṭṭhito.

'पटिसञ्चिक्खतो' का अर्थ है प्रत्यवेक्षण (चिन्तन) करते हुए। 'अनुपादाय आसवेहि चित्तं विमुच्चि' का अर्थ है—पुनः उत्पन्न न होने वाले निरोध के द्वारा निरुद्ध हुए आस्रवों को बिना ग्रहण किए ही चित्त मुक्त हो गया। इस प्रकार आयुष्मान सारिपुत्र स्थविर, दूसरे के लिए तैयार किए गए भोजन को खाकर अपनी भूख मिटाने वाले के समान, दूसरे (दीघनख) के लिए आरम्भ की गई धर्म-देशना में अपना ज्ञान लगाकर और विपश्यना बढ़ाकर अर्हत् पद को प्राप्त हुए और श्रावक-पारमी ज्ञान के शिखर पर पहुँच गए, तथा सोलह प्रकार की प्रज्ञाओं को भेदकर (साक्षात्कार कर) स्थित हुए। दीघनख परिव्राजक ने श्रोतापत्ति फल प्राप्त किया और शरणों (तिसरण) में प्रतिष्ठित हुआ।


Bhagavā pana imaṃ desanaṃ sūriye dharamāneyeva niṭṭhāpetvā gijjhakūṭā oruyha veḷuvanaṃ gantvā sāvakasannipātamakāsi, caturaṅgasamannāgato sannipāto ahosi. Tatrimāni aṅgāni – māghanakkhattena yutto puṇṇamauposathadivaso, kenaci anāmantitāni hutvā attanoyeva dhammatāya sannipatitāni aḍḍhatelasāni bhikkhusatāni, tesu ekopi puthujjano vā sotāpanna-sakadāgāmi-anāgāmi-sukkhavipassaka-arahantesu vā aññataro natthi, sabbe chaḷabhiññāva, ekopi cettha satthakena kese chinditvā pabbajito nāma natthi, sabbe ehibhikkhunoyevāti.

भगवान ने इस देशना को सूर्य के रहते हुए ही (दिन में ही) समाप्त कर, गृध्रकूट पर्वत से उतरकर वेणुवन जाकर शिष्यों का सम्मेलन (श्रावक-सन्निपात) किया। वह सम्मेलन चार अंगों से युक्त था। वहाँ ये अंग थे—माघ नक्षत्र से युक्त पूर्णिमा का उपोसथ दिन था; किसी के द्वारा निमंत्रित न किए जाने पर भी अपने आप ही स्वभाव से एकत्रित हुए साढ़े बारह सौ (१२५०) भिक्षु थे; उनमें से एक भी पृथग्जन या स्रोतआपन्न, सकृदागामी, अनागामी या शुष्कविपश्यक अर्हन्तों में से कोई नहीं था, बल्कि सभी छह अभिज्ञाओं से युक्त अर्हन्त ही थे; और उनमें से एक भी ऐसा नहीं था जिसने उस्तरे से बाल कटवाकर प्रव्रज्या ली हो, बल्कि सभी 'एहि भिक्षु' प्रव्रज्या वाले ही थे।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी से।


Dīghanakhasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

दीघनख सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


5. Māgaṇḍiyasuttavaṇṇanā

5. मागण्डिय सुत्त की व्याख्या।


207. Evaṃ me sutanti māgaṇḍiyasuttaṃ. Tattha agyāgāreti aggihomasālayaṃ. Tiṇasanthāraketi dve māgaṇḍiyā mātulo ca bhāgineyyo ca. Tesu mātulo pabbajitvā arahattaṃ patto, bhāgineyyopi saupanissayo nacirasseva pabbajitvā arahattaṃ pāpuṇissati. Athassa bhagavā upanissayaṃ disvā ramaṇīyaṃ devagabbhasadisaṃ gandhakuṭiṃ pahāya tattha chārikatiṇakacavarādīhi uklāpe agyāgāre tiṇasanthārakaṃ paññāpetvā parasaṅgahakaraṇatthaṃ katipāhaṃ vasittha. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Tenupasaṅkamīti na kevalaṃ taṃdivasameva, yasmā pana taṃ agyāgāraṃ gāmūpacāre dārakadārikāhi okiṇṇaṃ avivittaṃ, tasmā bhagavā niccakālampi divasabhāgaṃ tasmiṃ vanasaṇḍe vītināmetvā sāyaṃ vāsatthāya tattha upagacchati.

207. 'एवं मे सुतं' आदि मागण्डिय सुत्त है। वहाँ 'अग्ग्यागारे' का अर्थ है अग्निहोत्र शाला में। 'तिणसन्थारके' के विषय में, मागण्डिय नाम के दो व्यक्ति थे—मामा और भांजा। उनमें से मामा प्रव्रजित होकर अर्हत् पद को प्राप्त हुए, और भांजा भी उपनिषय (संस्कार) से युक्त होने के कारण शीघ्र ही प्रव्रजित होकर अर्हत् पद प्राप्त करेगा। तब भगवान ने उसके उपनिषय को देखकर, रमणीय देव-कक्ष के समान गन्धकुटी को छोड़कर, वहाँ राख, घास और कूड़े आदि से गंदे अग्निहोत्र शाला में तृण-संस्तर (घास का बिछौना) बिछाकर दूसरों के कल्याण के लिए कुछ दिन निवास किया। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। 'तेनुपसङ्कमि' का अर्थ है कि केवल उसी दिन नहीं, बल्कि चूँकि वह अग्निहोत्र शाला गाँव के समीप होने के कारण लड़के-लड़कियों से भरी रहती थी और विविक्त (एकान्त) नहीं थी, इसलिए भगवान हमेशा दिन का भाग उस वन-खण्ड में बिताकर शाम को वहाँ निवास के लिए आते थे।


Addasā kho…pe… tiṇasanthārakaṃ paññattanti bhagavā aññesu divasesu tiṇasanthārakaṃ saṅgharitvā saññāṇaṃ katvā gacchati, taṃdivasaṃ pana paññapetvāva agamāsi. Kasmā? Tadā hi paccūsasamaye lokaṃ oloketvāva addasa – ‘‘ajja māgaṇḍiyo idhāgantvā imaṃ tiṇasanthārakaṃ disvā bhāradvājena saddhiṃ tiṇasanthārakaṃ ārabbha kathāsallāpaṃ karissati, athāhaṃ āgantvā dhammaṃ desessāmi, so dhammaṃ sutvā mama santike pabbajitvā arahattaṃ pāpuṇissati. Paresaṃ saṅgahakaraṇatthameva hi mayā pāramiyo pūritā’’ti tiṇasanthārakaṃ paññapetvāva agamāsi.

'अद्दसा खो... पे... तिणसन्थारकं पञ्ञत्तं' का अर्थ है कि भगवान अन्य दिनों में तृण-संस्तर को समेटकर और चिह्न बनाकर जाते थे, किन्तु उस दिन उसे बिछाकर ही गए। क्यों? क्योंकि तब भोर के समय लोक का अवलोकन करते हुए उन्होंने देखा—"आज मागण्डिय यहाँ आकर इस तृण-संस्तर को देखकर भारद्वाज के साथ तृण-संस्तर के विषय में बातचीत करेगा, तब मैं आकर धर्म देशना दूँगा, वह धर्म सुनकर मेरे पास प्रव्रजित होकर अर्हत् पद प्राप्त करेगा। दूसरों के कल्याण के लिए ही मैंने पारमिताएँ पूरी की हैं"—ऐसा सोचकर तृण-संस्तर बिछाकर ही गए।


Samaṇaseyyānurūpaṃ maññeti imaṃ tiṇasanthārakaṃ ‘‘samaṇassa anucchavikā seyyā’’ti maññāmi. Na ca asaññatasamaṇassa nivutthaṭṭhānametaṃ. Tathāhettha hatthena ākaḍḍhitaṭṭhānaṃ vā pādena ākaḍḍhitaṭṭhānaṃ vā sīsena pahaṭaṭṭhānaṃ vā na paññāyati, anākulo anākiṇṇo abhinno chekena cittakārena tūlikāya paricchinditvā paññatto viya. Saññatasamaṇassa vasitaṭṭhānaṃ, kassa bho vasitaṭṭhānanti pucchati. Bhūnahunoti hatavaḍḍhino mariyādakārakassa. Kasmā evamāha? Chasu dvāresu vaḍḍhipaññāpanaladdhikattā. Ayañhi tassa laddhi – cakkhu brūhetabbaṃ vaḍḍhetabbaṃ, adiṭṭhaṃ dakkhitabbaṃ, diṭṭhaṃ samatikkamitabbaṃ. Sotaṃ brūhetabbaṃ vaḍḍhetabbaṃ, asutaṃ sotabbaṃ, sutaṃ samatikkamitabbaṃ. Ghānaṃ brūhetabbaṃ vaḍḍhetabbaṃ, aghāyitaṃ ghāyitabbaṃ, ghāyitaṃ samatikkamitabbaṃ. Jivhā brūhetabbā vaḍḍhetabbā, assāyitaṃ sāyitabbaṃ, sāyitaṃ samatikkamitabbaṃ. Kāyo brūhetabbo vaḍḍhetabbo, aphuṭṭhaṃ phusitabbaṃ, phuṭṭhaṃ samatikkamitabbaṃ. Mano brūhetabbo vaḍḍhetabbo, aviññātaṃ vijānitabbaṃ, viññātaṃ samatikkamitabbaṃ. Evaṃ so chasu dvāresu vaḍḍhiṃ paññapeti. Bhagavā pana –

'समणसेय्यानurūpaṃ मञ्ञेति' का अर्थ है कि मैं इस तृण-संस्तर को "श्रमण के योग्य शय्या" मानता हूँ। यह किसी असंयत श्रमण के रहने का स्थान नहीं है। क्योंकि यहाँ न तो हाथ से खींचा हुआ स्थान, न पैर से खींचा हुआ स्थान और न ही सिर से टकराया हुआ स्थान दिखाई देता है; यह अव्यवस्थित नहीं है, बिखरा हुआ नहीं है, टूटा हुआ नहीं है, जैसे किसी कुशल चित्रकार ने तूलिका (ब्रश) से सीमांकित कर बिछाया हो। यह संयत श्रमण के रहने का स्थान है, "हे भो! यह किसके रहने का स्थान है?"—ऐसा वह पूछता है। 'भूनहुनो' का अर्थ है—वृद्धि का विनाश करने वाला, मर्यादा बनाने वाला। उसने ऐसा क्यों कहा? क्योंकि छह द्वारों में वृद्धि का विधान करने वाली उसकी अपनी दृष्टि (मान्यता) थी। उसकी मान्यता यह थी—चक्षु को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जो नहीं देखा उसे देखना चाहिए, जो देखा उसे लाँघना चाहिए। श्रोत्र को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जो नहीं सुना उसे सुनना चाहिए, जो सुना उसे लाँघना चाहिए। घ्राण को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जो नहीं सूंघा उसे सूंघना चाहिए, जो सूंघा उसे लाँघना चाहिए। जिह्वा को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जिसका स्वाद नहीं लिया उसका स्वाद लेना चाहिए, जिसका स्वाद लिया उसे लाँघना चाहिए। काय को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जिसे नहीं छुआ उसे छूना चाहिए, जिसे छुआ उसे लाँघना चाहिए। मन को बढ़ाना चाहिए, विकसित करना चाहिए; जो नहीं जाना उसे जानना चाहिए, जो जाना उसे लाँघना चाहिए। इस प्रकार वह छह द्वारों में वृद्धि का विधान करता है। किन्तु भगवान तो—


‘‘Cakkhunā saṃvaro sādhu, sādhu sotena saṃvaro;

Ghānena saṃvaro sādhu, sādhu jivhāya saṃvaro.

"चक्षु से संयम भला है, श्रोत्र से संयम भला है; घ्राण से संयम भला है, जिह्वा से संयम भला है।


Kāyena saṃvaro sādhu, sādhu vācāya saṃvaro;

Manasā saṃvaro sādhu, sādhu sabbattha saṃvaro;

Sabbattha saṃvuto bhikkhu, sabbadukkhā pamuccatī’’ti. (dha. pa. 360-361) –

काय से संयम भला है, वाणी से संयम भला है; मन से संयम भला है, सब ओर से संयम भला है; सब ओर से संयत भिक्षु सब दुखों से मुक्त हो जाता है।" (धम्मपद ३६०-३६१)—


Chasu dvāresu saṃvaraṃ paññapeti. Tasmā so ‘‘vaḍḍhihato samaṇo gotamo mariyādakārako’’ti maññamāno ‘‘bhūnahuno’’ti āha.

छह द्वारों में संयम का विधान करते हैं। इसलिए वह "श्रमण गौतम वृद्धि का विनाश करने वाले और मर्यादा बनाने वाले हैं" ऐसा मानते हुए उन्हें 'भूनहु' (वृद्धि-विनाशक) कहता है।


Ariye ñāye dhamme kusaleti parisuddhe kāraṇadhamme anavajje. Iminā kiṃ dasseti? Evarūpassa nāma uggatassa paññātassa yasassino upari vācaṃ bhāsamānena vīmaṃsitvā upadhāretvā mukhe ārakkhaṃ ṭhapetvā bhāsitabbo hoti. Tasmā mā sahasā abhāsi, mukhe ārakkhaṃ ṭhapehīti dasseti. Evañhi no sutte ocaratīti yasmā amhākaṃ sutte evaṃ āgacchati, na mayaṃ mukhāruḷhicchāmattaṃ vadāma, sutte ca nāma āgataṃ vadamānā kassa bhāyeyyāma, tasmā sammukhāpi naṃ vadeyyāmāti attho. Appossukkoti mama rakkhanatthāya anussukko avāvaṭo hutvāti attho. Vuttova naṃ vadeyyāti mayā vuttova hutvā apucchitova kathaṃ samuṭṭhāpetvā ambajambūādīni gahetvā viya apūrayamāno mayā kathitaniyāmena bhavaṃ bhāradvājo vadeyya, vadassūti attho.

'अरिये ञाये धम्मे कुसले' का अर्थ है—परिशुद्ध, निर्दोष और कारण-युक्त धर्म में। इससे क्या दर्शाया गया है? इस प्रकार के महान, प्रख्यात और यशस्वी व्यक्ति के विषय में बोलते समय, विचार करके, चिंतन करके और मुख पर पहरा रखकर बोलना चाहिए। इसलिए "जल्दबाजी में मत बोलो, मुख पर पहरा रखो"—यह दर्शाया गया है। 'एवं हि नो सुत्ते ओचरति' का अर्थ है—चूँकि हमारे शास्त्र में ऐसा आता है, हम केवल मुँह में आई हुई इच्छा मात्र नहीं बोलते, और शास्त्र में आई हुई बात को बोलते हुए हम किससे डरें? इसलिए उनके सामने भी हम ऐसा कहेंगे—यह अर्थ है। 'अप्पोस्सुक्को' का अर्थ है—मेरी रक्षा के लिए बिना किसी प्रयास या चिंता के होकर। 'वुत्तोव नं वदेय्या' का अर्थ है—मेरे द्वारा कहे अनुसार ही, बिना पूछे ही बातचीत शुरू करके, जैसे आम-जामुन आदि फलों को लेकर भरते हैं, वैसे ही मेरे द्वारा बताए गए तरीके से आप भारद्वाज कहें, बोलें—यह अर्थ है।


208. Assosi khoti satthā ālokaṃ vaḍḍhetvā dibbacakkhunā māgaṇḍiyaṃ tattha āgataṃ addasa, dvinnaṃ janānaṃ bhāsamānānaṃ dibbasotena saddampi assosi. Paṭisallānā vuṭṭhitoti phalasamāpattiyā vuṭṭhito. Saṃviggoti pītisaṃvegena saṃviggo calito kampito. Tassa kira etadahosi – ‘‘neva māgaṇḍiyena samaṇassa gotamassa ārocitaṃ, na mayā. Amhe muñcitvā añño ettha tatiyopi natthi, suto bhavissati amhākaṃ saddo tikhiṇasotena purisenā’’ti. Athassa abbhantare pīti uppajjitvā navanavutilomakūpasahassāni uddhaggāni akāsi. Tena vuttaṃ ‘‘saṃviggo lomahaṭṭhajāto’’ti. Atha kho māgaṇḍiyo paribbājakoti paribbājakassa pabhinnamukhaṃ viya bījaṃ paripākagataṃ ñāṇaṃ, tasmā sannisīdituṃ asakkonto āhiṇḍamāno puna satthu santikaṃ āgantvā ekamantaṃ nisīdi. Taṃ dassetuṃ ‘‘atha kho māgaṇḍiyo’’tiādi vuttaṃ.

208. "अस्सोसि खो" का अर्थ है कि शास्ता (बुद्ध) ने आलोक-कसिण का विस्तार कर दिव्य-चक्षु से वहाँ आए हुए मागण्डिय को देखा, और दिव्य-श्रोत्र से उन दोनों व्यक्तियों (भारद्वाज और मागण्डिय) के वार्तालाप के शब्द को भी सुना। "पटिसल्लाना वुट्ठितो" का अर्थ है फल-समापत्ति से उठे हुए। "संविग्गो" का अर्थ है प्रीति और संवेग से उद्वेलित, विचलित और कम्पित। उसे (भारद्वाज को) ऐसा विचार आया—"न तो मागण्डिय ने श्रमण गौतम को बताया और न ही मैंने। हमारे अलावा यहाँ कोई तीसरा भी नहीं है, निश्चित ही इस तीक्ष्ण श्रोत्र वाले महापुरुष ने हमारी आवाज़ सुन ली होगी।" तब उसके भीतर प्रीति उत्पन्न हुई और निन्यानवे हजार रोम-कूपों के बाल खड़े हो गए। इसीलिए कहा गया "संविग्गो लोमहट्ठजातो"। "अथ खो मागण्डियो परिब्बाजको" का अर्थ है कि मागण्डिय परिव्राजक का ज्ञान बीज के समान परिपक्व हो गया था, इसलिए वह स्थिर बैठने में असमर्थ होकर इधर-उधर घूमते हुए पुनः शास्ता के पास आया और एक ओर बैठ गया। इसे दिखाने के लिए "अथ खो मागण्डियो" आदि कहा गया है।


209. Satthā – ‘‘evaṃ kira tvaṃ, māgaṇḍiya, maṃ avacā’’ti avatvāva cakkhuṃ kho, māgaṇḍiyāti paribbājakassa dhammadesanaṃ ārabhi. Tattha vasanaṭṭhānaṭṭhena rūpaṃ cakkhussa ārāmoti cakkhu rūpārāmaṃ. Rūpe ratanti rūparataṃ. Rūpena cakkhu āmoditaṃ pamoditanti rūpasamuditaṃ. Dantanti nibbisevanaṃ. Guttanti gopitaṃ. Rakkhitanti ṭhapitarakkhaṃ. Saṃvutanti pihitaṃ. Saṃvarāyāti pidhānatthāya.

209. शास्ता ने यह न कहकर कि "हे मागण्डिय, तुमने मेरे बारे में ऐसा कहा," बल्कि "चक्खुं खो मागण्डिय" कहकर परिव्राजक को धर्मोपदेश देना आरम्भ किया। वहाँ चक्षु-विज्ञान के निवास स्थान होने के कारण रूप चक्षु का 'आराम' (क्रीड़ा-स्थल) है, इसलिए चक्षु 'रूपाराम' है। रूप में लीन होने के कारण 'रूपरत' है। रूप के द्वारा चक्षु अत्यधिक हर्षित होता है, इसलिए 'रूपसमुदित' है। "दन्तं" का अर्थ है दमन किया हुआ (दोष-रहित)। "गुत्तं" का अर्थ है सुरक्षित। "रक्खितं" का अर्थ है रक्षित। "संवुतं" का अर्थ है संवृत (ढका हुआ)। "संवराय" का अर्थ है संवर (रोकने) के लिए।


210. Paricāritapubboti abhiramitapubbo. Rūpapariḷāhanti rūpaṃ ārabbha uppajjanapariḷāhaṃ. Imassa pana te, māgaṇḍiya, kimassa vacanīyanti imassa rūpaṃ pariggaṇhitvā arahattappattassa khīṇāsavassa tayā kiṃ vacanaṃ vattabbaṃ assa, vuḍḍhihato mariyādakārakoti idaṃ vattabbaṃ, na vattabbanti pucchati. Na kiñci, bho gotamāti, bho gotama, kiñci vattabbaṃ natthi. Sesadvāresupi eseva nayo.

210. "परिचारितपुब्बो" का अर्थ है पहले अच्छी तरह रमण किया हुआ। "रूपपरिलाहं" का अर्थ है रूप को आलम्बन बनाकर उत्पन्न होने वाला क्लेशों का परिदाह (जलन)। "इमस्स पन ते मागण्डिय किमस्स वचनीयं" का अर्थ है कि रूप का परिग्रह कर अर्हत्व प्राप्त इस क्षीणास्त्र (अर्हन्त) के विषय में तुम्हें क्या कहना चाहिए? क्या यह कहना चाहिए कि वह "वृद्धि का विनाशक" है या "मर्यादा बनाने वाला" है? भगवान पूछते हैं—क्या ऐसा कहना चाहिए या नहीं? मागण्डिय कहता है—"हे गौतम, कुछ भी कहने योग्य नहीं है।" शेष इन्द्रिय-द्वारों के विषय में भी यही नय (विधि) समझना चाहिए।


211. Idāni yasmā tayā pañcakkhandhe pariggahetvā arahattappattassa khīṇāsavassa kiñci vattabbaṃ natthi, ahañca pañcakkhandhe pariggahetvā sabbaññutaṃ patto, tasmā ahampi te na kiñci vattabboti dassetuṃ ahaṃ kho panātiādimāha. Tassa mayhaṃ māgaṇḍiyāti gihikāle attano sampattiṃ dassento āha. Tattha vassikotiādīsu yattha sukhaṃ hoti vassakāle vasituṃ, ayaṃ vassiko. Itaresupi eseva nayo. Ayaṃ panettha vacanattho – vassaṃ vāso vassaṃ, vassaṃ arahatīti vassiko. Itaresupi eseva nayo.

211. अब चूँकि तुम्हारे द्वारा पाँच स्कन्धों का परिग्रह कर अर्हत्व प्राप्त क्षीणास्त्र के विषय में कुछ भी कहने योग्य नहीं है, और मैंने भी पाँच स्कन्धों का परिग्रह कर सर्वज्ञता प्राप्त की है, इसलिए मेरे विषय में भी तुम्हें कुछ नहीं कहना चाहिए—यह दिखाने के लिए "अहं खो पन" आदि कहा। "तस्स मय्हं मागण्डिय" आदि के द्वारा भगवान गृहस्थ काल (सिद्धार्थ कुमार के समय) की अपनी सम्पत्ति का वर्णन करते हुए कहते हैं। वहाँ "वस्सिको" आदि में, जिस प्रासाद में वर्षा ऋतु में रहना सुखद होता है, वह 'वस्सिक' (वर्षिक) है। शेष (हेमन्तिक और गिम्हिक) में भी यही नय है। यहाँ शब्दार्थ यह है—वर्षा में निवास 'वस्स' है, जो वर्षा ऋतु के योग्य हो वह 'वस्सिक' है। शेष पदों में भी यही विधि समझनी चाहिए।


Tattha vassiko pāsādo nātiucco hoti nātinīco, dvāravātapānānipissa nātitanūni nātibahūni, bhūmattharaṇapaccattharaṇakhajjabhojjānipettha missakāneva vaṭṭanti. Hemantike thambhāpi bhittiyopi nīcā honti, dvāravātapānāni tanukāni sukhumacchiddāni. Uṇhapavesanatthāya bhittiniyūhāni nīharīyanti. Bhūmattharaṇapaccattharaṇanivāsanapārupanāni panettha uṇhavīriyāni kambalādīni vaṭṭanti. Khajjabhojjaṃ siniddhaṃ kaṭukasannissitañca. Gimhike thambhāpi bhittiyopi uccā honti. Dvāravātapānāni panettha bahūni vipulajālāni bhavanti. Bhūmattharaṇādīni dukūlamayāni vaṭṭanti, khajjabhojjāni madhurarasasītavīriyāni. Vātapānasamīpesu cettha nava cāṭiyo ṭhapetvā udakassa pūretvā nīluppalādīhi sañchādenti. Tesu tesu padesesu udakayantāni karonti, yehi deve vassante viya udakadhārā nikkhamanti.

वहाँ वर्षा ऋतु का प्रासाद न बहुत ऊँचा और न बहुत नीचा होता है; उसके द्वार और खिड़कियाँ न बहुत पतली और न बहुत अधिक होती हैं; वहाँ बिछाने के वस्त्र और खाद्य-भोज्य पदार्थ ठंडे-गर्म का मिश्रण होते हैं। हेमन्त (शीत ऋतु) के प्रासाद में खम्भे और दीवारें नीची होती हैं; द्वार और खिड़कियाँ पतली और सूक्ष्म छिद्रों वाली होती हैं। गर्मी के प्रवेश के लिए दीवारों में झरोखे निकाले जाते हैं। वहाँ बिछाने, ओढ़ने और पहनने के वस्त्र गर्म तासीर वाले कम्बल आदि होते हैं। खाद्य-भोज्य पदार्थ स्निग्ध (चिकने) और चरपरे (तीखे) होते हैं। ग्रीष्म ऋतु के प्रासाद में खम्भे और दीवारें ऊँची होती हैं। वहाँ द्वार और खिड़कियाँ बहुत अधिक और बड़े जालों वाली होती हैं। बिछाने के वस्त्र दुकूल (रेशमी) होते हैं और खाद्य-भोज्य पदार्थ मधुर रस वाले और शीतल तासीर वाले होते हैं। खिड़कियों के पास नए घड़े रखकर उन्हें जल से भरकर नीलकमल आदि से ढक दिया जाता है। उन-उन स्थानों पर जल-यन्त्र (फव्वारे) लगाए जाते हैं, जिनसे वर्षा होने के समान जल की धाराएँ निकलती हैं।


Bodhisattassa pana aṭṭhasatasuvaṇṇaghaṭe ca rajataghaṭe ca gandhodakassa pūretvā nīluppalagacchake katvā sayanaṃ parivāretvā ṭhapayiṃsu. Mahantesu lohakaṭāhesu gandhakalalaṃ pūretvā nīluppalapadumapuṇḍarīkāni ropetvā utuggahaṇatthāya tattha tattha ṭhapesuṃ. Sūriyarasmīhi pupphāni pupphanti. Nānāvidhā bhamaragaṇā pāsādaṃ pavisitvā pupphesu rasaṃ gaṇhantā vicaranti. Pāsādo atisugandho hoti. Yamakabhittiyā antare lohanāḷiṃ ṭhapetvā navabhūmikapāsādassa upari ākāsaṅgaṇe ratanamaṇḍapamatthake sukhumacchiddakaṃ jālaṃ baddhaṃ ahosi. Ekasmiṃ ṭhāne sukkhamahiṃsacammaṃ pasāreti. Bodhisattassa udakakīḷanavelāya mahiṃsacamme pāsāṇaguḷe khipanti, meghathanitasaddo viya hoti. Heṭṭhā yantaṃ parivattenti, udakaṃ abhiruhitvā jālamatthake patati, vassapatanasalilaṃ viya hoti. Tadā bodhisatto nīlapaṭaṃ nivāseti, nīlapaṭaṃ pārupati, nīlapasādhanaṃ pasādheti. Parivārāpissa cattālīsanāṭakasahassāni nīlavatthābharaṇāneva nīlavilepanāni hutvā mahāpurisaṃ parivāretvā ratanamaṇḍapaṃ gacchanti. Divasabhāgaṃ udakakīḷaṃ kīḷanto sītalaṃ utusukhaṃ anubhoti.

बोधिसत्व के लिए एक सौ आठ स्वर्ण कलशों और रजत कलशों को सुगन्धित जल से भरकर और उनमें नीलकमल के गुच्छे रखकर शय्या के चारों ओर रखा गया था। बड़े-बड़े ताँबे के पात्रों में सुगन्धित कीचड़ भरकर और उनमें नील, पद्म और पुण्डरीक कमल रोपकर ऋतु-नियन्त्रण के लिए जगह-जगह रखा गया था। सूर्य की किरणों से कमल खिलते थे। नाना प्रकार के भौरों के समूह प्रासाद में प्रवेश कर कमलों का रस लेते हुए मँडराते थे। प्रासाद अत्यन्त सुगन्धित रहता था। दोहरी दीवारों के बीच ताँबे की नलिकाएँ लगाई गई थीं और नौ-मंजिला प्रासाद के ऊपर आकाश-आँगन में रत्न-मण्डप के ऊपर सूक्ष्म छिद्रों वाला जाल बाँधा गया था। एक स्थान पर सूखे भैंसे का चमड़ा फैलाया गया था। बोधिसत्व के जल-क्रीड़ा के समय उस चमड़े पर पत्थर के गोले फेंके जाते थे, जिससे मेघ-गर्जन जैसी ध्वनि होती थी। नीचे से यन्त्र द्वारा जल ऊपर चढ़ाया जाता था जो जाल के ऊपर से वर्षा की बूंदों की तरह गिरता था। तब बोधिसत्व नीले वस्त्र पहनते, नीला दुशाला ओढ़ते और नीले आभूषण धारण करते थे। उनकी परिचारिका चालीस हजार नर्तकियाँ भी नीले वस्त्र और आभूषण धारण कर तथा नीला अनुलेपन लगाकर महापुरुष को घेरकर रत्न-मण्डप में जाती थीं। वे दिन के समय जल-क्रीड़ा करते हुए शीतल ऋतु-सुख का अनुभव करते थे।


Pāsādassa catūsu disāsu cattāro sarā honti. Divākāle nānāvaṇṇasakuṇagaṇā pācīnasarato vuṭṭhāya viravamānā pāsādamatthakena pacchimasaraṃ gacchanti. Pacchimasarato vuṭṭhāya pācīnasaraṃ, uttarasarato dakkhiṇasaraṃ, dakkhiṇasarato uttarasaraṃ gacchanti, antaravassasamayo viya hoti. Hemantikapāsādo pana pañcabhūmiko ahosi, vassikapāsādo sattabhūmiko.

महल की चारों दिशाओं में चार सरोवर हैं। दिन के समय, विभिन्न रंगों के पक्षियों के समूह पूर्वी सरोवर से उड़कर, कलरव करते हुए महल के ऊपर से पश्चिमी सरोवर की ओर जाते हैं। वे पश्चिमी सरोवर से पूर्वी सरोवर की ओर, उत्तरी सरोवर से दक्षिणी सरोवर की ओर, और दक्षिणी सरोवर से उत्तरी सरोवर की ओर जाते हैं, जिससे वर्षा ऋतु जैसा वातावरण हो जाता है। शीतकालीन महल पाँच मंजिला था और वर्षाकालीन महल सात मंजिला था।


Nippurisehīti purisavirahitehi. Na kevalañcettha tūriyāneva nippurisāni, sabbaṭṭhānānipi nippurisāneva. Dovārikāpi itthiyova, nhāpanādiparikammakarāpi itthiyova. Rājā kira – ‘‘tathārūpaṃ issariyasukhasampattiṃ anubhavamānassa purisaṃ disvā parisaṅkā uppajjati, sā me puttassa mā ahosī’’ti sabbakiccesu itthiyova ṭhapesi. Tāya ratiyā ramamānoti idaṃ catutthajjhānikaphalasamāpattiratiṃ sandhāya vuttaṃ.

‘निप्पुरिसेहि’ का अर्थ है पुरुषों से रहित। यहाँ न केवल संगीत वाद्ययंत्र बजाने वाले पुरुष-रहित थे, बल्कि सभी स्थानों पर केवल स्त्रियाँ ही थीं। द्वारपाल भी स्त्रियाँ ही थीं और स्नान आदि परिचर्या करने वाली भी स्त्रियाँ ही थीं। कहा जाता है कि राजा (शुद्धोदन) ने यह सोचकर कि “ऐसी ऐश्वर्यपूर्ण सुख-सम्पत्ति का अनुभव करने वाले (मेरे पुत्र) को किसी अन्य पुरुष को देखकर आशंका उत्पन्न हो सकती है, वह मेरे पुत्र को न हो,” सभी कार्यों में केवल स्त्रियों को ही नियुक्त किया था। ‘उस रति (आनंद) में रमण करते हुए’—यह कथन चतुर्थ ध्यान के फल-समापत्ति के आनंद के संदर्भ में कहा गया है।


212. Gahapati vā gahapatiputto vāti ettha yasmā khattiyānaṃ setacchattasmiṃyeva patthanā hoti, mahā ca nesaṃ papañco, brāhmaṇā mantehi atittā mante gavesantā vicaranti, gahapatino pana muddāgaṇanamattaṃ uggahitakālato paṭṭhāya sampattiṃyeva anubhavanti, tasmā khattiyabrāhmaṇe aggahetvā ‘‘gahapati vā gahapatiputto vā’’ti āha. Āvaṭṭeyyāti mānusakakāmahetu āvaṭṭo bhaveyyāti attho. Abhikkantatarāti visiṭṭhatarā. Paṇītatarāti atappakatarā. Vuttampi cetaṃ –

212. ‘गृहपति या गृहपति का पुत्र’—यहाँ क्योंकि क्षत्रियों की इच्छा केवल श्वेत छत्र (राजपद) में होती है और उनका प्रपंच बहुत बड़ा होता है; ब्राह्मण मंत्रों से अतृप्त रहकर मंत्रों की खोज में भटकते रहते हैं; परंतु गृहपति गणना मात्र (हिसाब-किताब) सीखने के समय से ही केवल संपत्ति का उपभोग करते हैं, इसलिए क्षत्रियों और ब्राह्मणों को छोड़कर ‘गृहपति या गृहपति का पुत्र’ कहा गया है। ‘आवट्टेय्या’ का अर्थ है कि मानवीय काम-भोगों के कारण (दिव्य सुख से) लौटना हो सकता है। ‘अभिक्कन्ततरा’ का अर्थ है अधिक विशिष्ट। ‘पणीततरा’ का अर्थ है अधिक श्रेष्ठ या अतृप्त करने वाला। यह कहा भी गया है—


‘‘Kusaggenudakamādāya, samudde udakaṃ mine;

Evaṃ mānusakā kāmā, dibbakāmāna santike’’ti. (jā. 2.21.389) –

“कुश की नोक से जल लेकर उसे समुद्र के जल से मापना; इसी प्रकार दिव्य काम-भोगों के सम्मुख मानवीय काम-भोग (अत्यंत अल्प) हैं।”


Samadhigayha tiṭṭhatīti dibbasukhaṃ gaṇhitvā tato visiṭṭhatarā hutvā tiṭṭhati.

‘समधिगय्ह तिट्ठति’ का अर्थ है दिव्य सुख को ग्रहण कर उससे भी अधिक विशिष्ट होकर स्थित होना।


Opammasaṃsandanaṃ panettha evaṃ veditabbaṃ – gahapatissa pañcahi kāmaguṇehi samaṅgībhūtakālo viya bodhisattassa tīsu pāsādesu cattālīsasahassaitthimajjhe modanakālo, tassa sucaritaṃ pūretvā sagge nibbattakālo viya bodhisattassa abhinikkhamanaṃ katvā bodhipallaṅke sabbaññutaṃ paṭividdhakālo, tassa nandanavane sampattiṃ anubhavanakālo viya tathāgatassa catutthajjhānikaphalasamāpattiratiyā vītivattanakālo, tassa mānusakānaṃ pañcannaṃ kāmaguṇānaṃ apatthanakālo viya tathāgatassa catutthajjhānikaphalasamāpattiratiyā vītināmentassa hīnajanasukhassa apatthanakāloti.

यहाँ उपमाओं का मिलान इस प्रकार समझना चाहिए—जैसे गृहपति का पाँच काम-गुणों से युक्त होने का समय है, वैसे ही बोधिसत्व का तीन महलों में चालीस हजार स्त्रियों के बीच रमण करने का समय है; जैसे उस गृहपति का सुचरित पूर्ण कर स्वर्ग में उत्पन्न होने का समय है, वैसे ही बोधिसत्व का महाभिनिष्क्रमण कर बोधि-पल्यंक पर सर्वज्ञता प्राप्त करने का समय है; जैसे उस (गृहपति) का नंदनवन में संपत्ति भोगने का समय है, वैसे ही तथागत का चतुर्थ ध्यान के फल-समापत्ति के आनंद में समय व्यतीत करने का समय है; और जैसे उस (गृहपति) का मानवीय पाँच काम-गुणों की इच्छा न करने का समय है, वैसे ही चतुर्थ ध्यान के फल-समापत्ति के आनंद में मग्न तथागत का हीन जनों के सुख की इच्छा न करने का समय है।


213. Sukhīti paṭhamaṃ dukkhito pacchā sukhito assa. Serīti paṭhamaṃ vejjadutiyako pacchā serī ekako bhaveyya. Sayaṃvasīti paṭhamaṃ vejjassa vase vattamāno vejjena nisīdāti vutte nisīdi, nipajjāti vutte nipajji, bhuñjāti vutte bhuñji, pivāti vutte pivi, pacchā sayaṃvasī jāto. Yena kāmaṃ gamoti paṭhamaṃ icchiticchitaṭṭhānaṃ gantuṃ nālattha, pacchā roge vūpasante vanadassana-giridassana-pabbatadassanādīsupi yenakāmaṃ gamo jāto, yattha yattheva gantuṃ icchati, tattha tattheva gaccheyya.

213. ‘सुखी’ का अर्थ है जो पहले दुखी था और बाद में सुखी हो गया। ‘सेरी’ का अर्थ है जो पहले वैद्य के अधीन था और बाद में स्वतंत्र एवं अकेला हो गया। ‘सयंवासी’ का अर्थ है जो पहले वैद्य के वश में था—वैद्य द्वारा “बैठो” कहने पर बैठता था, “लेटो” कहने पर लेटता था, “खाओ” कहने पर खाता था और “पियो” कहने पर पीता था—वह बाद में स्वयं के वश में हो गया। ‘येन कामं गमो’ का अर्थ है जिसे पहले इच्छित स्थानों पर जाने की अनुमति नहीं थी, परंतु बाद में रोग शांत होने पर वन-दर्शन, गिरि-दर्शन, पर्वत-दर्शन आदि के लिए जहाँ चाहे वहाँ जाने वाला हो गया; वह जहाँ-जहाँ जाना चाहता है, वहाँ-वहाँ जा सकता है।


Etthāpi idaṃ opammasaṃsandanaṃ – purisassa kuṭṭhikālo viya hi bodhisattassa agāramajjhe vasanakālo, aṅgārakapallaṃ viya ekaṃ kāmavatthu, dve kapallāni viya dve vatthūni, sakkassa pana devarañño aḍḍhateyyakoṭiyāni aṅgārakapallāni viya aḍḍhatiyanāṭakakoṭiyo, nakhehi vaṇamukhāni tacchetvā aṅgārakapalle paritāpanaṃ viya vatthupaṭisevanaṃ, bhesajjaṃ āgamma arogakālo viya kāmesu ādīnavaṃ nekkhamme ca ānisaṃsaṃ disvā nikkhamma buddhabhūtakāle catutthajjhānikaphalasamāpattiratiyā vītivattanakālo, aññaṃ kuṭṭhipurisaṃ disvā apatthanakālo viya tāya ratiyā vītināmentassa hīnajanaratiyā apatthanakāloti.

यहाँ भी उपमाओं का मिलान इस प्रकार है—जैसे पुरुष के कुष्ठ रोग का समय है, वैसे ही बोधिसत्व का घर के भीतर रहने का समय है; जैसे एक अंगार-पात्र एक काम-वस्तु के समान है, दो पात्र दो वस्तुओं के समान हैं; और जैसे देवराज शक्र के ढाई करोड़ अंगार-पात्र हैं, वैसे ही (बोधिसत्व की) ढाई करोड़ नर्तकियाँ हैं; जैसे नाखूनों से घावों को खुरचकर अंगार-पात्र पर तपाना काम-वस्तुओं के सेवन के समान है; जैसे औषधि से रोगमुक्त होने का समय है, वैसे ही काम-भोगों में दोष और नैष्क्रम्य में लाभ देखकर, अभिनिष्क्रमण कर बुद्ध बनने के समय चतुर्थ ध्यान के फल-समापत्ति के आनंद में समय व्यतीत करने का समय है; और जैसे किसी अन्य कुष्ठ रोगी को देखकर वैसी स्थिति की इच्छा न करने का समय है, वैसे ही उस आनंद में मग्न तथागत का हीन जनों की रति की इच्छा न करने का समय है।


214. Upahatindriyoti kimirakuṭṭhena nāma upahatakāyappasādo. Upahatindriyāti upahatapaññindriyā. Te yathā so upahatakāyindriyo kuṭṭhī dukkhasamphassasmiṃyeva aggismiṃ sukhamiti viparītasaññaṃ paccalattha, evaṃ paññindriyassa upahatattā dukkhasamphassesveva kāmesu sukhamiti viparītasaññaṃ paccalatthuṃ.

214. ‘उपहतन्द्रियो’ का अर्थ है ‘किमिर’ नामक कुष्ठ रोग के कारण नष्ट हुई काय-प्रसाद (स्पर्श शक्ति)। ‘उपहतन्द्रिया’ का अर्थ है वे प्राणी जिनकी प्रज्ञा-इन्द्रिय नष्ट हो गई है। जैसे वह नष्ट हुई काय-इन्द्रिय वाला कुष्ठ रोगी दुःखद स्पर्श वाली अग्नि में ही ‘सुख’ की विपरीत संज्ञा रखता था, वैसे ही प्रज्ञा-इन्द्रिय के नष्ट होने के कारण वे दुःखद स्पर्श वाले काम-भोगों में ही ‘सुख’ की विपरीत संज्ञा रखते हैं।


215. Asucitarāni cevātiādīsu pakatiyāva tāni asucīni ca duggandhāni ca pūtīni ca, idāni pana asucitarāni ceva duggandhatarāni ca pūtitarāni ca honti. Kācīti tassa hi paritāpentassa ca kaṇḍūvantassa ca pāṇakā anto pavisanti, duṭṭhalohitaduṭṭhapubbā paggharanti. Evamassa kāci assādamattā hoti.

215. ‘असुचितरानि चेव’ आदि पदों में—स्वभाव से ही वे घाव अशुद्ध, दुर्गंधयुक्त और सड़े हुए होते हैं, परंतु अब (खुरचने और तपाने के समय) वे और भी अधिक अशुद्ध, और भी अधिक दुर्गंधयुक्त और और भी अधिक सड़े हुए हो जाते हैं। ‘काचि’ का अर्थ है—उस (घावों को) तपाने और खुजलाने वाले व्यक्ति के घावों के भीतर कीड़े प्रवेश कर जाते हैं और दूषित रक्त तथा दूषित मवाद बहने लगता है। इस प्रकार उसे कुछ मात्र आस्वाद मिलता है।


Ārogyaparamāti gāthāya ye keci dhanalābhā vā yasalābhā vā puttalābhā vā atthi, ārogyaṃ tesaṃ paramaṃ uttamaṃ, natthi tato uttaritaro lābhoti, ārogyaparamā lābhā. Yaṃkiñci jhānasukhaṃ vā maggasukhaṃ vā phalasukhaṃ vā atthi, nibbānaṃ tattha paramaṃ, natthi tato uttaritaraṃ sukhanti nibbānaṃ paramaṃ sukhaṃ. Aṭṭhaṅgiko maggānanti pubbabhāgamaggānaṃ pubbabhāgagamaneneva amatagāmīnaṃ aṭṭhaṅgiko khemo, natthi tato khemataro añño maggo. Atha vā khemaṃ amatagāminanti ettha khemantipi amatantipi nibbānasseva nāmaṃ. Yāvatā puthusamaṇabrāhmaṇā parappavādā khemagāmino ca amatagāmino cāti laddhivasena gahitā, sabbesaṃ tesaṃ khemaamatagāmīnaṃ maggānaṃ aṭṭhaṅgiko paramo uttamoti ayamettha attho.

"आरोग्यपरमा" इस गाथा में, जो भी धन-लाभ, यश-लाभ या पुत्र-लाभ हैं, उनमें आरोग्य (स्वास्थ्य) परम उत्तम है; उससे बढ़कर कोई लाभ नहीं है, इसलिए "आरोग्यपरमा लाभा" कहा गया है। जो भी ध्यान-सुख, मार्ग-सुख या फल-सुख है, उनमें निर्वाण परम है; उससे बढ़कर कोई सुख नहीं है, इसलिए "निर्वाण परम सुख" है। "अट्ठङ्गिको मग्गानं" का अर्थ है कि पूर्वभाग मार्ग के गमन से ही अमृत (निर्वाण) तक पहुँचाने वाला अष्टांगिक मार्ग क्षेम (सुरक्षित) है; उससे अधिक क्षेमकारी अन्य कोई मार्ग नहीं है। अथवा "खेमं अमृतगामिनं" यहाँ 'खेम' और 'अमृत' दोनों निर्वाण के ही नाम हैं। जितने भी पृथक श्रमण-ब्राह्मणों के पर-प्रवाद (मत) हैं जो स्वयं को क्षेमगामी और अमृतगामी मानते हैं, उन सभी मार्गों में अष्टांगिक मार्ग ही परम उत्तम है - यह यहाँ अर्थ है।


216. Ācariyapācariyānanti ācariyānañceva ācariyācariyānañca. Sametīti ekanāḷiyā mitaṃ viya ekatulāya tulitaṃ viya sadisaṃ hoti ninnānākaraṇaṃ. Anomajjatīti pāṇiṃ heṭṭhā otārento majjati – ‘‘idaṃ taṃ, bho gotama, ārogyaṃ, idaṃ taṃ nibbāna’’nti kālena sīsaṃ kālena uraṃ parimajjanto evamāha.

216. "आचरियपाचरियानं" का अर्थ है आचार्यों का और आचार्यों के आचार्यों का। "समेति" का अर्थ है जैसे एक नाली (पात्र) से मापा गया हो या एक तुला (तराजू) से तोला गया हो, वैसा ही समान होना, जिसमें कोई अंतर न हो। "अनोमज्जति" का अर्थ है हाथ को नीचे उतारते हुए स्पर्श करना (सहलाना) - "हे गौतम, यह वह आरोग्य है, यह वह निर्वाण है" ऐसा कहते हुए कभी सिर को और कभी छाती को सहलाते हुए उसने ऐसा कहा।


217. Chekanti sampannaṃ. Sāhuḷicīrenāti kāḷakehi eḷakalomehi katathūlacīrena. Saṅkāracoḷakenātipi vadanti. Vācaṃ nicchāreyyāti kālena dasāya kālena ante kālena majjhe parimajjanto nicchāreyya, vadeyyāti attho. Pubbakehesāti pubbakehi esā. Vipassīpi hi bhagavā…pe… kassapopi bhagavā catuparisamajjhe nisinno imaṃ gāthaṃ abhāsi, ‘‘atthanissitagāthā’’ti mahājano uggaṇhi. Satthari parinibbute aparabhāge paribbājakānaṃ antaraṃ paviṭṭhā. Te potthakagataṃ katvā padadvayameva rakkhituṃ sakkhiṃsu. Tenāha – sā etarahi anupubbena puthujjanagāthāti.

217. "छेकं" का अर्थ है संपन्न (कुशल)। "साहुळिचीरेन" का अर्थ है काले भेड़ के बालों से बना हुआ मोटा वस्त्र। इसे "संकारचोळक" (कूड़े के ढेर से उठाया गया चिथड़ा) भी कहते हैं। "वाचं निच्छारेय्या" का अर्थ है समय-समय पर वस्त्र की दशा (किनारे), छोर या मध्य को सहलाते हुए वाणी उच्चारित करना या कहना। "पुब्बकेहेसा" का पद-विच्छेद "पुब्बकेहि एसा" है। भगवान विपस्सी... और भगवान कश्यप ने भी चार प्रकार की परिषदों के बीच बैठकर इस गाथा को कहा था, "यह अर्थ-युक्त गाथा है" ऐसा मानकर महाजनों ने इसे ग्रहण किया। शास्ता के परिनिर्वाण के बाद, बाद के समय में यह परिव्राजकों के बीच प्रविष्ट हुई। वे केवल दो पदों (आरोग्यपरमा लाभा, निब्बानं परमं सुखं) को ही सुरक्षित रख सके। इसलिए कहा गया - "वह अब अनुक्रम से पृथक्जनों की गाथा है।"


218. Rogova bhūtoti rogabhūto. Sesapadesupi eseva nayo. Ariyaṃ cakkhunti parisuddhaṃ vipassanāñāṇañceva maggañāṇañca. Pahotīti samattho. Bhesajjaṃ kareyyāti uddhaṃvirecanaṃ adhovirecanaṃ añjanañcāti bhesajjaṃ kareyya.

218. रोग ही जो उत्पन्न हुआ है, वह "रोगभूतो" है। शेष पदों में भी यही विधि जाननी चाहिए। "अरियं चक्खुं" का अर्थ है परिशुद्ध विपश्यना-ज्ञान और मार्ग-ज्ञान। "पहोति" का अर्थ है समर्थ होना। "भेसज्जं करेय्या" का अर्थ है वमन (उपर से शोधन), विरेचन (नीचे से शोधन) और अंजन (आँख की दवा) आदि चिकित्सा करना।


219. Na cakkhūni uppādeyyāti yassa hi antarā pittasemhādipaliveṭhena cakkhupasādo upahato hoti, so chekaṃ vejjaṃ āgamma sappāyabhesajjaṃ sevanto cakkhūni uppādeti nāma. Jaccandhassa pana mātukucchiyaṃyeva vinaṭṭhāni, tasmā so na labhati. Tena vuttaṃ ‘‘na cakkhūni uppādeyyā’’ti.

219. "न चक्खूनि उप्पादेय्या" का अर्थ है कि जिसके पित्त, श्लेष्म आदि के आवरण से चक्षु-प्रसाद (दृष्टि) नष्ट हो गया हो, वह कुशल वैद्य के पास जाकर उचित औषधि का सेवन करते हुए आँखों को ठीक कर सकता है (दृष्टि उत्पन्न कर सकता है)। परंतु जन्मांध के लिए तो माता की कोख में ही आँखें नष्ट हो चुकी होती हैं, इसलिए वह दृष्टि प्राप्त नहीं करता। इसीलिए कहा गया - "न चक्खूनि उप्पादेय्या" (आँखें उत्पन्न नहीं कर सकता)।


220. Dutiyavāre jaccandhoti jātakālato paṭṭhāya pittādipaliveṭhena andho. Amusminti tasmiṃ pubbe vutte. Amittatopi daheyyāti amitto me ayanti evaṃ amittato ṭhapeyya. Dutiyapadepi eseva nayo. Iminā cittenāti vaṭṭe anugatacittena. Tassa me upādānapaccayāti ekasandhi dvisaṅkhepo paccayākāro kathito, vaṭṭaṃ vibhāvitaṃ.

220. दूसरे वार में "जच्चन्धो" का अर्थ है जन्म काल से ही पित्त आदि के आवरण के कारण अंधा। "अमुस्मिं" का अर्थ है उस पहले कहे गए (मोटे वस्त्र) में। "अमित्ततोपि दहेय्या" का अर्थ है "यह मेरा शत्रु है" इस प्रकार शत्रु भाव से मानना। दूसरे पद में भी यही विधि है। "इमिना चित्तेन" का अर्थ है संसार-चक्र (वट्ठ) में अनुगत चित्त से। "तस्स मे उपादानपच्चया" के द्वारा एक संधि और दो संक्षेप वाले प्रत्ययाकार (प्रतीत्यसमुत्पाद) को कहा गया है, संसार-चक्र को स्पष्ट किया गया है।


221. Dhammānudhammanti dhammassa anudhammaṃ anucchavikaṃ paṭipadaṃ. Ime rogā gaṇḍā sallāti pañcakkhandhe dasseti. Upādānanirodhāti vivaṭṭaṃ dassento āha. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

221. "धम्मानुधम्मं" का अर्थ है धर्म (निर्वाण) के अनुरूप, उचित प्रतिपदा (आचरण)। "इमे रोगा गण्डा सल्ला" इन पदों से पाँच उपादान स्कंधों को दर्शाया गया है। "उपादाननिरोधा" पद से विवर्त (संसार-चक्र से मुक्ति) को दर्शाते हुए कहा गया है। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में।


Māgaṇḍiyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

मागण्डिय सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


6. Sandakasuttavaṇṇanā

6. सन्दक सुत्त की व्याख्या।


223. Evaṃ me sutanti sandakasuttaṃ. Tattha pilakkhaguhāyanti tassā guhāya dvāre pilakkharukkho ahosi, tasmā pilakkhaguhātveva saṅkhaṃ gatā. Paṭisallānā vuṭṭhitoti vivekato vuṭṭhito. Devakatasobbhoti vassodakeneva tinnaṭṭhāne jāto mahāudakarahado. Guhādassanāyāti ettha guhāti paṃsuguhā. Sā unname udakamuttaṭṭhāne ahosi, ekato umaṅgaṃ katvā khāṇuke ca paṃsuñca nīharitvā anto thambhe ussāpetvā matthake padaracchannagehasaṅkhepena katā, tattha te paribbājakā vasanti. Sā vassāne udakapuṇṇā tiṭṭhati, nidāghe tattha vasanti. Taṃ sandhāya ‘‘guhādassanāyā’’ti āha. Vihāradassanatthañhi anamataggiyaṃ paccavekkhitvā samuddapabbatadassanatthaṃ vāpi gantuṃ vaṭṭatīti.

223. "एवं मे सुतं" आदि सन्दक सुत्त है। वहाँ "पिलक्खगुहायं" का अर्थ है उस गुफा के द्वार पर पिलक्ख (पिलखन) का वृक्ष था, इसलिए उसे "पिलक्खगुहा" नाम से जाना गया। "पटिसल्लाना वुट्ठितो" का अर्थ है विवेक (एकान्त) से उठा हुआ। "देवकतसोब्भो" का अर्थ है वर्षा के जल से ही गड्ढे वाले स्थान में बना हुआ बड़ा जलाशय। "गुहादस्सनाय" यहाँ "गुहा" का अर्थ मिट्टी की गुफा है। वह ऊँचे स्थान पर जहाँ से जल निकल जाता हो, वहाँ थी; एक ओर से सुरंग बनाकर, खूँटों और मिट्टी को निकालकर, भीतर खंभे खड़े करके और ऊपर तख्तों से छाई हुई छत के समान बनाई गई थी, वहाँ वे परिव्राजक रहते थे। वह वर्षा ऋतु में जल से भरी रहती थी, ग्रीष्म ऋतु में वे वहाँ रहते थे। उसी के संदर्भ में "गुहादस्सनाय" कहा गया है। विहार देखने के लिए, अनमतग्गिय (अनादि संसार) का प्रत्यवेक्षण करके, समुद्र या पर्वत देखने के लिए भी जाना उचित है - ऐसा जानना चाहिए।


Unnādiniyāti uccaṃ nadamānāya. Evaṃ nadamānāya cassā uddhaṅgamanavasena ucco, disāsu patthaṭavasena mahāsaddoti uccāsaddamahāsaddo, tāya uccāsaddamahāsaddāya. Tesaṃ paribbājakānaṃ pātova uṭṭhāya kattabbaṃ nāma cetiyavattaṃ vā bodhivattaṃ vā ācariyupajjhāyavattaṃ vā yonisomanasikāro vā natthi. Tena te pātova uṭṭhāya bālātape nisinnā, sāyaṃ vā kathāya phāsukatthāya sannipatitā ‘‘imassa hattho sobhaṇo imassa pādo’’ti evaṃ aññamaññassa hatthapādādīni vā ārabbha itthipurisadārakadārikāvaṇṇe vā aññaṃ vā kāmassādabhavassādādivatthuṃ ārabbha kathaṃ paṭṭhapetvā anupubbena rājakathādianekavidhaṃ tiracchānakathaṃ kathenti. Sā hi aniyyānikattā saggamokkhamaggānaṃ tiracchānabhūtā kathāti tiracchānakathā. Tattha rājānaṃ ārabbha ‘‘mahāsammato mandhātā dhammāsoko evaṃmahānubhāvo’’tiādinā nayena pavattā kathā rājakathā. Esa nayo corakathādīsu.

"उन्नादिनी" का अर्थ है ऊँचे स्वर में शोर करने वाली (पर्षद)। इस प्रकार शोर करने वाली उस पर्षद के लिए, ऊपर की ओर जाने वाली ध्वनि के कारण "उच्च" और दिशाओं में फैलने के कारण "महासद" शब्द का प्रयोग हुआ है, इसलिए इसे "उच्चा-सद्द-महासद्द" कहा जाता है। उन परिव्राजकों के लिए सुबह उठकर करने योग्य चैत्य-वन्दन, बोधि-वन्दन, आचार्य-उपाध्याय की सेवा या योनिशो मनसिकार जैसा कुछ नहीं होता। इसलिए वे सुबह उठकर धूप में बैठ जाते हैं, या शाम को बातचीत के सुख के लिए एकत्रित होकर "इसका हाथ सुंदर है, इसका पैर सुंदर है" इस प्रकार एक-दूसरे के हाथ-पैर आदि के बारे में, या स्त्री-पुरुष-बालक-बालिकाओं के रूप-गुण के बारे में, या काम-भोग और भव के आस्वादन आदि के विषयों को लेकर बातचीत शुरू करते हैं और क्रमशः राजाओं की कथा आदि अनेक प्रकार की तिरच्छान-कथा (व्यर्थ की बातें) करते हैं। क्योंकि वह कथा (संसार से) बाहर निकालने वाली नहीं होती और स्वर्ग तथा मोक्ष के मार्ग में बाधा (तिरछी) होती है, इसलिए उसे "तिरच्छान-कथा" कहा जाता है। उसमें राजाओं के विषय में "महासम्मत, मान्धाता, धर्माशोक ऐसे महान प्रभावशाली थे" इस प्रकार की जाने वाली चर्चा "राजकथा" है। यही नियम चोर-कथा आदि में भी समझना चाहिए।


Tesu ‘‘asuko rājā abhirūpo dassanīyo’’tiādinā nayena gehassitakathāva tiracchānakathā hoti. ‘‘Sopi nāma evaṃ mahānubhāvo khayaṃ gato’’ti evaṃ pavattā pana kammaṭṭhānabhāve tiṭṭhati. Coresupi ‘‘mūladevo evaṃmahānubhāvo, meghamālo evaṃmahānubhāvo’’ti tesaṃ kammaṃ paṭicca aho sūrāti gehassitakathāva tiracchānakathā. Yuddhepi bhāratayuddhādīsu ‘‘asukena asuko evaṃ mārito evaṃ viddho’’ti kāmassādavaseneva kathā tiracchānakathā. ‘‘Tepi nāma khayaṃ gatā’’ti evaṃ pavattā pana sabbattha kathā kammaṭṭhānameva hoti. Apica annādīsu ‘‘evaṃ vaṇṇavantaṃ gandhavantaṃ rasavantaṃ phassasampannaṃ khādimha bhuñjimha pivimha paribhuñjimhā’’ti kāmassādavasena kathetuṃ na vaṭṭati, sātthakaṃ pana katvā – ‘‘pubbe evaṃ vaṇṇādisampannaṃ annaṃ pānaṃ vatthaṃ sayanaṃ mālaṃ gandhaṃ sīlavantānaṃ adamha, cetiye pūjaṃ akarimhā’’ti kathetuṃ vaṭṭati.

उनमें "अमुक राजा बहुत सुंदर और दर्शनीय है" इस प्रकार की गृहस्थी से जुड़ी कथा ही "तिरच्छान-कथा" होती है। परंतु "वे भी इतने महान प्रभावशाली होकर मृत्यु (क्षय) को प्राप्त हो गए" इस प्रकार की गई चर्चा कर्मस्थान (ध्यान) के रूप में स्थित होती है। चोरों के विषय में भी "मूलदेव ऐसा प्रभावशाली था, मेघमाल ऐसा प्रभावशाली था" उनके (चोरी के) कर्मों को लेकर "अहो! वे कितने साहसी थे" ऐसी गृहस्थी से जुड़ी कथा ही "तिरच्छान-कथा" है। युद्ध के विषय में भी, भारत-युद्ध आदि में "अमुक ने अमुक को इस प्रकार मारा, इस प्रकार भेदा" ऐसी काम-आस्वादन के वश में की गई कथा "तिरच्छान-कथा" है। परंतु "वे भी मृत्यु को प्राप्त हो गए" इस प्रकार की गई चर्चा सर्वत्र कर्मस्थान ही होती है। इसके अतिरिक्त, अन्न आदि के विषय में "हमने ऐसा वर्णयुक्त, गंधयुक्त, रसयुक्त और स्पर्श-संपन्न (भोजन) खाया, भोगा, पिया और उपभोग किया" इस प्रकार काम-आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है। परंतु इसे सार्थक बनाकर—"पहले हमने ऐसे वर्ण आदि से संपन्न अन्न, पान, वस्त्र, शय्या, माला और गंध शीलवानों को दान दिया था, चैत्य की पूजा की थी"—ऐसा कहना उचित है।


Ñātikathādīsupi ‘‘amhākaṃ ñātakā sūrā samatthā’’ti vā ‘‘pubbe mayaṃ evaṃ vicitrehi yānehi carimhā’’ti vā assādavasena vattuṃ na vaṭṭati, sātthakaṃ pana katvā ‘‘tepi no ñātakā khayaṃ gatā’’ti vā ‘‘pubbe mayaṃ evarūpā upāhanā saṅghassa adamhā’’ti vā kathetabbā. Gāmakathāpi suniviṭṭhadunniviṭṭhasubhikkhadubbhikkhādivasena vā ‘‘asukagāmavāsino sūrā samatthā’’ti vā evaṃ assādavasena na vaṭṭati, sātthakaṃ pana katvā saddhā pasannāti vā khayavayaṃ gatāti vā vattuṃ vaṭṭati. Nigamanagarajanapadakathāsupi eseva nayo. Itthikathāpi vaṇṇasaṇṭhānādīni paṭicca assādavasena na vaṭṭati, saddhā pasannā khayaṃ gatāti evameva vaṭṭati. Sūrakathāpi nandimitto nāma yodho sūro ahosīti assādavaseneva na vaṭṭati, saddho pasanno ahosi khayaṃ gatoti evameva vaṭṭati. Visikhākathāpi asukā visikhā suniviṭṭhā dunniviṭṭhā sūrā samatthāti assādavaseneva na vaṭṭati, saddhā pasannā khayaṃ gatā iccevaṃ vaṭṭati.

ज्ञाति-कथा (रिश्तेदारों की चर्चा) आदि में भी "हमारे संबंधी शूरवीर और समर्थ हैं" अथवा "पहले हम ऐसे विचित्र वाहनों से चलते थे" इस प्रकार आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है। परंतु इसे सार्थक बनाकर "वे हमारे संबंधी भी मृत्यु को प्राप्त हो गए" अथवा "पहले हमने इस प्रकार के उपानह (जूते) संघ को दान दिए थे" ऐसा कहना चाहिए। ग्राम-कथा भी, गाँव के सुव्यवस्थित या अव्यवस्थित होने, सुभिक्ष या दुर्भिक्ष होने आदि के वश में, अथवा "अमुक गाँव के निवासी शूरवीर और समर्थ हैं" इस प्रकार आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है। परंतु इसे सार्थक बनाकर "वे श्रद्धावान और प्रसन्न हैं" अथवा "वे क्षय और विनाश को प्राप्त हो गए" ऐसा कहना उचित है। निगम, नगर और जनपद की कथाओं में भी यही नियम है। स्त्री-कथा भी, रूप और शारीरिक बनावट आदि को लेकर आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है; "वह श्रद्धावान है, प्रसन्न है, मृत्यु को प्राप्त हो गई" इस प्रकार कहना ही उचित है। शूर-कथा भी, "नन्दिमित्र नामक योद्धा शूरवीर था" इस प्रकार केवल आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है; "वह श्रद्धालु और प्रसन्न था, मृत्यु को प्राप्त हो गया" इस प्रकार कहना ही उचित है। वीथी-कथा (गलियों की चर्चा) भी, "अमुक गली सुव्यवस्थित है, दुर्गम है, वहाँ के लोग शूरवीर और समर्थ हैं" इस प्रकार आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है; "वहाँ के लोग श्रद्धावान और प्रसन्न हैं, वे मृत्यु को प्राप्त हो गए" इस प्रकार कहना उचित है।


Kumbhaṭṭhānakathāti kumbhaṭṭhānaudakatitthakathā vā vuccati kumbhadāsikathā vā. Sāpi ‘‘pāsādikā naccituṃ gāyituṃ chekā’’ti assādavasena na vaṭṭati, saddhā pasannātiādinā nayeneva vaṭṭati. Pubbapetakathāti atītañātikathā. Tattha vattamānañātikathāsadisova vinicchayo.

"कुम्भट्ठान-कथा" का अर्थ कुम्हारों के स्थान और पनघट (जल-तीर्थ) की कथा, अथवा कुम्हारों की दासियों की कथा है। वह भी "वह देखने में प्रिय है, नाचने और गाने में निपुण है" इस प्रकार आस्वादन के वश में कहना उचित नहीं है; "वह श्रद्धावान और प्रसन्न है" आदि के तरीके से ही कहना उचित है। "पुब्बपेत-कथा" का अर्थ मृत संबंधियों की कथा है। उसमें वर्तमान संबंधियों की कथा के समान ही निर्णय समझना चाहिए।


Nānattakathāti purimapacchimakathāvimuttā avasesā nānāsabhāvā niratthakakathā. Lokakkhāyikāti ayaṃ loko kena nimmito, asukena nāma nimmito, kākā setā aṭṭhīnaṃ setattā, bakā rattā lohitassa rattattāti evamādikā lokāyatavitaṇḍasallāpakathā.

"नानत्त-कथा" का अर्थ है पहले और बाद में कही गई कथाओं से मुक्त, शेष विभिन्न स्वभाव वाली निरर्थक कथाएँ। "लोकक्खायिका" का अर्थ है—"यह लोक किसने बनाया? अमुक ने बनाया। कौवे सफेद क्यों होते हैं? क्योंकि उनकी हड्डियाँ सफेद होती हैं। बगुले लाल क्यों होते हैं? क्योंकि उनका रक्त लाल होता है"—इस प्रकार की लोकायत और वितण्डा (कुतर्क) वाली चर्चाएँ।


Samuddakkhāyikā nāma kasmā samuddo sāgaro, sāgaradevena khaṇitattā sāgaro, khato meti hatthamuddāya niveditattā samuddoti evamādikā niratthakā samuddakkhāyikakathā. Iti bhavo, iti abhavoti yaṃ vā taṃ vā niratthakakāraṇaṃ vatvā pavattitakathā itibhavābhavakathā. Ettha ca bhavoti sassataṃ, abhavoti ucchedaṃ. Bhavoti vaḍḍhi, abhavoti hāni. Bhavoti kāmasukhaṃ, abhavoti attakilamatho. Iti imāya chabbidhāya itibhavābhavakathāya saddhiṃ bāttiṃsatiracchānakathā nāma hoti. Evarūpiṃ tiracchānakathaṃ kathentiyā nisinno hoti.

"समुद्दक्खायिका" का अर्थ है—"समुद्र को सागर क्यों कहते हैं? क्योंकि उसे सागर देव (राजकुमार) ने खोदा था। 'यह मेरे द्वारा खोदा गया है' (खतो मे), इस प्रकार हाथ के संकेत से सूचित करने के कारण इसे समुद्र कहते हैं"—ऐसी निरर्थक कथाएँ "समुद्दक्खायिका" कहलाती हैं। "ऐसा भव (होना) है, ऐसा अभाव (न होना) है" इस प्रकार जो कुछ भी निरर्थक कारण बताकर की गई चर्चा "इतिभवाभव-कथा" है। यहाँ "भव" का अर्थ शाश्वत दृष्टि है और "अभाव" का अर्थ उच्छेद दृष्टि है। "भव" का अर्थ वृद्धि है और "अभाव" का अर्थ हानि है। "भव" का अर्थ कामसुख (कामसुखल्लिकानुयोग) है और "अभाव" का अर्थ आत्म-क्लेश (अत्तकिलमथानुयोग) है। इस प्रकार, इस छह प्रकार की "इतिभवाभव-कथा" के साथ कुल बत्तीस प्रकार की "तिरच्छान-कथा" होती है। (वह भिक्षु) इस प्रकार की तिरच्छान-कथा करने वाली पर्षद में बैठा होता है।


Tato sandako paribbājako te paribbājake oloketvā – ‘‘ime paribbājakā ativiya aññamaññaṃ agāravā appatissā, mayañca samaṇassa gotamassa pātubhāvato paṭṭhāya sūriyuggamane khajjopanakūpamā jātā, lābhasakkāropi no parihīno. Sace pana imaṃ ṭhānaṃ samaṇo gotamo gotamasāvako vā gihiupaṭṭhākopi vāssa āgaccheyya, ativiya lajjanīyaṃ bhavissati. Parisadoso kho pana parisajeṭṭhakasseva upari ārohatī’’ti ito cito ca vilokento theraṃ addasa. Tena vuttaṃ addasā kho sandako paribbājako…pe… tuṇhī ahesunti.

उसके बाद, संदक परिव्राजक ने उन परिव्राजकों को देखकर (सोचा) - "ये परिव्राजक एक-दूसरे के प्रति अत्यंत अनादरपूर्ण और अविनीत हैं। श्रमण गौतम के प्रादुर्भाव के समय से हम सूर्योदय होने पर जुगनू के समान हो गए हैं, और हमारा लाभ-सत्कार भी कम हो गया है। यदि इस स्थान पर श्रमण गौतम, गौतम के श्रावक या उनके गृहस्थ उपासक भी आ जाएँ, तो यह अत्यंत लज्जाजनक होगा। परिषद का दोष परिषद के ज्येष्ठ (मुखिया) पर ही आता है।" ऐसा सोचकर इधर-उधर देखते हुए उसने स्थविर (आनंद) को देखा। इसीलिए कहा गया है—"संदक परिव्राजक ने देखा... वे मौन हो गए।"


Tattha saṇṭhapesīti sikkhāpesi, vajjamassā paṭicchādesi. Yathā suṭṭhapitā hoti, tathā naṃ ṭhapesi. Yathā nāma parisamajjhaṃ pavisanto puriso vajjapaṭicchādanatthaṃ nivāsanaṃ saṇṭhapeti, pārupanaṃ saṇṭhapeti, rajokiṇṇaṭṭhānaṃ puñchati, evamassā vajjapaṭicchādanatthaṃ ‘‘appasaddā bhonto’’ti sikkhāpento yathā suṭṭhapitā hoti, tathā naṃ ṭhapesīti attho. Appasaddakāmāti appasaddaṃ icchanti, ekakā nisīdanti, ekakā tiṭṭhanti, na gaṇasaṅgaṇikāya yāpenti. Appasaddavinītāti appasaddena niravena buddhena vinītā. Appasaddassa vaṇṇavādinoti yaṃ ṭhānaṃ appasaddaṃ nissaddaṃ. Tassa vaṇṇavādino. Upasaṅkamitabbaṃ maññeyyāti idhāgantabbaṃ maññeyya.

वहाँ 'सण्ठपेसि' (व्यवस्थित किया) का अर्थ है—शिक्षित किया, उनके दोष को छिपाया। जिस प्रकार वह अच्छी तरह व्यवस्थित हो जाए, वैसे उन्हें स्थापित किया। जैसे सभा के बीच में प्रवेश करता हुआ कोई पुरुष अपने दोषों को छिपाने के लिए अधोवस्त्र को ठीक करता है, उत्तरासंग को ठीक करता है, धूल भरे स्थान को पोंछता है, वैसे ही उनके दोषों को छिपाने के लिए "आप लोग शांत रहें" इस प्रकार शिक्षित करते हुए उन्हें अच्छी तरह व्यवस्थित किया—यह अर्थ है। 'अप्पसद्दकामा' का अर्थ है—अल्प शब्द (शांति) की इच्छा रखने वाले, अकेले बैठने वाले, अकेले खड़े होने वाले, जो समूह की भीड़ में समय नहीं बिताते। 'अप्पसद्दविनीता' का अर्थ है—शांत और निशब्द बुद्ध द्वारा विनीत (शिक्षित)। 'अप्पसद्दस्स वण्णवादिनो' का अर्थ है—जो स्थान अल्प शब्द वाला और निशब्द है, उसकी प्रशंसा करने वाले। 'उपसङ्कमितब्बं मञ्ञेय्या' का अर्थ है—यहाँ आना चाहिए, ऐसा समझें।


Kasmā panesa therassa upasaṅkamanaṃ paccāsīsatīti. Attano vuddhiṃ patthayamāno. Paribbājakā kira buddhesu vā buddhasāvakesu vā attano santikaṃ āgatesu – ‘‘ajja amhākaṃ santikaṃ samaṇo gotamo āgato, sāriputto āgato, na kho panete yassa vā tassa vā santikaṃ gacchanti, passatha amhākaṃ uttamabhāva’’nti attano upaṭṭhākānaṃ santike attānaṃ ukkhipanti ucce ṭhāne ṭhapenti. Bhagavatopi upaṭṭhāke gaṇhituṃ vāyamanti. Te kira bhagavato upaṭṭhāke disvā evaṃ vadanti – ‘‘tumhākaṃ satthā bhavaṃ gotamopi gotamassa sāvakāpi amhākaṃ santikaṃ āgacchanti, mayaṃ aññamaññaṃ samaggā. Tumhe pana amhe akkhīhi passituṃ na icchatha, sāmīcikammaṃ na karotha, kiṃ vo amhehi aparaddha’’nti. Appekacce manussā – ‘‘buddhāpi etesaṃ santikaṃ gacchanti, kiṃ amhāka’’nti tato paṭṭhāya te disvā nappamajjanti. Tuṇhī ahesunti sandakaṃ parivāretvā nissaddā nisīdiṃsu.

वह स्थविर के आगमन की प्रतीक्षा क्यों कर रहा था? अपनी उन्नति (प्रतिष्ठा) की इच्छा से। कहा जाता है कि जब बुद्ध या बुद्ध के श्रावक परिव्राजकों के पास आते हैं, तो वे अपने उपासकों के सामने अपनी प्रशंसा करते हुए कहते हैं—"आज हमारे पास श्रमण गौतम आए हैं, सारिपुत्र आए हैं; वे हर किसी के पास नहीं जाते, हमारी श्रेष्ठता देखो।" इस प्रकार वे स्वयं को ऊँचे स्थान पर रखते हैं। वे भगवान के उपासकों को भी अपनी ओर करने का प्रयास करते हैं। वे भगवान के उपासकों को देखकर ऐसा कहते हैं—"तुम्हारे शास्ता गौतम और उनके श्रावक भी हमारे पास आते हैं, हम आपस में सामंजस्य रखते हैं। लेकिन तुम हमें आँखों से देखना भी नहीं चाहते, उचित सत्कार नहीं करते, हमने तुम्हारा क्या बिगाड़ा है?" कुछ मनुष्य सोचते हैं—"जब बुद्ध भी इनके पास जाते हैं, तो हमें क्या (संकोच) है?" तब से वे उन्हें देखकर प्रमाद नहीं करते। 'तुण्ही अहेसुं' का अर्थ है—संदक को घेरकर निशब्द होकर बैठ गए।


224. Svāgataṃ bhoto ānandassāti suāgamanaṃ bhoto ānandassa. Bhavante hi no āgate ānando hoti, gate sokoti dīpeti. Cirassaṃ khoti piyasamudācāravacanametaṃ. Thero pana kālena kālaṃ paribbājakārāmaṃ cārikatthāya gacchatīti purimagamanaṃ gahetvā evamāha. Evañca pana vatvā na mānatthaddho hutvā nisīdi, attano pana āsanā vuṭṭhāya taṃ āsanaṃ papphoṭetvā theraṃ āsanena nimantento nisīdatu bhavaṃ ānando, idamāsanaṃ paññattanti āha.

224. 'स्वागतं भोतो आनन्दस्स' का अर्थ है—भदन्त आनंद का स्वागत है। इसका भाव यह है कि "आपके आने पर हमें आनंद होता है और जाने पर शोक।" 'चिरस्सं खो' यह प्रिय संभाषण के शब्द हैं। स्थविर समय-समय पर परिव्राजकों के आराम में भ्रमण के लिए जाते थे, अतः पिछले आगमन को ध्यान में रखकर उसने ऐसा कहा। ऐसा कहकर वह अभिमानवश बैठा नहीं रहा, बल्कि अपने आसन से उठकर, उस आसन को झाड़कर, स्थविर को आसन के लिए निमंत्रित करते हुए कहा—"भदन्त आनंद बैठें, यह आसन बिछाया गया है।"


Antarākathā vippakatāti nisinnānaṃ vo ārambhato paṭṭhāya yāva mamāgamanaṃ etasmiṃ antare kā nāma kathā vippakatā, mamāgamanapaccayā katamā kathā pariyantaṃ na gatāti pucchati.

'अन्तराकथा विप्पकता' का अर्थ है—"आप लोगों के बैठने से लेकर मेरे आने तक, इस बीच कौन सी चर्चा अधूरी रह गई है? मेरे आने के कारण कौन सी बात समाप्त नहीं हो पाई?"—ऐसा वे पूछते हैं।


Atha paribbājako ‘‘niratthakakathāva esā nissārā vaṭṭasannissitā, na tumhākaṃ purato vattabbataṃ arahatī’’ti dīpento tiṭṭhatesā, bhotiādimāha. Nesā bhototi sace bhavaṃ sotukāmo bhavissati, pacchāpesā kathā na dullabhā bhavissati, amhākaṃ panimāya attho natthi. Bhoto pana āgamanaṃ labhitvā aññadeva sukāraṇaṃ kathaṃ sotukāmamhāti dīpeti. Tato dhammadesanaṃ yācanto sādhu vata bhavantaṃ ye vātiādimāha. Tattha ācariyaketi ācariyasamaye. Anassāsikānīti assāsavirahitāni. Sasakkanti ekaṃsatthe nipāto, viññū puriso ekaṃseneva na vaseyyāti attho. Vasanto ca nārādheyyāti na sampādeyya, na paripūreyyāti vuttaṃ hoti. Ñāyaṃ dhammaṃ kusalanti kāraṇabhūtaṃ anavajjaṭṭhena kusalaṃ dhammaṃ.

तब परिव्राजक ने यह दर्शाते हुए कि "यह निरर्थक चर्चा थी, निस्सार और संसार (वट) से संबंधित थी, जो आपके सामने कहने योग्य नहीं है," 'तिट्ठतेसा भो' आदि कहा। 'नेसा भोतो' का अर्थ है—यदि आप सुनना चाहेंगे, तो बाद में यह चर्चा सुलभ होगी, किंतु हमारे लिए इसका कोई प्रयोजन नहीं है। "आपके आगमन पर हम कोई अन्य उत्तम कारण वाली चर्चा सुनना चाहते हैं"—यह भाव है। उसके बाद धर्म-देशना की याचना करते हुए उसने 'साधु वत भवन्तं येव' आदि कहा। वहाँ 'आचरियके' का अर्थ है—आचार्य के मत (सिद्धांत) में। 'अनस्सासिकानि' का अर्थ है—आश्वासन (सुख) से रहित। 'ससक्कं' यह निश्चित के अर्थ में निपात है; 'विद्वान पुरुष निश्चित रूप से वहाँ वास न करे'—यह अर्थ है। 'वसन्तो च नाराधेय्या' का अर्थ है—पूर्ण न करे, सिद्ध न करे। 'ञायं धम्मं कुसलं' का अर्थ है—कारणभूत और निर्दोष होने के कारण कुशल धर्म।


225. Idhāti imasmiṃ loke. Natthi dinnantiādīni sāleyyakasutte (ma. ni. 1.440) vuttāni. Cātumahābhūtikoti catumahābhūtamayo. Pathavī pathavīkāyanti ajjhattikā pathavīdhātu bāhirapathavīdhātuṃ. Anupetīti anuyāti. Anupagacchatīti tasseva vevacanaṃ, anugacchatītipi attho, ubhayenāpi upeti upagacchatīti dasseti. Āpādīsupi eseva nayo. Indriyānīti manacchaṭṭhāni indriyāni ākāsaṃ pakkhandanti. Āsandipañcamāti nipannamañcena pañcamā, mañco ceva, cattāro mañcapāde gahetvā ṭhitā cattāro purisā cāti attho. Yāvāḷāhanāti yāva susānā. Padānīti ayaṃ evaṃ sīlavā ahosi, evaṃ dussīlotiādinā nayena pavattāni guṇapadāni. Sarīrameva vā ettha padānīti adhippetaṃ. Kāpotakānīti kapotakavaṇṇāni, pārāvatapakkhavaṇṇānīti attho.

225. 'इध' का अर्थ है—इस लोक में। 'नत्थि दिन्नं' आदि बातें सालेय्यक सुत्त में कही गई हैं। 'चातुमहाभूतिको' का अर्थ है—चार महाभूतों से बना हुआ। 'पथवी पथवीकायं' का अर्थ है—आध्यात्मिक (आंतरिक) पृथ्वी धातु बाह्य पृथ्वी धातु में (मिल जाती है)। 'अनुपेति' का अर्थ है—अनुगमन करती है। 'अनुपगच्छति' उसी का पर्यायवाची है, जिसका अर्थ 'पीछे जाना' भी है; दोनों से यह दर्शाया गया है कि वह 'पास जाती है' या 'मिल जाती है'। जल आदि धातुओं में भी यही विधि है। 'इन्द्रियानि' का अर्थ है—मन सहित छह इंद्रियाँ आकाश में चली जाती हैं। 'आसन्दिपञ्चमा' का अर्थ है—शव रखने की खाट (मंच) के साथ पाँचवाँ; अर्थात् एक खाट और खाट के चारों पायों को पकड़कर खड़े चार पुरुष। 'यावाळाहना' का अर्थ है—श्मशान तक। 'पदानि' का अर्थ है—"यह ऐसा शीलवान था, ऐसा दुःशील था" इस प्रकार कहे गए गुण-वाचक शब्द। अथवा यहाँ 'शरीर' ही 'पद' के रूप में अभिप्रेत है। 'कापोतकानि' का अर्थ है—कपोत (कबूतर) के रंग के समान, अर्थात् कबूतर के पंखों के रंग जैसी (हड्डियाँ)।


Bhassantāti bhasmantā, ayameva vā pāḷi. Āhutiyoti yaṃ paheṇakasakkārādibhedaṃ dinnadānaṃ, sabbaṃ taṃ chārikāvasānameva hoti, na tato paraṃ phaladāyakaṃ hutvā gacchatīti attho. Dattupaññattanti dattūhi bālamanussehi paññattaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – bālehi abuddhīhi paññattamidaṃ dānaṃ, na paṇḍitehi. Bālā denti, paṇḍitā gaṇhantīti dasseti. Atthikavādanti atthi dinnaṃ dinnaphalanti imaṃ atthikavādaṃyeva vadanti tesaṃ tucchaṃ vacanaṃ musāvilāpo. Bāle ca paṇḍite cāti bālā ca paṇḍitā ca.

"भस्सन्ता" (Bhassantā) का अर्थ है भस्म (राख) में समाप्त होने वाला; यही पाठ भी है। "आहुतियो" (Āhutiyo) का अर्थ है अतिथियों के सत्कार आदि के लिए दिया गया दान; वह सब केवल राख में समाप्त हो जाता है, उसके बाद वह फल देने वाला होकर नहीं जाता—यह अर्थ है। "दत्तुपञ्ञत्तं" (Dattupaññattaṃ) का अर्थ है मूर्ख मनुष्यों द्वारा प्रज्ञप्त (बनाया गया)। इसका अभिप्राय यह है कि यह दान मूर्खों और बुद्धिहीनों द्वारा प्रज्ञप्त है, पंडितों द्वारा नहीं। मूर्ख देते हैं और पंडित ग्रहण करते हैं—यह दिखाया गया है। "अत्थिकवादं" (Atthikavādaṃ) का अर्थ है 'दान है और दान का फल है'—इस अत्थिकवाद (अस्तित्ववाद) को ही जो कहते हैं, उनका वचन तुच्छ, झूठ और प्रलाप है। "बाले च पण्डिते च" का अर्थ है मूर्ख और पंडित।


Akatena me ettha katanti mayhaṃ akateneva samaṇakammena ettha etassa samaye kammaṃ kataṃ nāma hoti, avusiteneva brahmacariyena vusitaṃ nāma hoti. Etthāti etasmiṃ samaṇadhamme. Samasamāti ativiya samā, samena vā guṇena samā. Sāmaññaṃ pattāti samānabhāvaṃ pattā.

"अकतेन मे एत्थ कतं" का अर्थ है—मेरे द्वारा श्रमण-कर्म न किए जाने पर भी, इस मत में कर्म किया हुआ माना जाता है; ब्रह्मचर्य का पालन न करने पर भी वह पालित माना जाता है। "एत्थ" का अर्थ है इस श्रमण-धर्म में। "समसमा" का अर्थ है अत्यंत समान, अथवा गुणों में समान। "सामञ्ञं पत्ता" का अर्थ है समानता की अवस्था को प्राप्त।


226. Karatotiādīni apaṇṇakasutte vuttāni. Tathā natthi hetūtiādīni.

226. "करतो" (Karato) आदि शब्द अपण्णक सुत्त में कहे गए हैं। उसी प्रकार "नत्थि हेतु" (natthi hetu) आदि भी।


228. Catutthabrahmacariyavāse akaṭāti akatā. Akaṭavidhāti akatavidhānā, evaṃ karohīti kenaci kārāpitā na hontīti attho. Animmitāti iddhiyāpi na nimmitā. Animmātāti animmāpitā. Keci animmitabbāti padaṃ vadanti, taṃ neva pāḷiyaṃ, na aṭṭhakathāyaṃ sandissati. Vañjhāti vañjhapasuvañjhatālādayo viya aphalā, kassaci ajanakāti attho. Etena pathavīkāyādīnaṃ rūpādijanakabhāvaṃ paṭikkhipati. Pabbatakūṭā viya ṭhitāti kūṭaṭṭhā. Īsikaṭṭhāyiṭṭhitāti muñje īsikā viya ṭhitā. Tatrāyamadhippāyo – yamidaṃ jāyatīti vuccati, taṃ muñjato īsikā viya vijjamānameva nikkhamatīti. ‘‘Esikaṭṭhāyiṭṭhitā’’tipi pāṭho, sunikhāto esikatthambho niccalo tiṭṭhati, evaṃ ṭhitāti attho. Ubhayenapi tesaṃ vināsābhāvaṃ dīpeti. Na iñjantīti esikatthambho viya ṭhitattā na calanti. Na vipariṇāmentīti pakatiṃ na jahanti. Na aññamaññaṃ byābādhentīti aññamaññaṃ na upahananti. Nālanti na samatthā.

228. चौथे ब्रह्मचर्यवास में "अकटा" (akaṭā) का अर्थ है अकृत (जो किया न गया हो)। "अकटविधा" (akaṭavidhā) का अर्थ है अकृत-विधान वाला; इसका अर्थ है कि किसी के द्वारा 'ऐसा करो' कहकर नहीं कराया गया। "अनिम्मिता" (animmitā) का अर्थ है ऋद्धि से भी निर्मित नहीं। "अनिम्माता" (animmātā) का अर्थ है निर्माण न कराया गया। कुछ लोग "अनिम्मिताब्बा" पद कहते हैं, वह न तो पालि में और न ही अट्ठकथा में मिलता है। "वञ्झा" (vañjhā) का अर्थ है बाँझ गाय या फलहीन ताड़ के वृक्ष की तरह निष्फल; इसका अर्थ है किसी (पुनर्जन्म) को उत्पन्न न करने वाला। इससे पृथ्वी-काय आदि के रूपादि-जनक होने का निषेध किया गया है। "कूटट्ठा" (kūṭaṭṭhā) का अर्थ है पर्वत-शिखर की तरह स्थित। "ईसिट्ठाायिट्ठिता" (īsikaṭṭhāyiṭṭhitā) का अर्थ है मुंज घास में सींक (ईषिका) की तरह स्थित। यहाँ यह अभिप्राय है—जो यह कहा जाता है कि 'यह उत्पन्न होता है', वह मुंज से सींक की तरह विद्यमान होकर ही निकलता है। "एसिकट्ठाायिट्ठिता" (esikaṭṭhāyiṭṭhitā) ऐसा भी पाठ है, जिसका अर्थ है—भली-भाँति गड़ा हुआ इंद्रकील (खंभा) निश्चल खड़ा रहता है, वैसे ही स्थित। दोनों ही अर्थों से उन (सात निकायों) के विनाश के अभाव को दर्शाया गया है। "न इञ्जन्ति" का अर्थ है इंद्रकील की तरह स्थित होने के कारण वे हिलते नहीं हैं। "न विपरिणामेन्ति" का अर्थ है वे अपनी प्रकृति को नहीं छोड़ते। "न अञ्ञमञ्ञं ब्याबाधेन्ति" का अर्थ है वे एक-दूसरे को बाधित या प्रताड़ित नहीं करते। "नालं" का अर्थ है समर्थ नहीं।


Pathavīkāyotiādīsu pathavīyeva pathavīkāyo, pathavīsamūho vā. Tatthāti tesu jīvasattamesu kāyesu. Natthi hantā vāti hantuṃ vā ghātetuṃ vā sotuṃ vā sāvetuṃ vā jānituṃ vā jānāpetuṃ vā samattho nāma natthīti dīpeti. Sattannaṃtveva kāyānanti yathā muggarāsiādīsu pahaṭaṃ satthaṃ muggarāsiādīnaṃ antarena pavisati, evaṃ sattannaṃ kāyānaṃ antarena chiddena vivarena satthaṃ pavisati. Tattha ‘‘ahaṃ imaṃ jīvitā voropemī’’ti kevalaṃ saññāmattameva hotīti dasseti. Yonipamukhasatasahassānīti pamukhayonīnaṃ uttamayonīnaṃ cuddasasatasahassāni aññāni ca saṭṭhisatāni aññāni ca chasatāni. Pañca ca kammuno satānīti pañca kammasatāni ca, kevalaṃ takkamattakena niratthakaṃ diṭṭhiṃ dīpeti. Pañca ca kammāni tīṇi ca kammānītiādīsupi eseva nayo. Keci panāhu pañca kammānīti pañcindriyavasena bhaṇati. Tīṇīti kāyakammādivasenāti. Kamme ca aḍḍhakamme cāti ettha panassa kāyakammañca vacīkammañca kammanti laddhi, manokammaṃ upaḍḍhakammanti. Dvaṭṭhipaṭipadāti dvāsaṭṭhi paṭipadāti vadati. Dvaṭṭhantarakappāti ekasmiṃ kappe catusaṭṭhi antarakappā nāma honti, ayaṃ pana aññe dve ajānanto evamāha. Chaḷābhijātiyo apaṇṇakasutte vitthāritā.

"पठवीकायो" आदि में पृथ्वी ही पृथ्वी-काय है, अथवा पृथ्वी का समूह। "तत्थ" का अर्थ है उन सात जीव-निकायों में। "नत्थि हन्ता वा" का अर्थ है—न कोई मारने वाला है, न मरवाने वाला, न सुनने वाला, न सुनाने वाला, न जानने वाला और न ही जनाने वाला—यह अर्थ प्रकट करता है। "सत्तन्नं त्वेव कायानं" का अर्थ है—जैसे मूंग की ढेरी आदि में प्रहार किया गया शस्त्र मूंग की ढेरी के बीच से निकल जाता है, वैसे ही सात निकायों के बीच के छिद्र या अंतराल से शस्त्र प्रवेश कर जाता है। वहाँ "मैं इसे जीवित अवस्था से अलग करता हूँ"—यह केवल संज्ञा मात्र (नाम मात्र) ही होता है, यह दिखाया गया है। "योनिपमुखसतसहस्सानी" का अर्थ है प्रमुख योनियों (उत्तम योनियों) के चौदह लाख, और अन्य साठ सौ और अन्य छह सौ। "पञ्च च कम्मुनो सतानि" का अर्थ है पाँच सौ कर्म; यह केवल तर्क मात्र से निरर्थक दृष्टि को दर्शाता है। "पञ्च च कम्मानी तीणि च कम्मानी" आदि में भी यही नय (विधि) है। कुछ लोग कहते हैं कि "पञ्च कम्मानी" पाँच इंद्रियों के वश में कहा गया है, और "तीणि" काय-कर्म आदि के वश में। "कम्मे च अढकम्मे च" यहाँ इसकी यह मान्यता है कि काय-कर्म और वची-कर्म 'कर्म' हैं, और मनो-कर्म 'आधा कर्म' (उपड्ढकम्म) है। "द्वट्ठिपटिपदा" का अर्थ है बासठ प्रतिपदाएँ (मार्ग)। "द्वट्ठन्तरकप्पा" का अर्थ है—एक कल्प में चौंसठ अंतरकल्प होते हैं, किंतु यह अन्य दो को न जानते हुए ऐसा कहता है। छह अभिजातियाँ अपण्णक सुत्त में विस्तार से बताई गई हैं।


Aṭṭha purisabhūmiyoti mandabhūmi khiḍḍābhūmi vīmaṃsakabhūmi ujugatabhūmi sekkhabhūmi samaṇabhūmi jinabhūmi pannabhūmīti imā aṭṭha purisabhūmiyoti vadati. Tattha jātadivasato paṭṭhāya sattadivase sambādhaṭṭhānato nikkhantattā sattā mandā honti momūhā. Ayaṃ mandabhūmīti vadati. Ye pana duggatito āgatā honti, te abhiṇhaṃ rodanti ceva viravanti ca. Sugatito āgatā taṃ anussaritvā anussaritvā hasanti. Ayaṃ khiḍḍābhūmi nāma. Mātāpitūnaṃ hatthaṃ vā pādaṃ vā mañcaṃ vā pīṭhaṃ vā gahetvā bhūmiyaṃ padanikkhipanaṃ vīmaṃsakabhūmi nāma. Padasāva gantuṃ samatthakālo ujugatabhūmi nāma. Sippānaṃ sikkhanakālo sekkhabhūmi nāma. Gharā nikkhamma pabbajanakālo samaṇabhūmi nāma. Ācariyaṃ sevitvā jānanakālo jinabhūmi nāma. Bhikkhu ca pannako jino na kiñci āhāti evaṃ alābhiṃ samaṇaṃ pannabhūmīti vadati.

"अट्ठ पुरिसभूमियो" का अर्थ है—मन्दभूमि, खिड्डाभूमि, वीमंसकभूमि, उजुगतभूमि, सेक्खभूमि, समणभूमि, जिनभूमि और पन्नभूमि—इन आठ पुरुष-भूमियों को वह कहता है। उनमें, जन्म के दिन से लेकर सात दिनों तक, माता के गर्भ रूपी संकीर्ण स्थान से निकलने के कारण प्राणी मंद और अत्यंत मूढ़ होते हैं; इसे वह "मन्दभूमि" कहता है। जो दुर्गति से आए होते हैं, वे निरंतर रोते और चिल्लाते हैं; जो सुगति से आए होते हैं, वे उसे याद कर-करके हँसते हैं; यह "खिड्डाभूमि" (क्रीड़ाभूमि) है। माता-पिता का हाथ, पैर, मंच या पीठ पकड़कर भूमि पर पैर रखना "वीमंसकभूमि" है। स्वयं पैरों से चलने में समर्थ होने का काल "उजुगतभूमि" है। शिल्पों को सीखने का काल "सेक्खभूमि" है। घर से निकलकर प्रव्रजित होने का काल "समणभूमि" है। आचार्य की सेवा करके ज्ञान प्राप्त करने का काल "जिनभूमि" है। 'भिक्षु और पन्नक जिन कुछ नहीं कहते'—इस प्रकार लाभ-रहित श्रमण को वह "पन्नभूमि" कहता है।


Ekūnapaññāsa ājīvasateti ekūnapaññāsa ājīvavuttisatāni. Paribbājakasateti paribbājakapabbajjasatāni. Nāgāvāsasateti nāgamaṇḍalasatāni. Vīse indriyasateti vīsa indriyasatāni. Tiṃse nirayasateti tiṃsa nirayasatāni. Rajodhātuyoti rajaokiraṇaṭṭhānāni. Hatthapiṭṭhipādapiṭṭhādīni sandhāya vadati. Satta saññīgabbhāti oṭṭhagoṇagadrabhaajapasumigamahiṃse sandhāya vadati. Asaññīgabbhāti sāliyavagodhumamuggakaṅguvarakakudrūsake sandhāya vadati. Nigaṇṭhigabbhāti nigaṇṭhimhi jātagabbhā, ucchuveḷunaḷādayo sandhāya vadati. Satta devāti bahū devā, so pana sattāti vadati. Mānusāpi anantā, so sattāti vadati. Satta pisācāti pisācā mahantā, sattāti vadati.

"एकूनपञ्ञास आजीवसते" का अर्थ है एक सौ उनचास प्रकार की आजीविका के साधन। "परिब्बाजकसते" का अर्थ है एक सौ परिव्राजक प्रव्रज्याएँ। "नागावाससते" का अर्थ है सौ नागों और सौ हाथियों के समूह। "वीसे इन्द्रियसते" का अर्थ है एक सौ बीस इन्द्रियाँ। "तिंसे निरयसते" का अर्थ है एक सौ तीस नरक। "रजोधातुयो" का अर्थ है धूल जमने के स्थान, जैसे हाथ और पैर के पीछे का भाग। "सत्त सञ्ञीगब्भा" ऊँट, गाय, गधा, बकरी, भेड़, मृग और भैंस जैसे प्राणियों के गर्भ के संदर्भ में कहा गया है। "असञ्ञीगब्भा" शाली, जौ, गेहूँ, मूँग, कङ्गु, वरक और कुद्रूषक जैसे बीजों के संदर्भ में कहा गया है। "निगण्ठिगब्भा" का अर्थ है गाँठों में उत्पन्न होने वाले बीज, जैसे ईख, बाँस और नरकुल आदि। "सत्त देवा" का अर्थ है चातुर्महाराजिक आदि अनेक देव, जिन्हें वह व्यक्ति 'सात' कहता है। मनुष्य भी अनन्त हैं, जिन्हें वह 'सात' कहता है। "सत्त पिसाचा" का अर्थ है बहुत से पिशाच, जिन्हें वह 'सात' कहता है।


Sarāti mahāsarā. Kaṇṇamuṇḍa-rathakāra-anotatta-sīhapapātakuḷira-mucalinda-kuṇāladahe gahetvā vadati. Pavuṭāti gaṇṭhikā. Papātāti mahāpapātā. Papātasatānīti khuddakapapātasatāni. Supināti mahāsupinā. Supinasatānīti khuddakasupinasatāni. Mahākappinoti mahākappānaṃ. Ettha ekamhā sarā vassasate vassasate kusaggena ekaṃ udakabinduṃ nīharitvā nīharitvā sattakkhattuṃ tamhi sare nirudake kate eko mahākappoti vadati. Evarūpānaṃ mahākappānaṃ caturāsītisatasahassāni khepetvā bālā ca paṇḍitā ca dukkhassantaṃ karontīti ayamassa laddhi. Paṇḍitopi kira antarā sujjhituṃ na sakkoti, bālopi tato uddhaṃ na gacchati.

"सरा" का अर्थ है महासरोवर। यह कण्णमुण्ड, रथकार, अनोतत्त, सीहपपात, कुळिर, मुचलिन्द और कुणाल दहों के संदर्भ में कहा गया है। "पवुटा" का अर्थ है पर्वत की गाँठें। "पपाता" का अर्थ है बड़े प्रपात (खाइयाँ)। "पपातसतानि" का अर्थ है सौ छोटे प्रपात। "सुपिना" का अर्थ है महास्वप्न। "सुपिनसतानि" का अर्थ है सौ छोटे स्वप्न। "महाकप्पिनो" का अर्थ है महाकल्पों के विषय में। यहाँ एक सरोवर से प्रत्येक सौ वर्ष में कुश की नोक से पानी की एक बूँद निकालने पर, जब वह सरोवर सात बार जलरहित हो जाए, तब उसे एक महाकल्प कहा जाता है। ऐसे चौरासी लाख महाकल्पों को बिताकर मूर्ख और पण्डित दोनों ही दुःख का अन्त करते हैं—यह उस व्यक्ति की मान्यता है। कहा जाता है कि पण्डित भी इस बीच शुद्ध नहीं हो सकता और मूर्ख भी इससे आगे नहीं जाता।


Sīlenāti acelakasīlena vā aññena vā yena kenaci. Vatenāti tādisena vatena. Tapenāti tapokammena. Aparipakkaṃ paripāceti nāma yo ‘‘ahaṃ paṇḍito’’ti antarā visujjhati. Paripakkaṃ phussa phussa byantiṃ karoti nāma yo ‘‘ahaṃ bālo’’ti vuttaparimāṇaṃ kālaṃ atikkamitvā yāti. Hevaṃ natthīti evaṃ natthi. Tañhi ubhayampi na sakkā kātunti dīpeti. Doṇamiteti doṇena mitaṃ viya. Sukhadukkheti sukhadukkhaṃ. Pariyantakateti vuttaparimāṇena kālena katapariyanto. Natthi hāyanavaḍḍhaneti natthi hāyanavaḍḍhanāni. Na saṃsāro paṇḍitassa hāyati, na bālassa vaḍḍhatīti attho. Ukkaṃsāvakaṃseti ukkaṃsāvakaṃsā, hāpanavaḍḍhanānamevetaṃ vevacanaṃ. Idāni tamatthaṃ upamāya sādhento seyyathāpi nāmātiādimāha. Tattha suttaguḷeti veṭhetvā katasuttaguḷaṃ. Nibbeṭhiyamānameva paletīti pabbate vā rukkhagge vā ṭhatvā khittaṃ suttapamāṇena nibbeṭhiyamānaṃ gacchati, sutte khīṇe tattha tiṭṭhati na gacchati. Evamevaṃ vuttakālato uddhaṃ na gacchatīti dasseti.

"सीलेन" का अर्थ है अचेलक (नग्न) व्रत या किसी अन्य आचरण द्वारा। "वटेन" का अर्थ है वैसे ही व्रत द्वारा। "तपेन" का अर्थ है तपस्या के कर्म द्वारा। जो यह सोचता है कि "मैं पण्डित हूँ" और बीच में ही शुद्ध हो जाता है, वह अपरिपक्व कर्म को परिपक्व करता है। जो यह सोचता है कि "मैं मूर्ख हूँ" और बताए गए समय (चौरासी लाख महाकल्प) को पार करके जाता है, वह परिपक्व कर्म को बार-बार प्राप्त कर उसे समाप्त करता है। "हेवं नत्थि" का अर्थ है ऐसा नहीं है। वह यह दर्शाता है कि इन दोनों (परिपक्व करना और समाप्त करना) को करना संभव नहीं है। "दोणमिते" का अर्थ है द्रोण (एक माप) से मापे हुए के समान। "सुखदुक्खे" का अर्थ है सुख और दुःख। "परियन्तकते" का अर्थ है बताए गए समय द्वारा निश्चित की गई सीमा। "नत्थि हायनवड्ढने" का अर्थ है कि हानि और वृद्धि नहीं होती। पण्डित का संसार घटता नहीं और मूर्ख का बढ़ता नहीं—यही अर्थ है। "उक्कंसावकंसे" का अर्थ है उत्कर्ष और अपकर्ष, जो हानि और वृद्धि के ही पर्यायवाची हैं। अब इसी बात को उपमा से सिद्ध करते हुए "सेय्यथापि नाम" आदि कहा गया है। वहाँ "सुत्तगुळे" का अर्थ है लपेटा हुआ सूत का गोला। "निब्बेठियमानमेव पलेति" का अर्थ है कि जैसे पर्वत या वृक्ष के शिखर पर खड़े होकर फेंका गया सूत का गोला सूत के परिमाण तक खुलते हुए जाता है और सूत समाप्त होने पर वहीं रुक जाता है, आगे नहीं जाता। उसी प्रकार, बताए गए समय से आगे कोई नहीं जाता—यही अर्थ दर्शाता है।


229. Kimidanti kimidaṃ tava aññāṇaṃ, kiṃ sabbaññu nāma tvanti evaṃ puṭṭho samāno niyativāde pakkhipanto suññaṃ me agārantiādimāha.

229. "किमिदं" का अर्थ है—तुम्हें यह अज्ञान क्यों है? क्या तुम सर्वज्ञ हो? इस प्रकार पूछे जाने पर, नियतिवाद (भाग्य) में डालते हुए उसने "सुञ्ञं मे अगारं" आदि कहा।


230. Anussaviko hotīti anussavanissito hoti. Anussavasaccoti savanaṃ saccato gahetvā ṭhito. Piṭakasampadāyāti vaggapaṇṇāsakāya piṭakaganthasampattiyā.

230. "अनुस्सविको होति" का अर्थ है श्रुति (सुनी-सुनाई बात) पर आश्रित होना। "अनुस्सवसच्चो" का अर्थ है सुनी हुई बात को सत्य मानकर उस पर टिके रहना। "पिटकसम्पदाय" का अर्थ है पचास वर्गों वाली पिटक ग्रन्थों की सम्पदा के माध्यम से।


232. Mandoti mandapañño. Momūhoti atimūḷho. Vācāvikkhepaṃ āpajjatīti vācāya vikkhepaṃ āpajjati. Kīdisaṃ? Amarāvikkhepaṃ, apariyantavikkhepanti attho. Atha vā amarā nāma macchajāti. Sā ummujjananimmujjanādivasena udake sandhāvamānā gahetuṃ na sakkāti evameva ayampi vādo ito cito ca sandhāvati, gāhaṃ na upagacchatīti amarāvikkhepoti vuccati. Taṃ amarāvikkhepaṃ.

232. "मन्दो" का अर्थ है मन्द बुद्धि वाला। "मोमूहो" का अर्थ है अत्यन्त मूढ़। "वाचाविक्खेपं आपज्जति" का अर्थ है वाणी के विक्षेप (भटकाव) को प्राप्त होना। कैसा? "अमराविक्खेप" अर्थात् असीमित विक्षेप—यही अर्थ है। अथवा, "अमरा" नाम की एक मछली की जाति होती है। वह जल में ऊपर-नीचे होने आदि के कारण पकड़ी नहीं जा सकती; उसी प्रकार यह वाद (मत) भी इधर-उधर भागता है, पकड़ में नहीं आता, इसलिए इसे "अमराविक्खेप" कहा जाता है। उस अमराविक्षेप को।


Evantipi me notiādīsu idaṃ kusalanti puṭṭho ‘‘evantipi me no’’ti vadati, tato kiṃ akusalanti vutte ‘‘tathātipi me no’’ti vadati, kiṃ ubhayato aññathāti vutte ‘‘aññathātipi me no’’ti vadati, tato tividhenāpi na hotīti te laddhīti vutte ‘‘notipi me no’’ti vadati, tato kiṃ no noti te laddhīti vutte ‘‘no notipi me no’’ti vikkhepamāpajjati, ekasmimpi pakkhe na tiṭṭhati. Nibbijja pakkamatīti attanopi esa satthā avassayo bhavituṃ na sakkoti, mayhaṃ kiṃ sakkhissatīti nibbinditvā pakkamati. Purimesupi anassāsikesu eseva nayo.

"एवन्तिपि मे नो" आदि में, "क्या यह कुशल है?" पूछे जाने पर वह कहता है "मेरे लिए ऐसा भी नहीं है"। फिर "क्या यह अकुशल है?" कहने पर वह कहता है "मेरे लिए वैसा भी नहीं है"। "क्या इन दोनों से भिन्न है?" कहने पर वह कहता है "मेरे लिए अन्य प्रकार से भी नहीं है"। फिर "क्या तुम्हारी यह मान्यता है कि इन तीनों प्रकार से भी नहीं है?" कहने पर वह कहता है "मेरे लिए 'नहीं' भी नहीं है"। फिर "क्या तुम्हारी यह मान्यता है कि 'नहीं-नहीं' है?" कहने पर वह कहता है "मेरे लिए 'नहीं-नहीं' भी नहीं है"—इस प्रकार वह विक्षेप (भटकाव) को प्राप्त होता है और किसी एक पक्ष पर नहीं टिकता। "निब्बिज्ज पक्कमति" का अर्थ है—यह शास्ता स्वयं का भी सहारा नहीं हो सकता, तो मेरा क्या सहारा बनेगा? ऐसा सोचकर वह ऊबकर चला जाता है। पिछले 'अनस्सासिक' (अनाश्वासिक) प्रकरणों में भी यही विधि समझनी चाहिए।


234. Sannidhikārakaṃ kāme paribhuñjitunti yathā pubbe gihibhūto sannidhiṃ katvā vatthukāme paribhuñjati, evaṃ tilataṇḍulasappinavanītādīni sannidhiṃ katvā idāni paribhuñjituṃ abhabboti attho. Nanu ca khīṇāsavassa vasanaṭṭhāne tilataṇḍulādayo paññāyantīti. No na paññāyanti, na panesa te attano atthāya ṭhapeti, aphāsukapabbajitādīnaṃ atthāya ṭhapeti. Anāgāmissa kathanti. Tassāpi pañca kāmaguṇā sabbasova pahīnā, dhammena pana laddhaṃ vicāretvā paribhuñjati.

234. "सन्निधिकारकं कामे परिभुञ्जितुं" का अर्थ है—जैसे पहले गृहस्थ होने पर संग्रह करके काम-भोगों का उपभोग करता था, वैसे ही तिल, चावल, घी, मक्खन आदि का संग्रह करके अब (क्षीणास्त्रव होने पर) उपभोग करना अयोग्य है। क्या क्षीणास्त्रव (अर्हत्) के निवास स्थान पर तिल, चावल आदि नहीं दिखाई देते? नहीं, ऐसा नहीं है कि वे दिखाई नहीं देते; वे दिखाई देते ही हैं। किन्तु वह उन्हें अपने लिए नहीं रखता, बल्कि अस्वस्थ भिक्षुओं आदि के लिए रखता है। "अनागामी के लिए कैसा होता है?" उसके लिए भी पाँचों काम-गुण पूरी तरह से प्रहीण (नष्ट) हो चुके होते हैं, किन्तु वह धर्मपूर्वक प्राप्त सामग्री का विचार करके उपभोग करता है।


236. Puttamatāya puttāti so kira imaṃ dhammaṃ sutvā ājīvakā matā nāmāti saññī hutvā evamāha. Ayañhettha attho – ājīvakā matā nāma, tesaṃ mātā puttamatā hoti, iti ājīvakā puttamatāya puttā nāma honti. Samaṇe gotameti samaṇe gotame brahmacariyavāso atthi, aññattha natthīti dīpeti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

236. "पुत्तमाताय पुत्ता" (पुत्र-मृता के पुत्र) - ऐसा कहा जाता है कि उसने (सन्दक ने) इस धर्म को सुनकर यह संज्ञा बनाई कि आजीवक 'मृत' हैं और ऐसा कहा। यहाँ यह अर्थ है - आजीवक 'मृत' कहलाते हैं, उनकी माता 'पुत्र-मृता' (जिसके पुत्र मर गए हों) होती है, इस प्रकार आजीवक 'पुत्र-मृता के पुत्र' कहलाते हैं। "श्रमण गौतम में" का अर्थ है कि श्रमण गौतम में ही ब्रह्मचर्य वास है, अन्यत्र नहीं - यह दर्शाता है। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में।


Sandakasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

सन्दक-सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


7. Mahāsakuludāyisuttavaṇṇanā

7. महासकुलुदायी-सुत्त की व्याख्या।


237. Evaṃ me sutanti mahāsakuludāyisuttaṃ. Tattha moranivāpeti tasmiṃ ṭhāne morānaṃ abhayaṃ ghosetvā bhojanaṃ adaṃsu. Tasmā taṃ ṭhānaṃ moranivāpoti saṅkhaṃ gataṃ. Annabhāroti ekassa paribbājakassa nāmaṃ. Tathā varadharoti. Aññe cāti na kevalaṃ ime tayo, aññepi abhiññātā bahū paribbājakā. Appasaddassa vaṇṇavādīti idha appasaddavinītoti avatvāva idaṃ vuttaṃ. Kasmā? Na hi bhagavā aññena vinītoti.

237. "एवं मे सुतं" आदि महासकुलुदायी-सुत्त है। वहाँ "मोरनिवाप" (मयूर-निवप) का अर्थ है - उस स्थान पर मोरों के लिए अभय घोषित कर उन्हें भोजन दिया जाता था। इसलिए वह स्थान 'मोरनिवाप' नाम से प्रसिद्ध हुआ। "अन्नभार" एक परिव्राजक का नाम है। उसी प्रकार "वरधर" भी। "अन्य च" का अर्थ है - न केवल ये तीन, बल्कि अन्य भी बहुत से प्रसिद्ध परिव्राजक। "अल्प-शब्द (शांति) के प्रशंसक" - यहाँ 'अल्प-शब्द-विनीत' न कहकर यह कहा गया है। क्यों? क्योंकि भगवान किसी अन्य के द्वारा विनीत (अनुशासित) नहीं किए गए हैं।


238. Purimānīti hiyyodivasaṃ upādāya purimāni nāma honti, tato paraṃ purimatarāni. Kutūhalasālāyanti kutūhalasālā nāma paccekasālā natthi, yattha pana nānātitthiyā samaṇabrāhmaṇā nānāvidhaṃ kathaṃ pavattenti, sā bahūnaṃ – ‘‘ayaṃ kiṃ vadati, ayaṃ kiṃ vadatī’’ti kutūhaluppattiṭṭhānato ‘‘kutūhalasālā’’ti vuccati. ‘‘Kotūhalasālā’’tipi pāṭho. Lābhāti ye evarūpe samaṇabrāhmaṇe daṭṭhuṃ pañhaṃ pucchituṃ dhammakathaṃ vā nesaṃ sotuṃ labhanti, tesaṃ aṅgamagadhānaṃ ime lābhāti attho.

238. "पुरिमानि" का अर्थ है - बीते हुए कल से लेकर पहले के दिन 'पुरिम' कहलाते हैं, उससे पहले के 'पुरिमतर'। "कुतूहलशाला" नाम की कोई अलग शाला नहीं है, बल्कि जहाँ विभिन्न तीर्थों के श्रमण-ब्राह्मण अनेक प्रकार की कथाएँ करते हैं, वह बहुतों के लिए—"यह क्या कहता है, वह क्या कहता है"—इस प्रकार कुतूहल (जिज्ञासा) उत्पन्न होने का स्थान होने के कारण 'कुतूहलशाला' कहलाती है। 'कोतूहलशाला' ऐसा भी पाठ है। "लाभा" का अर्थ है - जो इस प्रकार के श्रमण-ब्राह्मणों को देखने, प्रश्न पूछने या उनकी धर्म-कथा सुनने का अवसर पाते हैं, उन अंग और मगध वासियों के लिए ये 'लाभ' हैं।


Saṅghinotiādīsu pabbajitasamūhasaṅkhāto saṅgho etesaṃ atthīti saṅghino. Sveva gaṇo etesaṃ atthīti gaṇino. Ācārasikkhāpanavasena tassa gaṇassa ācariyāti gaṇācariyā. Ñātāti paññātā pākaṭā. Yathābhuccaguṇehi ceva ayathābhūtaguṇehi ca samuggato yaso etesaṃ atthīti yasassino. Pūraṇādīnañhi ‘‘appiccho santuṭṭho, appicchatāya vatthampi na nivāsetī’’tiādinā nayena yaso samuggato, tathāgatassa ‘‘itipi so bhagavā’’tiādīhi yathābhūtaguṇehi. Titthakarāti laddhikarā. Sādhusammatāti ime sādhū sundarā sappurisāti evaṃ sammatā. Bahujanassāti assutavato ceva andhabālaputhujjanassa vibhāvino ca paṇḍitajanassa. Tattha titthiyā bālajanassa evaṃ sammatā, tathāgato paṇḍitajanassa. Iminā nayena pūraṇo kassapo saṅghītiādīsu attho veditabbo. Bhagavā pana yasmā aṭṭhatiṃsa ārammaṇāni vibhajanto bahūni nibbānaotaraṇatitthāni akāsi, tasmā ‘‘titthakaro’’ti vattuṃ vaṭṭati.

"संघी" आदि पदों में - प्रव्रजितों का समूह (संघ) जिनका है, वे 'संघी' हैं। अपना गण जिनका है, वे 'गणी' हैं। आचरण की शिक्षा देने के कारण उस गण के जो आचार्य हैं, वे 'गणाचार्य' हैं। "ज्ञाता" का अर्थ है प्रख्यात, प्रसिद्ध। यथार्थ गुणों से या अयथार्थ गुणों से जिनकी कीर्ति फैली हुई है, वे 'यशस्वी' हैं। पूरण (कस्सप) आदि के लिए "अल्पेच्छ, संतुष्ट, अल्पेच्छता के कारण वस्त्र भी नहीं पहनते" आदि विधि से कीर्ति फैली थी; तथागत के लिए "इतिपि सो भगवा" आदि यथार्थ गुणों से। "तीर्थंकर" का अर्थ है मत (अहंत) बनाने वाले। "साधु-सम्मत" का अर्थ है - "ये साधु हैं, अच्छे हैं, सत्पुरुष हैं" - इस प्रकार माने गए। "बहुजन" का अर्थ है - श्रुतहीन अंधे-बाल-पृथग्जन और विवेकी विद्वान जन। वहाँ तीर्थंकरों को बाल-जन (मूर्ख) 'साधु' मानते हैं, तथागत को विद्वान जन। इस विधि से 'पूरण कस्सप संघी' आदि का अर्थ समझना चाहिए। भगवान तो इसलिए 'तीर्थंकर' कहे जाने योग्य हैं क्योंकि उन्होंने अड़तीस (३८) आलम्बनों का विभाजन करते हुए निर्वाण में उतरने के अनेक 'तीर्थ' (घाट) बनाए हैं।


Kasmā panete sabbepi tattha osaṭāti? Upaṭṭhākarakkhaṇatthañceva lābhasakkāratthañca. Tesañhi evaṃ hoti – ‘‘amhākaṃ upaṭṭhākā samaṇaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gaccheyyuṃ, te ca rakkhissāma. Samaṇassa ca gotamassa upaṭṭhāke sakkāraṃ karonte disvā amhākampi upaṭṭhākā amhākaṃ sakkāraṃ karissantī’’ti. Tasmā yattha yattha bhagavā osarati, tattha tattha sabbe osaranti.

"वे सभी वहाँ क्यों एकत्र हुए?" - अपने उपासकों की रक्षा के लिए और लाभ-सत्कार के लिए। उनके मन में ऐसा विचार होता है - "हमारे उपासक श्रमण गौतम की शरण में न चले जाएँ, हम उनकी रक्षा करेंगे। और श्रमण गौतम के उपासकों को सत्कार करते देख हमारे उपासक भी हमारा सत्कार करेंगे।" इसलिए जहाँ-जहाँ भगवान जाते हैं, वहाँ-वहाँ वे सभी (तीर्थंकर) भी जाते हैं।


239. Vādaṃ āropetvāti vāde dosaṃ āropetvā. Apakkantāti, apagatā, keci disaṃ pakkantā, keci gihibhāvaṃ pattā, keci imaṃ sāsanaṃ āgatā. Sahitaṃ meti mayhaṃ vacanaṃ sahitaṃ siliṭṭhaṃ, atthayuttaṃ kāraṇayuttanti attho. Asahitaṃ teti tuyhaṃ vacanaṃ asahitaṃ. Adhiciṇṇaṃ te viparāvattanti yaṃ tuyhaṃ dīgharattāciṇṇavasena suppaguṇaṃ, taṃ mayhaṃ ekavacaneneva viparāvattaṃ viparivattitvā ṭhitaṃ, na kiñci jātanti attho. Āropito te vādoti mayā tava vāde doso āropito. Cara vādappamokkhāyāti dosamocanatthaṃ cara vicara, tattha tattha gantvā sikkhāti attho. Nibbeṭhehi vā sace pahosīti atha sayaṃ pahosi, idāneva nibbeṭhehi. Dhammakkosenāti sabhāvakkosena.

239. "वादं आरोपेत्वा" का अर्थ है - वाद (मत) में दोषारोपण करके। "अपक्कन्ता" का अर्थ है - चले गए; कुछ दूसरी दिशाओं में चले गए, कुछ गृहस्थ बन गए, कुछ इस शासन (बुद्ध धर्म) में आ गए। "सहितं मे" का अर्थ है - मेरे वचन अर्थपूर्ण, सुसंगत और कारण-युक्त हैं। "असहितं ते" का अर्थ है - तुम्हारे वचन असंगत हैं। "अधिचिण्णं ते विपरावत्तं" का अर्थ है - जो तुम्हारे द्वारा दीर्घकाल से अभ्यास के कारण सु-परिचित था, वह मेरे एक ही वचन से उलट गया, बदल कर स्थित हो गया, कुछ भी शेष नहीं रहा। "आरोपितो ते वादो" का अर्थ है - मैंने तुम्हारे वाद में दोष सिद्ध कर दिया है। "चर वादप्पमोक्खाय" का अर्थ है - दोषों से मुक्ति के लिए इधर-उधर जाओ, सीखो। "निब्बेठेहि वा सचे पहोसी" का अर्थ है - यदि स्वयं समर्थ हो, तो अभी (इस वाद को) सुलझाओ। "धम्मक्कोसेन" का अर्थ है - स्वभावतः (यथार्थ रूप से) निंदा करने से।


240. Taṃ no sossāmāti taṃ amhākaṃ desitaṃ dhammaṃ suṇissāma. Khuddamadhunti khuddakamakkhikāhi kataṃ daṇḍakamadhuṃ. Anelakanti niddosaṃ apagatamacchikaṇḍakaṃ. Pīḷeyyāti dadeyya. Paccāsīsamānarūpoti pūretvā nu kho no bhojanaṃ dassatīti bhājanahattho paccāsīsamāno paccupaṭṭhito assa. Sampayojetvāti appamattakaṃ vivādaṃ katvā.

240. "तं नो सोस्साम" का अर्थ है - हम उस उपदिष्ट धर्म को सुनेंगे। "खुद्दमधु" का अर्थ है - छोटी मधुमक्खियों द्वारा बनाया गया डंडे वाला शहद। "अनेलकं" का अर्थ है - निर्दोष, जिसमें मक्खियों के अंडे/बच्चे न हों। "पीळेय्य" का अर्थ है - निचोड़ कर दे। "पच्चासीसमानरूपो" का अर्थ है - "क्या वह हमें पात्र भरकर भोजन देगा?" - इस प्रकार पात्र हाथ में लिए हुए प्रतीक्षा करता हुआ उपस्थित हो। "सम्पयोजेत्वा" का अर्थ है - थोड़ा विवाद करके।


241. Itarītarenāti lāmakalāmakena. Pavivittoti idaṃ paribbājako kāyavivekamattaṃ sandhāya vadati, bhagavā pana tīhi vivekehi vivittova.

241. "इतरीतरेन" का अर्थ है - घटिया से घटिया (चीवर) से। "पविवित्तो" (प्रविविक्त) - यह परिव्राजक केवल काय-विवेक (शारीरिक एकांत) के संदर्भ में कहता है, किन्तु भगवान तो तीनों विवेक (काय-विवेक, चित्त-विवेक, उपधि-विवेक) से विविक्त (मुक्त) हैं।


242. Kosakāhārāpīti dānapatīnaṃ ghare aggabhikkhāṭhapanatthaṃ khuddakasarāvā honti, dānapatino aggabhattaṃ vā tattha ṭhapetvā bhuñjanti, pabbajite sampatte taṃ bhattaṃ tassa denti. Taṃ sarāvakaṃ kosakoti vuccati. Tasmā ye ca ekeneva bhattakosakena yāpenti, te kosakāhārāti. Beluvāhārāti beluvamattabhattāhārā. Samatittikanti oṭṭhavaṭṭiyā heṭṭhimalekhāsamaṃ. Iminā dhammenāti iminā appāhāratādhammena. Ettha pana sabbākāreneva bhagavā anappāhāroti na vattabbo. Padhānabhūmiyaṃ chabbassāni appāhārova ahosi, verañjāyaṃ tayo māse patthodaneneva yāpesi pālileyyakavanasaṇḍe tayo māse bhisamuḷāleheva yāpesi. Idha pana etamatthaṃ dasseti – ‘‘ahaṃ ekasmiṃ kāle appāhāro ahosiṃ, mayhaṃ pana sāvakā dhutaṅgasamādānato paṭṭhāya yāvajīvaṃ dhutaṅgaṃ na bhindantī’’ti. Tasmā yadi te iminā dhammena sakkareyyuṃ, mayā hi te visesatarā. Añño ceva pana dhammo atthi, yena maṃ te sakkarontīti dasseti. Iminā nayena sabbavāresu yojanā veditabbā.

242. "कोसकाहारा" का अर्थ है कि दानदाताओं के घरों में भिक्षा का अग्र भाग (पहला हिस्सा) रखने के लिए छोटे पात्र (सरावक) होते हैं। दानदाता वहाँ अग्र भोजन रखकर स्वयं भोजन करते हैं, और जब कोई प्रव्रजित (भिक्षु) आता है, तो वे उसे वह भोजन दे देते हैं। उस छोटे पात्र को 'कोसक' कहा जाता है। इसलिए, जो केवल एक भोजन-कोसक से निर्वाह करते हैं, वे 'कोसकाहार' कहलाते हैं। "बेलुवाहारा" का अर्थ है बेल के फल के बराबर भोजन करने वाले। "समतित्तिकं" का अर्थ है पात्र के किनारे के नीचे की रेखा के बराबर। "इमिना धम्मेन" का अर्थ है इस अल्पाहार रूपी धर्म (अभ्यास) के कारण। यहाँ यह नहीं कहा जाना चाहिए कि भगवान बुद्ध सर्वथा अल्पाहारी नहीं हैं। प्रधानभूमि (तपस्या काल) में वे छह वर्षों तक अल्पाहारी ही थे; वेरंजा में तीन महीने तक केवल एक प्रस्थ (पात्र) भोजन से निर्वाह किया; पालिलेय्यक वनखंड में तीन महीने तक केवल मृणाल और कंद-मूल से निर्वाह किया। यहाँ यह अर्थ दिखाया गया है— "मैं एक समय में अल्पाहारी था, किंतु मेरे श्रावक धुतंग ग्रहण करने से लेकर जीवनपर्यंत धुतंग का उल्लंघन नहीं करते।" इसलिए, यदि वे इस धर्म के कारण सत्कार करते हैं, तो वे मुझसे विशिष्टतर हैं। और एक अन्य धर्म भी है, जिसके कारण वे मेरा सत्कार करते हैं। इसी प्रकार सभी स्थानों पर योजना समझनी चाहिए।


Paṃsukūlikāti samādinnapaṃsukūlikaṅgā. Lūkhacīvaradharāti satthasuttalūkhāni cīvarāni dhārayamānā. Nantakānīti antavirahitāni vatthakhaṇḍāni, yadi hi nesaṃ anto bhaveyya, pilotikāti saṅkhaṃ gaccheyyuṃ. Uccinitvāti phāletvā dubbalaṭṭhānaṃ pahāya thiraṭṭhānameva gahetvā. Alābulomasānīti alābulomasadisasuttāni sukhumānīti dīpeti. Ettāvatā ca satthā cīvarasantosena asantuṭṭhoti na vattabbo. Atimuttakasusānato hissa puṇṇadāsiyā pārupitvā pātitasāṇapaṃsukūlaṃ gahaṇadivase udakapariyantaṃ katvā mahāpathavī akampi. Idha pana etamatthaṃ dasseti – ‘‘ahaṃ ekasmiṃyeva kāle paṃsukūlaṃ gaṇhiṃ, mayhaṃ pana sāvakā dhutaṅgasamādānato paṭṭhāya yāvajīvaṃ dhutaṅgaṃ na bhindantī’’ti.

"पंसुकूलिका" वे हैं जिन्होंने पंसुकूलिक अंग (धुतंग) स्वीकार किया है। "लूखचीवरधरा" का अर्थ है शस्त्र और सूत से बने रूखे (खुरदरे) चीवर धारण करने वाले। "नन्तकानि" का अर्थ है किनारों से रहित वस्त्र के टुकड़े; यदि उनमें किनारे होते, तो उन्हें 'पिलोटिका' (पुराने वस्त्र) कहा जाता। "उच्चिनित्वा" का अर्थ है फाड़कर, कमजोर हिस्सों को छोड़कर केवल मजबूत हिस्सों को लेना। "अलाबुलोमानि" का अर्थ है लौकी के पत्तों के रोएँ के समान सूक्ष्म धागों वाले चीवर। इतने मात्र से यह नहीं कहा जाना चाहिए कि शास्ता चीवर-संतोष से संतुष्ट नहीं हैं। क्योंकि जिस दिन उन्होंने पुण्णा दासी द्वारा फेंके गए और श्मशान में पड़े हुए सन के पंसुकूल को ग्रहण किया था, उस दिन जल की सीमा तक महापृथ्वी काँप उठी थी। यहाँ यह अर्थ दिखाया गया है— "मैंने केवल एक समय में पंसुकूल ग्रहण किया था, किंतु मेरे श्रावक धुतंग ग्रहण करने से लेकर जीवनपर्यंत धुतंग का उल्लंघन नहीं करते।"


Piṇḍapātikāti atirekalābhaṃ paṭikkhipitvā samādinnapiṇḍapātikaṅgā. Sapadānacārinoti loluppacāraṃ paṭikkhipitvā samādinnasapadānacārā. Uñchāsake vate ratāti uñchācariyasaṅkhāte bhikkhūnaṃ pakativate ratā, uccanīcagharadvāraṭṭhāyino hutvā kabaramissakaṃ bhattaṃ saṃharitvā paribhuñjantīti attho. Antaragharanti brahmāyusutte ummārato paṭṭhāya antaragharaṃ, idha indakhīlato paṭṭhāya adhippetaṃ. Ettāvatā ca satthā piṇḍapātasantosena asantuṭṭhoti na vattabbo, appāhāratāya vuttaniyāmeneva pana sabbaṃ vitthāretabbaṃ. Idha pana etamatthaṃ dasseti – ‘‘ahaṃ ekasmiṃyeva kāle nimantanaṃ na sādayiṃ, mayhaṃ pana sāvakā dhutaṅgasamādānato paṭṭhāya yāvajīvaṃ dhutaṅgaṃ na bhindantī’’ti.

"पिण्डपातिका" वे हैं जो अतिरिक्त लाभ को अस्वीकार कर पिण्डपातिक अंग को स्वीकार करते हैं। "सपदानचारिनो" का अर्थ है लोलुपतापूर्ण विचरण को त्याग कर क्रमबद्ध (घर-घर) भिक्षाटन के अभ्यास को स्वीकार करने वाले। "उञ्छासके वते रता" का अर्थ है भिक्षुओं के स्वाभाविक भिक्षाटन रूपी व्रत में रत रहने वाले; वे ऊँचे-नीचे (अमीर-गरीब) घरों के द्वारों पर खड़े होकर मिश्रित भोजन एकत्र कर उसका उपभोग करते हैं। "अन्तरघरं" का अर्थ है—ब्रह्मायु सुत्त के अनुसार देहरी (चौखट) से भीतर का क्षेत्र, और यहाँ इन्द्रकील (नगर-द्वार के खंभे) से भीतर का क्षेत्र अभिप्रेत है। इतने मात्र से यह नहीं कहा जाना चाहिए कि शास्ता पिण्डपात-संतोष से संतुष्ट नहीं हैं; अल्पाहार के संबंध में बताए गए नियम के अनुसार ही सब विस्तार से समझना चाहिए। यहाँ यह अर्थ दिखाया गया है— "मैंने केवल एक समय में निमंत्रण स्वीकार नहीं किया था, किंतु मेरे श्रावक धुतंग ग्रहण करने से लेकर जीवनपर्यंत धुतंग का उल्लंघन नहीं करते।"


Rukkhamūlikāti channaṃ paṭikkhipitvā samādinnarukkhamūlikaṅgā. Abbhokāsikāti channañca rukkhamūlañca paṭikkhipitvā samādinnaabbhokāsikaṅgā. Aṭṭhamāseti hemantagimhike māse. Antovasse pana cīvarānuggahatthaṃ channaṃ pavisanti. Ettāvatā ca satthā senāsanasantosena asantuṭṭhoti na vattabbo, senāsanasantoso panassa chabbassikamahāpadhānena ca pālileyyakavanasaṇḍena ca dīpetabbo. Idha pana etamatthaṃ dasseti – ‘‘ahaṃ ekasmiṃyeva kāle channaṃ na pāvisiṃ, mayhaṃ pana sāvakā dhutaṅgasamādānato paṭṭhāya yāvajīvaṃ dhutaṅgaṃ na bhindantī’’ti.

"रुक्खमूलिका" वे हैं जो छत (आश्रय) को अस्वीकार कर वृक्षमूलिक अंग को स्वीकार करते हैं। "अब्भोकासिका" वे हैं जो छत और वृक्षमूल दोनों को अस्वीकार कर अभ्याकाशिक (खुले आकाश के नीचे रहने का) अंग स्वीकार करते हैं। "अट्ठमासे" का अर्थ है हेमंत और ग्रीष्म ऋतु के आठ महीने। वर्षा ऋतु के भीतर वे चीवरों की सुरक्षा के लिए छत वाले स्थान में प्रवेश करते हैं। इतने मात्र से यह नहीं कहा जाना चाहिए कि शास्ता शयनासन-संतोष से संतुष्ट नहीं हैं; उनके शयनासन-संतोष को छह वर्षों की महान तपस्या और पालिलेय्यक वनखंड के निवास से दिखाया जाना चाहिए। यहाँ यह अर्थ दिखाया गया है— "मैंने केवल एक समय में छत के नीचे प्रवेश नहीं किया था, किंतु मेरे श्रावक धुतंग ग्रहण करने से लेकर जीवनपर्यंत धुतंग का उल्लंघन नहीं करते।"


Āraññikāti gāmantasenāsanaṃ paṭikkhipitvā samādinnaāraññikaṅgā. Saṅghamajjhe osarantīti abaddhasīmāya kathitaṃ, baddhasīmāyaṃ pana vasantā attano vasanaṭṭhāneyeva uposathaṃ karonti. Ettāvatā ca satthā no pavivittoti na vattabbo, ‘‘icchāmahaṃ, bhikkhave, aḍḍhamāsaṃ paṭisalliyitu’’nti (pārā. 162; 565) evañhissa paviveko paññāyati. Idha pana etamatthaṃ dasseti ‘‘ahaṃ ekasmiṃyeva tathārūpe kāle paṭisalliyiṃ, mayhaṃ pana sāvakā dhutaṅgasamādānato paṭṭhāya yāvajīvaṃ dhutaṅgaṃ na bhindantī’’ti. Mamaṃ sāvakāti maṃ sāvakā.

"आरञ्ञिका" वे हैं जो गाँव के समीप के शयनासन को अस्वीकार कर आरण्यक अंग को स्वीकार करते हैं। "संघमज्झे ओसरन्ति" (संघ के बीच आते हैं) यह अबद्ध सीमा (गाँव की सीमा आदि) के विषय में कहा गया है; किंतु बद्ध सीमा में रहने वाले भिक्षु अपने निवास स्थान पर ही उपोसथ करते हैं। इतने मात्र से यह नहीं कहा जाना चाहिए कि शास्ता एकांतप्रिय (विविक्त) नहीं हैं, क्योंकि "भिक्षुओं, मैं आधे महीने के लिए प्रतिसंलयन (एकांतवास) करना चाहता हूँ"—इस प्रकार उनका विवेक (एकांतवास) प्रकट होता है। यहाँ यह अर्थ दिखाया गया है— "मैंने केवल एक-एक समय में उस प्रकार के एकांत का सेवन किया, किंतु मेरे श्रावक धुतंग ग्रहण करने से लेकर जीवनपर्यंत धुतंग का उल्लंघन नहीं करते।" "ममं सावका" का अर्थ है मेरे श्रावक।


244. Sanidānanti sappaccayaṃ. Kiṃ pana appaccayaṃ nibbānaṃ na desetīti. No na deseti, sahetukaṃ pana taṃ desanaṃ katvā deseti, no ahetukanti. Sappāṭihāriyanti purimassevetaṃ vevacanaṃ, sakāraṇanti attho. Taṃ vatāti ettha vatāti nipātamattaṃ.

244. "सनिदानं" का अर्थ है सप्रत्यय (कारण सहित)। क्या वे अप्रत्यय (कारण-रहित) निर्वाण का उपदेश नहीं देते? ऐसी बात नहीं है कि वे उपदेश नहीं देते; वे उस (निर्वाण) के उपदेश को भी सहेतुक (साधन सहित) करके देते हैं, अहेतुक नहीं। "सप्पाटिहारियं" यह शब्द पूर्ववर्ती पद (सनिदानं) का ही पर्यायवाची है, जिसका अर्थ है 'सकारण' (कारण सहित)। "तं वता" यहाँ 'वत' केवल एक निपात मात्र है।


245. Anāgataṃ vādapathanti ajja ṭhapetvā sve vā punadivase vā aḍḍhamāse vā māse vā saṃvacchare vā tassa tassa pañhassa upari āgamanavādapathaṃ. Na dakkhatīti yathā saccako nigaṇṭho attano niggahaṇatthaṃ āgatakāraṇaṃ visesetvā vadanto na addasa, evaṃ na dakkhatīti netaṃ ṭhānaṃ vijjati. Sahadhammenāti sakāraṇena. Antarantarā kathaṃ opāteyyunti mama kathāvāraṃ pacchinditvā antarantare attano kathaṃ paveseyyunti attho. Na kho panāhaṃ, udāyīti, udāyi, ahaṃ ambaṭṭhasoṇadaṇḍakūṭadantasaccakanigaṇṭhādīhi saddhiṃ mahāvāde vattamānepi – ‘‘aho vata me ekasāvakopi upamaṃ vā kāraṇaṃ vā āharitvā dadeyyā’’ti evaṃ sāvakesu anusāsaniṃ na paccāsīsāmi. Mamayevāti evarūpesu ṭhānesu sāvakā mamayeva anusāsaniṃ ovādaṃ paccāsīsanti.

245. 'अनागतं वादपथं' का अर्थ है—आज को छोड़कर कल, या अगले दिन, या आधे महीने में, या एक महीने में, या एक वर्ष में, उस-उस प्रश्न पर आने वाला वाद का मार्ग। 'न दक्खति' (वह नहीं देखेगा)—जैसे निगण्ठ सच्चक ने अपने निग्रह (पराजय) के लिए आए हुए कारण को विशेष रूप से कहते हुए भी नहीं देखा, वैसे ही 'श्रमण गौतम नहीं देखेंगे'—यह संभव नहीं है। 'सहधम्मेन' का अर्थ है—कारण सहित। 'अन्तरन्तरा कथं ओपातेय्युं' का अर्थ है—मेरे कथा-क्रम को काटकर बीच-बीच में अपनी बात घुसाना। 'न खो पनाहं, उदायी'—हे उदायी! मैं अम्बट्ठ, सोणदण्ड, कूटदन्त, सच्चक निगण्ठ आदि के साथ महान वाद-विवाद करते हुए भी—'अहो! काश मेरा एक भी श्रावक कोई उपमा या कारण लाकर दे दे'—इस प्रकार श्रावकों से अनुशासनी की आशा नहीं करता हूँ। 'ममय्येव'—ऐसे अवसरों पर श्रावक मेरी ही अनुशासनी और उपदेश की प्रतीक्षा करते हैं।


246. Tesāhaṃ cittaṃ ārādhemīti tesaṃ ahaṃ tassa pañhassa veyyākaraṇena cittaṃ gaṇhāmi sampādemi paripūremi, aññaṃ puṭṭho aññaṃ na byākaromi, ambaṃ puṭṭho labujaṃ viya labujaṃ vā puṭṭho ambaṃ viya. Ettha ca ‘‘adhisīle sambhāventī’’ti vuttaṭṭhāne buddhasīlaṃ nāma kathitaṃ, ‘‘abhikkante ñāṇadassane sambhāventī’’ti vuttaṭṭhāne sabbaññutaññāṇaṃ, ‘‘adhipaññāya sambhāventī’’ti vuttaṭṭhāne ṭhānuppattikapaññā, ‘‘yena dukkhenā’’ti vuttaṭṭhāne saccabyākaraṇapaññā. Tattha sabbaññutaññāṇañca saccabyākaraṇapaññañca ṭhapetvā avasesā paññā adhipaññaṃ bhajati.

246. 'तेसाहं चित्तं आराधेमि'—मैं उस प्रश्न के व्याकरण (उत्तर) द्वारा उनके चित्त को प्रसन्न करता हूँ, संतुष्ट करता हूँ और परिपूर्ण करता हूँ। कुछ और पूछे जाने पर कुछ और उत्तर नहीं देता, जैसे आम पूछे जाने पर लकुच (बड़हल) का उत्तर देना या लकुच पूछे जाने पर आम का। और यहाँ 'अधिसीले सम्भावेन्ति' जहाँ कहा गया है, वहाँ बुद्ध-शील कहा गया है। 'अभिक्कन्ते जाणदस्सने सम्भावेन्ति' जहाँ कहा गया है, वहाँ सर्वज्ञता-ज्ञान कहा गया है। 'अधिपञ्ञाय सम्भावेन्ति' जहाँ कहा गया है, वहाँ यथास्थान उत्पन्न होने वाली प्रज्ञा कही गई है। 'येन दुक्खेन' जहाँ कहा गया है, वहाँ सत्यों की व्याख्या करने वाली प्रज्ञा कही गई है। वहाँ सर्वज्ञता-ज्ञान और सत्य-व्याख्या-प्रज्ञा को छोड़कर शेष प्रज्ञा 'अधिप्रज्ञा' के अंतर्गत आती है।


247. Idāni tesaṃ tesaṃ visesādhigamānaṃ paṭipadaṃ ācikkhanto puna caparaṃ udāyītiādimāha. Tattha abhiññāvosānapāramippattāti abhiññāvosānasaṅkhātañceva abhiññāpāramīsaṅkhātañca arahattaṃ pattā.

247. अब उन-उन विशेष उपलब्धियों (अधिगमों) की प्रतिपदा बताते हुए 'पुन चपरं उदायी' आदि कहा। वहाँ 'अभिञ्ञावोसानपारमिप्पत्ता' का अर्थ है—अभिज्ञाओं की समाप्ति और अभिज्ञाओं की पूर्णता स्वरूप 'अर्हत्व' को प्राप्त।


Sammappadhāneti upāyapadhāne. Chandaṃ janetīti kattukamyatākusalacchandaṃ janeti. Vāyamatīti vāyāmaṃ karoti. Vīriyaṃ ārabhatīti vīriyaṃ pavatteti. Cittaṃ paggaṇhātīti cittaṃ ukkhipati. Padahatīti upāyapadhānaṃ karoti. Bhāvanāya pāripūriyāti vaḍḍhiyā paripūraṇatthaṃ. Apicettha – ‘‘yā ṭhiti, so asammoso…pe… yaṃ vepullaṃ, sā bhāvanāpāripūrī’’ti (vibha. 406) evaṃ purimaṃ purimassa pacchimaṃ pacchimassa atthotipi veditabbaṃ.

'सम्माप्पधाने'—उपाय-प्रधान (साधनभूत प्रयत्न) में। 'छन्दं जनेति'—करने की इच्छा रूपी कुशल छन्द उत्पन्न करता है। 'वायमति'—व्यायाम (प्रयत्न) करता है। 'वीरियं आरभति'—वीर्य प्रवृत्त करता है। 'चित्तं पग्गण्हाति'—चित्त को ऊपर उठाता है। 'पदहति'—उपाय-प्रधान करता है। 'भावनाय पारिपूरिया'—वृद्धि की परिपूर्णता के लिए। इसके अतिरिक्त यहाँ—'जो स्थिति है, वह असम्मोह है... जो विपुलता है, वह भावना की परिपूर्णता है'—इस प्रकार पहले का अर्थ पहले पद से और बाद वाले का अर्थ बाद वाले पद से समझना चाहिए।


Imehi pana sammappadhānehi kiṃ kathitaṃ? Kassapasaṃyuttapariyāyena sāvakassa pubbabhāgapaṭipadā kathitā. Vuttañhetaṃ tattha –

इन सम्यक् प्रधानों द्वारा क्या कहा गया है? कस्सप-संयुत्त के पर्याय से श्रावक की पूर्व-भाग प्रतिपदा कही गई है। वहाँ यह कहा गया है—


‘‘Cattārome, āvuso, sammappadhānā. Katame cattāro? Idhāvuso, bhikkhu, anuppannā me pāpakā akusalā dhammā uppajjamānā anatthāya saṃvatteyyunti ātappaṃ karoti. Uppannā me pāpakā akusalā dhammā appahīyamānā anatthāya saṃvatteyyunti ātappaṃ karoti. Anuppannā me kusalā dhammā anuppajjamānā anatthāya saṃvatteyyunti ātappaṃ karoti. Uppannā me kusalā dhammā nirujjhamānā anatthāya saṃvatteyyunti ātappaṃ karotī’’ti (saṃ. ni. 2.145).

'आवुसो! ये चार सम्यक् प्रधान हैं। कौन से चार? यहाँ आवुसो! भिक्षु—मेरे अनुत्पन्न पापमय अकुशल धर्म उत्पन्न होने पर अनर्थ के लिए होंगे—ऐसा विचार कर आतप करता है। मेरे उत्पन्न पापमय अकुशल धर्म प्रहीण न होने पर अनर्थ के लिए होंगे—ऐसा विचार कर आतप करता है। मेरे अनुत्पन्न कुशल धर्म उत्पन्न न होने पर अनर्थ के लिए होंगे—ऐसा विचार कर आतप करता है। मेरे उत्पन्न कुशल धर्म निरुद्ध होने पर अनर्थ के लिए होंगे—ऐसा विचार कर आतप करता है।'


Ettha ca pāpakā akusalāti lobhādayo veditabbā. Anuppannā kusalā dhammāti samathavipassanā ceva maggo ca, uppannā kusalā nāma samathavipassanāva. Maggo pana sakiṃ uppajjitvā nirujjhamāno anatthāya saṃvattanako nāma natthi. So hi phalassa paccayaṃ datvāva nirujjhati. Purimasmimpi vā samathavipassanāva gahetabbāti vuttaṃ, taṃ pana na yuttaṃ.

यहाँ 'पापमय अकुशल' से लोभ आदि समझना चाहिए। 'अनुत्पन्न कुशल धर्म' से शमथ-विपश्यना और मार्ग समझना चाहिए। 'उत्पन्न कुशल' केवल शमथ-विपश्यना ही हैं। मार्ग तो एक बार उत्पन्न होकर निरुद्ध होने पर अनर्थकारी नहीं होता। वह फल का प्रत्यय देकर ही निरुद्ध होता है। अथवा, पहले में भी केवल शमथ-विपश्यना ही ग्रहण करनी चाहिए—ऐसा कहा गया है, किन्तु वह उचित नहीं है।


Tattha ‘‘uppannā samathavipassanā nirujjhamānā anatthāya saṃvattantī’’ti atthassa āvibhāvatthamidaṃ vatthu – eko kira khīṇāsavatthero ‘‘mahācetiyañca mahābodhiñca vandissāmī’’ti samāpattilābhinā bhaṇḍagāhakasāmaṇerena saddhiṃ janapadato mahāvihāraṃ āgantvā vihārapariveṇaṃ pāvisi. Sāyanhasamaye mahābhikkhusaṅghe cetiyaṃ vandamāne cetiyaṃ vandanatthāya na nikkhami. Kasmā? Khīṇāsavānañhi tīsu ratanesu mahantaṃ gāravaṃ hoti. Tasmā bhikkhusaṅghe vanditvā paṭikkamante manussānaṃ sāyamāsabhuttavelāyaṃ sāmaṇerampi ajānāpetvā ‘‘cetiyaṃ vandissāmī’’ti ekakova nikkhami. Sāmaṇero – ‘‘kiṃ nu kho thero avelāya ekakova gacchati, jānissāmī’’ti upajjhāyassa padānupadiko nikkhami. Thero anāvajjanena tassa āgamanaṃ ajānanto dakkhiṇadvārena cetiyaṅgaṇaṃ āruhi. Sāmaṇeropi anupadaṃyeva āruḷho.

वहाँ 'उत्पन्न शमथ-विपश्यना निरुद्ध होने पर अनर्थ के लिए होती है'—इस अर्थ को स्पष्ट करने के लिए यह कथा है—कहते हैं कि एक क्षीणाश्रव स्थविर 'मैं महाचैत्य और महाबोधि की वंदना करूँगा'—ऐसा विचार कर, समापत्ति-लाभी और पात्र-चीवर ढोने वाले एक श्रमणेर के साथ जनपद से महाविहार आए और विहार के परिवेण में प्रविष्ट हुए। सायंकाल के समय जब भिक्षुओं का बड़ा संघ चैत्य की वंदना कर रहा था, तब वे वंदना के लिए बाहर नहीं निकले। क्यों? क्योंकि क्षीणाश्रवों का त्रिरत्नों में महान गौरव होता है। इसलिए जब भिक्षु संघ वंदना करके लौट गया और मनुष्यों के सायंकालीन भोजन का समय हुआ, तब श्रमणेर को भी बिना बताए 'मैं चैत्य की वंदना करूँगा'—ऐसा सोचकर वे अकेले ही निकले। श्रमणेर ने सोचा—'स्थविर असमय में अकेले क्यों जा रहे हैं? जानूँगा'—ऐसा सोचकर वह उपाध्याय के पीछे-पीछे निकला। स्थविर ने बिना ध्यान दिए उसके आने को न जानते हुए दक्षिण द्वार से चैत्य-प्रांगण में प्रवेश किया। श्रमणेर भी उनके पीछे-पीछे ही चढ़ गया।


Mahāthero mahācetiyaṃ ulloketvā buddhārammaṇaṃ pītiṃ gahetvā sabbaṃ cetaso samannāharitvā haṭṭhapahaṭṭho cetiyaṃ vandati. Sāmaṇero therassa vandanākāraṃ disvā ‘‘upajjhāyo me ativiya pasannacitto vandati, kiṃ nu kho pupphāni labhitvā pūjaṃ kareyyā’’ti cintesi. Thero vanditvā uṭṭhāya sirasi añjaliṃ ṭhapetvā mahācetiyaṃ ulloketvā ṭhito. Sāmaṇero ukkāsitvā attano āgatabhāvaṃ jānāpesi. Thero parivattetvā olokento ‘‘kadā āgatosī’’ti pucchi. Tumhākaṃ cetiyaṃ vandanakāle, bhante. Ativiya pasannā cetiyaṃ vandittha kiṃ nu kho pupphāni labhitvā pūjeyyāthāti? Āma sāmaṇera imasmiṃ cetiye viya aññatra ettakaṃ dhātūnaṃ nidhānaṃ nāma natthi, evarūpaṃ asadisaṃ mahāthūpaṃ pupphāni labhitvā ko na pūjeyyāti. Tena hi, bhante, adhivāsetha, āharissāmīti tāvadeva jhānaṃ samāpajjitvā iddhiyā himavantaṃ gantvā vaṇṇagandhasampannapupphāni parissāvanaṃ pūretvā mahāthere dakkhiṇamukhato pacchimaṃ mukhaṃ asampatteyeva āgantvā pupphaparissāvanaṃ hatthe ṭhapetvā ‘‘pūjetha, bhante,’’ti āha. Thero ‘‘atimandāni no sāmaṇera pupphānī’’ti āha. Gacchatha, bhante, bhagavato guṇe āvajjitvā pūjethāti.

महास्थविर ने महाचैत्य को देखकर, बुद्ध के गुणों को आलम्बन बनाकर प्रीति ग्रहण की और सब कुछ मन में अच्छी तरह समाहित कर, अत्यंत प्रसन्न होकर चैत्य की वंदना की। सामणेर ने स्थविर की वंदना करने की विधि को देखकर सोचा, "मेरे उपाध्याय अत्यंत प्रसन्न चित्त से वंदना कर रहे हैं, क्या वे फूल प्राप्त कर पूजा करेंगे?" स्थविर वंदना करके उठे और सिर पर अंजलि रखकर महाचैत्य को देखते हुए खड़े हो गए। सामणेर ने खँखारकर अपने आने की सूचना दी। स्थविर ने मुड़कर देखते हुए पूछा, "तुम कब आए?" "भन्ते, आपके चैत्य की वंदना करने के समय। आप अत्यंत प्रसन्न होकर चैत्य की वंदना कर रहे थे, क्या आप फूल प्राप्त कर पूजा करेंगे?" "हाँ सामणेर, इस चैत्य के समान अन्यत्र कहीं भी इतनी धातुओं का निधान नहीं है; ऐसे अद्वितीय महास्तूप की फूल प्राप्त होने पर कौन पूजा नहीं करेगा?" "तो भन्ते, प्रतीक्षा करें, मैं लाता हूँ," ऐसा कहकर उसी क्षण ध्यान में समाहित होकर ऋद्धि से हिमालय जाकर, वर्ण और गंध से संपन्न फूलों से जल-छन्नी को भरकर, महास्थविर के दक्षिण दिशा से पश्चिम दिशा तक पहुँचने से पहले ही लौटकर, फूलों से भरी जल-छन्नी हाथ में देते हुए कहा, "भन्ते, पूजा करें।" स्थविर ने कहा, "सामणेर, हमारे लिए फूल बहुत कम हैं।" (सामणेर ने कहा) "भन्ते, आप चलें और भगवान के गुणों का चिंतन करते हुए पूजा करें।"


Thero pacchimamukhanissitena sopāṇena āruyha kucchivedikābhūmiyaṃ pupphapūjaṃ kātuṃ āraddho. Vedikābhūmiyaṃ paripuṇṇāni pupphāni patitvā dutiyabhūmiyaṃ jaṇṇupamāṇena odhinā pūrayiṃsu. Tato otaritvā pādapiṭṭhikapantiṃ pūjesi. Sāpi paripūri. Paripuṇṇabhāvaṃ ñatvā heṭṭhimatale vikiranto agamāsi. Sabbaṃ cetiyaṅgaṇaṃ paripūri. Tasmiṃ paripuṇṇe ‘‘sāmaṇera pupphāni na khīyantī’’ti āha. Parissāvanaṃ, bhante, adhomukhaṃ karothāti. Adhomukhaṃ katvā cālesi, tadā pupphāni khīṇāni. Parissāvanaṃ sāmaṇerassa datvā saddhiṃ hatthipākārena cetiyaṃ tikkhattuṃ padakkhiṇaṃ katvā catūsu ṭhānesu vanditvā pariveṇaṃ gacchanto cintesi – ‘‘yāva mahiddhiko vatāyaṃ sāmaṇero, sakkhissati nu kho imaṃ iddhānubhāvaṃ rakkhitu’’nti. Tato ‘‘na sakkhissatī’’ti disvā sāmaṇeramāha – ‘‘sāmaṇera tvaṃ idāni mahiddhiko, evarūpaṃ pana iddhiṃ nāsetvā pacchimakāle kāṇapesakāriyā hatthena madditakañjiyaṃ pivissasī’’ti. Daharakabhāvassa nāmesa dosoyaṃ, so upajjhāyassa kathāyaṃ saṃvijjitvā – ‘‘kammaṭṭhānaṃ me, bhante, ācikkhathā’’ti na yāci, amhākaṃ upajjhāyo kiṃ vadatīti taṃ pana asuṇanto viya agamāsi.

स्थविर पश्चिम मुख वाली सीढ़ी से चढ़कर कुक्षि-वेदिका की भूमि पर पुष्प-पूजा करने लगे। वेदिका भूमि पर फूल भर जाने के बाद, वे गिरकर दूसरी भूमि पर घुटनों के प्रमाण तक की सीमा में भर गए। वहाँ से उतरकर उन्होंने पाद-पीठिका की पंक्ति की पूजा की। वह भी भर गई। उसके भर जाने को जानकर वे नीचे के तल पर फूल बिखेरते हुए चले। सारा चैत्य-प्रांगण भर गया। उसके भर जाने पर उन्होंने कहा, "सामणेर, फूल समाप्त नहीं हो रहे हैं।" "भन्ते, जल-छन्नी को उल्टा कर दें।" उल्टा करके हिलाया, तब फूल समाप्त हुए। जल-छन्नी सामणेर को देकर, हस्ति-प्राकार के साथ चैत्य की तीन बार प्रदक्षिणा की और चार स्थानों पर वंदना करके परिवेण की ओर जाते हुए सोचा— "यह सामणेर कितना महा-ऋद्धिमान है! क्या यह इस ऋद्धि के प्रभाव की रक्षा कर सकेगा?" तब "नहीं कर सकेगा" ऐसा देखकर सामणेर से कहा— "सामणेर, तुम अभी महा-ऋद्धिमान हो, किंतु ऐसी ऋद्धि को नष्ट करके भविष्य में तुम एक अंधी जुलाहिन के हाथ से मसली हुई कांजी पियोगे।" यह उसके बालकपन का दोष था कि वह उपाध्याय की बात से संविग्न होकर "भन्ते, मुझे कर्मस्थान बताइये" ऐसी याचना नहीं की, बल्कि "हमारे उपाध्याय क्या कह रहे हैं" ऐसा सोचते हुए अनसुना करके चला गया।


Thero mahācetiyañca mahābodhiñca vanditvā sāmaṇeraṃ pattacīvaraṃ gāhāpetvā anupubbena kuṭeḷitissamahāvihāraṃ agamāsi. Sāmaṇero upajjhāyassa padānupadiko hutvā bhikkhācāraṃ na gacchati, ‘‘kataraṃ gāmaṃ pavisatha, bhante,’’ti pucchitvā pana ‘‘idāni me upajjhāyo gāmadvāraṃ patto bhavissatī’’ti ñatvā attano ca upajjhāyassa ca pattacīvaraṃ gahetvā ākāsena gantvā therassa pattacīvaraṃ datvā piṇḍāya pavisati. Thero sabbakālaṃ ovadati – ‘‘sāmaṇera mā evamakāsi, puthujjaniddhi nāma calā anibaddhā, asappāyaṃ rūpādiārammaṇaṃ labhitvā appamattakeneva bhijjati, santāya samāpattiyā parihīnāya brahmacariyavāso santhambhituṃ na sakkotī’’ti. Sāmaṇero ‘‘kiṃ katheti mayhaṃ upajjhāyo’’ti sotuṃ na icchati, tatheva karoti. Thero anupubbena cetiyavandanaṃ karonto kammubinduvihāraṃ nāma gato. Tattha vasantepi there sāmaṇero tatheva karoti.

स्थविर महाचैत्य और महाबोधि की वंदना करके, सामणेर से पात्र-चीवर उठवाकर क्रमशः कुटेलितिस्स महाविहार पहुँचे। सामणेर उपाध्याय के पीछे-पीछे पद-चिह्नों पर चलते हुए भिक्षाटन के लिए नहीं जाता था; "भन्ते, आप किस गाँव में प्रवेश करेंगे?" ऐसा पूछकर, "अब मेरे उपाध्याय गाँव के द्वार पर पहुँच गए होंगे" ऐसा जानकर, अपना और उपाध्याय का पात्र-चीवर लेकर आकाश मार्ग से जाकर स्थविर को पात्र-चीवर देकर भिक्षा के लिए प्रवेश करता था। स्थविर उसे हमेशा उपदेश देते थे— "सामणेर, ऐसा मत करो; पृथग्जनों की ऋद्धि चंचल और अस्थिर होती है, अनुपयुक्त रूप आदि आलम्बन मिलने पर वह थोड़े से ही कारण से नष्ट हो जाती है; विद्यमान समापत्ति के क्षीण होने पर ब्रह्मचर्य का वास स्थिर नहीं रह पाता।" सामणेर "मेरे उपाध्याय क्या कह रहे हैं" यह सुनना नहीं चाहता था और वैसा ही करता रहा। स्थविर क्रमशः चैत्य-वंदना करते हुए कम्बुबिन्दु विहार पहुँचे। वहाँ स्थविर के रहने पर भी सामणेर वैसा ही करता रहा।


Athekadivasaṃ ekā pesakāradhītā abhirūpā paṭhamavaye ṭhitā kammabindugāmato nikkhamitvā padumassaraṃ oruyha gāyamānā pupphāni bhañjati. Tasmiṃ samaye sāmaṇero padumassaramatthakena gacchati, gacchanto pana silesikāya kāṇamacchikā viya tassā gītasadde bajjhi. Tāvadevassa iddhi antarahitā, chinnapakkhakāko viya ahosi. Santasamāpattibalena pana tattheva udakapiṭṭhe apatitvā simbalitūlaṃ viya patamānaṃ anupubbena padumasaratīre aṭṭhāsi. So vegena gantvā upajjhāyassa pattacīvaraṃ datvā nivatti. Mahāthero ‘‘pagevetaṃ mayā diṭṭhaṃ, nivāriyamānopi na nivattissatī’’ti kiñci avatvā piṇḍāya pāvisi.

फिर एक दिन, एक जुलाहे की पुत्री, जो अत्यंत रूपवती और युवावस्था में थी, कम्बुबिन्दु गाँव से निकलकर पद्म-सरोवर में उतरी और गाते हुए फूल तोड़ने लगी। उस समय सामणेर पद्म-सरोवर के ऊपर से जा रहा था; जाते हुए वह गोंद में फँसी अंधी मक्खी की तरह उसके गायन के शब्द में आसक्त हो गया। उसी क्षण उसकी ऋद्धि लुप्त हो गई और वह कटे हुए पंखों वाले कौवे के समान हो गया। किंतु पूर्व में प्राप्त समापत्ति के बल से वह पानी की सतह पर नहीं गिरा, बल्कि सेमल की रुई की तरह धीरे-धीरे गिरते हुए पद्म-सरोवर के किनारे खड़ा हो गया। वह तेजी से जाकर उपाध्याय को पात्र-चीवर देकर लौट आया। महास्थविर ने "यह मैंने पहले ही देख लिया था, मना करने पर भी यह नहीं रुकेगा" ऐसा सोचकर बिना कुछ कहे भिक्षा के लिए प्रवेश किया।


Sāmaṇero gantvā padumasaratīre aṭṭhāsi tassā paccuttaraṇaṃ āgamayamāno. Sāpi sāmaṇeraṃ ākāsena gacchantañca puna āgantvā ṭhitañca disvā ‘‘addhā esa maṃ nissāya ukkaṇṭhito’’ti ñatvā ‘‘paṭikkama sāmaṇerā’’ti āha. So paṭikkami. Itarā paccuttaritvā sāṭakaṃ nivāsetvā taṃ upasaṅkamitvā ‘‘kiṃ, bhante,’’ti pucchi. So tamatthaṃ ārocesi. Sā bahūhi kāraṇehi gharāvāse ādīnavaṃ brahmacariyavāse ānisaṃsañca dassetvā ovadamānāpi tassa ukkaṇṭhaṃ vinodetuṃ asakkontī – ‘‘ayaṃ mama kāraṇā evarūpāya iddhiyā parihīno, na dāni yuttaṃ pariccajitu’’nti idheva tiṭṭhāti vatvā gharaṃ gantvā mātāpitūnaṃ taṃ pavattiṃ ārocesi. Tepi āgantvā nānappakāraṃ ovadamānā vacanaṃ aggaṇhantaṃ āhaṃsu – ‘‘tvaṃ amhe uccakulāti sallakkhesi, mayaṃ pesakārā. Sakkhissasi pesakārakammaṃ kātu’’nti sāmaṇero āha – ‘‘upāsaka gihibhūto nāma pesakārakammaṃ vā kareyya naḷakārakammaṃ vā, kiṃ iminā sāṭakamattena lobhaṃ karothā’’ti. Pesakāro udare baddhasāṭakaṃ datvā gharaṃ netvā dhītaraṃ adāsi.

वह सामणेर जाकर कमल-सरोवर के तट पर उस युवती के जल से बाहर निकलने की प्रतीक्षा करते हुए खड़ा हो गया। उसने भी सामणेर को आकाश मार्ग से जाते हुए और फिर वापस आकर खड़े हुए देखकर यह जानकर कि "निश्चित ही यह सामणेर मेरे कारण (प्रव्रज्या से) ऊब गया है", कहा— "सामणेर! पीछे हट जाओ।" वह पीछे हट गया। दूसरी (युवती) ने जल से बाहर निकलकर, वस्त्र पहनकर, उसके पास जाकर पूछा— "भन्ते! क्या बात है?" उसने उसे वह बात बता दी। उसने अनेक कारणों से गृहस्थ जीवन के दोष और ब्रह्मचर्य जीवन के लाभ बताते हुए उपदेश दिया, फिर भी जब वह उसकी ऊब को दूर करने में असमर्थ रही, तो उसने सोचा— "यह मेरे कारण ऐसी ऋद्धि से भ्रष्ट हो गया है, अब इसे त्यागना उचित नहीं है।" उसने कहा— "यहीं ठहरो", और घर जाकर अपने माता-पिता को यह बात बताई। वे भी आए और अनेक प्रकार से समझाने लगे, किन्तु जब उसने उनकी बात नहीं मानी, तो उन्होंने कहा— "क्या तुम हमें उच्च कुल का समझते हो? हम जुलाहे हैं। क्या तुम जुलाहे का काम कर सकोगे?" सामणेर ने कहा— "उपासक! गृहस्थ बनने पर व्यक्ति चाहे जुलाहे का काम करे या टोकरी बुनने का, आप इस वस्त्र मात्र के लिए इतना लोभ क्यों करते हैं?" जुलाहे ने उसे कमर में बाँधने के लिए एक वस्त्र दिया और घर ले जाकर अपनी पुत्री उसे सौंप दी।


So pesakārakammaṃ uggaṇhitvā pesakārehi saddhiṃ sālāya kammaṃ karoti. Aññesaṃ itthiyo pātova bhattaṃ sampādetvā āhariṃsu, tassa bhariyā na tāva āgacchati. So itaresu kammaṃ vissajjetvā bhuñjamānesu tasaraṃ vaṭṭento nisīdi. Sā pacchā agamāsi. Atha naṃ so ‘‘aticirena āgatāsī’’ti tajjesi. Mātugāmo ca nāma api cakkavattirājānaṃ attani paṭibaddhacittaṃ ñatvā dāsaṃ viya sallakkheti. Tasmā sā evamāha – ‘‘aññesaṃ ghare dārupaṇṇaloṇādīni sannihitāni, bāhirato āharitvā dāyakā pesanatakārakāpi atthi, ahaṃ pana ekikāva, tvampi mayhaṃ ghare idaṃ atthi idaṃ natthīti na jānāsi. Sace icchasi, bhuñja, no ce icchasi, mā bhuñjā’’ti. So ‘‘na kevalañca ussūre bhattaṃ āharasi, vācāyapi maṃ ghaṭṭesī’’ti kujjhitvā aññaṃ paharaṇaṃ apassanto tameva tasaradaṇḍakaṃ tasarato luñcitvā khipi. Sā taṃ āgacchantaṃ disvā īsakaṃ parivatti. Tasaradaṇḍakassa ca koṭi nāma tikhiṇā hoti, sā tassā parivattamānāya akkhikoṭiyaṃ pavisitvā aṭṭhāsi. Sā ubhohi hatthehi vegena akkhiṃ aggahesi, bhinnaṭṭhānato lohitaṃ paggharati. So tasmiṃ kāle upajjhāyassa vacanaṃ anussari – ‘‘idaṃ sandhāya maṃ upajjhāyo ‘anāgate kāle kāṇapesakāriyā hatthehi madditakañjiyaṃ pivissasī’ti āha, idaṃ therena diṭṭhaṃ bhavissati, aho dīghadassī ayyo’’ti mahāsaddena rodituṃ ārabhi. Tamenaṃ aññe – ‘‘alaṃ, āvuso, mā rodi, akkhi nāma bhinnaṃ na sakkā rodanena paṭipākatikaṃ kātu’’nti āhaṃsu. So ‘‘nāhametamatthaṃ rodāmi, apica kho imaṃ sandhāya rodāmī’’ti sabbaṃ paṭipāṭiyā kathesi. Evaṃ uppannā samathavipassanā nirujjhamānā anatthāya saṃvattanti.

उसने जुलाहे का काम सीखा और अन्य जुलाहों के साथ कार्यशाला में काम करने लगा। अन्यों की पत्नियाँ सुबह ही भोजन तैयार कर ले आती थीं, किन्तु उसकी पत्नी तब तक नहीं आई थी। जब दूसरे लोग काम छोड़कर भोजन कर रहे थे, वह ढरकी (shuttle) घुमाता हुआ बैठा रहा। वह बाद में आई। तब उसने उसे डाँटते हुए कहा— "तुम बहुत देर से आई हो।" स्त्रियाँ, यदि वे जान लें कि कोई उन पर आसक्त है, तो वे चक्रवर्ती राजा को भी दास के समान समझने लगती हैं। इसलिए उसने ऐसा कहा— "दूसरों के घरों में लकड़ी, साग-भाजी, नमक आदि संचित रहते हैं, और बाहर से लाकर देने वाले या काम करने वाले भी होते हैं। किन्तु मैं तो अकेली हूँ। तुम्हें यह भी पता नहीं होता कि मेरे घर में क्या है और क्या नहीं। यदि इच्छा है तो खाओ, नहीं तो मत खाओ।" उसने यह सोचकर कि "न केवल तुम देर से भोजन लाई हो, बल्कि वचनों से भी मुझे चोट पहुँचा रही हो", क्रोधित होकर और कोई प्रहार करने की वस्तु न देखकर, उसी ढरकी की शलाका को ढरकी से निकालकर फेंक दिया। उसने उसे आते हुए देखकर थोड़ा अपना मुँह घुमाया। ढरकी की शलाका का सिरा बहुत तीखा था, वह उसके मुँह घुमाते ही आँख के कोने में घुस गया। उसने दोनों हाथों से तेजी से अपनी आँख पकड़ ली; घाव से रक्त बहने लगा। उस समय उसे अपने उपाध्याय के वचन याद आए— "इसी कारण को लक्ष्य कर मेरे उपाध्याय ने मुझसे कहा था कि 'भविष्य में तुम एक कानी जुलाहिन के हाथों से मसली हुई कांजी पियोगे'। स्थविर ने यह देख लिया होगा। अहो! आर्य बड़े दूरदर्शी हैं।" यह कहकर वह जोर-जोर से रोने लगा। अन्यों ने उससे कहा— "बस करो भाई, रोओ मत। फूटी हुई आँख को रोने से ठीक नहीं किया जा सकता।" उसने कहा— "मैं इस कारण से नहीं रो रहा हूँ, बल्कि मैं तो इस बात को याद कर रो रहा हूँ", और उसने सब कुछ विस्तार से कह सुनाया। इस प्रकार उत्पन्न हुए शमथ और विपश्यना, नष्ट हो जाने पर अनर्थकारी सिद्ध होते हैं।


Aparampi vatthu – tiṃsamattā bhikkhū kalyāṇimahācetiyaṃ vanditvā aṭavimaggena mahāmaggaṃ otaramānā antarāmagge jhāmakhette kammaṃ katvā āgacchantaṃ ekaṃ manussaṃ addasaṃsu. Tassa sarīraṃ masimakkhitaṃ viya ahosi. Masimakkhitaṃyeva ekaṃ kāsāvaṃ kacchaṃ pīḷetvā nivatthaṃ, olokiyamāno jhāmakhāṇuko viya khāyati. So divasabhāge kammaṃ katvā upaḍḍhajjhāyamānānaṃ dārūnaṃ kalāpaṃ ukkhipitvā piṭṭhiyaṃ vippakiṇṇehi kesehi kummaggena āgantvā bhikkhūnaṃ sammukhe aṭṭhāsi. Sāmaṇerā disvā aññamaññaṃ olokayamānā, – ‘‘āvuso, tuyhaṃ pitā tuyhaṃ mahāpitā tuyhaṃ mātulo’’ti hasamānā gantvā ‘‘konāmo tvaṃ upāsakā’’ti nāmaṃ pucchiṃsu. So nāmaṃ pucchito vippaṭisārī hutvā dārukalāpaṃ chaḍḍetvā vatthaṃ saṃvidhāya nivāsetvā mahāthere vanditvā ‘‘tiṭṭhatha tāva, bhante,’’ti āha. Mahātherā aṭṭhaṃsu.

एक अन्य कथा— लगभग तीस भिक्षु कल्याणी महाचैत्य की वन्दना कर वन-मार्ग से मुख्य मार्ग पर उतरते हुए, रास्ते में एक जले हुए खेत में काम करके आ रहे एक मनुष्य को देखा। उसका शरीर कालिख से पुता हुआ सा था। उसने कालिख से सनी हुई एक ही काषाय धोती लाँग मारकर पहनी हुई थी; देखने पर वह जले हुए ठूँठ के समान प्रतीत होता था। वह दिन भर काम करके, आधे जले हुए लकड़ियों के गट्ठर को उठाए हुए, पीठ पर बिखरे हुए बालों के साथ पगडंडी से आकर भिक्षुओं के सामने खड़ा हो गया। सामणेरों ने उसे देखकर एक-दूसरे की ओर देखते हुए हँसते हुए कहा— "आयुष्मन्! यह तुम्हारे पिता हैं, यह तुम्हारे दादा हैं, यह तुम्हारे मामा हैं", और पास जाकर पूछा— "उपासक! तुम्हारा नाम क्या है?" नाम पूछे जाने पर वह पश्चाताप से भर गया, लकड़ियों का गट्ठर फेंक दिया, वस्त्र को ठीक से पहना और महास्थविरों को वन्दना कर कहा— "भन्ते! थोड़ी देर रुकिए।" महास्थविर रुक गए।


Daharasāmaṇerā āgantvā mahātherānaṃ sammukhāpi parihāsaṃ karonti. Upāsako āha – ‘‘bhante, tumhe maṃ passitvā parihasatha, ettakeneva matthakaṃ pattamhāti mā sallakkhetha. Ahampi pubbe tumhādisova samaṇo ahosiṃ. Tumhākaṃ pana cittekaggatāmattakampi natthi, ahaṃ imasmiṃ sāsane mahiddhiko mahānubhāvo ahosiṃ, ākāsaṃ gahetvā pathaviṃ karomi, pathaviṃ ākāsaṃ. Dūraṃ gaṇhitvā santikaṃ karomi, santikaṃ dūraṃ. Cakkavāḷasatasahassaṃ khaṇena vinivijjhāmi. Hatthe me passatha, idāni makkaṭahatthasadisā, ahaṃ imeheva hatthehi idha nisinnova candimasūriye parāmasiṃ. Imesaṃyeva pādānaṃ candimasūriye pādakathalikaṃ katvā nisīdiṃ. Evarūpā me iddhi pamādena antarahitā, tumhe mā pamajjittha. Pamādena hi evarūpaṃ byasanaṃ pāpuṇanti. Appamattā viharantā jātijarāmaraṇassa antaṃ karonti. Tasmā tumhe maññeva ārammaṇaṃ karitvā appamattā hotha, bhante,’’ti tajjetvā ovādamadāsi. Te tassa kathentasseva saṃvegaṃ āpajjitvā vipassamānā tiṃsajanā tattheva arahattaṃ pāpuṇiṃsūti. Evampi uppannā samathavipassanā nirujjhamānā anatthāya saṃvattantīti veditabbā.

युवा श्रामणेर आकर महास्थविरों के सामने भी परिहास (मजाक) करने लगे। उपासक ने कहा - "भन्ते! आप मुझे देखकर परिहास करते हैं, ऐसा न समझें कि इतने मात्र से ही आपने लक्ष्य प्राप्त कर लिया है। मैं भी पहले आप जैसा ही श्रमण था। किन्तु आपके चित्त में एकाग्रता मात्र भी नहीं है, मैं इस शासन में महाऋद्धिमान और महानुभाव था। मैं आकाश को पकड़कर पृथ्वी बना देता था और पृथ्वी को आकाश। दूर को पकड़कर समीप कर देता था और समीप को दूर। मैं एक क्षण में लाख चक्रवातों को भेद देता था। मेरे हाथों को देखो, अब ये बंदर के हाथों के समान हैं; मैंने इन्हीं हाथों से यहाँ बैठे-बैठे चन्द्रमा और सूर्य को स्पर्श किया था। इन्हीं पैरों को चन्द्रमा और सूर्य पर पाद-पीठ (पीढ़ा) बनाकर बैठा था। मेरी ऐसी ऋद्धि प्रमाद के कारण लुप्त हो गई, आप प्रमाद न करें। प्रमाद के कारण ही लोग ऐसी विपत्ति को प्राप्त होते हैं। अप्रमत्त होकर विहार करने वाले जन्म, जरा और मरण का अन्त कर देते हैं। इसलिए भन्ते! आप मुझे ही आलम्बन बनाकर अप्रमत्त हो जाएँ," इस प्रकार उन्हें डाँटकर उपदेश दिया। उसकी बात सुनते ही वे तीसों जन संवेग को प्राप्त हुए और विपश्यना करते हुए वहीं अर्हत्व को प्राप्त हो गए। इस प्रकार, उत्पन्न हुई शमथ और विपश्यना भी निरुद्ध होने पर अनर्थ के लिए प्रवृत्त होती है, ऐसा समझना चाहिए।


Anuppannānaṃ pāpakānanti cettha ‘‘anuppanno vā kāmāsavo na uppajjatī’’tiādīsu vuttanayena attho veditabbo. Uppannānaṃ pāpakānanti ettha pana catubbidhaṃ uppannaṃ vattamānuppannaṃ bhutvāvigatuppannaṃ, okāsakatuppannaṃ, bhūmiladdhuppannanti. Tattha ye kilesā vijjamānā uppādādisamaṅgino, idaṃ vattamānuppannaṃ nāma. Kamme pana javite ārammaṇarasaṃ anubhavitvā niruddhavipāko bhutvā vigataṃ nāma. Kammaṃ uppajjitvā niruddhaṃ bhavitvā vigataṃ nāma. Tadubhayampi bhutvāvigatuppannanti saṅkhaṃ gacchati. Kusalākusalaṃ kammaṃ aññassa kammassa vipākaṃ paṭibāhitvā attano vipākassa okāsaṃ karoti, evaṃ kate okāse vipāko uppajjamāno okāsakaraṇato paṭṭhāya uppannoti saṅkhaṃ gacchati. Idaṃ okāsakatuppannaṃ nāma. Pañcakkhandhā pana vipassanāya bhūmi nāma. Te atītādibhedā honti. Tesu anusayitakilesā pana atītā vā anāgatā vā paccuppannā vāti na vattabbā. Atītakhandhesu anusayitāpi hi appahīnāva honti, anāgatakhandhesu, paccuppannakhandhesu anusayitāpi appahīnāva honti. Idaṃ bhūmiladdhuppannaṃ nāma. Tenāhu porāṇā – ‘‘tāsu tāsu bhūmīsu asamugghātitakilesā bhūmiladdhuppannāti saṅkhaṃ gacchantī’’ti.

"अनुत्पन्न पापों के लिए" (अनुप्पन्नानं पापकानं) यहाँ 'सब्बासव सुत्त' आदि में बताए गए तरीके से अर्थ समझना चाहिए कि "अनुत्पन्न कामासव उत्पन्न नहीं होता"। "उत्पन्न पापों के लिए" (उप्पन्नानं पापकानं) यहाँ चार प्रकार के 'उत्पन्न' होते हैं: वर्तमान-उत्पन्न (वत्तमानुप्पन्न), भुत्वाविगत-उत्पन्न (भुत्वाविगतुप्पन्न), अवकाशकृत-उत्पन्न (ओकासकतुप्पन्न) और भूमिलब्ध-उत्पन्न (भूमिलद्धुप्पन्न)। उनमें से, जो क्लेश विद्यमान होकर उत्पाद आदि क्षणों से युक्त हैं, वह 'वर्तमान-उत्पन्न' कहलाता है। कर्म के जवन (javana) होने पर, आलम्बन के रस का अनुभव करके निरुद्ध हुआ विपाक 'भुत्वाविगत' (अनुभव कर लुप्त) कहलाता है। उत्पन्न होकर निरुद्ध हुआ कर्म 'भुत्वाविगत' कहलाता है। ये दोनों ही 'भुत्वाविगत-उत्पन्न' की संज्ञा प्राप्त करते हैं। कुशल या अकुशल कर्म किसी अन्य कर्म के विपाक को रोककर अपने विपाक के लिए अवसर (अवकाश) बनाता है; इस प्रकार अवसर दिए जाने पर, उत्पन्न होने वाला विपाक अवसर बनाने के समय से ही 'उत्पन्न' की संज्ञा प्राप्त करता है। यह 'अवकाशकृत-उत्पन्न' कहलाता है। पाँच स्कन्ध विपश्यना की 'भूमि' कहलाते हैं। वे अतीत आदि भेदों वाले होते हैं। उनमें रहने वाले अनुशय क्लेशों को अतीत, अनागत या प्रत्युत्पन्न नहीं कहा जाना चाहिए। क्योंकि अतीत स्कन्धों में अनुशयित क्लेश भी अपहीण (न त्यागे गए) ही होते हैं, और अनागत तथा प्रत्युत्पन्न स्कन्धों में भी अनुशयित क्लेश अपहीण ही होते हैं। यह 'भूमिलब्ध-उत्पन्न' कहलाता है। इसीलिए प्राचीन आचार्यों ने कहा है - "उन-उन भूमियों में जो क्लेश समूल नष्ट नहीं हुए हैं, वे 'भूमिलब्ध-उत्पन्न' की संज्ञा प्राप्त करते हैं।"


Aparampi catubbidhaṃ uppannaṃ samudācāruppannaṃ, ārammaṇādhigahituppannaṃ, avikkhambhituppannaṃ asamugghātituppannanti. Tattha sampati vattamānaṃyeva samudācāruppannaṃ nāma. Sakiṃ cakkhūni ummīletvā ārammaṇe nimitte gahite anussaritānussaritakkhaṇe kilesā nuppajjissantīti na vattabbā. Kasmā? Ārammaṇassa adhigahitattā. Yathā kiṃ? Yathā khīrarukkhassa kuṭhāriyā āhatāhataṭṭhāne khīraṃ na nikkhamissatīti na vattabbaṃ, evaṃ. Idaṃ ārammaṇādhigahituppannaṃ nāma. Samāpattiyā avikkhambhitā kilesā pana imasmiṃ nāma ṭhāne nuppajjissantīti na vattabbā. Kasmā? Avikkhambhitattā. Yathā kiṃ? Yathā sace khīrarukkhe kuṭhāriyā āhaneyyuṃ, imasmiṃ nāma ṭhāne khīraṃ na nikkhameyyāti na vattabbaṃ, evaṃ. Idaṃ avikkhambhituppannaṃ nāma. Maggena asamugghātitakilesā pana bhavagge nibbattassāpi uppajjantīti purimanayeneva vitthāretabbaṃ. Idaṃ asamugghātituppannaṃ nāma.

अन्य भी चार प्रकार के 'उत्पन्न' हैं: समुदाचार-उत्पन्न, आलम्बनाधिगृहीत-उत्पन्न, अविष्कम्भित-उत्पन्न और असमुद्घातित-उत्पन्न। उनमें से, इस समय जो वर्तमान है, वही 'समुदाचार-उत्पन्न' है। एक बार आँखें खोलकर आलम्बन के निमित्त को ग्रहण कर लेने पर, प्रत्येक स्मरण के क्षण में "क्लेश उत्पन्न नहीं होंगे" ऐसा नहीं कहा जा सकता। क्यों? क्योंकि आलम्बन को ग्रहण कर लिया गया है। जैसे क्या? जैसे दूध वाले वृक्ष (क्षीरवृक्ष) पर कुल्हाड़ी से जहाँ-जहाँ प्रहार किया गया हो, वहाँ "दूध नहीं निकलेगा" ऐसा नहीं कहा जा सकता, वैसे ही। यह 'आलम्बनाधिगृहीत-उत्पन्न' कहलाता है। समापत्ति द्वारा जो क्लेश विष्कम्भित (दबाए) नहीं गए हैं, उनके विषय में "इस स्थान पर उत्पन्न नहीं होंगे" ऐसा नहीं कहा जा सकता। क्यों? क्योंकि वे विष्कम्भित नहीं हैं। जैसे क्या? यदि दूध वाले वृक्ष पर कुल्हाड़ी से प्रहार करें, तो "इस स्थान से दूध नहीं निकलेगा" ऐसा नहीं कहा जा सकता, वैसे ही। यह 'अविष्कम्भित-उत्पन्न' कहलाता है। मार्ग द्वारा जो क्लेश समूल नष्ट (असमुद्घातित) नहीं हुए हैं, वे भवाग्र (नेवसंज्ञानासंज्ञायतन) में उत्पन्न होने वाले के भी उत्पन्न होते हैं, इसे पूर्व विधि के अनुसार ही विस्तार से समझना चाहिए। यह 'असमुद्घातित-उत्पन्न' कहलाता है।


Imesu uppannesu vattamānuppannaṃ bhutvāvigatuppannaṃ okāsakatuppannaṃ samudācāruppannanti catubbidhaṃ uppannaṃ na maggavajjhaṃ, bhūmiladdhuppannaṃ ārammaṇādhigahituppannaṃ avikkhambhituppannaṃ asamugghātituppannanti catubbidhaṃ maggavajjhaṃ. Maggo hi uppajjamāno ete kilese pajahati. So ye kilese pajahati, te atītā vā anāgatā vā paccuppannā vāti na vattabbā. Vuttampi cetaṃ –

इन 'उत्पन्न' क्लेशों में से - वर्तमान-उत्पन्न, भुत्वाविगत-उत्पन्न, अवकाशकृत-उत्पन्न और समुदाचार-उत्पन्न - ये चार प्रकार के 'उत्पन्न' मार्ग द्वारा वध्य (नष्ट करने योग्य) नहीं हैं। भूमिलब्ध-उत्पन्न, आलम्बनाधिगृहीत-उत्पन्न, अविष्कम्भित-उत्पन्न और असमुद्घातित-उत्पन्न - ये चार प्रकार के मार्ग द्वारा वध्य हैं। क्योंकि मार्ग उत्पन्न होते समय इन क्लेशों का प्रहाण करता है। वह जिन क्लेशों का प्रहाण करता है, उन्हें अतीत, अनागत या प्रत्युत्पन्न नहीं कहा जाना चाहिए। जैसा कि कहा गया है -


‘‘Hañci atīte kilese pajahati, tena hi khīṇaṃ khepeti, niruddhaṃ nirodheti, vigataṃ vigameti atthaṅgataṃ atthaṅgameti. Atītaṃ yaṃ natthi, taṃ pajahati. Hañci anāgate kilese pajahati, tena hi ajātaṃ pajahati, anibbattaṃ, anuppannaṃ, apātubhūtaṃ pajahati. Anāgataṃ yaṃ natthi, taṃ pajahati, hañci paccuppanne kilese pajahati, tena hi ratto rāgaṃ pajahati, duṭṭho dosaṃ, mūḷho mohaṃ, vinibaddho mānaṃ, parāmaṭṭho diṭṭhiṃ, vikkhepagato uddhaccaṃ, aniṭṭhaṅgato vicikicchaṃ, thāmagato anusayaṃ pajahati. Kaṇhasukkadhammā yuganaddhā samameva vattanti. Saṃkilesikā maggabhāvanā hoti…pe… tena hi natthi maggabhāvanā, natthi phalasacchikiriyā, natthi kilesappahānaṃ, natthi dhammābhisamayoti. Atthi maggabhāvanā…pe… atthi dhammābhisamayoti. Yathā kathaṃ viya, seyyathāpi taruṇo rukkho ajātaphalo…pe… apātubhūtāyeva na pātubhavantī’’ti.

"यदि कोई अतीत के क्लेशों को त्यागता है, तो वह क्षीण हो चुके को क्षीण करता है, निरुद्ध हो चुके को निरुद्ध करता है, विगत को विगत करता है, अस्त हो चुके को अस्त करता है। जो अतीत है वह (अब) नहीं है, उसे वह त्यागता है। यदि वह अनागत (भविष्य के) क्लेशों को त्यागता है, तो वह अजात (जो उत्पन्न नहीं हुआ) को त्यागता है, जो उत्पन्न नहीं हुआ, जो प्रकट नहीं हुआ, उसे त्यागता है। जो अनागत है वह (अभी) नहीं है, उसे वह त्यागता है। यदि वह वर्तमान क्लेशों को त्यागता है, तो वह रागी होकर राग को त्यागता है, द्वेषी होकर द्वेष को, मूढ़ होकर मोह को, विनिबद्ध होकर मान को, परामृष्ट होकर दृष्टि को, विक्षेपगत होकर उद्धच्च को, अनिष्टगत होकर विचिकित्सा को, और थामगत होकर अनुशय को त्यागता है। कृष्ण और शुक्ल धर्म युगनद्ध (जुड़े हुए) होकर साथ-साथ चलते हैं। संक्लेशिक मार्ग-भावना होती है... इत्यादि... तो क्या मार्ग-भावना नहीं है, फल-साक्षात्करण नहीं है, क्लेश-प्रहाण नहीं है, धम्माभिसमय नहीं है? मार्ग-भावना है... इत्यादि... धम्माभिसमय है। यह किस प्रकार है? जैसे कोई तरुण वृक्ष हो जिसमें फल न लगे हों... इत्यादि... जो प्रकट नहीं हुए हैं, वे प्रकट नहीं होते।"


Iti pāḷiyaṃ ajātaphalarukkho āgato, jātaphalarukkhena pana dīpetabbaṃ. Yathā hi saphalo taruṇambarukkho, tassa phalāni manussā paribhuñjeyyuṃ, sesāni pātetvā pacchiyo pūreyyuṃ. Athañño puriso taṃ pharasunā chindeyya, tenassa neva atītāni phalāni nāsitāni honti, na anāgatapaccuppannāni nāsitāni. Atītāni hi manussehi paribhuttāni, anāgatāni anibbattāni, na sakkā nāsetuṃ. Yasmiṃ pana samaye so chinno, tadā phalāniyeva natthīti paccuppannānipi anāsitāni. Sace pana rukkho acchinno, athassa pathavīrasañca āporasañca āgamma yāni phalāni nibbatteyyuṃ, tāni nāsitāni honti. Tāni hi ajātāneva na jāyanti, anibbattāneva na nibbattanti, apātubhūtāneva na pātubhavanti, evameva maggo nāpi atītādibhede kilese pajahati, nāpi na pajahati. Yesañhi kilesānaṃ maggena khandhesu apariññātesu uppatti siyā, maggena uppajjitvā khandhānaṃ pariññātattā te kilesā ajātāva na jāyanti, anibbattāva na nibbattanti, apātubhūtāva na pātubhavanti, taruṇaputtāya itthiyā puna avijāyanatthaṃ, byādhitānaṃ rogavūpasamanatthaṃ pītabhesajjehi cāpi ayamattho vibhāvetabbo. Evaṃ maggo ye kilese pajahati, te atītā vā anāgatā vā paccuppannā vāti na vattabbā, na ca maggo kilese na pajahati. Ye pana maggo kilese pajahati, te sandhāya ‘‘uppannānaṃ pāpakāna’’ntiādi vuttaṃ.

"इस प्रकार पालि में अजात-फल वृक्ष (बिना फल वाला वृक्ष) का उदाहरण आया है, किन्तु इसे फल वाले वृक्ष के उदाहरण से स्पष्ट किया जाना चाहिए। जैसे कोई फलों से युक्त तरुण आम का वृक्ष हो, उसके फलों का मनुष्य उपभोग करें, और शेष को गिराकर टोकरियों में भर लें। फिर कोई दूसरा मनुष्य उसे कुल्हाड़ी से काट दे, तो उस मनुष्य द्वारा न तो अतीत के फलों का विनाश हुआ और न ही अनागत या वर्तमान फलों का। क्योंकि अतीत के फलों का तो मनुष्यों द्वारा उपभोग किया जा चुका है, और अनागत फल अभी उत्पन्न ही नहीं हुए हैं, अतः उनका विनाश संभव नहीं है। जिस समय वह वृक्ष काटा गया, उस समय फल थे ही नहीं, इसलिए वर्तमान फलों का भी विनाश नहीं हुआ। किन्तु यदि वह वृक्ष न काटा जाता, तो पृथ्वी और जल के रस के सहारे जो फल उत्पन्न होते, वे (अब) विनष्ट हो गए हैं। वे अजात होने के कारण उत्पन्न नहीं होते, अनिर्वृत्त होने के कारण निष्पन्न नहीं होते, अप्रकट होने के कारण प्रकट नहीं होते। इसी प्रकार मार्ग न तो अतीत आदि भेदों वाले क्लेशों को त्यागता है, और न ही ऐसा है कि वह नहीं त्यागता। जिन क्लेशों की उत्पत्ति स्कन्धों के अपरिज्ञात (पूर्णतः न जाने जाने) होने पर होती, मार्ग के उत्पन्न होने से स्कन्धों के परिज्ञात हो जाने के कारण वे क्लेश अजात होने से उत्पन्न नहीं होते, अनिर्वृत्त होने से निष्पन्न नहीं होते, अप्रकट होने से प्रकट नहीं होते। जैसे किसी छोटे पुत्र वाली स्त्री को पुनः गर्भ न ठहरने के लिए, या रोगियों के रोगोपशमन के लिए पी गई औषधियों के उदाहरण से भी इस अर्थ को स्पष्ट किया जाना चाहिए। इस प्रकार मार्ग जिन क्लेशों को त्यागता है, उन्हें अतीत, अनागत या वर्तमान नहीं कहना चाहिए, और न ही यह कहना चाहिए कि मार्ग क्लेशों को नहीं त्यागता। मार्ग जिन क्लेशों को त्यागता है, उन्हीं के सन्दर्भ में 'उत्पन्न पापों के...' इत्यादि कहा गया है।"


Na kevalañca maggo kileseyeva pajahati, kilesānaṃ pana appahīnattā ye ca uppajjeyyuṃ upādinnakakkhandhā, tepi pajahatiyeva. Vuttampi cetaṃ – ‘‘sotāpattimaggañāṇena abhisaṅkhāraviññāṇassa nirodhena satta bhave ṭhapetvā anamatagge saṃsāre ye uppajjeyyuṃ nāmañca rūpañca, etthete nirujjhantī’’ti (cūḷani. 6) vitthāro. Iti maggo upādinnaanupādinnato vuṭṭhāti. Bhavavasena pana sotāpattimaggo apāyabhavato vuṭṭhāti, sakadāgāmimaggo sugatibhavekadesato, anāgāmimaggo sugatikāmabhavato, arahattamaggo rūpārūpabhavato vuṭṭhāti. Sabbabhavehi vuṭṭhātiyevātipi vadanti.

"मार्ग न केवल क्लेशों को ही त्यागता है, बल्कि क्लेशों के प्रहीण न होने के कारण जो उपादिन्नक-स्कन्ध (उपादान युक्त स्कन्ध) उत्पन्न होते, उन्हें भी त्यागता है। यह कहा भी गया है— 'स्रोतआपत्ति-मार्ग-ज्ञान के द्वारा अभिसंस्कार-विज्ञान के निरोध से, सात भवों को छोड़कर अनमतग्ग (अनादि) संसार में जो नाम और रूप उत्पन्न होते, वे यहाँ निरुद्ध हो जाते हैं'—यह विस्तार है। इस प्रकार मार्ग उपादिन्न और अनुपादिन्न (स्कन्धों) से निकलता (व्युत्थान करता) है। भव के वश से, स्रोतआपत्ति-मार्ग अपाय-भव से निकलता है, सकदागामी-मार्ग सुगति-भव के एक अंश से, अनागामी-मार्ग सुगति-काम-भव से, और अर्हत्-मार्ग रूप और अरूप भव से निकलता है। 'सभी भवों से निकलता ही है'—ऐसा भी (आचार्य) कहते हैं।"


Atha maggakkhaṇe kathaṃ anuppannānaṃ uppādāya bhāvanā hoti, kathaṃ vā uppannānaṃ ṭhitiyāti. Maggappavattiyāyeva. Maggo hi pavattamāno pubbe anuppannapubbattā anuppanno nāma vuccati. Anāgatapubbañhi ṭhānaṃ āgantvā ananubhūtapubbaṃ vā ārammaṇaṃ anubhavitvā vattāro bhavanti ‘‘anāgataṭṭhānaṃ āgatamhā, ananubhūtaṃ ārammaṇaṃ anubhavāmā’’ti. Yā cassa pavatti, ayameva ṭhiti nāmāti ṭhitiyā bhāvetītipi vattuṃ vaṭṭati.

"अब, मार्ग-क्षण में अनुत्पन्न (कुशल धर्मों) की उत्पत्ति के लिए भावना कैसे होती है, अथवा उत्पन्न (धर्मों) की स्थिति के लिए कैसे होती है? मार्ग की प्रवृत्ति (उत्पत्ति) से ही। क्योंकि मार्ग प्रवृत्त होते समय, पहले कभी उत्पन्न न होने के कारण 'अनुत्पन्न' कहलाता है। जैसे पहले कभी न पहुँचे हुए स्थान पर पहुँचकर या पहले कभी अनुभव न किए गए आलम्बन का अनुभव करके लोग कहते हैं— 'हम अनागत (न पहुँचे हुए) स्थान पर आ गए हैं, अननुभूत आलम्बन का अनुभव कर रहे हैं'। और जो इसकी प्रवृत्ति है, वही 'स्थिति' कहलाती है, अतः 'स्थिति के लिए भावना करता है'—ऐसा कहना भी उचित है।"


Iddhipādesu saṅkhepakathā cetokhilasutte (ma. ni. 1.185 ādayo) vuttā. Upasamamānaṃ gacchati, kilesūpasamatthaṃ vā gacchatīti upasamagāmī. Sambujjhamānā gacchati, maggasambodhatthāya vā gacchatīti sambodhagāmī.

"ऋद्धिपादों के विषय में संक्षिप्त चर्चा चेतोखिल सुत्त में की गई है। जो (क्लेशों को) शान्त करते हुए जाता है, अथवा क्लेशों के उपशम के लिए जाता है, वह 'उपशमगामी' है। जो (सत्यों को) जानते हुए जाता है, अथवा मार्ग-सम्बोध (ज्ञान) के लिए जाता है, वह 'सम्बोधगामी' है।"


Vivekanissitādīni sabbāsavasaṃvare vuttāni. Ayamettha saṅkhepo, vitthārato panāyaṃ bodhipakkhiyakathā visuddhimagge vuttā.

"विवेक-निश्रित आदि (धर्मों) की व्याख्या सब्बासव-संवर (सुत्त) में की गई है। यहाँ यह संक्षेप है, विस्तार से यह बोधिपाक्षिक कथा विशुद्धिमार्ग में कही गई है।"


248. Vimokkhakathāyaṃ vimokkheti kenaṭṭhena vimokkhā, adhimuccanaṭṭhena. Ko panāyaṃ adhimuccanaṭṭho nāma? Paccanīkadhammehi ca suṭṭhu muccanaṭṭho, ārammaṇe ca abhirativasena suṭṭhu muccanaṭṭho, pituaṅke vissaṭṭhaṅgapaccaṅgassa dārakassa sayanaṃ viya aniggahitabhāvena nirāsaṅkatāya ārammaṇe pavattīti vuttaṃ hoti. Ayaṃ panattho pacchimavimokkhe natthi, purimesu sabbesu atthi. Rūpī rūpāni passatīti ettha ajjhattakesādīsu nīlakasiṇādivasena uppāditaṃ rūpajjhānaṃ rūpaṃ, tadassa atthīti rūpī. Bahiddhā rūpāni passatīti bahiddhāpi nīlakasiṇādīni rūpāni jhānacakkhunā passati. Iminā ajjhatta bahiddhāvatthukesu kasiṇesu uppāditajjhānassa puggalassa cattāripi rūpāvacarajjhānāni dassitāni.

248. विमोक्खकथा (विमोक्ष कथा) में 'विमोक्ष' किस अर्थ में विमोक्ष है? अधिमुच्चन (अधिमुक्ति/दृढ़ निश्चय) के अर्थ में। यह अधिमुच्चन अर्थ क्या है? प्रतिकूल धर्मों से भली-भांति मुक्त होने का अर्थ, और आलम्बन में अभिरति (तल्लीनता) के वश से भली-भांति मुक्त होने का अर्थ। जैसे पिता की गोद में ढीले अंगों वाले बालक का सोना होता है, वैसे ही (नीवरण आदि) प्रतिकूल धर्मों के न दबे होने के कारण और नि:शंक होने से आलम्बन में प्रवर्तित होना, यह इसका अर्थ है। यह अर्थ अन्तिम विमोक्ष (निरोध-समापत्ति) में नहीं है, पहले के सभी सात विमोक्षों में है। 'रूपी रूपाणि पस्सति' (रूपी रूपों को देखता है) यहाँ अध्यात्म में केश आदि में नील-कसिण आदि के वश से उत्पन्न रूप-ध्यान 'रूप' है, वह जिसके पास है वह 'रूपी' है। 'बहिद्धा रूपाणि पस्सति' (बाहर रूपों को देखता है) अर्थात् बाहर भी नील-कसिण आदि रूपों को ध्यान-चक्षु से देखता है। इसके द्वारा अध्यात्म और बाह्य वस्तुओं वाले कसिणों में उत्पन्न ध्यान वाले पुद्गल के चारों ही रूपावचर ध्यानों को दिखाया गया है।


Ajjhattaṃ arūpasaññīti ajjhattaṃ na rūpasaññī, attano kesādīsu anuppāditarūpāvacarajjhānoti attho. Iminā bahiddhā parikammaṃ katvā bahiddhāva uppāditajjhānassa rūpāvacarajjhānāni dassitāni. Subhanteva adhimutto hotīti iminā suvisuddhesu nīlādīsu vaṇṇakasiṇesu jhānāni dassitāni. Tattha kiñcāpi antoappanāyaṃ subhanti ābhogo natthi, yo pana suvisuddhaṃ subhakasiṇaṃ ārammaṇaṃ katvā viharati, so yasmā subhanti adhimutto hotīti vattabbataṃ āpajjati, tasmā evaṃ desanā katā. Paṭisambhidāmagge pana ‘‘kathaṃ subhanteva adhimutto hotīti vimokkho. Idha bhikkhu mettāsahagatena cetasā ekaṃ disaṃ pharitvā viharati…pe… mettāya bhāvitattā sattā appaṭikūlā honti. Karuṇāsahagatena, muditāsahagatena, upekkhāsahagatena cetasā ekaṃ disaṃ pharitvā viharati…pe… upekkhāya bhāvitattā sattā appaṭikūlā honti. Evaṃ subhanteva adhimutto hotīti vimokkho’’ti (paṭi. ma. 1.212) vuttaṃ.

'अज्झत्तं अरूपसञ्ञी' (अध्यात्म में अरूपसंज्ञी) का अर्थ है—अध्यात्म में रूप की संज्ञा वाला नहीं होना, अपने केश आदि में रूपावचर ध्यान को उत्पन्न न करने वाला पुद्गल। इसके द्वारा बाहर परिकर्म करके बाहर ही उत्पन्न ध्यान के रूपावचर ध्यानों को दिखाया गया है। 'सुभन्तेव अधिमुत्तो होति' (शुभ ही है, ऐसा अधिमुक्त होता है) इसके द्वारा सुविशुद्ध नील आदि वर्ण-कसिणों में उत्पन्न ध्यानों को दिखाया गया है। वहाँ यद्यपि अप्पना (अर्पणा) के भीतर 'शुभ है' ऐसा आभोग (मनस्कार) नहीं है, फिर भी जो पुद्गल सुविशुद्ध शुभ-कसिण को आलम्बन बनाकर विहार करता है, वह 'शुभ है' ऐसा अधिमुक्त (निश्चय वाला) होता है, ऐसा कहा जाता है, इसलिए ऐसी देशना की गई है। पटिसम्भिदामग्ग में तो—'कैसे शुभ ही है ऐसा अधिमुक्त होता है यह विमोक्ष है? यहाँ भिक्षु मैत्री-सहगत चित्त से एक दिशा को व्याप्त कर विहार करता है... (पे)... मैत्री के भावित होने से सत्त्व अप्रतिकूल (प्रिय) होते हैं। करुणा-सहगत, मुदिता-सहगत, उपेक्षा-सहगत चित्त से एक दिशा को व्याप्त कर विहार करता है... (पे)... उपेक्षा के भावित होने से सत्त्व अप्रतिकूल होते हैं। इस प्रकार शुभ ही है ऐसा अधिमुक्त होता है यह विमोक्ष है'—ऐसा कहा गया है।


Sabbaso rūpasaññānantiādīsu yaṃ vattabbaṃ, taṃ sabbaṃ visuddhimagge vuttameva. Ayaṃ aṭṭhamo vimokkhoti ayaṃ catunnaṃ khandhānaṃ sabbaso vissaṭṭhattā vimuttattā aṭṭhamo uttamo vimokkho nāma.

'सब्बसो रूपसञ्ञानं' (सभी प्रकार से रूप संज्ञाओं का) आदि में जो कहना है, वह सब विसुद्धिमग्ग में कहा ही गया है। 'अयं अट्ठमो विमोक्खो' (यह आठवाँ विमोक्ष है) का अर्थ है—यह (चारों स्कन्धों के) पूर्णतः त्याग दिए जाने के कारण और विमुक्त होने के कारण आठवाँ श्रेष्ठ विमोक्ष है।


249. Abhibhāyatanakathāyaṃ abhibhāyatanānīti abhibhavanakāraṇāni. Kiṃ abhibhavanti? Paccanīkadhammepi ārammaṇānipi. Tāni hi paṭipakkhabhāvena paccanīkadhamme abhibhavanti, puggalassa ñāṇuttaritāya ārammaṇāni. Ajjhattaṃ rūpasaññītiādīsu pana ajjhattarūpe parikammavasena ajjhattaṃ rūpasaññī nāma hoti. Ajjhattañca nīlaparikammaṃ karonto kese vā pitte vā akkhitārakāya vā karoti, pītaparikammaṃ karonto mede vā chaviyā vā hatthatalapādatalesu vā akkhīnaṃ pītaṭṭhāne vā karoti, lohitaparikammaṃ karonto maṃse vā lohite vā jivhāya vā akkhīnaṃ rattaṭṭhāne vā karoti, odātaparikammaṃ karonto aṭṭhimhi vā dante vā nakhe vā akkhīnaṃ setaṭṭhāne vā karoti. Taṃ pana sunīlaṃ supītakaṃ sulohitakaṃ suodātaṃ na hoti, asuvisuddhameva hoti.

249. अभिभायतनकथा में 'अभिभायतनानि' का अर्थ है—अभिभव (अभिभूत करने/जीतने) के कारण। वे किसे अभिभूत करते हैं? प्रतिकूल धर्मों (नीवरणों) को भी और आलम्बनों (कसिणों) को भी। वे प्रतिपक्ष होने के कारण प्रतिकूल धर्मों को अभिभूत करते हैं, और पुद्गल के ज्ञान की श्रेष्ठता के कारण आलम्बनों को। 'अज्झत्तं रूपसञ्ञी' (अध्यात्म में रूपसंज्ञी) आदि में अध्यात्म रूप में परिकर्म के वश से 'अध्यात्म रूपसंज्ञी' कहलाता है। वास्तव में, अध्यात्म में नील-परिकर्म करने वाला केशों में, या पित्त में, या आँखों की पुतली में करता है; पीत-परिकर्म करने वाला वसा (चर्बी) में, या त्वचा में, या हाथ-पैर के तलवों में, या आँखों के पीले भाग में करता है; लोहित-परिकर्म करने वाला मांस में, या रक्त में, या जिह्वा में, या आँखों के लाल भाग में करता है; ओदात (श्वेत)-परिकर्म करने वाला हड्डी में, या दाँत में, या नख में, या आँखों के सफेद भाग में करता है। वह (अध्यात्म रूप) भली-भांति नीला, भली-भांति पीला, भली-भांति लाल या भली-भांति सफेद नहीं होता, वह अविशुद्ध ही होता है।


Eko bahiddhā rūpāni passatīti yassetaṃ parikammaṃ ajjhattaṃ uppannaṃ hoti, nimittaṃ pana bahiddhā, so evaṃ ajjhattaṃ parikammassa bahiddhā ca appanāya vasena – ‘‘ajjhattaṃ rūpasaññī eko bahiddhā rūpāni passatī’’ti vuccati. Parittānīti avaḍḍhitāni. Suvaṇṇadubbaṇṇānīti suvaṇṇāni vā hontu dubbaṇṇāni vā, parittavaseneva idamabhibhāyatanaṃ vuttanti veditabbaṃ. Tāni abhibhuyyāti yathā nāma sampannagahaṇiko kaṭacchumattaṃ bhattaṃ labhitvā ‘‘kimettha bhuñjitabbaṃ atthī’’ti saṅkaḍḍhitvā ekakabaḷameva karoti, evamevaṃ ñāṇuttariko puggalo visadañāṇo – ‘‘kimettha parittake ārammaṇe samāpajjitabbaṃ atthi, nāyaṃ mama bhāro’’ti tāni rūpāni abhibhavitvā samāpajjati, saha nimittuppādenevettha appanaṃ pāpetīti attho. Jānāmi passāmīti iminā panassa ābhogo kathito, so ca kho samāpattito vuṭṭhitassa, na antosamāpattiyaṃ. Evaṃsaññī hotīti ābhogasaññāyapi jhānasaññāyapi evaṃsaññī hoti. Abhibhavasaññā hissa antosamāpattiyaṃ atthi, ābhogasaññā pana samāpattito vuṭṭhitasseva.

'एको बहिद्धा रूपाणि पस्सति' (एक बाहर रूपों को देखता है) का अर्थ है—जिसके लिए वह परिकर्म अध्यात्म में उत्पन्न हुआ है, किन्तु निमित्त बाहर है, वह इस प्रकार अध्यात्म में परिकर्म के वश से और बाहर अप्पना के वश से—'अध्यात्म में रूपसंज्ञी होकर एक बाहर रूपों को देखता है'—ऐसा कहा जाता है। 'परित्तानि' का अर्थ है—अवर्धित (न बढ़ाए गए निमित्त)। 'सुवण्णदुब्बण्णानि' का अर्थ है—चाहे वे सुवर्ण (सुन्दर) हों या दुर्वर्ण (कुरूप), परित्त (सीमित) के वश से ही यह अभिभायतन कहा गया है, ऐसा जानना चाहिए। 'तानि अभिभुय्य' (उन्हें अभिभूत करके) का अर्थ है—जैसे कोई उत्तम पाचन शक्ति वाला व्यक्ति एक कलछी मात्र भात पाकर 'यहाँ क्या खाने योग्य है' ऐसा कहकर उसे समेटकर एक ग्रास बना लेता है, वैसे ही श्रेष्ठ ज्ञान वाला और विशुद्ध ज्ञान वाला पुद्गल—'इस छोटे से आलम्बन में क्या समापत्ति प्राप्त करनी है, यह मुझ पर भार नहीं है'—ऐसा मनस्कार करके उन रूपों को अभिभूत करके समापत्ति प्राप्त करता है, निमित्त के उत्पन्न होने के साथ ही यहाँ अप्पना को प्राप्त कराता है। 'जानामि पस्सामि' (जानता हूँ, देखता हूँ) इसके द्वारा उसका आभोग (मनस्कार) कहा गया है, और वह समापत्ति से व्युत्थित (बाहर निकले हुए) व्यक्ति का है, समापत्ति के भीतर का नहीं। 'एवंसञ्ञी होति' (ऐसा संज्ञी होता है) का अर्थ है—आभोग-संज्ञा से भी और ध्यान-संज्ञा से भी ऐसा संज्ञी होता है। वास्तव में, उसकी अभिभव-संज्ञा समापत्ति के भीतर भी होती है, किन्तु आभोग-संज्ञा समापत्ति से व्युत्थित होने पर ही होती है।


Appamāṇānīti vaḍḍhitappamāṇāni, mahantānīti attho. Abhibhuyyāti ettha pana yathā mahagghaso puriso ekaṃ bhattavaḍḍhitakaṃ labhitvā ‘‘aññāpi hotu, aññāpi hotu, kimesā mayhaṃ karissatī’’ti taṃ na mahantato passati, evameva ñāṇuttaro puggalo visadañāṇo ‘‘kimettha samāpajjitabbaṃ, nayidaṃ appamāṇaṃ, na mayhaṃ cittekaggatākaraṇe bhāro atthī’’ti tāni abhibhavitvā samāpajjati, saha nimittuppādenevettha appanaṃ pāpetīti attho.

'अप्पमाणानि' (अप्रमाण) का अर्थ है—वर्धित प्रमाण वाले (विस्तृत)। 'महन्तानि' (महान) इसका अर्थ है। 'अभिभुय्य' यहाँ जैसे कोई बहुत खाने वाला पुरुष एक थाल भर भात पाकर 'दूसरा भी हो, दूसरा भी हो, यह मेरे लिए क्या करेगा' ऐसा कहकर उसे महान (बड़ा) नहीं देखता, वैसे ही श्रेष्ठ ज्ञान वाला विशुद्ध ज्ञान वाला पुद्गल—'यहाँ क्या समापत्ति प्राप्त करनी है, यह अप्रमाण (असीम) नहीं है, मेरे चित्त की एकाग्रता करने में यह भार नहीं है'—ऐसा मनस्कार करके उन्हें अभिभूत करके समापत्ति प्राप्त करता है, निमित्त के उत्पन्न होने के साथ ही यहाँ अप्पना को प्राप्त कराता है, यह अर्थ है।


Ajjhattaṃ arūpasaññīti alābhitāya vā anatthikatāya vā ajjhattarūpe parikammasaññāvirahito. Eko bahiddhā rūpāni passatīti yassa parikammampi nimittampi bahiddhāva uppannaṃ, so evaṃ bahiddhā parikammassa ceva appanāya ca vasena – ‘‘ajjhattaṃ arūpasaññī eko bahiddhā rūpāni passatī’’ti vuccati. Sesamettha catutthābhibhāyatane vuttanayameva. Imesu pana catūsu parittaṃ vitakkacaritavasena āgataṃ, appamāṇaṃ mohacaritavasena, suvaṇṇaṃ dosacaritavasena, dubbaṇṇaṃ rāgacaritavasena. Etesañhi etāni sappāyāni. Sā ca nesaṃ sappāyatā vitthārato visuddhimaggecariyaniddese vuttā.

"अध्यात्म में अरूपसंज्ञी" (ajjhattaṃ arūpasaññī) का अर्थ है कि आध्यात्मिक रूप (जैसे बाल आदि) में प्रतिभाग-निमित्त प्राप्त न होने के कारण या उसकी इच्छा न होने के कारण, वह आध्यात्मिक रूप में परिकर्म-संज्ञा से रहित है। "वह अकेला बाहर रूपों को देखता है" (eko bahiddhā rūpāni passatī) का अर्थ है कि जिस व्यक्ति के लिए परिकर्म और निमित्त दोनों बाहर ही उत्पन्न हुए हैं, वह इस प्रकार बाहर परिकर्म और अर्पणा के वश से—"अध्यात्म में अरूपसंज्ञी होकर अकेला बाहर रूपों को देखता है"—ऐसा कहा जाता है। यहाँ चौथे अभिभायतन में शेष बातें पहले बताई गई विधि के अनुसार ही हैं। इन चारों में, 'परित्त' (सीमित) वितर्क-चरित वाले व्यक्ति के लिए आया है, 'अप्रमाण' मोह-चरित वाले के लिए, 'सुवर्ण' (सुंदर वर्ण) द्वेष-चरित वाले के लिए, और 'दुर्वर्ण' राग-चरित वाले के लिए। क्योंकि उनके लिए ये अनुकूल (सप्पाय) हैं। उनकी यह अनुकूलता विशुद्धिमग्ग के 'चरिय-निद्देस' में विस्तार से बताई गई है।


Pañcamaabhibhāyatanādīsu nīlānīti sabbasaṅgāhikavasena vuttaṃ. Nīlavaṇṇānīti vaṇṇavasena. Nīlanidassanānīti nidassanavasena. Apaññāyamānavivarāni asambhinnavaṇṇāni ekanīlāneva hutvā dissantīti vuttaṃ hoti. Nīlanibhāsānīti idaṃ pana obhāsavasena vuttaṃ, nīlobhāsāni nīlapabhāyuttānīti attho. Etena nesaṃ suvisuddhataṃ dasseti. Visuddhavaṇṇavaseneva hi imāni cattāri abhibhāyatanāni vuttāni. Umāpupphanti etañhi pupphaṃ siniddhaṃ muduṃ dissamānampi nīlameva hoti. Girikaṇṇikapupphādīni pana dissamānāni setadhātukāni honti. Tasmā idameva gahitaṃ, na tāni. Bārāṇaseyyakanti bārāṇasiyaṃ bhavaṃ. Tattha kira kappāsopi mudu, suttakantikāyopi tantavāyāpi chekā, udakampi suci siniddhaṃ, tasmā vatthaṃ ubhatobhāgavimaṭṭhaṃ hoti, dvīsu passesu maṭṭhaṃ mudu siniddhaṃ khāyati. Pītānītiādīsu imināva nayena attho veditabbo. ‘‘Nīlakasiṇaṃ uggaṇhanto nīlasmiṃ nimittaṃ gaṇhāti pupphasmiṃ vā vatthasmiṃ vā vaṇṇadhātuyā vā’’tiādikaṃ panettha kasiṇakaraṇañceva parikammañca appanāvidhānañca sabbaṃ visuddhimagge vitthārato vuttameva.

पाँचवें अभिभायतन आदि में 'नीलानि' (नीले) शब्द का प्रयोग सबको सम्मिलित करने के अर्थ में किया गया है। 'नीलवर्णानि' वर्ण के आधार पर कहा गया है। 'नीलनिदस्सनानि' दर्शन (दिखने) के आधार पर कहा गया है। इसका अर्थ है कि वे बिना किसी छिद्र के, मिश्रित न होने वाले वर्ण वाले और एक समान नीले होकर दिखाई देते हैं। 'नीलनिभासानि' यह शब्द आभा (चमक) के आधार पर कहा गया है, जिसका अर्थ है नीली आभा वाले या नीली प्रभा से युक्त। इससे उनकी अत्यधिक शुद्धता प्रदर्शित होती है। वास्तव में, ये चार अभिभायतन शुद्ध वर्ण के आधार पर ही कहे गए हैं। 'उमापुप्फं' (अलसी का फूल) क्योंकि यह फूल चिकना और कोमल दिखने पर भी नीला ही होता है। जबकि गिरिकर्णिका (अपराजिता) आदि के फूल दिखने में नीले होते हुए भी श्वेत अंश वाले होते हैं। इसलिए इसी (अलसी के फूल) को लिया गया है, उन्हें नहीं। 'बाराणसेय्यकं' का अर्थ है वाराणसी में उत्पन्न। वहाँ कपास भी कोमल होती है, सूत कातने वाले और बुनकर भी कुशल होते हैं, और जल भी स्वच्छ और स्निग्ध होता है, इसलिए वस्त्र दोनों ओर से चिकना होता है, दोनों तरफ से चिकना, कोमल और स्निग्ध दिखाई देता है। 'पीतानि' (पीले) आदि पदों में भी इसी विधि से अर्थ समझना चाहिए। "नील-कसिण को ग्रहण करते हुए नीली वस्तु में निमित्त ग्रहण करता है, चाहे वह फूल हो, वस्त्र हो या वर्ण-धातु हो" इत्यादि, यहाँ कसिण बनाने की विधि, परिकर्म और अर्पणा का विधान—यह सब विशुद्धिमग्ग में विस्तार से बताया गया है।


Abhiññāvosānapāramippattāti ito pubbesu satipaṭṭhānādīsu te dhamme bhāvetvā arahattappattāva abhiññāvosānapāramippattā nāma honti, imesu pana aṭṭhasu abhibhāyatanesu ciṇṇavasībhāvāyeva abhiññāvosānapāramippattā nāma.

'अभिज्ञा-वसान-पारमि-प्राप्त' का अर्थ है कि इससे पहले सतिपट्ठान आदि धर्मों की भावना करके अर्हत्व प्राप्त करने वाले ही 'अभिज्ञा-वसान-पारमि-प्राप्त' कहलाते हैं, परंतु इन आठ अभिभायतनों में जिन्होंने वशिता (अभ्यास) प्राप्त कर ली है, वे ही 'अभिज्ञा-वसान-पारमि-प्राप्त' कहलाते हैं।


250. Kasiṇakathāyaṃ sakalaṭṭhena kasiṇāni, tadārammaṇānaṃ dhammānaṃ khettaṭṭhena adhiṭṭhānaṭṭhena vā āyatanāni. Uddhanti upari gaganatalābhimukhaṃ. Adhoti heṭṭhā bhūmitalābhimukhaṃ. Tiriyanti khettamaṇḍalamiva samantā paricchinditvā. Ekacco hi uddhameva kasiṇaṃ vaḍḍheti, ekacco adho, ekacco samantato. Tena tena kāraṇena evaṃ pasāreti ālokamiva rūpadassanakāmo. Tena vuttaṃ – ‘‘pathavīkasiṇameko sañjānāti uddhaṃadhotiriya’’nti. Advayanti disāanudisāsu advayaṃ. Idaṃ pana ekassa aññabhāvānupagamanatthaṃ vuttaṃ. Yathā hi udakaṃ paviṭṭhassa sabbadisāsu udakameva hoti anaññaṃ, evamevaṃ pathavīkasiṇaṃ pathavīkasiṇameva hoti, natthi tassa añño kasiṇasambhedoti. Esa nayo sabbattha. Appamāṇanti idaṃ tassa tassa pharaṇaappamāṇavasena vuttaṃ. Tañhi cetasā pharanto sakalameva pharati, ayamassa ādi, idaṃ majjhanti pamāṇaṃ gaṇhātīti. Viññāṇakasiṇanti cettha kasiṇugghāṭimākāse pavattaṃ viññāṇaṃ. Tattha kasiṇavasena kasiṇugghāṭimākāse, kasiṇugghāṭimākāsavasena tattha pavattaviññāṇe uddhaṃadhotiriyatā veditabbā. Ayamettha saṅkhepo. Kammaṭṭhānabhāvanānayena panetāni pathavīkasiṇādīni vitthārato visuddhimagge vuttāneva. Idhāpi ciṇṇavasibhāveneva abhiññāvosānapāramippattā hontīti veditabbā. Tathā ito anantaresu catūsu jhānesu. Yaṃ panettha vattabbaṃ, taṃ mahāassapurasutte vuttameva.

250. कसिण-कथा में, 'सकल' (सम्पूर्ण) के अर्थ में 'कसिण' कहा जाता है, और उन (कसिण) को आलम्बन बनाने वाले धर्मों के लिए क्षेत्र या अधिष्ठान (आधार) होने के कारण 'आयतन' कहा जाता है। 'उद्धं' का अर्थ है ऊपर आकाश की ओर। 'अधो' का अर्थ है नीचे भूमि की ओर। 'तिरियं' का अर्थ है खेत के घेरे की तरह चारों ओर से परिच्छिन्न (सीमित) करके। कोई योगी केवल ऊपर की ओर कसिण को बढ़ाता है, कोई नीचे की ओर, और कोई चारों ओर। उस-उस कारण से वह इस प्रकार फैलाता है जैसे रूप देखने की इच्छा वाला व्यक्ति प्रकाश को फैलाता है। इसीलिए कहा गया है—"एक व्यक्ति पृथ्वी-कसिण को ऊपर, नीचे और तिरछा (चारों ओर) जानता है।" 'अद्वयं' का अर्थ है दिशाओं और विदिशाओं में दो नहीं होना। यह एक कसिण के दूसरे भाव को प्राप्त न होने (मिश्रित न होने) को दर्शाने के लिए कहा गया है। जैसे जल में प्रविष्ट व्यक्ति के लिए सभी दिशाओं में जल ही होता है, अन्य कुछ नहीं, वैसे ही पृथ्वी-कसिण केवल पृथ्वी-कसिण ही होता है, उसमें किसी अन्य कसिण का मिश्रण नहीं होता। यही विधि सर्वत्र (सभी कसिणों में) समझनी चाहिए। 'अप्रमाणं' यह उस-उस कसिण के फैलने की असीमितता के कारण कहा गया है। उसे चित्त से फैलाता हुआ वह पूर्ण रूप से फैलाता है, "यह इसका आदि है, यह इसका मध्य है"—इस प्रकार वह सीमा निर्धारित नहीं करता। 'विज्ञाण-कसिण' यहाँ कसिण से हटाए गए आकाश (कसिणुग्घाटिमाकास) में प्रवृत्त विज्ञान है। वहाँ कसिण के वश से कसिण-हटाए-गए-आकाश में, और कसिण-हटाए-गए-आकाश के वश से वहाँ प्रवृत्त विज्ञान में ऊपर, नीचे और तिरछापन समझना चाहिए। यहाँ यह संक्षेप है। कर्मस्थान-भावना की विधि से ये पृथ्वी-कसिण आदि विस्तार से विशुद्धिमग्ग में कहे ही गए हैं। यहाँ भी अभ्यास (वशिता) के कारण ही वे 'अभिज्ञा-वसान-पारमि-प्राप्त' होते हैं, ऐसा समझना चाहिए। इसी प्रकार इसके बाद के चार ध्यानों में भी। यहाँ जो कुछ कहना शेष है, वह महाअस्सपुर सुत्त में कहा जा चुका है।


252. Vipassanāñāṇe pana rūpītiādīnamattho vuttoyeva. Ettha sitamettha paṭibaddhanti ettha cātumahābhūtike kāye nissitañca paṭibaddhañca. Subhoti sundaro. Jātimāti suparisuddhaākarasamuṭṭhito. Suparikammakatoti suṭṭhu kataparikammo apanītapāsāṇasakkharo. Acchoti tanucchavi. Vippasannoti suṭṭhu vippasanno. Sabbākārasampannoti dhovana vedhanādīhi sabbehi ākārehi sampanno. Nīlantiādīhi vaṇṇasampattiṃ dasseti. Tādisañhi āvutaṃ pākaṭaṃ hoti.

252. विपश्यना-ज्ञान में 'रूपी' आदि पदों का अर्थ बताया जा चुका है। 'एत्थ सितं एत्थ पटिबद्धं' (यहाँ आश्रित, यहाँ सम्बद्ध) का अर्थ है इस चार महाभूतों वाले शरीर में आश्रित और सम्बद्ध। 'सुभो' का अर्थ है सुंदर। 'जातिमा' का अर्थ है अत्यंत शुद्ध आकार में उत्पन्न। 'सुपरिकम्मकतो' का अर्थ है अच्छी तरह से परिष्कृत, जिससे कंकड़-पत्थर हटा दिए गए हों। 'अच्छो' का अर्थ है पतली त्वचा वाला (पारदर्शी)। 'विप्पसन्नो' का अर्थ है भली-भाँति प्रसन्न (स्वच्छ)। 'सब्बाकारसम्पन्नो' का अर्थ है धोने, छेदने आदि सभी प्रकार की क्रियाओं से संपन्न। 'नीलं' आदि पदों से वर्ण की संपन्नता (सुंदरता) दिखाई गई है। क्योंकि उस प्रकार पिरोया हुआ (धागा) स्पष्ट दिखाई देता है।


Evameva khoti ettha evaṃ upamāsaṃsandanaṃ veditabbaṃ – maṇi viya hi karajakāyo. Āvutasuttaṃ viya vipassanāñāṇaṃ. Cakkhumā puriso viya vipassanālābhī bhikkhu. Hatthe karitvā paccavekkhato ‘‘ayaṃ kho maṇī’’ti maṇino āvibhūtakālo viya vipassanāñāṇaṃ abhinīharitvā nisinnassa bhikkhuno cātumahābhūtikakāyassa āvibhūtakālo. ‘‘Tatridaṃ suttaṃ āvuta’’nti suttassa āvibhūtakālo viya vipassanāñāṇaṃ abhinīharitvā nisinnassa bhikkhuno tadārammaṇānaṃ phassapañcamakānaṃ vā sabbacittacetasikānaṃ vā vipassanāñāṇasseva vā āvibhūtakāloti.

इसी प्रकार यहाँ उपमा और उपमेय का समन्वय इस प्रकार समझना चाहिए - करजकाय (भौतिक शरीर) मणि के समान है। विपश्यना ज्ञान पिरोए हुए धागे के समान है। विपश्यना प्राप्त भिक्षु चक्षुमान पुरुष के समान है। जैसे हाथ में लेकर प्रत्यवेक्षण करने वाले व्यक्ति को 'यह मणि है' इस प्रकार मणि का स्वरूप स्पष्ट होता है, वैसे ही विपश्यना ज्ञान को सम्मुख कर बैठे हुए भिक्षु को चार महाभूतों से बने शरीर का स्वरूप स्पष्ट होता है। 'वहाँ यह धागा पिरोया हुआ है' - जैसे धागे के प्रकट होने का समय है, वैसे ही विपश्यना ज्ञान को सम्मुख कर बैठे हुए भिक्षु को उन (रूप) आलम्बनों वाले स्पर्श-पञ्चमक (स्पर्श आदि पाँच) धर्मों का, या सभी चित्त-चैतसिकों का, अथवा स्वयं विपश्यना ज्ञान के ही प्रकट होने का समय समझना चाहिए।


Kiṃ panetaṃ ñāṇassa āvibhūtaṃ, puggalassāti. Ñāṇassa, tassa pana āvibhāvattā puggalassa āvibhūtāva honti. Idañca vipassanāñāṇaṃ maggassa anantaraṃ, evaṃ santepi yasmā abhiññāvāre āraddhe etassa antarāvāro natthi, tasmā idheva dassitaṃ. Yasmā ca aniccādivasena akatasammasanassa dibbāya sotadhātuyā bheravasaddaṃ suṇanto pubbenivāsānussatiyā bherave khandhe anussarato dibbena cakkhunā bheravarūpaṃ passato bhayasantāso uppajjati, na aniccādivasena katasammasanassa, tasmā abhiññāpattassa bhayavinodakahetusampādanatthampi idaṃ idheva dassitaṃ. Idhāpi arahattavaseneva abhiññāvosānapāramippattatā veditabbā.

किन्तु क्या यह ज्ञान को स्पष्ट होता है या पुद्गल (व्यक्ति) को? ज्ञान को (अर्थात् विपश्यना ज्ञान का प्रत्यवेक्षण करने वाले ज्ञान को); किन्तु उस ज्ञान को स्पष्ट होने के कारण पुद्गल को भी स्पष्ट ही होता है। और यह विपश्यना ज्ञान मार्ग के अव्यवहित पूर्व होता है, ऐसा होने पर भी चूँकि अभिज्ञा-वार (अभिज्ञा के प्रकरण) के आरम्भ होने पर इसके लिए कोई अन्तराल नहीं है, इसलिए इसे यहीं (चतुर्थ ध्यान के बाद) दिखाया गया है। और चूँकि अनित्यता आदि के रूप में सम्मर्शन (चिन्तन) न करने वाले व्यक्ति को दिव्य श्रोत्र धातु से भयानक शब्द सुनते समय, पूर्वनिवासानुस्मृति से भयानक स्कन्धों का स्मरण करते समय, या दिव्य चक्षु से भयानक रूप देखते समय भय और सन्त्रास उत्पन्न होता है, किन्तु अनित्यता आदि के रूप में सम्मर्शन करने वाले को नहीं; इसलिए अभिज्ञा प्राप्त व्यक्ति के भय को दूर करने के हेतु को सिद्ध करने के लिए भी इसे यहीं दिखाया गया है। यहाँ भी अर्हत्त्व के प्रभाव से ही 'अभिज्ञा-वसान-पारमी-प्राप्ति' (अभिज्ञा की पूर्णता) समझनी चाहिए।


253. Manomayiddhiyaṃ ciṇṇavasitāya. Tattha manomayanti manena nibbattaṃ. Sabbaṅgapaccaṅginti sabbehi aṅgehi ca paccaṅgehi ca samannāgataṃ. Ahīnindriyanti saṇṭhānavasena avikalindriyaṃ. Iddhimatā nimmitarūpañhi sace iddhimā odāto, tampi odātaṃ. Sace aviddhakaṇṇo, tampi aviddhakaṇṇanti evaṃ sabbākārehi tena sadisameva hoti. Muñjamhā īsikantiādi upamattayampi taṃ sadisabhāvadassanatthameva vuttaṃ. Muñjasadisā eva hi tassa anto īsikā hoti. Kosasadisoyeva asi, vaṭṭāya kosiyā vaṭṭaṃ asimeva pakkhipanti, patthaṭāya patthaṭaṃ.

253. मनोमय सिद्धि के विषय में अभ्यस्त वशिता (निपुणता) के कारण (अभिज्ञा की पूर्णता समझनी चाहिए)। वहाँ 'मनोमय' का अर्थ है - मन (अभिज्ञा चित्त) से उत्पन्न। 'सर्वाङ्ग-प्रत्यङ्गी' का अर्थ है - सभी अंगों और प्रत्यंगों से युक्त। 'अहीनइन्द्रिय' का अर्थ है - आकृति की दृष्टि से विकलतारहित इन्द्रियों वाला। ऋद्धिमान द्वारा निर्मित रूप वैसा ही होता है जैसा वह स्वयं होता है - यदि ऋद्धिमान गौर वर्ण का है, तो वह (निर्मित रूप) भी गौर वर्ण का होता है; यदि उसके कान छिदे हुए नहीं हैं, तो उसके भी कान छिदे हुए नहीं होते; इस प्रकार वह सभी प्रकार से उसके समान ही होता है। 'मुञ्ज घास से ईषिका (सींक)' आदि तीनों उपमाएँ भी उसी समानता को दर्शाने के लिए कही गई हैं। मुञ्ज के भीतर की ईषिका मुञ्ज के समान ही होती है। म्यान के समान ही तलवार होती है; गोल म्यान में गोल तलवार ही डाली जाती है, और चौड़ी म्यान में चौड़ी ही।


Karaṇḍāti idampi ahikañcukassa nāmaṃ, na vilīvakaraṇḍakassa. Ahikañcuko hi ahinā sadisova hoti. Tattha kiñcāpi ‘‘puriso ahiṃ karaṇḍā uddhareyyā’’ti hatthena uddharamāno viya dassito, atha kho cittenevassa uddharaṇaṃ veditabbaṃ. Ayañhi ahi nāma sajātiyaṃ ṭhito, kaṭṭhantaraṃ vā rukkhantaraṃ vā nissāya, tacato sarīranikkaḍḍhanapayogasaṅkhātena thāmena, sarīraṃ khādamānaṃ viya purāṇatacaṃ jigucchantoti imehi catūhi kāraṇehi sayameva kañcukaṃ jahāti, na sakkā tato aññena uddharituṃ. Tasmā cittena uddharaṇaṃ sandhāya idaṃ vuttanti veditabbaṃ. Iti muñjādisadisaṃ imassa bhikkhuno sarīraṃ, īsikādisadisaṃ nimmitarūpanti idamettha opammasaṃsandanaṃ. Nimmānavidhānaṃ panettha parato ca iddhividhādipañcaabhiññākathā sabbākārena visuddhimagge vitthāritāti tattha vuttanayeneva veditabbā. Upamāmattameva hi idha adhikaṃ.

'करण्ड' (केंचुल) यह भी सर्प की त्वचा (केंचुल) का नाम है, बाँस की पिटारी का नहीं। सर्प की केंचुल सर्प के समान ही होती है। वहाँ यद्यपि 'पुरुष केंचुल से सर्प को निकाले' - इस प्रकार हाथ से निकालने के समान दिखाया गया है, तथापि इसे चित्त के द्वारा ही निकालना समझना चाहिए। क्योंकि यह सर्प अपनी जाति में स्थित होकर, काष्ठ के छिद्र या वृक्ष के छिद्र का आश्रय लेकर, त्वचा से शरीर को बाहर खींचने के प्रयोग रूपी बल से, शरीर को काटते हुए के समान पुरानी त्वचा से घृणा करते हुए - इन चार कारणों से स्वयं ही केंचुल को छोड़ता है, उसे किसी दूसरे के द्वारा निकाला नहीं जा सकता। इसलिए चित्त द्वारा निकालने के सन्दर्भ में यह कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। इस प्रकार इस भिक्षु का शरीर मुञ्ज आदि के समान है और निर्मित रूप ईषिका आदि के समान है - यह यहाँ उपमा का समन्वय है। निर्माण की विधि और आगे आने वाली ऋद्धिविध आदि पाँच अभिज्ञाओं की कथा सभी प्रकार से विशुद्धिमाग में विस्तार से कही गई है, अतः उन्हें वहाँ बताए गए ढंग से ही समझना चाहिए। यहाँ केवल उपमाएँ ही अधिक (अतिरिक्त) हैं।


Tattha chekakumbhakārādayo viya iddhividhañāṇalābhī bhikkhu daṭṭhabbo. Suparikammakatamattikādayo viya iddhividhañāṇaṃ daṭṭhabbaṃ. Icchiticchitabhājanavikatiādikaraṇaṃ viya tassa bhikkhuno vikubbanaṃ daṭṭhabbaṃ. Idhāpi ciṇṇavasitāvaseneva abhiññāvosānapāramippattatā veditabbā. Tathā ito parāsu catūsu abhiññāsu.

वहाँ चतुर कुम्भकार (कुम्हार) आदि के समान ऋद्धिविध ज्ञान प्राप्त भिक्षु को समझना चाहिए। भली-भाँति तैयार की गई मिट्टी आदि के समान ऋद्धिविध ज्ञान को समझना चाहिए। इच्छानुसार विभिन्न पात्रों आदि को बनाने के समान उस भिक्षु के विकुर्वण (ऋद्धि-प्रदर्शन) को समझना चाहिए। यहाँ भी अभ्यस्त वशिता के कारण ही 'अभिज्ञा-वसान-पारमी-प्राप्ति' समझनी चाहिए। इसी प्रकार इसके बाद की चार अभिज्ञाओं में भी समझना चाहिए।


255. Tattha dibbasotadhātuupamāyaṃ saṅkhadhamoti saṅkhadhamako. Appakasirenevāti niddukkheneva. Viññāpeyyāti jānāpeyya. Tattha evaṃ cātuddisā viññāpente saṅkhadhamake ‘‘saṅkhasaddo aya’’nti vavatthāpentānaṃ sattānaṃ tassa saṅkhasaddassa āvibhūtakālo viya yogino dūrasantikabhedānaṃ dibbānañceva mānusakānañca saddānaṃ āvibhūtakālo daṭṭhabbo.

255. वहाँ दिव्य श्रोत्र धातु की उपमा में 'शङ्खधम' का अर्थ है - शङ्ख बजाने वाला। 'अप्पकसिरेन' का अर्थ है - बिना किसी कठिनाई के (सुगमता से)। 'विज्ञापयेत्' का अर्थ है - जना दे (बता दे)। वहाँ इस प्रकार चारों दिशाओं में सूचित करते हुए शङ्ख बजाने वाले के विषय में 'यह शङ्ख का शब्द है' - ऐसा निश्चय करने वाले प्राणियों के लिए उस शङ्ख-शब्द के प्रकट होने के समय के समान ही, योगी को दूर और समीप के भेद वाले दिव्य और मानुषी शब्दों के प्रकट होने का समय समझना चाहिए।


256. Cetopariyañāṇa-upamāyaṃ daharoti taruṇo. Yuvāti yobbanena samannāgato. Maṇḍanakajātikoti yuvāpi samāno na alasiyo kiliṭṭhavatthasarīro, atha kho maṇḍanakapakatiko, divasassa dve tayo vāre nhāyitvā suddhavattha-paridahana-alaṅkārakaraṇasīloti attho. Sakaṇikanti kāḷatilakavaṅka-mukhadūsipīḷakādīnaṃ aññatarena sadosaṃ. Tattha yathā tassa mukhanimittaṃ paccavekkhato mukhadoso pākaṭo hoti, evaṃ cetopariyañāṇāya cittaṃ abhinīharitvā nisinnassa bhikkhuno paresaṃ soḷasavidhaṃ cittaṃ pākaṭaṃ hotīti veditabbaṃ. Pubbenivāsaupamādīsu yaṃ vattabbaṃ, taṃ sabbaṃ mahāassapure vuttameva.

256. चेतोपरिय ज्ञान (परचित्तज्ञान) की उपमा में 'दहर' का अर्थ है - तरुण। 'युवा' का अर्थ है - यौवन से युक्त। 'मण्डनकजातिक' का अर्थ है - युवा होने पर भी जो आलसी और मलिन वस्त्र एवं शरीर वाला नहीं है, अपितु प्रसाधन-प्रिय स्वभाव वाला है, जो दिन में दो-तीन बार स्नान कर स्वच्छ वस्त्र धारण करने और अलङ्कृत होने के स्वभाव वाला है। 'सकणिक' का अर्थ है - काले तिल, झाँई, मुख-दूषिका (मुँहासे) आदि में से किसी एक के कारण दोषयुक्त। वहाँ जैसे अपना मुख-प्रतिबिम्ब देखने वाले उस व्यक्ति को मुख का दोष स्पष्ट हो जाता है, वैसे ही चेतोपरिय ज्ञान के लिए चित्त को एकाग्र कर बैठे हुए भिक्षु को दूसरों का सोलह प्रकार का चित्त स्पष्ट हो जाता है, ऐसा समझना चाहिए। पूर्वनिवास (अनुस्मृति) की उपमा आदि के विषय में जो कुछ कहना है, वह सब महाअस्सपुर सुत्त में कहा ही गया है।


259. Ayaṃ kho udāyi pañcamo dhammoti ekūnavīsati pabbāni paṭipadāvasena ekaṃ dhammaṃ katvā pañcamo dhammoti vutto. Yathā hi aṭṭhakanāgarasutte (ma. ni. 2.17 ādayo) ekādasa pabbāni pucchāvasena ekadhammo kato, evamidha ekūnavīsati pabbāni paṭipadāvasena eko dhammo katoti veditabbāni. Imesu ca pana ekūnavīsatiyā pabbesu paṭipāṭiyā aṭṭhasu koṭṭhāsesu vipassanāñāṇe ca āsavakkhayañāṇe ca arahattavasena abhiññāvosānapāramippattatā veditabbā, sesesu ciṇṇavasibhāvavasena. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

259. हे उदायी! यह पाँचवाँ धर्म है। उन्नीस अंगों (पब्बों) को प्रतिपदा (शमथ-विपश्यना मार्ग) के वश से एक धर्म मानकर 'पाँचवाँ धर्म' कहा गया है। जैसे अट्टकनागर सुत्त में ग्यारह अंगों को प्रश्न के वश से एक धर्म माना गया है, वैसे ही यहाँ उन्नीस अंगों को प्रतिपदा के वश से एक धर्म माना गया है, ऐसा समझना चाहिए। इन उन्नीस अंगों में से क्रम से आठ भागों में विपश्यना ज्ञान और आसवक्खय ज्ञान में अर्हत्व के वश से 'अभिज्ञा-वसान-पारमि-पत्तता' (अभिज्ञा की पराकाष्ठा की प्राप्ति) समझनी चाहिए, और शेष (अभिभायतन आदि ग्यारह भागों) में अभ्यस्त वशीभाव के वश से 'अभिज्ञा-वसान-पारमि-पत्तता' समझनी चाहिए। शेष सब जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Mahāsakuludāyisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

महासकुलुदायी सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


8. Samaṇamuṇḍikasuttavaṇṇanā

8. समणमुण्डिक सुत्त की व्याख्या।


260. Evaṃ me sutanti samaṇamuṇḍikasuttaṃ. Tattha uggāhamānoti tassa paribbājakassa nāmaṃ. Sumanoti pakatināmaṃ. Kiñci kiñci pana uggahituṃ uggāhetuṃ samatthatāya uggāhamānoti naṃ sañjānanti. Samayaṃ pavadanti etthāti samayappavādakaṃ. Tasmiṃ kira ṭhāne caṅkītārukkhapokkharasātippabhutayo brāhmaṇā nigaṇṭhācelakaparibbājakādayo ca pabbajitā sannipatitvā attano attano samayaṃ pavadanti kathenti dīpenti, tasmā so ārāmo samayappavādakoti vuccati. Sveva tindukācīrasaṅkhātāya timbarūsakarukkhapantiyā parikkhittattā tindukācīraṃ. Yasmā panettha paṭhamaṃ ekā sālā ahosi, pacchā mahāpuññaṃ poṭṭhapādaparibbājakaṃ nissāya bahū sālā katā, tasmā tameva ekaṃ sālaṃ upādāya laddhanāmavasena ekasālakoti vuccati. Mallikāya pana pasenadirañño deviyā uyyānabhūto so pupphaphalasañchanno ārāmoti katvā mallikāya ārāmoti saṅkhaṃ gato. Tasmiṃ samayappavādake tindukācīre ekasālake mallikāya ārāme. Paṭivasatīti vāsaphāsutāya vasati. Divā divassāti divasassa divā nāma majjhanhātikkamo, tasmiṃ divasassapi divābhūte atikkantamatte majjhanhike nikkhamīti attho. Paṭisallīnoti tato tato rūpādigocarato cittaṃ paṭisaṃharitvā līno, jhānaratisevanavasena ekībhāvaṃ gato. Manobhāvanīyānanti manavaḍḍhanakānaṃ, ye āvajjato manasikaroto cittaṃ vinīvaraṇaṃ hoti unnamati vaḍḍhati. Yāvatāti yattakā. Ayaṃ tesaṃ aññataroti ayaṃ tesaṃ abbhantaro eko sāvako. Appeva nāmāti tassa upasaṅkamanaṃ patthayamāno āha. Patthanākāraṇaṃ pana sandakasutte vuttameva.

260. 'एवं मे सुतं' आदि समणमुण्डिक सुत्त है। वहाँ 'उग्गाहमानी' उस परिव्राजक का नाम है। 'सुमन' उसका वास्तविक नाम है। कुछ-कुछ सीखने और सिखाने में समर्थ होने के कारण उसे 'उग्गाहमानी' के रूप में जाना जाता है। 'समयप्पवादक' इसलिए कहा जाता है क्योंकि यहाँ मतों (समय) का प्रतिपादन किया जाता है। उस स्थान पर चंकी, तारुक्ख, पोक्खरसाति आदि ब्राह्मण, निगण्ठ और चेलक परिव्राजक आदि प्रव्रजित एकत्रित होकर अपने-अपने मतों का प्रतिपादन, कथन और प्रकाशन करते थे, इसलिए उस आराम को 'समयप्पवादक' कहा जाता है। वही आराम तिन्दुक (तेंदु) वृक्षों की पंक्ति से घिरा होने के कारण 'तिन्दुकाचीर' कहलाता है। चूँकि यहाँ पहले एक ही शाला (भवन) थी, बाद में महापुण्यवान पोट्ठपाद परिव्राजक के कारण बहुत सी शालाएँ बनाई गईं, इसलिए उस एक शाला के आधार पर प्राप्त नाम के कारण इसे 'एकसालक' कहा जाता है। राजा पसेनदि की देवी मल्लिका का उद्यान होने के कारण और फूलों-फलों से लदा होने के कारण इसे 'मल्लिका का आराम' कहा जाता है। उस समयप्पवादक, तिन्दुकाचीर, एकसालक मल्लिका के आराम में। 'पटिवसति' का अर्थ है निवास की अनुकूलता के कारण रहना। 'दिवा दिवसस्स' का अर्थ है दिन के मध्य भाग (दोपहर) के बीत जाने पर। 'पटिसल्लीनो' का अर्थ है उन-उन रूपादि विषयों से चित्त को हटाकर लीन होना, ध्यान के सुख के सेवन के कारण एकाकी भाव को प्राप्त होना। 'मनोभावनीयानं' का अर्थ है मन को विकसित करने वाले (भिक्षुओं) का, जिनके विषय में विचार करने या मनन करने वाले का चित्त नीवरणों से मुक्त होता है, उन्नत होता है और बढ़ता है। 'यावता' का अर्थ है जितने। 'अयं तेसं अञ्ञतरो' का अर्थ है वह उन (भगवान बुद्ध के शिष्यों) में से एक आंतरिक श्रावक है। 'अप्पेव नाम' का अर्थ है उसके पास जाने की इच्छा करते हुए कहा। इच्छा का कारण संदक सुत्त में बताया गया है।


261. Etadavocāti dandapañño ayaṃ gahapati, dhammakathāya naṃ saṅgaṇhitvā attano sāvakaṃ karissāmīti maññamāno etaṃ ‘‘catūhi kho’’tiādivacanaṃ avoca. Tattha paññapemīti dassemi ṭhapemi. Sampannakusalanti paripuṇṇakusalaṃ. Paramakusalanti uttamakusalaṃ. Ayojjhanti vādayuddhena yujjhitvā cāletuṃ asakkuṇeyyaṃ acalaṃ nikkampaṃ thiraṃ. Na karotīti akaraṇamattameva vadati, ettha pana saṃvarappahānaṃ vā paṭisevanappahānaṃ vā na vadati. Sesapadesupi eseva nayo.

261. 'एतदवोच' (यह कहा) - यह गृहपति मंदबुद्धि है, मैं धर्मकथा से इसे प्रभावित कर अपना श्रावक बना लूँगा, ऐसा मानते हुए उसने 'चतूहि खो' आदि वचन कहे। वहाँ 'पञ्ञपेमि' का अर्थ है दिखाता हूँ, स्थापित करता हूँ। 'सम्पन्नकुसलं' का अर्थ है परिपूर्ण कुशल वाला। 'परमकुसलं' का अर्थ है उत्तम कुशल वाला। 'अयोज्झं' का अर्थ है जिसे वाद-युद्ध से विचलित न किया जा सके, अचल, निष्कंप, स्थिर। 'न करोति' का अर्थ है वह केवल न करने मात्र को कहता है, यहाँ वह संवर-प्रहाण या प्रतिसेवन-प्रहाण की बात नहीं करता। शेष पदों में भी यही न्याय (विधि) समझना चाहिए।


Neva abhinandīti titthiyā nāma jānitvāpi ajānitvāpi yaṃ vā taṃ vā vadantīti maññamāno nābhinandi. Na paṭikkosīti sāsanassa anulomaṃ viya pasannākāraṃ viya vadatīti maññamāno na paṭisedheti.

'नेव अभिनन्दि' (न अभिनन्दन किया) - तीर्थिक लोग जानकर या बिना जाने जो कुछ भी कह देते हैं, ऐसा मानते हुए उसने अभिनन्दन नहीं किया। 'न पटिक्कोसि' (न निंदा की) - यह शासन (बुद्ध धर्म) के अनुकूल जैसा है, शासन में प्रसन्नता के भाव जैसा है, ऐसा मानते हुए उसने निषेध नहीं किया।


262. Yathā uggāhamānassāti yathā tassa vacanaṃ, evaṃ sante uttānaseyyako kumāro ayojjhasamaṇo thirasamaṇo bhavissati, mayaṃ pana evaṃ na vadāmāti dīpeti. Kāyotipi na hotīti sakakāyo parakāyotipi visesañāṇaṃ na hoti. Aññatra phanditamattāti paccattharaṇe valisamphassena vā maṅguladaṭṭhena vā kāyaphandanamattaṃ nāma hoti. Taṃ ṭhapetvā aññaṃ kāyena karaṇakammaṃ nāma natthi. Tampi ca kilesasahagatacitteneva hoti. Vācātipi na hotīti micchāvācā sammāvācātipi nānattaṃ na hoti. Roditamattāti jighacchāpipāsāparetassa pana roditamattaṃ hoti. Tampi kilesasahagatacitteneva. Saṅkappoti micchāsaṅkappo sammāsaṅkappotipi nānattaṃ na hoti. Vikūjitamattāti vikūjitamattaṃ rodanahasitamattaṃ hoti. Daharakumārakānañhi cittaṃ atītārammaṇaṃ pavattati, nirayato āgatā nirayadukkhaṃ saritvā rodanti, devalokato āgatā hasanti, tampi kilesasahagatacitteneva hoti. Ājīvoti micchājīvo sammājīvotipi nānattaṃ na hoti. Aññatra mātuthaññāti thaññacoradārakā nāma honti, mātari khīraṃ pāyantiyā apivitvā aññavihitakāle piṭṭhipassena āgantvā thaññaṃ pivanti. Ettakaṃ muñcitvā añño micchājīvo natthi. Ayampi kilesasahagatacitteneva hotīti dasseti.

262. 'यथा उग्गाहमानस्स' का अर्थ है जैसा उसका वचन है, यदि वैसा हो तो पीठ के बल लेटा हुआ बालक भी अजेय श्रमण, स्थिर श्रमण होगा, किन्तु हम ऐसा नहीं कहते - यह स्पष्ट करते हैं। 'कायोतिपि न होति' का अर्थ है अपना शरीर या दूसरे का शरीर, ऐसा विशेष ज्ञान नहीं होता। 'अञ्ञत्र फन्दितमत्ता' का अर्थ है बिछौने पर सिलवटों के स्पर्श से या खटमल के काटने से केवल शरीर का हिलना-डुलना मात्र होता है। उसे छोड़कर शरीर से अन्य कोई कर्म नहीं होता। और वह भी क्लेश-युक्त चित्त से ही होता है। 'वाचातिपि न होति' का अर्थ है मिथ्या वाणी या सम्यक् वाणी का भेद नहीं होता। 'रोदितमत्ता' का अर्थ है भूख-प्यास से पीड़ित होने पर केवल रोना मात्र होता है। वह भी क्लेश-युक्त चित्त से ही होता है। 'सङ्कप्पो' का अर्थ है मिथ्या संकल्प या सम्यक् संकल्प का भेद नहीं होता। 'विकूजितमत्ता' का अर्थ है केवल अव्यक्त ध्वनि करना, रोना या हँसना मात्र होता है। छोटे बालकों का चित्त अतीत के आलम्बन वाला होता है; जो नरक से आए हैं वे नरक के दुःख को याद कर रोते हैं, जो देवलोक से आए हैं वे हँसते हैं, वह भी क्लेश-युक्त चित्त से ही होता है। 'आजीवो' का अर्थ है मिथ्या आजीव या सम्यक् आजीव का भेद नहीं होता। 'अञ्ञत्र मातुथञ्ञा' का अर्थ है 'स्तन-चोर' बालक होते हैं, जब माता दूध पिलाती है तब न पीकर, जब माता दूसरे काम में लगी हो तब पीछे से आकर दूध पीते हैं। इसे छोड़कर अन्य कोई मिथ्या आजीव नहीं है। यह भी क्लेश-युक्त चित्त से ही होता है, यह दिखाते हैं।


263. Evaṃ paribbājakavādaṃ paṭikkhipitvā idāni sayaṃ sekkhabhūmiyaṃ mātikaṃ ṭhapento catūhi kho ahantiādimāha. Tattha samadhigayha tiṭṭhatīti visesetvā tiṭṭhati. Na kāyena pāpa kammantiādīsu na kevalaṃ akaraṇamattameva, bhagavā pana ettha saṃvarappahānapaṭisaṅkhā paññapeti. Taṃ sandhāyevamāha. Na ceva sampannakusalantiādi pana khīṇāsavaṃ sandhāya vuttaṃ.

263. इस प्रकार परिव्राजक के मत का खंडन करके, अब स्वयं शैक्ष-भूमि (सीखने वालों की अवस्था) में मातृका (विषय-सूची) स्थापित करते हुए "चतूहि खो अहं" आदि कहा। वहाँ "समधिगय्ह तिट्ठति" का अर्थ है विशेष रूप से स्थित होना। "न कायेन पाप कम्मं" आदि में केवल न करना मात्र नहीं है, बल्कि भगवान यहाँ संवर-प्रहाण और प्रतिसंख्या-प्रहाण का प्रज्ञापन करते हैं। उसी को लक्ष्य करके ऐसा कहा है। "न चेव सम्पन्नकुसलं" आदि क्षीणास्त्रव (अर्हत) के संदर्भ में कहा गया है।


Idāni asekkhabhūmiyaṃ mātikaṃ ṭhapento dasahi kho ahantiādimāha. Tattha tīṇi padāni nissāya dve paṭhamacatukkā ṭhapitā, ekaṃ padaṃ nissāya dve pacchimacatukkā. Ayaṃ sekkhabhūmiyaṃ mātikā.

अब अशैक्ष-भूमि (अर्हत की अवस्था) में मातृका स्थापित करते हुए "दसाहि खो अहं" आदि कहा। वहाँ तीन पदों के आश्रय से पहले दो चतुष्क रखे गए हैं, और एक पद के आश्रय से अंतिम दो चतुष्क। यह शैक्ष-भूमि में आई हुई मातृका है।


264. Idāni taṃ vibhajanto katame ca thapati akusalasīlātiādimāha. Tattha sarāganti aṭṭhavidhaṃ lobhasahagatacittaṃ. Sadosanti paṭighasampayuttacittadvayaṃ. Samohanti vicikicchuddhaccasahagatacittadvayampi vaṭṭati, sabbākusalacittānipi. Moho sabbākusale uppajjatīti hi vuttaṃ. Itosamuṭṭhānāti ito sarāgādicittato samuṭṭhānaṃ uppatti etesanti itosamuṭṭhānā.

264. अब उसका विश्लेषण करते हुए "कतमे च थपति अकुसलसीला" आदि कहा। वहाँ "सरागं" का अर्थ आठ प्रकार के लोभ-सहगत चित्त हैं। "सदोसं" का अर्थ प्रतिघ-सम्प्रयुक्त दो चित्त हैं। "समोहं" में विचिकित्सा और औद्धत्य से युक्त दो चित्त भी लिए जा सकते हैं, और सभी अकुशल चित्त भी। क्योंकि यह कहा गया है कि मोह सभी अकुशल चित्तों में उत्पन्न होता है। "इतोसमुट्ठाना" का अर्थ है—इन सरागादि चित्तों से इनका समुत्थान (उत्पत्ति) होता है, इसलिए ये 'इतोसमुत्थान' कहलाते हैं।


Kuhinti kataraṃ ṭhānaṃ pāpuṇitvā aparisesā nirujjhanti. Ettheteti sotāpattiphale bhummaṃ. Pātimokkhasaṃvarasīlañhi sotāpattiphale paripuṇṇaṃ hoti, taṃ ṭhānaṃ patvā akusalasīlaṃ asesaṃ nirujjhati. Akusalasīlanti ca dussīlassetaṃ adhivacananti veditabbaṃ.

"कुहिं" का अर्थ है—किस स्थान को प्राप्त कर वे बिना अवशेष के निरुद्ध हो जाते हैं? "एत्थेते" यहाँ स्रोतपत्ति-फल के अर्थ में सप्तमी विभक्ति है। पातिमोक्ष-संवर-शील स्रोतपत्ति-फल में परिपूर्ण होता है, उस स्थान को प्राप्त कर अकुशल शील पूर्णतः निरुद्ध हो जाता है। "अकुसलसीलं" यह दुःशील व्यक्ति का नाम (अधिवचन) है, ऐसा समझना चाहिए।


Akusalānaṃ sīlānaṃ nirodhāya paṭipannoti ettha yāva sotāpattimaggā nirodhāya paṭipanno nāma hoti, phalapatte pana te nirodhitā nāma honti.

"अकुसलानां सीलानां निरोधाय पटिपन्नो" यहाँ स्रोतपत्ति-मार्ग तक 'निरोध के लिए प्रतिपन्न' (अभ्यासरत) कहलाता है, किन्तु फल प्राप्त होने पर वे 'निरुद्ध' कहलाते हैं।


265. Vītarāgantiādīhi aṭṭhavidhaṃ kāmāvacarakusalacittameva vuttaṃ. Etena hi kusalasīlaṃ samuṭṭhāti.

265. "वीतरागं" आदि के द्वारा आठ प्रकार के कामावचर कुशल चित्त ही कहे गए हैं। क्योंकि इसी से कुशल शील का समुत्थान होता है।


Sīlavā hotīti sīlasampanno hoti guṇasampanno ca. No ca sīlamayoti alamettāvatā, natthi ito kiñci uttari karaṇīyanti evaṃ sīlamayo na hoti. Yatthassa teti arahattaphale bhummaṃ. Arahattaphalañhi patvā akusalasīlaṃ asesaṃ nirujjhati.

"सीलवा होति" का अर्थ है शील-सम्पन्न और गुण-सम्पन्न होना। "नो च सीलमयो" का अर्थ है—इतने मात्र से पर्याप्त है, इससे आगे कुछ और करने योग्य नहीं है, इस प्रकार वह 'शीलमय' नहीं होता। "यत्थस्स ते" यहाँ अर्हत्-फल के अर्थ में सप्तमी विभक्ति है। अर्हत्-फल प्राप्त कर अकुशल शील पूर्णतः निरुद्ध हो जाता है।


Nirodhāya paṭipannoti ettha yāva arahattamaggā nirodhāya paṭipanno nāma hoti, phalapatte pana te nirodhitā nāma honti.

"निरोधाय पटिपन्नो" यहाँ अर्हत्-मार्ग तक 'निरोध के लिए प्रतिपन्न' कहलाता है, किन्तु फल प्राप्त होने पर वे 'निरुद्ध' कहलाते हैं।


266. Kāmasaññādīsu kāmasaññā aṭṭhalobhasahagatacittasahajātā, itarā dve domanassasahagatacittadvayena sahajātā.

266. काम-संज्ञा आदि में, 'काम-संज्ञा' आठ लोभ-सहगत चित्तों के साथ उत्पन्न होती है, और अन्य दो (व्यापाद और विहिंसा संज्ञा) दो दौर्मनस्य-सहगत चित्तों के साथ उत्पन्न होती हैं।


Paṭhamaṃ jhānanti anāgāmiphalapaṭhamajjhānaṃ. Ettheteti anāgāmiphale bhummaṃ. Anāgāmiphalañhi patvā akusalasaṅkappā aparisesā nirujjhanti.

"पठमं झानं" का अर्थ अनागामी-फल के साथ होने वाला प्रथम ध्यान है। "एत्थेते" यहाँ अनागामी-फल के अर्थ में सप्तमी विभक्ति है। अनागामी-फल प्राप्त कर अकुशल संकल्प बिना अवशेष के निरुद्ध हो जाते हैं।


Nirodhāya paṭipannoti ettha yāva anāgāmimaggā nirodhāya paṭipanno nāma hoti, phalapatte pana te nirodhitā nāma honti. Nekkhammasaññādayo hi tissopi aṭṭhakāmāvacarakusalasahajātasaññāva.

"निरोधाय पटिपन्नो" यहाँ अनागामी-मार्ग तक 'निरोध के लिए प्रतिपन्न' कहलाता है, किन्तु फल प्राप्त होने पर वे 'निरुद्ध' कहलाते हैं। नैष्क्रम्य-संज्ञा आदि तीनों भी आठ कामावचर कुशल चित्तों के साथ उत्पन्न होने वाली संज्ञाएँ ही हैं।


267. Ettheteti arahattaphale bhummaṃ. Dutiyajjhānikaṃ arahattaphalañhi pāpuṇitvā kusalasaṅkappā aparisesā nirujjhanti. Nirodhāya paṭipannoti ettha yāva arahattamaggā nirodhāya paṭipanno nāma hoti, phalapatte pana te nirodhitā nāma honti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

267. "एत्थेते" यहाँ अर्हत्-फल के अर्थ में सप्तमी विभक्ति है। द्वितीय ध्यान से युक्त अर्हत्-फल प्राप्त कर कुशल संकल्प बिना अवशेष के निरुद्ध हो जाते हैं। "निरोधाय पटिपन्नो" यहाँ अर्हत्-मार्ग तक 'निरोध के लिए प्रतिपन्न' कहलाता है, किन्तु फल प्राप्त होने पर वे 'निरुद्ध' कहलाते हैं। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में।


Samaṇamuṇḍikasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

श्रमणमुण्डिक-सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


9. Cūḷasakuludāyisuttavaṇṇanā

9. चूलसकुलुदायी-सुत्त की व्याख्या।


270. Evaṃ me sutanti cūḷasakuludāyisuttaṃ. Tattha yadā pana, bhante, bhagavāti idaṃ paribbājako dhammakathaṃ sotukāmo bhagavato dhammadesanāya sālayabhāvaṃ dassento āha.

270. "एवं मे सुतं" आदि चूलसकुलुदायी-सुत्त है। वहाँ "यदा पन, भन्ते, भगवा" यह बात परिव्राजक (सकुलुदायी) ने धर्म-कथा सुनने की इच्छा से और भगवान की धर्म-देशना के प्रति अपनी रुचि (आलय-भाव) प्रदर्शित करते हुए कही।


271. Taṃyevettha paṭibhātūti sace dhammaṃ sotukāmo, tuyhevettha eko pañho ekaṃ kāraṇaṃ upaṭṭhātu. Yathā maṃ paṭibhāseyyāti yena kāraṇena mama dhammadesanā upaṭṭhaheyya, etena hi kāraṇena kathāya samuṭṭhitāya sukhaṃ dhammaṃ desetunti dīpeti. Tassa mayhaṃ, bhanteti so kira taṃ disvā – ‘‘sace bhagavā idha abhavissā, ayametassa bhāsitassa atthoti dīpasahassaṃ viya ujjalāpetvā ajja me pākaṭaṃ akarissā’’ti dasabalaṃyeva anussari. Tasmā tassa mayhaṃ, bhantetiādimāha. Tattha aho nūnāti anussaraṇatthe nipātadvayaṃ. Tena tassa bhagavantaṃ anussarantassa etadahosi ‘‘aho nūna bhagavā aho nūna sugato’’ti. Yo imesanti yo imesaṃ dhammānaṃ. Sukusaloti suṭṭhu kusalo nipuṇo cheko. So bhagavā aho nūna katheyya, so sugato aho nūna katheyya, tassa hi bhagavato pubbenivāsañāṇassa anekāni kappakoṭisahassāni ekaṅgaṇāni pākaṭānīti, ayamettha adhippāyo.

271. "तंयेवेत्थ पटिभातू" का अर्थ है—यदि धर्म सुनने की इच्छा है, तो तुम्हारे मन में यहाँ एक प्रश्न या एक कारण उपस्थित हो। "यथा मं पटिभासेय्या" का अर्थ है—जिस कारण से मेरी धर्म-देशना प्रकट हो; क्योंकि किसी कारण से चर्चा शुरू होने पर धर्म का उपदेश देना सुगम होता है, यह अर्थ यहाँ दर्शाया गया है। "तस्स मय्हं, भन्ते" के विषय में कहा गया है कि उसने भगवान को देखकर यह विचार किया—"यदि भगवान यहाँ होते, तो इस कथन का यह अर्थ है—ऐसा कहकर वे एक हजार दीपकों के समान प्रकाशित कर आज इसे मेरे लिए स्पष्ट कर देते", इस प्रकार उसने दशबल (बुद्ध) का ही स्मरण किया। इसलिए "तस्स मय्हं, भन्ते" आदि कहा। वहाँ "अहो नून" स्मरण के अर्थ में दो निपातों का समूह है। भगवान का स्मरण करते हुए उसे यह विचार आया—"अहो! यदि भगवान कहें, अहो! यदि सुगत कहें।" "यो इमेसं" का अर्थ है—जो इन धर्मों में। "सुकुसलो" का अर्थ है—अत्यंत कुशल, निपुण और चतुर। "वह भगवान अहो! यदि कहें, वह सुगत अहो! यदि कहें", क्योंकि उन भगवान के पूर्वनिवास-ज्ञान के लिए अनेक हजार कोटि कल्प एक आँगन के समान स्पष्ट हैं—यही यहाँ अभिप्राय है।


Tassa vāhaṃ pubbantaṃ ārabbhāti yo hi lābhī hoti, so ‘‘pubbe tvaṃ khattiyo ahosi, brāhmaṇo ahosī’’ti vutte jānanto sakkaccaṃ sussūsati. Alābhī pana – ‘‘evaṃ bhavissati evaṃ bhavissatī’’ti sīsakampamettameva dasseti. Tasmā evamāha – ‘‘tassa vāhaṃ pubbantaṃ ārabbha pañhassa veyyākaraṇena cittaṃ ārādheyya’’nti.

"तस्स वाहं पुब्बन्तं आरब्भ" के विषय में—जो (अभिज्ञा का) लाभ प्राप्त व्यक्ति होता है, वह "पहले तुम क्षत्रिय थे, ब्राह्मण थे" ऐसा कहे जाने पर, उसे जानते हुए आदरपूर्वक सुनता है। किन्तु जिसे लाभ प्राप्त नहीं है, वह "ऐसा होगा, वैसा होगा" कहते हुए केवल सिर हिलाने मात्र का प्रदर्शन करता है। इसलिए ऐसा कहा—"मैं उसके पूर्व-अंत (अतीत) के विषय में प्रश्न के उत्तर द्वारा चित्त को प्रसन्न करूँगा।"


So vā maṃ aparantanti dibbacakkhulābhino hi anāgataṃsañāṇaṃ ijjhati, tasmā evamāha. Itaraṃ pubbe vuttanayameva.

"सो वा मं अपरान्तं" के विषय में—दिव्य-चक्षु प्राप्त व्यक्ति को अनागत-ज्ञान (भविष्य का ज्ञान) सिद्ध होता है, इसलिए ऐसा कहा। शेष बातें पहले कही गई विधि के अनुसार ही हैं।


Dhammaṃ te desessāmīti ayaṃ kira atīte desiyamānepi na bujjhissati, anāgate desiyamānepi na bujjhissati. Athassa bhagavā saṇhasukhumaṃ paccayākāraṃ desetukāmo evamāha. Kiṃ pana taṃ bujjhissatīti? Etaṃ pageva na bujjhissati, anāgate panassa vāsanāya paccayo bhavissatīti disvā bhagavā evamāha.

"मैं तुम्हें धर्म का उपदेश दूँगा" - वास्तव में, यह (सकुलुदायी परिव्राजक) अतीत के बारे में उपदेश दिए जाने पर भी नहीं समझेगा, और भविष्य के बारे में उपदेश दिए जाने पर भी नहीं समझेगा। तब भगवान ने उसे सूक्ष्म प्रतीत्यसमुत्पाद का उपदेश देने की इच्छा से ऐसा कहा। "क्या वह इसे समझेगा?" वह इसे बिल्कुल नहीं समझेगा, लेकिन भविष्य में यह उसके लिए वासना (संस्कार) का प्रत्यय (कारण) बनेगा, ऐसा देखकर भगवान ने ऐसा कहा।


Paṃsupisācakanti asuciṭṭhāne nibbattapisācaṃ. So hi ekaṃ mūlaṃ gahetvā adissamānakāyo hoti. Tatridaṃ vatthu – ekā kira yakkhinī dve dārake thūpārāmadvāre nisīdāpetvā āhārapariyesanatthaṃ nagaraṃ gatā. Dārakā ekaṃ piṇḍapātikattheraṃ disvā āhaṃsu, – ‘‘bhante, amhākaṃ mātā anto nagaraṃ paviṭṭhā, tassā vadeyyātha ‘yaṃ vā taṃ vā laddhakaṃ, gahetvā sīghaṃ gaccha, dārakā te jighacchitaṃ sandhāretuṃ na sakkontī’’’ti. Tamahaṃ kathaṃ passissāmīti? Idaṃ, bhante, gaṇhathāti ekaṃ mūlakhaṇḍaṃ adaṃsu. Therassa anekāni yakkhasahassāni paññāyiṃsu, so dārakehi dinnasaññāṇena taṃ yakkhiniṃ addasa virūpaṃ bībhacchaṃ kevalaṃ vīthiyaṃ gabbhamalaṃ paccāsīsamānaṃ. Disvā tamatthaṃ kathesi. Kathaṃ maṃ tvaṃ passasīti vutte mūlakhaṇḍaṃ dassesi, sā acchinditvā gaṇhi. Evaṃ paṃsupisācakā ekaṃ mūlaṃ gahetvā adissamānakāyā honti. Taṃ sandhāyesa ‘‘paṃsupisācakampi na passāmī’’ti āha. Na pakkhāyatīti na dissati na upaṭṭhāti.

'पंसुपिसाचक' का अर्थ है अशुद्ध स्थान पर उत्पन्न होने वाला पिशाच। वह एक जड़ी (मूल) लेकर अदृश्य शरीर वाला हो जाता है। यहाँ यह कथा है - एक यक्षिणी अपने दो बच्चों को थूपाराम के द्वार पर बैठाकर भोजन की खोज में नगर गई। बच्चों ने एक पिंडपातिक स्थविर को देखकर कहा - "भन्ते, हमारी माता नगर के भीतर गई है, उससे कहिएगा कि जो कुछ भी मिले उसे लेकर शीघ्र आए, बच्चे भूख सहन नहीं कर पा रहे हैं।" स्थविर ने पूछा, "मैं उसे कैसे देखूँगा?" बच्चों ने एक जड़ी का टुकड़ा देते हुए कहा, "भन्ते, इसे लीजिए।" स्थविर को हजारों यक्ष दिखाई देने लगे। उन्होंने बच्चों द्वारा दिए गए संकेत से उस यक्षिणी को देखा, जो कुरूप और वीभत्स थी और सड़क पर केवल गर्भ-मल की प्रतीक्षा कर रही थी। देखकर उन्होंने उसे वह बात बताई। जब उसने पूछा, "आप मुझे कैसे देख रहे हैं?", तो उन्होंने जड़ी का टुकड़ा दिखाया। उसने उसे छीन लिया। इस प्रकार पंसुपिशाच एक जड़ी लेकर अदृश्य शरीर वाले होते हैं। उसी के संदर्भ में उसने कहा, "मैं पंसुपिशाच को भी नहीं देखता हूँ।" 'न पक्खायति' का अर्थ है - दिखाई नहीं देता, उपस्थित नहीं होता।


272. Dīghāpi kho te esāti udāyi esā tava vācā dīghāpi bhaveyya, evaṃ vadantassa vassasatampi vassasahassampi pavatteyya, na ca atthaṃ dīpeyyāti adhippāyo. Appāṭihīrakatanti aniyyānikaṃ amūlakaṃ niratthakaṃ sampajjatīti attho.

272. "उदायी, तुम्हारी यह बात लंबी हो सकती है" - यदि तुम इस प्रकार बोलते रहो तो सौ वर्ष या हजार वर्ष भी बीत जाएँ, फिर भी यह अर्थ को स्पष्ट नहीं करेगी, यह अभिप्राय है। 'अप्पाटिहीरकतं' का अर्थ है - जो मुक्तिदायक न हो (अनिर्याणिक), निराधार (अमूलक) और निरर्थक सिद्ध हो।


Idāni taṃ vaṇṇaṃ dassento seyyathāpi, bhantetiādimāha. Tattha paṇḍukambale nikkhittoti visabhāgavaṇṇe rattakambale ṭhapito. Evaṃvaṇṇo attā hotīti idaṃ so subhakiṇhadevaloke nibbattakkhandhe sandhāya – ‘‘amhākaṃ matakāle attā subhakiṇhadevaloke khandhā viya jotetī’’ti vadati.

अब उस वर्ण (रंग) को दिखाते हुए उसने "जैसे कि भन्ते" आदि कहा। वहाँ 'पाण्डुकम्बल पर रखा हुआ' का अर्थ है - विपरीत वर्ण वाले लाल कंबल पर रखा हुआ। "इस वर्ण वाली आत्मा होती है" - यह उसने सुभकिण्ह देवलोक में उत्पन्न होने वाले स्कंधों के संदर्भ में कहा है - "हमारी मृत्यु के समय आत्मा सुभकिण्ह देवलोक के स्कंधों की तरह चमकती है", ऐसा वह कहता है।


273. Ayaṃ imesaṃ ubhinnanti so kira yasmā maṇissa bahi ābhā na niccharati, khajjopanakassa aṅguladvaṅgulacaturaṅgulamattaṃ niccharati, mahākhajjopanakassa pana khaḷamaṇḍalamattampi niccharatiyeva, tasmā evamāha.

273. "यह इन दोनों में से" - वह वास्तव में इसलिए ऐसा कहता है क्योंकि मणि की आभा बाहर नहीं निकलती, जुगनू की आभा एक, दो या चार अंगुल तक निकलती है, और बड़े जुगनू की आभा खलिहान के मंडल जितनी दूर तक निकलती है।


Viddheti ubbiddhe, meghavigamena dūrībhūteti attho. Vigatavalāhaketi apagatameghe. Deveti ākāse. Osadhitārakāti sukkatārakā. Sā hi yasmā tassā udayato paṭṭhāya tena saññāṇena osadhāni gaṇhantipi pivantipi, tasmā ‘‘osadhitārakā’’ti vuccati. Abhido aḍḍharattasamayanti abhinne aḍḍharattasamaye. Iminā gaganamajjhe ṭhitacandaṃ dasseti. Abhido majjhanhikepi eseva nayo.

'विद्धे' का अर्थ है ऊपर की ओर खुला हुआ, बादलों के हटने से जो दूर तक दिखाई दे। 'विगतवलाहके' का अर्थ है बादलों से रहित। 'देवे' का अर्थ है आकाश में। 'ओसधितारका' का अर्थ है शुक्र तारा। क्योंकि उसके उदय होने से उस संकेत के द्वारा लोग औषधियाँ ग्रहण करते हैं और पीते हैं, इसलिए उसे 'ओसधितारका' कहा जाता है। 'अभिदो अढरत्तसमयं' का अर्थ है अखंडित आधी रात के समय। इससे आकाश के मध्य में स्थित चंद्रमा को दिखाया गया है। 'अभिदो मज्झन्हिके' (दोपहर) में भी यही नियम समझना चाहिए।


Ato khoti ye anubhonti, tehi bahutarā, bahū ceva bahutarā cāti attho. Ābhā nānubhontīti obhāsaṃ na vaḷañjanti, attano sarīrobhāseneva ālokaṃ pharitvā viharanti.

'अतो खो' का अर्थ है - जो (सूर्य-चंद्र की आभा का) अनुभव करते हैं, उनसे बहुत अधिक, बहुत और बहुत अधिक। 'आभा नानुभोन्ति' का अर्थ है - वे (बाहरी) प्रकाश का उपयोग नहीं करते, बल्कि अपने शरीर के प्रकाश से ही आलोक फैलाकर विहार करते हैं।


274. Idāni yasmā so ‘‘ekantasukhaṃ lokaṃ pucchissāmī’’ti nisinno, pucchāmūḷho pana jāto, tasmā naṃ bhagavā taṃ pucchaṃ sarāpento kiṃ pana, udāyi, atthi ekantasukho lokotiādimāha. Tattha ākāravatīti kāraṇavatī. Aññataraṃ vā pana tapoguṇanti acelakapāḷiṃ sandhāyāha, surāpānaviratīti attho.

274. अब चूँकि वह "एकान्त सुखमय लोक के बारे में पूछूँगा" ऐसा सोचकर बैठा था, किंतु पूछने में मूढ़ (भ्रमित) हो गया, इसलिए भगवान ने उसे उस प्रश्न की याद दिलाते हुए "क्या उदायी, कोई एकान्त सुखमय लोक है" आदि कहा। वहाँ 'आकारवती' का अर्थ है कारणयुक्त (साधनयुक्त)। 'अञ्ञतरं वा पन तपोगुणं' यह अचेलक पालि के संदर्भ में कहा गया है, जिसका अर्थ सुरापान से विरति है।


275. Katamā pana sā, bhante, ākāravatī paṭipadā ekantasukhassāti kasmā pucchati? Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘mayaṃ sattānaṃ ekantasukhaṃ vadāma, paṭipadaṃ pana kālena sukhaṃ kālena dukkhaṃ vadāma. Ekantasukhassa kho pana attano paṭipadāyapi ekantasukhāya bhavitabbaṃ. Amhākaṃ kathā aniyyānikā, satthu kathāva niyyānikā’’ti. Idāni satthāraṃyeva pucchitvā jānissāmīti tasmā pucchati.

275. "भन्ते, वह एकान्त सुख के लिए आकारवती प्रतिपदा (साधनयुक्त मार्ग) कौन सी है?" वह ऐसा क्यों पूछता है? वास्तव में उसके मन में ऐसा विचार आया - "हम सत्त्वों के लिए एकान्त सुख की बात तो करते हैं, किंतु मार्ग के बारे में कभी सुख और कभी दुःख की बात करते हैं। एकान्त सुख के लिए उसका मार्ग भी एकान्त सुखमय होना चाहिए। हमारी बातें मुक्तिदायक नहीं हैं, शास्ता की बातें ही मुक्तिदायक हैं।" अब शास्ता से ही पूछकर जानूँगा, इसलिए वह पूछता है।


Ettha mayaṃ anassāmāti etasmiṃ kāraṇe mayaṃ anassāma. Kasmā pana evamāhaṃsu? Te kira pubbe pañcasu dhammesu patiṭṭhāya kasiṇaparikammaṃ katvā tatiyajjhānaṃ nibbattetvā aparihīnajjhānā kālaṃ katvā subhakiṇhesu nibbattantīti jānanti, gacchante gacchante pana kāle kasiṇaparikammampi na jāniṃsu, tatiyajjhānampi nibbattetuṃ nāsakkhiṃsu. Pañca pubbabhāgadhamme pana ‘‘ākāravatī paṭipadā’’ti uggahetvā tatiyajjhānaṃ ‘‘ekantasukho loko’’ti uggaṇhiṃsu. Tasmā evamāhaṃsu. Uttaritaranti ito pañcahi dhammehi uttaritaraṃ paṭipadaṃ vā tatiyajjhānato uttaritaraṃ ekantasukhaṃ lokaṃ vā na jānāmāti vuttaṃ hoti. Appasadde katvāti ekappahāreneva mahāsaddaṃ kātuṃ āraddhe nissadde katvā.

"यहाँ हम नष्ट हो गए" का अर्थ है - इस कारण से हम नष्ट हो गए। उन्होंने ऐसा क्यों कहा? वे वास्तव में जानते थे कि पहले पाँच धर्मों में प्रतिष्ठित होकर, कसिण-परिकर्म करके और तृतीय ध्यान उत्पन्न करके, ध्यान से च्युत हुए बिना मृत्यु प्राप्त कर सुभकिण्ह देवलोक में उत्पन्न होते हैं। किंतु समय बीतने के साथ वे कसिण-परिकर्म को भी भूल गए और तृतीय ध्यान उत्पन्न करने में भी असमर्थ हो गए। उन्होंने केवल पाँच पूर्वभाग धर्मों को 'आकारवती प्रतिपदा' के रूप में ग्रहण किया और तृतीय ध्यान को 'एकान्त सुखमय लोक' के रूप में सीखा। इसलिए उन्होंने ऐसा कहा। 'उत्तरितरं' का अर्थ है - इन पाँच धर्मों से श्रेष्ठ मार्ग को या तृतीय ध्यान से श्रेष्ठ एकान्त सुखमय लोक को हम नहीं जानते, यह कहा गया है। 'अप्पसद्दे कत्वा' का अर्थ है - एक साथ महान शब्द (शोर) करने के लिए उद्यत परिषद को शांत करके।


276. Sacchikiriyāhetūti ettha dve sacchikiriyā paṭilābhasacchikiriyā ca paccakkhasacchikiriyā ca. Tattha tatiyajjhānaṃ nibbattetvā aparihīnajjhāno kālaṃ katvā subhakiṇhaloke tesaṃ devānaṃ samānāyuvaṇṇo hutvā nibbattati, ayaṃ paṭilābhasacchikiriyā nāma. Catutthajjhānaṃ nibbattetvā iddhivikubbanena subhakiṇhalokaṃ gantvā tehi devehi saddhiṃ santiṭṭhati sallapati sākacchaṃ āpajjati, ayaṃ paccakkhasacchikiriyā nāma. Tāsaṃ dvinnampi tatiyajjhānaṃ ākāravatī paṭipadā nāma. Tañhi anuppādetvā neva sakkā subhakiṇhaloke nibbattituṃ, na catutthajjhānaṃ uppādetuṃ. Iti duvidhampetaṃ sacchikiriyaṃ sandhāya – ‘‘etassa nūna, bhante, ekantasukhassa lokassa sacchikiriyāhetū’’ti āha.

276. "साक्षात्करण के हेतु" (सच्छिकिरियाहेतु) इस पद में दो प्रकार के साक्षात्करण हैं: प्रतिलाभ-साक्षात्करण और प्रत्यक्ष-साक्षात्करण। वहाँ, तृतीय ध्यान को उत्पन्न कर, ध्यान से च्युत न होकर (अपरीहीनज्झानो), काल कर (मृत्यु प्राप्त कर) सुभकिण्ह लोक में उन देवों के समान आयु और वर्ण वाला होकर उत्पन्न होता है, यह 'प्रतिलाभ-साक्षात्करण' कहलाता है। चतुर्थ ध्यान को उत्पन्न कर, ऋद्धि-विकुर्वण (शक्तियों) के द्वारा सुभकिण्ह लोक में जाकर उन देवों के साथ ठहरता है, बातचीत करता है और चर्चा करता है, यह 'प्रत्यक्ष-साक्षात्करण' कहलाता है। उन दोनों के लिए तृतीय ध्यान 'आकारवती प्रतिपदा' (सोपान) कहलाता है। क्योंकि उसे उत्पन्न किए बिना न तो सुभकिण्ह लोक में उत्पन्न होना संभव है और न ही चतुर्थ ध्यान को उत्पन्न करना। इस प्रकार इन दोनों प्रकार के साक्षात्करणों के संदर्भ में कहा गया है— "भन्ते! निश्चय ही इस एकान्त सुखमय लोक के साक्षात्करण के हेतु।"


277. Udañcanikoti udakavārako. Antarāyamakāsīti yathā pabbajjaṃ na labhati, evaṃ upaddutamakāsi yathā taṃ upanissayavipannaṃ. Ayaṃ kira kassapabuddhakāle pabbajitvā samaṇadhammamakāsi. Athassa eko sahāyako bhikkhu sāsane anabhirato, ‘‘āvuso, vibbhamissāmī’’ti ārocesi. So tassa pattacīvare lobhaṃ uppādetvā gihibhāvāya vaṇṇaṃ abhāsi. Itaro tassa pattacīvaraṃ datvā vibbhami. Tenassa kammunā idāni bhagavato sammukhā pabbajjāya antarāyo jāto. Bhagavatā panassa purimasuttaṃ atirekabhāṇavāramattaṃ, idaṃ bhāṇavāramattanti ettakāya tantiyā dhammo kathito, ekadesanāyapi maggaphalapaṭivedho na jāto, anāgate panassa paccayo bhavissatīti bhagavā dhammaṃ deseti. Anāgate paccayabhāvañcassa disvā bhagavā dharamāno ekaṃ bhikkhumpi mettāvihārimhi etadagge na ṭhapesi. Passati hi bhagavā – ‘‘anāgate ayaṃ mama sāsane pabbajitvā mettāvihārīnaṃ aggo bhavissatī’’ti.

277. 'उदञ्चनिको' का अर्थ है जल ढोने वाला पात्र (घड़ा)। 'अन्तरायमकासि' का अर्थ है—जिस प्रकार वह प्रव्रज्या प्राप्त न कर सके, इस प्रकार बाधा उत्पन्न की, जिससे उसकी उपनिश्रय (योग्यता) नष्ट हो गई। कहा जाता है कि इसने कस्सप बुद्ध के समय में प्रव्रजित होकर श्रमण धर्म का पालन किया था। तब उसका एक साथी भिक्षु शासन में अरति (ऊब) महसूस कर रहा था, उसने कहा, "आयुष्मन्! मैं गृहस्थ जीवन में वापस जाऊँगा।" उसने (सकुलुदायी के पूर्वजन्म ने) उसके पात्र और चीवर के प्रति लोभ उत्पन्न कर गृहस्थ जीवन की प्रशंसा की। दूसरे ने उसे पात्र और चीवर देकर प्रव्रज्या छोड़ दी। उस कर्म के कारण अब भगवान के सम्मुख उसकी प्रव्रज्या में बाधा उत्पन्न हुई। भगवान ने उसे पिछला सूत्र एक भाणवार से अधिक और यह सूत्र एक भाणवार जितना, इतनी लंबी देशना दी, फिर भी एक देशना से उसे मार्ग-फल का साक्षात्कार नहीं हुआ। भविष्य में यह उसके लिए प्रत्यय (कारण) बनेगा, यह सोचकर भगवान ने धर्म देशना दी। भविष्य में उसके प्रत्यय-भाव को देखकर, भगवान ने अपने जीवनकाल में किसी एक भिक्षु को भी 'मैत्री-विहार' में एतदग्ग (सर्वश्रेष्ठ) पद पर स्थापित नहीं किया। क्योंकि भगवान देखते थे— "भविष्य में यह मेरे शासन में प्रव्रजित होकर मैत्री-विहार करने वालों में श्रेष्ठ होगा।"


So bhagavati parinibbute dhammāsokarājakāle pāṭaliputte nibbattitvā pabbajitvā arahattappatto assaguttatthero nāma hutvā mettāvihārīnaṃ aggo ahosi. Therassa mettānubhāvena tiracchānagatāpi mettacittaṃ paṭilabhiṃsu, thero sakalajambudīpe bhikkhusaṅghassa ovādācariyo hutvā vattanisenāsane āvasi, tiṃsayojanamattā aṭavī ekaṃ padhānagharaṃ ahosi. Thero ākāse cammakhaṇḍaṃ pattharitvā tattha nisinno kammaṭṭhānaṃ kathesi. Gacchante gacchante kāle bhikkhācārampi agantvā vihāre nisinno kammaṭṭhānaṃ kathesi, manussā vihārameva gantvā dānamadaṃsu. Dhammāsokarājā therassa guṇaṃ sutvā daṭṭhukāmo tikkhattuṃ pahiṇi. Thero bhikkhusaṅghassa ovādaṃ dammīti ekavārampi na gatoti.

भगवान के परिनिर्वाण के बाद, धर्माशोक राजा के काल में, पाटलिपुत्र में उत्पन्न होकर और प्रव्रजित होकर वह अर्हत्व को प्राप्त हुआ और 'अस्सगुत्त थेर' के नाम से मैत्री-विहार करने वालों में श्रेष्ठ हुआ। स्थविर के मैत्री के प्रभाव से तिर्यक (पशु) भी मैत्री-चित्त प्राप्त करते थे। स्थविर संपूर्ण जम्बुद्वीप में भिक्षु संघ के ओवादाचार्य (उपदेशक आचार्य) होकर 'वत्तनि' सेनासन में रहते थे। तीस योजन विस्तृत वन एक प्रधान-घर (ध्यान केंद्र) बन गया था। स्थविर आकाश में चर्म-खण्ड (चमड़े का आसन) बिछाकर वहाँ बैठकर कर्मस्थान (ध्यान की विधि) सिखाते थे। समय बीतने के साथ, वे भिक्षाटन के लिए भी न जाकर विहार में ही बैठकर कर्मस्थान सिखाते थे, और लोग विहार में ही आकर दान देते थे। राजा धर्माशोक ने स्थविर के गुणों को सुनकर दर्शन की इच्छा से तीन बार दूत भेजे। स्थविर ने यह कहकर कि "मैं भिक्षु संघ को उपदेश देता हूँ", एक बार भी नहीं गए।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Cūḷasakuludāyisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

चूलसकुलुदायी सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


10. Vekhanasasuttavaṇṇanā

10. वेखनस सुत्त की व्याख्या।


278. Evaṃ me sutanti vekhanasasuttaṃ. Tattha vekhanasoti ayaṃ kira sakuludāyissa ācariyo, so ‘‘sakuludāyī paribbājako paramavaṇṇapañhe parājito’’ti sutvā ‘‘mayā so sādhukaṃ uggahāpito, tenāpi sādhukaṃ uggahitaṃ, kathaṃ nu kho parājito, handāhaṃ sayaṃ gantvā samaṇaṃ gotamaṃ paramavaṇṇapañhaṃ pucchitvā jānissāmī’’ti rājagahato pañcacattālīsayojanaṃ sāvatthiṃ gantvā yena bhagavā, tenupasaṅkami, upasaṅkamitvā pana ṭhitakova bhagavato santike udānaṃ udānesi. Tattha purimasadisaṃ vuttanayeneva veditabbaṃ.

278. 'एवं मे सुतं' आदि वेखनस सुत्त है। वहाँ 'वेखनस' के बारे में कहा जाता है कि वह सकुलुदायी परिव्राजक का आचार्य था। उसने सुना कि "सकुलुदायी परिव्राजक 'परम वर्ण' के प्रश्न पर हार गया है," तो उसने सोचा— "मैंने उसे अच्छी तरह सिखाया था, उसने भी अच्छी तरह सीखा था, फिर वह कैसे हार गया? अब मैं स्वयं जाकर श्रमण गौतम से 'परम वर्ण' का प्रश्न पूछकर जानूँगा।" ऐसा विचार कर वह राजगृह से पैंतालीस योजन दूर श्रावस्ती गया और जहाँ भगवान थे, वहाँ पहुँचा। पहुँचकर खड़े-खड़े ही भगवान के समीप 'अयं परमो वण्णो' (यह परम वर्ण है) का उदान प्रकट किया। वहाँ शेष बातें पहले के समान ही समझनी चाहिए।


280. Pañca kho imeti kasmā ārabhi? Agāriyopi ekacco kāmagaruko kāmādhimutto hoti, ekacco nekkhammagaruko nekkhammādhimutto hoti. Pabbajitopi ca ekacco kāmagaruko kāmādhimutto hoti, ekacco nekkhammagaruko nekkhammādhimutto hoti. Ayaṃ pana kāmagaruko kāmādhimutto hoti. So imāya kathāya kathiyamānāya attano kāmādhimuttattaṃ sallakkhessati, evamassāyaṃ desanā sappāyā bhavissatīti imaṃ desanaṃ ārabhi. Kāmaggasukhanti nibbānaṃ adhippetaṃ.

280. "पञ्च खो इमे" (ये पाँच) यह देशना क्यों शुरू की? कोई गृहस्थ भी काम-प्रधान (काम-भोगों को महत्व देने वाला) और काम में आसक्त होता है, और कोई गृहस्थ नैष्क्रम्य-प्रधान (त्याग को महत्व देने वाला) और नैष्क्रम्य में आसक्त होता है। इसी प्रकार कोई प्रव्रजित (भिक्षु) भी काम-प्रधान और काम में आसक्त होता है, और कोई प्रव्रजित नैष्क्रम्य-प्रधान और नैष्क्रम्य में आसक्त होता है। यह (वेखनस) काम-प्रधान और काम में आसक्त था। इस कथा के कहे जाने पर वह अपनी काम-आसक्ति को पहचान लेगा, और इस प्रकार यह देशना उसके लिए अनुकूल होगी—यह सोचकर भगवान ने यह देशना शुरू की। 'कामग्गसुखं' (कामों में श्रेष्ठ सुख) पद से यहाँ 'निर्वाण' अभिप्रेत है।


281. Pāpito bhavissatīti ajānanabhāvaṃ pāpito bhavissati. Nāmakaṃyeva sampajjatīti niratthakavacanamattameva sampajjati. Tiṭṭhatu pubbanto tiṭṭhatu aparantoti yasmā tuyhaṃ atītakathāya anucchavikaṃ pubbenivāsañāṇaṃ natthi, anāgatakathāya anucchavikaṃ dibbacakkhuñāṇaṃ natthi, tasmā ubhayampetaṃ tiṭṭhatūti āha. Suttabandhanehīti suttamayabandhanehi. Tassa hi ārakkhatthāya hatthapādesu ceva gīvāya ca suttakāni bandhanti. Tāni sandhāyetaṃ vuttaṃ. Mahallakakāle panassa tāni sayaṃ vā pūtīni hutvā muñcanti, chinditvā vā haranti.

281. 'पापितो भविस्सति' का अर्थ है—अज्ञान की अवस्था को प्राप्त होगा। 'नामकंयेव सम्पज्जति' का अर्थ है—केवल निरर्थक वचन मात्र ही सिद्ध होगा। 'तिट्ठतु पुब्बन्तो तिट्ठतु अपरान्तो' (पूर्व अंत रहने दो, अपर अंत रहने दो) क्योंकि तुम्हारे पास अतीत की कथा के योग्य 'पूर्वनिवास-ज्ञान' नहीं है और भविष्य की कथा के योग्य 'दिव्य-चक्षु ज्ञान' नहीं है, इसलिए भगवान ने कहा— "इन दोनों को रहने दो।" 'सुत्तबन्धनेहि' का अर्थ है—सूत (धागे) के बंधनों से। वास्तव में, उस बालक की रक्षा के लिए उसके हाथ-पैर और गले में सूत के धागे बाँधते हैं। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। बड़े होने पर वे धागे या तो स्वयं सड़कर टूट जाते हैं या उन्हें काटकर हटा दिया जाता है।


Evameva khoti iminā idaṃ dasseti – daharassa kumārassa suttabandhanānaṃ ajānanakālo viya avijjāya purimāya koṭiyā ajānanaṃ, na hi sakkā avijjāya purimakoṭi ñātuṃ, mocanakāle jānanasadisaṃ pana arahattamaggena avijjābandhanassa pamokkho jātoti jānanaṃ. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

इसी प्रकार 'एवमेव खो' इस पद से यह दिखाते हैं - जैसे एक छोटे बालक को धागे के बंधनों का पता नहीं होता, वैसे ही अविद्या की पूर्व कोटि (आरम्भ) का ज्ञान नहीं होता; क्योंकि अविद्या की पूर्व कोटि को जानना संभव नहीं है। परन्तु विमुक्ति के समय के ज्ञान के समान, अर्हत् मार्ग द्वारा अविद्या के बंधन से मुक्ति हो गई है, ऐसा जानना (प्रत्यवेक्षण ज्ञान द्वारा) समझना चाहिए। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Vekhanasasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

वेखनस सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


Tatiyavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

तीसरे वर्ग का वर्णन समाप्त हुआ।


4. Rājavaggo

4. राजवग्ग (राज वर्ग)।


1. Ghaṭikārasuttavaṇṇanā

1. घटिकार सुत्त का वर्णन।


282. Evaṃ me sutanti ghaṭikārasuttaṃ. Tattha sitaṃ pātvākāsīti mahāmaggena gacchanto aññataraṃ bhūmippadesaṃ oloketvā – ‘‘atthi nu kho mayā cariyaṃ caramānena imasmiṃ ṭhāne nivutthapubba’’nti āvajjanto addasa – ‘‘kassapabuddhakāle imasmiṃ ṭhāne vegaḷiṅgaṃ nāma gāmanigamo ahosi, ahaṃ tadā jotipālo nāma māṇavo ahosiṃ, mayhaṃ sahāyo ghaṭikāro nāma kumbhakāro ahosi, tena saddhiṃ mayā idha ekaṃ sukāraṇaṃ kataṃ, taṃ bhikkhusaṅghassa apākaṭaṃ paṭicchannaṃ, handa naṃ bhikkhusaṅghassa pākaṭaṃ karomī’’ti maggā okkamma aññatarasmiṃ padese ṭhitakova sitapātukammamakāsi, aggaggadante dassetvā mandahasitaṃ hasi. Yathā hi lokiyamanussā uraṃ paharantā – ‘‘kuhaṃ kuha’’nti hasanti, na evaṃ buddhā, buddhānaṃ pana hasitaṃ haṭṭhapahaṭṭhākāramattameva hoti.

282. एवं मे सुतं (ऐसा मैंने सुना) आदि घटिकार सुत्त है। वहाँ 'सितं पात्वाकासि' (मुस्कान प्रकट की) का अर्थ है - मुख्य मार्ग से जाते हुए किसी विशेष भू-भाग को देखकर - 'क्या चर्या का आचरण करते हुए मैं पहले यहाँ रहा हूँ?' ऐसा विचार करते हुए उन्होंने देखा - 'कस्सप बुद्ध के समय इस स्थान पर वेभलिङ्ग नामक एक ग्राम-निगम था। तब मैं जोतिपाल नामक माणवक (युवक) था। मेरा मित्र घटिकार नामक कुम्हार था। उसके साथ मैंने यहाँ एक उत्तम कार्य किया था।' वह बात भिक्षु संघ के लिए अज्ञात और छिपी हुई थी। 'अब मैं इसे भिक्षु संघ के लिए प्रकट करता हूँ' - ऐसा मन में विचार कर मार्ग से हटकर एक स्थान पर खड़े होकर ही मुस्कान प्रकट की; दाँतों के अग्र भाग को दिखाते हुए मन्द मुस्कान दी। जैसे लौकिक मनुष्य छाती पीटते हुए 'कुहं कुहं' करके हँसते हैं, बुद्ध वैसे नहीं हँसते; बुद्धों की मुस्कान केवल प्रसन्नता का भाव मात्र होती है।


Hasitañca nāmetaṃ terasahi somanassasahagatacittehi hoti. Tattha lokiyamahājano akusalato catūhi, kāmāvacarakusalato catūhīti aṭṭhahi cittehi hasati, sekkhā akusalato diṭṭhisampayuttāni dve apanetvā chahi cittehi hasanti, khīṇāsavā catūhi sahetukakiriyacittehi ekena ahetukakiriyacittenāti pañcahi cittehi hasanti. Tesupi balavārammaṇe āpāthagate dvīhi ñāṇasampayuttacittehi hasanti, dubbalārammaṇe duhetukacittadvayena ca ahetukacittena cāti tīhi cittehi hasanti. Imasmiṃ pana ṭhāne kiriyāhetukamanoviññāṇadhātusomanassasahagatacittaṃ bhagavato haṭṭhapahaṭṭhākāramattaṃ hasitaṃ uppādesi.

यह मुस्कान तेरह प्रकार के सौमनस्य-सहगत चित्तों से होती है। उनमें लौकिक महाजन अकुशल के चार और कामावचर कुशल के चार - इन आठ चित्तों से हँसते हैं। शैक्ष (सेख) अकुशल के दृष्टि-सम्प्रयुक्त दो चित्तों को छोड़कर शेष छह चित्तों से हँसते हैं। क्षीणास्त्रव (अर्हत्) चार सहेतुक क्रिया-चित्तों और एक अहेतुक क्रिया-चित्त (हसितुप्पाद) - इन पाँच चित्तों से मुस्कुराते हैं। उनमें भी बलवान आलम्बन के आने पर दो ज्ञान-सम्प्रयुक्त चित्तों से मुस्कुराते हैं, और दुर्बल आलम्बन के आने पर दो द्विहेतुक चित्तों और एक अहेतुक चित्त - इन तीन चित्तों से मुस्कुराते हैं। इस स्थान पर, क्रिया अहेतुक मनोविज्ञान-धातु सौमनस्य-सहगत चित्त (हसितुप्पाद) ने भगवान की प्रसन्नता मात्र वाली मुस्कान उत्पन्न की।


Taṃ panetaṃ hasitaṃ evaṃ appamattakampi therassa pākaṭaṃ ahosi. Kathaṃ? Tathārūpe hi kāle tathāgatassa catūhi dāṭhāhi catuddīpikamahāmeghamukhato sateratāvijjulatā viya virocamānā mahātālakkhandhapamāṇā rasmivaṭṭiyo uṭṭhahitvā tikkhattuṃ sīsavaraṃ padakkhiṇaṃ katvā dāṭhaggesuyeva antaradhāyanti. Tena saññāṇena āyasmā ānando bhagavato pacchato gacchamānopi sitapātubhāvaṃ jānāti.

वह मुस्कान इतनी सूक्ष्म होने पर भी स्थविर (आनन्द) को स्पष्ट हो गई। कैसे? क्योंकि उस समय तथागत के चारों दाढ़ों (दाँतों) से, चारों द्वीपों पर बरसने वाले महामेघ के मुख से निकलने वाली बिजली के समान चमकती हुई, ताड़ के तने के समान विशाल रश्मियाँ (किरणें) निकलीं और सिर की तीन बार प्रदक्षिणा करके दाढ़ों के अग्र भाग में ही अन्तर्धान हो गईं। उस संकेत से आयुष्मान आनन्द ने, भगवान के पीछे चलते हुए भी, मुस्कान के प्रकट होने को जान लिया।


Bhagavantaṃ etadavocāti – ‘‘ettha kira kassapo bhagavā bhikkhusaṅghaṃ ovadi, catusaccappakāsanaṃ akāsi, bhagavatopi ettha nisīdituṃ ruciṃ uppādessāmi, evamayaṃ bhūmibhāgo dvīhi buddhehi paribhutto bhavissati, mahājano gandhamālādīhi pūjetvā cetiyaṭṭhānaṃ katvā paricaranto saggamaggaparāyaṇo bhavissatī’’ti cintetvā etaṃ ‘‘tena hi, bhante,’’tiādivacanaṃ avoca.

भगवान से यह कहा - 'यहाँ, सुना जाता है कि कस्सप भगवान ने भिक्षु संघ को उपदेश दिया था और चार सत्यों का प्रकाशन किया था। मैं हमारे भगवान के मन में भी यहाँ बैठने की रुचि उत्पन्न करूँगा। इस प्रकार यह भूमि-भाग दो बुद्धों द्वारा परिभुक्त (उपयोग किया हुआ) हो जाएगा। महाजन गन्ध-माला आदि से पूजा करके और इसे चैत्य-स्थान बनाकर सेवा करते हुए स्वर्ग-मार्ग के राही बनेंगे।' ऐसा सोचकर उन्होंने 'तेन हि भन्ते' (इसलिए भन्ते) आदि वचन कहे।


283. Muṇḍakena samaṇakenāti muṇḍaṃ muṇḍoti, samaṇaṃ vā samaṇoti vattuṃ vaṭṭati, ayaṃ pana aparipakkañāṇattā brāhmaṇakule uggahitavohāravaseneva hīḷento evamāha. Sottisināninti sinānatthāya katasottiṃ. Sotti nāma kuruvindapāsāṇacuṇṇāni lākhāya bandhitvā kataguḷikakalāpakā vuccati, yaṃ sandhāya – ‘‘tena kho pana samayena chabbaggiyā bhikkhū kuruvindakasuttiyā nahāyantī’’ti (cūḷava. 243) vuttaṃ. Taṃ ubhosu antesu gahetvā sarīraṃ ghaṃsanti. Evaṃ sammāti yathā etarahipi manussā ‘‘cetiyavandanāya gacchāma, dhammassavanatthāya gacchāmā’’ti vuttā ussāhaṃ na karonti, ‘‘naṭasamajjādidassanatthāya gacchāmā’’ti vuttā pana ekavacaneneva sampaṭicchanti, tatheva sinhāyitunti vutte ekavacanena sampaṭicchanto evamāha.

283. मुण्डकेन समणकेन (मुण्डित श्रमण) - मुण्डित को 'मुण्ड' या श्रमण को 'श्रमण' कहना उचित है, किन्तु इस (जोतिपाल) ने अपरिपक्व ज्ञान होने के कारण और ब्राह्मण कुल में सीखी गई शब्दावली के वश में होकर, निन्दा करते हुए ऐसा कहा। 'सोत्तिसिनानं' का अर्थ है स्नान के लिए बनाया गया सोत्ति (रगड़ने का साधन)। 'सोत्ति' कुरुविन्द पत्थर के चूर्ण को लाख (लाक्षा) से जोड़कर बनाई गई गोलियों का समूह कहलाता है, जिसके विषय में कहा गया है - 'उस समय छब्बग्गीय भिक्षु कुरुविन्द-सोत्ति से स्नान करते थे।' उसे दोनों सिरों से पकड़कर शरीर पर रगड़ते हैं। 'एवं सम्म' (हाँ मित्र) - जैसे आज भी लोग 'चैत्य वन्दना के लिए चलें' या 'धम्म श्रवण के लिए चलें' कहने पर उत्साह नहीं दिखाते, किन्तु 'नाटक-तमाशा देखने चलें' कहने पर एक ही बार में मान जाते हैं, वैसे ही 'स्नान के लिए चलें' कहने पर एक ही बार में स्वीकार करते हुए उसने ऐसा कहा।


284. Jotipālaṃ māṇavaṃ āmantesīti ekapasse ariyaparihārena paṭhamataraṃ nhāyitvā paccuttaritvā ṭhito tassa mahantena issariyaparihārena nhāyantassa nhānapariyosānaṃ āgametvā taṃ nivatthanivāsanaṃ kese vodake kurumānaṃ āmantesi. Ayanti āsannattā dassento āha. Ovaṭṭikaṃ vinivaṭṭhetvāti nāgabalo bodhisatto ‘‘apehi sammā’’ti īsakaṃ parivattamānova tena gahitagahaṇaṃ vissajjāpetvāti attho. Kesesu parāmasitvā etadavocāti so kira cintesi – ‘‘ayaṃ jotipālo paññavā, sakiṃ dassanaṃ labhamāno tathāgatassa dassanepi pasīdissati, dhammakathāyapi pasīdissati, pasanno ca pasannākāraṃ kātuṃ sakkhissati, mittā nāma etadatthaṃ honti, yaṃkiñci katvā mama sahāyaṃ gahetvā dasabalassa santikaṃ gamissāmī’’ti. Tasmā naṃ kesesu parāmasitvā etadavoca.

284. जोतिपालं माणवं आमन्तेसि (जोतिपाल माणवक को बुलाया) - एक ओर आर्य-मर्यादा (सादगी) से पहले स्नान करके और जल से बाहर निकलकर खड़े होकर, उस (जोतिपाल) के महान ऐश्वर्यपूर्ण तरीके से स्नान करने की समाप्ति की प्रतीक्षा की; फिर वस्त्र पहने हुए और बालों को सुखाते हुए उस जोतिपाल को बुलाया। पास होने के कारण 'अयं' (यह) कहकर (आश्रम) दिखाया। 'ओवट्टिकं विनिवट्टेत्वा' (कमरबन्द पकड़कर) - हाथी के समान बलशाली बोधिसत्त्व (जोतिपाल) ने 'हटो मित्र' कहकर थोड़ा घूमते हुए उसके द्वारा पकड़े हुए स्थान को छुड़ा दिया, यह अर्थ है। 'केसेसु परामसित्वा' (बालों से पकड़कर) - उसने (घटिकार ने) सोचा - 'यह जोतिपाल बुद्धिमान है; एक बार दर्शन प्राप्त करने पर तथागत के दर्शन और धम्म-कथा में प्रसन्न (श्रद्धालु) हो जाएगा। और प्रसन्न होकर वह श्रद्धा के अनुरूप कार्य करने में समर्थ होगा। मित्र इसी कार्य के लिए होते हैं। मैं किसी भी तरह अपने मित्र को लेकर दशबल (बुद्ध) के पास जाऊँगा।' इसलिए उसे बालों से पकड़कर ये वचन कहे।


Ittarajaccoti aññajātiko, mayā saddhiṃ asamānajātiko, lāmakajātikoti attho. Na vatidanti idaṃ amhākaṃ gamanaṃ na vata orakaṃ bhavissati na khuddakaṃ, mahantaṃ bhavissati. Ayañhi na attano thāmena gaṇhi, satthu thāmena gaṇhīti gahaṇasmiṃyeva niṭṭhaṃ agamāsi. Yāvatādohipīti ettha dokārahikārapikārā nipātā, yāvatuparimanti attho. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘vācāya ālapanaṃ ovaṭṭikāya gahaṇañca atikkamitvā yāva kesaggahaṇampi tattha gamanatthaṃ payogo kattabbo’’ti.

"इत्तरजच्चो" (Ittarajacco) का अर्थ है अन्य जाति का, मेरे (जोतिपाल माणवक) साथ असमान जाति वाला, अर्थात् नीच जाति वाला। "न वतिदं" (Na vatidaṃ) का अर्थ है कि हमारा यह जाना निश्चित रूप से हीन नहीं होगा, छोटा नहीं होगा, बल्कि महान (बड़े लाभ वाला) होगा। क्योंकि उसने (घटीकार ने) अपने स्वयं के बल से नहीं पकड़ा, बल्कि शास्ता (कस्सप बुद्ध) के बल से पकड़ा—इस प्रकार बालों को पकड़ने मात्र से ही वह (जोतिपाल) निर्णय पर पहुँच गया। "यावतादोहिपि" यहाँ 'दो', 'हि', 'पि' निपात हैं; इसका अर्थ है 'ऊपर तक'। इसका यह अभिप्राय है— "वाणी से बुलाने और वस्त्र के छोर को पकड़ने का अतिक्रमण कर, जब तक बालों को पकड़ने की स्थिति न आ जाए, तब तक वहाँ (बुद्ध के पास) जाने के लिए प्रयत्न करना चाहिए।"


285. Dhammiyā kathāyāti idha satipaṭilābhatthāya pubbenivāsapaṭisaṃyuttā dhammī kathā veditabbā. Tassa hi bhagavā, – ‘‘jotipāla, tvaṃ na lāmakaṭṭhānaṃ otiṇṇasatto, mahābodhipallaṅke pana sabbaññutaññāṇaṃ patthetvā otiṇṇosi, tādisassa nāma pamādavihāro na yutto’’tiādinā nayena satipaṭilābhāya dhammaṃ kathesi. Parasamuddavāsītherā pana vadanti – ‘‘jotipāla, yathā ahaṃ dasapāramiyo pūretvā sabbaññutaññāṇaṃ paṭivijjhitvā vīsatisahassabhikkhuparivāro loke vicarāmi, evamevaṃ tvampi dasapāramiyo pūretvā sabbaññutaññāṇaṃ paṭivijjhitvā samaṇagaṇaparivāro loke vicarissasi. Evarūpena nāma tayā pamādaṃ āpajjituṃ na yutta’’nti yathāssa pabbajjāya cittaṃ namati, evaṃ kāmesu ādīnavaṃ nekkhamme ca ānisaṃsaṃ kathesīti.

285. "धम्मिया कथाय" (Dhammiyā kathāya) का अर्थ है यहाँ स्मृति की पुनः प्राप्ति के लिए पूर्व-निवास (पिछले जन्मों) से संबंधित धार्मिक कथा समझनी चाहिए। भगवान ने उसे स्मृति दिलाने के लिए इस प्रकार धर्मोपदेश दिया— "जोतिपाल! तुम किसी नीच अवस्था में गिरे हुए प्राणी नहीं हो, बल्कि तुम महाबोधि-पर्यंक पर सर्वज्ञता-ज्ञान की प्रार्थना करके अवतरित हुए हो; तुम जैसे व्यक्ति के लिए प्रमादपूर्ण विहार (लापरवाही से रहना) उचित नहीं है।" परंतु समुद्र पार (जम्बुद्वीप) के स्थविर कहते हैं— "जोतिपाल! जिस प्रकार मैं दस पारमिताओं को पूर्ण कर, सर्वज्ञता-ज्ञान को प्राप्त कर, बीस हजार भिक्षुओं के परिवार के साथ लोक में विचरण करता हूँ, उसी प्रकार तुम भी दस पारमिताओं को पूर्ण कर, सर्वज्ञता-ज्ञान प्राप्त कर, श्रमण-संघ के परिवार के साथ लोक में विचरण करोगे। तुम जैसे व्यक्ति के लिए प्रमाद में पड़ना उचित नहीं है।" इस प्रकार जिससे उसका चित्त प्रव्रज्या की ओर झुक जाए, वैसे ही उन्होंने काम-भोगों में दोष और नैष्क्रम्य (संन्यास) में लाभ के विषय में बताया।


286. Alattha kho, ānanda,…pe… pabbajjaṃ alattha upasampadanti pabbajitvā kimakāsi? Yaṃ bodhisattehi kattabbaṃ. Bodhisattā hi buddhānaṃ sammukhe pabbajanti. Pabbajitvā ca pana ittarasattā viya patitasiṅgā na honti, catupārisuddhisīle pana supatiṭṭhāya tepiṭakaṃ buddhavacanaṃ uggaṇhitvā terasa dhutaṅgāni samādāya araññaṃ pavisitvā gatapaccāgatavattaṃ pūrayamānā samaṇadhammaṃ karontā vipassanaṃ vaḍḍhetvā yāva anulomañāṇaṃ āhacca tiṭṭhanti, maggaphalatthaṃ vāyāmaṃ na karonti. Jotipālopi tatheva akāsi.

286. "अलत्थ खो आनन्द... पे... पब्बज्जं अलत्थ उपसम्पदं" (आनन्द! उसने प्रव्रज्या प्राप्त की, उपसम्पदा प्राप्त की)—प्रव्रजित होकर उसने क्या किया? वही जो बोधिसत्वों द्वारा किया जाना चाहिए। बोधिसत्व बुद्धों के सम्मुख ही प्रव्रजित होते हैं। और प्रव्रजित होकर वे हीन प्राणियों की तरह 'गिरे हुए सींगों वाले' (तेजहीन) नहीं होते, बल्कि चतुष्पारिशुद्धि शील में भली-भाँति प्रतिष्ठित होकर, त्रिपिटक रूपी बुद्ध-वचन को सीखकर, तेरह धुतंगों को धारण कर, वन में प्रवेश कर, 'गत-प्रत्यागत' व्रत को पूर्ण करते हुए, श्रमण-धर्म का पालन करते हुए और विपश्यना को बढ़ाते हुए अनुलोम-ज्ञान तक पहुँचकर ठहर जाते हैं; वे (उस जन्म में) मार्ग-फल के लिए प्रयास नहीं करते (क्योंकि उन्हें बुद्धत्व प्राप्त करना होता है)। जोतिपाल ने भी वैसा ही किया।


287. Aḍḍhamāsupasampanneti kuladārakañhi pabbājetvā aḍḍhamāsampi avasitvā gate mātāpitūnaṃ soko na vūpasammati, sopi pattacīvaraggahaṇaṃ na jānāti, daharabhikkhusāmaṇerehi saddhiṃ vissāso na uppajjati, therehi saddhiṃ sineho na patiṭṭhāti, gatagataṭṭhāne anabhirati uppajjati. Ettakaṃ pana kālaṃ nivāse sati mātāpitaro passituṃ labhanti. Tena tesaṃ soko tanubhāvaṃ gacchati, pattacīvaraggahaṇaṃ jānāti, sāmaṇeradaharabhikkhūhi saddhiṃ vissāso jāyati, therehi saddhiṃ sineho patiṭṭhāti, gatagataṭṭhāne abhiramati, na ukkaṇṭhati. Tasmā ettakaṃ vasituṃ vaṭṭatīti aḍḍhamāsaṃ vasitvā pakkāmi.

287. "अड्ढमासूपसम्पन्ने" (आधे महीने की उपसम्पदा होने पर)—क्योंकि कुलपुत्र को प्रव्रजित कराकर यदि आधे महीने भी रुके बिना चले जाएँ, तो माता-पिता का शोक शांत नहीं होता; वह (नया भिक्षु) भी पात्र-चीवर संभालना नहीं जानता, युवा भिक्षुओं और श्रमणेरों के साथ उसका परिचय नहीं होता, स्थविरों के साथ स्नेह स्थापित नहीं होता और जहाँ-जहाँ वह जाता है वहाँ उसका मन नहीं लगता। परंतु इतने समय (आधा महीना) तक रुकने पर माता-पिता उसे देख पाते हैं। इससे उनका शोक कम हो जाता है, वह पात्र-चीवर संभालना सीख जाता है, श्रमणेरों और युवा भिक्षुओं के साथ परिचय हो जाता है, स्थविरों के साथ स्नेह स्थापित हो जाता है और वह जहाँ भी जाता है, प्रसन्न रहता है, ऊबता नहीं है। इसलिए "इतने समय तक रुकना उचित है" ऐसा विचार कर वे (बुद्ध) आधा महीना रुककर प्रस्थान कर गए।


Paṇḍupuṭakassa sālinoti puṭake katvā sukkhāpitassa rattasālino. Tassa kira sālino vappakālato paṭṭhāya ayaṃ parihāro – kedārā suparikammakatā honti, tattha bījāni patiṭṭhāpetvā gandhodakena siñciṃsu, vappakāle vitānaṃ viya upari vatthakilañjaṃ bandhitvā paripakkakāle vīhisīsāni chinditvā muṭṭhimatte puṭake katvā yottabaddhe vehāsaṃyeva sukkhāpetvā gandhacuṇṇāni attharitvā koṭṭhakesu pūretvā tatiye vasse vivariṃsu. Evaṃ tivassaṃ parivutthassa sugandharattasālino apagatakāḷake suparisuddhe taṇḍule gahetvā khajjakavikatimpi bhattampi paṭiyādiyiṃsu. Taṃ sandhāya vuttaṃ paṇītaṃ khādanīyaṃ bhojanīyaṃ…pe… kālaṃ ārocāpesīti.

"पण्डुपुटकरस सालिनो" का अर्थ है पुटों (बंडलों) में रखकर सुखाए गए लाल शाली चावल। उस शाली चावल की बुवाई के समय से ही ऐसी देखभाल की जाती थी—खेतों को भली-भाँति तैयार किया जाता था, वहाँ बीज बोकर उन्हें सुगंधित जल से सींचा जाता था। बुवाई के समय ऊपर वितान (चंदोवे) की तरह कपड़े का घेरा बाँध दिया जाता था। पकने के समय बालियों को काटकर, मुट्ठी भर के बंडल बनाकर, रस्सियों से बाँधकर आकाश (हवा) में ही सुखाया जाता था। फिर सुगंधित चूर्ण छिड़ककर उन्हें कोठारों में भर दिया जाता था और तीसरे वर्ष में उन्हें खोला जाता था। इस प्रकार तीन वर्ष तक रखे हुए सुगंधित लाल शाली के कालेपन से रहित अत्यंत शुद्ध चावलों को लेकर उन्होंने पकवान और भात तैयार किया। उसी के संदर्भ में कहा गया है— "प्रणीत खाद्य और भोज्य... पे... समय की सूचना दी।"


288. Adhivuṭṭho meti kiṃ sandhāya vadati? Vegaḷiṅgato nikkhamanakāle ghaṭikāro attano santike vassāvāsaṃ vasanatthāya paṭiññaṃ aggahesi, taṃ sandhāya vadati. Ahudeva aññathattaṃ ahu domanassanti temāsaṃ dānaṃ dātuṃ, dhammañca sotuṃ, iminā ca niyāmena vīsati bhikkhusahassāni paṭijaggituṃ nālatthanti alābhaṃ ārabbha cittaññathattaṃ cittadomanassaṃ ahosi, na tathāgataṃ ārabbha. Kasmā? Sotāpannattā. So kira pubbe brāhmaṇabhatto ahosi. Athekasmiṃ samaye paccante kupite vūpasamanatthaṃ gacchanto uracchadaṃ nāma dhītaramāha – ‘‘amma amhākaṃ deve mā pamajjī’’ti. Brāhmaṇā taṃ rājadhītaraṃ disvā visaññino ahesuṃ. Ke ime cāti vutte tumhākaṃ bhūmidevāti. Bhūmidevā nāma evarūpā hontīti niṭṭhubhitvā pāsādaṃ abhiruhi. Sā ekadivasaṃ vīthiṃ olokentī ṭhitā kassapassa bhagavato aggasāvakaṃ disvā pakkosāpetvā piṇḍapātaṃ datvā anumodanaṃ suṇamānāyeva sotāpannā hutvā ‘‘aññepi bhikkhū atthī’’ti pucchitvā ‘‘satthā vīsatiyā bhikkhusahassehi saddhiṃ isipatane vasatī’’ti ca sutvā nimantetvā dānaṃ adāsi.

288. "अधिवुट्ठो मे" (वह मेरे पास रहा)—यह किसके संदर्भ में कहा गया है? वेगळिंग से निकलते समय घटीकार ने अपने पास वर्षावास करने का वचन (बुद्ध से) लिया था, उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "अहुदेव अञ्ञथत्तं अहु दोमनस्सं" (चित्त में परिवर्तन और दौर्मनस्य हुआ)—तीन महीने तक दान देने, धर्म सुनने और इस विधि से बीस हजार भिक्षुओं की सेवा करने का अवसर नहीं मिला, इस अप्राप्ति के कारण चित्त में परिवर्तन और मानसिक दुख हुआ, तथागत के प्रति नहीं। क्यों? क्योंकि वह (राजा किकी) स्रोतापन्न था। कहा जाता है कि पहले वह ब्राह्मणों का भक्त था। फिर एक समय सीमांत क्षेत्र में विद्रोह होने पर उसे शांत करने जाते समय उसने अपनी उरच्छदा नामक पुत्री से कहा— "बेटी! हमारे देवों (ब्राह्मणों) के प्रति प्रमाद मत करना।" ब्राह्मणों ने उस राजपुत्री को देखकर सुध-बुध खो दी। "ये कौन हैं?" पूछने पर कहा गया कि "ये आपके भूमि-देव हैं।" "क्या भूमि-देव ऐसे होते हैं?" यह सोचकर वह थूककर महल पर चढ़ गई। एक दिन वह सड़क की ओर देख रही थी, तब उसने कस्सप बुद्ध के अग्रश्रावक को देखा। उन्हें बुलाकर भिक्षा दी और अनुमोदन सुनते ही वह स्रोतापन्न हो गई। "क्या अन्य भिक्षु भी हैं?" पूछने पर और यह सुनने पर कि "शास्ता बीस हजार भिक्षुओं के साथ इसिपतन में रहते हैं," उसने उन्हें निमंत्रित कर दान दिया।


Rājā paccantaṃ vūpasametvā āgato. Atha naṃ paṭhamatarameva brāhmaṇā āgantvā dhītu avaṇṇaṃ vatvā paribhindiṃsu. Rājā pana dhītu jātakāleyeva varaṃ adāsi. Tassā ‘‘satta divasāni rajjaṃ dātabba’’nti varaṃ gaṇhiṃsu. Athassā rājā satta divasāni rajjaṃ niyyātesi. Sā satthāraṃ bhojayamānā rājānaṃ pakkosāpetvā bahisāṇiyaṃ nisīdāpesi. Rājā satthu anumodanaṃ sutvāva sotāpanno jāto. Sotāpannassa ca nāma tathāgataṃ ārabbha āghāto natthi. Tena vuttaṃ – ‘‘na tathāgataṃ ārabbhā’’ti.

राजा (वाराणसी के राजा किकी) सीमावर्ती विद्रोह को शांत कर लौटे। तब ब्राह्मणों ने पहले ही आकर उनकी पुत्री की निंदा की और राजा को उसके विरुद्ध भड़का दिया। राजा ने पुत्री के जन्म के समय ही उसे एक वरदान दिया था। उसने सात दिनों के लिए राज्य माँगा। तब राजा ने उसे सात दिनों के लिए राज्य सौंप दिया। वह (पुत्री) शास्ता (कस्सप बुद्ध) को भोजन कराते समय राजा को बुलाकर परदे के बाहर बिठा दिया। राजा शास्ता के अनुमोदन को सुनकर ही स्रोतपन्न हो गए। स्रोतपन्न व्यक्ति का तथागत के प्रति कोई द्वेष नहीं होता। इसीलिए कहा गया है - 'तथागत के प्रति (द्वेष) नहीं'।


Yaṃ icchati taṃ haratūti so kira bhājanāni pacitvā kayavikkayaṃ na karoti, evaṃ pana vatvā dārutthāya vā mattikatthāya vā palālatthāya vā araññaṃ gacchati. Mahājanā ‘‘ghaṭikārena bhājanāni pakkānī’’ti sutvā parisuddhataṇḍulaloṇadadhitelaphāṇitādīni gahetvā āgacchanti. Sace bhājanaṃ mahagghaṃ hoti, mūlaṃ appaṃ, yaṃ vā taṃ vā datvā gaṇhāmāti taṃ na gaṇhanti. Dhammiko vāṇijo mātāpitaro paṭijaggati, sammāsambuddhaṃ upaṭṭhahati, bahu no akusalaṃ bhavissatīti puna gantvā mūlaṃ āharanti. Sace pana bhājanaṃ appagghaṃ hoti, ābhataṃ mūlaṃ bahu, dhammiko vāṇijo, amhākaṃ puññaṃ bhavissatīti yathābhataṃ gharasāmikā viya sādhukaṃ paṭisāmetvā gacchanti. Evaṃguṇo pana kasmā na pabbajatīti. Rañño vacanapathaṃ pacchindanto andhe jiṇṇe mātāpitaro posetīti āha.

'जो चाहे वह ले जाए' - वह (घटीकार कुम्हार) बर्तनों को पकाकर उनका क्रय-विक्रय नहीं करता था, बल्कि ऐसा कहकर लकड़ी, मिट्टी या पुआल के लिए जंगल चला जाता था। लोग यह सुनकर कि 'घटीकार के बर्तन पक गए हैं', शुद्ध चावल, नमक, दही, तेल, गुड़ आदि लेकर आते थे। यदि बर्तन बहुमूल्य होता और मूल्य कम होता, तो 'जो भी हो, देकर ले लेते हैं' ऐसा सोचकर वे उसे नहीं लेते थे। 'यह धार्मिक व्यापारी है, माता-पिता की सेवा करता है, सम्यकसम्बुद्ध की उपासना करता है, हमें बहुत अकुशल होगा' - ऐसा सोचकर वे पुनः जाकर (उचित) मूल्य लाते थे। यदि बर्तन अल्प मूल्य का होता और लाया गया मूल्य अधिक होता, तो 'यह धार्मिक व्यापारी है, हमें पुण्य होगा' - ऐसा सोचकर लाए गए मूल्य को घर के स्वामी की तरह अच्छी तरह रखकर चले जाते थे। 'ऐसे गुणों वाला व्यक्ति प्रव्रजित क्यों नहीं होता?' - राजा के इस प्रश्न का उत्तर देते हुए (बुद्ध ने) कहा कि 'वह अपने अंधे और वृद्ध माता-पिता का भरण-पोषण करता है'।


289. Ko nu khoti kuhiṃ nu kho. Kumbhiyāti ukkhalito. Pariyogāti sūpabhājanato. Paribhuñjāti bhuñja. Kasmā panete evaṃ vadanti? Ghaṭikāro kira bhattaṃ pacitvā sūpaṃ sampādetvā mātāpitaro bhojetvā sayampi bhuñjitvā bhagavato vaḍḍhamānakaṃ bhattasūpaṃ paṭṭhapetvā āsanaṃ paññapetvā ādhārakaṃ upaṭṭhapetvā udakaṃ paccupaṭṭhapetvā mātāpitūnaṃ saññaṃ datvā araññaṃ gacchati. Tasmā evaṃ vadanti. Abhivissatthoti ativissattho. Pītisukhaṃ na vijahatīti na nirantaraṃ vijahati, atha kho rattibhāge vā divasabhāge vā gāme vā araññe vā yasmiṃ yasmiṃ khaṇe – ‘‘sadevake nāma loke aggapuggalo mayhaṃ gehaṃ pavisitvā sahatthena āmisaṃ gahetvā paribhuñjati, lābhā vata me’’ti anussarati, tasmiṃ tasmiṃ khaṇe pañcavaṇṇā pīti uppajjati. Taṃ sandhāya evaṃ vuttaṃ.

289. 'कौन है' का अर्थ है 'कहाँ गया है'। 'कुम्भी से' का अर्थ है 'बर्तन (बटलोई) से'। 'परियोग से' का अर्थ है 'व्यंजन (सूप) के पात्र से'। 'परिभुञ्ज' का अर्थ है 'भोजन करें'। वे (माता-पिता) ऐसा क्यों कहते हैं? घटीकार भोजन पकाकर, व्यंजन तैयार कर, माता-पिता को खिलाकर, स्वयं भी खाकर, भगवान के लिए भोजन का थाल सजाकर, आसन बिछाकर, पात्र-आधार (तिपाई) रखकर और जल आदि की व्यवस्था कर, माता-पिता को संकेत देकर जंगल चला जाता था। इसलिए वे ऐसा कहते हैं। 'अभिविस्सट्ठो' का अर्थ है 'अत्यंत विश्वस्त (निकट)'। 'प्रीति-सुख को नहीं छोड़ता' का अर्थ है कि वह निरंतर नहीं छोड़ता, बल्कि रात हो या दिन, गाँव हो या जंगल, जिस-जिस क्षण वह यह स्मरण करता है कि - 'देवताओं सहित लोक में जो अग्रपुद्गल हैं, वे मेरे घर में प्रवेश कर अपने हाथों से भोजन लेकर ग्रहण करते हैं, यह मेरा बड़ा लाभ है', उस-उस क्षण उसे पंचवर्णीय प्रीति उत्पन्न होती है। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है।


290. Kaḷopiyāti pacchito. Kiṃ pana bhagavā evamakāsīti. Paccayo dhammiko, bhikkhūnaṃ patte bhattasadiso, tasmā evamakāsi. Sikkhāpadapaññattipi ca sāvakānaṃyeva hoti, buddhānaṃ sikkhāpadavelā nāma natthi. Yathā hi rañño uyyāne pupphaphalāni honti, aññesaṃ tāni gaṇhantānaṃ niggahaṃ karonti, rājā yathāruciyā paribhuñjati, evaṃsampadametaṃ. Parasamuddavāsītherā pana ‘‘devatā kira paṭiggahetvā adaṃsū’’ti vadanti.

290. 'कलोपिया' का अर्थ है 'टोकरी से'। 'भगवान ने ऐसा (बिना दिए ग्रहण) क्यों किया?' क्योंकि वह धार्मिक प्रत्यय (साधन) था, भिक्षुओं के पात्र में स्थित भोजन के समान था, इसलिए ऐसा किया। शिक्षापदों की प्रज्ञप्ति भी श्रावकों के लिए ही होती है, बुद्धों के लिए शिक्षापदों की कोई सीमा नहीं होती। जैसे राजा के उद्यान में पुष्प और फल होते हैं, दूसरों के उन्हें लेने पर दंड दिया जाता है, किंतु राजा अपनी रुचि के अनुसार उनका उपभोग करता है, यह उदाहरण यहाँ भी उपयुक्त है। समुद्र-पार (सिंहल द्वीप) के स्थविर कहते हैं कि 'देवताओं ने उसे ग्रहण कर (बुद्ध को) दान दिया था'।


291. Haratha, bhante, haratha bhadramukhāti amhākaṃ putto ‘‘kuhiṃ gatosī’’ti vutte – ‘‘dasabalassa santika’’nti vadati, kuhiṃ nu kho gacchati, satthu vasanaṭṭhānassa ovassakabhāvampi na jānātīti putte aparādhasaññino gahaṇe tuṭṭhacittā evamāhaṃsu.

291. 'ले जाइए भन्ते, ले जाइए भद्रमुखों' - जब पूछा गया कि 'हमारा पुत्र कहाँ गया है?', तो उसने कहा - 'दशबल (बुद्ध) के पास'। 'वह कहाँ जाता है, वह शास्ता के निवास स्थान के चूने (टपकने) के बारे में भी नहीं जानता' - ऐसा पुत्र के प्रति अपराध की संज्ञा रखते हुए, छप्पर के लिए घास ले जाने में प्रसन्न चित्त वाले (माता-पिता) ने ऐसा कहा।


Temāsaṃ ākāsacchadanaṃ aṭṭhāsīti bhagavā kira catunnaṃ vassikānaṃ māsānaṃ ekaṃ māsaṃ atikkamitvā tiṇaṃ āharāpesi, tasmā evamāha. Ayaṃ panettha padattho – ākāsaṃ chadanamassāti ākāsacchadanaṃ. Na devotivassīti kevalaṃ nātivassi, yathā panettha pakatiyā ca nibbakosassa udakapātaṭṭhānabbhantare ekampi udakabindu nātivassi, evaṃ ghanachadanagehabbhantare viya na vātātapāpi ābādhaṃ akaṃsu, pakatiyā utupharaṇameva ahosi. Aparabhāge tasmiṃ nigame chaḍḍitepi taṃ ṭhānaṃ anovassakameva ahosi. Manussā kammaṃ karontā deve vassante tattha sāṭake ṭhapetvā kammaṃ karonti. Yāva kappuṭṭhānā taṃ ṭhānaṃ tādisameva bhavissati. Tañca kho pana na tathāgatassa iddhānubhāvena, tesaṃyeva pana guṇasampattiyā. Tesañhi – ‘‘sammāsambuddho kattha na labheyya, amhākaṃ nāma dvinnaṃ andhakānaṃ nivesanaṃ uttiṇaṃ kāresī’’ti na tappaccayā domanassaṃ udapādi – ‘‘sadevake loke aggapuggalo amhākaṃ nivesanā tiṇaṃ āharāpetvā gandhakuṭiṃ chādāpesī’’ti pana tesaṃ anappakaṃ balavasomanassaṃ udapādi. Iti tesaṃyeva guṇasampattiyā idaṃ pāṭihāriyaṃ jātanti veditabbaṃ.

'तीन महीने तक आकाश ही छत बना रहा' - भगवान ने वर्षा के चार महीनों में से एक महीना बीतने पर घास मँगवाई थी, इसलिए ऐसा कहा। यहाँ यह पद-अर्थ है - जिसका आकाश ही आच्छादन (छत) हो, वह 'आकाशच्छदन' है। 'देव (बादल) नहीं बरसा' का अर्थ है कि केवल वर्षा ही नहीं हुई, बल्कि जैसे यहाँ स्वभाव से ही ओरी (छज्जे) के पानी गिरने के स्थान के भीतर एक भी जल की बूँद नहीं गिरी, वैसे ही घनी छत वाले घर के भीतर की तरह वायु और धूप ने भी बाधा नहीं पहुँचाई, केवल ऋतु का अनुकूल प्रभाव ही रहा। बाद में उस निगम (बस्ती) के उजड़ जाने पर भी वह स्थान वर्षा से मुक्त ही रहा। लोग काम करते समय वर्षा होने पर वहाँ अपने वस्त्र रखकर काम करते थे। कल्प के अंत तक वह स्थान वैसा ही रहेगा। और वह तथागत के ऋद्धि-प्रभाव से नहीं, बल्कि उन (माता-पिता) की गुण-संपत्ति के कारण हुआ। उनके मन में यह सोचकर कि 'सम्यकसम्बुद्ध को (घास) कहाँ नहीं मिलती, उन्होंने हम जैसे दो अंधों के घर को घास-रहित कर दिया', इस कारण से कोई दौर्मनस्य (दुःख) उत्पन्न नहीं हुआ - बल्कि 'देवलोक सहित इस संसार में जो अग्रपुद्गल हैं, उन्होंने हमारे घर से घास मँगवाकर अपनी गंधकुटी छवाई है', इस कारण उनमें अपार और प्रबल सोमनस्य (प्रसन्नता) उत्पन्न हुई। इस प्रकार, उन दोनों की गुण-संपत्ति के कारण ही यह प्रातिहार्य (चमत्कार) हुआ, ऐसा समझना चाहिए।


292. Taṇḍulavāhasatānīti ettha dve sakaṭāni eko vāhoti veditabbo. Tadupiyañca sūpeyyanti sūpatthāya tadanurūpaṃ telaphāṇitādiṃ. Vīsatibhikkhusahassassa temāsatthāya bhattaṃ bhavissatīti kira saññāya rājā ettakaṃ pesesi. Alaṃ me raññova hotūti kasmā paṭikkhipi? Adhigataappicchatāya. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘nāhaṃ raññā diṭṭhapubbo, kathaṃ nu kho pesesī’’ti. Tato cintesi – ‘‘satthā bārāṇasiṃ gato, addhā so rañño vassāvāsaṃ yāciyamāno mayhaṃ paṭiññātabhāvaṃ ārocetvā mama guṇakathaṃ kathesi, guṇakathāya laddhalābho pana naṭena naccitvā laddhaṃ viya gāyakena gāyitvā laddhaṃ viya ca hoti. Kiṃ mayhaṃ iminā, kammaṃ katvā uppannena mātāpitūnampi sammāsambuddhassapi upaṭṭhānaṃ sakkā kātu’’nti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

292. "तण्डुलवाहशतानि" (चावल के सौ वाह) - यहाँ यह समझना चाहिए कि दो छकड़े (गाड़ियाँ) एक 'वाह' होते हैं। "तदुपियञ्च सूपेय्यं" का अर्थ है सूप (व्यंजन) के लिए उसके अनुरूप तेल, गुड़ आदि। राजा (किकी) ने यह सोचकर इतना (सामान) भेजा कि यह बीस हजार भिक्षुओं के लिए तीन महीने के भोजन के लिए पर्याप्त होगा। "मेरे लिए पर्याप्त है, यह राजा का ही रहे" - उसने (घटीकार ने) इसे क्यों अस्वीकार कर दिया? प्राप्त अल्पेच्छता (संतोष) के कारण। उसके मन में ऐसा विचार आया - "राजा ने मुझे पहले कभी नहीं देखा, फिर उन्होंने यह कैसे भेजा?" तब उसने सोचा - "शास्ता (बुद्ध) वाराणसी गए हैं, निश्चित ही राजा द्वारा वर्षावास के लिए प्रार्थना किए जाने पर उन्होंने मेरी प्रतिज्ञा के बारे में बताकर मेरे गुणों की चर्चा की होगी। गुणों की प्रशंसा से प्राप्त लाभ तो नर्तक द्वारा नाचकर प्राप्त किए गए लाभ या गायक द्वारा गाकर प्राप्त किए गए लाभ के समान है। मुझे इससे क्या? अपना काम (मिट्टी के बर्तन बनाना) करके जो प्राप्त होगा, उससे मैं अपने माता-पिता और सम्यक्सम्बुद्ध की सेवा कर सकूँगा।" शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा में।


Ghaṭikārasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

घटीकार सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


2. Raṭṭhapālasuttavaṇṇanā

2. रट्ठपाल सुत्त की व्याख्या।


293. Evaṃ me sutanti raṭṭhapālasuttaṃ. Tattha thullakoṭṭhikanti thullakoṭṭhaṃ paripuṇṇakoṭṭhāgāraṃ. So kira janapado niccasasso sadā bījabhaṇḍaṃ nikkhamati, khalabhaṇḍaṃ pavisati. Tena tasmiṃ nigame koṭṭhā niccapūrāva honti. Tasmā so thullakoṭṭhikanteva saṅkhaṃ gato.

293. "एवं मे सुतं" आदि रट्ठपाल सुत्त है। वहाँ "थुल्लकौट्ठिकं" का अर्थ है - स्थूल कोष्ठ (बड़े कोठार) अर्थात् परिपूर्ण अन्नागार। वह जनपद सदा फसलों वाला था, वहाँ से सदा बीज-भण्डार बाहर निकलता था और खलिहान का अनाज (अन्नागार में) प्रवेश करता था। इस कारण उस निगम में अन्नागार सदा भरे ही रहते थे। इसलिए वह 'थुल्लकौट्ठिक' नाम से प्रसिद्ध हुआ।


294. Raṭṭhapāloti kasmā raṭṭhapālo? Bhinnaṃ raṭṭhaṃ sandhāretuṃ pāletuṃ samatthoti raṭṭhapālo. Kadā panassetaṃ nāmaṃ uppannanti. Padumuttarasammāsambuddhakāle. Ito hi pubbe satasahassakappamatthake vassasatasahassāyukesu manussesu padumuttaro nāma satthā uppajjitvā bhikkhusatasahassaparivāro lokahitāya cārikaṃ cari, yaṃ sandhāya vuttaṃ –

294. "रट्ठपाल" - उसे रट्ठपाल क्यों कहते हैं? जो छिन्न-भिन्न (नष्ट होते हुए) राष्ट्र को सँभालने और उसकी रक्षा करने में समर्थ हो, वह 'रट्ठपाल' है। उसे यह नाम कब प्राप्त हुआ? पदुमुत्तर सम्यक्सम्बुद्ध के काल में। आज से एक लाख कल्प पूर्व, जब मनुष्यों की आयु एक लाख वर्ष थी, तब पदुमुत्तर नामक शास्ता उत्पन्न हुए और एक लाख भिक्षुओं के परिवार के साथ लोक-कल्याण के लिए चारिका की, जिसके संदर्भ में कहा गया है -


‘‘Nagaraṃ haṃsavatī nāma, ānando nāma khattiyo;

Sujātā nāma janikā, padumuttarassa satthuno’’ti. (bu. vaṃ. 12.19);

"हंसावती नामक नगर था, आनन्द नामक क्षत्रिय (पिता) थे; सुजाता नामक माता थीं, पदुमुत्तर शास्ता की।"


Padumuttare pana anuppanne eva haṃsavatiyā dve kuṭumbikā saddhā pasannā kapaṇaddhikayācakādīnaṃ dānaṃ paṭṭhapayiṃsu. Tadā pabbatavāsino pañcasatā tāpasā haṃsavatiṃ anuppattā. Te dvepi janā tāpasagaṇaṃ majjhe bhinditvā upaṭṭhahiṃsu. Tāpasā kiñcikālaṃ vasitvā pabbatapādameva gatā. Dve saṅghattherā ohīyiṃsu. Tadā tesaṃ te yāvajīvaṃ upaṭṭhānaṃ akaṃsu. Tāpasesu bhuñjitvā anumodanaṃ karontesu eko sakkabhavanassa vaṇṇaṃ kathesi, eko bhūmindharanāgarājabhavanassa.

पदुमुत्तर बुद्ध के उत्पन्न होने से पहले ही हंसावती में दो गृहपति श्रद्धावान और प्रसन्नचित्त होकर दीन-दुखियों, पथिकों और याचकों आदि को दान देते थे। तब पर्वत पर रहने वाले पाँच सौ तापस हंसावती आए। उन दोनों व्यक्तियों ने तापस-समूह को आपस में बाँटकर उनकी सेवा की। तापस कुछ समय रहकर पर्वत की तलहटी में ही चले गए। दो संघ-स्थविर पीछे रह गए। तब उन दोनों (गृहपतियों) ने जीवनभर उनकी सेवा की। जब तापस भोजन के बाद अनुमोदना करते थे, तब एक (स्थविर) शक्र-भवन (इन्द्रलोक) की महिमा का वर्णन करता था और दूसरा भूमिन्धर नागराज के भवन की।


Kuṭumbikesu eko sakkabhavanaṃ patthanaṃ katvā sakko hutvā nibbatto, eko nāgabhavane pālitanāgarājā nāma. Taṃ sakko attano upaṭṭhānaṃ āgataṃ disvā nāgayoniyaṃ abhiramasīti pucchi. So nābhiramāmīti āha. Tena hi padumuttarassa bhagavato dānaṃ datvā imasmiṃ ṭhāne patthanaṃ karohi, ubho sukhaṃ vasissāmāti. Nāgarājā satthāraṃ nimantetvā bhikkhusatasahassaparivārassa bhagavato sattāhaṃ mahādānaṃ dadamāno padumuttarassa dasabalassa puttaṃ uparevataṃ nāma sāmaṇeraṃ disvā sattame divase buddhappamukhassa saṅghassa dibbavatthāni datvā sāmaṇerassa ṭhānantaraṃ patthesi. Bhagavā anāgataṃ oloketvā – ‘‘anāgate gotamassa nāma buddhassa putto rāhulakumāro bhavissatī’’ti disvā ‘‘samijjhissati te patthanā’’ti kathesi. Nāgarājā tamatthaṃ sakkassa kathesi. Sakko tassa vacanaṃ sutvā tatheva sattāhaṃ dānaṃ datvā bhinnaṃ raṭṭhaṃ sandhāretuṃ pāletuṃ samatthakule nibbattitvā saddhāpabbajitaṃ raṭṭhapālaṃ nāma kulaputtaṃ disvā – ‘‘ahampi anāgate lokasmiṃ tumhādise buddhe uppanne bhinnaṃ raṭṭhaṃ sandhāretuṃ pāletuṃ samatthakule nibbattitvā ayaṃ kulaputto viya saddhāpabbajito raṭṭhapālo nāma bhaveyya’’nti patthanamakāsi. Satthā samijjhanakabhāvaṃ ñatvā imaṃ gāthamāha –

उन गृहपतियों में से एक ने शक्र-भवन की प्रार्थना की और शक्र (इन्द्र) होकर उत्पन्न हुआ, दूसरा नाग-भवन में पालित नामक नागराज हुआ। शक्र ने अपनी सेवा में आए हुए उसे (नागराज को) देखकर पूछा—"क्या तुम नाग-योनि में रमण करते (सुखी) हो?" उसने कहा—"मैं नहीं रमता।" (शक्र ने कहा—) "तो फिर पदुमुत्तर भगवान को दान देकर इस स्थान (देवलोक) के लिए प्रार्थना करो, हम दोनों सुख से रहेंगे।" नागराज ने शास्ता को निमंत्रित कर एक लाख भिक्षु-परिवार वाले भगवान को सात दिनों तक महादान देते हुए, दशबल पदुमुत्तर के पुत्र उपरेवत नामक श्रामणेर को देखा और सातवें दिन बुद्ध-प्रमुख संघ को दिव्य वस्त्र देकर उस श्रामणेर के पद (स्थान) की प्रार्थना की। भगवान ने अनागत (भविष्य) को देखकर कहा—"भविष्य में गौतम नामक बुद्ध के पुत्र राहुल कुमार होंगे" और यह देखकर कहा—"तुम्हारी प्रार्थना पूरी होगी।" नागराज ने वह बात शक्र को बताई। शक्र ने उसकी बात सुनकर वैसे ही सात दिन तक दान दिया और नष्ट होते राष्ट्र को सँभालने और रक्षा करने में समर्थ कुल में उत्पन्न होकर श्रद्धापूर्वक प्रव्रजित हुए 'रट्ठपाल' नामक कुलपुत्र को देखकर प्रार्थना की—"मैं भी भविष्य में संसार में आप जैसे बुद्धों के उत्पन्न होने पर, नष्ट होते राष्ट्र को सँभालने और रक्षा करने में समर्थ कुल में उत्पन्न होकर, इस कुलपुत्र की तरह श्रद्धापूर्वक प्रव्रजित 'रट्ठपाल' नामक (भिक्षु) बनूँ।" शास्ता ने (प्रार्थना के) सफल होने की बात जानकर यह गाथा कही—


‘‘Sarājikaṃ cātuvaṇṇaṃ, posetuṃ yaṃ pahossati;

Raṭṭhapālakulaṃ nāma, tattha jāyissate aya’’nti. –

"जो राजा सहित चारों वर्णों का पोषण करने में समर्थ होगा, उस 'रट्ठपाल' नामक कुल में यह उत्पन्न होगा।"


Evaṃ padumuttarasammāsambuddhakāle tassetaṃ nāmaṃ uppannanti veditabbaṃ.

इस प्रकार यह समझना चाहिए कि पदुमुत्तर सम्यक्सम्बुद्ध के काल में उसे यह नाम प्राप्त हुआ।


Etadahosīti kiṃ ahosi? Yathā yathā khotiādi. Tatrāyaṃ saṅkhepakathā – ahaṃ kho yena yena kāraṇena bhagavatā dhammaṃ desitaṃ ājānāmi, tena tena me upaparikkhato evaṃ hoti – ‘‘yadetaṃ sikkhattayabrahmacariyaṃ ekadivasampi akhaṇḍaṃ katvā carimakacittaṃ pāpetabbatāya ekantaparipuṇṇaṃ caritabbaṃ, ekadivasampi ca kilesamalena amalīnaṃ katvā carimakacittaṃ pāpetabbatāya ekantaparisuddhaṃ, saṅkhalikhitaṃ vilikhitasaṅkhasadisaṃ dhotasaṅkhasappaṭibhāgaṃ katvā caritabbaṃ, nayidaṃ sukaraṃ agāraṃ ajjhāvasatā agāramajjhe vasantena ekantaparipuṇṇaṃ…pe… carituṃ, yaṃnūnāhaṃ kesañca massuñca ohāretvā kāsāyarasapītatāya kāsāyāni brahmacariyaṃ carantānaṃ anucchavikāni vatthāni acchādetvā agārasmā nikkhamitvā anagāriyaṃ pabbajeyya’’nti.

"यह विचार आया" का अर्थ है - क्या विचार आया? "यथा यथा खो" इत्यादि। यहाँ यह संक्षिप्त विवरण है - "मैं (रट्ठपाल) जिस-जिस कारण से भगवान द्वारा उपदिष्ट धर्म को जानता हूँ, उस-उस कारण से मेरे विचार करने पर ऐसा होता है - 'यह जो तीन शिक्षाओं वाला ब्रह्मचर्य है, इसे एक दिन भी खंडित किए बिना अंतिम चित्त तक पहुँचाने के लिए पूर्ण रूप से (एकान्त-परिपूर्ण) आचरण करना चाहिए; और एक दिन भी क्लेशों के मल से मलिन न करते हुए अंतिम चित्त तक पहुँचाने के लिए अत्यंत शुद्ध (एकान्त-परिशुद्ध), शंख के समान उज्ज्वल और माँजे हुए शंख के सदृश बनाकर आचरण करना चाहिए। घर में रहते हुए, गृहस्थ जीवन व्यतीत करने वाले के लिए इस अत्यंत परिपूर्ण... (पे)... ब्रह्मचर्य का पालन करना सुकर (आसान) नहीं है। क्यों न मैं केश और दाढ़ी मुँड़वाकर, काषाय (गेरुआ) वस्त्र धारण कर—जो ब्रह्मचर्य का पालन करने वालों के योग्य हैं—घर से निकलकर बेघर होकर प्रव्रजित हो जाऊँ'।"


Acirapakkantesu thullakoṭṭhikesu brāhmaṇagahapatikesu yena bhagavā tenupasaṅkamīti raṭṭhapālo anuṭṭhitesu tesu na bhagavantaṃ pabbajjaṃ yāci. Kasmā? Tatthassa bahū ñātisālohitā mittāmaccā santi, te – ‘‘tvaṃ mātāpitūnaṃ ekaputtako, na labbhā tayā pabbajitu’’nti bāhāyampi gahetvā ākaḍḍheyyuṃ, tato pabbajjāya antarāyo bhavissatīti saheva parisāya uṭṭhahitvā thokaṃ gantvā puna kenaci sarīrakiccalesena nivattitvā bhagavantaṃ upasaṅkamma pabbajjaṃ yāci. Tena vuttaṃ – ‘‘atha kho raṭṭhapālo kulaputto acirapakkantesu thullakoṭṭhikesu…pe… pabbājetu maṃ bhagavā’’ti. Bhagavā pana yasmā rāhulakumārassa pabbajitato pabhuti mātāpitūhi ananuññātaṃ puttaṃ na pabbājeti, tasmā naṃ pucchi anuññātosi pana tvaṃ, raṭṭhapāla, mātāpitūhi…pe… pabbajjāyāti.

"थुल्लकौष्ठिक के ब्राह्मणों और गृहपतियों के जाने के कुछ ही समय बाद जहाँ भगवान थे, वहाँ पहुँचा" - रट्ठपाल ने उनके वहाँ रहते हुए भगवान से प्रव्रज्या की याचना नहीं की। क्यों? क्योंकि वहाँ उसके बहुत से नाते-रिश्तेदार और मित्र-अमात्य थे। वे कहते - "तुम माता-पिता के इकलौते पुत्र हो, तुम्हें प्रव्रजित होने की अनुमति नहीं है" और बाँह पकड़कर खींच लेते, जिससे प्रव्रज्या में बाधा उत्पन्न होती। इसलिए वह परिषद (भीड़) के साथ ही उठा, थोड़ी दूर गया और फिर किसी शारीरिक कार्य के बहाने लौटकर भगवान के पास आया और प्रव्रज्या की याचना की। इसीलिए कहा गया है - "तब कुलपुत्र रट्ठपाल थुल्लकौष्ठिकों के जाने के कुछ ही समय बाद... (पे)... भगवान मुझे प्रव्रजित करें।" भगवान ने, चूँकि राहुल कुमार की प्रव्रज्या के समय से ही माता-पिता द्वारा अनुमति न दिए गए पुत्र को प्रव्रजित नहीं करते थे, इसलिए उससे पूछा - "रट्ठपाल, क्या तुम्हें माता-पिता से प्रव्रज्या के लिए अनुमति मिल गई है?"


295. Ammatātāti ettha ammāti mātaraṃ ālapati, tātāti pitaraṃ. Ekaputtakoti ekova puttako, añño koci jeṭṭho vā kaniṭṭho vā natthi. Ettha ca ekaputtoti vattabbe anukampāvasena ekaputtakoti vuttaṃ. Piyoti pītijanako. Manāpoti manavaḍḍhanako. Sukhedhitoti sukhena edhito, sukhasaṃvaḍḍhitoti attho. Sukhaparibhatoti sukhena paribhato, jātakālato pabhuti dhātīhi aṅkato aṅkaṃ āharitvā dhāriyamāno assakarathakādīhi bālakīḷanakehi kīḷayamāno sādurasabhojanaṃ bhojayamāno sukhena parihaṭo. Na tvaṃ, tāta raṭṭhapāla, kassaci dukkhassa jānāsīti tvaṃ, tāta raṭṭhapāla appamattakampi kalabhāgaṃ dukkhassa na jānāsi na sarasīti attho. Maraṇenapi te mayaṃ akāmakā vinā bhavissāmāti sacepi tava amhesu jīvamānesu maraṇaṃ bhaveyya, tena te maraṇenapi mayaṃ akāmakā anicchakā na attano ruciyā vinā bhavissāma, tayā viyogaṃ pāpuṇissāmāti attho. Kiṃ pana mayaṃ tanti evaṃ sante kiṃ pana kiṃ nāma taṃ kāraṇaṃ, yena mayaṃ taṃ jīvantaṃ anujānissāma. Atha vā kiṃ pana mayaṃ tanti kena pana kāraṇena mayaṃ taṃ jīvantaṃ anujānissāmāti evamettha attho daṭṭhabbo.

295. "अम्मतात" - यहाँ 'अम्मा' से माता को और 'तात' से पिता को संबोधित किया गया है। "एकपुत्तको" का अर्थ है - इकलौता पुत्र, कोई दूसरा बड़ा या छोटा भाई नहीं है। यहाँ 'एकपुत्त' कहना चाहिए था, किंतु अनुकंपा (स्नेह) के कारण 'एकपुत्तको' कहा गया है। "पियो" का अर्थ है - प्रीति (खुशी) उत्पन्न करने वाला। "मनापो" का अर्थ है - मन को प्रिय लगने वाला। "सुखेधितो" का अर्थ है - सुखपूर्वक बढ़ा हुआ, सुख से संवर्धित। "सुखपरिभतो" का अर्थ है - सुखपूर्वक पालन-पोषण किया गया; जन्म के समय से ही धायों द्वारा एक गोद से दूसरी गोद में ले जाया गया, लकड़ी के घोड़े-रथ आदि खिलौनों से खिलाया गया, स्वादिष्ट भोजन कराया गया और सुखपूर्वक रखा गया। "तात रट्ठपाल, तुम किसी दुःख को नहीं जानते" का अर्थ है - तात रट्ठपाल, तुम दुःख के थोड़े से अंश को भी नहीं जानते, तुमने उसे कभी नहीं देखा। "मृत्यु होने पर भी हम तुम्हारी इच्छा के विरुद्ध तुमसे अलग हो जाएँगे" का अर्थ है - यदि हमारे जीवित रहते तुम्हारी मृत्यु हो जाए, तो उस मृत्यु के कारण भी हम न चाहते हुए, अपनी इच्छा के बिना तुमसे अलग हो जाएँगे, तुम्हारा वियोग प्राप्त करेंगे। "फिर हम तुम्हें (जीवित रहते कैसे अनुमति दें)" - ऐसी स्थिति में वह क्या कारण होगा जिससे हम तुम्हें जीवित रहते हुए (प्रव्रज्या की) अनुमति दे दें? अथवा, किस कारण से हम तुम्हें जीवित रहते हुए अनुमति दें? यहाँ ऐसा अर्थ समझना चाहिए।


296. Tatthevāti yattha naṃ ṭhitaṃ mātāpitaro nānujāniṃsu, tattheva ṭhāne. Anantarahitāyāti kenaci attharaṇena anatthatāya. Paricārehīti gandhabbanaṭanāṭakādīni paccupaṭṭhapetvā tattha sahāyakehi saddhiṃ yathāsukhaṃ indriyāni cārehi sañcārehi, ito cito ca upanehīti vuttaṃ hoti. Atha vā paricārehīti gandhabbanaṭanāṭakādīni paccupaṭṭhapetvā sahāyakehi saddhiṃ laḷa upalaḷa rama, kīḷassūtipi vuttaṃ hoti. Kāme paribhuñjantoti attano puttadārehi saddhiṃ bhoge bhuñjanto. Puññāni karontoti buddhañca dhammañca saṅghañca ārabbha dānappadānādīni sugatimaggasaṃsodhakāni kusalakammāni karonto. Tuṇhī ahosīti kathānuppabandhavicchedanatthaṃ nirālāpasallāpo ahosi.

296. "तत्येव" (वहीं) - जिस स्थान पर खड़े होने पर माता-पिता ने उसे अनुमति नहीं दी, उसी स्थान पर। "अनन्तरहिताय" - बिना किसी बिछावन के, न बिछाई गई भूमि पर। "परिचारेहि" का अर्थ है - गंधर्वों (संगीतकारों), नर्तकों और अभिनेताओं आदि को उपस्थित कर वहाँ मित्रों के साथ अपनी इंद्रियों को सुखपूर्वक विचरने दो, यहाँ-वहाँ ले जाओ। अथवा, "परिचारेहि" का अर्थ है - संगीतकारों, नर्तकों आदि को बुलाकर मित्रों के साथ आमोद-प्रमोद करो, रमण करो, खेलो। "कामों का उपभोग करते हुए" - अपने पुत्र और पत्नी के साथ भोगों का उपभोग करते हुए। "पुण्य करते हुए" - बुद्ध, धम्म और संघ के प्रति दान आदि पुण्य कर्म करते हुए, जो सुगति के मार्ग को शुद्ध करने वाले कुशल कर्म हैं। "मौन रहा" - बातचीत के क्रम को तोड़ने के लिए वह बिना किसी आलाप-संलाप के चुप रहा।


Athassa mātāpitaro tikkhattuṃ vatvā paṭivacanampi alabhamānā sahāyake pakkosāpetvā ‘‘esa vo sahāyako pabbajitukāmo, nivāretha na’’nti āhaṃsu. Tepi taṃ upasaṅkamitvā tikkhattuṃ avocuṃ, tesampi tuṇhī ahosi. Tena vuttaṃ – atha kho raṭṭhapālassa kulaputtassa sahāyakā…pe… tuṇhī ahosīti. Athassa sahāyakānaṃ tikkhattuṃ vatvā etadahosi – ‘‘sace ayaṃ pabbajjaṃ alabhamāno marissati, na koci guṇo labbhati. Pabbajitaṃ pana naṃ mātāpitaropi kālena kālaṃ passissanti, mayampi passissāma, pabbajjāpi ca nāmesā bhāriyā, divase divase mattikāpattaṃ gahetvā piṇḍāya caritabbaṃ, ekaseyyaṃ ekabhattaṃ brahmacariyaṃ atidukkaraṃ, ayañca sukhumālo nāgarikajātiyo, so taṃ carituṃ asakkonto puna idheva āgamissati, handassa mātāpitaro anujānāpessāmā’’ti. Te tathā akaṃsu. Mātāpitaropi naṃ ‘‘pabbajitena ca pana te mātāpitaro uddassetabbā’’ti imaṃ katikaṃ katvā anujāniṃsu. Tena vuttaṃ – ‘‘atha kho raṭṭhapālassa kulaputtassa sahāyakā yena raṭṭhapālassa kulaputtassa mātāpitaro…pe… anuññātosi mātāpitūhi…pe… uddassetabbā’’ti. Tattha uddassetabbāti uddhaṃ dassetabbā, yathā taṃ kālena kālaṃ passanti, evaṃ āgantvā attānaṃ dassetabbā.

तब उसके माता-पिता ने तीन बार कहने पर भी कोई उत्तर न पाकर मित्रों को बुलवाया और कहा— “तुम्हारा यह मित्र रट्ठपाल प्रव्रजित होना चाहता है, इसे रोको।” उन्होंने भी उसके पास जाकर तीन बार कहा, उनके प्रति भी वह मौन ही रहा। इसीलिए कहा गया है— “तब कुलपुत्र रट्ठपाल के मित्रों ने... (पे)... मौन रहा।” तब उसके मित्रों ने तीन बार कहकर यह सोचा— “यदि यह प्रव्रज्या न मिलने पर मर जाएगा, तो कोई लाभ नहीं होगा। यदि यह प्रव्रजित हो जाता है, तो माता-पिता भी इसे समय-समय पर देख सकेंगे और हम भी देख सकेंगे। और यह प्रव्रज्या नाम की वस्तु भारी (कठिन) है; प्रतिदिन मिट्टी का पात्र लेकर भिक्षा के लिए घूमना पड़ता है, अकेले सोना पड़ता है, एक बार भोजन करना पड़ता है और ब्रह्मचर्य का पालन अत्यंत कठिन है। और यह (रट्ठपाल) सुकुमार है, नगर के कुलीन परिवार में जन्मा है। वह उसका पालन करने में असमर्थ होकर पुनः यहीं लौट आएगा। चलो, इसके माता-पिता को अनुमति देने के लिए मनाते हैं।” उन्होंने वैसा ही किया। माता-पिता ने भी उससे यह शर्त रखकर अनुमति दी— “प्रव्रजित होने के बाद तुम्हें अपने माता-पिता को दर्शन देने चाहिए।” इसीलिए कहा गया है— “तब कुलपुत्र रट्ठपाल के मित्र जहाँ कुलपुत्र रट्ठपाल के माता-पिता थे... (पे)... माता-पिता द्वारा अनुमत हो... (पे)... दर्शन देने चाहिए।” यहाँ 'उद्दस्सेतब्बा' (दर्शन देने चाहिए) का अर्थ है— बाद में दिखाना चाहिए; जिससे वे उसे समय-समय पर देख सकें, इस प्रकार आकर स्वयं को दिखाना चाहिए।


299. Balaṃ gahetvāti sappāyabhojanāni bhuñjanto ucchādanādīhi ca kāyaṃ pariharanto kāyabalaṃ janetvā mātāpitaro vanditvā assumukhaṃ ñātiparivaṭṭaṃ pahāya yena bhagavā tenupasaṅkami…pe… pabbājetu maṃ, bhante, bhagavāti. Bhagavā samīpe ṭhitaṃ aññataraṃ bhikkhuṃ āmantesi – ‘‘tena hi bhikkhu raṭṭhapālaṃ pabbājehi ceva upasampādehi cā’’ti. Sādhu, bhanteti kho so bhikkhu bhagavato paṭissutvā raṭṭhapālaṃ kulaputtaṃ jinadattiyaṃ saddhivihārikaṃ laddhā pabbājesi ceva upasampādesi ca. Tena vuttaṃ – ‘‘alattha kho raṭṭhapālo kulaputto bhagavato santike pabbajjaṃ, alattha upasampada’’nti.

299. 'बलं गहेत्वा' (बल प्राप्त कर) का अर्थ है— अनुकूल भोजन करते हुए और उद्वर्तन (स्नान-मालिश) आदि से शरीर की परिचर्या करते हुए शारीरिक बल उत्पन्न कर, माता-पिता की वंदना कर, आँसुओं से भरे मुख वाले संबंधियों के समूह को छोड़कर जहाँ भगवान थे, वहाँ पहुँचा... (पे)... “भंते! भगवान मुझे प्रव्रजित करें।” भगवान ने पास खड़े एक अन्य भिक्षु को संबोधित किया— “तो भिक्षु! रट्ठपाल को प्रव्रजित करो और उपसंपदा भी दो।” “भंते! बहुत अच्छा” कहकर उस भिक्षु ने भगवान की आज्ञा स्वीकार की और बुद्ध द्वारा प्रदत्त कुलपुत्र रट्ठपाल को सार्धविहारिक (शिष्य) के रूप में पाकर उसे प्रव्रजित किया और उपसंपदा दी। इसीलिए कहा गया है— “कुलपुत्र रट्ठपाल ने भगवान के पास प्रव्रज्या प्राप्त की, उपसंपदा प्राप्त की।”


Pahitatto viharantoti dvādasa saṃvaccharāni evaṃ viharanto. Neyyapuggalo hi ayamāyasmā, tasmā puññavā abhinīhārasampannopi samāno ‘‘ajja ajjeva arahatta’’nti samaṇadhammaṃ karontopi dvādasame vasse arahattaṃ pāpuṇi.

'पहितत्तो विहरन्तो' (दृढ़ संकल्प के साथ विहार करते हुए) का अर्थ है— बारह वर्षों तक इस प्रकार विहार करते हुए। क्योंकि ये आयुष्मान 'नेय्य' पुद्गल (शिक्षा योग्य व्यक्ति) थे, इसलिए पुण्यात्मा और पूर्व-प्रार्थना (अभिनिहार) से संपन्न होने पर भी, “आज ही, आज ही अर्हत्व प्राप्त करूँगा” ऐसा मन में रखकर श्रमण-धर्म करते हुए भी बारहवें वर्ष में अर्हत्व को प्राप्त हुए।


Yena bhagavā tenupasaṅkamīti mayhaṃ mātāpitaro pabbajjaṃ anujānamānā – ‘‘tayā kālena kālaṃ āgantvā amhākaṃ dassanaṃ dātabba’’nti vatvā anujāniṃsu, dukkarakārikā kho pana mātāpitaro, ahañca yenajjhāsayena pabbajito, so me matthakaṃ patto, idāni bhagavantaṃ āpucchitvā attānaṃ mātāpitūnaṃ dassessāmīti cintetvā āpucchitukāmo upasaṅkami. Manasākāsīti ‘‘kiṃ nu kho raṭṭhapāle gate koci upaddavo bhavissatī’’ti manasi akāsi. Tato ‘‘bhavissatī’’ti ñatvā ‘‘sakkhissati nu kho raṭṭhapālo taṃ madditu’’nti olokento tassa arahattasampattiṃ disvā ‘‘sakkhissatī’’ti aññāsi. Tena vuttaṃ – yathā bhagavā aññāsi…pe… kālaṃ maññasīti.

'येन भगवा तेनुपसङ्कमि' (जहाँ भगवान थे, वहाँ पहुँचा) का अर्थ है— मेरे माता-पिता ने प्रव्रज्या की अनुमति देते समय कहा था— “तुम्हें समय-समय पर आकर हमें दर्शन देने चाहिए,” ऐसा कहकर अनुमति दी थी। माता-पिता वास्तव में दुष्कर कार्य करने वाले होते हैं। और मैं जिस उद्देश्य से प्रव्रजित हुआ था, वह मेरा उद्देश्य पूर्ण हो गया है। अब भगवान से पूछकर (आज्ञा लेकर) स्वयं को माता-पिता को दिखाऊँगा— ऐसा सोचकर आज्ञा लेने की इच्छा से वह पास पहुँचा। 'मनसाकासि' (मन में विचार किया) का अर्थ है— “क्या रट्ठपाल के जाने पर कोई उपद्रव (विघ्न) होगा?” ऐसा मन में विचार किया। तब “होगा” ऐसा जानकर, “क्या रट्ठपाल उसे दबाने (दमन करने) में समर्थ होगा?” ऐसा देखते हुए उसकी अर्हत्व-संपत्ति को देखकर जाना कि “समर्थ होगा।” इसीलिए कहा गया है— “जैसे भगवान ने जाना... (पे)... जिसका तुम समय समझो।”


Migacīreti evaṃnāmake uyyāne. Tañhi raññā – ‘‘akāle sampattapabbajitānaṃ dinnameva idaṃ, yathāsukhaṃ paribhuñjantū’’ti evamanuññātameva ahosi, tasmā thero – ‘‘mama āgatabhāvaṃ mātāpitūnaṃ ārocessāmi, te me pādadhovanauṇhodakapādamakkhanatelādīni pesissantī’’ti cittampi anuppādetvā uyyānameva pāvisi. Piṇḍāya pāvisīti dutiyadivase pāvisi.

'मिगचीरे' का अर्थ है— इस नाम के उद्यान में। वह उद्यान राजा द्वारा— “असमय में आए हुए प्रव्रजितों के लिए यह दिया गया ही है, वे सुखपूर्वक इसका उपभोग करें”— इस प्रकार अनुमत ही था। इसलिए स्थविर ने— “मैं अपने आने की सूचना माता-पिता को दूँगा, वे मेरे लिए पैर धोने का जल, गर्म पानी, पैर मलने का तेल आदि भेजेंगे”— ऐसा विचार भी मन में न लाकर उद्यान में ही प्रवेश किया। 'पिण्डाय पाविसि' (भिक्षा के लिए प्रवेश किया) का अर्थ है— दूसरे दिन प्रवेश किया।


Majjhimāyāti sattadvārakoṭṭhakassa gharassa majjhime dvārakoṭṭhake. Ullikhāpetīti kappakena kese paharāpeti. Etadavocāti – ‘‘ime samaṇakā amhākaṃ piyaputtakaṃ pabbājetvā corānaṃ hatthe nikkhipitvā viya ekadivasampi na dassāpenti, evaṃ pharusakārakā ete puna imaṃ ṭhānaṃ upasaṅkamitabbaṃ maññanti, ettova nikaḍḍhitabbā ete’’ti cintetvā etaṃ ‘‘imehi muṇḍakehī’’tiādivacanaṃ avoca. Ñātidāsīti ñātakānaṃ dāsī. Ābhidosikanti pārivāsikaṃ ekarattātikkantaṃ pūtibhūtaṃ. Tatthāyaṃ padattho – pūtibhāvadosena abhibhūtoti abhidoso, abhidosova ābhidosiko. Ekarattātikkantasseva nāmasaññā esā yadidaṃ ābhidosikoti, taṃ ābhidosikaṃ. Kummāsanti yavakummāsaṃ. Chaḍḍetukāmā hotīti yasmā antamaso dāsakammakārānaṃ gorūpānampi aparibhogāraho, tasmā naṃ kacavaraṃ viya bahi chaḍḍetukāmā hoti. Sacetanti sace etaṃ. Bhaginīti ariyavohārena attano dhātiṃ ñātidāsiṃ ālapati. Chaḍḍanīyadhammanti chaḍḍetabbasabhāvaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘bhagini etaṃ sace bahi chaḍḍanīyadhammaṃ nissaṭṭhapariggahaṃ, idha me patte ākirāhī’’ti. Kiṃ pana evaṃ vattuṃ labbhati, viññatti vā payuttavācā vā na hotīti. Na hoti. Kasmā? Nissaṭṭhapariggahattā. Yañhi chaḍḍanīyadhammaṃ nissaṭṭhapariggahaṃ, yattha sāmikā anālayā honti, taṃ sabbaṃ ‘‘detha āharatha ākirathā’’ti vattuṃ vaṭṭati. Teneva hi ayamāyasmā aggaariyavaṃsiko samānopi evamāha.

'मज्झिमाय' (मध्यम में) का अर्थ है सात द्वारों वाले घर के मध्य द्वार-कोष्ठ (गेट-हाउस) में। 'उल्लिक्खापेति' का अर्थ है नाई द्वारा बालों को कटवाना (हटाना)। 'एतदवोच' का अर्थ है—यह सोचकर कि "इन श्रमणों ने हमारे प्रिय पुत्र को प्रव्रजित कर चोरों के हाथ में सौंपने के समान एक दिन के लिए भी नहीं दिखाया, ऐसे क्रूर कर्म करने वाले ये (मुंडित) फिर से यहाँ आने योग्य समझते हैं, इन्हें यहीं से निकाल देना चाहिए", उन्होंने "इन मुंडकों के साथ" आदि वचन कहे। 'ज्ञातिदासी' का अर्थ है संबंधियों की दासी। 'आभिदोसिकं' का अर्थ है बासी, एक रात बीता हुआ, दुर्गंधयुक्त (सड़ा हुआ) भोजन। यहाँ यह पद-अर्थ है—सड़ने के दोष से अभिभूत होने के कारण 'अभिदोष' है, और 'अभिदोष' ही 'आभिदोसिक' है। यह 'आभिदोसिक' नाम विशेष रूप से एक रात बीते हुए (बासी) जौ के भात का ही नाम है। 'कुम्मासं' का अर्थ है जौ का भात। 'छड्डेतुकामा होति' का अर्थ है—चूँकि वह अंततः दासों, कर्मकारों और यहाँ तक कि पशुओं के उपभोग के योग्य भी नहीं था, इसलिए वह उसे कचरे के समान बाहर फेंकना चाहती थी। 'सचेतं' का अर्थ है 'सचे एतं' (यदि यह)। 'भगिनि'—आर्य संबोधन के अनुसार वह अपनी धाय (पालन-पोषण करने वाली) ज्ञातिदासी को संबोधित करता है। 'छड्डेनीयधम्मं' का अर्थ है फेंकने योग्य स्वभाव वाला। इसका अर्थ यह है— "हे बहन! यदि यह बाहर फेंकने योग्य और स्वामित्व-रहित (त्यागा हुआ) है, तो इसे मेरे इस पात्र में डाल दो।" क्या इस प्रकार कहना उचित है? क्या यह 'विज्ञप्ति' (याचना) या प्रयुक्त वाणी (संकेत) नहीं है? नहीं है। क्यों? क्योंकि यह स्वामित्व-रहित (त्यागा हुआ) है। क्योंकि जो वस्तु फेंकने योग्य और स्वामित्व-रहित हो, जिसमें स्वामियों की कोई आसक्ति न हो, उसे "दो, लाओ, डालो" कहना उचित है। इसी कारण से, यह आयुष्मान् श्रेष्ठ आर्यवंश के होने पर भी ऐसा कहते हैं।


Hatthānanti bhikkhāgahaṇatthaṃ pattaṃ upanāmayato maṇibandhato pabhuti dvinnampi hatthānaṃ. Pādānanti nivāsanantato paṭṭhāya dvinnampi pādānaṃ. Sarassāti sace taṃ bhaginīti vācaṃ nicchārayato sarassa ca. Nimittaṃ aggahesīti hatthapiṭṭhiādīni olokayamānā – ‘‘puttassa me raṭṭhapālassa viya suvaṇṇakacchapapiṭṭhisadisā imā hatthapādapiṭṭhiyo, haritālavaṭṭiyo viya suvaṭṭitā aṅguliyo, madhuro saro’’ti gihikāle sallakkhitapubbaṃ ākāraṃ aggahesi sañjāni sallakkhesi. Tassa hāyasmato dvādasavassāni araññāvāsañceva piṇḍiyālopabhojanañca paribhuñjantassa aññādiso sarīravaṇṇo ahosi, tena naṃ sā ñātidāsī disvāva na sañjāni, nimittaṃ pana aggahesīti.

'हत्थानं' का अर्थ है—भिक्षा ग्रहण करने के लिए पात्र को आगे बढ़ाते हुए (रट्ठपाल के) कलाई से लेकर दोनों हाथों का। 'पादानं' का अर्थ है—निवास (अधोवस्त्र) के छोर से लेकर दोनों पैरों का। 'सरस्स' का अर्थ है—"यदि यह, हे बहन" इस वाणी को उच्चारित करते हुए (रट्ठपाल के) स्वर का। 'निमित्तं अग्गहेसि' का अर्थ है—हाथों के पिछले भाग आदि को देखते हुए उस दासी ने गृहस्थ काल में पहले से देखे हुए लक्षणों को पहचाना— "मेरे पुत्र रट्ठपाल के समान ये स्वर्ण-कछुए की पीठ के समान हस्त-पाद के पृष्ठ भाग हैं, हरिताल की बत्तियों के समान सुडौल अंगुलियाँ हैं और मधुर स्वर है।" उन आयुष्मान् को बारह वर्षों तक वनवास और भिक्षा के भोजन का सेवन करते हुए शरीर का वर्ण (रंग) बदल गया था, इसलिए वह ज्ञातिदासी उन्हें देखकर तुरंत नहीं पहचान सकी, परंतु उसने लक्षणों (निमित्तों) को पहचान लिया।


300. Raṭṭhapālassa mātaraṃ etadavocāti therassa aṅgapaccaṅgāni saṇṭhāpetvā thaññaṃ pāyetvā saṃvaḍḍhitadhātīpi samānā pabbajitvā mahākhīṇāsavabhāvappattena sāmiputtena saddhiṃ – ‘‘tvaṃ nu kho, me bhante, putto raṭṭhapālo’’tiādivacanaṃ vattuṃ avisahantī vegena gharaṃ pavisitvā raṭṭhapālassa mātaraṃ etadavoca. Yaggheti ārocanatthe nipāto. Sace je saccanti ettha jeti ālapane nipāto. Evañhi tasmiṃ dese dāsijanaṃ ālapanti, tasmā ‘‘tvañhi, bhoti dāsi, sace saccaṃ bhaṇasī’’ti evamettha attho daṭṭhabbo.

300. 'रट्ठपालस्स मातरं एतदवोच' का अर्थ है—स्थविर के अंगों का परिमार्जन करने वाली, दूध पिलाकर बड़ा करने वाली धाय होने पर भी, प्रव्रजित होकर महान् क्षीणास्त्रव (अर्हत्) भाव को प्राप्त स्वामी-पुत्र से "भन्ते, क्या आप मेरे पुत्र रट्ठपाल हैं?" आदि वचन कहने का साहस न कर पाने के कारण, उसने शीघ्रता से घर में प्रवेश कर रट्ठपाल की माता से यह बात कही। 'यग्घे' यह सूचित करने (बताने) के अर्थ में एक निपात है। 'सचे जे सच्चं' यहाँ 'जे' संबोधन के अर्थ में निपात है। उस देश में दासी जनों को इसी प्रकार संबोधित किया जाता था, इसलिए "हे दासी! यदि तुम सत्य कह रही हो" यहाँ ऐसा अर्थ समझना चाहिए।


Upasaṅkamīti kasmā upasaṅkami? Mahākule itthiyo bahi nikkhamantā garahaṃ pāpuṇanti, idañca accāyikakiccaṃ, seṭṭhissa naṃ ārocessāmīti cinteti. Tasmā upasaṅkami. Aññataraṃ kuṭṭamūlanti tasmiṃ kira dese dānapatīnaṃ gharesu sālā honti, āsanāni cettha paññattāni honti, upaṭṭhāpitaṃ udakakañjiyaṃ. Tattha pabbajitā piṇḍāya caritvā nisīditvā bhuñjanti. Sace icchanti, dānapatīnampi santakaṃ gaṇhanti. Tasmā tampi aññatarassa kulassa īdisāya sālāya aññataraṃ kuṭṭamūlanti veditabbaṃ. Na hi pabbajitā kapaṇamanussā viya asāruppe ṭhāne nisīditvā bhuñjantīti.

'उपसंकमि'—वह क्यों पास गई? उच्च कुलों की स्त्रियाँ घर से बाहर निकलने पर निंदा की पात्र होती हैं, और यह कार्य अत्यंत आवश्यक (त्वरित) था, "मैं इसे श्रेष्ठि (पिता) को बताऊँगी"—ऐसा उसने सोचा। इसलिए वह पास गई। 'अञ्ञतरं कुट्टमूलं'—कहा जाता है कि उस देश में दानपतियों के घरों में शालाएँ (भोजन कक्ष) होती थीं, जहाँ आसन बिछे होते थे और पीने का पानी (कांजी) रखा होता था। वहाँ प्रव्रजित भिक्षाटन के बाद बैठकर भोजन करते थे। यदि वे चाहते, तो दानपतियों की वस्तुओं को भी ग्रहण करते थे। इसलिए, वह (रट्ठपाल का स्थान) भी किसी कुल की ऐसी ही शाला की किसी दीवार का कोना समझना चाहिए। क्योंकि प्रव्रजित लोग दीन-हीन मनुष्यों के समान अनुपयुक्त स्थानों पर बैठकर भोजन नहीं करते हैं।


Atthi nāma tātāti ettha atthīti vijjamānatthe, nāmāti pucchanatthe maññanatthe vā nipāto. Idañhi vuttaṃ hoti – atthi nu kho, tāta raṭṭhapāla, amhākaṃ dhanaṃ, nanu mayaṃ niddhanāti vattabbā, yesaṃ no tvaṃ īdise ṭhāne nisīditvā ābhidosikaṃ kummāsaṃ paribhuñjissasi. Tathā atthi nu kho, tāta raṭṭhapāla, amhākaṃ jīvitaṃ, nanu mayaṃ matāti vattabbā, yesaṃ no tvaṃ īdise ṭhāne nisīditvā ābhidosikaṃ kummāsaṃ paribhuñjissasi. Tathā atthi maññe, tāta raṭṭhapāla, tava abbhantare sāsanaṃ nissāya paṭiladdho samaṇaguṇo, yaṃ tvaṃ subhojanarasasaṃvaḍḍhitopi imaṃ jigucchaneyyaṃ ābhidosikaṃ kummāsaṃ amatamiva nibbikāro paribhuñjissasīti. So pana gahapati dukkhābhitunnatāya etamatthaṃ paripuṇṇaṃ katvā vattumasakkonto – ‘‘atthi nāma, tāta raṭṭhapāla, ābhidosikaṃ kummāsaṃ paribhuñjissasī’’ti ettakameva avaca. Akkharacintakā panettha idaṃ lakkhaṇaṃ vadanti – anokappanāmarisanatthavasenetaṃ atthisadde upapade ‘‘paribhuñjissasī’’ti anāgatavacanaṃ kataṃ. Tassāyamattho – ‘‘atthi nāma…pe… paribhuñjissasi, idaṃ paccakkhampi ahaṃ na saddahāmi na marisayāmī’’ti. Idaṃ ettakaṃ vacanaṃ gahapati therassa pattamukhavaṭṭiyaṃ gahetvā ṭhitakova kathesi. Theropi pitari pattamukhavaṭṭiyaṃ gahetvā ṭhiteyeva taṃ pūtikummāsaṃ paribhuñji sunakhavantasadisaṃ pūtikukkuṭaṇḍamiva bhinnaṭṭhāne pūtikaṃ vāyantaṃ. Puthujjanena kira tathārūpaṃ kummāsaṃ paribhuñjituṃ na sakkā. Thero pana ariyiddhiyaṃ ṭhatvā dibbojaṃ amatarasaṃ paribhuñjamāno viya paribhuñjitvā dhamakaraṇena udakaṃ gahetvā pattañca mukhañca hatthapāde ca dhovitvā kuto no gahapatītiādimāha.

"अत्थि नाम ताताति" यहाँ 'अत्थि' शब्द विद्यमानता (होने) के अर्थ में है, और 'नाम' शब्द प्रश्न या विचार के अर्थ में एक निपात है। इसका अभिप्राय यह है—"हे तात रट्ठपाल! क्या हमारे पास धन है? क्या हमें निर्धन कहा जाना चाहिए, कि तुम ऐसे स्थान पर बैठकर बासी कुम्मास (जौ का भात) खा रहे हो?" इसी प्रकार, "हे तात रट्ठपाल! क्या हम जीवित हैं? क्या हमें मृत नहीं कहा जाना चाहिए, कि तुम ऐसे स्थान पर बैठकर बासी कुम्मास खा रहे हो?" इसी प्रकार, "हे तात रट्ठपाल! मैं समझता हूँ कि तुम्हारे भीतर शासन के आश्रय से प्राप्त कोई श्रमण-गुण (ध्यान-मार्ग आदि) है, जिससे तुम उत्तम भोजन के रसों से पले होने पर भी इस घृणित बासी कुम्मास को बिना किसी विकार के अमृत के समान खा रहे हो।" वह गृहपति दुःख से अभिभूत होने के कारण इस अर्थ को पूर्ण रूप से कहने में असमर्थ था, इसलिए उसने केवल इतना ही कहा—"हे तात रट्ठपाल! क्या तुम सचमुच यह बासी कुम्मास खाओगे?" वैयाकरण यहाँ यह लक्षण बताते हैं—अविश्वास और असहनशीलता के अर्थ में 'अत्थि' शब्द के उपपद होने पर 'परिभुञ्जिस्ससि' यह भविष्य काल का प्रयोग किया गया है। इसका अर्थ यह है—"हे तात रट्ठपाल! तुम बासी कुम्मास खाओगे, इस बात पर प्रत्यक्ष देखते हुए भी मुझे विश्वास नहीं हो रहा है और न ही मैं इसे सहन कर पा रहा हूँ।" गृहपति ने स्थविर के पात्र के किनारे को पकड़कर खड़े हुए ही यह बात कही। स्थविर ने भी पिता के पात्र के किनारे को पकड़े रहने पर ही उस दुर्गंधित कुम्मास को खा लिया, जो कुत्ते की वमन के समान और फूटे हुए सड़े हुए मुर्गी के अंडे जैसी दुर्गंध दे रहा था। कहते हैं कि एक साधारण मनुष्य के लिए वैसा कुम्मास खाना संभव नहीं है। परंतु स्थविर ने आर्य-ऋद्धि में स्थित होकर दिव्य ओज और अमृत-रस के समान उसका सेवन किया और फिर धम्मकण (जल-छन्नी) से जल लेकर पात्र, मुख और हाथ-पैर धोकर "कुतो नो गहपति" आदि कहा।


Tattha kuto noti kuto nu. Neva dānanti deyyadhammavasena neva dānaṃ alatthamha. Na paccakkhānanti ‘‘kiṃ, tāta raṭṭhapāla, kacci te khamanīyaṃ, kaccisi appakilamathena āgato, na tāva tāta gehe bhattaṃ sampādiyatī’’ti evaṃ paṭisanthāravasena paccakkhānampi na alatthamha. Kasmā pana thero evamāha? Pitu anuggahena. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘yathā esa maṃ vadati, aññepi pabbajite evaṃ vadati maññe. Buddhasāsane ca pattantare padumaṃ viya bhasmāchanno aggi viya pheggupaṭicchanno candanasāro viya suttikāpaṭicchannaṃ muttaratanaṃ viya valāhakapaṭicchanno candimā viya mādisānaṃ paṭicchannaguṇānaṃ bhikkhūnaṃ anto natthi, tesupi na evarūpaṃ vacanaṃ pavattessati, saṃvare ṭhassatī’’ti anuggahena evamāha.

वहाँ 'कुतो नो' का अर्थ है 'कहाँ से'। 'नेव दानं' का अर्थ है—देय-धर्म (दान की वस्तु) के रूप में हमें दान नहीं मिला। 'न पच्चक्खानं' का अर्थ है—"हे तात रट्ठपाल! क्या सब ठीक है? क्या आप बिना किसी कष्ट के आए हैं? तात! अभी घर में भोजन तैयार नहीं हुआ है"—इस प्रकार शिष्टाचार के रूप में हमें कोई उत्तर (प्रत्याख्यान) भी नहीं मिला। स्थविर ने ऐसा क्यों कहा? पिता पर अनुग्रह करने के लिए। उनके मन में ऐसा विचार आया—"जैसे यह मुझसे कह रहा है, वैसे ही यह अन्य प्रव्रजितों से भी कहता होगा। बुद्ध शासन में पत्तों के बीच कमल के समान, राख से ढकी अग्नि के समान, छाल से ढके चंदन के सार के समान, सीप में छिपे मोती के समान और बादलों से ढके चंद्रमा के समान मुझ जैसे प्रच्छन्न गुणों वाले भिक्षुओं का कोई अंत नहीं है। उनके प्रति यह ऐसे (कठोर) शब्दों का प्रयोग नहीं करेगा और संयम में स्थित रहेगा।" इसी अनुग्रह के कारण उन्होंने ऐसा कहा।


Ehi tātāti tāta tuyhaṃ gharaṃ mā hotu, ehi gharaṃ gamissāmāti vadati. Alanti thero ukkaṭṭhaekāsanikatāya paṭikkhipanto evamāha. Adhivāsesīti thero pana pakatiyā ukkaṭṭhasapadānacāriko svātanāyabhikkhaṃ nāma nādhivāseti, mātu anuggahena pana adhivāsesi. Mātu kirassa theraṃ anussaritvā mahāsoko uppajji, rodaneneva pakkakkhi viya jātā, tasmā thero ‘‘sacāhaṃ taṃ apassitvā gamissāmi, hadayampissā phāleyyā’’ti anuggahena adhivāsesi. Kārāpetvāti ekaṃ hiraññassa, ekaṃ suvaṇṇassāti dve puñje kārāpetvā. Kīvamahantā pana puñjā ahesunti. Yathā orato ṭhito puriso pārato ṭhitaṃ majjhimappamāṇaṃ purisaṃ na passati, evaṃmahantā.

"एहि तात" का अर्थ है—"तात! तुम्हारा घर (यहाँ) न हो, आओ घर चलें।" "अलं" (बस) ऐसा स्थविर ने उत्कृष्ट 'एकासनिक' धुतंग के कारण मना करते हुए कहा। "अधिवासेसि" (स्वीकार किया)—स्थविर स्वभाव से उत्कृष्ट 'सपादनचारिक' (क्रमशः भिक्षाटन करने वाले) थे और अगले दिन के लिए भिक्षा स्वीकार नहीं करते थे, परंतु माता पर अनुग्रह करने के लिए उन्होंने स्वीकार कर लिया। कहते हैं कि स्थविर को याद करके उनकी माता को बहुत शोक हुआ था और रोने के कारण उनकी आँखें सूज गई थीं। इसलिए स्थविर ने सोचा—"यदि मैं उन्हें देखे बिना चला जाऊँगा, तो उनका हृदय फट जाएगा", इसी अनुग्रह से उन्होंने निमंत्रण स्वीकार किया। "कारापेत्वा" का अर्थ है—चांदी का एक ढेर और सोने का एक ढेर, इस प्रकार दो ढेर लगवाकर। वे ढेर कितने बड़े थे? जैसे इस ओर खड़ा व्यक्ति दूसरी ओर खड़े मध्यम कद के व्यक्ति को न देख सके, वे इतने बड़े थे।


301. Idaṃ te tātāti kahāpaṇapuñjañca suvaṇṇapuñjañca dassento āha. Mattikanti mātito āgataṃ, idaṃ te mātāmahiyā mātu imaṃ gehaṃ āgacchantiyā gandhamālādīnaṃ atthāya dinnaṃ dhananti attho. Aññaṃ pettikaṃ aññaṃ pitāmahanti yaṃ pana te pitu ca pitāmahānañca santakaṃ, taṃ aññaṃyeva, nihitañca payuttañca ativiya bahu. Ettha ca ‘‘pitāmaha’’nti taddhitalopaṃ katvā vuttanti veditabbaṃ. ‘‘Petāmaha’’nti vā pāṭho. Sakkā tatonidānanti dhanahetu dhanapaccayā. Taṃ taṃ dhanaṃ rakkhantassa ca rājādīnaṃ vasena dhanaparikkhayaṃ pāpuṇantassa kassaci uppajjamānasokādayo sandhāya evamāha. Evaṃ vutte seṭṭhi gahapati – ‘‘ahaṃ imaṃ uppabbājessāmīti ānesiṃ, so dāni me dhammakathaṃ kātuṃ āraddho, ayaṃ na me vacanaṃ karissatī’’ti uṭṭhāya gantvā assa orodhānaṃ dvāraṃ vivarāpetvā – ‘‘ayaṃ vo sāmiko, gacchatha yaṃ kiñci katvā naṃ gaṇhituṃ vāyamathā’’ti uyyojesi. Suvaye ṭhitā nāṭakitthiyo nikkhamitvā theraṃ parivārayiṃsu, tāsu dve jeṭṭhakitthiyo sandhāya purāṇadutiyikātiādi vuttaṃ. Paccekaṃ pādesu gahetvāti ekekamhi pāde naṃ gahetvā.

301. "इदं ते तात" यह गृहपति ने चांदी और सोने के ढेरों को दिखाते हुए कहा। "मत्तिकं" का अर्थ है—माता के पक्ष से आया हुआ। इसका अर्थ है—यह धन तुम्हारी नानी ने तुम्हारी माता को इस घर आते समय सुगंध, माला आदि के लिए दिया था। "अञ्ञं पेत्तिकं अञ्ञं पितामहं" का अर्थ है—जो तुम्हारे पिता और दादाओं का है, वह अलग ही है; और जो जमीन में गड़ा हुआ तथा ब्याज पर दिया हुआ है, वह बहुत अधिक है। यहाँ 'पितामहं' शब्द तद्धित प्रत्यय के लोप के साथ कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। 'पेतामहं' ऐसा भी पाठ है। "सक्का ततोनिदानं" का अर्थ है—धन के कारण, धन के निमित्त से। उस-उस धन की रक्षा करने वाले और राजा आदि के कारण धन के विनाश को प्राप्त होने वाले किसी व्यक्ति को उत्पन्न होने वाले शोक आदि के संदर्भ में उन्होंने ऐसा कहा। ऐसा कहने पर श्रेष्ठी गृहपति ने सोचा—"मैं इसे गृहस्थ बनाने के लिए लाया था, लेकिन अब इसने मुझे धर्म-कथा सुनाना शुरू कर दिया है, यह मेरी बात नहीं मानेगा।" वह उठा और अंतःपुर का द्वार खुलवाकर (स्त्रियों से) कहा—"यह तुम्हारा स्वामी है, जाओ और किसी भी तरह इसे पकड़ने का प्रयास करो।" युवावस्था में स्थित नर्तकियों ने निकलकर स्थविर को घेर लिया; उनमें से दो ज्येष्ठ स्त्रियों के संदर्भ में 'पुराण-दुतियिका' (पूर्व पत्नियाँ) आदि कहा गया है। "पच्चेकं पादेसु गहेत्वा" का अर्थ है—एक-एक पैर को पकड़कर।


Kīdisā nāma tā ayyaputta accharāyoti kasmā evamāhaṃsu? Tadā kira sambahule khattiyakumārepi brāhmaṇakumārepi seṭṭhiputtepi mahāsampattiyo pahāya pabbajante disvā pabbajjāguṇaṃ ajānantā kathaṃ samuṭṭhāpenti ‘‘kasmā ete pabbajantī’’ti. Athaññe vadanti ‘‘devaccharādevanāṭakānaṃ kāraṇā’’ti. Sā kathā vitthārikā ahosi. Taṃ gahetvā sabbā evamāhaṃsu. Atha thero paṭikkhipanto na kho mayaṃ bhaginītiādimāha. Samudācaratīti voharati vadati. Tattheva mucchitā papatiṃsūti taṃ bhaginivādena samudācarantaṃ disvā ‘‘mayaṃ ajja āgamissati, ajja āgamissatī’’ti dvādasa vassāni bahi na nikkhantā, etaṃ nissāya no dārakā na laddhā, yesaṃ ānubhāvena jīveyyāma, ito camhā parihīnā aññato ca. Ayaṃ loko nāma attanova cintesi, tasmā tāpi ‘‘idāni mayaṃ anāthā jātā’’ti attanova cintayamānā – ‘‘anatthiko dāni amhehi ayaṃ, so amhe pajāpatiyo samānā attanā saddhiṃ ekamātukucchiyā sayitadārikā viya maññatī’’ti samuppannabalavasokā hutvā tasmiṃyeva padese mucchitā papatiṃsu, patitāti attho.

"आर्यपुत्र, वे अप्सराएँ कैसी हैं?" — उन्होंने ऐसा क्यों कहा? उस समय, अनेक क्षत्रिय कुमारों, ब्राह्मण कुमारों और श्रेष्ठी पुत्रों को महान संपत्ति त्याग कर प्रव्रजित होते देख, प्रव्रज्या के गुणों को न जानने वाले लोग यह चर्चा करते थे कि "ये क्यों प्रव्रजित हो रहे हैं?" तब अन्य लोग कहते थे, "देव-अप्सराओं और दिव्य नर्तकियों के कारण ये प्रव्रजित होते हैं।" यह बात चारों ओर फैल गई थी। उसी बात को आधार बनाकर (रट्ठपाल की) सभी पूर्व पत्नियों ने ऐसा कहा। तब स्थविर ने उन्हें अस्वीकार करते हुए "हे भगिनी (बहन)" आदि कहा। 'समुदाचरति' का अर्थ है पुकारना या संबोधित करना। "वहीं मूर्छित होकर गिर पड़ीं" — उन्हें 'भगिनी' शब्द से संबोधित करते देख, वे पत्नियाँ जो बारह वर्षों से "आज आएंगे, आज आएंगे" की प्रतीक्षा में घर से बाहर नहीं निकली थीं, और जिनके सहारे वे जीवित थीं, उन्हें लगा कि अब न तो संतान प्राप्त होगी और न ही इस कुल या अन्य कुल का सुख मिलेगा। यह सोचकर कि "अब हम अनाथ हो गई हैं, इन्हें अब हमसे कोई प्रयोजन नहीं है, ये हमें अपनी पत्नियाँ होने पर भी एक ही गर्भ से उत्पन्न बहन के समान मान रहे हैं," वे अत्यंत तीव्र शोक से भर गईं और वहीं मूर्छित होकर गिर पड़ीं।


Mā no viheṭhethāti mā amhe dhanaṃ dassetvā mātugāme ca uyyojetvā viheṭhayittha, vihesā hesā pabbajitānanti. Kasmā evamāha? Mātāpitūnaṃ anuggahena. So kira seṭṭhi – ‘‘pabbajitaliṅgaṃ nāma kiliṭṭhaṃ, pabbajjāvesaṃ hāretvā nhāyitvā tayo janā ekato bhuñjissāmā’’ti maññamāno therassa bhikkhaṃ na deti. Thero – ‘‘mādisassa khīṇāsavassa āhārantarāyaṃ katvā ete bahuṃ apuññaṃ pasaveyyu’’nti tesaṃ anuggahena evamāha.

"हमें कष्ट न दें" — हमें धन दिखाकर और स्त्रियों को भेजकर परेशान न करें, क्योंकि प्रव्रजितों को कष्ट देना दुखदायी होता है। उन्होंने ऐसा क्यों कहा? माता-पिता पर अनुकंपा करने के लिए। वह श्रेष्ठी सोचता था कि "प्रव्रजित का वेष मलिन होता है, इसे त्याग कर और स्नान कर हम तीनों साथ भोजन करेंगे।" ऐसा सोचकर वह स्थविर को भिक्षा नहीं दे रहा था। स्थविर ने सोचा, "मुझ जैसे क्षीणासव (अर्हत) के भोजन में बाधा डालकर ये बहुत पाप अर्जित करेंगे," अतः उनकी अनुकंपा के लिए उन्होंने ऐसा कहा।


302. Gāthā abhāsīti gāthāyo abhāsi. Tattha passāti santike ṭhitajanaṃ sandhāya vadati. Cittanti cittavicittaṃ. Bimbanti attabhāvaṃ. Arukāyanti navannaṃ vaṇamukhānaṃ vasena vaṇakāyaṃ. Samussitanti tīṇi aṭṭhisatāni navahi nhārusatehi bandhitvā navahi maṃsapesisatehi limpitvā samantato ussitaṃ. Āturanti jarāturatāya rogāturatāya kilesāturatāya ca niccāturaṃ. Bahusaṅkappanti paresaṃ uppannapatthanāsaṅkappehi bahusaṅkappaṃ. Itthīnañhi kāye purisānaṃ saṅkappā uppajjanti, tesaṃ kāye itthīnaṃ. Susāne chaḍḍitakaḷevarabhūtampi cetaṃ kākakulalādayo patthayantiyevāti bahusaṅkappo nāma hoti. Yassa natthi dhuvaṃ ṭhitīti yassa kāyassa māyāmarīcipheṇapiṇḍa udakapupphuḷādīnaṃ viya ekaṃseneva ṭhiti nāma natthi, bhijjanadhammatāva niyatā.

302. "गाथाएं कहीं" — उन्होंने गाथाएं कहीं। वहाँ 'पस्स' (देखो) शब्द समीप खड़े लोगों के संदर्भ में कहा गया है। 'चित्तं' का अर्थ है विविध अलंकारों से सजाया हुआ। 'बिम्बं' का अर्थ है शरीर। 'अरुकायं' का अर्थ है नौ द्वारों (घावों) वाला शरीर। 'समुस्सितं' का अर्थ है तीन सौ हड्डियों को नौ सौ स्नायुओं से बाँधकर और नौ सौ मांस-पेशियों से लेप कर चारों ओर से खड़ा किया गया। 'आतुरं' का अर्थ है बुढ़ापे, रोग और क्लेशों से निरंतर पीड़ित। 'बहुसङ्कप्पं' का अर्थ है दूसरों की इच्छाओं और संकल्पों द्वारा कल्पित। स्त्रियों के शरीर के प्रति पुरुषों के और पुरुषों के शरीर के प्रति स्त्रियों के कामुक संकल्प उत्पन्न होते हैं। श्मशान में पड़े शव के प्रति भी कौवे-गिद्ध आदि की लालसा होती है, इसलिए इसे 'बहुसङ्कप्प' कहा गया है। "जिसकी स्थिति स्थायी नहीं है" — जैसे माया, मरीचिका, फेन और जल के बुलबुले की कोई निश्चित स्थिति नहीं होती, वैसे ही इस शरीर की भी कोई स्थायी स्थिति नहीं है; इसका विनाश निश्चित है।


Tacena onaddhanti allamanussacammena onaddhaṃ. Saha vatthebhi sobhatīti gandhādīhi maṇikuṇḍalehi ca cittakatampi rūpaṃ vatthehi saheva sobhati, vinā vatthehi jegucchaṃ hoti anolokanakkhamaṃ.

"त्वचा से ढका हुआ" — गीली मनुष्य-त्वचा से मढ़ा हुआ। "वस्त्रों के साथ सुशोभित होता है" — गंध, मणिकुंडल आदि से सजाया हुआ रूप भी वस्त्रों के साथ ही शोभा देता है; वस्त्रों के बिना यह घृणित और देखने योग्य नहीं होता।


Alattakakatāti alattakena rañjitā. Cuṇṇakamakkhitanti sāsapakakkena mukhapīḷakādīni nīharitvā loṇamattikāya duṭṭhalohitaṃ viliyāpetvā tilapiṭṭhena lohitaṃ pasādetvā haliddiyā vaṇṇaṃ sampādetvā cuṇṇakagaṇḍikāya mukhaṃ paharanti, tenesa ativiya virocati. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ.

"लाख से रंजित" — महावर (लाख) से रंगा हुआ। "चूर्ण से लिप्त" — सरसों के कल्क से मुँहासे आदि निकालकर, नमक-मिट्टी से दूषित रक्त को साफ कर, तिल के चूर्ण से त्वचा को निर्मल कर, हल्दी से रंग निखार कर और सुगंधित चूर्ण से मुख का लेप करते हैं, जिससे वह अत्यंत चमकता है। इसी संदर्भ में यह कहा गया है।


Aṭṭhāpadakatāti rasodakena makkhitvā nalāṭapariyante āvattanaparivatte katvā aṭṭhapadakaracanāya racitā. Añjanīti añjananāḷikā.

"आठ पदों (केश विन्यास) वाला" — सुगंधित जल से बालों को भिगोकर, ललाट के पास घुमावदार रचना कर, अष्टपद (विशेष कलात्मक) शैली में संवारा गया। 'अञ्जनी' का अर्थ है काजल की शलाका या नली।


Odahīti ṭhapesi. Pāsanti vākarājālaṃ. Nāsadāti na ghaṭṭayi. Nivāpanti nivāpasutte vuttanivāpatiṇasadisabhojanaṃ. Kandanteti viravamāne paridevamāne. Imāya hi gāthāya thero mātāpitaro migaluddake viya katvā dassesi, avasesañātake migaluddakaparisaṃ viya, hiraññasuvaṇṇaṃ vākarājālaṃ viya, attanā bhuttabhojanaṃ nivāpatiṇaṃ viya, attānaṃ mahāmigaṃ viya katvā dassesi. Yathā hi mahāmigo yāvadatthaṃ nivāpatiṇaṃ khāditvā pānīyaṃ pivitvā gīvaṃ ukkhipitvā disaṃ oloketvā ‘‘imaṃ nāma ṭhānaṃ gatassa sotthi bhavissatī’’ti migaluddakānaṃ paridevantānaṃyeva vākaraṃ aghaṭṭayamānova uppatitvā araññaṃ pavisitvā ghanacchāyassa chattassa viya gumbassa heṭṭhā mandamandena vātena bījayamāno āgatamaggaṃ olokento tiṭṭhati, evameva thero imā gāthā bhāsitvā ākāseneva gantvā migacīre paccupaṭṭhāsi.

'ओदहि' का अर्थ है रखा। 'पास' का अर्थ है जाल। 'नासादा' का अर्थ है स्पर्श नहीं किया (नहीं फँसा)। 'निवाप' का अर्थ है निवाप-सुत्त में वर्णित घास के समान भोजन। 'कन्दन्ते' का अर्थ है विलाप करते हुए। इस गाथा के माध्यम से स्थविर ने माता-पिता को शिकारी के समान, अन्य संबंधियों को शिकारी के दल के समान, स्वर्ण-संपत्ति को जाल के समान, स्वयं द्वारा ग्रहण किए गए भोजन को घास (चारे) के समान और स्वयं को एक महामृग के समान दर्शाया है। जैसे एक महामृग भरपेट चारा खाकर और पानी पीकर, गर्दन उठाकर दिशाओं को देख, यह सोचकर कि "अमुक स्थान पर जाने से कल्याण होगा," शिकारियों के विलाप करते रहने पर भी जाल में न फँसते हुए उछलकर वन में प्रवेश कर जाता है और घनी छाया वाले वृक्ष के नीचे मंद वायु का आनंद लेते हुए अपने आने वाले मार्ग को देखता है; वैसे ही स्थविर इन गाथाओं को कहकर आकाश मार्ग से उड़कर मिगचीर उद्यान में पहुँच गए।


Kasmā pana thero ākāsena gatoti. Pitā kirassa seṭṭhi sattasu dvārakoṭṭhakesu aggaḷaṃ dāpetvā malle āṇāpesi – ‘‘sace nikkhamitvā gacchati, hatthapādesu naṃ gahetvā kāsāyāni haritvā gihivesaṃ gaṇhāpethā’’ti. Tasmā thero – ‘‘ete mādisaṃ mahākhīṇāsavaṃ hatthe vā pāde vā gahetvā apuññaṃ pasaveyyuṃ, taṃ nesaṃ mā ahosī’’ti cintetvā ākāsena agamāsi. Parasamuddavāsittherānaṃ pana – ‘‘ṭhitakova imā gāthā bhāsitvā vehāsaṃ abbhuggantvā rañño korabyassa migacīre paccupaṭṭhāsī’’ti ayaṃ vācanāmaggoyeva.

स्थविर आकाश मार्ग से क्यों गए? उनके पिता श्रेष्ठी ने सातों द्वारों पर ताले लगवा दिए थे और मल्लों (पहलवानों) को आज्ञा दी थी कि "यदि मेरा पुत्र बाहर निकले, तो उसे हाथ-पैर से पकड़ लेना, उसके काषाय वस्त्र छीन लेना और उसे गृहस्थ वेष धारण करा देना।" तब स्थविर ने सोचा, "ये मुझ जैसे महाक्षीणासव को हाथ या पैर से पकड़कर पाप के भागी बनेंगे, उन्हें ऐसा पाप न लगे," यह सोचकर वे आकाश मार्ग से चले गए। समुद्र के उस पार रहने वाले स्थविरों का मत है कि उन्होंने खड़े होकर ही ये गाथाएं कहीं और फिर आकाश में उड़कर राजा कोरव्य के मिगचीर उद्यान में उपस्थित हुए। यह केवल वाचन की एक परंपरा है।


303. Migavoti tassa uyyānapālassa nāmaṃ. Sodhentoti uyyānamaggaṃ samaṃ kāretvā antouyyāne tacchitabbayuttaṭṭhānāni tacchāpento sammajjitabbayuttāni ṭhānāni sammajjāpento vālukāokiraṇa-pupphavikiraṇa-puṇṇaghaṭaṭṭhapana-kadalikkhandhaṭhapanādīni ca karontoti attho. Yena rājā korabyo tenupasaṅkamīti amhākaṃ rājā sadā imassa kulaputtassa vaṇṇaṃ kathesi, passitukāmo etaṃ, āgatabhāvaṃ panassa na jānāti, mahā kho panāyaṃ paṇṇākāro, gantvā rañño ārocessāmīti cintetvā yena rājā korabyo tenupasaṅkami.

303. "मिगवो" उस उद्यानपाल (माली) का नाम है। "सोधेन्तो" का अर्थ है उद्यान के मार्ग को समतल करना, उद्यान के भीतर तराशने योग्य ऊँचे स्थानों को तराशना, बुहारने योग्य स्थानों को बुहारना, बालू बिखेरना, पुष्प बिखेरना, पूर्ण घट (कलश) रखना, कदली-स्तम्भ (केले के खंभे) लगाना आदि कार्य करना। "येन राजा कोरब्यो तेनुपसङ्कमि" का अर्थ है कि हमारे राजा सदा इस कुलपुत्र (रट्ठपाल) के गुणों का वर्णन करते थे, इसे देखना चाहते थे, किन्तु उन्हें इसके आने का पता नहीं है। यह एक महान उपहार (समाचार) है, जाकर राजा को बताऊँगा—ऐसा सोचकर वह राजा कोरब्य के पास गया।


Kittayamāno ahosīti so kira rājā theraṃ anussaritvā balamajjhepi nāṭakamajjhepi – ‘‘dukkaraṃ kataṃ kulaputtena tāva mahantaṃ sampattiṃ pahāya pabbajitvā punanivattitvā anapalokentenā’’ti guṇaṃ kathesi, taṃ gahetvā ayaṃ evamāha. Vissajjethāti vatvāti orodhamahāmattabalakāyādīsu yassa yaṃ anucchavikaṃ, tassa taṃ dāpetvāti attho. Ussaṭāya ussaṭāyāti ussitāya ussitāya, mahāmattamahāraṭṭhikādīnaṃ vasena uggatuggatameva parisaṃ gahetvā upasaṅkamīti attho. Idha bhavaṃ raṭṭhapālo hatthatthare nisīdatūti hatthattharo tanuko bahalapupphādiguṇaṃ katvā atthato abhilakkhito hoti, tādise anāpucchitvā nisīdituṃ na yuttanti maññamāno evamāha.

"कित्तयमानो अहोसि" का अर्थ है कि वह राजा स्थविर (रट्ठपाल) को स्मरण कर सेना के बीच और अन्तःपुर की स्त्रियों के बीच उनके गुणों का गान करता था कि "इस कुलपुत्र ने इतनी बड़ी सम्पत्ति को त्याग कर, प्रव्रजित होकर और पुनः पीछे मुड़कर न देखते हुए बड़ा ही दुष्कर कार्य किया है।" "विस्सज्जेथाति वत्वा" का अर्थ है अन्तःपुर की स्त्रियों, महामात्रों, सैनिकों आदि में से जिसे जो उचित हो, उसे वह दान करवाकर। "उस्सटाय उस्सटाय" का अर्थ है महामात्रों और महा-राष्ट्रिकों आदि के कारण जो अत्यन्त प्रसिद्ध और विशिष्ट सभा है, उसे साथ लेकर पास गया। "इध भवं रट्ठपालो हत्थत्थरे निसीदतु" का अर्थ है कि हाथी का आसन (गलीचा) कोमल और पुष्पों आदि से सुसज्जित होता है; ऐसे आसन पर बिना पूछे बैठना उचित नहीं है, ऐसा मानते हुए राजा ने कहा कि "आप यहाँ हाथी के आसन पर बैठें।"


304. Pārijuññānīti pārijuññabhāvā parikkhayā. Jiṇṇoti jarājiṇṇo. Vuḍḍhoti vayovuḍḍho. Mahallakoti jātimahallako. Addhagatoti addhānaṃ atikkanto. Vayoanuppattoti pacchimavayaṃ anuppatto. Pabbajatīti dhuravihāraṃ gantvā bhikkhū vanditvā, – ‘‘bhante, mayā daharakāle bahuṃ kusalaṃ kataṃ, idāni mahallakomhi, mahallakassa cesā pabbajjā nāma, cetiyaṅgaṇaṃ sammajjitvā appaharitaṃ katvā jīvissāmi, pabbājetha maṃ, bhante,’’ti kāruññaṃ uppādento yācati, therā anukampāya pabbājenti. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Dutiyavārepi eseva nayo.

304. "पारिजुञ्ञानि" का अर्थ है विनाश या क्षय की अवस्था। "जिण्णो" का अर्थ है जरा (बुढ़ापे) से जर्जर। "वुड्ढो" का अर्थ है आयु में बड़ा। "महल्लको" का अर्थ है जन्म से वृद्ध। "अद्धगतो" का अर्थ है समय (युगों) को पार कर गया। "वयोअनुप्पत्तो" का अर्थ है जीवन की अन्तिम अवस्था (वृद्धावस्था) को प्राप्त। "पब्बजति" का अर्थ है मुख्य विहार में जाकर भिक्षुओं को वन्दना कर यह कहना— "भन्ते! मैंने युवावस्था में बहुत पुण्य किया है, अब मैं वृद्ध हो गया हूँ; वृद्ध के लिए यही प्रव्रज्या है कि चैत्य-प्राङ्गण में झाड़ू लगाकर और उसे स्वच्छ रखकर जीवित रहूँ; भन्ते! मुझे प्रव्रजित करें"—इस प्रकार करुणा उत्पन्न करते हुए याचना करता है और स्थविर अनुकम्पावश उसे प्रव्रजित करते हैं। इसी के सन्दर्भ में यह कहा गया है। दूसरे अवसर पर भी यही विधि समझनी चाहिए।


Appābādhoti arogo. Appātaṅkoti niddukkho. Samavepākiniyāti samavipācaniyā. Gahaṇiyāti kammajatejodhātuyā. Tattha yassa bhuttabhutto āhāro jīrati, yassa vā pana puṭabhattaṃ viya tatheva tiṭṭhati, ubhopete na samavepākiniyā gahaṇiyā samannāgatā. Yassa pana bhuttakāle bhattacchando uppajjateva, ayaṃ samavepākiniyā samannāgato. Nātisītāya naccuṇhāyāti teneva kāraṇena nātisītāya naccuṇhāya. Anupubbenāti rājāno vā harantītiādinā anukkamena. Dutiyavāre rājabhayacorabhayachātakabhayādinā anukkamena.

"अप्पाबाधो" का अर्थ है निरोग। "अप्पातङ्को" का अर्थ है दुःख-रहित। "समवेपाकिनिया" का अर्थ है सम्यक् रूप से पचाने वाली। "गहणिया" का अर्थ है कर्मज तेज-धातु (पाचन शक्ति)। वहाँ, जिसका खाया हुआ आहार पच जाता है, अथवा जिसका आहार पोटली में रखे भात की तरह वैसा ही पड़ा रहता है—ये दोनों ही "समवेपाकिनिया गहणिया" से युक्त नहीं हैं। किन्तु जिसे भोजन के समय भूख (भोजन की इच्छा) लगती है, वह "समवेपाकिनिया" से युक्त है। "नातिसीताय नच्चुण्हाय" का अर्थ है उसी कारण से न अधिक शीतल और न अधिक उष्ण। "अनुपुब्बेन" का अर्थ है "राजा लोग ले जाते हैं" आदि के क्रम से। दूसरे अवसर पर "राज-भय, चोर-भय, अकाल-भय" आदि के क्रम से।


305. Dhammuddesā uddiṭṭhāti dhammaniddesā uddiṭṭhā. Upaniyyatīti jarāmaraṇasantikaṃ gacchati, āyukkhayena vā tattha niyyati. Addhuvoti dhuvaṭṭhānavirahito. Atāṇoti tāyituṃ samatthena virahito. Anabhissaroti asaraṇo abhisaritvā abhigantvā assāsetuṃ samatthena virahito. Assakoti nissako sakabhaṇḍavirahito. Sabbaṃ pahāya gamanīyanti sakabhaṇḍanti sallakkhitaṃ sabbaṃ pahāya lokena gantabbaṃ. Taṇhādāsoti taṇhāya dāso.

305. "धम्मुद्देसा उद्दिट्ठा" का अर्थ है धर्म के विस्तृत निर्देश ऊपर बताए गए हैं। "उपनीयति" का अर्थ है जरा और मरण के समीप जाता है, अथवा आयु के क्षय होने से वहाँ ले जाया जाता है। "अधुवो" का अर्थ है ध्रुव (स्थिर) स्थान से रहित। "अताणो" का अर्थ है रक्षा करने में समर्थ स्वामी (आत्मा) से रहित। "अनभिसरो" का अर्थ है शरण-रहित, जो पास आकर आश्वस्त करने में समर्थ हो, ऐसे स्थान से रहित। "अस्सको" का अर्थ है अपना कुछ न होना, अपनी वस्तुओं से रहित। "सब्बं पहाय गमनीयं" का अर्थ है अपनी मानी हुई सभी वस्तुओं को छोड़कर लोक (प्राणी) को जाना पड़ता है। "तण्हादासो" का अर्थ है तृष्णा का दास।


306. Hatthisminti hatthisippe. Katāvīti katakaraṇīyo, sikkhitasikkho paguṇasippoti attho. Esa nayo sabbattha. Ūrubalīti ūrubalasampanno. Yassa hi phalakañca āvudhañca gahetvā parasenaṃ pavisitvā abhinnaṃ bhindato bhinnaṃ sandhārayato parahatthagataṃ rajjaṃ āharituṃ ūrubalaṃ atthi, ayaṃ ūrubalī nāma. Bāhubalīti bāhubalasampanno. Sesaṃ purimasadisameva. Alamattoti samatthaattabhāvo.

306. "हत्थिस्मिं" का अर्थ है हस्ति-शिल्प (हाथी विद्या) में। "कतावी" का अर्थ है कृत-करणीय, जिसने शिक्षा प्राप्त कर ली हो और जो शिल्प में निपुण हो। यही अर्थ सर्वत्र है। "ऊरुबली" का अर्थ है जंघाओं के बल से सम्पन्न। जिसके पास ढाल और शस्त्र लेकर शत्रु-सेना में प्रवेश कर, अभेद्य को भेदने और टूटी हुई सेना को सँभालने तथा दूसरे राजाओं के हाथ में गए राज्य को वापस लाने का शारीरिक (जंघाओं का) बल हो, वह "ऊरुबली" कहलाता है। "बाहुबली" का अर्थ है भुजाओं के बल से सम्पन्न। शेष पहले के समान ही है। "अलमत्थो" का अर्थ है समर्थ आत्म-भाव (शरीर)।


Pariyodhāya vattissantīti uppannaṃ uppaddavaṃ odhāya avattharitvā vattissantīti sallakkhetvā gahitā.

"परियोधाय वत्तिस्सन्ति" का अर्थ है उत्पन्न हुए उपद्रवों (बाधाओं) को रोककर या उन्हें दबाकर व्यवहार करेंगे—ऐसा समझकर ग्रहण किया गया है।


Saṃvijjati kho, bho raṭṭhapāla, imasmiṃ rājakule pahūtaṃ hiraññasuvaṇṇanti idaṃ so rājā upari dhammuddesassa kāraṇaṃ āharanto āha.

"संविज्जति खो, भो रट्ठपाल, इमस्मिं राजकुले पहूतं हिरञ्ञसुवण्णं" (हे रट्ठपाल! इस राजकुल में प्रचुर सुवर्ण-चाँदी विद्यमान है)—यह बात उस राजा ने ऊपर कहे गए धर्म-निर्देश (धम्मुद्देस) का कारण बताते हुए कही।


Athāparaṃ etadavocāti etaṃ ‘‘passāmi loke’’tiādinā nayena catunnaṃ dhammuddesānaṃ anugītiṃ avoca.

"अथापरं एतदवोच" का अर्थ है कि "पस्सामि लोके" आदि विधि से चार धर्म-निर्देशों (धम्मुद्देस) के अनुगामी इन गाथाओं को कहा।


307. Tattha bhiyyova kāme abhipatthayantīti ekaṃ labhitvā dve patthayanti, dve labhitvā cattāroti evaṃ uttaruttari vatthukāmakilesakāme patthayantiyeva.

307. वहाँ "भिय्योव कामे अभिपत्थयन्ति" का अर्थ है कि एक वस्तु प्राप्त कर दो की इच्छा करते हैं, दो प्राप्त कर चार की; इस प्रकार उत्तरोत्तर वस्तु-काम और क्लेश-काम की इच्छा करते ही रहते हैं।


Pasayhāti sapattagaṇaṃ abhibhavitvā. Sasāgarantanti saddhiṃ sāgarantena. Oraṃ samuddassāti yaṃ samuddassa orato sakaraṭṭhaṃ, tena atittarūpoti attho. Na hatthīti na hi atthi.

"पसय्ह" का अर्थ है शत्रु-समूह को अभिभूत (पराजित) कर। "ससागरन्तं" का अर्थ है सागर की सीमा तक। "ओरं समुद्दस्स" का अर्थ है समुद्र के इस पार जो अपना राज्य है, उससे असन्तुष्ट स्वभाव वाला। "न हत्थि" यहाँ "न हि अत्थि" ऐसा पद-च्छेद करना चाहिए।


Aho vatā noti aho vata nu, ayameva vā pāṭho. Amarāti cāhūti amaraṃ iti ca āhu. Idaṃ vuttaṃ hoti – yaṃ mataṃ ñātī parivāretvā kandanti, taṃ – ‘‘aho vata amhākaṃ bhātā mato, putto mato’’tiādīnipi vadanti.

"अहो वता नो" का अर्थ है "अहो वत नु" (ओह! आश्चर्य है); अथवा यही पाठ है। "अमराति चाहू" यहाँ "अमरं इति च आहु" ऐसा पद-च्छेद करना चाहिए। इसका अभिप्राय यह है कि मरे हुए व्यक्ति को सम्बन्धी घेरकर विलाप करते हैं और कहते हैं— "ओह! हमारा भाई मर गया, पुत्र मर गया" आदि बातें भी कहते हैं।


Phusanti phassanti maraṇaphassaṃ phusanti. Tatheva phuṭṭhoti yathā bālo, dhīropi tatheva maraṇaphassena phuṭṭho, aphuṭṭho nāma natthi, ayaṃ pana viseso. Bālo ca bālyā vadhitova setīti bālo bālabhāvena maraṇaphassaṃ āgamma vadhitova seti abhihatova sayati. Akataṃ vata me kalyāṇantiādivippaṭisāravasena calati vedhati vipphandati. Dhīro ca na vedhatīti dhīro sugatinimittaṃ passanto na vedhati na calati.

"वे स्पर्श करते हैं" का अर्थ है कि वे मृत्यु के स्पर्श का अनुभव करते हैं। "उसी प्रकार स्पर्श किया हुआ" का अर्थ है कि जैसे मूर्ख, वैसे ही बुद्धिमान भी मृत्यु के स्पर्श से स्पर्श किया जाता है; ऐसा कोई नहीं है जो स्पर्श न किया गया हो, परंतु यहाँ यह विशेषता है। "मूर्ख अपनी मूर्खता के कारण आहत होकर सोता है" का अर्थ है कि मूर्ख अपनी अज्ञानता के कारण मृत्यु के स्पर्श को प्राप्त कर पीड़ित होकर सोता है या अत्यंत व्यथित होकर पड़ा रहता है। "हाय! मैंने कल्याणकारी कार्य नहीं किया" आदि पश्चाताप के कारण वह विचलित होता है, कांपता है और तड़पता है। "बुद्धिमान नहीं कांपता" का अर्थ है कि बुद्धिमान सुगति के निमित्त को देखते हुए न तो कांपता है और न ही विचलित होता है।


Yāya vosānaṃ idhādhigacchatīti yāya paññāya imasmiṃ loke sabbakiccavosānaṃ arahattaṃ adhigacchati, sāva dhanato uttamatarā. Abyositattāti apariyositattā, arahattapattiyā, abhāvenāti attho. Bhavābhavesūti hīnappaṇītesu bhavesu.

"जिसके द्वारा यहाँ अंत (पूर्णता) को प्राप्त करता है" का अर्थ है कि जिस प्रज्ञा के द्वारा इस लोक में समस्त कृत्यों के अंत स्वरूप अर्हत्व को प्राप्त करता है, वह प्रज्ञा धन से कहीं अधिक उत्तम है। "अव्योसितत्ता" का अर्थ है अर्हत्व की प्राप्ति न होने के कारण कार्य की अपूर्णता। "भवाभवेसु" का अर्थ है हीन और श्रेष्ठ भवों (जन्मों) में।


Upeti gabbhañca parañca lokanti tesu pāpaṃ karontesu yo koci satto paramparāya saṃsāraṃ āpajjitvā gabbhañca parañca lokaṃ upeti. Tassappapaññoti tassa tādisassa appapaññassa añño appapañño abhisaddahanto.

"गर्भ और परलोक में जाता है" का अर्थ है कि उन पाप करने वालों में से जो कोई प्राणी निरंतर संसार चक्र में पड़कर गर्भ (पुनर्जन्म) और परलोक को प्राप्त होता है। "उस अल्पबुद्धि का" का अर्थ है कि उस प्रकार के अल्पबुद्धि वाले व्यक्ति की बात सुनकर दूसरा अल्पबुद्धि वाला व्यक्ति उस पर विश्वास करता है।


Sakammunā haññatīti attanā katakammavasena ‘‘kasāhipi tāletī’’tiādīhi kammakāraṇāhi haññati. Pecca paramhi loketi ito gantvā paramhi apāyaloke.

"अपने कर्मों से मारा जाता है" का अर्थ है कि स्वयं द्वारा किए गए कर्मों के वश में होकर "कोड़ों से पीटा जाना" आदि कर्म-यातनाओं द्वारा प्रताड़ित होता है। "मरकर परलोक में" का अर्थ है यहाँ से जाकर परलोक के अपाय (नरक आदि) लोकों में।


Virūparūpenāti vividharūpena, nānāsabhāvenāti attho. Kāmaguṇesūti diṭṭhadhammikasamparāyikesu sabbakāmaguṇesu ādīnavaṃ disvā. Daharāti antamaso kalalamattabhāvaṃ upādāya taruṇā. Vuḍḍhāti vassasatātikkantā. Apaṇṇakaṃ sāmaññameva seyyoti aviruddhaṃ advajjhagāmiṃ ekantaniyyānikaṃ sāmaññameva ‘‘seyyo, uttaritarañca paṇītatarañcā’’ti upadhāretvā pabbajitosmi mahārājāti. Tasmā yaṃ tvaṃ vadasi – ‘‘kiṃ disvā vā sutvā vā’’ti, idaṃ disvā ca sutvā ca pabbajitosmīti maṃ dhārehīti desanaṃ niṭṭhāpesīti.

"विरूपरूपेण" का अर्थ है विविध रूपों में या नाना स्वभावों से। "कामगुणों में" का अर्थ है इस लोक और परलोक के समस्त कामगुणों में दोषों को देखकर। "दहरा" का अर्थ है अत्यंत अल्प आयु वाले, यहाँ तक कि कलल (भ्रूण) की अवस्था से लेकर युवावस्था तक के। "वुढ्ढा" का अर्थ है सौ वर्ष से अधिक आयु वाले। "निश्चित रूप से श्रमणत्व ही श्रेष्ठ है" का अर्थ है कि जो निर्दोष, असंदिग्ध और एकांततः निर्वाण की ओर ले जाने वाला है, वह श्रमणत्व (संन्यास) ही "श्रेष्ठ, उत्तरतर और अधिक सुखद" है, ऐसा विचार कर "हे महाराज! मैं प्रव्रजित (संन्यासी) हुआ हूँ।" इसलिए जो आप कहते हैं—"क्या देखकर या क्या सुनकर?"—तो इसे देखकर और सुनकर ही मैं प्रव्रजित हुआ हूँ, ऐसा मुझे समझें। इस प्रकार देशना समाप्त हुई।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Raṭṭhapālasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

रट्ठपाल सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


3. Maghadevasuttavaṇṇanā

3. मघदेव सुत्त की व्याख्या।


308. Evaṃ me sutanti maghadevasuttaṃ. Tattha maghadevaambavaneti pubbe maghadevo nāma rājā taṃ ambavanaṃ ropesi. Tesu rukkhesu palujjamānesu aparabhāge aññepi rājāno ropesuṃyeva. Taṃ pana paṭhamavohāravasena maghadevambavananteva saṅkhaṃ gataṃ. Sitaṃ pātvākāsīti sāyanhasamaye vihāracārikaṃ caramāno ramaṇīyaṃ bhūmibhāgaṃ disvā – ‘‘vasitapubbaṃ nu kho me imasmiṃ okāse’’ti āvajjanto – ‘‘pubbe ahaṃ maghadevo nāma rājā hutvā imaṃ ambavanaṃ ropesiṃ, ettheva pabbajitvā cattāro brahmavihāre bhāvetvā brahmaloke nibbattiṃ. Taṃ kho panetaṃ kāraṇaṃ bhikkhusaṅghassa apākaṭaṃ, pākaṭaṃ karissāmī’’ti aggaggadante dassento sitaṃ pātu akāsi.

308. "एवं मे सुतं" आदि मघदेव सुत्त है। वहाँ "मघदेव-अम्बवन" का अर्थ है कि प्राचीन काल में मघदेव नामक राजा ने उस आम्रवन को लगवाया था। उन वृक्षों के नष्ट होने पर बाद के समय में अन्य राजाओं ने भी उन्हें फिर से लगवाया। परंतु प्रथम व्यवहार (नामकरण) के कारण वह "मघदेव-अम्बवन" के नाम से ही प्रसिद्ध हुआ। "मुस्कान प्रकट की" का अर्थ है कि सायंकाल के समय विहार में विचरण करते हुए एक रमणीय भूमि-भाग को देखकर—"क्या मैं पहले इस स्थान पर रहा हूँ?"—ऐसा विचार करते हुए बुद्ध ने स्मरण किया—"पूर्व काल में मैं मघदेव नामक राजा था और मैंने यह आम्रवन लगवाया था, यहीं प्रव्रजित होकर चार ब्रह्मविहारों की भावना की और ब्रह्मलोक में उत्पन्न हुआ। यह बात भिक्षु संघ को ज्ञात नहीं है, मैं इसे प्रकट करूँगा"—ऐसा मन में विचार कर अपने दांतों के अग्रभाग को दिखाते हुए उन्होंने मुस्कान प्रकट की।


Dhammo assa atthīti dhammiko. Dhammena rājā jātoti dhammarājā. Dhamme ṭhitoti dasakusalakammapathadhamme ṭhito. Dhammaṃ caratīti samaṃ carati. Tatra brāhmaṇagahapatikesūti yopi so pubbarājūhi brāhmaṇānaṃ dinnaparihāro, taṃ ahāpetvā pakatiniyāmeneva adāsi, tathā gahapatikānaṃ. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Pakkhassāti iminā pāṭihārikapakkhopi saṅgahito. Aṭṭhamīuposathassa hi paccuggamanānuggamanavasena sattamiyañca navamiyañca, cātuddasapannarasānaṃ paccuggamanānuggamanavasena terasiyañca pāṭipade cāti ime divasā pāṭihārikapakkhāti veditabbā. Tesupi uposathaṃ upavasi.

"जिसके पास धर्म है" वह 'धार्मिक' है। "धर्म के अनुसार राजा बना" इसलिए 'धर्मराज' है। "धर्म में स्थित" का अर्थ है दस कुशल कर्मपथों में स्थित। "धर्म का आचरण करता है" का अर्थ है समतापूर्वक आचरण करता है। वहाँ "ब्राह्मणों और गृहपतियों में" का अर्थ है कि पूर्व राजाओं द्वारा ब्राह्मणों को जो दान-सत्कार दिया जाता था, उसे कम न करते हुए परंपरा के अनुसार ही दिया, वैसे ही गृहपतियों को भी। उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "पक्ष का" इस शब्द से 'प्रातिहारिक पक्ष' (विशेष उपोसथ काल) का भी ग्रहण होता है। अष्टमी उपोसथ के पूर्व और पश्चात के दिनों के अनुसार सप्तमी और नवमी, तथा चतुर्दशी-पूर्णिमा के पूर्व और पश्चात के दिनों के अनुसार त्रयोदशी और प्रतिपदा—इन चार दिनों को 'प्रातिहारिक पक्ष' समझना चाहिए। वह इन दिनों में भी उपोसथ व्रत रखता था।


309. Devadūtāti devoti maccu, tassa dūtāti devadūtā. Sirasmiñhi palitesu pātubhūtesu maccurājassa santike ṭhito viya hoti, tasmā palitāni maccudevassa dūtāti vuccanti. Devā viya dūtātipi devadūtā. Yathā hi alaṅkatapaṭiyattāya devatāya ākāse ṭhatvā ‘‘asukadivase marissatī’’ti vutte taṃ tatheva hoti, evaṃ sirasmiṃ palitesu pātubhūtesu devatābyākaraṇasadisameva hoti. Tasmā palitāni devasadisā dūtāti vuccanti. Visuddhidevānaṃ dūtātipi devadūtā. Sabbabodhisattā hi jiṇṇabyādhitamatapabbajite disvāva saṃvegamāpajjitvā nikkhamma pabbajanti. Yathāha –

309. "देवदूत" यहाँ 'देव' का अर्थ मृत्यु है, और उसके दूत 'देवदूत' हैं। सिर पर सफेद बाल दिखाई देने पर व्यक्ति मृत्युराज के समीप खड़े होने के समान होता है, इसलिए सफेद बालों को मृत्यु-देव के दूत कहा जाता है। देवताओं के समान दूत होने के कारण भी 'देवदूत' कहलाते हैं। जैसे आकाश में स्थित कोई अलंकृत देवता कहे कि "अमुक दिन मृत्यु होगी" और वह वैसा ही होता है, वैसे ही सिर पर सफेद बालों का प्रकट होना देवता की भविष्यवाणी के समान ही है। इसलिए सफेद बालों को देवताओं के समान दूत कहा जाता है। 'विशुद्धि-देवों' के दूत होने के कारण भी 'देवदूत' कहलाते हैं। सभी बोधिसत्व वृद्ध, रोगी, मृत और प्रव्रजित (संन्यासी) को देखकर ही संवेग (वैराग्य) को प्राप्त कर गृह-त्याग कर प्रव्रजित होते हैं। जैसा कि कहा गया है—


‘‘Jiṇṇañca disvā dukhitañca byādhitaṃ,

Matañca disvā gatamāyusaṅkhayaṃ;

Kāsāyavatthaṃ pabbajitañca disvā,

Tasmā ahaṃ pabbajitomhi rājā’’ti.

"वृद्ध को देखकर, दुखी और रोगी को देखकर, आयु के क्षय को प्राप्त मृत को देखकर, और काषाय वस्त्र धारण किए हुए प्रव्रजित को देखकर; हे राजन! इसीलिए मैं प्रव्रजित हुआ हूँ।"


Iminā pariyāyena palitāni visuddhidevānaṃ dūtattā devadūtāti vuccanti.

इस प्रकार से, सफेद बालों को विशुद्धि-देवों के दूत होने के कारण 'देवदूत' कहा जाता है।


Kappakassa gāmavaraṃ datvāti satasahassuṭṭhānakaṃ jeṭṭhakagāmaṃ datvā. Kasmā adāsi? Saṃviggamānasattā. Tassa hi añjalismiṃ ṭhapitāni palitāni disvāva saṃvego uppajjati. Aññāni caturāsītivassasahassāni āyu atthi, evaṃ santepi maccurājassa santike ṭhitaṃ viya attānaṃ maññamāno saṃviggo pabbajjaṃ roceti. Tena vuttaṃ –

"नाई को श्रेष्ठ ग्राम देकर" का अर्थ है एक लाख की आय वाला बड़ा गाँव देकर। उसने क्यों दिया? संवेग युक्त मन होने के कारण। अपनी अंजलि में रखे हुए सफेद बालों को देखकर ही उसे संवेग उत्पन्न हुआ। यद्यपि अभी चौरासी हजार वर्ष की आयु शेष थी, फिर भी स्वयं को मृत्युराज के समीप खड़ा मानकर, संविग्न होकर उसने प्रव्रज्या (संन्यास) को पसंद किया। इसीलिए कहा गया है—


‘‘Sire disvāna palitaṃ, maghadevo disampati;

Saṃvegaṃ alabhī dhīro, pabbajjaṃ samarocayī’’ti.

"सिर पर सफेद बाल देखकर, दिशाओं के स्वामी (राजा) मघदेव को संवेग प्राप्त हुआ और उस धीर (बुद्धिमान) ने प्रव्रज्या को अत्यंत पसंद किया।"


Aparampi vuttaṃ –

और भी कहा गया है—


‘‘Uttamaṅgaruhā mayhaṃ, ime jātā vayoharā;

Pātubhūtā devadūtā, pabbajjāsamayo mamā’’ti.

मेरे सिर पर ये आयु को हरने वाले सफेद बाल उग आए हैं। ये देवदूत प्रकट हो गए हैं; अब मेरे प्रव्रज्या (संन्यास) का समय है।


Purisayugeti vaṃsasambhave purise. Kesamassuṃ ohāretvāti tāpasapabbajjaṃ pabbajantāpi hi paṭhamaṃ kesamassuṃ ohāretvā pabbajanti, tato paṭṭhāya vaḍḍhite kese bandhitvā jaṭākalāpadharā hutvā vicaranti. Bodhisattopi tāpasapabbajjaṃ pabbaji. Pabbajito pana anesanaṃ ananuyuñjitvā rājagehato āhaṭabhikkhāya yāpento brahmavihāraṃ bhāvesi. Tasmā so mettāsahagatenātiādi vuttaṃ.

'पुरिसयुगे' का अर्थ है वंश परंपरा में उत्पन्न पुरुष। 'केसमस्सुं ओहारित्वा' का अर्थ है क्योंकि तपस्वी प्रव्रज्या ग्रहण करने वाले भी पहले केश और दाढ़ी मुंडवाकर प्रव्रज्या लेते हैं, उसके बाद बढ़े हुए बालों को बांधकर जटाधारी होकर विचरण करते हैं। बोधिसत्व ने भी तपस्वी प्रव्रज्या ग्रहण की। प्रव्रजित होने के बाद, उन्होंने अनुचित आजीविका का त्याग कर राजभवन से प्राप्त भिक्षा पर निर्वाह करते हुए ब्रह्मविहार की भावना की। इसीलिए 'सो मेत्तासहगतेन' आदि कहा गया है।


Kumārakīḷitaṃ kīḷīti aṅkena aṅkaṃ parihariyamāno kīḷi. Mālākalāpaṃ viya hi naṃ ukkhipitvāva vicariṃsu. Rañño maghadevassa putto…pe… pabbajīti imassa pabbajitadivase pañca maṅgalāni ahesuṃ. Maghadevarañño matakabhattaṃ, tassa rañño pabbajitamaṅgalaṃ, tassa puttassa chattussāpanamaṅgalaṃ, tassa puttassa uparajjamaṅgalaṃ, tassa puttassa nāmakaraṇamaṅgalanti ekasmiṃyeva samaye pañca maṅgalāni ahesuṃ, sakalajambudīpatale unnaṅgalamahosi.

'कुमारकीळितं कीळि' का अर्थ है एक गोद से दूसरी गोद में ले जाए जाते हुए खेलना। फूलों के गुच्छे की तरह उन्हें उठाकर लोग घूमते थे। 'राजा मघदेव का पुत्र... प्रव्रजित हुआ' - इस राजा के प्रव्रज्या के दिन पाँच मंगल कार्य हुए। राजा मघदेव का मतक-भक्त (दान), उस राजा का प्रव्रज्या मंगल, उसके पुत्र का छत्र-धारण मंगल, उसके पुत्र (पौत्र) का उपराज मंगल, और उसके पुत्र (प्रपौत्र) का नामकरण मंगल - इस प्रकार एक ही समय में पाँच मंगल कार्य हुए। संपूर्ण जम्बुद्वीप में महान कोलाहल (उत्सव) छा गया।


311. Puttapaputtakāti puttā ca puttaputtā cāti evaṃ pavattā tassa paramparā. Pacchimako ahosīti pabbajjāpacchimako ahosi. Bodhisatto kira brahmaloke nibbatto – ‘‘pavattati nu kho taṃ mayā manussaloke nihataṃ kalyāṇavatta’’nti āvajjanto addasa – ‘‘ettakaṃ addhānaṃ pavattati, idāni na pavattissatī’’ti. Na kho panāhaṃ mayhaṃ paveṇiyā ucchijjituṃ dassāmīti attano vaṃse jātaraññoyeva aggamahesiyā kucchismiṃ paṭisandhiṃ gahetvā attano vaṃsassa nemiṃ ghaṭento viya nibbatto, tenevassa nimīti nāmaṃ ahosi. Iti so pabbajitarājūnaṃ sabbapacchimako hutvā pabbajitoti pabbajjāpacchimako ahosi. Guṇehi pana atirekataro. Tassa hi sabbarājūhi atirekatarā dve guṇā ahesuṃ. Catūsu dvāresu satasahassaṃ satasahassaṃ vissajjetvā devasikaṃ dānaṃ adāsi, anuposathikassa ca dassanaṃ nivāresi. Anuposathikesu hi rājānaṃ passissāmāti gatesu dovāriko pucchati ‘‘tumhe uposathikā no vā’’ti. Ye anuposathikā honti, te nivāreti ‘‘anuposathikānaṃ rājā dassanaṃ na detī’’ti. ‘‘Mayaṃ janapadavāsino kāle bhojanaṃ kuhiṃ labhissāmā’’tipi tattha vacanokāso natthi. Catūsu hi dvāresu rājaṅgaṇe ca anekāni bhattacāṭisahassāni paṭiyattāneva honti. Tasmā mahājano icchiticchitaṭṭhāne massuṃ kāretvā nhāyitvā vatthāni parivattetvā yathārucitaṃ bhojanaṃ bhuñjitvā uposathaṅgāni adhiṭṭhāya rañño gehadvāraṃ gacchati. Dovārikena ‘‘uposathikā tumhe’’ti pucchitapucchitā ‘‘āma āmā’’ti vadanti. Tena hi āgacchathāti pavesetvā rañño dasseti. Iti imehi dvīhi guṇehi atirekataro ahosi.

311. 'पुत्तपपुत्तका' का अर्थ है पुत्र, पौत्र और प्रपौत्र आदि, इस प्रकार चलने वाली उनकी परंपरा। 'पच्छिमको अहोसि' का अर्थ है प्रव्रज्या लेने वाले राजाओं में वे अंतिम थे। बोधिसत्व, जो ब्रह्मलोक में उत्पन्न हुए थे, यह विचार करते हुए कि 'क्या मेरे द्वारा मनुष्य लोक में स्थापित वह कल्याणकारी परंपरा अभी चल रही है?', उन्होंने देखा कि 'इतने समय तक चली, अब नहीं चलेगी'। 'मैं अपनी परंपरा को नष्ट नहीं होने दूँगा' - ऐसा सोचकर उन्होंने अपने ही वंश के राजा की अग्र-महिषी की कोख में प्रतिसंधि ली और अपने वंश की नेमि (पहिए की परिधि) को जोड़ने वाले के समान उत्पन्न हुए, इसीलिए उनका नाम 'निमि' पड़ा। इस प्रकार वे प्रव्रजित होने वाले राजाओं में सबसे अंतिम होकर प्रव्रजित हुए, इसलिए 'पब्बज्जापच्छिमको' कहलाए। गुणों में वे सबसे श्रेष्ठ थे। अन्य सभी राजाओं की तुलना में उनमें दो विशेष गुण थे। उन्होंने चारों द्वारों पर एक-एक लाख खर्च कर प्रतिदिन दान दिया, और जो उपोसथ व्रत नहीं रखते थे, उन्हें दर्शन देना वर्जित कर दिया। जब लोग राजा के दर्शन के लिए जाते, तो द्वारपाल पूछता, 'क्या आप उपोसथ व्रतधारी हैं या नहीं?' जो व्रतधारी नहीं होते, उन्हें रोक दिया जाता। वहाँ 'हम ग्रामीण लोग समय पर भोजन कहाँ पाएंगे' - ऐसी बात कहने का अवसर ही नहीं था, क्योंकि चारों द्वारों और राज-आंगन में हजारों भात के पात्र तैयार रहते थे। इसलिए लोग अपनी इच्छानुसार क्षौर-कर्म कर, स्नान कर, नए वस्त्र पहनकर और मनचाहा भोजन कर उपोसथ के अंगों को अधिष्ठित कर राज-द्वार पर जाते थे। द्वारपाल द्वारा पूछे जाने पर वे 'हाँ, हाँ' कहते। तब द्वारपाल उन्हें भीतर ले जाकर राजा के दर्शन कराता। इस प्रकार इन दो गुणों के कारण वे अति विशिष्ट थे।


312. Devānaṃ tāvatiṃsānanti tāvatiṃsabhavane nibbattadevānaṃ. Te kira devā videharaṭṭhe mithilanagaravāsino rañño ovāde ṭhatvā pañca sīlāni rakkhitvā uposathakammaṃ katvā tattha nibbattā rañño guṇakathaṃ kathenti. Te sandhāya vuttaṃ ‘‘devānaṃ tāvatiṃsāna’’nti.

312. 'देवाणं तावतिंसाणं' का अर्थ है तावतिंस भवन (स्वर्ग) में उत्पन्न देव। वे देव, जो विदेह राष्ट्र के मिथिला नगर के निवासी थे और राजा के उपदेशों का पालन करते हुए पंचशील की रक्षा और उपोसथ कर्म करके वहाँ उत्पन्न हुए थे, वे राजा के गुणों की चर्चा करते थे। उन्हें ही लक्ष्य कर 'देवाणं तावतिंसाणं' कहा गया है।


Nisinno hotīti pāsādavarassa uparigato dānañca sīlañca upaparikkhamāno nisinno hoti. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘dānaṃ nu kho mahantaṃ udāhu sīlaṃ, yadi dānaṃ mahantaṃ, ajjhottharitvā dānameva dassāmi. Atha sīlaṃ, sīlameva pūrissāmī’’ti. Tassa ‘‘idaṃ mahantaṃ idaṃ mahanta’’nti nicchituṃ asakkontasseva sakko gantvā purato pāturahosi. Tena vuttaṃ atha kho, ānanda,…pe… sammukhe pāturahosīti. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘rañño kaṅkhā uppannā, tassa kaṅkhacchedanatthaṃ pañhañca kathessāmi, idhāgamanatthāya paṭiññañca gaṇhissāmī’’ti. Tasmā gantvā sammukhe pāturahosi. Rājā adiṭṭhapubbaṃ rūpaṃ disvā bhīto ahosi lomahaṭṭhajāto. Atha naṃ sakko – ‘‘mā bhāyi, mahārāja, vissattho pañhaṃ puccha, kaṅkhaṃ te paṭivinodessāmī’’ti āha.

'निसिन्नो होति' का अर्थ है श्रेष्ठ प्रासाद (महल) के ऊपर जाकर दान और शील का चिंतन करते हुए बैठे होना। उनके मन में ऐसा विचार आया— 'क्या दान महान है या शील? यदि दान महान है, तो मैं दान ही अधिक करूँगा। यदि शील महान है, तो मैं शील को ही पूर्ण करूँगा।' जब वे यह निश्चय नहीं कर पा रहे थे कि 'यह महान है या वह महान है', तब शक्र (इंद्र) उनके सामने प्रकट हुए। इसीलिए कहा गया— 'अथ खो आनन्द... सम्मुखे पातुरहोसि'। शक्र के मन में यह विचार आया— 'राजा को संदेह उत्पन्न हुआ है, उनके संदेह के निवारण के लिए मैं प्रश्न का उत्तर दूँगा और उन्हें यहाँ (स्वर्ग) आने का निमंत्रण भी दूँगा।' इसलिए वे जाकर उनके सामने प्रकट हुए। राजा ने पहले कभी न देखे गए उस रूप को देखकर भयभीत हो गए और उनके रोंगटे खड़े हो गए। तब शक्र ने उनसे कहा— 'महाराज, डरो मत, निर्भय होकर प्रश्न पूछो, मैं तुम्हारे संदेह को दूर करूँगा'।


Rājā

राजा ने कहा –


‘‘Pucchāmi taṃ mahārāja, sabbabhūtānamissara;

Dānaṃ vā brahmacariyaṃ vā, katamaṃ su mahapphala’’nti. –

“हे महाराज (शक्र)! सभी प्राणियों के ईश्वर, मैं आपसे पूछता हूँ— दान या ब्रह्मचर्य (शील), इनमें से कौन अधिक महाफलदायी है?”


Pañhaṃ pucchi. Sakko – ‘‘dānaṃ nāma kiṃ, sīlameva guṇavisiṭṭhatāya mahantaṃ. Ahañhi pubbe, mahārāja, dasavassasahassāni dasannaṃ jaṭilasahassānaṃ dānaṃ datvā pettivisayato na mutto, sīlavantā pana mayhaṃ dānaṃ bhuñjitvā brahmaloke nibbattā’’ti vatvā imā gāthā avoca –

राजा ने प्रश्न पूछा। शक्र ने कहा— 'दान क्या है? शील ही गुणों की विशिष्टता के कारण महान है। हे महाराज! मैंने पूर्व जन्म में दस हजार वर्षों तक दस हजार जटाधारी तपस्वियों को दान दिया, फिर भी मैं प्रेत-विषय (निम्न देवलोक) से मुक्त नहीं हुआ; किंतु वे शीलवान तपस्वी मेरे दान का उपभोग कर ब्रह्मलोक में उत्पन्न हुए।' ऐसा कहकर उन्होंने ये गाथाएं कहीं—


‘‘Hīnena brahmacariyena, khattiye upapajjati;

Majjhimena ca devattaṃ, uttamena visujjhati.

“हीन (सामान्य) ब्रह्मचर्य (शील) से व्यक्ति क्षत्रिय कुल में जन्म लेता है; मध्यम ब्रह्मचर्य से देवत्व प्राप्त होता है; और उत्तम ब्रह्मचर्य से व्यक्ति (क्लेशों से) शुद्ध हो जाता है।”


Na hete sulabhā kāyā, yācayogena kenaci;

Ye kāye upapajjanti, anāgārā tapassino’’ti. (jā. 2.22.429-430);

“ये (ब्रह्मलोक के) शरीर किसी भी प्रकार के दान या याचना (यज्ञ) से सुलभ नहीं हैं; उन लोकों में केवल वे ही उत्पन्न होते हैं जो गृहत्यागी तपस्वी (शीलवान) हैं।”


Evaṃ rañño kaṅkhaṃ vinodetvā devalokagamanāya paṭiññāgahaṇatthaṃ lābhā te mahārājātiādimāha. Tattha avikampamānoti abhāyamāno. Adhivāsesīti ahaṃ mahājanaṃ kusalaṃ samādapemi, puññavantānaṃ pana vasanaṭṭhānaṃ disvā āgatena manussapathe sukhaṃ kathetuṃ hotīti adhivāsesi.

इस प्रकार राजा की शंका को दूर कर, देवलोक जाने के लिए उनकी सहमति प्राप्त करने के उद्देश्य से, "हे महाराज, यह आपके लिए लाभ है" आदि शब्द कहे। वहाँ 'अविकम्पमानो' का अर्थ है 'बिना डरे हुए'। 'अधिवासेसी' का अर्थ है—"मैं महाजन को कुशल कर्मों में प्रवृत्त करता हूँ, और पुण्यवानों के निवास स्थान (देवलोक) को देखकर आने पर मनुष्यों के बीच पुण्य के फल के बारे में बताना आसान होगा," ऐसा विचार कर उन्होंने स्वीकार किया।


313. Evaṃ bhaddantavāti evaṃ hotu bhaddakaṃ tava vacananti vatvā. Yojetvāti ekasmiṃyeva yuge sahassaassājānīye yojetvā. Tesaṃ pana pāṭiyekkaṃ yojanakiccaṃ natthi, manaṃ āgamma yuttāyeva honti. So pana dibbaratho diyaḍḍhayojanasatiko hoti, naddhito paṭṭhāya rathasīsaṃ paññāsayojanāni, akkhabandho paṇṇāsayojanāni, akkhabandhato paṭṭhāya pacchābhāgo paṇṇāsayojanāni, sabbo sattavaṇṇaratanamayo. Devaloko nāma uddhaṃ, manussaloko adho, tasmā heṭṭhāmukhaṃ rathaṃ pesesīti na sallakkhetabbaṃ. Yathā pana pakatimaggaṃ peseti, evameva manussānaṃ sāyamāsabhatte niṭṭhite candena saddhiṃ yuganaddhaṃ katvā pesesi, yamakacandā uṭṭhitā viya ahesuṃ. Mahājano disvā ‘‘yamakacandā uggatā’’ti āha. Āgacchante āgacchante na yamakacandā, ekaṃ vimānaṃ, na vimānaṃ, eko rathoti. Rathopi āgacchanto āgacchanto pakatirathappamāṇova, assāpi pakatiassappamāṇāva ahesuṃ. Evaṃ rathaṃ āharitvā rañño pāsādaṃ padakkhiṇaṃ katvā pācīnasīhapañjaraṭṭhāne rathaṃ nivattetvā āgatamaggābhimukhaṃ katvā sīhapañjare ṭhatvāva ārohanasajjaṃ ṭhapesi.

313. "एवं भद्दन्तवा" का अर्थ है—"ऐसा ही हो, आपका वचन कल्याणकारी है," ऐसा कहकर। "योजेत्वा" का अर्थ है—एक ही जुए में एक हजार आजानीय घोड़ों को जोतकर। उन घोड़ों के लिए अलग से जोतने की आवश्यकता नहीं होती, वे (मातलि के) मन के अनुसार ही जुए में जुड़ जाते हैं। वह दिव्य रथ डेढ़ सौ योजन (150) लंबा था; धुरी से लेकर रथ के अग्रभाग तक पचास योजन, धुरी का मध्य भाग पचास योजन, और धुरी से लेकर पिछला भाग पचास योजन था; वह पूरा रथ सात प्रकार के रत्नों से बना था। देवलोक ऊपर है और मनुष्यलोक नीचे, इसलिए रथ को नीचे की ओर मुख करके भेजा गया, ऐसा नहीं समझना चाहिए। बल्कि जैसे सामान्य मार्ग पर भेजा जाता है, वैसे ही जब मनुष्यों का सायंकालीन भोजन समाप्त हो गया, तब चंद्रमा के साथ रथ को जोड़ा गया, जिससे वे जुड़वाँ चंद्रमाओं के समान प्रतीत हुए। लोगों ने देखकर कहा, "दो चंद्रमा उदय हुए हैं।" जैसे-जैसे वह पास आता गया, लोगों ने कहा, "ये दो चंद्रमा नहीं हैं, एक विमान है; विमान नहीं, एक रथ है।" पास आने पर रथ का आकार सामान्य रथ जैसा और घोड़ों का आकार भी सामान्य घोड़ों जैसा ही हो गया। इस प्रकार रथ को लाकर, राजा के प्रासाद की प्रदक्षिणा कर, पूर्वी सिंह-पंजरी (झरोखे) के स्थान पर रथ को घुमाकर, आने वाले मार्ग की ओर मुख करके, सिंह-पंजरी पर खड़े होकर ही चढ़ने के लिए तैयार खड़ा कर दिया।


Abhiruha mahārājāti rājā – ‘‘dibbayānaṃ me laddha’’nti na tāvadeva abhiruhi, nāgarānaṃ pana ovādaṃ adāsi ‘‘passatha tātā, yaṃ me sakkena devaraññā dibbaratho pesito, so ca kho na jātigottaṃ vā kulappadesaṃ vā paṭicca pesito, mayhaṃ pana sīlācāraguṇe pasīditvā pesito. Sace tumhepi sīlaṃ rakkhissatha, tumhākampi pesessati, evaṃ rakkhituṃ yuttaṃ nāmetaṃ sīlaṃ. Nāhaṃ devalokaṃ gantvā cirāyissāmi, appamattā hothā’’ti mahājanaṃ ovaditvā pañcasu sīlesu patiṭṭhāpetvā rathaṃ abhiruhi. Tato mātali saṅgāhako ‘‘ahampi mahārājassa mamānucchavikaṃ karissāmī’’ti ākāsamhi dve magge dassetvā apica mahārājātiādimāha.

"हे महाराज, आरूढ़ हों," ऐसा कहने पर राजा—"मुझे दिव्य यान प्राप्त हुआ है," यह सोचकर तुरंत ही आरूढ़ नहीं हुए, बल्कि नगरवासियों को उपदेश दिया—"हे तात! देखो, देवराज शक्र ने मेरे लिए जो दिव्य रथ भेजा है, वह न तो जाति-गोत्र के कारण और न ही कुल-प्रदेश के कारण भेजा गया है, बल्कि वह मेरे शीलाचार के गुणों से प्रसन्न होकर भेजा गया है। यदि तुम भी शील की रक्षा करोगे, तो तुम्हारे लिए भी भेजा जाएगा; इस प्रकार इस शील की रक्षा करना उचित है। मैं देवलोक जाकर अधिक समय नहीं लगाऊँगा, तुम सब प्रमाद रहित (जागरूक) रहो।" इस प्रकार महाजन को उपदेश देकर और उन्हें पंचशील में प्रतिष्ठित कर वे रथ पर आरूढ़ हुए। तब सारथी मातलि ने सोचा—"मैं भी महाराज के लिए अपने योग्य कार्य करूँगा," और आकाश में दो मार्ग दिखाकर "अपि च महाराज" आदि शब्द कहे।


Tattha katamenāti, mahārāja, imesu maggesu eko nirayaṃ gacchati, eko devalokaṃ, tesu taṃ katamena nemi. Yenāti yena maggena gantvā yattha pāpakammantā pāpakānaṃ kammānaṃ vipākaṃ paṭisaṃvediyanti, taṃ ṭhānaṃ sakkā hoti passitunti attho. Dutiyapadepi eseva nayo. Jātakepi –

वहाँ "कतमेन" का अर्थ है—"हे महाराज, इन मार्गों में से एक नरक को जाता है और एक देवलोक को; उनमें से आपको किस मार्ग से ले चलूँ?" "येन" का अर्थ है—जिस मार्ग से जाकर जहाँ पापकर्मी अपने पाप कर्मों के विपाक (फल) का अनुभव करते हैं, उस स्थान को देखा जा सकता है। दूसरे पद में भी यही न्याय (विधि) समझना चाहिए। जातक में भी—


‘‘Kena taṃ nemi maggena, rājaseṭṭha disampati;

Yena vā pāpakammantā, puññakammā ca ye narā’’ti. (jā. 2.22.450) –

"हे राजश्रेष्ठ! हे दिशाओं के स्वामी! आपको किस मार्ग से ले चलूँ? जिससे पापकर्मी जाते हैं या जिससे पुण्यकर्मी मनुष्य जाते हैं?"


Gāthāya ayamevattho. Tenevāha –

गाथा का यही अर्थ है। इसीलिए कहा गया है—


‘‘Niraye tāva passāmi, āvāse pāpakamminaṃ;

Ṭhānāni luddakammānaṃ, dussīlānañca yā gatī’’ti. (jā. 2.22.451);

"पहले मैं पापियों के निवास स्थान नरक को देखूँगा; जो क्रूर कर्म करने वालों का स्थान है और दुराचारियों की गति है।"


Ubhayeneva maṃ mātali nehīti mātali dvīhi maggehi maṃ nehi, ahaṃ nirayaṃ passitukāmo devalokampīti. Paṭhamaṃ katamena nemīti. Paṭhamaṃ nirayamaggena nehīti. Tato mātali attano ānubhāvena rājānaṃ pañcadasa mahāniraye dassesi. Vitthārakathā panettha –

"हे मातलि! मुझे दोनों ही मार्गों से ले चलो; मैं नरक भी देखना चाहता हूँ और देवलोक भी।" "पहले किस मार्ग से ले चलूँ?" (पूछने पर राजा ने कहा—) "पहले नरक के मार्ग से ले चलो।" तब मातलि ने अपने प्रभाव से राजा को पंद्रह महानरक दिखाए। यहाँ विस्तृत कथा इस प्रकार है—


‘‘Dassesi mātali rañño, duggaṃ vetaraṇiṃ nadiṃ;

Kuthitaṃ khārasaṃyuttaṃ, tattaṃ aggisikhūpama’’nti. (jā. 2.22.452) –

"मातलि ने राजा को दुर्गम वैतरणी नदी दिखाई, जो खौलती हुई, खारी, अत्यंत तप्त और अग्नि की ज्वाला के समान थी।"


Jātake vuttanayena veditabbā. Nirayaṃ dassetvā rathaṃ nivattetvā devalokābhimukhaṃ gantvā bīraṇīdevadhītāya soṇadinnadevaputtassa gaṇadevaputtānañca vimānāni dassento devalokaṃ nesi. Tatrāpi vitthārakathā –

जातक में बताए गए तरीके से इसे समझना चाहिए। नरक दिखाकर, रथ को घुमाकर और देवलोक की ओर जाकर, बीरणी देवपुत्री, सोणदिन्न देवपुत्र और गण देवपुत्रों के विमानों को दिखाते हुए वह उन्हें देवलोक ले गया। वहाँ भी विस्तृत कथा—


‘‘Yadi te sutā bīraṇī jīvaloke,

Āmāyadāsī ahu brāhmaṇassa;

Sā pattakāle atithiṃ viditvā,

Mātāva puttaṃ sakimābhinandī;

Saṃyamā saṃvibhāgā ca,

Sā vimānasmi modatī’’ti. (jā. 2.22.507) –

"यदि आपने सुना हो, वह बीरणी मनुष्यलोक में एक ब्राह्मण की दासी थी; उसने (भोजन के) समय पर अतिथि (प्रत्येकबुद्ध) को जानकर, वैसे ही प्रसन्नता व्यक्त की जैसे एक माता अपने पुत्र को देखकर करती है; अपने संयम और दानशीलता के कारण वह अब इस विमान में आनंद ले रही है।"


Jātake vuttanayeneva veditabbā.

जातक में बताए गए तरीके से ही इसे समझना चाहिए।


Evaṃ gacchato pana tassa rathanemi vaṭṭiyā cittakūṭadvārakoṭṭhakassa ummāre pahatamatteva devanagare kolāhalaṃ ahosi. Sakkaṃ devarājānaṃ ekakaṃyeva ohāya devasaṅgho mahāsattaṃ paccuggamanamakāsi, taṃ devatānaṃ ādaraṃ disvā sakko cittaṃ sandhāretuṃ asakkonto – ‘‘abhirama, mahārāja, devesu devānubhāvenā’’ti āha. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘ayaṃ rājā ajja āgantvā ekadivaseneva devagaṇaṃ attano abhimukhamakāsi. Sace ekaṃ dve divase vasissati, na maṃ devā olokessantī’’ti. So usūyamāno, ‘‘mahārāja, tuyhaṃ imasmiṃ devaloke vasituṃ puññaṃ natthi, aññesaṃ puññena vasāhī’’ti iminā adhippāyena evamāha. Bodhisatto – ‘‘nāsakkhi jarasakko manaṃ sandhāretuṃ, paraṃ nissāya laddhaṃ kho pana yācitvā laddhabhaṇḍakaṃ viya hotī’’ti paṭikkhipanto alaṃ mārisātiādimāha. Jātakepi vuttaṃ –

इस प्रकार जाते हुए, जब उनके रथ के पहिये की परिधि चित्तकूट पर्वत के द्वार की देहरी से टकराई, तो देवनगर में कोलाहल मच गया। देवराज शक्र को अकेला छोड़कर देव-समूह महासत्व (निमि) की अगवानी करने के लिए निकल पड़ा। देवताओं के उस आदर को देखकर शक्र अपने मन को नियंत्रित नहीं कर सके और बोले—"हे महाराज! देवताओं के प्रभाव से इन देवलोकों में रमण करें।" उनके मन में ऐसा विचार आया—"यह राजा आज ही आया है और एक ही दिन में इसने देव-समूह को अपनी ओर कर लिया है। यदि यह एक-दो दिन यहाँ रहा, तो देवता मेरी ओर देखेंगे भी नहीं।" ईर्ष्यावश उन्होंने इस अभिप्राय से ऐसा कहा—"हे महाराज, आपके पास इस देवलोक में रहने के लिए पर्याप्त पुण्य नहीं है, दूसरों के पुण्य के सहारे यहाँ रहें।" बोधिसत्व ने सोचा—"यह वृद्ध शक्र अपने मन को नियंत्रित नहीं कर सका; दूसरों के सहारे प्राप्त सुख तो उधार ली गई वस्तु के समान होता है," ऐसा सोचकर उन्होंने अस्वीकार करते हुए "अलं मारिस" (बस करें मित्र) आदि शब्द कहे। जातक में भी कहा गया है—


‘‘Yathā yācitakaṃ yānaṃ, yathā yācitakaṃ dhanaṃ;

Evaṃsampadameve taṃ, yaṃ parato dānapaccayā;

Na cāhametamicchāmi, yaṃ parato dānapaccayā’’ti. (jā. 2.22.585-586) –

“जैसे माँगा हुआ वाहन है, जैसे माँगा हुआ धन है; वैसे ही वह (संपत्ति) है जो दूसरों के दान के कारण प्राप्त होती है; और मैं उसे नहीं चाहता जो दूसरों के दान के कारण प्राप्त हो।”


Sabbaṃ vattabbaṃ. Bodhisatto pana manussattabhāvena kativāre devalokaṃ gatoti. Cattāro – mandhāturājakāle sādhinarājakāle guttilavīṇāvādakakāle nimimahārājakāleti. So mandhātukāle devaloke asaṅkhyeyyaṃ kālaṃ vasi, tasmiñhi vasamāneyeva chattiṃsa sakkā caviṃsu. Sādhinarājakāle sattāhaṃ vasi, manussagaṇanāya satta vassasatāni honti. Guttilavīṇāvādakakāle ca nimirājakāle ca muhuttamattaṃ vasi, manussagaṇanāya satta divasāni honti.

सब कुछ कहा जाना चाहिए। बोधिसत्व मनुष्य के रूप में कितनी बार देवलोक गए? चार बार - राजा मन्धाता के समय में, राजा साधीन के समय में, गुत्तिल वीणावादक के समय में और राजा निमि के समय में। वह मन्धाता के समय में देवलोक में असंख्य काल तक रहे, उनके वहाँ रहते हुए ही छत्तीस शक्र (इन्द्र) च्युत हो गए। साधीन राजा के समय में वे सात दिन रहे, जो मनुष्यों की गणना के अनुसार सात सौ वर्ष होते हैं। गुत्तिल वीणावादक के समय में और राजा निमि के समय में वे केवल एक मुहूर्त मात्र रहे, जो मनुष्यों की गणना के अनुसार सात दिन होते हैं।


314. Tattheva mithilaṃ paṭinesīti paṭinetvā pakatisirigabbheyeva patiṭṭhāpesi.

314. ‘वहीं मिथिला वापस ले आए’ का अर्थ है - वापस लाकर सामान्य शोभायमान शयनागार में ही स्थापित कर दिया।


315. Kaḷārajanakoti tassa nāmaṃ. Kaḷāradantatāya pana kaḷārajanakoti vutto. Na so agārasmā anagāriyaṃ pabbajīti ettakamattameva na akāsi, sesaṃ sabbaṃ pākatikameva ahosi.

315. ‘कळारजनक’ उनका नाम है। दाँतों के विकृत (बाहर निकले हुए) होने के कारण उन्हें ‘कळारजनक’ कहा गया। ‘उन्होंने घर से बेघर होकर प्रव्रज्या ली’ - उन्होंने केवल इतना ही नहीं किया, बल्कि शेष सब कुछ (पिछले राजाओं की तरह) सामान्य ही था।


316. Samucchedo hotīti ettha kalyāṇavattaṃ ko samucchindati, kena samucchinnaṃ, ko pavatteti, kena pavattitaṃ nāma hotīti ayaṃ vibhāgo veditabbo. Tattha sīlavā bhikkhu ‘‘na sakkā mayā arahattaṃ laddhu’’nti vīriyaṃ akaronto samucchindati. Dussīlena samucchinnaṃ nāma hoti. Satta sekhā pavattenti. Khīṇāsavena pavattitaṃ nāma hoti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

316. ‘समुच्छेद (विच्छेद) होता है’ - यहाँ यह विभाग समझना चाहिए कि कल्याणकारी व्रत को कौन काटता है, किसके द्वारा काटा गया है, कौन प्रवर्तित करता है, और किसके द्वारा प्रवर्तित हुआ कहा जाता है। वहाँ, शीलवान भिक्षु यह सोचकर कि ‘मेरे द्वारा अर्हत्व प्राप्त करना संभव नहीं है’, वीर्य (प्रयत्न) न करते हुए उसे काटता है। दुःशील व्यक्ति द्वारा वह कटा हुआ माना जाता है। सात प्रकार के शैक्ष (सेख) उसे प्रवर्तित करते हैं। क्षीणास्त्रव (अर्हन्त) द्वारा वह प्रवर्तित हुआ माना जाता है। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में...


Maghadevasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

मघदेव सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


4. Madhurasuttavaṇṇanā

4. मधुर सुत्त की व्याख्या।


317. Evaṃ me sutanti madhurasuttaṃ. Tattha mahākaccānoti gihikāle ujjenikarañño purohitaputto abhirūpo dassanīyo pāsādiko suvaṇṇavaṇṇo ca. Madhurāyanti evaṃnāmake nagare. Gundāvaneti kaṇhakagundāvane. Avantiputtoti avantiraṭṭhe rañño dhītāya putto. Vuddho ceva arahā cāti daharaṃ arahantampi na tathā sambhāventi yathā mahallakaṃ, thero pana vuddho ceva ahosi arahā ca. Brāhmaṇā, bho kaccānāti so kira rājā brāhmaṇaladdhiko, tasmā evamāha. Brāhmaṇova seṭṭho vaṇṇotiādīsu jātigottādīnaṃ paññāpanaṭṭhāne brāhmaṇāva seṭṭhāti dasseti. Hīno añño vaṇṇoti itare tayo vaṇṇā hīnā lāmakāti vadati. Sukkoti paṇḍaro. Kaṇhoti kāḷako. Sujjhantīti jātigottādipaññāpanaṭṭhānesu sujjhanti. Brahmuno puttāti mahābrahmuno puttā. Orasā mukhato jātāti ure vasitvā mukhato nikkhantā, ure katvā saṃvaddhitāti vā orasā. Brahmajāti brahmato nibbattā. Brahmanimmitāti brahmunā nimmitā. Brahmadāyādāti brahmuno dāyādā. Ghosoyeva kho esoti vohāramattamevetaṃ.

317. ‘एवं मे सुतं’ आदि मधुर सुत्त है। वहाँ ‘महाकच्चान’ गृहस्थ काल में उज्जैनी के राजा के पुरोहित के पुत्र थे, जो अत्यंत रूपवान, दर्शनीय, चित्तप्रसादक और स्वर्णवर्ण के थे। ‘मधुराय’ का अर्थ है इस नाम के नगर में। ‘गुन्दावने’ का अर्थ है कृष्ण-गुन्दावन (एक प्रकार का वन) में। ‘अवन्तिपुत्तो’ का अर्थ है अवन्ति राष्ट्र के राजा की पुत्री का पुत्र। ‘वृद्ध और अर्हन्त’ - जैसे किसी वृद्ध अर्हन्त का सम्मान किया जाता है, वैसे युवा अर्हन्त का नहीं किया जाता, किन्तु स्थविर वृद्ध भी थे और अर्हन्त भी। ‘ब्राह्मण, भो कच्चान’ - वह राजा ब्राह्मण मत को मानने वाला था, इसलिए उसने ऐसा कहा। ‘ब्राह्मण ही श्रेष्ठ वर्ण है’ आदि में जाति-गोत्र आदि की प्रज्ञप्ति के स्थान पर ब्राह्मणों को ही श्रेष्ठ दर्शाता है। ‘अन्य वर्ण हीन हैं’ का अर्थ है कि शेष तीन वर्ण हीन और अधम हैं। ‘शुक्ल’ का अर्थ है सफेद (निर्मल)। ‘कृष्ण’ का अर्थ है काला। ‘शुद्ध होते हैं’ का अर्थ है जाति-गोत्र आदि की प्रज्ञप्ति के स्थानों में शुद्ध होते हैं। ‘ब्रह्मा के पुत्र’ का अर्थ है महाब्रह्मा के पुत्र। ‘औरस मुख से उत्पन्न’ का अर्थ है (ब्रह्मा के) वक्ष में रहकर मुख से निकले हुए, अथवा वक्ष में रखकर पाले-पोसे गए, इसलिए ‘औरस’ कहलाते हैं। ‘ब्रह्मज’ का अर्थ है ब्रह्मा से उत्पन्न। ‘ब्रह्मनिर्मित’ का अर्थ है ब्रह्मा द्वारा निर्मित। ‘ब्रह्मदायाद’ का अर्थ है ब्रह्मा के उत्तराधिकारी। ‘यह केवल घोष (घोषणा) ही है’ का अर्थ है कि यह केवल लोक-व्यवहार मात्र है।


318. Ijjheyyāti samijjheyya, yattakāni dhanādīni pattheyya, tattakehissa manoratho pūreyyāti attho. Khattiyopissāssāti khattiyopi assa issariyasampattassa pubbuṭṭhāyī assa. Nesaṃ ettha kiñcīti na etesaṃ ettha kiñci.

318. ‘इज्झेय्य’ का अर्थ है समृद्ध होना; जितना धन आदि वह चाहे, उतने से उसका मनोरथ पूर्ण हो जाए - यह अर्थ है। ‘क्षत्रिय भी उसका...’ का अर्थ है कि क्षत्रिय भी उस ऐश्वर्य-संपन्न व्यक्ति के लिए ‘पूर्वोत्थायी’ (पहले उठकर सेवा करने वाला) हो जाए। ‘इनमें यहाँ कुछ भी’ का अर्थ है कि इन (चारों वर्णों) में यहाँ (सेवा करने के विषय में) मैं कोई अंतर नहीं देखता।


322. Āsanena vā nimanteyyāmāti nisinnāsanaṃ papphoṭetvā idha nisīdāti vadeyyāma. Abhinimanteyyāmapi nanti abhiharitvā taṃ nimanteyyāma. Tattha duvidho abhihāro vācāya ceva kāyena ca. ‘‘Tumhākaṃ icchiticchitakkhaṇe mamaṃ cīvarādīhi vadeyyātha yenattho’’ti vadanto hi vācāya abhiharitvā nimanteti nāma. Cīvarādivekallaṃ sallakkhetvā ‘‘idaṃ gaṇhathā’’ti tāni dento pana kāyena abhiharitvā nimanteti nāma. Tadubhayampi sandhāya ‘‘abhinimanteyyāmapi na’’nti āha. Rakkhāvaraṇaguttinti rakkhāsaṅkhātañceva āvaraṇasaṅkhātañca guttiṃ. Yā panesā āvudhahatthe purise ṭhapentena rakkhā, sā dhammikā nāma saṃvihitā na hoti. Yathā pana avelāya kaṭṭhahārikāpaṇṇahārikādayo vihāraṃ na pavisanti, migaluddakādayo vihārasīmāya mige vā macche vā na gaṇhanti, evaṃ saṃvidahantena dhammikā nāma saṃvihitā hoti. Taṃ sandhāyāha ‘‘dhammika’’nti.

322. ‘आसन से निमंत्रित करेंगे’ का अर्थ है - बैठने के आसन को झाड़कर ‘यहाँ बैठिए’ ऐसा कहेंगे। ‘उसे निमंत्रित भी करेंगे’ का अर्थ है - (सामग्री) लाकर उसे निमंत्रित करेंगे। वहाँ ‘अभिहार’ (लाना/भेंट करना) दो प्रकार का है - वाणी से और शरीर से। ‘आपको जब भी जिस क्षण जिस चीज की इच्छा हो, मुझसे चीवर आदि के लिए कहें’ - ऐसा कहने वाला वाणी से अभिहार कर निमंत्रित करता है। चीवर आदि की कमी को देखकर ‘इसे ग्रहण करें’ - ऐसा कहकर उन्हें देने वाला शरीर से अभिहार कर निमंत्रित करता है। इन दोनों को ही लक्ष्य कर ‘उसे निमंत्रित भी करेंगे’ कहा गया है। ‘रक्षा-आवरण-गुप्ति’ का अर्थ है - रक्षा, आवरण (रोकथाम) और सुरक्षा। जो शस्त्रधारी पुरुषों को तैनात करके रक्षा की जाती है, वह ‘धार्मिक व्यवस्था’ नहीं कहलाती। किन्तु जिस प्रकार असमय में लकड़ी बीनने वाली और पत्ते चुनने वाली स्त्रियाँ आदि विहार में प्रवेश न करें, शिकारी आदि विहार की सीमा में पशुओं या मछलियों को न पकड़ें - ऐसी व्यवस्था करने वाले की व्यवस्था ‘धार्मिक’ कहलाती है। उसी के संदर्भ में ‘धार्मिक’ कहा गया है।


Evaṃ santeti evaṃ catunnampi vaṇṇānaṃ pabbajitānaṃ pabbajitasakkārena same samāne. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

‘ऐसा होने पर’ का अर्थ है - इस प्रकार चारों ही वर्णों के प्रव्रजितों (भिक्षुओं) के लिए प्रव्रजित-सत्कार समान होने पर। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में...


Madhurasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

मधुर सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


5. Bodhirājakumārasuttavaṇṇanā

5. बोधिराजकुमार सुत्त की व्याख्या।


324. Evaṃ me sutanti bodhirājakumārasuttaṃ. Tattha kokanadoti kokanadaṃ vuccati padumaṃ. So ca maṅgalapāsādo olokanakapadumaṃ dassetvā kato, tasmā kokanadoti saṅkhaṃ labhi.

324. ‘एवं मे सुतं’ आदि बोधिराजकुमार सुत्त है। वहाँ ‘कोकनद’ पद्म (कमल) को कहा जाता है। वह मंगल प्रासाद देखने में पद्म के समान बनाया गया था, इसलिए उसे ‘कोकनद’ नाम मिला।


325. Yāva pacchimasopānakaḷevarāti ettha pacchimasopānakaḷevaranti paṭhamaṃ sopānaphalakaṃ vuttaṃ. Addasā khoti olokanatthaṃyeva dvārakoṭṭhake ṭhito addasa. Bhagavā tuṇhī ahosīti ‘‘kissa nu kho atthāya rājakumārena ayaṃ mahāsakkāro kato’’ti āvajjanto puttapatthanāya katabhāvaṃ aññāsi. So hi rājakumāro aputtako, sutañcānena ahosi – ‘‘buddhānaṃ kira adhikāraṃ katvā manasā icchitaṃ labhantī’’ti. So – ‘‘sacāhaṃ puttaṃ labhissāmi, sammāsambuddho mama celappaṭikaṃ akkamissati. No ce labhissāmi, na akkamissatī’’ti patthanaṃ katvā santharāpesi. Atha bhagavā ‘‘nibbattissati nu kho etassa putto’’ti āvajjetvā ‘‘na nibbattissatī’’ti addasa.

325. "याव पच्छिमसोपानकळेवराति" यहाँ "पच्छिमसोपानकळेवरं" पद से सीढ़ी का पहला पायदान (तख्ता) कहा गया है। "अद्दसा खो" का अर्थ है कि द्वार-कोष्ठक (ड्योढ़ी) पर खड़े होकर केवल देखने के लिए देखा। "भगवा तुम्ही अहोसी" का अर्थ है कि "राजकुमार ने किस प्रयोजन के लिए यह महान सत्कार किया है?" ऐसा विचार करते हुए बुद्ध ने जान लिया कि यह पुत्र की प्रार्थना के लिए किया गया है। वह राजकुमार निःसंतान था और उसने सुना था कि "बुद्धों के प्रति विशेष सत्कार करके मनचाही वस्तु प्राप्त की जा सकती है।" उसने यह संकल्प करके (कपड़ा) बिछवाया था कि— "यदि मुझे पुत्र प्राप्त होगा, तो सम्यक्सम्बुद्ध मेरे इस सफेद वस्त्र (चेलप्पटिक) पर पैर रखेंगे। यदि प्राप्त नहीं होगा, तो पैर नहीं रखेंगे।" तब भगवान ने "क्या इसके पुत्र उत्पन्न होगा?" ऐसा विचार किया और देखा कि "पुत्र उत्पन्न नहीं होगा।"


Pubbe kira so ekasmiṃ dīpe vasamāno samacchandena sakuṇapotake khādi. Sacassa mātugāmo aññova bhaveyya, puttaṃ labheyya. Ubhohi pana samānacchandehi hutvā pāpakammaṃ kataṃ, tenassa putto na nibbattissatīti aññāsi. Dusse pana akkante – ‘‘buddhānaṃ adhikāraṃ katvā patthitapatthitaṃ labhantīti loke anussavo, mayā ca mahāabhinīhāro kato, na ca puttaṃ labhāmi, tucchaṃ idaṃ vacana’’nti micchāgahaṇaṃ gaṇheyya. Titthiyāpi – ‘‘natthi samaṇānaṃ akattabbaṃ nāma, celappaṭikaṃ maddantā āhiṇḍantī’’ti ujjhāyeyyuṃ. Etarahi ca akkamantesu bahū bhikkhū paracittaviduno, te bhabbaṃ jānitvā akkamissanti, abhabbaṃ jānitvā na akkamissanti. Anāgate pana upanissayo mando bhavissati, anāgataṃ na jānissanti. Tesu akkamantesu sace patthitaṃ ijjhissati, iccetaṃ kusalaṃ. No ce ijjhissati, – ‘‘pubbe bhikkhusaṅghassa abhinīhāraṃ katvā icchiticchitaṃ labhanti, taṃ idāni na labhanti. Teyeva maññe bhikkhū paṭipattipūrakā ahesuṃ, ime paṭipattiṃ pūretuṃ na sakkontī’’ti manussā vippaṭisārino bhavissantīti imehi kāraṇehi bhagavā akkamituṃ anicchanto tuṇhī ahosi. Sikkhāpadaṃ paññapesi ‘‘na, bhikkhave, celappaṭikā akkamitabbā’’ti (cūḷava. 268). Maṅgalatthāya paññattaṃ anakkamantesu pana akkamanatthāya anupaññattiṃ ṭhapesi – ‘‘gihī, bhikkhave, maṅgalikā, anujānāmi, bhikkhave, gihīnaṃ maṅgalatthāyā’’ti (cūḷava. 268).

कहते हैं कि पूर्व जन्म में वह (राजकुमार) एक द्वीप पर रहते हुए अपनी समान इच्छा वाली (पत्नी) के साथ पक्षियों के बच्चों को मारकर खाता था। यदि उसकी पत्नी कोई और होती, तो उसे पुत्र प्राप्त होता। परंतु दोनों ने समान इच्छा वाले होकर पाप कर्म किया था, इसलिए बुद्ध ने जान लिया कि उसके पुत्र उत्पन्न नहीं होगा। वस्त्र पर पैर रखने के संबंध में (न रखने के कारण): (१) यदि पैर रखते और पुत्र प्राप्त न होता, तो राजकुमार यह मिथ्या धारणा बना लेता कि "संसार में यह जनश्रुति है कि बुद्धों का सत्कार करके इच्छित फल मिलता है, मैंने भी महान प्रयास किया पर पुत्र नहीं मिला, अतः यह बात व्यर्थ है।" (२) तीर्थिक भी यह कहकर निंदा करते कि "श्रमणों के लिए कुछ भी अकरणीय नहीं है, वे सफेद वस्त्रों को रौंदते हुए घूमते हैं।" (३) वर्तमान में पैर रखने वाले बहुत से भिक्षु परचित्तविद् (दूसरों के मन को जानने वाले) हैं, वे योग्य को जानकर पैर रखेंगे और अयोग्य को जानकर नहीं। परंतु भविष्य में आध्यात्मिक सामर्थ्य (उपनिस्सय) कम हो जाएगा और वे भविष्य को नहीं जान पाएंगे। उनके पैर रखने पर यदि इच्छित फल मिल गया तो ठीक है, पर यदि नहीं मिला, तो लोग दुखी होकर कहेंगे— "पहले भिक्षु संघ का सत्कार करके इच्छित फल मिलता था, अब नहीं मिलता। वे ही भिक्षु साधना पूर्ण करने वाले थे, ये भिक्षु साधना पूर्ण करने में समर्थ नहीं हैं।" इन कारणों से भगवान ने पैर रखने की इच्छा न करते हुए मौन धारण किया। फिर शिक्षापद निर्धारित किया— "भिक्षुओं, सफेद वस्त्र (चेलप्पटिक) पर पैर नहीं रखना चाहिए।" परंतु जब मांगलिक कार्यों के लिए बिछाए गए वस्त्रों पर पैर न रखने से (लोग दुखी हुए), तो अनुमति देते हुए अनुप्रज्ञप्ति दी— "भिक्षुओं, गृहस्थ मांगलिक (शकुन चाहने वाले) होते हैं। भिक्षुओं, मैं गृहस्थों के मंगल के लिए (बिछाए गए वस्त्रों पर पैर रखने की) अनुमति देता हूँ।"


326. Pacchimaṃ janataṃ tathāgato anukampatīti idaṃ thero vuttesu kāraṇesu tatiyaṃ kāraṇaṃ sandhāyāha. Na kho sukhena sukhanti kasmā āha? Kāmasukhallikānuyogasaññī hutvā sammāsambuddho na akkami, tasmā ahampi satthārā samānacchando bhavissāmīti maññamāno evamāha.

326. "तथागत आने वाली पीढ़ी (पश्चिम जनता) पर अनुकम्पा करते हैं"—यह स्थविर (आनंद) ने पूर्वोक्त कारणों में से तीसरे कारण के संदर्भ में कहा है। "सुख से सुख प्राप्त नहीं होता" ऐसा (राजकुमार ने) क्यों कहा? सम्यक्सम्बुद्ध ने (वस्त्र पर) पैर नहीं रखा, यह सोचकर कि वे इसे काम-सुख में आसक्ति (कामसुखल्लिकानुयोग) समझ रहे हैं, इसलिए "मैं भी शास्ता के समान इच्छा वाला बनूँगा" ऐसा मानते हुए उसने ऐसा कहा।


327. So kho ahantiādi ‘‘yāva rattiyā pacchime yāme’’ti tāva mahāsaccake (ma. ni. 1.364 ādayo) vuttanayena veditabbaṃ. Tato paraṃ yāva pañcavaggiyānaṃ āsavakkhayā pāsarāsisutte (ma. ni. 1.272 ādayo) vuttanayena veditabbaṃ.

327. "सो खो अहं" इत्यादि से लेकर "रात्रि के अंतिम याम तक" की कथा महासच्चक सुत्त में बताए गए तरीके से समझनी चाहिए। उसके बाद पंचवर्गीय भिक्षुओं के आस्रव-क्षय होने तक की कथा पासराशि सुत्त में बताए गए तरीके से समझनी चाहिए।


343. Aṅkusagayhe sippeti aṅkusagahaṇasippe. Kusalo ahanti cheko ahaṃ. Kassa panāyaṃ santike sippaṃ uggaṇhīti? Pitu santike, pitāpissa pitu santikeva uggaṇhi. Kosambiyaṃ kira parantaparājā nāma rajjaṃ kāresi. Rājamahesī garubhārā ākāsatale raññā saddhiṃ bālātapaṃ tappamānā rattakambalaṃ pārupitvā nisinnā hoti, eko hatthiliṅgasakuṇo ‘‘maṃsapesī’’ti maññamāno gahetvā ākāsaṃ pakkhandi. Sā ‘‘chaḍḍeyya ma’’nti bhayena nissaddā ahosi, so taṃ pabbatapāde rukkhaviṭape ṭhapesi. Sā pāṇissaraṃ karontī mahāsaddamakāsi. Sakuṇo palāyi, tassā tattheva gabbhavuṭṭhānaṃ ahosi. Tiyāmarattiṃ deve vassante kambalaṃ pārupitvā nisīdi. Tato ca avidūre tāpaso vasati. So tassā saddena aruṇe uggate rukkhamūlaṃ āgato jātiṃ pucchitvā nisseṇiṃ bandhitvā otāretvā attano vasanaṭṭhānaṃ netvā yāguṃ pāyesi. Dārakassa meghautuñca pabbatautuñca gahetvā jātattā udenoti nāmaṃ akāsi. Tāpaso phalāphalāni āharitvā dvepi jane posesi.

343. "अंकुसगय्हे सिप्पे" का अर्थ है अंकुश पकड़ने (हाथी संचालन) की कला में। "कुसलो अहं" का अर्थ है मैं निपुण हूँ। उसने यह कला किसके पास सीखी? अपने पिता के पास। पिता ने भी अपने पिता के पास ही सीखी थी। कहते हैं कि कोसम्बी में परन्तप नाम का राजा राज्य करता था। उसकी पटरानी गर्भवती थी, वह राजा के साथ आकाश-तल (छत) पर बाल-धूप सेंक रही थी और लाल कंबल ओढ़े बैठी थी। एक हत्थिलिंग पक्षी ने उसे "मांस का टुकड़ा" समझकर उठा लिया और आकाश में उड़ गया। वह "कहीं यह मुझे गिरा न दे" इस डर से चुप रही। उस पक्षी ने उसे पर्वत की तलहटी में एक वृक्ष की शाखा पर रख दिया। तब उसने तालियाँ बजाते हुए ज़ोर से आवाज़ की। पक्षी भाग गया। वहीं उस वृक्ष पर ही उसका प्रसव (बच्चे का जन्म) हुआ। रात के तीनों पहर वर्षा होती रही और वह कंबल ओढ़े बैठी रही। वहीं पास में ही एक तपस्वी रहता था। वह आवाज़ सुनकर अरुणोदय होने पर वृक्ष के नीचे आया, रानी का परिचय पूछा और सीढ़ी बनाकर उसे नीचे उतारा। वह उसे अपने निवास स्थान पर ले गया और उसे यवागू (कांजी) पिलाई। बालक का जन्म मेघ-ऋतु और पर्वत-ऋतु के संयोग में होने के कारण उसका नाम "उदेन" रखा गया। तपस्वी फल-फूल लाकर उन दोनों (माँ-बेटे) का पालन-पोषण करने लगा।


Sā ekadivasaṃ tāpasassa āgamanavelāya paccuggamanaṃ katvā itthikuttaṃ dassetvā tāpasaṃ sīlabhedaṃ āpādesi. Tesaṃ ekato vasantānaṃ kāle gacchante parantaparājā kālaṃ akāsi. Tāpaso rattibhāge nakkhattaṃ oloketvā rañño matabhāvaṃ ñatvā – ‘‘tuyhaṃ rājā mato, putto te kiṃ idha vasituṃ icchati, udāhu pettike rajje chattaṃ ussāpetu’’nti pucchi. Sā puttassa ādito paṭṭhāya sabbaṃ pavattiṃ ācikkhitvā chattaṃ ussāpetukāmatañcassa ñatvā tāpasassa ārocesi. Tāpaso ca hatthiganthasippaṃ jānāti, kutonena laddhaṃ? Sakkassa santikā. Pubbe kirassa sakko upaṭṭhānaṃ āgantvā ‘‘kena kilamathā’’ti pucchi. So ‘‘hatthiparissayo atthī’’ti ārocesi. Tassa sakko hatthiganthañceva vīṇakañca datvā ‘‘palāpetukāmatāya sati imaṃ tantiṃ vādetvā imaṃ silokaṃ vadeyyātha, pakkositukāmatāya sati imaṃ silokaṃ vadeyyāthā’’ti āha. Tāpaso taṃ sippaṃ kumārassa adāsi. So ekaṃ vaṭarukkhaṃ abhiruhitvā hatthīsu āgatesu tantiṃ vādetvā silokaṃ vadati, hatthī bhītā palāyiṃsu.

वह (रानी केसनी) एक दिन तपस्वी के आने के समय अगवानी करके और स्त्री-सुलभ हाव-भाव दिखाकर तपस्वी को शील-भंग की स्थिति में ले आई। उनके एक साथ रहते हुए समय बीतने पर राजा परंतप की मृत्यु हो गई। तपस्वी ने रात्रि के समय नक्षत्रों को देखकर राजा की मृत्यु के बारे में जानकर पूछा— “तुम्हारा राजा मर गया है, क्या तुम्हारा पुत्र यहाँ रहना चाहता है अथवा अपने पैतृक राज्य में छत्र स्थापित करना चाहता है?” उसने पुत्र के (पक्षी द्वारा ले जाए जाने के) आरम्भ से लेकर सारी घटना बताकर और उसकी छत्र स्थापित करने की इच्छा को जानकर तपस्वी को सूचित किया। तपस्वी हस्ति-विद्या (हाथियों को वश में करने की विद्या) जानता था; उसने यह कहाँ से प्राप्त की थी? शक्र (इन्द्र) के पास से। सुना है कि पहले जब वह तपस्वी था, तब शक्र ने उसकी सेवा में आकर पूछा था— “आप किस कष्ट से परेशान हैं?” उसने बताया— “हाथियों का भय है।” शक्र ने उसे हस्ति-विद्या और एक वीणा देकर कहा— “भगाने की इच्छा होने पर इस तार को बजाकर यह श्लोक कहना, और बुलाने की इच्छा होने पर यह श्लोक कहना।” तपस्वी ने वह विद्या कुमार को दे दी। उसने एक बरगद के पेड़ पर चढ़कर हाथियों के आने पर तार बजाकर श्लोक कहा, जिससे हाथी डरकर भाग गए।


So sippassa ānubhāvaṃ ñatvā punadivase pakkosanasippaṃ payojesi. Jeṭṭhakahatthī āgantvā khandhaṃ upanāmesi. So tassa khandhagato yuddhasamatthe taruṇahatthī uccinitvā kambalañca muddikañca gahetvā mātāpitaro vanditvā nikkhanto anupubbena taṃ taṃ gāmaṃ pavisitvā – ‘‘ahaṃ rañño putto, sampattiṃ atthikā āgacchantū’’ti janasaṅgahaṃ katvā nagaraṃ parivāretvā – ‘‘ahaṃ rañño putto, mayhaṃ chattaṃ dethā’’ti asaddahantānaṃ kambalañca muddikañca dassetvā chattaṃ ussāpesi. So hatthivittako hutvā ‘‘asukaṭṭhāne sundaro hatthī atthī’’ti vutte gantvā gaṇhāti. Caṇḍapajjoto ‘‘tassa santike sippaṃ gaṇhissāmī’’ti kaṭṭhahatthiṃ payojetvā tassa anto yodhe nisīdāpetvā taṃ hatthiṃ gahaṇatthāya āgataṃ gaṇhitvā tassa santike sippaṃ gahaṇatthāya dhītaraṃ uyyojesi. So tāya saddhiṃ saṃvāsaṃ kappetvā taṃ gahetvā attano nagaraṃyeva agamāsi. Tassā kucchiyaṃ uppanno ayaṃ bodhirājakumāro attano pitu santike sippaṃ uggaṇhi.

उसने विद्या का प्रभाव जानकर अगले दिन बुलाने वाली विद्या का प्रयोग किया। प्रधान हाथी ने आकर अपना कंधा झुकाया। वह उसके कंधे पर चढ़कर, युद्ध में समर्थ युवा हाथियों को चुनकर, कंबल और अंगूठी लेकर, माता-पिता की वंदना कर निकल पड़ा और क्रमशः उन-उन गाँवों में प्रवेश कर— “मैं राजा का पुत्र हूँ, जो संपत्ति चाहते हैं वे आएँ” इस प्रकार लोगों का संग्रह कर और नगर को घेरकर— “मैं राजा का पुत्र हूँ, मुझे छत्र दो” ऐसा कहा। अविश्वास करने वालों को कंबल और अंगूठी दिखाकर उसने छत्र स्थापित किया (राज्याभिषेक किया)। वह हाथियों का प्रेमी हो गया और “अमुक स्थान पर सुंदर हाथी है” ऐसा कहे जाने पर जाकर उसे पकड़ लेता था। चण्डप्रद्योत ने “उसके पास से विद्या सीखूँगा” ऐसा सोचकर, एक काष्ठ-हस्ती (लकड़ी का हाथी) का प्रयोग किया, उसके भीतर योद्धाओं को बिठाया, और उस हाथी को पकड़ने आए (उदयन) को बंदी बनाकर उसके पास से विद्या सीखने के लिए अपनी पुत्री को भेजा। उसने उसके साथ संबंध बनाया और उसे लेकर अपने ही नगर (कौशाम्बी) चला गया। उसकी कोख से उत्पन्न यह बोधिराजकुमार अपने पिता के पास विद्या सीखा।


344. Padhāniyaṅgānīti padhānaṃ vuccati padahanabhāvo, padhānamassa atthīti padhāniyo. Padhāniyassa bhikkhuno aṅgānīti padhāniyaṅgāni. Saddhoti saddhāya samannāgato. Sā panesā āgamanasaddhā adhigamasaddhā okappanasaddhā pasādasaddhāti catubbidhā. Tattha sabbaññubodhisattānaṃ saddhā abhinīhārato paṭṭhāya āgatattā āgamanasaddhā nāma. Ariyasāvakānaṃ paṭivedhena adhigatattā adhigamasaddhā nāma. Buddho dhammo saṅghoti vutte acalabhāvena okappanaṃ okappanasaddhā nāma. Pasāduppatti pasādasaddhā nāma, idha pana okappanasaddhā adhippetā. Bodhinti catumaggañāṇaṃ. Taṃ suppaṭividdhaṃ tathāgatenāti saddahati, desanāsīsameva cetaṃ, iminā pana aṅgena tīsupi ratanesu saddhā adhippetā. Yassa hi buddhādīsu pasādo balavā, tassa padhānaṃ vīriyaṃ ijjhati.

344. 'पधानियङ्गानि' (प्रधानियंग) का अर्थ है— 'पधान' का अर्थ उद्योग या प्रयत्न करने का भाव (कर्मस्थान में प्रयत्न) कहा जाता है; जिसके पास यह प्रयत्न है, वह 'पधानिय' है। उस प्रयत्नशील भिक्षु के अंगों (कारणों) को 'पधानियङ्गानि' कहते हैं। 'सद्धो' (श्रद्धालु) का अर्थ है श्रद्धा से युक्त। वह श्रद्धा चार प्रकार की है— आगमन श्रद्धा, अधिगम श्रद्धा, ओकप्पन (अवगाहन) श्रद्धा और प्रसाद श्रद्धा। उनमें से, सर्वज्ञ बोधिसत्वों की श्रद्धा, जो (बुद्धत्व के) संकल्प के समय से चली आ रही है, 'आगमन श्रद्धा' कहलाती है। आर्य श्रावकों की श्रद्धा, जो (सत्यों के) साक्षात्कार से प्राप्त हुई है, 'अधिगम श्रद्धा' कहलाती है। बुद्ध, धर्म और संघ— ऐसा कहे जाने पर जो अचल भाव से विश्वास होता है, वह 'ओकप्पन श्रद्धा' है। प्रसन्नता की उत्पत्ति 'प्रसाद श्रद्धा' है; किन्तु यहाँ 'ओकप्पन श्रद्धा' अभिप्रेत है। 'बोधि' का अर्थ है चार मार्ग-ज्ञान। “तथागत ने उसे भली-भाँति जान लिया है”— ऐसा वह विश्वास करता है। यह केवल देशना का मुख्य अंश है, किन्तु इस अंग से तीनों रत्नों में श्रद्धा अभिप्रेत है। जिसकी बुद्ध आदि में श्रद्धा प्रबल होती है, उसका प्रधान-वीर्य (प्रयत्न) सफल होता है।


Appābādhoti arogo. Appātaṅkoti niddukkho. Samavepākiniyāti samavipācaniyā. Gahaṇiyāti kammajatejodhātuyā. Nātisītāya nāccuṇhāyāti atisītagahaṇiko hi sītabhīrū hoti, accuṇhagahaṇiko uṇhabhīrū, tesaṃ padhānaṃ na ijjhati. Majjhimagahaṇikassa ijjhati. Tenāha ‘‘majjhimāya padhānakkhamāyā’’ti. Yathābhūtaṃ attānaṃ āvikattāti yathābhūtaṃ attano aguṇaṃ pakāsetā. Udayatthagāminiyāti udayañca atthañca gantuṃ paricchindituṃ samatthāya, etena paññāsalakkhaṇapariggāhikaṃ udayabbayañāṇaṃ vuttaṃ. Ariyāyāti parisuddhāya. Nibbedhikāyāti anibbiddhapubbe lobhakkhandhādayo nibbijjhituṃ samatthāya. Sammādukkhakkhayagāminiyāti tadaṅgavasena kilesānaṃ pahīnattā yaṃ dukkhaṃ khīyati, tassa dukkhassa khayagāminiyā. Iti sabbehipi imehi padehi vipassanāpaññāva kathitā. Duppaññassa hi padhānaṃ na ijjhati. Imāni ca pañca padhāniyaṅgāni lokiyāneva veditabbāni.

'अप्पाबाधो' का अर्थ है निरोग। 'अप्पातङ्को' का अर्थ है दुःख-रहित। 'समवेपाकिनिया' का अर्थ है समान रूप से पचाने वाली। 'गहणिया' का अर्थ है कर्मज तेजोधातु (पाचन अग्नि) से युक्त। “न अति शीतल, न अति उष्ण”— क्योंकि अति शीतल पाचन शक्ति वाला व्यक्ति ठंड से डरता है, और अति उष्ण पाचन शक्ति वाला गर्मी से; उनका प्रयत्न सफल नहीं होता। मध्यम पाचन शक्ति वाले का सफल होता है। इसलिए कहा गया— “मध्यम, जो प्रयत्न के योग्य है”। “यथाभूत स्वयं को प्रकट करने वाला”— जो अपने दोषों को यथावत प्रकट करता है। 'उदयत्थगामिनिया'— जो (पंच स्कंधों के) उदय और अस्त को जानने और परिच्छेद करने में समर्थ है; इससे पचास लक्षणों से युक्त उदय-व्यय ज्ञान कहा गया है। 'आरियाय' का अर्थ है परिशुद्ध। 'निब्बेधिकाया'— पहले न भेदे गए लोभ-समूह आदि को भेदने में समर्थ प्रज्ञा। 'सम्मादुक्खक्खयगामिनिया'— तदंग-प्रहाण के माध्यम से क्लेशों के क्षीण होने पर जो दुःख समाप्त होता है, उस दुःख के क्षय (निर्वाण) तक ले जाने वाली (विपश्यना प्रज्ञा)। इस प्रकार इन सभी पदों से 'विपश्यना प्रज्ञा' ही कही गई है। प्रज्ञाहीन का प्रयत्न सफल नहीं होता। इन पाँच प्रधानियंगों को लौकिक ही समझना चाहिए।


345. Sāyamanusiṭṭho pāto visesaṃ adhigamissatīti atthaṅgate sūriye anusiṭṭho aruṇuggamane visesaṃ adhigamissati. Pātamanusiṭṭho sāyanti aruṇuggamane anusiṭṭho sūriyatthaṅgamanavelāyaṃ. Ayañca pana desanā neyyapuggalavasena vuttā. Dandhapañño hi neyyapuggalo sattahi divasehi arahattaṃ pāpuṇāti, tikkhapañño ekadivasena, sesadivase majjhimapaññāvasena veditabbaṃ. Aho buddho aho dhammo aho dhammassa svākkhātatāti yasmā buddhadhammānaṃ uḷāratāya dhammassa ca svākkhātatāya pāto kammaṭṭhānaṃ kathāpetvā sāyaṃ arahattaṃ pāpuṇāti, tasmā pasaṃsanto evamāha. Yatra hi nāmāti vimhayatthe nipāto.

345. "सायमनुसिट्ठो पातो विसेसं अधिगमिस्सति" का अर्थ है कि सूर्यास्त के समय उपदेश प्राप्त व्यक्ति अरुणोदय (भोर) के समय विशेष गुण (ध्यान-मार्ग) प्राप्त कर लेगा। "पातमनुसिट्ठो सायं" का अर्थ है कि अरुणोदय के समय उपदेश प्राप्त व्यक्ति सूर्यास्त के समय विशेष गुण प्राप्त कर लेगा। यह देशना "नेय्य" पुद्गल (शिक्षा योग्य व्यक्ति) के अनुसार कही गई है। मंद बुद्धि वाला नेय्य पुद्गल सात दिनों में अर्हत्व प्राप्त करता है, तीव्र बुद्धि वाला एक दिन में, और शेष (मध्यम बुद्धि वाले) बीच के दिनों में। "अहो बुद्धो! अहो धम्मो! अहो धम्मस्स स्वाक्खातता!" क्योंकि बुद्ध और धर्म की महानता और धर्म के सुव्याख्यात होने के कारण, सुबह कर्मस्थान (साधना) सीखकर शाम को अर्हत्व प्राप्त कर लेता है, इसलिए प्रशंसा करते हुए राजकुमार ने ऐसा कहा। "यत्र हि नाम" यह शब्द आश्चर्य के अर्थ में प्रयुक्त निपात है।


346. Kucchimatīti āpannasattā. Yo me ayaṃ, bhante, kucchigatoti kiṃ panevaṃ saraṇaṃ gahitaṃ hotīti. Na hoti. Acittakasaraṇagamanaṃ nāma natthi, ārakkho panassa paccupaṭṭhitova hoti. Atha naṃ yadā mahallakakāle mātāpitaro, – ‘‘tāta, kucchigatameva taṃ saraṇaṃ gaṇhāpayimhā’’ti sārenti, so ca sallakkhetvā ‘‘ahaṃ saraṇaṃ gato upāsako’’ti satiṃ uppādeti, tadā saraṇaṃ gahitaṃ nāma hoti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

346. "कुच्छिमती" का अर्थ है गर्भवती स्त्री। "भन्ते! जो यह मेरे गर्भ में स्थित है" - क्या इस प्रकार (गर्भस्थ शिशु द्वारा) शरण ग्रहण किया हुआ होता है? नहीं होता। चेतना रहित शरण-गमन नहीं होता, किन्तु उसके लिए रक्षा (आरक्खो) उपस्थित रहती है। फिर जब वह बड़ा हो जाता है, तब माता-पिता उसे याद दिलाते हैं— "तात! जब तुम गर्भ में ही थे, तभी हमने तुम्हें शरण ग्रहण करवाया था।" वह उसे याद कर "मैं शरण गया हुआ उपासक हूँ" ऐसी स्मृति उत्पन्न करता है, तब शरण ग्रहण किया हुआ कहलाता है। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में।


Bodhirājakumārasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

बोधिराजकुमार सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


6. Aṅgulimālasuttavaṇṇanā

6. अङ्गुलिमाल सुत्त का वर्णन।


347. Evaṃ me sutanti aṅgulimālasuttaṃ. Tattha aṅgulīnaṃ mālaṃ dhāretīti kasmā dhāreti? Ācariyavacanena. Tatrāyaṃ anupubbikathā –

347. "एवं मे सुतं" आदि अङ्गुलिमाल सुत्त है। वहाँ "अंगुलियों की माला धारण करता है" - वह क्यों धारण करता है? आचार्य के वचन के कारण। वहाँ यह अनुक्रमिक कथा (आरम्भ से कथा) है—


Ayaṃ kira kosalarañño purohitassa mantāṇiyā nāma brāhmaṇiyā kucchismiṃ paṭisandhiṃ aggahesi. Brāhmaṇiyā rattibhāge gabbhavuṭṭhānaṃ ahosi. Tassa mātukucchito nikkhamanakāle sakalanagare āvudhāni pajjaliṃsu, rañño maṅgalasakuntopi sirisayane ṭhapitā asilaṭṭhipi pajjali. Brāhmaṇo nikkhamitvā nakkhattaṃ olokento coranakkhattena jātoti rañño santikaṃ gantvā sukhaseyyabhāvaṃ pucchi.

वह (अङ्गुलिमाल) कोसल नरेश के पुरोहित की मन्ताणी नामक ब्राह्मणी के गर्भ में उत्पन्न हुआ। ब्राह्मणी को रात्रि के समय प्रसव हुआ। उसके माता के गर्भ से निकलने के समय सम्पूर्ण नगर में शस्त्र प्रज्वलित हो उठे, राजा के शयनागार में रखी मांगलिक तलवार भी प्रज्वलित हो उठी। ब्राह्मण ने बाहर निकलकर नक्षत्रों को देखा और यह जानकर कि बालक 'चोर नक्षत्र' में उत्पन्न हुआ है, राजा के पास जाकर उनके सुख-शयन के विषय में पूछा।


Rājā ‘‘kuto, me ācariya, sukhaseyyā? Mayhaṃ maṅgalāvudhaṃ pajjali, rajjassa vā jīvitassa vā antarāyo bhavissati maññe’’ti. Mā bhāyi, mahārāja, mayhaṃ ghare kumāro jāto, tassānubhāvena na kevalaṃ tuyhaṃ nivesane, sakalanagarepi āvudhāni pajjalitānīti. Kiṃ bhavissati ācariyāti? Coro bhavissati mahārājāti. Kiṃ ekacorako, udāhu rajjadūsako coroti? Ekacorako devāti. Evaṃ vatvā ca pana rañño manaṃ gaṇhitukāmo āha – ‘‘māretha naṃ devā’’ti. Ekacorako samāno kiṃ karissati? Karīsasahassakhette ekasālisīsaṃ viya hoti, paṭijaggatha nanti. Tassa nāmaggahaṇaṃ gaṇhantā sayane ṭhapitamaṅgalaasilaṭṭhi, chadane ṭhapitā sarā, kappāsapicumhi ṭhapitaṃ tālavaṇṭakaraṇasatthakanti ete pajjalantā kiñci na hiṃsiṃsu, tasmā ahiṃsakoti nāmaṃ akaṃsu. Taṃ sippuggahaṇakāle takkasīlaṃ pesayiṃsu.

राजा ने कहा— "आचार्य! मुझे सुख की नींद कहाँ? मेरा मांगलिक शस्त्र प्रज्वलित हो उठा, मैं समझता हूँ कि राज्य या मेरे जीवन के लिए कोई संकट होगा।" (ब्राह्मण ने कहा—) "महाराज! डरें नहीं, मेरे घर में पुत्र उत्पन्न हुआ है, उसके प्रभाव से न केवल आपके महल में, बल्कि पूरे नगर में शस्त्र प्रज्वलित हुए हैं।" "आचार्य! क्या होगा?" "महाराज! वह चोर बनेगा।" "क्या वह अकेला चोर होगा या राज्य का विनाश करने वाला चोर?" "देव! वह अकेला चोर होगा।" ऐसा कहकर राजा का मन जीतने की इच्छा से उसने कहा— "देव! इसे मार डालें।" (राजा ने कहा—) "अकेला चोर होने पर वह क्या करेगा? वह तो हजार 'करीस' (खेत की माप) के खेत में धान की एक बाली के समान है, उसका पालन-पोषण करें।" उसका नामकरण करते समय, शय्या पर रखी मांगलिक तलवार, छत पर रखे बाण और रुई के ढेर में रखे ताड़ के पंखे के आकार के छोटे चाकू—ये सब प्रज्वलित होते हुए भी किसी को हानि नहीं पहुँचाई, इसलिए उन्होंने उसका नाम 'अहिंसक' रखा। उसे विद्या ग्रहण करने के समय तक्षशिला भेजा गया।


So dhammantevāsiko hutvā sippaṃ paṭṭhapesi. Vattasampanno kiṃkārapaṭissāvī manāpacārī piyavādī ahosi. Sesaantevāsikā bāhirakā ahesuṃ. Te – ‘‘ahiṃsakamāṇavakassa āgatakālato paṭṭhāya mayaṃ na paññāyāma, kathaṃ naṃ bhindeyyāmā’’ti? Nisīditvā mantayantā – ‘‘sabbehi atirekapaññattā duppaññoti. Na sakkā vattuṃ, vattasampannattā dubbattoti. Na sakkā vattuṃ, jātisampannattā dujjātoti na sakkā vattuṃ, kinti karissāmā’’ti? Tato ekaṃ kharamantaṃ mantayiṃsu ‘‘ācariyassa antaraṃ katvā naṃ bhindissāmā’’ti tayo rāsī hutvā paṭhamaṃ ekacce ācariyaṃ upasaṅkamitvā vanditvā aṭṭhaṃsu. Kiṃ tātāti? Imasmiṃ gehe ekā kathā suyyatīti. Kiṃ tātāti? Ahiṃsakamāṇavo tumhākaṃ antare dubbhatīti maññāmāti. Ācariyo santajjetvā – ‘‘gacchatha vasalā, mā me puttaṃ mayhaṃ antare paribhindathā’’ti niṭṭhubhi. Tato itare, atha itarehi tayopi koṭṭhāsā āgantvā tatheva vatvā – ‘‘amhākaṃ asaddahantā upaparikkhitvā jānāthā’’ti āhaṃsu.

वह एक धार्मिक अन्तेवासी (शिष्य) होकर विद्या सीखने लगा। वह कर्तव्यपरायण, आज्ञाकारी, प्रिय आचरण करने वाला और मृदुभाषी था। शेष अन्तेवासी उपेक्षित हो गए। उन्होंने सोचा— "अहिंसक माणवक के आने के समय से हम दिखाई नहीं देते (महत्वहीन हो गए हैं), हम उसे (आचार्य से) कैसे अलग करें?" बैठकर विचार करते हुए उन्होंने कहा— "सभी से अधिक प्रज्ञावान होने के कारण उसे 'दुर्बुद्धि' नहीं कहा जा सकता। कर्तव्यपरायण होने के कारण उसे 'दुराचारी' नहीं कहा जा सकता। उत्तम कुल में उत्पन्न होने के कारण उसे 'नीच कुल का' नहीं कहा जा सकता, तो हम क्या करें?" तब उन्होंने एक कठोर योजना बनाई— "आचार्य और उसके बीच भेद पैदा कर हम उसे अलग कर देंगे।" वे तीन समूहों में बँट गए। पहले कुछ शिष्यों ने आचार्य के पास जाकर वन्दना की और खड़े हो गए। "तात! क्या बात है?" "इस घर में एक बात सुनी जा रही है।" "क्या बात है?" "हमें लगता है कि अहिंसक माणवक आपके विरुद्ध द्रोह कर रहा है।" आचार्य ने उन्हें डाँटते हुए कहा— "जाओ ओ नीचो! मेरे पुत्र को मुझसे अलग मत करो" और थूक दिया। उसके बाद दूसरे और फिर तीसरे समूह ने भी आकर वैसा ही कहा और बोले— "यदि आप हमारी बात पर विश्वास नहीं करते, तो स्वयं जाँच कर जान लें।"


Ācariyo sinehena vadante disvā ‘‘atthi maññe santhavo’’ti paribhijjitvā cintesi ‘‘ghātemi na’’nti. Tato cintesi – ‘‘sace ghātessāmi ‘disāpāmokkho ācariyo attano santikaṃ sippuggahaṇatthaṃ āgate māṇavake dosaṃ uppādetvā jīvitā voropetī’ti. Puna koci sippuggahaṇatthaṃ na āgamissati, evaṃ me lābho parihāyissati, atha naṃ sippassa pariyosānupacāroti vatvā jaṅghasahassaṃ ghātehīti vakkhāmi. Avassaṃ ettha eko uṭṭhāya taṃ ghātessatī’’ti.

आचार्य ने उन्हें स्नेहपूर्वक बोलते हुए देखकर सोचा— "मुझे लगता है कि कोई सम्बन्ध (षड्यंत्र) अवश्य है।" वह (अहिंसक से) विमुख होकर सोचने लगा— "मैं इसे मार डालूँगा।" फिर उसने सोचा— "यदि मैं इसे मारूँगा, तो लोग कहेंगे कि 'दिशाप्रमोख आचार्य अपने पास विद्या सीखने आए माणवकों में दोष निकालकर उन्हें जान से मार देते हैं।' फिर कोई भी विद्या सीखने नहीं आएगा, इस प्रकार मेरा लाभ (आय) समाप्त हो जाएगा। इसलिए मैं उसे 'विद्या की पूर्णता के लिए दक्षिणा' के रूप में कहूँगा कि 'एक हजार लोगों को मारो।' निश्चित ही उनमें से कोई उठकर इसे मार डालेगा।"


Atha naṃ āha – ‘‘ehi tāta jaṅghasahassaṃ ghātehi, evaṃ te sippassa upacāro kato bhavissatī’’ti. Mayaṃ ahiṃsakakule jātā, na sakkā ācariyāti. Aladdhupacāraṃ sippaṃ phalaṃ na deti tātāti. So pañcāvudhaṃ gahetvā ācariyaṃ vanditvā aṭaviṃ paviṭṭho. Aṭaviṃ pavisanaṭṭhānepi aṭavimajjhepi aṭavito nikkhamanaṭṭhānepi ṭhatvā manusse ghāteti. Vatthaṃ vā veṭhanaṃ vā na gaṇhāti. Eko dveti gaṇitamattameva karonto gacchati, gaṇanampi na uggaṇhāti. Pakatiyāpi paññavā esa, pāṇātipātino pana cittaṃ na patiṭṭhāti, tasmā anukkamena gaṇanampi na sallakkhesi, ekekaṃ aṅguliṃ chinditvā ṭhapeti. Ṭhapitaṭṭhāne aṅguliyo vinassanti, tato vijjhitvā aṅgulīnaṃ mālaṃ katvā dhāresi, teneva cassa aṅgulimāloti saṅkhā udapādi. So sabbaṃ araññaṃ nissañcāramakāsi, dāruādīnaṃ atthāya araññaṃ gantuṃ samattho nāma natthi.

तब उसने उससे कहा— "आओ तात! एक हजार लोगों को मारो, इस प्रकार तुम्हारी विद्या की दक्षिणा पूरी हो जाएगी।" "आचार्य! हम अहिंसक कुल में उत्पन्न हुए हैं, यह सम्भव नहीं है।" "तात! बिना दक्षिणा के विद्या फल नहीं देती।" वह पाँच प्रकार के शस्त्र लेकर आचार्य को वन्दना कर वन में प्रविष्ट हुआ। वह वन के प्रवेश द्वार पर, वन के बीच में और वन से निकलने के स्थान पर खड़े होकर मनुष्यों को मारने लगा। वह न वस्त्र लेता था, न आभूषण। वह केवल "एक, दो" इस प्रकार गिनती मात्र करता हुआ जाता था, उसने गणना (गणित) की शिक्षा नहीं ली थी। स्वभाव से प्रज्ञावान होने पर भी, प्राणघात करने वाले का चित्त स्थिर नहीं रहता, इसलिए वह क्रमशः गिनती याद नहीं रख सका। वह एक-एक अंगुली काटकर रख देता था। रखे हुए स्थानों पर अंगुलियाँ नष्ट हो जाती थीं, इसलिए उन्हें छेदकर अंगुलियों की माला बनाकर धारण करने लगा, इसी कारण उसका नाम 'अङ्गुलिमाल' पड़ा। उसने सम्पूर्ण वन को जनशून्य कर दिया, लकड़ी आदि के लिए वन में जाने में कोई भी समर्थ नहीं रहा।


Rattibhāge antogāmampi āgantvā pādena paharitvā dvāraṃ ugghāteti. Tato sayiteyeva māretvā eko ekoti gahetvā gacchati. Gāmo osaritvā nigame aṭṭhāsi, nigamo nagare. Manussā tiyojanato paṭṭhāya gharāni pahāya dārake hatthesu gahetvā āgamma sāvatthiṃ parivāretvā khandhāvāraṃ bandhitvā rājaṅgaṇe sannipatitvā – ‘‘coro, te deva, vijite aṅgulimālo nāmā’’tiādīni vadantā kandanti. Bhaggavo ‘‘mayhaṃ putto bhavissatī’’ti ñatvā brāhmaṇiṃ āha – bhoti aṅgulimālo nāma coro uppanno, so na añño, tava putto ahiṃsakakumāro. Idāni rājā taṃ gaṇhituṃ nikkhamissati, kiṃ kattabbanti? Gaccha sāmi, puttaṃ me gahetvā ehīti. Nāhaṃ bhadde ussahāmi, catūsu hi janesu vissāso nāma natthi, coro me purāṇasahāyoti avissāsanīyo, sākhā me purāṇasanthatāti avissāsanīyā, rājā maṃ pūjetīti avissāsanīyo, itthī me vasaṃ gatāti avissāsanīyāti. Mātu hadayaṃ pana mudukaṃ hoti. Tasmā ahaṃ pana gantvā mayhaṃ puttaṃ ānessāmīti nikkhantā.

रात के समय वह गाँव के भीतर आकर पैर से प्रहार कर द्वार खोल देता है। फिर सोते हुए लोगों को ही मारकर एक-एक करके उन्हें लेकर चला जाता है। गाँव के लोग भागकर कस्बे में ठहर गए, और कस्बे के लोग नगर में। तीन योजन दूर तक के लोग घरों को छोड़कर, बच्चों को हाथों में लेकर आए और श्रावस्ती को घेरकर, पड़ाव डालकर राज-प्रांगण में एकत्रित होकर रोते हुए कहने लगे— "हे देव! आपके राज्य में अंगुलिमाल नाम का एक डाकू है।" भग्गव ने यह जानकर कि "वह मेरा ही पुत्र होगा," ब्राह्मणी से कहा— "हे भद्रे! अंगुलिमाल नाम का डाकू उत्पन्न हुआ है, वह कोई और नहीं, तुम्हारा पुत्र अहिंसक कुमार ही है। अब राजा उसे पकड़ने के लिए निकलेंगे, क्या करना चाहिए?" (उसने कहा—) "हे स्वामी! जाइए, मेरे पुत्र को लेकर आइए।" (उसने कहा—) "हे भद्रे! मुझमें साहस नहीं है, क्योंकि चार प्रकार के जनों पर विश्वास नहीं किया जा सकता— डाकू मेरा पुराना मित्र है, ऐसा कहकर उस पर विश्वास नहीं किया जा सकता; वृक्ष की शाखा पुरानी बिछी हुई है, ऐसा कहकर उस पर विश्वास नहीं किया जा सकता; राजा मेरा सम्मान करता है, ऐसा कहकर उस पर विश्वास नहीं किया जा सकता; और स्त्री मेरे वश में है, ऐसा कहकर उस पर विश्वास नहीं किया जा सकता।" परंतु माता का हृदय कोमल होता है। इसलिए "मैं स्वयं जाकर अपने पुत्र को ले आऊँगी," ऐसा विचार कर वह निकल पड़ी।


Taṃdivasañca bhagavā paccūsasamaye lokaṃ volokento aṅgulimālaṃ disvā – ‘‘mayi gate etassa sotthi bhavissati. Agāmake araññe ṭhito catuppadikaṃ gāthaṃ sutvā mama santike pabbajitvā cha abhiññā sacchikarissati. Sace na gamissāmi, mātari aparajjhitvā anuddharaṇīyo bhavissati, karissāmissa saṅgaha’’nti pubbaṇhasamayaṃ nivāsetvā piṇḍāya pavisitvā katabhattakicco taṃ saṅgaṇhitukāmo vihārā nikkhami. Etamatthaṃ dassetuṃ ‘‘atha kho bhagavā’’tiādi vuttaṃ.

उस दिन भगवान ने भोर के समय लोक का अवलोकन करते हुए अंगुलिमाल को देखा और (सोचा)— "मेरे जाने पर इसका कल्याण होगा। निर्जन वन में स्थित यह चार चरणों वाली गाथा सुनकर मेरे पास प्रव्रजित होकर छह अभिज्ञाओं का साक्षात्कार करेगा। यदि मैं नहीं जाऊँगा, तो वह अपनी माता के प्रति अपराध कर संसार रूपी दलदल से न निकल पाने योग्य हो जाएगा; मैं उसका कल्याण करूँगा।" ऐसा मन में विचार कर, पूर्वाह्न के समय चीवर धारण कर, भिक्षा के लिए प्रवेश कर और भोजन-कृत्य समाप्त कर, उस पर अनुग्रह करने की इच्छा से विहार से निकले। इसी अर्थ को दर्शाने के लिए "अथ खो भगवा" आदि कहा गया है।


348. Saṅkaritvā saṅkaritvāti saṅketaṃ katvā vaggavaggā hutvā. Hatthatthaṃ gacchantīti hatthe atthaṃ vināsaṃ gacchanti. Kiṃ pana te bhagavantaṃ sañjānitvā evaṃ vadanti asañjānitvāti? Asañjānitvā. Aññātakavesena hi bhagavā ekakova agamāsi. Coropi tasmiṃ samaye dīgharattaṃ dubbhojanena ca dukkhaseyyāya ca ukkaṇṭhito hoti. Kittakā panānena manussā māritāti? Ekenūnasahassaṃ. So pana idāni ekaṃ labhitvā sahassaṃ pūressatīti saññī hutvā yameva paṭhamaṃ passāmi, taṃ ghātetvā gaṇanaṃ pūretvā sippassa upacāraṃ katvā kesamassuṃ ohāretvā nhāyitvā vatthāni parivattetvā mātāpitaro passissāmīti aṭavimajjhato aṭavimukhaṃ āgantvā ekamantaṃ ṭhitova bhagavantaṃ addasa. Etamatthaṃ dassetuṃ ‘‘addasā kho’’tiādi vuttaṃ.

348. 'संकरित्वा संकरित्वा' का अर्थ है— संकेत (योजना) बनाकर समूहों में होकर। 'हत्थत्थं गच्छन्ति' का अर्थ है— (अंगुलिमाल के) हाथ में विनाश को प्राप्त होते हैं। क्या उन्होंने भगवान को पहचानकर ऐसा कहा या बिना पहचाने? बिना पहचाने। क्योंकि भगवान अज्ञात वेश में अकेले ही गए थे। वह डाकू भी उस समय लंबे समय से खराब भोजन और कष्टदायक शैया के कारण उद्विग्न था। उसने कितने मनुष्यों को मारा था? एक कम एक हजार (९९९)। उसने सोचा कि "अब एक को पाकर हजार की संख्या पूरी हो जाएगी।" ऐसा विचार कर कि "जिसे भी मैं पहले देखूँगा, उसे मारकर संख्या पूरी करूँगा और अपनी विद्या की विधि पूर्ण कर, दाढ़ी-मूँछ और बाल कटवाकर, स्नान कर, वस्त्र बदलकर माता-पिता से मिलूँगा," वह जंगल के बीच से जंगल के मुहाने पर आकर एक ओर खड़ा हो गया और उसने भगवान को देखा। इसी अर्थ को दर्शाने के लिए "अद्दसा खो" आदि कहा गया है।


Iddhābhisaṅkhāraṃ abhisaṅkhāsīti mahāpathaviṃ ummiyo uṭṭhapento viya saṃharitvā aparabhāge akkamati, orabhāge valiyo nikkhamanti, aṅgulimālo sarakkhepamattaṃ muñcitvā gacchati. Bhagavā purato mahantaṃ aṅgaṇaṃ dassetvā sayaṃ majjhe hoti, coro ante. So ‘‘idāni naṃ pāpuṇitvā gaṇhissāmī’’ti sabbathāmena dhāvati. Bhagavā aṅgaṇassa pārimante hoti, coro majjhe. So ‘‘ettha naṃ pāpuṇitvā gaṇhissāmī’’ti vegena dhāvati. Bhagavā tassa purato mātikaṃ vā thalaṃ vā dasseti, etenupāyena tīṇi yojanāni gahetvā agamāsi. Coro kilami, mukhe kheḷo sussi, kacchehi sedā mucciṃsu. Athassa ‘‘acchariyaṃ vata bho’’ti etadahosi. Migampīti migaṃ kasmā gaṇhāti? Chātasamaye āhāratthaṃ. So kira ekaṃ gumbaṃ ghaṭṭetvā mige uṭṭhāpeti. Tato cittaruciyaṃ migaṃ anubandhanto gaṇhitvā pacitvā khādati. Puccheyyanti yena kāraṇenāyaṃ gacchantova ṭhito nāma, ahañca ṭhitova aṭṭhito nāma, yaṃnūnāhaṃ imaṃ samaṇaṃ taṃ kāraṇaṃ puccheyyanti attho.

'इद्धाभिसङ्खारं अभिसङ्खासि' का अर्थ है— महापृथ्वी को लहरों के समान समेटकर अगले भाग में कदम रखते हैं और पिछले भाग में सिलवटें पड़ जाती हैं, अंगुलिमाल बाण के छूटने की गति के समान दौड़ता है। भगवान सामने एक बड़ा प्रांगण दिखाकर स्वयं बीच में होते हैं और डाकू किनारे पर। वह "अब इसे पकड़ लूँगा" सोचकर पूरी शक्ति से दौड़ता है। भगवान प्रांगण के दूसरे छोर पर होते हैं और डाकू बीच में। वह "यहाँ इसे पकड़ लूँगा" सोचकर वेग से दौड़ता है। भगवान उसके सामने कभी नाली तो कभी ऊँची भूमि दिखा देते हैं; इस उपाय से वे उसे तीन योजन तक ले गए। डाकू थक गया, मुँह में थूक सूख गया, बगलों से पसीना बहने लगा। तब उसे लगा— "अहो! यह तो आश्चर्य है।" 'मिगम्पि'— वह मृग को क्यों पकड़ता है? भूख लगने पर भोजन के लिए। वह किसी झाड़ी को पीटकर मृगों को भगाता है, फिर मनपसंद मृग का पीछा कर उसे पकड़ता, पकाकर खाता है। 'पुच्छेय्यं' का अर्थ है— "किस कारण से यह श्रमण चलते हुए भी 'स्थित' है और मैं खड़ा होकर भी 'अस्थित' हूँ, क्यों न मैं इस श्रमण से इसका कारण पूछूँ"— यह अर्थ है।


349. Nidhāyāti yo vihiṃsanatthaṃ bhūtesu daṇḍo pavattayitabbo siyā, taṃ nidhāya apanetvā mettāya khantiyā paṭisaṅkhāya avihiṃsāya sāraṇīyadhammesu ca ṭhito ahanti attho. Tuvamaṭṭhitosīti pāṇesu asaññatattā ettakāni pāṇasahassāni ghātentassa tava mettā vā khanti vā paṭisaṅkhā vā avihiṃsā vā sāraṇīyadhammo vā natthi, tasmā tuvaṃ aṭṭhitosi, idāni iriyāpathena ṭhitopi niraye dhāvissasi, tiracchānayoniyaṃ pettivisaye asurakāye vā dhāvissasīti vuttaṃ hoti.

349. 'निधाया' का अर्थ है— प्राणियों की हिंसा के लिए जो दंड चलाया जाना चाहिए, उसे त्यागकर, मैं मैत्री, क्षमा, समझ, अहिंसा और सारणीय धर्मों में स्थित हूँ। 'तुवमट्ठितोसि' का अर्थ है— प्राणियों के प्रति असंयमित होने के कारण इतने हजार मनुष्यों की हत्या करने वाले तुममें न मैत्री है, न क्षमा, न समझ, न अहिंसा और न ही सारणीय धर्म; इसलिए तुम 'अस्थित' हो। इस समय शारीरिक मुद्रा से खड़े होने पर भी तुम नरक में दौड़ोगे, तिर्यक योनि, प्रेतलोक या असुर निकाय में दौड़ोगे— यह अभिप्राय है।


Tato coro – ‘‘mahā ayaṃ sīhanādo, mahantaṃ gajjitaṃ, na idaṃ aññassa bhavissati, mahāmāyāya puttassa siddhatthassa samaṇarañño etaṃ gajjitaṃ, diṭṭho vatamhi maññe tikhiṇacakkhunā sammāsambuddhena, saṅgahakaraṇatthaṃ me bhagavā āgato’’ti cintetvā cirassaṃ vata metiādimāha. Tattha mahitoti devamanussādīhi catupaccayapūjāya pūjito. Paccupādīti cirassaṃ kālassa accayena mayhaṃ saṅgahatthāya imaṃ mahāvanaṃ paṭipajji. Pahāya pāpanti pajahitvā pāpaṃ.

तब डाकू ने सोचा— "यह सिंहनाद महान है, यह गर्जना श्रेष्ठ है; यह किसी और की नहीं हो सकती। यह महामाया के पुत्र सिद्धार्थ, श्रमण-राज की गर्जना है। निश्चित ही मुझे दिव्य-चक्षु वाले सम्यक्सम्बुद्ध ने देख लिया है, भगवान मुझ पर अनुग्रह करने के लिए आए हैं।" ऐसा सोचकर उसने "चिरस्सं वत मे" आदि कहा। वहाँ 'महितो' का अर्थ है— देव-मनुष्यों आदि द्वारा चार प्रत्ययों की पूजा से पूजित। 'पच्चुपादि' का अर्थ है— लंबे समय के बाद मुझ पर अनुग्रह करने के लिए इस महावन में आए हैं। 'पहाय पापं' का अर्थ है— पाप को त्यागकर।


Itvevāti evaṃ vatvāyeva. Āvudhanti pañcāvudhaṃ. Sobbheti samantato chinne. Papāteti ekato chinne. Naraketi phalitaṭṭhāne. Idha pana tīhipi imehi padehi araññameva vuttaṃ. Akirīti khipi chaḍḍesi.

"इत्वेवाति" का अर्थ है "इस प्रकार कहकर ही"। "आवुधं" का अर्थ है "पाँच प्रकार के शस्त्र"। "सोब्भे" का अर्थ है "चारों ओर से कटे हुए गड्ढे में"। "पपाते" का अर्थ है "एक ओर से कटे हुए प्रपात (खाई) में"। "नरके" का अर्थ है "फटे हुए स्थान (दरार) में"। यहाँ इन तीनों पदों से "वन" का ही बोध होता है। "अकिरि" का अर्थ है "फेंक दिया, त्याग दिया"।


Tamehi bhikkhūti tadā avocāti bhagavato imaṃ pabbājento kuhiṃ satthakaṃ labhissāmi, kuhiṃ pattacīvaranti pariyesanakiccaṃ natthi, kammaṃ pana olokesi. Athassa pubbe sīlavantānaṃ aṭṭhaparikkhārabhaṇḍakassa dinnabhāvaṃ ñatvā dakkhiṇahatthaṃ pasāretvā – ‘‘ehi bhikkhu svākkhāto dhammo, cara brahmacariyaṃ sammā dukkhassa antakiriyāyā’’ti āha. So saha vacaneneva iddhimayapattacīvaraṃ paṭilabhi. Tāvadevassa gihiliṅgaṃ antaradhāyi, samaṇaliṅgaṃ pāturahosi.

"तमेहि भिक्खूति तदा अवोच" का अर्थ है कि भगवान बुद्ध जब इस अंगुलिमाल को प्रव्रजित कर रहे थे, तब उन्हें "कहाँ उस्तरा मिलेगा, कहाँ पात्र-चीवर मिलेगा" ऐसी खोज करने की आवश्यकता नहीं थी, बल्कि उन्होंने उसके (पूर्व) कर्म को देखा। उसके द्वारा पूर्व में शीलवानों को आठ परिष्कारों का दान दिए जाने की बात जानकर, अपना दाहिना हाथ बढ़ाकर कहा— "एहि भिक्खु (आओ भिक्षु), धर्म सुव्याख्यात है, दुःख के अंत के लिए सम्यक् ब्रह्मचर्य का पालन करो।" उनके ऐसा कहते ही उसे ऋद्धि-निर्मित पात्र और चीवर प्राप्त हो गए। उसी क्षण उसका गृहस्थ वेश अंतर्धान हो गया और श्रमण वेश प्रकट हो गया।


‘‘Ticīvarañca patto ca, vāsi sūci ca bandhanaṃ;

Parissāvanena aṭṭhete, yuttayogassa bhikkhuno’’ti. –

"तीन चीवर, पात्र, उस्तरा, सुई और कमरबंद; जल-छन्नी के साथ ये आठ (वस्तुएँ) योगसाधना में लगे भिक्षु के लिए (उपयुक्त) हैं।"


Evaṃ vuttā aṭṭha parikkhārā sarīrapaṭibaddhāva hutvā nibbattiṃsu. Eseva tassa ahu bhikkhubhāvoti esa ehibhikkhubhāvo tassa upasampannabhikkhubhāvo ahosi, na hi ehibhikkhūnaṃ visuṃ upasampadā nāma atthi.

इस प्रकार कहे गए आठ परिष्कार शरीर से सम्बद्ध होकर ही उत्पन्न हुए। "एसेव तस्स अहु भिक्खुभावो" का अर्थ है कि यही "एहि भिक्षु" भाव ही उसकी उपसंपदा थी, क्योंकि "एहि भिक्षु" रूप में दीक्षित होने वालों के लिए अलग से कोई उपसंपदा नहीं होती।


350. Pacchāsamaṇenāti bhaṇḍaggāhakena pacchāsamaṇena, teneva attano pattacīvaraṃ gāhāpetvā taṃ pacchāsamaṇaṃ katvā gatoti attho. Mātāpissa aṭṭhausabhamattena ṭhānena antaritā, – ‘‘tāta, ahiṃsaka kattha ṭhitosi, kattha nisinnosi, kuhiṃ gatosi? Mayā saddhiṃ na kathesi tātā’’ti vadantī āhiṇḍitvā apassamānā ettova gatā.

350. "पच्छासमणेन" का अर्थ है—पात्र-चीवर आदि सामग्री को ढोने वाले अनुचर भिक्षु के रूप में। उसे ही अपना पात्र-चीवर पकड़ाकर और अपना अनुचर भिक्षु बनाकर (बुद्ध) चले गए। उसकी माता भी आठ 'उसभ' (एक माप) की दूरी पर थी; वह "तात अहिंसक! तुम कहाँ खड़े हो, कहाँ बैठे हो, कहाँ गए हो? तात, तुम मुझसे बात नहीं कर रहे हो" ऐसा कहती हुई इधर-उधर भटकती रही, पर उसे न देख पाने के कारण इसी वन से (श्रावस्ती) लौट गई।


Pañcamattehi assasatehīti sace corassa parājayo bhavissati, anubandhitvā naṃ gaṇhissāmi. Sace mayhaṃ parājayo bhavissati, vegena palāyissāmīti sallahukena balena nikkhami. Yena ārāmoti kasmā ārāmaṃ agamāsi? So kira corassa bhāyati, cittena gantukāmo na gacchati, garahābhayena nikkhami. Tenassa etadahosi – ‘‘sammāsambuddhaṃ vanditvā nisīdissāmi, so pucchissati ‘kasmā balaṃ gahetvā nikkhantosī’ti. Athāhaṃ ārocessāmi, bhagavā hi maṃ na kevalaṃ samparāyikeneva atthena saṅgaṇhāti, diṭṭhadhammikenapi saṅgaṇhātiyeva. So sace mayhaṃ jayo bhavissati, adhivāsessati. Sace parājayo bhavissati ‘kiṃ te, mahārāja, ekaṃ coraṃ ārabbha gamanenā’ti vakkhati. Tato maṃ jano evaṃ sañjānissati – ‘rājā coraṃ gahetuṃ nikkhanto, sammāsambuddhena pana nivattito’ti’’ garahamokkhaṃ sampassamāno agamāsi.

"पञ्चमत्तेहि अस्ससतेहि" का अर्थ है—"यदि चोर की पराजय होगी, तो पीछा करके उसे पकड़ लूँगा; यदि मेरी पराजय होगी, तो वेग से भाग जाऊँगा"—ऐसा सोचकर वह हल्की सेना (घुड़सवारों) के साथ निकला। "येन आरामो" का अर्थ है—वह आराम (विहार) क्यों गया? वह चोर से डरता था, मन से जाने की इच्छा नहीं थी, पर लोक-निंदा के भय से निकला था। उसे यह विचार आया— "सम्यक्सम्बुद्ध की वंदना करके बैठूँगा, वे पूछेंगे कि 'सेना लेकर क्यों निकले हो?' तब मैं उन्हें बताऊँगा। भगवान न केवल पारलौकिक हित के लिए, बल्कि इहलौकिक हित के लिए भी अनुग्रह करते हैं। यदि मेरी विजय होनी होगी, तो वे मौन रहेंगे। यदि पराजय होनी होगी, तो वे कहेंगे— 'महाराज, एक चोर के लिए जाने से क्या लाभ?' तब लोग समझेंगे कि 'राजा तो चोर को पकड़ने निकला था, पर बुद्ध ने उसे रोक दिया'।" इस प्रकार निंदा से बचने का उपाय देखते हुए वह विहार गया।


Kuto panassāti kasmā āha? Api nāma bhagavā tassa upanissayaṃ oloketvā taṃ ānetvā pabbājeyyāti bhagavato parigaṇhanatthaṃ āha. Raññoti na kevalaṃ raññoyeva bhayaṃ ahosi, avasesopi mahājano bhīto phalakāvudhāni chaḍḍetvā sammukhasammukhaṭṭhāneva palāyitvā nagaraṃ pavisitvā dvāraṃ pidhāya aṭṭālake āruyha olokento aṭṭhāsi. Evañca avoca – ‘‘aṅgulimālo ‘rājā mayhaṃ santikaṃ āgacchatī’ti ñatvā paṭhamataraṃ āgantvā jetavane nisinno, rājā tena gahito, mayaṃ pana palāyitvā muttā’’ti. Natthi te ito bhayanti ayañhi idāni kunthakipillikaṃ jīvitā na voropeti, natthi te imassa santikā bhayanti attho.

"कुतो पनस्स" ऐसा क्यों कहा? "शायद भगवान ने उसके उपनिश्रय (योग्यता) को देखकर उसे यहाँ लाकर प्रव्रजित कर दिया हो"—भगवान के इस अभिप्राय को जानने के लिए उसने ऐसा कहा। "रञ्ञो" का अर्थ है—न केवल राजा को ही भय था, बल्कि शेष जनसमूह भी डरा हुआ था, जो अपने ढाल-शस्त्र फेंककर जहाँ-तहाँ भाग गए, नगर में घुसकर द्वार बंद कर लिए और अट्टालिकाओं (मीनारों) पर चढ़कर देखने लगे। उन्होंने ऐसा कहा— "अंगुलिमाल यह जानकर कि 'राजा मेरे पास आ रहा है', पहले ही आकर जेतवन में बैठ गया है; राजा उसके द्वारा पकड़ लिया गया है, पर हम भागकर बच गए।" "नत्थि ते इतो भयं" का अर्थ है—निश्चय ही, अब यह एक चींटी या कुंथु (छोटे कीड़े) को भी जीवित नहीं मारता, अतः तुम्हें इससे कोई भय नहीं है।


Kathaṃ gottoti? Kasmā pucchati? Pabbajitaṃ dāruṇakammena uppannanāmaṃ gahetvā voharituṃ na yuttaṃ, mātāpitūnaṃ gottavasena naṃ samudācarissāmīti maññamāno pucchi. Parikkhārānanti etesaṃ atthāya ahaṃ ussukkaṃ karissāmīti attho. Kathentoyeva ca udare baddhasāṭakaṃ muñcitvā therassa pādamūle ṭhapesi.

"कथं गोत्तो" (किस गोत्र का है)—ऐसा क्यों पूछा? प्रव्रजित हुए व्यक्ति को उसके क्रूर कर्मों के कारण पड़े नाम (अंगुलिमाल) से पुकारना उचित नहीं है, "माता-पिता के गोत्र के नाम से उसे संबोधित करूँगा"—ऐसा मानकर राजा ने पूछा। "परिक्खारानं" का अर्थ है—"इन परिष्कारों के लिए मैं प्रयत्न (प्रबंध) करूँगा"। और बात करते हुए ही उसने अपने पेट पर बँधे वस्त्र को खोलकर स्थविर के चरणों में रख दिया।


351. Āraññikotiādīni cattāri dhutaṅgāni pāḷiyaṃ āgatāni. Therena pana terasapi samādinnāneva ahesuṃ, tasmā alanti āha. Yañhi mayaṃ, bhanteti kiṃ sandhāya vadati? ‘‘Hatthimpi dhāvantaṃ anubandhitvā gaṇhāmī’’ti āgataṭṭhāne raññā pesitahatthādayo so evaṃ aggahesi. Rājāpi – ‘‘hatthīhiyeva naṃ parikkhipitvā gaṇhatha, asseheva, rathehevā’’ti evaṃ anekavāraṃ bahū hatthādayo pesesi. Evaṃ gatesu pana tesu – ‘‘ahaṃ are aṅgulimālo’’ti tasmiṃ uṭṭhāya saddaṃ karonte ekopi āvudhaṃ parivattetuṃ nāsakkhi, sabbeva koṭṭetvā māresi. Hatthī araññahatthī, assā araññaassā, rathāpi tattheva bhijjantīti idaṃ sandhāya rājā evaṃ vadati.

351. "आरञ्ञिको" आदि चार धुतंग पालि में आए हैं। किंतु स्थविर ने सभी तेरह धुतंगों को स्वीकार किया था, इसलिए उन्होंने "अलम्" (बस, पर्याप्त है) कहा। "यञ्हि मयं भन्ते"—यह बात किस संदर्भ में कही गई है? "दौड़ते हुए हाथी का पीछा करके भी पकड़ लेता हूँ"—इस प्रसंग में राजा द्वारा भेजे गए हाथी-सवारों आदि को उसने पकड़ लिया था। राजा ने भी "हाथियों से इसे घेरकर पकड़ो, घोड़ों से, रथों से" इस प्रकार अनेक बार बहुत से हाथी-सवार आदि भेजे थे। पर उनके जाने पर जब वह (अंगुलिमाल) उठकर शब्द करता— "अरे, मैं अंगुलिमाल हूँ!"—तब कोई एक भी शस्त्र चलाने में समर्थ नहीं होता था; वह सबको काटकर मार डालता था। हाथी जंगली हाथी बन जाते थे, घोड़े जंगली घोड़े, और रथ वहीं टूट जाते थे। इसी संदर्भ में राजा ने ऐसा कहा।


Piṇḍāya pāvisīti na idaṃ paṭhamaṃ pāvisi. Itthidassanadivasaṃ sandhāya panetaṃ vuttaṃ. Devasikampi panesa pavisateva, manussā ca naṃ disvā uttasantipi palāyantipi dvārampi thakenti, ekacce aṅgulimāloti sutvāva palāyitvā araññaṃ vā pavisanti, gharaṃ vā pavisitvā dvāraṃ thakenti. Palāyituṃ asakkontā piṭṭhiṃ datvā tiṭṭhanti. Thero uḷuṅgayāgumpi kaṭacchubhikkhampi na labhati, piṇḍapātena kilamati. Bahi alabhanto nagaraṃ sabbasādhāraṇanti nagaraṃ pavisati. Yena dvārena pavisati, tattha aṅgulimālo āgatoti kūṭasahassānaṃ bhijjanakāraṇaṃ hoti. Etadahosīti kāruññappattiyā ahosi. Ekena ūnamanussasahassaṃ ghātentassa ekadivasampi kāruññaṃ nāhosi, gabbhamūḷhāya itthiyā dassanamatteneva kathaṃ uppannanti? Pabbajjābalena, pabbajjābalañhi etaṃ.

"भिक्षा के लिए प्रवेश किया" - यह पहली बार प्रवेश नहीं था। यह उस दिन के संदर्भ में कहा गया है जिस दिन उन्होंने उस (गर्भवती) स्त्री को देखा था। वैसे तो वे प्रतिदिन प्रवेश करते ही थे, और लोग उन्हें देखकर डर जाते थे, भाग जाते थे या दरवाजे बंद कर लेते थे। कुछ लोग 'अंगुलिमाल' सुनकर ही भागकर जंगल में चले जाते थे या घर में घुसकर दरवाजा बंद कर लेते थे। जो भाग नहीं पाते थे, वे पीठ फेरकर खड़े हो जाते थे। स्थविर को एक चम्मच कांजी या एक कलछी भात भी नहीं मिलता था, वे भिक्षा के अभाव में कष्ट पाते थे। बाहर कुछ न मिलने पर, "नगर सबके लिए समान है" ऐसा सोचकर वे नगर में प्रवेश करते हैं। जिस द्वार से वे प्रवेश करते, वहाँ "अंगुलिमाल आया है" (यह शोर मचने से) हजारों घड़ों के फूटने का कारण बन जाता था। "उन्हें ऐसा विचार आया" - यह करुणा के कारण हुआ। एक कम एक हजार मनुष्यों की हत्या करने वाले को एक दिन भी करुणा नहीं आई थी, (किन्तु) गर्भवती स्त्री को देखने मात्र से करुणा कैसे उत्पन्न हुई? प्रव्रज्या के बल से; क्योंकि यह प्रव्रज्या का ही बल है।


Tena hīti yasmā te kāruññaṃ uppannaṃ, tasmāti attho. Ariyāya jātiyāti, aṅgulimāla, etaṃ tvaṃ mā gaṇhi, nesā tava jāti. Gihikālo esa, gihī nāma pāṇampi hananti, adinnādānādīnipi karonti. Idāni pana te ariyā nāma jāti. Tasmā tvaṃ ‘‘yato ahaṃ, bhagini, jāto’’ti sace evaṃ vattuṃ kukkuccāyasi, tena hi ‘‘ariyāya jātiyā’’ti evaṃ visesetvā vadāhīti uyyojesi.

"तो फिर" (तेन हि) का अर्थ है - "चूँकि तुम्हारे भीतर करुणा उत्पन्न हुई है, इसलिए"। "आर्य जन्म से" - हे अंगुलिमाल! तुम उसे (पिछले जीवन को) अपना जन्म मत मानो, वह तुम्हारा जन्म नहीं है। वह गृहस्थ काल था; गृहस्थ तो प्राणों की हत्या भी करते हैं और चोरी आदि भी करते हैं। किन्तु अब तुम्हारा यह 'आर्य जन्म' है। इसलिए, यदि तुम्हें यह कहने में संकोच (कुक्कुच्च) हो कि "हे बहन! जब से मैं पैदा हुआ हूँ...", तो "आर्य जन्म से" - इस प्रकार विशेषण लगाकर कहो, ऐसा कहकर (बुद्ध ने) उन्हें भेजा।


Taṃ itthiṃ etadavocāti itthīnaṃ gabbhavuṭṭhānaṭṭhānaṃ nāma na sakkā purisena upasaṅkamituṃ. Thero kiṃ karosīti? Aṅgulimālatthero saccakiriyaṃ katvā sotthikaraṇatthāya āgatoti ārocāpesi. Tato te sāṇiyā parikkhipitvā therassa bahisāṇiyaṃ pīṭhakaṃ paññāpesuṃ. Thero tattha nisīditvā – ‘‘yato ahaṃ bhagini sabbaññubuddhassa ariyāya jātiyā jāto’’ti saccakiriyaṃ akāsi, saha saccavacaneneva dhamakaraṇato muttaudakaṃ viya dārako nikkhami. Mātāputtānaṃ sotthi ahosi. Imañca pana parittaṃ na kiñci parissayaṃ na maddati, mahāparittaṃ nāmetanti vuttaṃ. Therena nisīditvā saccakiriyakataṭṭhāne pīṭhakaṃ akaṃsu. Gabbhamūḷhaṃ tiracchānagatitthimpi ānetvā tattha nisajjāpenti, tāvadeva sukhena gabbhavuṭṭhānaṃ hoti. Yā dubbalā hoti na sakkā ānetuṃ, tassā pīṭhakadhovanaudakaṃ netvā sīse siñcanti, taṅkhaṇaṃyeva gabbhavuṭṭhānaṃ hoti, aññampi rogaṃ vūpasameti. Yāva kappā tiṭṭhanakapāṭihāriyaṃ kiretaṃ.

"उस स्त्री से यह कहा" - स्त्रियों के प्रसव के स्थान पर पुरुष का जाना संभव नहीं है। स्थविर ने पूछा, "क्या करूँ?" (तब) अंगुलिमाल स्थविर ने यह संदेश भिजवाया कि वे 'सच्चकिरिया' (सत्य-क्रिया) करके कुशलता करने के लिए आए हैं। तब उन लोगों ने पर्दा लगाकर पर्दे के बाहर स्थविर के लिए एक पीढ़ा (आसन) बिछाया। स्थविर ने वहाँ बैठकर - "हे बहन! जब से मैं सर्वज्ञ बुद्ध के आर्य जन्म में उत्पन्न हुआ हूँ..." - इस प्रकार सत्य-क्रिया की। सत्य वचन के साथ ही, जैसे जल-पात्र (धमकरण) से पानी निकलता है, वैसे ही बालक बाहर निकल आया। माता और पुत्र दोनों कुशलपूर्वक रहे। और यह 'परित्त' किसी भी बाधा से नहीं रुकता, इसे 'महापरित्त' कहा गया है। स्थविर के बैठने और सत्य-क्रिया करने के स्थान पर लोगों ने एक स्थायी पीढ़ा बना दिया। प्रसव पीड़ा से ग्रस्त पशुओं को भी वहाँ लाकर बैठाया जाता था, और तुरंत ही सुखपूर्वक प्रसव हो जाता था। जो (स्त्री) कमजोर होती और वहाँ नहीं लाई जा सकती थी, उसके लिए उस पीढ़े को धोने वाला जल ले जाकर उसके सिर पर छिड़कते थे, उसी क्षण प्रसव हो जाता था और अन्य रोग भी शांत हो जाते थे। कहते हैं कि यह चमत्कार कल्प के अंत तक बना रहने वाला है।


Kiṃ pana bhagavā theraṃ vejjakammaṃ kārāpesīti? Na kārāpesi. Therañhi disvā manussā bhītā palāyanti. Thero bhikkhāhārena kilamati, samaṇadhammaṃ kātuṃ na sakkoti. Tassa anuggahena saccakiriyaṃ kāresi. Evaṃ kirassa ahosi – ‘‘idāni kira aṅgulimālatthero mettacittaṃ paṭilabhitvā saccakiriyāya manussānaṃ sotthibhāvaṃ karotīti manussā theraṃ upasaṅkamitabbaṃ maññissanti, tato bhikkhāhārena akilamanto samaṇadhammaṃ kātuṃ sakkhissatī’’ti anuggahena saccakiriyaṃ kāresi. Na hi saccakiriyā vejjakammaṃ hoti. Therassāpi ca ‘‘samaṇadhammaṃ karissāmī’’ti mūlakammaṭṭhānaṃ gahetvā rattiṭṭhānadivāṭṭhāne nisinnassa cittaṃ kammaṭṭhānābhimukhaṃ na gacchati, aṭaviyaṃ ṭhatvā manussānaṃ ghātitaṭṭhānameva pākaṭaṃ hoti. ‘‘Duggatomhi, khuddakaputtomhi, jīvitaṃ me dehi sāmīti maraṇabhītānaṃ vacanākāro ca hatthapādavikāro ca āpāthaṃ āgacchati, so vippaṭisārī hutvā tatova uṭṭhāya gacchati, athassa bhagavā taṃ jātiṃ abbohārikaṃ katvāvāyaṃ vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattaṃ gaṇhissatīti ariyāya jātiyā saccakiriyaṃ kāresi. Eko vūpakaṭṭhotiādi vatthasutte (ma. ni. 1.80) vitthāritaṃ.

क्या भगवान ने स्थविर से वैद्य का कार्य (चिकित्सा) कराया? नहीं कराया। वास्तव में, स्थविर को देखकर लोग डरकर भाग जाते थे। स्थविर भिक्षा के अभाव में कष्ट पाते थे और श्रमण-धर्म का पालन नहीं कर पा रहे थे। उन पर अनुग्रह करने के लिए बुद्ध ने उनसे सत्य-क्रिया कराई। भगवान का ऐसा विचार था - "अब अंगुलिमाल स्थविर मैत्री-चित्त प्राप्त कर सत्य-क्रिया द्वारा मनुष्यों का कल्याण कर रहे हैं, ऐसा जानकर लोग स्थविर के पास आना चाहेंगे, जिससे वे भिक्षा के लिए कष्ट न पाकर श्रमण-धर्म का पालन कर सकेंगे।" इस अनुग्रह के कारण उन्होंने सत्य-क्रिया कराई। सत्य-क्रिया कोई वैद्य का कार्य नहीं है। इसके अतिरिक्त, "मैं श्रमण-धर्म करूँगा" ऐसा सोचकर मूल कर्मस्थान लेकर रात्रि और दिन के एकांत स्थानों में बैठे हुए स्थविर का चित्त कर्मस्थान की ओर नहीं जाता था; वन में रहकर मनुष्यों को मारने के स्थान ही (स्मृति में) प्रकट होते थे। "स्वामी! मैं अभागा हूँ, मेरे छोटे बच्चे हैं, मुझे जीवन दान दें" - इस प्रकार मृत्यु से डरे हुए लोगों के वचनों के हाव-भाव और उनके हाथ-पैर पटकना (स्मृति के) सामने आ जाता था। वे पश्चाताप से भर जाते और वहाँ से उठकर चले जाते थे। तब भगवान ने उनके उस (पिछले) जन्म को 'अव्यवहार्य' (नगण्य) बनाकर, उन्हें विपश्यना बढ़ाकर अर्हत्व प्राप्त कराने के उद्देश्य से 'आर्य जन्म' के माध्यम से सत्य-क्रिया कराई। "एको वूपकट्ठो" आदि की व्याख्या वत्थसुत्त में विस्तार से की गई है।


352. Aññenapi leḍḍu khittoti kākasunakhasūkarādīnaṃ paṭikkamāpanatthāya samantā sarakkhepamatte ṭhāne yena kenaci disābhāgena khitto āgantvā therasseva kāye patati. Kittake ṭhāne evaṃ hoti? Gaṇṭhikaṃ paṭimuñcitvā piṇḍāya caritvā paṭinivattetvā yāva gaṇṭhikapaṭimukkaṭṭhānaṃ āgacchati, tāva hoti. Bhinnena sīsenāti mahācammaṃ chinditvā yāva aṭṭhimariyādā bhinnena.

352. "किसी अन्य के द्वारा फेंका गया ढेला भी" - कौवे, कुत्ते, सूअर आदि को भगाने के लिए चारों ओर एक तीर की मार जितनी दूरी के भीतर किसी भी दिशा में फेंका गया ढेला आकर स्थविर के शरीर पर ही गिरता था। कितनी दूर तक ऐसा होता था? चीवर (गंठिका) पहनकर भिक्षा के लिए जाने से लेकर वापस लौटकर चीवर उतारने के स्थान तक आने तक ऐसा होता था। "फटे हुए सिर से" - अर्थात् मोटी खाल को काटकर हड्डी की सीमा तक फटे हुए (सिर से)।


Brāhmaṇāti khīṇāsavabhāvaṃ sandhāya āha. Yassa kho tvaṃ, brāhmaṇa, kammassa vipākenāti idaṃ sabhāgadiṭṭhadhammavedanīyakammaṃ sandhāya vuttaṃ. Kammañhi kariyamānameva tayo koṭṭhāse pūreti. Sattasu cittesu kusalā vā akusalā vā paṭhamajavanacetanā diṭṭhadhammavedanīyakammaṃ nāma hoti. Taṃ imasmiṃyeva attabhāve vipākaṃ deti. Tathā asakkontaṃ ahosikammaṃ, nāhosi kammavipāko, na bhavissati kammavipāko, natthi kammavipākoti imassa tikassa vasena ahosikammaṃ nāma hoti. Atthasādhikā sattamajavanacetanā upapajjavedanīyakammaṃ nāma. Taṃ anantare attabhāve vipākaṃ deti. Tathā asakkontaṃ vuttanayeneva taṃ ahosikammaṃ nāma hoti. Ubhinnamantare pañcajavanacetanā aparāpariyavedanīyakammaṃ nāma hoti. Taṃ anāgate yadā okāsaṃ labhati, tadā vipākaṃ deti. Sati saṃsārappavattiyā ahosikammaṃ nāma na hoti. Therassa pana upapajjavedanīyañca aparāpariyavedanīyañcāti imāni dve kammāni kammakkhayakarena arahattamaggena samugghāṭitāni, diṭṭhadhammavedanīyaṃ atthi. Taṃ arahattappattassāpi vipākaṃ detiyeva. Taṃ sandhāya bhagavā ‘‘yassa kho tva’’ntiādimāha. Tasmā yassa khoti ettha yādisassa kho tvaṃ, brāhmaṇa, kammassa vipākenāti evaṃ attho veditabbo.

"ब्राह्मण" शब्द से (भगवान ने) क्षीणास्रव (अर्हन्त) भाव के संदर्भ में कहा है। "हे ब्राह्मण! जिस कर्म के विपाक से" यह वचन समान रूप से दृष्टधर्मवेदनीय कर्म के संदर्भ में कहा गया है। किया जाने वाला कर्म तीन भागों को पूर्ण करता है। सात चित्तों में से कुशल या अकुशल प्रथम जवन-चेतना 'दृष्टधर्मवेदनीय कर्म' कहलाती है। वह इसी आत्मभाव (जन्म) में विपाक देती है। यदि वह (विपाक देने में) असमर्थ हो, तो "कर्म हुआ, कर्म का विपाक नहीं हुआ, कर्म का विपाक नहीं होगा, कर्म का विपाक नहीं है" - इस त्रिक के वश से वह 'अहोसिकर्म' (निष्फल कर्म) हो जाता है। अर्थ-साधक सातवीं जवन-चेतना 'उपपद्यवेदनीय कर्म' कहलाती है। वह अगले आत्मभाव (जन्म) में विपाक देती है। यदि वह असमर्थ हो, तो पूर्वोक्त रीति से वह 'अहोसिकर्म' हो जाता है। इन दोनों के बीच की पाँच जवन-चेतनाएँ 'अपरापारीयवेदनीय कर्म' कहलाती हैं। वह भविष्य में जब अवसर प्राप्त करती हैं, तब विपाक देती हैं। संसार की प्रवृत्ति रहने तक वह 'अहोसिकर्म' नहीं होती। किन्तु स्थविर (अंगुलिमाल) के 'उपपद्यवेदनीय' और 'अपरापारीयवेदनीय' - ये दोनों कर्म, कर्मों का क्षय करने वाले अर्हत् मार्ग द्वारा समूल नष्ट कर दिए गए हैं, (केवल) 'दृष्टधर्मवेदनीय' कर्म शेष है। वह अर्हत् पद प्राप्त व्यक्ति को भी विपाक देता ही है। उसी के संदर्भ में भगवान ने "यस्स खो त्वं" आदि कहा। इसलिए "यस्स खो" यहाँ "हे ब्राह्मण! जिस प्रकार के कर्म के विपाक से तुम्हारे साथ ऐसा हो रहा है" - ऐसा अर्थ समझना चाहिए।


Abbhā muttoti desanāsīsamattametaṃ, abbhā mahikā dhūmo rajo rāhūti imehi pana upakkilesehi mutto candimā idha adhippeto. Yathā hi evaṃ nirupakkileso candimā lokaṃ pabhāseti, evaṃ pamādakilesavimutto appamatto bhikkhu imaṃ attano khandhāyatanadhātulokaṃ pabhāseti, vihatakilesandhakāraṃ karoti.

"बादलों से मुक्त" यह देशना का केवल शीर्षक मात्र है; यहाँ बादलों, कोहरे, धुएँ, धूल और राहु - इन उपक्लेशों से मुक्त चन्द्रमा अभिप्रेत है। जैसे इस प्रकार उपक्लेश-रहित चन्द्रमा लोक को प्रकाशित करता है, वैसे ही प्रमाद रूपी क्लेश से मुक्त अप्रमत्त भिक्षु अपने इस स्कन्ध-आयतन-धातु रूपी लोक को प्रकाशित करता है और क्लेश रूपी अन्धकार का विनाश करता है।


Kusalena pidhīyatīti maggakusalena pidhīyati appaṭisandhikaṃ karīyati. Yuñjati buddhasāsaneti buddhasāsane kāyena vācāya manasā ca yuttappayutto viharati. Imā tisso therassa udānagāthā nāma.

"कुशल से ढक जाता है" का अर्थ है - मार्ग-कुशल द्वारा ढक दिया जाता है, पुनर्जन्म-रहित कर दिया जाता है। "बुद्ध शासन में लगा रहता है" का अर्थ है - बुद्ध के शासन में काया, वाणी और मन से उद्योगी होकर विहार करता है। ये तीन स्थविर की 'उदान गाथाएँ' कहलाती हैं।


Disā hi meti idaṃ kira thero attano parittāṇākāraṃ karonto āha. Tattha disā hi meti mama sapattā. Ye maṃ evaṃ upavadanti – ‘‘yathā mayaṃ aṅgulimālena māritānaṃ ñātakānaṃ vasena dukkhaṃ vediyāma, evaṃ aṅgulimālopi vediyatū’’ti, te mayhaṃ disā catusaccadhammakathaṃ suṇantūti attho. Yuñjantūti kāyavācāmanehi yuttappayuttā viharantu. Ye dhammamevādapayanti santoti ye santo sappurisā dhammaṃyeva ādapenti samādapenti gaṇhāpenti, te manujā mayhaṃ sapattā bhajantu sevantu payirupāsantūti attho.

"मेरे शत्रु" - यह स्थविर ने अपनी रक्षा (परित्राण) के भाव से कहा। वहाँ "मेरे शत्रु" का अर्थ है - मेरे वैरी। जो मुझे इस प्रकार कोसते हैं - "जैसे हम अंगुलिमाल द्वारा मारे गए सम्बन्धियों के कारण दुःख भोग रहे हैं, वैसे ही अंगुलिमाल भी दुःख भोगे", वे मेरे शत्रु चार आर्य सत्यों की धर्म-कथा सुनें - यह अर्थ है। "लगे रहें" का अर्थ है - काया, वाणी और मन से उद्योगी होकर विहार करें। "जो सत्पुरुष धर्म को ही ग्रहण कराते हैं" का अर्थ है - जो शान्त सत्पुरुष धर्म को ही धारण कराते हैं, समाहित कराते हैं, ग्रहण कराते हैं, मेरे वे शत्रु उन मनुष्यों (सत्पुरुषों) की सेवा करें, संगति करें और उपासना करें - यह अर्थ है।


Avirodhappasaṃsīnanti avirodho vuccati mettā, mettāpasaṃsakānanti attho. Suṇantu dhammaṃ kālenāti khaṇe khaṇe khantimettāpaṭisaṅkhāsāraṇīyadhammaṃ suṇantu. Tañca anuvidhīyantūti tañca dhammaṃ anukarontu pūrentu.

"अविरोध की प्रशंसा करने वालों को" - यहाँ 'अविरोध' मैत्री को कहा जाता है, अतः मैत्री की प्रशंसा करने वालों को - यह अर्थ है। "समय पर धर्म सुनें" का अर्थ है - क्षण-क्षण में क्षमा, मैत्री और स्मृति रूपी सारणीय धर्म को सुनें। "और उसका अनुकरण करें" का अर्थ है - उस धर्म का अनुकरण करें और उसे पूर्ण करें।


Na hi jātu so mamaṃ hiṃseti yo mayhaṃ diso, so maṃ ekaṃseneva na hiṃseyya. Aññaṃ vā pana kiñci nanti na kevalaṃ maṃ, aññampi pana kañci puggalaṃ mā hiṃsantu mā viheṭhentu. Pappuyya paramaṃ santinti paramaṃ santibhūtaṃ nibbānaṃ pāpuṇitvā. Rakkheyya tasathāvareti tasā vuccanti sataṇhā, thāvarā nittaṇhā. Idaṃ vuttaṃ hoti – yo nibbānaṃ pāpuṇāti, so sabbaṃ tasathāvaraṃ rakkhituṃ samattho hoti. Tasmā mayhampi disā nibbānaṃ pāpuṇantu, evaṃ maṃ ekaṃseneva na hiṃsissantīti. Imā tisso gāthā attano parittaṃ kātuṃ āha.

"वह निश्चित ही मेरी हिंसा न करे" - जो मेरा शत्रु है, वह निश्चित रूप से मेरी हिंसा न करे। "अथवा किसी अन्य की भी" का अर्थ है - न केवल मेरी, बल्कि किसी भी अन्य पुद्गल (व्यक्ति) की हिंसा न करें, उन्हें प्रताड़ित न करें। "परम शान्ति को प्राप्त कर" अर्थात् परम शान्ति स्वरूप निर्वाण को प्राप्त करके। "त्रस और स्थावर की रक्षा करे" - 'त्रस' उन्हें कहा जाता है जो तृष्णा-सहित हैं, 'स्थावर' उन्हें जो तृष्णा-रहित हैं। यह कहा गया है कि - जो निर्वाण को प्राप्त कर लेता है, वह सभी त्रस और स्थावर की रक्षा करने में समर्थ होता है। इसलिए मेरे शत्रु भी निर्वाण को प्राप्त करें, इस प्रकार वे निश्चित रूप से मेरी हिंसा नहीं करेंगे। ये तीन गाथाएँ (स्थविर ने) अपनी रक्षा के लिए कहीं।


Idāni attanova paṭipattiṃ dīpento udakañhi nayanti nettikāti āha. Tattha nettikāti ye mātikaṃ sodhetvā bandhitabbaṭṭhāne bandhitvā udakaṃ nayanti. Usukārāti usukārakā. Namayantīti telakañjikena makkhetvā kukkuḷe tāpetvā unnatunnataṭṭhāne namentā ujuṃ karonti. Tejananti kaṇḍaṃ. Tañhi issāso tejaṃ karoti, parañca tajjeti, tasmā tejananti vuccati. Attānaṃ damayantīti yathā nettikā ujumaggena udakaṃ nayanti, usukārā tejanaṃ, tacchakā ca dāruṃ ujuṃ karonti, evamevaṃ paṇḍitā attānaṃ damenti ujukaṃ karonti nibbisevanaṃ karonti.

अब अपनी ही प्रतिपत्ति (साधना) को दर्शाते हुए "नहर बनाने वाले जल ले जाते हैं" आदि कहा। वहाँ "नहर बनाने वाले" (नेत्तिका) वे हैं जो नालियों की सफाई कर और बाँधने योग्य स्थानों पर बाँधकर जल को (इच्छित स्थान पर) ले जाते हैं। "बाण बनाने वाले" (उसुकारा) अर्थात् बाणकार। "नमाते हैं" का अर्थ है - तेल और कांजी से चुपड़कर, अंगारों पर तपाकर और ऊँचे-नीचे स्थानों पर झुकाकर सीधा करते हैं। "तेजन" का अर्थ है - बाण। उसे धनुर्धर तीक्ष्ण करता है और छीलकर सीधा करता है, इसलिए उसे 'तेजन' कहा जाता है। "स्वयं का दमन करते हैं" का अर्थ है - जैसे नहर बनाने वाले सीधे मार्ग से जल ले जाते हैं, बाण बनाने वाले बाण को और बढ़ई लकड़ी को सीधा करते हैं, वैसे ही पण्डित जन स्वयं का दमन करते हैं, (अपने को) सीधा करते हैं और निष्पाप (अथवा दोषरहित) करते हैं।


Tādināti iṭṭhāniṭṭhādīsu nibbikārena – ‘‘pañcahākārehi bhagavā tādī, iṭṭhāniṭṭhe tādī, vantāvīti tādī, cattāvīti tādī, tiṇṇāvīti tādī, tanniddesāti tādī’’ti (mahāni. 38; 192) evaṃ tādilakkhaṇappattena satthārā. Bhavanettīti bhavarajju, taṇhāyetaṃ nāmaṃ. Tāya hi goṇā viya gīvāya rajjuyā, sattā hadaye baddhā taṃ taṃ bhavaṃ nīyanti, tasmā bhavanettīti vuccati. Phuṭṭho kammavipākenāti maggacetanāya phuṭṭho. Yasmā hi maggacetanāya kammaṃ paccati vipaccati ḍayhati, parikkhayaṃ gacchati, tasmā sā kammavipākoti vuttā. Tāya hi phuṭṭhattā esa aṇaṇo nikkileso jāto, na dukkhavedanāya aṇaṇo. Bhuñjāmīti cettha theyyaparibhogo iṇaparibhogo dāyajjaparibhogo sāmiparibhogoti cattāro paribhogā veditabbā. Tattha dussīlassa paribhogo theyyaparibhogo nāma. So hi cattāro paccaye thenetvā bhuñjati. Vuttampi cetaṃ ‘‘theyyāya vo, bhikkhave, raṭṭhapiṇḍo bhutto’’ti (pārā. 195). Sīlavato pana apaccavekkhaṇaparibhogo iṇaparibhogo nāma. Sattannaṃ sekkhānaṃ paribhogo dāyajjaparibhogo nāma. Khīṇāsavassa paribhogo sāmiparibhogo nāma. Idha kilesaiṇānaṃ abhāvaṃ sandhāya ‘‘aṇaṇo’’ti vuttaṃ. ‘‘Aniṇo’’tipi pāṭho. Sāmiparibhogaṃ sandhāya ‘‘bhuñjāmi bhojana’’nti vuttaṃ.

'तादिना' का अर्थ है इष्ट और अनिष्ट आदि में निर्विकार भाव से रहना। भगवान पाँच कारणों से 'तादी' कहलाते हैं: इष्ट-अनिष्ट में सम रहने के कारण, क्लेशों को वमन (त्याग) करने के कारण, क्लेशों को छोड़ने के कारण, संसार से पार होने के कारण, और उन गुणों द्वारा सही रूप में निर्दिष्ट होने के कारण। 'भवनेट्टी' का अर्थ है भव-रज्जु (अस्तित्व की रस्सी), जो तृष्णा का एक नाम है। जैसे बैलों को गले में रस्सी से बाँधकर ले जाया जाता है, वैसे ही तृष्णा प्राणियों को हृदय से बाँधकर विभिन्न भवों में ले जाती है, इसलिए इसे 'भवनेट्टी' कहा जाता है। 'फुट्टो कम्मविपाकेन' का अर्थ है मार्ग-चेतना द्वारा स्पर्श किया गया। क्योंकि मार्ग-चेतना से कर्म पकता है, क्षय होता है और नष्ट हो जाता है, इसलिए उसे 'कर्म-विपाक' कहा गया है। उससे स्पृष्ट होने के कारण यह व्यक्ति निष्पाप (अणणो) और क्लेशरहित हो जाता है, न कि दुःखद वेदना के कारण। 'भुंजामि' के संदर्भ में चार प्रकार के परिभोग (उपयोग) समझने चाहिए: स्तेय-परिभोग (चोरी का उपयोग), ऋण-परिभोग, दायाद्य-परिभोग (विरासत का उपयोग) और स्वामि-परिभोग। इनमें दुशील व्यक्ति का उपयोग 'स्तेय-परिभोग' है, क्योंकि वह चुराकर उपयोग करता है। शीलवान का बिना प्रत्यवेक्षण के उपयोग 'ऋण-परिभोग' है। सात प्रकार के शैक्षों का उपयोग 'दायाद्य-परिभोग' है। क्षीणास्त्रव (अर्हत) का उपयोग 'स्वामि-परिभोग' है। यहाँ क्लेश रूपी ऋणों के अभाव के संदर्भ में 'अणणो' (ऋणमुक्त) कहा गया है। 'अनीणो' भी एक पाठ है। स्वामि-परिभोग के संदर्भ में 'भुंजामि भोजनं' कहा गया है।


Kāmaratisanthavanti duvidhesupi kāmesu taṇhāratisanthavaṃ mā anuyuñjatha mā karittha. Nayidaṃ dummantitaṃ mamāti yaṃ mayā sammāsambuddhaṃ disvā pabbajissāmīti mantitaṃ, taṃ mama mantitaṃ na dummantitaṃ. Saṃvibhattesu dhammesūti ahaṃ satthāti evaṃ loke uppannehi ye dhammā saṃvibhattā, tesu dhammesu yaṃ seṭṭhaṃ nibbānaṃ, tadeva ahaṃ upagamaṃ upagato sampatto, tasmā mayhaṃ idaṃ āgamanaṃ svāgataṃ nāma gatanti. Tisso vijjāti pubbenivāsadibbacakkhuāsavakkhayapaññā. Kataṃ buddhassa sāsananti yaṃ buddhassa sāsane kattabbakiccaṃ atthi, taṃ sabbaṃ mayā kataṃ. Tīhi vijjāhi navahi ca lokuttaradhammehi desanaṃ matthakaṃ pāpesīti.

'कामरतिसन्थवं' का अर्थ है दोनों प्रकार के काम (वस्तु-काम और क्लेश-काम) में तृष्णा और रति के संसर्ग का अभ्यास न करें, उसे न करें। 'नयिदं दुम्मन्तितं मम' का अर्थ है कि मैंने सम्यक्सम्बुद्ध को देखकर जो प्रव्रजित होने का विचार किया था, वह मेरा विचार 'दुर्मन्त्रित' (बुरा विचार) नहीं था। 'संविभत्तेसु धम्मेसु' का अर्थ है कि 'मैं शास्ता हूँ' इस प्रकार लोक में उत्पन्न हुए जिन धर्मों का विभाजन किया गया है, उन धर्मों में जो श्रेष्ठ निर्वाण है, उसी को मैंने प्राप्त किया है। इसलिए मेरा यह आगमन 'स्वागत' (सु-आगमन) है। 'तिस्सो विज्जा' का अर्थ है पूर्वनिवास-ज्ञान, दिव्यचक्षु-ज्ञान और आस्रवक्षय-ज्ञान। 'कतं बुद्धस्स सासनं' का अर्थ है कि बुद्ध के शासन में जो कुछ भी करणीय कार्य था, वह सब मैंने कर लिया है। तीन विद्याओं और नौ लोकोत्तर धर्मों के साथ देशना को पराकाष्ठा (शिखर) तक पहुँचाया।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपंचसूदनी, मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा में।


Aṅgulimālasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अंगुलिमाल सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


7. Piyajātikasuttavaṇṇanā

7. पियजातिक सुत्त की व्याख्या।


353. Evaṃ me sutanti piyajātikasuttaṃ. Tattha neva kammantā paṭibhantīti na sabbena sabbaṃ paṭibhanti, pakatiniyāmena pana na paṭibhanti. Dutiyapadepi eseva nayo. Ettha ca na paṭibhātīti na ruccati. Āḷāhananti susānaṃ. Aññathattanti vivaṇṇatāya aññathābhāvo. Indriyāni nāma manoviññeyyā dhammā, patiṭṭhitokāsaṃ pana sandhāya idaṃ vuttaṃ. Piyajātikāti piyato jāyanti. Piyappabhāvikāti piyato pabhavanti.

353. 'एवं मे सुतं' आदि पियजातिक सुत्त है। वहाँ 'नेव कम्मन्ता पटिभन्ति' का अर्थ है कि सभी कार्य पूरी तरह से नहीं सूझते, बल्कि स्वाभाविक रूप से नहीं सूझते। दूसरे पद में भी यही न्याय है। यहाँ 'न पटिभाति' का अर्थ है 'अच्छा नहीं लगता'। 'आळाहनं' का अर्थ है श्मशान। 'अञ्ञथत्तं' का अर्थ है विवर्णता (रंग उड़ जाने) के कारण अन्य अवस्था का होना। 'इन्द्रिय' नाम के धर्म जो मनोविज्ञेय हैं, उनके अधिष्ठान (स्थान) के संदर्भ में यह कहा गया है। 'पियजातिका' का अर्थ है जो प्रिय से उत्पन्न होते हैं। 'पियप्पभाविका' का अर्थ है जो प्रिय से उद्भूत होते हैं।


355. Sace taṃ, mahārājāti tassa atthaṃ asallakkhayamānāpi satthari saddhāya evaṃ vadati. Cara pireti apehi amhākaṃ pare, anajjhattikabhūteti attho. Atha vā cara pireti parato gaccha, mā idha tiṭṭhātipi attho.

355. 'सचे तं, महाराज' - उस (बात) के अर्थ को न समझते हुए भी शास्ता के प्रति श्रद्धा के कारण वह ऐसा कहता है। 'चर पिरे' का अर्थ है 'दूर हो जाओ, हमारे लिए तुम पराये हो, आत्मीय नहीं हो'। अथवा 'चर पिरे' का अर्थ है 'बाहर जाओ, यहाँ मत खड़े रहो'।


356. Dvidhā chetvāti asinā dve koṭṭhāse karonto chinditvā. Attānaṃ upphālesīti teneva asinā attano udaraṃ phālesi. Yadi hi tassa sā appiyā bhaveyya, idāni aññaṃ mātugāmaṃ gaṇhissāmīti attānaṃ na ghāteyya. Yasmā panassa sā piyā ahosi, tasmā paralokepi tāya saddhiṃ samaṅgibhāvaṃ patthayamāno evamakāsi.

356. 'द्विधा छेत्वा' का अर्थ है तलवार से दो टुकड़े करते हुए काटना। 'अत्तानं उप्फालेसि' का अर्थ है उसी तलवार से अपना पेट फाड़ लिया। यदि वह उसे अप्रिय होती, तो वह सोचता कि 'अब मैं दूसरी स्त्री कर लूँगा' और स्वयं को न मारता। चूँकि वह उसे प्रिय थी, इसलिए परलोक में भी उसके साथ मिलन की कामना करते हुए उसने ऐसा किया।


357. Piyā te vajirīti evaṃ kirassā ahosi – ‘‘sacāhaṃ, ‘bhūtapubbaṃ, mahārāja, imissāyeva sāvatthiyaṃ aññatarissā itthiyā’tiādikathaṃ katheyyaṃ, ‘ko te evaṃ akāsi, apehi natthi eta’nti maṃ paṭisedheyya, vattamāneneva naṃ saññāpessāmī’’ti cintetvā evamāha. Vipariṇāmaññathābhāvāti ettha maraṇavasena vipariṇāmo, kenaci saddhiṃ palāyitvā gamanavasena aññathābhāvo veditabbo.

357. 'पिया ते वजिरी' - ऐसा सुना जाता है कि मल्लिका देवी ने सोचा - "यदि मैं कहूँ कि 'हे महाराज, पहले इसी श्रावस्ती में एक अन्य स्त्री के साथ ऐसा हुआ था', तो वे मुझे यह कहकर रोक देंगे कि 'तुम्हारे साथ ऐसा किसने किया? दूर हटो, ऐसा कुछ नहीं है'। इसलिए मैं उन्हें वर्तमान घटना से ही समझाऊँगी।" ऐसा सोचकर उन्होंने यह कहा। 'विपरिणाम-अञ्ञथभाव' में मृत्यु के कारण 'विपरिणाम' (विकार) और किसी के साथ भाग जाने के कारण 'अन्यथाभाव' (अवस्था परिवर्तन) समझना चाहिए।


Vāsabhāyāti vāsabhā nāma rañño ekā devī, taṃ sandhāyāha.

'वासभाय' का अर्थ है वासभा नाम की राजा की एक देवी (रानी), उनके संदर्भ में यह कहा गया है।


Piyā te ahanti kasmā sabbapacchā āha? Evaṃ kirassā ahosi – ‘‘ayaṃ rājā mayhaṃ kupito, sacāhaṃ sabbapaṭhamaṃ ‘piyā te aha’nti puccheyyaṃ, ‘na me tvaṃ piyā, cara pire’ti vadeyya, evaṃ sante kathā patiṭṭhānaṃ na labhissatī’’ti kathāya patiṭṭhānatthaṃ sabbapacchā pucchi. Kāsikosalesu chaḍḍitabhāvena vipariṇāmo, paṭirājūnaṃ hatthagamanavasena aññathābhāvo veditabbo.

'पिया ते अहं' - यह उन्होंने सबसे अंत में क्यों कहा? ऐसा सुना जाता है कि उन्होंने सोचा - "यह राजा मुझ पर क्रोधित हैं, यदि मैं सबसे पहले पूछूँ कि 'क्या मैं आपको प्रिय हूँ?', तो वे कह सकते हैं कि 'तुम मुझे प्रिय नहीं हो, दूर हटो'। ऐसी स्थिति में बातचीत का कोई आधार नहीं रहेगा।" इसलिए बातचीत को आधार देने के लिए उन्होंने सबसे अंत में पूछा। काशि और कोसल देशों के त्याग दिए जाने के कारण 'विपरिणाम' और शत्रु राजाओं के हाथ में चले जाने के कारण 'अन्यथाभाव' समझना चाहिए।


Ācamehīti ācamanodakaṃ dehi. Ācamitvā hatthapāde dhovitvā mukhaṃ vikkhāletvā satthāraṃ namassitukāmo evamāha. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

'आचमेहि' का अर्थ है आचमन के लिए जल दो। हाथ-पैर धोकर और मुख साफ करके शास्ता को नमस्कार करने की इच्छा से राजा ने ऐसा कहा। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपंचसूदनी, मज्झिमनिकाय की अट्ठकथा में।


Piyajātikasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

पियजातिक सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


8. Bāhitikasuttavaṇṇanā

8. बाहितिक सुत्त की व्याख्या।


358. Evaṃ me sutanti bāhitikasuttaṃ. Tattha ekapuṇḍarīkaṃ nāganti evaṃnāmakaṃ hatthiṃ. Tassa kira phāsukānaṃ upari tālaphalamattaṃ paṇḍaraṭṭhānaṃ atthi, tenassa ekapuṇḍarīkoti nāmaṃ akaṃsu. Sirivaḍḍhaṃ mahāmattanti paccekahatthiṃ abhiruhitvā kathāphāsukatthaṃ saddhiṃ gacchantaṃ evaṃnāmakaṃ mahāmattaṃ. Āyasmānoti ettha noti pucchāya nipāto. Mahāmatto therassa saṅghāṭipattadhāraṇākāraṃ sallakkhetvā ‘‘evaṃ, mahārājā’’ti āha.

358. “एवं मे सुतं” यह बाहितिक सुत्त है। वहाँ “एकपुण्डरीकं नागं” इस नाम का एक हाथी है। कहा जाता है कि उस हाथी की पसलियों के ऊपर ताड़ के फल के बराबर एक सफेद स्थान (धब्बा) था, इसलिए उन्होंने उसका नाम “एकपुण्डरीक” रखा। “सिरिवड्ढं महामत्तं” का अर्थ है सिरिवड्ढ नामक महामात्र (मंत्री), जो सुखपूर्वक बातचीत करने के लिए एक अलग हाथी पर सवार होकर साथ जा रहा था। “आयस्मानो” यहाँ “नो” शब्द प्रश्नवाचक निपात है। महामात्र ने स्थविर (आनन्द) के संघात और पात्र धारण करने के ढंग को देखकर “हाँ, महाराज” ऐसा कहा।


359. Opārambhoti upārambhaṃ dosaṃ āropanāraho. Kiṃ pucchāmīti rājā pucchati. Sundarivatthusmiṃ uppannamidaṃ suttaṃ, taṃ pucchāmīti pucchati. Yañhi mayaṃ, bhanteti, bhante, yaṃ mayaṃ viññūhīti idaṃ padaṃ gahetvā pañhena paripūretuṃ nāsakkhimhā, taṃ kāraṇaṃ āyasmatā evaṃ vadantena paripūritaṃ.

359. “ओपारम्भो” का अर्थ है उपालम्भ (दोष) आरोपित करने के योग्य। राजा पूछता है— “मैं क्या पूछूँ?” यह सुत्त सुन्दरि की कथा के सन्दर्भ में उत्पन्न हुआ है, “मैं उसे पूछता हूँ” ऐसा राजा पूछता है। “यञ्हि मयं, भन्ते” का अर्थ है— “भन्ते! हम विद्वानों ने जिस विषय को लेकर प्रश्न के द्वारा पूर्ण करने में असमर्थ रहे, उस कारण को आयुष्मान् (आनन्द) ने इस प्रकार कहते हुए (उत्तर देते हुए) पूर्ण कर दिया है।”


360. Akusaloti akosallasambhūto. Sāvajjoti sadoso. Sabyābajjhoti sadukkho. Dukkhavipākoti idha nissandavipāko kathito. Tassāti tassa evaṃ attabyābādhādīnaṃ atthāya pavattakāyasamācārassa.

360. “अकुसलो” का अर्थ है अकुशलता (अविद्या) से उत्पन्न। “सावज्जो” का अर्थ है सदोष (राग आदि दोषों सहित)। “सब्याबज्झो” का अर्थ है स-दुःख (दुःख सहित)। “दुक्खविपाको” यहाँ वर्तमान जीवन में मिलने वाले दुःखद परिणाम (निस्यन्द विपाक) के लिए कहा गया है। “तस्स” का अर्थ है— उस व्यक्ति का, जिसका कायिक आचरण अपने आप को कष्ट देने आदि के लिए प्रवृत्त होता है।


Sabbākusaladhammapahīno kho, mahārāja, tathāgato kusaladhammasamannāgatoti ettha sabbesaṃyeva akusalānaṃ dhammānaṃ pahānaṃ vaṇṇetīti. Āma vaṇṇetīti vutte yathā pucchā, tathā attho vutto bhaveyya. Evaṃ byākaraṇaṃ pana na bhāriyaṃ. Appahīnaakusalopi hi pahānaṃ vaṇṇeyya, bhagavā pana pahīnākusalatāya yathākārī tathāvādīti dassetuṃ evaṃ byākāsi. Sukkapakkhepi eseva nayo.

“सब्बाकुसलधम्मपहीनो खो, महाराज, तथागतो कुसलधम्मसमन्नागतो” यहाँ जब पूछा गया कि क्या वे सभी अकुशल धर्मों के प्रहाण (त्याग) की प्रशंसा करते हैं, और “हाँ, प्रशंसा करते हैं” ऐसा कहने पर, जैसा प्रश्न है वैसा ही अर्थ कहा गया समझना चाहिए। इस प्रकार उत्तर देना कठिन नहीं है। क्योंकि जिसने अकुशल का त्याग नहीं किया है, वह भी त्याग की प्रशंसा कर सकता है; किन्तु भगवान् ने अकुशल का त्याग कर दिया है, अतः वे जैसा करते हैं वैसा ही कहते हैं (यथाकारी तथावादी)— यह दिखाने के लिए उन्होंने ऐसा उत्तर दिया। कुशल पक्ष (शुक्ल पक्ष) में भी यही न्याय समझना चाहिए।


362. Bāhitikāti bāhitiraṭṭhe uṭṭhitavatthassetaṃ nāmaṃ. Soḷasasamā āyāmenāti āyāmena samasoḷasahatthā. Aṭṭhasamā vitthārenāti vitthārena samaaṭṭhahatthā.

362. “बाहितिका” यह बाहिति देश में बने वस्त्र का नाम है। “सोळससमा आयामेन” का अर्थ है— लम्बाई में सोलह हाथ के बराबर। “अट्ठसमा वित्थारेन” का अर्थ है— चौड़ाई में आठ हाथ के बराबर।


363. Bhagavato pādāsīti bhagavato niyyātesi. Datvā ca pana gandhakuṭiyaṃ vitānaṃ katvā bandhi. Tato paṭṭhāya gandhakuṭi bhiyyosomattāya sobhi. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Neyyapuggalassa pana vasena ayaṃ desanā niṭṭhitāti.

363. “भगवतो पादासि” का अर्थ है— भगवान् को समर्पित किया। और दान देकर गन्धकुटी में वितान (चंदोवा) बनाकर बाँध दिया। तब से गन्धकुटी और भी अधिक सुशोभित होने लगी। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है। “नेय्य पुग्गल” (विनीत होने योग्य व्यक्ति) के वश से यह देशना समाप्त हुई।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में।


Bāhitikasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

बाहितिक सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


9. Dhammacetiyasuttavaṇṇanā

9. धम्मचेतिय सुत्त की व्याख्या।


364. Evaṃ me sutanti dhammacetiyasuttaṃ. Tattha medāḷupanti nāmetaṃ tassa, tassa hi nigamassa medavaṇṇā pāsāṇā kirettha ussannā ahesuṃ, tasmā medāḷupanti saṅkhaṃ gataṃ. Senāsanaṃ panettha aniyataṃ, tasmā na taṃ vuttaṃ. Nagarakanti evaṃnāmakaṃ sakyānaṃ nigamaṃ. Kenacideva karaṇīyenāti na aññena karaṇīyena, ayaṃ pana bandhulasenāpatiṃ saddhiṃ dvattiṃsāya puttehi ekadivaseneva gaṇhathāti āṇāpesi, taṃdivasañcassa bhariyāya mallikāya pañcahi bhikkhusatehi saddhiṃ bhagavā nimantito, buddhappamukhe bhikkhusaṅghe gharaṃ āgantvā nisinnamatte ‘‘senāpati kālaṅkato’’ti sāsanaṃ āharitvā mallikāya adaṃsu. Sā paṇṇaṃ gahetvā mukhasāsanaṃ pucchi. ‘‘Raññā ayye senāpati saddhiṃ dvattiṃsāya puttehi ekappahāreneva gahāpito’’ti ārocesuṃ. Mahājanagataṃ mā karitthāti ovaṭṭikāya paṇṇaṃ katvā bhikkhusaṅghaṃ parivisi. Tasmiṃ samaye ekā sappicāṭi nīharitā, sā ummāre āhacca bhinnā, taṃ apanetvā aññaṃ āharāpetvā bhikkhusaṅghaṃ parivisi.

364. “एवं मे सुतं” यह धम्मचेतिय सुत्त है। वहाँ “मेदाळुपं” उस निगम (कस्बे) का नाम है; क्योंकि उस निगम में चर्बी के रंग के समान पत्थर बहुत अधिक मात्रा में थे, इसलिए उसे “मेदाळुप” कहा गया। यहाँ “सेनासन” (आवास) अनियत (अस्थायी) था, इसलिए उसे नहीं कहा गया। “नगरकं” शाक्यों के इसी नाम के एक निगम का नाम है। “केनचिदेव करणीयेन” का अर्थ है— किसी अन्य कार्य से नहीं, बल्कि इस राजा ने सेनापति बन्धुल को उसके बत्तीस पुत्रों के साथ एक ही दिन में पकड़ने (मारने) की आज्ञा दी थी। उसी दिन उसकी पत्नी मल्लिका ने पाँच सौ भिक्षुओं के साथ भगवान् को निमन्त्रित किया था। बुद्ध प्रमुख भिक्षु संघ के घर आकर बैठने पर ही “सेनापति की मृत्यु हो गई” ऐसा सन्देश लाकर मल्लिका को दिया गया। उसने पत्र लेकर मौखिक सन्देश पूछा। उन्होंने बताया— “आर्ये! राजा ने सेनापति को उनके बत्तीस पुत्रों के साथ एक ही प्रहार में मरवा दिया है।” “इसे जनसाधारण में प्रकट मत करो” ऐसा कहकर उसने पत्र को अपनी कमर (फेंटे) में खोंस लिया और भिक्षु संघ को भोजन परोसने लगी। उसी समय घी का एक बर्तन निकाला गया, जो देहली (चौखट) से टकराकर टूट गया। उसे हटाकर दूसरा मँगवाकर उसने भिक्षु संघ को भोजन परोसा।


Satthā katabhattakicco kathāsamuṭṭhāpanatthaṃ – ‘‘sappicāṭiyā bhinnapaccayā na cintetabba’’nti āha. Tasmiṃ samaye mallikā paṇṇaṃ nīharitvā bhagavato purato ṭhapetvā – ‘‘bhagavā imaṃ dvattiṃsāya puttehi saddhiṃ senāpatino matasāsanaṃ, ahaṃ etampi na cintayāmi, sappicāṭipaccayā kiṃ cinteyyāmī’’ti āha. Bhagavā – ‘‘mallike, mā cintayi, anamatagge saṃsāre nāma vattamānānaṃ hoti eta’’nti aniccatādipaṭisaṃyuttaṃ dhammakathaṃ katvā agamāsi. Mallikā dvattiṃsasuṇisāyo pakkosāpetvā ovādaṃ adāsi. Rājā mallikaṃ pakkosāpetvā ‘‘senāpatino amhākaṃ antare bhinnadoso atthi natthī’’ti pucchi. Natthi sāmīti. So tassā vacanena tassa niddosabhāvaṃ ñatvā vippaṭisārī balavadomanassaṃ uppādesi. So – ‘‘evarūpaṃ nāma adosakārakaṃ maṃ sambhāvayitvā āgataṃ sahāyakaṃ vināsesi’’nti tato paṭṭhāya pāsāde vā nāṭakesu vā rajjasukhesu vā cittassādaṃ alabhamāno tattha tattha vicarituṃ āraddho. Etadeva kiccaṃ ahosi. Idaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘kenacideva karaṇīyenā’’ti.

भोजन के पश्चात् शास्ता (बुद्ध) ने चर्चा आरम्भ करने के लिए कहा— “घी के बर्तन के टूटने के कारण चिन्ता नहीं करनी चाहिए।” उस समय मल्लिका ने पत्र निकालकर भगवान् के सामने रखा और कहा— “भगवन्! यह सेनापति और उनके बत्तीस पुत्रों की मृत्यु का समाचार है। मैं इसके बारे में भी चिन्ता नहीं कर रही हूँ, तो घी के बर्तन के लिए क्या चिन्ता करूँगी?” भगवान् ने कहा— “मल्लिका! चिन्ता मत करो, इस अनादि संसार में रहने वाले प्राणियों के साथ ऐसा होता ही है”— ऐसा कहकर अनित्यता आदि से सम्बन्धित धर्म-कथा सुनाकर वे चले गए। मल्लिका ने अपनी बत्तीस बहुओं को बुलाकर उपदेश दिया। राजा ने मल्लिका को बुलाकर पूछा— “क्या सेनापति और हमारे बीच कोई दोष (मनमुटाव) था?” उसने कहा— “नहीं स्वामी!” राजा ने उसके वचनों से सेनापति की निर्दोषता को जानकर पश्चाताप किया और उसे भारी मानसिक कष्ट हुआ। उसने सोचा— “मैंने ऐसे निर्दोष और मेरा सम्मान करने वाले मित्र का विनाश कर दिया।” तब से वह महल में, नृत्यों में या राज्य के सुखों में मन न लगने के कारण यहाँ-वहाँ घूमने लगा। यही उसका कार्य (व्यस्तता) हो गया। इसी को लक्ष्य कर “केनचिदेव करणीयेन” कहा गया है।


Dīghaṃ kārāyananti dīghakārāyano nāma bandhulasenāpatissa bhāgineyyo ‘‘etassa me mātulo adosakārako nikkāraṇena ghātito’’ti raññā senāpatiṭṭhāne ṭhapito. Taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Mahaccā rājānubhāvenāti mahatā rājānubhāvena, dharaṇitalaṃ bhindanto viya sāgaraṃ parivattento viya vicittavesasobhena mahatā balakāyenāti attho. Pāsādikānīti dassaneneva saha rañjanakāni. Pasādanīyānīti tasseva vevacanaṃ. Atha vā pāsādikānīti pasādajanakāni. Appasaddānīti nissaddāni. Appanigghosānīti avibhāvitatthena nigghosena rahitāni. Vijanavātānīti vigatajanavātāni. Manussarāhasseyyakānīti manussānaṃ rahassakammānucchavikāni, rahassamantaṃ mantentānaṃ anurūpānīti attho. Paṭisallānasāruppānīti nilīyanabhāvassa ekībhāvassa anucchavikāni. Yattha sudaṃ mayanti na tena tattha bhagavā payirupāsitapubbo, tādisesu pana payirupāsitapubbo, tasmā yādisesu sudaṃ mayanti ayamettha attho.

"दीघकारायण" का अर्थ है कि दीघकारायण नाम का व्यक्ति सेनापति बन्धुल का भानजा था। राजा ने उसे सेनापति के पद पर नियुक्त किया था, यह सोचकर कि "मैंने इसके मामा, जो निर्दोष थे, को बिना किसी कारण के मरवा दिया है।" उसी के संदर्भ में यह कहा गया है। "महच्चा राजानुभावेन" का अर्थ है महान राजसी वैभव के साथ, जैसे पृथ्वी को चीरते हुए या समुद्र को मथते हुए, विविध वेशभूषा से सुशोभित विशाल सेना के साथ। "पासादिकानि" का अर्थ है जो देखने मात्र से ही मन को प्रसन्न कर दे। "पसादनीयानि" इसी का पर्यायवाची है। अथवा "पासादिकानि" का अर्थ है श्रद्धा उत्पन्न करने वाले। "अप्पसद्दानि" का अर्थ है शब्दरहित (शांत)। "अप्पनिग्घोसानि" का अर्थ है अस्पष्ट शोर से रहित। "विजनवातानि" का अर्थ है जनसमूह की हलचल से दूर। "मनुस्सराहस्सेय्यकानि" का अर्थ है मनुष्यों के गुप्त कार्यों के योग्य, जो गुप्त मंत्रणा करने वालों के लिए अनुकूल हों। "पटिसल्लाणसारुप्पानि" का अर्थ है एकांतवास और अकेले रहने के लिए उपयुक्त। "यत्थ सुदं मयं" का अर्थ है कि राजा ने वहाँ पहले कभी भगवान की सेवा नहीं की थी, लेकिन उस जैसे अन्य स्थानों पर की थी, इसलिए जहाँ हमने (सेवा की थी), यह यहाँ अर्थ है।


Atthi, mahārājāti paṇḍito senāpati ‘‘rājā bhagavantaṃ mamāyatī’’ti jānāti, so sace maṃ rājā ‘‘kahaṃ bhagavā’’ti vadeyya, adandhāyantena ācikkhituṃ yuttanti carapurise payojetvā bhagavato nivāsanaṭṭhānaṃ ñatvāva viharati. Tasmā evamāha. Ārāmaṃ pāvisīti bahinigame khandhāvāraṃ bandhāpetvā kārāyanena saddhiṃ pāvisi.

"अत्थि, महाराज" - बुद्धिमान सेनापति जानता है कि "राजा भगवान का सम्मान करते हैं।" उसने सोचा कि यदि राजा मुझसे पूछें कि "भगवान कहाँ हैं?", तो बिना विलंब किए बताना उचित होगा, इसलिए वह गुप्तचरों के माध्यम से भगवान के निवास स्थान को जानकर रहता है। इसीलिए उसने ऐसा कहा। "आरामं पाविसी" का अर्थ है कि निगम (कस्बे) के बाहर छावनी डलवाकर वह कारायण के साथ (आराम में) प्रविष्ट हुआ।


366. Vihāroti gandhakuṭiṃ sandhāyāhaṃsu. Āḷindanti pamukhaṃ. Ukkāsitvāti ukkāsitasaddaṃ katvā. Aggaḷanti kavāṭaṃ. Ākoṭehīti agganakhena īsakaṃ kuñcikacchiddasamīpe koṭehīti vuttaṃ hoti. Dvāraṃ kira atiupari amanussā, atiheṭṭhā dīghajātikā koṭenti. Tathā akoṭetvā majjhe chiddasamīpe koṭetabbaṃ, idaṃ dvārakoṭṭakavattanti dīpentā vadanti. Tatthevāti bhikkhūhi vuttaṭṭhāneyeva. Khaggañca uṇhīsañcāti desanāmattametaṃ,

366. "विहारो" शब्द यहाँ गन्धकुटी के संदर्भ में कहा गया है। "आळिन्दं" का अर्थ है बरामदा (प्रमुख)। "उक्कासित्वा" का अर्थ है खाँसने की आवाज करके। "अग्गळं" का अर्थ है द्वार। "आकोटेहि" का अर्थ है नाखून के अग्रभाग से ताले के छेद के पास धीरे से खटखटाना। ऐसा कहा जाता है कि द्वार के बहुत ऊपर अमनुष्य (देवता) खटखटाते हैं और बहुत नीचे नाग जाति के जीव। वैसा न करके, बीच में छेद के पास खटखटाना चाहिए, यह द्वार खटखटाने की शिष्टता दर्शाते हुए कहा गया है। "तत्थेव" का अर्थ है भिक्षुओं द्वारा बताए गए स्थान पर ही। "खग्गञ्च उण्हीसञ्च" यह केवल उपदेश मात्र है।


Vālabījanimuṇhīsaṃ, khaggaṃ chattañcupāhanaṃ;

Oruyha rājā yānamhā, ṭhapayitvā paṭicchadanti. –

चँवर, पगड़ी, खड्ग, छत्र और खड़ाऊँ - राजा ने वाहन से उतरकर इन (राजचिह्नों) को उतारकर (कारायण को) सौंप दिया।


Āgatāni pana pañcapi rājakakudhabhaṇḍāni adāsi. Kasmā pana adāsīti. Atigaruno sammāsambuddhassa santikaṃ uddhatavesena gantuṃ na yuttanti ca, ekakova upasaṅkamitvā attano rucivasena sammodissāmi cāti. Pañcasu hi rājakakudhabhaṇḍesu nivattitesu tvaṃ nivattāti vattabbaṃ na hoti, sabbe sayameva nivattanti. Iti imehi dvīhi kāraṇehi adāsi. Rahāyatīti rahassaṃ karoti nigūhati. Ayaṃ kirassa adhippāyo ‘‘pubbepi ayaṃ rājā samaṇena gotamena saddhiṃ catukkaṇṇamantaṃ mantetvā mayhaṃ mātulaṃ saddhiṃ dvattiṃsāya puttehi gaṇhāpesi, idānipi catukkaṇṇamantaṃ mantetukāmo, kacci nu kho maṃ gaṇhāpessatī’’ti. Evaṃ kopavasenassa etadahosi.

राजा ने अपने साथ लाए गए पाँचों राजचिह्न (राजककुधभण्ड) उसे दे दिए। उसने ये क्यों दिए? क्योंकि उसने सोचा कि "परम पूजनीय सम्यक सम्बुद्ध के पास राजसी ठाठ-बाट के साथ जाना उचित नहीं है" और "मैं अकेला जाकर अपनी इच्छा के अनुसार प्रसन्नतापूर्वक चर्चा करूँगा।" जब पाँचों राजचिह्न वापस कर दिए जाते हैं, तो यह कहने की आवश्यकता नहीं होती कि "तुम सब वापस जाओ," सभी अपने आप वापस चले जाते हैं। इन दो कारणों से उसने (चिह्न) दिए। "रहायति" का अर्थ है गुप्त कार्य करना या छिपाना। कहा जाता है कि कारायण का विचार यह था - "पहले भी इस राजा ने श्रमण गौतम के साथ गुप्त मंत्रणा करके मेरे मामा को उनके बत्तीस पुत्रों के साथ मरवा दिया था, अब भी यह गुप्त मंत्रणा करना चाहता है, कहीं यह मुझे भी न मरवा दे?" इस प्रकार क्रोध के वश में उसे ऐसा विचार आया।


Vivari bhagavā dvāranti na bhagavā uṭṭhāya dvāraṃ vivari, vivaratūti pana hatthaṃ pasāresi. Tato – ‘‘bhagavā tumhehi anekesu kappakoṭīsu dānaṃ dadamānehi na sahatthā dvāravivaraṇakammaṃ kata’’nti sayameva dvāraṃ vivaṭaṃ. Taṃ pana yasmā bhagavato manena vivaṭaṃ, tasmā ‘‘vivari bhagavā dvāra’’nti vattuṃ vaṭṭati. Vihāraṃ pavisitvāti gandhakuṭiṃ pavisitvā. Tasmiṃ pana paviṭṭhamatteyeva kārāyano pañca rājakakudhabhaṇḍāni gahetvā khandhāvāraṃ gantvā viṭaṭūbhaṃ āmantesi ‘‘chattaṃ samma ussāpehī’’ti. Mayhaṃ pitā kiṃ gatoti? Pitaraṃ mā puccha, sace tvaṃ na ussāpesi, taṃ gaṇhitvā ahaṃ ussāpemīti. ‘‘Ussāpemi sammā’’ti sampaṭicchi. Kārāyano rañño ekaṃ assañca asiñca ekameva ca paricārikaṃ itthiṃ ṭhapetvā – ‘‘sace rājā jīvitena atthiko, mā āgacchatū’’ti viṭaṭūbhassa chattaṃ ussāpetvā taṃ gahetvā sāvatthimeva gato.

"विवरि भगवा द्वारं" का अर्थ यह नहीं है कि भगवान ने उठकर द्वार खोला, बल्कि उन्होंने "द्वार खुल जाए" इस विचार से हाथ बढ़ाया। तब - "भगवान, आपने करोड़ों कल्पों तक दान देते हुए अपने हाथों से द्वार खोलने का कार्य नहीं किया है" - मानो यह कहते हुए द्वार स्वयं ही खुल गया। चूँकि वह भगवान के संकल्प से खुला था, इसलिए "भगवान ने द्वार खोला" कहना उचित है। "विहारं पविसित्वा" का अर्थ है गन्धकुटी में प्रवेश करके। जैसे ही राजा ने प्रवेश किया, कारायण पाँचों राजचिह्न लेकर छावनी में गया और विडूडभ से कहा - "मित्र, छत्र धारण करो।" विडूडभ ने पूछा - "मेरे पिता कहाँ गए?" (कारायण ने कहा) - "पिता के बारे में मत पूछो, यदि तुम छत्र धारण नहीं करोगे, तो मैं तुम्हें पकड़कर छत्र धारण करवाऊँगा।" उसने कहा - "मित्र, मैं छत्र धारण करता हूँ" और स्वीकार कर लिया। कारायण ने राजा के लिए केवल एक घोड़ा, एक तलवार और एक परिचारिका स्त्री को छोड़कर कहा - "यदि राजा को जीवन की इच्छा हो, तो वह (श्रावस्ती) न आए," और विडूडभ को छत्र धारण कराकर उसे लेकर श्रावस्ती चला गया।


367. Dhammanvayoti paccakkhañāṇasaṅkhātassa dhammassa anunayo anumānaṃ, anubuddhīti attho. Idāni yenassa dhammanvayena ‘‘sammāsambuddho bhagavā’’tiādi hoti, taṃ dassetuṃ idha panāhaṃ, bhantetiādimāha. Tattha āpāṇakoṭikanti pāṇoti jīvitaṃ, taṃ mariyādaṃ anto karitvā, maraṇasamayepi carantiyeva, taṃ na vītikkamantīti vuttaṃ hoti. ‘‘Apāṇakoṭika’’ntipi pāṭho, ājīvitapariyantanti attho. Yathā ekacce jīvitahetu atikkamantā pāṇakoṭikaṃ katvā caranti, na evanti attho. Ayampi kho me, bhanteti buddhasubuddhatāya dhammasvākkhātatāya saṅghasuppaṭipannatāya ca etaṃ evaṃ hoti, evañhi me, bhante, ayaṃ bhagavati dhammanvayo hotīti dīpeti. Eseva nayo sabbattha.

367. "धम्मन्वयो" का अर्थ है प्रत्यक्ष ज्ञान स्वरूप धर्म का अनुगमन, अनुमान या अनुकूल बोध। अब जिस धर्म-अनुमान से उसे यह बोध होता है कि "भगवान सम्यक सम्बुद्ध हैं" आदि, उसे दिखाने के लिए "इध पनाहं भन्ते" आदि कहा गया है। वहाँ "आपाणकोटि कं" में 'पाण' का अर्थ जीवन है, उसे मर्यादा (सीमा) मानकर, मृत्यु के समय भी वे वैसा ही आचरण करते हैं, उसका उल्लंघन नहीं करते - यह अर्थ है। "अपाणकोटि कं" ऐसा भी पाठ है, जिसका अर्थ है जीवन के अंत तक। जैसे कुछ लोग जीवन के लोभ में (शिक्षापदों का) उल्लंघन करते हैं, वे जीवन के अंत तक वैसा आचरण नहीं करते, वैसा यहाँ नहीं है - यह अर्थ है। "अयम्पि खो मे भन्ते" से यह स्पष्ट होता है कि बुद्ध की सुबुद्धता, धर्म की स्वाख्यातता और संघ की सुप्रतिपन्नता के कारण ऐसा होता है, और "हे भन्ते, भगवान के प्रति मेरा यह धर्म-अनुमान इस प्रकार है।" यही विधि सर्वत्र समझनी चाहिए।


369. Na viya maññe cakkhuṃ bandhanteti cakkhuṃ abandhante viya. Apāsādikañhi disvā puna olokanakiccaṃ na hoti, tasmā so cakkhuṃ na bandhati nāma. Pāsādikaṃ disvā punappunaṃ olokanakiccaṃ hoti, tasmā so cakkhuṃ bandhati nāma. Ime ca apāsādikā, tasmā evamāha. Bandhukarogo noti kularogo. Amhākaṃ kule jātā evarūpā hontīti vadanti. Uḷāranti mahesakkhaṃ. Pubbenāparanti pubbato aparaṃ visesaṃ. Tattha kasiṇaparikammaṃ katvā samāpattiṃ nibbattento uḷāraṃ pubbe visesaṃ sañjānāti nāma, samāpattiṃ padaṭṭhānaṃ katvā vipassanaṃ vaḍḍhetvā arahattaṃ gaṇhanto uḷāraṃ pubbato aparaṃ visesaṃ sañjānāti nāma.

369. "न विय मञ्ञे चक्खुं बन्धन्ते" का अर्थ है जैसे आँखें न खोलना। क्योंकि किसी अप्रसादनीय (अश्रद्धेय) व्यक्ति को देखकर पुनः देखने का कार्य नहीं होता, इसलिए वह 'आँखें नहीं बाँधता' (नहीं खोलता) कहलाता है। प्रसादनीय व्यक्ति को देखकर बार-बार देखने का कार्य होता है, इसलिए वह 'आँखें बाँधता' (खोलता) कहलाता है। और ये (श्रमण-ब्राह्मण) अप्रसादनीय हैं, इसलिए ऐसा कहा गया है। "बन्धुकरोगो" का अर्थ है कुल-रोग (वंशानुगत रोग)। हमारे कुल में उत्पन्न लोगों को इस प्रकार के रोग होते हैं, ऐसा वे कहते हैं। "उळारं" का अर्थ है महान प्रभाव वाला (महेशक्ख)। "पुब्बेनापरं" का अर्थ है पूर्व से पर (बाद का) विशेष। वहाँ कसिण-परिकर्म करके समापत्ति को उत्पन्न करने वाला 'पूर्व के महान विशेष' को जानता है; समापत्ति को पदस्थान (निकट कारण) बनाकर विपश्यना बढ़ाकर अर्हत्व प्राप्त करने वाला 'पूर्व से पर (बाद के) महान विशेष' को जानता है।


370. Ghātetāyaṃ vā ghātetunti ghātetabbayuttakaṃ ghātetuṃ. Jāpetāyaṃ vā jāpetunti dhanena vā jāpetabbayuttakaṃ jāpetuṃ jānituṃ adhanaṃ kātuṃ. Pabbājetāyaṃ vā pabbājetunti raṭṭhato vā pabbājetabbayuttakaṃ pabbājetuṃ.

370. "घातेतायं वा घातेतुं" का अर्थ है वध के योग्य व्यक्ति का वध करना। "जापेतायं वा जापेतुं" का अर्थ है धन की हानि के योग्य व्यक्ति के धन की हानि करना या उसे निर्धन बनाना। "पब्बाजेतायं वा पब्बाजेतुं" का अर्थ है राष्ट्र से निर्वासित करने योग्य व्यक्ति को निर्वासित करना।


373. Isidattapurāṇāti isidatto ca purāṇo ca. Tesu eko brahmacārī, eko sadārasantuṭṭho. Mamabhattāti mama santakaṃ bhattaṃ etesanti mamabhattā. Mamayānāti mama santakaṃ yānaṃ etesanti mamayānā. Jīvikāya dātāti jīvitavuttiṃ dātā. Vīmaṃsamānoti upaparikkhamāno. Tadā kira rājā niddaṃ anokkantova okkanto viya hutvā nipajji. Atha te thapatayo ‘‘katarasmiṃ disābhāge bhagavā’’ti pucchitvā ‘‘asukasmiṃ nāmā’’ti sutvā mantayiṃsu – ‘‘yena sammāsambuddho, tena sīse kate rājā pādato hoti. Yena rājā, tena sīse kate satthā pādato hoti, kiṃ karissāmā’’ti? Tato nesaṃ etadahosi – ‘‘rājā kuppamāno yaṃ amhākaṃ deti, taṃ acchindeyya. Na kho pana mayaṃ sakkoma jānamānā satthāraṃ pādato kātu’’nti rājānaṃ pādato katvā nipajjiṃsu. Taṃ sandhāya ayaṃ rājā evamāha.

373. "इसिदत्तपुराणा" का अर्थ है इसिदत्त और पुराण। उनमें से एक ब्रह्मचारी था और एक अपनी पत्नी में संतुष्ट (सदारसन्तुट्ठो) था। "ममभत्ता" का अर्थ है—इनके पास मेरा (राजा का) भोजन है, इसलिए 'ममभत्ता'। "ममयाना" का अर्थ है—इनके पास मेरा वाहन है, इसलिए 'ममयाना'। "जीविकाय दाता" का अर्थ है आजीविका देने वाला। "वीमंसमानो" का अर्थ है विचार करते हुए। उस समय राजा वास्तव में सोया नहीं था, पर सोने का नाटक करते हुए लेट गया। तब उन स्थपतियों (बढ़इयों) ने पूछा कि "भगवान किस दिशा में हैं?" और "अमुक स्थान पर हैं" यह सुनकर विचार किया— "जिस दिशा में सम्यक्सम्बुद्ध हैं, यदि उस ओर सिर करें तो राजा पैरों की ओर हो जाता है। जिस ओर राजा है, यदि उस ओर सिर करें तो शास्ता पैरों की ओर हो जाते हैं, अब क्या करें?" तब उन्हें यह विचार आया— "राजा क्रोधित होकर हमें जो देता है उसे छीन सकता है। किन्तु हम जानते हुए शास्ता को पैरों की ओर नहीं कर सकते।" ऐसा सोचकर राजा को पैरों की ओर करके वे सो गए। इसी के संदर्भ में राजा ने ऐसा कहा।


374. Pakkāmīti gandhakuṭito nikkhamitvā kārāyanassa ṭhitaṭṭhānaṃ gato, taṃ tattha adisvā khandhāvāraṭṭhānaṃ gato, tatthāpi aññaṃ adisvā taṃ itthiṃ pucchi. Sā sabbaṃ pavattiṃ ācikkhi. Rājā – ‘‘na idāni mayā ekakena tattha gantabbaṃ, rājagahaṃ gantvā bhāgineyyena saddhiṃ āgantvā mayhaṃ rajjaṃ gaṇhissāmī’’ti rājagahaṃ gacchanto antarāmagge kaṇājakabhattañceva bhuñji, bahalaudakañca pivi. Tassa sukhumālapakatikassa āhāro na sammā pariṇāmi. So rājagahaṃ pāpuṇantopi vikāle dvāresu pihitesu pāpuṇi. ‘‘Ajja sālāyaṃ sayitvā sve mayhaṃ bhāgineyyaṃ passissāmī’’ti bahinagare sālāya nipajji. Tassa rattibhāge uṭṭhānāni pavattiṃsu, katipayavāre bahi nikkhami. Tato paṭṭhāya padasā gantuṃ asakkonto tassā itthiyā aṅke nipajjitvā balavapaccūse kālamakāsi. Sā tassa matabhāvaṃ ñatvā – ‘‘dvīsu rajjesu rajjaṃ kāretvā idāni parassa bahinagare anāthasālāya anāthakālakiriyaṃ katvā nipanno mayhaṃ sāmi kosalarājā’’tiādīni vadamānā uccāsaddena paridevituṃ ārabhi. Manussā sutvā rañño ārocesuṃ. Rājā āgantvā disvā sañjānitvā āgatakāraṇaṃ ñatvā mahāparihārena sarīrakiccaṃ karitvā ‘‘viṭaṭūbhaṃ gaṇhissāmī’’ti bheriṃ carāpetvā balakāyaṃ sannipātesi. Amaccā pādesu patitvā – ‘‘sace, deva, tumhākaṃ mātulo arogo assa, tumhākaṃ gantuṃ yuttaṃ bhaveyya, idāni pana viṭaṭūbhopi tumhe nissāya chattaṃ ussāpetuṃ arahatiyevā’’ti saññāpetvā nivāresuṃ.

374. "पक्कामी" का अर्थ है गन्धकुटी से निकलकर (दीघ) कारायण के ठहरने के स्थान पर गया, उसे वहाँ न पाकर छावनी (स्कन्धावार) गया, वहाँ भी किसी अन्य को न पाकर उस स्त्री से पूछा। उसने सारी घटना बता दी। राजा ने सोचा— "अब मुझे अकेले वहाँ (श्रावस्ती) नहीं जाना चाहिए, राजगृह जाकर अपने भानजे (अजातशत्रु) के साथ आकर अपना राज्य वापस लूँगा।" राजगृह जाते समय रास्ते में उसने कन (चावल के टुकड़े) का भात खाया और गंदा पानी पिया। सुकुमार स्वभाव वाले उस राजा को वह भोजन ठीक से नहीं पचा। वह राजगृह पहुँचा तब तक असमय (विकाल) हो चुका था और द्वार बंद हो चुके थे। "आज शाला (विश्राम गृह) में सोकर कल अपने भानजे से मिलूँगा," ऐसा सोचकर वह नगर के बाहर शाला में लेट गया। रात के समय उसे दस्त (उठना) होने लगे, वह कई बार बाहर निकला। उसके बाद पैदल चलने में असमर्थ होकर वह उस स्त्री की गोद में सिर रखकर लेटा रहा और भोर के समय उसकी मृत्यु हो गई। उसने (स्त्री ने) उसकी मृत्यु को जानकर— "दो राज्यों पर शासन करके अब दूसरे के नगर के बाहर अनाथ शाला में अनाथ की तरह मृत्यु को प्राप्त होकर मेरे स्वामी कोसलराज लेटे हुए हैं," आदि कहते हुए ऊँचे स्वर में विलाप करना शुरू किया। लोगों ने सुनकर राजा (अजातशत्रु) को सूचित किया। राजा ने आकर देखा, पहचाना और आने का कारण जानकर बड़े सम्मान के साथ अन्त्येष्टि संस्कार कराया और "विडूडभ को पकड़ूँगा" ऐसा सोचकर भेरी पिटवाकर सेना एकत्रित की। मंत्रियों ने चरणों में गिरकर— "देव! यदि आपके मामा स्वस्थ होते तो आपका जाना उचित होता, किन्तु अब विडूडभ भी आप ही के आश्रय में छत्र धारण करने के योग्य है," ऐसा समझाकर उन्हें रोक दिया।


Dhammacetiyānīti dhammassa cittīkāravacanāni. Tīsu hi ratanesu yattha katthaci cittīkāre kate sabbattha katoyeva hoti, tasmā bhagavati cittīkāre kate dhammopi katova hotīti bhagavā ‘‘dhammacetiyānī’’ti āha. Ādibrahmacariyakānīti maggabrahmacariyassa ādibhūtāni, pubbabhāgapaṭipattibhūtānīti attho. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

"धम्मचेतियानि" का अर्थ है धर्म के प्रति आदर व्यक्त करने वाले वचन। क्योंकि तीन रत्नों में से किसी एक के प्रति भी आदर करने पर वह सभी के प्रति किया हुआ ही होता है, इसलिए भगवान के प्रति आदर करने पर धर्म के प्रति भी आदर हो ही जाता है, अतः भगवान ने "धम्मचेतियानि" कहा। "आदिब्रह्मचरियकानि" का अर्थ है मार्ग-ब्रह्मचर्य के आदि (प्रारंभ) स्वरूप, अर्थात् पूर्व-भाग की प्रतिपत्ति (अभ्यास) स्वरूप। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Dhammacetiyasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

धम्मचेतिय सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


10. Kaṇṇakatthalasuttavaṇṇanā

10. कण्णकत्थल सुत्त की व्याख्या।


375. Evaṃ me sutanti kaṇṇakatthalasuttaṃ. Tattha uruññāyanti uruññāti tassa raṭṭhassapi nagarassapi etadeva nāmaṃ, bhagavā uruññānagaraṃ upanissāya viharati. Kaṇṇakatthale migadāyeti tassa nagarassa avidūre kaṇṇakatthalaṃ nāma eko ramaṇīyo bhūmibhāgo atthi, so migānaṃ abhayatthāya dinnattā migadāyoti vuccati, tasmiṃ kaṇṇakatthale migadāye. Kenacideva karaṇīyenāti na aññena, anantarasutte vuttakaraṇīyeneva. Somā ca bhaginī sakulā ca bhaginīti imā dve bhaginiyo rañño pajāpatiyo. Bhattābhihāreti bhattaṃ abhiharaṇaṭṭhāne. Rañño bhuñjanaṭṭhānañhi sabbāpi orodhā kaṭacchuādīni gahetvā rājānaṃ upaṭṭhātuṃ gacchanti, tāpi tatheva agamaṃsu.

375. "एवं मे सुतं" आदि कण्णकत्थल सुत्त है। वहाँ "उरुञ्ञायं" में 'उरुञ्ञा' उस राष्ट्र और नगर दोनों का नाम है; भगवान उरुञ्ञा नगर के समीप विहार करते हैं। "कण्णकत्थले मिगदाये" का अर्थ है—उस नगर के पास 'कण्णकत्थल' नामक एक रमणीय भूमि-भाग है, वह मृगों को अभय देने के लिए दिया गया होने के कारण 'मृगदाव' कहलाता है; उस कण्णकत्थल मृगदाव में। "केनचिदेव करणीयेन" का अर्थ है—किसी अन्य कारण से नहीं, बल्कि पिछले सुत्त में बताए गए कारण से ही। "सोमा च भगिनी सकुला च भगिनी" ये दोनों बहनें राजा की रानियाँ (पजापतियो) थीं। "भत्ताभिहारे" का अर्थ है भोजन परोसने के स्थान पर। राजा के भोजन के समय सभी रानियाँ करछुल (कठच्छु) आदि लेकर राजा की सेवा के लिए जाती हैं, वे दोनों भी वैसे ही गईं।


376. Kiṃ pana, mahārājāti kasmā evamāha? Rañño garahaparimocanatthaṃ. Evañhi parisā cinteyya – ‘‘ayaṃ rājā āgacchamānova mātugāmānaṃ sāsanaṃ āroceti, mayaṃ attano dhammatāya bhagavantaṃ daṭṭhuṃ āgatoti maññāma, ayaṃ pana mātugāmānaṃ sāsanaṃ gahetvā āgato, mātugāmadāso maññe, esa pubbepi imināva kāraṇena āgacchatī’’ti. Pucchito pana so attano āgamanakāraṇaṃ kathessati, evamassa ayaṃ garahā na uppajjissatīti garahamocanatthaṃ evamāha.

376. ‘किं पन महाराज’ (परन्तु महाराज क्यों?)—ऐसा भगवान ने क्यों कहा? राजा को निंदा से बचाने के लिए। क्योंकि (यदि ऐसा न कहते तो) परिषद ऐसा सोच सकती थी— 'यह राजा आते ही स्त्रियों का संदेश सुना रहा है; हम तो समझते थे कि यह अपनी स्वाभाविक श्रद्धा से भगवान के दर्शन के लिए आया है, परन्तु यह तो स्त्रियों का संदेश लेकर आया है, लगता है यह स्त्रियों का दास है; पहले भी यह इसी कारण से आता रहा होगा।' परन्तु पूछे जाने पर वह अपने आने का वास्तविक कारण बताएगा, जिससे उसके प्रति यह निंदा उत्पन्न नहीं होगी; इसी निंदा से मुक्ति के लिए भगवान ने ऐसा कहा।


378. Abbhudāhāsīti kathesi. Sakideva sabbaṃ ussati sabbaṃ dakkhitīti yo ekāvajjanena ekacittena atītānāgatapaccuppannaṃ sabbaṃ ussati vā dakkhiti vā, so natthīti attho. Ekena hi cittena atītaṃ sabbaṃ jānissāmīti āvajjitvāpi atītaṃ sabbaṃ jānituṃ na sakkā, ekadesameva jānāti. Anāgatapaccuppannaṃ pana tena cittena sabbeneva sabbaṃ na jānātīti. Esa nayo itaresu. Evaṃ ekacittavasenāyaṃ pañho kathito. Heturūpanti hetusabhāvaṃ kāraṇajātikaṃ. Saheturūpanti sakāraṇajātikaṃ. Samparāyikāhaṃ, bhanteti samparāyaguṇaṃ ahaṃ, bhante, pucchāmi.

378. ‘अब्भुदाहासि’ का अर्थ है—कहा। ‘सकिदेव सब्बं ञस्सति सब्बं दक्खिति’ (एक ही बार में सब जान लेगा, सब देख लेगा)—इसका अर्थ है कि ऐसा कोई व्यक्ति नहीं है जो एक ही आवर्जन (ध्यान) से, एक ही चित्त से अतीत, अनागत और प्रत्युत्पन्न (वर्तमान) के सब कुछ को जान ले या देख ले। क्योंकि एक ही चित्त से ‘मैं सब अतीत को जान लूँगा’—ऐसा आवर्जन करने पर भी सब अतीत को जानना संभव नहीं है, वह केवल एक अंश को ही जानता है। उसी चित्त से वह अनागत और प्रत्युत्पन्न के भी सब कुछ को पूर्णतः नहीं जानता। यही नियम अन्यों (अनागत और प्रत्युत्पन्न) पर भी लागू होता है। इस प्रकार, यह प्रश्न एक-चित्त के वश से कहा गया है। ‘हेतुरूपं’ का अर्थ है—हेतु का स्वभाव या कारण-युक्त। ‘सहेतुरूपं’ का अर्थ है—कारण के साथ वाला स्वभाव। ‘सम्परायिकाहं भन्ते’ का अर्थ है—भन्ते! मैं परलोक संबंधी गुणों (लाभों) के विषय में पूछता हूँ।


379. Pañcimānīti imasmiṃ sutte pañca padhāniyaṅgāni lokuttaramissakāni kathitāni. Kathinaṅgaṇavāsīcūḷasamuddatthero pana ‘‘tumhākaṃ, bhante, kiṃ ruccatī’’ti vutte ‘‘mayhaṃ lokuttarānevāti ruccatī’’ti āha. Padhānavemattatanti padhānanānattaṃ. Aññādisameva hi puthujjanassa padhānaṃ, aññādisaṃ sotāpannassa, aññādisaṃ sakadāgāmino, aññādisaṃ anāgāmino, aññādisaṃ arahato, aññādisaṃ asītimahāsāvakānaṃ, aññādisaṃ dvinnaṃ aggasāvakānaṃ, aññādisaṃ paccekabuddhānaṃ, aññādisaṃ sabbaññubuddhānaṃ. Puthujjanassa padhānaṃ sotāpannassa padhānaṃ na pāpuṇāti…pe… paccekabuddhassa padhānaṃ sabbaññubuddhassa padhānaṃ na pāpuṇāti. Imamatthaṃ sandhāya ‘‘padhānavemattataṃ vadāmī’’ti āha. Dantakāraṇaṃ gaccheyyunti yaṃ akūṭakaraṇaṃ, anavacchindanaṃ, dhurassa acchindananti dantesu kāraṇaṃ dissati, taṃ kāraṇaṃ upagaccheyyunti attho. Dantabhūminti dantehi gantabbabhūmiṃ. Assaddhotiādīsu puthujjanasotāpannasakadāgāmianāgāmino cattāropi assaddhā nāma. Puthujjano hi sotāpannassa saddhaṃ appattoti assaddho, sotāpanno sakadāgāmissa, sakadāgāmī anāgāmissa, anāgāmī arahato saddhaṃ appattoti assaddho, ābādho arahatopi uppajjatīti pañcapi bahvābādhā nāma honti. Ariyasāvakassa pana saṭho māyāvīti nāmaṃ natthi. Teneva thero – ‘‘pañca padhāniyaṅgāni lokuttarāni kathitānīti mayhaṃ ruccatī’’ti āha. Assakhaḷuṅkasuttante pana – ‘‘tayo ca, bhikkhave, assakhaḷuṅke tayo ca purisakhaḷuṅke desessāmī’’ti (a. ni. 3.141) ettha ariyasāvakassāpi sambodhināmaṃ āgataṃ, tassa vasena lokuttaramissakā kathitāti vuttaṃ. Puthujjano pana sotāpattimaggavīriyaṃ asampatto…pe… anāgāmī arahattamaggavīriyaṃ asampattoti kusītopi assaddho viya cattārova honti, tathā duppañño.

379. ‘पञ्चिमानि’—इस सूत्र में प्रधान (प्रयत्न) के पाँच अंग लोकोत्तर के साथ मिश्रित करके कहे गए हैं। परन्तु कठिनंगणवासी चुलसमुद्र स्थविर ने कहा—‘भन्ते! आपको क्या रुचिकर लगता है?’ ऐसा पूछे जाने पर उन्होंने कहा—‘मुझे केवल लोकोत्तर ही रुचिकर लगता है।’ ‘पधानवेमत्ततं’ का अर्थ है—प्रधान (प्रयत्न) की भिन्नता। क्योंकि पृथग्जन का प्रयत्न अलग प्रकार का होता है, स्रोतआपन्न का अलग, सकृदागामी का अलग, अनागामी का अलग, अर्हत् का अलग, अस्सी महाश्रावकों का अलग, दो अग्रश्रावकों का अलग, प्रत्येक बुद्धों का अलग और सर्वज्ञ बुद्धों का प्रयत्न अलग प्रकार का होता है। पृथग्जन का प्रयत्न स्रोतआपन्न के प्रयत्न तक नहीं पहुँचता... (पे)... प्रत्येक बुद्ध का प्रयत्न सर्वज्ञ बुद्ध के प्रयत्न तक नहीं पहुँचता। इसी अर्थ के संदर्भ में ‘पधानवेमत्ततं वदामि’ (मैं प्रयत्न की भिन्नता कहता हूँ) ऐसा कहा गया है। ‘दन्तकारणं गच्छेय्युं’ का अर्थ है—जो अकुटिलता, अविच्छिन्नता और धुरा को न छोड़ना—यह जो दमन (शिक्षण) का कारण दिखाई देता है, उस कारण को प्राप्त करें। ‘दन्तभूमिं’ का अर्थ है—दमन किए हुए (हाथी-घोड़ों) द्वारा पहुँचने योग्य भूमि। ‘अस्सद्धो’ (श्रद्धाहीन) आदि पदों में पृथग्जन, स्रोतआपन्न, सकृदागामी और अनागामी—ये चारों भी (अपेक्षाकृत) श्रद्धाहीन कहलाते हैं। क्योंकि पृथग्जन स्रोतआपन्न की श्रद्धा को प्राप्त नहीं है इसलिए वह श्रद्धाहीन है; स्रोतआपन्न सकृदागामी की, सकृदागामी अनागामी की और अनागामी अर्हत् की श्रद्धा को प्राप्त नहीं है इसलिए वे श्रद्धाहीन कहलाते हैं। बीमारी अर्हत् को भी हो सकती है, इसलिए पाँचों ही ‘बहुआबाध’ (बहुत रोगों वाले) कहलाते हैं। परन्तु आर्य श्रावक के लिए ‘शठ’ (कुटिल) या ‘मायावी’ (छली) नाम नहीं है। इसीलिए स्थविर ने कहा—‘पाँच प्रधान अंग लोकोत्तर कहे गए हैं, यही मुझे रुचिकर लगता है।’ ‘अस्सखळुङ्क सुत्तन्त’ में तो—‘भिक्षुओं! मैं तीन अश्व-खळुङ्क (दुष्ट घोड़े) और तीन पुरुष-खळुङ्क उपदेशूँगा’—यहाँ आर्य श्रावक के लिए भी ‘संबोधि’ नाम आया है, उसके वश से लोकोत्तर-मिश्रित उपदेश कहा गया है। पृथग्जन स्रोतआपत्ति-मार्ग के वीर्य को प्राप्त नहीं है... (पे)... अनागामी अर्हत्-मार्ग के वीर्य को प्राप्त नहीं है, इसलिए ‘कुसीतो’ (आलसी) भी श्रद्धाहीन की तरह चार ही होते हैं, और वैसे ही ‘दुप्पञ्ञो’ (दुर्बुद्धि) भी।


Evaṃ panettha opammasaṃsandanaṃ veditabbaṃ – adantahatthiādayo viya hi maggapadhānarahito puggalo. Dantahatthiādayo viya maggapadhānavā. Yathā adantā hatthiādayo kūṭākāraṃ akatvā avicchinditvā dhuraṃ apātetvā dantagamanaṃ vā gantuṃ dantabhūmiṃ vā pattuṃ na sakkonti, evamevaṃ maggapadhānarahito maggapadhānavatā pattabbaṃ pāpuṇituṃ nibbattetabbaṃ guṇaṃ nibbattetuṃ na sakkoti. Yathā pana dantahatthiādayo kūṭākāraṃ akatvā avicchinditvā dhuraṃ apātetvā dantagamanaṃ vā gantuṃ dantabhūmiṃ vā pattuṃ sakkonti, evamevaṃ maggapadhānavā maggapadhānavatā pattabbaṃ pāpuṇituṃ nibbattetabbaṃ guṇaṃ nibbattetuṃ sakkoti. Idaṃ vuttaṃ hoti – ‘‘sotāpattimaggapadhānavā sotāpattimaggapadhānavatā pattokāsaṃ pāpuṇituṃ nibbattetabbaṃ guṇaṃ nibbattetuṃ sakkoti…pe… arahattamaggapadhānavā arahattamaggapadhānavatā pattokāsaṃ pāpuṇituṃ nibbattetabbaṃ guṇaṃ nibbattetuṃ sakkotī’’ti.

यहाँ इस प्रकार उपमा का मिलान समझना चाहिए—मार्ग-प्रधान (मार्ग के लिए प्रयत्न) से रहित व्यक्ति अदन्त (बिना सधाये हुए) हाथी आदि के समान है। मार्ग-प्रधान से युक्त व्यक्ति दन्त (सधाये हुए) हाथी आदि के समान है। जैसे अदन्त हाथी आदि कुटिलता न करके, बिना रुके और धुरा को बिना गिराए न तो दमन-पूर्वक (सभ्य तरीके से) चल सकते हैं और न ही दन्त-भूमि (सधाये हुए पशुओं के स्थान) तक पहुँच सकते हैं, वैसे ही मार्ग-प्रधान से रहित व्यक्ति, मार्ग-प्रधान वाले व्यक्ति द्वारा प्राप्त किए जाने वाले पद को प्राप्त करने में या उत्पन्न किए जाने वाले गुणों को उत्पन्न करने में समर्थ नहीं होता। परन्तु जैसे दन्त हाथी आदि कुटिलता न करके, बिना रुके और धुरा को बिना गिराए दमन-पूर्वक चलने में और दन्त-भूमि तक पहुँचने में समर्थ होते हैं, वैसे ही मार्ग-प्रधान से युक्त व्यक्ति, मार्ग-प्रधान वाले व्यक्ति द्वारा प्राप्त किए जाने वाले पद को प्राप्त करने में और उत्पन्न किए जाने वाले गुणों को उत्पन्न करने में समर्थ होता है। इसका यह अभिप्राय है—‘स्रोतआपत्ति-मार्ग-प्रधान से युक्त व्यक्ति, स्रोतआपत्ति-मार्ग-प्रधान वाले व्यक्ति द्वारा प्राप्तव्य स्थान को प्राप्त करने और उत्पादनीय गुणों को उत्पन्न करने में समर्थ होता है... (पे)... अर्हत्-मार्ग-प्रधान से युक्त व्यक्ति, अर्हत्-मार्ग-प्रधान वाले व्यक्ति द्वारा प्राप्तव्य स्थान को प्राप्त करने और उत्पादनीय गुणों को उत्पन्न करने में समर्थ होता है।’


380. Sammappadhānāti maggapadhānena sammappadhānā. Na kiñci nānākaraṇaṃ vadāmi yadidaṃ vimuttiyā vimuttinti yaṃ ekassa phalavimuttiyā itarassa phalavimuttiṃ ārabbha nānākaraṇaṃ vattabbaṃ siyā, taṃ na kiñci vadāmīti attho. Acciyā vā accinti acciyā vā accimhi. Sesapadadvayepi eseva nayo, bhummatthe hi etaṃ upayogavacanaṃ. Kiṃ pana tvaṃ, mahārājāti, mahārāja, kiṃ tvaṃ? ‘‘Santi devā cātumahārājikā, santi devā tāvatiṃsā…pe… santi devā paranimmitavasavattino, santi devā tatuttari’’nti evaṃ devānaṃ atthibhāvaṃ na jānāsi, yena evaṃ vadesīti. Tato atthibhāvaṃ jānāmi, manussalokaṃ pana āgacchanti nāgacchantīti idaṃ pucchanto yadi vā te, bhantetiādimāha. Sabyābajjhāti sadukkhā, samucchedappahānena appahīnacetasikadukkhā. Āgantāroti upapattivasena āgantāro. Abyābajjhāti samucchinnadukkhā. Anāgantāroti upapattivasena anāgantāro.

380. "सम्माप्पधाना" (सम्यक् प्रधान) का अर्थ है मार्ग-प्रधान (मार्ग के वीर्य) के द्वारा समान वीर्य वाले। "न किञ्चि नानाकरणं वदामि यदिदं विमुत्तिया विमुत्तिं" का अर्थ है कि एक व्यक्ति की फल-विमुक्ति और दूसरे की फल-विमुक्ति के संबंध में जो भी अंतर कहा जा सकता है, मैं वैसा कोई अंतर नहीं कहता हूँ। "अच्चिया वा अच्चिन्ति" का अर्थ है एक लौ या प्रकाश में। शेष दो पदों में भी यही विधि है, क्योंकि यहाँ द्वितीया विभक्ति सप्तमी के अर्थ में प्रयुक्त है। "किं पन त्वं, महाराज" का अर्थ है—हे महाराज! क्या आप यह नहीं जानते कि चातुमहाराजिक देव हैं, तावतिंस देव हैं... परनिर्मितवसवर्ती देव हैं और उनके ऊपर भी देव (ब्रह्मा) हैं, जिससे आप ऐसा कह रहे हैं? इस कारण से मैं देवों के अस्तित्व को तो जानता हूँ, किन्तु वे मनुष्य लोक में (पुनर्जन्म हेतु) आते हैं या नहीं, यह पूछते हुए राजा ने "यदि वा ते, भन्ते" आदि कहा। "सव्याबज्झा" का अर्थ है दुःख सहित, जिनका चैतसिक दुःख समुच्छेद-प्रहाण द्वारा अभी नष्ट नहीं हुआ है। "आगन्तारो" का अर्थ है उपपत्ति (पुनर्जन्म) के वश से आने वाले। "अब्याबज्झा" का अर्थ है समुच्छिन्न दुःख वाले। "अनागन्तारो" का अर्थ है उपपत्ति के वश से न आने वाले।


381. Pahotīti sakkoti. Rājā hi puññavantampi lābhasakkārasampannaṃ yathā na koci upasaṅkamati, evaṃ karonto tamhā ṭhānā cāvetuṃ sakkoti. Taṃ apuññavantampi sakalagāmaṃ piṇḍāya caritvā yāpanamattaṃ alabhantaṃ yathā lābhasakkārasampanno hoti, evaṃ karonto tamhā ṭhānā cāvetuṃ sakkoti. Brahmacariyavantampi itthīhi saddhiṃ sampayojetvā sīlavināsaṃ pāpento balakkārena vā uppabbājento tamhā ṭhānā cāvetuṃ sakkoti. Abrahmacariyavantampi sampannakāmaguṇaṃ amaccaṃ bandhanāgāraṃ pavesetvā itthīnaṃ mukhampi passituṃ adento tamhā ṭhānā cāveti nāma. Raṭṭhato pana yaṃ icchati, taṃ pabbājeti nāma.

381. "पहोति" का अर्थ है समर्थ होना (सक्कोति)। राजा किसी पुण्यवान और लाभ-सत्कार से संपन्न व्यक्ति को भी, इस प्रकार की व्यवस्था करके कि कोई उसके पास न जाए, उस स्थान से च्युत करने में समर्थ होता है। वह उस अपुण्यवान व्यक्ति को भी, जो पूरे गाँव में भिक्षाटन करके भी जीवन-निर्वाह मात्र भोजन नहीं पाता, लाभ-सत्कार से संपन्न बना सकता है और उसे उस (दरिद्रता के) स्थान से हटा सकता है। वह ब्रह्मचारी (भिक्षु) को भी स्त्रियों के साथ संसर्ग कराकर शील-विनाश तक पहुँचा सकता है या बलपूर्वक प्रव्रज्या से च्युत (गृहस्थ) कर सकता है। वह काम-गुणों से संपन्न अमात्य को भी कारागार में डालकर स्त्रियों का मुख तक न देखने देकर उस (भोग के) स्थान से च्युत कर सकता है। देश से जिसे चाहता है, उसे निर्वासित (पब्बाजेति) कर देता है।


Dassanāyapi nappahontīti kāmāvacare tāva abyābajjhe deve sabyābajjhā devā cakkhuviññāṇadassanāyapi nappahonti. Kasmā? Arahato tattha ṭhānābhāvato. Rūpāvacare pana ekavimānasmiṃyeva tiṭṭhanti ca nisīdanti cāti cakkhuviññāṇadassanāya pahonti, etehi diṭṭhaṃ pana sallakkhitaṃ paṭividdhaṃ lakkhaṇaṃ daṭṭhuṃ sallakkhituṃ paṭivijjhituṃ na sakkontīti ñāṇacakkhunā dassanāya nappahonti, uparideve ca cakkhuviññāṇadassanenāpīti.

"दस्सनायापि नप्पहोन्ति" का अर्थ है कि कामावचर देवलोक में सव्याबज्झ (दुःख सहित) देव, अब्याबज्झ (अनागामी/अर्हत्) देवों को चक्षु-विज्ञान से देखने में समर्थ नहीं होते। क्यों? क्योंकि वहाँ अर्हत् का निवास नहीं होता। किन्तु रूपावचर (ब्रह्मलोक) में वे एक ही विमान में रहते और बैठते हैं, इसलिए वे चक्षु-विज्ञान से देखने में समर्थ होते हैं; परन्तु उनके द्वारा देखे गए और साक्षात्कृत लक्षणों को देखने, समझने या भेदने में वे समर्थ नहीं होते, अतः वे ज्ञान-चक्षु से देखने में असमर्थ हैं। इसी प्रकार ऊपर के देवों को चक्षु-विज्ञान से देखने के विषय में भी समझना चाहिए।


382. Ko nāmo ayaṃ, bhanteti rājā theraṃ jānantopi ajānanto viya pucchati. Kasmā? Pasaṃsitukāmatāya. Ānandarūpoti ānandasabhāvo. Brahmapucchāpi vuttanayeneva veditabbā. Atha kho aññataro purisoti sā kira kathā viṭaṭūbheneva kathitā, te ‘‘tayā kathitā, tayā kathitā’’ti kupitā aññamaññaṃ imasmiṃyeva ṭhāne attano attano balakāyaṃ uṭṭhāpetvā kalahampi kareyyunti nivāraṇatthaṃ so rājapuriso etadavoca. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Ayaṃ pana desanā neyyapuggalassa vasena niṭṭhitāti.

382. "को नामो अयं, भन्ते" (भन्ते, इनका नाम क्या है?)—राजा स्थविर (आनन्द) को जानते हुए भी न जानने वाले की तरह पूछते हैं। क्यों? प्रशंसा करने की इच्छा से। "आनन्दरूपो" का अर्थ है सुखद स्वभाव वाला। ब्रह्मा संबंधी प्रश्न को भी देव-प्रश्न के समान ही समझना चाहिए। "अथ खो अञ्ञतरो पुरिसो" (तब कोई पुरुष)—कहा जाता है कि वह बात विडूडभ ने ही कही थी। उन दोनों (विडूडभ और संजय) के बीच "तुमने कहा, तुमने कहा" इस प्रकार क्रोधित होकर आपस में इसी स्थान पर अपनी-अपनी सेनाएँ खड़ी कर कलह न हो जाए, इसे रोकने के लिए उस राज-पुरुष ने ऐसा कहा। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट है। यह देशना 'नेय्य' पुद्गल के अनुसार समाप्त हुई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा 'पपञ्चसूदनी' में।


Kaṇṇakatthalasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

कण्णकत्थल सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


Catutthavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

चौथे वर्ग (राज वग्ग) की व्याख्या समाप्त हुई।


5. Brāhmaṇavaggo

5. ब्राह्मण वग्ग (ब्राह्मण वर्ग)।


1. Brahmāyusuttavaṇṇanā

1. ब्रह्मायु सुत्त की व्याख्या।


383. Evaṃ me sutanti brahmāyusuttaṃ. Tattha mahatā bhikkhusaṅghena saddhinti mahatāti guṇamahattenapi mahatā, saṅkhyāmahattenapi. So hi bhikkhusaṅghe guṇehipi mahā ahosi appicchatādiguṇasamannāgatattā, saṅkhyāyapi mahā pañcasatasaṅkhyattā. Bhikkhūnaṃ saṅghena bhikkhusaṅghena, diṭṭhisīlasāmaññasaṅghātasaṅkhātena samaṇagaṇenāti attho. Saddhinti ekato. Pañcamattehi bhikkhusatehīti pañca mattā etesanti pañcamattāni. Mattāti pamāṇaṃ vuccati, tasmā yathā bhojane mattaññūti vutte bhojane mattaṃ jānāti pamāṇaṃ jānātīti attho hoti, evamidhāpi tesaṃ bhikkhusatānaṃ pañcamattā pañcapamāṇanti evamattho daṭṭhabbo. Bhikkhūnaṃ satāni bhikkhusatāni. Tehi pañcamattehi bhikkhusatehi.

383. "एवं मे सुतं" आदि ब्रह्मायु सुत्त है। वहाँ "महता भिक्खुसङ्घेन सद्धिं" में 'महता' का अर्थ गुणों की महत्ता से भी है और संख्या की महत्ता से भी। वह भिक्खु संघ अल्पेच्छता आदि गुणों से युक्त होने के कारण गुणों से महान था, और पाँच सौ की संख्या होने के कारण संख्या से भी महान था। 'भिक्खूनां सङ्घो' अर्थात् भिक्खु संघ, जो दृष्टि और शील की समानता के कारण संघात (समूह) कहा गया है, उस श्रमण गण के साथ—यह अर्थ है। "सद्धिं" का अर्थ है एक साथ। "पञ्चमत्तेहि भिक्खुसतेहि" का अर्थ है—जिनकी संख्या पाँच सौ है। 'मत्ता' शब्द से प्रमाण (मात्रा) कहा जाता है, इसलिए जैसे "भोजने मत्तञ्ञू" कहने पर भोजन में मात्रा (प्रमाण) को जानने वाला अर्थ होता है, वैसे ही यहाँ भी उन भिक्षु-शतों का पाँच सौ प्रमाण है—ऐसा अर्थ समझना चाहिए। भिक्षुओं के सैकड़े अर्थात् भिक्खु-सत। उन पाँच सौ भिक्षुओं के साथ।


Vīsavassasatikoti vīsādhikavassasatiko. Tiṇṇaṃ vedānanti iruvedayajuvedasāmavedānaṃ. Oṭṭhapahatakaraṇavasena pāraṃ gatoti pāragū. Saha nighaṇḍunā ca keṭubhena ca sanighaṇḍukeṭubhānaṃ, nighaṇḍūti nāmanighaṇṭurukkhādīnaṃ vevacanappakāsakaṃ satthaṃ. Keṭubhanti kiriyākappavikappo kavīnaṃ upakārāya satthaṃ. Saha akkharappabhedena sakkharappabhedānaṃ. Akkharappabhedoti sikkhā ca nirutti ca. Itihāsapañcamānanti āthabbaṇavedaṃ catutthaṃ katvā ‘‘itiha āsa itiha āsā’’ti īdisavacanappaṭisaṃyutto purāṇakathāsaṅkhāto itihāso pañcamo etesanti itihāsapañcamā, tesaṃ itihāsapañcamānaṃ. Padañca tadavasesañca byākaraṇaṃ adhīyati pavedeti cāti padako veyyākaraṇo. Lokāyataṃ vuccati vitaṇḍavādasatthaṃ. Mahāpurisalakkhaṇanti mahāpurisānaṃ buddhādīnaṃ lakkhaṇadīpakaṃ dvādasasahassaganthappamāṇaṃ satthaṃ, yattha soḷasasahassagāthāparimāṇāya buddhamantā nāma ahesuṃ, yesaṃ vasena ‘‘iminā lakkhaṇena samannāgatā buddhā nāma honti, iminā paccekabuddhā nāma honti, iminā dve aggasāvakā, asītimahāsāvakā, buddhamātā, buddhapitā, aggupaṭṭhāko, aggupaṭṭhāyikā, rājā cakkavattī’’ti ayaṃ viseso ñāyati. Anavayoti imesu lokāyatamahāpurisalakkhaṇesu anūno paripūrakārī, avayo na hotīti vuttaṃ hoti. Avayo nāma yo tāni atthato ca ganthato ca sandhāretuṃ na sakkoti. Assosi khotiādīsu yaṃ vattabbaṃ siyā, taṃ sāleyyakasutte (ma. ni. 1.439 ādayo) vuttameva.

"वीसवस्ससतिको" का अर्थ है एक सौ बीस वर्ष की आयु वाला। "तिण्णं वेदानं" का अर्थ है—ऋग्वेद, यजुर्वेद और सामवेद का। ओष्ठों के प्रहार (उच्चारण) के माध्यम से पारंगत होने के कारण वह "पारगू" (पारंगत) कहलाता है। निघण्डु और केटुभ के साथ होने से "सनिघण्डुकेटुभ" कहलाता है; "निघण्डु" वृक्षों आदि के पर्यायवाची शब्दों को प्रकाशित करने वाला शास्त्र है। "केटुभ" कवियों के उपकार के लिए क्रिया-कल्प (अनुष्ठान विधि) का शास्त्र है। अक्षरों के प्रभेद (विभाजन) के साथ होने से "सक्खरप्पभेद" कहलाता है। "अक्खरप्पभेद" का अर्थ है—शिक्षा और निरुक्ति। "इतिहासपञ्चमानं" का अर्थ है—अथर्ववेद को चौथा मानकर, "ऐसा ही था" (इति ह आस) इस प्रकार के वचनों से युक्त पौराणिक कथाओं वाला "इतिहास" जिनका पाँचवाँ (शास्त्र) है। जो पदों और व्याकरण का अध्ययन करता है और उन्हें समझाता है, वह "पदक" और "वैयाकरण" है। वितण्डावाद (कुतर्क) के शास्त्र को "लोकायत" कहा जाता है। "महापुरिसलक्खणं" बुद्ध आदि महापुरुषों के लक्षणों को प्रकाशित करने वाला बारह हजार ग्रन्थों के परिमाण वाला शास्त्र है, जिसमें सोलह हजार गाथाओं के परिमाण वाले "बुद्धमन्त्र" हैं, जिनके माध्यम से यह विशेषता जानी जाती है कि "इन लक्षणों से युक्त बुद्ध होते हैं, इनसे प्रत्येकबुद्ध होते हैं, इनसे दो अग्रश्रावक, अस्सी महाश्रावक, बुद्ध-माता, बुद्ध-पिता, अग्र-उपस्थाक, अग्र-उपस्थापिका और चक्रवर्ती राजा होते हैं।" "अनवयो" का अर्थ है—इन लोकायत और महापुरुष-लक्षण शास्त्रों में जो न्यून (कम) नहीं है, बल्कि पूर्ण है; वह "अवय" (अपूर्ण) नहीं है। "अवय" वह है जो उन्हें अर्थ और ग्रन्थ (शब्द) की दृष्टि से धारण करने में समर्थ नहीं है। "अस्सोसि खो" आदि के विषय में जो कुछ कहना चाहिए, वह सालेय्यक सुत्त में कहा जा चुका है।


384. Ayaṃ tātāti ayaṃ mahallakatāya gantuṃ asakkonto māṇavaṃ āmantetvā evamāha. Apica esa brāhmaṇo cintesi ‘‘imasmiṃ loke ‘ahaṃ buddho ahaṃ buddho’ti uggatassa nāmaṃ gahetvā bahū janā vicaranti, tasmā na me anussavamatteneva upasaṅkamituṃ yuttaṃ. Ekaccañhi upasaṅkamantassa apakkamanampi garu hoti, anatthopi uppajjati. Yaṃnūnāhaṃ mama antevāsikaṃ pesetvā ‘buddho vā no vā’ti jānitvā upasaṅkameyya’’nti tasmā māṇavaṃ āmantetvā ‘‘ayaṃ tātā’’tiādimāha. Taṃ bhavantanti tassa bhavato. Tathā santaṃyevāti tathā satoyeva. Idañhi itthambhūtākhyānatthe upayogavacanaṃ. Yathā kathaṃ panāhaṃ, bhoti ettha kathaṃ panāhaṃ, bho, taṃ bhavantaṃ gotamaṃ jānissāmi, yathā sakkā so ñātuṃ, tathā me ācikkhāti attho. Yathāti vā nipātamattamevetaṃ. Kathanti ayaṃ ākārapucchā, kenākārenāhaṃ bhavantaṃ gotamaṃ jānissāmīti attho.

384. "अयं ताता" (यह, तात!)—यह (ब्रह्मायु ब्राह्मण) वृद्धावस्था के कारण जाने में असमर्थ होने पर माणवक (उत्तरा) को संबोधित करते हुए ऐसा कहता है। इसके अतिरिक्त, उस ब्राह्मण ने सोचा—"इस लोक में 'मैं बुद्ध हूँ, मैं बुद्ध हूँ' इस प्रकार प्रसिद्ध हुए व्यक्ति का नाम लेकर बहुत से लोग घूमते हैं, इसलिए केवल सुनी-सुनाई बातों (अनुश्रव) के आधार पर मेरा उनके पास जाना उचित नहीं है। क्योंकि किसी के पास जाने पर वहाँ से वापस आना भी भारी (कठिन) हो जाता है और अनर्थ भी उत्पन्न होता है। क्यों न मैं अपने अन्तेवासी (शिष्य) को भेजकर, 'वे बुद्ध हैं या नहीं' यह जानकर उनके पास जाऊँ।" इसलिए माणवक को बुलाकर "अयं ताता" आदि कहा। "तं भवन्तं" का अर्थ है—उन भवन्त (श्रीमान) का। "तथा सन्तंयेव" का अर्थ है—वैसा ही होने पर। यह 'इत्थंभूताख्यान' (इस प्रकार के वर्णन) के अर्थ में द्वितीया विभक्ति (उपयोगवचन) है। "यथा कथं पनाहं, भो" यहाँ अर्थ यह है—"हे भो (आचार्य)! मैं उन भवन्त गौतम को कैसे जानूँगा? जिस प्रकार उन्हें जाना जा सके, वैसा मुझे बताएँ।" अथवा "यथा" यह केवल एक निपात मात्र है। "कथं" यह प्रकार-पृच्छा (विधि पूछना) है, जिसका अर्थ है—"मैं किस प्रकार से भवन्त गौतम को जानूँगा?"


Evaṃ vutte kira naṃ upajjhāyo – ‘‘kiṃ tvaṃ, tāta, pathaviyaṃ ṭhito pathaviṃ na passāmīti viya candimasūriyānaṃ obhāse ṭhito candimasūriye na passāmīti viya vadasī’’tiādīni vatvā jānanākāraṃ dassento āgatāni kho tātātiādimāha. Tattha mantesūti vedesu. Tathāgato kira uppajjissatīti paṭikacceva suddhāvāsā devā vedesu lakkhaṇāni pakkhipitvā ‘‘buddhamantā nāma ete’’ti brāhmaṇavesena vede vācenti ‘‘tadanusārena mahesakkhā sattā tathāgataṃ jānissantī’’ti. Tena pubbe vedesu mahāpurisalakkhaṇāni āgacchanti. Parinibbute pana tathāgate anukkamena antaradhāyanti, tena etarahi natthi. Mahāpurisassāti paṇidhisamādānañāṇakaruṇādiguṇamahato purisassa. Dveyeva gatiyoti dve eva niṭṭhā. Kāmañcāyaṃ gatisaddo – ‘‘pañca kho imā, sāriputta, gatiyo’’tiādīsu (ma. ni. 1.153) bhavabhede vattati, ‘‘gati migānaṃ pavana’’ntiādīsu (pari. 339) nivāsaṭṭhāne, ‘‘evaṃ adhimattagatimanto’’tiādīsu (ma. ni. 1.161) paññāya, ‘‘gatigata’’ntiādīsu visaṭabhāve, idha pana niṭṭhāyaṃ vattatīti veditabbo. Tattha kiñcāpi yehi samannāgato rājā hoti, na teheva buddho hoti, jātisāmaññato pana tāniyeva tānīti vuccanti. Tena vuttaṃ – ‘‘yehi samannāgatassā’’ti. Sace agāraṃ ajjhāvasatīti yadi agāre vasati, rājā hoti cakkavattī. Catūhi acchariyadhammehi saṅgahavatthūhi ca lokaṃ rañjanato rājā. Cakkaratanaṃ vatteti, catūhi sampatticakkehi vatteti, tehi ca paraṃ vatteti, parahitāya ca iriyāpathacakkānaṃ vatto etasmiṃ atthīti cakkavattī. Ettha ca rājāti sāmaññaṃ, cakkavattīti visesanaṃ. Dhammena caratīti dhammiko, ñāyena samena vattatīti attho. Dhammena rajjaṃ labhitvā rājā jātoti dhammarājā. Parahitadhammakaraṇena vā dhammiko, attahitadhammakaraṇena dhammarājā. Caturantāya issaroti cāturanto, catusamuddantāya catubbidhadīpabhūsitāya ca pathaviyā issaroti attho. Ajjhattaṃ kopādipaccatthike bahiddhā ca sabbarājāno vijesīti vijitāvī. Janapadatthāvariyappattoti janapade thāvarabhāvaṃ dhuvabhāvaṃ patto, na sakkā kenaci cāletuṃ, janapado vā tamhi thāvariyappatto anussukko sakammanirato acalo asampavedhīti janapadatthāvariyappatto. Seyyathidanti nipāto, tassa tāni katamānīti attho. Cakkaratanantiādīsu cakkañca taṃ ratijananatthena ratanañcāti cakkaratanaṃ. Eseva nayo sabbattha.

ऐसा कहे जाने पर, उनके उपाध्याय (ब्रह्मायु ब्राह्मण) ने कहा— "हे तात! तुम ऐसा क्यों कह रहे हो जैसे कोई पृथ्वी पर खड़ा होकर कहे कि 'मैं पृथ्वी को नहीं देखता', या जैसे कोई चन्द्रमा और सूर्य के प्रकाश में खड़ा होकर कहे कि 'मैं चन्द्रमा और सूर्य को नहीं देखता'?" इस प्रकार जानकर, जानने के प्रकार को दिखाते हुए उन्होंने "हे तात! वे (लक्षण) आए हैं" आदि कहा। वहाँ 'मन्तेसु' (मन्त्रों में) का अर्थ है वेदों में। "तथागत उत्पन्न होंगे" ऐसा जानकर शुद्धावास देवों ने पहले से ही वेदों में (महापुरुष) लक्षणों को प्रविष्ट कर दिया और ब्राह्मणों के वेश में वेदों का अध्यापन करते हुए कहा— "ये बुद्ध-मन्त्र हैं," यह सोचकर कि "इसके अनुसार प्रभावशाली प्राणी तथागत को जान सकेंगे।" इसलिए पहले वेदों में महापुरुष के लक्षण आते थे। किन्तु तथागत के परिनिर्वाण के बाद वे क्रमशः लुप्त हो जाते हैं, इसलिए इस समय वे नहीं हैं। 'महापुरिसस्स' (महापुरुष के) का अर्थ है— संकल्प, (व्रत) ग्रहण, ज्ञान और करुणा आदि गुणों से महान पुरुष के। 'द्वेयेव गतियो' का अर्थ है— केवल दो ही निष्ठाएँ (परिणाम)। यद्यपि यह 'गति' शब्द— "हे सारिपुत्र! ये पाँच गतियाँ हैं" आदि में 'भव-भेद' (अस्तित्व के प्रकार) के अर्थ में प्रयुक्त होता है; "मृगों की गति (आश्रय) वन है" आदि में 'निवास स्थान' के अर्थ में; "इस प्रकार अत्यधिक प्रज्ञा वाले" आदि में 'प्रज्ञा' के अर्थ में; और "गतिगतं" आदि में 'निश्चल भाव' के अर्थ में प्रयुक्त होता है, किन्तु यहाँ इसे 'निष्ठा' (निश्चित परिणाम) के अर्थ में समझना चाहिए। वहाँ यद्यपि जिन लक्षणों से युक्त होने पर कोई राजा होता है, उन्हीं से बुद्ध नहीं होता, फिर भी जाति (स्वभाव) की समानता के कारण उन्हें वही कहा जाता है। इसीलिए कहा गया है— "जिनसे युक्त होने पर।" 'सचे अगारं अज्झावसति' का अर्थ है— यदि वह घर में रहता है, तो वह चक्रवर्ती राजा होता है। चार आश्चर्यजनक धर्मों और चार संग्रह-वस्तुओं से लोक को प्रसन्न करने के कारण वह 'राजा' कहलाता है। वह चक्र-रत्न को चलाता है, चार सम्पत्ति-चक्रों से चलाता है, उनके द्वारा दूसरों को चलाता है, और दूसरों के हित के लिए उसमें ईर्यापथ-चक्रों का प्रवर्तन होता है, इसलिए वह 'चक्रवर्ती' है। यहाँ 'राजा' सामान्य संज्ञा है और 'चक्रवर्ती' विशेषण है। जो धर्म के अनुसार आचरण करता है वह 'धार्मिक' है, अर्थात् जो न्याय और समता से चलता है। धर्म से राज्य प्राप्त कर राजा होने के कारण वह 'धर्मराज' है। अथवा, परहित रूपी धर्म करने के कारण 'धार्मिक' और आत्महित रूपी धर्म करने के कारण 'धर्मराज' है। चार सीमाओं का स्वामी होने के कारण 'चातुरन्तो' है, अर्थात् चार समुद्रों तक फैली और चार प्रकार के द्वीपों से सुशोभित पृथ्वी का स्वामी। जिसने भीतर क्रोध आदि शत्रुओं को और बाहर सभी राजाओं को जीत लिया है, वह 'विजितावी' (विजेता) है। 'जनपदत्थावरियप्पत्तो' का अर्थ है— जिसने जनपद में स्थिरता और ध्रुव-भाव (स्थायित्व) प्राप्त कर लिया है, जिसे किसी के द्वारा डिगाया नहीं जा सकता; अथवा जिसके शासन में जनपद स्थिरता को प्राप्त है, जो उत्सुकता (चिंता) रहित, अपने कार्यों में लगा हुआ, अचल और अकम्प है। 'सेय्यथिदं' एक निपात है, जिसका अर्थ है— "वे कौन से हैं?" 'चक्करतनं' आदि में, वह चक्र भी है और प्रसन्नता उत्पन्न करने के कारण 'रत्न' भी है, इसलिए 'चक्र-रत्न' है। यही विधि सर्वत्र समझनी चाहिए।


Imesu pana ratanesu ayaṃ cakkavattirājā cakkaratanena ajitaṃ jināti, hatthiassaratanehi vijite yathāsukhaṃ anuvicarati, pariṇāyakaratanena vijitamanurakkhati, sesehi upabhogasukhamanubhavati. Paṭhamena cassa ussāhasattiyogo, hatthiassagahapatiratanehi pabhusattiyogo, pacchimena mantasattiyogo suparipuṇṇo hoti, itthimaṇiratanehi tividhasattiyogaphalaṃ. So itthimaṇiratanehi bhogasukhamanubhavati, sesehi issariyasukhaṃ. Visesato cassa purimāni tīṇi adosakusalamūlajanitakammānubhāvena sampajjanti, majjhimāni alobhakusalamūlajanitakammānubhāvena, pacchimamekaṃ amohakusalamūlajanitakammānubhāvenāti veditabbaṃ. Ayamettha saṅkhepo, vitthāro pana bojjhaṅgasaṃyutte ratanasuttassa (saṃ. ni. 5.222-223) upadesato gahetabbo. Apica bālapaṇḍitasuttepi (ma. ni. 3.255) imesaṃ ratanānaṃ uppattikkamena saddhiṃ vaṇṇanā āgamissati.

इन रत्नों में, यह चक्रवर्ती राजा चक्र-रत्न के द्वारा अविजित (राज्यों) को जीतता है, हस्ति-रत्न और अश्व-रत्न के द्वारा विजित राज्यों में सुखपूर्वक विचरण करता है, परिणायक-रत्न (मंत्री/सेनापति) के द्वारा विजित की रक्षा करता है, और शेष रत्नों के द्वारा उपभोग-सुख का अनुभव करता है। पहले (चक्र-रत्न) से उसकी उत्साह-शक्ति का योग होता है; हस्ति, अश्व और गृहपति रत्नों से प्रभु-शक्ति का योग होता है; और अंतिम (परिणायक-रत्न) से मन्त्र-शक्ति का योग पूर्ण होता है। स्त्री और मणि रत्नों से तीनों शक्तियों के योग का फल प्राप्त होता है। वह स्त्री और मणि रत्नों से भोग-सुख का अनुभव करता है, और शेष रत्नों से ऐश्वर्य-सुख का। विशेष रूप से, उसके पहले तीन रत्न 'अद्वेष' कुशल-मूल से जनित कर्म के प्रभाव से प्राप्त होते हैं, मध्य के (तीन) 'अलोभ' कुशल-मूल से जनित कर्म के प्रभाव से, और अंतिम एक 'अमोह' कुशल-मूल से जनित कर्म के प्रभाव से प्राप्त होता है— ऐसा समझना चाहिए। यहाँ यह संक्षेप है; विस्तार तो बोध्यङ्ग संयुत्त के 'रतन सुत्त' के उपदेश से ग्रहण करना चाहिए। इसके अतिरिक्त, 'बालपण्डित सुत्त' में भी इन रत्नों की उत्पत्ति के क्रम के साथ व्याख्या आएगी।


Parosahassanti atirekasahassaṃ. Sūrāti abhīrukajātikā. Vīraṅgarūpāti devaputtasadisakāyā, evaṃ tāva eke vaṇṇayanti, ayaṃ panettha sabhāvo – vīrāti uttamasūrā vuccanti. Vīrānaṃ aṅgaṃ vīraṅgaṃ, vīrakāraṇaṃ vīriyanti vuttaṃ hoti. Vīraṅgaṃ rūpaṃ etesanti vīraṅgarūpā, vīriyamayasarīrā viyāti vuttaṃ hoti. Parasenappamaddanāti sace paṭimukhaṃ tiṭṭheyya parasenā, taṃ maddituṃ samatthāti adhippāyo. Dhammenāti ‘‘pāṇo na hantabbo’’tiādinā pañcasīladhammena.

'परोसहस्सं' का अर्थ है— एक हजार से अधिक। 'सूरा' का अर्थ है— निर्भय स्वभाव वाले। 'वीरङ्गरूपा' का अर्थ है— देवपुत्रों के समान शरीर वाले; कुछ आचार्य ऐसी व्याख्या करते हैं। किन्तु यहाँ वास्तविक अर्थ यह है— 'वीरा' का अर्थ है श्रेष्ठ शूरवीर। वीरों का अंग 'वीरङ्ग' है, अर्थात् 'वीर्य' (पुरुषार्थ) जो वीरता का कारण है। जिनका शरीर (रूप) इस 'वीरङ्ग' से युक्त है, वे 'वीरङ्गरूपा' हैं, अर्थात् मानो वीर्य (पुरुषार्थ) से बने शरीर वाले। 'परसेनप्पमद्दना' का अर्थ है— यदि सामने शत्रु सेना खड़ी हो, तो उसे कुचलने में समर्थ। 'धम्मेन' का अर्थ है— "प्राणी की हत्या नहीं करनी चाहिए" आदि पंचशील धर्म के द्वारा।


Arahaṃ hoti sammāsambuddho loke vivaṭṭacchadoti ettha rāgadosamohamānadiṭṭhiavijjāduccaritachadanehi sattahi paṭicchanne kilesandhakāraloke taṃ chadanaṃ vivaṭṭetvā samantato sañjātāloko hutvā ṭhitoti vivaṭṭacchado. Tattha paṭhamena padena pūjārahatā, dutiyena tassā hetu yasmā sammāsambuddhoti, tatiyena buddhattahetubhūtā vivaṭṭacchadatā vuttāti veditabbā. Atha vā vivaṭṭo ca vicchado cāti vivaṭṭacchado, vaṭṭarahito chadanarahito cāti vuttaṃ hoti. Tena arahaṃ vaṭṭābhāvena, sammāsambuddho chadanābhāvenāti evaṃ purimapadadvayasseva hetudvayaṃ vuttaṃ hoti. Dutiyavesārajjena cettha purimasiddhi, paṭhamena dutiyasiddhi, tatiyacatutthehi tatiyasiddhi hoti. Purimañca dhammacakkhuṃ, dutiyaṃ buddhacakkhuṃ, tatiyaṃ samantacakkhuṃ sādhetītipi veditabbaṃ. Tvaṃ mantānaṃ paṭiggahetāti imināssa sūrabhāvaṃ janeti.

यहाँ 'अर्हन्, सम्यक्सम्बुद्ध, लोक में विवृत्तच्छद (आवरणरहित)' इस पाठ में—राग, द्वेष, मोह, मान, दृष्टि, अविद्या और दुश्चरित रूपी सात आवरणों से ढके हुए क्लेश-अन्धकारमय लोक में, उस आवरण को हटाकर सब ओर से आलोकित होकर स्थित होने के कारण वे 'विवृत्तच्छद' कहलाते हैं। वहाँ प्रथम पद (अर्हन्) से पूजा की योग्यता कही गई है, द्वितीय पद (सम्यक्सम्बुद्ध) से उस पूजा की योग्यता का हेतु कहा गया है, क्योंकि वे सम्यक्सम्बुद्ध हैं। तृतीय पद (विवृत्तच्छद) से बुद्धत्व का हेतुभूत आवरणरहित होना कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। अथवा, 'विवृत्त' (संसार-चक्र से मुक्त) और 'विच्छद' (आवरणरहित) होने से वे 'विवृत्तच्छद' हैं; अर्थात् वे संसार-चक्र से रहित और आवरण से रहित हैं। इस प्रकार, संसार-चक्र के अभाव से वे 'अर्हन्' हैं और आवरण के अभाव से 'सम्यक्सम्बुद्ध' हैं—इस प्रकार पहले के दो पदों के दो हेतु कहे गए हैं। यहाँ द्वितीय वैशारद्य ज्ञान से प्रथम पद की सिद्धि होती है, प्रथम वैशारद्य से द्वितीय की, और तृतीय-चतुर्थ से तृतीय की सिद्धि होती है। यह भी समझना चाहिए कि प्रथम पद 'धर्म-चक्षु' को सिद्ध करता है, द्वितीय 'बुद्ध-चक्षु' को और तृतीय 'समन्त-चक्षु' को। 'तुम मन्त्रों के ज्ञाता हो'—इससे उसके (उत्तर माणवक के) शौर्य (उत्साह) को जगाते हैं।


385. Sopi tāya ācariyakathāya lakkhaṇesu vigatasammoho ekobhāsajāto viya buddhamante sampassamāno evaṃ, bhoti āha. Tassattho – yathā, bho, maṃ tvaṃ vadasi, evaṃ karissāmīti. Samannesīti gavesi, ekaṃ dveti vā gaṇayanto samānayi. Addasā khoti kathaṃ addasa? Buddhānañhi nisinnānaṃ vā nipannānaṃ vā koci lakkhaṇaṃ pariyesituṃ na sakkoti, ṭhitānaṃ pana caṅkamantānaṃ vā sakkoti. Tasmā lakkhaṇapariyesanatthaṃ āgataṃ disvā buddhā uṭṭhāyāsanā tiṭṭhanti vā caṅkamaṃ vā adhiṭṭhahanti. Iti lakkhaṇadassanānurūpe iriyāpathe vattamānassa addasa. Yebhuyyenāti pāyena, bahukāni addasa, appāni na addasāti attho. Tato yāni na addasa, tesaṃ dīpanatthaṃ vuttaṃ ṭhapetvā dveti. Kaṅkhatīti ‘‘aho vata passeyya’’nti patthanaṃ uppādeti. Vicikicchatīti tato tato tāni vicinanto kicchati na sakkoti daṭṭhuṃ. Nādhimuccatīti tāya vicikicchāya sanniṭṭhānaṃ na gacchati. Na sampasīdatīti tato ‘‘paripuṇṇalakkhaṇo aya’’nti bhagavati pasādaṃ nāpajjati. Kaṅkhāya vā dubbalā vimati vuttā, vicikicchāya majjhimā, anadhimuccanatāya balavatī, asampasādena tehi tīhi dhammehi cittassa kālussiyabhāvo. Kosohiteti vatthikosena paṭicchanne. Vatthaguyheti aṅgajāte. Bhagavato hi vāraṇasseva kosohitavatthaguyhaṃ suvaṇṇavaṇṇaṃ padumagabbhasamānaṃ, taṃ so vatthapaṭicchannattā, antomukhagatāya ca jivhāya pahūtabhāvaṃ asallakkhento tesu dvīsu lakkhaṇesu kaṅkhī ahosi vicikicchī.

385. वह (उत्तर माणवक) भी अपने आचार्य के उन वचनों से लक्षणों के विषय में सम्मोह-रहित होकर, मानो एक प्रकाश उत्पन्न हो गया हो, बुद्ध-मन्त्रों (लक्षणों) को भली-भाँति देखते हुए 'एवं भो' (हाँ, श्रीमान्) ऐसा बोला। इसका अर्थ है—'हे श्रीमान्! जैसा आप मुझसे कह रहे हैं, मैं वैसा ही करूँगा।' 'समन्वेषी' का अर्थ है—खोजा; एक या दो लक्षणों को गिनते हुए उसने खोजा। 'देखा'—उसने कैसे देखा? क्योंकि बैठे हुए या लेटे हुए बुद्धों के लक्षणों को कोई खोज नहीं सकता, किन्तु खड़े हुए या चंक्रमण करते हुए बुद्धों के लक्षणों को खोजा जा सकता है। इसलिए, लक्षणों की खोज के लिए आए हुए व्यक्ति को देखकर बुद्ध आसन से उठकर खड़े हो जाते हैं या चंक्रमण करने लगते हैं। इस प्रकार, लक्षण देखने के अनुरूप ईर्यापथ में स्थित भगवान् के लक्षणों को उसने देखा। 'येभुय्येन' (प्रायः) का अर्थ है—उसने अधिकांश लक्षणों को देखा, कुछ को नहीं देखा। अतः जिन्हें नहीं देखा, उन्हें बताने के लिए 'दो को छोड़कर' ऐसा कहा गया है। 'कांक्षति' (आकांक्षा करता है) का अर्थ है—'अहो! काश मैं देख पाता' ऐसी इच्छा उत्पन्न करता है। 'विचिकिच्छति' (संदेह करता है) का अर्थ है—यहाँ-वहाँ उन (लक्षणों) को ढूँढते हुए वह थक जाता है और देख नहीं पाता। 'नाधिमुच्चति' (निश्चय नहीं कर पाता) का अर्थ है—उस विचिकित्सा के कारण वह किसी निर्णय पर नहीं पहुँच पाता। 'न सम्प्रसीदति' का अर्थ है—उस निर्णय पर न पहुँच पाने के कारण 'यह पूर्ण लक्षणों वाले हैं' ऐसा मानकर भगवान् के प्रति श्रद्धावान् नहीं हो पाता। 'कांक्षा' से दुर्बल विमति (संदेह), 'विचिकित्सा' से मध्यम और 'अनधिमुच्चन' से बलवती विमति कही गई है; और 'असम्प्रसाद' से इन तीनों धर्मों के कारण चित्त की कलुषित अवस्था कही गई है। 'कोषोहित' का अर्थ है—कोष (म्यान) से ढका हुआ। 'वत्थगुय्ह' का अर्थ है—गुह्य अंग। भगवान् का गुह्य अंग हाथी के समान कोष में छिपा हुआ, सुवर्ण वर्ण का और कमल-गर्भ के समान होता है; वह वस्त्र से ढका होने के कारण और मुख के भीतर स्थित जिह्वा की विशालता को न देख पाने के कारण, वह उन दो लक्षणों के विषय में संशयापन्न और विचिकित्सक (दुविधा में) था।


Atha kho bhagavāti atha bhagavā cintesi – ‘‘sacāhaṃ imassa etāni dve lakkhaṇāni na dassessāmi, nikkaṅkho na bhavissati. Etassa kaṅkhāya sati ācariyopissa nikkaṅkho na bhavissati, atha maṃ dassanāya na āgamissati, anāgato dhammaṃ na sossati, dhammaṃ asuṇanto tīṇi sāmaññaphalāni na sacchikarissati. Etasmiṃ pana nikkaṅkhe ācariyopissa nikkaṅkho maṃ upasaṅkamitvā dhammaṃ sutvā tīṇi sāmaññaphalāni sacchikarissati. Etadatthaṃyeva ca mayā pāramiyo pūritā. Dassessāmissa tāni lakkhaṇānī’’ti.

तब भगवान् ने सोचा—'यदि मैं इसे ये दो लक्षण नहीं दिखाऊँगा, तो यह संशय-रहित नहीं होगा। इसके संशय में रहने पर इसका आचार्य भी संशय-रहित नहीं होगा, और तब वह मुझे देखने नहीं आएगा; न आने पर वह धर्म नहीं सुनेगा, और धर्म न सुनने पर वह तीन सामन्य-फलों (श्रोतापत्ति, सकृदागामी, अनागामी) का साक्षात्कार नहीं कर पाएगा। किन्तु इसके संशय-रहित होने पर इसका आचार्य भी संशय-रहित होकर मेरे पास आएगा, धर्म सुनेगा और तीन सामन्य-फलों का साक्षात्कार करेगा। इसी प्रयोजन के लिए मैंने पारमिताएँ पूर्ण की हैं। मैं इसे वे लक्षण दिखाऊँगा'।


Tathārūpaṃ iddhābhisaṅkhāramakāsi. Kathaṃrūpaṃ? Kimettha aññena vattabbaṃ? Vuttametaṃ nāgasenatthereneva milindaraññā puṭṭhena –

उन्होंने वैसा ही ऋद्धि-अभिसंस्कार (चमत्कार) किया। वह किस प्रकार का था? यहाँ किसी अन्य के कहने की क्या आवश्यकता है? राजा मिलिन्द द्वारा पूछे जाने पर स्थविर नागसेन ने ही यह कहा था—


Āha ca dukkaraṃ, bhante nāgasena, bhagavatā katanti. Kiṃ mahārājāti? Mahājanena hirikaraṇokāsaṃ brahmāyubrāhmaṇassa ca antevāsiuttarassa ca bāvariyassa antevāsīnaṃ soḷasabrāhmaṇānañca selassa ca brāhmaṇassa antevāsīnaṃ tisatamāṇavānañca dassesi, bhanteti. Na, mahārāja, bhagavā guyhaṃ dasseti, chāyaṃ bhagavā dasseti, iddhiyā abhisaṅkharitvā nivāsananivatthaṃ kāyabandhanabaddhaṃ cīvarapārutaṃ chāyārūpakamattaṃ dassesi mahārājāti. Chāyaṃ diṭṭhe sati diṭṭhoyeva. Nanu, bhanteti? Tiṭṭhatetaṃ, mahārāja, hadayarūpaṃ disvā bujjhanakasatto bhaveyya, hadayamaṃsaṃ nīharitvā dasseyya sammāsambuddhoti. Kallosi, bhante nāgasenāti.

और (राजा ने) कहा—'भन्ते नागसेन! भगवान् ने बड़ा दुष्कर कार्य किया।' 'क्या, महाराज?' 'भन्ते! उन्होंने जनसमूह के बीच लज्जा के स्थान (गुह्य अंग) को ब्रह्मयु ब्राह्मण, उसके अन्तेवासी उत्तर, बावरी के अन्तेवासी सोलह ब्राह्मणों और सेल ब्राह्मण के अन्तेवासी तीन सौ माणवकों को दिखाया।' 'नहीं महाराज! भगवान् गुह्य अंग को नहीं दिखाते, भगवान् उसकी छाया (प्रतिबिम्ब) दिखाते हैं। महाराज! ऋद्धि से अभिसंस्कार करके, अन्तःवस्त्र (निवसन) पहने हुए, काय-बन्धन से बँधे हुए और चीवर ओढ़े हुए केवल एक छाया-रूप ही दिखाया था।' 'भन्ते! छाया के दिखने पर वह दिखा हुआ ही माना जाता है, है न?' 'महाराज! इसे रहने दें; यदि हृदय-रूप को देखकर कोई प्राणी बोध प्राप्त कर सकता हो, तो सम्यक्सम्बुद्ध अपना हृदय-मांस निकालकर भी दिखा दें।' 'भन्ते नागसेन! आप सत्य कहते हैं'।


Ninnāmetvāti nīharitvā. Anumasīti kathinasūciṃ viya katvā anumajji. Tathā karaṇena cettha mudubhāvo, kaṇṇasotānumasanena dīghabhāvo, nāsikasotānumasanena tanubhāvo, nalāṭacchādanena puthulabhāvo pakāsitoti veditabbo. Ubhopi kaṇṇasotānītiādīsu cettha buddhānaṃ kaṇṇasotesu malaṃ vā jallikā vā natthi, dhovitvā ṭhapitarajatapanāḷikā viya honti, tathā nāsikasotesu, tānipi hi suparikammakatakañcanapanāḷikā viya ca maṇipanāḷikā viya ca honti. Tasmā jivhaṃ nīharitvā kathinasūciṃ viya katvā mukhapariyante upasaṃharanto dakkhiṇakaṇṇasotaṃ pavesetvā tato nīharitvā vāmakaṇṇasotaṃ pavesesi, tato nīharitvā dakkhiṇanāsikasotaṃ pavesetvā tato nīharitvā vāmanāsikasotaṃ pavesesi, tato nīharitvā puthulabhāvaṃ dassento rattavalāhakena aḍḍhacandaṃ viya ca suvaṇṇapattaṃ viya ca rattakambalapaṭalena vijjujotasadisāya jivhāya kevalakappaṃ nalāṭamaṇḍalaṃ paṭicchādesi.

"निन्रामेत्वा" का अर्थ है 'निकालकर'। "अनुमसी" का अर्थ है 'कठोर सुई की तरह बनाकर बार-बार स्पर्श किया'। यहाँ इस प्रकार करने से (जीभ की) कोमलता, कान के छिद्रों को स्पर्श करने से लम्बाई, नासिका छिद्रों को स्पर्श करने से पतलापन और ललाट को ढकने से चौड़ाई प्रकट होती है, ऐसा समझना चाहिए। "उभोपि कण्रसोतानि" आदि में, यहाँ बुद्धों के कान के छिद्रों में न तो मैल होता है और न ही धूल; वे धोकर रखी गई चांदी की नलियों के समान होते हैं। इसी प्रकार नासिका छिद्रों में भी, क्योंकि वे भी अच्छी तरह परिष्कृत सोने की नलियों और मणियों की नलियों के समान होते हैं। इसलिए, जीभ को बाहर निकालकर और उसे कठोर सुई की तरह बनाकर, मुख के अंत तक ले जाते हुए, उन्होंने उसे दाहिने कान के छिद्र में प्रवेश कराया, फिर वहाँ से निकालकर बाएँ कान के छिद्र में प्रवेश कराया। फिर वहाँ से निकालकर दाहिने नासिका छिद्र में प्रवेश कराया, फिर वहाँ से निकालकर बाएँ नासिका छिद्र में प्रवेश कराया। फिर वहाँ से निकालकर (जीभ की) चौड़ाई दिखाते हुए, जैसे लाल बादलों से आधा चंद्रमा ढका हो या लाल कंबल के वस्त्र से सोने का पत्र ढका हो, बिजली की चमक के समान अपनी जीभ से उन्होंने पूरे ललाट मंडल को ढक लिया।


Yaṃnūnāhanti kasmā cintesi? Ahañhi mahāpurisalakkhaṇāni samannesitvā gato ‘‘diṭṭhāni te, tāta, mahāpurisalakkhaṇānī’’ti ācariyena pucchito ‘‘āma, ācariyā’’ti vattuṃ sakkhissāmi. Sace pana maṃ ‘‘kiriyākaraṇamassa kīdisa’’nti pucchissati, taṃ vattuṃ na sakkhissāmi, na jānāmīti vutte pana ācariyo kujjhissati ‘‘nanu tvaṃ mayā sabbampetaṃ jānanatthāya pesito, kasmā ajānitvā āgatosī’’ti, tasmā yannūnāhanti cintetvā anubandhi. Bhagavā nhānaṭṭhānaṃ mukhadhovanaṭṭhānaṃ sarīrapaṭijagganaṭṭhānaṃ rājarājamahāmattādīnaṃ orodhehi saddhiṃ parivāretvā nisinnaṭṭhānanti imāni cattāri ṭhānāni ṭhapetvā sesaṭṭhānesu antamaso ekagandhakuṭiyampi okāsamakāsi.

"यंनूनाहं" (क्यों न मैं) - उसने ऐसा क्यों सोचा? "मैं महापुरुष के लक्षणों की खोज में गया हूँ, और जब आचार्य (ब्रह्मायु ब्राह्मण) मुझसे पूछेंगे कि 'तात! क्या तुमने महापुरुष के लक्षण देखे?', तो मैं कह पाऊँगा कि 'हाँ आचार्य!'। लेकिन यदि वे मुझसे पूछेंगे कि 'उनकी चर्या (व्यवहार) कैसी है?', तो मैं उसे बताने में समर्थ नहीं होऊँगा। और यदि मैं कहूँ कि 'मैं नहीं जानता', तो आचार्य क्रोधित होंगे कि 'क्या मैंने तुम्हें यह सब जानने के लिए नहीं भेजा था? तुम बिना जाने क्यों लौट आए?'।" इसलिए 'क्यों न मैं' ऐसा सोचकर वह पीछे-पीछे गया। भगवान ने स्नान के स्थान, मुख धोने के स्थान, शरीर की परिचर्या के स्थान और राजाओं एवं महामात्रों के अंतःपुर की स्त्रियों के साथ घिरे हुए बैठने के स्थान - इन चार स्थानों को छोड़कर, शेष स्थानों में, यहाँ तक कि एक गंधकुटी में भी (लक्षणों को देखने का) अवसर प्रदान किया।


Gacchante gacchante kāle – ‘‘ayaṃ kira brahmāyubrāhmaṇassa māṇavo uttaro nāma ‘buddho vā no vā’ti tathāgatassa buddhabhāvaṃ vīmaṃsanto carati, buddhavīmaṃsako nāmāya’’nti pākaṭo jāto. Yamhi yamhi ṭhāne buddhā vasanti, pañca kiccāni katāneva honti, tāni heṭṭhā dassitāneva. Tattha pacchābhattaṃ alaṅkatadhammāsane nisīditvā dantakhacitaṃ cittabījaniṃ gahetvā mahājanassa dhammaṃ desente bhagavati uttaropi avidūre nisīdati. Dhammassavanapariyosāne saddhā manussā svātanāya bhagavantaṃ nimantetvā māṇavampi upasaṅkamitvā evaṃ vadanti – ‘‘tāta, amhehi bhagavā nimantito, tvampi bhagavatā saddhiṃ āgantvā amhākaṃ gehe bhattaṃ gaṇheyyāsī’’ti. Punadivase tathāgato bhikkhusaṅghaparivuto gāmaṃ pavisati, uttaropi padavāre padavāre pariggaṇhanto padānupadiko anubandhati. Kulagehaṃ paviṭṭhakāle dakkhiṇodakaggahaṇaṃ ādiṃ katvā sabbaṃ olokento nisīdati. Bhattakiccāvasāne tathāgatassa pattaṃ bhūmiyaṃ ṭhapetvā nisinnakāle māṇavakassa pātarāsabhattaṃ sajjenti. So ekamante nisinno bhuñjitvā puna āgantvā satthu santike ṭhatvā bhattānumodanaṃ sutvā bhagavatā saddhiṃyeva vihāraṃ gacchati.

समय बीतने के साथ, यह बात प्रसिद्ध हो गई कि "ब्रह्मायु ब्राह्मण का उत्तर नामक यह माणवक 'बुद्ध हैं या नहीं' इस प्रकार तथागत के बुद्धत्व की परीक्षा लेते हुए घूम रहा है, यह 'बुद्ध-परीक्षक' है।" जिन-जिन स्थानों पर बुद्ध निवास करते हैं, वहाँ पाँच कृत्य अवश्य किए जाते हैं, जिन्हें नीचे दिखाया गया है। वहाँ, भोजन के पश्चात जब भगवान अलंकृत धर्मासन पर बैठकर हाथी के दांत से जड़े हुए विचित्र पंखे को लेकर जनसमूह को धम्म का उपदेश देते थे, तब उत्तर भी पास ही बैठता था। धम्म-श्रवण की समाप्ति पर, श्रद्धालु मनुष्य अगले दिन के लिए भगवान को निमंत्रित करते थे और माणवक के पास भी जाकर ऐसा कहते थे— "तात! हमने भगवान को निमंत्रित किया है, आप भी भगवान के साथ आकर हमारे घर पर भोजन ग्रहण करें।" अगले दिन तथागत भिक्षु-संघ के साथ गाँव में प्रवेश करते हैं, और उत्तर भी कदम-कदम पर ध्यान देते हुए उनके पीछे-पीछे चलता है। कुलीन घर में प्रवेश के समय, दान-जल ग्रहण करने से लेकर सब कुछ देखते हुए वह बैठता है। भोजन के अंत में, जब तथागत पात्र को भूमि पर रखकर बैठते हैं, तब वे माणवक के लिए सुबह का भोजन तैयार करते हैं। वह एक ओर बैठकर भोजन करके पुनः आता है और शास्ता के समीप खड़े होकर भोजन-अनुमोदन सुनकर भगवान के साथ ही विहार को जाता है।


Tattha bhagavā bhikkhūnaṃ bhattakiccapariyosānaṃ āgamento gandhamaṇḍalamāḷe nisīdati. Bhikkhūhi bhattakiccaṃ katvā pattacīvaraṃ paṭisāmetvā āgamma vanditvā kāle ārocite bhagavā gandhakuṭiṃ pavisati, māṇavopi bhagavatā saddhiṃyeva gacchati. Bhagavā parivāretvā āgataṃ bhikkhusaṅghaṃ gandhakuṭippamukhe ṭhito ovaditvā uyyojetvā gandhakuṭiṃ pavisati, māṇavopi pavisati. Bhagavā khuddakamañce appamattakaṃ kālaṃ nisīdati, māṇavopi avidūre olokento nisīdati. Bhagavā muhuttaṃ nisīditvā sīsokkamanaṃ dasseti, – ‘‘bhoto gotamassa vihāravelā bhavissatī’’ti māṇavo gandhakuṭidvāraṃ pidahanto nikkhamitvā ekamantaṃ nisīdati. Manussā purebhattaṃ dānaṃ datvā bhuttapātarāsā samādinnauposathaṅgā suddhuttarāsaṅgā mālāgandhādihatthā dhammaṃ suṇissāmāti vihāraṃ āgacchanti, cakkavattino khandhāvāraṭṭhānaṃ viya hoti.

वहाँ भगवान भिक्षुओं के भोजन-कार्य की समाप्ति की प्रतीक्षा करते हुए सुगंधित मंडप (गंध-मंडल-मालक) में बैठते हैं। भिक्षुओं द्वारा भोजन करके, पात्र और चीवर को व्यवस्थित कर, आकर वंदना करने और समय होने की सूचना देने पर भगवान गंधकुटी में प्रवेश करते हैं, और माणवक भी भगवान के साथ ही जाता है। भगवान साथ आए हुए भिक्षु-संघ को गंधकुटी के सामने खड़े होकर उपदेश देकर और उन्हें विदा करके गंधकुटी में प्रवेश करते हैं, और माणवक भी प्रवेश करता है। भगवान एक छोटी चौकी पर थोड़ी देर बैठते हैं, और माणवक भी पास ही देखते हुए बैठता है। भगवान थोड़ी देर बैठकर सिर हिलाकर संकेत करते हैं— "यह आयुष्मान गौतम के विहार (विश्राम) का समय होगा", ऐसा सोचकर माणवक गंधकुटी का द्वार बंद करते हुए बाहर निकलकर एक ओर बैठ जाता है। लोग दोपहर से पहले दान देकर, सुबह का भोजन करके, उपोसथ के अंगों को धारण किए हुए, स्वच्छ उत्तरीय वस्त्र पहने हुए और हाथों में पुष्प-गंध आदि लिए हुए "हम धम्म सुनेंगे" इस विचार से विहार में आते हैं; वह स्थान चक्रवर्ती राजा के सैन्य शिविर के समान हो जाता है।


Bhagavā muhuttaṃ sīhaseyyaṃ kappetvā vuṭṭhāya pubbabhāgena paricchinditvā samāpattiṃ samāpajjati. Samāpattito vuṭṭhāya mahājanassa āgatabhāvaṃ ñatvā gandhakuṭito nikkhamma mahājanaparivuto gandhamaṇḍalamāḷaṃ gantvā paññattavarabuddhāsanagato parisāya dhammaṃ deseti. Māṇavopi avidūre nisīditvā – ‘‘kiṃ nu kho samaṇo gotamo gehassitavasena parisaṃ ussādento vā apasādento vā dhammaṃ deseti, udāhu no’’ti akkharakkharaṃ padaṃ padaṃ pariggaṇhāti. Bhagavā tathāvidhaṃ kathaṃ akathetvāva kālaṃ ñatvā desanaṃ niṭṭhāpesi. Māṇavo iminā niyāmena pariggaṇhanto satta māse ekato vicaritvā bhagavato kāyadvārādīsu aṇumattampi avakkhalitaṃ na addasa. Anacchariyañcetaṃ, yaṃ buddhabhūtassa manussabhūto māṇavo na passeyya, yassa bodhisattabhūtassa chabbassāni padhānabhūmiyaṃ amanussabhūto māro devaputto gehassitavitakkamattampi adisvā buddhabhūtaṃ ekasaṃvaccharaṃ anubandhitvā kiñci apassanto –

भगवान बुद्ध ने एक क्षण के लिए सिंह-शय्या (सिंह की तरह लेटना) की, फिर उठकर पूर्व-भाग में समय का निर्धारण कर समापत्ति में प्रवेश किया। समापत्ति से उठकर, जनसमूह के आगमन को जानकर, गंधकुटी से बाहर निकले और जनसमूह से घिरे हुए गंध-मंडपमाल (सुगंधित फूलों से सजे मंडप) में जाकर बिछाए गए श्रेष्ठ बुद्धासन पर विराजमान हुए और परिषद को धर्मोपदेश दिया। उत्तर माणवक भी पास ही बैठकर यह विचार करने लगा— "क्या श्रमण गौतम गृहस्थों के प्रति आसक्ति के कारण परिषद की प्रशंसा करते हुए या निंदा करते हुए धर्मोपदेश देते हैं, अथवा नहीं?" वह अक्षर-अक्षर और पद-पद का परीक्षण करने लगा। भगवान ने वैसी (प्रशंसा या निंदा वाली) कोई बात न कहकर, समय को जानकर देशना समाप्त की। माणवक ने इस विधि से सात महीने तक साथ रहकर भगवान के काय-द्वार आदि में अणु मात्र भी दोष नहीं देखा। यह कोई आश्चर्य की बात नहीं है कि बुद्ध बन चुके भगवान में मनुष्य रूपी माणवक ने कोई दोष नहीं देखा, क्योंकि जब वे बोधिसत्व थे, तब छह वर्षों तक प्रधान-भूमि (तपस्या की भूमि) में अमनुष्य रूपी मार देवपुत्र ने गृहस्थ-संबंधी विचार मात्र भी नहीं देखा था, और बुद्ध बनने के बाद एक वर्ष तक पीछे लगे रहने पर भी कुछ (दोष) नहीं देख पाया—


‘‘Satta vassāni bhagavantaṃ, anubandhiṃ padāpadaṃ;

Otāraṃ nādhigacchissaṃ, sambuddhassa satīmato’’ti. (su. ni. 448) –

"सात वर्षों तक मैं भगवान के पीछे-पीछे पद-पद पर चलता रहा; (किंतु) स्मृतिवान सम्यक-सम्बुद्ध में मुझे कोई छिद्र (दोष) नहीं मिला।"


Ādigāthāyo vatvā pakkāmi. Tato māṇavo cintesi – ‘‘ahaṃ bhavantaṃ gotamaṃ satta māse anubandhamāno kiñci vajjaṃ na passāmi. Sace panāhaṃ aññepi satta māse satta vā vassāni vassasataṃ vā vassasahassaṃ vā anubandheyyaṃ, nevassa vajjaṃ passeyyaṃ. Ācariyo kho panassa me mahallako, yogakkhemaṃ nāma na sakkā jānituṃ. Samaṇassa gotamassa sabhāvaguṇeneva buddhabhāvaṃ vatvā mayhaṃ ācariyassa ārocessāmī’’ti bhagavantaṃ āpucchitvā bhikkhusaṅghaṃ vanditvā nikkhami.

आदि गाथाएं कहकर वह चला गया। तब माणवक ने सोचा— "मैं सात महीने से आयुष्मान गौतम के पीछे लगा हुआ हूँ, पर मुझे कोई दोष नहीं दिखा। यदि मैं अन्य सात महीने, सात वर्ष, सौ वर्ष या हजार वर्ष तक भी पीछे लगा रहूँ, तो भी उनमें कोई दोष नहीं देख पाऊँगा। मेरे आचार्य वृद्ध हैं, योगक्षेम (मृत्यु/कल्याण) का कुछ पता नहीं। श्रमण गौतम के स्वभावगत गुणों के कारण उनके बुद्धत्व के बारे में बताकर मैं अपने आचार्य को सूचित करूँगा।" ऐसा सोचकर भगवान से अनुमति लेकर और भिक्षु-संघ की वंदना कर वह निकल गया।


Ācariyassa santikañca pana gantvā – ‘‘kacci, tāta uttara, taṃ bhavantaṃ gotamaṃ tathāsantaṃyeva saddo abbhuggato’’ti pucchito, ‘‘ācariya, kiṃ vadesi? Cakkavāḷaṃ atisambādhaṃ, bhavaggaṃ atinīcaṃ, tassa hi, bhoto gotamassa ākāsaṃ viya apariyanto guṇagaṇo. Tathāsantaṃyeva, bho, taṃ bhavantaṃ gotama’’ntiādīni vatvā yathādiṭṭhāni dvattiṃsamahāpurisalakkhaṇāni paṭipāṭiyā ācikkhitvā kiriyasamācāraṃ ācikkhi. Tena vuttaṃ – ‘‘atha kho uttaro māṇavo…pe… ediso ca ediso ca bhavaṃ gotamo tato ca bhiyyo’’ti.

आचार्य के पास जाकर— "हे तात उत्तर! क्या आयुष्मान गौतम का यश वैसा ही है जैसा सुना गया है?" ऐसा पूछे जाने पर उसने कहा— "आचार्य, आप क्या कह रहे हैं? चक्रवाल अत्यंत संकुचित है, भवग्ग (ब्रह्मांड का शिखर) अत्यंत नीचा है; उन आयुष्मान गौतम का गुण-समूह आकाश की तरह अपार है। हे आर्य, उन आयुष्मान गौतम का यश वैसा ही (सत्य) है।" ऐसा आदि कहकर, देखे गए बत्तीस महापुरुष लक्षणों को क्रम से बताया और उनके आचरण के बारे में सूचित किया। इसीलिए कहा गया है— "तब उत्तर माणवक... आदि... आयुष्मान गौतम ऐसे और ऐसे हैं, और उससे भी बढ़कर हैं।"


386. Tattha suppatiṭṭhitapādoti yathā hi aññesaṃ bhūmiyaṃ pādaṃ ṭhapentānaṃ aggatalaṃ vā paṇhi vā passaṃ vā paṭhamaṃ phusati, vemajjhaṃ vā pana chiddaṃ hoti, ukkhipantānampi aggatalādīsu ekakoṭṭhāsova paṭhamaṃ uṭṭhahati, na evaṃ tassa. Tassa pana suvaṇṇapādukatalaṃ viya ekappahāreneva sakalaṃ pādatalaṃ bhūmiṃ phusati, bhūmito uṭṭhahati. Tasmā ‘‘suppatiṭṭhitapādo kho pana so bhavaṃ gotamo’’ti vadati.

386. वहाँ 'सुप्रतिष्ठितपाद' का अर्थ है— जैसे अन्य लोग भूमि पर पैर रखते हैं, तो उनके पैर का अगला भाग, एड़ी या पार्श्व भाग पहले स्पर्श करता है, या बीच में खाली जगह रह जाती है; और पैर उठाते समय भी अगले भाग आदि में से कोई एक हिस्सा पहले उठता है, वैसा भगवान के साथ नहीं होता। भगवान के पैर का पूरा तलवा, स्वर्ण-पादुका के तलवे की तरह, एक साथ ही भूमि को स्पर्श करता है और एक साथ ही भूमि से उठता है। इसीलिए वह कहता है— "वे आयुष्मान गौतम सुप्रतिष्ठितपाद (समान रूप से पैर रखने वाले) हैं।"


Tatridaṃ bhagavato suppatiṭṭhitapādatāya – sacepi hi bhagavā anekasataporisaṃ narakaṃ akkamissāmīti pādaṃ nīharati, tāvadeva ninnaṭṭhānaṃ vātapūritaṃ viya kammārabhastaṃ unnamitvā pathavīsamaṃ hoti, unnataṭṭhānampi anto pavisati. Dūre akkamissāmīti abhinīharantassa sineruppamāṇopi pabbato seditavettaṅkuro viya namitvā pādasamīpaṃ āgacchati. Tathā hissa yamakapāṭihāriyaṃ katvā yugandharapabbataṃ akkamissāmīti pāde abhinīharato pabbato namitvā pādasamīpaṃ āgato, so taṃ akkamitvā dutiyapādena tāvatiṃsabhavanaṃ akkami. Na hi cakkalakkhaṇena patiṭṭhātabbaṭṭhānaṃ visamaṃ bhavituṃ sakkoti. Khāṇu vā kaṇḍako vā sakkharakathalā vā uccārapassāvo vā kheḷasiṅghāṇikādīni vā purimatarāva apagacchanti, tattha tattheva ca pathaviṃ pavisanti. Tathāgatassa hi sīlatejena paññātejena dhammatejena dasannaṃ pāramīnaṃ ānubhāvena ayaṃ mahāpathavī samā mudu pupphābhikiṇṇā hoti. Tatra tathāgato samaṃ pādaṃ nikkhipati, samaṃ uddharati, sabbāvantehi pādatalehi bhūmiṃ phusati.

भगवान के सुप्रतिष्ठितपाद होने का यह प्रभाव है— यदि भगवान कई सौ पुरुष गहरे गड्ढे पर पैर रखने के लिए पैर बढ़ाते हैं, तो उसी क्षण वह नीचा स्थान वायु से भरी लोहार की धौंकनी की तरह ऊपर उठकर पृथ्वी के समान समतल हो जाता है, और ऊँचा स्थान भी भीतर धँस जाता है। यदि वे दूर पैर रखने के लिए बढ़ाते हैं, तो सुमेरु जैसा पर्वत भी तपाए हुए बेंत के अंकुर की तरह झुककर पैर के पास आ जाता है। जैसे यमक-प्रातिहार्य करते समय युगंधर पर्वत पर पैर रखने के लिए पैर बढ़ाने पर पर्वत झुककर पैर के पास आ गया था, और उन्होंने उस पर पैर रखकर दूसरे पैर से तावतिंस भवन में कदम रखा। चक्र-लक्षण के कारण पैर रखने का स्थान विषम (ऊँचा-नीचा) नहीं हो सकता। खूँटा, काँटा, कंकड़-पत्थर, विष्ठा-मूत्र या थूक-बलगम आदि पहले ही हट जाते हैं या वहीं पृथ्वी में समा जाते हैं। तथागत के शील-तेज, प्रज्ञा-तेज, धर्म-तेज और दस पारमिताओं के प्रभाव से यह महापृथ्वी समतल, कोमल और पुष्पों से आच्छादित हो जाती है। वहाँ तथागत समान रूप से पैर रखते हैं, समान रूप से उठाते हैं, और पूरे पैर के तलवे से भूमि को स्पर्श करते हैं।


Cakkānīti dvīsu pādesu dve cakkāni. Tesaṃ arā ca nemi ca nābhi ca pāḷiyaṃ vuttāva. Sabbākāraparipūrānīti iminā pana ayaṃ viseso veditabbo – tesaṃ kira cakkānaṃ pādatalassa majjhe nābhi dissati, nābhiparicchinnā vaṭṭalekhā dissati, nābhimukhaparikkhepapaṭṭo dissati, panāḷimukhaṃ dissati, arā dissanti, aresu vaṭṭalekhā dissanti, nemī dissanti, nemimaṇikā dissanti. Idaṃ tāva pāḷiāgatameva.

'चक्र' का अर्थ है— दोनों पैरों में दो चक्र। उनके अरे (arā), नेमि (nemi) और नाभि (nābhi) के बारे में पालि में बताया ही गया है। 'सर्वाकार-परिपूर्ण' (सब्बकारपरिपूरानि) से यह विशेषता समझनी चाहिए— उन चक्रों के तलवे के मध्य में नाभि दिखाई देती है, नाभि से परिच्छिन्न गोलाकार रेखाएँ दिखाई देती हैं, नाभि-मुख को घेरने वाला पट्टा दिखाई देता है, प्रणाल-मुख (panāḷimukha) दिखाई देता है, अरे दिखाई देते हैं, अरों में गोलाकार रेखाएँ दिखाई देती हैं, नेमि दिखाई देती है और नेमि में जड़े हुए मणियों के समान दाने दिखाई देते हैं। यह सब पालि में वर्णित चक्र-लक्षण ही है।


Sambahulavāro pana anāgato, so evaṃ daṭṭhabbo – satti siri vaccho nandi sovattiko vaṭaṃsako vaḍḍhamānakaṃ macchayugalaṃ bhaddapīṭhaṃ aṅkusaṃ tomaro pāsādo toraṇaṃ setacchattaṃ khaggo tālavaṇṭaṃ morahatthako vāḷabījanī uṇhīsaṃ patto maṇi kusumadāmaṃ nīluppalaṃ rattuppalaṃ setuppalaṃ padumaṃ puṇḍarīkaṃ puṇṇaghaṭo puṇṇapāti samuddo cakkavāḷo himavā sineru candimasūriyā nakkhattāni cattāro mahādīpā dveparittadīpasahassāni, antamaso cakkavattirañño parisaṃ upādāya sabbo cakkalakkhaṇasseva parivāro.

सम्बहुलवार (अनेक प्रतीकों का समूह) के बारे में, जो पालि में नहीं आया है, उसे इस प्रकार समझना चाहिए - शक्ति (भाला), श्रीवत्स, नन्द्यावर्त, स्वस्तिक, अवतंसक (कान का आभूषण), वर्धमानक, मत्स्य-युगल, भद्रपीठ, अंकुश, तोमर, प्रासाद, तोरण, श्वेतछत्र, खड्ग, तालवृन्त (पंख), मयूर-हस्त (मोरपंख का गुच्छा), चामर, उष्णीष, पात्र, मणि, पुष्पमाला, नीलकमल, रक्तकमल, श्वेतकमल, पद्म, पुण्डरीक, पूर्णघट, पूर्णपात्र, समुद्र, चक्रवाल, हिमवान, सुमेरु, चन्द्र-सूर्य, नक्षत्र, चार महाद्वीप, दो हजार लघु द्वीप, और यहाँ तक कि चक्रवर्ती राजा की परिषद सहित, यह सब चक्र-लक्षण का ही परिवार (अनुचर) है।


Āyatapaṇhīti dīghapaṇhi, paripuṇṇapaṇhīti attho. Yathā hi aññesaṃ aggapādo dīgho hoti, paṇhimatthake jaṅghā patiṭṭhāti, paṇhi tacchetvā ṭhapitā viya hoti, na evaṃ tathāgatassa. Tathāgatassa pana catūsu koṭṭhāsesu dve koṭṭhāsā aggapādo hoti, tatiye koṭṭhāse jaṅghā patiṭṭhāti, catutthe koṭṭhāse āraggena vaṭṭetvā ṭhapitā viya rattakambale geṇḍukasadisā paṇhi hoti.

'आयतपण्ही' का अर्थ है लंबी एड़ी वाली, अर्थात् पूर्ण एड़ी वाली। जैसे अन्य लोगों के पैर का अगला भाग लंबा होता है और पिंडली एड़ी के ऊपर स्थित होती है, जिससे एड़ी कटी हुई सी लगती है, तथागत के साथ ऐसा नहीं है। तथागत के (पैर के) चार भागों में से दो भाग पैर का अगला हिस्सा होते हैं, तीसरे भाग में पिंडली स्थित होती है, और चौथे भाग में एड़ी होती है जो खराद पर घुमाकर बनाई गई और लाल कंबल पर रखी गई गेंद के समान गोल होती है।


Dīghaṅgulīti yathā aññesaṃ kāci aṅguli dīghā hoti, kāci rassā, na evaṃ tathāgatassa. Tathāgatassa pana makkaṭasseva dīghahatthapādaṅguliyo mūle thūlā anupubbena gantvā agge tanukā niyyāsatelena madditvā vaṭṭitaharitālavaṭṭisadisā honti. Tena vuttaṃ ‘‘dīghaṅgulī’’ti.

'दीघंगुली' का अर्थ है कि जैसे अन्य लोगों की कोई उंगली लंबी और कोई छोटी होती है, तथागत के साथ ऐसा नहीं है। तथागत की हाथ और पैर की उंगलियाँ बंदर की उंगलियों के समान लंबी होती हैं, जो जड़ में मोटी और क्रमशः आगे की ओर पतली होती हैं, और वे राल-मिश्रित तेल से मर्दन कर बनाई गई हरिताल की बत्तियों के समान (सुडौल) होती हैं। इसीलिए उन्हें 'दीघंगुली' कहा गया है।


Mudutalunahatthapādoti sappimaṇḍe osādetvā ṭhapitaṃ satavāravihatakappāsapaṭalaṃ viya mudū, jātamattakumārassa viya ca niccakālaṃ talunā ca hatthapādā assāti mudutalunahatthapādo.

'मुदुतलुणहत्थपादो' का अर्थ है कि जिनके हाथ और पैर घी के सार में डुबोकर रखी गई सौ बार धुनी हुई कपास की परत के समान कोमल हों, और नवजात शिशु के समान सदैव सुकुमार हों, वे 'मुदुतलुणहत्थपादो' कहलाते हैं।


Jālahatthapādoti na cammena paṭibaddhaaṅgulantaro. Ediso hi phaṇahatthako purisadosena upahato pabbajjampi na labhati. Tathāgatassa pana catasso hatthaṅguliyo pañcapi pādaṅguliyo ekappamāṇā honti, tāsaṃ ekappamāṇattāya yavalakkhaṇaṃ aññamaññaṃ paṭivijjhitvā tiṭṭhati. Athassa hatthapādā kusalena vaḍḍhakinā yojitajālavātapānasadisā honti. Tena vuttaṃ ‘‘jālahatthapādo’’ti.

'जालहत्थपादो' का अर्थ यह नहीं है कि उंगलियों के बीच की जगह त्वचा से जुड़ी हुई है। ऐसा व्यक्ति 'फणहत्थक' कहलाता है और पुरुष-दोष से युक्त होने के कारण प्रव्रज्या का पात्र नहीं होता। तथागत की हाथ की चार और पैर की पाँचों उंगलियाँ समान परिमाण की होती हैं, और उनके समान होने के कारण (यव-लक्षण) एक-दूसरे के साथ पूर्णतः संरेखित होते हैं। उनके हाथ-पैर एक कुशल बढ़ई द्वारा बनाई गई जालीदार खिड़की के समान (सुंदर और सुव्यवस्थित) होते हैं। इसीलिए उन्हें 'जालहत्थपादो' कहा गया है।


Uddhaṃ patiṭṭhitagopphakattā ussaṅkhā pādā assāti ussaṅkhapādo. Aññesañhi piṭṭhipāde gopphakā honti. Tena tesaṃ pādā āṇibaddhā viya thaddhā honti, na yathāsukhaṃ parivattanti, gacchantānaṃ pādatalāni na dissanti. Tathāgatassa pana abhiruhitvā upari gopphakā patiṭṭhahanti. Tenassa nābhito paṭṭhāya uparimakāyo nāvāya ṭhapitasuvaṇṇapaṭimā viya niccalo hoti, adhokāyova iñjati. Sukhena pādā parivattanti. Puratopi pacchatopi ubhayapassesupi ṭhatvā passantānaṃ pādatalāni paññāyanti, na hatthīnaṃ viya pacchatoyeva.

ऊपर की ओर स्थित टखनों के कारण जिनके पैर ऊँचे टखनों वाले हों, वे 'उस्सङ्खपादो' कहलाते हैं। अन्य लोगों के टखने पैर के पिछले हिस्से (एड़ी के पास) होते हैं, जिससे उनके पैर कील से जड़े हुए के समान जकड़े रहते हैं, वे सुविधानुसार नहीं घूमते और चलते समय उनके तलवे नहीं दिखते। तथागत के टखने ऊपर की ओर स्थित होते हैं। इस कारण नाभि से ऊपर का उनका शरीर नाव में रखी स्वर्ण-प्रतिमा के समान स्थिर रहता है, केवल निचला शरीर ही गति करता है। उनके पैर सुगमता से घूमते हैं। आगे, पीछे या दोनों ओर खड़े होकर देखने वालों को उनके पैर के तलवे स्पष्ट दिखाई देते हैं, हाथियों के समान नहीं जिनके तलवे केवल पीछे से ही दिखाई देते हैं।


Eṇijaṅghoti eṇimigasadisajaṅgho maṃsussadena paripuṇṇajaṅgho, na ekato baddhapiṇḍikamaṃso, samantato samasaṇṭhitena maṃsena parikkhittāhi suvaṭṭitāhi sāligabbhasadisāhi jaṅghāhi samannāgatoti attho.

'एणिजङ्घो' का अर्थ है एणी मृग के समान पिंडलियों वाला। मांस की प्रचुरता के कारण उनकी पिंडलियाँ परिपूर्ण होती हैं, मांस एक ओर ही पिंड के रूप में नहीं बँधा होता, बल्कि चारों ओर समान रूप से स्थित मांस से ढकी हुई, सुडौल और शाली-धान के गर्भ के समान (सुंदर) पिंडलियों से वे युक्त होते हैं।


Anonamantoti anamanto. Etenassa akhujjaavāmanabhāvo dīpito. Avasesajanā hi khujjā vā honti vāmanā vā, khujjānaṃ uparimakāyo aparipuṇṇo hoti, vāmanānaṃ heṭṭhimakāyo. Te aparipuṇṇakāyattā na sakkonti anonamantā jaṇṇukāni parimajjituṃ. Tathāgato pana paripuṇṇaubhayakāyattā sakkoti.

'अनोनमन्तो' का अर्थ है बिना झुके। इससे उनके शरीर का कुबड़ा या बौना न होना प्रकट होता है। अन्य लोग या तो कुबड़े होते हैं या बौने; कुबड़ों का ऊपरी शरीर अपूर्ण होता है और बौनों का निचला शरीर। वे शरीर की अपूर्णता के कारण बिना झुके अपने घुटनों को नहीं छू सकते। तथागत अपने शरीर के दोनों भागों (ऊपरी और निचले) के परिपूर्ण होने के कारण बिना झुके ही (घुटनों को) छू सकते हैं।


Usabhavāraṇādīnaṃ viya suvaṇṇapadumakaṇṇikasadise kose ohitaṃ paṭicchannaṃ vatthaguyhaṃ assāti kosohitavatthaguyho. Vatthaguyhanti vatthena gūhitabbaṃ aṅgajātaṃ vuccati.

वृषभ या श्रेष्ठ हाथी के समान जिनका जननांग स्वर्ण-कमल की कर्णिका के समान कोश (म्यान) के भीतर छिपा और ढका हुआ हो, वे 'कोसोहितवत्थगुय्हो' कहलाते हैं। 'वत्थगुय्ह' का अर्थ है वस्त्र से ढकने योग्य अंग (जननांग)।


Suvaṇṇavaṇṇoti jātihiṅgulakena majjitvā dīpidāṭhāya ghaṃsitvā gerukaparikammaṃ katvā ṭhapitaghanasuvaṇṇarūpakasadisoti attho. Etenassa ghanasiniddhasaṇhasarīrataṃ dassetvā chavivaṇṇadassanatthaṃ kañcanasannibhattacoti vuttaṃ, purimassa vā vevacanameva etaṃ.

'सुवण्णवण्णो' का अर्थ है शुद्ध हिंगुल से माँजकर, पत्थर से घिसकर और गेरू से परिष्कृत कर रखी गई ठोस स्वर्ण-प्रतिमा के समान वर्ण वाला। इस पद से उनके शरीर की सघनता, स्निग्धता और सुकुमारता को दिखाकर, त्वचा के रंग को बताने के लिए 'कञ्चनसन्निभत्तचो' (स्वर्ण के समान त्वचा वाला) कहा गया है, अथवा यह पूर्व पद का ही पर्यायवाची है।


Rajojallanti rajo vā malaṃ vā. Na upalimpatīti na laggati, padumapalāsato udakabindu viya vivaṭṭati. Hatthadhovanapādadhovanādīni pana utuggahaṇatthāya ceva dāyakānaṃ puññaphalatthāya ca buddhā karonti, vattasīsenāpi ca karontiyeva. Senāsanaṃ pavisantena hi bhikkhunā pāde dhovitvā pavisitabbanti vuttametaṃ.

'रजोजल्लं' का अर्थ है धूल या मैल। 'न उपलिम्पति' का अर्थ है कि वह नहीं चिपकता, बल्कि कमल के पत्ते से पानी की बूंद की तरह फिसल जाता है। बुद्ध ऋतु-परिवर्तन के प्रभाव को ग्रहण करने के लिए और दानियों के पुण्य-फल की वृद्धि के लिए हाथ-पैर धोने आदि का कार्य करते हैं, और वे इसे विनय-नियम (वत्त) के रूप में भी करते हैं। जैसा कि कहा गया है—'आवास में प्रवेश करने वाले भिक्षु को पैर धोकर ही प्रवेश करना चाहिए'।


Uddhaggalomoti āvaṭṭapariyosāne uddhaggāni hutvā mukhasobhaṃ ullokayamānāni viya ṭhitāni lomāni assāti uddhaggalomo.

'उद्धग्गलोमो' का अर्थ है कि जिनके शरीर के रोम दाहिनी ओर मुड़कर अंत में ऊपर की ओर मुख किए हुए हों, मानो वे मुख की शोभा को निहार रहे हों, वे 'उद्धग्गलोमो' कहलाते हैं।


Brahmujugattoti brahmā viya ujugatto, ujumeva uggatadīghasarīro. Yebhuyyena hi sattā khandhe kaṭiyaṃ jāṇūsūti tīsu ṭhānesu namanti. Te kaṭiyaṃ namantā pacchato namanti, itaresu dvīsu ṭhānesu purato. Dīghasarīrā paneke passavaṅkā honti, eke mukhaṃ unnāmetvā nakkhattāni gaṇayantā viya caranti, eke appamaṃsalohitā sūlasadisā honti, pavedhamānā gacchanti. Tathāgato pana ujumeva uggantvā dīghappamāṇo devanagare ussitasuvaṇṇatoraṇaṃ viya hoti.

'ब्रह्मुजुगत्तो' का अर्थ है ब्रह्मा के समान सीधे शरीर वाला, अर्थात् सीधे ऊपर की ओर उठा हुआ लंबा शरीर। प्रायः प्राणी तीन स्थानों—कंधों, कमर और घुटनों—पर झुकते हैं। कमर से झुकने वाले पीछे की ओर झुकते हैं, और अन्य दो स्थानों से झुकने वाले आगे की ओर। कुछ लंबे शरीर वाले लोग बगल से टेढ़े होते हैं, कुछ नक्षत्रों को गिनते हुए के समान मुख ऊपर उठाकर चलते हैं, और कुछ कम मांस-रक्त वाले शूल के समान (दुबले) होते हैं जो काँपते हुए चलते हैं। तथागत सीधे ऊपर की ओर उठे हुए और ऊँचे कद के होते हैं, जैसे देव-नगर में स्थापित स्वर्ण-तोरण हो।


Sattussadoti dve hatthapiṭṭhiyo dve pādapiṭṭhiyo dve aṃsakūṭāni khandhoti imesu sattasu ṭhānesu paripuṇṇamaṃsussado assāti sattussado. Aññesaṃ pana hatthapādapiṭṭhīsu nhārujālā paññāyanti, aṃsakūṭakhandhesu aṭṭhikoṭiyo, te manussapetā viya khāyanti, na tathāgato. Tathāgato pana sattasu ṭhānesu paripuṇṇamaṃsussadattā nigūḷhanhārujālehi hatthapiṭṭhādīhi vaṭṭetvā ṭhapitasuvaṇṇavaṇṇāliṅgasadisena khandhena silārūpakaṃ viya cittakammarūpakaṃ viya ca khāyati.

'सत्तुस्सदो' (सात स्थानों पर उभरा हुआ) का अर्थ है कि उन भगवान के दोनों हाथों के पृष्ठ भाग, दोनों पैरों के पृष्ठ भाग, दोनों कंधों के शिखर और ग्रीवा (गर्दन)—इन सात स्थानों पर मांस परिपूर्ण और उभरा हुआ है, इसलिए वे 'सत्तुस्सदो' कहलाते हैं। अन्य लोगों के हाथ-पैर के पृष्ठ भागों में नसों का जाल दिखाई देता है, कंधों और ग्रीवा में हड्डियों के सिरे दिखाई देते हैं, और वे प्रेतों के समान प्रतीत होते हैं, किंतु तथागत ऐसे नहीं हैं। तथागत के इन सात स्थानों पर मांस परिपूर्ण होने के कारण नसों का जाल छिपा रहता है और उनके हाथ के पृष्ठ भाग आदि सुवर्ण के समान वर्ण वाले, सुडौल और चिकने पत्थर की प्रतिमा या चित्रकारी की प्रतिमा के समान दिखाई देते हैं।


Sīhassa pubbaddhaṃ viya kāyo assāti sīhapubbaddhakāyo. Sīhassa hi puratthimakāyova paripuṇṇo hoti, pacchimakāyo aparipuṇṇo. Tathāgatassa pana sīhassa pubbaddhakāyova sabbo kāyo paripuṇṇo. Sopi sīhasseva na tattha tattha vinatunnatādivasena dussaṇṭhitavisaṇṭhito, dīghayuttaṭhāne pana dīgho, rassakisathūlaanuvaṭṭitayuttaṭṭhānesu tathāvidhova hoti. Vuttañhetaṃ –

सिंह के पूर्वार्ध (अगले आधे भाग) के समान जिनका शरीर है, वे 'सीहपुब्बड्ढकायो' हैं। सिंह का केवल अगला भाग ही परिपूर्ण होता है, पिछला भाग नहीं। किंतु तथागत का संपूर्ण शरीर सिंह के पूर्वार्ध के समान ही परिपूर्ण है। वह सिंह के समान कहीं नीचा और कहीं ऊँचा होने के कारण बेडौल नहीं है, बल्कि जहाँ लंबा होना चाहिए वहाँ लंबा है, और जहाँ छोटा, पतला, स्थूल या गोल होना चाहिए, वहाँ वैसा ही है। जैसा कि कहा गया है—


‘‘Manāpiye ca kho, bhikkhave, kammavipāke paccupaṭṭhite yehi aṅgehi dīghehi sobhati, tāni aṅgāni dīghāni saṇṭhahanti. Yehi aṅgehi rassehi sobhati, tāni aṅgāni rassāni saṇṭhahanti. Yehi aṅgehi thūlehi sobhati, tāni aṅgāni thūlāni saṇṭhahanti. Yehi aṅgehi kisehi sobhati, tāni aṅgāni kisāni saṇṭhahanti. Yehi aṅgehi vaṭṭehi sobhati, tāni aṅgāni vaṭṭāni saṇṭhahantī’’ti.

“हे भिक्षुओं! जब मनभावन कर्म-विपाक उपस्थित होता है, तब जिन अंगों के लंबे होने से शोभा बढ़ती है, वे अंग लंबे होते हैं। जिन अंगों के छोटे होने से शोभा बढ़ती है, वे अंग छोटे होते हैं। जिन अंगों के स्थूल होने से शोभा बढ़ती है, वे अंग स्थूल होते हैं। जिन अंगों के कृश (पतले) होने से शोभा बढ़ती है, वे अंग कृश होते हैं। जिन अंगों के गोल होने से शोभा बढ़ती है, वे अंग गोल होते हैं।”


Iti nānācittena puññacittena cittito dasahi pāramīhi sajjito tathāgatassa attabhāvo, tassa loke sabbasippino vā iddhimanto vā paṭirūpakampi kātuṃ na sakkonti.

इस प्रकार, विविध और पुण्यमयी चित्त से निर्मित तथा दस पारमिताओं से सुसज्जित तथागत का यह आत्मभाव (शरीर) है, जिसकी समानता करने वाला रूप इस लोक में कोई भी शिल्पी या ऋद्धिमान व्यक्ति नहीं बना सकता।


Citantaraṃsoti antaraṃsaṃ vuccati dvinnaṃ koṭṭānamantaraṃ, taṃ citaṃ paripuṇṇamassāti citantaraṃso. Aññesañhi taṃ ṭhānaṃ ninnaṃ hoti, dve piṭṭhikoṭṭā pāṭiyekkaṃ paññāyanti. Tathāgatassa pana kaṭito paṭṭhāya maṃsapaṭalaṃ yāva khandhā uggamma samussitasuvaṇṇaphalakaṃ viya piṭṭhiṃ chādetvā patiṭṭhitaṃ.

'चितन्तरंसो' का अर्थ है—दोनों कंधों के बीच का अंतराल (पीठ का मध्य भाग)। वह अंतराल जिनका भरा हुआ (परिपूर्ण) है, वे 'चितन्तरंसो' हैं। अन्य लोगों का वह स्थान धँसा हुआ होता है और पीठ की दोनों हड्डियाँ अलग-अलग दिखाई देती हैं। किंतु तथागत की कमर से लेकर गर्दन तक मांस की परत ऊपर उठकर पीठ को इस प्रकार ढँक लेती है जैसे कोई सुवर्ण की पट्टिका लगा दी गई हो।


Nigrodhaparimaṇḍaloti nigrodho viya parimaṇḍalo. Yathā paṇṇāsahatthatāya vā satahatthatāya vā samakkhandhasākho nigrodho dīghatopi vitthāratopi ekappamāṇova hoti, evaṃ kāyatopi byāmatopi ekappamāṇo. Yathā aññesaṃ kāyo vā dīgho hoti byāmo vā, na evaṃ visamappamāṇoti attho. Teneva ‘‘yāvatakvassa kāyo’’tiādi vuttaṃ. Tattha yāvatako assāti yāvatakvassa.

'निग्रोधपरिमण्डलो' का अर्थ है—न्यग्रोध (बरगद) के वृक्ष के समान परिमंडल वाला शरीर। जैसे पचास या सौ हाथ ऊँचा बरगद का वृक्ष अपनी ऊँचाई और विस्तार (फैलाव) में समान होता है, वैसे ही तथागत का शरीर भी ऊँचाई और व्याम (दोनों हाथों को फैलाने पर होने वाली लंबाई) में समान है। जैसे अन्य लोगों का शरीर या तो अधिक लंबा होता है या व्याम अधिक होता है, तथागत का शरीर वैसा विषम नहीं है। इसीलिए कहा गया है— “जितना उनका शरीर है (उतना ही व्याम है)।” यहाँ 'यावतक्वास्स' का अर्थ है 'यावतको अस्स' (जितना उनका शरीर है)।


Samavaṭṭakkhandhoti samavaṭṭitakkhandho. Yathā eke koñcā viya bakā viya varāhā viya ca dīghagalā vaṅkagalā puthulagalā ca honti, kathanakāle sirājālaṃ paññāyati, mando saro nikkhamati, na evaṃ tassa. Tathāgatassa pana suvaṭṭitasuvaṇṇāliṅgasadiso khandho hoti, kathanakāle sirājālaṃ na paññāyati, meghassa viya gajjato saro mahā hoti.

'समवट्टक्खन्धो' का अर्थ है—भली-भाँति गोल ग्रीवा (गर्दन) वाले। जैसे कुछ लोगों की गर्दन क्रौंच, बगुले या सूअर के समान लंबी, टेढ़ी या मोटी होती है और बोलते समय नसों का जाल दिखाई देता है तथा धीमी आवाज़ निकलती है, तथागत के साथ वैसा नहीं है। तथागत की ग्रीवा सुवर्ण के सुडौल मृदंग के समान गोल है, बोलते समय नसों का जाल नहीं दिखता और उनका स्वर गरजते हुए मेघ के समान गंभीर और महान होता है।


Rasaggasaggīti ettha rasaṃ gasantīti rasaggasā, rasaharaṇīnametaṃ adhivacanaṃ, tā aggā assāti rasaggasaggī. Tathāgatassa hi satta rasaharaṇisahassāni uddhaggāni hutvā gīvāyameva paṭimukkāni. Tilaphalamattopi āhāro jivhagge ṭhapito sabbaṃ kāyaṃ anupharati, teneva mahāpadhānaṃ padahantassa ekataṇḍulādīhipi kāḷāyayūsapasatenāpi kāyassa yāpanaṃ ahosi. Aññesaṃ pana tathā abhāvā na sakalakāyaṃ ojā pharati, tena te bahvābādhā honti. Idaṃ lakkhaṇaṃ appābādhatāsaṅkhātassa nissandaphalassa vasena pākaṭaṃ hoti.

'रसग्गसग्गी' यहाँ 'रसग्गसा' का अर्थ है जो रस को ग्रहण करती हैं—यह रस-वाहिनी नसों का नाम है। वे नसें जिनमें श्रेष्ठ हैं, वे 'रसग्गसग्गी' हैं। तथागत की सात हज़ार रस-वाहिनी नसें ऊपर की ओर मुख वाली होकर ग्रीवा में ही मिली हुई हैं। तिल के फल के बराबर भी आहार यदि जिह्वा के अग्र भाग पर रखा जाए, तो वह पूरे शरीर में व्याप्त हो जाता है। इसी कारण, महाप्रधान (कठिन तपस्या) करते समय एक चावल के दाने या मटर के रस मात्र से भी उनके शरीर का निर्वाह हो जाता था। अन्य लोगों में ऐसा न होने के कारण ओज पूरे शरीर में नहीं फैलता, जिससे वे बहुत बीमार होते हैं। यह लक्षण 'अल्पाबाधता' (कम बीमार होना) नामक कर्म-फल के कारण स्पष्ट होता है।


Sīhasseva hanu assāti sīhahanu. Tattha sīhassa heṭṭhimahanumeva paripuṇṇaṃ hoti, na uparimaṃ. Tathāgatassa pana sīhassa heṭṭhimaṃ viya dvepi paripuṇṇāni dvādasiyaṃ pakkhassa candasadisāni honti.

सिंह के समान जिनकी हनु (जबड़ा) है, वे 'सीहहनु' हैं। सिंह का केवल निचला जबड़ा ही परिपूर्ण होता है, ऊपरी नहीं। किंतु तथागत के सिंह के निचले जबड़े के समान दोनों ही जबड़े परिपूर्ण हैं और वे शुक्ल पक्ष की द्वादशी के चंद्रमा के समान सुंदर और गोल हैं।


Cattālīsadantotiādīsu uparimahanuke patiṭṭhitā vīsati, heṭṭhime vīsatīti cattālīsa dantā assāti cattālīsadanto. Aññesañhi paripuṇṇadantānampi dvattiṃsa dantā honti, tathāgatassa cattālīsaṃ.

'चत्तालीसदन्तो' आदि में—ऊपरी जबड़े में स्थित बीस और निचले जबड़े में स्थित बीस, इस प्रकार जिनके चालीस दाँत हैं, वे 'चत्तालीसदन्तो' हैं। अन्य पूर्ण दाँत वाले व्यक्तियों के भी बत्तीस दाँत होते हैं, किंतु तथागत के चालीस हैं।


Aññesañca keci dantā uccā keci nīcāti visamā honti, tathāgatassa pana ayapaṭṭachinnasaṅkhapaṭalaṃ viya samā.

अन्य लोगों के कुछ दाँत ऊँचे और कुछ नीचे होने के कारण विषम होते हैं, किंतु तथागत के दाँत आरी से काटी गई शंख की पट्टिका के समान एक जैसे और समतल हैं।


Aññesaṃ kumbhīlānaṃ viya dantā viraḷā honti, macchamaṃsādīni khādantānaṃ dantantaraṃ pūrati. Tathāgatassa pana kanakalatāya samussāpitavajirapanti viya aviraḷā tulikāya dassitaparicchedā viya dantā honti.

अन्य लोगों के दाँत मगरमच्छ के समान विरल (दूर-दूर) होते हैं, जिससे मछली-मांस आदि खाते समय दाँतों के बीच भोजन फँस जाता है। किंतु तथागत के दाँत सुवर्ण-लता पर सजाई गई हीरों की पंक्ति के समान सघन (अविरल) हैं और तूलिका (ब्रश) से खींची गई रेखाओं के समान सुस्पष्ट विभाजन वाले हैं।


Susukkadāṭhoti aññesañca pūtidantā uṭṭhahanti, tena kāci dāṭhā kāḷāpi vivaṇṇāpi honti. Tathāgato susukkadāṭho osadhitārakampi atikkamma virocamānāya pabhāya samannāgatadāṭho, tena vuttaṃ ‘‘susukkadāṭho’’ti.

'सुसुक्कदाठो' का अर्थ है—अन्य लोगों के दाँत सड़ जाते हैं, जिससे कुछ दाँत काले या विवर्ण (रंगहीन) हो जाते हैं। तथागत अत्यंत श्वेत दाढ़ों (कौमार दाँतों) वाले हैं। उनकी दाढ़ें ओषधि-तारा (शुक्र तारा) को भी मात देने वाली चमकती हुई आभा से युक्त हैं, इसीलिए उन्हें 'सुसुक्कदाठो' कहा गया है।


Pahūtajivhoti aññesaṃ jivhā thūlāpi hoti kisāpi rassāpi thaddhāpi visamāpi, tathāgatassa pana mudu dīghā puthulā vaṇṇasampannā hoti. So taṃ lakkhaṇaṃ pariyesituṃ āgatānaṃ kaṅkhāvinodanatthaṃ mudukattā taṃ jivhaṃ kathinasūciṃ viya vaṭṭetvā ubho nāsikasotāni parāmasati, dīghattā ubho kaṇṇasotāni parāmasati, puthulattā kesantapariyosānaṃ kevalampi nalāṭaṃ paṭicchādeti. Evaṃ tassā mududīghaputhulabhāvaṃ pakāsento kaṅkhaṃ vinodeti. Evaṃ tilakkhaṇasampannaṃ jivhaṃ sandhāya ‘‘pahūtajivho’’ti vuttaṃ.

'पहुतजिव्हो' (विशाल जिह्वा वाले) का अर्थ है कि अन्य लोगों की जिह्वा मोटी, पतली, छोटी, कठोर या विषम होती है; किन्तु तथागत की जिह्वा कोमल, लंबी, चौड़ी और वर्ण-सम्पन्न (सुन्दर) होती है। वे उस लक्षण की खोज में आए हुए (अम्बट्ठ, उत्तर आदि) लोगों की शंका दूर करने के लिए, कोमलता के कारण उस जिह्वा को एक सुई की तरह लपेटकर दोनों नासिका छिद्रों का स्पर्श करते हैं, लंबाई के कारण दोनों कर्ण छिद्रों का स्पर्श करते हैं, और चौड़ाई के कारण केशों की सीमा तक पूरे ललाट (माथे) को ढंक लेते हैं। इस प्रकार अपनी जिह्वा की कोमलता, लंबाई और चौड़ाई को प्रकट करते हुए वे शंका का निवारण करते हैं। इस प्रकार तीन लक्षणों से युक्त जिह्वा के संदर्भ में 'पहुतजिव्हो' कहा गया है।


Brahmassaroti aññe chinnassarāpi bhinnassarāpi kākassarāpi honti, tathāgato pana mahābrahmuno sarasadisena sarena samannāgato. Mahābrahmuno hi pittasemhehi apalibuddhattā saro visuddho hoti. Tathāgatenāpi katakammaṃ vatthuṃ sodheti, vatthussa suddhattā nābhito paṭṭhāya samuṭṭhahanto saro visuddho aṭṭhaṅgasamannāgatova samuṭṭhāti. Karaviko viya bhaṇatīti karavikabhāṇī, mattakaravikarutamañjughosoti attho.

'ब्रह्मस्सरो' (ब्रह्म के समान स्वर वाले) का अर्थ है कि अन्य लोगों के स्वर टूटे हुए, फटे हुए या कौवे के स्वर जैसे होते हैं, किन्तु तथागत महाब्रह्मा के स्वर के समान स्वर से युक्त हैं। महाब्रह्मा का स्वर पित्त और कफ से अवरुद्ध न होने के कारण अत्यंत शुद्ध होता है। तथागत द्वारा किया गया (पुण्य) कर्म भी स्वर-यंत्र को शुद्ध करता है; स्वर-यंत्र की शुद्धता के कारण नाभि से उठने वाला स्वर अत्यंत शुद्ध और आठ अंगों (गुणों) से युक्त होकर निकलता है। वे करविक पक्षी के समान बोलते हैं, इसलिए उन्हें 'करविकभाणी' कहा जाता है; इसका अर्थ है कि उनका स्वर मदमस्त करविक पक्षी के मधुर गुंजन के समान है।


Tatridaṃ karavikarutassa mañjutāya – karavikasakuṇe kira madhurarasaṃ ambapakkaṃ mukhatuṇḍakena paharitvā paggharitaṃ rasaṃ sāyitvā pakkhena tālaṃ datvā vikūjamāne catuppadādīni mattāni viya laḷituṃ ārabhanti. Gocarappasutāpi catuppadā mukhagatānipi tiṇāni chaḍḍetvā taṃ saddaṃ suṇanti, vāḷamigā khuddakamige anubandhamānā ukkhittapādaṃ anukkhipitvāva tiṭṭhanti, anubaddhamigāpi maraṇabhayaṃ hitvāpi tiṭṭhanti, ākāse pakkhandapakkhinopi pakkhe pasāretvā tiṭṭhanti, udake macchāpi kaṇṇapaṭalaṃ apphoṭentā taṃ saddaṃ suṇamānāva tiṭṭhanti. Evaṃ mañjurutā karavikā.

यहाँ करविक पक्षी के स्वर की मधुरता के विषय में यह वर्णन है – कहा जाता है कि जब करविक पक्षी अपनी चोंच से मधुर रस वाले पके आम को छेदकर, उससे टपकते रस का आस्वादन कर और पंखों से ताल देकर कूकता है, तब चौपाया आदि प्राणी मतवाले होकर नाचने लगते हैं। चरने में लगे हुए चौपाया भी मुँह में दबे घास को छोड़कर उस शब्द को सुनते हैं, छोटे मृगों का पीछा करने वाले हिंसक पशु उठाए हुए पैर को बिना नीचे रखे खड़े रह जाते हैं, और पीछा किए जाने वाले मृग भी मृत्यु के भय को छोड़कर रुक जाते हैं। आकाश में उड़ते हुए पक्षी भी पंख फैलाकर ठहर जाते हैं, और जल में मछलियाँ भी अपने गलफड़ों को हिलाना बंद कर उस शब्द को सुनती हुई स्थिर हो जाती हैं। ऐसी मधुर आवाज़ वाले करविक पक्षी होते हैं।


Asandhimittāpi dhammāsokassa devī – ‘‘atthi nu kho, bhante, buddhasaddena sadiso kassaci saddo’’ti saṅghaṃ pucchi. Atthi karavikasakuṇassāti. Kuhiṃ, bhante, sakuṇāti? Himavanteti. Sā rājānaṃ āha, – ‘‘deva, karavikasakuṇaṃ daṭṭhukāmā’’ti. Rājā ‘‘imasmiṃ pañjare nisīditvā karaviko āgacchatū’’ti suvaṇṇapañjaraṃ vissajjesi. Pañjaro gantvā ekassa karavikassa purato aṭṭhāsi. So ‘‘rājāṇāya āgato pañjaro, na sakkā agantu’’nti tattha nisīdi. Pañjaro āgantvā rañño puratova aṭṭhāsi. Karavikaṃ saddaṃ kārāpetuṃ na sakkonti. Atha rājā ‘‘kathaṃ bhaṇe ime saddaṃ karontī’’ti āha? Ñātake disvā devāti. Atha naṃ rājā ādāsehi parikkhipāpesi. So attanova chāyaṃ disvā ‘‘ñātakā me āgatā’’ti maññamāno pakkhena tāḷaṃ datvā mañjussarena maṇivaṃsaṃ dhamamāno viya viravi. Sakalanagare manussā mattā viya laḷiṃsu. Asandhimittā cintesi – ‘‘imassa tāva tiracchānassa evaṃ madhuro saddo, kīdiso nu kho sabbaññutaññāṇasirippattassa bhagavato ahosī’’ti pītiṃ uppādetvā taṃ pītiṃ avijahitvā sattahi jaṅghasatehi saddhiṃ sotāpattiphale patiṭṭhāsi. Evaṃ madhuro karavikasaddo. Tato satabhāgena sahassabhāgena ca madhurataro tathāgatassa saddo, loke pana karavikato aññassa madhurarassa abhāvato ‘‘karavikabhāṇī’’ti vuttaṃ.

धर्माशोक की देवी (रानी) असन्धिमित्रा ने संघ से पूछा— "भन्ते! क्या किसी का स्वर बुद्ध के स्वर के समान है?" (उत्तर मिला—) "करविक पक्षी का स्वर है।" (रानी ने पूछा—) "भन्ते! वे पक्षी कहाँ होते हैं?" (उत्तर मिला—) "हिमालय में।" उन्होंने राजा से कहा— "देव! मैं करविक पक्षी को देखना चाहती हूँ।" राजा ने "इस पिंजरे में बैठकर करविक पक्षी आए" कहकर एक स्वर्ण-पिंजरा भेजा। वह पिंजरा जाकर एक करविक पक्षी के सामने रुक गया। उसने सोचा— "राजा की आज्ञा से यह पिंजरा आया है, न जाना संभव नहीं है," और वह उसमें बैठ गया। पिंजरा लौटकर राजा के सामने खड़ा हो गया। वे करविक से शब्द नहीं निकलवा सके। तब राजा ने कहा— "अरे! ये शब्द कैसे करते हैं?" (उत्तर मिला—) "देव! अपने संबंधियों को देखकर ये शब्द करते हैं।" तब राजा ने उसे दर्पणों से घिरवा दिया। वह अपनी ही छाया देखकर "मेरे संबंधी आ गए हैं" ऐसा मानते हुए, पंखों से ताल देकर मधुर स्वर में मणि-वंश (रत्नजड़ित बाँसुरी) बजाने के समान कूकने लगा। पूरे नगर के मनुष्य मतवाले होकर नाचने लगे। असन्धिमित्रा ने सोचा— "इस तिर्यंच (पक्षी) का स्वर ही इतना मधुर है, तो सर्वज्ञता-ज्ञान की श्री से युक्त भगवान का स्वर कैसा रहा होगा!" इस प्रकार (बुद्ध के प्रति) प्रीति उत्पन्न कर, उस प्रीति को बनाए रखते हुए वह सात सौ अंतःपुर की स्त्रियों के साथ स्रोतापत्ति फल में प्रतिष्ठित हो गई। करविक का स्वर ऐसा मधुर होता है। तथागत का स्वर उससे सौ गुना और हज़ार गुना अधिक मधुर है; किन्तु लोक में करविक से अधिक मधुर अन्य कोई स्वर न होने के कारण (बुद्ध को) 'करविकभाणी' कहा गया है।


Abhinīlanettoti na sakalanīlanettova, nīlayuttaṭṭhāne panassa umāpupphasadisena ativisuddhena nīlavaṇṇena samannāgatāni akkhīni honti. Pītayuttaṭṭhāne kaṇikārapupphasadisena pītavaṇṇena, lohitayuttaṭṭhāne bandhujīvakapupphasadisena lohitavaṇṇena, setayuttaṭṭhāne osadhitārakasadisena setavaṇṇena, kāḷayuttaṭṭhāne addāriṭṭhakasadisena kāḷavaṇṇena samannāgatāni suvaṇṇavimāne ugghāṭitamaṇisīhapañjarasadisāni khāyanti.

'अभिनीलनेत्तो' (अत्यंत नीले नेत्रों वाले) का अर्थ यह नहीं है कि उनके पूरे नेत्र ही नीले हैं; बल्कि जहाँ नीला रंग होना चाहिए, वहाँ उनके नेत्र अलसी (उमा) के पुष्प के समान अत्यंत शुद्ध नील वर्ण से युक्त हैं। जहाँ पीला रंग होना चाहिए वहाँ कणिकार पुष्प के समान पीले वर्ण से, जहाँ लाल रंग होना चाहिए वहाँ बन्धुजीवक (दुपहरिया) पुष्प के समान लाल वर्ण से, जहाँ श्वेत रंग होना चाहिए वहाँ ओषधि तारा (शुक्र तारा) के समान श्वेत वर्ण से, और जहाँ काला रंग होना चाहिए वहाँ काले मोतियों (अद्दारिट्ठक) के समान कृष्ण वर्ण से युक्त उनके नेत्र, स्वर्ण विमान में खुले हुए मणि-जड़ित सिंह-पंजरो (झरोखों) के समान दिखाई देते हैं।


Gopakhumoti ettha pakhumanti sakalaṃ cakkhubhaṇḍaṃ adhippetaṃ. Taṃ kāḷavacchakassa bahaladhātukaṃ hoti, rattavacchakassa vippasannaṃ, taṃmuhuttajātarattavacchasadisacakkhubhaṇḍoti attho. Aññesañhi akkhibhaṇḍā aparipuṇṇā honti, hatthimūsikakākādīnaṃ akkhisadisehi viniggatehi gambhīrehipi akkhīhi samannāgatā honti. Tathāgatassa pana dhovitvā majjitvā ṭhapitamaṇiguḷikā viya mudusiniddhanīlasukhumapakhumācitāni akkhīni.

'गोपखुमो' यहाँ 'पखुम' शब्द से सम्पूर्ण नेत्र-मंडल अभिप्रेत है। वह (नेत्र-मंडल) काले बछड़े के समान सघन होता है और लाल बछड़े के समान निर्मल होता है; इसका अर्थ है कि उनके नेत्र नवजात लाल बछड़े के नेत्रों के समान हैं। अन्य लोगों के नेत्र-मंडल अपूर्ण होते हैं; वे हाथी, चूहे, कौवे आदि के नेत्रों के समान बाहर निकले हुए या धँसे हुए नेत्रों वाले होते हैं। किन्तु तथागत के नेत्र धोकर और माँजकर रखी गई मणि-गुटिका (रत्न की गोली) के समान कोमल, चिकने, नीले और सूक्ष्म बरौनियों (पलकों के बालों) से घिरे होते हैं।


Uṇṇāti uṇṇalomaṃ. Bhamukantareti dvinnaṃ bhamukānaṃ vemajjhe nāsikamatthakeyeva jātā. Uggantvā pana nalāṭamajjhajātā. Odātāti parisuddhā osadhitārakavaṇṇā. Mudūti sappimaṇḍe osādetvā ṭhapitasatavāravihatakappāsapaṭalasadisā. Tūlasannibhāti simbalitūlalatātūlasamānā, ayamassā odātatāya upamā. Sā panesā koṭiyaṃ gahetvā ākaḍḍhiyamānā upaḍḍhabāhuppamāṇā hoti, vissaṭṭhā dakkhiṇāvaṭṭavasena āvaṭṭitvā uddhaggā hutvā santiṭṭhati, suvaṇṇaphalakamajjhe ṭhapitarajatapupphuḷakā viya suvaṇṇaghaṭato nikkhamamānā khīradhārā viya aruṇappabhārañjite gamanatale osadhitārakā viya ca atimanoharāya siriyā virocati.

'उण्णा' का अर्थ 'उण्णलोम' (भ्रूमध्य के बाल) है। यह दोनों भौंहों के बीच, नाक के ठीक ऊपर उत्पन्न होता है। ऊपर उठकर यह ललाट के मध्य में स्थित होता है। 'ओदाता' का अर्थ है शुद्ध ओषधि-तारा (शुक्र तारा) के वर्ण जैसा। 'मुदु' का अर्थ है घी के मण्ड में डुबोकर रखे गए सौ बार धुने हुए कपास के पटल के समान कोमल। 'तूलसन्निभा' का अर्थ है सेमल की रुई या लता-कपास के समान; यह इसकी धवलता की उपमा है। यदि इसे सिरे से पकड़कर खींचा जाए, तो यह आधे हाथ की लंबाई का होता है; छोड़ देने पर यह दक्षिणावर्त (दाहिनी ओर) मुड़कर ऊपर की ओर मुख वाला होकर स्थित हो जाता है। यह स्वर्ण-पट्ट के मध्य में रखे गए रजत-बुदबुद के समान, स्वर्ण-कलश से निकलती हुई दुग्ध-धारा के समान और अरुण की प्रभा से रंजित आकाश-मण्डल में ओषधि-तारा के समान अत्यंत मनोहारी शोभा से सुशोभित होता है।


Uṇhīsasīsoti idaṃ paripuṇṇanalāṭatañceva paripuṇṇasīsatañcāti dve atthavase paṭicca vuttaṃ. Tathāgatassa hi dakkhiṇakaṇṇacūḷikato paṭṭhāya maṃsapaṭalaṃ uṭṭhahitvā sakalaṃ nalāṭaṃ chādayamānaṃ pūrayamānaṃ gantvā vāmakaṇṇacūḷikāya patiṭṭhitaṃ, rañño baddhauṇhīsapaṭṭo viya virocati. Pacchimabhavikabodhisattānaṃ kira imaṃ lakkhaṇaṃ viditvā rājūnaṃ uṇhīsapaṭṭaṃ akaṃsu, ayaṃ tāva eko attho. Aññe pana janā aparipuṇṇasīsā honti, keci kappasīsā, keci phalasīsā, keci aṭṭhisīsā, keci tumbasīsā, keci pabbhārasīsā. Tathāgatassa pana āraggena vaṭṭetvā ṭhapitaṃ viya suparipuṇṇaṃ udakapupphuḷasadisaṃ sīsaṃ hoti. Tattha purimanayena uṇhīsaveṭhitasīso viyāti uṇhīsasīso. Dutiyanayena uṇhīsaṃ viya sabbattha parimaṇḍalasīsoti uṇhīsasīso.

'उष्णीषशीर्ष' यह शब्द परिपूर्ण ललाट और परिपूर्ण सिर—इन दो अर्थों के आधार पर कहा गया है। तथागत के दाहिने कान की जड़ से मांस का एक पटल उठकर पूरे ललाट को ढंकते और भरते हुए बाएं कान की जड़ तक जाकर स्थित है, जो राजा के बंधे हुए उष्णीष-पट्ट (पगड़ी की पट्टी) के समान सुशोभित होता है। कहते हैं कि पश्चिम-भविक (अंतिम जन्म वाले) बोधिसत्वों के इस लक्षण को देखकर ही राजाओं ने उष्णीष-पट्ट धारण करना शुरू किया; यह तो पहला अर्थ हुआ। अन्य लोग अपूर्ण सिर वाले होते हैं—कोई बंदर के सिर जैसा, कोई फल के समान, कोई हड्डी जैसा, कोई तुम्बे जैसा, तो कोई ढालू सिर वाला होता है। परंतु तथागत का सिर आरे (खराद) से घुमाकर रखे गए के समान सुपूर्ण और जल के बुलबुले के सदृश होता है। वहाँ पहले अर्थ के अनुसार, उष्णीष से लिपटे हुए सिर के समान होने के कारण 'उष्णीषशीर्ष' है। दूसरे अर्थ के अनुसार, उष्णीष के समान सब ओर से परिमण्डल (गोलाकार) सिर होने के कारण 'उष्णीषशीर्ष' है।


Imāni pana mahāpurisalakkhaṇāni kammaṃ kammasarikkhakaṃ lakkhaṇaṃ lakkhaṇānisaṃsanti ime cattāro koṭṭhāse ekekasmiṃ lakkhaṇe dassetvā kathitāni sukathitāni honti. Tasmā bhagavatā lakkhaṇasutte (dī. ni. 3.200-202) vuttāni imāni kammādīni dassetvā kathetabbāni. Suttavasena vinicchituṃ asakkontena sumaṅgalavilāsiniyā dīghanikāyaṭṭhakathāya tasseva suttassa vaṇṇanāya vuttanayena gahetabbāni.

महापुरुष के इन लक्षणों को कर्म, कर्म के अनुरूप लक्षण और लक्षणों के लाभ—इन चार भागों को प्रत्येक लक्षण में दिखाकर कहा गया है, तभी वे भली-भाँति कहे हुए होते हैं। इसलिए भगवान द्वारा लक्षण-सुत्त (दी. नि. 3.200-202) में कहे गए इन कर्मादि को दिखाकर ही वर्णन करना चाहिए। सुत्त के आधार पर निर्णय करने में असमर्थ व्यक्ति को सुमंगलविलासिनी (दीघनिकाय-अट्ठकथा) में उसी सुत्त की व्याख्या में बताई गई विधि के अनुसार इन्हें ग्रहण करना चाहिए।


Imehi kho, bho, so bhavaṃ gotamoti, bho ācariya, imehi dvattiṃsamahāpurisalakkhaṇehi so bhavaṃ gotamo samannāgato devanagare samussitaratanavicittaṃ suvaṇṇatoraṇaṃ viya yojanasatubbedho sabbapāliphullo pāricchattako viya selantaramhi supupphitasālarukkho viya tārāgaṇapaṭimaṇḍitagaganatalamiva ca attano sirivibhavena lokaṃ ālokaṃ kurumāno viya caratīti imatthampi dīpetvā kiriyācāraṃ ācikkhituṃ gacchanto kho panātiādimāha.

"हे आचार्य! इन बत्तीस महापुरुष लक्षणों से वे गौतम संपन्न हैं।" वे देव-नगर में स्थापित रत्नों से विचित्र स्वर्ण-तोरण के समान, सौ योजन ऊँचे और पूर्णतः खिले हुए पारिजात वृक्ष के समान, पर्वत के मध्य खिले हुए साल-वृक्ष के समान और तारागणों से अलंकृत आकाश-मण्डल के समान अपने श्री-विभव (शोभा) से लोक को आलोकित करते हुए विचरण करते हैं—इस अर्थ को भी प्रकाशित करते हुए, उनकी चर्या (क्रिया-कलाप) बताने के लिए "गच्छन्तो खो पन" (जाते हुए भी) आदि कहा गया है।


387. Dakkhiṇenāti buddhānañhi ṭhatvā vā nisīditvā vā nipajjitvā vā gamanaṃ abhinīharantānaṃ dakkhiṇapādova purato hoti. Satatapāṭihāriyaṃ kiretaṃ. Nātidūre pādaṃ uddharatīti taṃ dakkhiṇapādaṃ na atidūre ṭhapessāmīti uddharati. Atidūrañhi abhihariyamāne dakkhiṇapādena vāmapādo ākaḍḍhiyamāno gaccheyya, dakkhiṇapādopi dūraṃ gantuṃ na sakkuṇeyya, āsanneyeva patiṭṭhaheyya, evaṃ sati padavicchedo nāma hoti. Dakkhiṇapāde pana pamāṇeneva uddhate vāmapādopi pamāṇeneva uddhariyati, pamāṇena uddhato patiṭṭhahantopi pamāṇeyeva patiṭṭhāti. Evamanena tathāgatassa dakkhiṇapādakiccaṃ vāmapādena niyamitaṃ, vāmapādakiccaṃ dakkhiṇapādena niyamitanti veditabbaṃ.

387. 'दक्षिणेन' (दाहिने से) का अर्थ है कि बुद्ध जब खड़े होने, बैठने या लेटने के बाद चलना प्रारंभ करते हैं, तब उनका दाहिना पैर ही पहले आगे बढ़ता है। कहते हैं कि यह एक सतत प्रातिहार्य (चमत्कार) है। 'न अतिदूरे पादं उद्धरति' का अर्थ है कि वे उस दाहिने पैर को इस विचार के साथ उठाते हैं कि "मैं इसे बहुत दूर नहीं रखूँगा।" यदि पैर बहुत दूर ले जाया जाए, तो दाहिने पैर के साथ बायां पैर खिंचता हुआ जाएगा, और दाहिना पैर भी दूर जाने में समर्थ नहीं होगा तथा पास में ही टिक जाएगा; ऐसा होने पर पद-विच्छेद (कदमों का तालमेल बिगड़ना) हो जाता है। परंतु जब दाहिना पैर उचित प्रमाण से उठाया जाता है, तब बायां पैर भी उचित प्रमाण से ही उठता है। इस प्रकार तथागत के दाहिने पैर का कार्य बाएं पैर से नियमित होता है और बाएं पैर का कार्य दाहिने पैर से नियमित होता है—ऐसा समझना चाहिए।


Nātisīghanti divā vihārabhattatthāya gacchanto bhikkhu viya na atisīghaṃ gacchati. Nātisaṇikanti yathā pacchato āgacchanto okāsaṃ na labhati, evaṃ na atisaṇikaṃ gacchati. Adduvena adduvanti jaṇṇukena jaṇṇukaṃ, na satthiṃ unnāmetīti gambhīre udake gacchanto viya na ūruṃ unnāmeti. Na onāmetīti rukkhasākhāchedanadaṇḍaṅkusapādo viya na pacchato osakkāpeti. Na sannāmetīti obaddhānābaddhaṭṭhānehi pādaṃ koṭṭento viya na thaddhaṃ karoti. Na vināmetīti yantarūpakaṃ kīḷāpento viya na ito cito ca cāleti. Adharakāyovāti heṭṭhimakāyova iñjati, uparimakāyo nāvāya ṭhapitasuvaṇṇapaṭimā viya niccalo hoti. Dūre ṭhatvā olokento hi buddhānaṃ ṭhitabhāvaṃ vā gamanabhāvaṃ vā na jānāti. Kāyabalenāti bāhā khipanto sarīrato sedehi muccantehi na kāyabalena gacchati. Sabbakāyenevāti gīvaṃ aparivattetvā rāhulovāde vuttanāgāpalokitavaseneva apaloketi.

'नातिसीघं' (न बहुत तेज) का अर्थ है कि वे दिन में विहार में भोजन के लिए जाते हुए भिक्षु की तरह बहुत तेज नहीं चलते। 'नातिसणिकं' (न बहुत धीरे) का अर्थ है कि वे इतने धीरे भी नहीं चलते कि पीछे से आने वाले व्यक्ति को जगह न मिले। 'अद्दुवेन अद्दुवं' का अर्थ है घुटने से घुटना। 'न सत्थिं उन्नामेति' का अर्थ है कि वे गहरे जल में चलने वाले व्यक्ति की तरह जांघों को ऊपर नहीं उठाते। 'न ओनामेति' का अर्थ है कि वे वृक्ष की शाखा काटने वाले डंडे के प्रहार के समय पीछे जाने वाले पैर की तरह पैर को पीछे नहीं फेंकते। 'न सन्नामेति' का अर्थ है कि वे पैरों को आपस में टकराते हुए उन्हें जकड़ते नहीं हैं। 'न विनामेति' का अर्थ है कि वे यंत्र-पुतली को नचाने वाले की तरह इधर-उधर नहीं हिलाते। 'अधरकायो व' का अर्थ है कि केवल शरीर का निचला हिस्सा ही हिलता है, ऊपरी हिस्सा नाव पर रखी स्वर्ण-प्रतिमा के समान निश्चल रहता है। दूर से देखने वाला व्यक्ति बुद्ध के खड़े होने या चलने की स्थिति में अंतर नहीं जान पाता। 'न कायबलेन' का अर्थ है कि वे बाहें झटकते हुए और शरीर से पसीना बहाते हुए शारीरिक बल (कठिनाई) से नहीं चलते। 'सब्बकायेनेव' का अर्थ है कि वे गर्दन मोड़े बिना, राहुलोवाद सुत्त में वर्णित 'नाग-अवलोकन' (हाथी की तरह पूरे शरीर को घुमाकर देखना) की विधि से ही देखते हैं।


Na uddhantiādīsu nakkhattāni gaṇento viya na uddhaṃ ulloketi, naṭṭhaṃ kākaṇikaṃ vā māsakaṃ vā pariyesanto viya na adho oloketi, na hatthiassādayo passanto viya ito cito ca vipekkhamāno gacchati. Yugamattanti navavidatthimatte cakkhūni ṭhapetvā gacchanto yugamattaṃ pekkhati nāma, bhagavāpi yuge yutto sudantaājānīyo viya ettakaṃ passanto gacchati. Tato cassa uttarīti yugamattato paraṃ na passatīti na vattabbo. Na hi kuṭṭaṃ vā kavāṭaṃ vā gaccho vā latā vā āvarituṃ sakkoti, atha khvassa anāvaraṇañāṇassa anekāni cakkavāḷasahassāni ekaṅgaṇāneva honti. Antaragharanti heṭṭhā mahāsakuludāyisutte indakhīlato paṭṭhāya antaragharaṃ, idha gharaummārato paṭṭhāya veditabbaṃ. Na kāyantiādi pakatiiriyapatheneva pavisatīti dassanatthaṃ vuttaṃ. Daliddamanussānaṃ nīcagharakaṃ pavisantepi hi tathāgate chadanaṃ vā uggacchati, pathavī vā ogacchati, bhagavā pana pakatigamaneneva gacchati. Nātidūreti atidūre parivattantena hi ekaṃ dve padavāre piṭṭhibhāgena gantvā nisīditabbaṃ hoti. Nāccāsanneti accāsanne parivattantena ekaṃ dve padavāre purato gantvā nisīditabbaṃ hoti. Tasmā yasmiṃ padavāre ṭhitena purato vā pacchato vā agantvā nisīditabbaṃ hoti, tattha parivattati.

"न उद्धं" इत्यादि में अर्थ इस प्रकार समझना चाहिए। नक्षत्रों को गिनने वाले की तरह वे ऊपर नहीं देखते; खोए हुए काकणिक या मासक (सिक्कों) को खोजने वाले की तरह वे नीचे नहीं देखते; और जंगली हाथियों या घोड़ों को देखने वाले की तरह इधर-उधर देखते हुए नहीं चलते। "युगमत्तं" का अर्थ है—लगभग नौ बित्ते की दूरी पर दृष्टि रखकर चलते हुए 'युगमात्र' (एक जुए की दूरी) देखना। भगवान भी जुए में जुते हुए सुशिक्षित श्रेष्ठ घोड़े की तरह इतनी ही दूरी देखते हुए चलते हैं। "ततो चस्स उत्तरि" का अर्थ है—यह नहीं कहना चाहिए कि वे युगमात्र से आगे नहीं देखते। क्योंकि कोई दीवार, द्वार, झाड़ी या लता उन्हें रोकने में समर्थ नहीं है; बल्कि उस अनावरण ज्ञान वाले (बुद्ध) के लिए हजारों चक्रवाल एक आंगन के समान ही होते हैं। "अन्तरघरं" का अर्थ है—नीचे महासकुलुदायी सुत्त में नगर-द्वार (इन्द्रखील) से लेकर 'अन्तरघर' समझना चाहिए, यहाँ (ब्रह्मायु सुत्त में) घर की देहली से लेकर समझना चाहिए। "न कायं" इत्यादि यह दिखाने के लिए कहा गया है कि वे स्वाभाविक ईर्यापथ से ही प्रवेश करते हैं। दरिद्र मनुष्यों के छोटे घर में प्रवेश करते समय भी तथागत के लिए या तो छत ऊपर उठ जाती है या भूमि नीचे धंस जाती है, किन्तु भगवान अपनी स्वाभाविक गति से ही चलते हैं। "नातिदूरे" का अर्थ है—आसन से बहुत दूर मुड़ने वाले को एक या दो कदम पीछे हटकर बैठना पड़ता है। "नाच्चासन्ने" का अर्थ है—आसन के बहुत निकट मुड़ने वाले को एक या दो कदम आगे जाकर बैठना पड़ता है। इसलिए, जिस पद-विस्तार पर खड़े होकर बिना आगे या पीछे गए बैठा जा सके, वहीं वे मुड़ते हैं।


Pāṇināti kaṭivātābādhiko viya na āsanaṃ hatthehi gahetvā nisīdati. Pakkhipatīti yo kiñci kammaṃ katvā kīḷanto ṭhitakova patati, yopi orimaṃ aṅgaṃ nissāya nisinno ghaṃsanto yāva pārimaṅgā gacchati, pārimaṅgaṃ vā nissāya nisinno tatheva yāva orimaṅgā āgacchati, sabbo so āsane kāyaṃ pakkhipati nāma. Bhagavā pana evaṃ akatvā āsanassa majjhe olambakaṃ dhārento viya tūlapicuṃ ṭhapento viya saṇikaṃ nisīdati. Hatthakukkuccanti pattamukhavaṭṭiyaṃ udakabinduṭhapanaṃ makkhikabījaniyā paṇṇacchedanaphālanādi hatthena asaṃyatakaraṇaṃ. Pādakukkuccanti pādena bhūmighaṃsanādi asaṃyatakaraṇaṃ.

"पाणिना" का अर्थ है—कमर के वात-रोग से पीड़ित व्यक्ति की तरह वे हाथों से आसन को पकड़कर नहीं बैठते। "पक्खिपति" का अर्थ है—जो कोई काम करके थक जाने पर खड़े-खड़े ही आसन पर गिर पड़ता है, या जो एक ओर के अंग के सहारे बैठकर रगड़ते हुए दूसरी ओर तक जाता है, या दूसरी ओर के सहारे बैठकर रगड़ते हुए इस ओर आता है, वह सब आसन पर शरीर को 'पटकना' कहलाता है। भगवान ऐसा न करके, आसन के बीच में साहुल (लटकती डोरी) को धारण करने वाले की तरह या रुई के गोले को रखने की तरह धीरे से बैठते हैं। "हत्थकुक्कुच्चं" का अर्थ है—पात्र के मुख के घेरे पर पानी की बूंदें डालना, मक्खी उड़ाने वाले पंखे से पत्तों को काटना या फाड़ना आदि हाथों से किया गया असंयत व्यवहार। "पादकुक्कुच्चं" का अर्थ है—पैर से जमीन कुरेदना आदि असंयत व्यवहार।


Na chambhatīti na bhāyati. Na kampatīti na osīdati. Na vedhatīti na calati. Na paritassatīti bhayaparitassanāyapi taṇhāparitassanāyapi na paritassati. Ekacco hi dhammakathādīnaṃ atthāya āgantvā manussesu vanditvā ṭhitesu ‘‘sakkhissāmi nu kho tesaṃ cittaṃ gaṇhanto dhammaṃ vā kathetuṃ, pañhaṃ vā pucchito vissajjetuṃ, bhattānumodanaṃ vā kātu’’nti bhayaparitassanāya paritassati. Ekacco ‘‘manāpā nu kho me yāgu āgacchissati, manāpaṃ antarakhajjaka’’nti vā taṇhāparitassanāya paritassati. Tadubhayampi tassa natthīti na paritassati. Vivekāvaṭṭoti viveke nibbāne āvaṭṭamānaso hutvā. Vivekavattotipi pāṭho, vivekavattayutto hutvāti attho. Vivekavattaṃ nāma katabhattakiccassa bhikkhuno divāvihāre samathavipassanāvasena mūlakammaṭṭhānaṃ gahetvā pallaṅkaṃ ābhujitvā nisīdanaṃ. Evaṃ nisinnassa hi iriyāpatho upasanto hoti.

"न छम्भति" का अर्थ है—डरते नहीं हैं। "न कम्पति" का अर्थ है—हतोत्साहित नहीं होते। "न वेधति" का अर्थ है—कांपते नहीं हैं। "न परितस्सति" का अर्थ है—भय जनित व्याकुलता या तृष्णा जनित व्याकुलता से व्याकुल नहीं होते। कोई भिक्षु धर्मकथा आदि के लिए आकर, मनुष्यों के वन्दना करके खड़े होने पर, "क्या मैं उनका चित्त जीतते हुए धर्मोपदेश दे सकूँगा, या प्रश्न पूछे जाने पर उत्तर दे सकूँगा, या भोजन के बाद अनुमोदन कर सकूँगा?"—इस प्रकार भय की व्याकुलता से व्याकुल होता है। कोई "क्या मुझे मनपसंद यवागू मिलेगी, क्या मनपसंद नाश्ता मिलेगा?"—इस प्रकार तृष्णा की व्याकुलता से व्याकुल होता है। भगवान में ये दोनों नहीं हैं, इसलिए वे व्याकुल नहीं होते। "विवेकावट्टो" का अर्थ है—विवेक (निर्वाण) में प्रवृत्त चित्त वाले होकर। "विवेकवत्तो" भी पाठ है, जिसका अर्थ है—विवेक-व्रत से युक्त होकर। "विवेक-व्रत" का अर्थ है—भोजन का कृत्य कर चुके भिक्षु का दिन के विहार (दिवाविहार) में शमथ और विपश्यना के वश से मूल कर्मस्थान को लेकर पालथी मारकर बैठना। इस प्रकार बैठे हुए भिक्षु का ईर्यापथ शान्त होता है।


Na pattaṃ unnāmetītiādīsu ekacco pattamukhavaṭṭiyā udakadānaṃ āharanto viya pattaṃ unnāmeti, eko pādapiṭṭhiyaṃ ṭhapento viya onāmeti, eko baddhaṃ katvā gaṇhāti, eko ito cito ca phandāpeti, evaṃ akatvā ubhohi hatthehi gahetvā īsakaṃ nāmetvā udakaṃ paṭiggaṇhātīti attho. Na samparivattakanti parivattetvā paṭhamameva pattapiṭṭhiṃ na dhovati. Nātidūreti yathā nisinnāsanato dūre patati, na evaṃ chaḍḍeti. Nāccāsanneti pādamūleyeva na chaḍḍeti. Vicchaḍḍayamānoti vikiranto, yathā paṭiggāhako temati, na evaṃ chaḍḍeti.

"न पत्तं उन्नामेति" इत्यादि में—कोई पात्र के मुख के घेरे से पानी देते हुए की तरह पात्र को ऊपर उठाता है, कोई पैर के ऊपरी भाग पर रखने वाले की तरह नीचे झुकाता है, कोई कसकर पकड़ता है, कोई इधर-उधर हिलाता है; ऐसा न करके दोनों हाथों से पकड़कर, थोड़ा झुकाकर पात्र धोने का जल ग्रहण करते हैं—यह अर्थ है। "न सम्परिवत्तकं" का अर्थ है—पात्र को उलटकर पहले पात्र के बाहरी हिस्से को नहीं धोते। "नातिदूरे" का अर्थ है—जिस प्रकार बैठे हुए आसन से दूर पानी गिरे, वैसे नहीं फेंकते। "नाच्चासन्ने" का अर्थ है—पैर के पास ही नहीं फेंकते। "विच्छड्डियमानो" का अर्थ है—बिखेरते हुए; जिस प्रकार पानी ग्रहण करने वाला भीग जाए, वैसे नहीं फेंकते।


Nātithokanti yathā ekacco pāpiccho appicchataṃ dassento muṭṭhimattameva gaṇhāti, na evaṃ. Atibahunti yāpanamattato atirekaṃ. Byañjanamattāyāti byañjanassa mattā nāma odanato catuttho bhāgo. Ekacco hi bhatte manāpe bhattaṃ bahuṃ gaṇhāti, byañjane manāpe byañjanaṃ bahuṃ. Satthā pana tathā na gaṇhāti. Na ca byañjanenāti amanāpañhi byañjanaṃ ṭhapetvā bhattameva bhuñjanto, bhattaṃ vā ṭhapetvā byañjanameva khādanto byañjanena ālopaṃ atināmeti nāma. Satthā ekantarikaṃ byañjanaṃ gaṇhāti, bhattampi byañjanampi ekatova niṭṭhanti. Dvattikkhattunti tathāgatassa hi puthujivhāya dantānaṃ upanītabhojanaṃ dvattikkhattuṃ dantehi phuṭṭhamattameva saṇhakaraṇīyapiṭṭhavilepanaṃ viya hoti, tasmā evamāha. Na mukhe avasiṭṭhāti pokkharapatte patitaudakabindu viya vinivattitvā paragalameva yāti, tasmā avasiṭṭhā na hoti. Rasapaṭisaṃvedīti madhuratittakadukādirasaṃ jānāti. Buddhānañhi antamaso pānīyepi dibbojā pakkhittāva hoti, tena nesaṃ sabbattheva raso pākaṭo hoti, rasagedho pana natthi.

"नातिथोकं" (न अति थोकं) का अर्थ है: जैसे कोई बुरी इच्छा वाला भिक्षु अपनी अल्प-इच्छा दिखाने के लिए केवल एक मुट्ठी भोजन ग्रहण करता है, वैसा (बुद्ध) नहीं करते। "अतिबहु" का अर्थ है: जीवन निर्वाह के लिए आवश्यक मात्रा से अधिक। "व्यञ्जनमत्ताय" का अर्थ है: व्यंजन (करी) की मात्रा भात (ओदन) का चौथा भाग है। कोई भिक्षु भात के प्रिय होने पर बहुत भात लेता है, और व्यंजन के प्रिय होने पर बहुत व्यंजन लेता है। किन्तु शास्ता वैसा ग्रहण नहीं करते। "न च व्यञ्जनेन" का अर्थ है: अप्रिय व्यंजन को छोड़कर केवल भात खाना, या भात को छोड़कर केवल व्यंजन खाना, व्यंजन के साथ ग्रास की मर्यादा का उल्लंघन करना कहलाता है। शास्ता एक के बाद एक (क्रमशः) व्यंजन ग्रहण करते हैं, जिससे भात और व्यंजन दोनों एक साथ ही समाप्त होते हैं। "द्वत्तिक्खत्तुं" (दो-तीन बार) का अर्थ है: तथागत की विस्तृत जिह्वा के कारण, दाँतों तक लाया गया भोजन केवल दो-तीन बार दाँतों से स्पर्श होते ही सूक्ष्म रूप से पिसे हुए आटे के लेप के समान हो जाता है, इसलिए ऐसा कहा गया है। "न मुखे अवसिट्ठा" का अर्थ है: कमल के पत्ते पर गिरी पानी की बूंद की तरह, वह लुढ़ककर सीधे गले के नीचे चला जाता है, इसलिए मुख में कुछ शेष नहीं रहता। "रसपटिसंवेदी" का अर्थ है: वे मधुर, तिक्त, कटु आदि रसों को जानते हैं। बुद्धों के लिए तो पीने के पानी में भी दिव्य ओज (सार) समाहित होता है, जिससे उन्हें सभी वस्तुओं में रस स्पष्ट होता है, किन्तु रस के प्रति आसक्ति (लोभ) नहीं होती।


Aṭṭhaṅgasamannāgatanti ‘‘neva davāyā’’ti vuttehi aṭṭhahi aṅgehi samannāgataṃ. Visuddhimagge panassa vinicchayo āgatoti sabbāsavasutte vuttametaṃ. Hatthesu dhotesūti satthā kiṃ karoti? Paṭhamaṃ pattassa gahaṇaṭṭhānaṃ dhovati. Tattha pattaṃ gahetvā sukhumajālahatthaṃ pesetvā dve vāre sañcāreti. Ettāvatā pokkharapatte patitaudakaṃ viya vinivattitvā gacchati. Na ca anatthikoti yathā ekacco pattaṃ ādhārake ṭhapetvā patte udakaṃ na puñchati, raje patante ajjhupekkhati, na evaṃ karoti. Na ca ativelānurakkhīti yathā ekacco pamāṇātikkantaṃ ārakkhaṃ ṭhapeti, bhuñjitvā vā patte udakaṃ puñchitvā cīvarabhogantaraṃ pavesetvā pattaṃ udarena akkamitvā gaṇhāti, na evaṃ karoti.

"अट्ठङ्गसमन्नागतं" का अर्थ है: "नेव दवाय" (न क्रीड़ा के लिए) आदि कहे गए आठ अंगों से युक्त। इसका निर्णय (विस्तृत व्याख्या) विसुद्धिमग्ग में आया है; यह सब्बासव सुत्त में भी कहा गया है। "हत्थेसु धोतेसु" (हाथ धोने पर): शास्ता क्या करते हैं? सबसे पहले वे पात्र को पकड़ने के स्थान को धोते हैं। वहाँ पात्र को पकड़कर, अपने सूक्ष्म जाल के समान कोमल हाथों से उसे दो बार घुमाते हैं। इतने मात्र से, पानी कमल के पत्ते पर गिरे जल की तरह लुढ़ककर निकल जाता है। "न च अनत्थिको" का अर्थ है: जैसे कोई भिक्षु पात्र को आधार (स्टैंड) पर रखकर पात्र का पानी नहीं पोंछता और धूल गिरने पर उपेक्षा करता है, वैसा (बुद्ध) नहीं करते। "न च अतिवेलानुरक्खी" का अर्थ है: जैसे कोई भिक्षु मर्यादा से अधिक सुरक्षा करता है, या भोजन के बाद पात्र का पानी पोंछकर उसे चीवर की तहों के भीतर रखकर पेट से दबाकर पकड़ता है, वैसा (बुद्ध) नहीं करते।


Na ca anumodanassāti yo hi bhuttamattova dārakesu bhattatthāya rodantesu chātajjhattesu manussesu bhuñjitvā anāgatesveva anumodanaṃ ārabhati, tato sabbakammāni chaḍḍetvā ekacce āgacchanti, ekacce anāgatāva honti, ayaṃ kālaṃ atināmeti. Yopi manussesu āgantvā anumodanatthāya vanditvā nisinnesu anumodanaṃ akatvāva ‘‘kathaṃ tissa, kathaṃ phussa, kathaṃ sumana, kathaṃ tisse, kathaṃ phusse, kathaṃ sumane, kaccittha arogā, sassaṃ sampanna’’ntiādiṃ pāṭiyekkaṃ kathaṃ samuṭṭhāpeti, ayaṃ anumodanassa kālaṃ atināmeti, manussānaṃ pana okāsaṃ ñatvā āyācitakāle karonto nātināmeti nāma, satthā tathā karoti.

"न च अनुमोदनस्स" का अर्थ है: जो भिक्षु भोजन करते ही, जब बच्चे भोजन के लिए रो रहे हों और भूखे लोग भोजन करके अभी तक न आए हों, तभी अनुमोदन (कृतज्ञता ज्ञापन) आरम्भ कर देता है; तब कुछ लोग सारा काम छोड़कर आते हैं और कुछ अभी तक आए ही नहीं होते; ऐसा भिक्षु (अनुमोदन के) समय का उल्लंघन करता है। और जो भिक्षु, लोगों के आने पर और अनुमोदन के लिए वन्दना करके बैठने पर भी अनुमोदन न करके, "तिस्स, कैसे हो? फुस्स, कैसे हो? सुमन, कैसे हो? ... क्या तुम स्वस्थ हो? क्या फसल अच्छी हुई है?" आदि पृथक सांसारिक बातें शुरू कर देता है, वह अनुमोदन के समय का उल्लंघन करता है। किन्तु जो लोगों के अवसर को जानकर और प्रार्थना किए जाने पर अनुमोदन करता है, वह समय का उल्लंघन नहीं करता; शास्ता वैसा ही करते हैं।


Na taṃ bhattanti kiṃ bhattaṃ nāmetaṃ uttaṇḍulaṃ atikilinnantiādīni vatvā na garahati. Na aññaṃ bhattanti svātanāya vā punadivasāya vā bhattaṃ uppādessāmīti hi anumodanaṃ karonto aññaṃ bhattaṃ paṭikaṅkhati. Yo vā – ‘‘yāva mātugāmānaṃ bhattaṃ paccati, tāva anumodanaṃ karissāmi, atha me anumodanāvasāne attano pakkabhattatopi thokaṃ dassantī’’ti anumodanaṃ vaḍḍheti, ayampi paṭikaṅkhati nāma. Satthā na evaṃ karoti. Na ca muccitukāmoti ekacco hi paṭisaṃmuñcitvā gacchati, vegena anubandhitabbo hoti. Satthā pana na evaṃ gacchati, parisāya majjhe ṭhitova gacchati. Accukkaṭṭhanti yo hi yāva hanukaṭṭhito ukkhipitvā pārupati, tassa accukkaṭṭhaṃ nāma hoti. Yo yāva gopphakā otāretvāva pārupati, tassa accukkaṭṭhaṃ hoti. Yopi ubhato ukkhipitvā udaraṃ vivaritvā yāti, tassapi accukkaṭṭhaṃ hoti. Yo ekaṃsaṃ katvā thanaṃ vivaritvā yāti, tassapi accukkaṭṭhaṃ. Satthā taṃ sabbaṃ na karoti.

"न तं भत्तं" का अर्थ है: वे यह कहकर निन्दा नहीं करते कि "यह कैसा भोजन है? यह कच्चा है या बहुत अधिक गल गया है" आदि। "न अञ्ञं भत्तं" का अर्थ है: जो भिक्षु "कल या अगले दिन के लिए भोजन प्राप्त करूँगा" इस विचार से अनुमोदन करता है, वह अन्य भोजन की आकांक्षा करता है। अथवा जो यह सोचकर अनुमोदन को बढ़ाता है कि "जब तक महिलाएँ भोजन पका रही हैं, तब तक मैं अनुमोदन करूँगा, फिर अनुमोदन के अन्त में वे अपने पकाए हुए भोजन में से भी थोड़ा मुझे देंगी"; वह भी आकांक्षा करने वाला कहलाता है। शास्ता वैसा नहीं करते। "न च मुच्चितुकामो" का अर्थ है: कोई भिक्षु (भोजन के बाद) शीघ्रता से मुक्त होकर चला जाता है, जिससे उसके पीछे तेजी से जाना पड़ता है। किन्तु शास्ता वैसे नहीं जाते, वे परिषद् के मध्य में रहते हुए ही जाते हैं। "अच्चुक्कट्ठं" (अत्यधिक ऊँचा) का अर्थ है: जो चीवर को ठुड्डी तक ऊपर उठाकर ओढ़ता है, उसके लिए वह "अत्यधिक ऊँचा" होता है। जो उसे टखनों तक नीचे गिराकर ओढ़ता है, उसके लिए वह "अत्यधिक नीचा" होता है। जो दोनों ओर से ऊपर उठाकर पेट को खुला छोड़कर चलता है, उसके लिए भी वह "अत्यधिक ऊँचा" होता है। जो एक कंधे पर रखकर वक्ष को खुला छोड़कर चलता है, उसके लिए भी वह "अत्यधिक ऊँचा" होता है। शास्ता वह सब नहीं करते।


Allīnanti yathā aññesaṃ sedena tintaṃ allīyati, na evaṃ satthu. Apakaṭṭhanti khalisāṭako viya kāyato muccitvāpi na tiṭṭhati. Vātoti verambhavātopi uṭṭhahitvā cāletuṃ na sakkoti. Pādamaṇḍanānuyoganti iṭṭhakāya ghaṃsanādīhi pādasobhānuyogaṃ. Pakkhāletvāti pādeneva pādaṃ dhovitvā. So neva attabyābādhāyātiādīni na pubbenivāsacetopariyañāṇānaṃ atthitāya vadati, iriyāpathasantataṃ pana disvā anumānena vadati. Dhammanti pariyattidhammaṃ. Na ussādetīti kiṃ mahāraṭṭhika, kiṃ mahākuṭumbikātiādīni vatvā gehassitavasena na ussādeti. Na apasādetīti ‘‘kiṃ, upāsaka, kathaṃ te vihāramaggo ñāto? Kiṃ bhayena nāgacchasi? Na hi bhikkhū kiñci acchinditvā gaṇhanti, mā bhāyī’’ti vā ‘‘kiṃ tuyhaṃ evaṃ macchariyajīvitaṃ nāmā’’ti vā ādīni vatvā gehassitapemena na apasādeti.

"अल्लीनं" (चिपका हुआ) का अर्थ है: जैसे दूसरों का चीवर पसीने से भीगकर शरीर से चिपक जाता है, शास्ता का वैसा नहीं होता। "अपकट्ठं" (अलग हटा हुआ) का अर्थ है: कलफ लगे वस्त्र की तरह वह शरीर से अलग होकर भी नहीं रहता। "वातो" (वायु) का अर्थ है: वेरम्भ वायु भी उठकर उसे हिलाने में समर्थ नहीं होती। "पादमण्डनानुयोगं" का अर्थ है: ईंट आदि से रगड़ने के द्वारा पैरों की शोभा बढ़ाने का प्रयत्न। "पक्खालेत्वा" का अर्थ है: एक पैर से दूसरे पैर को धोकर। वह (उत्तर माणवक) "न ही आत्म-पीड़ा के लिए" आदि बातें पूर्व-निवास ज्ञान या पर-चित्त-विजानन ज्ञान के होने के कारण नहीं कहता, बल्कि (शास्ता की) ईर्यापथ (चर्या) की शान्ति को देखकर अनुमान से कहता है। "धम्मं" का अर्थ है: परियत्ति धम्म। "न उस्सादेति" (प्रशंसा नहीं करते) का अर्थ है: वे "कैसे हो महा-राष्ट्रिक? कैसे हो महा-कुटुम्बिक?" आदि कहकर गृहस्थ जीवन के आधार पर प्रशंसा नहीं करते। "न अपसादेति" (तिरस्कार नहीं करते) का अर्थ है: वे "क्यों उपासक, तुम्हें विहार का मार्ग कैसे पता चला? क्या डर के मारे नहीं आते? भिक्षु कुछ छीनकर नहीं लेते, डरो मत" अथवा "तुम्हारा यह कैसा कंजूसी भरा जीवन है?" आदि कहकर गृहस्थ-प्रेम के वश में होकर तिरस्कार नहीं करते।


Vissaṭṭhoti siniddho apalibuddho. Viññeyyoti viññāpanīyo pākaṭo, vissaṭṭhattāyeva cesa viññeyyo hoti. Mañjūti madhuro. Savanīyoti sotasukho, madhurattāyeva cesa savanīyo hoti. Bindūti sampiṇḍito. Avisārīti avisaṭo, binduttāyeva cesa avisārī hoti. Gambhīroti gambhīrasamuṭṭhito. Ninnādīti ninnādavā, gambhīrattāyeva cesa ninnādī hoti. Yathāparisanti cakkavāḷapariyantampi ekābaddhaparisaṃ viññāpeti. Bahiddhāti aṅgulimattampi parisato bahiddhā na gacchati. Tasmā? So evarūpo madhurassaro akāraṇā mā nassīti. Iti bhagavato ghoso parisāya matthakeneva carati.

विस्सट्ठो (स्पष्ट) का अर्थ है स्निग्ध और अवरोधरहित (कफ-पित्त आदि से मुक्त)। विञ्ञेय्यो (बोधगम्य) का अर्थ है समझाने योग्य और प्रकट; स्पष्ट होने के कारण ही यह स्वर बोधगम्य होता है। मञ्जू का अर्थ है मधुर। सवनीयो का अर्थ है कानों को सुख देने वाला; मधुर होने के कारण ही यह सुनने योग्य होता है। बिन्दू का अर्थ है संहत (जुड़ा हुआ)। अविसाारी का अर्थ है जो बिखरा हुआ न हो; संहत होने के कारण ही यह स्वर बिखरता नहीं है। गम्भीरो का अर्थ है गहराई से उत्पन्न। निन्नादी का अर्थ है प्रतिध्वनित होने वाला; गम्भीर होने के कारण ही यह प्रतिध्वनित होता है। यथापरिसं का अर्थ है चक्रवाल की सीमा तक फैली हुई एकबद्ध परिषद को समझाता है। बहिद्धा का अर्थ है कि परिषद से एक अंगुल मात्र भी बाहर नहीं जाता। ऐसा क्यों? ताकि ऐसा मधुर स्वर बिना कारण नष्ट न हो। इस प्रकार भगवान का स्वर परिषद के ऊपर से ही प्रवाहित होता है।


Avalokayamānāti sirasmiṃ añjaliṃ ṭhapetvā bhagavantaṃ olokentāva paccosakkitvā dassanavijahanaṭṭhāne vanditvā gacchanti. Avijahitattāti yo hi kathaṃ sutvā vuṭṭhito aññaṃ diṭṭhasutādikaṃ kathaṃ kathento gacchati, esa sabhāvena vijahati nāma. Yo pana sutadhammakathāya vaṇṇaṃ kathentova gacchati, ayaṃ na vijahati nāma, evaṃ avijahantabhāvena pakkamanti. Gacchantanti rajjuyantavasena ratanasattubbedhaṃ suvaṇṇagghikaṃ viya gacchantaṃ. Addasāma ṭhitanti samussitakañcanapabbataṃ viya ṭhitaṃ addasāma. Tato ca bhiyyoti vitthāretvā guṇe kathetuṃ asakkonto avasese guṇe saṃkhipitvā kalāpaṃ viya suttakabaddhaṃ viya ca katvā vissajjento evamāha. Ayamettha adhippāyo – mayā kathitaguṇehi akathitāva bahutarā. Mahāpathavimahāsamuddādayo viya hi tassa bhoto anantā appameyyā guṇā ākāsamiva vitthāritāti.

अवलोकयमाना का अर्थ है सिर पर अंजलि रखकर भगवान को देखते हुए, पीछे हटते हुए और दृष्टि से ओझल होने के स्थान पर वंदना करके जाना। अविजहितत्ता के विषय में—जो व्यक्ति कथा सुनकर उठने के बाद अन्य देखी-सुनी बातों की चर्चा करते हुए जाता है, वह स्वभावतः (शिक्षा को) छोड़ देता है। किन्तु जो सुनी हुई धर्म-कथा की प्रशंसा करते हुए जाता है, वह उसे नहीं छोड़ता; इस प्रकार न छोड़ते हुए वे प्रस्थान करते हैं। गच्छन्तं का अर्थ है—जैसे रस्सी के यंत्र के प्रभाव से सौ रत्न ऊँचा स्वर्ण-स्तूप जा रहा हो, वैसे ही जाते हुए (भगवान को देखा)। ठितं का अर्थ है—जैसे सुदृढ़ रूप से स्थापित स्वर्ण-पर्वत खड़ा हो, वैसे ही स्थित (भगवान को) हमने देखा। 'ततो च भिय्यो' (उससे भी अधिक)—गुणों का विस्तार से वर्णन करने में असमर्थ होने के कारण, शेष गुणों को संक्षेप में एक समूह या धागे से बँधे हुए के समान करके बताते हुए उत्तर माणवक ने ऐसा कहा। यहाँ यह अभिप्राय है—मेरे द्वारा कहे गए गुणों की तुलना में अनकहे गुण ही बहुत अधिक हैं। महापृथ्वी और महासमुद्र आदि की तरह, उन भगवान के गुण अनंत और अप्रमेय हैं तथा आकाश की तरह विस्तृत हैं।


390. Appaṭisaṃviditoti aviññātaāgamano. Pabbajite upasaṅkamantena hi cīvaraparikammādisamaye vā ekaṃ nivāsetvā sarīrabhañjanasamaye vā upasaṅkamitvā tatova paṭinivattitabbaṃ hoti, paṭisanthāramattampi na jāyati. Puretaraṃ pana okāse kārite divāṭṭhānaṃ sammajjitvā cīvaraṃ pārupitvā bhikkhu vivitte ṭhāne nisīdati, taṃ āgantvā passantā dassanenapi pasīdanti, paṭisanthāro jāyati, pañhabyākaraṇaṃ vā dhammakathā vā labbhati. Tasmā paṇḍitā okāsaṃ kārenti. So ca nesaṃ aññataro, tenassa etadahosi. Jiṇṇo vuḍḍhoti attano uggatabhāvaṃ akathetvā kasmā evamāha? Buddhā nāma anuddayasampannā honti, mahallakabhāvaṃ ñatvā sīghaṃ okāsaṃ karissatīti evamāha.

390. अप्पटिसंविदितो का अर्थ है जिसके आने की सूचना न दी गई हो। संन्यासियों के पास जाने वाले व्यक्ति को यदि वह चीवर संस्कार आदि के समय या स्नान आदि के समय पहुँचता है, तो उसे वहीं से लौटना पड़ता है और सामान्य शिष्टाचार भी संभव नहीं होता। किन्तु यदि पहले से अनुमति ले ली जाए, तो भिक्षु दिन के विश्राम स्थान की सफाई कर, चीवर ओढ़कर एकांत स्थान पर बैठता है; वहाँ आकर देखने वाले दर्शन मात्र से प्रसन्न होते हैं, शिष्टाचार होता है और प्रश्नों का उत्तर या धर्म-कथा प्राप्त होती है। इसलिए बुद्धिमान लोग अनुमति प्राप्त करते हैं। वह (ब्रह्मयु) भी उनमें से एक था, इसलिए उसे ऐसा विचार आया। 'जिण्णो वुड्ढो' (जीर्ण और वृद्ध)—अपनी प्रसिद्धि की बात न कहकर उसने ऐसा क्यों कहा? बुद्ध करुणा से संपन्न होते हैं, वे वृद्धावस्था को जानकर शीघ्र ही अनुमति प्रदान करेंगे—ऐसा सोचकर उसने ऐसा कहा।


391. Oramiya okāsamakāsīti vegena uṭṭhāya dvidhā bhijjitvā okāsamakāsi.

391. ओरमिय ओकासमकासि का अर्थ है—परिषद ने शीघ्रता से उठकर और दो भागों में विभक्त होकर (रास्ता देते हुए) स्थान दिया।


Ye meti ye mayā. Nārīsamānasavhayāti nārīsamānanāmaṃ itthiliṅgaṃ, tena avhātabbāti nārīsamānasavhayā, itthiliṅgena vattabbāti vohārakusalatāya evaṃ vadati. Pahūtajivhoti puthulajivho. Ninnāmayetanti nīhara etaṃ.

ये मे का अर्थ है—जो मेरे द्वारा। नारीसमानसव्यया का अर्थ है—स्त्रीलिंग के समान नाम वाला; उस स्त्रीलिंग के समान होने के कारण ही 'जिव्हा' कहा जाता है। व्यवहार-कुशलता के कारण वह ऐसा कहता है। पहूतजिव्हो का अर्थ है—विस्तृत (चौड़ी) जीभ वाले। निन्नामयेतं का अर्थ है—इसे बाहर निकालें (दिखाएँ)।


393. Kevalīti sakalaguṇasampanno.

393. केवली का अर्थ है—समस्त गुणों से संपन्न।


394. Paccabhāsīti ekappahārena pucchite aṭṭha pañhe byākaronto patiabhāsi. Yo vedīti yo vidati jānāti, yassa pubbenivāso pākaṭo. Saggāpāyañca passatīti dibbacakkhuñāṇaṃ kathitaṃ. Jātikkhayaṃ pattoti arahattaṃ patto. Abhiññā vositoti taṃ arahattaṃ abhijānitvā vosito vosānappatto. Munīti arahattañāṇamoneyyena samannāgato.

394. पच्चभासि का अर्थ है—एक साथ पूछे गए आठ प्रश्नों का उत्तर देते हुए प्रतिवचन दिया। यो वेदी का अर्थ है—जो जानता है, जिसके लिए पूर्व-निवास (पिछले जन्म) स्पष्ट हैं। 'सग्गापायञ्च पस्सति' पद से दिव्य-चक्षु ज्ञान कहा गया है। जातिक्खयं पत्तो का अर्थ है—अर्हत्व को प्राप्त। अभिञ्ञा वोसितो का अर्थ है—उस अर्हत्व को जानकर अंत (निष्कर्ष) तक पहुँचा हुआ। मुनि का अर्थ है—अर्हत्व-ज्ञान रूपी 'मोनेय्य' (मुनि-भाव) से संपन्न।


Visuddhanti paṇḍaraṃ. Muttaṃ rāgehīti kilesarāgehi muttaṃ. Pahīnajātimaraṇoti jātikkhayappattattā pahīnajātiko, jātipahāneneva pahīnamaraṇo. Brahmacariyassa kevalīti yaṃ brahmacariyassa kevalī sakalabhāvo, tena samannāgato, sakalacatumaggabrahmacariyavāsoti attho. Pāragū sabbadhammānanti sabbesaṃ lokiyalokuttaradhammānaṃ abhiññāya pāraṃ gato, sabbadhamme abhijānitvā ṭhitoti attho. Pāragūti vā ettāvatā pariññāpāragū pañcannaṃ khandhānaṃ, pahānapāragū sabbakilesānaṃ, bhāvanāpāragū catunnaṃ maggānaṃ, sacchikiriyāpāragū nirodhassa, samāpattipāragū sabbasamāpattīnanti ayamattho vutto. Puna sabbadhammānanti iminā abhiññāpāragū vuttoti. Buddho tādī pavuccatīti tādiso chahi ākārehi pāraṃ gato sabbākārena catunnaṃ saccānaṃ buddhattā buddhoti pavuccatīti.

विसुद्धं का अर्थ है—निर्मल (श्वेत)। मुत्तं रागेहि का अर्थ है—क्लेश रूपी रागों से मुक्त। पहीनजातिमरणो का अर्थ है—जन्म के क्षय (अर्हत्व) को प्राप्त करने के कारण जिसका जन्म समाप्त हो गया है; जन्म के प्रहाण से ही मृत्यु का भी प्रहाण हो गया है। ब्रह्मचरियस्स केवली का अर्थ है—जो ब्रह्मचर्य की समग्रता है, उससे संपन्न; अर्थात् चारों मार्गों के संपूर्ण ब्रह्मचर्य का पालन करने वाला। पारगू सब्बधम्मानं का अर्थ है—सभी लौकिक और लोकोत्तर धर्मों को विशेष ज्ञान (अभिज्ञा) से जानकर पार पहुँचा हुआ; अर्थात् सभी धर्मों को जानकर स्थित। अथवा पारगू का अर्थ है—पाँच स्कंधों के विषय में 'परिज्ञा-पारगू' (पूर्ण ज्ञान), सभी क्लेशों के विषय में 'प्रहाण-पारगू' (त्याग), चार मार्गों के विषय में 'भावना-पारगू' (विकास), निरोध के विषय में 'साक्षात्करण-पारगू' और सभी समापत्तियों के विषय में 'समापत्ति-पारगू'। पुनः 'सब्बधम्मानं' पद से 'अभिज्ञा-पारगू' कहा गया है। बुद्धो तादी पुवुच्चति का अर्थ है—वैसा व्यक्ति छह प्रकारों से पार पहुँचा हुआ है और सभी प्रकार से चार सत्यों को जानने के कारण 'बुद्ध' कहा जाता है।


Kiṃ pana ettāvatā sabbe pañhā vissajjitā hontīti? Āma vissajjitā, cittaṃ visuddhaṃ jānāti, muttaṃ rāgehīti iminā tāva bāhitapāpattā brāhmaṇoti paṭhamapañho vissajjito hoti. Pāragūti iminā vedehi gatattā vedagūti dutiyapañho vissajjito hoti. Pubbenivāsantiādīhi imāsaṃ tissannaṃ vijjānaṃ atthitāya tevijjoti tatiyapañho vissajjito hoti. Muttaṃ rāgehi sabbasoti imināva nissaṭattā pāpadhammānaṃ sottiyoti catutthapañho vissajjito hoti. Jātikkhayaṃ pattoti iminā pana arahattasseva vuttattā pañcamapañho vissajjito hoti. Vositoti ca brahmacariyassa kevalīti ca imehi chaṭṭhapañho vissajjito hoti. Abhiññā vosito munīti iminā sattamapañho vissajjito hoti. Pāragū sabbadhammānaṃ, buddho tādī pavuccatīti iminā aṭṭhamapañho vissajjito hoti.

क्या इतने मात्र से सभी प्रश्नों के उत्तर दे दिए गए हैं? हाँ, उत्तर दे दिए गए हैं। 'चित्तं विसुद्धं जानाति, मुत्तं रागेहि' (चित्त की शुद्धि को जानता है, रागों से मुक्त है) - इस पद के द्वारा, पापों को बाहर निकाल देने के कारण 'ब्राह्मण' है, इस प्रकार पहले प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'पारगू' इस पद के द्वारा, वेदों (मार्ग ज्ञानों) के द्वारा पार पहुँचने के कारण 'वेदगू' है, इस प्रकार दूसरे प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'पुब्बेनिवासं' आदि पदों के द्वारा, इन तीन विद्याओं के होने के कारण 'तेविज्जो' (त्रिविद्य) है, इस प्रकार तीसरे प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'मुत्तं रागेहि सब्बसो' इस पद के द्वारा ही, पाप धर्मों से निःसृत (मुक्त) होने के कारण 'सोत्तियो' है, इस प्रकार चौथे प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'जातिखयं पत्तो' इस पद के द्वारा, केवल अर्हत्त्व के ही कहे जाने के कारण पाँचवें प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'वोसितो' और 'ब्रह्मचरियस्स केवली' इन पदों के द्वारा छठे प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'अभिञ्ञा वोसितो मुनी' इस पद के द्वारा सातवें प्रश्न का उत्तर दिया गया है। 'पारगू सब्बधम्मानं, बुद्धो तादी पवुच्चति' इस पद के द्वारा आठवें प्रश्न का उत्तर दिया गया है।


395. Dānakathantiādīni heṭṭhā sutte vitthāritāneva. Paccapādīti paṭipajji. Dhammassānudhammanti imasmiṃ sutte dhammo nāma arahattamaggo, anudhammo nāma heṭṭhimā tayo maggā tīṇi ca sāmaññaphalāni, tāni paṭipāṭiyā paṭilabhīti attho. Na ca maṃ dhammādhikaraṇaṃ vihesesīti mañca dhammakāraṇā na kilamesi, na punappunaṃ kathāpesīti vuttaṃ hoti. Sesaṃ sabbattha uttānameva. Tattha parinibbāyīti pana padena desanāya arahatteneva kūṭaṃ gahitanti.

395. 'दानकथा' आदि शब्द नीचे के सूत्रों में विस्तार से बताए गए हैं। 'पच्चपादि' का अर्थ है 'प्रतिपन्न हुआ' (आचरण किया)। 'धम्मस्सानुधम्मं' इस सूत्र में 'धम्म' का अर्थ अर्हत्त्व मार्ग है, और 'अनुधम्म' का अर्थ नीचे के तीन मार्ग और तीन सामञ्ञफल (श्रमण फल) हैं; उन्हें क्रम से प्राप्त करता है, यह अर्थ है। 'न च मं धम्माधिकरणं विहेसेसी' का अर्थ है कि 'सत्य धर्म के कारण मुझे थकाया नहीं, बार-बार कहलाया नहीं'। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है। वहाँ 'परिनिब्बायी' इस पद से देशना की पराकाष्ठा अर्हत्त्व के द्वारा ही ग्रहण की गई है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Brahmāyusuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

ब्रह्मायु सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


2. Selasuttavaṇṇanā

2. सेल सुत्त की व्याख्या।


396. Evaṃ me sutanti selasuttaṃ. Tattha aṅguttarāpesūtiādi potaliyasutte vitthāritameva. Aḍḍhateḷasehīti aḍḍhena teḷasehi, dvādasahi satehi paññāsāya ca bhikkhūhi saddhinti vuttaṃ hoti. Te pana sāvakasannipāte sannipatitā bhikkhūyeva sabbe ehibhikkhupabbajjāya pabbajitā khīṇāsavā. Keṇiyoti tassa nāmaṃ, jaṭiloti tāpaso. So kira brāhmaṇamahāsālo, dhanarakkhaṇatthāya pana tāpasapabbajjaṃ samādāya rañño paṇṇākāraṃ datvā bhūmibhāgaṃ gahetvā tattha assamaṃ kāretvā vasati pañcahi sakaṭasatehi vaṇijjaṃ payojetvā kulasahassassa nissayo hutvā, assamepi cassa eko tālarukkho divase divase ekaṃ sovaṇṇamayaṃ tālaphalaṃ muñcatīti vadanti. So divā kāsāyāni dhāreti, jaṭā ca bandhati, rattiṃ kāmasampattiṃ anubhavati. Dhammiyā kathāyāti pānakānisaṃsapaṭisaṃyuttāya dhammiyā kathāya. Ayañhi keṇiyo tucchahattho bhagavato dassanāya gantuṃ lajjāyamāno – ‘‘vikālabhojanā viratānampi pānakaṃ kappatī’’ti cintetvā susaṅkhatabadarapānaṃ pañcahi kājasatehi gāhāpetvā agamāsi. Evaṃ gatabhāvo cassa – ‘‘atha kho keṇiyassa jaṭilassa etadahosi kiṃ nu kho ahaṃ samaṇassa gotamassa harāpeyya’’nti bhesajjakkhandhake (mahāva. 300) pāḷiāruḷhoyeva.

396. 'एवं मे सुतं' यह सेल सुत्त है। वहाँ 'अङ्गुत्तरापेसु' आदि पोतलिय सुत्त में विस्तार से बताया गया है। 'अड्ढतेळसेहि' का अर्थ है साढ़े तेरह सौ, अर्थात् बारह सौ और पचास भिक्षुओं के साथ। वे सभी श्रावक सन्निपात में एकत्रित भिक्षु ही थे, जो 'एहि भिक्खु' प्रव्रज्या से प्रव्रजित और क्षीणास्त्रव (अर्हत्) थे। 'केणियो' उसका नाम है, 'जटिलो' वह तपस्वी है। वह कहते हैं कि वह एक महाशाल ब्राह्मण था, परंतु धन की रक्षा के लिए तपस्वी प्रव्रज्या ग्रहण कर, राजा को उपहार देकर, भूमि का भाग लेकर वहाँ आश्रम बनवाकर रहता था। पाँच सौ छकड़ों से व्यापार करता हुआ वह हजार कुलों का आश्रय होकर रहता था। उसके आश्रम में एक ताड़ का वृक्ष था, जिससे प्रतिदिन एक सोने का ताड़-फल गिरता था, ऐसा कहते हैं। वह दिन में काषाय वस्त्र धारण करता था और जटा बाँधता था, रात में काम-सम्पत्ति का अनुभव करता था। 'धम्मिया कथाय' का अर्थ है पेय (पानक) के लाभ से संबंधित धार्मिक कथा से। यह केणिय खाली हाथ भगवान के दर्शन के लिए जाने में लज्जित होता हुआ—'विकाल भोजन से विरत रहने वालों के लिए भी पेय कल्प्य (उचित) है'—ऐसा सोचकर, भली-भाँति तैयार किया गया बेर का शरबत पाँच सौ काँवरों (भार) में भरवाकर ले गया। उसके इस प्रकार जाने का वृत्तांत—'तब केणिय जटिल को यह विचार हुआ कि मैं श्रमण गौतम के लिए क्या ले जाऊँ'—भेषज्ज खन्धक (महावग्ग) की पालि में चढ़ा हुआ ही है।


Dutiyampi kho bhagavāti kasmā punappunaṃ paṭikkhipi? Titthiyānaṃ paṭikkhepapasannatāya, akāraṇametaṃ, natthi buddhānaṃ paccayahetu evarūpaṃ kohaññaṃ. Ayaṃ pana aḍḍhateḷasāni bhikkhusatāni disvā ettakānaṃyeva bhikkhaṃ paṭiyādessati, sveva selo tīhi purisasatehi saddhiṃ pabbajissati. Ayuttaṃ kho pana navake aññato pesetvā imeheva saddhiṃ gantuṃ, ime vā aññato pesetvā navakehi saddhiṃ gantuṃ. Athāpi sabbe gahetvā gamissāmi, bhikkhāhāro nappahossati. Tato bhikkhūsu piṇḍāya carantesu manussā ujjhāyissanti – ‘‘cirassāpi keṇiyo samaṇaṃ gotamaṃ nimantetvā yāpanamattaṃ dātuṃ nāsakkhī’’ti, sayampi vippaṭisārī bhavissati. Paṭikkhepe pana kate ‘‘samaṇo gotamo punappunaṃ ‘tvañca brāhmaṇesu abhippasanno’ti brāhmaṇānaṃ nāmaṃ gaṇhātī’’ti cintetvā brāhmaṇepi nimantetukāmo bhavissati, tato brāhmaṇe pāṭiyekkaṃ nimantessati, te tena nimantitā bhikkhū hutvā bhuñjissanti. Evamassa saddhā anurakkhitā bhavissatīti punappunaṃ paṭikkhipi. Kiñcāpi kho, bhoti iminā idaṃ dīpeti, – ‘‘bho gotama, kiṃ jātaṃ yadi ahaṃ brāhmaṇesu abhippasanno, adhivāsetu bhavaṃ gotamo, ahaṃ brāhmaṇānampi dātuṃ sakkomi tumhākampī’’ti.

'दूसरी बार भी भगवान ने'—क्यों बार-बार मना किया? तीर्थिकों के प्रति मना करने में प्रसन्नता के कारण, यह कारण नहीं है; बुद्धों में प्रत्यय (भोग) के कारण इस प्रकार का कपट नहीं होता। परंतु, इसने साढ़े तेरह सौ भिक्षुओं को देखकर केवल उतनों के लिए ही भोजन तैयार किया होगा, जबकि कल ही सेल (ब्राह्मण) तीन सौ पुरुषों के साथ प्रव्रजित होगा। नए (तीन सौ) भिक्षुओं को कहीं और भेजकर केवल इनके साथ जाना उचित नहीं है, या इन्हें कहीं और भेजकर नए भिक्षुओं के साथ जाना उचित नहीं है। अथवा यदि सबको लेकर जाऊँगा, तो भोजन पर्याप्त नहीं होगा। तब भिक्षुओं के भिक्षाटन के लिए जाने पर लोग निंदा करेंगे—'इतने समय बाद केणिय ने श्रमण गौतम को निमंत्रित किया और पर्याप्त भोजन भी नहीं दे सका', वह स्वयं भी पश्चाताप करेगा। परंतु मना करने पर वह सोचेगा—'श्रमण गौतम बार-बार ब्राह्मणों का नाम ले रहे हैं कि तुम ब्राह्मणों में अत्यंत प्रसन्न हो'—ऐसा सोचकर वह ब्राह्मणों को भी निमंत्रित करना चाहेगा, तब वह ब्राह्मणों को अलग से निमंत्रित करेगा। उसके द्वारा निमंत्रित वे (ब्राह्मण) भिक्षु होकर भोजन करेंगे। इस प्रकार उसकी श्रद्धा सुरक्षित रहेगी—ऐसा मन में रखकर बार-बार मना किया। 'किञ्चापि खो भो' इससे यह दर्शाते हैं—'हे गौतम, क्या हुआ यदि मैं ब्राह्मणों में प्रसन्न हूँ, आप गौतम स्वीकार करें, मैं ब्राह्मणों को भी देने में समर्थ हूँ और आपको भी'।


Kāyaveyyāvaṭikanti kāyaveyyāvaccaṃ. Maṇḍalamāḷanti dussamaṇḍapaṃ.

'कायवेय्यावटिकं' का अर्थ है शरीर से की जाने वाली सेवा। 'मण्डलमाळं' का अर्थ है वस्त्र का मण्डप।


397. Āvāhoti kaññāgahaṇaṃ. Vivāhoti kaññādānaṃ. So me nimantitoti so mayā nimantito. Atha brāhmaṇo paripakkopanissayattā buddhasaddaṃ sutvāva amatenevābhisitto pasādaṃ āvikaronto buddhoti, bho keṇiya, vadesīti āha. Keṇiyo yathābhūtaṃ ācikkhanto buddhoti, bho sela, vadāmīti āha. Tato naṃ punapi daḷhīkaraṇatthaṃ pucchi, itaropi tatheva ārocesi.

397. 'आवाहो' का अर्थ है कन्या ग्रहण करना (विवाह करके लाना)। 'विवाहो' का अर्थ है कन्या दान करना (विवाह करके देना)। 'सो मे निमन्तितो' का अर्थ है 'वह मेरे द्वारा निमंत्रित है'। तब सेल ब्राह्मण, परिपक्व उपनिश्रय (अर्हत्त्व के बीज) वाला होने के कारण, 'बुद्ध' शब्द सुनते ही मानो अमृत से सिंचित हो गया हो, अपनी प्रसन्नता प्रकट करते हुए बोला—'हे केणिय, क्या आप बुद्ध कह रहे हैं?' केणिय ने यथार्थ बताते हुए कहा—'हे सेल, मैं बुद्ध ही कह रहा हूँ'। तब उसने उसे पुनः दृढ़ करने के लिए पूछा, और दूसरे (केणिय) ने भी वैसे ही बताया।


398. Athassa kappasatasahassehipi buddhasaddasseva dullabhabhāvaṃ sampassato. Etadahosīti. Etaṃ ‘‘ghosopi kho’’tiādi ahosi. Nīlavanarājīti nīlavaṇṇarukkhapanti. Pade padanti padappamāṇe padaṃ. Accāsanne hi atidūre vā pāde nikkhipamāne saddo uṭṭhāti, taṃ paṭisedhento evamāha. Sīhāva ekacarāti gaṇavāsī sīho sīhapotakādīhi saddhiṃ pamādaṃ āpajjati, ekacaro appamatto hoti. Iti appamādavihāraṃ dassento ekacarasīhena opammaṃ karoti. Mā me bhontoti ācāraṃ sikkhāpento āha. Ayañhettha adhippāyo – sace tumhe kathāvāraṃ alabhitvā mama kathāya antare kathaṃ pavesessatha, ‘‘antevāsike sikkhāpetuṃ nāsakkhī’’ti mayhaṃ garahā uppajjissati, tasmā okāsaṃ passitvā manteyyāthāti. No ca kho naṃ jānāmīti vipassīpi bodhisatto caturāsītisahassattherapabbajitaparivāro satta māsāni bodhisattacārikaṃ cari, buddhuppādakālo viya ahosi. Amhākampi bodhisatto chabbassāni bodhisattacārikaṃ cari. Evaṃ paripuṇṇasarīralakkhaṇehi samannāgatāpi buddhā na honti. Tasmā brāhmaṇo ‘‘no ca kho naṃ jānāmī’’ti āha.

398. तब उस सेल ब्राह्मण को, जो लाखों कल्पों में भी 'बुद्ध' शब्द की दुर्लभता को देख रहा था, यह विचार आया। 'नोलवनराजी' का अर्थ है नीले रंग के वृक्षों की पंक्ति। 'पदे पदं' का अर्थ है पद के प्रमाण वाले स्थान पर पद (पैर) रखना। बहुत पास या बहुत दूर पैर रखने पर शब्द (आवाज) उत्पन्न होता है, उसे रोकने के लिए सेल ब्राह्मण ने ऐसा कहा। 'सीहाव एकचरा' का अर्थ है कि समूह में रहने वाला सिंह प्रमाद को प्राप्त होता है, जबकि अकेला चलने वाला अप्रमत्त होता है। इस प्रकार अप्रमाद विहार को दिखाने के लिए सेल ब्राह्मण अकेले चलने वाले सिंह की उपमा देता है। 'मा मे भोन्तो' से वह शिष्टाचार सिखाते हुए कहता है। यहाँ सेल ब्राह्मण का अभिप्राय यह है—यदि आप लोग बोलने का अवसर न पाकर मेरी बात के बीच में बोलेंगे, तो 'अपने शिष्यों को सिखाने में असमर्थ' ऐसी मेरी निंदा होगी, इसलिए अवसर देखकर बोलें। 'नो च खो नं जानामि' का अर्थ है कि विपस्सी बोधिसत्व भी ८४,००० स्थविरों के साथ सात महीने तक बोधिसत्व चर्या में रहे, जो बुद्ध के प्रादुर्भाव काल के समान था। हमारे बोधिसत्व ने भी छह वर्ष तक बोधिसत्व चर्या की। इस प्रकार पूर्ण शरीर लक्षणों से युक्त होने पर भी वे बुद्ध नहीं होते (जब तक बुद्धत्व प्राप्त न हो)। इसलिए ब्राह्मण ने कहा, 'मैं उन्हें नहीं जानता' (अर्थात बुद्ध के रूप में)।


399. Paripuṇṇakāyoti lakkhaṇehi paripuṇṇatāya ahīnaṅgatāya ca paripuṇṇasarīro. Surucīti sundarasarīrappabho. Sujātoti ārohapariṇāhasampattiyā saṇṭhānasampattiyā ca sunibbatto. Cārudassanoti sucirampi passantānaṃ atittijanako manoharadassano. Suvaṇṇavaṇṇoti suvaṇṇasadisavaṇṇo. Susukkadāṭhoti suṭṭhu sukkadāṭho. Mahāpurisalakkhaṇāti paṭhamaṃ vuttabyañjanāneva vacanantarena nigamento āha.

399. 'परिपुण्णकायो' का अर्थ है लक्षणों से परिपूर्ण होने के कारण और अंगों की कमी न होने के कारण परिपूर्ण शरीर वाला। 'सुरुची' का अर्थ है सुंदर शरीर की आभा वाला। 'सुजातो' का अर्थ है ऊँचाई और घेरे (आरोह-परिणाह) की संपत्ति तथा सुडौल बनावट के कारण अच्छी तरह उत्पन्न हुआ। 'चारुदस्सनो' का अर्थ है बहुत देर तक देखने वालों को भी अतृप्ति देने वाला और मनमोहक दर्शन वाला। 'सुवण्णवण्णो' का अर्थ है सुवर्ण के समान वर्ण वाला। 'सुसुक्कदाठो' का अर्थ है अत्यंत श्वेत दाढ़ों वाला। 'महापुरिसलक्खणा' पद से सेल ब्राह्मण ने पहले कहे गए लक्षणों को ही दूसरे शब्दों में उपसंहार करते हुए कहा।


Idāni tesu lakkhaṇesu attano cittarucitāni gahetvā thomento pasannanettotiādimāha. Bhagavā hi pañcavaṇṇapasādasampattiyā pasannanetto, puṇṇacandasadisamukhatāya sumukho, ārohapariṇāhasampattiyā brahā, brahmujugattatāya uju, jutimantatāya patāpavā. Yampi cettha pubbe vuttaṃ, taṃ ‘‘majjhe samaṇasaṅghassā’’ti iminā pariyāyena thomayatā puna vuttaṃ. Ediso hi evaṃ virocati. Uttaragāthāyapi eseva nayo. Uttamavaṇṇīnoti uttamavaṇṇasampannassa. Rathesabhoti uttamasārathi. Jambusaṇḍassāti jambudīpassa. Pākaṭena issariyaṃ issaro hoti.

अब उन लक्षणों में से अपने मन को प्रिय लगने वाले लक्षणों को लेकर प्रशंसा करते हुए सेल ब्राह्मण ने 'पसन्ननेत्तो' आदि कहा। भगवान पाँच वर्णों की निर्मलता से युक्त होने के कारण 'प्रसन्ननेत्र' हैं, पूर्ण चंद्रमा के समान मुख होने के कारण 'सुमुख' हैं, ऊँचाई और घेरे की संपत्ति के कारण 'ब्रहा' (विशाल) हैं, ब्रह्मा के समान सीधे शरीर के कारण 'ऋजु' हैं, और दीप्तिमान होने के कारण 'प्रतापवान' हैं। जो पहले 'सुरुचि' कहा गया था, उसे ही 'मज्झे समणसङ्घस्स' इस पर्याय से प्रशंसा करते हुए सेल ब्राह्मण ने पुनः कहा। ऐसा व्यक्ति इसी प्रकार सूर्य के समान सुशोभित होता है। अगली गाथा 'कल्याणदस्सनो' में भी यही न्याय समझना चाहिए। 'उत्तमवण्णिनो' का अर्थ है उत्तम वर्ण से संपन्न। 'रथेसभो' का अर्थ है उत्तम सारथि। 'जम्बुसण्डस्स' पद से जम्बूद्वीप के प्रसिद्ध ऐश्वर्य के कारण चक्रवर्ती के शासन की प्रशंसा करते हुए सेल ब्राह्मण ने कहा। वास्तव में चक्रवर्ती चारों द्वीपों का स्वामी होता है।


Khattiyāti jātikhattiyā. Bhogīti bhogiyā. Rājānoti ye keci rajjaṃ kārentā. Rājābhirājāti rājūnaṃ pūjanīyo, adhirājā hutvā, cakkavattīti adhippāyo. Manujindoti manussādhipati paramissaro hutvā.

'खत्तिया' का अर्थ है जाति से क्षत्रिय। 'भोगी' का अर्थ है भोग वाले (ऐश्वर्यवान) राजा। 'राजानो' का अर्थ है जो कोई भी राज्य करते हैं। 'राजाभिराजा' का अर्थ है राजाओं द्वारा पूजनीय, अधिराज होकर चक्रवर्ती होना—यही सेल ब्राह्मण का अभिप्राय है। 'मनुजिन्दो' का अर्थ है मनुष्यों का अधिपति, परम ईश्वर होकर।


Evaṃ vutte bhagavā – ‘‘ye te bhavanti arahanto sammāsambuddhā, te sakavaṇṇe bhaññamāne attānaṃ pātukarontī’’ti imaṃ selassa manorathaṃ pūrento rājāhamasmītiādimāha. Tatrāyamadhippāyo – yaṃ maṃ tvaṃ sela ‘‘rājā arahasi bhavitu’’nti yācasi, ettha appossukko hoti rājāhamasmi. Sati ca rājatte yathā añño rājā yojanasataṃ vā anusāsati yojanasahassaṃ vā, cakkavattī hutvāpi catudīpapariyantamattaṃ vā, nāhamevaṃ paricchinnavisayo, ahañhi dhammarājā anuttaro bhavaggato avīcipariyantaṃ katvā tiriyaṃ appamāṇalokadhātuyo anusāsāmi. Yāvatā hi apadadvipadādibhedā sattā, ahaṃ tesaṃ aggo. Na hi me koci sīlena vā…pe… vimuttiñāṇadassanena vā paṭibhāgo atthi, svāhaṃ evaṃ dhammarājā anuttaro anuttareneva catusatipaṭṭhānādibhedena dhammena cakkaṃ vattemi. Idaṃ pajahatha, idaṃ upasampajja viharathāti āṇācakkaṃ, idaṃ kho pana, bhikkhave, dukkhaṃ ariyasaccantiādinā pariyattidhammena dhammacakkameva vā. Cakkaṃ appaṭivattiyanti yaṃ cakkaṃ appaṭivattiyaṃ hoti samaṇena vā…pe… kenaci vā lokasminti.

ऐसा कहने पर भगवान ने—"जो अर्हत् सम्यक्सम्बुद्ध होते हैं, वे अपने गुणों की प्रशंसा किए जाने पर स्वयं को प्रकट करते हैं"—सेल की इस इच्छा को पूरा करते हुए 'राजाहमस्मि' आदि कहा। यहाँ भगवान का यह अभिप्राय है—हे सेल! जो तुम मुझसे 'आप राजा होने के योग्य हैं' ऐसी बात कहते हो, इस विषय में निश्चिंत रहो, मैं राजा हूँ। और राजा होने पर, जैसे कोई अन्य राजा सौ योजन या हजार योजन पर शासन करता है, या चक्रवर्ती होकर चार द्वीपों की सीमा तक शासन करता है, मैं वैसा सीमित विषय वाला नहीं हूँ। मैं तो अनुत्तर धर्मराज हूँ, जो भवाग्र से लेकर अवीचि तक और तिरछे रूप से अपरिमित लोकधातुओं पर शासन करता हूँ। जितने भी अपद, द्विपद आदि भेदों वाले प्राणी हैं, मैं उन सबमें श्रेष्ठ हूँ। शील या... (पे)... विमुक्ति-ज्ञान-दर्शन में मेरा कोई सानी नहीं है। वह मैं ऐसा अनुत्तर धर्मराज होकर, अनुत्तर चार स्मृतिप्रस्थान आदि भेदों वाले धर्म से चक्र प्रवर्तित करता हूँ। 'इसे त्यागो, इसे प्राप्त कर विहार करो'—यह आज्ञा-चक्र है। 'हे भिक्षुओं! यह दुःख आर्यसत्य है' आदि पर्यत्ति धर्म के द्वारा यह आज्ञा-चक्र प्रवर्तित करता हूँ। अथवा पर्यत्ति धर्म के द्वारा धर्मचक्र ही प्रवर्तित करता हूँ। 'चक्रं अप्पटिवत्तियं' का अर्थ है वह चक्र जिसे लोक में किसी श्रमण या... (पे)... किसी के भी द्वारा पीछे नहीं लौटाया जा सकता।


Evaṃ attānaṃ āvikarontaṃ bhagavantaṃ disvā pītisomanassajāto selo puna daḷhīkaraṇatthaṃ sambuddho paṭijānāsīti gāthādvayamāha. Tattha ko nu senāpatīti rañño bhoto dhammena pavattitassa cakkassa anupavattako senāpati ko nūti pucchi.

इस प्रकार भगवान को स्वयं को प्रकट करते हुए देखकर, प्रीति और सौमनस्य से युक्त सेल ने पुनः पुष्टि के लिए 'सम्बुद्धो पटिजानासि' आदि दो गाथाएँ कहीं। वहाँ 'को नु सेनापति' का अर्थ है—धर्मपूर्वक चक्र प्रवर्तित करने वाले आप राजा का अनुवर्तन करने वाला सेनापति कौन है? यह सेल ने पूछा।


Tena ca samayena bhagavato dakkhiṇapasse āyasmā sāriputto nisinno hoti suvaṇṇapuñjo viya siriyā sobhamāno, taṃ dassento bhagavā mayā pavattitanti gāthamāha. Tattha anujāto tathāgatanti tathāgataṃ hetuṃ anujāto, tathāgatena hetunā jātoti attho. Apica avajāto anujāto atijātoti tayo vuttā. Tesu avajāto dussīlo, so tathāgatassa putto nāma na hoti. Atijāto nāma pitarā uttaritaro, tādisopi tathāgatassa putto natthi. Tathāgatassa pana eko anujātova putto hoti, taṃ dassento evamāha.

उस समय भगवान के दाहिनी ओर आयुष्मान सारिपुत्र बैठे थे, जो स्वर्ण के ढेर के समान शोभा से देदीप्यमान थे। उन्हें दिखाते हुए भगवान ने 'मया पवत्तितं' गाथा कही। वहाँ 'अनुजातो तथागतं' का अर्थ है तथागत के कारण अनुजात, अर्थात तथागत के कारण उत्पन्न। इसके अतिरिक्त अवजात, अनुजात और अतिजात—ये तीन प्रकार के पुत्र कहे गए हैं। उनमें 'अवजात' दुःशील होता है, वह तथागत का पुत्र नहीं कहलाता। 'अतिजात' पिता से भी बढ़कर होता है, वैसा भी तथागत का कोई पुत्र नहीं है। तथागत का तो एक 'अनुजात' ही पुत्र होता है, उसे दिखाते हुए भगवान ने ऐसा कहा।


Evaṃ ‘‘ko nu senāpatī’’ti pañhaṃ byākaritvā yaṃ selo āha ‘‘sambuddho paṭijānāsī’’ti, tatra naṃ nikkaṅkhaṃ kātukāmo ‘‘nāhaṃ paṭiññāmatteneva paṭijānāmi, apicāhaṃ iminā kāraṇena buddho’’ti ñāpetuṃ abhiññeyyanti gāthamāha. Tatra abhiññeyyanti vijjā ca vimutti ca. Bhāvetabbaṃ maggasaccaṃ. Pahātabbaṃ samudayasaccaṃ. Hetuvacanena pana phalasiddhito tesaṃ phalāni nirodhasaccadukkhasaccānipi vuttāneva honti. Evaṃ sacchikātabbaṃ sacchikataṃ pariññātabbaṃ pariññātanti idampettha saṅgahitanti catusaccabhāvanāphalañca vimuttiñca dassento ‘‘bujjhitabbaṃ bujjhitvā buddho jātosmī’’ti yuttahetunā buddhabhāvaṃ sādheti.

इस प्रकार "सेनापति कौन है?" इस प्रश्न का उत्तर देकर, सेल (ब्राह्मण) ने जो कहा कि "आप सम्यक सम्बुद्ध होने का दावा करते हैं", उस विषय में उसे संशयरहित करने की इच्छा से, "मैं केवल प्रतिज्ञा (दावे) मात्र से बुद्ध नहीं हूँ, बल्कि मैं इस कारण से बुद्ध हूँ" यह जनाने के लिए "अभिज्ञेय्यं" (अभिज्ञेय) वाली गाथा कही। वहाँ "अभिज्ञेय" का अर्थ विद्या और विमुक्ति है। "भावयितव्य" मार्ग सत्य है। "प्रहातव्य" (त्यागने योग्य) समुदाय सत्य है। हेतु के कथन से फल की सिद्धि होने के कारण, उनके फल निरोध सत्य और दुःख सत्य भी कहे ही गए हैं। इस प्रकार "साक्षात् करने योग्य का साक्षात्कार किया गया, पूर्णतः जानने योग्य को पूर्णतः जान लिया गया" - यह भी यहाँ सम्मिलित है। इस प्रकार चार सत्यों की भावना के फल और विमुक्ति को दिखाते हुए, "जानने योग्य को जानकर मैं बुद्ध हुआ हूँ" इस उचित हेतु से बुद्धत्व को सिद्ध करते हैं।


Evaṃ nippariyāyena attānaṃ āvikatvā attani kaṅkhāvitaraṇatthaṃ brāhmaṇaṃ aticāriyamāno vinayassūti gāthattayamāha. Tattha sallakattoti rāgādisallakantano. Anuttaroti yathā bāhiravejjena vūpasamitarogo imasmiññevattabhāve kuppati, na evaṃ. Mayā vūpasamitassa pana rogassa bhavantarepi uppatti natthi, tasmā ahaṃ anuttaroti attho. Brahmabhūtoti seṭṭhabhūto. Atituloti tulaṃ atīto, nirupamoti attho. Mārasenappamaddanoti kāmā te paṭhamā senāti evaṃ āgatāya mārasenāya pamaddano. Sabbāmitteti khandhakilesābhisaṅkhāramaccudevaputtamārasaṅkhāte sabbapaccatthike. Vasīkatvāti attano vase vattetvā. Akutobhayoti kutoci abhayo.

इस प्रकार स्पष्ट रूप से (निप्परियायेन) स्वयं को प्रकट कर, अपने विषय में शंका दूर करने के लिए ब्राह्मण को अत्यधिक प्रेरित करते हुए "विनयस्सु" आदि तीन गाथाएँ कहीं। वहाँ "शल्यकर्ता" (सल्लकत्तो) का अर्थ है राग आदि शल्यों (काँटों) को काटने वाला। "अनुत्तर" का अर्थ है - जैसे बाहरी वैद्य द्वारा शांत किया गया रोग इसी जन्म में फिर से उभर सकता है, वैसा यहाँ नहीं है। मेरे द्वारा शांत किए गए क्लेश रूपी रोग की अन्य जन्मों में भी उत्पत्ति नहीं होती, इसलिए मैं "अनुत्तर" (सर्वश्रेष्ठ वैद्य) हूँ। "ब्रह्मभूत" का अर्थ है श्रेष्ठ होना। "अतितुल" का अर्थ है तुलना से परे, अनुपम। "मारसेना-प्रमर्दन" का अर्थ है "काम तुम्हारी पहली सेना है" इस प्रकार आई हुई (नौ प्रकार की) मार-सेना का मर्दन करने वाला। "सर्वामित्र" का अर्थ है - स्कन्ध-मार, क्लेश-मार, अभिसंस्कार-मार, मृत्यु-मार और देवपुत्र-मार नामक सभी शत्रुओं को। "वशीकृत्व" का अर्थ है अपने वश में करके। "अकुतोभय" का अर्थ है किसी भी दिशा से भयमुक्त।


Evaṃ vutte selo brāhmaṇo tāvadeva bhagavati sañjātapasādo pabbajjāpekkho hutvā imaṃ bhontoti gāthattayamāha. Tattha kaṇhābhijātikoti caṇḍālādinīcakule jāto. Tato tepi māṇavakā pabbajjāpekkhā hutvā evañce ruccati, bhototi gāthamāhaṃsu. Atha selo tesu māṇavakesu tuṭṭhacitto te ca dassento pabbajjaṃ yācanto ‘‘brāhmaṇā’’ti gāthamāha.

ऐसा कहे जाने पर, सेल ब्राह्मण को उसी क्षण भगवान के प्रति श्रद्धा उत्पन्न हो गई और प्रव्रज्या की इच्छा रखते हुए "इमं भोन्तो" आदि तीन गाथाएँ कहीं। वहाँ "कण्हाभिजातिको" का अर्थ है चाण्डाल आदि नीच कुल में उत्पन्न व्यक्ति। उसके बाद वे माणवक (शिष्य) भी प्रव्रज्या की इच्छा वाले होकर "एतञ्च रुच्चति भोतो" गाथा बोले। तब सेल ने उन माणवकों पर प्रसन्न चित्त होकर, उन्हें दिखाते हुए और प्रव्रज्या की याचना करते हुए "ब्राह्मणा" वाली गाथा कही।


Tato bhagavā yasmā selo atīte padumuttarassa bhagavato sāsane tesaṃyeva tiṇṇaṃ purisasatānaṃ gaṇaseṭṭho hutvā tehi saddhiṃ pariveṇaṃ kāretvā dānādīni puññāni katvā tena kammena devamanussasampattiṃ anubhavamāno pacchime bhave tesaṃyeva ācariyo hutvā nibbatto, tañca tesaṃ kammaṃ vimuttiparipākāya paripakkaṃ ehibhikkhubhāvassa ca upanissayabhūtaṃ, tasmā te sabbeva ehibhikkhupabbajjaṃ pabbājento svākkhātanti gāthamāha. Tattha sandiṭṭhikanti sayameva daṭṭhabbaṃ paccakkhaṃ. Akālikanti maggānantaraphaluppattiyā na kālantaraṃ pattabbaphalaṃ. Yattha amoghāti yasmiṃ maggabrahmacariye appamattassa sikkhattayapūraṇena sikkhato pabbajjā amoghā hoti, saphalāti attho. Evañca vatvā ‘‘etha bhikkhavo’’ti bhagavā avoca. Te sabbe pattacīvaradharā hutvā ākāsenāgantvā vassasatikattherā viya suvinītā bhagavantaṃ abhivādayiṃsu. Evamimaṃ tesaṃ ehibhikkhubhāvaṃ sandhāya ‘‘alattha kho selo’’tiādi vuttaṃ.

उसके बाद, क्योंकि सेल ने अतीत में पदुमुत्तर भगवान के शासन में उन तीन सौ पुरुषों का गण-प्रमुख होकर, उनके साथ विहार बनवाकर और दान आदि पुण्य कर्म करके, उस कर्म से देव और मनुष्य की संपत्ति का अनुभव करते हुए, इस अंतिम जन्म में उन्हीं का आचार्य होकर जन्म लिया था; और उनका वह कर्म विमुक्ति की परिपक्वता के लिए तैयार था तथा "एहि भिक्खु" (आओ भिक्षु) भाव के लिए उपनिषय (आधार) था; इसलिए उन सभी को "एहि भिक्खु" प्रव्रज्या देते हुए भगवान ने "स्वाक्खातं" (सुव्याख्यात) वाली गाथा कही। वहाँ "सान्दृष्टिक" का अर्थ है स्वयं प्रत्यक्ष देखने योग्य। "अकालिक" का अर्थ है मार्ग के तुरंत बाद फल की उत्पत्ति होने के कारण, फल प्राप्ति के लिए समय का अंतर न होना। "यत्थ अमोघा" का अर्थ है - जिस मार्ग-ब्रह्मचर्य में अप्रमादी होकर तीन शिक्षाओं (शील, समाधि, प्रज्ञा) को पूर्ण करते हुए शिक्षा ग्रहण करने वाले की प्रव्रज्या अमोघ (सफल) होती है। ऐसा कहकर भगवान ने "एथ भिक्खवो" (आओ भिक्षुओं) कहा। वे सभी पात्र-चीवर धारी होकर, आकाश मार्ग से आकर, सौ वर्ष के (दीक्षित) स्थविरों के समान सुविनीत होकर भगवान का अभिवादन करने लगे। इस प्रकार उनके इस "एहि भिक्खु" भाव के संदर्भ में "अलत्थ खो सेलो" आदि कहा गया है।


400. Imāhīti imāhi keṇiyassa cittānukūlāhi gāthāhi. Tattha aggiparicariyaṃ vinā brāhmaṇānaṃ yaññābhāvato ‘‘aggihuttamukhā yaññā’’ti vuttaṃ. Aggihuttaseṭṭhā aggijuhanappadhānāti attho. Vede sajjhāyantehi paṭhamaṃ sajjhāyitabbato, sāvittī, ‘‘chandaso mukha’’nti vutto. Manussānaṃ seṭṭhato rājā ‘‘mukha’’nti vutto. Nadīnaṃ ādhārato paṭisaraṇato ca sāgaro ‘‘mukha’’nti vutto. Candayogavasena ‘‘ajja kattikā ajja rohiṇī’’ti saññāṇato ālokakaraṇato sommabhāvato ca ‘‘nakkhattānaṃ mukhaṃ cando’’ti vuttaṃ. Tapantānaṃ aggattā ādicco ‘‘tapataṃ mukha’’nti vutto. Dakkhiṇeyyānaṃ pana aggattā visesena tasmiṃ samaye buddhappamukhaṃ saṅghaṃ sandhāya ‘‘puññaṃ ākaṅkhamānānaṃ, saṅgho eva yajataṃ mukha’’nti vuttaṃ. Tena saṅgho puññassa āyamukhanti dasseti.

400. "इमाहि" का अर्थ है केणिय (जटिल) के चित्त के अनुकूल इन गाथाओं द्वारा। वहाँ अग्नि-परिचर्या (अग्नि सेवा) के बिना ब्राह्मणों का कोई यज्ञ नहीं होने के कारण "अग्निहोत्र ही यज्ञों का मुख (प्रमुख) है" ऐसा कहा गया। "अग्निहोत्र-मुखा" का अर्थ है अग्नि में आहुति देना ही जिसमें प्रधान है। वेदों का स्वाध्याय करने वालों द्वारा सबसे पहले स्वाध्याय किए जाने के कारण "सावित्री" (गायत्री) को "छन्दों का मुख" कहा गया है। मनुष्यों में श्रेष्ठ होने के कारण राजा को "मुख" कहा गया है। नदियों का आधार और शरण होने के कारण सागर को "मुख" कहा गया है। चन्द्रमा के योग के कारण "आज कार्तिक है, आज रोहिणी है" इस प्रकार की पहचान होने से, प्रकाश करने से और सौम्य होने से "नक्षत्रों का मुख चन्द्रमा है" ऐसा कहा गया है। तपने (चमकने) वाली वस्तुओं में श्रेष्ठ होने के कारण आदित्य (सूर्य) को "तपने वालों का मुख" कहा गया है। दक्षिणीय (दान के योग्य) व्यक्तियों में श्रेष्ठ होने के कारण, विशेष रूप से उस समय बुद्ध-प्रमुख संघ को लक्ष्य करके "पुण्य की इच्छा रखने वालों के लिए संघ ही यज्ञ का मुख है" ऐसा कहा गया है। इससे यह सिद्ध होता है कि संघ पुण्य का आय-मुख (उत्पत्ति का स्रोत) है।


Yaṃ taṃ saraṇanti aññaṃ byākaraṇagāthamāha. Tassattho – pañcahi cakkhūhi cakkhumā bhagavā yasmā mayaṃ ito aṭṭhame divase taṃ saraṇaṃ āgatamhā, tasmā attanā tava sāsane anuttarena damathena dantāmhā, aho te saraṇassa ānubhāvoti.

"यं तं सरणं" पद से दूसरी (अर्हत्व फल की) घोषणा वाली गाथा कही। उसका अर्थ है - पाँच चक्षुओं वाले भगवान! क्योंकि हम आज से आठवें दिन पहले आपकी शरण में आए थे, इसलिए स्वयं आपके शासन में अनुत्तर दमन (अनुशासन) द्वारा हम सुविनीत (दान्त) हो गए हैं; अहो! आपकी शरण का क्या ही प्रभाव है।


Tato paraṃ bhagavantaṃ dvīhi gāthāhi thometvā tatiyāya vandanaṃ yācanto bhikkhavo tisatā imetiādimāhāti.

उसके बाद भगवान की दो गाथाओं से स्तुति करके, तीसरी गाथा से वन्दना की याचना करते हुए "भिक्खवो तिसता इमे" (ये तीन सौ भिक्षु) आदि कहा।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में।


Selasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

सेल सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


3. Assalāyanasuttavaṇṇanā

3. अस्सलायन सुत्त की व्याख्या।


401. Evaṃ me sutanti assalāyanasuttaṃ. Tattha nānāverajjakānanti aṅgamagadhādīhi nānappakārehi verajjehi āgatānaṃ, tesu vā raṭṭhesu jātasaṃvaḍḍhānantipi attho. Kenacidevāti yaññupāsanādinā aniyamitakiccena. Cātuvaṇṇinti catuvaṇṇasādhāraṇaṃ. Mayaṃ pana nhānasuddhiyā bhāvanāsuddhiyāpi brāhmaṇāva sujjhantīti vadāma, ayuttampi samaṇo gotamo karotīti maññamānā evaṃ cintayiṃsu. Vuttasiroti vāpitasiro.

401. "एवं मे सुतं" आदि अस्सलायन सुत्त है। वहाँ "नानावेरज्जकानं" का अर्थ है अंग, मगध आदि विभिन्न प्रकार के जनपदों (देशों) से आए हुए, अथवा उन राज्यों में जन्मे और पले-बढ़े ब्राह्मणों का। "केनचिदेव" का अर्थ है यज्ञ-उपासना आदि अनियत (अनिश्चित) कार्यों द्वारा। "चातुवण्णिं" का अर्थ है चारों वर्णों के लिए साधारण शुद्धि। "किन्तु हम ब्राह्मण तो स्नान-शुद्धि से और भावना-शुद्धि से ही शुद्ध होते हैं" - ऐसा हम कहते हैं। "श्रमण गौतम अनुचित कार्य करते हैं" - ऐसा मानते हुए उन्होंने ऐसा विचार किया। "वृत्तशिरो" का अर्थ है मुण्डित सिर वाला।


Dhammavādīti sabhāvavādī. Duppaṭimantiyāti amhādisehi adhammavādīhi dukkhena paṭimantitabbā honti. Dhammavādino nāma parājayo na sakkā kātunti dasseti. Paribbājakanti pabbajjāvidhānaṃ, tayo vede uggahetvā sabbapacchā pabbajantā yehi mantehi pabbajanti, pabbajitā ca ye mante pariharanti, yaṃ vā ācāraṃ ācaranti, taṃ sabbaṃ bhotā caritaṃ sikkhitaṃ. Tasmā tuyhaṃ parājayo natthi, jayova bhavissatīti maññantā evamāhaṃsu.

"धम्मवादी" का अर्थ है स्वभाववादी (सत्य बोलने वाला)। "दुप्पटिमन्तिया" का अर्थ है कि हमारे जैसे अधम्मवादियों (असत्य बोलने वालों) के लिए उनके साथ तर्क करना कठिन है। यह दर्शाता है कि धम्मवादी को पराजित करना संभव नहीं है। "परिब्बाजक" का अर्थ है प्रव्रज्या का विधान; तीनों वेदों को सीखकर अंत में प्रव्रजित होने वाले जिन मंत्रों से प्रव्रज्या लेते हैं, और प्रव्रजित होने के बाद जिन मंत्रों का पालन करते हैं, या जिस आचरण का अभ्यास करते हैं, वह सब आपने (अस्सलायन ने) सीखा और आचरण किया है। इसलिए, "तुम्हारी पराजय नहीं होगी, विजय ही होगी" - ऐसा मानते हुए उन्होंने ऐसा कहा।


402. Dissanti kho panātiādi tesaṃ laddhibhindanatthaṃ vuttaṃ. Tattha brāhmaṇiyoti brāhmaṇānaṃ puttapaṭilābhatthāya āvāhavivāhavasena kulā ānītā brāhmaṇiyo dissanti. Tā kho panetā aparena samayena utuniyopi honti, sañjātapupphāti attho. Gabbhiniyoti sañjātagabbhā. Vijāyamānāti puttadhītaro janayamānā. Pāyamānāti dārake thaññaṃ pāyantiyo. Yonijāva samānāti brāhmaṇīnaṃ passāvamaggena jātā samānā. Evamāhaṃsūti evaṃ vadanti. Kathaṃ? Brāhmaṇova seṭṭho vaṇṇo…pe… brahmadāyādāti. Yadi pana nesaṃ saccavacanaṃ siyā, brāhmaṇīnaṃ kucchi mahābrahmuno uro bhaveyya, brāhmaṇīnaṃ passāvamaggo mahābrahmuno mukhaṃ bhaveyya, ettāvatā ‘‘mayaṃ mahābrahmuno ure vasitvā mukhato nikkhantā’’ti vattuṃ mā labhantūti ayaṃ mukhato jātacchedakavādo vutto.

402. "दिस्सन्ति खो पना" आदि उनके मत (लद्धि) के खंडन के लिए कहा गया है। वहाँ "ब्राह्मणियों" का अर्थ है कि ब्राह्मणों के पुत्र प्राप्ति के लिए विवाह के माध्यम से अन्य कुलों से लाई गई ब्राह्मण स्त्रियाँ दिखाई देती हैं। वे स्त्रियाँ समय आने पर ऋतुमती (रजस्वला) भी होती हैं, जिसका अर्थ है 'पुष्पवती' होना। "गब्भिनियो" का अर्थ है गर्भवती। "विजायमाना" का अर्थ है पुत्र-पुत्रियों को जन्म देने वाली। "पायमाना" का अर्थ है बालकों को स्तनपान कराने वाली। "योनिजा व समाना" का अर्थ है ब्राह्मणियों के प्रसव मार्ग (योनि) से उत्पन्न होना। "एवमाहंसु" का अर्थ है ऐसा कहते हैं। कैसे? "ब्राह्मण ही श्रेष्ठ वर्ण है... ब्रह्म के उत्तराधिकारी हैं।" यदि उनकी बात सत्य होती, तो ब्राह्मणियों की कोख महाब्रह्मा का वक्षस्थल होती और ब्राह्मणियों का प्रसव मार्ग महाब्रह्मा का मुख होता। इस प्रकार, "हम महाब्रह्मा के वक्ष में रहकर मुख से निकले हैं" - ऐसा कहने का अवसर उन्हें न मिले, इसलिए मुख से जन्म लेने के सिद्धांत का खंडन करने वाला यह अंश कहा गया है।


403. Ayyo hutvā dāso hoti, dāso hutvā ayyo hotīti brāhmaṇo sabhariyo vaṇijjaṃ payojento yonakaraṭṭhaṃ vā kambojaraṭṭhaṃ vā gantvā kālaṃ karoti, tassa gehe vayappatte putte asati brāhmaṇī dāsena vā kammakarena vā saddhiṃ saṃvāsaṃ kappeti. Ekasmiṃ dārake jāte so puriso dāsova hoti, tassa jātadārako pana dāyajjasāmiko hoti. Mātito suddho pitito asuddho so vaṇijjaṃ payojento majjhimapadesaṃ gantvā brāhmaṇadārikaṃ gahetvā tassā kucchismiṃ puttaṃ paṭilabhati, sopi mātitova suddho hoti pitito asuddho. Evaṃ brāhmaṇasamayasmiññeva jātisambhedo hotīti dassanatthametaṃ vuttaṃ. Kiṃ balaṃ, ko assāsoti yattha tumhe dāsā hontā sabbeva dāsā hotha, ayyā hontā sabbeva ayyā hotha, ettha vo ko thāmo, ko avassayo, yaṃ brāhmaṇova seṭṭho vaṇṇoti vadathāti dīpeti.

403. "स्वामी होकर दास होता है, दास होकर स्वामी होता है" का अर्थ है कि एक ब्राह्मण अपनी पत्नी के साथ व्यापार के लिए योनक या कम्बोज देश जाकर मृत्यु को प्राप्त होता है। उसके घर में वयस्क पुत्र न होने पर, ब्राह्मणी किसी दास या कर्मकार के साथ संसर्ग करती है। एक बालक के जन्म लेने पर, वह पुरुष (पिता) तो दास ही रहता है, परंतु उसका उत्पन्न पुत्र उत्तराधिकार का स्वामी होता है। माता की ओर से शुद्ध और पिता की ओर से अशुद्ध वह पुत्र व्यापार करते हुए मध्यदेश जाकर एक शुद्ध ब्राह्मण कन्या से विवाह करता है और उससे पुत्र प्राप्त करता है। वह पुत्र भी माता की ओर से शुद्ध और पिता की ओर से अशुद्ध होता है। इस प्रकार, ब्राह्मणों के अपने मत में ही वर्णों का संमिश्रण होता है - यह दिखाने के लिए यह कहा गया है। "क्या बल है, क्या आश्वासन है" का अर्थ है कि जहाँ तुम दास होने पर सभी दास होते हो और स्वामी होने पर सभी स्वामी होते हो, वहाँ तुम्हारी क्या शक्ति है, क्या आधार है, जो तुम कहते हो कि "ब्राह्मण ही श्रेष्ठ वर्ण है"? यह स्पष्ट किया गया है।


404. Khattiyova nu khotiādayo suttacchedakavādā nāma honti.

404. "खत्तियो व नु खो" आदि 'सुत्तच्छेदकवाद' (सूत्रों का खंडन करने वाले तर्क) कहलाते हैं।


408. Idāni cātuvaṇṇisuddhiṃ dassento idha rājātiādimāha. Sāpānadoṇiyāti sunakhānaṃ pivanadoṇiyā. Aggikaraṇīyanti sītavinodanaandhakāravidhamanabhattapacanādi aggikiccaṃ. Ettha assalāyanāti ettha sabbasmiṃ aggikiccaṃ karonte.

408. अब चारों वर्णों की शुद्धि को दर्शाते हुए "इध राजा" आदि कहा गया है। "सापानदोणिया" का अर्थ है कुत्तों के पानी पीने का पात्र (नाँद)। "अग्गिकरणीयं" का अर्थ है शीत निवारण, अंधकार दूर करना, भोजन पकाना आदि अग्नि के कार्य। "एत्थ अस्सलायन" का अर्थ है यहाँ सभी प्रकार के अग्नि-कार्य करने के संदर्भ में।


409. Idāni yadetaṃ brāhmaṇā cātuvaṇṇisuddhīti vadanti, ettha cātuvaṇṇāti niyamo natthi. Pañcamo hi pādasikavaṇṇopi atthīti saṃkhittena tesaṃ vāde dosadassanatthaṃ idha khattiyakumārotiādimāha. Tatra amutra ca panesānanti amusmiñca pana purimanaye etesaṃ māṇavakānaṃ kiñci nānākaraṇaṃ na passāmīti vadati. Nānākaraṇaṃ pana tesampi atthiyeva. Khattiyakumārassa hi brāhmaṇakaññāya uppanno khattiyapādasiko nāma, itaro brāhmaṇapādasiko nāma, ete hīnajātimāṇavakā.

409. अब ब्राह्मण जो यह कहते हैं कि "चारों वर्णों की शुद्धि" है, इसमें "चार वर्ण" का कोई नियम नहीं है। क्योंकि पाँचवाँ 'पादसिक' वर्ण भी होता है - संक्षेप में उनके मत में दोष दिखाने के लिए "इध खत्तियकुमारो" आदि कहा गया है। "तत्र अमुत्र च पनेसानं" का अर्थ है कि उस (परलोक) में और यहाँ (इस लोक में) पहले बताए गए तरीके से इन माणवकों (युवकों) में मैं कोई अंतर नहीं देखता हूँ - ऐसा अस्सलायन कहता है। परंतु उनमें अंतर होता ही है। क्षत्रिय कुमार से ब्राह्मण कन्या में उत्पन्न पुत्र 'क्षत्रिय पादसिक' कहलाता है, और इसके विपरीत (ब्राह्मण कुमार से क्षत्रिय कन्या में) उत्पन्न पुत्र 'ब्राह्मण पादसिक' कहलाता है। ये हीन जाति के माणवक हैं।


Evaṃ pañcamassa vaṇṇassa atthitāya cātuvaṇṇisuddhīti etesaṃ vāde dosaṃ dassetvā idāni puna cātuvaṇṇisuddhiyaṃ ovadanto taṃ kiṃ maññasītiādimāha. Tattha saddheti matakabhatte. Thālipāketi paṇṇākārabhatte. Yaññeti yaññabhatte. Pāhuneti āgantukānaṃ katabhatte. Kiṃ hīti kiṃ mahapphalaṃ bhavissati, no bhavissatīti dīpeti.

इस प्रकार पाँचवें वर्ण के अस्तित्व के कारण "चारों वर्णों की शुद्धि" के उनके मत में दोष दिखाकर, अब पुनः चारों वर्णों की शुद्धि के विषय में उपदेश देते हुए "तं किं मञ्ञसि" आदि कहा गया है। वहाँ "सद्धे" का अर्थ है मृतक-भोज (श्राद्ध) में। "थालिपाके" का अर्थ है उपहार स्वरूप दिए जाने वाले भोजन में। "यञ्ञे" का अर्थ है यज्ञ के भोजन में। "पाहुने" का अर्थ है अतिथियों के लिए बनाए गए भोजन में। "किं हि" का अर्थ है क्या महान फल होगा या नहीं होगा - यह स्पष्ट किया गया है।


410. Bhūtapubbanti assalāyana pubbe mayi jātiyā hīnatare tumhe seṭṭhatarā samānāpi mayā jātivāde pañhaṃ puṭṭhā sampādetuṃ na sakkhittha, idāni tumhe hīnatarā hutvā mayā seṭṭhatarena buddhānaṃ sake jātivādapañhaṃ puṭṭhā kiṃ sampādessatha? Na ettha cintā kātabbāti māṇavaṃ upatthambhento imaṃ desanaṃ ārabhi. Tattha asitoti kāḷako. Devaloti tassa nāmaṃ, ayameva bhagavā tena samayena. Paṭaliyoti gaṇaṅgaṇupāhanā. Patthaṇḍileti paṇṇasālapariveṇe. Ko nu khoti kahaṃ nu kho. Gāmaṇḍalarūpo viyāti gāmadārakarūpo viya. So khvāhaṃ, bho, homīti so ahaṃ, bho, asitadevalo homīti vadati. Tadā kira mahāsatto koṇḍadamako hutvā vicarati. Abhivādetuṃ upakkamiṃsūti vandituṃ upakkamaṃ akaṃsu. Tato paṭṭhāya ca vassasatikatāpasopi tadahujātaṃ brāhmaṇakumāraṃ avandanto koṇḍito hoti.

410. "भूतपुब्बं" का अर्थ है - हे अस्सलायन! पूर्व में जब मैं जाति से अत्यंत हीन था और तुम अत्यंत श्रेष्ठ थे, तब भी मेरे द्वारा जातिवाद के विषय में प्रश्न पूछे जाने पर तुम उत्तर देने में समर्थ नहीं हुए थे। अब जब तुम अत्यंत हीन हो और मैं बुद्धों के अपने जातिवाद संबंधी प्रश्न पूछने वाला अत्यंत श्रेष्ठ हूँ, तो तुम क्या उत्तर दोगे? यहाँ चिंता नहीं करनी चाहिए - इस प्रकार माणवक को प्रोत्साहित करते हुए भगवान ने "भूतपुब्बं अस्सलायन" आदि देशना प्रारंभ की। वहाँ "असितो" का अर्थ है काला। "देवलो" उसका नाम है; उस समय भगवान ही यह असित देवल थे। "पटळियो" का अर्थ है कई परतों वाले जूते। "पत्तण्डिले" का अर्थ है पर्णशाला (कुटिया) के प्रांगण में। "को नु खो" का अर्थ है कहाँ। "गामण्डलरूपो विय" का अर्थ है गाँव के बालक के रूप के समान। "सो ख्वाहमस्मि" का अर्थ है - हे अस्सलायन! वह मैं ही असित देवल हूँ - ऐसा वे कहते हैं। कहते हैं कि उस समय महासत्व 'कोण्डदमक' (अविनीत को विनीत करने वाले) होकर विचरते थे। "अभिवादेतुं उपक्कमिंसु" का अर्थ है वंदना करने का प्रयास किया। और तब से सौ वर्ष का तपस्वी भी उस दिन जन्मे ब्राह्मण कुमार की वंदना न करने के कारण 'कोण्डित' (अविनीत) कहलाता है।


411. Janikā mātāti yāya tumhe janitā, sā vo janikā mātā. Janikāmātūti janikāya mātu. Yo janakoti yo janako pitā. ‘‘Yo janiko pitāteva’’ vā pāṭho.

411. "जनिका माता" का अर्थ है - जिसने तुम्हें जन्म दिया है, वह तुम्हारी जननी माता है। "जनिकामातू" का अर्थ है जननी की माता (नानी)। "यो जनको" का अर्थ है जो जन्म देने वाला पिता है। "यो जनिको पितातेव" ऐसा भी पाठ है।


Asitenāti pañcābhiññena asitena devalena isinā imaṃ gandhabbapañhaṃ puṭṭhā na sampāyissanti. Yesanti yesaṃ sattannaṃ isīnaṃ. Na puṇṇo dabbigāhoti tesaṃ sattannaṃ isīnaṃ dabbiṃ gahetvā paṇṇaṃ pacitvā dāyako puṇṇo nāma eko ahosi, so dabbigahaṇasippaṃ jānāti. Tvaṃ sācariyako tesaṃ puṇṇopi na hoti, tena ñātaṃ dabbigahaṇasippamattampi na jānāsīti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

"असितेन" का अर्थ है पाँच अभिज्ञाओं वाले असित देवल ऋषि द्वारा। इस गन्धब्ब प्रश्न को पूछे जाने पर वे (ब्राह्मण) पूर्णतः उत्तर नहीं दे पाएंगे। "येसं" का अर्थ है उन सात ऋषियों का। "पुण्णो दब्बिगाहो" का अर्थ है कि उन सात ऋषियों का पुण्ण नामक एक सेवक था, जो करछुल (डाबी) पकड़कर और साग पकाकर उन्हें देता था; वह करछुल पकड़ने की कला जानता था। तुम अपने आचार्य के साथ उन ऋषियों के पुण्ण (सेवक) के समान भी नहीं हो; तुम उसके द्वारा जानी गई करछुल पकड़ने की कला मात्र को भी नहीं जानते। शेष सभी स्थानों पर स्पष्ट ही है।


Ayaṃ pana assalāyano saddho ahosi pasanno, attano antonivesaneyeva cetiyaṃ kāresi. Yāvajjadivasā assalāyanavaṃse jātā nivesanaṃ kāretvā antonivesane cetiyaṃ karontevāti.

यह अस्सलायन श्रद्धालु और प्रसन्न हुआ, उसने अपने घर के भीतर ही एक चैत्य बनवाया। आज के दिन तक अस्सलायन के वंश में उत्पन्न होने वाले लोग घर बनवाकर घर के भीतर चैत्य बनवाते ही हैं।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Assalāyanasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

अस्सलायन सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


4. Ghoṭamukhasuttavaṇṇanā

4. घोटमुख सुत्त की व्याख्या।


412. Evaṃ me sutanti ghoṭamukhasuttaṃ. Tattha khemiyambavaneti evaṃnāmake ambavane. Dhammiko paribbajoti dhammikā pabbajjā. Adassanāti tumhādisānaṃ vā paṇḍitānaṃ adassanena. Yo vā panettha dhammoti yo vā pana ettha dhammo sabhāvo, tasseva vā adassanena. Iminā ‘‘amhākaṃ kathā appamāṇaṃ, dhammova pamāṇa’’nti dasseti. Tato thero ‘‘navauposathāgāre viya bahunā kammena idha bhavitabba’’nti cintetvā caṅkamā oruyha paṇṇasālaṃ pavisitvā nisīdi. Taṃ dassetuṃ evaṃ vuttetiādi vuttaṃ.

412. "एवं मे सुतं" यह घोटमुख सुत्त है। वहाँ "खेमियम्बवने" का अर्थ है खेमिय नामक आम्रवन में। "धम्मिको परिब्बजो" का अर्थ है कि धार्मिक प्रव्रज्या नहीं है। "अदस्सना" का अर्थ है आप जैसे विद्वानों के दर्शन न होने से। "यो वा पनेत्थ धम्मो" का अर्थ है कि यहाँ जो धर्म या स्वभाव है, अथवा उसी के दर्शन न होने से। इससे वह यह दर्शाता है कि "हमारी बात प्रमाण नहीं है, धर्म ही प्रमाण है।" तब स्थविर (उतेन) ने यह सोचकर कि "यहाँ नये उपोसथ घर की तरह बहुत कार्य नहीं होना चाहिए," चंक्रमण से उतरकर पर्णशाला में प्रवेश किया और बैठ गए। उसे दिखाने के लिए "एवं वुत्ते" आदि कहा गया है।


413. Cattārome brāhmaṇāti therassa kira etadahosi – ‘‘ayaṃ brāhmaṇo ‘dhammikaṃ pabbajjaṃ upagato samaṇo vā brāhmaṇo vā natthī’ti vadati. Imassa cattāro puggale dve ca parisā dassetvā ‘catutthaṃ puggalaṃ katarāya parisāya bahulaṃ passasī’ti pucchissāmi, jānamāno ‘anāgāriyaparisāya’nti vakkhati. Evametaṃ sakamukheneva ‘dhammiko paribbajo atthī’ti vadāpessāmī’’ti imaṃ desanaṃ ārabhi.

413. "चत्तारोमे ब्राह्मणा" - स्थविर को ऐसा विचार आया कि "यह ब्राह्मण कहता है कि 'धार्मिक प्रव्रज्या को प्राप्त कोई श्रमण या ब्राह्मण नहीं है।' मैं इसे चार पुद्गल और दो परिषद् दिखाकर पूछूँगा कि 'चौथे पुद्गल को तुम किस परिषद् में अधिक देखते हो?' जानते हुए वह कहेगा 'अनागारिक परिषद् में।' इस प्रकार मैं इसी के मुख से कहलवाऊँगा कि 'धार्मिक प्रव्रज्या है'।" ऐसा सोचकर उन्होंने यह देशना आरम्भ की।


414. Tattha sārattarattāti suṭṭhu rattarattā. Sānuggahā vācā bhāsitā sakāraṇā vācā bhāsitā. Vuttañhetaṃ mayā ‘‘amhākaṃ kathā appamāṇaṃ, dhammova pamāṇa’’nti.

414. वहाँ "सारत्तरत्ता" का अर्थ है भली-भाँति आसक्त। "सानुग्गहा वाचा भासिता" का अर्थ है कारण सहित कही गई वाणी। मेरे द्वारा यह कहा गया है कि "हमारी बात प्रमाण नहीं है, धर्म ही प्रमाण है।"


421. Kiṃ pana teti gihi nāma kappiyampi akappiyampi vadeyyāti vivecanatthaṃ pucchi. Kārāpesīti māpesi. Kārāpetvā ca pana kālaṃ katvā sagge nibbatto. Etassa kira jānanasippe mātarampi pitarampi ghātetvā attāva ghātetabboti āgacchati. Etaṃ sippaṃ jānanto ṭhapetvā etaṃ añño sagge nibbatto nāma natthi, esa pana theraṃ upanissāya puññaṃ katvā tattha nibbattitvā ca pana ‘‘kenāhaṃ kammena idha nibbatto’’ti āvajjetvā yathābhūtaṃ ñatvā ekadivasaṃ jiṇṇāya bhojanasālāya paṭisaṅkharaṇatthaṃ saṅghe sannipatite manussavesena āgantvā pucchi – ‘‘kimatthaṃ, bhante, saṅgho sannipatito’’ti? Bhojanasālāya paṭisaṅkharaṇatthanti. Kenesā kāritāti? Ghoṭamukhenāti. Idāni so kuhinti? Kālaṅkatoti. Atthi panassa koci ñātakoti? Atthi ekā bhaginīti. Pakkosāpetha nanti. Bhikkhū pakkosāpesuṃ. So taṃ upasaṅkamitvā – ‘‘ahaṃ, tava bhātā, ghoṭamukho nāma imaṃ sālaṃ kāretvā sagge nibbatto, asuke ca asuke ca ṭhāne mayā ṭhapitaṃ dhanaṃ atthi, taṃ gahetvā imañca bhojanasālaṃ kārehi, dārake ca posehī’’ti vatvā bhikkhusaṅghaṃ vanditvā vehāsaṃ uppatitvā devalokameva agamāsi. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

421. "किं पन ते" - गृहस्थ कप्पिय (उचित) और अकप्पिय (अनुचित) दोनों कह सकता है; यह विवेक (भेद) करने के लिए पूछा। "कारापेसि" का अर्थ है निर्माण करवाया। निर्माण करवाकर और काल कर (मृत्यु प्राप्त कर) वह स्वर्ग में उत्पन्न हुआ। कहते हैं कि उसकी जानी हुई विद्या में माता और पिता को मारकर स्वयं को भी मार लेना चाहिए, ऐसा आता है। इस (विपरीत) विद्या को जानने वालों में इसे छोड़कर अन्य कोई स्वर्ग में उत्पन्न नहीं हुआ। किन्तु इसने स्थविर का आश्रय लेकर पुण्य किया और वहाँ उत्पन्न हुआ। "मैं किस कर्म से यहाँ उत्पन्न हुआ हूँ?" ऐसा विचार कर और यथार्थ जानकर, एक दिन जब जीर्ण भोजनशाला की मरम्मत के लिए संघ एकत्रित हुआ, तब वह मनुष्य के वेश में आया और पूछा— "भन्ते! संघ किसलिए एकत्रित हुआ है?" "भोजनशाला की मरम्मत के लिए।" "यह किसने बनवाई थी?" "घोटमुख ने।" "अब वह कहाँ है?" "उसकी मृत्यु हो गई।" "क्या उसका कोई सम्बन्धी है?" "एक बहन है।" "उसे बुलाओ।" भिक्षुओं ने उसे बुलवाया। उसने उसके पास जाकर कहा— "मैं तुम्हारा भाई घोटमुख हूँ, इस शाला को बनवाकर मैं स्वर्ग में उत्पन्न हुआ हूँ। अमुक-अमुक स्थान पर मेरे द्वारा रखा गया धन है, उसे लेकर इस भोजनशाला का निर्माण करवाओ और बच्चों का पालन-पोषण करो।" ऐसा कहकर, भिक्षु संघ की वन्दना कर, आकाश में उड़कर वह देवलोक ही चला गया। शेष सभी स्थानों पर स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Ghoṭamukhasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

घोटमुख सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


5. Caṅkīsuttavaṇṇanā

5. चङ्की सुत्त की व्याख्या।


422. Evaṃ me sutanti caṅkīsuttaṃ. Tattha devavane sālavaneti tasmiṃ kira devatānaṃ balikammaṃ karīyati, tena taṃ devavanantipi sālavanantipi vuccati. Opāsādaṃ ajjhāvasatīti opāsādanāmake brāhmaṇagāme vasati, abhibhavitvā vā āvasati, tassa sāmī hutvā yāya mariyādāya tattha vasitabbaṃ, tāya mariyādāya vasati. Upasaggavasena panettha bhummatthe upayogavacanaṃ veditabbaṃ, tathassa anuppayogattāva sesapadesu. Tattha lakkhaṇaṃ saddasatthato pariyesitabbaṃ. Sattussadanti sattehi ussadaṃ ussannaṃ, bahujanaṃ ākiṇṇamanussaṃ posāvaniyahatthiassamoramigādianekasattasamākiṇṇañcāti attho. Yasmā pana so gāmo bahi āvijjhitvā jātena hatthiassādīnaṃ ghāsatiṇena ceva gehacchadanatiṇena ca sampanno, tathā dārukaṭṭhehi ceva gehasambhārakaṭṭhehi ca, yasmā cassa abbhantare vaṭṭacaturassādisaṇṭhānā bahū pokkharaṇiyo, jalajakusumavicittāni ca bahi anekāni taḷākāni vā udakassa niccabharitāneva honti, tasmā satiṇakaṭṭhodakanti vuttaṃ.

422. "एवं मे सुतं" यह चङ्की सुत्त है। वहाँ "देववने सालवने" का अर्थ है कि उस सालवन में देवताओं के लिए बलि-कर्म (पूजा) किया जाता था, इसलिए उसे "देववन" और "सालवन" भी कहा जाता है। "ओपासादं अज्झावसति" का अर्थ है ओपासाद नामक ब्राह्मण ग्राम में रहता है, अथवा उस पर अधिकार करके रहता है; उसका स्वामी होकर जिस मर्यादा से वहाँ रहना चाहिए, उस मर्यादा से रहता है। यहाँ उपसर्ग के कारण सप्तमी के अर्थ में द्वितीया विभक्ति समझनी चाहिए, वैसे ही शेष पदों में भी। इसके लक्षण व्याकरण शास्त्र से खोजने चाहिए। "सत्तुस्सदं" का अर्थ है प्राणियों से भरा हुआ, बहुत लोगों वाला और पालतू हाथियों, घोड़ों, मोरों, हिरणों आदि अनेक प्राणियों से संकीर्ण (युक्त)। क्योंकि वह गाँव बाहर उगने वाले हाथियों-घोड़ों आदि के चारे वाले घास और घर छाने वाले घास से संपन्न है, वैसे ही ईंधन की लकड़ियों और घर बनाने की लकड़ियों से संपन्न है, और क्योंकि उसके भीतर गोल, चौकोर आदि आकृतियों वाली बहुत सी पुष्करिणियाँ हैं और बाहर जल-पुष्पों से सुशोभित अनेक तालाब हैं जो सदैव जल से भरे रहते हैं, इसलिए उसे "सतिणकट्ठोदकं" (घास, काष्ठ और जल से युक्त) कहा गया है।


Saha dhaññena sadhaññaṃ, pubbaṇṇāparaṇṇādibhedaṃ bahudhaññasannicayanti attho. Ettāvatā yasmiṃ gāme brāhmaṇo setacchattaṃ ussāpetvā rājalīlāya vasati. Tassa samiddhisampatti dīpitā hoti. Rājato laddhaṃ bhoggaṃ rājabhoggaṃ. Kena dinnanti ce, raññā pasenadinā kosalena dinnaṃ. Rājadāyanti rañño dāyabhūtaṃ, dāyajjanti attho. Brahmadeyyanti seṭṭhadeyyaṃ, chattaṃ ussāpetvā rājasaṅkhepena bhuñjitabbanti attho. Atha vā rājabhogganti sabbaṃ chejjabhejjaṃ anusāsantena titthapabbatādīsu suṅkaṃ gaṇhantena setacchattaṃ ussāpetvā raññā hutvā bhuñjitabbaṃ. Tattha raññā pasenadinā kosalena dinnaṃ rājadāyanti. Ettha raññā dinnattā rājadāyaṃ, dāyakarājadīpanatthaṃ panassa ‘‘raññā pasenadinā kosalena dinna’’nti idaṃ vuttaṃ. Brahmadeyyanti seṭṭhadeyyaṃ, yathā dinnaṃ na puna gahetabbaṃ hoti nissaṭṭhapariccattaṃ, evaṃ dinnanti attho.

'सधान्य' (sadhañña) का अर्थ है धान्य (अनाज) के साथ। इसका अर्थ है विभिन्न प्रकार के अनाजों (जैसे पूर्वान्न और अपरान्न) का विशाल संग्रह। इससे यह स्पष्ट होता है कि उस गाँव में चंकी ब्राह्मण श्वेत छत्र धारण कर राजसी ठाठ-बाट से रहता है। इससे उसकी समृद्धि और वैभव का वर्णन होता है। 'राजभोग्य' (rājabhogga) का अर्थ है राजा से प्राप्त भोग या संपत्ति। यदि पूछा जाए कि यह किसके द्वारा दिया गया है, तो यह कोसल के राजा प्रसेनजित द्वारा दिया गया है। 'राजदाय' (rājadāya) का अर्थ है राजा द्वारा दिया गया उपहार या विरासत (दायज)। 'ब्रह्मदेय' (brahmadeyya) का अर्थ है श्रेष्ठ दान, जिसे श्वेत छत्र धारण कर राजसी अधिकार के साथ भोगा जाना चाहिए। अथवा 'राजभोग्य' का अर्थ है कि दंड देने (छेद्य-भेद्य) के पूर्ण अधिकार के साथ, घाटों और पर्वतों आदि पर कर (शुल्क) वसूलते हुए, श्वेत छत्र धारण कर राजा के समान इसका उपभोग करना चाहिए। वहाँ 'राजा प्रसेनजित कोसल द्वारा दिया गया राजदाय' के संबंध में: राजा द्वारा दिए जाने के कारण यह 'राजदाय' है। दान देने वाले राजा का उल्लेख करने के लिए 'राजा प्रसेनजित कोसल द्वारा दिया गया' यह वाक्य कहा गया है। 'ब्रह्मदेय' का अर्थ है श्रेष्ठ दान; जिस प्रकार दिया गया दान पुनः वापस नहीं लिया जाता और पूर्णतः त्याग दिया जाता है, उसी प्रकार दिए गए दान को ब्रह्मदेय कहते हैं।


423. Bahū bahū hutvā saṃhatāti saṅghā. Ekekissā disāya saṅgho tesaṃ atthīti saṅghī. Pubbe gāmassa anto agaṇā bahi nikkhamitvā gaṇā sampannāti gaṇībhūtā. Uttarenamukhāti uttaradisābhimukhā. Khattaṃ āmantesīti khattā vuccati pucchitapañhabyākaraṇasamattho mahāmatto, taṃ āmantesi. Āgamentūti muhuttaṃ paṭimānentu, acchantūti vuttaṃ hoti.

423. बहुत अधिक संख्या में एकत्रित होने के कारण वे 'संघ' कहलाते हैं। चूँकि उनके पास प्रत्येक दिशा से आया हुआ एक समूह (संघ) है, इसलिए वे 'संघी' कहलाते हैं। पहले वे गाँव के भीतर अलग-अलग थे, लेकिन बाहर निकलकर वे समूहों में संगठित हो गए, इसलिए वे 'गणीभूत' कहलाते हैं। 'उत्तरमुख' का अर्थ है उत्तर दिशा की ओर मुख किए हुए। 'खत्ता को आमंत्रित किया' का अर्थ है कि उन्होंने उस महामात्य (मंत्री) को बुलाया जो पूछे गए प्रश्नों का उत्तर देने में समर्थ था; उसे 'खत्ता' कहा जाता है। 'आगमयन्तु' का अर्थ है कि वे एक क्षण प्रतीक्षा करें या रुकें।


424. Nānāverajjakānanti nānāvidhesu rajjesu aññesu kāsikosalādīsu jātā vā nivasanti vā, tato vā āgatāti nānāverajjakā, tesaṃ nānāverajjakānaṃ. Kenacidevāti aniyamitena yaññupāsanādinā kenaci kiccena. Te tassa gamanaṃ sutvā cintesuṃ – ‘‘ayaṃ, caṅkī, uggatabrāhmaṇo, yebhuyyena ca aññe brāhmaṇā samaṇaṃ gotamaṃ saraṇaṃ gatā, ayameva na gato. Svāyaṃ sace tattha gamissati, addhā samaṇassa gotamassa āvaṭṭaniyā māyāya āvaṭṭito saraṇaṃ gamissati. Tato etassāpi gehadvāre brāhmaṇānaṃ asannipāto bhavissati. Handassa gamanantarāyaṃ karomā’’ti sammantayitvā tattha agamaṃsu. Taṃ sandhāya ‘‘atha kho te brāhmaṇā’’tiādi vuttaṃ.

424. 'नानावेरज्जकानं' का अर्थ है वे जो विभिन्न राज्यों जैसे कासी, कोसल आदि में जन्मे हैं, वहाँ रहते हैं, या वहाँ से आए हैं। उन विभिन्न राज्यों के ब्राह्मणों के लिए यह प्रयुक्त हुआ है। 'केनचिदेव' का अर्थ है किसी अनिश्चित कार्य जैसे यज्ञ की उपासना आदि के लिए। उन्होंने चंकी ब्राह्मण के जाने की बात सुनकर सोचा— 'यह चंकी एक प्रसिद्ध ब्राह्मण है। अधिकांश अन्य ब्राह्मण श्रमण गौतम की शरण में जा चुके हैं, केवल यही नहीं गया है। यदि वह वहाँ जाता है, तो निश्चित रूप से श्रमण गौतम की वशीकरण माया से प्रभावित होकर उनकी शरण में चला जाएगा। तब इसके घर के द्वार पर ब्राह्मणों का जमावड़ा बंद हो जाएगा। चलो, हम उसके जाने में बाधा डालते हैं।' ऐसा विचार कर वे वहाँ गए। इसी संदर्भ में 'तब वे ब्राह्मण...' आदि कहा गया है।


Tattha ubhatoti dvīhi pakkhehi. Mātito ca pitito cāti, bhoto mātā brāhmaṇī, mātumātā brāhmaṇī, tassāpi mātā brāhmaṇī. Pitā brāhmaṇo, pitupitā brāhmaṇo, tassapi pitā brāhmaṇoti. Evaṃ bhavaṃ ubhato sujāto, mātito ca pitito ca. Saṃsuddhagahaṇikoti saṃsuddhā te mātu gahaṇī, saṃsuddhā te mātu kucchīti attho. Yāva sattamā pitāmahayugāti ettha pitu pitā pitāmaho, pitāmahassa yugaṃ pitāmahayugaṃ. Yuganti āyuppamāṇaṃ vuccati. Abhilāpamattameva cetaṃ, atthato pana pitāmahova pitāmahayugaṃ. Tato uddhaṃ sabbepi pubbapurisā pitāmahaggahaṇeneva gahitā. Evaṃ yāva sattamo puriso, tāva saṃsuddhagahaṇiko. Atha vā akkhitto anupakuṭṭho jātivādenāti dasseti. Akkhittoti apanetha etaṃ, kiṃ imināti evaṃ akkhitto anavakkhitto. Anupakkuṭṭhoti na upakuṭṭho, na akkosaṃ vā nindaṃ vā pattapubbo. Kena kāraṇenāti. Jātivādena, itipi hīnajātiko esoti evarūpena vacanenāti attho. Imināpaṅgenāti imināpi kāraṇena.

वहाँ 'उभतो' का अर्थ है दोनों पक्षों से। 'माता और पिता की ओर से' का अर्थ है कि आपकी माता ब्राह्मणी थी, उनकी माता भी ब्राह्मणी थी, और उनकी माता भी ब्राह्मणी थी। पिता ब्राह्मण थे, उनके पिता भी ब्राह्मण थे, और उनके पिता भी ब्राह्मण थे। इस प्रकार आप माता और पिता दोनों ओर से सुजात (अच्छी तरह उत्पन्न) हैं। 'संसुद्धगहणिको' का अर्थ है कि आपकी माता का गर्भ शुद्ध है, आपकी माता की कोख शुद्ध है। 'सातवीं पीढ़ी के दादाओं तक' यहाँ पिता के पिता को 'पितामह' (दादा) कहा जाता है, और दादाओं की पीढ़ी को 'पितामहयुग' कहा जाता है। 'युग' शब्द आयु की अवधि को दर्शाता है। यह केवल एक अभिव्यक्ति है, वास्तव में 'पितामहयुग' का अर्थ दादा ही है। उससे ऊपर के सभी पूर्वजों को 'पितामह' शब्द में ही सम्मिलित किया गया है। इस प्रकार सातवीं पीढ़ी तक गर्भ की शुद्धि बनी रहती है। अथवा यह दर्शाता है कि जाति के आधार पर कोई आक्षेप या निंदा नहीं की जा सकती। 'अक्खित्तो' का अर्थ है कि उसे 'इसे हटाओ, इससे क्या लाभ' कहकर न तो नकारा गया है और न ही नीचा दिखाया गया है। 'अनुपकुट्ठो' का अर्थ है कि उसे कभी गाली या निंदा का सामना नहीं करना पड़ा। किस कारण से? जाति के आधार पर, जैसे 'यह नीच जाति का है' इस प्रकार के वचनों से उसकी कभी निंदा नहीं हुई। 'इमिनापङ्गेन' का अर्थ है इस कारण से भी।


Aḍḍhoti issaro. Mahaddhanoti mahatā dhanena samannāgato. Bhoto hi gehe pathaviyaṃ paṃsuvālikā viya bahu dhanaṃ, samaṇo pana gotamo adhano bhikkhāya udaraṃ pūretvā yāpetīti dassenti. Mahābhogoti pañcakāmaguṇavasena mahāupabhogo. Evaṃ yaṃ yaṃ guṇaṃ vadanti, tassa tassa paṭipakkhavasena bhagavato aguṇaṃyeva dassemāti maññamānā vadanti.

'अड्ढो' का अर्थ है स्वामी या ऐश्वर्यवान। 'महद्धनो' का अर्थ है विशाल धन-संपत्ति से संपन्न। वे यह दर्शाते हैं कि आपके घर में पृथ्वी पर धूल और रेत के समान अपार धन है, जबकि श्रमण गौतम निर्धन हैं और भिक्षा मांगकर अपना पेट भरते हैं। 'महाभोगो' का अर्थ है पाँच काम-गुणों के माध्यम से विशाल उपभोग की वस्तुएँ होना। इस प्रकार वे चंकी ब्राह्मण के जिन-जिन गुणों का बखान करते हैं, वे यह सोचकर बोलते हैं कि इसके विपरीत वे भगवान (बुद्ध) के अवगुणों को ही दिखा रहे हैं।


Abhirūpoti aññehi manussehi adhikarūpo. Dassanīyoti divasampi passantānaṃ atittikaraṇato dassanayoggo, dassaneneva cittapasādajananato pāsādiko. Pokkharatā vuccati sundarabhāvo, vaṇṇassa pokkharatā vaṇṇapokkharatā, tāya vaṇṇapokkharatāya, vaṇṇasampattiyāti attho. Porāṇā pana pokkharanti sarīraṃ vadanti, vaṇṇaṃ vaṇṇameva. Tesaṃ matena vaṇṇo ca pokkharañca vaṇṇapokkharāni, tesaṃ bhāvo vaṇṇapokkharatā. Iti paramāya vaṇṇapokkharatāyāti uttamaparisuddhena vaṇṇena ceva sarīrasaṇṭhānasampattiyā cāti attho. Brahmavaṇṇīti seṭṭhavaṇṇī, parisuddhavaṇṇesupi seṭṭhena suvaṇṇavaṇṇeneva samannāgatoti attho. Brahmavacchasīti mahābrahmuno sarīrasadisena sarīrena samannāgato. Akhuddāvakāso dassanāyāti bhoto sarīre dassanassa okāso na khuddako mahā. Sabbāneva te aṅgapaccaṅgāni dassanīyāneva, tāni cāpi mahantānevāti dīpeti.

'अभिरूपो' का अर्थ है अन्य मनुष्यों की तुलना में श्रेष्ठ रूप वाला। 'दस्सनीयो' का अर्थ है देखने योग्य, क्योंकि दिन भर देखने पर भी देखने वालों की तृप्ति नहीं होती। केवल देखने मात्र से ही चित्त में प्रसन्नता उत्पन्न करने के कारण वह 'पासादिको' (मनोहर) है। 'पोक्खरता' का अर्थ है सुंदरता। वर्ण की सुंदरता 'वर्णपोक्खरता' है। इसका अर्थ है वर्ण की श्रेष्ठता से संपन्न होना। प्राचीन आचार्यों के अनुसार 'पोक्खर' का अर्थ शरीर है और 'वर्ण' का अर्थ रंग है। उनके मत में वर्ण और शरीर दोनों की सुंदरता 'वर्णपोक्खरता' है। अतः 'परम वर्णपोक्खरता' का अर्थ है अत्यंत शुद्ध वर्ण और शरीर की उत्तम बनावट से संपन्न होना। 'ब्रह्मवर्णी' का अर्थ है श्रेष्ठ वर्ण वाला; शुद्ध वर्णों में भी श्रेष्ठ, स्वर्ण के समान वर्ण से संपन्न। 'ब्रह्मवच्चसी' का अर्थ है महाब्रह्मा के शरीर के समान शरीर से संपन्न। 'अखुद्दावकासो दस्सनाय' का अर्थ है कि आपके शरीर को देखने का अवसर छोटा नहीं बल्कि महान है। यह दर्शाता है कि आपके सभी अंग-प्रत्यंग दर्शनीय हैं और वे विशाल भी हैं।


Sīlamassa atthīti sīlavā. Vuddhaṃ vaḍḍhitaṃ sīlamassāti vuddhasīlī. Vuddhasīlenāti vuddhena vaḍḍhitena sīlena. Samannāgatoti yutto, idaṃ vuddhasīlīpadasseva vevacanaṃ. Sabbametaṃ pañcasīlamattameva sandhāya vadanti.

उस (चङ्की ब्राह्मण) के पास शील (श्रेष्ठ पंचशील) है, इसलिए वह 'शीलवान' है। उसके पास विकसित शील है, इसलिए वह 'वृद्धशीली' (बुद्धशीली) है। 'वृद्धशीलेन' का अर्थ है विकसित शील के द्वारा। 'समन्नागतो' का अर्थ है युक्त होना; यह 'वृद्धशीली' पद का ही पर्यायवाची है। ये सभी बातें केवल पंचशील के संदर्भ में ही ब्राह्मण कहते हैं।


Kālyāṇavācotiādīsu kalyāṇā sundarā parimaṇḍalapadabyañjanā vācā assāti kalyāṇavāco. Kalyāṇaṃ madhuraṃ vākkaraṇaṃ assāti kalyāṇavākkaraṇo. Vākkaraṇanti udāharaṇaghoso. Guṇaparipuṇṇabhāvena pure bhavāti porī. Pure vā bhavattā porī. Nāgarikitthiyā sukhumālattanena sadisātipi porī. Tāya poriyā. Vissaṭṭhāyāti apalibuddhāya, sandiṭṭhavilambitādidosarahitāya. Anelagalāyāti elagalena virahitāya. Ekaccassa hi kathentassa elaṃ galati, lālā vā paggharati, kheḷaphusitāni vā nikkhamanti, tassa vācā elagalā nāma hoti. Tabbiparitāyāti attho. Atthassa viññāpaniyātiādimajjhapariyosānaṃ pākaṭaṃ katvā bhāsitatthassa viññāpanasamatthāya. Sesamettha brāhmaṇavaṇṇe uttānameva.

'कल्याणवाचो' आदि पदों में, जिसकी वाणी कल्याणकारी, सुंदर और परिपूर्ण पदों एवं व्यंजनों वाली हो, वह 'कल्याणवाचो' है। जिसकी वाणी का उच्चारण मधुर हो, वह 'कल्याणवाक्करणो' है। 'वाक्करण' का अर्थ है उच्चारण की ध्वनि। गुणों से परिपूर्ण होने के कारण या नगर (पुर) में उत्पन्न होने के कारण इसे 'पोरी' (शिष्ट) कहा जाता है। अथवा नगर की स्त्रियों की सुकुमार वाणी के समान होने के कारण भी इसे 'पोरी' कहते हैं। 'विस्सट्ठाया' का अर्थ है बिना किसी बाधा के, जो अटकने या अत्यधिक विलंब करने जैसे दोषों से रहित हो। 'अनेलगालाया' का अर्थ है 'एलगाल' (लार टपकने) से रहित। कुछ लोगों के बोलते समय लार टपकती है या थूक के कण निकलते हैं, उनकी वाणी 'एलगाला' कहलाती है। यहाँ उसका विपरीत अर्थ है। 'अत्थस्स विञ्ञापनिया' का अर्थ है आदि, मध्य और अंत को स्पष्ट करते हुए कहे गए अर्थ को समझाने में समर्थ। यहाँ ब्राह्मणों के गुणों के वर्णन में शेष बातें स्पष्ट ही हैं।


425. Evaṃ vutteti evaṃ tehi brāhmaṇehi vutte, caṅkī, ‘‘ime brāhmaṇā attano vaṇṇe vuccamāne atussanakasatto nāma natthi, vaṇṇamassa bhaṇitvā nivāressāmāti jātiādīhi mama vaṇṇaṃ vadanti, na kho pana me yuttaṃ attano vaṇṇe rajjituṃ. Handāhaṃ etesaṃ vādaṃ bhinditvā samaṇassa gotamassa mahantabhāvaṃ ñāpetvā etesaṃ tattha gamanaṃ karomī’’ti cintetvā tena hi, bho, mamāpi suṇāthātiādimāha. Tattha yepi ‘‘ubhato sujāto’’tiādayo attano guṇehi sadisā guṇā, tepi ‘‘ko cāhaṃ, ke ca samaṇassa gotamassa jātisampattiādayo guṇā’’ti attano guṇehi uttaritareyeva maññamāno, itare pana ekanteneva bhagavato mahantabhāvadīpanatthaṃ pakāseti. Mayameva arahāmāti evaṃ niyamento cettha idaṃ dīpeti – yadi guṇamahantatāya upasaṅkamitabbo nāma hoti, yathā sineruṃ upanidhāya sāsapo, mahāsamuddaṃ upanidhāya gopadakaṃ, sattasu mahāsaresu udakaṃ upanidhāya ussāvabindu paritto lāmako, evamevaṃ samaṇassa gotamassa jātisampattiādayo guṇe upanidhāya amhākaṃ guṇā parittā lāmakā, tasmā mayameva arahāma taṃ bhavantaṃ gotamaṃ dassanāya upasaṅkamitunti.

425. ऐसा कहे जाने पर, उन ब्राह्मणों द्वारा ऐसा कहे जाने पर, चङ्की (ब्राह्मण) ने सोचा— 'अपनी प्रशंसा किए जाने पर प्रसन्न न होने वाला कोई प्राणी नहीं है। ये ब्राह्मण मेरी प्रशंसा करके मुझे श्रमण गौतम के पास जाने से रोकना चाहते हैं, इसलिए वे जाति आदि के द्वारा मेरे गुणों का बखान कर रहे हैं। किंतु मेरे लिए अपनी ही प्रशंसा में आसक्त होना उचित नहीं है। अब मैं इनके तर्क को खंडित कर श्रमण गौतम की महानता को प्रकट करूँगा और इन्हें वहाँ ले चलूँगा।' ऐसा सोचकर उसने कहा— 'तो हे महानुभावों! मेरी भी सुनें।' वहाँ 'दोनों ओर से सुजात' आदि जो गुण उसके अपने गुणों के समान थे, उन्हें भी वह 'कहाँ मैं और कहाँ श्रमण गौतम की जाति-संपत्ति आदि गुण'—ऐसा मानकर अपने गुणों से कहीं अधिक श्रेष्ठ बताता है। अन्य गुणों को तो वह एकांत रूप से भगवान की महानता प्रकट करने के लिए ही प्रकाशित करता है। 'हम ही योग्य हैं'—ऐसा निश्चित करते हुए वह यहाँ यह स्पष्ट करता है कि— यदि गुणों की महानता के कारण किसी के पास जाना चाहिए, तो जैसे सुमेरु पर्वत की तुलना में सरसों का दाना, महासमुद्र की तुलना में गाय के खुर के गड्ढे का जल, और सात महान सरोवरों के जल की तुलना में ओस की एक बूंद अत्यंत अल्प और तुच्छ है, वैसे ही श्रमण गौतम की जाति-संपत्ति आदि गुणों की तुलना में हमारे गुण अत्यंत अल्प और तुच्छ हैं। इसलिए हम ही उन भगवान गौतम के दर्शन के लिए उनके पास जाने के योग्य हैं।


Bhūmigatañca vehāsaṭṭhañcāti ettha rājaṅgaṇe ceva uyyāne ca sudhāmaṭṭhā pokkharaṇiyo sattaratanapūriṃ katvā bhūmiyaṃ ṭhapitaṃ dhanaṃ bhūmigataṃ nāma, pāsādaniyūhādayo pana pūretvā ṭhapitaṃ vehāsaṭṭhaṃ nāma. Evaṃ tāva kulapariyāyena āgataṃ. Tathāgatassa pana jātadivaseyeva saṅkho elo uppalo puṇḍarīkoti cattāro nidhayo upagatā. Tesu saṅkho gāvutiko, elo aḍḍhayojaniko, uppalo tigāvutiko puṇḍarīko yojanikoti. Tesupi gahitagahitaṭṭhānaṃ pūratiyeva. Iti bhagavā pahūtaṃ hiraññasuvaṇṇaṃ ohāya pabbajitoti veditabbo. Daharo vātiādīni heṭṭhā vitthāritāneva.

'भूमिगतं च वेहासट्ठं च'—यहाँ राज-आंगन और उद्यानों में सात रत्नों से भरी हुई और चूने-मिट्टी से पक्की की गई बावड़ियों में जो धन भूमि के भीतर रखा गया था, वह 'भूमिगत' कहलाता है। महलों के ऊपरी हिस्सों (अट्टालिकाओं) आदि में जो धन भरकर रखा गया था, वह 'वेहासट्ठ' कहलाता है। यह तो कुल-परंपरा से प्राप्त धन था। तथागत के जन्म के दिन ही शङ्ख, एल (जल), उत्पल और पुण्डरीक नामक चार निधियाँ (स्वर्ण-कलश) प्रकट हुई थीं। उनमें से शङ्ख एक गावुत (कोस) का, एल आधा योजन का, उत्पल तीन गावुत का और पुण्डरीक एक योजन का था। उनमें से जितना भी धन निकाला जाता, वह स्थान पुनः भर जाता था। इस प्रकार भगवान प्रचुर स्वर्ण और रजत का त्याग कर प्रव्रजित हुए थे—ऐसा समझना चाहिए। 'दहरो वा' आदि की व्याख्या पहले ही विस्तार से की जा चुकी है।


Akhuddāvakāsoti ettha bhagavati aparimāṇoyeva dassanāvakāsoti veditabbo. Tatridaṃ vatthuṃ – rājagahe kira aññataro brāhmaṇo ‘‘samaṇassa kira gotamassa pamāṇaṃ gahetuṃ na sakkā’’ti sutvā bhagavato piṇḍāya pavisanakāle saṭṭhihatthaṃ veḷuṃ gahetvā nagaradvārassa bahi ṭhatvā sampatte bhagavati veḷuṃ gahetvā samīpe aṭṭhāsi, veḷu bhagavato jāṇumattaṃ pāpuṇi. Punadivase dve veḷū ghaṭetvā samīpe aṭṭhāsi, bhagavā dvinnaṃ veḷūnaṃ upari dviveṇumattameva paññāyamāno, ‘‘brāhmaṇa, kiṃ karosī’’ti āha? Tumhākaṃ pamāṇaṃ gaṇhāmīti. ‘‘Brāhmaṇa, sacepi tvaṃ sakalacakkavāḷagabbhaṃ pūretvā ṭhitaveḷuṃ ghaṭetvā āgamissasi, neva me pamāṇaṃ gahetuṃ sakkhissasi. Na hi mayā cattāri asaṅkhyeyyāni kappasatasahassañca tathā pāramiyo pūritā, yathā me paro pamāṇaṃ gaṇheyya, atulo brāhmaṇa, tathāgato appameyyo’’ti vatvā dhammapade gāthamāha. Gāthāpariyosāne caturāsītipāṇasahassāni amataṃ piviṃsu.

'अखुद्दावकासो'—यहाँ यह समझना चाहिए कि भगवान के दर्शन का अवसर अपरिमित है। इस विषय में यह कथा है—राजगृह में किसी ब्राह्मण ने सुना कि 'श्रमण गौतम का माप लेना संभव नहीं है।' जब भगवान भिक्षा के लिए नगर में प्रवेश कर रहे थे, तब वह साठ हाथ का एक बाँस लेकर नगर-द्वार के बाहर खड़ा हो गया। भगवान के पहुँचने पर उसने बाँस से मापा, तो वह बाँस भगवान के घुटनों तक ही पहुँचा। अगले दिन उसने साठ-साठ हाथ के दो बाँस जोड़कर पास में खड़ा किया। भगवान उन दो बाँसों के ऊपर भी दो बाँस जितने ही ऊँचे दिखाई दे रहे थे। भगवान ने पूछा— 'ब्राह्मण! क्या कर रहे हो?' उसने कहा— 'आपका माप ले रहा हूँ।' भगवान ने कहा— 'ब्राह्मण! यदि तुम संपूर्ण चक्रवाल को भरने वाले बाँसों को जोड़कर भी आओगे, तो भी मेरा माप नहीं ले सकोगे। मैंने चार असंख्येय और एक लाख कल्पों तक पारमिताएँ इस प्रकार पूर्ण नहीं की हैं कि कोई दूसरा मेरा माप ले सके। हे ब्राह्मण! तथागत अतुलनीय और अप्रमेय हैं।' ऐसा कहकर उन्होंने धम्मपद की एक गाथा कही। गाथा की समाप्ति पर चौरासी हजार प्राणियों ने अमृत (धम्म-रस) का पान किया।


Aparampi vatthu – rāhu kira asurindo cattāri yojanasahassāni aṭṭha ca yojanasatāni ucco, bāhantaramassa dvādasayojanasatāni, hatthatalapādatalānaṃ puthulatā tīṇi yojanasatāni, aṅgulipabbāni paṇṇāsayojanāni, bhamukantaraṃ paṇṇāsayojanaṃ, nalāṭaṃ tiyojanasataṃ, sīsaṃ navayojanasataṃ. So – ‘‘ahaṃ uccosmi, satthāraṃ onamitvā oloketuṃ na sakkhissāmī’’ti na gacchati. So ekadivasaṃ bhagavato vaṇṇaṃ sutvā ‘‘yathā kathañca olokessāmī’’ti āgato. Bhagavā tassa ajjhāsayaṃ viditvā ‘‘catūsu iriyāpathesu katarena dassemī’’ti cintetvā ‘‘ṭhitako nāma nīcopi ucco viya paññāyati, nipannovassa attānaṃ dassessāmī’’ti, ‘‘ānanda, gandhakuṭipariveṇe mañcakaṃ paññāpehī’’ti vatvā tattha sīhaseyyaṃ kappesi. Rāhu āgantvā nipannaṃ bhagavantaṃ gīvaṃ unnāmetvā nabhamajjhe puṇṇacandaṃ viya ulloketi. Kimidaṃ asurindāti ca vutte, bhagavā onamitvā oloketuṃ na sakkhissāmīti na gacchinti. Na mayā asurinda adhomukhena pāramiyo pūritā, uddhaggaṃ me katvā dānaṃ dinnanti. Taṃdivasaṃ rāhu saraṇaṃ agamāsi. Evaṃ bhagavā akhuddāvakāso dassanāya.

एक और कथा है - कहते हैं कि राहु असुरेन्द्र चार हजार आठ सौ योजन ऊँचा है। उसकी दोनों भुजाओं के बीच का अंतराल बारह सौ योजन है। उसकी हथेलियों और तलवों की चौड़ाई तीन सौ योजन है। उसकी अंगुलियों के पोर पचास योजन के हैं। उसकी भौंहों के बीच का अंतराल पचास योजन है। उसका ललाट तीन सौ योजन का है और सिर नौ सौ योजन का है। उसने सोचा - "मैं बहुत ऊँचा हूँ, शास्ता को देखने के लिए मुझे झुकना पड़ेगा, और मैं ऐसा नहीं कर पाऊँगा," इसलिए वह नहीं गया। एक दिन भगवान के गुणों को सुनकर उसने सोचा, "मैं जैसे-तैसे उन्हें देखूँगा ही," और वह आया। भगवान ने उसके आशय को जानकर सोचा, "चारों ईर्यापथों में से मैं उसे किस रूप में दर्शन दूँ?" उन्होंने विचार किया, "खड़े होने पर तो छोटा व्यक्ति भी ऊँचा प्रतीत होता है, इसलिए मैं उसे लेटे हुए ही अपने दर्शन दूँ।" उन्होंने कहा, "आनंद, गंधकुटी के प्रांगण में मंच (शैया) बिछाओ," और वहाँ सिंह-शैया ग्रहण की। राहु ने आकर लेटे हुए भगवान को अपनी गर्दन उठाकर वैसे ही देखा जैसे आकाश के मध्य में पूर्ण चंद्रमा को देखा जाता है। "असुरेन्द्र, यह क्या है?" ऐसा पूछे जाने पर उसने कहा कि "मैं झुककर आपको नहीं देख पाऊँगा, ऐसा सोचकर मैं नहीं आया था।" भगवान ने कहा, "असुरेन्द्र, मैंने अधोमुख (नीचे मुँह करके) होकर पारमिताएँ पूरी नहीं की हैं, बल्कि मैंने ऊपर की ओर मुख करके दान दिया है।" उस दिन राहु शरण (त्रिशरण) में गया। इस प्रकार भगवान दर्शन के लिए संकुचित (छोटे) स्थान वाले नहीं हैं।


Catupārisuddhisīlena sīlavā. Taṃ pana sīlaṃ ariyaṃ uttamaṃ parisuddhaṃ, tenāha ariyasīlīti. Tadeva anavajjaṭṭhena kusalaṃ, tenāha kusalasīlīti. Kusalena sīlenāti idamassa vevacanaṃ. Bahūnaṃ ācariyapācariyoti bhagavato ekekāya dhammadesanāya caturāsītipāṇasahassāni aparimāṇāpi devamanussā maggaphalāmataṃ pivanti. Tasmā bahūnaṃ ācariyo, sāvakavineyyānaṃ pācariyoti.

चतुपारिशुद्धि शील के कारण वे 'शीलवान' हैं। वह शील आर्य, उत्तम और परिशुद्ध है, इसलिए उन्हें 'आर्यशीली' कहा गया है। वही शील निर्दोष होने के कारण 'कुशल' है, इसलिए उन्हें 'कुशलशीली' कहा गया है। 'कुशलेन शीलेन' यह इसी का पर्यायवाची है। 'बहुतों के आचार्य और प्राचार्य' का अर्थ है कि भगवान की प्रत्येक धर्म-देशना में चौरासी हजार प्राणी और असंख्य देव एवं मनुष्य मार्ग-फल रूपी अमृत का पान करते हैं। इसलिए वे बहुतों के आचार्य हैं और विनेय श्रावकों के प्राचार्य (आचार्यों के भी आचार्य) हैं।


Khīṇakāmarāgoti ettha kāmaṃ bhagavato sabbepi kilesā khīṇā, brāhmaṇo pana te na jānāti, attano jānanaṭṭhāneyeva guṇaṃ katheti. Vigatacāpalloti ‘‘pattamaṇḍanā cīvaramaṇḍanā senāsanamaṇḍanā imassa vā pūtikāyassa…pe… kelanā paṭikelanā’’ti evaṃ vuttacāpalyavirahito.

'क्षीणकामराग' यहाँ यद्यपि भगवान के सभी क्लेश क्षीण हो चुके हैं, किंतु ब्राह्मण उन्हें नहीं जानता, वह केवल अपनी समझ के अनुसार ही गुणों का वर्णन करता है। 'विगतचापल्य' का अर्थ है - पात्र का मंडन, चीवर का मंडन, शयनासन का मंडन अथवा इस पूति-काय (सड़नशील शरीर) के प्रति लाड़-प्यार आदि, इस प्रकार की चंचलता से वे रहित हैं।


Apāpapurekkhāroti apāpe navalokuttaradhamme purato katvā vicarati. Brahmaññāya pajāyāti sāriputtamoggallānamahākassapādibhedāya brāhmaṇapajāya. (Aviruddho hi so) etissāya pajāya purekkhāro. Ayañhi pajā samaṇaṃ gotamaṃ purato katvā caratīti attho. Apica apāpapurekkhāroti na pāpupurekkhāro, na pāpaṃ purato katvā carati, pāpaṃ na icchatīti attho. Kassa? Brahmaññāya pajāya attanā saddhiṃ paṭiviruddhāyapi brāhmaṇapajāya aviruddho hitasukhatthikoyevāti vuttaṃ hoti.

'अपापपुरेक्खारो' का अर्थ है - निष्पाप नौ लोकोत्तर धर्मों को आगे रखकर विचरण करना। 'ब्रह्मण्याय प्रजाय' का अर्थ है - सारिपुत्र, मोग्गल्लान, महाकस्सप आदि भेदों वाली ब्राह्मण प्रजा के लिए। वे इस प्रजा के पुरोगामी (अग्रणी) हैं। इसका अर्थ यह है कि यह प्रजा श्रमण गौतम को आगे रखकर चलती है। इसके अतिरिक्त, 'अपापपुरेक्खारो' का अर्थ है - जो पाप को आगे रखकर नहीं चलते, पाप को आगे रखकर आचरण नहीं करते, अर्थात् पाप की इच्छा नहीं करते। किसके प्रति? 'ब्रह्मण्याय प्रजाय' अर्थात् अपने प्रति विरोध रखने वाली ब्राह्मण प्रजा के प्रति भी वे अविरुद्ध (द्वेषरहित) होकर केवल उनके हित और सुख की कामना करने वाले हैं, यही कहा गया है।


Tiroraṭṭhāti pararaṭṭhato. Tirojanapadāti parajanapadato. Saṃpucchituṃ āgacchantīti khattiyapaṇḍitādayo ceva brāhmaṇagandhabbādayo ca pañhe abhisaṅkharitvā pucchissāmāti āgacchanti. Tattha keci pucchāya vā dosaṃ vissajjanasampaṭicchane vā asamatthataṃ sallakkhetvā apucchitvāva tuṇhī nisīdanti, keci pucchanti, kesañci bhagavā pucchāya ussāhaṃ janetvā vissajjeti. Evaṃ sabbesampi tesaṃ vimatiyo tīraṃ patvā mahāsamuddassa ūmiyo viya bhagavantaṃ patvāva bhijjanti. Sesamettha tathāgatassa vaṇṇe uttānameva.

'तिरोरट्ठा' का अर्थ है - दूसरे राज्यों से। 'तिरोजानपदा' का अर्थ है - दूसरे जनपदों से। 'संपुच्छितुं आगच्छन्ति' का अर्थ है - क्षत्रिय पंडित आदि तथा ब्राह्मण और गंधर्व आदि प्रश्नों को तैयार करके "हम पूछेंगे" ऐसा सोचकर आते हैं। उनमें से कुछ लोग प्रश्न में दोष देखकर या उत्तर को स्वीकार करने में अपनी असमर्थता को जानकर बिना पूछे ही चुपचाप बैठ जाते हैं, कुछ पूछते हैं, और कुछ के मन में भगवान प्रश्न पूछने का उत्साह जगाकर उत्तर देते हैं। इस प्रकार उन सभी की शंकाएँ भगवान के पास पहुँचकर वैसे ही नष्ट हो जाती हैं जैसे महासमुद्र की लहरें किनारे पर पहुँचकर टूट जाती हैं। यहाँ तथागत के गुणों के वर्णन में शेष बातें स्पष्ट ही हैं।


Atithī no te hontīti te amhākaṃ āgantukā navakā pāhunakā hontīti attho. Pariyāpuṇāmīti jānāmi. Aparimāṇavaṇṇoti tathārūpeneva sabbaññunāpi appameyyavaṇṇo, pageva mādisenāti dasseti. Vuttampi cetaṃ –

'अतिथी नो ते होन्ति' का अर्थ है - वे हमारे आगंतुक, नए अतिथि और पाहुन हैं। 'परियापुणामि' का अर्थ है - मैं जानता हूँ। 'अपरिमाणवण्णो' का अर्थ है - वैसे ही सर्वज्ञ बुद्ध के द्वारा भी वे अपरिमेय गुणों वाले हैं, तो फिर मुझ जैसे (चंकी ब्राह्मण) की तो बात ही क्या है, यही दिखाया गया है। यह कहा भी गया है -


‘‘Buddhopi buddhassa bhaṇeyya vaṇṇaṃ,

Kappampi ce aññamabhāsamāno;

Khīyetha kappo ciradīghamantare,

Vaṇṇo na khīyetha tathāgatassā’’ti.

"यदि एक बुद्ध दूसरे बुद्ध के गुणों का बखान करें, और एक कल्प तक किसी अन्य विषय पर न बोलें; तो वह लंबा कल्प तो समाप्त हो जाएगा, किंतु तथागत के गुणों का अंत नहीं होगा।"


Imaṃ pana guṇakathaṃ sutvā te brāhmaṇā cintayiṃsu ‘‘yathā, caṅkī, samaṇassa gotamassa vaṇṇaṃ bhāsati, anomaguṇo so bhavaṃ gotamo, evaṃ tassa guṇe jānamānena kho pana iminā aticiraṃ adhivāsitaṃ, handa naṃ anuvattāmā’’ti anuvattamānā ‘‘tena hi, bho’’tiādimāhaṃsu.

इस गुण-कथा को सुनकर उन ब्राह्मणों ने सोचा - "जिस प्रकार चंकी (ब्राह्मण) श्रमण गौतम के गुणों का बखान कर रहे हैं, वे आयुष्मान गौतम निश्चित ही श्रेष्ठ गुणों वाले हैं। उनके गुणों को जानने वाले इस चंकी ने बहुत लंबे समय तक उनका अनुसरण किया है। आइए, अब हम भी उनका अनुसरण करें।" ऐसा विचार कर अनुसरण करते हुए उन्होंने "तो फिर, महोदय" आदि कहा।


426. Opātetīti paveseti. Saṃpurekkharontīti puttamattanattamattampi samānaṃ purato katvā vicaranti.

426. 'ओपातेति' का अर्थ है - प्रवेश कराना। 'संपुरेक्खरोन्ति' का अर्थ है - पुत्र या पौत्र के समान होने पर भी उन्हें आगे रखकर विचरण करना।


427. Mantapadanti mantāyeva mantapadaṃ, vedoti attho. Itihitiha paramparāyāti evaṃ kira evaṃ kirāti paramparabhāvena āgatanti dīpeti. Piṭakasampadāyāti pāvacanasaṅkhātasampattiyā. Sāvittiādīhi chandabandhehi ca vaggabandhehi ca sampādetvā āgatanti dasseti. Tattha cāti tasmiṃ mantapade. Pavattāroti pavattayitāro. Yesanti yesaṃ santakaṃ. Mantapadanti vedasaṅkhātaṃ mantameva. Gītanti aṭṭhakādīhi dasahi porāṇakabrāhmaṇehi padasampattivasena sajjhāyitaṃ. Pavuttanti aññesaṃ vuttaṃ, vācitanti attho. Samihitanti samupabyūḷhaṃ rāsikataṃ, piṇḍaṃ katvā ṭhapitanti attho. Tadanugāyantīti etarahi brāhmaṇā taṃ tehi pubbe gītaṃ anugāyanti anusajjhāyanti vādenti. Tadanubhāsantīti taṃ anubhāsanti, idaṃ purimasseva vevacanaṃ. Bhāsitamanubhāsantīti tehi bhāsitaṃ sajjhāyitaṃ anusajjhāyanti. Vācitamanuvācentīti tehi aññesaṃ vācitaṃ anuvācenti. Seyyathidanti te katameti attho. Aṭṭhakotiādīni tesaṃ nāmāni, te kira dibbena cakkhunā oloketvā parūpaghātaṃ akatvā kassapasammāsambuddhassa bhagavato pāvacanena saha saṃsandetvā mante ganthesuṃ, aparāpare pana brāhmaṇā pāṇātipātādīni pakkhipitvā tayo vede bhinditvā buddhavacanena saddhiṃ viruddhe akaṃsu.

427. 'मन्तपदं' का अर्थ है मन्त्र ही मन्तपद है, अर्थात् वेद। 'इतिहितिह परम्पराय' का अर्थ है 'ऐसा सुना जाता है, ऐसा सुना जाता है' - इस प्रकार परम्परा से आया हुआ, यह दर्शाता है। 'पिटकसम्पदाय' का अर्थ है प्रवचन रूपी सम्पत्ति की पूर्णता से। सावित्री आदि छन्दों और वर्गों के माध्यम से सम्पादित होकर आया हुआ, यह दिखाता है। 'तत्थ च' का अर्थ है उस मन्त्रपद में। 'पवत्तारो' का अर्थ है प्रवर्तक। 'येसं' का अर्थ है जिनका (जिन ऋषियों का)। 'मन्तपदं' का अर्थ है वेद संज्ञक मन्त्र ही। 'गीतं' का अर्थ है अष्टक आदि दस प्राचीन ब्राह्मणों द्वारा पदों की पूर्णता के साथ स्वाध्याय किया गया। 'पवुत्तं' का अर्थ है दूसरों को कहा गया, अर्थात् वाचित (पढ़ाया गया)। 'समीहितं' का अर्थ है भली-भाँति संगृहीत, राशि किया हुआ, समूह बनाकर रखा हुआ। 'तदनुगायन्ति' का अर्थ है अब के ब्राह्मण उन प्राचीन ऋषियों द्वारा पहले गाए गए मन्त्रों का अनुगायन करते हैं, अनु-स्वाध्याय करते हैं और वाचन करते हैं। 'तदनुभासन्ति' का अर्थ है उसका अनुभाषण करते हैं, यह पहले वाले पद का ही पर्यायवाची है। 'भाषितमनुभासन्ति' का अर्थ है उनके द्वारा भाषित और स्वाध्याय किए गए का अनु-स्वाध्याय करते हैं। 'वाचितमनुवाचेन्ति' का अर्थ है उनके द्वारा दूसरों को पढ़ाए गए का अनु-वाचन करते हैं। 'सेय्यथिदं' का अर्थ है वे कौन हैं। अष्टक आदि उनके नाम हैं। वे दिव्य चक्षु से देखकर, दूसरों को पीड़ा न पहुँचाते हुए, भगवान कश्यप सम्यक्सम्बुद्ध के प्रवचन के साथ तुलना कर मन्त्रों की रचना करते थे। किन्तु बाद के ब्राह्मणों ने प्राणातिपात आदि को सम्मिलित कर तीनों वेदों को विकृत कर दिया और बुद्धवचन के विरुद्ध कर दिया।


428. Andhaveṇīti andhapaveṇī. Ekena hi cakkhumatā gahitayaṭṭhiyā koṭiṃ eko andho gaṇhāti, taṃ andhaṃ añño, taṃ aññoti evaṃ paṇṇāsa saṭṭhi andhā paṭipāṭiyā ghaṭitā andhaveṇīti vuccati. Paramparāsaṃsattāti aññamaññaṃ laggā, yaṭṭhiggāhakenapi cakkhumatā virahitāti attho. Eko kira dhutto andhagaṇaṃ disvā ‘‘asukasmiṃ nāma gāme khajjabhojjaṃ sulabha’’nti ussāhetvā tehi ‘‘tattha no sāmi nehi, idaṃ nāma te demā’’ti vutte lañjaṃ gahetvā antarāmagge maggā okkamma mahantaṃ gacchaṃ anuparigantvā purimassa hatthena pacchimassa kacchaṃ gaṇhāpetvā ‘‘kiñci kammaṃ atthi, gacchatha tāva tumhe’’ti vatvā palāyi. Te divasampi gantvā maggaṃ avindamānā ‘‘kahaṃ, bho, cakkhumā kahaṃ maggo’’ti paridevitvā maggaṃ avindamānā tattheva mariṃsu. Te sandhāya vuttaṃ ‘‘paramparāsaṃsattā’’ti. Purimopīti purimesu dasasu brāhmaṇesu ekopi. Majjhimopīti majjhe ācariyapācariyesu ekopi. Pacchimopīti idāni brāhmaṇesu ekopi.

428. 'अन्धवेणी' का अर्थ है अन्धों की परम्परा। जैसे एक आँख वाले व्यक्ति द्वारा पकड़ी गई लाठी के सिरे को एक अन्धा पकड़ता है, उस अन्धे को दूसरा, उसे तीसरा - इस प्रकार पचास-साठ अन्धे एक पंक्ति में जुड़े हों, उसे 'अन्धवेणी' कहा जाता है। 'परम्परासंसत्ता' का अर्थ है एक-दूसरे से जुड़े हुए, और लाठी पकड़ने वाले आँख वाले व्यक्ति से रहित। कहते हैं कि एक धूर्त ने अन्धों के समूह को देखकर उन्हें उत्साहित किया कि 'अमुक गाँव में भोजन सुलभ है'। अन्धों ने कहा, 'स्वामी, हमें वहाँ ले चलिए, हम आपको यह धन देंगे'। धूर्त ने रिश्वत लेकर रास्ते में मार्ग से हटकर एक बड़े झाड़ के चारों ओर उन्हें घुमाया और पहले वाले के हाथ से पिछले वाले की कमर पकड़वा दी। फिर कहा, 'मुझे कुछ काम है, तुम तब तक चलो' और भाग गया। वे दिन भर झाड़ के चक्कर काटते रहे, मार्ग न पाकर विलाप करने लगे, 'हे चक्षुमान! मार्ग कहाँ है?' और मार्ग न मिलने पर वहीं मर गए। उन्हें ही लक्ष्य कर 'परम्परासंसत्ता' कहा गया है। 'पुरिमोपि' का अर्थ है उन प्राचीन दस ब्राह्मणों में से एक भी नहीं। 'मज्झिमोपि' का अर्थ है बीच के आचार्यों और प्र-आचार्यों में से एक भी नहीं। 'पच्छिमोपि' का अर्थ है वर्तमान के ब्राह्मणों में से एक भी नहीं।


Pañca khoti pāḷiāgatesu dvīsu aññepi evarūpe tayo pakkhipitvā vadati. Dvedhāvipākāti bhūtavipākā vā abhūtavipākā vā. Nālametthāti, bhāradvāja, saccaṃ anurakkhissāmīti paṭipannena viññunā ‘‘yaṃ mayā gahitaṃ, idameva saccaṃ moghamañña’’nti ettha ekaṃseneva niṭṭhaṃ gantuṃ nālaṃ na yuttanti upari pucchāya maggaṃ vivaritvā ṭhapesi.

'पञ्च खो' का अर्थ है पालि में आए हुए दो (श्रद्धा और अनुश्रव) में इसी प्रकार के तीन अन्य (रुचि, आकार-परिवितर्क, दृष्टि-निज्झान-खान्ति) को जोड़कर कहते हैं। 'द्वेधाविपाका' का अर्थ है सत्य फल वाले या असत्य फल वाले। 'नालमेत्थ' का अर्थ है - हे भारद्वाज! 'मैं सत्य की रक्षा करूँगा' - इस प्रकार प्रतिपन्न विद्वान के लिए 'जो मैंने ग्रहण किया है, यही सत्य है, अन्य सब व्यर्थ है' - इस विषय में एकान्ततः निष्कर्ष पर पहुँचना उचित नहीं है। इस प्रकार आगे के प्रश्न का मार्ग खोलकर रखा।


430. Idha, bhāradvāja, bhikkhūti jīvakasutte (ma. ni. 2.51 ādayo) viya mahāvacchasutte (ma. ni. 2.193 ādayo) viya ca attānaññeva sandhāya vadati. Lobhanīyesu dhammesūti lobhadhammesu. Sesapadadvayepi eseva nayo.

430. 'यहाँ, भारद्वाज, भिक्षु' - यह जीवक सुत्त और महावच्छ सुत्त की तरह स्वयं (बुद्ध) को ही लक्ष्य कर कहा गया है। 'लोभनीयेसु धम्मेसु' का अर्थ है लोभ के धर्मों में। शेष दो पदों में भी यही विधि समझनी चाहिए।


432. Saddhaṃ nivesetīti okappaniyasaddhaṃ niveseti. Upasaṅkamatīti upagacchati. Payirupāsatīti santike nisīdati. Sotanti pasādasotaṃ odahati. Dhammanti desanādhammaṃ suṇāti. Dhāretīti paguṇaṃ katvā dhāreti. Upaparikkhatīti atthato ca kāraṇato ca vīmaṃsati. Nijjhānaṃ khamantīti olokanaṃ khamanti, idha sīlaṃ kathitaṃ, idha samādhīti evaṃ upaṭṭhahantīti attho. Chandoti kattukamyatā chando. Ussahatīti vāyamati. Tuletīti aniccādivasena tīreti. Padahatīti maggapadhānaṃ padahati. Kāyena ceva paramasaccanti sahajātanāmakāyena ca nibbānaṃ sacchikaroti, paññāya ca kilese nibbijjhitvā tadeva vibhūtaṃ pākaṭaṃ karonto passati.

432. 'सद्धं निवेसेति' का अर्थ है श्रद्धा को स्थापित करता है। 'उपसङ्कमति' का अर्थ है पास जाता है। 'पयिरुपासति' का अर्थ है पास बैठता है। 'सोतं' का अर्थ है कान लगाता है। 'धम्मं' का अर्थ है देशना धर्म को सुनता है। 'धारेति' का अर्थ है धारण करता है। 'उपपरिक्खति' का अर्थ है अर्थ और कारण से मीमांसा करता है। 'निज्झानं खमन्ति' का अर्थ है विचार करने पर जँचते हैं; यहाँ शील और समाधि कहे गए हैं, ऐसा अर्थ प्रकट होता है। 'छन्दो' का अर्थ है करने की इच्छा रूपी छन्द। 'उस्सहति' का अर्थ है प्रयत्न करता है। 'तुलेति' का अर्थ है अनित्यता आदि के रूप में निर्णय करता है। 'पदहति' का अर्थ है मार्ग-प्रधान (सम्यक् व्यायाम) का उद्योग करता है। 'कायेन चेव परमसव्वं' का अर्थ है सहजात नाम-काय से निर्वाण का साक्षात्कार करता है, और प्रज्ञा से क्लेशों को भेदकर उसी परमार्थ निरोध-सत्य को स्पष्ट रूप से देखता है।


433. Saccānubodhoti maggānubodho. Saccānuppattīti phalasacchikiriyā. Tesaṃyevāti heṭṭhā vuttānaṃ dvādasannaṃ, evaṃ dīghaṃ maggavādaṃ anulometi, tasmā nāyamattho. Ayaṃ panettha attho – tesaṃyevāti tesaṃ maggasampayuttadhammānaṃ. Padhānanti maggapadhānaṃ. Tañhi phalasacchikiriyasaṅkhātāya saccānuppattiyā bahukāraṃ, magge asati phalābhāvatoti. Iminā nayena sabbapadesu attho veditabbo. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

433. 'सच्चानुबोधो' का अर्थ है मार्ग का अनुबोध। 'सच्चानुप्पत्ति' का अर्थ है फल का साक्षात्कार। 'तेसंयेव' का अर्थ है नीचे कहे गए बारह धर्मों का; इस प्रकार यह लम्बे मार्ग-वाद के अनुकूल है, इसलिए यह अर्थ नहीं लेना चाहिए। यहाँ यह अर्थ है - 'तेसंयेव' का अर्थ है उन मार्ग-सम्प्रयुक्त धर्मों का। 'पधानं' का अर्थ है मार्ग-प्रधान (वीर्य)। वह फल-साक्षात्कार रूपी सत्य-प्राप्ति के लिए बहुत उपकारी है, क्योंकि मार्ग के न होने पर फल का अभाव होता है। इस विधि से सभी पदों में अर्थ समझना चाहिए। शेष सभी जगह स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Caṅkīsuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

चङ्की सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


6. Esukārīsuttavaṇṇanā

6. एसुकारी सुत्त की व्याख्या।


437. Evaṃ me sutanti esukārīsuttaṃ. Tattha bilaṃ olaggeyyunti koṭṭhāsaṃ laggāpeyyuṃ, iminā satthadhammaṃ nāma dasseti. Satthavāho kira mahākantārapaṭipanno antarāmagge goṇe mate maṃsaṃ gahetvā sabbesaṃ satthikānaṃ ‘‘idaṃ khāditvā ettakaṃ mūlaṃ dātabba’’nti koṭṭhāsaṃ olaggeti, goṇamaṃsaṃ nāma khādantāpi atthi akhādantāpi, mūlaṃ dātuṃ sakkontāpi asakkontāpi. Satthavāho yena mūlena goṇo gahito, tassa nikkhamanatthaṃ sabbesaṃ balakkārena koṭṭhāsaṃ datvā mūlaṃ gaṇhāti, ayaṃ satthadhammo. Evamevaṃ brāhmaṇāpi lokassa paṭiññaṃ aggahetvā attanova dhammatāya catasso pāricariyā paññapentīti dassetuṃ evameva khotiādimāha. Pāpiyo assāti pāpaṃ assa. Seyyo assāti hitaṃ assa. Atha vā pāpiyoti pāpako lāmako attabhāvo assa. Seyyoti seṭṭho uttamo. Seyyaṃsoti seyyo. Uccākulīnatāti uccākulīnattena seyyo. Pāpiyaṃsoti pāpiyo. Uccākulīnatā ca dvīsu kulesu vaḍḍheti khattiyakule brāhmaṇakule ca, uḷāravaṇṇatā tīsu. Vessopi hi uḷāravaṇṇo hoti. Uḷārabhogatā catūsupi. Suddopi hi antamaso caṇḍālopi uḷārabhogo hotiyeva.

437. "एवं मे सुतं" आदि एसुकारी सुत्त है। वहाँ "बिलं ओलब्गेय्युं" का अर्थ है मांस का हिस्सा लटकाना; इसके द्वारा "सत्थधम्म" (सार्थ-धर्म या व्यापारियों की रीति) को दर्शाया गया है। कहा जाता है कि जब एक सार्थवाह (काफिले का नेता) महाकांतार (घने जंगल) के मार्ग पर जा रहा हो और रास्ते में कोई बैल मर जाए, तो वह उसका मांस लेकर सभी व्यापारियों के लिए "इसे खाकर इतना मूल्य देना चाहिए" कहकर हिस्सा लटका देता है। बैल का मांस खाने वाले भी होते हैं और न खाने वाले भी; मूल्य देने में समर्थ भी होते हैं और असमर्थ भी। सार्थवाह जिस मूल्य से नया बैल खरीदा जा सके, उसकी प्राप्ति के लिए सभी को बलपूर्वक हिस्सा देकर मूल्य लेता है; यह "सत्थधम्म" है। इसी प्रकार, ब्राह्मण भी लोक की सहमति लिए बिना अपने स्वभाव से ही चार प्रकार की परिचर्या (सेवा) प्रज्ञप्त करते हैं—यह दिखाने के लिए "एवमेव खो" आदि कहा गया है। "पापियो अस्स" का अर्थ है वह पापी (बुरा) होगा। "सेय्यो अस्स" का अर्थ है उसका हित होगा। अथवा "पापियो" का अर्थ है उसका आत्मभाव (शरीर/अस्तित्व) नीच या बुरा होगा। "सेय्यो" का अर्थ है श्रेष्ठ या उत्तम। "सेय्यंसो" का अर्थ है श्रेष्ठ। "उच्चाकुलीनता" का अर्थ है उच्च कुल में होने के कारण श्रेष्ठ। "पापियंसो" का अर्थ है अधिक पापी। उच्च कुलीनता दो कुलों—क्षत्रिय और ब्राह्मण कुल में बढ़ती है; उदार वर्णता (प्रसिद्धि) तीन कुलों में। क्योंकि वैश्य भी उदार वर्ण वाला होता है। उदार भोगता (सम्पत्ति) चारों कुलों में होती है। क्योंकि शूद्र और यहाँ तक कि चांडाल भी उदार भोग वाला (धनी) हो सकता है।


440. Bhikkhācariyanti koṭidhanenapi hi brāhmaṇena bhikkhā caritabbāva, porāṇakabrāhmaṇā asītikoṭidhanāpi ekavelaṃ bhikkhaṃ caranti. Kasmā? Duggatakāle carantānaṃ idāni bhikkhaṃ carituṃ āraddhāti garahā na bhavissatīti. Atimaññamānoti yo bhikkhācariyavaṃsaṃ haritvā sattajīvakasikammavaṇijjādīhi jīvikaṃ kappeti, ayaṃ atimaññati nāma. Gopo vāti yathā gopako attanā rakkhitabbaṃ bhaṇḍaṃ thenento akiccakārī hoti, evanti attho. Iminā nayena sabbavāresu attho veditabbo. Asitabyābhaṅginti tiṇalāyanaasitañceva kājañca. Anussaratoti yattha jāto, tasmiṃ porāṇe mātāpettike kulavaṃse anussariyamāneti attho. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

440. "भिक्खाचरियं" का अर्थ है कि करोड़ों की संपत्ति वाले ब्राह्मण को भी भिक्षाटन करना चाहिए; प्राचीन ब्राह्मण अस्सी करोड़ की संपत्ति होने पर भी एक समय भिक्षाटन करते थे। क्यों? ताकि दरिद्रता के समय भिक्षाटन करने पर यह निंदा न हो कि "अब इन्होंने भिक्षाटन शुरू किया है।" "अतिमञ्ञमानो" वह है जो भिक्षाचर्या के वंश (परंपरा) को छोड़कर सार्थ-जीवी (व्यापार), कृषि-कर्म, वाणिज्य आदि से जीविका चलाता है; इसे "अतिमञ्ञति" (अवमानना करना) कहते हैं। "गोपो वा" का अर्थ है जैसे कोई ग्वाला अपने द्वारा रक्षित सामग्री की चोरी करते हुए अकर्तव्यकारी (अनुचित कार्य करने वाला) होता है, वैसा ही अर्थ है। इसी विधि से सभी स्थानों पर अर्थ समझना चाहिए। "असितब्याभङ्गिं" का अर्थ है घास काटने की हँसिया और काँवर (बहँगी)। "अनुस्सरतो" का अर्थ है जहाँ पैदा हुआ है, उस प्राचीन माता-पिता के कुल-वंश का निरंतर स्मरण करना। शेष सभी स्थानों पर स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Esukārīsuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

एसुकारी सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


7. Dhanañjānisuttavaṇṇanā

7. धनञ्जानि सुत्त की व्याख्या।


445. Evaṃ me sutanti dhanañjānisuttaṃ. Tattha dakkhiṇāgirisminti girīti pabbato, rājagahaṃ parikkhipitvā ṭhitapabbatassa dakkhiṇadisābhāge janapadassetaṃ nāmaṃ. Taṇḍulapālidvārāyāti rājagahassa kira dvattiṃsamahādvārāni catusaṭṭhikhuddakadvārāni, tesu ekaṃ taṇḍulapālidvāraṃ nāma, taṃ sandhāyevamāha. Rājānaṃ nissāyāti ‘‘gaccha manusse apīḷetvā sassabhāgaṃ gaṇhāhī’’ti raññā pesito gantvā sabbameva sassaṃ gaṇhāti, ‘‘mā no, bhante, nāsehī’’ti ca vutte – ‘‘rājakule vuttaṃ mandaṃ, ahaṃ raññā āgamanakāleyeva evaṃ āṇatto, mā kanditthā’’ti evaṃ rājānaṃ nissāya brāhmaṇagahapatike vilumpati. Dhaññaṃ yebhuyyena attano gharaṃ pavesetvā appakaṃ rājakule paveseti. Kiṃ brāhmaṇagahapatikānaṃ na pīḷaṃ akāsīti ca vutto – ‘‘āma, mahārāja, imasmiṃ vāre khettāni mandasassāni ahesuṃ, tasmā apīḷentassa me gaṇhato na bahuṃ jāta’’nti evaṃ brāhmaṇagahapatike nissāya rājānaṃ vilumpati.

445. "एवं मे सुतं" आदि धनञ्जानि सुत्त है। वहाँ "दक्खिणागिरिस्मिं" में "गिरि" का अर्थ पर्वत है; यह राजगृह को घेरे हुए पर्वत के दक्षिण दिशा के भाग में स्थित जनपद का नाम है। "तण्डुलपालिद्वाराय" का अर्थ है—राजगृह के बत्तीस मुख्य द्वार और चौंसठ छोटे द्वार कहे जाते हैं, उनमें से एक का नाम "तण्डुलपालि" द्वार है, उसे लक्ष्य कर ऐसा कहा गया है। "राजानं निस्साय" का अर्थ है—"जाओ, मनुष्यों को पीड़ित किए बिना अनाज का हिस्सा ग्रहण करो"—ऐसा राजा द्वारा भेजे जाने पर जाकर सारा ही अनाज ले लेता है। "भन्ते, हमें नष्ट न करें" ऐसा कहे जाने पर—"राजकुल में संचित अनाज कम है, मुझे राजा ने आने के समय ही ऐसा आदेश दिया था, रोओ मत"—इस प्रकार राजा का सहारा लेकर वह ब्राह्मणों और गृहपतियों को लूटता है। अनाज का अधिकांश भाग अपने घर में डालकर थोड़ा सा राजकुल में पहुँचाता है। "क्या तुमने ब्राह्मणों और गृहपतियों को पीड़ित तो नहीं किया?" ऐसा पूछे जाने पर—"हाँ महाराज, इस बार खेतों में अनाज कम हुआ था, इसलिए पीड़ित न करते हुए मेरे द्वारा ग्रहण करने पर अधिक प्राप्त नहीं हुआ"—इस प्रकार ब्राह्मणों और गृहपतियों का सहारा लेकर वह राजा को ठगता है।


446. Payo pīyatanti taruṇakhīraṃ pivatu. Tāva bhattassāti yāva khīraṃ pivitvā nisīdissatha, tāvadeva bhattassa kālo bhavissati. Idheva hi no pātarāsabhattaṃ āharissantīti dasseti. Mātāpitarotiādīsu mahallakā mātāpitaro mudukāni attharaṇapāvuraṇāni sukhumāni vatthāni madhurabhojanaṃ sugandhagandhamālādīni ca pariyesitvā posetabbā. Puttadhītānaṃ nāmakaraṇamaṅgalādīni sabbakiccāni karontena puttadāro posetabbo. Evañhi akariyamāne garahā uppajjatīti iminā nayena attho veditabbo.

446. "पयो पीयतु" का अर्थ है ताजा दूध पिएँ। "ताव भत्तस्स" का अर्थ है जब तक आप दूध पीकर बैठेंगे, तब तक भोजन का समय हो जाएगा। "यहीं हमारे लिए सुबह का भोजन लाएंगे"—यह अर्थ दिखाता है। "मातापितरो" आदि में वृद्ध माता-पिता को कोमल बिछौने और ओढ़ने के वस्त्र, सूक्ष्म वस्त्र, मधुर भोजन और सुगंधित गंध-माला आदि खोजकर उनका पोषण करना चाहिए। पुत्र-पुत्रियों के नामकरण संस्कार आदि सभी कार्यों को करते हुए स्त्री-पुत्रों का पोषण करना चाहिए। ऐसा न करने पर निंदा उत्पन्न होती है—इस विधि से अर्थ समझना चाहिए।


447. Adhammacārīti pañca dussīlyakammāni vā dasa dussīlyakammāni vā idha adhammo nāma. Upakaḍḍheyyunti pañcavidhabandhanādikammakaraṇatthaṃ taṃ taṃ nirayaṃ kaḍḍheyyuṃ.

447. "अधम्मचारी" का अर्थ है पाँच दुःशील कर्म या दस दुःशील कर्म; यहाँ इन्हें "अधर्म" कहा गया है। "उपकाड्ढेय्युं" का अर्थ है पाँच प्रकार के बंधन आदि दंड देने के लिए उन-उन नरकों में खींच ले जाएंगे।


448. Dhammacārīti dhammikasivavijjādikammakārī. Paṭikkamantīti osaranti parihāyanti. Abhikkamantīti abhisaranti vaḍḍhanti. Seyyoti varataraṃ. Hīneti nihīne lāmake. Kālaṅkato ca sāriputtāti idaṃ bhagavā ‘‘tatrassa gantvā desehī’’ti adhippāyena theramāha. Theropi taṃkhaṇaṃyeva gantvā mahābrahmuno dhammaṃ desesi, tato paṭṭhāya cātuppadikaṃ gāthaṃ kathentopi catusaccavimuttaṃ nāma na kathesīti.

448. "धम्मचारी" का अर्थ है धार्मिक कृषि, वाणिज्य आदि कर्म करने वाला। "पटिक्कमन्ति" का अर्थ है पीछे हटते हैं, अवनति को प्राप्त होते हैं। "अभिक्कमन्ति" का अर्थ है आगे बढ़ते हैं, उन्नति करते हैं। "सेय्यो" का अर्थ है श्रेष्ठतर। "हीने" का अर्थ है नीच या साधारण (ब्रह्मलोक में)। "कालङ्कतो च सारिपुत्त" यह भगवान ने इस अभिप्राय से कहा कि "वहाँ (ब्रह्मलोक में) जाकर उसे उपदेश दो।" स्थविर (सारिपुत्र) ने भी उसी क्षण जाकर महाब्रह्मा (बने हुए धनञ्जानि) को धर्मोपदेश दिया; उसके बाद से चार पदों वाली गाथा कहते हुए भी उन्होंने चार आर्य सत्यों से रहित उपदेश ही दिया (अर्थात केवल ब्रह्मलोकगामी मार्ग बताया)।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

मज्झिम निकाय की अट्ठकथा पपञ्चसूदनी में।


Dhanañjānisuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

धनञ्जानि सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


8. Vāseṭṭhasuttavaṇṇanā

8. वासेट्ठ सुत्त की व्याख्या।


454. Evaṃ me sutanti vāseṭṭhasuttaṃ. Tattha icchānaṅgalavanasaṇḍeti icchānaṅgalagāmassa avidūre vanasaṇḍe. Caṅkīti ādayo pañcapi janā rañño pasenadissa kosalassa purohitā eva. Aññe ca abhiññātāti aññe ca bahū abhiññātā brāhmaṇā. Te kira chaṭṭhe chaṭṭhe māse dvīsu ṭhānesu sannipatanti. Yadā jātiṃ sodhetukāmā honti, tadā pokkharasātissa santike jātisodhanatthaṃ ukkaṭṭhāya sannipatanti. Yadā mante sodhetukāmā honti, tadā icchānaṅgale sannipatanti. Imasmiṃ kāle mantasodhanatthaṃ sannipatiṃsu. Ayamantarā kathāti yaṃ attano sahāyakabhāvānurūpaṃ kathaṃ kathentā anuvicariṃsu, tassā kathāya antarā ayamaññā kathā udapādi. Sīlavāti guṇavā. Vattasampannoti ācārasampanno.

454. "एवं मे सुतं" (ऐसा मैंने सुना) यह वासेट्ठ सुत्त है। वहाँ "इच्छानङ्गलवनसण्डे" का अर्थ है इच्छानङ्गल नामक गाँव के पास के वन-खण्ड में। चङ्की आदि पाँचों व्यक्ति कोसल के राजा पसेनदि के पुरोहित ही थे। "अञ्ञे च अभिञ्ञाता" का अर्थ है अन्य बहुत से प्रसिद्ध ब्राह्मण। वे हर छठे महीने में दो स्थानों पर एकत्रित होते थे। जब वे अपनी जाति (वंश) की शुद्धि करना चाहते थे, तब वे पोक्खरसाति के पास उक्कठ्ठा में जाति-शुद्धि के लिए एकत्रित होते थे। जब वे मन्त्रों (वेदों) की शुद्धि करना चाहते थे, तब वे इच्छानङ्गल में एकत्रित होते थे। इस समय वे मन्त्र-शुद्धि के लिए वहाँ एकत्रित हुए थे। "अयमन्तरा कथा" का अर्थ है कि वे अपने मित्रतापूर्ण व्यवहार के अनुरूप जो बातचीत करते हुए घूम रहे थे, उस बातचीत के बीच में यह दूसरी चर्चा उत्पन्न हुई। "शीलवा" का अर्थ है गुणवान। "वत्तसम्पन्नो" का अर्थ है आचार-सम्पन्न।


455. Anuññātapaṭiññātāti sikkhitā tumheti evaṃ ācariyehi anuññātā, āma ācariya sikkhitamhāti evaṃ sayañca paṭiññātā. Asmāti bhavāma. Ahaṃ pokkharasātissa, tārukkhassāyaṃ māṇavoti ahaṃ pokkharasātissa jeṭṭhantevāsī aggasisso, ayaṃ tārukkhassāti dīpeti.

455. "अनुञ्ञातपटिञ्ञाता" का अर्थ है—"तुमने सीख लिया है" इस प्रकार आचार्यों द्वारा अनुमत, और "हाँ आचार्य, हमने सीख लिया है" इस प्रकार स्वयं द्वारा प्रतिज्ञात। "अस्मा" का अर्थ है "हम हैं"। "अहं पोक्खरसातिस्स, तारुक्खस्सायं माणवो" का अर्थ है—"मैं पोक्खरसाति का ज्येष्ठ अन्तेवासी (प्रमुख शिष्य) हूँ, और यह तारुक्ख का ज्येष्ठ अन्तेवासी है"—यह अर्थ प्रकट करता है।


Tevijjānanti tivedānaṃ brāhmaṇānaṃ. Yadakkhātanti yaṃ atthato ca byañjanato ca ekaṃ padampi akkhātaṃ. Tatra kevalinosmaseti taṃ sakalaṃ jānanato tattha niṭṭhāgatamhāti attho. Idāni taṃ kevalibhāvaṃ āvikaronto padakasmātiādimāha. Tattha jappe ācariyasādisāti kathanaṭṭhāne mayaṃ ācariyasadisāyeva.

"तेविज्जानं" का अर्थ है—तीन वेदों के ज्ञाता ब्राह्मणों का। "यदक्खातं" का अर्थ है—जो अर्थ और व्यञ्जन की दृष्टि से एक पद भी कहा गया है। "तत्र केवलिनोस्मसे" का अर्थ है—उस सम्पूर्ण को जानने के कारण हम उसमें पूर्णता को प्राप्त हुए हैं। अब उस पूर्णता को प्रकट करते हुए वासेट्ठ ने "पदकस्मा" आदि कहा। वहाँ "जप्पे आचरियसादिसा" का अर्थ है—चर्चा के स्थान पर हम आचार्य के समान ही हैं।


Kammunāti dasakusalakammapathakammunā. Ayañhi pubbe sattavidhaṃ kāyavacīkammaṃ sandhāya ‘‘yato kho, bho, sīlavā hotī’’ti āha, tividhaṃ manokammaṃ sandhāya ‘‘vattasampanno’’ti. Tena samannāgato hi ācārasampanno hoti. Cakkhumāti pañcahi cakkhūhi cakkhumantabhāvena bhagavantaṃ ālapati.

"कम्मुना" का अर्थ है—दस कुशल कर्मपथ रूपी कर्म से। इस (वासेट्ठ) ने पहले सात प्रकार के कायिक और वाचिक कर्मों के सन्दर्भ में "यतो खो, भो, शीलवा होति" कहा, और तीन प्रकार के मानसिक कर्मों के सन्दर्भ में "वत्तसम्पन्नो" कहा। उससे युक्त व्यक्ति ही आचार-सम्पन्न होता है। "चक्खुमा" कहकर वह पाँच चक्षुओं से युक्त होने के कारण भगवान को सम्बोधित करता है।


Khayātītanti ūnabhāvaṃ atītaṃ, paripuṇṇanti attho. Peccāti upagantvā. Namassantīti namo karonti.

"खयातीतं" का अर्थ है—न्यूनता से परे, अर्थात् परिपूर्ण। "पेच्चा" का अर्थ है—पास जाकर। "नमस्सन्ति" का अर्थ है—नमस्कार करते हैं।


Cakkhuṃ loke samuppannanti avijjandhakāre loke taṃ andhakāraṃ vidhamitvā lokassa diṭṭhadhammikādiatthadassanena cakkhu hutvā samuppannaṃ.

"चक्खुं लोके समुप्पन्नं" का अर्थ है—अविद्या रूपी अन्धकार वाले लोक में उस अन्धकार का विनाश कर, लोक को दृष्टधार्मिक आदि अर्थों को दिखाने के कारण 'चक्षु' बनकर उत्पन्न हुए।


456. Evaṃ vāseṭṭhena thometvā yācito bhagavā dvepi jane saṅgaṇhanto tesaṃ vo ahaṃ byakkhissantiādimāha. Tattha byakkhissanti byākarissāmi. Anupubbanti tiṭṭhatu tāva brāhmaṇacintā, tiṇarukkhakīṭapaṭaṅgato paṭṭhāya anupaṭipāṭiyā ācikkhissāmīti attho. Jātivibhaṅganti jātivitthāraṃ. Aññamaññā hi jātiyoti tesaṃ tesañhi pāṇānaṃ jātiyo aññamaññā nānappakārāti attho.

456. इस प्रकार वासेट्ठ द्वारा स्तुति और प्रार्थना किए जाने पर, भगवान ने दोनों ही व्यक्तियों पर अनुग्रह करते हुए "तेसं वो अहं ब्यक्खिस्सं" आदि कहा। वहाँ "ब्यक्खिस्सं" का अर्थ है—व्याख्या करूँगा। "अनुपुब्बं" का अर्थ है—ब्राह्मणों का विचार अभी रहने दें, तृण, वृक्ष, कीट और पतङ्गों से लेकर क्रमबद्ध रूप से बताऊँगा। "जातिविभङ्गं" का अर्थ है—जाति का विस्तार। "अञ्ञमञ्ञा हि जातियो" का अर्थ है—उन-उन प्राणियों की जातियाँ एक-दूसरे से भिन्न और अनेक प्रकार की होती हैं।


Tiṇarukkheti anupādinnakajātiṃ katvā pacchā upādinnakajātiṃ kathessāmi, evaṃ tassa jātibhedo pākaṭo bhavissatīti imaṃ desanaṃ ārabhi. Mahāsīvatthero pana ‘‘kiṃ, bhante, anupādinnakaṃ bījanānatāya nānaṃ, upādinnaṃ kammanānatāyāti? Evaṃ vattuṃ na vaṭṭatī’’ti pucchito āma na vaṭṭati. Kammañhi yoniyaṃ khipati. Yonisiddhā ime sattā nānāvaṇṇā hontīti. Tiṇarukkheti ettha antopheggū bahisārā antamaso tālanāḷikerādayopi tiṇāneva, antosārā pana bahipheggū sabbe rukkhā nāma. Na cāpi paṭijānareti mayaṃ tiṇā mayaṃ rukkhāti vā, ahaṃ tiṇaṃ, ahaṃ rukkhoti vā evaṃ na jānanti. Liṅgaṃ jātimayanti ajānantānampi ca tesaṃ jātimayameva saṇṭhānaṃ attano mūlabhūtatiṇādisadisameva hoti. Kiṃ kāraṇā? Aññamaññā hi jātiyo. Yasmā aññā tiṇajāti, aññā rukkhajāti. Tiṇesupi aññā tālajāti, aññā nāḷikerajāti, evaṃ vitthāretabbaṃ. Iminā idaṃ dasseti – yaṃ jātivasena nānā hoti, taṃ attano paṭiññaṃ paresaṃ vā upadesaṃ vināpi aññajātito visesena gayhati. Yadi ca jātiyā brāhmaṇo bhaveyya, sopi attano paṭiññaṃ paresaṃ vā upadesaṃ vinā khattiyato vessato suddato vā visesena gayheyya, na ca gayhati. Tasmā na jātiyā brāhmaṇoti. Parato pana ‘‘yathā etāsu jātīsū’’ti gāthāya etamatthaṃ vacībhedeneva āvikarissati.

"तिणरुक्खे"—पहले अनुपादिन्नक जाति को कहकर बाद में उपादिन्नक जाति को कहूँगा, इस प्रकार उसे जाति-भेद स्पष्ट हो जाएगा—यह सोचकर इस देशना को आरम्भ किया। महासीव स्थविर से पूछा गया—"भन्ते! क्या अनुपादिन्नक बीजों की भिन्नता के कारण भिन्न हैं और उपादिन्नक कर्मों की भिन्नता के कारण? क्या ऐसा कहना उचित नहीं है?" उत्तर मिला—"हाँ, उचित नहीं है। क्योंकि कर्म योनि में डालता है। योनि से सिद्ध ये प्राणी अनेक प्रकार के होते हैं।" "तिणरुक्खे" यहाँ जिनके भीतर असार भाग और बाहर सार भाग हो, यहाँ तक कि ताड़ और नारियल आदि भी 'तृण' ही हैं। इसके विपरीत, जिनके भीतर सार हो और बाहर असार भाग हो, वे सभी 'वृक्ष' कहलाते हैं। वे यह दावा नहीं करते कि "हम तृण हैं" या "हम वृक्ष हैं", अथवा "मैं तृण हूँ", "मैं वृक्ष हूँ"—वे ऐसा नहीं जानते। "लिङ्गं जातिमयं"—न जानते हुए भी उनका आकार जाति-निर्मित ही होता है, जो अपने मूलभूत तृण आदि के समान ही होता है। किस कारण से? क्योंकि जातियाँ एक-दूसरे से भिन्न हैं। चूँकि तृण-जाति अलग है और वृक्ष-जाति अलग है। तृणों में भी ताड़-जाति अलग है और नारियल-जाति अलग है—ऐसा विस्तार करना चाहिए। इससे यह दिखाते हैं कि—जो जाति के कारण भिन्न होता है, वह अपनी प्रतिज्ञा या दूसरों के उपदेश के बिना भी अन्य जाति से विशेष रूप से पहचाना जाता है। यदि कोई जन्म से ब्राह्मण होता, तो वह भी अपनी प्रतिज्ञा या दूसरों के उपदेश के बिना क्षत्रिय, वैश्य या शूद्र से विशेष रूप से पहचाना जाता, किन्तु ऐसा नहीं पहचाना जाता। इसलिए जन्म से कोई ब्राह्मण नहीं होता। आगे "यथा एतासु जातीसु" इस गाथा में इसी अर्थ को वाणी के माध्यम से स्पष्ट करेंगे।


Evaṃ anupādinnakesu jātiṃ dassetvā upādinnakesu dassento tato kīṭetiādimāha. Yāva kunthakipilliketi kunthakipillikaṃ pariyantaṃ katvāti attho. Ettha ca ye uppatitvā gacchanti, te paṭaṅgā nāma. Aññamaññā hi jātiyoti tesampi nīlarattādivaṇṇavasena jātiyo nānappakārāva honti.

इस प्रकार अनुपादिन्नक पदार्थों में जाति को दिखाकर, उपादिन्नक प्राणियों में दिखाते हुए "ततो कीटे" आदि कहा। "याव कुन्थकिपिल्लिके" का अर्थ है—कुन्थ और चींटियों तक की सीमा बनाकर। यहाँ जो उछलकर चलते हैं, वे 'पतङ्ग' कहलाते हैं। "अञ्ञमञ्ञा हि जातियो" का अर्थ है—उनकी भी नीले, लाल आदि वर्णों के भेद से जातियाँ अनेक प्रकार की ही होती हैं।


Khuddaketi kāḷakādayo. Mahallaketi sasabiḷārādayo.

"खुद्दके" का अर्थ है—गिलहरी आदि छोटे प्राणी। "महल्लके" का अर्थ है—खरगोश, बिल्ली आदि बड़े प्राणी।


Pādūdareti udarapāde, udaraṃyeva nesaṃ pādāti vuttaṃ hoti. Dīghapiṭṭhiketi sappānañhi sīsato yāva naṅguṭṭhā piṭṭhiyeva hoti, tena te ‘‘dīghapiṭṭhikā’’ti vuccanti.

"पादूदरे" का अर्थ है—उदर-पाद; उनके लिए पेट ही पैर है, यह कहा गया है। "दीघपिट्ठिके" का अर्थ है—दीर्घ-पृष्ठ; क्योंकि साँपों के सिर से लेकर पूँछ तक केवल पीठ ही होती है, इसलिए उन्हें "दीर्घ-पृष्ठ" कहा जाता है।


Udaketi odake, udakamhi jāte.

"उदके" का अर्थ है—औदक, जल में उत्पन्न होने वाले प्राणी।


Pakkhīti sakuṇe. Te hi pattehi yantīti pattayānā, vehāsaṃ gacchantīti vihaṅgamā.

"पक्खी" का अर्थ है—पक्षी। चूँकि वे पंखों से चलते हैं, इसलिए उन्हें "पत्तयाना" कहा जाता है; चूँकि वे आकाश में जाते हैं, इसलिए उन्हें "विहङ्गमा" कहा जाता है।


Evaṃ thalajalākāsagocarānaṃ pāṇānaṃ jātibhedaṃ dassetvā idāni yenādhippāyena taṃ dasseti, taṃ āvikaronto yathā etāsūti gāthamāha. Tassattho saṅkhepena vuttova. Vitthārato panettha yaṃ vattabbaṃ, taṃ sayameva dassento na kesehītiādimāha. Tatrāyaṃ yojanā – yaṃ vuttaṃ ‘‘natthi manussesu liṅgajātimayaṃ puthū’’ti, taṃ evaṃ natthīti veditabbaṃ. Seyyathidaṃ? Na kesehīti. Na hi – ‘‘brāhmaṇānaṃ edisā kesā honti, khattiyānaṃ edisā’’ti niyamo atthi yathā hatthiassamigādīnanti iminā nayena sabbaṃ yojetabbaṃ.

इस प्रकार स्थल, जल और आकाश में विचरण करने वाले प्राणियों के जाति-भेद को दिखाकर, अब जिस अभिप्राय से उसे (मनुष्यों के विषय में) दिखाते हैं, उसे स्पष्ट करते हुए 'यथा एतासु' गाथा कही। इसका अर्थ संक्षेप में कहा जा चुका है। विस्तार से यहाँ जो कहना है, उसे स्वयं दिखाते हुए 'न केसेहि' आदि कहा। यहाँ यह योजना है—जो कहा गया है कि 'मनुष्यों में लिंग (चिह्न) और जाति से निर्मित पृथकता नहीं है', उसे इस प्रकार 'नहीं है' समझना चाहिए। जैसे कि? 'न केसेहि' (बालों से नहीं)। क्योंकि हाथियों, घोड़ों, मृगों आदि की तरह यह नियम नहीं है कि 'ब्राह्मणों के ऐसे बाल होते हैं और क्षत्रियों के ऐसे'। इस पद्धति से सभी (अंगों) को जोड़ना चाहिए।


Liṅgaṃ jātimayaṃ neva, yathā aññāsu jātisūti idaṃ pana vuttassevatthassa nigamananti veditabbaṃ. Tassāyaṃ yojanā – evaṃ yasmā imehi kesādīhi natthi manussesu liṅgaṃ jātimayaṃ puthu, tasmā veditabbametaṃ ‘‘brāhmaṇādibhedesu manussesu liṅgaṃ jātimayaṃ neva, yathā aññāsu jātisū’’ti.

'लिंगं जातिमयं नेव, यथा अञ्ञासु जातिसु'—यह पूर्वोक्त अर्थ का ही उपसंहार (निगमन) समझना चाहिए। इसकी योजना यह है—इस प्रकार चूँकि इन बालों आदि के कारण मनुष्यों में जाति-आधारित कोई पृथक लिंग (चिह्न) नहीं है, इसलिए यह समझना चाहिए कि 'ब्राह्मण आदि भेदों वाले मनुष्यों में जाति-आधारित लिंग वैसा नहीं है, जैसा अन्य जातियों (पशु-पक्षियों) में होता है'।


457. Idāni evaṃ jātibhede asatipi ‘‘brāhmaṇo khattiyo’’ti idaṃ nānattaṃ yathā jātaṃ, taṃ dassetuṃ paccattanti gāthamāha. Tattha vokāranti nānattaṃ. Ayaṃ panettha saṅkhepattho – yathā hi tiracchānānaṃ yonisiddhameva kesādisaṇṭhānena nānattaṃ, tathā brāhmaṇādīnaṃ attano attano sarīre taṃ natthi. Evaṃ santepi yadetaṃ ‘‘brāhmaṇo khattiyo’’ti vokāraṃ, taṃ vokārañca manussesu samaññāya pavuccati, vohāramatteneva pavuccatīti.

457. अब, इस प्रकार जाति-भेद न होने पर भी 'ब्राह्मण, क्षत्रिय' यह भिन्नता कैसे उत्पन्न हुई, इसे दिखाने के लिए 'पच्चत्तं' गाथा कही। वहाँ 'वोकारं' का अर्थ भिन्नता (नानात्व) है। यहाँ संक्षेप में यह अर्थ है—जैसे तिर्यंचों (पशुओं) में योनि-सिद्ध ही बालों आदि की बनावट से भिन्नता होती है, वैसे ब्राह्मण आदि के अपने-अपने शरीरों में वह (भिन्नता) नहीं है। ऐसा होने पर भी, जो यह 'ब्राह्मण, क्षत्रिय' रूपी भेद है, वह मनुष्यों में केवल संज्ञा (नाम) के कारण कहा जाता है, केवल व्यवहार मात्र से कहा जाता है।


Ettāvatā bhagavā bhāradvājassa vādaṃ niggaṇhitvā idāni yadi jātiyā brāhmaṇo bhaveyya, ājīvasīlācāravipannopi brāhmaṇo bhaveyya. Yasmā pana porāṇā brāhmaṇā tassa brāhmaṇabhāvaṃ na icchanti, loke ca aññepi paṇḍitamanussā, tasmā vāseṭṭhassa vādaṃ paggaṇhanto yo hi koci manussesūti aṭṭha gāthā āha. Tattha gorakkhanti khettarakkhaṃ, kasikammanti vuttaṃ hoti. Goti hi pathaviyā nāmaṃ, tasmā evamāha. Puthusippenāti tantavāyakammādinānāsippena. Vohāranti vaṇijjaṃ. Parapessenāti paresaṃ veyyāvaccakammena. Issatthanti āvudhajīvikaṃ, usuñca sattiṃ cāti vuttaṃ hoti. Porohiccenāti purohitakammena.

इतने से भगवान ने भारद्वाज के मत का खंडन करके, अब (यह दर्शाया कि) यदि जन्म से कोई ब्राह्मण होता, तो आजीविका, शील और आचरण से भ्रष्ट होने पर भी वह ब्राह्मण ही रहता। चूँकि प्राचीन ब्राह्मण और लोक में अन्य विद्वान मनुष्य भी ऐसे व्यक्ति के ब्राह्मणत्व को स्वीकार नहीं करते, इसलिए वासेट्ठ के मत का समर्थन करते हुए 'यो हि कोचि मनुस्सेसु' आदि आठ गाथाएँ कहीं। वहाँ 'गोरक्खं' का अर्थ खेत की रक्षा करना अर्थात् कृषि-कर्म है। 'गो' पृथ्वी का नाम है, इसलिए ऐसा कहा गया है। 'पुथुसिप्पेन' का अर्थ है जुलाहे के काम आदि विभिन्न शिल्प। 'वोहारं' का अर्थ है वाणिज्य (व्यापार)। 'परपेस्सेन' का अर्थ है दूसरों की सेवा (वैयावृत्य) करना। 'इस्सतं' का अर्थ है शस्त्रों से आजीविका चलाना, अर्थात् धनुष और शक्ति (भाला) का प्रयोग। 'पोरौहिच्चेन' का अर्थ है पुरोहित का कार्य।


Evaṃ brāhmaṇasamayena ca lokavohārena ca ājīvasīlācāravipannassa abrāhmaṇabhāvaṃ sādhetvā evaṃ sante na jātiyā brāhmaṇo, guṇehi pana brāhmaṇo hoti. Tasmā yattha katthaci kule jāto yo guṇavā, so brāhmaṇo, ayamettha ñāyoti evametaṃ ñāyaṃ atthato āpādetvā idāni naṃ vacībhedena pakāsento na cāhaṃ brāhmaṇantiādimāha. Tassattho – ahañhi yvāyaṃ catunnaṃ yonīnaṃ yattha katthaci jāto, tatrāpi visesena yo brāhmaṇassa saṃvaṇṇitāya mātari sambhūto, taṃ yonijaṃ mattisambhavaṃ, yā cāyaṃ ubhato sujātotiādinā nayena brāhmaṇehi brāhmaṇassa parisuddhauppattimaggasaṅkhātā yoni vuttā, saṃsuddhagahaṇikoti iminā ca mātisampatti, tatopi jātasambhūtattā yonijo mattisambhavoti vuccati, taṃ yonijaṃ mattisambhavaṃ iminā ca yonijamattisambhavamattena na brāhmaṇaṃ brūmi. Kasmā? Yasmā, bho bhoti, vacanamattena aññehi sakiñcanehi visiṭṭhattā bhovādi nāma so hoti, sace hoti sakiñcano sapalibodho. Yo panāyaṃ yattha katthaci jātopi rāgādikiñcanābhāvena akiñcano, sabbagahaṇapaṭinissaggena anādāno, akiñcanaṃ anādānaṃ, tamahaṃ brūmi brāhmaṇaṃ. Kasmā? Yasmā bāhitapāpoti.

इस प्रकार ब्राह्मणों के सिद्धांतों और लोक-व्यवहार के अनुसार आजीविका, शील और आचरण से भ्रष्ट व्यक्ति के अब्राह्मणत्व को सिद्ध करके, यह स्थापित किया कि जन्म से नहीं, अपितु गुणों से ब्राह्मण होता है। इसलिए, जिस किसी भी कुल में उत्पन्न जो गुणवान है, वही ब्राह्मण है—यही यहाँ तर्कसंगत न्याय है। इस न्याय को अर्थतः सिद्ध करके, अब उसे वाणी के माध्यम से प्रकाशित करते हुए 'न चाहं ब्राह्मणं' आदि कहा। इसका अर्थ है—मैं उसे ब्राह्मण नहीं कहता जो चारों योनियों में से किसी में भी जन्मा हो, और विशेष रूप से जो ब्राह्मणों द्वारा प्रशंसित माता से उत्पन्न हुआ हो, जिसे 'योनिज' या 'मातृसंभव' कहा जाता है। ब्राह्मणों द्वारा जिसे 'दोनों ओर से सुजात' आदि पद्धति से शुद्ध उत्पत्ति मार्ग वाली 'योनि' कहा गया है, और 'संसुद्धगहणिको' (शुद्ध गर्भ वाला) इस विशेषण से माता की संपन्नता और उससे उत्पन्न होने के कारण जिसे 'योनिज' या 'मातृसंभव' कहा जाता है, केवल उस योनिज और मातृसंभव होने मात्र से मैं उसे ब्राह्मण नहीं कहता। क्यों? क्योंकि यदि वह 'सकिंचन' (राग आदि दोषों सहित) और बाधाओं (पलिबोध) से युक्त है, तो वह केवल 'भो-भो' कहने मात्र से दूसरों से विशिष्ट होने के कारण 'भोवादी' कहलाता है। परंतु जो व्यक्ति कहीं भी जन्मा हो, राग आदि 'किंचन' (मल) के अभाव के कारण 'अकिंचन' है और सभी प्रकार के ग्रहण (आदान) के त्याग के कारण 'अनादान' है, उस अकिंचन और अनादान पुरुष को ही मैं ब्राह्मण कहता हूँ। क्यों? क्योंकि उसने पापों को बाहर निकाल दिया है (बाहितपाप)।


458. Kiñcabhiyyo sabbasaṃyojanaṃ chetvātiādi sattavīsati gāthā. Tattha sabbasaṃyojananti dasavidhasaṃyojanaṃ. Na paritassatīti taṇhāparitassanāya na paritassati. Saṅgātiganti rāgasaṅgādayo atikkantaṃ. Visaṃyuttanti catūhi yonīhi sabbakilesehi vā visaṃyuttaṃ.

458. इसके अतिरिक्त 'सब्बसंयोजनं छेत्वा' आदि सत्ताईस गाथाएँ हैं। वहाँ 'सब्बसंयोजनं' का अर्थ दस प्रकार के संयोजन (बंधन) हैं। 'न परितस्सति' का अर्थ है तृष्णा की व्याकुलता के कारण न तड़पना। 'सङ्गातिगं' का अर्थ है राग आदि आसक्तियों को पार कर गया व्यक्ति। 'विसञ्ञुत्तं' का अर्थ है चारों योनियों से अथवा सभी क्लेशों से विमुक्त।


Naddhinti upanāhaṃ. Varattanti taṇhaṃ. Sandānanti yuttapāsaṃ, diṭṭhipariyuṭṭhānassetaṃ adhivacanaṃ. Sahanukkamanti anukkamo vuccati pāse pavesanagaṇṭhi, diṭṭhānusayassetaṃ nāmaṃ. Ukkhittapalighanti ettha palighoti avijjā. Buddhanti catusaccabuddhaṃ. Titikkhatīti khamati.

'नद्धिं' का अर्थ है उपनाह (बैर)। 'वरत्तं' का अर्थ है तृष्णा। 'सन्दानं' का अर्थ है जुता हुआ पाश (फंदा), यह दृष्टि-पर्युत्थान (गलत धारणाओं का हावी होना) का पर्यायवाची है। 'सहनुक्कमं' में 'अनुक्कम' पाश में प्रवेश करने वाली गाँठ को कहा जाता है, यह 'दृष्ट्यानुशय' (गलत धारणाओं का सुप्त संस्कार) का नाम है। 'उक्खित्तपलिघं' में 'पलिघ' का अर्थ अविद्या है। 'बुद्धं' का अर्थ है चार सत्यों को जानने वाला। 'तितिक्खति' का अर्थ है क्षमा करना या सहना।


Khantibalanti adhivāsanakhantibalaṃ. Sā pana sakiṃ uppannā balānīkaṃ nāma na hoti, punappunaṃ uppannā pana hoti. Tassā atthitāya balānīkaṃ.

'खन्तिबलं' का अर्थ है अधिवासन-क्षान्ति (सहनशीलता) का बल। वह (क्षान्ति) यदि एक बार उत्पन्न हो तो 'बलानीक' नहीं कहलाती, बल्कि बार-बार उत्पन्न होने पर कहलाती है। उसकी (निरंतर) विद्यमानता के कारण उसे 'बलानीक' कहा जाता है।


Vatavantanti dhutaṅgavantaṃ. Sīlavantanti guṇavantaṃ. Anussadanti rāgādiussadavirahitaṃ. ‘‘Anussuta’’ntipi pāṭho, anavassutanti attho. Dantanti nibbisevanaṃ.

'वतवन्तं' का अर्थ है धुतङ्ग-धारी। 'सीलवन्तं' का अर्थ है गुणवान। 'अनुस्सदं' का अर्थ है राग आदि के 'उत्साद' (उभार) से रहित। 'अनुस्सुतं' ऐसा पाठ भी है, जिसका अर्थ 'अनवस्सुतं' (क्लेशों से गीला न होना) है। 'दन्तं' का अर्थ है विनीत या अशिष्टता से रहित।


Na limpatīti na allīyati. Kāmesūti kilesakāmavatthukāmesu.

'न लिम्पति' का अर्थ है लिप्त न होना या न चिपकना। 'कामेसु' का अर्थ है क्लेश-काम और वस्तु-काम में।


Dukkhassa pajānāti, idheva khayanti ettha arahattaphalaṃ dukkhakkhayoti adhippetaṃ. Pajānātīti adhigamavasena jānāti. Pannabhāranti ohitabhāraṃ, khandhakilesaabhisaṅkhārakāmaguṇabhāre otāretvā ṭhitaṃ. Visaṃyuttapadaṃ vuttatthameva.

'दुक्खस्स पजानाति, इधेव खयं'—यहाँ 'दुःख-क्षय' से अर्हत्व-फल अभिप्रेत है। 'पजानाति' का अर्थ है अधिगम (प्राप्ति) के द्वारा जानना। 'पन्नभारं' का अर्थ है भार उतार देने वाला, जो स्कन्ध-भार, क्लेश-भार, अभिसंस्कार-भार और कामगुण-भार को उतार कर स्थित है। 'विसञ्ञुत्त' पद का अर्थ पहले ही बताया जा चुका है।


Gambhīrapaññanti gambhīresu ārammaṇesu pavattapaññaṃ. Medhāvinti pakatipaññāya paññavantaṃ.

"गम्भीरपञ्ञं" का अर्थ है गहरे विषयों (आलम्बनों) में प्रवृत्त प्रज्ञा वाला। "मेधावी" का अर्थ है स्वाभाविक प्रज्ञा से युक्त प्रज्ञावान व्यक्ति।


Anāgārehi cūbhayanti anāgārehi ca visaṃsaṭṭhaṃ ubhayañca, dvīhipi cetehi visaṃsaṭṭhamevāti attho. Anokasārinti okaṃ vuccati pañcakāmaguṇālayo, taṃ anallīyamānanti attho. Appicchanti anicchaṃ.

"अनगारेहि चूभयं" का अर्थ है गृहस्थों और अनागारिकों (भिक्षुओं) दोनों के साथ संसर्ग न रखने वाला; इन दोनों के साथ ही जो असंसक्त है, यही अर्थ है। "अनोकसारिं" में 'ओक' पाँच कामगुणों के आश्रय को कहा जाता है, उसमें जो आसक्त नहीं होता, वह 'अनोकसारी' है। "अप्पिच्छं" का अर्थ है इच्छारहित।


Tasesūti sataṇhesu. Thāvaresūti nittaṇhesu.

"तसेसु" का अर्थ है तृष्णा सहित प्राणियों में। "थावरेसु" का अर्थ है तृष्णा रहित प्राणियों में।


Attadaṇḍesūti gahitadaṇḍesu. Nibbutanti kilesanibbānena nibbutaṃ. Sādānesūti saupādānesu.

"अत्तदण्डेसु" का अर्थ है जिन्होंने दण्ड (शस्त्र) धारण किया है, उन लोगों में। "निब्भुतं" का अर्थ है क्लेशों के निर्वाण (शान्ति) द्वारा शान्त हुआ व्यक्ति। "सादानेसु" का अर्थ है उपादान (आसक्ति) सहित प्राणियों में।


Ohitoti patito.

"ओहितो" का अर्थ है त्यागा हुआ या छोड़ा हुआ।


459. Akakkasanti niddosaṃ. Sadoso hi rukkhopi sakakkasoti vuccati. Viññāpaninti atthaviññāpanikaṃ. Saccanti avisaṃvādikaṃ. Udīrayeti bhaṇati. Yāya nābhisajjeti yāya girāya parassa sajjanaṃ vā lagganaṃ vā na karoti, tādisaṃ apharusaṃ giraṃ bhāsatīti attho.

459. "अकक्कसं" का अर्थ है दोषरहित वाणी। दोषयुक्त वृक्ष को भी 'सकक्कस' कहा जाता है। "विञ्ञापिनिं" का अर्थ है अर्थ को समझाने वाली वाणी। "सच्चं" का अर्थ है यथार्थ (धोखा न देने वाली) वाणी। "उदीरये" का अर्थ है बोलता है। "याय नाभिसज्जेति" का अर्थ है जिस वाणी से दूसरों को कष्ट या आसक्ति न हो, वैसी कोमल वाणी बोलता है—यही अर्थ है।


Dīghanti suttāruḷhabhaṇḍaṃ. Rassanti vippakiṇṇabhaṇḍaṃ. Aṇunti khuddakaṃ. Thūlanti mahantaṃ. Subhāsubhanti sundarāsundaraṃ. Dīghabhaṇḍañhi appagghampi hoti mahagghampi. Rassādīsupi eseva nayo. Iti ettāvatā na sabbaṃ pariyādiṇṇaṃ, ‘‘subhāsubha’’nti iminā pana pariyādiṇṇaṃ hoti.

"दीघं" का अर्थ है धागे से बँधी हुई वस्तु। "रस्सं" का अर्थ है बिखरी हुई वस्तु। "अणुं" का अर्थ है छोटी वस्तु। "थूलं" का अर्थ है बड़ी वस्तु। "सुभासुभं" का अर्थ है अच्छी और बुरी वस्तु। धागे से बँधी वस्तु कम मूल्यवान भी हो सकती है और बहुमूल्य भी। 'रस्स' आदि के विषय में भी यही विधि समझनी चाहिए। इस प्रकार इतने मात्र से सब कुछ समाप्त नहीं होता, परन्तु "सुभासुभं" पद से सब कुछ समाहित हो जाता है।


Nirāsayanti nittaṇhaṃ.

"निरासयं" का अर्थ है तृष्णा रहित व्यक्ति।


Ālayāti taṇhālayā. Aññāyāti jānitvā. Amatogadhanti amatabbhantaraṃ. Anuppattanti anupaviṭṭhaṃ.

"आलया" का अर्थ है तृष्णा रूपी आसक्तियाँ। "अञ्ञाय" का अर्थ है जानकर। "अमतोगधं" का अर्थ है अमृत (निर्वाण) के भीतर। "अनुप्पत्तं" का अर्थ है पहुँचा हुआ या प्रविष्ट हुआ।


Ubho saṅganti ubhayampetaṃ saṅgaṃ. Puññañhi sagge laggāpeti, apuññaṃ apāye, tasmā ubhayampetaṃ saṅganti āha. Upaccagāti atīto.

"उभो सङ्गं" का अर्थ है इन दोनों प्रकार के संग (आसक्ति) को। पुण्य स्वर्ग में आसक्त करता है और अपुण्य (पाप) अपाय में, इसलिए "दोनों प्रकार के संग" कहा गया है। "उपच्चगा" का अर्थ है पार कर गया या लाँघ गया।


Anāvilanti āvilakaraṇakilesavirahitaṃ. Nandībhavaparikkhīṇanti parikkhīṇanandiṃ parikkhīṇabhavaṃ.

"अनाविलं" का अर्थ है मलिनता उत्पन्न करने वाले क्लेशों से रहित व्यक्ति। "नन्दिभवपरिक्खीणं" का अर्थ है जिसकी नन्दि (तृष्णा) और भव क्षीण हो चुके हैं।


‘‘Yo ima’’nti gāthāya avijjāyeva visaṃvādakaṭṭhena palipatho, mahāviduggatāya duggaṃ, saṃsaraṇaṭṭhena saṃsāro, mohanaṭṭhena mohoti vutto. Tiṇṇoti caturoghatiṇṇo. Pāraṅgatoti nibbānaṃ gato. Jhāyīti ārammaṇalakkhaṇūpanijjhānavasena jhāyī. Anejoti nittaṇho. Anupādāya nibbutoti kiñci gahaṇaṃ aggahetvā sabbakilesanibbānena nibbuto.

"यो इमं" इस गाथा में अविद्या को ही भ्रामक होने के कारण 'पलिपथ' (कीचड़ भरा मार्ग), अत्यंत दुर्गम होने के कारण 'दुग्ग' (दुर्गम), संसरण करने के कारण 'संसार' और मोहित करने के कारण 'मोह' कहा गया है। "तिण्णो" का अर्थ है चारों ओघों (बाढ़) को पार कर गया। "पारङ्गतो" का अर्थ है निर्वाण को प्राप्त। "झायी" का अर्थ है आलम्बन और लक्षण के ध्यान की शक्ति से युक्त। "अनेजो" का अर्थ है तृष्णा रहित। "अनुपादाय निब्बुतो" का अर्थ है किसी भी वस्तु को ग्रहण किए बिना सभी क्लेशों के शान्त होने से मुक्त।


Kāmeti duvidhepi kāme. Anāgāroti anāgāro hutvā. Paribbajeti paribbajati. Kāmabhavaparikkhīṇanti khīṇakāmaṃ khīṇabhavaṃ.

"कामे" का अर्थ है दोनों प्रकार के काम (वस्तु-काम और क्लेश-काम)। "अनागारो" का अर्थ है बेघर होकर। "परिब्बजेति" का अर्थ है प्रव्रजित होता है (संसार छोड़ता है)। "कामभवपरिक्खीणं" का अर्थ है जिसके काम और भव क्षीण हो गए हैं।


Mānusakaṃ yoganti mānusakaṃ pañcakāmaguṇayogaṃ. Dibbaṃ yoganti dibbaṃ pañcakāmaguṇayogaṃ. Sabbayogavisaṃyuttanti sabbakilesayogavisaṃyuttaṃ.

"मानुसकं योगं" का अर्थ है मनुष्यों के पाँच कामगुणों का योग (बन्धन)। "दिब्बं योगं" का अर्थ है दिव्य (देवों के) पाँच कामगुणों का योग। "सब्बयोगविसंयुत्तं" का अर्थ है सभी क्लेश-योगों से विमुक्त व्यक्ति।


Ratinti pañcakāmaguṇaratiṃ. Aratinti kusalabhāvanāya ukkaṇṭhitaṃ. Vīranti vīriyavantaṃ.

"रतिं" का अर्थ है पाँच कामगुणों में रति (आसक्ति)। "अरतिं" का अर्थ है कुशल भावनाओं के प्रति अरुचि। "वीरं" का अर्थ है वीर्यवान (उत्साही) व्यक्ति।


Sugatanti sundaraṃ ṭhānaṃ gataṃ, sundarāya vā paṭipattiyā gataṃ.

"सुगतं" का अर्थ है उत्तम स्थान (निर्वाण) को प्राप्त, अथवा उत्तम प्रतिपत्ति (आचरण) के द्वारा गया हुआ।


Gatinti nibbattiṃ. Pureti atīte. Pacchāti anāgate. Majjheti paccuppanne. Kiñcananti kiñcanakārako kileso.

"गतिं" का अर्थ है पुनर्जन्म या निष्पत्ति। "पुरे" का अर्थ है अतीत में। "पच्छा" का अर्थ है अनागत (भविष्य) में। "मज्झे" का अर्थ है वर्तमान में। "किञ्चनं" का अर्थ है चिन्ता या बाधा उत्पन्न करने वाले क्लेश।


Mahesinti mahante guṇe pariyesanaṭṭhena mahesiṃ. Vijitāvinanti vijitavijayaṃ.

"महेसिं" का अर्थ है महान गुणों (शील आदि) की खोज करने के कारण 'महर्षि'। "विजितावीनं" का अर्थ है जिसने पाँचों मारों पर विजय प्राप्त कर ली है।


460. Evaṃ bhagavā guṇato khīṇāsavaṃyeva brāhmaṇaṃ dassetvā ye jātito brāhmaṇoti abhinivesaṃ karonti, te idaṃ ajānantā, sāva nesaṃ diṭṭhi duddiṭṭhīti dassento samaññā hesāti gāthādvayamāha. Tassattho – yadidaṃ brāhmaṇo khattiyo bhāradvājo vāseṭṭhoti nāmagottaṃ pakappitaṃ kataṃ abhisaṅkhataṃ, samaññā hesā lokasmiṃ, vohāramattanti attho. Kasmā? Yasmā samuccā samudāgataṃ samaññāya āgataṃ. Etañhi tattha tattha jātakāleyevassa ñātisālohitehi pakappitaṃ kataṃ. No ce naṃ evaṃ pakappeyyuṃ, na koci kiñci disvā ayaṃ brāhmaṇoti vā bhāradvājoti vā jāneyya. Evaṃ pakappitaṃ petaṃ dīgharattānusayitaṃ, diṭṭhigatamajānataṃ, taṃ pakappitaṃ nāmagottaṃ ‘‘nāmagottamattametaṃ, vohāratthaṃ pakappita’’nti, ajānantānaṃ sattānaṃ hadaye dīgharattaṃ diṭṭhigatamanusayitaṃ. Tassa anusayitattā taṃ nāmagottaṃ ajānantā no pabrunti, ‘‘jātiyā hoti brāhmaṇo’’ti ajānantāva evaṃ vadantīti vuttaṃ hoti.

460. इस प्रकार भगवान ने गुणों के आधार पर क्षीणास्त्रव (अर्हत्) को ही 'ब्राह्मण' बताकर, जो लोग जन्म से ब्राह्मण होने का आग्रह करते हैं, वे इसे नहीं जानते; उनकी वह दृष्टि कुदृष्टि है, यह दिखाने के लिए "समञ्ञा हेसा" आदि दो गाथाएँ कहीं। इसका अर्थ है—जो यह 'ब्राह्मण', 'क्षत्रिय', 'भारद्वाज', 'वासेष्ठ' आदि नाम और गोत्र कल्पित किए गए हैं, बनाए गए हैं, वे लोक में केवल संज्ञा (नाम) मात्र हैं, केवल व्यवहार मात्र हैं। क्यों? क्योंकि ये केवल नाम के रूप में आए हैं। ये नाम और गोत्र उस-उस स्थान पर जन्म के समय ही माता-पिता और सम्बन्धियों द्वारा कल्पित किए गए हैं। यदि वे ऐसा नाम न रखते, तो कोई किसी को देखकर यह नहीं जान पाता कि यह 'ब्राह्मण' है या 'भारद्वाज' है। इस प्रकार कल्पित यह नाम-गोत्र अज्ञानियों के हृदय में दीर्घकाल से अनुशयित (जड़ जमाए हुए) मिथ्या दृष्टि है। उस अनुशय के कारण ही वे अज्ञानी ब्राह्मण ऐसा कहते हैं कि "जन्म से ब्राह्मण होता है", वे न जानते हुए ही ऐसा कहते हैं—यही अभिप्राय है।


Evaṃ ‘‘ye ‘jātito brāhmaṇo’ti abhinivesaṃ karonti, te idaṃ vohāramattaṃ ajānantā, sāva nesaṃ diṭṭhi duddiṭṭhī’’ti dassetvā idāni nippariyāyameva jātivādaṃ paṭikkhipanto kammavādañca patiṭṭhapento na jaccātiādimāha. Tattha ‘‘kammunā’’ti upaḍḍhagāthāya vitthāraṇatthaṃ kassako kammunātiādi vuttaṃ. Tattha kammunāti paccuppannena kasikammādinibbattakacetanākammunā.

इस प्रकार "जो जन्म से ब्राह्मण होने का आग्रह करते हैं, वे इस व्यवहार मात्र को नहीं जानते, उनकी वह दृष्टि कुदृष्टि है"—यह दिखाकर, अब स्पष्ट रूप से जन्मवाद का निषेध करते हुए और कर्मवाद की स्थापना करते हुए "न जच्चा" आदि कहा। वहाँ "कम्मुना" इस आधी गाथा के विस्तार के लिए "कस्सको कम्मुना" आदि कहा गया है। वहाँ "कम्मुना" का अर्थ है वर्तमान के कृषि-कर्म आदि को सिद्ध करने वाले चेतना-कर्म द्वारा।


Paṭiccasamuppādadassāti iminā paccayena evaṃ hotīti evaṃ paṭiccasamuppādadassāvino. Kammavipākakovidāti sammānāvamānārahakule kammavasena uppatti hoti, aññāpi hīnapaṇītatā hīnapaṇīte kamme vipaccamāne hotīti. Evaṃ kammavipākakusalā.

"पटिच्चसमुप्पाददस्सा" का अर्थ है—इस प्रत्यय (कारण) से ऐसा होता है, इस प्रकार प्रतीत्यसमुत्पाद को देखने वाले प्रज्ञावान। "कम्मविपाककोविदा" का अर्थ है—सम्मान या अपमान के योग्य कुल में जन्म कर्म के वश से होता है, और अन्य हीनता या श्रेष्ठता भी हीन या श्रेष्ठ कर्मों के विपाक (फल) देने पर होती है; इस प्रकार कर्म-विपाक में कुशल प्रज्ञावान।


Kammunā vattatīti gāthāya pana lokoti vā pajāti vā sattoti vā ekoyevattho, vacanamattabhedo. Purimapadena cettha ‘‘atthi brahmā mahābrahmā seṭṭho sajitā’’ti diṭṭhiyā paṭisedho veditabbo. Kammunā hi tāsu tāsu gatīsu vattati loko, tassa ko sajitāti. Dutiyapadena ‘‘evaṃ kammunā nibbattopi ca pavattepi atītapaccuppannabhedena kammunā vattati, sukhadukkhāni paccanubhonto hīnapaṇītādibhedañca āpajjanto pavattatī’’ti dasseti. Tatiyena tamevatthaṃ nigameti ‘‘evaṃ sabbathāpi kammanibandhanā sattā kammeneva baddhā hutvā pavattanti, na aññathā’’ti. Catutthena tametthaṃ upamāya vibhāveti. Yathā hi rathassa yāyato āṇi nibandhanaṃ hoti, na tāya anibaddho yāti, evaṃ lokassa nibbattato ca pavattato ca kammaṃ nibandhanaṃ, na tena anibaddho nibbattati na pavattati.

"कम्मुना वत्तती" इस गाथा में 'लोक', 'पजा' (प्रजा) या 'सत्त' (सत्व) का एक ही अर्थ है, केवल शब्दों का भेद है। यहाँ पहले पद से "ब्रह्मा, महाब्रह्मा श्रेष्ठ है, सृष्टिकर्ता है" - इस (मिथ्या) दृष्टि का निषेध समझना चाहिए। क्योंकि कर्म के कारण ही उन-उन गतियों में लोक प्रवृत्त होता है, तो उसका सृष्टिकर्ता कौन होगा? दूसरे पद से यह दिखाते हैं कि "इस प्रकार कर्म से उत्पन्न होने पर भी और प्रवृत्ति काल में भी, अतीत और प्रत्युत्पन्न (वर्तमान) के भेद से कर्म के द्वारा ही (लोक) प्रवृत्त होता है, सुख-दुःख का अनुभव करते हुए और हीन-प्रणीत आदि भेदों को प्राप्त करते हुए प्रवृत्त होता है।" तीसरे पद से उसी अर्थ का उपसंहार करते हैं - "इस प्रकार सभी प्रकार से प्राणी कर्म-बन्धन वाले होकर कर्म से ही बँधकर प्रवृत्त होते हैं, अन्यथा नहीं।" चौथे पद से उसी अर्थ को उपमा द्वारा स्पष्ट करते हैं। जैसे चलते हुए रथ की धुरी की कील (आणि) उसका बन्धन होती है, उसके बिना रथ नहीं चलता, वैसे ही लोक की उत्पत्ति और प्रवृत्ति के लिए कर्म ही बन्धन है, उसके बिना न तो कोई उत्पन्न होता है और न ही प्रवृत्त होता है।


Idāni yasmā evaṃ kammanibandhano loko, tasmā seṭṭhena kammunā seṭṭhabhāvaṃ dassento tapenāti gāthādvayamāha. Tattha tapenāti dhutaṅgatapena. Brahmacariyenāti methunaviratiyā. Saṃyamenāti sīlena. Damenāti indriyadamena. Etenāti etena seṭṭhena parisuddhena brahmabhūtena kammunā brāhmaṇo hoti. Kasmā? Yasmā etaṃ brāhmaṇamuttamaṃ, yasmā etaṃ kammaṃ uttamo brāhmaṇaguṇoti vuttaṃ hoti. ‘‘Brahmāna’’ntipi pāṭho. Ayaṃ panettha vacanattho – brahmaṃ ānetīti brahmānaṃ, brāhmaṇabhāvaṃ āvahatīti vuttaṃ hoti.

अब चूँकि लोक इस प्रकार कर्म-बन्धन में है, इसलिए श्रेष्ठ कर्म के द्वारा श्रेष्ठता को दिखाते हुए (भगवान ने) "तपेन" आदि दो गाथाएँ कहीं। वहाँ "तपेन" का अर्थ है - धुताङ्ग तप के द्वारा। "ब्रह्मचरियेन" का अर्थ है - मैथुन से विरति (ब्रह्मचर्य) के द्वारा। "संयमेन" का अर्थ है - शील के द्वारा। "दमेन" का अर्थ है - इन्द्रिय दमन के द्वारा। "एतेन" अर्थात् इस श्रेष्ठ, परिशुद्ध और ब्रह्मभूत कर्म के द्वारा व्यक्ति 'ब्राह्मण' होता है। क्यों? क्योंकि यह ब्राह्मण (अवस्था) उत्तम है, क्योंकि यह कर्म ही उत्तम ब्राह्मण-गुण है - ऐसा कहा गया है। "ब्रह्मानं" ऐसा भी पाठ है। यहाँ इसका शब्दार्थ यह है - जो श्रेष्ठता (ब्रह्म) को लाता है, वह 'ब्रह्मानं' है; अर्थात् जो ब्राह्मण-भाव को वहन करता है।


Dutiyagāthāya santoti santakileso. Brahmā sakkoti brahmā ca sakko ca, yo evarūpo, so na kevalaṃ brāhmaṇo, atha kho brahmā ca sakko ca so vijānataṃ paṇḍitānaṃ, evaṃ vāseṭṭha, jānāhīti vuttaṃ hoti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

दूसरी गाथा में "सन्तो" का अर्थ है - जिसके क्लेश शान्त हो गए हैं। "ब्रह्मा सक्को" का अर्थ है - ब्रह्मा और शक्र (इन्द्र); जो इस प्रकार का (क्षीणास्त्रव) है, वह न केवल ब्राह्मण है, बल्कि वह जानने वाले विद्वानों के लिए ब्रह्मा और शक्र के समान है। हे वासेट्ठ! ऐसा जानो - यह अर्थ है। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी मज्झिमनिकाय-अट्ठकथा में।


Vāseṭṭhasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

वासेट्ठ सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


9. Subhasuttavaṇṇanā

9. सुभ सुत्त की व्याख्या।


462. Evaṃ me sutanti subhasuttaṃ. Tattha todeyyaputtoti tudigāmavāsino todeyyabrāhmaṇassa putto. Ārādhako hotīti sampādako hoti paripūrako. Ñāyaṃ dhammanti kāraṇadhammaṃ. Kusalanti anavajjaṃ.

462. "एवं मे सुतं" आदि सुभ सुत्त है। वहाँ "तोदेय्यपुत्तो" का अर्थ है - तुदि ग्राम के निवासी तोदेय्य ब्राह्मण का पुत्र। "आराधको होति" का अर्थ है - सिद्ध करने वाला या परिपूर्ण करने वाला होता है। "न्यायं धम्मं" का अर्थ है - कारण-युक्त धर्म। "कुसलं" का अर्थ है - निर्दोष।


463. Micchāpaṭipattinti aniyyānikaṃ akusalapaṭipadaṃ. Sammāpaṭipattinti niyyānikaṃ kusalapaṭipadaṃ.

463. "मिच्छापटिपत्तिं" का अर्थ है - (संसार से) न निकालने वाली अकुशल प्रतिपदा (मार्ग)। "सम्मापटिपत्तिं" का अर्थ है - (संसार से) निकालने वाली कुशल प्रतिपदा।


Mahaṭṭhantiādīsu mahantehi veyyāvaccakarehi vā upakaraṇehi vā bahūhi attho etthāti mahaṭṭhaṃ. Mahantāni nāmaggahaṇamaṅgalādīni kiccāni etthāti mahākiccaṃ. Idaṃ ajja kattabbaṃ, idaṃ sveti evaṃ mahantāni adhikārasaṅkhātāni adhikaraṇāni etthāti mahādhikaraṇaṃ. Bahūnaṃ kamme yuttappayuttatāvasena pīḷāsaṅkhāto mahāsamārambho etthāti mahāsamārambhaṃ. Gharāvāsakammaṭṭhānanti gharāvāsakammaṃ. Evaṃ sabbavāresu attho veditabbo. Kasikamme cettha naṅgalakoṭiṃ ādiṃ katvā upakaraṇānaṃ pariyesanavasena mahaṭṭhatā, vaṇijjāya yathāṭhitaṃyeva bhaṇḍaṃ gahetvā parivattanavasena appaṭṭhatā veditabbā. Vipajjamānanti avuṭṭhiativuṭṭhiādīhi kasikammaṃ, maṇisuvaṇṇādīsu acchekatādīhi ca vaṇijjakammaṃ appaphalaṃ hoti, mūlacchedampi pāpuṇāti. Vipariyāyena sampajjamānaṃ mahapphalaṃ cūḷantevāsikassa viya.

"महट्ठं" आदि पदों में - जिसमें बहुत से सेवकों या बहुत से उपकरणों की आवश्यकता हो, वह 'महट्ठ' है। जिसमें नामकरण-मंगल आदि बहुत से कृत्य हों, वह 'महाकिच्च' (महाकृत्य) है। "यह आज करना है, यह कल करना है" - इस प्रकार जिसमें बहुत से अधिकार-संज्ञक कार्य हों, वह 'महाधिकरण' है। बहुतों के काम में लगे होने के कारण जिसमें पीड़ा-संज्ञक बहुत बड़ा आरम्भ (प्रयास) हो, वह 'महाकमारम्भ' है। "घरावासकम्मट्ठानं" का अर्थ है - गृहस्थी का कार्य। इसी प्रकार सभी प्रसंगों में अर्थ समझना चाहिए। यहाँ कृषि-कार्य में हल के फाल आदि उपकरणों की खोज के कारण 'महट्ठता' (बड़ा तामझाम) समझनी चाहिए, और वाणिज्य (व्यापार) में बने-बनाए माल को लेकर विनिमय करने के कारण 'अप्पट्ठता' (कम तामझाम) समझनी चाहिए। "विपज्जमानं" का अर्थ है - वर्षा न होने या अत्यधिक वर्षा होने आदि से कृषि-कार्य का बिगड़ जाना, जिससे वह अल्प फल वाला होता है; और मणिक-स्वर्ण आदि के विषय में अनभिज्ञता आदि के कारण वाणिज्य-कार्य अल्प फल वाला होता है, यहाँ तक कि मूल पूँजी का भी नाश हो जाता है। इसके विपरीत, सम्पन्न (सफल) होने पर वह महान फल वाला होता है, जैसे किसी चतुर छोटे शिष्य के लिए।


464. Evameva khoti yathā kasikammaṭṭhānaṃ vipajjamānaṃ appaphalaṃ hoti, evaṃ gharāvāsakammaṭṭhānampi. Akatakalyāṇo hi kālaṃ katvā niraye nibbattati. Mahādattasenāpati nāma kireko brāhmaṇabhatto ahosi, tassa maraṇasamaye nirayo upaṭṭhāsi. So brāhmaṇehi ‘‘kiṃ passasī’’ti vutto? Lohitagharanti āha. Brahmaloko bho esoti. Brahmaloko nāma bho kahanti? Uparīti. Mayhaṃ heṭṭhā upaṭṭhātīti. Kiñcāpi heṭṭhā upaṭṭhāti, tathāpi uparīti kālaṃ katvā niraye nibbatto. ‘‘Iminā amhākaṃ yaññe doso dinno’’ti sahassaṃ gahetvā nīharituṃ adaṃsu. Sampajjamānaṃ pana mahapphalaṃ hoti. Katakalyāṇo hi kālaṃ katvā sagge nibbattati. Sakalāya guttilavimānakathāya dīpetabbaṃ. Yathā pana taṃ vaṇijjakammaṭṭhānaṃ vipajjamānaṃ appaphalaṃ hoti, evaṃ sīlesu aparipūrakārino anesanāya yuttassa pabbajjākammaṭṭhānampi. Evarūpā hi neva jhānādisukhaṃ na saggamokkhaṃ labhati. Sampajjamānaṃ pana mahapphalaṃ hoti. Sīlāni hi pūretvā vipassanaṃ vaḍḍhento arahattampi pāpuṇāti.

464. "एवमेव खो" - जैसे कृषि-कार्य के बिगड़ने पर वह अल्प फल वाला होता है, वैसे ही गृहस्थी का कार्य भी। क्योंकि पुण्य न करने वाला व्यक्ति काल (मृत्यु) प्राप्त कर नरक में उत्पन्न होता है। सुना जाता है कि महादत्त सेनापति नामक एक व्यक्ति था जो ब्राह्मणों का भक्त था, उसकी मृत्यु के समय उसे नरक दिखाई दिया। ब्राह्मणों द्वारा "क्या देख रहे हो?" पूछे जाने पर उसने कहा - "लोहित-घर" (रक्त का घर)। ब्राह्मणों ने कहा - "हे महानुभाव! यह ब्रह्मलोक है।" उसने पूछा - "हे ब्राह्मणों! ब्रह्मलोक कहाँ होता है?" उन्होंने कहा - "ऊपर।" उसने कहा - "मुझे तो नीचे दिखाई दे रहा है।" यद्यपि उसे नीचे दिखाई दे रहा था, फिर भी (उनके कहने पर) "ऊपर है" ऐसा मानकर वह मरकर नरक में उत्पन्न हुआ। "इसने हमारे यज्ञ में दोष निकाला है" - ऐसा कहकर वे एक हजार (मुद्राएँ) लेकर उसे घर से निकालने के लिए दे आए। लेकिन सम्पन्न (सफल) होने पर महान फल होता है। पुण्य करने वाला व्यक्ति मरकर स्वर्ग में उत्पन्न होता है। इसे सम्पूर्ण 'गुत्तिल विमान' की कथा से स्पष्ट करना चाहिए। जैसे वह वाणिज्य-कार्य बिगड़ने पर अल्प फल वाला होता है, वैसे ही शीलों को पूर्ण न करने वाले और कुत्सित आजीविका (अनेसना) में लगे हुए भिक्षु का प्रव्रज्या-कार्य भी (अल्प फल वाला होता है)। इस प्रकार का व्यक्ति न तो ध्यानादि का सुख प्राप्त करता है और न ही स्वर्ग-मोक्ष। लेकिन सफल होने पर महान फल होता है। शीलों को पूर्ण कर विपश्यना बढ़ाते हुए वह अर्हत्व को भी प्राप्त कर लेता है।


Brāhmaṇā, bho gotamoti idha kiṃ pucchāmīti pucchati? Brāhmaṇā vadanti – ‘‘pabbajito ime pañca dhamme pūretuṃ samattho nāma natthi, gahaṭṭhova pūretī’’ti. Samaṇo pana gotamo – ‘‘gihissa vā ahaṃ māṇava pabbajitassa vā’’ti punappunaṃ vadati, neva pabbajitaṃ muñcati, mayhameva pucchaṃ maññe na sallakkhetīti cāgasīsena pañca dhamme pucchāmīti pucchati. Sace te agarūti sace tuyhaṃ yathā brāhmaṇā paññapenti, tathā idha bhāsituṃ bhāriyaṃ na hoti, yadi na koci aphāsukabhāvo hoti, bhāsassūti attho. Na kho me, bhoti kiṃ sandhāyāha? Paṇḍitapaṭirūpakānañhi santike kathetuṃ dukkhaṃ hoti, te pade pade akkhare akkhare dosameva vadanti. Ekantapaṇḍitā pana kathaṃ sutvā sukathitaṃ pasaṃsanti, dukkathite pāḷipadaatthabyañjanesu yaṃ yaṃ virujjhati, taṃ taṃ ujuṃ katvā denti. Bhagavatā ca sadiso ekantapaṇḍito nāma natthi, tenāha ‘‘na kho me, bho gotama, garu, yatthassu bhavanto vā nisinno bhavantarūpo vā’’ti. Saccanti vacīsaccaṃ. Tapanti tapacariyaṃ. Brahmacariyanti methunaviratiṃ. Ajjhenanti mantagahaṇaṃ. Cāganti āmisapariccāgaṃ.

"ब्राह्मण, हे गौतम!" यहाँ वह क्या पूछता है? ब्राह्मण कहते हैं - "इन पाँच धर्मों को पूरा करने में कोई प्रव्रजित (संन्यासी) समर्थ नहीं है, केवल गृहस्थ ही इन्हें पूरा करता है।" लेकिन श्रमण गौतम बार-बार कहते हैं - "हे माणव! चाहे गृहस्थ हो या प्रव्रजित," वे प्रव्रजित को नहीं छोड़ते। "शायद वे मुझसे ही पूछ रहे हैं, मैंने ध्यान नहीं दिया" - ऐसा सोचकर वह त्याग को मुख्य रखकर पाँच धर्मों के बारे में पूछता है। "यदि आपको कष्ट न हो" (सचे ते अगरू) का अर्थ है - यदि आपके लिए वैसा कहना भारी न हो जैसा ब्राह्मण प्रज्ञप्त करते हैं, यदि कोई असुविधा न हो, तो कहें। "मुझे कोई कष्ट नहीं है, भो!" यह किस संदर्भ में कहा? क्योंकि छद्म-पंडितों के पास बोलना कठिन होता है, वे पद-पद पर और अक्षर-अक्षर पर दोष ही निकालते हैं। परंतु परम पंडित (ज्ञानी) बात सुनकर अच्छी तरह कही गई बात की प्रशंसा करते हैं, और यदि गलत कहा गया हो, तो पालि पद, अर्थ और व्यंजनों में जो भी विरुद्ध हो, उसे सीधा (सही) कर देते हैं। भगवान के समान कोई दूसरा परम पंडित नहीं है, इसलिए उसने कहा - "हे गौतम! मुझे कोई कष्ट नहीं है, जहाँ आप जैसे महानुभाव बैठे हों।" 'सत्य' का अर्थ है वाणी का सत्य। 'तप' का अर्थ है तपश्चर्या। 'ब्रह्मचर्य' का अर्थ है मैथुन से विरति। 'अध्ययन' का अर्थ है मंत्रों (वेदों) को ग्रहण करना। 'त्याग' का अर्थ है आमिष (भौतिक वस्तुओं) का परित्याग।


466. Pāpito bhavissatīti. Ajānanabhāvaṃ pāpito bhavissati. Etadavocāti bhagavatā andhaveṇūpamāya niggahito taṃ paccāharituṃ asakkonto yathā nāma dubbalasunakho migaṃ uṭṭhapetvā sāmikassa abhimukhaṃ katvā sayaṃ apasakkati, evamevaṃ ācariyaṃ apadisanto evaṃ ‘‘brāhmaṇo’’tiādivacanaṃ avoca. Tattha pokkharasātīti idaṃ tassa nāmaṃ, ‘‘pokkharasāyī’’tipi vuccati. Tassa kira kāyo setapokkharasadiso devanagare ussāpitarajatatoraṇaṃ viya sobhati, sīsaṃ panassa kāḷavaṇṇaindanīlamayaṃ viya, massupi candamaṇḍale kāḷamegharāji viya khāyati, akkhīni nīluppalasadisāni, nāsā rajatapanāḷikā viya suvaṭṭitā suparisuddhā, hatthapādatalāni ceva mukhañca katalākhārasaparikammaṃ viya sobhati. Ativiya sobhaggappatto brāhmaṇassa attabhāvo. Arājake ṭhāne rājānaṃ kātuṃ yuttamimaṃ brāhmaṇaṃ, evamesa sassiriko, iti naṃ pokkharasadisattā ‘‘pokkharasātī’’ti sañjānanti, pokkhare pana so nibbatto, na mātukucchiyanti iti naṃ pokkhare sayitattā ‘‘pokkharasāyī’’tipi sañjānanti. Opamaññoti upamaññagotto. Subhagavanikoti ukkaṭṭhāya subhagavanassa issaro. Hassakaṃyevāti hasitabbakaññeva. Nāmakaṃyevāti lāmakaṃyeva. Tadeva taṃ atthābhāvena rittakaṃ. Rittakattā ca tucchakaṃ. Idāni naṃ bhagavā sācariyakaṃ niggaṇhituṃ kiṃ pana māṇavātiādimāha.

466. "प्राप्त होगा" (पापितो भविस्सति) का अर्थ है अज्ञान की अवस्था को प्राप्त होगा। "यह कहा" (एतदवोच) - भगवान द्वारा अंध-परंपरा (अंधवेणु) की उपमा से निरुत्तर किए जाने पर, उसे काटने में असमर्थ सुभ माणव, जैसे कोई कमजोर कुत्ता शिकार को खदेड़कर मालिक के सामने कर देता है और स्वयं पीछे हट जाता है, वैसे ही अपने आचार्य (पोक्खरसाति) का उल्लेख करते हुए "ब्राह्मण..." आदि वचन कहे। वहाँ 'पोक्खरसाति' यह उनका नाम है, उन्हें 'पोक्खरसायी' भी कहा जाता है। कहा जाता है कि उनका शरीर श्वेत कमल के समान देव-नगर में स्थापित चांदी के तोरण की तरह सुशोभित था। उनका सिर इंद्रनील मणि के समान काला चमकता था, दाढ़ी चंद्रमा के मंडल पर काली घटा की रेखा के समान दिखाई देती थी, आँखें नील कमल के समान थीं, नासिका चांदी की नली की तरह सुडौल और अत्यंत स्वच्छ थी, हथेलियाँ, तलवे और मुख लाख के रस से परिष्कृत किए हुए के समान शोभायमान थे। उस ब्राह्मण का व्यक्तित्व अत्यंत सौभाग्यशाली (सुंदर) था। राजा विहीन स्थान पर इस ब्राह्मण को राजा बनाना उचित होता, वे इतने तेजस्वी थे। कमल (पुण्डरीक) के समान होने के कारण लोग उन्हें 'पोक्खरसाति' जानते थे। और क्योंकि वे कमल में उत्पन्न हुए थे, माता की कोख से नहीं, इसलिए कमल में शयन करने (उत्पन्न होने) के कारण उन्हें 'पोक्खरसायी' भी कहा जाता था। 'ओपमञ्ञो' का अर्थ है उपमन्यु गोत्र का। 'सुभगवनिको' का अर्थ है उक्कठ्ठा के सुभगवन का स्वामी। 'हस्सकंयेव' का अर्थ है केवल हँसने योग्य। 'नामकंयेव' (लामकंयेव) का अर्थ है केवल तुच्छ। अर्थ के अभाव में वह 'रिक्त' (खाली) है। और रिक्त होने के कारण 'तुच्छ' (व्यर्थ) है। अब भगवान उसे उसके आचार्य सहित निरुत्तर करने के लिए "किं पन माणव" आदि कहते हैं।


467. Tattha katamā nesaṃ seyyoti katamā vācā tesaṃ seyyo, pāsaṃsataroti attho. Sammuccāti sammutiyā lokavohārena. Mantāti tulayitvā pariggaṇhitvā. Paṭisaṅkhāyāti jānitvā. Atthasaṃhitanti kāraṇanissitaṃ. Evaṃ santeti lokavohāraṃ amuñcitvā tulayitvā jānitvā kāraṇanissitaṃ katvā kathitāya seyyabhāve sati. Āvutoti āvarito. Nivutoti nivārito. Ophuṭoti onaddho. Pariyonaddhoti paliveṭhito.

467. वहाँ "उनमें से कौन श्रेष्ठ है" (कतमा नेसं सेय्यो) का अर्थ है - उनकी कौन सी वाणी श्रेष्ठ है, अधिक प्रशंसनीय है। 'सम्मुच्चा' का अर्थ है सम्मति से, लोक-व्यवहार (लोक-वोहार) से। 'मन्ता' का अर्थ है तुलना करके, अच्छी तरह समझकर। 'पटिसङ्खाय' का अर्थ है जानकर। 'अत्थसंहितं' का अर्थ है कारण (तर्क) पर आधारित। "ऐसा होने पर" (एवं सन्ते) का अर्थ है - लोक-व्यवहार को न छोड़ते हुए, तुलना करके, जानकर और कारण-सहित कही गई वाणी के श्रेष्ठ होने पर। 'आवुतो' का अर्थ है ढका हुआ (आवरित)। 'निवुतो' का अर्थ है रोका हुआ (निवारित)। 'ओफुटो' का अर्थ है आच्छादित। 'परियोनद्धो' का अर्थ है चारों ओर से लिपटा हुआ।


468. Gadhitotiādīni vuttatthāneva. Sace taṃ, bho gotama, ṭhānanti sace etaṃ kāraṇamatthi. Svāssāti dhūmachārikādīnaṃ abhāvena so assa aggi accimā ca vaṇṇimā ca pabhassaro cāti. Tathūpamāhaṃ māṇavāti tappaṭibhāgaṃ ahaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – yatheva hi tiṇakaṭṭhupādānaṃ paṭicca jalamāno aggi dhūmachārikaṅgārānaṃ atthitāya sadoso hoti, evamevaṃ pañca kāmaguṇe paṭicca uppannā pīti jātijarābyādhimaraṇasokādīnaṃ atthitāya sadosā. Yathā pana pariccattatiṇakaṭṭhupādāno dhūmādīnaṃ abhāvena parisuddho, evamevaṃ lokuttarajjhānadvayasampayuttā pīti jātiādīnaṃ abhāvena parisuddhāti attho.

468. 'गधितो' आदि पदों के अर्थ पहले ही कहे जा चुके हैं। "यदि वह स्थान (संभव) है, हे गौतम" का अर्थ है - यदि यह कारण विद्यमान है। 'स्वास्स' का अर्थ है - धुएं और राख आदि के अभाव में वह अग्नि ज्वालायुक्त, वर्णयुक्त और प्रभास्वर (चमकदार) होगी। "हे माणव! मैं उसके समान हूँ" (तथूपमाहं माणव) का अर्थ है - मैं उसके सदृश हूँ। यहाँ यह कहा गया है - जैसे घास और लकड़ी के ईंधन के सहारे जलने वाली अग्नि धुएं, राख और अंगारों की उपस्थिति के कारण दोषपूर्ण होती है, वैसे ही पाँच काम-गुणों के सहारे उत्पन्न होने वाली प्रीति (खुशी) जाति, जरा, व्याधि, मरण और शोक आदि की उपस्थिति के कारण दोषपूर्ण होती है। परंतु जैसे घास और लकड़ी के ईंधन के त्याग देने पर धुएं आदि के अभाव में अग्नि शुद्ध होती है, वैसे ही लोकोत्तर (प्रथम और द्वितीय) ध्यान से युक्त प्रीति जाति आदि के अभाव के कारण शुद्ध होती है - यही अर्थ है।


469. Idāni ye te brāhmaṇehi cāgasīsena pañca dhammā paññattā, tepi yasmā pañceva hutvā na niccalā tiṭṭhanti, anukampājātikena saddhiṃ cha āpajjanti. Tasmā taṃ dosaṃ dassetuṃ ye te māṇavātiādimāha. Tattha anukampājātikanti anukampāsabhāvaṃ.

469. अब, ब्राह्मणों द्वारा त्याग को मुख्य रखकर जो पाँच धर्म प्रज्ञप्त किए गए हैं, वे भी क्योंकि केवल पाँच होकर स्थिर नहीं रहते, बल्कि 'अनुकम्पा' (दया) के साथ मिलकर छह हो जाते हैं। इसलिए उस दोष को दिखाने के लिए "ये ते माणव" आदि कहा। वहाँ 'अनुकम्पाजातिकं' का अर्थ है अनुकम्पा (करुणा) के स्वभाव वाला।


Kattha bahulaṃ samanupassasīti idaṃ bhagavā yasmā – ‘‘esa ime pañca dhamme pabbajito paripūretuṃ samattho nāma natthi, gahaṭṭho paripūretī’’ti āha, tasmā – ‘‘pabbajitova ime pūreti, gahaṭṭho pūretuṃ samattho nāma natthī’’ti teneva mukhena bhaṇāpetuṃ pucchati.

"तुम कहाँ अधिकता देखते हो?" (कत्थ बहुलं समनुपस्ससि) - यह भगवान ने इसलिए पूछा क्योंकि उस (सुभ) ने कहा था - "इन पाँच धर्मों को पूरा करने में प्रव्रजित समर्थ नहीं है, गृहस्थ ही पूरा करता है।" अतः "प्रव्रजित ही इन्हें पूरा करता है, गृहस्थ पूरा करने में समर्थ नहीं है" - यह उसी के मुख से कहलवाने के लिए भगवान पूछते हैं।


Na satataṃ samitaṃ saccavādītiādīsu gahaṭṭho aññasmiṃ asati vaḷañjanakamusāvādampi karotiyeva, pabbajitā asinā sīse chijjantepi dve kathā na kathenti. Gahaṭṭho ca antotemāsamattampi sikkhāpadaṃ rakkhituṃ na sakkoti, pabbajito niccameva tapassī sīlavā tapanissitako hoti. Gahaṭṭho māsassa aṭṭhadivasamattampi uposathakammaṃ kātuṃ na sakkoti, pabbajitā yāvajīvaṃ brahmacārino honti. Gahaṭṭho ratanasuttamaṅgalasuttamattampi potthake likhitvā ṭhapeti, pabbajitā niccaṃ sajjhāyanti. Gahaṭṭho salākabhattampi akhaṇḍaṃ katvā dātuṃ na sakkoti, pabbajitā aññasmiṃ asati kākasunakhādīnampi piṇḍaṃ denti, bhaṇḍaggāhakadaharassapi patte pakkhipantevāti evamattho daṭṭhabbo. Cittassāhametenti ahaṃ ete pañca dhamme mettacittassa parivāre vadāmīti attho.

"न सततम् समितम् सच्चवादी" आदि पदों में अर्थ इस प्रकार समझना चाहिए: गृहस्थ, अन्य (विशेष) लाभ न होने पर भी, व्यावहारिक मृषावाद (झूठ) कर ही देता है; (किन्तु) प्रव्रजित (भिक्षु) तलवार से सिर काटे जाने पर भी दो तरह की बात (झूठ) नहीं कहते। गृहस्थ तीन महीने के वर्षावास के भीतर भी शिक्षापदों की रक्षा करने में समर्थ नहीं होता, (जबकि) प्रव्रजित सदैव तपस्वी, शीलवान और तप-आश्रित होता है। गृहस्थ महीने में आठ दिन भी उपोसथ कर्म करने में समर्थ नहीं होता, (जबकि) प्रव्रजित जीवनभर ब्रह्मचारी होते हैं। गृहस्थ रत्नसुत्त या मंगलसुत्त जैसे सूत्रों को भी केवल पुस्तक में लिखकर रख देता है, (जबकि) प्रव्रजित उनका नित्य स्वाध्याय करते हैं। गृहस्थ शलाका-भक्त (टिकट वाला भोजन) भी बिना खंडित किए देने में समर्थ नहीं होता, (जबकि) प्रव्रजित अन्य (याचक) के न होने पर कौओं और कुत्तों आदि को भी पिण्ड (भोजन) देते हैं, और यहाँ तक कि परिष्कार ढोने वाले युवा श्रमण के पात्र में भी डाल देते हैं—ऐसा अर्थ समझना चाहिए। "चित्तस्साहमेते" का अर्थ है—मैं इन पाँच धर्मों को मैत्री-युक्त चित्त का परिवार (परिकर) कहता हूँ।


470. Jātavaddhoti jāto ca vaḍḍhito ca. Yo hi kevalaṃ tattha jātova hoti, aññattha vaḍḍhito, tassa samantā gāmamaggā na sabbaso paccakkhā honti, tasmā jātavaddhoti āha. Jātavaddhopi hi yo ciraṃ nikkhanto, tassa na sabbaso paccakkhā honti, tasmā tāvadeva avasaṭanti āha, taṃkhaṇameva nikkhantanti attho. Dandhāyitattanti ‘‘ayaṃ nu kho maggo ayaṃ na nu kho’’ti kaṅkhāvasena cirāyitattaṃ. Vitthāyitattanti yathā sukhumaṃ atthajātaṃ sahasā pucchitassa kassaci sarīraṃ thaddhabhāvaṃ gaṇhāti, evaṃ thaddhabhāvagahaṇaṃ. Natvevāti iminā sabbaññutaññāṇassa appaṭihatabhāvaṃ dasseti. Tassa hi purisassa mārāvaṭṭanādīnaṃ vasena siyā ñāṇassa paṭighāto, tena so dandhāyeyya vā vitthāyeyya vā, sabbaññutaññāṇaṃ pana appaṭihataṃ, na sakkā tassa kenaci antarāyo kātunti dīpeti.

470. "जातवड्ढो" का अर्थ है—वहाँ जन्मा और वहीं बढ़ा हुआ। जो केवल वहाँ जन्मा हो और कहीं और बढ़ा हो, उसे गाँव के चारों ओर के मार्ग पूरी तरह प्रत्यक्ष नहीं होते, इसलिए "जातवड्ढो" कहा गया है। जो वहाँ जन्मा और बढ़ा हो, किन्तु बहुत समय पहले वहाँ से निकल गया हो, उसे भी (मार्ग) पूरी तरह प्रत्यक्ष नहीं होते, इसलिए "तावदेव अवसटं" (अभी-अभी निकला हुआ) कहा गया है, जिसका अर्थ है—उसी क्षण निकला हुआ। "दन्धायितत्तं" का अर्थ है—"यह मार्ग है या नहीं" इस प्रकार के संशय के कारण होने वाला विलम्ब। "वित्थायितत्तं" का अर्थ है—जैसे किसी से अचानक कोई सूक्ष्म विषय पूछने पर उसका शरीर जड़ (स्तब्ध) हो जाता है, वैसे ही जड़ता का ग्रहण करना। "नत्वेव" (ऐसा नहीं है) के द्वारा सर्वज्ञता-ज्ञान की अप्रतिहत (निर्बाध) प्रकृति को दर्शाया गया है। उस (साधारण) पुरुष के ज्ञान में मार के प्रपंच आदि के कारण बाधा हो सकती है, जिससे वह विलम्ब कर सकता है या जड़ हो सकता है, किन्तु सर्वज्ञता-ज्ञान अप्रतिहत है, कोई भी उसमें बाधा नहीं डाल सकता—यह स्पष्ट किया गया है।


Seyyathāpi māṇava balavā saṅkhadhamoti ettha balavāti balasampanno. Saṅkhadhamoti saṅkhadhamako. Appakasirenāti akicchena adukkhena. Dubbalo hi saṅkhadhamako saṅkhaṃ dhamantopi na sakkoti catasso disā sarena viññāpetuṃ, nāssa saṅkhasaddo sabbaso phari. Balavato pana vipphāriko hoti, tasmā balavāti āha. Mettāya cetovimuttiyāti ettha mettāyāti vutte upacāropi appanāpi vaṭṭati, cetovimuttiyāti vutte pana appanāva vaṭṭati. Yaṃ pamāṇakataṃ kammanti pamāṇakataṃ kammaṃ nāma kāmāvacaraṃ vuccati, appamāṇakataṃ kammaṃ nāma rūpārūpāvacaraṃ. Tesupi idha brahmavihārakammaññeva adhippetaṃ. Tañhi pamāṇaṃ atikkamitvā odhisakaanodhisaka disāpharaṇavasena vaḍḍhetvā katattā appamāṇakatanti vuccati. Na taṃ tatrāvasissati, na taṃ tatrāvatiṭṭhatīti taṃ kāmāvacarakammaṃ tasmiṃ rūpārūpāvacarakamme na ohīyati na tiṭṭhati. Kiṃ vuttaṃ hoti? Kāmāvacarakammaṃ tassa rūpārūpāvacarakammassa antarā laggituṃ vā ṭhātuṃ vā rūpārūpāvacarakammaṃ pharitvā pariyādiyitvā attano okāsaṃ gahetvā patiṭṭhātuṃ vā na sakkoti, atha kho rūpārūpāvacarakammameva kāmāvacaraṃ mahogho viya parittaudakaṃ pharitvā pariyādiyitvā attano okāsaṃ gahetvā tiṭṭhati, tassa vipākaṃ paṭibāhitvā sayameva brahmasahabyataṃ upanetīti. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

"सेय्यथापि माणव बलवा संखधमो" यहाँ "बलवा" का अर्थ है बल-सम्पन्न। "संखधमो" का अर्थ है शंख बजाने वाला। "अप्पकसिरेन" का अर्थ है बिना कठिनाई के, बिना कष्ट के। क्योंकि एक निर्बल शंख बजाने वाला शंख बजाते हुए भी अपनी आवाज से चारों दिशाओं को सूचित करने में समर्थ नहीं होता, उसके शंख का शब्द पूरी तरह नहीं फैलता। किन्तु बलवान पुरुष का शब्द विस्तृत होता है, इसलिए "बलवा" कहा गया है। "मेत्ताय चेतोविमुत्तिया" यहाँ "मेत्ताय" कहने पर उपचार और अप्पना (समाधि) दोनों ग्रहण किए जा सकते हैं, किन्तु "चेतोविमुत्तिया" कहने पर केवल अप्पना ही ग्रहण की जाती है। "यं पमाणकतं कम्मं" का अर्थ है कामावचर कर्म। "अप्पमाणकतं कम्मं" का अर्थ है रूपावचर और अरूपावचर कर्म। उनमें भी यहाँ केवल ब्रह्मविहार कर्म ही अभिप्रेत है। उसे (कामावचर) सीमा को लांघकर, सीमित या असीमित दिशाओं में फैलाने के अभ्यास से किए जाने के कारण "अप्पमाणकतं" कहा जाता है। "न तं तत्रावसिस्सति, न तं तत्रावतिट्ठति" का अर्थ है—वह कामावचर कर्म उस रूपावचर/अरूपावचर कर्म में शेष नहीं रहता, टिकता नहीं है। क्या कहा गया है? कामावचर कर्म उस रूपावचर/अरूपावचर कर्म के बीच बाधा डालने या टिकने में समर्थ नहीं है, न ही वह रूपावचर कर्म को व्याप्त कर या समाप्त कर अपना स्थान लेने में समर्थ है। बल्कि, रूपावचर/अरूपावचर कर्म ही कामावचर कर्म को वैसे ही व्याप्त कर और समाप्त कर अपना स्थान बना लेता है, जैसे एक विशाल जल-प्रवाह (बाढ़) थोड़े से जल को व्याप्त कर लेता है। वह (कामावचर) विपाक को रोककर स्वयं ही ब्रह्म-लोक की प्राप्ति (ब्रह्म-सहव्यता) करा देता है। शेष सभी जगह अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी, मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में।


Subhasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

सुभ सुत्त का वर्णन समाप्त हुआ।


10. Saṅgāravasuttavaṇṇanā

10. संगारव सुत्त का वर्णन।


473. Evaṃ me sutanti saṅgāravasuttaṃ. Tattha cañcalikappeti evaṃnāmake gāme. Abhippasannāti aveccappasādavasena pasannā. Sā kira sotāpannā ariyasāvikā bhāradvājagottassa brāhmaṇassa bhariyā. So brāhmaṇo pubbe kālena kālaṃ brāhmaṇe nimantetvā tesaṃ sakkāraṃ karoti. Imaṃ pana brāhmaṇiṃ gharaṃ ānetvā abhirūpāya mahākulāya brāhmaṇiyā cittaṃ kopetuṃ asakkonto brāhmaṇānaṃ sakkāraṃ kātuṃ nāsakkhi. Atha naṃ brāhmaṇā diṭṭhadiṭṭhaṭṭhāne – ‘‘nayidāni tvaṃ brāhmaṇaladdhiko, ekāhampi brāhmaṇānaṃ sakkāraṃ na karosī’’ti nippīḷenti. So gharaṃ āgantvā brāhmaṇiyā tamatthaṃ ārocetvā – ‘‘sace, bhoti ekadivasaṃ mukhaṃ rakkhituṃ sakkuṇeyyāsi, brāhmaṇānaṃ ekadivasaṃ bhikkhaṃ dadeyya’’nti āha. Tuyhaṃ deyyadhammaṃ ruccanakaṭṭhāne dehi, kiṃ mayhaṃ etthāti. So brāhmaṇe nimantetvā appodakaṃ pāyāsaṃ pacāpetvā gharañca sujjhāpetvā āsanāni paññāpetvā brāhmaṇe nisīdāpesi. Brāhmaṇī mahāsāṭakaṃ nivāsetvā kaṭacchuṃ gahetvā parivisantī dussakaṇṇake pakkhalitvā ‘‘brāhmaṇe parivisāmī’’ti saññampi akatvā āsevanavasena sahasā satthārameva anussaritvā udānaṃ udānesi.

473. "एवं मे सुतं" आदि संगारव सुत्त है। वहाँ "चञ्चलिकप्पे" का अर्थ है इस नाम के गाँव में। "अभिप्पसन्ना" का अर्थ है अटूट श्रद्धा (अवेच्चप्पसाद) के कारण प्रसन्न। वह (धनञ्जानी) एक स्रोतापन्न आर्या श्राविका थी, जो भारद्वाज गोत्र के एक ब्राह्मण की पत्नी थी। वह ब्राह्मण पहले समय-समय पर ब्राह्मणों को निमंत्रित कर उनका सत्कार करता था। किन्तु इस (धनञ्जानी) ब्राह्मणी को घर लाने के बाद, वह उस रूपवती और उच्च कुल की ब्राह्मणी के चित्त को क्षुब्ध करने में असमर्थ होने के कारण ब्राह्मणों का सत्कार नहीं कर सका। तब ब्राह्मणों ने उसे जहाँ-कहीं भी देखा, यह कहकर प्रताड़ित किया—"अब तुम ब्राह्मण मत के अनुयायी नहीं रहे, तुम एक दिन भी ब्राह्मणों का सत्कार नहीं करते।" उसने घर आकर ब्राह्मणी को यह बात बताई और कहा—"हे भद्रे! यदि तुम एक दिन के लिए अपना मुख सुरक्षित रख सको (मौन रह सको), तो मैं एक दिन ब्राह्मणों को भोजन देना चाहता हूँ।" उसने कहा—"आप अपनी दान-सामग्री जहाँ चाहें वहाँ दें, इसमें मेरा क्या (हस्तक्षेप) है?" उसने ब्राह्मणों को निमंत्रित किया, गाढ़ा पायस (खीर) पकवाया, घर साफ करवाया, आसन बिछवाए और ब्राह्मणों को बैठाया। ब्राह्मणी ने एक बड़ा वस्त्र पहना, करछुल हाथ में ली और परोसते समय अपने वस्त्र के कोने से फिसल जाने पर, "मैं ब्राह्मणों को परोस रही हूँ" ऐसा विचार किए बिना ही, अभ्यास के कारण अचानक शास्ता (बुद्ध) का ही स्मरण करते हुए उदान (नमो तस्स...) प्रकट किया।


Brāhmaṇā udānaṃ sutvā ‘‘ubhatopakkhiko esa samaṇassa gotamassa sahāyo, nāssa deyyadhammaṃ gaṇhissāmā’’ti kupitā bhojanāni chaḍḍetvā nikkhamiṃsu. Brāhmaṇo – ‘‘nanu paṭhamaṃyeva taṃ avacaṃ ‘ajjekadivasaṃ mukhaṃ rakkheyyāsī’ti, ettakaṃ te khīrañca taṇḍulādīni ca nāsitānī’’ti ativiya kopavasaṃ upagato – ‘‘evameva panāyaṃ vasalī yasmiṃ vā tasmiṃ vā tassa muṇḍakassa samaṇassa vaṇṇaṃ bhāsati, idāni tyāhaṃ vasali tassa satthuno vādaṃ āropessāmī’’ti āha. Atha naṃ brāhmaṇī ‘‘gaccha tvaṃ, brāhmaṇa, gantvā vijānissasī’’ti vatvā ‘‘na khvāhaṃ taṃ, brāhmaṇa, passāmi sadevake loke…pe… vādaṃ āropeyyā’’tiādimāha. So satthāraṃ upasaṅkamitvā –

ब्राह्मणों ने उस उदान (उद्गार) को सुनकर, "यह (भारद्वाज) श्रमण गौतम का दोनों पक्षों (बुद्ध पक्ष और ब्राह्मण पक्ष) से सहायक है, हम इसका दान स्वीकार नहीं करेंगे" ऐसा कहकर क्रोधित होकर भोजन छोड़कर चले गए। ब्राह्मण ने (अपनी पत्नी से) कहा— "क्या मैंने पहले ही तुमसे नहीं कहा था कि 'आज के दिन अपना मुँह बंद रखना'? तुमने इतना सारा दूध और चावल आदि नष्ट कर दिया।" वह अत्यधिक क्रोध के वश में होकर बोला— "यह नीच स्त्री (वृषली) इसी तरह जहाँ-तहाँ उस मुण्डक श्रमण के ही गुण गाती रहती है। हे वृषली! अब मैं तेरे उस शास्ता (गुरु) पर दोषारोपण करूँगा (उसे वाद में हराऊँगा)।" तब उस ब्राह्मणी ने कहा— "हे ब्राह्मण! आप जाइए, जाकर स्वयं जान जाएँगे।" और उसने यह भी कहा— "हे ब्राह्मण! मैं देवलोक सहित इस संसार में ऐसा किसी को नहीं देखती जो उन पर दोषारोपण कर सके।" वह शास्ता के पास जाकर—


‘‘Kiṃsu chetvā sukhaṃ seti, kiṃsu chetvā na socati;

Kissassu ekadhammassa, vadhaṃ rocesi gotamā’’ti. (saṃ. ni. 1.187) –

"क्या काटकर मनुष्य सुख से सोता है? क्या काटकर वह शोक नहीं करता? हे गौतम! आप किस एक धर्म (चीज़) के वध (विनाश) का समर्थन करते हैं?"


Pañhaṃ pucchi. Satthā āha –

उसने प्रश्न पूछा। शास्ता ने कहा—


‘‘Kodhaṃ chetvā sukhaṃ seti, kodhaṃ chetvā na socati;

Kodhassa visamūlassa, madhuraggassa brāhmaṇa;

Vadhaṃ ariyā pasaṃsanti, tañhi chetvā na socatī’’ti. (saṃ. ni. 1.187) –

"क्रोध को काटकर मनुष्य सुख से सोता है, क्रोध को काटकर वह शोक नहीं करता। हे ब्राह्मण! विषैली जड़ वाले और मधुर अग्र (ऊपरी भाग) वाले क्रोध के वध की आर्य प्रशंसा करते हैं, क्योंकि उसे काटकर मनुष्य शोक नहीं करता।"


Pañhaṃ kathesi. So pabbajitvā arahattaṃ patto. Tasseva kaniṭṭhabhātā akkosakabhāradvājo nāma ‘‘bhātā me pabbajito’’ti sutvā bhagavantaṃ upasaṅkamitvā akkositvā bhagavatā vinīto pabbajitvā arahattaṃ patto. Aparo tassa kaniṭṭho sundarikabhāradvājo nāma. Sopi bhagavantaṃ upasaṅkamitvā pañhaṃ pucchitvā vissajjanaṃ sutvā pabbajitvā arahattaṃ patto. Aparo tassa kaniṭṭho piṅgalabhāradvājo nāma. So pañhaṃ pucchitvā pañhabyākaraṇapariyosāne pabbajitvā arahattaṃ patto. Saṅgāravo māṇavoti ayaṃ tesaṃ sabbakaniṭṭho tasmiṃ divase brāhmaṇehi saddhiṃ ekabhattagge nisinno. Avabhūtāvāti avaḍḍhibhūtā avamaṅgalabhūtāyeva. Parabhūtāvāti vināsaṃ pattāyeva. Vijjamānānanti vijjamānesu. Sīlapaññāṇanti sīlañca ñāṇañca na jānāsi.

(शास्ता ने) प्रश्न का उत्तर दिया। वह प्रव्रजित होकर अर्हत्व को प्राप्त हुआ। उसी का छोटा भाई अक्कोसक भारद्वाज नाम का था, "मेरा भाई प्रव्रजित हो गया है" यह सुनकर भगवान के पास आया और उन्हें अपशब्द कहे, किन्तु भगवान द्वारा विनीत (शिक्षित) किए जाने पर वह भी प्रव्रजित होकर अर्हत्व को प्राप्त हुआ। उसका दूसरा छोटा भाई सुन्दरिक भारद्वाज नाम का था। वह भी भगवान के पास आकर, प्रश्न पूछकर और उत्तर सुनकर प्रव्रजित हुआ और अर्हत्व को प्राप्त हुआ। उसका एक और छोटा भाई पिंगल भारद्वाज नाम का था। वह भी प्रश्न पूछकर, प्रश्न के उत्तर के अंत में प्रव्रजित होकर अर्हत्व को प्राप्त हुआ। संगारव माणवक उन सबका सबसे छोटा भाई था, जो उस दिन ब्राह्मणों के साथ एक भोजन-शाला में बैठा था। 'अवभूता' का अर्थ है—जो बढ़ न सके, जो अमंगलकारी हो। 'परभूता' का अर्थ है—विनाश को प्राप्त। 'विज्जमानानं' का अर्थ है—विद्यमान होने पर। 'शीलपञ्ञाणं' का अर्थ है—तुम शील और ज्ञान को नहीं जानते।


474. Diṭṭhadhammābhiññāvosānapāramippattāti diṭṭhadhamme abhiññāte imasmiññeva attabhāve abhijānitvā vositavosānā hutvā pāramīsaṅkhātaṃ sabbadhammānaṃ pārabhūtaṃ nibbānaṃ pattā mayanti vatvā ādibrahmacariyaṃ paṭijānantīti attho. Ādibrahmacariyanti brahmacariyassa ādibhūtā uppādakā janakāti evaṃ paṭijānantīti vuttaṃ hoti. Takkīti takkagāhī. Vīmaṃsīti vīmaṃsako, paññācāraṃ carāpetvā evaṃvādī. Tesāhamasmīti tesaṃ sammāsambuddhānaṃ ahamasmi aññataro.

474. 'दिट्ठधम्माभिञ्ञावोसानपारमिप्पत्ता' का अर्थ है—इसी जन्म में (दृष्ट धर्म में) विशेष रूप से जानकर, क्लेशों का अंत कर, पारमी संज्ञक सभी धर्मों के पार (दूसरे तट) रूप निर्वाण को हमने प्राप्त कर लिया है, ऐसा कहकर वे 'आदिब्रह्मचर्य' का दावा करते हैं। 'आदिब्रह्मचरियं' का अर्थ है—ब्रह्मचर्य के आदि (प्रारंभ) स्वरूप, उसे उत्पन्न करने वाले और जनक हैं, ऐसा वे स्वीकार करते हैं। 'तक्की' का अर्थ है—तर्क करने वाला। 'वीमंसी' का अर्थ है—मीमांसक (जाँच-परख करने वाला), जो प्रज्ञा के प्रयोग द्वारा ऐसा कहता है। 'तेसाहमस्मि' का अर्थ है—उन सम्यक्सम्बुद्धों में से मैं एक हूँ।


485. Aṭṭhitavatanti aṭṭhitatapaṃ, assa padhānapadena saddhiṃ sambandho, tathā sappurisapadassa. Idañhi vuttaṃ hoti – bhoto gotamassa aṭṭhitapadhānavataṃ ahosi, sappurisapadhānavataṃ ahosīti. Atthi devāti puṭṭho samānoti idaṃ māṇavo ‘‘sammāsambuddho ajānantova pakāsesī’’ti saññāya āha. Evaṃ santeti tumhākaṃ ajānanabhāve sante. Tucchaṃ musā hotīti tumhākaṃ kathā aphalā nipphalā hoti. Evaṃ māṇavo bhagavantaṃ musāvādena niggaṇhāti nāma. Viññunā purisenāti paṇḍitena manussena. Tvaṃ pana aviññutāya mayā byākatampi na jānāsīti dīpeti. Uccena sammatanti uccena saddena sammataṃ pākaṭaṃ lokasmiṃ. Adhidevāti susudārakāpi hi devā nāma honti, deviyo nāma honti devā pana adhidevā nāma, loke devo devīti laddhanāmehi manussehi adhikāti attho. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

485. 'अट्ठितवतं' का अर्थ है—निरंतर तपस्या, इसका संबंध 'पधान' (प्रयत्न) पद के साथ है, और वैसे ही 'सप्पुरिस' पद के साथ भी। इसका अर्थ यह है कि—आयुष्मान गौतम का प्रयत्न निरंतर था, सत्पुरुषों जैसा प्रयत्न था। 'अत्थि देवा' (क्या देव हैं?)—यह प्रश्न माणवक ने इस धारणा से पूछा कि "सम्यक्सम्बुद्ध बिना जाने ही कह रहे हैं।" 'एवं सन्ते' का अर्थ है—आपके न जानने की स्थिति में। 'तुच्छं मुसा होति' का अर्थ है—आपकी बात निष्फल और झूठी है। इस प्रकार माणवक भगवान को मृषावाद (झूठ) के आरोप से दबाना चाहता है। 'विञ्ञुना पुरिसेना' का अर्थ है—विद्वान मनुष्य द्वारा। "किन्तु तुम अज्ञानता के कारण मेरे द्वारा दिए गए उत्तर को भी नहीं समझ रहे हो"—यह इसका भाव है। 'उच्चेन सम्मतं' का अर्थ है—संसार में उच्च स्वर से (प्रसिद्ध रूप से) माना गया। 'अधिदेवा'—छोटे बच्चे भी 'देव' या 'देवी' कहलाते हैं, किन्तु स्वर्ग के देव 'अधिदेव' कहलाते हैं, क्योंकि वे संसार में 'देव' या 'देवी' नाम प्राप्त मनुष्यों से श्रेष्ठ हैं। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।


Papañcasūdaniyā majjhimanikāyaṭṭhakathāya

पपञ्चसूदनी नामक मज्झिम निकाय की अट्ठकथा में—


Saṅgāravasuttavaṇṇanā niṭṭhitā.

संगारव सुत्त की व्याख्या समाप्त हुई।


Pañcamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

पाँचवें वर्ग की व्याख्या समाप्त हुई।


Majjhimapaṇṇāsa-aṭṭhakathā niṭṭhitā.

मज्झिम पण्णासक की अट्ठकथा समाप्त हुई।



Indonesian
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
Thai8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Thai
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
Vietnamese8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Vietnamese
PaḷiAṭṭhakathāṬīkāAñña
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Tạng Luật)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 1
1202 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 2
1203 Chú Giải Pācittiya
1204 Chú Giải Mahāvagga (Tạng Luật)
1205 Chú Giải Cūḷavagga
1206 Chú Giải Parivāra
1301 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 1
1302 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 2
1303 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Chú Giải Vinayasaṅgaha
1403 Phụ Chú Giải Vajirabuddhi
1404 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 1
1405 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 2
1406 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 1
1407 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 2
1408 Phụ Chú Giải Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 1
1411 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Thanh Tịnh Đạo - 1
8402 Thanh Tịnh Đạo - 2
8403 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 1
8404 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 2
8405 Lời Tựa Thanh Tịnh Đạo

8406 Trường Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8407 Trung Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8408 Tương Ưng Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8409 Tăng Chi Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8410 Tạng Luật (Vấn Đáp)
8411 Tạng Vi Diệu Pháp (Vấn Đáp)
8412 Chú Giải (Vấn Đáp)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Phụ Chú Giải Namakkāra
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Phụ Chú Giải Abhidhānappadīpikā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Phụ Chú Giải Subodhālaṅkāra
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8444 Mahārahanīti
8445 Dhammanīti
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8450 Cāṇakyanīti
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Phụ Chú Giải Milinda
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Trường Bộ)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2202 Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2203 Chú Giải Pāthikavagga
2301 Phụ Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2302 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2303 Phụ Chú Giải Pāthikavagga
2304 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 1
2305 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 1
3202 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 2
3203 Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3204 Chú Giải Uparipaṇṇāsa
3301 Phụ Chú Giải Mūlapaṇṇāsa
3302 Phụ Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3303 Phụ Chú Giải Uparipaṇṇāsa
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Tương Ưng Bộ)
4201 Chú Giải Sagāthāvagga
4202 Chú Giải Nidānavagga
4203 Chú Giải Khandhavagga
4204 Chú Giải Saḷāyatanavagga
4205 Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
4301 Phụ Chú Giải Sagāthāvagga
4302 Phụ Chú Giải Nidānavagga
4303 Phụ Chú Giải Khandhavagga
4304 Phụ Chú Giải Saḷāyatanavagga
4305 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Chú Giải Ekakanipāta
5202 Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5203 Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5204 Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
5301 Phụ Chú Giải Ekakanipāta
5302 Phụ Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5303 Phụ Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5304 Phụ Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi - 1
6111 Apadāna Pāḷi - 2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi - 1
6115 Jātaka Pāḷi - 2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Chú Giải Khuddakapāṭha
6202 Chú Giải Dhammapada - 1
6203 Chú Giải Dhammapada - 2
6204 Chú Giải Udāna
6205 Chú Giải Itivuttaka
6206 Chú Giải Suttanipāta - 1
6207 Chú Giải Suttanipāta - 2
6208 Chú Giải Vimānavatthu
6209 Chú Giải Petavatthu
6210 Chú Giải Theragāthā - 1
6211 Chú Giải Theragāthā - 2
6212 Chú Giải Therīgāthā
6213 Chú Giải Apadāna - 1
6214 Chú Giải Apadāna - 2
6215 Chú Giải Buddhavaṃsa
6216 Chú Giải Cariyāpiṭaka
6217 Chú Giải Jātaka - 1
6218 Chú Giải Jātaka - 2
6219 Chú Giải Jātaka - 3
6220 Chú Giải Jātaka - 4
6221 Chú Giải Jātaka - 5
6222 Chú Giải Jātaka - 6
6223 Chú Giải Jātaka - 7
6224 Chú Giải Mahāniddesa
6225 Chú Giải Cūḷaniddesa
6226 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 1
6227 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 2
6228 Chú Giải Nettippakaraṇa
6301 Phụ Chú Giải Nettippakaraṇa
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi - 1
7107 Yamaka Pāḷi - 2
7108 Yamaka Pāḷi - 3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi - 1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi - 2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi - 3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi - 4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi - 5
7201 Chú Giải Dhammasaṅgaṇi
7202 Chú Giải Sammohavinodanī
7203 Chú Giải Pañcapakaraṇa
7301 Phụ Chú Giải Gốc Dhammasaṅgaṇī
7302 Phụ Chú Giải Gốc Vibhaṅga
7303 Phụ Chú Giải Gốc Pañcapakaraṇa
7304 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Dhammasaṅgaṇī
7305 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Pañcapakaraṇa
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Phụ Chú Giải Cổ Điển Abhidhammāvatāra
7309 Abhidhammamātikāpāḷi