中文
巴利義註複註藏外典籍
1101 巴拉基咖(波羅夷)
1102 巴吉帝亞(波逸提)
1103 大品(律藏)
1104 小品
1105 附隨
1201 巴拉基咖(波羅夷)義註-1
1202 巴拉基咖(波羅夷)義註-2
1203 巴吉帝亞(波逸提)義註
1204 大品義註(律藏)
1205 小品義註
1206 附隨義註
1301 心義燈-1
1302 心義燈-2
1303 心義燈-3
1401 疑惑度脫
1402 律攝註釋
1403 金剛智疏
1404 疑難解除疏-1
1405 疑難解除疏-2
1406 律莊嚴疏-1
1407 律莊嚴疏-2
1408 古老解惑疏
1409 律抉擇-上抉擇
1410 律抉擇疏-1
1411 律抉擇疏-2
1412 巴吉帝亞等啟請經
1413 小戒學-根本戒學

8401 清淨道論-1
8402 清淨道論-2
8403 清淨道大複註-1
8404 清淨道大複註-2
8405 清淨道論導論

8406 長部問答
8407 中部問答
8408 相應部問答
8409 增支部問答
8410 律藏問答
8411 論藏問答
8412 義注問答
8413 語言學詮釋手冊
8414 勝義顯揚
8415 隨燈論誦
8416 發趣論燈論
8417 禮敬文
8418 大禮敬文
8419 依相讚佛偈
8420 經讚
8421 蓮花供
8422 勝者莊嚴
8423 語蜜
8424 佛德偈集
8425 小史
8427 佛教史
8426 大史
8429 目犍連文法
8428 迦旃延文法
8430 文法寶鑑(詞幹篇)
8431 文法寶鑑(詞根篇)
8432 詞形成論
8433 目犍連五章
8434 應用成就讀本
8435 音韻論讀本
8436 阿毗曇燈讀本
8437 阿毗曇燈疏
8438 妙莊嚴論讀本
8439 妙莊嚴論疏
8440 初學入門義抉擇精要
8446 詩王智論
8447 智論花鬘
8445 法智論
8444 大羅漢智論
8441 世間智論
8442 經典智論
8443 勇士百智論
8450 考底利耶智論
8448 人眼燈
8449 四護衛燈
8451 妙味之流
8452 界清淨
8453 韋桑達拉頌
8454 目犍連語釋五章
8455 塔史
8456 佛牙史
8457 詞根讀本注釋
8458 舍利史
8459 象頭山寺史
8460 勝者行傳
8461 勝者宗燈
8462 油鍋偈
8463 彌蘭王問疏
8464 詞花鬘
8465 詞成就論
8466 正理滴論
8467 迦旃延詞根注
8468 邊境山注釋
2101 戒蘊品
2102 大品(長部)
2103 波梨品
2201 戒蘊品註義註
2202 大品義註(長部)
2203 波梨品義註
2301 戒蘊品疏
2302 大品複註(長部)
2303 波梨品複註
2304 戒蘊品新複註-1
2305 戒蘊品新複註-2
3101 根本五十經
3102 中五十經
3103 後五十經
3201 根本五十義註-1
3202 根本五十義註-2
3203 中五十義註
3204 後五十義註
3301 根本五十經複註
3302 中五十經複註
3303 後五十經複註
4101 有偈品
4102 因緣品
4103 蘊品
4104 六處品
4105 大品(相應部)
4201 有偈品義注
4202 因緣品義注
4203 蘊品義注
4204 六處品義注
4205 大品義注(相應部)
4301 有偈品複註
4302 因緣品註
4303 蘊品複註
4304 六處品複註
4305 大品複註(相應部)
5101 一集經
5102 二集經
5103 三集經
5104 四集經
5105 五集經
5106 六集經
5107 七集經
5108 八集等經
5109 九集經
5110 十集經
5111 十一集經
5201 一集義註
5202 二、三、四集義註
5203 五、六、七集義註
5204 八、九、十、十一集義註
5301 一集複註
5302 二、三、四集複註
5303 五、六、七集複註
5304 八集等複註
6101 小誦
6102 法句經
6103 自說
6104 如是語
6105 經集
6106 天宮事
6107 餓鬼事
6108 長老偈
6109 長老尼偈
6110 譬喻-1
6111 譬喻-2
6112 諸佛史
6113 所行藏
6114 本生-1
6115 本生-2
6116 大義釋
6117 小義釋
6118 無礙解道
6119 導論
6120 彌蘭王問
6121 藏釋
6201 小誦義注
6202 法句義注-1
6203 法句義注-2
6204 自說義注
6205 如是語義註
6206 經集義注-1
6207 經集義注-2
6208 天宮事義注
6209 餓鬼事義注
6210 長老偈義注-1
6211 長老偈義注-2
6212 長老尼義注
6213 譬喻義注-1
6214 譬喻義注-2
6215 諸佛史義注
6216 所行藏義注
6217 本生義注-1
6218 本生義注-2
6219 本生義注-3
6220 本生義注-4
6221 本生義注-5
6222 本生義注-6
6223 本生義注-7
6224 大義釋義注
6225 小義釋義注
6226 無礙解道義注-1
6227 無礙解道義注-2
6228 導論義注
6301 導論複註
6302 導論明解
7101 法集論
7102 分別論
7103 界論
7104 人施設論
7105 論事
7106 雙論-1
7107 雙論-2
7108 雙論-3
7109 發趣論-1
7110 發趣論-2
7111 發趣論-3
7112 發趣論-4
7113 發趣論-5
7201 法集論義註
7202 分別論義註(迷惑冰消)
7203 五部論義註
7301 法集論根本複註
7302 分別論根本複註
7303 五論根本複註
7304 法集論複註
7305 五論複註
7306 阿毘達摩入門
7307 攝阿毘達磨義論
7308 阿毘達摩入門古複註
7309 阿毘達摩論母

မြန်မာ
ပဠိအဋ္ဌကထာဋီကာအည
1101 ပါရာဇိက ပါဠိ
1102 ပါစိတ္တိယ ပါဠိ
1103 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (ဝိနယ)
1104 စူဠဝဂ္ဂ ပါဠိ
1105 ပရိဝါရ ပါဠိ
1201 ပါရာဇိကကဏ္ဍ အဋ္ဌကထာ-၁
1202 ပါရာဇိကကဏ္ဍ အဋ္ဌကထာ-၂
1203 ပါစိတ္တိယ အဋ္ဌကထာ
1204 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (ဝိနယ)
1205 စူဠဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
1206 ပရိဝါရ အဋ္ဌကထာ
1301 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၁
1302 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၂
1303 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၃
1401 ဒွေမာတိကာပါဠိ
1402 ဝိနယသင်္ဂဟ အဋ္ဌကထာ
1403 ဝဇိရဗုဒ္ဓိ ဋီကာ
1404 ဝိမတိဝိနောဒနီ ဋီကာ-၁
1405 ဝိမတိဝိနောဒနီ ဋီကာ-၂
1406 ဝိနယာလင်္ကာရ ဋီကာ-၁
1407 ဝိနယာလင်္ကာရ ဋီကာ-၂
1408 ကင်္ခာဝိတရဏီပုရာဏ ဋီကာ
1409 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ-ဥတ္တရဝိနိစ္ဆယ
1410 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ ဋီကာ-၁
1411 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ ဋီကာ-၂
1412 ပါစိတျာဒိယောဇနာပါဠိ
1413 ခုဒ္ဒသိက္ခာ-မူလသိက္ခာ

8401 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-၁
8402 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-၂
8403 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-မဟာဋီကာ-၁
8404 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-မဟာဋီကာ-၂
8405 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ နိဒါနကထာ

8406 ဒီဃနိကာယ (ပု-ဝိ)
8407 မဇ္ဈိမနိကာယ (ပု-ဝိ)
8408 သံယုတ္တနိကာယ (ပု-ဝိ)
8409 အင်္ဂုတ္တရနိကာယ (ပု-ဝိ)
8410 ဝိနယပိဋက (ပု-ဝိ)
8411 အဘိဓမ္မပိဋက (ပု-ဝိ)
8412 အဋ္ဌကထာ (ပု-ဝိ)
8413 နိရုတ္တိဒီပနီ
8414 ပရမတ္ထဒီပနီ သင်္ဂဟမဟာဋီကာပါဌ
8415 အနုဒီပနီပါဌ
8416 ပဋ္ဌာနုဒ္ဒေသ ဒီပနီပါဌ
8417 နမက္ကာရဋီကာ
8418 မဟာပဏာမပါဌ
8419 လက္ခဏာတော ဗုဒ္ဓထောမနာဂါထာ
8420 သုတဝန္ဒနာ
8421 ကမလာဉ္ဇလိ
8422 ဇိနာလင်္ကာရ
8423 ပဇ္ဇမဓု
8424 ဗုဒ္ဓဂုဏဂါထာဝလီ
8425 စူဠဂန္ထဝံသ
8427 သာသနဝံသ
8426 မဟာဝံသ
8429 မောဂ္ဂလ္လာနဗျာကရဏံ
8428 ကစ္စာယနဗျာကရဏံ
8430 သဒ္ဒနီတိပ္ပကရဏံ (ပဒမာလာ)
8431 သဒ္ဒနီတိပ္ပကရဏံ (ဓါတုမာလာ)
8432 ပဒရူပသိဒ္ဓိ
8433 မောဂလ္လာနပဉ္စိကာ
8434 ပယောဂသိဒ္ဓိပါဌ
8435 ဝုတ္တောဒယပါဌ
8436 အဘိဓါနပ္ပဒီပိကာပါဌ
8437 အဘိဓါနပ္ပဒီပိကာဋီကာ
8438 သုဗောဓါလင်္ကာရပါဌ
8439 သုဗောဓါလင်္ကာရဋီကာ
8440 ဗာလာဝတာရ ဂဏ္ဌိပဒတ္ထဝိနိစ္ဆယသာရ
8446 ကဝိဒပ္ပဏနီတိ
8447 နီတိမဉ္ဇရီ
8445 ဓမ္မနီတိ
8444 မဟာရဟနီတိ
8441 လောကနီတိ
8442 သုတ္တန္တနီတိ
8443 သူရဿတိနီတိ
8450 စာဏကျနီတိ
8448 နရဒက္ခဒီပနီ
8449 စတုရာရက္ခဒီပနီ
8451 ရသဝါဟိနီ
8452 သီမဝိသောဓနီပါဌ
8453 ဝေဿန္တရဂီတိ
8454 မောဂ္ဂလ္လာန ဝုတ္တိဝိဝရဏပဉ္စိကာ
8455 ထူပဝံသ
8456 ဒါဌာဝံသ
8457 ဓါတုပါဌဝိလာသိနိယာ
8458 ဓါတုဝံသ
8459 ဟတ္ထဝနဂလ္လဝိဟာရဝံသ
8460 ဇိနစရိတယ
8461 ဇိနဝံသဒီပံ
8462 တေလကဋာဟဂါထာ
8463 မိလိဒဋီကာ
8464 ပဒမဉ္ဇရီ
8465 ပဒသာဓနံ
8466 သဒ္ဒဗိန္ဒုပကရဏံ
8467 ကစ္စာယနဓါတုမဉ္ဇုသာ
8468 သာမန္တကူဋဝဏ္ဏနာ
2101 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ ပါဠိ
2102 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (ဒီဃ)
2103 ပါထိကဝဂ္ဂ ပါဠိ
2201 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
2202 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (ဒီဃ)
2203 ပါထိကဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
2301 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ ဋီကာ
2302 မဟာဝဂ္ဂ ဋီကာ (ဒီဃ)
2303 ပါထိကဝဂ္ဂ ဋီကာ
2304 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ-အဘိနဝဋီကာ-၁
2305 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ-အဘိနဝဋီကာ-၂
3101 မူလပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3102 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3103 ဥပရိပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3201 မူလပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ-၁
3202 မူလပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ-၂
3203 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ
3204 ဥပရိပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ
3301 မူလပဏ္ဏာသ ဋီကာ
3302 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ ဋီကာ
3303 ဥပရိပဏ္ဏာသ ဋီကာ
4101 သဂါထာဝဂ္ဂ ပါဠိ
4102 နိဒါနဝဂ္ဂ ပါဠိ
4103 ခန္ဓဝဂ္ဂ ပါဠိ
4104 သဠာယတနဝဂ္ဂ ပါဠိ
4105 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (သံယုတ္တ)
4201 သဂါထာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4202 နိဒါနဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4203 ခန္ဓဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4204 သဠာယတနဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4205 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (သံယုတ္တ)
4301 သဂါထာဝဂ္ဂ ဋီကာ
4302 နိဒါနဝဂ္ဂ ဋီကာ
4303 ခန္ဓဝဂ္ဂ ဋီကာ
4304 သဠာယတနဝဂ္ဂ ဋီကာ
4305 မဟာဝဂ္ဂ ဋီကာ (သံယုတ္တ)
5101 ဧကကနိပါတ ပါဠိ
5102 ဒုကနိပါတ ပါဠိ
5103 တိကနိပါတ ပါဠိ
5104 စတုက္ကနိပါတ ပါဠိ
5105 ပဉ္စကနိပါတ ပါဠိ
5106 ဆက္ကနိပါတ ပါဠိ
5107 သတ္တကနိပါတ ပါဠိ
5108 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ ပါဠိ
5109 နဝကနိပါတ ပါဠိ
5110 ဒသကနိပါတ ပါဠိ
5111 ဧကာဒသကနိပါတ ပါဠိ
5201 ဧကကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5202 ဒုက-တိက-စတုက္ကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5203 ပဉ္စက-ဆက္က-သတ္တကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5204 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5301 ဧကကနိပါတ ဋီကာ
5302 ဒုက-တိက-စတုက္ကနိပါတ ဋီကာ
5303 ပဉ္စက-ဆက္က-သတ္တကနိပါတ ဋီကာ
5304 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ ဋီကာ
6101 ခုဒ္ဒကပါဌ ပါဠိ
6102 ဓမ္မပဒ ပါဠိ
6103 ဥဒါန ပါဠိ
6104 ဣတိဝုတ္တက ပါဠိ
6105 သုတ္တနိပါတ ပါဠိ
6106 ဝိမာနဝတ္ထု ပါဠိ
6107 ပေတဝတ္ထု ပါဠိ
6108 ထေရဂါထာ ပါဠိ
6109 ထေရီဂါထာ ပါဠိ
6110 အပဒါန ပါဠိ-၁
6111 အပဒါန ပါဠိ-၂
6112 ဗုဒ္ဓဝံသ ပါဠိ
6113 စရိယာပိဋက ပါဠိ
6114 ဇာတက ပါဠိ-၁
6115 ဇာတက ပါဠိ-၂
6116 မဟာနိဒ္ဒေသ ပါဠိ
6117 စူဠနိဒ္ဒေသ ပါဠိ
6118 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ ပါဠိ
6119 နေတ္တိပ္ပကရဏ ပါဠိ
6120 မိလိန္ဒပဉှ ပါဠိ
6121 ပေဋကောပဒေသ ပါဠိ
6201 ခုဒ္ဒကပါဌ အဋ္ဌကထာ
6202 ဓမ္မပဒ အဋ္ဌကထာ-၁
6203 ဓမ္မပဒ အဋ္ဌကထာ-၂
6204 ဥဒါန အဋ္ဌကထာ
6205 ဣတိဝုတ္တက အဋ္ဌကထာ
6206 သုတ္တနိပါတ အဋ္ဌကထာ-၁
6207 သုတ္တနိပါတ အဋ္ဌကထာ-၂
6208 ဝိမာနဝတ္ထု အဋ္ဌကထာ
6209 ပေတဝတ္ထု အဋ္ဌကထာ
6210 ထေရဂါထာ အဋ္ဌကထာ-၁
6211 ထေရဂါထာ အဋ္ဌကထာ-၂
6212 ထေရီဂါထာ အဋ္ဌကထာ
6213 အပဒါန အဋ္ဌကထာ-၁
6214 အပဒါန အဋ္ဌကထာ-၂
6215 ဗုဒ္ဓဝံသ အဋ္ဌကထာ
6216 စရိယာပိဋက အဋ္ဌကထာ
6217 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၁
6218 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၂
6219 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၃
6220 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၄
6221 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၅
6222 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၆
6223 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၇
6224 မဟာနိဒ္ဒေသ အဋ္ဌကထာ
6225 စူဠနိဒ္ဒေသ အဋ္ဌကထာ
6226 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ-၁
6227 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ-၂
6228 နေတ္တိပ္ပကရဏ အဋ္ဌကထာ
6301 နေတ္တိပ္ပကရဏ ဋီကာ
6302 နေတ္တိဝိဘာဝိနီ
7101 ဓမ္မသင်္ဂဏီ ပါဠိ
7102 ဝိဘင်္ဂ ပါဠိ
7103 ဓါတုကထာ ပါဠိ
7104 ပုဂ္ဂလပညတ္တိ ပါဠိ
7105 ကထာဝတ္ထု ပါဠိ
7106 ယမက ပါဠိ-၁
7107 ယမက ပါဠိ-၂
7108 ယမက ပါဠိ-၃
7109 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၁
7110 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၂
7111 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၃
7112 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၄
7113 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၅
7201 ဓမ္မသင်္ဂဏိ အဋ္ဌကထာ
7202 သမ္မောဟဝိနောဒနီ အဋ္ဌကထာ
7203 ပဉ္စပကရဏ အဋ္ဌကထာ
7301 ဓမ္မသင်္ဂဏီ-မူလဋီကာ
7302 ဝိဘင်္ဂ-မူလဋီကာ
7303 ပဉ္စပကရဏ-မူလဋီကာ
7304 ဓမ္မသင်္ဂဏီ-အနုဋီကာ
7305 ပဉ္စပကရဏ-အနုဋီကာ
7306 အဘိဓမ္မာဝတာရော-နာမရူပပရိစ္ဆေဒေါ
7307 အဘိဓမ္မတ္ထသင်္ဂဟော
7308 အဘိဓမ္မာဝတာရ-ပုရာဏဋီကာ
7309 အဘိဓမ္မမာတိကာပါဠိ

English
Pali CanonCommentariesSub-commentariesOther
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Français
Canon PaliCommentairesSubcommentairesAutres
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

हिंदी
पाली कैननकमेंट्रीउप-टिप्पणियाँअन्य
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Indonesia
Kanon PaliKomentarSub-komentarLainnya
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

日文
巴利義註複註藏外典籍
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi


Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

その世尊、応供、正等覚者に、礼拝いたします。

Abhidhammapiṭake

阿毘達磨蔵(アビダンマ・ピタカ)において。

Pañcapakaraṇa-anuṭīkā

五論復注(パンチャパカラナ・アヌティーカー)。

Dhātukathāpakaraṇa-anuṭīkā

界論復注(ダートゥカター・パカラナ・アヌティーカー)。

Ganthārambhavaṇṇanā

緒言の解説。

Dhātukathāpakaraṇadesanāya [Pg.1] desadesakaparisāpadesā vuttappakārā evāti kālāpadesaṃ dassento ‘‘dhātukathāpakaraṇaṃ desento’’tiādimāha. ‘‘Tasseva anantaraṃ adesayī’’ti hi iminā vibhaṅgānantaraṃ dhātukathā desitāti tassā desanākālo apadiṭṭho hoti. Ye pana ‘‘vibhaṅgānantaraṃ kathāvatthupakaraṇaṃ desita’’nti vadanti, tesaṃ vādaṃ paṭikkhipanto ‘‘vibhaṅgānantaraṃ…pe… dassetu’’nti āha.

界論の説法における、説法場所・説法者・会衆・指定の仕方は、既に述べられた通りである。そこで、説法時間の指定を示すために、“界論を説きつつ……”等と言われた。実に、“まさにその直後に説かれた”という言葉によって、分別論(ヴィバンガ)の直後に界論が説かれたという、その説法の時間が示されているのである。しかし、“分別論の直後に論事(カタヴァットゥ)が説かれた”と主張する人々に対して、その説を退けつつ、“分別論の直後に……(略)……示すために”と言われたのである。

‘‘Kāmā te paṭhamā senā’’tiādivacanato (su. ni. 438; mahāni. 28; cūḷani. nandamāṇavapucchāniddesa 47) kilesaviddhaṃsanampi devaputtamārassa balavidhamananti sakkā vattuṃ, ‘‘appavattikaraṇavasena kilesābhisaṅkhāramārāna’’nti pana vuccamānattā khantibalasaddhābalādiānubhāvena ussāhaparisābalabhañjanameva devaputtamārassa balaviddhaṃsanaṃ daṭṭhabbaṃ. Visayātikkamanaṃ kāmadhātusamatikkamo. Samudayappahānapariññāvasenāti pahānābhisamayapariññābhisamayānaṃ vasena. Nanu cetaṃ pañcannaṃ mārānaṃ bhañjanaṃ sāvakesupi labbhatevāti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘parūpanissayarahita’’ntiādi. Vīrassa bhāvo vīriyanti katvā vuttaṃ ‘‘mahāvīriyoti mahāvīro’’ti. Mahāvīriyatā ca paripuṇṇavīriyapāramitāya caturaṅgasamannāgatavīriyādhiṭṭhānena [Pg.2] anaññasādhāraṇacatubbidhasammappadhānasampattiyā ca veditabbā. Tato eva hissa vīriyāhānisiddhipīti.

“欲が汝の第一の軍勢である”等の言葉(スッタニパータ438等)から、煩悩を打ち砕くこともまた天子魔の軍勢を粉砕することであると言い得る。しかし、“(輪廻の)不成立をもたらすことによって、煩悩魔と行魔を(打ち砕く)”と言われているため、忍辱の力や信仰の力などの威力によって、熱意ある会衆の力を挫くことこそが、天子魔の軍勢の粉砕であると解されるべきである。“領域を超えること(ヴィサヤーティッカマナ)”とは、欲界を超越することである。“集(の滅)の断(捨)と遍知(によって)”とは、断遍知と遍知遍知(遍知通達)の力によるという意味である。もし、“この五魔の粉砕は、弟子たち(声聞)にも得られるではないか”という異論を念頭に置くならば、“他者への依存を離れた”等と言われた。勇者の状態が精進(ヴィリヤ)であることから、“偉大なる精進を有する者が大勇者(マハーヴィーロ)である”と言われた。大精進性とは、円満なる精進波羅蜜による四支(の精進)を具足した精進の決意と、他と共有されない四正勤の成就によって知られるべきである。それゆえにこそ、彼の精進に衰退がないことが成就するのである。

Khandhādike dhamme adhiṭṭhāya nissāya visayaṃ katvā abhidhammakathā pavattāti āha ‘‘abhidhammakathādhiṭṭhānaṭṭhena vā’’ti. Tesaṃ kathanatoti tesaṃ khandhādīnaṃ kathābhāvato. Etena atthavisesasannissayo byañjanasamudāyo pakaraṇanti vuttaṃ hoti. Atha vā dhātuyo kathīyanti ettha, etena vāti dhātukathā, tathāpavatto byañjanatthasamudāyo. Yadi evaṃ sattannampi pakaraṇānaṃ dhātukathābhāvo āpajjatīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘yadipī’’tiādi. Tattha sātisayanti savisesaṃ vicittātirekavasena anavasesato ca desanāya pavattattā. Tathā hi vuttaṃ ‘‘sabbāpi dhammasaṅgaṇī dhātukathāya mātikā’’ti (dhātu. 5). Tenevāha ‘‘ekadesakathanameva hi aññattha kata’’nti.

蘊(五蘊)などの諸法を依拠(アディッターヤ)とし、拠り所とし、対象として阿毘達磨の説法が展開したため、“阿毘達磨の説法の依拠であるという意味において、あるいは……”と言われた。それらを説くことから、すなわち、それら蘊などの説法であることから(論と呼ばれる)。これによって、特殊な意味を内包する語の集まりが論(パカラナ)であると言われたことになる。あるいは、界(ダートゥ)が説かれるところの、あるいはこれによって(説かれる)から“界論(ダートゥカター)”であり、そのように展開した語と意味の集まりである。もしそうであれば、七つの論すべてが界論であるということになってしまうという異論を考慮して、“たとえ……であっても”等と言われた。そこでは、卓越して(サーティサヤン)、すなわち、多様な卓越した形式と、余すところのない説法が展開されているからである。実にこのように言われている。“すべての法集論(ダンマサンガニー)は界論の母体(マーティカー)である”と。それゆえに、“他(の論)においてなされたのは、ただ一端を説くことのみである”と言われたのである。

Idāni sāsane yesu dhātu-saddo niruḷho, tesaṃ vasena aññehipi asādhāraṇaṃ imassa pakaraṇassa dhātukathābhāvaṃ dassento ‘‘khandhāyatanadhātūhi vā’’tiādimāha. Tattha tatthāti khandhāyatanadhātūsu. Mahanto pabhedānugato visayo etāsanti mahāvisayā, dhātuyo, na khandhāyatanāni appatarapadattā. Yena vā sabhāvena dhammā saṅgahāsaṅgahasampayogavippayogehi uddesaniddese labhanti, so sabhāvo dhātu. Sā dhātu idha sātisayaṃ desitāti savisesaṃ dhātuyā kathanato idaṃ pakaraṇaṃ ‘‘dhātukathā’’ti vuttaṃ. Sabhāvattho hi ayaṃ dhātu-saddo ‘‘dhātuso, bhikkhave, sattā saṃsandantī’’tiādīsu (saṃ. ni. 2.98) viya. Dhātubhedanti dhātuvibhāgaṃ. Pakaraṇanti vacanaseso. Kuto pakaraṇa-saddo labbhatīti āha ‘‘sattannaṃ pakaraṇānaṃ kamena vaṇṇanāya pavattattā’’ti. Tena yojanaṃ katvāti tena pakaraṇa-saddena ‘‘dhātukathāva pakaraṇaṃ dhātukathāpakaraṇa’’nti yojanaṃ katvā. Taṃ dīpananti taṃ dhātukathāpakaraṇassa atthadīpanaṃ, atthadīpanākārena pavattaṃ vaṇṇanaṃ. ‘‘Atthaṃ dīpayissāmī’’ti vatvā ‘‘taṃ suṇāthā’’ti vadanto sotadvārānusārena tattha upadhāraṇe niyojetīti āha ‘‘taṃdīpanavacanasavanena upadhārethāti attho’’ti.

今や、教説(サーサナ)において“界(ダートゥ)”という語が定着しているもの、それらに基づき、他(の論)とも共通しないこの論の界論としての性質を示すために、“あるいは、蘊・処・界によって……”等と言われた。そこにおいて、すなわち、蘊・処・界において(説かれる)。偉大な分類に従った対象がそれらにはあるので、“大なる対象(を持つもの)”、すなわち界(ダートゥ)であり、蘊や処ではない。(それらは)項目(パダ)がより少ないからである。あるいは、諸法が摂(サンガハ)・不摂(アサンガハ)・相応(サンパヨーガ)・不相応(ヴィッパヨーガ)によって、提示(ウッデーサ)と解説(ニッデーサ)を得る、その自性(サバーヴァ)が“界(ダートゥ)”である。その“界”がここでは卓越して説かれているため、特殊な界の説法であることから、この論は“界論”と言われる。実に、この“界”という語は、“比丘たちよ、衆生は界(の性質)によって相親しむ”等(相応部2.98)におけるのと同様に、自性という意味である。“界の分類(ダートゥベーダ)”とは、界の区分である。“論(パカラナ)”というのは言葉の補足である。“論(パカラナ)”という語はどこから得られるのかという問いに対し、“七つの論の順序に従った註釈として展開しているからである”と言われた。それと結合させて、すなわち、その“論”という語と“界論こそが論である、界論(ダートゥカター・パカラナ)”と結合させて。“その解明”とは、その界論の意味の解明、意味を解明する形式で展開された註釈のことである。“意味を解明せん”と言って、“それを聞きなさい”と言うことで、耳の門(聴覚)を通して、そこ(意味)を考察することに従事させている。それゆえに、“その解明の言葉を聞くことによって考察しなさい、という意味である”と言われたのである。

Ganthārambhavaṇṇanā niṭṭhitā.

緒言の解説、終了。

1. Mātikāvaṇṇanā

1. 論母(マーティカー)の解説。

1. Nayamātikāvaṇṇanā

1. 方法の論母(ナヤ・マーティカー)の解説。

1. Cuddasavidhenāti [Pg.3] cuddasappakārena, cuddasahi padehīti attho. Tattha ‘‘saṅgaho asaṅgaho’’ti idamekaṃ padaṃ, tathā ‘‘sampayogo vippayogo’’ti. ‘‘Saṅgahitena sampayuttaṃ vippayutta’’ntiādīni pana tīṇi tīṇi padāni ekekaṃ padaṃ. Itaresu padavibhāgo suviññeyyova. Etehīti saṅgahādippakārehi. Nayanaṃ pāpanaṃ, taṃ pana pavattanaṃ ñāpanañca hotīti ‘‘pavattīyati ñāyantī’’ti ca dvidhāpi attho vutto. Nayā eva uddisiyamānā mātikā. Atthadvayepi pavattanañāṇakiriyānaṃ karaṇabhāvena saṅgahādippakārā nayāti vuttā. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘iminā saṅgahādikena nayenā’’ti (dhātu. aṭṭha. 1). Padānanti atthadīpakānaṃ vacanānaṃ. Pajjati etena atthoti hi padaṃ. Padānanti ca saṃsāmisambandhe sāmivacanaṃ, pakaraṇassāti pana avayavāvayavīsambandhe.

1. “十四の種類によって”とは、十四の様態によって、すなわち十四の項目(パダ)によって、という意味である。そこにおいて、“摂・不摂”が、この一つの項目であり、同様に“相応・不相応”もそうである。しかし、“摂せられたものと相応するもの、不相応するもの”等の三つずつの項目は、それぞれ一つの項目である。その他の項目における項目の区分は、容易に理解できる。これらによって、すなわち、摂(サンガハ)などの様態によって。“導くこと(ナヤナ)”は“到達させること(パーパナ)”であり、それはまた“展開すること(パヴァッタナ)”と“知らせること(ニャーパナ)”でもあるため、“展開される”“知られる”という二通りの意味が述べられた。方法(ナヤ)そのものが提示されるのが論母(マーティカー)である。二つの意味においても、展開と知る作用の手段(カラナ)であることから、摂などの様態は“方法(ナヤ)”と言われた。それゆえ、註釈(アッタカター)において“この摂などの方法によって”と言われたのである。“項目(パダーナン)の”とは、意味を解明する言葉のことである。これ(言葉)によって意味へ至る(パッジャティ)から“項目(パダ)”と言う。また、“項目の”という属格は、所有の関連(サーミサンバンダ)における所有格(サーミヴァチャナ)であり、“論の(パカラナッサ)”における(属格)は、部分と全体の関連(アヴァヤヴァーヴァヤヴィーサンバンダ)におけるものである。

2. Abbhantaramātikāvaṇṇanā

2. 内部の論母(アッバンタラ・マーティカー)の解説。

2. Tadatthānīti paṭiccasamuppādatthāni. Paṭicca samuppajjati saṅkhārādikaṃ etasmāti hi paṭiccasamuppādo, paccekaṃ avijjādiko paccayadhammo. Tathā hi vuttaṃ saṅkhārapiṭake ‘‘dvādasa paccayā, dvādasa paṭiccasamuppādā’’ti. Tesanti khandhādīnaṃ. Tathādassitānanti gaṇanuddesavibhāgamattena dassitānaṃ. Kasmā panettha paṭiccasamuppādo dvādasabhāveneva gahito, nanu tattha bhavo kammabhavādibhedena, sokādayo ca sarūpatoyeva idha pāḷiyaṃ gahitāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘tatthā’’tiādi. Tattha tatthāti tasmiṃ ‘‘pañcavīsādhikena padasatenā’’ti evaṃ vutte aṭṭhakathāvacane. Kammabhavassa bhāvanabhāvena, upapattibhavassa bhavanabhāvena. Padatthato pana kammabhavo bhavati etasmāti bhavo, itaro bhavati, bhavanaṃ vāti. Tannidānadukkhabhāvenāti jarāmaraṇanidānadukkhabhāvena.

2. “その義(tadatthāni)”とは、縁起の義のことである。これ(無明など)によって行などが縁って生じるがゆえに“縁起(paṭiccasamuppādo)”と言い、それは無明などの個々の縁の法である。事実、行論(saṅkhārapiṭake)において“十二の縁、十二の縁起”と説かれている。“それらの(tesanti)”とは、蘊などのことである。“そのように示された(tathādassitānanti)”とは、集団の列挙の分類のみによって示されたもののことである。なぜここで、縁起は十二の態様のみで把握されているのか。そこ(界説)において、有(bhava)は業有などの区分によって把握され、愁などはその自性(実体)そのものによって、このパーリ文において把握されているではないか。このような異論を考慮して“そこにおいて(tatthā)”等と述べた。“そこにおいて、そこにおいて(tattha tatthā)”とは、その“百二十五の語句によって”という注釈書の言葉においてである。業有が“なること(bhāvana)”の性質によって、生有が“生じること(bhavana)”の性質によって(把握される)。しかし、語句の義としては、これ(業)によって有が生じるから“有(業有)”であり、他方(生有)は“生じる”、あるいは“生じること”である。“それ(有)を原因とする苦の状態として”とは、老死の原因としての苦の状態として、ということである。

‘‘Sabbāpi dhammasaṅgaṇī dhātukathāya mātikā’’ti idampi dhātukathāya mātikākittanamevāti ‘‘sabbāpi…pe… mātikāti ayaṃ dhātukathāmātikāto bahiddhā vuttā’’ti vacanaṃ asambhāvento ‘‘atha vā’’tiādimāha[Pg.4]. Pakaraṇantaragatā vuttā dhātukathāya mātikābhāvenāti attho. Kāmañcettha mātikābhāvena vuttā, pakaraṇantaragatattā pana aññato gahetabbarūpā ito bahibhūtā nāma honti, sarūpato gahitāva pañcakkhandhātiādikā abbhantarā. Tenāha ‘‘sarūpato dassetvā ṭhapitattā’’ti. Mātikāya asaṅgahitattāti mātikāya sarūpena asaṅgahitattā, na aññathā. Na hi mātikāya asaṅgahito koci padattho atthi. Vikiṇṇabhāvenāti khandhavibhaṅgādīsu visuṃ visuṃ kiṇṇabhāvena visaṭabhāvena.

“法集論のすべてが界説の摩呾理迦(本母)である”というこれもまた、界説の摩呾理迦を称揚するものである。“すべてが……摩呾理迦であるというこの言葉は、界説の摩呾理迦の外側で説かれたものである”という言葉を認めない立場で、“あるいはまた(atha vā)”等と述べた。他の論書に含まれているものが、界説の摩呾理迦の性質として説かれているという意味である。確かに、ここでは摩呾理迦として説かれているが、他の論書に含まれているがゆえに、他から取得されるべき形態のものは“外部のもの(bahibhūtā)”と呼ばれ、五蘊などのように自性(実体)そのものとして把握されているものは“内部のもの(abbhantarā)”である。それゆえ“自性によって示して置かれているがゆえに”と述べた。“摩呾理迦に摂せられないがゆえに”とは、摩呾理迦の中にその自性(名称)によって摂せられないということであり、それ以外のことではない。なぜなら、摩呾理迦に摂せられないいかなる語義も存在しないからである。“分散している状態によって”とは、蘊分別などにおいて、それぞれ別々に散らばり、広がっている状態のことである。

3. Nayamukhamātikāvaṇṇanā

3. 導門摩呾理迦(本母)の註釈

3. Nayānaṃ saṅgahādippakāravisesānaṃ pavatti desanā, tassā viniggamaṭṭhānatāya dvāraṃ. Yathāvuttadhammā yathārahaṃ khandhāyatanadhātuyo arūpino ca khandhāti tesaṃ uddeso nayamukhamātikā. Tenāha ‘‘nayāna’’ntiādi. Viyujjanasīlā, viyogo vā etesaṃ atthīti viyogino, tathā sahayogino, saṅgahāsaṅgahadhammā ca viyogīsahayogīdhammā ca saṅgahā…pe… dhammā, saṅgaṇhanāsaṅgaṇhanavasena viyujjanasaṃyujjanavasena ca pavattanakasabhāvāti attho. Cuddasapītiādinā tamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Yehīti yehi khandhādīhi arūpakkhandhehi ca. Te cattāroti te saṅgahādayo cattāro. Saccādīhipīti saccaindriyapaṭiccasamuppādādīhipi saha. Yathāsambhavanti sambhavānurūpaṃ, yaṃ yaṃ padaṃ saṅgahito asaṅgahitoti ca vattuṃ yuttaṃ, taṃ tanti attho.

3. “導門(nayamukha)”とは、摂(saṅgaha)などの諸々の種類の特質である“導き(nayam)”の展開、すなわち説法であり、それが出る場所としての門である。上述の諸法、すなわち相応する蘊・処・界、および無色の蘊の列挙が、導門摩呾理迦である。それゆえ“諸々の導きの(nayānaṃ)”等と述べた。離れる性質がある、あるいは離れることがあるから“離役(viyogino)”、同様に“倶役(sahayogino)”という。また、摂・不摂の法、および離役・倶役の法は、摂……法であり、摂受・非摂受によって、また離役・相応によって展開する自性を持つという意味である。“十四の(cuddasapi)”等によって、その意味をより明らかにしている。“それらによって(yehīti)”とは、それら蘊など、および無色の蘊によって、ということである。“それら四つ(te cattāro)”とは、それら摂などの四つのことである。“諦などによっても(saccādīhipīti)”とは、諦・根・縁起などとも一緒に、ということである。“生じ得る状況に応じて(yathāsambhavanti)”とは、生起の可能性に応じて、どの語が“摂せられる”あるいは“摂せられない”と言うのが妥当であるか、そのそれぞれの事柄のことである。

So panāti saṅgahāsaṅgaho. Saṅgāhakabhūtehīti saṅgahaṇakiriyāya kattubhūtehi. Tehīti saccādīhi. Na saṅgahabhūtehīti saṅgahaṇakiriyāya karaṇabhūtehi saccādīhi saṅgahāsaṅgaho na vutto. Tatthāpi hi khandhāyatanadhātuyo eva karaṇabhūtāti dasseti. Khandhādīheva saṅgahehīti khandhādīhiyeva saṅgaṇhanakiriyāya karaṇabhūtehi, ‘‘khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatanasaṅgahena asaṅgahitā, dhātusaṅgahena asaṅgahitā, te dhammā catūhi khandhehi, dvīhāyatanehi, aṭṭhahi dhātūhi asaṅgahitā’’ti saṅgahāsaṅgaho niyametvā vutto. Tasmāti yasmā saccādīni saṅgāhakabhāvena vuttāni, na saṅgahabhāvena, khandhādīniyeva ca saṅgahabhāvena vuttāni, tasmā.

“それは(so panāti)”とは、摂・不摂のことである。“摂するものとなっているものによって(saṅgāhakabhūtehīti)”とは、摂受の作用における能動者(主語)となっているものによって、という意味である。“それらによって(tehīti)”とは、諦などのことである。“摂されるものとなっているものによってではない(na saṅgahabhūtehīti)”とは、摂受の作用における道具(手段)となっている諦などによっては、摂・不摂は説かれていない、ということである。その場合も、蘊・処・界こそが道具(手段)となっていることを示している。“蘊などの摂(手段)によってのみ(khandhādīheva saṅgahehīti)”とは、蘊などの摂受の作用における道具(手段)によってのみ、“蘊の摂によって摂せられ、処の摂によって摂せられず、界の摂によって摂せられず、それらの法は四つの蘊、二つの処、八つの界によって摂せられない”というように、摂・不摂が限定して説かれている。それゆえ、すなわち、諦などは摂するもの(能動者)として説かれ、摂すること(手段)としては説かれず、蘊などのみが摂すること(手段)として説かれているがゆえに、ということである。

Kasmā [Pg.5] panettha saccādayo saṅgahavasena na vuttāti? Tathādesanāya asambhavato. Na hi sakkā rūpakkhandhādīnaṃ samudayasaccādīhi, saññādīnaṃ vā indriyādīhi saṅgahanayena pucchituṃ vissajjituṃ vāti. Tathā ariyaphalādīsu uppannavedanādīnaṃ saccavinimuttatāya ‘‘vedanākkhandho katihi saccehi saṅgahito’’ti pucchitvāpi ‘‘ekena saccena saṅgahito’’tiādinā niyametvā saṅgahaṃ dassetuṃ na sakkāti. Yathāsambhavanti yehi sampayogo, yehi ca vippayogo, tadanurūpaṃ.

“なぜ、ここで諦などは摂(手段)の観点から説かれていないのか”と言えば、そのような説示が不可能だからである。実際、色蘊などを集諦などによって、あるいは想などを根などによって、摂の方式で問い、答えることはできないからである。同様に、聖果などにおいて生じた受などは諦から解脱している(諦に含まれない)ため、“受蘊はいくつの諦によって摂せられるか”と問うても、“一つの諦によって摂せられる”などと限定して摂を示すことはできないからである。“生じ得る状況に応じて”とは、何と相応し、何と不相応であるか、その状況に応じて、ということである。

Rūpaṃ rūpena nibbānena vā vippayuttaṃ na hoti, nibbānaṃ vā rūpena. Kasmā? Sampayuttanti anāsaṅkanīyasabhāvattā. Catunnañhi khandhānaṃ aññamaññaṃ sampayogībhāvato ‘‘rūpanibbānehipi so atthi natthī’’ti siyā āsaṅkā, tasmā tesaṃ itarehi, itaresañca tehi vippayogo vuccati, na pana rūpassa rūpena, nibbānena vā, nibbānassa vā rūpena katthaci sampayogo atthīti tadāsaṅkābhāvato vippayogopi rūpassa rūpanibbānehi, nibbānassa vā tena na vuccati, arūpakkhandhehiyeva pana vuccatīti āha ‘‘catūhevā’’tiādi. Anārammaṇassa cakkhāyatanādikassa. Anārammaṇaanārammaṇamissakehīti anārammaṇena sotāyatanādinā anārammaṇamissakena ca dhammāyatanādinā. Missakassa dhammāyatanādikassa. Anārammaṇaanārammaṇamissakehi na hotīti yojetabbaṃ. Yesaṃ pana yehi hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘anārammaṇassa panā’’tiādi vuttaṃ. Yathā hi sārammaṇassa anārammaṇena anārammaṇamissakena ca vippayogo hoti, evaṃ sārammaṇenapi so hotiyeva. Tena viya anārammaṇassa anārammaṇamissakassa cāti daṭṭhabbaṃ.

色は色と、あるいは涅槃と不相応(vippayutta)になることはなく、涅槃も色と不相応になることはない。なぜか。四つの(無色)蘊は互いに相応(sampayutta)する性質があるため、“(相応があり得るなら不相応も)色や涅槃との間にもそれがあるのではないか”という疑念が生じ得るが、色や涅槃については(無色蘊との間にのみ相応が否定されることで)そのような疑念が生じる余地がないからである。それゆえ、それら(無色蘊)と他のものとの不相応、および他のものとそれら(無色蘊)との不相応は説かれるが、色の色との、あるいは涅槃との、あるいは涅槃の色との相応はいかなる場合も存在しないため、その疑念がないゆえに、色の色や涅槃との不相応、あるいは涅槃のそれとの不相応も説かれず、ただ無色蘊との不相応のみが説かれる。それゆえ“四つ(の蘊)とだけ(catūhevā)”等と述べた。眼処などの無所縁(anārammaṇa)のものについてである。“無所縁のものおよび無所縁混在のものと(anārammaṇaanārammaṇamissakehīti)”とは、耳処などの無所縁のもの、および法処などの無所縁混在のものと、ということである。法処などの混在のもの(missakassa)についても、“無所縁のものおよび無所縁混在のものとは(不相応には)ならない”と結びつけるべきである。しかし、何が何と(不相応に)なるかを示すために“しかし、無所縁のものについては(anārammaṇassa panā)”等と述べられた。ちょうど、有所縁(sārammaṇa)のものが無所縁のものおよび無所縁混在のものと不相応になるように、それは有所縁のものとも不相応になるのである。それと同様に、無所縁のものおよび無所縁混在のものについても(同様の不相応の関係が)あると見なすべきである。

4. Lakkhaṇamātikāvaṇṇanā

4. 特相摩呾理迦(本母)の註釈

4. Visuṃ yojanā kātabbāti yo tīhi saṅgaho catūhi ca sampayogo vutto, taṃ sabhāgo bhāvo payojeti, yo ca tīhi asaṅgaho catūhi ca vippayogo vutto, taṃ visabhāgo bhāvoti imamatthaṃ dassento ‘‘saṅgaho…pe… viññāyatī’’ti āha. Yassa saṅgaho, so dhammo khandhādiko sabhāgo. Yassa asaṅgaho, so visabhāgo. Tathā sampayogesupi veditabbaṃ. Idāni yathāvuttaṃ sabhāgataṃ sarūpato niddhāretvā dassetuṃ ‘‘tatthā’’tiādi vuttaṃ. Tattha [Pg.6] samānabhāvo saṅgahe sabhāgatā, ekuppādādiko sampayogeti iminā ruppanādividhuro asamānasabhāvo asaṅgahe visabhāgatā, nānuppādādiko vippayogeti ayamattho atthasiddhoti na vuttoti.

4. “別に適用されるべき”とは、三つの摂と四つの相応が説かれているが、それを同分の状態がもたらし、また三つの不摂と四つの不相応が説かれているが、それを異分の状態がもたらすというこの意味を示すために、“摂……(中略)……知られる”と述べた。摂があるものは、その法は蘊などの同分である。不摂があるものは、異分である。相応においても同様に知られるべきである。今、述べられた同分性をその自性によって確定して示すために、“その中で(tatthā)”などが述べられた。そこでは、摂における同一の状態が同分性であり、一発生などの相応におけるものがそれ(同分性)である。これに対して、変壊などの性質を異にする不同一の自性が不摂における異分性であり、不一発生などの不相応におけるものがそれ(異分性)であるというこの意味は、道理によって成立しているため(あえて)述べられていないのである。

5. Bāhiramātikāvaṇṇanā

5. 外マティカー(論外表題)の解説。

5. Etena ṭhapanākārenāti sarūpena aggahetvā yathāvuttena pakaraṇantaramātikāya idha mātikābhāvakittanasaṅkhātena ṭhapanākārena. Pakaraṇantaraṭhapitāya mātikāya avibhāgena pacchato gahaṇaṃ bahi ṭhapananti āha ‘‘bahi piṭṭhito ṭhapitattā’’ti. Idha aṭṭhapetvāti imissā dhātukathāya sarūpena avatvā. Tathā pakāsitattāti mātikābhāvena jotitattā. Dhammasaṅgaṇīsīsena hi dhammasaṅgaṇiyaṃ āgatamātikāva gahitāti. Yehi nayehi dhātukathāya niddeso, tesu nayesu, tehi vibhajitabbesu khandhādīsu, tesaṃ nayānaṃ pavattidvāralakkhaṇesu ca uddiṭṭhesu dhātukathāya uddesavasena vattabbaṃ vuttameva hotīti yaṃ uddesavasena vattabbaṃ, taṃ vatvā puna yathāvuttānaṃ khandhādīnaṃ kusalādivibhāgadassanatthaṃ ‘‘sabbāpi dhammasaṅgaṇī dhātukathāya mātikā’’ti vuttanti evamettha mātikāya nikkhepavidhi veditabbo.

5. “この配置の様態によって”とは、自性によって把握するのではなく、前述の他の論書(論事)のマティカーを、ここでマティカーの状態として称えるという配置の様態によってである。他の論書に配置されたマティカーを区別なく後に把握することを“外に配置すること”と言うので、“外に、背後に配置されているために”と言った。“ここに配置せずに”とは、この界説論において自性(そのもの)として語らずに、ということである。“そのように明らかにされているために”とは、マティカーの状態として照らし出されているからである。法集論を先頭として、法集論において示されたマティカーがまさに把握されているからである。界説論の詳説(niddesa)がなされる諸々の方法(naya)において、それらの方法によって分別されるべき蘊などにおいて、またそれらの方法の活動の門(dvāra)や特徴が提示された時、界説論の提示(uddesa)の形式によって語られるべきことは、すでに語られたことになる。したがって、提示の形式によって語られるべきことを語ってから、再び前述の蘊などの善などの分別を示すために、“すべての法集論(のマティカー)は、界説論のマティカーである”と述べられた。このように、ここでのマティカーの配置の規則を知るべきである。

‘‘Gāvīti ayamāhā’’ti ettha gāvī-saddo viya ‘‘saṅgaho asaṅgaho’’ti ettha padatthavipallāsakārinā iti-saddena atthapadatthako saṅgahāsaṅgaha-saddo saddapadatthako jāyatīti adhippāyenāha ‘‘aniddhāritatthassa saddasseva vuttattā’’ti. Tena atthuddhārato saṅgahasaddaṃ saṃvaṇṇetīti dasseti. Aniddhāritavisesoti asaṅgahitajātisañjātiādiviseso. Sāmaññena gahetabbatanti saṅgahasaddābhidheyyatāsāmaññena viññāyamāno vuccamāno vā. Na cettha sāmaññañca ekarūpamevāti codanā kātabbā bhedāpekkhattā tassa. Yattakā hi tassa visesā, tadapekkhameva tanti. ‘‘Attano jātiyā’’ti viññāyati yathā ‘‘matteyyā’’ti vutte attano mātu hitāti.

“‘牛(gāvī)’と彼は言った”という場合の“牛”という語のように、“摂・不摂”という語において、項の意味を転換させる“iti”という語によって、意味を項とする“摂・不摂”という語が、(意味内容ではなく)言葉そのものを項とするものになるという意図で、“確定されていない意味を持つ言葉そのものが述べられているために”と言った。それによって、意味の抽出から“摂”という語を解説することを示す。確定されていない特殊性とは、不摂せられた生類・種類などの特殊性のことである。“一般的(普遍的)に把握されるべきもの”とは、摂という語によって意味されるべき一般性として知られ、あるいは語られるもののことである。ここでは、一般性は一様(単一)であるという反論はなされるべきではない。それは(特殊性の)違いを考慮しているからである。その特殊性がどれほどあろうとも、それは(一般性は)それに依存しているからである。“自身の種類によって”とは、例えば“母への義務(matteyyā)”と言った時に“自身の母に有益なこと”と知られるようなものである。

Dhammavisesaṃ aniddhāretvāti saṅgahitatādinā pucchitabbavissajjetabbadhammānaṃ visesanaṃ akatvā. Sāmaññenāti avisesena. Dhammānanti khandhādidhammānaṃ. Avasesā niddhāretvāti ‘‘saṅgahitena asaṅgahita’’ntiādikā avasesā [Pg.7] dvādasapi pucchitabbavissajjetabbadhammavisesaṃ niddhāretvā dhammānaṃ pucchanavissajjananayauddesāti yojanā. Nanu ca ‘‘saṅgahitena asaṅgahita’’ntiādayopi yathāvuttavisesaṃ aniddhāretvā sāmaññena dhammānaṃ pucchanavissajjananayuddesāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘saṅgahitena asaṅgahita’’ntiādi. Yassa attho ñāyati, saddo ca na payujjati, so lopoti veditabbo, āvuttiādivasena vā ayamattho dīpetabbo. Tenāti luttaniddiṭṭhena asaṅgahita-saddena. Saṅgahitavisesavisiṭṭhoti cakkhāyatanena khandhasaṅgahena saṅgahitatāvisesavisiṭṭho, tena sotāyatanādibhāvena asaṅgahito sotapasādādiko yo ruppanasabhāvo dhammaviseso. Tannissito taṃ dhammavisesaṃ nissāya labbhamāno. ‘‘Te dhammā katihi khandhehi…pe… catūhi khandhehi asaṅgahitā’’tiādinā asaṅgahitatāsaṅkhāto pucchāvissajjananayo parato pucchitvā vissajjiyamāno idha uddiṭṭho hoti. Visesane karaṇavacananti iminā tassa dhammassa yathāvuttasaṅgahitatāvisesavisiṭṭhataṃyeva vibhāveti. Evamete pucchitabbavissajjetabbadhammavisesaṃ niddhāretvā pucchanavissajjananayuddesā pavattāti veditabbā.

“法の特殊性を確定せずに”とは、摂せられた状態などによって質問されるべき・回答されるべき法の特殊化を行わずに、ということである。“一般的に”とは、区別せずに、ということである。“諸法の”とは、蘊などの諸法の、ということである。“残りのものは確定して”とは、“摂せられたものによって不摂せられたもの”などの残りの十二についても、質問されるべき・回答されるべき法の特殊性を確定して、諸法の質問・回答の方法の提示である、という結合になる。しかし、“摂せられたものによって不摂せられたもの”などもまた、前述の特殊性を確定せずに一般的に諸法の質問・回答の方法を提示しているのではないか、という反論を考慮して、“摂せられたものによって不摂せられたもの”などと言った。意味は理解されるが言葉が用いられない場合、それは省略(lopa)であると知るべきであり、あるいは反復(āvutti)などによってこの意味を明らかにすべきである。“それによって”とは、省略されて示された“不摂せられた”という語によってである。摂せられた特殊性によって特別に規定されたものとは、眼処によって蘊の摂として摂せられたという特殊性によって規定されたもので、それによって耳処などの状態としては摂せられていない耳浄色などの変壊の自性を持つ法の特殊性のことである。“それに依存する”とは、その法の特殊性に依存して得られるものである。“それらの法は、いくつの蘊によって……(中略)……四つの蘊によって摂せられない”などと、不摂せられた状態と言われる質問・回答の方法が、後に質問して回答されることで、ここで提示されているのである。“限定(特殊化)における具格(karaṇavacana)”によって、その法が前述の摂せられた特殊性によって規定されていることのみを分別して示している。このように、これらは質問されるべき・回答されるべき法の特殊性を確定して、質問・回答の方法を提示しているものとして進行していると知るべきである。

Nanu ca ‘‘saṅgahitena asaṅgahita’’nti ettāvatāpi ayamattho labbhatīti? Na labbhati tassa dhammamattadīpanato. Nayuddeso heso, na dhammuddeso. Tathā hi pāḷiyaṃ saṅgahitenaasaṅgahitapadaniddese ‘‘cakkhāyatanena ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatana…pe… dhātusaṅgahena asaṅgahitā’’ti vatvā ‘‘te dhammā katihi khandhehi…pe… asaṅgahitā’’ti (dhātu. 171) pucchitvā ‘‘te dhammā catūhi khandhehi dvīhāyatanehi aṭṭhahi dhātūhi asaṅgahitā’’ti dutiyaṃ asaṅgahitapadaṃ gahitaṃ. Aññathā ‘‘cakkhāyatanena ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā, te dhammā āyatanasaṅgahena asaṅgahitā, dhātusaṅgahena asaṅgahitā. Te katame’’icceva niddisitabbaṃ siyā.

“しかし、‘摂せられたものによって不摂せられたもの’というこれだけでも、この意味は得られるのではないか”という(問いに対しては)、それは単なる法を示しているに過ぎないから、得られないのである。これは方法(naya)の提示(uddesa)であり、法(dhamma)の提示ではないからである。実際、聖典において“摂せられたものによる不摂せられたものの項”の詳説において、“眼処によって、蘊の摂として摂せられた諸法は、処……(中略)……界の摂としては摂せられない”と言い、“それらの法は、いくつの蘊によって……(中略)……不摂せられるか”(界説論171)と質問して、“それらの法は、四つの蘊と、二つの処と、八つの界によって不摂せられる”と、二番目の“不摂せられた”という語が取られている。そうでなければ、“眼処によって、蘊の摂として摂せられた諸法は、それらの法は処の摂として不摂せられ、界の摂として不摂せられる。それらは何か”とだけ詳説されるべきであろう。

Esa nayoti atidesena dassitamatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘tesupī’’tiādi vuttaṃ. Tatiyapadenāti luttaniddesena gahetabbanti vuttapadaṃ sandhāyāha. Kattuatthe karaṇaniddeso saṅgahitāsaṅgahitehi tehi dhammehi dhammānaṃ saṅgahitatāsaṅgahitatāya vuttattā. Tathā [Pg.8] hi tattha pāḷiyaṃ ‘‘tehi dhammehi ye dhammā’’ti dhammamukheneva saṅgahitatāsaṅgahitatā vuttā. Dutiyatatiyesu pana saṅgahitatāsaṅgahitatāsaṅkhātavisesanadvārena dhammānaṃ asaṅgahitatāsaṅgahitatā vuttāti tattha ‘‘visesane karaṇavacana’’nti vuttaṃ. Tenāha ‘‘tattha hi…pe… dhammantarassā’’ti. Tattha sabhāvantarenāti saṅgahitatāsaṅgahitatāsaṅkhātena sabhāvantarena pakārantarena. Sabhāvantarassāti asaṅgahitatāsaṅgahitatāsaṅkhātassa sabhāvantarassa. Etesūti catutthapañcamesu. Dhammantarenāti aññadhammena. Dhammantarassāti tato aññassa dhammassa visesanaṃ kataṃ. Tattha hi antarena pakāravisesāmasanaṃ dhammeneva dhammo visesitoti. Ādipadenevāti ‘‘saṅgahitenā’’tiādinā vuttena paṭhamapadeneva. Itarehīti ‘‘sampayuttaṃ vippayutta’’ntiādinā vuttehi dutiyatatiyapadehi. Etthāti ekādasamādīsu catūsu. Dutiyatatiyesu viya visesane eva karaṇavacanaṃ daṭṭhabbaṃ, na catutthapañcamesu viya kattuattheti adhippāyo. Pucchāvissajjanānantiādinā tamevatthaṃ vibhāveti.

“これが方法である”とは、類推によって示された意味をより明確にするために、“それらにおいても(tesupī)”などが語られた。“第三の句によって”とは、省略された示説によって把握されるべきであると言及された句を指して語っている。能動の意味における具格の指示は、包摂された法と包摂されない法によって、諸法が包摂されていること、あるいは包摂されていないことが語られているためである。すなわち、そこでの聖典(パーリ)においては、“それらの法によって、どのような法が”と、法を窓口として包摂・非包摂が語られている。しかし、第二と第三においては、包摂・非包摂という名の限定(修飾)を通じて、諸法の非包摂・包摂が語られているため、そこでは“限定における具格”と言われている。それゆえに、“そこでは……(中略)……他の法に対して”と言われている。そこでの“別の自性によって”とは、包摂・非包摂という名の別の自性、すなわち別の様態によってという意味である。“別の自性の”とは、非包摂・包摂という名の別の自性のことである。“これらにおいて”とは、第四と第五においてである。“別の法によって”とは、他の法によってである。“別の法の”とは、それとは別の法の限定がなされている。そこでは、様態の区別を把握することなしに、法によって法そのものが限定されているからである。“最初の句のみによって”とは、“包摂されたものによって”等と言われた最初の句によってである。“他のものによって”とは、“相応するもの、離繋するもの”等と言われた第二・第三の句によってである。“ここにおいて”とは、第十一以降の四つにおいてである。第二・第三におけるように、限定においてのみ具格と見なされるべきであり、第四・第五におけるように能動の意味(主語的意味)ではない、というのが意図である。“問いと答えの……”等によって、その同じ意味を詳述している。

Vividhakappanatoti vividhaṃ bahudhā kappanato, saṅgahāsaṅgahānaṃ visuṃ saha ca visesanavisesitabbabhāvakappanatoti attho. Taṃ pana vikappanaṃ vuttākārena vibhajanaṃ hotīti āha ‘‘vibhāgatoti attho’’ti. Sanniṭṭhānalakkhaṇena adhimokkhena sampayuttadhammā ārammaṇe nicchayanākārena pavattiyā sanniṭṭhānavasena vuttadhammā. Te ca tehi saddhiṃ tadavasiṭṭhe dvipañcaviññāṇavicikicchāsahagatadhamme ca saṅgahetvā āha ‘‘sanniṭṭhānavasena vuttā ca sabbe ca cittuppādā sanniṭṭhānavasena vuttasabbacittuppādā’’ti. Itareti phassādayo. Sabbesanti ekūnanavutiyā cittuppādānaṃ. Pariggahetabbāti saṅgahādivasena pariggaṇhitabbā. Mahāvisayena adhimokkhena. Aññesanti vitakkādīnaṃ. Vacanaṃ sandhāyāti ‘‘adhimuccanaṃ adhimokkho, so sanniṭṭhānalakkhaṇo’’ti dhammasaṅgahavaṇṇanāyaṃ (dha. sa. aṭṭha. yevāpanakavaṇṇanā) ‘‘taṇhāpaccayā adhimokkho, adhimokkhapaccayā bhavo’’ti paṭiccasamuppādavibhaṅge ca āgataṃ vacanaṃ sandhāya. Atthe satīti ‘‘sanniṭṭhāna…pe… sādhāraṇato’’ti evamatthe vuccamāne. Vattabbesūti saṅgahādipariggahatthaṃ vattabbesu. Vuttā phassādayo manasikārapariyosānā. Tādisassāti [Pg.9] phassādisadisassa sādhāraṇassa adhimokkhasadisassa asādhāraṇassa aññassa dhammassa abhāvā.

“種々の構成(vividhakappanā)から”とは、種々に、多方面に構成することからであり、包摂と非包摂を、別々に、あるいは共に、限定するもの(能修飾)と限定されるもの(所修飾)の関係として構成することであるという意味である。その構成は、述べられた形での区分であるので、“区分という意味である”と述べられた。“決定(sanniṭṭhāna)を特徴とする勝解”と相応する諸法は、対象において決定する様態で作用することから、決定の性質として述べられた法である。それらと、それらと共に残された二五識および疑を伴う心生起に含まれる諸法を包括して、“決定の性質として述べられた一切の心生起は、決定の性質として述べられた一切の心生起である”と述べた。“他(itare)”とは、触などの諸法である。“一切の”とは、八十九の心生起のことである。“把握されるべき”とは、包摂などによって把握されるべきである。“広大な対象を持つ”勝解によってである。“他(aññesaṃ)”とは、尋などのことである。“言葉を指して”とは、“決定することが勝解であり、それは決定を特徴とする”と‘法集論’の注釈において、また“渇愛を縁として勝解があり、勝解を縁として有がある”と‘分別論’の縁起の解説において伝承されている言葉を指している。“意味がある場合”とは、“決定……(中略)……共通性から”とそのような意味で語られる場合である。“語られるべきことにおいて”とは、包摂などの把握のために語られるべきことにおいてである。触に始まり作意に終わる法が語られた。“そのような(tādisassa)”とは、触などに似た共通のもの、あるいは勝解に似た不共通の、他の法が存在しないからである。

Nanu jīvitindriyacittaṭṭhitiyopi sādhāraṇāti? Saccaṃ sādhāraṇā, atthi pana visesoti dassento āha ‘‘jīvitindriyaṃ panā’’tiādi. Asamādhisabhāvā balabhāvaṃ appattā sāmaññasaddeneva vattabbāti yojanā. Sāmaññavisesasaddehi cāti sāmaññavisesasaddehi vattabbā ca samādhisabhāvā cittekaggatā. Visesasaddavacanīyaṃ aññanti balappattasamādhito aññaṃ sāmaññasaddena byāpetabbaṃ, visesasaddena ca nivattetabbaṃ natthi samādhisabhāvāya eva cittekaggatāya gahitattā. Na aññabyāpakanivattako sāmaññaviseso anañña…pe… viseso, tassa dīpanato. Tasseva dhammassāti tasseva balappattasamādhidhammassa. Bhedadīpakehīti visesadīpakehi samādhibalādivacanehi vattabbā. Vuttalakkhaṇā anaññabyāpakanivattakasāmaññavisesadīpanā saddā. Tato viparītehi aññaṃ byāpetabbaṃ nivattetabbañca gahetvā pavattehi sāmaññavisesasaddeheva na sukhādisabhāvā vedanā viya vattabbā. Tasmāti yasmā asamādhisabhāvā samādhisabhāvāti dvedhā bhinditvā gahitā cittekaggatā, tasmā. Asamādhisabhāvameva pakāseyya visesasaddanirapekkhaṃ pavattamānattā. Itaroti samādhibalādiko visesasaddo. Idhāti imasmiṃ abbhantaramātikuddese, sādhāraṇe phassādike, mahāvisaye vā adhimokkhe uddisiyamāne. Nanu ca abhinditvā gayhamānā cittekaggatā vedanā viya sādhāraṇā hotīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘abhinnāpi vā’’tiādi. ‘‘Cittassa ṭhiti cittekaggatā avisāhaṭamānasatā (dha. sa. 11, 15). Arūpīnaṃ dhammānaṃ āyu ṭhitī’’ti (dha. sa. 19) vacanato samādhijīvitindriyānaṃ aññadhammanissayena vattabbatā veditabbā. Na arahatīti idha uddesaṃ na arahati samukheneva vattabbesu phassādīsu uddisiyamānesūti attho.

“生命根や心の静止(cittaṭṭhiti)もまた(一切の心に)共通ではないか”という疑問があるかもしれない。確かに共通であるが、しかし特殊な点があることを示すために“しかしながら生命根は”等と述べた。三摩地の自性を持たず、力の状態(定力)に達していないものは、一般的名称(sāmaññasadda)によってのみ語られるべきである、という構成である。“一般的および特殊な名称によって”とは、一般的および特殊な名称によって語られるべきものであり、また三摩地の自性である心一境性のことである。“特殊な名称で言及されるべき他のもの”とは、力に達した三摩地とは別の、一般的な名称によって包括されるべきものであり、特殊な名称によって除外されるべきものは存在しない。なぜなら、三摩地の自性としての心一境性が既に捉えられているからである。他を包括したり除外したりする“一般・特殊”ではなく、他でないものを包括……(中略)……特殊であり、それを示しているからである。“その法(tasseva dhammassa)”とは、その力に達した三摩地の法のことである。“違いを示すものによって”とは、特殊性を示す三摩地の力等の言葉によって語られるべきものである。述べられた特徴は、他でないものを包括・除外する一般・特殊を示す言葉である。それとは反対のものによって、包括されるべき他のものや除外されるべき他のものを捉えて生じた一般・特殊の言葉のみによって、受などの自性のように語られるべきではない。“それゆえに(tasmā)”とは、三摩地の自性でないものと三摩地の自性であるものの二種類に分けて心一境性が捉えられたからである。特殊な名称を待たずに生起するがゆえに、三摩地の自性でないもののみを明らかにするであろう。“他(itaro)”とは、定力等の特殊な名称である。“ここにおいて”とは、この内部のマティカーの要綱において、共通の触等、あるいは広大な対象を持つ勝解が提示される際のことである。しかし、区別せずに捉えられる心一境性は、受のように共通なものになるのではないか、という反論を想定して“あるいは区別しなくても”等と述べた。“心の静止とは心一境性であり、心が散乱しないことである。無色の諸法の寿命が静止である”という記述から、定と生命根が他の法に依存して語られるべきであることが知られるべきである。“ふさわしくない”とは、ここで触などの直接語られるべきものが提示される際に、それ(定など)を提示することは適切ではないという意味である。

Mātikāvaṇṇanā niṭṭhitā.

摩呾理迦(マティカー:本母)の注釈が終了した。

2. Niddesavaṇṇanā

2. 示説(ニッデーサ)の注釈

1. Paṭhamanayo saṅgahāsaṅgahapadavaṇṇanā

1. 第一の方法:包摂・非包摂の句の注釈

1. Khandhapadavaṇṇanā

1. 蘊(カンダ)の句の注釈

6. ‘‘Abhiññeyyadhammabhāvena [Pg.10] vuttā cattāro khandhā hontī’’tiādinā, ‘‘rūpakkhandho abhiññeyyo’’tiādinā ca abhiññātalakkhaṇavisayāti āha ‘‘sabhāvato abhiññātāna’’nti. Pariññeyyatādīti ādi-saddena pahātabbasacchikātabbabhāvetabbatā saṅgayhati. Adhipatiyādīti adhipatipaccayabhāvaupaṭṭhānapadahanādīni. Saccādiviseso viyāti dukkhasaccādipariyāyo abhiññeyyapīḷanaṭṭhādiviseso viya. Evañca katvāti nayamukhamātikāya abhiññeyyanissayena vuccamānattā eva. Tesaṃ rūpadhammānaṃ pañcannaṃ khandhānaṃ khandhabhāvena viya rūpakkhandhabhāvena sabhāgatā hoti, na vedanākkhandhādibhāvenāti saṅgahalakkhaṇamāha. Itīti tasmā, yasmā rūpadhammā aññamaññaṃ rūpakkhandhabhāvena sabhāgā, tasmāti attho. Rūpakkhandhabhāvasaṅkhātena rūpakkhandhabhāvena atthamukheneva gahaṇe. Saddadvārena pana gahaṇe rūpakkhandhavacanasaṅkhātena vā rūpakkhandhavacanavacanīyatāsaṅkhātena. Idāni tamevatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘rūpakkhandhoti hī’’tiādi vuttaṃ.

6. “遍知されるべき法のあり方として説かれた四蘊がある”という言葉、あるいは“色蘊は遍知されるべきである”という言葉などにより、遍知された特徴の対象であることを示すために“自性において遍知されたもの”と述べられている。“遍知されるべきもの等”という言葉の“等(ādi)”によって、断ぜられるべきこと、現証されるべきこと、修せられるべきことが含まれる。“増上等”とは、増上縁であること、現起、精進などである。“諦(真理)などの区別のように”とは、苦諦などの分類において、遍知されるべきことや、圧迫の義などの区別のようである。このようにして、理趣の要目(nayamukhamātikā)において、遍知されるべきものに依拠して説かれているからである。それら色の法(色法)の五蘊における蘊としてのあり方と同じく、色蘊としてのあり方によって共通性があるのであり、受蘊などのあり方によってではない、という摂持(saṅgaha)の特徴を述べている。“iti(このように、ゆえに)”とは、それゆえ、色法が互いに色蘊としてのあり方において共通しているから、という意味である。色蘊のあり方と称される色蘊のあり方において、意味の面から把握される。しかし、言葉の門から把握される場合には、色蘊という言葉(称名)、あるいは色蘊という言葉によって説かれるべきこと(所説)と称される。今、その意味をより明らかにするために“色蘊とは……”等と述べられている。

Purimenāti rūpakkhandhena. Saññākkhandhamūlakātiādīsu ‘‘purimena yojiyamāne’’tiādiṃ ānetvā yathārahaṃ yojetabbaṃ. Abhedato pañcakapucchāvissajjanaṃ khandhapadaniddese sabbapacchimamevāti āha ‘‘bhedato pañcakapucchāvissajjanānantara’’nti.

“前者のものによって”とは、色蘊によって、という意味である。“想蘊を根本とするもの”などの箇所において、“前者のものと結びつけられるとき”などを引用して、適切に結びつけるべきである。“無分別による五つの問いと答えは、蘊の語の解説において、最も最後のものである”という意味で、“分別による五つの問いと答えの直後に”と述べられている。

Āyatanapadādivaṇṇanā

処の句などの解説。

40. Yadipi ekakepi sadisaṃ vissajjanaṃ vissajjanaṃ samudayamaggasaccānaṃ ‘‘samudayasaccaṃ ekena khandhena…pe… maggasaccaṃ ekena khandhena ekenāyatanena ekāya dhātuyā saṅgahitaṃ, catūhi khandhehi ekādasahi āyatanehi sattarasahi dhātūhi asaṅgahita’’nti (dhātu. 41) niddiṭṭhattā. Etthāti etasmiṃ indriyapadaniddese[Pg.11]. Cakkhusotacakkhusukhindriyadukānanti cakkhusotadukaṃ cakkhusukhindriyadukanti etesaṃ dukānaṃ. Cakkhusotasukhindriyānañhi ‘‘ekena khandhena ekenāyatanena ekāya dhātuyā saṅgahitaṃ, catūhi khandhehi ekādasahi āyatanehi sattarasahi dhātūhi asaṅgahita’’nti ekake sadisaṃ vissajjanaṃ. Cakkhusotindriyadukassa pana ‘‘cakkhundriyañca sotindriyañca ekena khandhena dvīhāyatanehi dvīhi dhātūhi saṅgahitā, catūhi khandhehi dasahāyatanehi soḷasahi dhātūhi asaṅgahitā’’ti, ‘‘cakkhundriyañca sukhindriyañca dvīhi khandhehi dvīhāyatanehi dvīhi dhātūhi saṅgahitā, tīhi khandhehi dasahāyatanehi soḷasahi dhātūhi asaṅgahitā’’ti cakkhusukhindriyadukassa ca asadisaṃ vissajjanaṃ. Nāpi dukehi tikassāti cakkhusotacakkhusukhindriyādidukehi cakkhusotasukhindriyāditikassa nāpi sadisaṃ vissajjanaṃ. Idhāti saccapadaniddese. Tikena cāti dukkhasamudayamaggāditikena ca. ‘‘Pañcahi khandhehi dvādasahāyatanehi aṭṭhārasahi dhātūhi saṅgahitā, na kehici khandhehi na kehici āyatanehi na kāhici dhātūhi asaṅgahitā’’ti sadisaṃ vissajjanaṃ.

40. たとえ一個のもの(一法)においても、集諦と道諦の答えは同様である。なぜなら“集諦は一蘊によって……(中略)……道諦は一蘊、一処、一界によって摂持され、四蘊、十一処、十七界によって摂持されない”と示されているからである。“ここで”とは、この根の句の解説においてである。“眼・耳・眼・楽根の二法の”とは、眼耳の二法と、眼楽根の二法、これらの二法のことである。眼・耳・楽根については、“一蘊、一処、一界によって摂持され、四蘊、十一処、十七界によって摂持されない”という一法における答えと同様である。しかし、眼耳根の二法については、“眼根と耳根は、一蘊、二処、二界によって摂持され、四蘊、十処、十六界によって摂持されない”とあり、また“眼根と楽根は、二蘊、二処、二界によって摂持され、三蘊、十処、十六界によって摂持されない”とあるため、眼楽根の二法とは答えが異なる。また、二法と三法も同様ではない。すなわち、眼・耳・眼・楽根などの二法と、眼・耳・楽根などの三法では、答えは同様ではない。“ここで”とは、諦(真理)の句の解説においてである。“三法によって”とは、苦・集・道などの三法によってである。“五蘊、十二処、十八界によって摂持され、いかなる蘊、処、界によっても摂持されないことはない”という答えと同様である。

6. Paṭiccasamuppādavaṇṇanā

6. 縁起の解説。

61. Avijjāvacanenāti ‘‘avijjāpaccayā saṅkhārā’’ti ettha avijjāggahaṇena. Visesanaṃ na kattabbaṃ, ‘‘sabbampi viññāṇa’’nti vattabbanti adhippāyo. Tattha kāraṇamāha ‘‘kusalādīnampī’’tiādinā. Vissajjanāsadisena sabbaviññāṇādisaṅgahaṇato. Tesanti viññāṇādipadānaṃ. Idhāti imasmiṃ paṭhamanaye. Akammajānampi saṅgahitatā viññāyati saddāyatanassapi gahitattā.

61. “無明という言葉によって”とは、“無明を縁として行がある”という箇所における“無明”の把握によって、という意味である。限定(特殊化)をすべきではなく、“一切の識”と言うべきであるというのが意図である。そこでの理由を“善などの(識)も……”等によって述べている。答えが同様でないことによって、一切の識などが摂持されるからである。“それらの”とは、識などの句のことである。“ここで”とは、この第一の理法においてである。業生でないものも摂持されていることが知られる。なぜなら、声処も把握されているからである。

71. Jāyamāna…pe… mānānanti jāyamānādiavatthānaṃ dhammānaṃ. Jāyamānādibhāvamattattāti nibbattanādiavatthāmattabhāvato. Vinibbhujjitvāti avatthābhāvato vinibbhogaṃ katvā. Paramatthato avijjamānāni, sabhāvamattabhūtānīti paramatthadhammānaṃ avatthābhāvamattabhūtāni. Aparamatthasabhāvānipi rūpadhammassa nibbattiādibhāvato ruppanabhāvena gayhanti. Tato ‘‘rūpakkhandhassa sabhāgāni, arūpānaṃ pana jātijarāmaraṇānī’’ti ānetvā yojanā. Ekekabhūtānīti yathā ekasmiṃ rūpakalāpe jātiādīni ekekāniyeva honti, evaṃ ekasmiṃ arūpakalāpepīti vuttaṃ. Tenāha [Pg.12] ‘‘rūpakalāpajātiādīni viyā’’tiādi. Anubhavanasañjānanavijānanakiccānaṃ vedanādīnaṃ nibbattiādibhūtānipi jātiādīni tathā na gayhantīti āha ‘‘vediyana…pe… agayhamānānī’’ti. Tena vedanākkhandhādīhi jātiādīnaṃ saṅgahābhāvamāha. ‘‘Jāti, bhikkhave, aniccā saṅkhatā’’tiādivacanato jātiādīnampi saṅkhatapariyāyo atthīti saṅkhatābhisaṅkharaṇakiccena saṅkhārakkhandhena tesaṃ saṅgahoti vuttaṃ ‘‘saṅkhatā…pe… sabhāgānī’’ti. Teneva ca saṅkhārakkhandhassa anekantaparamatthakiccatā veditabbā. Tathā duvidhānīti vuttappakārena rūpārūpadhammānaṃ nibbattiādibhāvena dvippakārāni. Tenāti yathāvuttasabhāgatthena. Tehi khandhādīhīti rūpakkhandhasaṅkhārakkhandhadhammāyatanadhammadhātūhi.

71. “生じつつある……(中略)……つつあるもの”とは、生起などの段階(状態)にある諸法のことである。“生起などの状態にすぎないから”とは、発生などの段階にすぎない状態からである。“切り離して”とは、状態としてのあり方から区別して、という意味である。勝義としては存在せず、自性にすぎないものとは、勝義の諸法の状態にすぎないもののことである。勝義の自性ではないものであっても、色法の生起などのあり方ゆえに、変壊(ruppana)の性質として把握される。それゆえ“色蘊と共通のものであり、無色のもの(名法)については、生・老・死である”と引用して結びつける。 “一つ一つのものとなったもの”とは、あたかも一つの色聚(rūpakalāpa)において生などがそれぞれ一つずつあるように、一つの無色の集まり(名聚)においても同様である、と述べられている。それゆえ“色聚の生などのように”等と述べられている。享受、覚知、了別の作用を持つ受などの、生起などとなった生などは、そのようには把握されない。ゆえに“感受される……(中略)……把握されないもの”と述べられている。それによって、受蘊などによる生などの不摂持を述べている。“比丘たちよ、生は無常であり、構成されたもの(有為)である”などの言葉から、生などにも有為という分類があるため、有為を構成する作用を持つ行蘊によってそれらが摂持されることが、“構成された……(中略)……共通のものである”と述べられている。それによって、行蘊が不確定な勝義の作用を持つことが知られるべきである。 “そのように二種である”とは、上述した方法で、色法と無色法の生起などのあり方によって二種類ある、という意味である。“それによって”とは、上述の共通の意味によって、という意味である。“それら蘊などによって”とは、色蘊、行蘊、法処、法界によって、という意味である。

Paṭhamanayasaṅgahāsaṅgahapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第一理法における摂持・不摂持の句の解説が終了した。

2. Dutiyanayo saṅgahitenaasaṅgahitapadavaṇṇanā

2. 第二理法、摂持されたものによる不摂持の句の解説。

171. ‘‘Saṅgahitena asaṅgahita’’nti ettha saṅgahitāsaṅgahitasaddā bhinnādhikaraṇā na gahetabbā visesanavisesitabbatāya icchitattā. Yo hi dhammo saṅgahitatāvisesavisiṭṭho asaṅgahito heṭṭhā uddiṭṭho, sveva idha asaṅgahitabhāvena pucchitvā vissajjīyatīti dassento ‘‘yaṃ taṃ…pe… tadeva dassento’’ti āha. Ye hi dhammā cakkhāyatanena khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena ca asaṅgahitā, tesaṃyeva puna khandhādīhi asaṅgaho pucchitvā vissajjito. Tena vuttaṃ ‘‘cakkhāyatanena…pe… āhā’’ti. Sabbatthāti sabbesu nayesu vāresu ca. Khandhādisaṅgahasāmaññānanti ‘‘khandhasaṅgahenā’’tiādinā avisesena vuttānaṃ khandhādisaṅgahānaṃ. ‘‘Sāmaññajotanā visese avatiṭṭhatī’’ti āha ‘‘niccaṃ visesāpekkhattā’’ti. Visesāvabodhanatthāni pañhabyākaraṇānīti vuttaṃ ‘‘bhedanissitattā ca pucchāvissajjanāna’’nti. Savisesāva khandhādigaṇanāti ‘‘khandhasaṅgahenā’’tiādinā avisesena vuttāpi rūpakkhandhādinā savisesāva khandhādigaṇanā, khandhādinā saṅgahoti attho. Suddhāti kevalā anavasesā, sāmaññabhūtāti vuttaṃ hoti.

171. “摂せられたものによる摂せられないもの”において、ここで“摂せられた(saṅgahita)”という語と“摂せられない(asaṅgahita)”という語は、異義のものとして受け取られるべきではない。なぜなら、修飾するものと修飾されるものとの関係(限定関係)が意図されているからである。すなわち、蘊(うん)の包括によって摂せられたという特性によって区別され、かつ摂せられないものとして先に掲げられた、まさにその法が、ここでは摂せられない状態によって質問され、解説されていることを示すために、“何であるか……まさにそれを示す”と言われている。眼処(げんしょ)によって蘊の包括においては摂せられ、処と界の包括においては摂せられない諸法、まさにそれらが再び蘊等によって摂せられないことが質問され、解説された。それゆえ“眼処によって……”と言われた。“至る所”とは、すべての理趣(方法)と章(箇所)においてである。“蘊などの包括の共通性”とは、“蘊の包括によって”などと限定なく(一般的に)述べられた蘊などの包括のことである。“共通性の明示は特殊(限定されたもの)において留まる”とは、“常に特殊を待縁(考慮)するから”と言われる。“特殊を覚知するための質問と解説”とは、“質問と解説は区別に基づいているから”と言われる。蘊などの数え上げは特殊を伴うとは、“蘊の包括によって”などと限定なく述べられていても、色蘊(しきうん)などによって特殊を伴う蘊などの数え上げ、つまり蘊などによる包括という意味である。“清浄な(純粋な)”とは、それのみの、余すところのない、一般的(共通的)なものであるという意味である。

Tatthāti yathādhikate dutiyanaye. Sāmaññajotanāya visesaniddiṭṭhattā āha ‘‘saṅgahi…pe… niddhāritattā’’ti. Tīsu saṅgahesūti khandhādisaṅgahesu [Pg.13] tīsu. Aññehīti vuttāvasesehi dvīhi ekena vā. Ettakeneva dassetabbā siyuṃ tāvatāpi saṅgahitena asaṅgahitabhāvassa pakāsitattā. Tesanti saṅgahitenaasaṅgahitabhāvena vuttadhammānaṃ. Evaṃvidhānanti ‘‘cakkhāyatanaṃ sotāyatana’’ntiādinā aniddhāritavisesānaṃ. Asambhavāti vuttappakārena niddisituṃ asambhavā. Saṅgahādinayadassanamattaṃ nayamātikāya byāpāro, yattha pana saṅgahādayo, te khandhādayo kusalādayo ca tesaṃ visayabhūtāti tehi vinā saṅgahādīnaṃ pavatti natthi. Tenāha ‘‘nayamātikāya abbhantarabāhiramātikāpekkhattā’’ti. Saṅgāhakaṃ asaṅgāhakañcāti vattabbaṃ. Yo hi idha saṅgāhakabhāvena vutto dhammo asaṅgāhakabhāvenapi vuttoyevāti.

“そこで”とは、言及されている第二の理趣においてである。共通性の明示によって特殊が示されているため、“摂せられ……選別されているから”と言われる。“三つの包括において”とは、蘊・処・界の三つの包括においてである。“他のものによって”とは、述べられた残りの二つ、あるいは一つによって。これだけで示されるべきであろう。なぜなら、それだけで、摂せられたものによる摂せられない状態が明らかにされているからである。“それらの”とは、摂せられたものによる摂せられない状態として述べられた諸法のことである。“このような種類の”とは、“眼処、耳処”などと特殊が選別されていないもののことである。“不可能”とは、述べられた方法で示すことが不可能であるということである。理趣の綱要(マティカー)の役割は、包括などの理趣を示すことだけである。しかし、包括などがあるところ、それらは蘊などや善などであり、それら(包括など)の対象となっている。したがって、それらなしに包括などが起こることはない。それゆえ“理趣の綱要は、内部と外部の綱要を待縁しているから”と言われる。“摂するもの(saṅgāhaka)と摂されないもの(asaṅgāhaka)”と言われるべきである。なぜなら、ここで摂するものとして述べられた法は、摂されないものとしても述べられているからである。

‘‘Ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena asaṅgahitā’’ti, ‘‘ye dhammā khandhasaṅgahena asaṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena saṅgahitā’’ti ca yattha pucchitabbavissajjitabbadhammavisesaniddhāraṇaṃ natthi, tattha paṭhamanaye chaṭṭhanaye ca ‘‘rūpakkhandho katihi khandhehi saṅgahito? Ekena khandhenā’’ti (dhātu. 6), ‘‘rūpakkhandho katihi khandhehi sampayuttoti? Natthi. Catūhi khandhehi vippayutto’’ti (dhātu. 228) ca evaṃ pucchitabbavissajjitabbabhāvena. Itaresūti dutiyādinayesu. Tassa tassāti yaṃ pucchitabbaṃ vissajjitabbañca ‘‘ye dhammā’’ti aniyamitarūpena niddhāritaṃ, tassa tassa ‘‘te dhammā’’ti niyāmakabhāvena.

“蘊の包括によって摂せられ、処・界の包括によって摂せられない諸法”および“蘊の包括によって摂せられず、処・界の包括によって摂せられる諸法”において、質問されるべき法と解説されるべき法の特殊な選別がないところでは、第一の理趣と第六の理趣において、“色蘊はいくつの蘊によって摂せられるか? 一つの蘊によってである”(界論6)、“色蘊はいくつの蘊と相応するか? 相応しない。四つの蘊と不相応である”(界論228)というように、質問されるべき状態と解説されるべき状態がある。“その他のものにおいて”とは、第二以降の理趣においてである。“そのそれぞれの”とは、“いかなる諸法が”という不定の形式で選別された質問・解説されるべきものを、“それらの諸法は”と決定する形式においてである。

Etthāti etasmiṃ pakaraṇe. Yena yena cakkhāyatanādinā saṅgāhakena. Khandhādisaṅgahesūti khandhāyatanadhātusaṅgahesu. Tena tenāti khandhādisaṅgahena. Aññanti tato tato saṅgāhakato aññaṃ. Tabbinimuttaṃ saṅgahetabbāsaṅgahetabbaṃ yaṃ dhammajātaṃ atthi, taṃ tadeva ‘‘cakkhāyatanena ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena asaṅgahitā’’ti saṅgāhakāsaṅgāhakabhāvena uddhaṭaṃ. Añño dhammo natthi tassa sabhāgabhāvena saṅgāhakasseva abhāvato. Siyā panetaṃ sabhāgena ekadesena saṅgahoti, taṃ paṭikkhipanto āha ‘‘na ca so…pe… hotī’’ti. Yañcātiādinā vacanantaraṃ pariharati.

“ここで”とは、この論書において。“それぞれの眼処など、摂するものによって”。“蘊などの包括において”とは、蘊・処・界の包括において。“そのそれぞれによって”とは、蘊などの包括によって。“他の”とは、そのそれぞれの摂するものから別の。それから離れた、摂せられるべき・摂せられないものである何らかの法が存在するならば、まさにそれが“眼処によって、蘊の包括によって摂せられ、処・界の包括によって摂せられない諸法”として、摂するものと摂しないものの状態として取り出される。他の法は存在しない。なぜなら、それ(摂するもの)と同質(sabhāga)であるとして、摂するもの自体が存在しないからである。しかし、同質の一部によって包括されることがあるかもしれないが、それを否定して“そして、それは……ではない”と言われる。“何であるか”等によって、別の表現で(疑念を)解決している。

Yadi [Pg.14] tiādināpi tasseva tena saṅgahābhāvaṃ pāṭhābhāvadassanena vibhāveti. Tattha so evāti yo rūpādikkhandho saṅgāhakabhāvena vutto, so eva tena rūpādikkhandhena saṅgayheyya saṅgahetabbo bhaveyya, teneva tassa saṅgahābhāve lakkhaṇaṃ dassento āha ‘‘na hi so eva tassa sabhāgo visabhāgo cā’’ti. Ekadesā viya cakkhāyatanādayo samudāyassa rūpakkhandhādikassa. Rūpakkhandho cakkhāyatanādīnaṃ na saṅgāhako asaṅgāhako ca sabhāgavisabhāgabhāvābhāvato. Esa nayo sesesupi. Samudāyantogadhānantiādinā vuttamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Tattha yenāti vibhāgena. Teti ekadesā. Tesanti ekadesānaṃ. Ettha tadantogadhatāya vibhāgābhāvo, vibhāgābhāvena sabhāgavisabhāgatābhāvo, tena saṅgāhakāsaṅgāhakatābhāvo dassitoti veditabbo.

“もしまた”等によっても、まさにそれ自体がそれ自体によって包括されないことを、聖典の文言(パーリ)の欠如を示すことによって明示している。そこにおいて“まさにそれ”とは、摂するものとして述べられた色蘊などが、まさにその色蘊などによって摂せられる(摂せられるべき)ものであるなら(ということだが)、それ自体による包括がないことの特性を示して“なぜなら、まさにそれはそれ自体の同類(sabhāga)でも異類(visabhāga)でもないからである”と言われる。ちょうど眼処などが、全体である色蘊などの一部であるようなものである。色蘊は眼処などの摂するもの(あるいは摂しないもの)ではない。なぜなら同類や異類の状態が欠けているからである。この理趣は残りのものについても同様である。“全体に含まれる”等によって、述べられた意味をより明快にしている。そこにおいて“何によって”とは(一部と全体の)区分によってである。“それら”とは一部のことである。“それらの”とは一部のもののことである。ここで、それに含まれているがゆえに区分がなく、区分がないがゆえに同類・異類の状態がなく、それゆえに摂するもの・摂しないものの状態がないことが示されていると理解すべきである。

Yathā sabbena sabbaṃ sabhāgavisabhāgābhāvena ekadesānaṃ samudāyo saṅgāhako asaṅgāhako ca na hoti, evaṃ ekadesasabhāgavisabhāgānanti dassento ‘‘tathā’’tiādimāha. Tattha yathātiādi udāharaṇadassanena yathāvuttassa atthassa pākaṭakaraṇaṃ. Khandhasaṅgahena saṅgāhakaṃ asaṅgāhakañcāti yojanā. Tathā sesesupi. Na hi ekadesa…pe… visabhāgaṃ yena samudāyo saṅgāhako asaṅgāhako ca siyāti adhippāyo. Ettha ca saṅgāhakattaṃ tāva mā hotu, asaṅgāhakattaṃ pana kasmā paṭikkhipīyatīti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘tasmā’’tiādi. Tattha tasmāti vuttamevatthaṃ hetubhāvena parāmasati. Attato aññassa, attani antogadhato aññassa, attekadesasabhāgato aññassa satipi asaṅgāhakatteti yojanā. Taṃ panetaṃ ‘‘rūpakkhandho rūpakkhandhena saṅgahito asaṅgahito ca na hotī’’tiādinā vutte tayo pakāre sandhāya vuttaṃ. Saṅgāhakattameva etesaṃ natthīti etesaṃ attā, attani antogadho, attekadesasabhāgo cāti vuttānaṃ saṅgāhakabhāvo eva natthi sabhāgābhāvato. Tena vuttaṃ ‘‘na hi so eva tassa sabhāgo’’tiādi. Yenāti saṅgāhakattena. Evarūpānanti yathāvuttānaṃ tippakārānaṃ aggahaṇaṃ veditabbaṃ satipi visabhāgabhāveti adhippāyo.

“全く全てが、同分・不同分の状態によって一部の集合が包含者や非包含者にならないのと同様に、一部の同分・不同分についてもそうである”と示すために“tathā(同様に)”等と言いました。そこでの“yathā(~のように)”等は、例示によって既に述べられた意味を明らかにすることです。“蘊の包含によって包含者および非包含者となる”という結びつきです。他も同様です。“集合が包含者または非包含者となるような、一部の……不同分は存在しない”というのが意図です。ここで、“包含者であることはさておき、なぜ非包含者であることが否定されるのか”という反論を考慮して“tasmā(それゆえ)”等と言いました。そこでの“tasmā”は、述べられたばかりの意味を原因として指し示しています。“自己とは別、自己の内部に含まれるものとは別、自己の一部の同分とは別のものであっても、非包含者であることにおいて(結びつく)”という結びつきです。それは“色蘊は色蘊によって包含され、かつ非包含ではない”等と言われる三つの様態を念頭に置いて言われたものです。“これら(自己、内部に含まれるもの、一部の同分)には包含者であること自体が存在しない”とは、これら自己、内部に含まれるもの、一部の同分として述べられたものに包含者の状態が存在しないのは、同分ではないからです。それゆえ“まさにそれはそれの同分ではない”等と言われました。“yenāti(何によって)”とは、包含者の状態によってということです。“このようなもの(三つの様態)が包含されないことは、不同分の状態であっても知られるべきである”というのが意図です。

Tenāti [Pg.15] ‘‘dhammāyatana’’ntiādinā vacanena. Ekadesassa vedanākkhandhādikassa samudāyassa dhammāyatanassa saṅgāhakattaṃ ekadesena samudāyassa saṅgahitabhāvanti attho, samudāyassa rūpakkhandhassa ekadesassa cakkhāyatanassa sotāyatanassa ca saṅgāhakattaṃ samudāyena ekadesassa saṅgahitabhāvanti vuttaṃ hoti. Yadi evaṃ na dasseti, atha kiṃ dassetīti āha ‘‘catukkhandhagaṇanabhedehī’’tiādi. Tattha catukkhandhagaṇanabhedehīti rūpādicatukkhandhagaṇanavibhāgehi. Pañcadhāti rūpādicatukkhandhasaṅgaho viññāṇakkhandhasaṅgahoti evaṃ pañcappakārena bhinnataṃ. Tenāha ‘‘gaṇetabbāgaṇetabbabhāvenā’’ti. ‘‘Ekena khandhenā’’tiādīsu karaṇatthe karaṇavacanaṃ, na kattuattheti katvā āha ‘‘saṅgāhakāsaṅgāhakanirapekkhāna’’nti. Tenevāha ‘‘kammakaraṇamattasabbhāvā’’ti. Dutiyādayo pana nayā. Agaṇanādidassanānīti agaṇanagaṇanadassanāni. Nanu ca dutiyādīsu gaṇanādīnipi vijjantīti? Saccaṃ vijjanti, tāni pana visesanabhūtāni appadhānānīti visesitabbabhūtānaṃ padhānānaṃ vasenevaṃ vuttaṃ. ‘‘Cakkhāyatanena ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā’’tiādinā kattuādayo niddiṭṭhāti āha ‘‘kattukaraṇakammattayasabbhāvā’’ti.

“Tenāti(それによって)”とは、“dhammāyatanaṃ(法処)”等の言葉によってということです。“一部である受蘊などが、集合である法処の包含者であることは、一部によって集合の包含された状態であることを意味する。集合である色蘊が、一部である眼処や耳処の包含者であることは、集合によって一部の包含された状態であることが言われている”という意味です。“もしそのように示さないのであれば、では何を示すのか”と言えば、“catukkhandhagaṇanabhedehi(四蘊の数え方の違いによって)”等と言いました。そこでの“catukkhandhagaṇanabhedehi”は、色等の四蘊の数え方の区分によってです。“五通り(pañcadhā)”とは、色等の四蘊の包含と識蘊の包含という、このように五つの様態で分かれていることです。それゆえ“数えられるべきものと数えられるべきでないものの状態によって”と言いました。“ekenakkhandhena(一つの蘊によって)”等における具格は、具格の意味であり、主格の意味ではないとして、“包含者と非包含者の区別のない(saṅgāhakāsaṅgāhakanirapekkha)”と言いました。それゆえ“行為と手段の単なる存在(kammakaraṇamattasabbhāva)”と言いました。第二以降の方式(nayas)については、“数えないこと等の提示(agaṇanādidassanāni)”とは、数えないことと数えることの提示です。“しかし、第二以降においても数えること等が存在するのではないか?”確かに存在しますが、それらは修飾語(visesana)であって主たるものではありません。したがって、修飾されるべき主たるものに従ってこのように言われました。“眼処によって、どのような諸法が蘊の包含によって包含されるか”等によって、主語(主格)等が指示されているとして、“主格・具格・目的格の三つの存在(kattukaraṇakammattayasabbhāva)”と言いました。

Tathā tathāti tena tena rūpakkhandhādippakārena. Taṃtaṃkhandhādibhāvābhāvo sabhāgavisabhāgatāti rūpadhammādīnaṃ rūpakkhandhādibhāvo sabhāgatā, vedanākkhandhādiabhāvo visabhāgatāti attho. Yathāniddhāritadhammadassaneti ‘‘ye dhammā, te dhammā’’ti niddhāritappakāradhammanirūpane. Saṅgāhakasaṅgahetabbānanti cakkhāyatanādikassa saṅgāhakassa sotāyatanādikassa ca saṅgahetabbassa. Samānakkhandhādibhāvoti ekakkhandhādibhāvo, rūpakkhandhādibhāvoti attho. Tadabhāvoti tassa samānakkhandhādibhāvassa abhāvo aññakkhandhādibhāvo. Ayanti yvāyaṃ paṭhamanaye tathā tathā gaṇetabbāgaṇetabbatāsaṅkhāto dutiyādinayesu yathāvuttānaṃ samānakkhandhādibhāvābhāvasaṅkhāto taṃtaṃkhandhādibhāvābhāvo vutto, ayametesaṃ dvippakārānaṃ nayānaṃ sabhāgavisabhāgatāsu viseso.

“Tathā tathā(そのようにそのように)”とは、その時々の色蘊等の様態によってです。“その時々の蘊等の状態・非状態が同分・不同分である”とは、色法等の色蘊等の状態が同分であり、受蘊等の非状態が不同分であるという意味です。特定された諸法を示す際(yathāniddhāritadhammadassane)には、“どのような諸法が、それらの諸法は”と特定された様態の法を確定することにおいてです。“包含者と包含されるべきもの(saṅgāhakasaṅgahetabbānaṃ)”とは、眼処等の包含者と耳処等の包含されるべきものについてです。“同蘊等の状態(samānakkhandhādibhāva)”とは、同一の蘊等の状態、すなわち色蘊等の状態という意味です。“その非存在(tadabhāva)”とは、その同蘊等の状態の非存在、すなわち他の蘊等の状態です。“これは(ayaṃ)”、第一の方式において“そのようにそのように数えられるべき・数えられるべきでない状態”と言われ、第二以降の方式において上述の“同蘊等の状態・非状態”と言われた“その時々の蘊等の状態・非状態”であり、これがこれら二種類の方式における同分・不同分に関する相違です。

Samudayasaccasukhindriyādīti ādi-saddena maggasaccadukkhindriyādi saṅgayhati. Asaṅgāhakattābhāvatoti saṅgahitatāvisiṭṭhassa asaṅgāhakattassa abhāvato[Pg.16]. Na hi sakkā ‘‘samudayasaccena ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena asaṅgahitā’’tiādi vattuṃ. Dukkhasaccasadisāni abyākatapadādīni. Itarehīti āyatanadhātusaṅgahehi saṅgāhakattāsaṅgāhakattābhāvato na uddhaṭānīti yojanā. Evantiādi yathāvuttassa atthassa nigamanavasena vuttaṃ. Na rūpakkhandhoti na sabbo rūpakkhandhadhammoti attho.

“集諦、楽根等(samudayasaccasukhindriyādi)”の“等(ādi)”の語によって、道諦、苦根等が包含されます。“非包含者である状態の欠如(asaṅgāhakattābhāvato)”からとは、包含された状態と区別される非包含者である状態がないからです。“集諦によって、どのような諸法が蘊の包含によって包含され、処・界の包含によって包含されないか”等と言うことはできません。苦諦に似たものは、無記(abyākata)の句等です。“他(itarehi)とは、処・界の包含による包含者・非包含者の状態がないために取り出されない”という結びつきです。“Evaṃ(このように)”等は、上述の意味の結論として言われました。“色蘊ではない(na rūpakkhandho)”とは、全ての色蘊の法ではないという意味です。

‘‘Khandhapadenā’’ti idaṃ karaṇatthe karaṇavacanaṃ, na kattuattheti āha ‘‘khandhapadasaṅgahenāti attho’’ti. Tenevassa kattuatthataṃ paṭisedhetuṃ ‘‘na saṅgāhakenā’’ti vuttaṃ. Karaṇaṃ pana katturahitaṃ natthīti āha ‘‘kenaci saṅgāhakenāti idaṃ pana ānetvā vattabba’’nti. Saṅgāhakesu na yujjati na saṅgahetabbesūti adhippāyo. Rūpakkhandhadhammā hi ‘‘ye dhammā khandhasaṅgahena saṅgahitā’’ti vuttāti. Samudāye vuttavidhi tadavayavepi sambhavatīti codanaṃ samuṭṭhāpento ‘‘etena nayenā’’tiādimāha. Paṭiyogīnivattanaṃ eva-saddena karīyatīti āha ‘‘na hi aññamattanivāraṇaṃ eva-saddassa attho’’ti. Tenāha ‘‘saṅgāhakato aññanivāraṇaṃ eva-saddassa attho’’ti. So ca…pe… pekkhanti iminā tamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Saṅgāhakāpekkhatte hi ‘‘so cā’’tiādivacanassa ‘‘cakkhāyatanena rūpakkhandhova saṅgahito’’ti ettha cakkhāyatanaṃ saṅgāhakanti yathādhippetassa atthassa asambhavo evāti idāni taṃ asambhavaṃ vibhāvento ‘‘katha’’ntiādimāha, taṃ suviññeyyameva.

“Khandhapadenā(蘊の語によって)”というのは、具格の意味における具格であり、主格の意味ではないとして、“蘊の語の包含によってという意味である”と言いました。それゆえ、それが主格の意味であることを否定するために“包含者によってではなく(na saṅgāhakena)”と言われました。しかし、手段(karaṇa)は主体(kattu)なしには存在しないため、“何らかの包含者によって、ということを補って言うべきである”と言いました。“包含者においては成立せず、包含されるべきものにおいてではない”というのが意図です。色蘊の諸法は“どのような諸法が、蘊の包含によって包含されるか”と言われているからです。“集合について述べられた規則は、その一部分についても成立する”という反論を提起して“etena nayena(この方式によって)”等と言いました。反対のものの排除は“eva(のみ)”という語によってなされるとして、“単なる他者の排除が‘eva’の語の意味ではない”と言いました。それゆえ“包含者以外の排除が‘eva’の語の意味である”と言いました。“それは……(so ca...)”等によって、その意味をより明らかにしています。包含者を考慮する場合、“それは……”等の言葉は“眼処によって色蘊のみが包含される”において、眼処が包含者であるという意図された意味が成立し得ません。今、その不成立を詳しく説明するために“kathaṃ(どのようにして)”等と言いました。それは容易に理解できることです。

Etthāti ‘‘aḍḍhekādasahi āyatanadhātūhī’’ti ettha. ‘‘Rūpakkhandhenā’’ti ānetvā vattabbaṃ āyatanadhātuvisesanatthaṃ. Na so eva tassa, samudāyo vā tadekadesānaṃ saṅgāhako asaṅgāhako ca hotīti vuttovāyamatthoti āha ‘‘rūpakkhandho…pe… na hotī’’ti. Iminā pariyāyenāti yasmā vuttappakāraṃ saṅgāhakattaṃ natthi ‘‘yena saṅgahitassa asaṅgāhakaṃ siyā’’ti iminā pariyāyena. Asaṅgahitatāya abhāvo vutto aṭṭhakathāyaṃ (dhātu. aṭṭha. 171) ‘‘so ca…pe… natthī’’ti. Saṅgahitatāyāti nippariyāyena saṅgahitabhāvena asaṅgahitatāya abhāvo vuttoti na yujjatīti yojanā. Sā saṅgahitatāti attanā attano, attekadesānaṃ [Pg.17] vā saṅgahitatā. Tenāti rūpakkhandhena. Tesanti rūpakkhandhatadekadesānaṃ. Atthi ca vippayuttatā vedanākkhandhādīhi. Cakkhāyatanādīhi viyāti visadisudāharaṇaṃ. Etehi rūpavedanākkhandhādīhi aññehi ca evarūpehi. Etāni aññāni cāti etthāpi eseva nayo.

“ここで”とは、“十一半の処と界によって”というここでのことである。“色蘊によって”というのは、導き出されるべきものであり、処と界を限定する意味である。それ自体がそれ自体の、あるいは全体がその一部を摂受(包摂)したり、非摂受であったりすることはないということが、この述べられた意味である。ゆえに“色蘊は…(中略)…ない”と言われる。 “この方法によって”とは、上述のような摂受性は存在しないので、“摂受されたものの非摂受となるような”というこの方法によるという意味である。非摂受であることの不在については、注釈書(‘界論註’171頁)に“それは…(中略)…ない”と述べられている。“摂受性によって”とは、無差別な(直接的な)摂受性によって非摂受の不在が述べられているというのは、妥当ではないという結びつきになる。その摂受性とは、自己が自己を、あるいは自分の一部を摂受することである。“それによって”とは、色蘊によってということである。“それらの”とは、色蘊とその一部のことである。そして、受蘊などとは相応しない性質(不相応)がある。“眼処などのように”というのは、不適合な例示である。これらの色蘊・受蘊など、およびその他のこのようなものによってである。“これらと他は”というここにおいても、この方法と同じである。

Teneva tassa saṅgahitattābhāvadassanena heṭṭhā dassitena. Etthāti etasmiṃ vāre. Aggahaṇeti akathane, adesanāyanti attho. Samudayasaccādīsūti samudayasaccasukhindriyādīsu yujjeyya taṃ kāraṇaṃ. Kasmā? Tehi samudayasaccādīhi khandhādisaṅgahena saṅgahite dhammajāte sati tassa āyatanasaṅgahādīhi asaṅgahitattassa abhāvato. Rūpakkhandhādīhīti rūpakkhandhavedanākkhandhādīhi. Saṅgahitameva natthi, kasmā? ‘‘So eva tassa saṅgāhako na hotī’’ti vuttovāyamattho. Yadipi rūpakkhandhādinā rūpakkhandhādikassa attano…pe… natthīti sambandho. Aññassa pana vedanākkhandhādikassa rūpakkhandhādinā saṅgahitattābhāvena asaṅgahitattaṃ atthīti yojanā. Ubhayābhāvoti saṅgahitattāsaṅgahitattābhāvo. Ettha etasmiṃ vāre. Dhammāyatanajīvitindriyādīnanti dhammāyatanādīnaṃ khandhacatukkasaṅgāhakatte, jīvitindriyādīnaṃ khandhadukasaṅgāhakatteti yojanā. Pāḷiyaṃ anāgatattā ‘‘satī’’ti sāsaṅkaṃ vadati. Ādi-saddena paṭhamena dhammadhātusaḷāyatanādīnaṃ sukhindriyādīnañca, dutiyena ekakkhandhassa saṅgaho daṭṭhabbo. Sukhindriyañhi vedanākkhandhasseva saṅgāhakaṃ. Tesanti khandhacatukkakhandhadukādīnaṃ asaṅgahitatā na natthi atthevāti tassā abhāvo anekantiko. Pubbe vuttanayenāti ‘‘rūpakkhandhādīhi panā’’tiādinā vuttanayena.

まさにそれによって、先に示されたその摂受性の不在の提示によって。“ここで”とは、この節において。“取り上げられないことにおいて”とは、語られないこと、説示されないことにおいて、という意味である。“集聖諦などにおいて”とは、集聖諦や楽根などにおいて、その理由は妥当するであろう。なぜなら、それら集聖諦などによって、蘊などの摂受として摂受された諸法があるとき、その処の摂受などによる非摂受性の不在が生じるからである。“色蘊などによって”とは、色蘊や受蘊などによって。“摂受されたもの自体が存在しない”のはなぜか。“それ自体がそれ自体の摂受者となることはない”ということが、この述べられた意味だからである。たとえ色蘊などによって色蘊などの自己が……(中略)……ないという結びつきであっても。しかし、他の受蘊などの色蘊などによる摂受性の不在によって、非摂受性は存在するという結びつきである。“両方の不在”とは、摂受性と非摂受性の不在のことである。“ここで”とは、この節において。“法処や命根などにおいて”とは、法処などが四蘊を摂受する場合や、命根などが二蘊を摂受する場合においてという結びつきである。聖典(パーリ)に現れていないため、“あれば”と疑念を持って述べている。最初の“など”という語によって法界や六処などの、二番目の“など”によって楽根などの一蘊の摂受が理解されるべきである。実に楽根は、受蘊のみを摂受するものである。“それらの”とは、四蘊や二蘊などの非摂受性は“ないのではない、あるのである”ということであり、その不在は不確定である。“先に述べた方法によって”とは、“色蘊などによっては、しかし”等で述べられた方法によるという意味である。

Tatthevāti tasmiṃyeva pubbe vutte sanidassanasappaṭighapade. Nivattetvā gaṇhantoti pubbe vuttaṃ paṭinivattetvā gaṇhanto paccāmasanto. Tadavattabbatāti tesaṃ saṅgāhakāsaṅgāhakasaṅgahitattāsaṅgahitattānaṃ avattabbatā. Asaṅgāhakattābhāvato eva…pe… na saṅgāhakattābhāvatoti yasmā nesaṃ asaṅgāhakattaṃ viya saṅgāhakattampi natthi, tato eva saṅgahitattāsaṅgahitattampīti dasseti.

“まさにそこで”とは、まさに先に述べられた“有見有対の句”において。“退けて把握する者”とは、先に述べられたことを退けて把握し、再考する者のことである。“それらが言及できないこと”とは、それらの摂受者・非摂受者・摂受性・非摂受性の言及不能のことである。“非摂受性の不在のみから…(中略)…摂受性の不在からではない”とは、それらに非摂受性がないのと同様に摂受性もないので、それゆえに摂受性と非摂受性もないということを示している。

Dutiyanayasaṅgahitenaasaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二の方法“摂受されたものによる非摂受の句”の解説が終了した。

3. Tatiyanayo asaṅgahitenasaṅgahitapadavaṇṇanā

3. 第三の方法“非摂受なものによる摂受の句”の解説。

179. Rūpakkhandhena [Pg.18] khandhasaṅgahena asaṅgahitesūti niddhāraṇe bhummaṃ. Tasmāti yasmā ekadesasabhāgatā samudāyasabhāgatā na hoti, tasmā. Tenāti rūpakkhandhena. Tānīti vedanādikkhandhattayanibbānāni. Yathā ca ekadesavisabhāgatāya na saṅgahitatā, evaṃ ekadesasabhāgatāya asaṅgahitatāpi natthīti dassento ‘‘na kevala’’ntiādimāha. Saṅgahitāneva na na hontīti yojanā. Teti vedanādikkhandhattayanibbānasukhumarūpadhammā. Tehīti viññāṇakkhandhacakkhāyatanādīhi. Na kathañci sammissāti kenacipi pakārena na sammissāti asammissatāya saṅgahitattābhāvaṃ sādheti. Rūpakkhandhena viya…pe… na hotīti yathā rūpakkhandhena sabhāgatābhāvato nibbānaṃ na kenacipi saṅgahaṇena saṅgahitaṃ, evaṃ viññāṇakkhandhacakkhāyatanādīhi taṃ āyatanadhātusaṅgahehi saṅgahitaṃ na hotīti khandhasaṅgahābhāvo pākaṭo vuttovāti evaṃ vuttaṃ.

179. “色蘊によって、蘊としての摂受において非摂受なものの中で”とは、限定の意味の処格である。“それゆえに”とは、一部の共通性が全体の共通性にはならないからである。“それによって”とは、色蘊によって。“それら”とは、受などの三蘊と涅槃のことである。そして、一部の不共通性によって摂受性がないように、一部の共通性によって非摂受性もないということを示すために、“ただ…ではない”等と言った。“摂受されたものではないのではない”という結びつきである。“それら”とは、受などの三蘊、涅槃、微細な色法のことである。“それらによって”とは、識蘊や眼処などによって。“いかなる方法でも混在しない”とは、どのような方法によっても混在しないことであり、混在しないことによって摂受性の不在を立証している。“色蘊によるように…(中略)…ない”とは、色蘊と共通性がないために涅槃がいかなる摂受によっても摂受されないように、識蘊や眼処などによって、それらが処や界の摂受によって摂受されることはないという、蘊としての摂受の不在が明白に述べられている。このように説かれた。

Evarūpānanti rūpakkhandhaviññāṇakkhandhacakkhāyatanādīnaṃ. Na hi nibbānaṃ sandhāya ‘‘rūpakkhandhena viññāṇakkhandhena cakkhāyatanena ye dhammā khandhasaṅgahena asaṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena saṅgahitā’’ti sakkā vattuṃ. Tena vuttaṃ ‘‘saṅgāhakattābhāvato evā’’ti. Tathā ‘‘abyākatehi dhammehi ye dhammā khandhasaṅgahena asaṅgahitā, āyatanadhātusaṅgahena saṅgahitā’’tiādi na sakkā vattuṃ tādisassa dhammassa abhāvatoti āha ‘‘sanibbāna…pe… bhāvatovā’’ti. Aggahaṇaṃ veditabbanti yojanā. Tenāha ‘‘na hī’’tiādi. Kañcīti kañci dhammajātaṃ. Teti abyākatadhammādayo. Attanoti abyākatadhammādiṃ sandhāyāha. Ekadesoti rūpakkhandhādi. Attekadesasabhāgoti nibbānaṃ. Tañhi dhammāyatanadhammadhātupariyāpannatāya tadekadesasabhāgo. Asaṅgahitasaṅgāhakattāti khandhasaṅgahena asaṅgahitānaṃ saññākkhandhādīnaṃ āyatanadhātusaṅgahena saṅgāhakattāti attho.

“このようなものたちの”とは、色蘊、識蘊、眼処などのことである。涅槃を指して“色蘊によって、識蘊によって、眼処によって、蘊としての摂受において非摂受な諸法が、処や界の摂受によって摂受される”と言うことはできない。それゆえ“摂受性の不在のみによって”と述べられた。同様に“無記の諸法によって、蘊としての摂受において非摂受な諸法が、処や界の摂受によって摂受される”などと言うことはできない。そのような法が存在しないからである。それゆえ“涅槃を伴う…(中略)…存在するため”と言った。“取り上げられないことと知るべきである”という結びつきである。それゆえ“けっして…ない”等と言った。“いかなる”とは、いかなる種類の法をも。“それら”とは、無記法などのことである。“自己の”とは、無記法などを指して言っている。“一部”とは、色蘊などのことである。“その一部と共通性がある”とは、涅槃のことである。それは法処・法界に含まれるので、その一部と共通性がある。“非摂受の摂受性”とは、蘊としての摂受において非摂受である想蘊などが、処や界の摂受によって摂受される性質であるという意味である。

Visabhāgakkhandhanibbānasamudāyattā khandhasaṅgahena dhammāyatanena na koci dhammo saṅgahito atthīti yojanā. Etassāti ‘‘dhammāyatanena saṅgahitā’’ti etassa padassa dhammāyatanagaṇanena saṅgahitāti attho. Oḷārikarūpasammissaṃ dhammāyatanekadesaṃ.

不共通な蘊と涅槃の集合体であるから、蘊としての摂受における法処によって、摂受される法はいかなるものも存在しない、という結びつきである。“これの”とは、“法処によって摂受された”というこの句の意味が、法処の数え上げによって摂受されたという意味であるということである。粗大な色法と混在した法処の一部を意味する。

Tatiyanayaasaṅgahitenasaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第三の方法“非摂受なものによる摂受の句”の解説が終了した。

4. Catutthanayo saṅgahitenasaṅgahitapadavaṇṇanā

4. 第四の方法“摂受されたものによる摂受の句”の解説。

191. Tiṇṇaṃ [Pg.19] saṅgahānanti khandhāyatanadhātusaṅgahānaṃ. Saṅgahaṇapubbaṃ asaṅgahaṇaṃ, asaṅgahaṇapubbaṃ saṅgahaṇañca vuccamānaṃ saṅgahaṇāsaṅgahaṇānaṃ pavattivisesena vuttaṃ hotīti āha ‘‘saṅgahaṇā…pe… uddiṭṭhā’’ti. Saṅgahābhāvakato asaṅgaho saṅgahahetuko saṅgahassa pavattivisesoyeva nāma hotīti āha ‘‘saṅgahaṇappavattivisesavirahe’’ti. Kenaci samudayasaccādinā tīhipi saṅgahehi saṅgahitena saṅkhārakkhandhapariyāpannena dhammavisesena puna tatheva saṅgahito so eva samudayasaccādiko dhammaviseso saṅgahitena saṅgahito. Saṅgāhakattābhāvasabbhāvā saṅgāhakabhāvena na uddhaṭā, na asaṅgāhakattā eva. Yathā hi tīhi saṅgahehi na saṅgāhakā, evaṃ dvīhi, ekenapi saṅgahena na saṅgāhakā idha na uddhaṭā. Tehi saṅgahitāti tehi tīhi saṅgahehi saṅgahitā dhammā. Yassāti yassa attano saṅgāhakassa.

191. 三つの摂(摂受)とは、蘊・処・界の三つの摂のことである。摂を先とする非摂、また非摂を先とする摂と述べられているのは、摂と非摂の生起の特異性によって述べられたものであるという意味で、“摂は... [中略] ...掲げられた”と言った。摂がない状態による非摂は、摂を原因とする摂の生起の特異性そのものであるという意味で、“摂の生起の特異性を欠いたとき”と言った。ある集諦等のような、三つの摂によって摂せられ、行蘊に含まれる特定の法によって、再び同じように摂せられたその集諦等の特定の法が、“摂せられたものによって摂せられたもの”である。摂者である性質の有無により、摂者という状態としては取り出されず、かといって不摂者(摂しないもの)であるというわけでもない。まさに三つの摂によって摂者ではないように、二つ、あるいは一つの摂によっても摂者ではないものは、ここでは取り出されない。“それらによって摂せられた”とは、それら三つの摂によって摂せられた諸法のことである。“誰の(何によって)”とは、自らを摂する者(摂者)の、という意味である。

Sakalavācakenāti anavasesaṃ khandhādiatthaṃ vadantena. Tena khandhādipadenāti ‘‘teneva saṅgahaṃ gaccheyyā’’ti ettha tena khandhādipadenāti evaṃ yojetabbaṃ. Evaṃ pana ayojetvā ‘‘yaṃ attano saṅgāhakaṃ saṅgaṇhitvā puna teneva saṅgahaṃ gaccheyya, taṃ aññaṃ saṅgahitaṃ nāma natthī’’ti evaṃ na sakkā vattuṃ. Kasmāti ce? Na hi yena samudayasaccādinā yaṃ saṅkhārakkhandhapariyāpannaṃ dhammajātaṃ khandhādisaṅgahehi saṅgahitaṃ, teneva samudayasaccādinā tassa tadavasiṭṭhassa saṅkhārakkhandhadhammassa, na ca tasseva kevalassa samudayasaccādikassa saṅgaho pucchito vissajjitoti yojanā, atha kho tena saṅkhārakkhandhadhammena phassādinā. Saṅgahitassāti saṅgahitatāvisiṭṭhassāti attho. Tasmā attano saṅgāhakaṃ sakalakkhaṇādiṃ saṅgaṇhitvā puna tena khandhādipadena yaṃ saṅgahaṃ gaccheyya, taṃ tādisaṃ natthīti attho veditabbo. Vedanā saddo ca khandho āyatanañcāti vedanā visuṃ khandho, saddo ca visuṃ āyatananti attho. Aññena khandhantarādinā. Asammissanti abyākatadukkhasaccādi viya amissitaṃ. Na hi…pe… etthāti saṅgahitatāvisiṭṭhena dhammena yo dhammo saṅgahito, tassa saṅgahitatāvisiṭṭhoyeva yo saṅgaho, so na ettha vāre pucchito vissajjito ca. Saṅgahovāti kevalo saṅgaho[Pg.20], na kattāpekkhoti attho. Na saṅgāhakenāti idaṃ yathāvuttena atthena nivattitassa dassanaṃ. Na hītiādi taṃsamatthanaṃ.

“全体の意味を表す語によって”とは、余すところなく蘊等の意味を述べる語によってという意味である。“その蘊等の語によって”とは、“まさにそれによって摂せられるべきである”という箇所の“その蘊等の語によって”とこのように結びつけるべきである。しかし、このように結びつけずに、“自らの摂者を包含して、再びそれによって摂せられるような、そのような他の‘摂せられたもの’という名のあるものは存在しない”と述べることはできない。なぜなら、ある集諦等によって、行蘊に含まれる諸法が蘊等の摂によって摂せられたからといって、その集諦等そのものによって、残りの行蘊の法や、あるいはその単独の集諦等の摂が問い答えられているのではないからである。そうではなく、その行蘊の法である触などによって(摂せられるのである)。“摂せられたものの”とは、摂せられた状態によって際立っているものの、という意味である。ゆえに、自らの摂者である全特相などを包含して、再びその蘊等の語によって摂せられるような、そのようなものは存在しないと意味を理解すべきである。“受”という言葉は“蘊”であり、“声”は“処”であるとは、受は別個の蘊であり、声は別個の処であるという意味である。“他の、異なる蘊等によって”。“混じりけのない”とは、無記や苦諦などのように混じり合っていないことをいう。“けだし... [中略] ...ここでは”とは、摂せられた状態によって際立った法によって摂せられた法について、その摂せられた状態によって際立った摂そのものは、この章では問い答えられていない。“摂のみ”とは、単なる摂であり、作用者を考慮しないという意味である。“摂者によらず”とは、上述の意味によって否定されたものを示す。“けだし...”などは、それを論証するものである。

Catutthanayasaṅgahitenasaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第四の法門である“摂せられたものによって摂せられたもの”の句の解説が終了した。

5. Pañcamanayo asaṅgahitenaasaṅgahitapadavaṇṇanā

5. 第五の法門、“摂せられないものによって摂せられないもの”の句の解説。

193. Vuttanayenāti yasmā saṅgahappavattivisesavirahito asaṅgahitadhammavisesanissito pañcamanayo, tasmā yo ettha kenaci asaṅgahitena dhammavisesena puna asaṅgahito dhammaviseso asaṅgahitena asaṅgahito asaṅgahitatāya pucchitabbo vissajjitabbo ca. Tameva tāva yathāniddhāritaṃ dassento ‘‘rūpakkhandhena ye dhammā khandha…pe… asaṅgahitā, tehi dhammehi ye dhammā khandha…pe… asaṅgahitāti āhā’’ti catutthanaye vuttanayānusārena. Yathāniddhāritadhammadassananti pāḷiyaṃ niddhāritappakāradhammadassanaṃ. Saha sukhumarūpenāti sasukhumarūpaṃ, tena sukhumarūpena saddhiṃ gahitaṃ viññāṇaṃ, tena sahitadhammasamudāyā sasukhuma…pe… dāyā. Ke pana teti āha ‘‘dukkhasaccā’’tiādi. Kesañcīti nibbānacakkhāyatanādīnaṃ. Tīhipi saṅgahehi. Paripuṇṇasaṅgahehi tīhipi saṅgahehi asaṅgāhakā paripuṇṇasaṅgahāsaṅgāhakā. Abyākatadhammasadisā nevadassanenanabhāvanāyapahātabbanevasekkhānāsekkhādayo. Itareti rūpakkhandhādayo. Tabbipariyāyenāti vuttavipariyāyena, tīhipi saṅgahehi asaṅgahetabbassa atthitāya paripuṇṇasaṅgahāsaṅgāhakattāti attho.

193. “述べられた方法によって”とは、第五の法門は、摂の生起の特異性を欠き、摂せられない特定の法に基づいているからである。それゆえ、ここでは、ある摂せられない特定の法によって、再び摂せられない特定の法が、“摂せられないものによって摂せられないもの”として、摂せられない状態について問い答えられなければならない。まずそれを規定された通りに示して、“色蘊によって、どの諸法が蘊において... [中略] ...摂せられないか、それらの諸法によって、どの諸法が蘊において... [中略] ...摂せられないか、と言った”というのは、第四の法門で述べられた方法に従ったものである。“規定された通りの法を示すこと”とは、パーリ(聖典)において規定された通りの法の提示をいう。“微細な色と共に”とは、微細な色を伴うものであり、その微細な色と共に把握された意識、それを含む諸法の集まりが“微細な... [中略] ...集まり”である。それらは何であるかと言えば、“苦諦”などであると言った。“あるものたちの”とは、涅槃や眼処などのことである。三つの摂によっても。完全な三つの摂によっても摂することができないものを、“完全な摂の不摂者”という。無記法に似た、見によっても修によっても断ぜられないもの、有学でも無学でもないものなど。それ以外のものとは、色蘊などのことである。“その反対によって”とは、述べられたことの反対であり、三つの摂によって摂せられるべきものが存在するため、“完全な摂の不摂者”であるという意味である。

Asaṅgāhakesu nibbānaṃ antogadhaṃ, tasmā taṃ anidassanaappaṭighehi asaṅgahetabbaṃ na hotīti attho. Tenāha ‘‘na ca tadeva tassa asaṅgāhaka’’nti. ‘‘Vedanākkhandhena ye dhammā’’tiādayo nava pañhā dutiyapañhādayo, te paṭhamapañhena saddhiṃ dasa, nāmarūpapañhādayo pana catuvīsatīti āha ‘‘sabbepi catuttiṃsa hontī’’ti. Rūpakkhandhādivisesakapadanti ‘‘rūpakkhandhenā’’tiādinā asaṅgāhakattena visesakaṃ rūpakkhandhādipadaṃ. Pucchāyāti ca pucchanatthanti attho. ‘‘Rūpakkhandhenā’’tiādi sabbampi vā viññāpetuṃ icchitabhāvena vacanaṃ pañhabhāvato pucchā. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ [Pg.21] ‘‘pañhā panettha…pe… catuttiṃsa hontī’’ti. Te hi lakkhaṇato dassitāti te niddhāritadhammā teneva asaṅgahitāsaṅgahitatāya niddhāraṇasaṅkhātena lakkhaṇena dassitā.

不摂者の中には涅槃が含まれている。それゆえ、それが無見無対法によって摂せられないことはない、という意味である。それゆえ“それがそれの不摂者であるわけではない”と言った。“受蘊によって、どの諸法が”などの九つの問いは、第二の問い以降であり、それらは最初の問いと合わせて十となる。名色の問いなどは二十四であるので、“すべてで三十四となる”と言った。“色蘊などの特異化する語”とは、“色蘊によって”などにより不摂者として特異化する色蘊などの語のことである。“問いにおいて”とは、問う目的のためという意味である。“色蘊によって”などのすべてが、知らせたいという望みによる言葉であり、問いの性質を持つことから“問い(質問)”である。それゆえ義釈(アッタカター)において“ここでの問いは... [中略] ...三十四となる”と言った。それらは特徴によって示されたとは、それら規定された諸法が、まさに“摂せられないものによる摂せられないこと”という、規定された通りの特徴によって示されたということである。

Tadevāti eva-saddenāti ‘‘tadevā’’ti ettha eva-saddena. ‘‘Yaṃ pucchāya uddhaṭaṃ padaṃ, taṃ khandhādīhi asaṅgahita’’nti ettha ‘‘khandhādīhevā’’ti avadhāraṇaṃ nippayojanaṃ pakārantarassa abhāvato. ‘‘Tīhi asaṅgaho’’ti hi vuttaṃ. Tathā ‘‘asaṅgahitamevā’’ti saṅgahitatānivattanassa anadhippetattā. Tadevāti pana icchitaṃ uddhaṭasseva asaṅgahitenaasaṅgahitabhāvassa avadhāretabbattāti dassento ‘‘na kadācī’’tiādimāha. Tattha aññassāti anuddhaṭassa. Aniyatataṃ dassetīti idaṃ avadhāraṇaphaladassanaṃ. Niyamatoti sakkā vacanaseso yojetunti idampi eva-kārena siddhamevatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ vuttaṃ. Yato hi eva-kāro, tato aññattha niyamoti. Evaṃpakāramevāti pucchāya uddhaṭappakārameva, yaṃ pakāraṃ pucchāya uddhaṭaṃ, taṃpakāramevāti attho. Tassāti asaṅgahitassa. Aññassāti pucchāya anuddhaṭappakārassa. Etena yo pucchāya uddhaṭo tīhipi saṅgahehi asaṅgahito, tasseva idha pucchitabbavissajjitabbabhāvo, na aññassāti dasseti. Tenāha ‘‘pucchāya uddhaṭañhī’’tiādi. Āyatanadhātusaṅgahavasena cettha rūpakkhandhādīnaṃ aññasahitatā, viññāṇakkhandhādīnaṃ asahitatā ca veditabbā.

“それのみ”とは、限定の辞である“のみ(eva)”によってのことである、すなわち“それのみ(tadevā)”における“のみ”という言葉によってである。“問において提示された句が、蘊などによって摂せられない(不摂である)”ということにおいて、“蘊などによってのみ(khandhādīhevā)”という限定は、他の方法がないため無用である。なぜなら“三(の分類)による不摂”と言われているからである。同様に“不摂のみ(asaṅgahitamevā)”というのも、摂せられる状態の否定を意図したものではない。しかし、“それのみ”と言われるのは、意図された提示されたもののみの不摂の状態を確定すべきであるということを示すために、“決して(他ではない)”等と言った。その中で“他(のもの)の”とは、提示されていないもののことである。“不確定さを示す”とは、これは限定による結果を示すものである。“決定的に(限定して)言葉の残りを結びつけることができる”ということも、この“のみ(eva)”という言葉によって既に成立している意味を、より明確にするために述べられたものである。なぜなら“のみ(eva)”という言葉があるところには、他への決定(限定)があるからである。“このような種類のもののみ”とは、問において提示された種類のもののみ、つまり、問において提示されたどのような種類、その種類のみという意味である。“その(不摂なもの)の”とは、不摂なもののことである。“他の”とは、問において提示されていない種類のことである。これによって、問において提示され、三つの摂(蘊・処・界)によって不摂であるものこそが、ここで問われるべき、また答えられるべき状態であり、他のものではないということを示している。それゆえに“問において提示されたものは実に…”等と言った。そしてここでは、処と界の摂の法によって、色蘊などの他を伴う性質と、識蘊などの他を伴わない性質とが知られるべきである。

Avasesā vedanādayo tayo khandhā nibbānañca sakalena rūpakkhandhena tesaṃ saṅgaho natthīti ‘‘saṅgahitā’’ti na sakkā vattuṃ, ekadesena pana saṅgaho atthīti ‘‘asaṅgahitā na hontīti evaṃ daṭṭhabba’’nti āha. ‘‘Rūpadhammāvā’’ti niyamanaṃ pucchāya uddhaṭabhāvāpekkhanti dassento ‘‘pucchāya…pe… adhippāyo’’ti āha. Tena vuttaṃ ‘‘anuddhaṭā vedanādayopi hi asaṅgahitā evā’’ti. Etthāti etasmiṃ pañcamanayaniddese. Paṭhame nayeti paṭhame atthavikappe. Tathā dutiyeti etthāpi. Rūpaviññāṇehīti asukhumarūpadhammehi viññāṇena cāti ayamettha adhippāyoti dassento ‘‘oḷārika…pe… attho’’ti āha. Kathaṃ pana rūpadhammāti vutte oḷārikarūpasseva gahaṇanti āha ‘‘rūpekadeso hi ettha rūpaggahaṇena gahito’’ti.

“残りの受などの三蘊と涅槃は、全般的な色蘊においてそれらの摂(包含)がないため、‘摂せられる’と言うことはできない。しかし、一部分においては摂があるため、‘不摂ではないという、このように見なされるべきである’と述べた。‘色法のみ’という限定は、問において提示された状態を考慮したものであることを示すために、‘問における…(中略)…意図である’と言った。それゆえに‘提示されていない受などもまた不摂である’と述べられた。ここにおいて、とは、この第五の方法の記述においてである。第一の方法において、とは、第一の義の解釈においてである。第二(の方法)においても同様である。‘色と識によって’とは、粗大な色法と識によってという意味がここでの意図であることを示すために、‘粗大な…(中略)…意味である’と言った。しかし、いかにして‘色法’と言われたときに粗大な色のみを受け取るのかといえば、‘色の一部分は、ここでの色の把握によって把握されているからである’と述べた。

196. Asaṅgāhakanti [Pg.22] ‘‘cakkhāyatanena…pe… asaṅgahitā’’ti evaṃ asaṅgāhakabhāvena vuttaṃ pucchitabbavissajjetabbabhāvena vuttampi kāmaṃ vedanādīheva catūhi asaṅgahitaṃ, taṃ pana na cakkhāyatanamevāti dassetuṃ ‘‘cakkhāyatanena panā’’tiādi vuttaṃ. Yehi dhammehīti khandhādīsu yehi. Sabbaṃ dhammajātaṃ teva rūpādike dhamme udāneti pāḷiyaṃ. Kasmā panetaṃ udānetīti āha ‘‘sadisavissajjanā’’tiādi. Paṭhamena udānena. Dveti ‘‘bāhirā upādā dve’’ti ettha vuttaṃ dve-saddaṃ sandhāyāha. Tassa asaṅgahitassa. Yathādassitassāti ‘‘rūpa’’ntiādinā dassitappakārassa. Dhammanvayañāṇuppādanaṃ nayadānaṃ. ‘‘Rūpaṃ dhammāyatana’’ntiādīnaṃ padānaṃ vasena dvevīsapadiko esa nayo.

196. 不摂をなすものとは、“眼処によって…(中略)…不摂である”というように、不摂をなす状態によって述べられたもので、問われるべき・答えられるべき状態によって述べられたものであっても、望ましくは受などの四つの蘊によって不摂なものであるが、それは眼処のみではないことを示すために、“しかし眼処によっては…”等と言われた。“いかなる法によってか”とは、蘊などの中のいかなるものによってか、ということである。すべての法というものを、それら色などの法としてパーリ文において提示している。なぜこれ(法)を提示するのかといえば、“同様の回答…”等と言った。最初の提示(感興語)によって。“二つ”とは、“外部の受容される(所造の)二つ”において述べられた二つの言葉を指して言った。その不摂なものの。“示された通りの”とは、“色”などによって示された種類のものである。法の随従する知を生じさせることが、方法の提示(授与)である。“色、法処”などの句の力によって、これは二十二の句からなる方法である。

Pañcamanayaasaṅgahitenaasaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第五法“不摂による不摂”の句の釈論が終了した。

6. Chaṭṭhanayo sampayogavippayogapadavaṇṇanā

6. 第六法、相応・不相応の句の釈論。

228. ‘‘Tatthā’’ti iminā ‘‘sampayogavippayogapadaṃ bhājetvā’’ti ettha sampayogavippayogapadaṃ bhājitaṃ, saṃvaṇṇetabbatāya ca padhānabhūtaṃ paccāmaṭṭhaṃ, na rūpakkhandhādipadanti dassento ‘‘yaṃ labbhati…pe… veditabba’’nti vatvā puna ‘‘rūpakkhandhādīsu hī’’tiādinā tamatthaṃ vivarati. Tattha na labbhatīti ‘‘sampayuttaṃ vippayutta’’nti vā gahetuṃ na labbhati, alabbhamānampi pucchāya gahitaṃ paṭikkhepena vissajjetuṃ. Paṭikkhepopi hi pucchāya vissajjanameva. Tathā hi yamake (yama. 1.khandhayamaka.59-61) ‘‘yassa rūpakkhandho nuppajjittha, tassa vedanākkhandho nuppajjitthā’’ti pucchāya ‘‘natthī’’ti vissajjitaṃ. Tena panettha rūpadhammesu sampayogaṭṭho na labbhatīti ayamattho dassito hoti. Alabbhamānampi sampayogapadaṃ gahitanti sambandho. Sabbatthāti rūpakkhandhavedanākkhandhādīsu. Etesanti rūpanibbānānaṃ. Visabhāgatāti ataṃsabhāgatā. Ekuppādādibhāvo hi sampayoge sabhāgatā, na saṅgahe viya samānasabhāgatā, tasmā ekuppādādibhāvarahitānaṃ rūpanibbānānaṃ sā ekuppādāditā visabhāgatā vuttā. Tadabhāvatoti tassā visabhāgatāya ekuppādāditāya abhāvato. Vippayogopi nivārito eva hoti, visabhāgo bhāvo vippayogoti vuttovāyamatthoti. ‘‘Catūsu [Pg.23] hī’’tiādinā vuttamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Tattha tesaṃ tehīti ca arūpakkhandhe eva parāmasati. Visabhāgatā ca hoti rūpanibbānesu avijjamānattāti attho. Tenāha ‘‘na ca rūpekadesassā’’tiādi. Tenevāti catukkhandhasabhāgattā eva.

228. “そこにおいて”という言葉によって、“相応・不相応の句を分別して”における相応・不相応の句が分別され、注釈されるべき主要なものとして言及されているのであり、色蘊などの句ではないことを示すために、“得られるものは…(中略)…知られるべきである”と言い、再び“色蘊などにおいては実に…”等によってその意味を明らかにしている。そこにおいて“得られない”とは、“相応している”または“不相応である”と(肯定的に)捉えることはできないが、得られないものであっても問において取り上げられたものを否定によって答えるためである。否定もまた問に対する回答であるからである。実際、山(ヤマカ)において、“いかなる人の色蘊が生じなかったか、その人の受蘊は生じなかったか”という問いに対し、“なし”と答えられている。これによって、ここでの色法においては相応の意味が得られないという、この意味が示されていることになる。得られない相応の句が問に取り上げられた、という結びつきである。“あらゆるところで”とは、色蘊や受蘊などにおいてである。“これらの”とは、色と涅槃のことである。“非相似性”とは、その自性ではないことである。相応における相似性とは、同一発生(一転・一滅・一所依・一所縁)の状態のことであり、摂(包含)におけるような共通の性質ではない。したがって、同一発生などの状態を欠いた色と涅槃の、その同一発生の状態は、非相似性と言われる。その(同一発生の)不在によって。不相応もまた阻止されている。非相似的な状態が不相応であると述べられているのが、この意味である。“四つにおいては実に…”等によって、述べられた意味をより明確にしている。そこにおいて“それらの、それらによって”とは、無色の蘊(名蘊)のみを指している。そして、色と涅槃には同一発生が存在しないため、非相似性が生じるという意味である。それゆえ“色の一部分に対しても…ではない”等と言った。それゆえにこそ、四蘊の自性であるからこそである。

Tīhi viññāṇadhātūhīti ghānajivhākāyaviññāṇadhātūhi vippayutte anārammaṇamissake rūpadhammamissake dhamme dīpeti rūpabhavoti yojanā. Pañcahīti cakkhuviññāṇādīhi pañcahi viññāṇadhātūhi. Ekāya manodhātuyā. Na sampayutteti na sampayutte eva. Tathā hi ‘‘vippayutte ahonte sattahipi sampayutte sattapi vā tā’’ti vuttaṃ. Tenāti vippayuttatāpaṭikkhepena. Tāhīti sattaviññāṇadhātūhi. Sampayutte dīpentīti sampayutte dīpentiyeva, na sampayutte evāti evamavadhāraṇaṃ gahetabbaṃ. Esa nayo sesesupi. Sampayutte vedanādike. Sampayuttavippayuttabhāvehi navattabbaṃ, taṃyeva viññāṇadhātusattakaṃ. Sampayuttabhāvena navattabbāni sampayuttanavattabbāni, bhinnasantānikāni, nānākkhaṇikāni ca arūpānipi dhammajātāni. Anārammaṇamissakasabbaviññāṇadhātutaṃsampayuttā dhammāyatanādipadehi dīpetabbā, anārammaṇamissakasabbaviññāṇadhātuyo acetasikādipadehi dīpetabbā, tadubhayasamudāyā dukkhasaccādipadehi dīpetabbāti veditabbā.

“三つの識界によって”とは、鼻識界・舌識界・身識界と離繋し、無所縁の混在、および色法の混在する諸法を示すものであり、色有(色界)という解釈である。“五つによって”とは、眼識等の五つの識界によってである。“一つの意界”によってである。“相応しない”とは、まさに相応しないということである。なぜなら、“離繋している場合には、七つのすべてと相応するか、あるいはその七つである”と言われているからである。“それによって”とは、離繋の状態を否定することによる。“それらによって”とは、七識界によってである。“相応することを示す”とは、相応することのみを示すのであり、相応しないことのみを示すのではないという限定として理解されるべきである。この方法は残りの部分にも適用される。“相応する”とは、受(受蘊)等のことである。相応・離繋の状態によって説かれるべきではないものは、まさにその七識界そのものである。相応の状態によって説かれるべきではないもの(相応不説)とは、異なる相続に属し、異なる刹那に生じる無色の法類である。無所縁が混在する一切の識界と相応する諸法は、法処等の句によって示されるべきであり、無所縁が混在する一切の識界は、心所(の欠如)等の句によって示されるべきであり、その両者の集合は苦諦等の句によって示されるべきであると知るべきである。

Yadi evanti yadi anārammaṇamissānaṃ dhammānaṃ vippayogo natthi. Anārammaṇamissobhayadhammāti rūpanibbānasahitasabbaviññāṇadhātutaṃsampayuttadhammā. Khandhādīhevāti khandhāyatanadhātūhi eva, na arūpakkhandhamattena. Arūpakkhandheyeva pana sandhāya ‘‘tehi dhammehi ye dhammā vippayuttā’’ti vuttanti nāyaṃ dosoti dasseti. Tadekadesāti ‘‘anārammaṇamissā’’tiādinā vuttadhammasamudāyassa ekadesā. Tadekadesaññasamudāyāti tasseva yathāvuttassa samudāyassa ekadesā hutvā aññesaṃ avayavānaṃ rūpakkhandhādīnaṃ samudāyabhūtā. Vibhāgābhāvatoti bhedābhāvato. Bhedoti cettha accantabhedo adhippeto. Na hi samudāyāvayavānaṃ sāmaññavisesānaṃ viya accantabhedo atthi bhedābhedayuttattā. Tesaṃ accantabhedameva hi sandhāya ‘‘samudāyantogadhānaṃ ekadesānaṃ na vibhāgo atthī’’ti saṅgahepi vuttaṃ. Tenāti avibhāgasabbhāvato sabhāgavisabhāgattābhāvena. Tesanti anārammaṇamissakasabbaviññāṇadhātuādīnaṃ[Pg.24]. Te ca akusalābyākatā. Tesanti kusalākusalābyākatadhammānaṃ. Tasmāti yasmā vibhattasabhāvānaṃ na tesaṃ samudāyekadesādibhāvo, tasmā. Yasmā pana kusalādayo eva khandhādayoti khandhādiāmasanena samudāyekadesādibhāvo āpanno evāti vuttanayena vippayogābhāvo hoti, tasmā taṃ pariharanto ‘‘khandhādīni anāmasitvā’’tiādimāha. Tesanti kusalādīnaṃ. Aññamaññavippayuttatā vuttā ‘‘kusalehi dhammehi ye dhammā vippayuttā’’tiādinā. Sabbesūti dutiyādisabbapañhesu.

“もしそうであるならば”とは、もし無所縁の混在する諸法の離繋がないならば、ということである。“無所縁混在の両方の法”とは、色と涅槃を伴う一切の識界と相応する諸法のことである。“蘊等によってのみ”とは、蘊・処・界によってのみであり、単に無色の蘊のみによってではない。しかし、無色の蘊のみを指して“それらの諸法と離繋している諸法”と言われているのであり、これは過失ではないことを示している。“その一分”とは、“無所縁の混在”等と言われた諸法の集合の一分である。“その一分であり他の集合である”とは、その前述の集合の一分であり、他の部分である色蘊等の集合となっているものである。“分割がないことによって”とは、差異がないことによる。ここでの“差異”とは、絶対的な差異を意味している。集合とその構成要素の間には、普遍と特殊のように絶対的な差異はなく、不即不離の関係があるからである。それらの絶対的な差異を指して、“集合に含まれる一分には分割がない”と摂阿毘達磨においても言われている。“それによって”とは、分割が存在しないことにより、同類・異類の状態がないことによる。“それらの”とは、無所縁混在の一切の識界等のことである。そしてそれらは不善と無記である。“それらの”とは、善・不善・無記の諸法のことである。“それゆえに”とは、分別された自性を持つものには、それらの集合と一分の関係等がないからである。しかし、善等こそが蘊等であるから、蘊等の把握によって集合と一分の関係が生じるという述べられた理由により、離繋の欠如が生じる。それゆえ、それを回避して“蘊等を把握せずに”等と言っている。“それらの”とは、善等のことである。互いの離繋については、“善法と離繋している諸法”等と言われている。“すべてにおいて”とは、第二以降のすべての問いにおいてである。

Chattiṃsāya piṭṭhidukapadesu vīsati dukapadāni imasmiṃ naye labbhanti, avasiṭṭhāni soḷasevāti āha ‘‘soḷasāti vattabba’’nti. Tato eva ‘‘tevīsapadasata’’nti ettha ‘‘tevīsa’’nti idañca ‘‘ekavīsa’’nti vattabbanti yojanā. Sabbatthāti sabbapañhesu. Ekakālekasantānānaṃ bhinnakālabhinnasantānānañca anekesaṃ dhammānaṃ samudāyabhūtā saṅkhārakkhandhadhammāyatanadhammadhātuyoti āha ‘‘kālasantāna…pe… dhātūna’’nti. Ekadesasammissāti cittiddhipādādinā attano ekadeseneva khandhantarādīhi sammissā iddhipādādayo, anārammaṇehi rūpanibbānehi ca asammissā. Samānakālasantānehīti ekakālasantānehi kālasantānabhedarahitehi ekadesantarehi, saṅkhārakkhandhādīnaṃ ekadesantarehi, saṅkhārakkhandhādīnaṃ ekadesavisesabhūtehi satipaṭṭhānasammappadhānasaññākkhandhādīhi vibhattā eva samudayasaccādayo sampayogīvippayogībhāvena, rūpakkhandhādayo vippayogībhāvena gahitāti yojanā. Tehi samudayasaccādīhi. Te saññākkhandhādayo. Kehici sahuppajjanārahehi ekadesantarehi vibhattehi. Na hi saṅkhārakkhandhādipariyāpannattepi samudayasaccādayo maggasaccādīhi sampayogaṃ labhanti. Tesanti vedanākkhandhasaññākkhandhādīnaṃ. Ekuppādā…pe… visabhāgatā cāti ekuppādāditāsaṅkhātā yathārahaṃ sabhāgatā visabhāgatā ca. Tena yathāvuttakāraṇena sampayogassa vippayogassa ca labhanato.

“三十六の後二法句のうち、二十の二法句がこの方法において得られ、残りは十六のみである”ことから、“十六と言うべきである”と言っている。それゆえに、“百二十三句”の中の“二十三”という箇所を“二十一”と言うべきであるという解釈になる。“すべてにおいて”とは、すべての問いにおいてである。同一の時間・同一の相続、あるいは異なる時間・異なる相続の多くの諸法の集合となっている行蘊・法処・法界について、“時間・相続……(中略)……界の”と言っている。“一分が混在している”とは、心神足等によって、自らの一分として他の蘊等と混在している神足等であり、無所縁である色や涅槃とは混在していないものである。“同一の時間・相続のものによって”とは、時間と相続の区別がない同一の時間・相続の、他の一分によって、すなわち行蘊等の一分の特異性である念処・正勤・想蘊等によって分別された集諦等は、相応と離繋の状態によって、色蘊等は離繋の状態によって把握される、という解釈である。“それら集諦等によって”とは、それらの想蘊等のことである。“生起を共にする可能性のあるいくつかの一分が分別されていることによって”。行蘊等に含まれていても、集諦等は道諦等と相応することはないからである。“それらの”とは、受蘊・想蘊等のことである。“一発生起……(中略)……および異類であること”とは、一発生起等と言われる、相応の同類性と異類性のことである。“それによって”とは、前述の理由によって、相応と離繋が得られるからである。

Bhinnakālānaṃ samudāyīnaṃ samudāyā bhinnakālasamudāyā. Vattamānā ca ekasmiṃ santāne ekekadhammā vattanti. Tasmāti yasmā etadeva, tasmā. Tesaṃ vedanākkhandhādīnaṃ vibhajitabbassa ekadesabhūtassa abhāvato. Sukhindriyādīni vedanākkhandhekadesabhūtānipi. Tena vibhāgākaraṇena[Pg.25]. Yadi samānakālassa vibhajitabbassa abhāvato cakkhuviññāṇadhātādayo viññāṇakkhandhassa vibhāgaṃ na karonti, atha kasmā ‘‘cakkhuviññāṇadhātu…pe… manoviññāṇadhātu soḷasahi dhātūhi vippayuttā’’ti vuttanti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘khandhāyatana…pe… vippayuttāti vutta’’nti. Evamevanti yathā dhātuvibhāgena vibhattassa viññāṇassa, evamevaṃ.

“異なる時間の構成要素の集合が、異時集合である”。そして現在(の法)は、一つの相続において一つ一つの法として生起する。“それゆえに”とは、まさにその理由による。“それら受蘊等の、分別されるべき一分が存在しないことによって”。楽根などが受蘊の一分であっても、その“分割を行わないこと”によってである。もし、同一の時間に分別されるべきものが存在しないために、眼識界等が識蘊の分割を行わないのであれば、なぜ“眼識界……(中略)……意識界は、十六界と離繋している”と言われたのか、という反論を考慮して、“蘊・処……(中略)……離繋していると言われる”と述べた。“そのように”とは、界の分別によって分別された識(の場合)と同じように、ということである。

235. Taṃsampayogībhāvanti tehi khandhehi sampayogībhāvaṃ. Yathā hi samānakālasantānehi ekacittuppādagatehi vedanāsaññāviññāṇakkhandhehi samudayasaccassa sampayuttatā, evaṃ bhinnasantānehi bhinnakālehi ca tehi tassa vippayuttatāti āha ‘‘evaṃ taṃvippayogībhāvaṃ…pe… na vutta’’nti. Visabhāgatānibandhassa vibhāgassa abhāvena avibhāgehi tehi tīhi khandhehi. Vibhāge hītiādinā tamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Vibhāgarahitehīti samānakālasantānehi ekacittuppādagatattā avibhattehi vedanākkhandhādīhi na yuttaṃ vippayuttanti vattuṃ. Tenāha ‘‘vijjamānehi…pe… bhāvato’’ti. Tattha vijjamānassa samānassa samānajātikassāti adhippāyo. Na hi vijjamānaṃ rūpārūpaṃ aññamaññassa visabhāgaṃ na hoti. Anuppannā dhammā viyāti idaṃ visadisudāharaṇadassanaṃ. Yathā ‘‘anuppannā dhammā’’ti anāgatakālaṃ vuccatīti āmaṭṭhakālabhedaṃ, evaṃ yaṃ āmaṭṭhakālabhedaṃ na hotīti attho. Uddharitabbaṃ desanāya desetabbanti vuttaṃ hoti. Vijjamānasseva vijjamānena sampayogo, sampayogārahasseva ca vippayogoti atthibhāvasannissayā sampayuttavippayuttatāti āha ‘‘paccuppannabhāvaṃ nissāyā’’ti. Tenevāha ‘‘avijjamānassā’’tiādi. Tañcāti uddharaṇaṃ.

235. “その相応の状態”とは、それら諸蘊との相応の状態を指す。すなわち、同一時間の相続において一つの心の生起に属する受蘊・想蘊・識蘊と集諦との相応性は、異なる相続や異なる時間においてはそれらとの不相応性があるため、“このようにその不相応の状態……(中略)……とは言われない”と述べられている。不均等性に起因する区分の欠如により、区別されないそれら三つの蘊とともに。“区分によって”等によって、まさにその意味をより明らかにしている。“区分を欠いたものとともに”とは、同一時間の相続において一つの心の生起に属するために区別されない受蘊等について、不相応であると言うことは適切ではない。それゆえ“現存するもの……(中略)……状態であることから”と述べられている。そこでの“現存するもの”とは、同一のもの、同一の種類のものという意味である。現存する色法や無色法が互いに不均等でないということはない。“未生起の諸法のように”とは、不適当な例示である。ちょうど“未生起の諸法”として未来の時間が語られるように、言及された時間の区別があるが、そのように言及された時間の区別がないという意味である。“取り出されるべき”とは、説教によって説かれるべきであるということである。現存するもののみが現存するものと相応し、相応にふさわしいもののみが不相応となるという、存在の状態に依拠した相応・不相応性であるため、“現在にある状態に依拠して”と述べられている。それゆえに“現存しないものの……”等と述べられている。そして“それ”とは抽出のことである。

Vibhāgarahitehīti visabhāgatābhāvato avibhāgehi. Anāmaṭṭhakālabhedeti anāmaṭṭhakālavisese. Avijjamānassa…pe… sampayogo natthīti etena pārisesato vijjamānassa ca vijjamānena sampayogo dassito. Avijjamānatādīpake bhede gahiteti yathāgahitesu dhammesu tehi vippayogīnaṃ avijjamānabhāvadīpake tesaṃyeva visese ‘‘arūpabhavo ekena khandhena dasahāyatanehi soḷasahi dhātūhi vippayutto’’tiādinā (dhātu. 246) gahite teneva ruppanādinā bhedena tesaṃ [Pg.26] aññamaññaṃ visabhāgatāpi gahitā evāti vippayogo hotīti yojanā. Bhede pana aggahite tena tena gahaṇenāti yathāvutte avijjamānatādīpake visese, visabhāge vā aggahite ‘‘vedanā, saññā, saṅkhārakkhandho tīhi khandhehi ekenāyatanena sattahi dhātūhi sampayutto’’tiādinā tena tena gahaṇena sabhāgatādīpanena visabhāgatāya aggahitattā sabhāgatāva hoti. Tathā ca sati sabhāgatte kā panettha sabhāgatāti āha ‘‘vijjamānatāya…pe… hotī’’ti. Tassāti sabhāgatāya. Tasmāti visabhāgatāya alabbhamānattā, sabhāgatāya ca labbhamānattā.

“区分を欠いたものとともに”とは、不均等性がないために区分がないことである。“言及されない時間の区別において”とは、言及されない時間の特殊性においてである。“現存しないものの……(中略)……相応はない”ということにより、残余として現存するものと現存するものとの相応が示されている。現存しないことを示す区分が採用されたとき、採用された諸法において、それらと不相応なものの非存在性を示すそれ自体の特殊性において、“無色界は一つの蘊、十の処、十六の界と不相応である”等(界論246)と採用されたとき、まさにその変容等の区分によって、それらの相互の不均等性もまた採用されているので、不相応が成立するという関連である。しかし、区分が採用されない場合、その時々の採用、すなわち上述の非存在性を示す特殊性において、あるいは不均等性が採用されない場合、“受、想、行蘊は三つの蘊、一つの処、七つの界と相応する”等と、その時々の採用によって同質性を示すことにより、不均等性が採用されないため、同質性(相応性)のみとなる。そのように同質性がある場合、そこにどのような同質性があるのかについて、“現存することによって……(中略)……となる”と述べられている。“その”とは同質性のことである。“それゆえ”とは、不均等性が得られず、同質性が得られるからである。

262. Vitakko viyāti savitakkasavicāresu cittuppādesu vitakko viya. So hi vitakkarahitattā avitakko vicāramatto ca. Tenāha ‘‘koṭṭhāsantaracittuppādesu alīnā’’ti. Tato eva so appadhāno, dutiyajhānadhammā evettha padhānāti āha ‘‘ye padhānā’’ti. Tenevāti savitakkasavicāresu cittuppādesu vitakkassa avitakkavicāramattaggahaṇena idha aggahitattā, vitakkattike dutiyarāsiyeva ca adhippetattā. Anantaranayeti sampayuttenavippayuttapadaniddese. Samudayasaccena samānagatikā sadisappavattikā. Itīti iminā kāraṇena. Te avitakkavicāramattā dhammā na gahitā, samudayasaccaṃ viya na desanāruḷhā. Na savitakkasavicārehi samānagatikāti yojanā. Yadi hi te savitakkasavicārehi samānagatikā siyuṃ, ‘‘avitakkavicāramattehi dhammehi ye dhammā sampayuttā, tehi dhammehi ye dhammā vippayuttā, te dhammā na kehici khandhehi, na kehici āyatanehi, ekāya dhātuyā vippayuttā’’ti vattabbā siyuṃ. Yasmā pana te samudayasaccena samānagatikā. Yathā hi ye samudayasaccena sampayuttehi vippayuttā, tesaṃ kehici vippayogaṃ vattuṃ na sakkā, evaṃ tehipi. Tathā hi vakkhati ‘‘samudayasaccādīnī’’tiādi. Dasamo…pe… vuttoti ettha dasamanaye tehi avitakkavicāramattehi vippayuttehi vippayuttānaṃ soḷasahi dhātūhi vippayogo vutto, osānanaye tehi vippayuttānaṃ aṭṭhārasahi dhātūhi saṅgaho ca vuttoti tasmā na te savitakkasavicārehi samānagatikāti dasseti.

262. “尋のごとく”とは、有尋有伺の心生起における尋のごときである。なぜなら、それは尋を欠くため、無尋であり伺のみであるからである。それゆえ“諸部分の間の心生起において沈滞していない”と述べられている。それゆえにそれは主たるものではなく、第二禅の諸法こそがここでの主たるものであるため、“主たるもの”と述べられている。“それゆえに”とは、有尋有伺の心生起において、尋を無尋伺のみとして採用することによってここでは採用されず、尋三法の第二の組においてのみ意図されているからである。直後の方法においては、相応・不相応の句の解説においてである。集諦と同じ推移、等しい活動を持つ。“このように”とは、この理由によって。それら無尋伺のみの諸法は採用されず、集諦のように説教にはのぼらない。有尋有伺の諸法と同じ推移ではないという関連である。もしそれらが有尋有伺の諸法と同じ推移であれば、“無尋伺のみの諸法と相応する諸法が、それらの諸法と不相応であるならば、それらの諸法はいかなる蘊、いかなる処、一つの界とも不相応ではない”と言われるべきであろう。しかし、それらは集諦と同じ推移である。ちょうど、集諦と相応する諸法と不相応なものたちについて、何らかの不相応を言うことができないように、これらについても同様である。そのように、“集諦等……”等と述べるであろう。第十の……(中略)……説かれた、という点において、第十の方法では、それら不相応な無尋伺のみの法と不相応なものたちの十六の界との不相応が説かれ、最後の方法では、それら不相応なものたちの十八の界との包摂が説かれているので、それゆえにそれらは有尋有伺の諸法と同じ推移ではないことを示している。

Vitakkasahitesūti [Pg.27] sahavitakkesu. Tesūti avitakkavicāramattesu saha vitakkena dutiyajjhānadhammesu, ‘‘avitakkavicāramattā’’ti gahitesu vuttesūti attho. Sabbepi teti dutiyajjhānadhammā vitakko cāti sabbepi te dhammā sakkā vattuṃ. Tathā hi sampayogavippayogapadaniddese ‘‘avitakkavicāramattā dhammā ekena khandhena ekenāyatanena ekāya dhātuyā kehici sampayuttā’’ti vuttaṃ. Tattha ekena khandhenāti saṅkhārakkhandhena. So hi samudāyoti ‘‘avitakkavicāramattā dhammā’’ti vuttadhammasamudāyo. Nanu vitakkopettha dhammasaṅgahaṃ gato, so ca vicārato aññenapi sampayuttoti codanaṃ sandhāyāha ‘‘na hi tadekadesassa…pe… hotī’’ti. Yathātiādinā tamevatthaṃ iddhipādanidassanena vibhāveti. Tassattho – yathā iddhipādasamudāyassa ekadesabhūtānaṃ chandiddhipādādīnaṃ tīhi khandhehi sampayogo vutto, taṃsamudāyassa na hoti, evaṃ idhāpi vitakkassa aññehi sampayogo avitakkavicāramattassa samudāyassa na hotīti.

“尋を伴うものにおいて”とは、尋とともにあるものにおいてである。“それらにおいて”とは、尋とともに無尋伺のみとされた第二禅の諸法が採用され、説かれたときという意味である。それらすべてについて、第二禅の諸法と尋は、それらすべての法について言うことができる。すなわち、相応不相応句の解説において、“無尋伺のみの諸法は、一つの蘊、一つの処、一つの界、あるいは幾つかと相応する”と述べられている。そこでの“一つの蘊”とは、行蘊のことである。それは集合体であるから、“無尋伺のみの諸法”と述べられた法の集合体である。はたして、尋もまたここでは法の包摂に入っており、それは伺とは別個のものとも相応するのではないかという反論を考慮して、“なぜなら、その一部分……(中略)……ではない”と述べている。“ちょうど……”等によって、まさにその意味を神足の例示によって明らかにしている。その意味は、ちょうど神足の集合体の一部分である欲神足等の三つの蘊との相応が説かれているが、その集合体全体には当てはまらないように、ここでも尋が他と相応することは、無尋伺のみという集合体全体には当てはまらないということである。

Yadi evaṃ ‘‘iddhipādo dvīhi khandhehi sampayutto’’tiādi na vattabbanti ce? No na vattabbanti dassento ‘‘yathā panā’’tiādimāha. Tattha tesūti iddhipādesu. Samudāyassāti iddhipādasamudāyassa. Tehi vedanākkhandhādīhi sampayuttatā vuttā ‘‘iddhipādo dvīhi khandhehi sampayutto’’tiādinā. Tenāti vicārena. Na hītiādinā yathādhigatadhammānaṃ sampayuttatāya navattabbābhāvaṃ udāharaṇadassanavasena vibhāveti. Keci vicikicchā taṃsahagatā ca mohavajjā mohena sampayuttā, keci asampayuttā. Mohenāti vicikicchāsahagatamohameva sandhāya vadati. Iti iminā kāraṇena na samudāyo tena mohena sampayutto. Añño koci dhammo hetubhāvo nāpi atthi, yena hetunā so dassanenapahātabbahetukoti vutto samudāyo. Evanti iminā nayena ‘‘bhāvanā…pe… yopi sampayuttā’’ti navattabbatāya nidassetabbāti attho. Evanti yathā dassanenapahātabbahetukasamudāyassa sampayuttatā na vattabbā, evaṃ yena dhammena avitakka…pe… siyā, taṃ na natthi. Tasmāti yasmā avitakkavicāramattesu kocipi vicārena asampayutto natthi, tasmā. Teti avitakkavicāramattā [Pg.28] dhammā. Ekadhammepi…pe… kato yathā ‘‘appaccayā dhammā asaṅkhatā dhammā’’ti.

“もし‘神足は二つの蘊と相応する’などと言及すべきではないと言うなら、そうではない(言及すべきである)ことを示すために、‘しかしながら、~のように’などを説いた。そこにおいて、‘それらにおいて’とは神足においてである。‘集積の’とは神足の集積(全体)のことである。それら受蘊などとの相応性は、‘神足は二つの蘊と相応する’などによって説かれている。‘それによって’とは伺(し)によってである。‘けっして~ない’などによって、得られた諸法の相応性について、言及すべきではないということがないことを、例証を示すことによって解説している。ある疑(疑念)は、それに随伴するものと共に、癡(ち)を除いて癡と相応しており、あるものは相応していない。‘癡によって’とは、疑に随伴する癡のみを指して言っている。このように、この理由によって、集積(全体)がその癡と相応しているわけではない。また、他のいかなる法も原因としての状態として存在せず、その原因によって、その集積が‘見所断の因を持つもの’と説かれるのである。このように、この方法によって、‘修所断…(中略)…また相応するもの’も、言及すべきでないことの例証として示されるべきであるという趣旨である。このように、見所断の因を持つ集積の相応性が言及されるべきでないのと同様に、無尋…(中略)…となるような、その法は存在しない。それゆえに、無尋唯伺において、伺と相応しないものは何一つ存在しないからである。それゆえに、‘それらは’とは無尋唯伺の諸法である。‘一つの法においても…(中略)…なされた’とは、‘無縁の諸法、無為の諸法’と言うが如しである。”

Chaṭṭhanayasampayogavippayogapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

“第六の方法である相応不相応句の注釈が完了した。”

7. Sattamanayo sampayuttenavippayuttapadavaṇṇanā

7. “第七の方法である相応による不相応句の注釈”

306. Tehi samudayasaccādīhi khandhattayakhandhekadesādike sampayutte satipi, sampayuttehi ca vippayutte rūpanibbānādike tadaññadhamme satipi vippayogābhāvato. Saṅkhepena vuttamatthaṃ vitthārena dassetuṃ ‘‘na hī’’tiādi vuttaṃ. Tato lobhasahagatacittuppādato aññadhammānaṃ avasiṭṭhānaṃ kusalākusalābyākatadhammānaṃ khandhādīsu kenaci vippayogo na hi atthi khandhapañcakādīnaṃ saṅgaṇhanato tesaṃ. Te eva cittuppādāti te lobhasahagatacittuppādā eva. Tadaññadhammānanti tadaññadhammānampīti pi-saddalopo daṭṭhabbo. Tathāti iminā na ca te eva dhammā aḍḍhadutiyāyatanadhātuyo, atha kho te ca tato aññe cāti imamatthaṃ upasaṃharati.

306. “それら集諦などと、三蘊や蘊の一部などが相応している場合でも、また相応するものと不相応である色や涅槃などのそれ以外の法がある場合でも、不相応の状態がないからである。簡潔に述べられた意味を詳細に示すために、‘けっして~ない’などが説かれた。それゆえ、貪相応の心生起から他の残りの諸法、すなわち善・不善・無記の諸法の、蘊などとの何らかの不相応は存在しない。それら五蘊などにそれら(残りの諸法)が含まれるからである。‘それらの心生起’とは、それら貪相応の心生起のことである。‘それ以外の諸法(tadaññadhammānanti)’については、‘それ以外の諸法も(tadaññadhammānampīti)’と(解釈すべきであり)、piの語の省略が見られるべきである。‘そのように(tathā)’という語によって、それらの法のみが一つ半の処や界ではないが、しかし、それらとそれ以外のものもそうである、というこの意味をまとめている。”

Nanu tadaññabhāvato eva tehi itaresaṃ vippayogo siddhoti āha ‘‘na cā’’tiādi. Tadaññasamudāyehīti tato lobhasahagatacittuppādato aññasamudāyehi aññe lobhasahagatā dhammā vippayuttā na honti. Kasmā? Samudāye…pe… vippayogābhāvato. Tassattho – samudāyena lobhasahagatatadaññadhammarāsinā ekadesānaṃ lobhasahagatadhammānaṃ vippayogābhāvato, tathā ye ekadesā hutvā aññesaṃ avayavānaṃ samudāyabhūtā, tesañca samudāyena vippayogābhāvatoti. Anena samudāyena avayavassa samudāyassa avayavena ca tassa na vippayogo, avayavasseva pana avayavenāti dasseti. Esa nayoti yvāyaṃ samudayasacce vutto vidhi, eseva maggasaccasukhindriyādīsu arūpakkhandhekadesattā tesanti dasseti. Niravasesesūti abahikatavitakkesu. Vitakko hi samudāyato abahikato. ‘‘So hi samudāyo’’tiādiko vuttanayo labbhatīti āha ‘‘aggahaṇe kāraṇaṃ na dissatī’’ti.

“それ以外であるという状態そのものによって、それらと他のものとの不相応が成立するのではないか、という問いに対して、‘~ではない’などを説いた。‘それ以外の集積(全体)によって’とは、その貪相応の心生起以外の集積によって、他の貪相応の諸法が不相応になるのではないということである。なぜか。集積において…(中略)…不相応がないからである。その意味は、集積、すなわち貪相応のそれ以外の諸法の集まりと、その一部である貪相応の諸法との間に不相応がないからであり、同様に、一部となって他の構成要素の集積となっているものと、その集積との間に不相応がないからである。これによって、集積とその構成要素、あるいは構成要素とその集積との間に不相応はなく、ただ構成要素と構成要素との間に不相応があることを示している。‘この方法は’とは、この集諦において説かれた規定が、道諦や楽根などにおいても、無色蘊の一部であるという理由から、それら(にも適用される)ということを示している。‘残らずすべてにおいて’とは、除外されていない尋においてである。尋は集積(全体)から除外されていないからである。‘それは集積である’などと説かれた方法が得られるので、‘不採用の理由は見当たらない’と説いた。”

Aññesupi [Pg.29] samudayasaccādīsu vissajjanassa…pe… daṭṭhabbaṃ, yato samudayasaccādi idha na gahitanti adhippāyo. Sampayuttādhikārato ‘‘aññenā’’ti padaṃ sampayuttato aññaṃ vadatīti āha ‘‘asampayuttena asammissanti attho’’ti. Idāni byatirekenapi tamatthaṃ patiṭṭhāpetuṃ ‘‘adukkhamasukhā…pe… gahitānī’’ti vuttaṃ. Etena lakkhaṇenāti ‘‘asampayuttena asammissa’’nti vuttalakkhaṇena. Cittanti ‘‘cittehi dhammehi ye dhammā’’ti pañhaṃ upalakkheti. Sahayuttapadehi sattāti ‘‘cetasikehi dhammehi ye dhammā’’tiādinā cittena sahayutte dhamme dīpentehi padehi āgatā satta pañhā. Tiṇṇaṃ tikapadānamaggahaṇena ūnoti katvā. Ye sandhāya ‘‘tike tayo’’ti vuttaṃ. Taṃ pana vedanāpītittikesu pacchimaṃ, vitakkattike paṭhamanti padattayaṃ veditabbaṃ.

“他の集諦などにおいても、回答の…(中略)…見られるべきである。したがって、ここでは集諦などが採用されていないという意図である。相応の権限から、‘他によって’という語は相応するもの以外を指していると言い、‘不相応なものと、混じり合っていないという意味である’と説いた。今、反対の側面からもその意味を確定するために、‘不苦不楽…(中略)…採用された’と説かれた。‘この特徴によって’とは、‘不相応なものと混じり合っていない’と説かれた特徴によってである。‘心(cittaṃ)’とは、‘心である諸法によって、どのような諸法が’という問いを指し示している。‘随伴する句による七つ’とは、‘心所法である諸法によって、どのような諸法が’など、心に随伴する法を示す句によって伝来した七つの問いのことである。三つの三法の句を採用しないことで不足しているとして。それらに関して‘三法において三つ’と説かれた。それは受と喜の三法においては最後の句であり、尋の三法においては最初の句であるという、この三つの句であると知られるべきである。”

309. Uddhaṭapadena pakāsiyamānā atthā abhedopacārena ‘‘uddhaṭapada’’nti vuttāti āha ‘‘uddhaṭapadena sampayuttehī’’ti. Tena ca yathāvuttena uddhaṭapadena. Manena yuttāti ettha mananamattattā manodhātu ‘‘mano’’ti vuttāti āha ‘‘manodhātuyā ekantasampayuttā’’ti.

309. “抽出された句によって明らかにされる意味は、不別の比喩によって‘抽出された句’と説かれたので、‘抽出された句による相応するものと’と説いた。そして、その上述の抽出された句によって。‘意(manena)と相応する’という箇所において、ここでは単なる思考の状態であることから、意界を‘意(mano)’と説いたので、‘意界と決定的に相応する’と説いた。”

Sattamanayasampayuttenavippayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

“第七の方法である相応による不相応句の注釈が完了した。”

8. Aṭṭhamanayo vippayuttenasampayuttapadavaṇṇanā

8. “第八の方法である不相応による相応句の注釈”

317. Rūpakkhandhena vippayuttā nāma cattāro arūpino khandhā, tesaṃ aññehi sampayogo nāma natthi tādisassa aññassa sampayogino abhāvato. Samudāyassa ca ekadesena sampayogo natthīti vuttovāyamattho. Vedanākkhandhādīhi vippayuttaṃ rūpaṃ nibbānañca, tassa kenaci sampayogo natthevāti āha ‘‘rūpakkhandhādīhi…pe… natthī’’ti. Tenāti ‘‘rūpakkhandhena ye dhammā vippayuttā’’tiādivacanena.

317. “色蘊と不相応であるものとは、四つの無色の蘊であり、それらの他のものとの相応というものは存在しない。そのような他の相応するものが存在しないからである。また、集積とその一部との相応は存在しないという、この意味は説かれた通りである。受蘊などと不相応なものは色と涅槃であり、それといかなるものとの相応も存在しないので、‘色蘊などと…(中略)…存在しない’と説いた。‘それによって’とは、‘色蘊と、いかなる諸法が不相応であるか’などの言葉によってである。”

Aṭṭhamanayavippayuttenasampayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

“第八の方法である不相応による相応句の注釈が完了した。”

9. Navamanayo sampayuttenasampayuttapadavaṇṇanā

9. “第九の方法である相応による相応句の注釈”

319. ‘‘Samāsapadaṃ [Pg.30] ida’’nti vatvā ayaṃ nāma samāsoti dassento ‘‘yassa khandhādino’’tiādimāha, yassa vedanākkhandhādinoti attho. Yaṃ idha sampayuttaṃ vuttanti imasmiṃ navamanaye yaṃ dhammajātaṃ sampayuttanti vuttaṃ. Rūpakkhandhādīsu araṇantesu abbhantarabāhiramātikādhammesūti niddhāraṇe bhummaṃ. Tañhi dhammajātaṃ attanā sampayuttena vedanākkhandhādinā sayaṃ sampayuttanti niddhāritaṃ. Ayogoti asampayogo. Vakkhati dasamanaye. Tattha hi ‘‘rūpakkhandhena vedanādayo vippayuttā, tehi rūpakkhandho vippayutto’’ti vatvā nibbānaṃ kathanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘nibbānaṃ pana sukhumarūpagatikamevā’’ti vuttaṃ. ‘‘Manāyatanaṃ ekenāyatanena ekāya dhātuyā kehici vippayutta’’nti ettha hi yathā sukhumarūpaṃ viya sarūpato anuddhaṭampi nibbānaṃ kehicītipadena gahitameva hotīti edisesu ṭhānesu nibbānaṃ sukhumarūpagatikanti viññāyati, evamidhāpi ‘‘rūpamissakehi vā’’ti etena anupādinnaanupādāniyādīhi nibbānamissakehipi asampayogo vutto hotīti daṭṭhabbo. Avikalacatukkhandhasaṅgāhakehi padehi sahavattino aññassa sampayogino abhāvato atītānāgatehi ca sampayogo natthevāti tassa ayujjamānataṃ dassento ‘‘vattamānānameva…pe… arūpabhavādīhīti attho’’ti āha. Itareti ye sampayogaṃ labhanti, ke pana te rūpena asammissā arūpekadesabhūtā. Tenāha ‘‘vedanākkhandhādayo’’ti.

319. “これは複合語である”と言って、これがその名称の複合語であることを示すために“どの蘊などの”という言葉が述べられた。“受蘊などの”という意味である。“ここで相応すると言われたもの”とは、この第九門において相応すると言われた諸法のことである。“無漏などの色蘊などにおいて、内・外の摩呾理迦(本母)の諸法において”というのは、限定の地格である。その諸法は、それ自身と相応する受蘊などと自ら相応すると限定されているからである。“不相応(Ayogo)”とは、不相応(asampayogo)のことである。第十門で説かれるであろう。そこでは“色蘊と受などは不相応であり、それらと色蘊は不相応である”と述べて、涅槃についてはどうかという難問に関して、“しかし、涅槃は微細色の性質を持つものである”と述べられた。“意処は一処、一界と、あるものと不相応である”という箇所において、微細色のように自らの形体として取り出されていなくても、涅槃は“あるものと(kehici)”という言葉によって含まれている。このような箇所において、涅槃は微細色の性質を持つものとして知られる。同様にここでも、“色と混ざり合うものと、あるいは”というこの言葉によって、不取・非執受などの涅槃と混ざり合うものとの不相応も説かれていると見なすべきである。欠けることのない四蘊を包含する句によって、共に存在する他の相応するものが存在しないことにより、また過去・未来のものとの相応も存在しない。その不合理さを示すために“現在のみ…乃至…無色界の生存などという意味である”と述べた。“他”とは、相応を得るものであり、それは色と混ざり合わない無色の一部分となったものである。それゆえ“受蘊など”と述べた。

Navamanayasampayuttenasampayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第九門“相応するものと相応する句”の釈義が終了した。

10. Dasamanayo vippayuttenavippayuttapadavaṇṇanā

10. 第十門“不相応なものと不相応な句”の釈義。

353. Ye vippayuttena vippayuttabhāvena pāḷiyaṃ aggahitā, tesu keci vippayuttassa dhammantarassa abhāvato keci khandhādīhi vippayogasseva asambhavatoti imamatthaṃ dassento ‘‘dhammāyatanādidhammā’’tiādimāha. Tattha sabbacittuppādagatadhammabhāvatoti iminā bhinnakālatādivisesavato arūpakkhandhassa vippayuttassa dhammantarassa abhāvamāha, anārammaṇamissakabhāvatoti iminā pana sabbassapi. Kāmabhavo [Pg.31] upapattibhavo saññībhavo pañcavokārabhavoti ime cattāro mahābhavā. Vippayogābhāvatoti vippayogāsambhavato. Na hi ye dukkhasaccādīhi vippayuttā, tehi vippayuttānaṃ tesaṃyeva dukkhasaccādīnaṃ khandhādīsu kenaci vippayogo sambhavati.

353. 不相応という状態によって聖典に挙げられていないものは、あるものは不相応な他の法が存在しないためであり、あるものは蘊などとの不相応そのものが不可能であるためである。この意味を示すために“法処などの諸法”などの言葉が述べられた。そこにおいて“すべての心生起に属する法の状態から”という言葉により、異時性などの特殊性を持つ無色蘊の不相応な他の法が存在しないことを述べ、“無所縁と混ざり合う状態から”という言葉により、すべての(不相応の)欠如を述べた。欲有、生有、有想有、五蘊有、これら四つの大有。不相応の欠如により、とは、不相応が不可能であることにより。苦諦などと不相応であるものについて、それらと不相応であるその苦諦などの、蘊などのいずれかとの不相応は、不可能だからである。

Dasamanayavippayuttenavippayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十門“不相応なものと不相応な句”の釈義が終了した。

11. Ekādasamanayo saṅgahitenasampayuttavippayuttapadavaṇṇanā

11. 第十一門“摂せられたものと相応・不相応な句”の釈義。

409. Teti saṅkhārakkhandhadhammā. Sesehīti avasiṭṭhehi vedanāsaññāviññāṇakkhandhehi. ‘‘Etena saha sambandho’’ti iminā padānaṃ sambandhadassanamukhena ‘‘samudayasaccena ye dhammā sampayuttā’’ti pāḷiyā atthavivaraṇaṃ pākaṭataraṃ katvā kehicītipadassatthaṃ kātuṃ ‘‘kehicīti etassa panā’’tiādimāha. Atthaṃ dassetuṃ āhāti sambandho. Visesetvāti ettha tesaṃ dhammānaṃ taṇhāvajjānaṃ saṅkhārakkhandhadhammāyatanadhammadhātupariyāpannatākittanaṃ visesanaṃ daṭṭhabbaṃ, yato te samudayasaccena khandhādisaṅgahena saṅgahitāti vuttā. Sayaṃ attanā sampayutto na hotīti vuttaṃ ‘‘attavajjehī’’ti. Tena vuttaṃ ‘‘cittaṃ na vattabbaṃ cittena sampayuttantipi, cittena vippayuttantipī’’ti. Sampayogārahehīti visesanaṃ sukhumarūpaṃ nibbānanti dve sandhāya kataṃ, na taṇhādike.

409. “それら”とは行蘊の諸法である。“残りのものと”とは、残りの受・想・識蘊と。“これと共に結合する”というこの言葉により、諸句の結合を示すことを通じて、“集諦と相応する諸法は”という聖典の意味の解説をより明確にして、“あるものと(kehici)”という句の意味をなすために“しかし、‘あるものと’というこの…”などの言葉が述べられた。意味を示すために述べられた、という結びである。“特に区別して”という箇所において、渇愛を除いたそれらの法が行蘊・法処・法界に属することを明らかにすることが、その区別であると見なすべきである。なぜなら、それらは集諦として、蘊などの摂において摂せられると述べられたからである。自分自身とは相応しないので、“自分自身を除いたものと”と述べられた。それゆえ“心は、心と相応するとも、心と不相応であるとも言われるべきではない”と述べられた。“相応に相応しいものと”という区別は、微細色と涅槃の二つを意図してなされたものであり、渇愛などについてではない。

Ekādasamanayasaṅgahitenasampayuttavippayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十一門“摂せられたものと相応・不相応な句”の釈義が終了した。

12. Dvādasamanayo sampayuttenasaṅgahitāsaṅgahitapadavaṇṇanā

12. 第十二門“相応するものと摂せられたもの・摂せられない句”の釈義。

417. Navamanaye sampayogavisiṭṭhā sampayuttā uddhaṭā, dvādasamanaye ca sampayogavisiṭṭhā saṅgahitāsaṅgahitāti ubhayatthāpi sampayogavisiṭṭhāva gahitāti āha ‘‘dvādasama…pe… labbhantī’’ti.

417. 第九門では相応の特性を持つ相応するものが取り出され、第十二門では相応の特性を持つ摂せられたものと摂せられないものが取り出されている。どちらにおいても相応の特性を持つものだけが取られているので、“第十二門…乃至…得られる”と述べた。

Dvādasamanayasampayuttenasaṅgahitāsaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十二門“相応するものと摂せられたもの・摂せられない句”の釈義が終了した。

13. Terasamanayo asaṅgahitenasampayuttavippayuttapadavaṇṇanā

13. 第十三門“摂せられないものと相応・不相応な句”の釈義。

448. Yehīti [Pg.32] rūpakkhandhadhammāyatanādīhi. Tīhipi khandhāyatanādisaṅgahehi. Puna yehīti arūpabhavādīhi. Oḷārikāyatanāneva honti āyatanadhātusaṅgahehipi asaṅgahitattā. Teti catuvokārabhavādayo. Vuttāvasesāti rūpakkhandhadhammāyatanādīhi avasiṭṭhā. Satipi asaṅgāhakatte tehi asaṅgahitānaṃ sampayogo na sambhavatīti vedanākkhandhādayo idha terasamanaye vissajjanaṃ na ruhanti nārohanti. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘vedanākkhandhena hi khandhādivasena rūpārūpadhammā asaṅgahitā honti, tesañca sampayogo nāma natthī’’ti (dhātu. 448) asaṅgāhakā eva na honti avikalapañcakkhandhādisamudāyabhāvato.

448. “これらによって”とは、色蘊・法処などによって。“三つの(蘊・処・界の)摂によっても”。“再び、これらによって”とは、無色界の生存などによって。それらは、処・界の摂によっても摂せられないため、粗大な処そのものとなる。“それら”とは、四蘊有などである。“述べられた残りのもの”とは、色蘊・法処などから残されたものである。不摂の状態であっても、それらによって摂せられないものの相応は不可能であるため、受蘊などはこの第十三門において回答として現れない。それゆえ注釈書に“受蘊によって、蘊などの区分により色・無色の諸法は摂せられない。そしてそれらに相応ということは存在しない”と述べられている。包含しないものそのものではない。欠けることのない五蘊などの集合の状態であるからである。

Teti ‘‘dukkhasaccādī’’ti ādi-saddena vuttadhammā. Asabba…pe… siyuṃ avitakkāvicārādidhammā viya. Na tesaṃ vippayogo natthi tabbinimuttassa cittuppādassa sambhavato. Vedanākkhandhena asaṅgahitānaṃ anārammaṇamissakattā na ‘‘vippayogassa atthitāyā’’ti vuttaṃ. Tathā cāha ‘‘rūpārūpadhammā asaṅgahitā’’ti. Ubhayābhāvatoti sampayogavippayogābhāvato. Anārammaṇasahitasabbaviññāṇataṃdhātusampayuttatadubhayadhammā acetasikacetasikalokiyapadādīnaṃ vasena veditabbā.

“それら”とは“苦諦など”という“など”という言葉で説かれた諸法である。“不全…乃至…であろう”とは、無尋無伺などの諸法のように。それらに不相応がないわけではない。それから離れた心生起の発生が可能だからである。受蘊によって摂せられないものは、無所縁と混ざり合うものであるため、“不相応の存在”とは言われなかった。同様に“色・無色の諸法は摂せられない”と述べられた。“両方の欠如により”とは、相応・不相応の両方の欠如により。無所縁を伴うすべての識の、その界に相応するその両方の法は、非心所・心所、世間などの句によって知られるべきである。

Terasamanayaasaṅgahitenasampayuttavippayuttapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十三門“摂せられないものと相応・不相応な句”の釈義が終了した。

14. Cuddasamanayo vippayuttenasaṅgahitāsaṅgahitapadavaṇṇanā

14. 第十四門“不相応なものと摂せられたもの・摂せられない句”の釈義。

456. Dhammasabhāvamattattāti sabhāvadhammānaṃ dhammamattattā avatthāvisesamattattā.

456. “法の自性のみであるから”とは、自性法の法そのものであること、状態の差異のみであることによる。

Samucchijjati etenāti samucchedo. Saṅgahādivicārapariniṭṭhānabhūto cuddasamanayo. Tenāha ‘‘pariyosāne naye’’ti. Vissajjetabbadhammavivittā pucchā moghapucchā, sā tathābhūtāpi vissajjetabbadhammābhāvassa ñāpikā hotīti āha ‘‘tesaṃ pucchāya moghattā te na labbhantī’’ti. Moghā pucchā etassāti moghapucchako. Aṭṭhamo nayo [Pg.33] tattha sabbapucchānaṃ moghattā. Tena ca sahāti tena aṭṭhamanayena saddhiṃ imasmiṃ osānanaye aṭṭhamanaye ca osānanaye ca ete dhammāyatanādayo sabbappakārena na labbhanti. Vippayogassapi abhāvāti tattha kāraṇamāha.

これによって断たれるがゆえに“断絶(サムッチェーダ)”である。摂(しょう)などの考察を成し遂げる場所である第十四の理趣である。それゆえに“究竟(くきょう)の理趣において”と言われる。回答されるべき法を欠いた問いが“空しき問い(モーガプッチャー)”であり、それはそのようであっても、回答されるべき法の不在を知らせるものであるがゆえに、“それらの問いが空しいために、それらは得られない”と言われる。空しき問いをこれに持つものが“空しき問いある者”である。第八の理趣は、そこですべての問いが空しいために(そう呼ばれる)。そして、それと共に、つまりその第八の理趣と共に、この究竟の理趣において、そして第八の理趣と究竟の理趣の両方において、これら法処(ほうしょ)などの法はあらゆる意味で得られない。相応(そうおう)しないこともまた不在であるため、とその理由が述べられている。

Cuddasamanayavippayuttenasaṅgahitāsaṅgahitapadavaṇṇanā niṭṭhitā.

十四の理趣における不相応による摂・不摂の句の釈(註釈)を終わる。

Dhātukathāpakaraṇa-anuṭīkā samattā.

界説論(だーとかたー)復注(アヌティーカー)完了。

Puggalapaññattipakaraṇa-anuṭīkā

人施設論(ぷっがらぱんにゃってぃ)復注(アヌティーカー)

1. Mātikāvaṇṇanā

1. 摩呾理迦(まてぃかー)の註釈

1. ‘‘Dhātukathaṃ [Pg.35] desayitvā anantaraṃ tassa āha puggalapaññatti’’nti vutte tattha kāraṇaṃ samudāgamato paṭṭhāya vibhāvento ‘‘dhammasaṅgahe’’tiādimāha. Tattha yadipi dhammasaṅgahe phassādīnaṃ pathavīādīnañca dhammānaṃ nānānayavicitto anupadavibhāgopi kato, na saṅgaho eva, so pana tesaṃ kusalattikādihetudukāditikadukehi saṅgahasandassanatthoti vuttaṃ ‘‘dhammasaṅgahe tikadukādivasena saṅgahitānaṃ dhammāna’’nti. Teneva hi taṃ pakaraṇaṃ ‘‘dhammasaṅgaho’’ti samaññaṃ labhi. Kāmañca dhammasaṅgahepi ‘‘tasmiṃ kho pana samaye cattāro khandhā hontī’’tiādinā (dha. sa. 58) khandhādivibhāgo dassito, so pana na tathā sātisayo, yathā vibhaṅgapakaraṇeti sātisayaṃ taṃ gahetvā āha ‘‘vibhaṅge khandhādivibhāgaṃ dassetvā’’ti, yato taṃ ‘‘vibhaṅgo’’tveva paññāyittha. Dhātukathāyāti ādhāre bhummaṃ, tathā ‘‘dhammasaṅgahe vibhaṅge’’ti etthāpi. Ādhāro hi saṅgahaṇavibhajanappabhedavacanasaṅkhātānaṃ avayavakiriyānaṃ taṃsamudāyabhūtāni pakaraṇāni yathā ‘‘rukkhe sākhā’’ti. Karaṇavacanaṃ vā etaṃ, dhātukathāya karaṇabhūtāyāti attho.

1. “界説論を説いた後、直ちにそれ(人施設論)について説いた”と言われる際、その理由を成立の過程から明らかにしようとして、“法集論において”等と述べられた。そこで、たとえ法集論において触(そく)等の法や地等の法の種々の理趣による巧みな逐語的分析がなされたとしても、それは単なる摂(しょう)ではなく、それら(諸法)を善三法(ぜんさんぽう)等の因二法(いんにぽう)等による摂(しょう)を示すためのものであるがゆえに、“法集論において、三法・二法等の力によって摂められた諸法の”と言われた。まさにそれゆえに、その論は“法集(だんまさんがは)”という名称を得たのである。また、法集論においても“その時、四つの蘊(うん)がある”等によって蘊等の分別が示されているが、それは分別論(びばんが)におけるほど際立っていない。それゆえに、分別論においてそれが際立っていることを取って、“分別論において蘊等の分別を示し”と言ったのである。なぜなら、それはまさに“分別(びばんが)”として知られているからである。“界説論において”というのは場所に拠る処格(地格)であり、同様に“法集論において、分別論において”というのもそうである。依処(えしょ)とは、摂、分別、種別の言説として知られる部分的な作用の集まりである論のことである。例えば“木に枝がある”と言うようなものである。あるいは、これは具格(道具格)であり、“界説論を手段として”という意味である。

Ettha ca abhiññeyyadhamme desento desanākusalo bhagavā tikadukavasena tāva nesaṃ saṅgahaṃ dassento dhammasaṅgaṇiṃ desetvā saṅgahapubbakattā vibhāgassa tadanantaraṃ khandhādivasena vibhāgaṃ dassento vibhaṅgaṃ desesi. Puna yathāvuttavibhāgasaṅgahayutte dhamme saṅgahāsaṅgahādinayappabhedato dassento dhātukathaṃ desesi tassā abbhantarabāhiramātikāsarīrakattā. Na hi sakkā khandhādike kusalādike ca vinā saṅgahāsaṅgahādinayaṃ netunti. Tenāha ‘‘tathāsaṅgahitavibhattāna’’nti. Evaṃ saṅgahato vibhāgato pabhedato ca dhammānaṃ desanā yassā [Pg.36] paññattiyā vasena hoti, yo cāyaṃ yathāvuttadhammupādāno puggalavohāro, tassa ca samayavimuttādivasena vibhāgo, taṃ sabbaṃ vibhāvetuṃ puggalapaññatti desitāti idametesaṃ catunnaṃ pakaraṇānaṃ desanānukkamakāraṇaṃ daṭṭhabbaṃ.

ここで、知られるべき法を説くにあたり、説法に巧みな世尊は、まず三法・二法の力によってそれらの摂(しょう)を示すために法集論を説き、分別の前段階が摂であることから、その次に蘊等による分別を示すために分別論を説かれた。さらに、上述の分別と摂を備えた諸法を、摂・不摂等の理趣の種別から示すために界説論を説かれた。それは、その論が内部および外部の摩呾理迦(マティカー)を構成要素としているからである。実際、蘊等や善等の(諸法)を、摂・不摂等の理趣なしに導くことはできない。それゆえに“そのように摂められ分別された諸法の”と言われた。このように摂、分別、種別による諸法の説示が、いかなる施設(概念)に基づいているのか、また、上述の諸法を拠り所とする“補特伽羅(ふとくがら=人)”という呼称がいかなるものか、そしてそれが時解脱(じげだつ)等の別によっていかに分別されるのか、それらすべてを明らかにするために人施設論が説かれた。これがこれら四つの論の説示の順序の理由であると知るべきである。

Tesanti dhammānaṃ. Sabhāvatoti ‘‘phasso vedanā’’tiādisabhāvato. Upādāyāti ‘‘puggalo satto poso’’tiādinā khandhe upādāya. Paññāpanaṃ yāya tajjāupādādibhedāya paññattiyā hoti, taṃ paññattiṃ. Pabhedatoti khandhādisamayavimuttādivibhāgato. Yāya paññattiyā sabhāvato upādāya ca paññāpananti saṅkhepato vuttamatthaṃ vivaranto ‘‘tattha ye dhamme’’tiādimāha. Tattha asabhāvapaññattiyāpi mūlabhūtaṃ upādānaṃ sabhāvadhammo eva, kevalaṃ pana tesaṃ pavattiākārabhedasannissayato visesoti dassento ‘‘ye dhamme…pe… hotī’’ti āha. Tattha pubbāpariyabhāvena pavattamāneti iminā pabandhasannissayataṃ dassento santānapaññattiṃ vadati, asabhāvasamūhavasenāti iminā sesapaññattiṃ. Tisso hi paññattiyo santānapaññatti samūhapaññatti avatthāvisesapaññattīti. Tattha pabandho santāno. Samudāyo samūho. Uppādādiko daharabhāvādiko ca avatthāviseso. Tesu asabhāvaggahaṇena vinā pabandhasamūhānaṃ asabhāvatte siddhe asabhāvasamūhavasenāti asabhāvaggahaṇaṃ pabandhasamūhavinimuttapaññattisandassanatthanti tena avatthāvisesapaññattiyā pariggaho vuttoti veditabbo.

“それらの”とは諸法のことである。“自性(じしょう)から”とは、“触、受”などの自性からである。“基づいて(取って)”とは、“人、衆生、人間”などと蘊(うん)に基づいて。いかなる施設の種別(そのものに基づいた施設、あるいは基づいた施設など)によって示されるのか、その施設を。“種別から”とは、蘊等や時解脱等による分別から。いかなる施設によって自性に基づき、あるいは(他のものに)基づいて示されるのかという、簡潔に述べられた意味を詳細に説明するために、“そこで、いかなる法が”等と述べられた。そこでは、自性に基づかない施設であっても、その根本となる依拠(取られるもの)は自性法(実在の法)そのものであるが、単にそれらの現れ方の様態の別に基づいているために特殊性があるのだということを示すために、“いかなる法が……なる”と言われた。そこで“前後関係として流転している”という言葉によって、連続性に依拠していることを示し“相続施設(そうぞくしせつ)”を説き、“非自性の集合によって”という言葉によって、その他の施設を説いている。施設には、相続施設、集聚施設(しゅうじゅしせつ)、状態差別施設(じょうたいさべつしせつ)の三つがあるからである。そこでは連続したものが相続(サンターナ)である。集まりが集聚(サムーハ)である。生起等や年少であること等が状態の差別である。それらの中で、非自性という捉え方なしには、相続と集聚が非自性であることが確立されないため、“非自性の集合によって”という言葉における“非自性”という表現は、相続と集聚から離れた施設(状態差別施設)を示すためのものである。それによって、状態差別施設の把握が語られたと知るべきである。

Tesanti pubbe yaṃ-saddena parāmaṭṭhānaṃ indriyabaddhadhammānaṃ. Tenevāha ‘‘aññesañca bāhirarūpanibbānāna’’nti. Sasabhāvasamūhasasabhāvappabhedavasenāti rūpakkhandhādisasabhāvasamūhavasena cakkhāyatanādisasabhāvavisesavasena ca. ‘‘Sasabhāvasamūhasabhāvabhedavasenā’’ti ca pāṭho. Tattha samūhasabhāvoti sabhāvasantānaṃ avatthāvisesavidhuraṃ samūhavasena lakkhaṇamevāha. Tathā hi khandhapaññattiyāpi sabhāvapaññattitā vuttā. Tāyāti āyatanapaññattiādippabhedāya sabhāvapaññattiyā. Vibhattā sabhāvapaññattīti ‘‘phasso phusanā’’tiādinā (dha. sa. 2) vibhattā phassādisabhāvapaññatti. Sabbāpīti pi-saddena sabhāvadhammesu sāmaññavasena pavattaṃ kusalādipaññattiṃ saṅgaṇhāti. Rūpādidhammānaṃ samūho santānena [Pg.37] pavattamāno avatthāvisesasahito ekattaggahaṇanibandhano sattoti voharīyatīti so sabhāvadhammo nāma pana na hotīti āha ‘‘puggalapaññatti pana asabhāvapaññattī’’ti. Tāyāti puggalapaññattiyā. Yasmā pana dhammānaṃ pabandho samūho ca dhammasannissitoti vattabbataṃ arahati, tasmā ‘‘pariññeyyādisabhāvadhamme upādāya pavattito’’ti vuttaṃ.

“それらの(Tesanti)”とは、以前に“どの(yaṃ)”という語で言及された根(インドリヤ)に結びついた諸法のことである。それゆえに“他の外部の法や涅槃の”と言われた。固有の性質(自性)の集合と自性の区別によってとは、色蘊などの自性の集合の面から、また眼処などの自性の特殊性の面からである。“自性の集合と自性の区別によって(Sasabhāvasamūhasabhāvabhedavasenā)”という読みもある。そこでの“集合の性質(samūhasabhāvo)”とは、自性の相続における状態の特殊性を除いた、集合の面による特徴そのものを指している。同様に、蘊の施設(概念)においても、自性の施設であることが述べられている。“それによって”とは、処の施設などの区別による自性の施設のことである。“分別された自性の施設”とは、“触は接触することである”等(法集論2)のように分別された触などの自性の施設のことである。“すべて”という“pi(もまた)”という語によって、自性の諸法において一般的に生じる善などの施設を含めている。色などの諸法の集合が相続として展開し、特定の状態を伴って、一体として把握されることに基づいて“衆生”と通称されるが、それは自性の法そのものではない。それゆえに“補特伽羅施設(個人概念)は無自性の施設である”と述べられた。“それによって”とは、補特伽羅施設のことである。しかし、諸法の連続と集合は、法に依存しているため“語られるべき”であるから、“遍知されるべき自性の法などに依拠して生じたものである”と述べられた。

Vijjamānapaññatti pana ‘‘sabhāvapaññattī’’ti vuttā, avijjamānapaññatti ‘‘asabhāvapaññattī’’ti vuttā. Sabbā paññattiyoti upādāyapaññattikiccapaññattiādayo sabbā paññattiyo. Yadi sabbā paññattiyo idha dassitā honti, kathaṃ ‘‘puggalapaññattī’’ti nāmaṃ jātanti āha ‘‘khandhādipaññattīsū’’tiādi. Aññatthāti dhammasaṅgahādīsu. Ye dhammeti ye khandhādidhamme. Paññattiyā vatthubhāvenāti paññāpanassa adhiṭṭhānabhāvena. Adhiṭṭhānañhi paññāpetabbadhammā paññāpanassa. Evañca katvā khandhādīhi saddhiṃ puggalo gahito. Ye dhammeti vā ye paññattidhamme. Paññāpetukāmoti nikkhipitukāmo vatthubhedato asaṅkarato ṭhapetukāmo. Paññattiparicchedanti ca vatthubhedabhinnaṃ paññattibhūtaṃ paricchedaṃ. Evamettha attho daṭṭhabbo.

実在の施設は“自性の施設”と言われ、非実在の施設は“無自性の施設”と言われる。“すべての施設”とは、依拠施設、作用施設などのすべての施設のことである。もし、すべての施設がここで示されているならば、どのようにして“補特伽羅施設”という名称が生じたのかという問いに対し、“蘊などの施設において”等と述べられた。“他の箇所で”とは、法集論などにおいてである。“どの法を”とは、どの蘊などの諸法を、ということである。“施設の対象(土台)として”とは、施設することの基礎としてである。なぜなら、施設されるべき諸法が施設することの基礎だからである。このようにして、蘊などと共に補特伽羅(個人)が受け入れられた。あるいは“どの法を”とは、どの施設の法を、ということである。“施設しようと欲する”とは、対象の区別に基づいて混同することなく配置し、確立しようと欲することである。“施設の限定”とは、対象の区別によって分けられた、施設としての限定のことである。このように、ここでの意味は理解されるべきである。

Sāmaññappabhedapaññāpanāti sāmaññabhūtānaṃ visesabhūtānañca atthānaṃ paññāpanā. Tesanti attha-saddāpekkhāya pulliṅganiddeso. Tatthāti paññāpanāya atthadassanabhūtesu dassanādīsu. Idamevaṃnāmakanti idaṃ ruppanādiatthajātaṃ itthannāmakaṃ rūpakkhandhavedanākkhandhādisamaññaṃ. Taṃtaṃkoṭṭhāsikakaraṇanti rūpavedanāditaṃtaṃatthavibhāgapariyāpannatāpādanaṃ. Tathā saññuppādānamevāti āha ‘‘bodhanameva nikkhipanā’’ti. Bodhanañhi bodhaneyyasantāne bodhetabbassa atthassa ṭhapananti katvā ‘‘nikkhipanā’’ti vuttaṃ. ‘‘Paññāpanā’’tiādinā bhāvasādhanena vatvā sādhanantarāmasanena atthantaraparikappāsaṅkā siyāti taṃ nivāretuṃ ‘‘yo panāyaṃ…pe… veditabbo’’ti āha. Tesaṃ tesaṃ dhammānanti taṃtaṃpaññāpetabbadhammānaṃ. Dassanabhūtāya nāmapaññattiyā diṭṭhatāya, ṭhapanabhūtāya ṭhapitatāya. Taṃnimittatanti tassa dassanassa ṭhapanassa ca nimittakāraṇataṃ. Nimittañhi kattubhāvena voharīyati yathā ‘‘bhikkhā vāsetī’’ti, ‘‘ariyabhāvakarāni saccāni ariyasaccānī’’ti ca.

“一般的なものと特殊なものの施設”とは、一般的である意味と特殊である意味を施設することである。“それらの(Tesanti)”とは、意味(attha)という語を想定した男性形による指示である。そこでの“施設すること”における、意味を示すことである“提示”などにおいて。“これはこのような名前である”とは、この変化するなどの意味を持つものが、これこれの名称の“色蘊”や“受蘊”などの名称であるということである。“それらそれぞれの区分にすること”とは、色や受などのそれぞれの意味の区分に属させることである。同じように、想の生起についても“理解させることこそが配置すること(設定すること)である”と述べられた。理解させることとは、理解すべき者の相続において、理解されるべき意味を確立することであるから、“配置すること”と言われた。“施設”などの状態(bhāva)を示す語で述べた後、別の解釈を推測して疑念が生じないようにするために、“しかし、これこそが……(中略)……知られるべきである”と述べた。“それらそれぞれの諸法の”とは、それらそれぞれの施設されるべき諸法のことである。提示(dassana)である名称施設によって“見られた状態”として、また確立(ṭhapana)によって“確立された状態”として。“それを原因とすること(taṃnimittataṃ)”とは、その提示と確立の直接的な原因(因)であることを指す。なぜなら、原因は(能動的な)作者の状態として通称されるからである。例えば“乞食が(人を)住まわせる”と言ったり、“聖者の状態を作る真理が聖諦(聖なる真理)である”と言うようなものである。

Pāḷiyaṃ [Pg.38] anāgatatanti vijjamānatādivisesavacanena saha pāṭhānāruḷhataṃ. Vijjamānassa satoti vijjamānassa samānassāti imamatthaṃ dassento ‘‘vijjamānabhūtassāti attho’’ti āha. Tathāti saccikaṭṭhaparamatthavasena avijjamānassa anupalabbhamānassa. Taṃ pana anupalabbhamānataṃ tathā-saddena byatirekavasena dīpitaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘yathā kusalādīnī’’tiādimāha. Tattha vinivattasabhāvānīti vibhattasabhāvāni. Upaladdhīti gahaṇaṃ. Tenākārenāti tena rūpavedanādiākārena avijjamānassa. Aññenākārenāti tato rūpavedanādito aññena tabbinimuttena paññāpetabbapaññāpanākārena vijjamānassa. Paññattiduke vuttameva ‘‘ayañca vādo sevatthikathāya paṭisiddho’’tiādinā. Lokaniruttimattasiddhassāti ettha mattaggahaṇaṃ tassa paññattivatthussa na kevalaṃ vijjamānasabhāvatānivattanatthameva, atha kho viparītaggāhanivattanatthampīti dassento ‘‘anabhinivesena cittenā’’ti āha. Catusaccapañcakkhandhādivinimuttaṃ saccantarakhandhantarādikaṃ pañcamasaccādikaṃ. Sace taṃ koci atthīti paṭijāneyya, ayāthāvagahitassa taṃ vācāvatthumattamevassāti dassento āha ‘‘sābhinivesena…pe… vutta’’nti. Uddese niddese ca sattavantaṃ padhānabhāvena āgamanaṃ sandhāyāha ‘‘sarūpato tissannaṃ āgatata’’nti. Guṇabhāvena pana uddhaṃsotapaññāvimuttapāsāṇalekhādiggahaṇesu itarāpi tisso paññattiyo imasmiṃ pakaraṇe āgatā eva.

“パーリ聖典に現れていない”とは、実在性などの特殊な言葉と共に経文に載っていないことを指す。“実在するものの”とは、存在するものの、という意味であり、この意味を示すために“実在するものという意味である”と述べた。“同様に”とは、真実の意味(諦義)や勝義の面から非実在である、得られないもののことである。その“得られないこと”を“同様に(tathā)”という語によって(実在とは)反対の面から示し、より明確にするために“善などのように”等と述べた。そこでの“区別された自性を持つもの”とは、分別された自性のことである。“認識(upaladdhi)”とは把握することである。“その様態によって”とは、その色や受などの様態によって実在しないもののことである。“別の様態によって”とは、それらの色や受などとは別の、それらから離れた施設されるべき施設としての様態によって実在するもののことである。施設二法(Paññattiduka)において“この説は、有説(Sevatthikathā)によって否定されている”などと述べられた通りである。“世間の言語のみによって成立するもの”において、“のみ(matta)”という語の採用は、その施設の対象が単に実在の自性を否定するためだけではなく、誤った執着を否定するためでもあることを示すために“執着のない心によって”と述べた。四諦や五蘊などから離れた、別の真理や別の蘊などは、第五の真理などのようなものである。もし誰かが“それは存在する”と主張するなら、正しく把握していない者にとって、それは単なる言葉の対象にすぎないことを示すために“執着を伴って……(中略)……述べられた”と言われた。論母(Uddesa)と解説(Niddese)において衆生(satta)が主導的に現れることを考慮して、“自らの形態(sarūpato)として三つが現れている”と述べた。しかし、従属的な形では、随流の者(uddhaṃsota)、慧解脱、石に刻んだ文字などの把握において、他の三つの施設もこの論書に現れているのである。

Yathāvuttassa…pe… avirodhenāti ‘‘vijjamānapaññatti avijjamānapaññattī’’ti evaṃ vuttappakārassa avilomanena. Ācariyavādāti cettha attanomatiyo veditabbā, aññattha pana aṭṭhakathā ca. Yathā ca avirodho hoti, taṃ dassento ‘‘tasmā’’tiādimāha. Tattha avijjamānattā paññāpetabbamattatthena paññattīti etena ‘‘avijjamānā paññatti avijjamānapaññattī’’ti imaṃ samāsavikappamāha. Avijjamānapaññattīti ettha hi dve samāsā avijjamānassa, avijjamānā vā paññattīti avijjamānapaññatti. Tesu purimena nāmapaññatti vuttā, dutiyena upādāpaññattiādibhedā itarāpi. Sasabhāvaṃ vedanādikaṃ. Tajjaparamatthanāmalābhatoti tajjassa tadanurūpassa paramatthassa anvatthassa nāmassa labhanato, anubhavanādisabhāvānaṃ dhammānaṃ paramatthikassa vedanādināmassa labhanattāti attho[Pg.39]. Etena visesanivattiattho matta-saddo, tena cāyaṃ viseso nivattitoti dasseti. Parato labhitabbanti paraṃ upādāya laddhabbaṃ yathā rūpādike upādāya sattoti nissabhāvasamūhasantānādi paññattivatthu. Ekattenāti anaññattena. Anupalabbhasabhāvatā ñāṇena aggahetabbasabhāvatā, yato te navattabbāti vuccanti.

“述べられた通りに…(中略)…矛盾なく”とは、“実在施設、非実在施設”というように述べられた種類の、矛盾(背反)のないことによる。“阿闍梨の説”とは、ここでは自らの意見と知るべきであり、他の箇所では注釈書のことである。矛盾がないことを示すために“それゆえに”等と言った。そこにおいて、存在しないがゆえに施設されるべきものという意味での施設を、これによって“存在しないものの施設、あるいは存在しない施設”というこの複合語の解釈によって述べた。“非実在施設”においては、二つの複合語、すなわち“存在しないものの(施設)、あるいは、存在しない施設”が非実在施設である。それらのうち、前者によって名称施設が述べられ、後者によって取依施設などの分類の他も述べられている。自性を持つものは受などである。“それに相応する勝義の名称を得ることから”とは、それに適した、意味にかなった勝義の名称を得ることによるのであり、感受などの自性を持つ諸法の勝義における“受”などの名称を得ることによるという意味である。これによって“のみ”という語は、限定(差異の排除)の意味であり、それによってこの差異が排除されることを示している。“他から得られるべきもの”とは、他を依りどころとして得られるべきものであり、例えば色などを依りどころとして“衆生”があるように、自性のない集合・相続などの施設対象(概念の客体)である。“一体性によって”とは、別ではないことによって。“得られない自性であること”とは、智によって把握できない自性であることであり、それゆえにそれらは“言及できないもの”と言われる。

Sasūkasālirāsiādiākārena saṃkucitaggo vāsavavāsudevādīnaṃ viya moliviseso kirīṭaṃ, so pana makuṭavisesopi hotiyevāti āha ‘‘kirīṭaṃ makuṭa’’nti. Sabbasamorodhoti sabbāsaṃ vijjamānapaññattiādīnaṃ channaṃ paññattīnaṃ antokaraṇaṃ. Saṅkhātabbappadhānattāti idaṃ lakkhaṇavacanaṃ. Na hi sabbāpi upanidhāpaññattisaṅkhāvasena pavattā, nāpi sabbā saṅkhātabbappadhānā. Dutiyaṃ tatiyantiādikaṃ pana upanidhāpaññattiyā, dve tīṇītiādikaṃ upanikkhittapaññattiyā ekadesaṃ upalakkhaṇavasena dassento tassa ca saṅkhyeyyappadhānatāyāha ‘‘saṅkhātabbappadhānattā’’ti. Pūraṇattho hi saddo tadatthadīpanamukhena pūretabbamatthaṃ dīpeti. So ca saṅkhāvisayo padhānovāti dutiyādīnaṃ paññattīnaṃ saṅkhātabbappadhānatā vuttā. Yāva hi dasasaṅkhā saṅkhyeyyappadhānāti. Tathā dve tīṇītiādīnampi paññattīnaṃ. Saṅkhātabbo pana attho koci vijjamāno, koci avijjamāno, koci saha visuñca tadubhayaṃ missoti chapi paññattiyo bhajatīti.

芒のある稲の山のような形で、先端が窄まったヴァーサヴァやヴァースデーヴァなどの特別な髪飾りのようなものが“キリータ(宝冠)”であり、それは“マクータ(王冠)”の一種でもあるので、“キリータはマクータである”と言った。“一切の包含”とは、実在施設などの六つの施設すべてを包含することである。“数えられるべきものが主であるため”とは、これは特徴を述べる言葉である。というのも、すべての比較施設が数の力によって生じるわけではなく、またすべてが数えられるべきものを主とするわけでもないからである。一方、“第二、第三”などは比較施設の一部を、“二、三”などは配置施設の一部を、例示的に示しつつ、それが数えられるべきものを主とすることを“数えられるべきものが主であるため”と言った。順序数という言葉は、その意味を解明することを通じて、満たされるべき対象を解明する。そしてそれは数の対象として主であるから、第二などの施設の数えられるべきものが主であることが述べられた。実際、十という数までは数えられるべきものが主であるからである。二、三などの施設も同様である。しかし、数えられるべき対象はあるものは実在し、あるものは非実在であり、あるものは実在と非実在の両方であり、あるものはその両者が混ざったものであり、六つの施設すべてに分類される。

Itarāti upādāsamodhānatajjāsantatipaññattiyo vuttāvasesā upanidhāpaññattiupanikkhittapaññattiyo ca. Sattarathādibhedā upādāpaññatti, dīgharassādibhedā upanidhāpaññatti ca avijjamānapaññatti. Hatthagatādivisiṭṭhā upanidhāpaññatti, samodhānapaññatti ca avijjamānenaavijjamānapaññatti. Tatheva ‘‘suvaṇṇavaṇṇo brahmassaro’’tiādikā vijjamānagabbhā vijjamānenaavijjamānapaññattiṃ bhajantīti āha ‘‘yathāyogaṃ taṃ taṃ paññatti’’nti. Tena vuttaṃ ‘‘dutiyaṃ tatiyaṃ…pe… bhajantī’’ti. Yañhītiādi yathāvuttaupanidhāupanikkhittapaññattīnaṃ avijjamānenaavijjamānapaññattibhāvasamatthanaṃ. Tattha tañca saṅkhānanti yaṃ ‘‘paṭhamaṃ eka’’ntiādikaṃ saṅkhānaṃ, tañca saṅkhāmukhena gahetabbarūpaṃ. Ca-saddena saṅkhyeyyaṃ saṅgaṇhāti. Tampi hi paññāpetabbaṃ paññattīti. Tassā pana paramatthato abhāvo vuttoyeva. Kiñci [Pg.40] natthīti paramatthato kiñci natthi. Tathāti iminā avijjamānenaavijjamānabhāvanti etaṃ ākaḍḍhati. Tenāha ‘‘na hi…pe… vijjamāno’’ti.

“その他”とは、取依施設・合和施設・同類施設・相続施設として述べられた残りの、比較施設と配置施設のことである。衆生や車などの分類の取依施設、長短などの分類の比較施設は非実在施設である。手にあること(所持)などによって区別される比較施設や、合和施設は、非実在による非実在施設である。同様に、“金色、梵天のような声”などは、実在を含んでおり、実在による非実在施設に属するので、“適宜、その時々の施設”と言った。それゆえ“第二、第三…等に属する”と言われた。“なぜなら…”等は、上述の比較施設・配置施設が、非実在による非実在施設であることの証明である。そこにおいて“その数え上げ”とは、“第一、一”などの数え上げであり、その数え上げを通じて把握されるべき形態のことである。“と(ca)”という語によって、数えられるべきものを包含する。それもまた施設されるべきものであるから“施設”である。しかし、それが勝義において存在しないことは既に述べた通りである。“何ものも存在しない”とは、勝義において何ものも存在しないということである。“そのように”によって、非実在による非実在の状態であることを導いている。それゆえ“実在するものは…ない”と言った。

Okāseti avīciparanimmitavasavattīparicchinne padese. So hi kāmādhiṭṭhānato ‘‘kāmo’’ti vuccati. Kammanibbattakkhandhesūti iminā uttarapadalopena kāmabhavaṃ ‘‘kāmo’’ti vadati. Bhaṇanaṃ saddo cetanā vā, taṃsamaṅgitāya tabbisiṭṭhe puggale bhāṇakoti paññattīti āha ‘‘vijjamānenaavijjamānapaññattipakkhaṃ bhajatī’’ti. Yebhuyyena rūpāyatanaggahaṇamukhena rūpasaṅkhātena saṇṭhānaṃ gayhatīti tassa tena abhedopacāraṃ katvā vuttaṃ ‘‘rūpāyatanasaṅkhātena saṇṭhānenā’’ti. Yaṃ abhedopacāraṃ bhindituṃ ajānantā nikāyantariyā rūpāyatanaṃ saṇṭhānasabhāvaṃ paṭijānanti. ‘‘Kiso puggalo, thūlo puggalo, kiso daṇḍo, thūlo daṇḍo’’tiādinā puggalādīnaṃ paññāpanā tathātathāsanniviṭṭhe rūpasaṅkhāte kisādisaṇṭhānapaññatti, na rūpāyatanamatteti āha ‘‘saṇṭhānanti vā rūpāyatane aggahite’’ti. Paccattadhammanāmavasenāti ‘‘pathavī phasso’’tiādinā dhammānaṃ taṃtaṃnāmavasena. Kiccapaññattiādivibhāgena pavatto ayampi ācariyavādo ‘‘kiccapaññatti ekaccā bhūmipaññatti paccattapaññatti asaṅkhatapaññatti ca vijjamānapaññatti, liṅgapaññatti ekaccā paccattapaññatti ca avijjamānapaññatti, ekaccā kiccapaññatti vijjamānenaavijjamānapaññatti, ekaccā bhūmisaṇṭhānapaññatti vijjamānena vā avijjamānena vā avijjamānapaññattī’’ti dassitattā ‘‘dhammakathā itthiliṅga’’ntiādīnaṃ vijjamānenavijjamānapaññattibhāvo, avijjamānenaavijjamānapaññattibhāvo ca dassitanayoti āha ‘‘sabbasaṅgāhakoti daṭṭhabbo’’ti. Upādāpaññattiādibhāvo cettha kiccapaññattiādīnaṃ kiccapaññattiādibhāvo ca tāsaṃ yathārahaṃ vibhāvetabbo.

“場所において”とは、阿鼻地獄から他化自在天までの限られた場所においてである。そこは欲を拠り所とするので“欲”と言われる。“業から生じた蘊において”とは、これによって後続の語を省略して欲生(欲界の生存)を“欲”と言っている。“語ること”とは音、あるいは思(意志)であり、それを備えていることによって、それを特徴とする人を“語る者(説者)”という施設であるとし、“実在による非実在施設の側に属する”と言った。多くの場合、色処を把握することを通じて、色(物質)と言われる形状が把握されるので、それに対して同一視(無差別)の比喩を行って、“色処と言われる形状によって”と言った。その同一視の比喩を解き明かすことを知らない他部派の人々は、色処を形状の自性であると主張する。“痩せた人、太った人、細い杖、太い杖”などによる人などの施設は、そのように配置された、色と言われる痩せたなどの形状の施設であり、色処そのものではないので、“あるいは、色処が把握されていない時の形状”と言った。“個々の法の名称によって”とは、“地、触”などによる、諸法のそれぞれの名称によってである。機能施設などの分類によって行われるこの阿闍梨の説も、“機能施設、ある種の地施設、自性施設、無為施設は実在施設であり、性別施設、ある種の自性施設は非実在施設であり、ある種の機能施設は実在による非実在施設であり、ある種の地形形状施設は実在あるいは非実在による非実在施設である”と示されている。それゆえ、“法話、女性の性別”などの、実在による非実在施設であること、および非実在による非実在施設であることは、示された方法の通りであるとし、“すべてを網羅するものと見るべきである”と言った。ここでは取依施設などであることにおける機能施設などであること、およびそれらにおける機能施設などであることを、適宜明らかにすべきである。

2. Saṅkhepappabhedavasenāti ‘‘yāvatā pañcakkhandhā’’ti sabbepi khandhe khandhabhāvasāmaññena saṃkhipanavasena, ‘‘yāvatā rūpakkhandho’’tiādinā khandhānaṃ tato sāmaññato pakārehi bhindanavasena ca. Ayaṃ atthoti ayaṃ paññattisaṅkhāto attho. Sāmaññato vā hi dhammānaṃ paññāpanaṃ hoti visesato vā. Viseso cettha attano sāmaññāpekkhāya veditabbo, visesāpekkhāya pana sopi sāmaññaṃ sampajjatīti ‘‘kittāvatā khandhānaṃ khandhapaññattī’’ti pucchāya saṅkhepato vissajjanavasena [Pg.41] ‘‘yāvatā pañcakkhandhā’’ti vuttanti tatthāpi ‘‘khandhānaṃ khandhapaññattī’’ti ānetvā yojetabbanti āha ‘‘yāvatā…pe… paññattī’’ti. ‘‘Yāvatā pañcakkhandhā, ettāvatā khandhānaṃ khandhapaññatti. Yāvatā rūpakkhandho…pe… viññāṇakkhandho, ettāvatā khandhānaṃ khandhapaññattī’’ti evamettha pāḷiyojanā kātabbā. Evañhi saṅkhepato pabhedato ca khandhapaññatti vissajjitā hoti. Tathā hi imasseva atthassa aṭṭhakathāyaṃ vuttabhāvaṃ dassento ‘‘yattakena…pe… ādikenā’’ti āha. Tatthāti tasmiṃ vissajjanassa atthavacane, tasmiṃ vā vissajjanapāṭhe tadatthavacane ca. Pabhedanidassanamattanti pabhedassa udāharaṇamattaṃ. Avuttopi sabbo bhūtupādiko, sukhādiko ca pabhedo. Taṃ pana bhūmimukhena dassetuṃ ‘‘rūpakkhandho kāmāvacaro’’tiādi vuttanti daṭṭhabbaṃ.

2. “要略と分別の力によって”とは、“五蘊がある限り”という言葉によって、すべての蘊を蘊としての共通性において要略すること、および“色蘊がある限り”等の言葉によって、その共通性から諸蘊を種類によって分かつことによる。“この意味”とは、この施設と称される意味のことである。けだし、諸法の施設には、一般的(共通的)なものと、特殊的(個別的)なものがあるからである。ここでの特殊とは、自らの共通性に対するものとして知られるべきであるが、さらに特殊に対するものとしては、それ自体も共通性となる。“いかほどによって、諸蘊の蘊施設があるのか”という問いに対して、要略による回答として“五蘊がある限り”と述べられたが、そこにおいても“諸蘊の蘊施設”という言葉を導き入れて結合すべきである、という意味で“……施設がある限り”と述べたのである。ここでは、“五蘊がある限り、これほどまで、諸蘊の蘊施設がある。色蘊がある限り……識蘊がある限り、これほどまで、諸蘊の蘊施設がある”というように、パーリの文脈の結合がなされるべきである。このようにして、要略と分別によって、蘊施設が回答されたことになる。実際に、この意味が註釈書において述べられている状態を示すために、“どれほど……等の言葉によって”と述べたのである。そこにおいて(タッタ)とは、その回答の意味の言葉において、あるいは、その回答のパーリ文とその意味の言葉において、という意味である。“分別の例示にすぎない”とは、分別の例示にすぎないということである。述べられていないすべての四大種より生じたもの(造色)や、楽などの(受の)分類も含まれる。しかし、それは(欲界などの)地の入り口を通して示すために“色蘊は欲界に属する”等と述べられたのだと知るべきである。

Evaṃ aṭṭhakathāyaṃ āgatanayena pāḷiyā atthayojanaṃ dassetvā idāni taṃ pakārantarena dassetuṃ ‘‘ayaṃ vā’’tiādi vuttaṃ. Tattha ayaṃ vāti vuccamānaṃ sandhāyāha. Etthāti etasmiṃ khandhapaññattivissajjane. Idanti idaṃ padaṃ. Yattako…pe… khandhapaññattiyā pabhedoti iminā saṅkhepato vitthārato ca khandhānaṃ pabhedaṃ pati paññattivibhāgoti dassitaṃ hoti. Tenāha ‘‘vatthubhedena…pe… dassetī’’ti. Pakaraṇantareti vibhaṅgapakaraṇe. Tattha hi sātisayaṃ khandhānaṃ vibhāgapaññatti vuttā. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sammāsambuddhena hi…pe… kathitā’’ti. Ettha ca paṭhamanaye samukhena, dutiye vatthumukhena paññattiyā vibhāgā dassitāti ayametesaṃ viseso.

このように註釈書に伝来する方法によって、パーリ文の意味の結合を示した後、今はそれを別の方法で示すために“あるいはこれ”等が言われた。そこにおいて、“あるいはこれ”とは、述べられていることを指して言っている。“ここにおいて”とは、この蘊施設の回答においてである。“これ”とは、この語のことである。“どれほどの……蘊施設の分類”というこの言葉によって、要略と詳細による諸蘊の分類に対する施設の区分が示されたことになる。それゆえに、“事物の分類によって……示す”と述べたのである。“他の論において”とは、‘分別論(ヴィバンガ)’においてである。そこでは、諸蘊の区分施設が非常に詳細に述べられている。それゆえ、註釈書に“正等覚者によって……説かれた”と述べられているのである。そして、ここにおいて、第一の方法(前述の説)では(蘊自体の)種類によって、第二の方法では事物の入り口によって、施設の区分が示されている。これが、それらの相違である。

Esa nayoti iminā khandhapaññattiyā vuttamatthaṃ āyatanapaññattiyādīsu atidisati. Tattha ‘‘yāvatā pañcakkhandhā’’ti, ‘‘khandhānaṃ khandhapaññattī’’ti idaṃ paññattiniddesapāḷiyā ādipariyosānaggahaṇamukhena dassanaṃ. ‘‘Yāvatā dvādasāyatanānī’’ti, ‘‘āyatanānaṃ āyatanapaññattī’’ti imassa attho ‘‘yattakena paññāpanena saṅkhepato dvādasāyatanānī’’ti etena dassito, ‘‘yāvatā cakkhāyatana’’ntiādikassa pana ‘‘pabhedato cakkhāyatana’’ntiādikenāti. Tattha ‘‘cakkhāyatanaṃ…pe… dhammāyatana’’nti pabhedanidassanamattametaṃ. Etena avuttopi sabbo saṅgahito hotīti ‘‘tatrāpi dasāyatanā kāmāvacarā’’tiādi vuttaṃ. Ayaṃ vā ettha pāḷiyā atthayojanā – ‘‘yāvatā’’ti idaṃ sabbehi padehi [Pg.42] yojetvā ‘‘yattakāni dvādasāyatanāni…pe… yattako dvādasannaṃ āyatanānaṃ, tappabhedānañca cakkhāyatanādīnaṃ pabhedo, tattako āyatanānaṃ āyatanapaññattiyā pabhedo’’ti pakaraṇantare vuttena vatthupabhedena āyatanapaññattiyā pabhedaṃ dassetītiādinā itarapaññattīsupi nayo yojetabbo.

“この方法は(同様である)”とは、これによって蘊施設において述べられた意味を、処施設等に転用する。そこにおいて、“五蘊がある限り”“諸蘊の蘊施設”というのは、施設を詳説するパーリ文の最初と最後を挙げることによる提示である。“十二処がある限り”“諸処の処施設”というこの意味は、“どれほどの施設によって、要約して十二処(となるのか)”というこれによって示され、“眼処がある限り”等については、“分類によって眼処……”等によって示される。そこにおいて、“眼処……法処”というのは、単なる分別の例示である。これによって、述べられていない(他の分類)もすべて包含されるという意図で、“そこにおいても、十処は欲界に属する”等と述べられた。あるいは、ここでのパーリ文の意味の結合は次の通りである。“ある限り”という言葉をすべての句と結合させ、“どれほどの十二処があるか……どれほどの十二処の分類、およびその分類である眼処等の分類があるか、それほどが、処の処施設の分類である”と、他の論で述べられた事物の分類によって、処施設の分類を示すのである。このように、他の施設においても同様に方法を結合すべきである。

7. ‘‘Cha paññattiyo…pe… puggalapaññattī’’ti imaṃ apekkhitvā ‘‘kittāvatā…pe… ettāvatā indriyānaṃ indriyapaññattī’’ti ayaṃ pāḷipadeso niddesopi samāno pakaraṇantare vatthubhedena vuttaṃ khandhādipaññattippabhedaṃ upādāya uddesoyeva hotīti āha ‘‘uddesamattenevāti attho’’ti.

7. “六つの施設……人施設”というこの(マティカーの)文を考慮して、“いかほどによって……これほどまで、諸根の根施設がある”というこのパーリの一節は、詳解(ニッデーサ)であっても、他の論において事物の分類によって述べられた蘊等の施設の分類に基づいているため、単なる総目(ウッデーサ)にすぎないという意味である。ゆえに“単なる総目(提示)にすぎないという意味である”と述べたのである。

Mātikāvaṇṇanā niṭṭhitā.

論母(マティカー)の解説、終わる。

2. Niddesavaṇṇanā

2. 詳解(ニッデーサ)の解説。

1. Ekakaniddesavaṇṇanā

1. 一法の詳解の解説。

1. Paccanīkadhammānaṃ [Pg.43] jhāpanaṭṭhena jhānaṃ, tato suṭṭhu vimuccanaṭṭhena vimokkhoti nippariyāyena jhānaṅgāneva vimokkhoti aṭṭhakathāadhippāyo. Ṭīkākārena pana ‘‘abhibhāyatanaṃ viya sasampayuttaṃ jhānaṃ vimokkho’’ti maññamānena ‘‘adhippāyenāhā’’ti vuttaṃ. Jhānadhammā hi sampayuttadhammehi saddhiṃyeva paṭipakkhato vimuccanti, na vinā, tathā abhirativasena ārammaṇe nirāsaṅkappavattipīti adhippāyo. Yathā vā jhānaṅgānaṃ jhānapaccayena paccayabhāvato saviseso jhānapariyāyo, evaṃ vimokkhakiccayogato tesaṃ saviseso vimokkhapariyāyo, tadupacārena sampayuttānaṃ veditabbo. Paṭhamaṃ samaṅgibhāvatthanti paṭilābhaṃ sandhāyāha. ‘‘Phusitvā viharatīti paṭilabhitvā iriyatī’’ti hi vuttaṃ. Aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yena hi saddhiṃ…pe… paṭiladdhā nāma hontī’’ti tehi sādhetabbasahajātādipaccayalābhoyevettha paṭilābho daṭṭhabbo. Yathā phasso yattha uppanno, taṃ ārammaṇaṃ phusatīti vuccati, evaṃ sampayuttadhammepi taṃsabhāvattāti āha ‘‘samphassena phusanattha’’nti. Tassa ‘‘vivaratī’’ti iminā sambandho. Itarehīti upacārampītiādinā upacārapurimappanāparappanānaṃ paṭilābhakāraṇanti vacanehi. Itare kāraṇattheti ‘‘upacārena…pe… phusatiyevā’’ti vutte kāraṇatthadīpake atthe. Phusati phalaṃ adhigacchati etāyāti kāraṇabhāvassa phusanāpariyāyo veditabbo.

1. 反対の諸法を焼き尽くすという意味で“禅(jhāna)”、そこから正しく解き放たれるという意味で“解脱(vimokkha)”という。したがって、直接的な意味では、禅支そのものが解脱であるというのが註釈書の意図である。しかし、復注(ティーカー)の作者は、“勝処(abhibhāyatana)のように、相応する諸法を伴った禅が解脱である”と考え、“意図によって述べた”とした。けだし、禅の諸法は、相応する諸法とともにのみ対治すべきものから解き放たれるのであり、それなしにはあり得ないからである。同様に、歓喜の力によって、対象に対して疑念なく活動する喜びであるという意図もある。あるいは、禅支が禅縁によって縁となる状態から、特別な“禅”という名称があるように、解脱の機能との結合から、それら(禅支)に特別な“解脱”という名称があり、その比喩によって相応する諸法についても知られるべきである。“最初に具備するため”とは、獲得を指して言っている。“(触れて)住むとは、獲得して活動することである”と述べられているからである。註釈書において“誰とともに……獲得したことになる”とあるのは、それら(禅支)によって成し遂げられるべき倶生縁などの獲得こそが、ここでの獲得であると見なされるべきである。あたかも、触(phassa)が生じたところで、その対象に触れると言われるように、相応する諸法もその性質を持つがゆえに、“接触によって触れるという意味”と述べた。それと“住む”という言葉との結合である。“他のものによって”とは、“近行(upacāra)によっても”等の言葉により、近行・前位の安止(appanā)・後位の安止の獲得の原因であるという言葉による。他の“原因の意味”においてとは、“近行によって……まさに触れる”と述べられた、原因の意味を照らす箇所においてである。“それによって触れ、結果に到達する”という理由から、原因としての“触れる(phusanā)”という語義を知るべきである。

Paṭhamatthamevāti samaṅgibhāvatthameva. Tāni aṅgānīti iminā jhānakoṭṭhāsabhāvena vuttadhammāyeva gahitā, na phassapañcamakaindriyaṭṭhakādibhāvenāti vuttaṃ ‘‘sesā…pe… saṅgahitānī’’ti. Evaṃ satīti sukhasaṅkhātajhānaṅgato vedanāsomanassindriyānaṃ sesitabbabhāve sati. Evañhi nesaṃ phassakatā itarassa phassitabbatāva siyā. Tenāha ‘‘sukhassa phusitabbattā’’ti. Vedayitādhipateyyaṭṭhehīti ārammaṇānubhavanasaṅkhātena vedayitasabhāvena, tasseva sātavisesasaṅkhātena sampayuttehi anuvattanīyabhāvena ca. Upanijjhāyanabhāvopi yathāvuttavedayitādhipateyyaṭṭhavisiṭṭho oḷārikassa ārammaṇassa nijjhāyanabhāvo. Abhinnasabhāvopi hi dhammo purimavisiṭṭhapaccayavisesasambhavena visesena [Pg.44] bhinnākāro hutvā visiṭṭhaphalabhāvaṃ āpajjati. Yathekaṃyeva kammaṃ cakkhādinibbattihetubhūtaṃ kammaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘vedayitā…pe… vuttattā’’ti. Aṅgānīti nāyaṃ tapparabhāvena bahuvacananiddeso anantabhāvato, kevalañca aṅgānaṃ bahuttā bahuvacanaṃ, tena kiṃ siddhaṃ? Paccekampi yojanā siddhā hoti. Tena vuttaṃ ‘‘paccekampi yojanā kātabbā’’ti. Yadi ‘‘sukhaṃ ṭhapetvā’’ti yojanāyaṃ sesā tayo khandhā honti, sesā tayo, cattāro ca khandhā hontīti vattabbaṃ siyāti? Na, catūsu tiṇṇaṃ antogadhattā. Tenāha ‘‘sabbayojanā…pe… vutta’’nti.

“第一の意味”とは、まさに具足している状態の意味である。“それらの支分”とは、この禅定の構成部分という性質によって説かれた法そのものが取られており、触を第五とする法(触・作意・受・想・思)や、根の八法などの性質によってではない。それゆえ“残りの……(中略)……包含される”と説かれている。“そうであるとき”とは、楽と称される禅定の支分から、受と喜根が残されるべき状態にあるときのことである。このように、それら(残りの支分)が触れられた状態であれば、他方のものは触れられるべき状態となる。それゆえ“楽が触れられるべきものであるために”と言われたのである。“受用の主宰性という諸義によって”とは、対象の享受と称される受用の自性によって、またその受用の、殊勝な楽と称される相応法への随伴性によってである。観想(upanijjhāyana)の状態も、前述の受用の主宰性という義によって卓越した、粗大な対象への観想の状態である。自性が異ならない法であっても、前述の卓越した縁の特殊な発生によって、格別に異なる形態となり、卓越した結果の状態へと至る。それは、眼などの発生の理由となる一つの業のようなものである。それゆえ“受用……(中略)……と説かれているため”と言われたのである。“諸支分”という言葉は、無限であることから、それ(一つの支分)に執着する意味での複数表示ではなく、単に支分が多いことによる複数形である。それによって何が成立するのか。個別の組み合わせも成立するのである。それゆえ“個別にも組み合わせをなすべきである”と言われたのである。もし“楽を除いて”という組み合わせにおいて、残りが三蘊(想・行・識)となるのであれば、“残りの三蘊、あるいは四蘊となる”と言うべきではないか。そうではない。四蘊の中に三蘊が含まれているからである。それゆえ“すべての組み合わせ……(中略)……と言われている”と説かれたのである。

2. Asamayavimokkhenāti heṭṭhāmaggavimokkhena. So hi lokiyavimokkho viya adhigamavaḷañjanatthaṃ pakappetabbasamayavisesābhāvato evaṃ vutto. Aggamaggavimokkho pana ekaccāsavavimuttivacanato idha nādhippeto. Tenāha ‘‘ekacce āsavā parikkhīṇā hontī’’ti. Ekaccehi āsavehi vimuttoti diṭṭhāsavādīhi samucchedavimuttiyā vimutto. Asamaya…pe… lābhenāti yathāvuttaasamayavimokkhassa upanissayabhūtassa adhigamena. Tato eva sātisayena, ekaccehi kāmāsavehi vimutto vikkhambhanavasenāti attho. So eva ekaccasamayavimokkhalābhī yathāvutto samayavimutto asamayavimokkhavisesassa vasena samayavimokkhapaññattiyā adhippetattā. Soti asamayavimokkhūpanissayasamayavimokkhalābhī. Tena sātisayena samayavimokkhena. Tathāvimuttova hotīti ettha iti-saddo hetuattho. Yasmā tathāvimutto hoti, tasmā samayavimuttapaññattiṃ laddhuṃ arahatīti pariññātatthaṃ hetunā patiṭṭhāpeti. Byatirekamukhenapi tamatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘puthujjano panā’’tiādi vuttaṃ. Tattha samudācārabhāvatoti samudācārassa sambhavato. Soti jhānalābhī puthujjano.

2. “非時解脱によって”とは、下の三道の解脱によってである。それは、世間的な解脱のように、獲得したものを享受するために、設けられるべき特定の時(samaya)がないために、そのように言われる。しかし、最上の道(阿羅漢道)の解脱は、一部の煩悩からの解脱と説かれているため、ここでは意図されていない。それゆえ“一部の煩悩が滅尽されている”と言われる。“一部の煩悩から解脱した”とは、見惑(diṭṭhāsava)などの煩悩から、断絶による解脱(samucchedavimutti)によって解脱した者のことである。“非時……(中略)……の獲得によって”とは、前述の非時解脱という強力な依止(upanissaya)を獲得することによってである。それによって、さらに殊勝に、一部の欲惑(kāmāsava)から抑伏(vikkhambhana)によって解脱しているという意味である。その者こそが、一部の時解脱を得た者であり、前述の時解脱者である。非時解脱という卓越した状態によって、時解脱の規定(paññatti)として意図されているからである。“彼”とは、非時解脱を依止として時解脱を獲得した者のことである。“その殊勝な時解脱によって”。“そのように解脱しているのである”という箇所で、“iti(そのように)”という言葉は理由の意味である。そのように解脱しているからこそ、時解脱者という規定を受けるに値するのであり、理解されるべき理由によって確定させている。反対の側面からもその意味をより明らかにするために、“しかし凡夫は”などと言われている。そこでの“常習的な活動の状態から”とは、常習的な活動が発生することからである。“彼”とは、禅定を得た凡夫のことである。

Yadi punarāvattakadhammatāya puthujjano samayavimuttoti na vutto, tadabhāvato kasmā arahā tathā na vuttoti āha ‘‘arahato panā’’tiādi. Tadakāraṇabhāvanti tesaṃ vimokkhānaṃ, tassa vā samayavimuttibhāvassa akāraṇabhāvaṃ. Sabboti sukkhavipassakopi samathayānikopi aṭṭhavimokkhalābhīpi. Bahiabbhantarabhāvā apekkhāsiddhā, vattu adhippāyavasena gahetabbarūpā cāti āha ‘‘bāhirānanti lokuttarato bahibhūtāna’’nti.

もし、再び後戻りする性質(punarāvattakadhamma)があるために凡夫が時解脱者と言われないのであれば、その性質がないのに、なぜ阿羅漢はそのように(時解脱者と)言われないのか、という問いに対し、“しかし、阿羅漢には”などと言われている。“それが理由とならないこと”とは、それらの解脱、あるいはその時解脱の状態の理由とはならないということである。“すべて”とは、純観行者(sukkhavipassaka)であれ、止行者(samathayānika)であれ、八解脱を得た者であれ、すべての阿羅漢のことである。外側と内側の状態は、相対的に成立するものであり、話者の意図に従って受け取るべき形態である。それゆえ“外側のものとは、出世間から外にあるもののことである”と言われている。

3. Rūpato [Pg.45] aññaṃ na rūpanti tattha rūpapaṭibhāgaṃ kasiṇarūpādi rūpa-saddena gahitanti tadaññaṃ paṭhamatatiyāruppavisayamattaṃ arūpakkhandhanibbānavinimuttaṃ arūpa-saddena gahitaṃ daṭṭhabbaṃ. Paṭipakkhabhūtehi kilesacorehi amūsitabbaṃ jhānameva cittamañjūsaṃ. Samādhinti vā samādhisīsena jhānameva vuttanti veditabbaṃ.

3. “色(しき)以外のものは非色(ひしき)である”という箇所では、色の似相(paṭibhāga)であるカシナの色などが“色”という言葉で取られており、それ以外の、第一から第三の無色定の対象のみで、名蘊(受・想・行・識)と涅槃を除いたものが“非色”という言葉で取られていると見るべきである。対立する煩悩という泥棒たちに略奪されるべきではない禅定こそが、心の宝箱(cittamañjūsā)である。“三昧”という言葉によって、あるいは三昧を筆頭として、禅定そのものが説かれていると知るべきである。

4. Attano anurūpena pamādenāti ettha anāgāmino adhikusalesu dhammesu asakkaccaasātaccakiriyādinā. Khīṇāsavassa pana tādisena pamādapatirūpakena, tādisāya vā asakkaccakiriyāya. Sā cassa ussukkābhāvato veditabbā. Paṭippassaddhasabbussukkā hi te uttamapurisā. Samayena samayanti samaye samaye. Bhummatthe hi etaṃ karaṇavacanaṃ upayogavacanañca. Anipphattitoti samāpajjituṃ asakkuṇeyyato. Assāti ‘‘tesañhī’’tiādinā vuttassa imassa aṭṭhakathāvacanassa. Tenāti yathābhatena suttena.

4. “自身の相応する放逸によって”という箇所で、阿那含にとっては、さらに優れた善法に対して、恭敬を欠いたり持続を欠いたりすることなどによる放逸である。一方、漏尽者(阿羅漢)にとっては、そのような放逸に似たもの、あるいはそのような恭敬を欠いた行為による。それは、彼の熱意の欠如(ussukkābhāva)から知られるべきである。それら至高の人々(阿羅漢)は、すべての熱意が静まり返っているからである。“時(samaya)によって時”とは、時々に、ということである。これは、具格(karaṇavacana)と対格(upayogavacana)が地格(bhummattna)の意味で用いられている。“成し遂げられないことから”とは、等至に入ることができないことからである。“彼の”とは、“彼らの……”などと説かれたこの註釈の言葉における(対象の)ことである。“それによって”とは、引用された経(sutta)によってである。

5. Yenādhippāyena ‘‘dhammehī’’ti vattabbanti vuttaṃ, taṃ vivaranto ‘‘idhā’’tiādimāha. Tattha idhāti ‘‘parihānadhammo aparihānadhammo’’ti etasmiṃ padadvaye. Tatthāti ‘‘kuppadhammo akuppadhammo’’ti padadvaye. Sati vacananānatte attheva vacanatthanānattanti āha ‘‘vacanatthanānattamattena vā’’ti. Vacanatthaggahaṇamukhena gahetabbassa pana vibhāvanatthassa natthettha nānattaṃ, yato tesaṃ pariyāyantaratāsiddhi.

5. どのような意図で“諸法によって”と言うべきであると説かれたのか、それを明らかにするために“ここで……”などと言われている。そこでの“ここで”とは、“退法(parihānadhamma)と不退法(aparihānadhamma)”というこの二つの句においてである。“そこで”とは、“動揺する法(kuppadhamma)と不動の法(akuppadhamma)”という二つの句においてである。言葉の違いがあるとき、言葉の意味の違いも確かにあるとして、“あるいは言葉の意味の違いだけで”と言われている。しかし、言葉の意味を把握することを通じて理解されるべき明示的な意味においては、そこに違いはない。なぜなら、それらは(同じ意味の)別名として成立しているからである。

7-8. Samāpatticetanāti yāya cetanāya samāpattiṃ nibbatteti samāpajjati ca. Tenāha ‘‘tadāyūhanā’’ti. Ārakkhapaccupaṭṭhānā satīti katvā āha ‘‘anurakkhaṇā…pe… satī’’ti. Tenāha ‘‘ekārakkho satārakkhena cetasā viharatī’’ti. Tathā hi sā ‘‘kusalākusalānaṃ dhammānaṃ gatiyo samannesatī’’ti vuttā.

7-8. “等至の思”とは、その思によって等至を成し遂げ、また等至に入るものである。それゆえ“それへの努力(āyūhanā)”と言われた。“守護を現れとするものが念である”として、“随護……(中略)……念”と言われた。それゆえ“一人の守護者が、念によって守られた心で住む”と言われる。実際にその念は、“善法と不善法の行方を観察する”と説かれている。

11. Aggamaggaṭṭhopi itaramaggaṭṭhā viya anupacchinnabhayattā bhayūparatavohāraṃ labhatīti āha ‘‘arahattamaggaṭṭho ca…pe… bhayūparato’’ti.

11. 最上の道(阿羅漢道)に住する者も、他の三道に住する者のように、恐怖(bhayatā)が完全に断ち切られていない状態であるために、“怖畏の止息(bhayūparata)”という名称を得るとして、“阿羅漢道に住する者も……(中略)……怖畏の止息した者である”と言われている。

12. Kecīti tihetukapaṭisandhike mandabuddhike sandhāyāha. Tena vuttaṃ ‘‘duppaññāti iminā gayhantī’’ti. Dubbalā paññā yesaṃ te duppaññāti.

12. “ある人々”とは、三因結生(tihetukapaṭisandhika)でありながら鈍根な人々を指して言っている。それゆえ“‘悪慧(duppaññā)’という言葉によって、これらの人々が取られる”と説かれている。智慧が弱い者たちが“悪慧”である。

14. Aniyatadhammasamannāgatasseva [Pg.46] paccayavisesena niyatadhammapaṭilābhoti āha ‘‘yattha…pe… hontī’’ti. Tadabhāvāti niyatāniyatavomissāya pavattiyā abhāvā.

14. “不定法を具足している者のみが、縁の特殊性によって定法(決定的な法)を証得する”ということを、“どこにおいて……(中略)……ある”と言った。“その不在(tadabhāvā)”とは、定(決定的)と不定(不決定的)が混在して生起することがないことである。

16. Pariyādiyitabbānīti pariyādakena maggena khepetabbāni. Taṇhādīnaṃ palibudhanādikiriyāya matthakappattiyā sīsabhāvo veditabbo, nibbānassa pana visaṅkhārabhāvato saṅkhārasīsatā. Tenāha ‘‘saṅkhāravivekabhūto nirodho’’ti. Keci pana ‘‘saṅkhārasīsaṃ nirodhasamāpattī’’ti vadanti, taṃ tesaṃ matimattaṃ paññattimattassa sīsabhāvānupapattito taduddhañca saṅkhārappavattisabbhāvato. Saha viyāti ekajjhaṃ viya. Etena sama-saddassa atthamāha. Sahattho hesa sama-saddo. Saṃsiddhidassanenāti saṃsiddhiyā niṭṭhānassa uparamassa dassanena.

16. “滅尽(遍尽)されるべきもの(pariyādiyitabbāni)”とは、滅尽させる道によって滅ぼされるべきもののことである。渇愛などの、妨げとなる作用が絶頂に達した状態を“首位(sīsabhāvo)”と知るべきであるが、涅槃については、非形成(無為)の状態であることから“行(形成されたもの)の首位(saṅkhārasīsatā)”とされる。それゆえ、“行の離脱となった滅(nirodho)”と言われる。しかし、ある人々は“行の首位とは滅尽定(nirodhasamāpatti)である”と言うが、それは彼らの単なる意見にすぎない。なぜなら、概念にすぎないものに首位性は成立せず、また、その(滅尽定の)後にも行の生起が存在するからである。“ともにある(saha viya)”とは、一処にあるようなものである。これによって“sama(平等の、等しい)”という語の意味を述べている。この“sama”という語は“saha(ともに)”という意味である。“成就の提示によって(saṃsiddhidassanena)”とは、成就、すなわち完遂、停止を提示することによってである。

Idhāti imissā puggalapaññattipāḷiyā, imissā vā tadaṭṭhakathāya. Kilesapavattasīsānanti kilesasīsapavattasīsānaṃ. Tesu hi gahitesu itarampi pariyādiyitabbaṃ kilesabhāvena pariyādiyitabbatāsāmaññena ca gahitameva hotīti kilesavaṭṭapariyādānena maggassa itaravaṭṭānampi pariyādiyanaṃ. Vaṭṭupacchedakena maggeneva hi jīvitindriyampi anavasesato nirujjhatīti. Kasmā panettha pavattasīsaṃ visuṃ gahitanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘pavattasīsampī’’tiādi. Odhiso ca anodhiso ca kilesapariyādāne sati sijjhamānā paccavekkhaṇavārā tena nipphādetabbāti vuttā. Tenevāha ‘‘kilesapariyādānasseva vārā’’ti. Idāni tamatthaṃ āgamena sādhento ‘‘vimuttasmi’’ntiādimāha. Cuticittena hotīti idaṃ yathāvuttassa kilesapariyādānasamāpanabhūtassa paccavekkhaṇavārassa cuticittena paricchinnattā vuttaṃ, tasmā cuticittena paricchedakena paricchinnaṃ hotīti attho.

“ここで(idhā)”とは、この‘人施設論’の本文(パーリ)、あるいはその註釈においてである。“煩悩の生起の首位のものたちの”とは、煩悩の首位と生起の首位のものたちのことである。それらが把握されるとき、他の滅尽されるべきものも、煩悩であることや滅尽されるべきであるという共通性によって、把握されたことになるからである。煩悩の輪(煩悩輪)の滅尽によって、道の(力により)他の輪も滅尽される。輪を断絶する道によってのみ、命根も余すところなく滅するからである。なぜここで生起の首位が別に把握されるのかという反論を考慮して、“生起の首位も……”等と言った。限定的、あるいは非限定的に煩悩の滅尽があるとき、成立する省察の章は、それ(道)によって成し遂げられるべきであると言われる。それゆえ、“煩悩の滅尽の章のみ”と言った。今、その意味を聖典(アーガマ)によって証明するために、“解脱したとき……”等と言った。“死心(cuticitta)によって生じる”とは、上述の煩悩の滅尽の完遂である省察の章が、死心によって区切られているために言われたことである。したがって、区切るものである死心によって区切られている、という意味である。

17. Tiṭṭheyyāti na upagaccheyya. Ṭhānañhi gatinivatti. Tena vuttaṃ ‘‘nappavatteyyā’’ti.

17. “止まるべき(tiṭṭheyya)”とは、赴かない(進まない)ことである。止まる(ṭhāna)とは進行の停止である。それゆえ“生起すべきでない(nappavatteyya)”と言われた。

18. Payirupāsanāya bahūpakārattā payirupāsitabbattā.

18. 親近(奉仕)することに多大な助けとなるので、親近(奉仕)されるべきであるということである。

20. Aggavijjā yassa anadhigatavijjādvayassa hoti, so ce pacchā vijjādvayaṃ adhigacchati, tassa paṭhamaṃ adhigatavijjādvayassa viya atevijjatābhāvā [Pg.47] yadipi nippariyāyatā tevijjatā, paṭhamaṃ adhigatavijjādvayassa pana sā savisesāti dassento ‘‘yāya katakiccatā’’tiādimāha. Tattha aggavijjāti āsavakkhayañāṇaṃ, aggamaggañāṇameva vā veditabbaṃ. Sā ca tevijjatāti yojanā.

20. まだ二つの明(vijjā)を体得していない者に“最上の明(aggavijjā)”があり、もし彼が後にその二つの明を体得するならば、彼には、最初に二つの明を体得した者のように“三明者ではない状態(atevijjatā)”がないので、無方便(直接的)には三明性であるが、最初に二つの明を体得した者にとって、それは特殊なものであることを示すために、“それによって、なすべきことがなされた(katakiccatā)……”等と言った。そこで“最上の明”とは、漏尽智(āsavakkhayañāṇa)、あるいは最上の道智(aggamaggañāṇa)であると知るべきである。そして“それが三明性である”と結びつけられる。

22. Tatthevāti saccābhisambodhe eva.

22. “まさにそこで(tattheva)”とは、諦(真理)の現観(等覚)においてのみ、ということである。

24. Tanti nirodhasamāpattilābhino ubhatobhāgavimuttatāvacanaṃ. Vuttalakkhaṇūpapattikoti dvīhi bhāgehi dve vāre vimuttoti evaṃ vuttalakkhaṇena upapattito yuttito samannāgato. Eseva nayoti yathā catunnaṃ arūpasamāpattīnaṃ ekekato nirodhato ca vuṭṭhāya arahattaṃ pattānaṃ vasena pañca ubhatobhāgavimuttā vuttā, tathā sekkhabhāvaṃ pattānaṃ vasena pañca kāyasakkhino hontīti katvā vuttaṃ.

24. “それを(taṃ)”とは、滅尽定を証得した者の“両面解脱(ubhatobhāgavimutta)”という言葉である。“述べられた特徴を備えた(vuttalakkhaṇūpapattiko)”とは、二つの部分によって、あるいは二つの回数によって解脱したという、このように述べられた特徴(相)が成立すること、あるいは道理にかなっていることを備えているということである。“この方法(道理)も同じである(eseva nayo)”とは、四つの無色定のそれぞれ、および滅尽定から出定して阿羅漢果に到達した人々に基づいて、五種類の両面解脱者が説かれたように、有学(sekkhā)の状態に到達した人々に基づいて、五種類の身証者(kāyasakkhī)がいるとして説かれたということである。

Dassanakāraṇāti iminā ‘‘disvā’’ti ettha tvā-saddo hetuatthoti dasseti yathā ‘‘sīhaṃ disvā bhayaṃ hotī’’tiādīsu. Dassane sati parikkhayo, nāsatīti āha ‘‘dassanāyattaparikkhayattā’’ti. Purimakiriyāti āsavānaṃ khayakiriyāya purimakiriyā. Samānakālattepi hi kāraṇakiriyā phalakiriyāya purimasiddhā viya voharīyati. Tato nāmakāyato muccanato. Yato hi yena muccitabbaṃ, taṃ nissito hotīti vuttaṃ ‘‘nāmanissitako’’ti. Tassāti kāyadvayavimuttiyā ubhatobhāgavimuttabhāvassa. Arūpaloke hi ṭhitārahantavasenāyamattho vutto. Tenāha ‘‘sutte hī’’tiādi.

“見ることを原因として(dassanakāraṇā)”とは、これによって、“見て(disvā)”における(接続辞)“-tvā”という語は、“獅子を見て(disvā)恐怖が生じる”などの例のように、原因(hetu)の意味であることを示している。見ること(見諦)があるときに(漏の)滅尽があり、ないときにはない。それゆえ“見(dassana)に依存する滅尽であるから”と言った。“以前の作用(purimakiriyā)”とは、漏(āsava)の滅尽という作用に対する以前の作用である。同時であっても、原因となる作用は、結果となる作用に対して、あたかも以前に成立したかのように言われるからである。“そこから”とは、名身(nāmakāya)から脱することからである。なぜなら、何によって解脱すべきかという、そのものに依存しているから、“名(nāma)に依存する者(nāmanissitako)”と言われたのである。“彼の(tassa)”とは、二つの身(色身と名身)の解脱による、両面解脱の状態のことである。無色界に住する阿羅漢に基づいて、この意味が説かれたのである。それゆえ“経において……”等と言った。

Dvīhi bhāgehīti vikkhambhanasamucchedabhāgehi. Dve vāreti kilesānaṃ vikkhambhanasamucchindanavasena dvikkhattuṃ. Kilesehi vimuttoti idaṃ paṭhamatatiyavādānaṃ vasena vuttaṃ, itaraṃ dutiyavādassa. Arūpajjhānaṃ yadipi rūpasaññādīhi vimuttaṃ taṃsamatikkamādinā pattabbattā, pavattinivārakehi pana kāmacchandādīhiyevassa vimutti sātisayāti dassento ‘‘nīvaraṇasaṅkhātanāmakāyato vimutta’’nti āha. Yañcāpi arūpajjhānaṃ rūpaloke vivekaṭṭhatāvasenapi rūpakāyato vimuttaṃ, taṃ pana rūpapaṭibandhachandarāgavikkhambhaneneva hotīti vikkhambhanameva padhānanti vuttaṃ ‘‘rūpataṇhāvikkhambhanena [Pg.48] rūpakāyato ca vimuttattā’’ti. Ekadesena ubhatobhāgavimuttaṃ nāma hoti samucchedavimuttiyā abhāvā.

“二つの部分によって(dvīhi bhāgehi)”とは、鎮伏(vikkhambhana)と絶断(samuccheda)の部分によって、という意味である。“二つの回数(dve vāre)”とは、煩悩を鎮伏することと絶断することによって二度、ということである。“煩悩から解脱した”とは、第一と第三の説に基づいたものであり、他(“二つの回数”)は第二の説に基づいたものである。無色定は、色想(rūpasaññā)などを超越することなどによって得られるものであるから、それらから解脱しているといえるが、生起を阻止する五蓋(欲貪など)からの解脱こそが顕著であることを示すために、“五蓋という名身(nāmakāya)から解脱した”と言った。また、無色定が色界において(五蓋からの)離隔の状態にあることによって色身(rūpakāya)から解脱しているとしても、それは色(物質的なもの)に結びついた欲貪を鎮伏することによってのみ生じるので、鎮伏こそが主であるとして、“色愛(rūpataṇhā)を鎮伏することによって色身からも解脱しているために”と言った。絶断による解脱(samucchedavimutti)がない場合は、一部分(一側面)における“両面解脱”と呼ばれる。

25. ‘‘Sattisayo’’ti viya samudāye pavatto vohāro avayavepi dissatīti dassento āha ‘‘aṭṭhavimokkhekadesena…pe… vuccatī’’ti.

25. “sattisayo(威力のある者)”という(全体に対する)言葉が(一部分である)個々の部分に対しても使われるように、全体に用いられる表現が部分にも見られることを示すために、“八解脱の一部分によって……(中略)……と言われる”と言った。

26. Phuṭṭhānanti phassitānaṃ, adhigatānanti attho. Antoti antasadiso phassanāya parakālo. Tadanantaro hi tappariyosāno viya hotīti. Kālavisayo cāyaṃ anta-saddo, na pana kālattho. Tenāha ‘‘adhippāyo’’ti. Nāmakāyekadesatoti nīvaraṇasaṅkhātanāmakāyekadesato. Ālocito pakāsito viya hoti vibandhavikkhambhanena ālocane pakāsane samatthassa ñāṇacakkhuno adhiṭṭhānasamuppādanato. Na tu vimuttoti vimuttoti na vuccateva.

26. “触れた(phuṭṭhānaṃ)”とは、接触した、すなわち体得したという意味である。“終わり(anto)”とは、接触した後の時間に似た、後の時間のことである。その直後は、その完遂のようであるからである。この“anta(終わり、端)”という語は時間の範囲(時間的対象)を指しており、時間の意味(時そのもの)ではない。それゆえ“意図(adhippāyo)”と言った。“名身の一部分から”とは、五蓋という名身の一部分から、という意味である。障害を鎮伏することによって、見る(照らす)ことや明らかにすることに有能な智の眼(智眼)の基盤が生起するので、(対象が)照らし出された(ālocito)、あるいは明らかにされたようになるのである。しかし、“解脱した(vimutto)”と言われるのではない。

28. Imaṃ pana nayanti ‘‘apica tesa’’ntiādinā āgatavidhiṃ. Yena visesenāti yena kāraṇavisesena. Soti diṭṭhippattasaddhāvimuttānaṃ yathāvutto paññāya viseso. Paṭikkhepo kato kāraṇassa avibhāvitattā. Ubhatobhāgavimutto viya, paññāvimutto viya vā sabbathā avimuttassa sāvasesavimuttiyampi diṭṭhippattassa viya paññāya sātisayāya abhāvato saddhāmattena vimuttabhāvo daṭṭhabbo. Saddhāya adhimuttoti idaṃ āgamanavasena saddhāya adhikabhāvaṃ sandhāya vuttaṃ, maggādhigamato panassa paccakkhameva ñāṇadassanaṃ.

28. この釈を“さらに彼らには(apica tesaṃ)”等の記述から導く。“どのような特別な理由(yena visesenāti)”とは、どのような特別な原因によってか、ということである。“それ(soti)”とは、見至(見得)や信解脱のものたちが有する、前述した通りの智慧の卓越性のことである。原因が明らかにされていないため、その否定がなされた。俱解脱者のように、あるいは慧解脱者のように、全く解脱していない者において、残余のある解脱においても、見至の者のように卓越した智慧がないため、信仰のみによって解脱した状態(信解脱)であると見なすべきである。“信によって解脱した(saddhāya adhimutto)”という表現は、来歴(āgamana)に基づいて信の優越を意図して述べられたものであるが、道(maggā)の獲得からは、彼にとって智慧の見解(ñāṇadassana)は自ずから現前するものである。

31. ‘‘Sototi ariyamaggassa nāma’’nti nippariyāyena taṃsamaṅgī sotāpannoti adhippāyena codako ‘‘api-saddo kasmā vutto’’ti codanaṃ uṭṭhāpetvā ‘‘nanū’’tiādinā attano adhippāyaṃ vivarati. Itaro ‘‘nāpanna’’ntiādinā pariharati. Samannāgato eva nāma lokuttaradhammānaṃ akuppasabhāvattā. Itarehīti dutiyamaggaṭṭhādīhi. So evāti paṭhamaphalaṭṭho eva. Idhāti imasmiṃ sattakkhattuparamaniddese. Sotaṃ vā ariyamaggaṃ ādito panno adhigatoti sotāpannoti vuccamāne dutiyamaggaṭṭhādīnaṃ [Pg.49] nattheva sotāpannabhāvāpatti. Sutte pana sotaṃ ariyamaggaṃ ādito mariyādaṃ amuñcitvāva panno paṭipajjatīti katvā maggasamaṅgī ‘‘sotāpanno’’ti vutto. Pariyāyena itaropi tassa aparihānadhammattā sotāpannoti veditabbaṃ. Pahīnāvasiṭṭhakilesapaccavekkhaṇāya samudayasaccaṃ viya dukkhasaccampi paccavekkhitaṃ hoti saccadvayapariyāpannattā kilesānanti āha ‘‘catusaccapaccavekkhaṇādīna’’nti. Ādi-saddena phalapaccavekkhaṇauparimaggaphaladhamme ca saṅgaṇhāti.

31. “‘流れ(sota)’とは聖道の名称である”とは、比喩的でなく(nippariyāyena)、それに具わった者を預流(sotāpanna)とする意図である。論難者は“‘さらに(api)’という言葉はなぜ述べられたのか”と疑義を立てて、“ではないか(nanū)”等として自分の意図を明らかにする。他方は“聖道に至っていないわけではない(nāpanna)”等として答える。出世間法が不動の性質(akuppasabhāva)であるからこそ、まさに具足した(samannāgato)と呼ばれる。“他の者たちによって(itarehīti)”とは、第二道(一来道)に住する者たちなどによってである。“その者そのもの(so evāti)”とは、第一果(預流果)に住する者そのもののことである。“ここにおいて(idhāti)”とは、この七生勝手の説明においてである。あるいは“流れ、すなわち聖道を、最初から(ādito)得た(panno)”から“預流(sotāpanna)”と言うならば、第二道に住する者たちなどに預流者である状態(預流性)がなくなる。しかし経典では、流れである聖道を最初からその境界を離れずに得て(panno)進んでいることから、聖道に具わった者を“預流(sotāpanna)”と言う。比喩的には(pariyāyena)、他者(上位の聖者)も不退転の法を有することから、預流者であると知られるべきである。断ぜられた煩悩と残余の煩悩の観察(paccavekkhaṇā)によって、集諦(しゅうたい)と同様に、煩悩が二諦に含まれることから苦諦も観察されることになる。そのため“四諦の観察等の(catusaccapaccavekkhaṇādīnaṃ)”と言う。“等(ādi)”の言葉には、果の観察や、上位の道果の法も含まれる。

32. Mahākulamevāti uḷārakulameva vuccati ‘‘kulīno kulaputto’’tiādīsu viya.

32. “大家(mahākula)そのもの”とは、高貴な家系(uḷārakula)のみを指して言われる。それは“良家の人(kulīno)”“良家の息子(kulaputto)”などと言うのと同様である。

33. Sajjhānako aparihīnajjhāno kālakato brahmalokūpago hutvā vaṭṭajjhāsayo ce, uparūpari nibbattitvā nibbāyatīti āha ‘‘anāgāmisabhāgo’’ti. Yato so jhānānāgāmīti vuccati. Tenāha ‘‘anāvattidhammo’’ti.

33. “禅定を修める者(sajjhānako)”とは、禅定を失わずに没して(kālakato)梵天界へ赴き、輪廻を志向する場合に、次々と上方に生まれて(nibbattitvā)般涅槃(nibbāyati)することを指して“不還者(anāgāmi)の部類である”と言う。そこから、彼は“禅定の不還者”と呼ばれる。それゆえ“不退転の性質(anāvattidhammo)”と言う。

36. Parayoge tvā-saddo tadanto hutvā ‘‘parasaddayoge’’ti vutto, appatvāti vuttaṃ hotīti ‘‘appattaṃ hutvā’’ti iminā vuccati.

36. 語結合(parayoge)において、“tvā”という言葉は接尾辞となり、“他(para)の語との結合において”と言われ、“到達せず(appatvā)”と言われるべきところを“到達しない状態で(appattaṃ hutvā)”と、このように言われている。

37. Tenāti ‘‘upahaccā’’ti padena. Nanu ca vemajjhātikkamo ‘‘atikkamitvā vemajjha’’nti iminā pakāsito hotīti adhippāyo.

37. “それ(tenāti)”とは、“害して(upahaccā)”という言葉によるものである。“中間を越えて(atikkamitvā vemajjhaṃ)”という言葉によって、中間の超越が示されるのではないか、というのが意図である。

40. Taṇhāvaṭṭasotā taṇhāvaṭṭabandhā. Tassāti sotassa. Sambandhe cetaṃ sāmivacanaṃ. Uddhaṃsotassa uparibhavūpagatā ekaṃsikāti āha ‘‘yattha vā tattha vā gantvā’’ti. Tassāti uddhaṃsotassa. Tatthāti avihesu. Lahusālahusagatikāti lahukālahukāyugatikā, lahukālahukañāṇagatikā vā. Uppajjitvāva nibbāyanakādīhīti ādi-saddena ‘‘ākāsaṃ laṅghitvā nibbāyatī’’tiādinā vuttā tisso upamā saṅgaṇhāti. Antarāupahaccaparinibbāyīhi adhimattatā, uddhaṃsotato anadhimattatā ca asaṅkhārasasaṅkhāraparinibbāyīnaṃ na veditabbāti yojanā. Te evāti antarāupahaccaparinibbāyiuddhaṃsotā eva. Yadi evaṃ asaṅkhārasasaṅkhāraparinibbāyīnaṃ upamāvacanena tato mahantatarehi kasmā vuttanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘tato mahanta…pe… dassanattha’’nti.

40. “渇愛の輪廻の流れ(taṇhāvaṭṭasotā)”とは、渇愛の輪廻の束縛のことである。“それの(tassāti)”とは、その流れのことである。これは関連における属格である。“上流(uddhaṃsota)の者”とは、上位の存在(bhava)に赴くことが決定している者のことである。そのため“あちこちへ行って(yattha vā tattha vā gantvā)”と言う。“それの(tassāti)”とは、上流の者のことである。“そこ(tatthāti)”とは、阿比(無煩)天においてである。“軽快な歩みの者たち(lahusālahusagatikā)”とは、極めて軽快な境遇へ行く者たち、あるいは、極めて軽快な智慧の歩みを持つ者たちのことである。“生まれた瞬間に般涅槃する者たち(uppajjitvāva nibbāyanakādīhi)”などの“等(ādi)”の言葉には、“空中に跳んで般涅槃する”などと述べられた三つの比喩が含まれる。中間(antarā)に、あるいは害して(upahaccā)般涅槃する者たちによって“過度であること(adhimattatā)”、そして上流(uddhaṃsota)から“過度でないこと(anadhimattatā)”は、無行(asaṅkhāra)および有行(sasaṅkhāra)の般涅槃者たちには(当てはまらないと)知られるべきではない、というのが構成(yojanā)である。“彼らそのもの(te evāti)”とは、中間・害して・上流の般涅槃者たちのことである。もしそうなら、なぜ無行・有行の般涅槃者たちの比喩的な言葉によって、それより偉大なものとして述べられたのかという論難を念頭に置いて、“それより偉大な……(中略)……を示すため(dassanatthaṃ)”と言う。

Tenāti [Pg.50] ‘‘no cassa, no ca me siyā’’ti vacanena. Tenāti vā yathāvuttena tassa atthavacanena. Imassa dukkhassāti imassa sampati vattamānassa viññāṇādidukkhassa. Udayadassanaṃ ñāṇaṃ. Catūhipīti ‘‘no cassā’’ti catūhi padehi. Yaṃ atthīti yaṃ paramatthato vijjati. Tenāha ‘‘bhūtanti sasabhāva’’nti, bhūtanti khandhapañcakanti attho. Yathāha ‘‘bhūtamidanti, bhikkhave, samanupassathā’’ti. Vivaṭṭamānaso viviccamānahadayo taṇhādisotato nivattajjhāsayo. Upekkhako hotīti cattabhariyo viya puriso bhayaṃ nandiñca pahāya udāsino hoti.

“それ(tenāti)”とは、“もし(その苦が)なく、私に(その苦が)なかったならば(no cassa, no ca me siyā)”という言葉による。“それ(tenāti)”、あるいは、前述したその意味の言葉による。“この苦(imassa dukkhassāti)”とは、現在進行している(vattamānassa)この識などの苦のことである。“(苦の)生起を見る(udayadassanaṃ)”とは智慧のことである。“四つのことによっても(catūhipīti)”とは、“no cassā”などの四つの句のことである。“存在するもの(yaṃ atthī)”とは、勝義(paramatthato)において存在するもののことである。それゆえ“事実(bhūtaṃ)とは自性(sasabhāvaṃ)である”と言う。“事実(bhūtaṃ)”とは、五蘊(khandhapañcaka)という意味である。それは“諸比丘よ、これを事実(bhūtaṃ)として等しく観察せよ”と述べられている通りである。“心が転回した(vivaṭṭamānaso)”とは、心が(煩悩から)離れ、渇愛などの流れから離脱することを志向していることである。“中立的(upekkhako)になる”とは、妻を捨てた男のように、恐怖や歓喜を捨てて無関心(udāsino)になることである。

Avisiṭṭheti hīne. Visiṭṭheti uttame. ‘‘Bhave’’ti vatvā ‘‘sambhave’’ti vuccamānaṃ avuttavācakaṃ hotīti dassento ‘‘paccuppanno’’tiādimāha. Bhūtameva vuccatīti yaṃ bhūtanti vuccati, tadeva bhavoti ca vuccati, bhavati ahosīti vā. Sambhavati etasmāti sambhavo. Tadāhāro tassa bhavassa paccayo. Anukkamena maggapaññāyāti vipassanānukkamena laddhāya ariyamaggapaññāya. Tenāti sekkhena.

“不分明な(avisiṭṭha)”とは卑しい(劣った)ものを指す。“分明な(visiṭṭha)”とは優れたものを指す。“存在(bhava)において”と言ってから、“生起(sambhava)において”と言われることは、述べていないことを述べている(補足している)ことを示すため、“現在の(paccuppanno)”等と言う。“事実(bhūta)のみが言われる”とは、“事実(bhūta)”と言われるものが、そのまま“存在(bhava)”とも言われ、“存在する(bhavati)”あるいは“存在した(ahosī)”とも言われる。“これによって生じる(sambhavati etasmā)”から“生起(sambhovo)”である。その養分(āhāra)がその存在(bhava)の縁(paccaya)である。“順次の道知(anukkamena maggapaññāya)”とは、ヴィパッサナーの順次によって得られた聖道の智慧のことである。“それ(tenāti)”とは、有学の者(sekkha)によるものである。

Ekakaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

一法(Ekakaniddesa)の説明の注釈(vaṇṇanā)が終わった。

2. Dukaniddesavaṇṇanā

2. 二法(Dukaniddesa)の説明の注釈。

63. Kassacīti kassacipi. Kathañcīti kenaci pakārena, vikkhambhanamattenāpīti vuttaṃ hoti. Ajjhattaggahaṇassāti attānaṃ adhikicca uddissa pavattaggāhassa.

63. “誰に対しても(kassacīti)”とは、誰に対しても(kassacipi)ということである。“どのようにしても(kathañcīti)”とは、いかなる方法によっても(kenaci pakārena)、たとえ鎮伏(vikkhambhana)するだけでも、という意味である。“自己の把握(ajjhattaggahaṇassa)”とは、自分自身を目的として(adhikicca)向けられた把握(執着)のことである。

83. Purimaggahitanti ‘‘karissati me’’tiādinā cittena paṭhamaṃ gahitaṃ. Taṃ katanti taṃ tādisaṃ upakāraṃ. Puññaphalaṃ upajīvanto kataññupakkhe tiṭṭhatīti vuttaṃ ‘‘puññaphalaṃ anupajīvanto’’ti.

83. “以前に把握された(purimaggahitaṃ)”とは、“私のために(何かを)してくれるだろう”等の心によって最初に把握されたことである。“それがなされた(taṃ katanti)”とは、そのような恩恵(upakāra)のことである。“福徳の果報を享受しながら知恩の側に立つ”ということを、“福徳の果報を享受せずに(puññaphalaṃ anupajīvanto)”と述べている。

90. Guṇapāripūriyā paripuṇṇo yāvadattho idha tittoti āha ‘‘niṭṭhitakiccatāya nirussukko’’ti.

90. 徳(guṇā)の完成(pāripūriyā)によって満たされており、目的が達せられたためにここで満足していることから、“なすべきことを終えたために無関心(nirussukko)である”と言う。

Dukaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

二法の説明の注釈が終わった。

3. Tikaniddesavaṇṇanā

3. 三法(Tikaniddesa)の説明の注釈。

91. Sesasaṃvarabhedenāti [Pg.51] kāyikavācasikavītikkamato sesena saṃvaravināsena. So pana dvāravasena vuccamāno manodvāriko hotīti āha ‘‘manosaṃvarabhedenā’’ti. Idāni taṃ pakārabhedena dassento ‘‘satisaṃvarādibhedena vā’’ti āha, muṭṭhasaccādippavattiyāti attho. Yaṃ kiñci sabhāvabhūtaṃ caritampi ‘‘sīla’’nti vuccatīti akusalassapi sīlapariyāyo vutto.

91. “残りの律儀(saṃvara)の種類によって(sesasaṃvarabhedenāti)”とは、身体的・言語的な逸脱(vītikkama)による(律儀の)残り、すなわち律儀の破壊(vināsena)による。それは門(dvāra)に基づいて述べられるならば、意門(manodvāra)に関わるものとなる。それゆえ“意の律儀(manosaṃvara)の種類によって”と言う。次に、その種類を分類して示すために“正念の律儀(satisaṃvara)等の種類によって、あるいは”と言う。それは忘念(muṭṭhasacca)などの発生による、という意味である。どのような自性であれ、行われたことは“戒(sīla)”と呼ばれるため、不善(akusala)についても“戒”という用語が用いられている。

94. Samānavisayānanti paṭhamaphalādiko samāno evarūpo visayo etesanti samānavisayā, tesaṃ.

94. “同一の対象を持つ者たちの(samānavisayānanti)”とは、第一果(預流果)などの、共通の(samāno)このような対象(visaya)を持つ者たち、すなわち、彼らのことである。

107. Tadattho tappayojano lokuttarasādhakoti attho. Tassa paramatthasāsanassa. Mūlekadesattāti mūlabhāvena ekadesattā.

107. その目的とは、その目的(効用)を持つもの、すなわち出世間を成就させるものであるという意味である。“その”とは、勝義の教えのことである。“根本の一部であることによって”とは、根本であるという性質によって一部であることによる。

118. Unnaḷo uggatatucchamāno.

118. “傲慢な者(unnaḷo)”とは、高まった空虚な慢心を持つ者のことである。

123. Sīlassa anuggaṇhanaṃ aparisuddhiyaṃ sodhanaṃ apāripūriyaṃ pūraṇañcāti āha ‘‘sodhetabbe ca vaḍḍhetabbe cā’’ti. Adhisīlaṃ nissāyāti adhisīlaṃ nissayaṃ katvā uppannapaññāya.

123. 戒を護持すること、不清浄な場合に清めること、不円満な場合に円満にすることについて、“清められるべきもの、および増進されるべきものにおいて”と述べられている。“増上戒に依止して”とは、増上戒を拠り所として生じた智慧によって、という意味である。

124. Gūthasadisattameva dasseti, na gūthakūpasadisattanti adhippāyo. Gūthavaseneva hi kūpassapi jigucchanīyatāti. Ayañca attho gūtharāsiyeva gūthakūpoti imasmiṃ pakkhe navattabbo siyā.

124. 糞に似ていることのみを示しており、糞尿溜めに似ていることを示しているのではないというのが意図である。なぜなら、糞があることによってのみ、井戸(溜め)もまた嫌悪すべきものとなるからである。そして、この意味は“糞の山こそが糞尿溜めである”という説においては、語られるべきではない。

130. Sarabhaṅgasatthārādayo rūpabhavādikāmādipariññaṃ katvā paññapento lokiyaṃ pariññaṃ sammadeva paññapentīti āha ‘‘yebhuyyena na sakkontī’’ti. Asamatthabhāvaṃ vā sandhāya no ca paññāpetuṃ sakkontīti vuttanti yojanā.

130. サラバンガ師(舎利番伽師)たちは、色界の生存などの欲界などに対する遍知を行って説示する際、世間の遍知を正しく説示している。それゆえに“多くの場合、できない”と述べられている。あるいは、能力がないことを指して“説示することができない”と言われているのである、と解釈される。

Tikaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

三法解説の注釈が終了した。

4. Catukkaniddesavaṇṇanā

4. 四法解説の注釈。

133. Parenāti [Pg.52] aññena, āṇattenāti attho. Āṇattiyā attanā cāti āṇāpakassa āṇattiyā, attanā ca āṇattena kataṃ tañca tassa āṇāpakassa yaṃ vacīpayogena katanti yojanā. Āṇattiyā pāpassāti āṇāpanavasena pasutapāpassa.

133. “他者によって”とは、他の者、すなわち命じられた者によってという意味である。“命令と自らによって”とは、命令者の命令によって、また命じられた者が自ら行ったこと、それがその命令者の口業によってなされたものであると解釈される。“命令による悪”とは、命令することによって生じた悪のことである。

148. Desanāya karaṇabhūtāya. Dhammānanti desanāya yathābodhetabbānaṃ sīlādidhammānaṃ.

148. 手段としての説法によって。“諸法の”とは、説法によって悟らされるべき戒などの諸法のことである。

152. Anantaranti ñāṇassa upaṭṭhitanti anantaraṃ vuttaṃ. Kiṃ pana tanti āha ‘‘vacana’’nti. Lujjatīti idaṃ yena kāraṇena loka-saddo tadatthe pavatto, taṃ dassetīti āha ‘‘kāraṇayutta’’nti.

152. “直後に”とは、知恵の直後に現れたことを“直後に”と言う。それは一体何かといえば、“言葉”であると言う。“壊れる”とは、いかなる理由によって“世間(loka)”という語がその意味で用いられているかを示すものであり、“理由にかなったもの”と言われている。

156. Sahitāsahitassāti kusalasaddayogena sāmivacanaṃ bhummattheti dassento āha ‘‘sahitāsahiteti attho’’ti. Sahitabhāsanena desakasampatti, sahitāsahitakosallena sāvakasampatti veditabbā. Parisasampattipi ñāṇasampannassa dhammakathikassa paṭibhānasampadāya kāraṇaṃ hotīti āha ‘‘sāvakasampattiyā bodhetuṃ samatthatāyā’’ti.

156. “有益なものと無益なものについて”とは、“巧みな”という語との結びつきにより、属格が地格の意味であることを示しており、“有益なものと無益なものにおいて”という意味である。有益なものを語ることは説法者の成就であり、有益なものと無益なものに対する熟練は聞法者の成就であると知るべきである。会衆の円満もまた、知恵を備えた説法者の弁才の成就の原因となるため、“聞法者の円満によって悟らせる能力があること”と言われている。

157. Kusaladhammehīti samathavipassanādhammehi. Catuttho vutto, yo neva saṅghaṃ nimanteti, na dānaṃ deti.

157. “善法によって”とは、止観の法によって。“第四の者”が述べられている。彼は僧伽を招待することもせず、布施を与えることもしない者である。

166. Yamidaṃ ‘‘kālenā’’ti vuttanti ‘‘yo tattha avaṇṇo, tampi bhaṇati kālena. Yopi tattha vaṇṇo, tampi bhaṇati kālenā’’ti yaṃ idaṃ pāḷiyaṃ vuttaṃ, tatra tasmiṃ vacane vākye yo puggalo ‘‘kālena bhaṇatī’’ti vutto, so kīdisoti vicāraṇāya tassa dassanatthaṃ ‘‘kālaññū hotī’’tiādi pāḷiyaṃ vuttanti dassento saṅgahe āhāti yojanā.

166. “時に適って”と述べられているのは、“そこに非難すべきことがあれば、それも時に適って語る。そこに称賛すべきことがあれば、それも時に適って語る”と聖典に述べられていることである。その言葉や文章の中で“時に適って語る”と言われている人物がどのような者であるかを考察し、それを示すために“時を知る者である”などが聖典に述べられていることを示しつつ、要約して述べている、と解釈される。

168. Pubbuppannapaccayavipattīti tasmiṃ attabhāve paṭhamuppannapaccayavipatti. Tesaṃ vipatti pavattappaccayavipattīti yojanā.

168. “以前に生じた縁の不運”とは、その個体において最初に生じた縁の不運のことである。それらの不運は、持続する縁の不運であると解釈される。

173. Tesanti [Pg.53] pahīnāvasiṭṭhakilesānaṃ. Vimuttidassanameva hoti vimuttiatthattā taṃdassanassa.

173. “それらの”とは、断ぜられ、あるいは残っている煩悩のことである。解脱を見ることこそが(解脱知見であり)、その知見は解脱を目的とするからである。

174. Tantāvutānaṃ vatthānanti niddhāraṇe sāmivacanaṃ.

174. “織機に通された布の(うち)”という表現における属格は、限定の意味である。

178. Nāmakāyoti nāmasamūho. Idameva ca dvayanti sīlasaṃvarapūraṇaṃ, sājīvāvītikkamanañcāti idameva dvayaṃ. Tatoti sājīvāvītikkamanato. Kathāya haliddarāgādisadisatāti yojanā. Tenāha ‘‘na puggalassā’’ti.

178. “名身(nāmakāya)”とは、名の集まりのことである。“これら二つ”とは、戒の律儀の円満と、正命に反することの二つのことである。“それから”とは、正命に反することから。語りがウコンの染料のような愛着などに似ていることであると解釈される。それゆえに“個人のものではない”と言われている。

179. Iti-saddenāti ‘‘dārumāsako’’ti ettha vuttaiti-saddena. Evaṃpakāreti imināpi salākādike saṅgaṇhāti.

179. “iti”という語とは、“木製のマサカ(貨幣)”という箇所で述べられている“iti”という語のことである。“このような種類の”という言葉によって、籤なども含めている。

181. Avisaṭasukhanti avikkhepasukhaṃ.

181. “散乱していない楽”とは、散乱のない楽のことである。

187. Khandhadhammesūti saṅkhatadhammesu. Tadalābhenāti maggaphalālābhena. Atthenāti sīlādiatthena.

187. “蘊という諸法において”とは、有為の諸法において。“それを得られないことによって”とは、道と果を得られないことによって。“意味(利益)によって”とは、戒などの意味(利益)によって。

Catukkaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

四法解説の注釈が終了した。

5. Pañcakaniddesavaṇṇanā

5. 五法解説の注釈。

191. Yathā tesu paṭipajjitabbanti tesu pañcasu puggalesu yathārahaṃ upameyyopamādassanamukhena hitūpadesapaṭipattiyā yathā aññehi paṭipajjitabbanti attho. Kiriyāvācī ārambha-saddo adhippeto, na ‘‘ārambhakattussa kasāvapucchā’’tiādīsu viya dhammavācīti āha ‘‘ārambhakiriyāvācako saddo’’ti. ‘‘Nirujjhantī’’ti vuttattā ‘‘maggakiccavasenā’’ti vuttaṃ.

191. “それらにおいてどのように実践されるべきか”とは、それら五種の人物に対して、相応しい比喩を示すことを通じて、有益な教示の実践により、他の人々によってどのようになされるべきかという意味である。“開始(ārambha)”という語は動作を表すものとして意図されており、法(性質)を表すものではない。それゆえ“開始という動作を表す語”と言われている。“滅する”と述べられているので、“道の作用によって”と言われている。

192. Gahaṇaṃ ‘‘evameta’’nti sampaṭicchanaṃ.

192. “受け取ること”とは、“その通りである”と受容することである。

199. Na evaṃ sambandho asamānajātikattā.

199. 同種ではないため、そのようには結びつかない。

Pañcakaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

五法解説の注釈が終了した。

6. Chakkaniddesavaṇṇanā

6. 六法解説の注釈。

202. Idaṃ [Pg.54] saccābhisambodhādikaṃ saṅgahitaṃ hoti phalassa hetunā avinābhāvato. Tenāha ‘‘sāma’’ntiādi. Anācariyakena attanā uppāditenāti idaṃ sabbaññutaññāṇe vijjamānaguṇakathanaṃ, na tabbidhuradhammantaranivattanaṃ tathārūpassa aññassa abhāvato. Tenassa sācariyakatā, parato ca uppatti paṭikkhittāti imamatthamāha ‘‘tatthā’’tiādinā. Tattha sācariyakattaṃ parūpadesahetukatā, parato uppatti upadesena vināpi sannissāya nibbattīti ayametesaṃ viseso.

202. この“諦の等正覚”などは、果が因と不可分であるため集約されている。それゆえに“自ら”などと言われている。“師によらず自ら生じさせた”とは、一切知の知恵に備わっている徳を述べているのであり、それとは異なる他の法を排除しているのではない。なぜなら、そのような他の者は存在しないからである。それゆえ、師があること、および他から生じることは否定されている。この意味を“そこにおいて”などの言葉で述べている。そこにおいて“師があること”とは他者の教示を原因とすることであり、“他から生じること”とは教示がなくとも拠り所として生じることである。これがこれらの違いである。

Chakkaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

六法解説の注釈が終了した。

7. Sattakaniddesavaṇṇanā

7. 七法解説の注釈。

203. Kusalesu dhammesūti ādhāre bhummaṃ, na visayeti dassento ‘‘kusalesu dhammesu antogadhā’’ti āha. Idāni visayalakkhaṇaṃ etaṃ bhummanti dassento ‘‘bodhipakkhiyadhammesu vā’’tiādimāha. ‘‘Tadupakāratāyā’’ti idaṃ kusalesu dhammesu sādhetabbesūti imamatthaṃ sandhāya vuttaṃ. Ummujjanapaññāyāti ummujjāpanapaññāya, ummujjanākārena vā pavattapaññāya. Tenevāti ummujjanamattattā eva. Yathā hi ñāṇuppādo saṃkilesapakkhato ummujjanaṃ, evaṃ saddhuppādopīti āha ‘‘saddhāsaṅkhātameva ummujjana’’nti. Cittavāroti cittappabandhavāro. Paccekaṃ ṭhānavipassanāpataraṇapatigādhappattiniṭṭhattā tesaṃ puggalānaṃ ‘‘aneke puggalā’’ti vuttaṃ. Kasmā? Tenattabhāvena arahattassa aggahaṇato. Tatiyapuggalādibhāvanti ummujjitvā ṭhitapuggalādibhāvaṃ.

203. “善き法において”とは、依処(支持)としての処格であり、対象ではないことを示すために“善き法の中に含まれる”と述べた。今、これが対象の性質としての処格であることを示すために“あるいは三十七道品において”等と述べた。“それ(善法)を助成することによって”とは、これら成就されるべき善き法において、というこの意味を意図して言われたものである。“浮上の智慧によって”とは、浮上させる智慧によって、あるいは浮上の様相で生起した智慧によって、という意味である。それゆえに、単なる浮上であることから、煩悩の側から智慧が生起することが浮上であるように、信心が生起することもまたそうであるとして“信心と称されるものこそが浮上である”と述べた。“心の回(cittavāra)”とは、心の連続の回である。個別に(立ち止まる、観法、渡る、底に達する、到達という)段階が完了していることにより、それらの人々について“多き人々”と言われた。なぜか? その生存(自身)においては、阿羅漢果が得られないからである。“第三の類の人々の状態”とは、浮上して留まる人々の状態などのことである。

Sattakaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

七個の解説(釈義)の註釈が終了した。

10. Dasakaniddesavaṇṇanā

10. 十個の解説(釈義)の註釈

209. Sotāpannādayoti [Pg.55] vuttavisesayuttā sotāpannasakadāgāmijhānānāgāmino. Asā…pe… panāti ettha pana-saddo visesatthadīpano. Tena ‘‘ajjhattasaṃyojanānaṃ samucchinnattā’’ti idaṃ visesaṃ dīpetīti veditabbaṃ.

209. “預流者ら”とは、上述の特質を備えた預流者、一来者、禅定、不還者のことである。“しかし(pana)……”の箇所において、“しかし(pana)”という語は、特殊な意味を明示するものである。それによって“内なる結縛(ajjhattasaṃyojana)が断絶されていることにより”ということが、その特殊性を明示していると知るべきである。

Dasakaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

十個の解説(釈義)の註釈が終了した。

Puggalapaññattipakaraṇa-anuṭīkā samattā.

人施設論(プッガラ・パンニャッティ)復注が完了した。

Kathāvatthupakaraṇa-anuṭīkā

論事(カターヴァットゥ)復注

Ganthārambhavaṇṇanā

書頭(序文)の註釈

Samudāye [Pg.57] ekadesā antogadhāti samudāyo tesaṃ adhiṭṭhānabhāvena vutto yathā ‘‘rukkhe sākhā’’ti dasseti ‘‘kathāsamudāyassā’’tiādinā. Tattha kathānanti tisso kathā vādo jappo vitaṇḍāti. Tesu yena pamāṇatakkehi pakkhapaṭipakkhānaṃ patiṭṭhāpanapaṭikkhepā honti, so vādo. Ekādhikaraṇā hi aññamaññaviruddhā dhammā pakkhapaṭipakkhā yathā ‘‘hoti tathāgato paraṃ maraṇā, na hoti tathāgato paraṃ maraṇā’’ti (dī. ni. 1.65). Nānādhikaraṇā pana aññamaññaviruddhāpi pakkhapaṭipakkhā nāma na honti yathā ‘‘aniccaṃ rūpaṃ, niccaṃ nibbāna’’nti. Yena chalajātiniggahaṭṭhānehi pakkhapaṭipakkhānaṃ patiṭṭhāpanaṃ paṭikkhepārambho, so jappo. Ārambhamattamevettha, na atthasiddhīti dassanatthaṃ ārambhaggahaṇaṃ. Yāya pana chalajātiniggahaṭṭhānehi paṭipakkhapaṭikkhepāya vāyamanti, sā vitaṇḍā. Tattha atthavikappupapattiyā vacanavighāto chalaṃ yathā ‘‘navakambaloyaṃ puriso, rājā no sakkhī’’ti evamādi. Dūsanabhāsā jātayo, uttarapatirūpakāti attho. Niggahaṭṭhānāni parato āvi bhavissanti. Evaṃ vādajappavitaṇḍappabhedāsu tīsu kathāsu idha vādakathā ‘‘kathā’’ti adhippetā. Sā ca kho aviparītadhammatāya patiṭṭhāpanavasena, na viggāhikakathābhāvenāti veditabbaṃ. Mātikāṭhapanenevāti uddesadesanāya eva. Ṭhapitassāti desitassa. Desanā hi desetabbamatthaṃ vineyyasantānesu ṭhapanato nikkhipanato ṭhapanaṃ, nikkhepoti ca vuccati.

“全体の中に一部分が含まれる”とは、全体(集合体)がそれらの拠り所となる状態として述べられていることを、“会話の全体(集合体)の……”等によって(“木に枝がある”と言うように)示している。そこでの“会話(kathā)”とは、論議(vāda)、論争(jappa)、論駁(vitaṇḍā)の三つの会話のことである。それらのうち、正しい論理(量)や推論によって自説の確立と他説の排斥が行われるものが“論議(vāda)”である。同一の主題について互いに矛盾する法が自説と他説(対立案)であり、例えば“如来は死後も存在する、如来は死後には存在しない”等(長部1.65)である。しかし、異なる主題については、互いに矛盾していても、自説と他説とは呼ばれない。例えば“色は無常である、涅槃は常住である”といったものである。偽りの論法(chala)、誤った論難(jāti)、敗北の根拠(niggahaṭṭhāna)によって自説の確立と他説の排斥を企てるものが“論争(jappa)”である。ここでは単なる企てであり、目的の達成ではないことを示すために“企て(ārambha)”という語が用いられている。一方で、偽りの論法、誤った論難、敗北の根拠によって他説を排斥することのみに努めるものが“論駁(vitaṇḍā)”である。そこでの“偽りの論法(chala)”とは、言葉の意味を歪めて解釈することによる反論であり、例えば“この男は新しい毛織物(navakambala:九枚の毛織物とも解せる)を持っている”“王は我々の目撃者ではない”などの類である。“誤った論難(jāti)”とは、非難するための言葉であり、反論に似せた(不当な)応答という意味である。“敗北の根拠(niggahaṭṭhāna)”については、後に明らかになるであろう。このように論議・論争・論駁に分類される三種の会話のうち、ここでは論議の会話が“会話(kathā)”として意図されている。そしてそれは、不変の真理を確立することによるものであり、論争的な会話としてではないと知るべきである。“論母(マティカー)を置くことによってのみ”とは、要綱の説示によってのみ、という意味である。“置かれた”とは、説示された、という意味である。説示(desanā)は、説示されるべき意味を被導化者(化主)の相承の中に置くこと、置く(投入する)ことから、“置くこと(ṭhapana)”や“置くこと(nikkhepa)”と言われる。

Ganthārambhavaṇṇanā niṭṭhitā.

書頭(序文)の註釈が終了した。

Nidānakathāvaṇṇanā

因縁譚(序論)の註釈

Parinibbānameva [Pg.58]…pe… vuttaṃ. Abhinnasabhāvampi hi atthaṃ tadaññadhammato visesāvabodhanatthaṃ aññaṃ viya katvā voharanti yathā ‘‘attano sabhāvaṃ dhārentīti dhammā’’ti (dha. sa. aṭṭha. 1). ti asaṅkhatā dhātu. Karaṇabhāvena vuttā yathāvuttassa upasamassa sādhakatamabhāvaṃ sandhāya. Dhammavādī…pe… dubbalatā vuttā tathārūpāya paññāya bhāve tādisānaṃ pakkhabhāvābhāvato. Laddhiyāti ‘‘atthi puggalo saccikaṭṭhaparamatthena, parihāyati arahā arahattā’’tiādiladdhiyā. Suttantehīti devatāsaṃyuttādīhi. Liṅgākappabhedaṃ parato sayameva vakkhati.

“般涅槃こそが……”等と言われた。自性(本性)が分かたれない意味であっても、それ以外の法との違いを認識させるために、あたかも別のもののように表現することがある。例えば“自らの自性を保持するから法(dhammā)である”(法集論註1)と言うがごときである。“それ(sā)”とは、無為の界(asaṅkhatā dhātu)のことである。手段(具格)として述べられたのは、上述の寂静を成就する最も有力な手段であることを意図してのことである。“法を説く者……”等において、その(法)の脆弱性が述べられているのは、そのような智慧が存在する場合、それらの人々に(偏った)味方(党派性)が生じないからである。“教説(laddhi)”とは、“勝義・至高の意味において、補特伽羅(個人)は存在する”“阿羅漢は阿羅漢果から退転する”といった教説(異説)のことである。“経(suttanta)によって”とは、神霊相応(デーヴァター・サンユッタ)等によってである。相貌や様態の違いについては、後ほど自ら述べるであろう。

Bhinditvā mūlasaṅgahanti mūlasaṅgītiṃ vināsetvā, bhedaṃ vā katvā yathā sā ṭhitā, tato aññathā katvā. Saṅgahitato vā aññatrāti mūlasaṅgītiyā saṅgahitato aññatra. Tenāha ‘‘asaṅgahitaṃ sutta’’nti. Nītatthaṃ yathārutavasena viññeyyatthattā. Neyyatthaṃ vipariṇāmadukkhatādivasena niddhāretabbatthattā. Tīhi ṭhānehīti ‘‘sūrā satimanto idha brahmacariyavāso’’ti (a. ni. 9.21) evaṃ vuttehi tīhi kāraṇehi. Aññaṃ sandhāya bhaṇitanti ekaṃ pabbajjāsaṅkhātaṃ brahmacariyavāsaṃ sandhāya bhaṇitaṃ. Aññaṃ atthaṃ ṭhapayiṃsūti sabbassapi brahmacariyavāsassa vasena ‘‘natthi devesu brahmacariyavāso’’tiādikaṃ (kathā. 269) aññaṃ atthaṃ ṭhapayiṃsu. Suttañca aññaṃ sandhāya bhaṇitaṃ tato aññaṃ sandhāya bhaṇitaṃ katvā ṭhapayiṃsu, tassa atthañca aññaṃ ṭhapayiṃsūti evamettha yojanā veditabbā. Suññatādīti ādi-saddena aniccatādiṃ saṅgaṇhāti.

“根本の結集を壊して”とは、根本の結集(第一結集)を破壊し、あるいは分裂させ、それが維持されていた状態から別の状態に変えて、という意味である。あるいは、結集されたもの以外に、すなわち根本の結集において結集されたもの以外に、という意味である。それゆえに“結集されていない経”と述べた。“了義(nītattha)”とは、言葉の通りに理解されるべき意味であることによる。“未了義(neyyattha)”とは、変易苦などの(深い)意味によって確定されるべき意味であることによる。“三つの場所(理由)によって”とは、“勇気があり、念(記憶)があり、ここに梵行が住する”(増支部9.21)と述べられた三つの理由によって、という意味である。“別のことを意図して語られた”とは、出家と称される一つの梵行の生活を意図して語られたということである。“別の意味を置いた”とは、全ての梵行の生活について“神々の中に梵行の生活はない”等(論事269)という別の意味を置いたということである。経が別のことを意図して語られているのに、それを(さらに)別のことを意図して語られたものとし、その意味もまた別のものとして置いた、というようにここでは解釈されるべきである。“空(suññatā)など”の“など”という語には、無常などが含まれる。

Gambhīraṃ ekadesaṃ mahāpadesaparivārādiṃ. Ekacce sakalaṃ abhidhammaṃ vissajjiṃsu chaḍḍayiṃsu seyyathāpi suttantikā. Te hi taṃ na jinavacananti vadanti. Kathāvatthussa savivādattetiādi heṭṭhā nidānaṭṭhakathāya āgatanayaṃ sandhāya vuttaṃ. Keci pana puggalapaññattiyāpi savivādattaṃ maññanti. ‘‘Tatiyasaṅgītito pubbe pavattamānānaṃ vasenā’’ti idaṃ kasmā vuttaṃ, nanu tatiyasaṅgītito pubbepi taṃ mātikārūpena pavattateva? Niddesaṃ vā sandhāya tathā vuttanti veditabbaṃ. Aññānīti aññākārāni abhidhammapakaraṇādīni akariṃsu, pavattantānipi tāni aññathā katvā paṭhiṃsūti attho[Pg.59]. Mañjusirīti idaṃ kasmā vuttaṃ. Na hi taṃ nāmaṃ piṭakattayaṃ anuvattantehi bhikkhūhi gayhati? Itarehi gayhamānampi vā sāsanikapariññehi na sāsanāvacaraṃ gayhatīti katvā vuttaṃ. Nikāyanāmanti mahāsaṅghikādinikāyanāmaṃ, duttaguttādivagganāmañca.

“深遠な一部分、四大教法(mahāpadesa)の眷属など”について。一部の人々はスッタンティカ(経量部)のように、アビダンマの全体を捨て去った。彼らはそれを“仏説(jinavacana)”ではないと言う。‘論事(Kathavatthu)’に論争があることなどは、以前の“序論の註釈(nidānaṭṭhakathā)”に伝わる趣旨に従って述べられた。しかし、ある人々は‘人施設(Puggalapaññatti)’にも論争があると考えている。“第三結集の以前に存在していたものによって”という言葉はなぜ述べられたのか。第三結集以前にも、それはマティカー(論母)の形式で存在していたのではないか。それは“ニッデーサ(義釈)”を指してそのように述べられたと知るべきである。“他のもの”とは、アビダンマの諸論書などを他の形(異教)で作ったことを指し、また、存在していたそれらを別の形にして読誦したという意味である。“マンジュシリ(文殊)”という言葉はなぜ述べられたのか。三蔵に従う比丘たちがその名を採用することはないからである。他の者たち(外道)に採用されたとしても、教団(の歴史)に精通した者たちは、それが聖教(の範囲)に含まれるとは認めないということを示すために述べられた。“部派名”とは、大衆部などの部派名、およびドゥッタグッタ(悪護)などの部族名のことである。

Saṅkantikānaṃ bhedo suttavādīti saṅkantikānaṃ anantare eko nikāyabhedo suttavādī nāma bhijjittha. Sahāti ekajjhaṃ katvā, gaṇiyamānāti attho.

“サンカンティカ(説転部)の分裂、スッタヴァーディー(説経部)”とは、サンカンティカのすぐ後に、スッタヴァーディーという名の一つの部派が分裂したということである。“共に(Saha)”とは、一箇所にまとめて、数えられるという意味である。

Uppanne vāde sandhāyāti tatiyasaṅgītikāle uppanne vāde sandhāya. Uppajjanaketi tato paṭṭhāya yāva saddhammantaradhānā etthantare uppajjanake. Suttasahassāharaṇañcettha paravādabhañjanatthañca sakavādapatiṭṭhāpanatthañca. Suttekadesopi hi ‘‘sutta’’nti vuccati samudāyavohārassa avayavesupi dissanato yathā ‘‘paṭo daḍḍho, samuddo diṭṭho’’ti ca. Te panettha suttapadesā ‘‘atthi puggalo attahitāya paṭipanno’’tiādinā āgatā veditabbā.

“生じた論争を指して”とは、第三結集の時に生じた論争を指してのことである。“生じつつあるもの”とは、その時から正法が隠没するまでの間に生じるもののことである。ここでの“千の経の引用”は、他説を打破するため、および自説を確立するためのものである。経の一部であっても“経”と呼ばれる。全体を表す言葉が部分にも見られるからである。例えば“布が焼けた(一部が焼けても全体が焼けたと言う)”、“海を見た(一部を見ても海を見たと言う)”というのと同じである。ここでの経の箇所とは、“自利のために行じる人が存在する”などの(経文に)現れるものと知るべきである。

Nidānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

序論(因縁談)の注釈、終わる。

Mahāvaggo

大品(マハーヴァッガ)

1. Puggalakathā

1. 人論(プッガラカタ)

1. Suddhasaccikaṭṭho

1. 純粋な真実義(スッダサッチカッタ)

1. Anulomapaccanīkavaṇṇanā

1. 順逆の解説

1. Sambarādīhi [Pg.60] pakappitavijjā, tathābhisaṅkhatāni osadhāni ca ‘‘māyā’’ti vuccanti, idha pana māyāya āhitavisesā abhūtaññeyyākārā adhippetāti dassento ‘‘māyāya amaṇiādayo maṇiādiākārena dissamānā māyāti vuttā’’ti āha. Saccaññeva saccikaṃ, so eva attho aviparītassa ñāṇassa visayabhāvaṭṭhenāti saccikaṭṭho. Tenāha ‘‘bhūtaṭṭho’’ti. Aviparītabhāvato eva paramo padhāno atthoti paramattho, ñāṇassa paccakkhabhūto dhammānaṃ aniddisitabbasabhāvo. Tena vuttaṃ ‘‘uttamattho’’ti.

1. サンバラ(阿修羅王)などによって作り出された呪術、あるいはそのように調合された薬などが“マーヤー(幻)”と呼ばれるが、ここでは、幻によってもたらされる特殊な、事実ではない認識のあり方が意図されていることを示すために、“幻によって、珠でないものなどが珠などの形で見えることが幻と言われる”と述べた。“真実(sacca)”そのものが“真実なるもの(saccika)”であり、それは、転倒していない智慧の対象であるという性質から“真実義(saccikaṭṭha)”と呼ばれる。ゆえに“真実なる意味(bhūtaṭṭho)”と言う。“転倒していない状態”から、至高で主要な意味が“勝義(paramattho)”であり、それは智慧に対して現量(直接経験)となった諸法の記述不可能な自性である。ゆえに“最上の意味(uttamattho)”と言われる。

Atthīti vacanasāmaññenāti ‘‘atthi puggalo attahitāya paṭipanno’’tiādīsu (a. ni. 4.96; kathā. 22) ‘‘atthī’’ti pavattavacanasāmaññena. Atthavikappupapattiyā vacanavighāto chalanti vadanti. Patiṭṭhaṃ pacchindantoti hetuṃ dūsento, ahetuṃ karontoti attho. Hetu hi paṭiññāya patiṭṭhāpanato patiṭṭhā, taṃ pana hetuṃ atthamattato dassento ‘‘yadi saccikaṭṭhenā’’tiādimāha. Payogato pana dūsanena saddhiṃ parato āvi bhavissati. Okāsaṃ adadamānoti yathānurūpaṃ yuttiṃ vattuṃ avasaraṃ adento. Atha vā patiṭṭhaṃ pacchindanto, paṭiññaṃ eva parivattentoti attho. Upalabbhati puggaloti hi sakavādiṃ uddissa paravādino paṭiññāva na yuttā appasiddhattā visesitabbassa. Tenevāha ‘‘anupalabbhaneyyato na tava vādo tiṭṭhatīti nivattento’’ti. Rūpañca upalabbhati…pe… dassetīti etena paravādinā adhippetahetuno viparītatthasādhakattaṃ dasseti.

“存在する(atthi)”という言葉の共通性によってとは、“自利のために行じる人が存在する”などの箇所において、“存在する”として用いられている言葉の共通性による。“言葉の解釈の可能性によって言葉を妨害することを詭弁(chala)と言う”と(論理学者は)言う。“根拠を断ち切る”とは、理由(ヘートゥ)を論破し、理由のないものにするという意味である。理由は主張(paṭiññā)を確立させるものであるから“根拠(patiṭṭhā)”であり、その理由を意味の側面から示すために“もし真実義によって……”などと述べた。実践的な論破については、後に明らかになるであろう。“機会を与えない”とは、相応の論理を述べる余裕を与えないことである。あるいは“根拠を断ち切る”とは、主張(paṭiññā)そのものを覆すという意味である。というのも、“人が得られる(存在する)”ということは、自説者に対して他説者が立てる主張としては不適切であり、限定されるべきだからである。ゆえに“(人が)得られないという理由から、汝の主張は成立しないと退けること”と述べられた。“色(しき)は得られる……(中略)……示す”という言葉により、他説者が意図した理由が、逆の意味を証明してしまっていることを示す。

Upalabbhamānaṃ nāma hotīti ākārato taṃākāravantānaṃ anaññattāti adhippāyo. Aññathāti ākāra, ākāravantānaṃ bhede. Etissāti ‘‘tato so puggalo upalabbhati saccikaṭṭhaparamaṭṭhenā’’ti evaṃ [Pg.61] vuttāya dutiyapucchāya. Esa visesoti yo yathāvutto dvinnaṃ pucchānaṃ visayassa sabhāvākārabhedo, esa dvinnaṃ pucchānaṃ viseso. Sabhāvadhammānaṃ sāmaññalakkhaṇena abhinnānampi salakkhaṇato bhedoyevāti aññadhammassa aññenākārena na kadācipi upalabbho bhaveyya. Yadi siyā, aññattameva na siyāti ruppanādisapaccayādiākārena anupalabbhamānopi puggalo attano bhūtasabhāvaṭṭhena upalabbhatevāti vadantaṃ paravādinaṃ pati ‘‘yo saccikaṭṭho’’tiādi codanā anokāsāti dassento āha ‘‘yathā pana…pe… niggaho ca na kātabbo’’ti. Tattha niggahoti ‘‘ājānāhi niggaha’’nti evaṃ vuttaniggaho, parājayāropanena paravādino niggaṇhananti attho.

“得られる(upalabbhamāna)と呼ばれるもの”とは、形態から見て、その形態を持つものと別個ではないという意図である。“別な形で”とは、形態とその形態を持つものの区別においてである。“この(質問)”とは、“それゆえに、その人は真実義・勝義において得られるのか”という二番目の質問のことである。“この差異”とは、上述した二つの質問の対象の自性と形態の差異のことであり、これが二つの質問の差異である。自性法(sabhāvadharma)が共相(sāmaññalakkhaṇe)において区別されなくても、自相(salakkhaṇa)からは区別されるので、ある法が他の法として、いかなる形でも得られることはない。もしそうであれば、別個であること自体がなくなってしまう。変壊性(ruppana)などの(色の)特徴や因縁などの形では得られないとしても、人は自らの真実の自性という性質において得られるのだ、と主張する他説者に対して、“真実義であるもの……”などの詰問(codanā)は機会がない(適用できない)ことを示すために、“しかしながら……(中略)……叱責(niggaha)はなされるべきではない”と述べた。そこでの叱責とは、“叱責を認めよ”と述べられるような叱責であり、敗北を帰させることによって他説者を屈服させるという意味である。

Svāyaṃ pana yasmā tassa vādāparādhahetuko, tasmā taṃ dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ dosāparādhapariyāyehi vibhāvito. Avajānanañhettha niggahaṭṭhānaṃ. Tathā hi paṭiññāhāni, paṭiññāntaraṃ, paṭiññāvirodho, paṭiññāsaññāso, hetvantaraṃ, atthantaraṃ, niratthakaṃ, aviññātatthaṃ, asambandhatthaṃ, appattakālaṃ, ūnaṃ, adhikaṃ, punaruttaṃ, ananubhāsanaṃ, aviññātaṃ, appaṭibhā, vikkhepo, matānuññā, anuyuñjitabbassa upekkhanaṃ, ananuyuñjitabbassa anuyogo, apasiddhantaraṃ, hetvābhāsā cāti dvāvīsati niggahaṭṭhānāni ñāyavādino vadanti.

これ(叱責)は彼の主張の過失に起因するものであるから、それを示すために註釈書において過失の同義語によって説明されている。ここでは“無視(不認同)”が屈伏の根拠(niggahaṭṭhāna)である。すなわち、1.主張の放棄(paṭiññāhāni)、2.主張の変更(paṭiññāntara)、3.主張の矛盾(paṭiññāvirodho)、4.主張の撤回(paṭiññāsaññāso)、5.理由の変更(hetvantara)、6.論題の変更(atthantara)、7.無意味(niratthaka)、8.理解不能(aviññātattha)、9.支離滅裂(asambandhattha)、10.不適切な時機(appattakāla)、11.不足(ūna)、12.過剰(adhika)、13.反復(punarutta)、14.復唱不能(ananubhāsana)、15.無知(aviññāta)、16.機知の欠如(appaṭibhā)、17.回避(vikkhepo)、18.過失の承認(matānuññā)、19.追及すべき時の無視(anuyuñjitabbassa upekkhana)、20.追及すべきでない時の追及(ananuyuñjitabbassa anuyogo)、21.異説への固執(apasiddhantara)、22.似非理由(hetvābhāsā)という二十二の屈伏の根拠を、論理学者(Nyāya)は説いている。

Tattha visadisūdāharaṇadhammānujānanaṃ paṭhamudāharaṇe paṭiññāhāni. Paṭiññātatthapaṭisedhe tadaññatthaniddeso paṭiññāntaraṃ. Paṭiññāviruddhahetukittanaṃ paṭiññāvirodho. Paṭiññātatthāpanayanaṃ paṭiññāsaññāso. Avisesavutte hetumhi paṭisiddhe visesahetukathanaṃ hetvantaraṃ. Adhikatatthānupayogiatthakathanaṃ atthantaraṃ. Mātikāpāṭho viya atthahīnaṃ niratthakaṃ. Tikkhattuṃ vuttampi sakkhipaṭivādīhi aviditaṃ aviññātatthaṃ. Pubbāparavasena sambandharahitaṃ asambandhatthaṃ. Avayavavipallāsavacanaṃ appattakālaṃ. Avayavavikalaṃ ūnaṃ. Adhikahetūdāharaṇaṃ adhikaṃ. Ṭhapetvā anuvādaṃ saddatthānaṃ punappunaṃ vacanaṃ atthāpannavacanañca punaruttaṃ. Parisāya viditassa tīhi vuttassa apaccudāhāro ananubhāsanaṃ. Yaṃ vādinā [Pg.62] vuttaṃ parisāya viññātaṃ paṭivādinā duviññātaṃ, taṃ aviññātaṃ. Taṃvādinā vattabbe vutte paravādino paṭivacanassa anupaṭṭhānaṃ appaṭibhā. Kiccantarappasaṅgena kathāvicchindanaṃ vikkhepo. Attano dosānujānanena parapakkhassa dosappasañjanaṃ paramatānujānanaṃ matānuññā. Niggahappattassa niggaṇhanaṃ anuyuñjitabbassa upekkhanaṃ. Sampattaniggahassa aniggahaṭṭhāne ca niggaṇhanaṃ anuyuñjitabbassa anuyogo. Ekaṃ siddhantamanujānitvā aniyamato tadaññasiddhantakathāppasañjanaṃ apasiddhantaraṃ. Asiddhā anekantikā viruddhā ca hetvābhāsā, hetupatirūpakāti attho. Tesañca kathanaṃ niggahaṭṭhānanti.

そこにおいて、非類似の例示的法を認めることは、最初の例示における‘主張の放棄(paṭiññāhāni)’である。主張された内容を否定した上で、それ以外の内容を提示することは‘別の主張(paṭiññāntara)’である。主張と矛盾する理由を述べることは‘主張の矛盾(paṭiññāvirodho)’である。主張された内容を取り下げると認めることは‘主張の撤回(paṭiññāsaññāso)’である。限定せずに述べられた理由が否定された時に、限定的な理由を述べることは‘別の理由(hetvantara)’である。主題に役立たない意味を述べることは‘別の意味(atthantara)’である。マティカー(目録)の誦出のように、意味を欠いたものは‘無意味(niratthaka)’である。三度言われても証人や反論者が理解できないものは‘意味不明(aviññātattha)’である。前後関係において繋がりを欠くものは‘無関係な意味(asambandhattha)’である。構成要素の順序が逆転した発言は‘時機を逸したもの(appattakāla)’である。構成要素が欠けているものは‘不足(ūna)’である。余分な理由や例示は‘超過(adhika)’である。復唱を除いて、言葉や意味を繰り返し述べること、および意味の確定した発言を繰り返すことは‘反復(punarutta)’である。会衆が理解し、三度言われたことに対して、再反論を行わないことは‘不復唱(ananubhāsana)’である。論者によって述べられ、会衆によって理解されたが、反論者によって理解し難い(誤解された)ものは‘未理解(aviññāta)’である。論者が言うべき時に、反論者が返答を思いつかないことは‘機転の欠如(appaṭibhā)’である。別の用件を口実にして話を中断することは‘攪乱(vikkhepo)’である。自分の過失を認めることで他方の過失を指摘することは‘他説の容認(matānuññā)’である。論破されるべき者を論破せず、追及すべき者を放置すること、および、論破の機会が到来しているのに論破せず、追及すべきでない者を追及することは‘不当な追及(anuyogo)’である。一つの定説を認めておきながら、限定せずにそれ以外の定説を持ち出すことは‘定説からの逸脱(apasiddhantara)’である。未成立(asiddhā)、不定(anekantikā)、矛盾(viruddhā)は‘似非理由(hetvābhāsā)’、すなわち理由に似て非なるものという意味である。それらを述べることは‘敗北の根拠(niggahaṭṭhāna)’である。

Imesu dvāvīsatiyā niggahaṭṭhānesu idaṃ paṭiññāya apanayanato sayameva paccakkhānato paṭiññāsaññāso nāma niggahaṭṭhānaṃ. Tenevāha ‘‘avajānaneneva niggahaṃ dassetī’’ti. Asiddhattāti etena paccakkhato anumānato ca puggalassa anupalabbhamāha. Na hi so paccakkhato upalabbhati. Yadi upalabbheyya, vivādo eva na siyā, anumānampi tādisaṃ natthi, yena puggalaṃ anumineyyuṃ. Tathā hi taṃ sāsaniko puggalavādī vadeyya ‘‘puggalo upalabbhati, atthi puggalo’’ti bhagavatā vuttattā rūpavedanādi viya. Yañhi bhagavatā ‘‘atthī’’ti yadi vuttaṃ, taṃ paramatthato atthi yathā taṃ rūpaṃ vedanā saññā saṅkhārā viññāṇaṃ. Yaṃ pana paramatthato natthi, na taṃ bhagavatā ‘‘atthī’’ti vuttaṃ yathā taṃ pakativādiādīnaṃ pakatiādīti, taṃ micchā. Ettha hi yadi vohārato puggalassa atthibhāvo adhippeto, siddhaṃ sādhanaṃ, atha paramatthato, asiddho hetu tathā avuttattā. Viruddho ca tassa aniccasaṅkhatapaṭiccasamuppannādibhāvāsādhanato rūpavedanādīsu tathā diṭṭhattātiādinā tassa ahetukabhāvasseva pākaṭabhāvato.

これら二十二の敗北の根拠の中で、これは主張を取り下げること、自ら拒絶することから、‘主張の撤回(paṭiññāsaññāso)’という敗北の根拠である。それゆえ(論母注は)‘(主張を)否認することによって敗北を示す’と言ったのである。‘未成立であるから’という言葉によって、(補特伽羅が)現量(直接知覚)からも比量(推論)からも得られないことを示している。けだし、それは現量によって得られない。もし得られるのであれば、論争など起こらない。また、それによって補特伽羅を推論できるような比量も存在しない。というのも、仏教徒の補特伽羅論者は‘補特伽羅は得られる、補特伽羅は存在する、世尊によって(存在すると)説かれたからである。色や受などのように’と言うからである。世尊によって‘存在する’と説かれたならば、それは色・受・想・行・識のように勝義(究極的真実)において存在する。しかし、勝義において存在しないものは、世尊によって‘存在する’とは説かれていない。例えば、自性論者(数論派)などの自性などは(勝義には存在せず)、それは誤りである。ここで、もし世俗(世間的呼称)として補特伽羅の存在が意図されているなら、(論証の)手段は成立している。しかし、もし勝義としてなら、そのように(勝義の存在として)説かれていないため、理由は未成立である。また、それは無常・有為・縁生であることなどが立証されないため(勝義の存在とすることとは)矛盾しており、色や受などにおいてそのように見られることなどから、その無因性(正当な理由の欠如)が明らかだからである。

Yaṃ pana bāhirakā puthu aññatitthiyā vadanti. Attheva ca paramatthato attā ñāṇābhidhānassa pavattiyā nimittabhāvato rūpādi viya. Atha vā attātirittapadatthantaro rūpakkhandho khandhasabhāvattā yathā taṃ itarakkhandhā. Yañhettha padatthantaraṃ, so puggaloti adhippāyo.

しかし、外部の多くの異学徒たちは次のように言う。‘勝義において我(アートマン)は存在する。色などのように、認識や呼称が成立するための根拠となるからである。あるいは、色蘊とは別の実体としての我がある。他の蘊が(色蘊とは別のものである)のと同様に、色蘊も(我とは別の)蘊としての性質を持っているからである。ここで別の実体とされるもの、それが補特伽羅である’というのが彼らの意図である。

Ettha [Pg.63] ca purimassa hetuno paññattiyā anekantikatā asiddhatā ca. Na hi asato sakavādinaṃ pati paramatthato ñāṇābhidhānappavattiyā nimittabhāvo sijjhati. Vohārato ce, tadasiddhasādhanatā rūpādisabhāvavinimuttarūpopi puggalo na hotīti evamādiviruddhatthatā. Pacchimassa pana hetuno sādhetabbatthasāmaññapariggahe siddhasādhanatā, rūpakkhandhato padatthantarato paramatthantarabhūtavedanādisambhavassa icchitattā ca. Tabbisesapariggahe ca sakavādinaṃ pati udāharaṇābhāvo paraparikappitajīvapadatthavirahato. Itarakkhandhānaṃ vedanādivinimuttaubhayasiddhajīvapadatthasahitopi rūpakkhandho na hoti itarakkhandhā viyāti viruddhatthatā ca.

ここで、前の理由については、施設(仮の名)であるから不定(不確実)であり、また未成立である。存在しないもの(我)に対して、自説派にとって勝義における認識や呼称の成立の根拠となることは立証されないからである。もし世俗的(呼称)としてなら、それは未成立の立証であり、色などの性質から離れた色も補特伽羅ではない、といった矛盾した意味になる。また、後の理由については、立証されるべき意味の共通性を認めるならば、既に立証されたことを再び立証することになる。色蘊とは別の実体として、勝義において別体である受などの発生が認められているからである。その特殊性を認めるならば、自説派に対して(適切な)例示がないことになる。他者の想定する命(ジィーヴァ)という実体が存在しないからである。また、受などから離れた、双方に成立している命という実体を伴うような色蘊は、他の蘊(受など)とは異なり存在しない、という矛盾した意味になるからである。

Yaṃ pana kāṇādā ‘‘sukhādīnaṃ nissayabhāvato’’ti anumānaṃ vadanti, te idaṃ vattabbā – kiṃ sukhādīnaṃ attani paṭibaddhaṃ yato sukhādinissayatāya attā anumīyati. Yadi uppādo, evaṃ sante sabbepi sukhādayo ekato eva bhaveyyuṃ kāraṇassa sannihitabhāvato aññanirapekkhato ca. Atha aññampi kiñci indriyādikāraṇantaramapekkhitabbaṃ, tadeva hotu kāraṇaṃ, kimaññena adiṭṭhasāmatthiyena parikappitena payojanaṃ. Atha pana tesaṃ attādhīnā vuttīti vadeyyuṃ, evampi na sijjhati udāharaṇābhāvato. Na hi rūpādivinimutto tādiso koci sabhāvadhammo sukhādisannissayabhūto atthi, yato attano attatthasiddhiyā udāharaṇaṃ apadiseyyuṃ. Iminā nayena asamāsapadābhidheyyattātiādīnampi ayuttattā nivāretabbā. Tathā ‘‘aññassa saccikaṭṭhassa asiddhattā’’ti iminā ca pakatiaṇuādīnampi bāhiraparikappitānaṃ asiddhatā vuttāvāti veditabbā. Kathaṃ pana tesaṃ asiddhīti? Pamāṇena anupalabbhanato. Na hi paccakkhato pakati siddhā kapilassapi isino tassa apaccakkhabhāvassa kāpilehi anuññāyamānattā.

また、カーナーダ(勝論派)たちが‘(我は)快などの依止(基盤)であるから’という比量を述べるならば、彼らはこう言われるべきである。――快などは我に結びついているのか、それゆえに快などの依止であることから我が推論されるというのか。もし(快などの)生起(が我に結びついているという)なら、そうであるならば、原因(我)が常に備わっており、他のものを待つ必要がないため、すべての快などは一斉に生じるはずである。もし他の感官などの別の原因を待たねばならないというなら、それ(感官)こそが原因であって、他に見えない能力を持つ想定された(我という)ものに何の用があるのか。あるいは、それら(快など)の働きは我に従属していると言うならば、それも例示がないために成立しない。色などから離れたそのような自性ある法で、快などの依止となっているものは存在しない。それゆえ、自身の我の存在を証明するための例示を示すことはできないのである。この方法によって、‘複合語ではない言葉で表されるものだから’といった(他の)理由も、不適切であるとして退けられるべきである。同様に、‘他(の実在)に、真実の対象としての意味が成立しないから’ということによって、外部で想定された自性(プラクリティ)や極微(アヌ)などの未成立性も説かれたと知るべきである。では、なぜそれらは未成立なのか。正量によって得られないからである。現量(直接知覚)によって自性が立証されることはない。カピラ仙においてさえ、それが現量でなかったことはカーピラ(数論派)たちによって認められているからである。

Yaṃ pana ‘‘atthi padhānaṃ bhedānaṃ anvayadassanato sakalakalāpamattaṃ viyā’’ti te anumānaṃ vadanti. Iminā hi bhedānaṃ satvādīnaṃ vijjamānapadhānatā paṭiññātā. Ettha ca vuccate – sakalādīnaṃ padhānaṃ tabbibhāgehi kiṃ aññattaṃ, udāhu anaññanti, kiñcettha yadi aññattaṃ, sabbo loko padhānamayoti samayavirodho siyā, saṇṭhānabhedena aññattha paṭijānanato [Pg.64] na dosoti ce? Taṃ na, valayakaṭakādisaṇṭhānabhedepi kanakābhedadassanato. Na hi saṇṭhānaṃ vatthubhedanimittaṃ tassa anupādānattā. Yaṃ yassa bhedanimittaṃ, na taṃ tassa anupādānaṃ yathā suvaṇṇamattikādighaṭādīnaṃ suvaṇṇaghaṭo mattikāghaṭo koseyyapaṭo kappāsapaṭoti ca sādhetabbadhammarahitañca udāharaṇaṃ. Na hi padhānekakāraṇapubbakattaṃ sakalādīnaṃ pakativādino siddhaṃ, nāpi kāpilānaṃ kathañci aññattānujānanato. Anaññatte pana udāharaṇābhāvo. Na hi tadeva sādhetabbaṃ tadeva ca udāharaṇaṃ yuttaṃ, anvayadassanampi asiddhaṃ. Na hi tadeva tena anvitaṃ yujjati. Padhānena anvayadassanampi asiddhaṃ paravādinoti guṇassa padhānassa ananujānanato. Atha yaṃ kiñci kāraṇaṃ padhānaṃ ‘‘padhīyati ettha phala’’nti, evampi asiddhameva kāraṇe phalassa atthibhāvānanujānanato, hetuno ca asiddhanissayatāparābhimatabhedānanujānanato. Atha visesena kāraṇāyattavuttitā phalassa sādhīyati, na kiñci viruddhaṃ dhammānaṃ yathāsakaṃ paccayena paṭiccasamuppattiyā icchitattāti.

しかしながら、“差別の(中に)随伴が見られるがゆえに、あたかも全体の集まりのように自性(パダーナ)が存在する”という彼らの推論について述べる。これにより、差別であるサットヴァ(純質)などの存在によって自性の存在が主張される。ここで問われるのは、全体などとしての自性は、その諸部分と別個のものなのか、あるいは別個ではないものなのか、ということである。もしここで別個であるならば、一切の世界は自性から成るものであるから、教義との矛盾が生じるだろう。“形状の差別によって別個であると認めるのであれば過失はない”と言うのか。それは正しくない。腕輪や指輪などの形状の差別があっても、金そのものに差別がないことが見られるからである。形状は、それ(金)の受容因ではないため、事物の差別の原因ではない。あるものが他のものの差別の原因であるならば、それはそれの非受容因ではない。例えば、金や土などを材料とする鉢などにおいて、金の鉢、土の鉢、絹の布、綿の布などと言うが、この例証は証明されるべき法を欠いている。全体(サカラ)などが自性という唯一の原因を先とするものであることは、自性論者(パカティ・ヴァーディン)にとって成立しておらず、また、カピラ学派(サーンキヤ)にとっても、いかなる意味でも別個であることを認めないからである。一方、別個でないとするならば、例証がなくなる。証明されるべきものそのものが例証としてふさわしいということはなく、随伴が見られるということも成立しない。それそのものがそれ自身に随伴するということは成り立たないからである。自性による随伴が見られるということも、論敵にとっては成立しない。なぜなら(彼らは)徳(グナ)を自性とは認めないからである。あるいは、何らかの原因を自性とし、“ここに果が置かれる(padhīyati)”という語源的理由で自性と呼ぶならば、そのようにしても、原因の中に果が存在することを認めないがゆえに成立せず、因(ヘートゥ)も、他者の認める差別を根拠とすることを認めないがゆえに、成立しない根拠を依所とするものとなる。あるいは、特に果が原因に依存して存在することが証明されるのであれば、諸法はそれぞれの縁によって縁起するものであると認められているため、何ら反することはない。

Apica pakativādino ‘‘satvarajatamasaṅkhātānaṃ tiṇṇaṃ guṇānaṃ samabhāvo pakati, sā ca niccā satvādivisamasabhāvato aniccato mahatādivikārato anaññā’’ti paṭijānanti. Sā tesaṃ vuttappakārā pakati na sijjhati tato viruddhasabhāvato vikārato anaññattā. Na hi assassa visāṇaṃ dīghaṃ, tañca rassato govisāṇato anaññanti vuccamānaṃ sijjhati. Kiñca bhiyyo? Tiṇṇaṃ ekabhāvābhāvato. Satvādiguṇattayato hi pakatiyā anaññattaṃ icchantānaṃ tesaṃ satvādīnampi pakatiyā anaññattaṃ āpajjati, na ca yuttaṃ tiṇṇaṃ ekabhāvoti. Evampi pakati na sijjhati. Kathaṃ? Anekadosāpattito. Yadi hi byattasabhāvato vikārato abyattasabhāvā pakati anaññā, evaṃ sante hetumantatā aniccatā abyāpitā sakiriyatā anekatā nissitatā liṅgatā sāvayavatā paratantratāti evamādayo aneke dosā pakatiyā āpajjanti, na jātivikārato anaññā paṭijānitabbā. Tathā ca sati samayavirodhoti kappanāmattaṃ pakatīti asiddhā sāti niṭṭhamettha gantabbaṃ.

さらに、自性論者は“サットヴァ(純質)・ラジャス(激質)・タマス(翳質)と数えられる三つの徳(グナ)の均衡が自性(パカティ)であり、それは常住であり、サットヴァなどの不均衡な性質による無常なマハット(大)などの転変(ヴィカーラ)と別個ではない”と主張する。彼らが説くところのその自性は成立しない。それ(自性)とは反対の性質を持つ転変と別個ではないからである。馬の角が長く、それが短い牛の角と別個ではないと言われても、成立することはない。さらに、三つの徳が単一の状態であることはありえない。サットヴァなどの三徳から自性が別個でないことを望む彼らにとって、サットヴァなども自性と別個ではないことになり、三つが単一の状態であることは正しくない。このようにしても、自性は成立しない。なぜなら、多くの過失が生じるからである。もし、顕在的な性質を持つ転変から、非顕在的な性質を持つ自性が別個でないとするならば、そのようにあるとき、有因性、無常性、非遍満性、動作性、多種性、依存性、標識性、有分性、他従性といった、このような多くの過失が自性に生じることになり、生じる転変と別個ではないと主張されるべきではない。そしてそのようになるならば、教義との矛盾が生じるため、自性は単なる想定にすぎず、それは成立しないものであると結論づけられるべきである。

Pakatiyā [Pg.65] ca asiddhāya taṃnimittakabhāvena vuccamānā mahatādayopi asiddhā eva. Yathā ca pakati mahatādayo ca, evaṃ issarapajāpatipurisakālasabhāvaniyatiyadicchādayopi. Etesu hi issaro tāva na sijjhati upakārassa adassanato. Sattānañhi jātiyaṃ mātāpitūnaṃ bījakhettabhāvena kammassa hīnatādivibhāgakaraṇena, tato parañca utuāhārānaṃ brūhanupatthambhanena, indriyānaṃ dassanādikiccasādhanena upakāro dissati, na, evamissarassa. Hīnatādivibhāgakaraṇamissarassāti ce? Taṃ na, asiddhattā. Yathāvutto upakāraviseso issaranimmito, na kammunāti sādhanīyametaṃ. Itaratrāpi samānametanti ce? Na, kammato phalaniyamasiddhattā. Sati hi katūpacite kammasmiṃ tattha yaṃ akusalaṃ, tato hīnatā, yaṃ kusalaṃ, tato paṇītatāti siddhametaṃ. Issaravādināpi hi na sakkā kammaṃ paṭikkhipituṃ.

自性が成立しない以上、それを原因として説かれるマハット(大)などもまた、成立しない。自性やマハットなどがそうであるように、自在神(イッサラ)、生主(パジャーパティ)、神我(プルシャ)、時間、自性(サバーヴァ)、運命、偶然なども同様である。これらの中で、まず自在神は、助け(利益)が見られないがゆえに成立しない。衆生の誕生において、父母が種子や田の状態であることによって、業(カンマ)が劣等などの差別を作ることによって、その後は季節や食物が増進や維持を助けることによって、また感官が視覚などの役割を果たすことによって助けが見られるが、自在神については、そのようには見られない。“劣等などの差別を作るのは自在神である”と言うのか。それは正しくない。成立していないからである。上述のような助けの特殊性は自在神に由来するものであり、業によるものではないということは、証明されるべきことである。“他方(業)についても同様(に証明されていない)である”と言うのか。そうではない。業から結果が規定されることは成立しているからである。なされ蓄積された業があるとき、そこでもし不善であれば、それによって劣等となり、もし善であれば、それによって勝妙となることは成立している。自在神を主張する者であっても、業を否定することはできないからである。

Apicetassa lokavicittassa issaranimmānabhāve bahū dosā sambhavanti. Kathaṃ? Yadi sabbamidaṃ lokavicittaṃ issaranimmitaṃ, saheva vacanena pavattitabbaṃ, na kamena. Na hi sannihitakāraṇānaṃ phalānaṃ kamena uppatti yuttā, kāraṇantarāpekkhāya issarassa sāmatthiyahāni. Cakkhādīnaṃ cakkhuviññāṇādīsu kāraṇabhāvo na yutto. Karotīti hi kāraṇanti. Issaro eva ca kārakoti sabbakāraṇānaṃ kāraṇabhāvahāni. Yehi puthuvisesehi issaro pasīdeyya, tesañca sayaṃkāratā āpajjati, tathā sabbesaṃ hetukānaṃ kāraṇabhāvo. Yañjetaṃ nimmānaṃ, tañcassa attadatthaṃ vā siyā, paratthaṃ vā siyā. Attadatthatāyaṃ attano issarabhāvahāni akatakiccatāya isitāvasitābhāvato. Tena vā nimmitena yaṃ attano kātabbaṃ, taṃ kasmā sayameva na karoti. Paratthatāyaṃ pana paro nāmettha loko evāti kimatthiyaṃ tassa nirayādirogādivisādinimmānaṃ. Yā cassa issaratā, sā sayaṃkatā vā siyā paraṃkatā vā ahetukā vā. Tattha sayaṃkatā ce, tato pubbe anissarabhāvāpatti. Paraṃkatā ce, pacchāpi anissarabhāvāpatti sauttaratā ca siyā. Ahetukā ce, na kassaci anissaratāti evamissarassapi asiddhi veditabbā.

さらに、この世界の多様性が自在神による創造であるとするならば、多くの過失が生じる。どのようにか。もしこの世界の多様なすべてが自在神によって創造されたものであるならば、言葉と同時に(一斉に)生じるべきであって、順次であってはならない。具備された諸原因による結果が順次に生じることは正しくなく、もし他の原因を待つのであれば自在神の能力が損なわれることになる。眼などが眼識などにおける原因であることは正しくないことになる。“作るものが原因である”とされるからである。自在神のみが作る者であるならば、すべての原因の原因たる性質が失われる。自在神が喜ぶような個別の供物なども、自分自身で作ったことになり、同様にすべての原因を持つものの原因性も失われる。また、この創造というものが、自在神自身の目的のためであるのか、あるいは他者の目的のためであるのか。自身の目的のためであるならば、なすべきことを終えていないために自在神の性質が失われ、自在さがなくなる。あるいは、その創造されたものによって自身がなすべきことを、なぜ自分自身で行わないのか。一方、他者の目的のためであるならば、他者とはこの世界そのものであるが、自在神にとって地獄や病気や絶望などを創造することに何の目的があるのか。また、その自在神たる性質は、自身で作られたものか、他者で作られたものか、あるいは無因であるのか。もし自身で作られたものであるならば、それ以前は自在神ではなかったことになってしまう。もし他者で作られたものであるならば、後になっても自在神ではないことになり、上位の存在があることになってしまう。もし無因であるならば、誰にとっても自在神ではないということになり、このように自在神もまた成立しないことが知られるべきである。

Yathā ca issaro, evaṃ pajāpati puriso ca. Nāmamattameva hettha viseso. Tehi vādīhi pakappitaṃ yadidaṃ ‘‘pajāpati puriso’’ti. Taṃnimittakaṃ [Pg.66] pana lokappavattiṃ icchantānaṃ pajāpativāde purisavāde ca issaravāde viya dosā asiddhi ca vidhātabbā. Yathā cete issarādayo, evaṃ kālopi asiddho lakkhaṇābhāvato. Paramatthato hi vijjamānānaṃ dhammānaṃ sabhāvasaṅkhātaṃ lakkhaṇaṃ upalabbhati. Yathā pathaviyā kathinatā, na evaṃ kālassa, tasmā natthi paramatthato kāloti. Kālavādī panāha ‘‘vattanālakkhaṇo kālo’’ti. So vattabbo ‘‘kā panāyaṃ vattanā’’ti. So āha ‘‘samayamuhuttādīnaṃ pavattī’’ti. Tampi na, rūpādīhi atthantarabhāvena aniddhāritattā. Paramatthato hi aniddhāritasabhāvassa vattanālakkhaṇatāyaṃ sasavisāṇādīnampi taṃlakkhaṇatā āpajjeyya.

自在神(イッサラ)と同様に、生主(パジャーパティ)や丈夫(プルシャ)もまた同様である。ここでの違いは単なる名称に過ぎない。それら(外道)の論者たちによって、“生主”あるいは“丈夫”というものが構想された。しかし、それらを原因とする世界の展開を主張する者たちに対しては、生主論や丈夫論においても、自在神論におけるのと同様の欠陥と不成立が指摘されるべきである。また、これらの自在神などと同様に、時間(カーラ)もまた、特徴(相)を欠くがゆえに成立しない。なぜなら、勝義(究極的真実)において存在する諸法には、自性と呼ばれる特徴が見出されるからである。例えば、地(大地)には堅さがあるが、時間にはそのようなものがない。ゆえに、勝義において時間は存在しない。しかし、時間論者は“時間は経過(現在作用)を特徴とする”と言う。彼は“では、この経過とは何か”と問われるべきである。彼は“時(サマヤ)や須臾(ムフッタ)などの生起である”と言う。それもまた妥当ではない。色法(物質)などと異なる実体として規定されていないからである。勝義において規定された自性を持たないものが経過を特徴とするならば、兎角(兎の角)などの存在しないものもまた、それを特徴とすることになってしまう。

Yaṃ pana vadanti kāṇādā ‘‘aparasmiṃ aparaṃ yugapadi ciraṃ khippamiti kālaliṅgānīti liṅgasabbhāvato atthi kālo’’ti, taṃ ayuttaṃ liṅgino anupalabbhamānattā. Siddhasambandhesu hi liṅgesu liṅgamattaggahaṇena liṅgini avabodho bhaveyya. Na ca kenaci aviparītacetasā tena liṅgena saha kadāci kālasaṅkhāto liṅgī gahitapubboti. Ato na yuttaṃ ‘‘liṅgasabbhāvato atthi kālo’’ti. ‘‘Aparasmiṃ apara’’ntiādikassa visesassa nimittabhāvato yuttanti ce? Na, paṭhamajātatādinimittakattā tassa. Na ca paṭhamajātatādi nāma koci dhammo atthi aññatra samaññāmattatoti nattheva paramatthato kālo. Kiñca bhiyyo, bahūnaṃ ekabhāvāpattito. Atītādivibhāgena hi lokasamaññāvasena bahū kālabhedā. Tvañcetaṃ ekaṃ vadasīti bahūnaṃ ekabhāvābhāvato nattheva paramatthato kālo. Tathā ekassa anekabhāvāpattito. Yo hi ayaṃ ajja vattamānakālo, so hiyyo anāgato ahosi, sve atīto bhavissati. Hiyyo ca vattamāno ajja atīto ahosi, tathā sve vattamānopi aparajja. Na cekasabhāvassa anekasabhāvatā yuttāti asiddho paramatthato kālo. Dhammappavattiṃ pana upādāya kappanāmattasiddhāya lokasamaññāya atītādivibhāgato voharīyatīti vohāramattakoti daṭṭhabbo.

また、カナアダ(勝論派)たちが“後(後行)、前(先行)、同時、久遠、迅速といったものは時間の指標(相)である。それゆえ、指標が存在するがゆえに時間は存在する”と言うが、それは不当である。なぜなら、その指標を持つ本体(所相)が見出されないからである。指標と本体の関係が既に確立されている場合においてのみ、指標を捉えることで本体を認識することができる。しかし、いかなる正しい認識を持つ者であっても、それらの指標とともに、時間と称される本体をかつて捉えたことはないのである。それゆえ、“指標が存在するがゆえに時間は存在する”と言うのは不当である。もし“後・前などの区別の原因となるがゆえに成立する”と言うなら、そうではない。それは、先に生まれたこと(長幼)などを原因とするからである。そして、先に生まれたことなどは、単なる世俗的な名称以外にいかなる法も存在しない。したがって、勝義において時間は存在しないのである。さらに言えば、多くのものが一なるものになってしまうという不都合がある。過去などの区分によって、世俗の名称に従えば、時間は多くの種類に分かれる。しかし、汝はそれを一であると言う。多くのものが一であることはありえないため、勝義において時間は存在しない。同様に、一なるものが多(異なる性質)になってしまう。というのも、今日の現在である時間は、昨日は未来であり、明日には過去となるであろう。また、昨日の現在は今日には過去となり、明日の現在も明後日には同様となる。一つの自性が複数の自性を持つことは不当であるため、勝義において時間は成立しない。ただ、諸法の生起に依拠して、構想(施設)のみによって成立した世俗の名称によって、過去などの区分から語られるのであるから、単なる世俗的表現(世話)に過ぎないと見なすべきである。

Sabhāvaniyatiyadicchādayopi asiddhā. Kiṃ kāraṇā? Lakkhaṇābhāvā. Na hi sabhāvato niyatiyadicchā sambhavati. Aññathā evaṃvidho koci [Pg.67] bhāvo atthi ce, tesaṃ sabhāvasaṅkhātena lakkhaṇena bhavitabbaṃ, patiṭṭhāpakahetunā ca na catthi. Kevalaṃ panete vādā vimaddiyamānā ahetuvāde eva tiṭṭhanti, na cāhetukaṃ lokavicittaṃ visesābhāvappasaṅgato. Ahetukabhāve hi pavattiyā yvāyaṃ narasuranirayatiracchānādīsu indriyādīnaṃ viseso, tassa abhāvo āpajjati, na cāyaṃ paṇḍitehi icchito. Kiñca? Diṭṭhabhāvato. Diṭṭhā hi cakkhādito cakkhuviññāṇādīnaṃ bījādito aṅkurādīnaṃ pavatti, tasmāpi hetutovāyaṃ pavatti. Tathā pure pacchā ca abhāvato. Yato yato hi paccayasāmaggito yaṃ yaṃ phalaṃ nibbattati, tato pubbe pacchā ca na tassa nibbatti sambhavati, kiñca bahunā. Yadi ahetuto pavatti siyā, ahetukā pavattīti imāpi vācā yathāsakapaccayasamavāyato pure pacchā ca bhaveyyuṃ, na ca bhavanti aladdhappaccayattā, majjhe eva ca bhavanti laddhappaccayattā. Evaṃ sabbepi saṅkhatā dhammāti na sijjhati ahetuvādo. Tasmiñca asiddhe pavattiyā ahetubhāvo viya ahetupariyāyavisesabhūtā sabhāvaniyatiyadicchādayopi asiddhā eva hontīti veditabbā.

自性論(サバーヴァ)、決定論(ニヤティ)、偶然論(ヤディッチャー)などもまた成立しない。その理由は何か。特徴(相)を欠くからである。自性によって決定や偶然が生じることはない。もし、そのような何らかの存在があるとするならば、それらには自性と呼ばれる特徴があるはずであり、それを立証する原因もあるはずだが、それはない。ただ、これらの説を吟味すれば、結局は無因論(アヘートゥヴァーダ)に行き着くのである。しかし、世界が多様であることは無因ではない。なぜなら、(無因であれば)差異が存在しなくなるという不都合が生じるからである。もし生起が無因であるならば、人間、天人、地獄の衆生、畜生などにおける感官(根)などの違いがなくなってしまうが、それは賢者たちの認めることではない。さらに、実際に観察されるからである。眼などから眼識などが生じ、種子などから芽などが生じることが見られる。ゆえに、この生起は原因によるのである。同様に、前後において存在しないからである。諸々の条件の集まり(縁の和合)から、ある結果が生じる場合、その前にも後にもその生起はありえない。さらに多くを語る必要があろうか。もし無因によって生起するならば、“無因の生起である”という言葉さえも、それぞれの条件の結合によって前後に生じるはずであるが、条件を得ないがゆえにそうはならず、条件を得たときのみ中間に生じるのである。このように、すべての有為法(条件づけられたもの)がそうであるから、無因論は成立しない。無因論が成立しない以上、生起が無因であるのと同様に、無因の別名に過ぎない自性論、決定論、偶然論などもまた成立しないものと知るべきである。

Yaṃ pana kāṇādā ‘‘paramāṇavo niccā, tehi dviaṇukādiphalaṃ nibbattati, tañca aniccaṃ, tassa vasenetaṃ lokavicitta’’nti vadanti, tampi micchāparikappamattaṃ. Na hi paramāṇavo nāma santi aññatra bhūtasaṅghātā. So pana aniccova, na ca niccato aniccassa nibbatti yuttā tassa kāraṇabhāvānupapattito tathā adassanato ca. Yadi ca so kassaci kāraṇabhāvaṃ gaccheyya, anicco eva siyā vikārāpattito. Na cāyaṃ sambhavo atthi, yaṃ vikāraṃ anāpajjantameva kāraṇaṃ phalaṃ nibbatteyyāti. Vikārañce āpajjati, kutassa niccatāvakāso, tasmā vuttappakārā paramāṇavo sattā aniccā, aññepi niccādibhāvena bāhirakehi parikappitā asiddhā evāti veditabbaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘dhammappabhedato pana aññassa saccikaṭṭhassa asiddhattā’’ti.

また、カナアダたちが“極微(パラマール:原子)は常住であり、それらから二重極微などの結果が生じる。それは無常であり、それによって世界の多様性が生じる”と言うが、それもまた誤った妄想に過ぎない。なぜなら、四大元素の集合(大種和合)以外に、極微というものは存在しないからである。そして、その(集合した)ものは無常である。常住なるものから無常なるものが生じることは不当である。なぜなら、それが原因となることは不可能であり、またそのような事例も見られないからである。もしそれが何らかの原因になるとすれば、変化(変異)が生じるがゆえに、それは無常となるはずである。変化を全く起こさない原因が結果を生じさせるということはありえない。もし変化が生じるのであれば、どうして常住である余地があろうか。ゆえに、上述のような極微という存在は無常であり、外道たちによって常住などとして構想された他のものもまた成立しないと知るべきである。それゆえに、“諸法の分別のほかに、他のいかなる勝義の存在も成立しないがゆえに”と言われるのである。

Etthāha ‘‘yadi paramatthato puggalo na upalabbhati, evaṃ pana puggale anupalabbhamāne atha kasmā bhagavā ‘atthi puggalo attahitāya paṭipanno’ti (a. ni. 4.95; kathā. 22), ‘cattārome, bhikkhave, puggalā santo saṃvijjamānā lokasmi’nti [Pg.68] (a. ni. 4.95; kathā. 22) ca tattha tattha puggalassa atthibhāvaṃ pavedesī’’ti. Vineyyajjhāsayavasena. Tathā tathā vinetabbānañhi puggalānaṃ ajjhāsayavasena vineyyadamanakusalo satthā dhammaṃ desento lokasamaññānurūpaṃ tattha tattha puggalaggahaṇaṃ karoti, na paramatthato puggalassa atthibhāvato.

ここで次のような問いがある。“もし勝義において個人(プッガラ)が見出されないのであれば、なぜ世尊は‘自利のために修行する個人が存在する’とか、‘比丘たちよ、世の中には四種の個人が存在し、見出される’といったように、あちこちで個人の存在を宣言されたのか”。それは、教化されるべき者の意楽(心の傾向)に従ったからである。すなわち、教化されるべき人々をそれぞれの意楽に応じて導くことに巧みな師(仏陀)は、法を説くにあたり、世俗の名称に従って、随所で“個人”という表現を用いられたのであり、勝義において個人が存在するからではない。

Apica aṭṭhahi kāraṇehi bhagavā puggalakathaṃ katheti hirottappadīpanatthaṃ, kammassakatādīpanatthaṃ, paccattapurisakāradīpanatthaṃ, ānantariyadīpanatthaṃ, brahmavihāradīpanatthaṃ, pubbenivāsadīpanatthaṃ, dakkhiṇāvisuddhidīpanatthaṃ, lokasammutiyā appahānatthañcāti. ‘‘Khandhā dhātū āyatanāni hirīyanti ottappantī’’ti hi vutte mahājano na jānāti, sammohaṃ āpajjati, paṭisattu vā hoti ‘‘kimidaṃ khandhā dhātū āyatanāni hirīyanti ottappanti nāmā’’ti. ‘‘Itthī hirīyati ottappati, puriso, khattiyo, brāhmaṇo’’ti pana vutte jānāti, na sammohaṃ āpajjati, na paṭisattu hoti, tasmā bhagavā hirottappadīpanatthaṃ puggalakathaṃ katheti. ‘‘Khandhā kammassakā, dhātuyo āyatanānī’’ti vuttepi eseva nayo. Tasmā kammassakatādīpanatthampi puggalakathaṃ katheti. ‘‘Veḷuvanādayo mahāvihārā khandhehi kārāpitā, dhātūhi, āyatanehī’’ti vuttepi eseva nayo. Tathā ‘‘khandhā mātaraṃ jīvitā voropenti, pitaraṃ, arahantaṃ, ruhiruppādakammaṃ, saṅghabhedakammaṃ karonti, dhātuyo, āyatanānī’’ti vuttepi, ‘‘khandhā mettāyanti, dhātuyo, āyatanānī’’ti vuttepi, ‘‘khandhā pubbenivāsaṃ anussaranti, dhātuyo, āyatanānī’’ti vuttepi eseva nayo. Tasmā bhagavā paccattapurisakāradīpanatthaṃ ānantariyadīpanatthaṃ brahmavihāradīpanatthaṃ pubbenivāsadīpanatthañca puggalakathaṃ katheti. ‘‘Khandhā dānaṃ paṭiggaṇhanti, dhātuyo, āyatanānī’’ti vuttepi mahājano na jānāti, sammohaṃ āpajjati, paṭisattu vā hoti ‘‘kimidaṃ khandhā dhātū āyatanāni paṭiggaṇhanti nāmā’’ti. ‘‘Puggalo paṭiggaṇhātī’’ti pana vutte jānāti, na sammohaṃ āpajjati, na paṭisattu hoti, tasmā bhagavā dakkhiṇāvisuddhidīpanatthaṃ puggalakathaṃ katheti. Lokasammutiñca buddhā bhagavanto nappajahanti lokasamaññāya lokābhilāpe ṭhitāyeva dhammaṃ desenti, tasmā bhagavā lokasammutiyā appahānatthampi puggalakathaṃ kathetīti imehi aṭṭhahi [Pg.69] kāraṇehi bhagavā puggalakathaṃ katheti, na paramatthato puggalassa atthibhāvatoti veditabbaṃ.

さらにまた、世尊は八つの理由によって補特伽羅(人)に関する語りをなされる。すなわち、慚(恥)と愧(恐れ)を示すため、業が自らのものであることを示すため、各個人の人間的な努力を示すため、無間業を示すため、梵住を示すため、宿住(過去世)を示すため、布施の清浄を示すため、そして世間の世俗(通念)を捨てないためである。“五蘊、界、処が恥じ、恐れる”と言われたときには、大衆は理解できず、困惑し、あるいは“五蘊、界、処が恥じ、恐れるとはどういうことか”と反発する。しかし、“女が、男が、刹帝利が、婆羅門が恥じ、恐れる”と言われたときには理解し、困惑せず、反発もしない。それゆえ世尊は、慚愧を示すために補特伽羅の話をなされる。“五蘊は業を自らのものとする、界や処も同様である”と言われたときも、これと同じ理路である。それゆえ、業が自らのものであることを示すためにも、補特伽羅の話をなされる。“竹林精舎などの大伽藍は五蘊によって、あるいは界や処によって建てられた”と言われたときも同様である。同じように、“五蘊が母を殺し、父を、阿羅漢を殺し、出仏身血や破和合僧をなす、界や処がそうする”と言われたときも、“五蘊が慈しむ、界や処が慈しむ”と言われたときも、“五蘊が宿住を随念する、界や処がそうする”と言われたときも、これと同じ理路である。それゆえ世尊は、個人の努力、無間業、梵住、宿住を示すために補特伽羅の話をなされる。“五蘊が施物を受け取る、界や処がそうする”と言われたとき、大衆は理解できず、困惑し、“五蘊、界、処が受け取るとはどういうことか”と反発する。“補特伽羅が受け取る”と言われたときには理解し、困惑せず、反発もしない。それゆえ世尊は、布施の清浄を示すために補特伽羅の話をなされる。また、諸仏世尊は世俗の合意を捨て去ることなく、世間の名称や世間の表現に依拠したままで法を説かれる。それゆえ世尊は、世俗の合意を捨てないためにも補特伽羅の話をなされる。このように、これら八つの理由によって世尊は補特伽羅の話をなされるのであって、勝義(究極的な真実)において補特伽羅が存在するからではないと知るべきである。

Dhammappabhedākārenevāti yathāvuttarūpādidhammappabhedato aññassa saccikaṭṭhassa asiddhattā rūpādidhammappabhedākāreneva puggalassa upaladdhiyā bhavitabbanti attho. Tena ‘‘kiṃ tava puggalo upalabbhamāno ruppanākārena upalabbhati, udāhu anubhavanasañjānanābhisaṅkharaṇavijānanesu aññatarākārenā’’ti dasseti tabbinimuttassa sabhāvadhammassa loke abhāvato. Avisesavisesehi puggalūpalabbhassa paṭiññāpaṭikkhepapakkhā anujānanāvajānanapakkhā. Yadipime dvepi pakkhā anulomapaṭilomanayesu labbhanti, ādito pana paṭhamaṃ ṭhapetvā pavatto paṭhamanayo, itaro dutiyanti imaṃ nesaṃ visesaṃ dassento ‘‘anujānanā…pe… veditabbo’’ti āha. Yathādhikatāya laddhiyā anulomanato cettha paṭhamo nayo anulomapakkho, tabbilomanato itaro paṭilomapakkhoti vuttoti veditabbanti.

“諸法の分別のあり方によってのみ”とは、上述の色などの諸法の分別とは別の真実義が成立しないため、色などの諸法の分別のあり方によってのみ補特伽羅の認識がなされるべきであるという意味である。それによって、“あなたの言う認識される補特伽羅は、色が変壊(変化して壊れる)するあり方で認識されるのか、あるいは受・想・行・識のいずれかのあり方で認識されるのか”ということを示している。なぜなら、それら五蘊から離れた自性(固有の性質)は世間に存在しないからである。無差別と差別による補特伽羅の認識の肯定と否定の側が、承認と非承認の側である。もしこれら二つの側が順次と逆次の理路において得られるならば、最初から第一のものを置いて進められたのが第一の理路であり、他方が第二である。これら両者の違いを示すために、“承認されるべき...(中略)...知られるべきである”と述べた。ここでの執着された説への順応から、第一の理路が順次の側であり、その反対から、他方が逆次の側であると述べられていると知るべきである。

Tena vata reti ettha tenāti kāraṇavacanaṃ. Yena puggalūpalabbho patiṭṭhapīyati, tena hetunā. Svāyaṃ hetu sāsanikassa bāhirakassa ca vasena heṭṭhā dassito eva. Hetupatirūpake cāyaṃ hetusamaññā paramatthassa adhippetattā. Heṭṭhā ‘‘ājānāhi niggaha’’nti niggahassa saññāpanamattaṃ kataṃ, taṃ idāni ‘‘yaṃ tattha vadesī’’tiādinā nigamanarūpena micchābhāvadassanena ca vibhāviyamānaṃ pākaṭabhāvakaraṇato āropitaṃ patiṭṭhāpitaṃ hotīti aṭṭhakathāyaṃ ‘‘āropitattā’’ti vuttaṃ.

“それゆえに、実に、汝よ”において、“それ(tena)”とは原因(理由)を表す言葉(具格)である。補特伽羅の認識が確立される、その理由によって、ということである。その理由は、仏教教団内の者と外部の者とに即して、既に前述された通りである。そして、ここでは勝義(究極の真実)が意図されているため、この理由という名称は“偽の理由”においてである。先に“論破を知れ”と言ったのは、単に論破を知らせるためになされたことであるが、今は“あなたがそこで言ったこと”等によって、結論の形式と誤った状態の提示によって明示されることで、明白にされることから、論破が提示され、確立されたことになり、註釈書(アッタカター)では“提示された”と言われている。

Ettha ca ‘‘puggalo upalabbhatī’’ti paṭiññāvayavo sarūpeneva dassito. ‘‘Tenā’’ti iminā sāmaññato hetāvayavo dassito. Yvāyaṃ yasmā paṭiññādhammo hutvā sadisapakkhe vijjamāno, visadisapakkhe avijjamānoyeva hetu lakkhaṇūpapanno nāma hoti, na itaro, tasmā yattha so vijjati na vijjati ca, so sadisāsadisabhāvabhinno duvidho diṭṭhantāvayavo. Yathā rūpādi upalabbhati, tathā puggalo. Yathā ca sasavisāṇaṃ na upalabbhati, na tathā puggaloti upanayo. Svāyaṃ ‘‘vattabbe kho puggalo upalabbhati saccikaṭṭhaparamatthenā’’ti imāya pāḷiyā dīpito, yo aṭṭhakathāyaṃ saddhiṃ hetudāharaṇehi ‘‘pāpanā’’ti vutto. Nigamanaṃ pāḷiyaṃ sarūpeneva āgataṃ, yā aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ropanā’’ti [Pg.70] vuttāti. Evaṃ porāṇena ñāyakkamena sādhanāvayavā niddhāretvā yojetabbā.

そしてここで、“補特伽羅は認識される”という宗(主張)の構成要素は、そのままの形で示されている。“それによって”という言葉によって、一般的な形で因(理由)の構成要素が示されている。主張された法(宗の法)となって、同品(似た側)に存在し、異品(異なる側)には決して存在しないものこそが、論理的特徴を備えた“因”と呼ばれるのであり、それ以外ではない。それゆえ、その因が存在する場所と存在しない場所が、同品と異品のあり方に分かれた二種類の喩(例証)の構成要素である。“色などが認識されるように、補特伽羅も認識される”というのが(同品の)適用である。“兔の角が認識されないように、補特伽羅も認識されない”というのが(異品の)適用である。これは、“認識されるべき補特伽羅は、真実義・勝義において認識される”という聖典によって示されており、註釈書では因や例証とともに“到達させること(pāpanā)”と呼ばれている。結論(nigamana)は、聖典の中にそのままの形で現れており、註釈書では“確立すること(ropanā)”と呼ばれている。このように、古来の論理的順序に従って、立証の構成要素を抽出して適合させるべきである。

Idāni vattanena parapakkhupalakkhite hetudāharaṇe anvayabyatirekadassanavasena niddhāretvā sādhanapayogo yojetabbo. Kāraṇaṃ vattabbanti kimettha vattabbaṃ. Hetudāharaṇehiyeva hi saparapakkhānaṃ sādhanaṃ dūsanaṃ vā, na paṭiññāya, tassā sādhetabbādibhāvato. Taṃ pana dvayaṃ ‘‘tena vata re’’tiādipāḷiyā vibhāvitaṃ. Aṭṭhakathāyaṃ pāpanāropanāsīsena dassitaṃ. Paṭiññāṭhapanā pana tesaṃ visayadassanaṃ kathāyaṃ taṃmūlatāyāti veditabbaṃ. Tenāha ‘‘yaṃ pana vakkhatī’’tiādi. Teneva ca aṭṭhakathāyaṃ ‘‘idaṃ anuloma…pe… ekaṃ catukkaṃ veditabba’’nti vakkhati. Tathā cāha ‘‘yathā pana tatthā’’tiādi. Niggahova visuṃ vutto, na paṭikammanti adhippāyo. Visuṃ vuttoti ca pāpanāropanāhi asammissaṃ katvā visuṃ aṅgabhāvena vutto, na tadaññataro viya tadantogadhabhāvena vutto, nāpi ṭhapanā viya agaṇanupagabhāvenāti attho. Ye panāti padakāre sandhāyāha. Dutiye…pe… āpajjati tattha niggahassa ayathābhūtattā paṭikammassa ca yathābhūtabhāvatoti adhippāyo.

今、論法の適用によって他派により指摘された理由と例証において、順随と離反の提示を通じて確定させた上で、証明の適用をなすべきである。“原因が語られるべきである”という時、ここで何を語るべきであろうか。理由と例証のみによって、自説と他説の証明または論破がなされるのであり、提示(誓約)によってではない。なぜなら、提示(誓約)は証明されるべきもの等としての性質を持つからである。そして、その二つは“それゆえに、実に、汝よ”等の聖典(パーリ)によって明らかにされている。註釈(アッタカター)においては、罪過の帰責という趣旨で示されている。一方、提示の設置は、それらの議論における対象の提示であり、それが根本であると知るべきである。それゆえに、“しかし、語られるであろうものは”等と言われるのである。まさにそれゆえに、註釈において“これは順次(anuloma)であり、……(中略)……一つの四連(catukka)として知られるべきである”と説かれる。また、同様に“しかし、そこでどのように”等と言われる。反論(niggaha)のみが別に説かれており、再論破(paṭikamma)ではないという意図である。別に説かれているとは、罪過の帰責と混同せず、別の構成要素として説かれているということであり、他のもののようにそれに含まれるものとして説かれているのではなく、また設置(ṭhapanā)のように数に数えられないものとして説かれているのでもないという意味である。“ある人々は”とは、論句の作成者を念頭に置いて言っているのである。第二の……(中略)……に陥る。そこでは、反論が事実と異なり、再論破が事実の通りであるからという意図である。

2. Paramatthato puggalaṃ nānujānāti, vohārato pana anujānātīti sakavādimataṃ jānantenapi paravādinā chalavasena vibhāgaṃ akatvā ‘‘puggalo nupalabbhati saccikaṭṭhaparamatthenā’’ti pucchāya katāya sakavādī tattha ayaṃ puggalavādī, imassa laddhi paṭikkhipitabbāti paramatthasaccaṃ sandhāyāha ‘‘āmantā’’ti. ‘‘Na upalabbhatī’’ti hi vuttaṃ hoti. Puna itaro sammutisaccaṃ sandhāya ‘‘yo saccikaṭṭho’’tiādimāha. Tassattho – yo lokavohārasiddho saccikaṭṭho, tato eva kenaci apaṭikkhipitabbato paramatthato tato so puggalo nupalabbhatīti. Puna sakavādī pubbe paramatthasaccavasena puggale paṭikkhitte idāni sammutisaccavasenāyaṃ pucchāti mantvā taṃ appaṭikkhipanto ‘‘na hevaṃ vattabbe’’ti āha. Tenāha ‘‘attanā adhippetaṃ saccikaṭṭhamevāti sammutisaccaṃ sandhāyāti adhippāyo’’ti[Pg.71]. Evamavaṭṭhite ‘‘yadi paravādinā…pe… nārabhitabbā’’ti idaṃ na vattabbaṃ paṭhamapucchāya paramatthasaccassa saccikaṭṭhoti adhippetattā. ‘‘Atha sakavādinā…pe… āpajjatī’’ti idampi na vattabbaṃ dutiyapucchāya sammutisaccassa saccikaṭṭhoti adhippetattā.

2. 勝義(paramattha)においては補特伽羅を認めないが、世俗(vohāra)においては認めると、自説者の考えを知りながらも、他説者は詭弁(chala)によって区別をせず、“補特伽羅は、実義(saccikaṭṭha)としても勝義としても見出されないか”という問いを立てたとき、自説者は、これは補特伽羅論者であり、この見解は拒絶されるべきであると考え、勝義諦を念頭に置いて“然り(āmantā)”と言った。“見出されない”と言ったことになるからである。再び他説者は世俗諦を念頭に置いて“実義であるものは”等と言った。その意味は、世俗の慣用において成立している実義であり、まさにそのために誰からも否定されるべきではないものとして、勝義としてその補特伽羅は見出されないのか、ということである。再び自説者は、以前には勝義諦によって補特伽羅が否定されたが、今は世俗諦によってこの問いがなされていると考え、それを否定せずに“そのように言われるべきではない”と言った。それゆえに“自ら意図した実義そのものであるという世俗諦を念頭に置いているという意図である”と言われる。このように定まったとき、“もし他説者によって……(中略)……着手されるべきではない”というこれは、最初の問いにおいて勝義諦としての実義が意図されているために、言われるべきではない。“さて、自説者によって……(中略)……陥る”というこれも、第二の問いにおいて世俗諦としての実義が意図されているために、言われるべきではない。

Yadi ubhayaṃ adhippetanti idaṃ yadi paṭhamapucchaṃ sandhāya, tadayuttaṃ tassā paramatthasaccasseva vasena pavattattā. Atha dutiyapucchaṃ sandhāya, tassā sammutisaccavasena paṭhamatthaṃ vatvā puna missakavasena vattuṃ ‘‘sammutisaccaparamatthasaccāni vā ekato katvāpi evamāhā’’ti vuttattā tampi na vattabbameva. Dvepi saccānīti sammutiparamatthasaccāni. Tesu paramatthasaccasseva nippariyāyena saccikaṭṭhaparamatthabhāvo, itarassa upacārena. Tathā ca vuttaṃ ‘‘māyā marīci…pe… uttamaṭṭho’’ti. Tasmā sammutisaccavasena upaladdhiṃ icchantenapi paramatthasaccavasena anicchanato ‘‘puggalo upalabbhati saccikaṭṭhaparamatthenā’’tiādinā anuyogo yutto. ‘‘Padhānappadhānesu padhāne kiccasiddhī’’ti eteneva ‘‘na ca saccikaṭṭhekadesena anuyogo’’tiādi nivattitañca hoti saccikaṭṭhekadesabhāvasseva asiddhattā. Nāssa paramatthasaccatā anuyuñjitabbāti assa saccikaṭṭhassa paramatthasaccatā paravādinā na anuyuñjitabbā ‘‘puggalo nupalabbhati saccikaṭṭhaparamatthenā’’ti sakavādinopi saccikaṭṭhaparamatthato tassa icchitabbattāti adhippāyo. Voharitasaccikaṭṭhassa attanā adhippetasaccikaṭṭhatāpi yuttā tassa tena adhippetattā. Svāyamattho heṭṭhā dassitoyeva. Vuttanayova dosoti ‘‘dvepi saccānī’’tiādinā anantarameva vuttaṃ sandhāyāha. Tassa pana adosabhāvo dassitoyeva. Atha na iti atha na bhūtasabhāvatthena upalabbheyyāti yojanā. Vattabboti yadettha vattabbaṃ, taṃ ‘‘yo lokavohārasiddho’’tiādinā vuttameva, tasmā ettha ‘‘paramatthato puggalaṃ nānujānātī’’tiādinā adhippāyamagganaṃ daṭṭhabbaṃ.

“もし両方が意図されているなら”というこれが、もし最初の問いを指しているなら、それは不適切である。なぜなら、その問いは勝義諦のみに基づいて行われたからである。もし第二の問いを指しているなら、それについて世俗諦による最初の意味を説き、再び混在したものとして説くために、“世俗諦と勝義諦を一つにまとめても、そのように言った”と説かれているので、それもまた語られるべきではない。“二つの真理”とは、世俗諦と勝義諦のことである。それらのうち、勝義諦のみが直接的(nippariyāyena)に実義であり勝義であるという性質を持ち、他方は比喩的(upacārena)なものである。そのことは、“幻、陽炎……(中略)……至高の義”と説かれている通りである。したがって、世俗諦としての存在(upaladdhi)を認める者であっても、勝義諦としては認めないため、“補特伽羅は実義として勝義として得られるか”等の追及は適切である。“主要なものと主要でないものの中では、主要なものにおいて機能が果たされる”ということにより、“実義の一部による追及ではない”等ということも退けられる。実義の一部であるという性質そのものが成立しないからである。その勝義の性質を追及すべきではないとは、その実義の勝義としての性質は、他説者によって追及されるべきではないということである。“補特伽羅は実義として勝義として得られない”という自説者にとっても、勝義の実義においてそれは望ましいことだからである、という意図である。慣用された実義を、自ら意図した実義とすることも適切である。それは彼によって意図されているからである。その意味は、既に下に示された通りである。“説かれた方法こそが過失である”とは、“二つの真理も”等と直後に説かれたことを指して言っている。しかし、それが過失ではないことは既に示されている。“あるいは、そうではない”とは、あるいは真実の自性という意味において見出されない、と解釈すべきである。“語られるべきこと”とは、ここで語られるべきことであり、それは“世俗の慣用において成立しているものは”等として既に説かれた通りである。したがって、ここでは“勝義においては補特伽羅を認めない”等による意図の探求を見るべきである。

Anuññeyyametaṃ siyāti etaṃ anupalabbhanaṃ paṭhamapucchāyaṃ viya dutiyapucchāyampi anujānitabbaṃ siyā. Na vā kiñci vattabbanti atha vā kiñci na vattabbaṃ ṭhapanīyattā pañhassa. Tathā hissa ṭhapanīyākāraṃ dassento ‘‘yathā hī’’tiādimāha. Ettha ca kāmaṃ saccadvayākārena puggalo nupalabbhati, sammutiyākārena pana nupalabbhatīti upalabbhanabhāvassa vasena paṭikkhepo katoti ayamettha adhippāyo daṭṭhabbo. Anuññātaṃ paṭikkhittañcāti [Pg.72] paṭhamapucchāyaṃ anuññātaṃ, dutiyapucchāyaṃ paṭikkhittaṃ. Etaṃ chalavādaṃ nissāyāti etaṃ ekaṃyeva vatthuṃ uddissa anujānanapaṭikkhipanākāraṃ chalavacanaṃ nissāya. Tvaṃ niggahetabboti yojanā. Sambhavantassa sāmaññenāti niggahaṭṭhānabhāvena sambhavantassa anulomanayena anujānanapaṭikkhepassa samānabhāvena. Asambhavantassa kappananti paccanīkanayena tassa niggahaṭṭhānabhāvena asambhavantassa tathā kappanaṃ saṃvidhānaṃ chalavādo bhavituṃ arahati. ‘‘Atthavikappupapattiyā vacanavighāto chala’’nti vuttovāyamattho. Tenāti yathāvuttakappanaṃ chalavādoti vuttattā. Vacanasāmaññamattaṃ kappitaṃ chalaṃ vadati etenāti chalavādo. Tena vuttaṃ ‘‘chalavādassa kāraṇattā chalavādo’’ti. Vacanasāmaññamattaṃ atthabhūtaṃ tadatthaṃ chalavādaṃ nissāya. ‘‘Vicāretabba’’nti vuttaṃ, kimettha vicāretabbaṃ. Yadipi pakkhassa ṭhapanāmūlakaṃ anujānanāvajānanānaṃ micchābhāvadassanaṃ tabbisayattā, pāpanāropanāhi eva pana so vibhāvīyati, na ṭhapanāyāti pākaṭoyamattho.

“これは容認されるべきであろう”とは、第一の問いにおけるのと同様に、この(人・補特伽羅の)不可得(見出されないこと)が、第二の問いにおいても容認されるべきであることを示している。“あるいは、何も語るべきではない”とは、あるいは、その問いが答えるべきではないもの(置答されるべきもの)であるため、何も語るべきではないということである。事実、その問いを置くべき形を示すために“あたかも〜のごとく”云々と言ったのである。ここで、確かに二諦(勝義諦と世俗諦)の形では補特伽羅は見出されないが、世俗(サッムティ)の形では見出されないとして、得られる状態であることに基づいた拒絶(否定)がなされたと、ここでの意図を解釈すべきである。“容認され、かつ拒絶された”とは、第一の問いで容認され、第二の問いで拒絶されたことを指す。“この詭弁に依って”とは、この一つの事柄について容認と拒絶を行うという、詭弁的な言葉に依ってということである。“汝は論破(折伏)されるべきである”と(文脈を)繋げる。通例として成立するものとは、論破の場として成立する、順次的な容認と拒絶の同等性によってである。成立しないものの構成とは、反対の論理において、それが論破の場として成立しないものをそのように構成(準備)することが詭弁となり得る。“意味の異なった解釈を導くことによる言葉の妨げが詭弁である”と説かれている通りである。“それによって”とは、上述のような構成が詭弁であると説かれているからである。単なる言葉の共通性を構成したものを詭弁と言い、それゆえに“詭弁の原因であるから詭弁である”と言われる。言葉の共通性のみを実体とし、その意味について詭弁に依って“吟味されるべきである”と言われた。ここで何を吟味すべきなのか。たとえ自説の立脚点に基づいた容認と否認の誤りを示すことが、その対象であるために行われたとしても、それは(論理の)誤りへの誘導によってのみ明らかにされるのであり、立脚点そのものによってではないことは明らかである。

4-5. Tenāti sakavādinā. Tena niyāmenāti yena niyāmena sakavādinā catūhi pāpanāropanāhissa niggaho kato, tena niyāmena nayena. So niggaho dukkaṭo aniggahoyevāti dassento āha ‘‘aniggahabhāvassa vā upagamitattā’’ti, pāpitattāti attho. Evamevāti yathā ‘‘tayā mama kato niggaho’’tiādinā aniggahabhāvūpanayo vutto, evameva. Etassāti ‘‘tena hī’’tiādinā imāya pāḷiyā vuttassa.

4-5. “彼(自説者)によって”とは、自説を唱える者によってである。“その方法によって”とは、自説者が四つの誤りへの誘導(負の帰結)によって彼(他説者)を論破したその方法、論理によってである。その論破が不完全なものであり、論破になっていないことを示すために、“あるいは、論破されていない状態が認められるからである”と言い、それは(論理的に)導かれたという意味である。“ちょうど〜のように”とは、“汝によって私の論破がなされた”云々という言葉で、論破されていない状態への誘導が説かれたのと同様である。“これの”とは、“それならば”云々というこの聖典(パーリ)によって説かれたもののことである。

Anulomapaccanīkavaṇṇanā niṭṭhitā.

順逆の解説(順次的な肯定と否定の解説)が終了した。

2. Paccanīkānulomavaṇṇanā

2. 逆順の解説(否定と肯定の解説)。

7-10. Aññenāti sammutisaccabhūtena. Parassāti sakavādino. So hi paravādinā paro nāma hoti. Paṭiññāpaṭikkhepānaṃ bhinnavisayattā ‘‘avirodhitattā’’ti vuttaṃ. Abhinnādhikaraṇaṃ viya hi abhinnavisayameva viruddhaṃ nāma siyā, na itaranti adhippāyo. Tamevatthaṃ vibhāvetuṃ ‘‘na hi…pe… āpajjatī’’ti āha. Yadi evaṃ kathamidaṃ niggahaṭṭhānaṃ jātanti āha ‘‘attano [Pg.73] panā’’tiādi. Tena paṭiññāntaraṃ nāma aññamevetaṃ niggahaṭṭhānanti dasseti.

7-10. “他によって”とは、世俗諦となっているものによってである。“他者(相手)の”とは、自説者のことである。なぜなら、彼は他説者から見れば“他者”と呼ばれるからである。承諾(肯定)と拒絶(否定)の対象が異なっているため、“矛盾していないから”と言われる。同一の根拠(座)のように、同一の対象を持つものこそが矛盾と呼ばれるのであり、そうでないものは矛盾ではないという意図である。その意味を詳細に示すために“けっして〜に陥ることはない”云々と言った。もしそうであるなら、どのようにしてこの論破の場が生じたのかを示すために、“しかし自己の〜”云々と言った。それによって“承諾の変更(他の承諾)”という名の、別の論破の場であることを示している。

Paccanīkānulomavaṇṇanā niṭṭhitā.

逆順の解説が終了した。

Suddhasaccikaṭṭhavaṇṇanā niṭṭhitā.

純粋な諦義(真実の意味)の解説が終了した。

2. Okāsasaccikaṭṭho

2. 場所における諦義。

1. Anulomapaccanīkavaṇṇanā

1. 順逆の解説。

11. Sāmaññena vuttaṃ visesaniviṭṭhaṃ hotīti āha ‘‘sabbatthāti sabbasmiṃ sarīreti ayamattho’’ti. Sāmaññajotanā hi visese avatiṭṭhatīti visesatthinā viseso anupayujjitabboti. Etenāti desavasena sabbattha paṭikkhepavacanena.

11. 一般的に説かれたことが、特定の限定されたものに留まることを示すために、“‘いたる所において’とは、‘全身において’という意味である”と言った。一般的な明示は特定の事柄において確定されるため、特定(の場所)を求める者によって特定が用いられるべきである。“これによって”とは、場所の観点から“いたる所において”と拒絶する言葉によってである。

3. Kālasaccikaṭṭho

3. 時間における諦義。

1. Anulomapaccanīkavaṇṇanā

1. 順逆の解説。

12. Majjhimajātikāleti paccuppannattabhāvakāle. Attabhāvo hi idha ‘‘jātī’’ti adhippeto. Tato atīto purimajātikālo, anāgato pacchimajātikālo. Imesu tīsūti sabbattha, sabbadā, sabbesūti imesu tīsu nayesu. Pāṭhassa saṃkhittatā suviññeyyāti taṃ ṭhapetvā atthassa sadisataṃ vibhāvento ‘‘idhāpi hi…pe… yojetabba’’nti āha. Etthāpi ‘‘na kenaci sabhāvena puggalo upalabbhatī’’ti ayamattho vutto hoti. Na hi kenaci sabhāvena upalabbhamānassa sakalekadesavinimutto pavattikālo nāma atthīti.

12. “中間の生の時”とは、現在の生(自らの存在)の時のことである。ここでは“生(jāti)”とは“生存(attabhāva)”を意味している。そこから過去のものを“以前の生の時”、未来のものを“以後の生の時”という。“これら三つにおいて”とは、“いたる所において、常に、すべてにおいて”というこれら三つの論理においてである。聖典の本文の簡潔さは容易に理解できるため、それを置いておき、意味の類似性を明らかにするために、“ここでもまた〜適用されるべきである”と言った。ここでも“いかなる自性によっても、補特伽羅は見出されない”というこの意味が説かれている。なぜなら、いかなる自性によっても見出されるもののために、全体や一部から離れた、独立して存続する時間というものは存在しないからである。

4. Avayavasaccikaṭṭho

4. 部分における諦義。

1. Anulomapaccanīkavaṇṇanā

1. 順逆の解説。

13. Tatiyanaye na sabbekadhammavinimuttaṃ pavattiṭṭhānaṃ nāma atthīti yojetabbaṃ.

13. 第三の論理において、“すべての法(ダルマ)から離れた、存続する場所というものは存在しない”と結びつけられるべきである。

Okāsādisaccikaṭṭho

場所等における諦義。

2. Paccanīkānulomavaṇṇanā

2. 逆順の解説。

14. Anulomapañcakassātiādimhi [Pg.74] aṭṭhakathāvacane. Puna tatthāti yathāvutte aṭṭhakathāvacane, tesu vā anulomapañcakapaccanīkesu. Sabbattha puggalo nupalabbhatītiādikassa pāṭhappadesassa attho ‘‘sarīraṃ sandhāyā’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ vuttanayena veditabbo attho. Paṭikammādipāḷinti paṭikammaniggahaupanayananigamanapāḷiṃ. Tīsu mukhesūti ‘‘sabbatthā’’tiādinā vuttesu tīsu vādamukhesu. Paccanīkassa pāḷi vuttāti sambandho. Tanti pāḷiṃ. Saṅkhipitvā āgatattā sarūpena avutte. Suddhika…pe… vuttaṃ hoti tattha ‘‘sabbatthā’’tiādinā sarīrādino parāmasanaṃ natthi, idha atthīti ayameva viseso, aññaṃ samānanti.

14. “順次の五つの……”云々という註釈(アッタカター)の言葉において。“再びそこにおいて”とは、上述の註釈の言葉において、あるいはそれら順次の五つの逆順(の議論)において。“いたる所において補特伽羅は見出されない”云々の聖典の一節の意味は、“身体を指して”云々と註釈に説かれた論理によって理解されるべき意味である。“反論(パティカンマ)等の聖典”とは、反論・論破・誘導・結論の聖典のことである。“三つの入り口において”とは、“いたる所において”云々と説かれた三つの論争の門において。逆順の聖典が説かれた、という結びつきである。それを(その聖典を)。簡潔に示しているため、そのままの形(自性)では説かれていない。純粋な(サッディカ)云々……と説かれているところでは、“いたる所において”云々といった身体などへの言及はないが、ここではそれがあるという点だけが相違点であり、他は同じである。

Saccikaṭṭhavaṇṇanā niṭṭhitā.

諦義(真実の意味)の解説が終了した。

5. Suddhikasaṃsandanavaṇṇanā

5. 純粋な(要素の)照合の解説。

17-27. Saccikaṭṭhassa, saccikaṭṭhe vā saṃsandanaṃ saccikaṭṭhasaṃsandananti samāsadvayaṃ bhavatīti dassento ‘‘saccikaṭṭhassā’’tiādimāha. Tattha saccikaṭṭhassa puggalassāti saccikaṭṭhasabhāvassa paramatthato vijjamānasabhāvassa puggalassa. Rūpādīhi saddhiṃ saṃsandananti saccikaṭṭhatāsāmaññena rūpādīhi samīkaraṇaṃ. Saccikaṭṭheti saccikaṭṭhahetu, tattha vā taṃ adhiṭṭhānaṃ katvā. ‘‘Tulyayoge samuccayo’’ti samuccayatthattā eva ca-kārassa saccikaṭṭhena upaladdhisāmaññena idha rūpamāhaṭanti tassa udāhaṭabhāvo yuttoti ‘‘yathārūpa’’nti nidassanavasena attho vutto, aññathā idha rūpassa āharaṇameva kimatthiyaṃ. Evaṃ sesadhammesupi. Yā panettha aññattapucchā, sāpi nidassanatthaṃ upabrūheti aññattanibandhanattā tassa. Opammasaṃsandane pana nidassanattho gāhīyatīti imasmiṃ suddhikasaṃsandane kevalaṃ samuccayavaseneva atthadassanaṃ yuttanti adhippāyo. Rūpādīni upādāpaññattimattattā puggalassa so tehi añño, anañño cāti na vattabboti ayaṃ sāsanakkamoti āha ‘‘rūpādīhi…pe… samayo’’ti. Anuññāyamāneti tasmiṃ samaye sutte ca appaṭikkhipiyamāne. Ayañca attho sāsanikassa paravādino vasena vuttoti veditabbaṃ.

17-27. “真実義の(saccikaṭṭhassa)”あるいは“真実義における(saccikaṭṭhe)”照合(saṃsandana)が“真実義照合(saccikaṭṭhasaṃsandana)”であるという二つの複合語(の解釈)が可能であることを示すために、“真実義の”等と(註釈書は)述べている。そこでの“真実義の補特伽羅(個人)の”とは、真実義の自性、すなわち勝義において(実在として)見出される自性を持つ補特伽羅のことである。“色(しき)等との照合”とは、真実義であるという共通性によって色等と同一視することである。“真実義において”とは、真実義を理由として、あるいはそこにおいてそれを拠り所として、という意味である。また、“ca”の語は“同等な結合における集約”という意味であるため、真実義として(色と補特伽羅が)認識されるという共通性によって、ここでは色(ルーパ)が引用されたのであり、それが引用された状態は妥当である、という理由から、“色の如く(yathārūpaṃ)”と例示による意味が述べられた。そうでなければ、ここで色の引用自体に何の意味があるだろうか。他の諸法についても同様である。ここでの“別異(他性)の問い”もまた、例示のために(議論を)補強するものである。なぜなら、それは“別異(他性)”を原因としているからである。しかし、比喩による照合(比喩照合)においては例示の意味が取られるが、この純粋な照合(純粋照合)においては、単に集約の力によって意味を示すことが妥当である、というのが(ここでの)意図である。色等は(五蘊などの法を)受取って(施設された)概念にすぎないものであるため、補特伽羅がそれらと別異であるとも、別異でないとも言うべきではない、というのが教えの順序(方法)である。それゆえ“色等によって……乃至……教説(サマヤ)”と述べた。“是認される際”とは、その時、また経(スッタ)において拒絶されていない際のことである。そしてこの意味は、仏教徒である他宗派論者の立場から述べられたものであると理解されるべきである。

‘‘Ājānāhi [Pg.75] niggaha’’nti pāṭho diṭṭho bhavissati, aññathā ‘‘paṭilomapañcakāni dassitāni, paṭikammacatukkādīni saṃkhittānī’’ti na sakkā vattunti adhippāyo. Codanāya vinā paravādino paṭijānāpanaṃ natthīti vuttaṃ ‘‘paṭijānāpanatthanti…pe… codanattha’’nti. Codanāpubbakañhi tassa paṭijānāpanaṃ. Tena phalavohārena kāraṇaṃ vuttanti dasseti. Abyākatattāti abyākaraṇīyattā, bhagavatā vā na byākatattā. Yadi ṭhapanīyattā paṭikkhipitabbanti imasmiṃ paccanīkanaye ṭhapanīyattā pañhassa sakavādinā paṭikkhipitabbaṃ. Parenapīti paravādināpi ṭhapanīyattā laddhimeva nissāya anulomanaye paṭikkhepo katoti ayamettha suddhikasaṃsandanāya adhippāyo yutto anulomepi rūpādīhi aññattacodanāyameva paravādinā paṭikkhepassa katattāti adhippāyo.

“屈服(斥破)を認知せよ(ājānāhi niggahaṃ)”という読みが見られるはずである。そうでなければ、“逆の五分(paṭilomapañcaka)が示され、反論の四分(paṭikammacatukka)等が省略された”と言うことはできない、というのが意図である。非難(詰問)なしには他宗派論者に是認させることはできないため、“是認させるために……乃至……非難(詰問)するために”と述べられた。非難(詰問)を先行させて、彼に是認させるからである。それによって、結果としての語によって原因(詰問)を述べたことを示している。“無記であるため(abyākatattā)”とは、説明(回答)できないものであるため、あるいは世尊によって説明(記別)されなかったためである。もし(質問が)置かれるべきもの(置答)であるために拒絶されるべきであれば、この反対の論理(paccanīkanaya)において、質問が置答(ṭhapanīya)であることを理由に自説論者によって拒絶されるべきである。“他者によっても”とは、他宗派論者によっても、質問が置答であることを根拠として、順次的な論理(anulomanaya)における拒絶がなされたということである。これがここでの純粋照合における妥当な意図である。順次的な論理においても、色等との別異の非難(詰問)においてのみ、他宗派論者によって拒絶がなされたからである、というのが意図である。

Suddhikasaṃsandanavaṇṇanā niṭṭhitā.

純粋照合(suddhikasaṃsandana)の釈(vaṇṇanā)が終了した。

6. Opammasaṃsandanavaṇṇanā

6. 比喩照合(opammasaṃsandana)の釈

28-36. Upaladdhisāmaññena aññattapucchā cāti iminā dvayampi uddharati upaladdhisāmaññena aññattapucchā, upaladdhisāmaññena pucchā cāti. Tattha pacchimaṃ sandhāyāha ‘‘dvinnaṃ samānatā’’tiādi. Tassattho – dvinnaṃ rūpavedanānaṃ viya rūpapuggalānaṃ saccikaṭṭhena samānatā tesaṃ aññattassa kāraṇaṃ yuttaṃ na hoti. Atha kho…pe… upalabbhanīyatāti idañca saṃsandanaṃ vicāretabbaṃ. Ayaṃ hettha adhippāyo – yadi saccikaṭṭhasāmaññena rūpapuggalānaṃ upaladdhisāmaññaṃ icchitaṃ, teneva nesaṃ aññattampi icchitabbaṃ. Atha paramatthavohārabhedato tesaṃ aññattaṃ na icchitaṃ, tato eva upaladdhisāmaññampi na icchitabbanti.

28-36. “認識の共通性による別異の問い”というこの(一節)により、“認識の共通性による別異の問い”と“認識の共通性による問い”の二つともを取り上げている。そこで後者に関して“二つの同等性”等と述べた。その意味は、色(ルーパ)と受(ヴェーダナー)のように、色と補特伽羅が真実義において同等であることは、それらが別異であることの正当な理由にはならない、ということである。“しかしながら……乃至……認識されるべきこと”というこの照合は検討されるべきである。ここでの意図は以下の通りである。もし真実義の共通性によって、色と補特伽羅の認識の共通性が望まれる(認められる)ならば、それによってそれらの別異(他性)もまた望まれるべきである。もし勝義と世俗の区別によって、それらの別異が望まれないのであれば、その(同じ)理由から、認識の共通性もまた望まれるべきではない、ということである。

37-45. Upaladdhīti puggalassa upaladdhi vijjamānatā. ‘‘Paṭikammapañcaka’’nti viññāyatīti yojanā.

37-45. “認識(upaladdhi)”とは補特伽羅の認識、すなわち(実在としての)存在のことである。“反論の五分(paṭikammapañcaka)”と理解されるべきである、というのが結びつきである。

Opammasaṃsandanavaṇṇanā niṭṭhitā.

比喩照合(opammasaṃsandana)の釈が終了した。

7. Catukkanayasaṃsandanavaṇṇanā

7. 四句分別方式の照合(catukkanayasaṃsandana)の釈

46-52. Ekadhammatopīti [Pg.76] sattapaññāsāya saccikaṭṭhesu ekadhammatopi. Etena tato sabbatopi puggalassa aññattānanujānanaṃ dasseti. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sakalaṃ paramatthasaccaṃ sandhāyā’’ti. Rūpādiekekadhammavasena nānuyuñjitabbo avayavabyatirekena samudāyassa abhāvato. Yasmā pana samudāyāvayavā bhinnasabhāvā, tasmā ‘‘samudāyato…pe… niggahāraho siyā’’ti paravādino āsaṅkamāha. Etaṃ vacanokāsanti yadipi sattapaññāsadhammasamudāyato puggalassa aññattaṃ na icchati tabbinimuttassa saccikaṭṭhassa abhāvato, tadekadesato panassa anaññattampi na icchateva. Na hi samudāyo avayavo hotīti. Tasmā ‘‘taṃ paṭikkhipato kiṃ niggahaṭṭhānanti vattuṃ mā labbhethā’’ti dassetuṃ ‘‘ayañcā’’tiādi vuttaṃ. Rūpādidhammappabhedavibhāgamukheneva anavasesato puggaloti gahaṇākāradassanavasena pavatto paṭhamavikappo, dutiyo pana avibhāgato paramatthasaccabhāvasāmaññenāti ayaṃ imesaṃ dvinnaṃ vikappānaṃ viseso. Itīti vuttappakāraparāmasananti āha ‘‘eva’’nti.

46-52. “一法からも(ekadhammatopi)”とは、五十七の真実義の中の一法からも、ということである。これによって、それゆえ一切(の法)からも、補特伽羅の別異性を認めないことを示している。それゆえ、アッタカタ(註釈書)には“一切の勝義諦を念頭に置いて”と述べられている。色等の一つ一つの法という観点から(補特伽羅を)追及すべきではない。なぜなら、構成要素(部分)を離れて全体というものは存在しないからである。しかし、全体と部分は自性が異なるものであるため、“全体から……乃至……屈服(斥破)を受けるに値するであろう”という他宗派論者の疑念(を想定して)述べた。この“発言の機会”とは、たとえ五十七の法の集まり(全体)から補特伽羅が別異であることを認めないとしても(それを離れた真実義が存在しないため)、その一部分から補特伽羅が別異でないことも認めないのである。なぜなら、全体が部分になることはないからである。それゆえ、“それを拒絶する者に、いかなる屈服(斥破)の場所(理由)があるのか、と言うことが許されないように”ということを示すために、“そしてこの……”等と述べられた。色等の法の区別(分析)を通じて余すところなく“補特伽羅”と把握するあり方を示すことによって進行するのが第一の選択肢であり、第二の選択肢は、区別せずに真実義であるという共通の性質によるものである。これがこれら二つの選択肢の相違である。“iti”とは、述べられた種類のことを指すものであるため、“このように(evaṃ)”と(註釈書は)述べている。

Sabhāvavinibbhogatoti sabhāvena vinibbhujjitabbato. Sabhāvabhinno hi dhammo tadaññadhammato vinibbhogaṃ labhati. Tenāha ‘‘rūpato aññasabhāgattā’’ti. Rūpavajjeti rūpadhammavajje. Tīsupīti ‘‘rūpasmiṃ puggalo, aññatra rūpā, puggalasmiṃ rūpa’’nti imesu evaṃ pavattesu tīsupi anuyogesu. Sāsaniko evāyaṃ puggalavādīti katvā āha ‘‘na hi so sakkāyadiṭṭhiṃ icchatī’’ti. ‘‘Rūpavā’’ti iminā rūpena sakiñcanatāva ñāpīyati, na rūpāyattavuttitāti āha ‘‘aññatra rūpāti ettha ca rūpavā puggaloti ayamattho saṅgahito’’ti.

“自性の分離から(sabhāvavinibbhogato)”とは、自性によって分離されるべきことからである。自性が異なる法こそが、それ以外の法からの分離を得るのである。それゆえ“色とは異なる自性であるために”と述べた。“色を除いて(rūpavajje)”とは、色の法を除いて、という意味である。“三つにおいても(tīsupi)”とは、“色の中に補特伽羅があり、色の外に補特伽羅があり、補特伽羅の中に色がある”という、このように行われる三つの追及(質問)において、という意味である。この補特伽羅論者はまさしく仏教徒であるとして、“彼は有身見(我見)を望まないからである”と述べた。“色を持つ(rūpavā)”という語により、色を(自己のものとして)所有していることだけが知らされるのであり、色に従属して存在しているのではないことを示すために、“‘色の外に’というここにおいて、‘色を持つ補特伽羅’というこの意味が含まれている”と述べた。

Catukkanayasaṃsandanavaṇṇanā niṭṭhitā.

四句分別方式の照合の釈が終了した。

Niṭṭhitā ca saṃsandanakathāvaṇṇanā.

照合論(saṃsandanakathā)の釈が終了した。

8. Lakkhaṇayuttivaṇṇanā

8. 相応の相(lakkhaṇayutti)の釈

54. Lakkhaṇayuttikathāyaṃ [Pg.77] ‘‘chalavasena pana vattabbaṃ ājānāhi niggaha’’nti pāṭho gahetabbo.

54. 相応の相の論(lakkhaṇayuttikathā)においては、“しかし六つの方法によって‘屈服を認知せよ’と語られるべきである”という読みを取るべきである。

Lakkhaṇayuttivaṇṇanā niṭṭhitā.

相応の相の釈が終了した。

9. Vacanasodhanavaṇṇanā

9. 語の清浄(vacanasodhana)の釈

55-59. Padadvayassa atthato ekatteti padadvayassa ekattatthe satīti attho. Parikappavacanañhetaṃ dosadassanatthaṃ ‘‘evaṃ sante ayaṃ doso’’ti. Tayidaṃ ekattaṃ upalabbhati evāti pacchimapadāvadhāraṇaṃ veditabbaṃ. ‘‘Kehici puggalo kehici na puggalo’’ti byabhicāradassanato parena na sampaṭicchitanti katvā tameva asampaṭicchitattaṃ vibhāvento ‘‘puggalassa hī’’tiādimāha. Tattha avibhajitabbatanti ‘‘upalabbhati cā’’ti evaṃ avibhajitabbataṃ. Vibhajitabbatanti ‘‘puggalo ca tadaññañca upalabbhatī’’ti evaṃ vibhajitabbataṃ. Etena ‘‘puggalo upalabbhati evā’’ti pacchimapadāvadhāraṇaṃ veditabbaṃ, na ‘‘puggalo eva upalabbhatī’’ti imamatthaṃ dasseti. Taṃ vibhāganti yathāvuttaṃ vibhajitabbāvibhajitabbaṃ vibhāgaṃ vadato sakavādino, aññassa vā kassaci. Etassāti paravādino. Yathāvuttavibhāganti ‘‘puggalo upalabbhati…pe… kehici na puggalo’’ti evaṃ pāḷiyaṃ vuttappakāraṃ vibhāgaṃ. Yathāāpāditenāti ‘‘puggalo upalabbhatīti padadvayassa atthato ekatte’’tiādinā āpāditappakārena. Na bhavitabbanti yadipi tena puggalo upalabbhati eva vuccati, upalabbhatīti pana puggalo eva na vuccati, atha kho aññopi, tasmā yathāvuttena pasaṅgena na bhavitabbaṃ. Tenāha ‘‘maggitabbo ettha adhippāyo’’ti.

55-59. “二つの語の義理における同一性”とは、二つの語に同一の意義があるとき、という意味である。これは“もしそうであれば、このような過失がある”という過失を示すための仮定の言葉である。その“この同一性は[ただ]得られるだけである”という限定(後置詞の限定)として理解されるべきである。“ある点では補特伽羅であり、ある点では補特伽羅ではない”という逸脱が見られるため、他派によって受け入れられないとし、その受け入れられない状態を詳説するために“補特伽羅については云々”と述べた。その中で“分別されるべきでないこと”とは、“得られる”というように分別されないことである。“分別されるべきこと”とは、“補特伽羅とそのほか(の法)が得られる”というように分別されることである。これにより、“補特伽羅はただ得られるのみである”という後置詞の限定として理解されるべきであり、“補特伽羅のみが得られる”というこの意味を示すものではない。その“分別”とは、上述の分別されるべきことと分別されるべきでないことの分別を説いている自説の論者、あるいは他の誰かのものである。“この者の”とは、他派の論者のことである。“上述の分別”とは、“補特伽羅は得られる……(中略)……ある点では補特伽羅ではない”というように、パーリ文に説かれた通りの分別である。“もたらされた通りに”とは、“補特伽羅が得られるという二つの語の義理における同一性において”等によってもたらされた通りである。“あってはならない”とは、たとえそれによって補特伽羅がただ得られると言われても、得られるものが補特伽羅だけだと言われているのではなく、他のものもまた得られるからであり、したがって上述の帰結はあってはならない。それゆえに“ここでの意図が探究されるべきである”と言われたのである。

60. Atthato puggalo natthīti vuttaṃ hoti attasuññatādassanena anattalakkhaṇassa vihitattā.

60. “義理において補特伽羅は存在しない”とは、我の空性の観察によって無我の相が確立されているために言われたことである。

Vacanasodhanavaṇṇanā niṭṭhitā.

語の清浄に関する解説(釈)が終了した。

10. Paññattānuyogavaṇṇanā

10. 施設(仮名)の探究に関する解説

61-66. Rūpakāyāvirahaṃ [Pg.78] sandhāya āha, na rūpataṇhāsabbhāvaṃ. Tathā sati anekantikattā paṭikkhipitabbameva siyā, na anujānitabbanti. ‘‘Atthitāyā’’ti āhāti sambandho. Kāmībhāvassa anekantikattā kassaci kāmadhātūpapannassa kāmadhātuyā āyattattābhāvato ca kadāci bhāvassevāti yojanā.

61-66. 色身(物質的な身体)と離れていないことを指して言ったのであり、色への渇愛が存在することを指したのではない。もしそうであれば、不確定であるために拒絶されるべきであり、認められるべきではない。“有ることについて”と言ったのが(文の)結びである。欲愛の状態が不確定であること、および、ある欲界に生まれた者が欲界に依存していないこともあるため、“時としての状態のみ(を指す)”と解釈される。

67. Kāyānupassanāyāti kāyānupassanādesanāya. Sā hi kāyakāyānupassīnaṃ vibhāgaggahaṇassa kāraṇabhūtā, kāyānupassanā eva vā. Evaṃladdhikattāti añño kāyo añño puggaloti evaṃladdhikattā. Āhacca bhāsitanti ṭhānakaraṇāni āhantvā kathitaṃ, bhagavatā sāmaṃ desitanti attho.

67. “身随観によって”とは、身随観の教説によってである。それは、身と身随観者の分別の把握の原因となるものであり、あるいは身随観そのものである。“そのような教義を持つから”とは、体(身)は別であり補特伽羅は別であるというような教義を持つからである。“直接的に説かれた”とは、発音部位や調音を直接的に用いて語られた、つまり世尊によって自ら説かれたという意味である。

Paññattānuyogavaṇṇanā niṭṭhitā.

施設の探究に関する解説が終了した。

11. Gatianuyogavaṇṇanā

11. 輪廻(趣)の探究に関する解説

69-72. Yānissa suttāni nissāya laddhi uppannā, tesaṃ dassanato parato ‘‘tena hi puggalo sandhāvatī’’tiādinā pāḷi āgatā, purato pana ‘‘na vattabbaṃ puggalo sandhāvatī’’tiādinā, tasmā vuttaṃ ‘‘dassento…pe… bhavitabba’’nti. Dassetvāti vā vattabbanti ‘‘yānissa…pe… tāni dassetvā ‘tena hi puggalo sandhāvatī’tiādimāhā’’ti vattabbanti attho. Dassentoti vā idaṃ dassanakiriyāya na vattamānatāmattavacanaṃ, atha kho tassā lakkhaṇatthavacanaṃ, hetubhāvavacanaṃ vāti na koci doso.

69-72. 彼(他派)がそれに基づいて教義を生じさせた経典を示すため、その後に“それゆえ補特伽羅は輪廻する”等のパーリ文が来ているが、その前には“補特伽羅が輪廻するとは言うべきではない”等とある。したがって、“示しながら……(中略)……あるべきである”と述べられた。“示して”と言うべきである。“彼が……(中略)……それらを示して‘それゆえ補特伽羅は輪廻する’等と言った”と言うべきであるという意味である。あるいは“示しながら”というのは、この示す行為が現在進行していることだけを言っているのではなく、その特徴を説く言葉、あるいは原因の状態を説く言葉であり、何も過失はない。

91. So vattabboti so jīvasarīrānaṃ anaññatāpajjanākāro vattabbo, natthīti adhippāyo. ‘‘Rūpī attā’’ti imissā laddhiyā vasena ‘‘yena rūpasaṅkhātena attano sabhāvabhūtena sarīrena saddhiṃ gacchatī’’ti evaṃ pana atthe sati so ākāro vutto eva hoti, tathā ca sati ‘‘rūpaṃ puggaloti ananuññātattā’’ti evampi vattuṃ na sakkā. Yasmā pana ‘‘idha sarīranikkhepā’’ti anantaraṃ vakkhati, tasmā [Pg.79] ‘‘so vattabbo’’ti vuttaṃ. Nirayūpagassa puggalassa antarābhavaṃ na icchatīti idaṃ purātanānaṃ antarābhavavādīnaṃ vasena vuttaṃ. Adhunātanā pana ‘‘uddhaṃpādo tu nārako’’ti vadantā tassapi antarābhavaṃ icchanteva, keci pana asaññūpagānaṃ. Arūpūpagānaṃ pana sabbepi na icchanti. Tattha ye ‘‘saññuppādā ca pana te devā tamhā kāyā cavantī’’ti suttassa atthaṃ micchā gahetvā cutūpapātakālesu asaññīnaṃ saññā atthīti antarābhavatova asaññūpapattiṃ icchanti, tadaññesaṃ vasena ‘‘savedano…pe… paṭikkhipatī’’ti dassento ‘‘ye panā’’tiādimāha. Ke panevaṃ icchanti? Sabbatthivādīsu ekacce.

91. “それは語られるべきである”とは、その命(我)と身体の非別異性に陥るありさまが語られるべきであるが、それは存在しないという意図である。しかし“有色の我”というこの教義の力によって、“色と称される自己の本質である身体と共に去る”というような意味がある場合には、そのありさまは説かれているのであり、そうなると“色は補特伽羅ではないと認められていないから”とも言うことはできない。しかし、次に“ここで身体を捨てることから”と説くので、“それは語られるべきである”と言われた。地獄に至る補特伽羅に中有(中間存在)を認めないというのは、古の“中有説者”の見解に基づいて言われたことである。しかし現代の者たちは“地獄の者は足を上にする”と述べて、それにも中有を認めている。しかし、ある者たちは無想天に至る者に中有を認めない。しかし無色界に至る者には、誰も中有を認めない。その中で“想が生じ、それらの神々はその身から没する”という経典の意味を誤って捉え、没時と出現時において無想天の者に想があるとし、中有から無想天への出生を認める者たちがいる。それ以外の者たちに基づいて“受を伴う……(中略)……拒絶する”ということを示しながら“しかし、ある者たちは”等と述べた。では、誰がこのように認めるのか。説一切有部の一部の者たちである。

92. Nevasaññānāsaññāyataneti nevasaññānāsaññāyatane bhave, acittuppāde vā saññā atthīti icchantīti na vattabbanti sambandho. Yato so saññābhavena asaṅgahito, bhavantarabhāvena ca saṅgahito.

92. “非想非非想処において”とは、非想非非想処という生存において、あるいは心が生じない状態において想があることを認めるとは“言うべきではない”という結びである。なぜなら、それは想のある生存には含まれず、他生の状態(中有)にも含まれないからである。

93. Indhanupādāno aggi viya indhanena rūpādiupādāno puggalo rūpādinā vinā natthīti ettha ayamadhippāyavibhāvanā – yathā na vinā indhanena aggi paññāpīyati, na ca taṃ aññaṃ indhanato sakkā paṭijānituṃ, nāpi anaññaṃ. Yadi hi aññaṃ siyā, na uṇhaṃ indhanaṃ siyā, atha anaññaṃ, nidahitabbaṃyeva dāhakaṃ siyā, evaṃ na vinā rūpādīhi puggalo paññāpīyati, na ca tehi añño, nāpi anañño sassatucchedabhāvappasaṅgatoti paravādino adhippāyo. Tattha yadi aggindhanopamā lokavohārena vuttā, apaḷittaṃ kaṭṭhādiindhanaṃ nidahitabbañca, paḷittaṃ bhāsuruṇhaṃ aggidāhakañca, tañca ojaṭṭhamakarūpaṃ pabandhavasena pavattaṃ aniccaṃ saṅkhataṃ paṭiccasamuppannaṃ. Yadi evaṃ puggalo rūpādīhi añño anicco ca āpanno, atha paramatthato ca, tasmiṃyeva kaṭṭhādisaññite rūpasaṅkhātapaḷitte yaṃ usumaṃ so aggi taṃsahajātāni tīṇibhūtāni indhanaṃ. Evampi siddhaṃ lakkhaṇabhedato aggindhanānaṃ aññattanti aggi viya indhanato rūpādīhi añño puggalo anicco ca āpajjatīti.

93. “燃料を拠り所とする火のように、色などを拠り所とする補特伽羅は、色などを離れて存在しない”という点について、ここでの意図の解明は以下の通りである。――ちょうど燃料を離れて火が知られないように、またそれを燃料と別のものとして認めることはできず、また非別異(同一)としても認められない。もし別であるならば、燃料は熱くないはずであり、もし同一であるならば、燃やされるべきもの自体が燃やすものになってしまう。同様に、色などを離れて補特伽羅は知られず、またそれらと別でもなく、同一でもない。さもなければ常住か断滅のいずれかの状態に陥るからである、というのが他派の意図である。その点において、もし火と燃料の比喩が世俗の言説によって説かれているのであれば、火のついていない薪などは燃やされるべきものであり、火のついた輝きと熱を持つものが火という燃やすものである。そしてそれは、八つの要素(八不離色)からなる物質であり、連続性によって持続する無常で、つくられたものであり、縁起したものである。もしそうであれば、補特伽羅は色などとは別であり、無常であるということになる。また勝義(真実)においても、その薪などと称される色という火がついたものの中にある熱が火であり、それと共に生じた三つの元素が燃料である。このようにしても、特徴の違いから火と燃料が別であることが確立される。したがって、燃料に対する火のように、色などに対する補特伽羅も別であり、無常であるということになる。

Gatianuyogavaṇṇanā niṭṭhitā.

輪廻(趣)の探究に関する解説が終了した。

12. Upādāpaññattānuyogavaṇṇanā

12. 取(執着)による施設の探究に関する解説

97. Nīlaguṇayogato [Pg.80] nīlo, nīlo eva nīlako, tassa, ayaṃ panassa nīlapaññatti nīlarūpupādānāti āha ‘‘nīlaṃ…pe… paññattī’’ti. Evaṃ pana pāṭhe ṭhite nīlaṃ upādāya nīloti kathamayaṃ paduddhāroti āha ‘‘nīlaṃ rūpaṃ…pe… ettha yo puṭṭho nīlaṃ upādāya nīlo’’ti. Etthāti etasmiṃ vacane. Tadādīsūti ‘‘pītaṃ rūpaṃ upādāyā’’tiādikaṃ aṭṭhakathāyaṃ ādi-saddena gahitameva tadatthadassanavasena gaṇhāti.

97. “青の属性の結合から青であり、青そのものが青色(nīlako)である。それについて、この‘青の施設(概念)’は‘青の色の取(に基づいている)’という意味で‘青…(中略)…施設’と言った。しかし、経文に‘青に拠って(取って)青である’とあるとき、どのようにこの句を解釈すべきかについて、‘青の色を…(中略)…ここで問われているのは青に拠って青であるということである’と言った。‘ここ(ettha)’とは、この言葉(経文)においてである。‘それら(tadādīsū)’とは、注釈書における‘黄色を拠って(取って)’等の言葉を‘等(ādi)’の語で含めて、その意味を示すものとして受け取っている。”

98. Vuttanti ‘‘maggakusalo’’tiādīsu chekaṭṭhaṃ sandhāya vuttaṃ. Kusalapaññattiṃ kusalavohāraṃ.

98. “‘言われた(vutta)’とは、‘道に巧みな(maggakusalo)’などの箇所において、熟練(cheka)の意味を意図して言われたものである。‘善の施設(kusalapaññatti)’とは、善という世俗の表現(kusalavohāra)のことである。”

112. Pubbapakkhaṃ dassetvā uttaramāhāti paravādī pubbapakkhaṃ dassetvā sakavādissa uttaramāha.

112. “‘前説(pubbapakkha)を示して後説(uttara)を述べた’とは、他論者(paravādī)が前説を示して、自論者(sakavādī)に対して答えを述べたということである。”

115. ‘‘Rūpaṃ rūpavā’’tiādinayappavattaṃ paravādivādaṃ bhindituṃ ‘‘yathā na nigaḷo negaḷiko’’tiādinā sakavādivādo āraddhoti āha ‘‘yassa rūpaṃ so rūpavāti uttarapakkhe vuttaṃ vacanaṃ uddharitvā’’ti.

115. “‘色は色を有する(rūpaṃ rūpavā)’等の理法によって進められる他論者の説を打破するために、‘枷(nigaḷo)が枷のある者(negaḷiko)ではないように’等の自論者の説が開始された。それゆえ‘色を有する者がその人である、という後説で述べられた言葉を引用して’と言った。”

118. Viññāṇanissayabhāvūpagamananti cakkhuviññāṇassa nissayabhāvūpagamanaṃ. Tayidaṃ visesanaṃ cakkhussāti imināva siddhanti na kataṃ daṭṭhabbaṃ.

118. “‘意識の依止となる状態に至ること(viññāṇanissayabhāvūpagamana)’とは、眼識の依止の状態に至ることである。これは‘眼の(cakkhussa)’という限定詞によって既に成立しているため、(あえて別に解説が)なされたと見るべきではない。”

Upādāpaññattānuyogavaṇṇanā niṭṭhitā.

“取施設論(upādāpaññattānuyoga)の解説が終了した。”

13. Purisakārānuyogavaṇṇanā

13. “人為論(purisakārānuyoga)の解説。”

123. Kammānanti kusalākusalakammānaṃ. Taggahaṇeneva hi taṃtaṃkiccakaraṇīye kiriyānampi saṅgaho daṭṭhabbo. Nipphādakappayojakabhāvenāti kārakakārāpakabhāvena.

123. “‘業(kammānaṃ)’とは、善・不善の業のことである。それを把握することによって、それぞれの役割を果たすべき‘作(kiriya)’も含まれると見るべきである。‘成就させ、使役する状態によって’とは、行為者(kāraka)と使役者(kārāpaka)の状態によってということである。”

125. Kammakārakassa puggalassa yo añño puggalo kārako. Tenapīti kārakakārakenapi. Tassāti kārakakārakassa. Aññanti aññaṃ kammaṃ. Evanti iminā vuttappakārena. Tehi tehi kārakehi puggalā viya aññāni kammāni karīyantīti dasseti. Tenāha [Pg.81] ‘‘kammavaṭṭassa anupacchedaṃ vadantī’’ti. Evaṃ sante puggalassa kārako, kammassa kārakoti ayaṃ vibhāgo idha anāmaṭṭho hoti, tathā ca sati kārakaparamparāya vacanaṃ virujjheyyāti āha ‘‘puggalassa…pe… vicāretabbameta’’nti. Tassa kārakanti puggalassa kārakaṃ. Idañcāti na kevalaṃ puggalakārakassa kammakārakatāpattiyeva doso, atha kho idaṃ kammakārakatāya kārakaparamparāpajjanampi vicāretabbaṃ, na yujjatīti attho. Puggalānañhi paṭipāṭiyā kārakabhāvo kārakaparamparā.

125. “業の行為者である個人の、他の行為者である個人。それによっても、つまり行為者の行為者によっても。(‘それの’とは)行為者の行為者の。(‘別の’とは)別の業を。このように、上述のあり方で。それら特定の行為者によって、個人のように別の業がなされるということを示している。それゆえ‘業の輪(kammavaṭṭa)の不切断を説いている’と言った。そうであれば、‘個人の行為者’‘業の行為者’というこの区別は、ここでは言及されないことになる。そして、もしそうであれば、行為者の連鎖(kārakaparamparā)についての言説と矛盾するであろうから、‘個人の…(中略)…これは検討されるべきである’と言った。‘それの行為者’とは、個人の行為者のことである。‘これ(idañca)’とは、単に個人の行為者が業の行為者になってしまうという過失だけでなく、業の行為者であることによって行為者の連鎖に陥ることも検討されるべきであり、妥当ではないという意味である。なぜなら、個人が順次に行為者である状態が、行為者の連鎖だからである。”

170. Eko antoti ‘‘gāho’’ti sassatagāhasaṅkhāto antoti attho.

170. “‘一つの端(eko anto)’とは、‘執着(gāho)’、すなわち常住論の執着と数えられる端という意味である。”

176. Siyā añño, siyā anañño, siyā na vattabbo ‘‘aññoti vā anaññoti vā’’ti, evaṃ pavattanigaṇṭhavādasadisattā so eva eko neva so hoti, na aññoti laddhimattaṃ. Tenāha ‘‘idaṃ pana natthevā’’ti. Parassa icchāvasenevāti paravādino laddhivaseneva. Ekaṃ anicchantassāti ekaṃ ‘‘so karoti, so paṭisaṃvedetī’’ti gahaṇaṃ sassatadiṭṭhibhayena paṭikkhipantassa itaraṃ ucchedaggahaṇaṃ āpannaṃ. Tañca paṭikkhipantassa aññaṃ missakaṃ niccāniccaggahaṇaṃ, vikkhepaggahaṇañca āpannaṃ. Kārakavedakicchāya ṭhatvāti sveva kārako vedako cāti imasmiṃ ādāye ṭhatvā. Taṃtaṃanicchāyāti tassa tassa vādassa asampaṭicchanena. Āpannavasenapīti āpannagāhavasenapi ayaṃ anuyogo vuttoti yojanā. Sabbesaṃ āpannattāti heṭṭhā vuttanayena sabbesaṃ vikappānaṃ anukkamena āpannattā nāyamanuyogo katoti yojanā. Ekekassevāti tesu visuṃ visuṃ ekekasseva āpannattā. Tantivasena pana te vikappā ekajjhaṃ dassetvāti adhippāyo. Ekato yojetabbaṃ catunnampi pañhānaṃ ekato puṭṭhattā.

176. “他者が別であるかもしれず、別でないかもしれず、‘別であるとか別でないとか’言うべきではないかもしれない。このように進行する裸形外道(ニガンダ)の説に似ているため、‘彼自身がそれであり、彼自身がそれではなく、別でもない’という見解にすぎない。それゆえ‘しかし、これは決して存在しない’と言った。‘他者の意欲に従ってのみ’とは、他論者の見解(laddhi)に従ってのみということである。‘一つを望まない者’とは、一つ、すなわち‘彼がなし、彼が受ける’という把握を常住見への恐れから拒絶する者に、もう一方の断滅見の把握が生じた。そしてそれを拒絶する者に、別の混合した常住・無常の把握や、攪乱の把握が生じた。‘行為者・享受者の意欲に立って’とは、彼自身が行為者であり享受者であるというこの捉え方に立って。‘それぞれの不利益によって’とは、それぞれの説を受け入れないことによって。‘陥ったこと(āpannavasena)’とは、陥った執着によっても、この論究が述べられたという結合である。‘すべての(説に)陥っているから’とは、下述の理法によって、すべての選択肢(vikappa)に順次に陥っているため、この論究がなされたのではないという結合である。‘一人ひとりのみに’とは、それらの中で別々に、一人ひとりのみに陥っているからである。しかし、典籍(tanti)の力によって、それら選択肢を一括して示したというのが意図である。四つの問いが共に問われたので、一括して結合されるべきである。”

Purisakārānuyogavaṇṇanā niṭṭhitā.

“人為論(purisakārānuyoga)の解説が終了した。”

Kalyāṇavaggo niṭṭhito.

“善品(kalyāṇavaggo)が終了した。”

14. Abhiññānuyogavaṇṇanā

14. “神通論(abhiññānuyogavaṇṇanā)の解説。”

193. Vikubbatīti [Pg.82] ettha iti-saddo ādiattho, pakārattho vā. Tena ‘‘dibbāya sotadhātuyā saddaṃ suṇātī’’tiādikaṃ saṅgaṇhāti. Abhiññānuyogo daṭṭhabboti yojanā. Tadabhiññāvatoti āsavakkhayābhiññāvato. Arahato sādhananti arahato saccikaṭṭhaparamatthena puggalattābhāvasādhanaṃ. Tabbhāvassāti arahattassa. Arahattadhārānañhi khandhā nāma puggalattaṃ tassapi hotīti.

193. “‘変化する(vikubbatī)’において、‘iti’という語は‘など(ādi)’あるいは‘様態(pakāra)’の意味である。それによって‘天耳界によって音を聞く’等を含める。神通論と見るべきであるという結合である。‘その神通を有する者の’とは、漏尽の神通を有する者のことである。‘阿羅漢の証明’とは、阿羅漢は勝義において個人(補特伽羅)として存在しないことの証明である。‘その状態の’とは、阿羅漢の状態のことである。阿羅漢位を保持する者たちの五蘊こそが個人性と呼ばれるものであり、それが彼にもあるからである。”

Abhiññānuyogavaṇṇanā niṭṭhitā.

“神通論(abhiññānuyogavaṇṇanā)の解説が終了した。”

15-18. Ñātakānuyogādivaṇṇanā

“15-18. 親族論(ñātakānuyoga)等の解説。”

209. Tatiyakoṭibhūtassāti tatiyakoṭisabhāvassa saṅkhatāsaṅkhatavinimuttasabhāvassa. Sabhāvassāti ca sabhāvadhammassa. Laddhiṃ nigūhitvāti puggalo neva saṅkhato, nāsaṅkhatoti laddhiṃ avibhāvetvā.

209. “‘第三の位にある者の’とは、第三の位の性質、すなわち有為(saṅkhata)と無為(asaṅkhata)から離れた性質のことである。‘自性の’とは、自性法のことである。‘見解を隠して’とは、個人は有為でも無為でもないという見解を明らかにせずに、ということである。”

Ñātakānuyogādivaṇṇanā niṭṭhitā.

“親族論(ñātakānuyoga)等の解説が終了した。”

19. Paṭivedhānuyogādivaṇṇanā

19. “通達論(paṭivedhānuyoga)等の解説。”

218. Pajānanaṃ nāma na hoti nibbidādīnaṃ appaccayattā. Paricchedanasamatthatañca dassetīti sambandho.

218. “‘了知(pajānana)’というものは存在しない。厭離(nibbidā)等に原因(paccaya)がないからである。‘判別する能力をも示している’という結合である。”

228. Saharūpabhāvo rūpena samaṅgitā, vinārūpabhāvo tato vinissaṭatāti tadubhayaṃ rūpassa abbhantaragamanaṃ bahinikkhamanañca hoti. Tasmā taṃ dvayaṃ saharūpabhāvavinārūpabhāvānaṃ lakkhaṇavacananti vuttaṃ.

228. “‘色を伴う状態(saharūpabhāvo)’とは、色と備わっていることである。‘色を伴わない状態(vinārūpabhāvo)’とは、それから離れていることである。その両方は、色の中に入ることと、外に出ることである。したがって、その二つは‘色を伴う状態’と‘色を伴わない状態’の特徴を述めるものであると言われた。”

237. Oḷārikoti thūlo. Āhito ahaṃ māno etthāti attā, attabhāvo. So eva yathāsakaṃ kammunā paṭilabhitabbato paṭilābho. Padadvayenapi kāmāvacarattabhāvo kathito. Manomayo attapaṭilābho rūpāvacarattabhāvo. So hi jhānamanena nibbattattā [Pg.83] manomayo. Arūpo attapaṭilābhoti arūpāvacarattabhāvo. So hi rūpena amissitattā arūpoti evamettha attho veditabbo. ‘‘Attā’’ti pana jīve lokavohāro niruḷho, asatipi jīve tathāniruḷhaṃ lokavohāraṃ gahetvā sammāsambuddhāpi voharantīti dassento ‘‘iti imā lokassa samaññā, yāhi tathāgato voharatī’’ti vatvā idāni yathā voharanti, taṃ pakāraṃ vibhāvento ‘‘aparāmasa’’ntiādimāha.

237. “‘粗大な(oḷāriko)’とは、太いことである。‘ここに“我”という慢(māno)が置かれている’から、我(attā)、我体(attabhāvo)である。それこそが、それぞれの業によって得られるべきものであるから、再取(paṭilābho、獲得)である。二つの語(attā, paṭilābho)によっても、欲界の我体が語られている。‘意成(manomayo)の我再取’とは、色界の我体のことである。それは禅定の意(manas)によって生じるため意成である。‘無色の我再取’とは、無色界の我体のことである。それは色と混ざっていないため無色である。このように、ここで意味を理解すべきである。‘我(attā)’という語は、生命(jīve)についての世俗の表現として定着している。生命が存在しなくても、そのように定着した世俗の表現を引用して、正自覚者たちも表現されるということを示すために、‘これらは世間の呼称(samaññā)であり、それらによって如来は表現する’と言って、今、どのように表現するか、その様態を明らかにするために‘固執せず(aparāmasaṃ)’等を述べた。”

Paccattasāmaññalakkhaṇavasenāti kakkhaḷaphusanādisalakkhaṇavasena aniccatādisāmaññalakkhaṇavasena ca. Imināti ‘‘paccattasāmaññalakkhaṇavasenā’’tiādinā vuttena paramatthato puggalābhāvavacanena. Ito purimāti tattha tattha sakavādipaṭikkhepādivibhāvanavasena pavattā ito atthasaṃvaṇṇanato purimā. Imināti vā ‘‘yathā rūpādayo dhammā’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ vuttavacanena. Yathā cāti ettha ca-saddo samuccayattho. Tena samaññānatidhāvanaṃ sampiṇḍeti. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā parāmāso ca na hoti janapadaniruttiyā abhinivisitabbato, yathā ca samaññātidhāvanaṃ na hoti, evaṃ ito purimā ca atthavaṇṇanā yojetabbā. Samaññātidhāvane hi sati sabbalokavohārūpacchedo siyāti.

“自相と共相の面から”とは、堅さや接触といった個別の特徴(自相)の面から、また無常といった共通の特徴(共相)の面から、という意味である。“これによって”とは、“自相と共相の面から”などの言葉で述べられた、勝義における補特伽羅(個人)の不在を説く言葉によってである。“これより前”とは、それぞれの箇所で自説以外の反論を解明する形で展開された、この意味の釈義よりも前の部分のことである。あるいは“これによって”とは、アッタカタ(註釈)で述べられた“諸々の色などの法のように”という言葉によってである。“また、……のように”という箇所で、“また(ca)”という言葉は集約の意味である。それによって、名称(仮名)への過度の執着を一つにまとめている。ここで述べられているのは、次のことである。すなわち、地方の言語に固執すべきではないという理由から、取着(把握)が生じないように、また名称への過度の執着が生じないように、これより前の意味の釈義も同様に適用されるべきである。もし名称への過度の執着があるならば、すべての世俗の言語の途絶が起こるであろうからである。

Tasmā saccanti yasmā tattha paramatthākāraṃ anāropetvā samaññaṃ nātidhāvanto kevalaṃ lokasammutiyāva voharati, tasmā saccaṃ paresaṃ avisaṃvādanato. Tathakāraṇanti tatho avitatho dhammasabhāvo kāraṇaṃ pavattihetu etassāti tathakāraṇaṃ, paramatthavacanaṃ, aviparītadhammasabhāvavisayanti attho. Tenāha ‘‘dhammānaṃ tathatāya pavatta’’nti.

“それゆえに真実である”とは、そこで勝義のあり方を付加することなく、名称に過度に執着せず、ただ世俗の合意に従って語るがゆえに、他者を欺かないという点において真実なのである。“如実な原因”とは、如実で、たがうことのない法の自性が、これ(語り)の生起の理由であるため、如実な原因、すなわち勝義の言葉であり、転倒のない法の自性を対象とするという意味である。それゆえに“諸法の如実性(真如)に従って生じたものである”と述べられている。

Paṭivedhānuyogādivaṇṇanā niṭṭhitā.

“通達の修習”などの釈義を終わる。

Puggalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“補特伽羅論(人論)”の釈義を終わる。

2. Parihānikathā

2. “退失論”

1. Vādayuttiparihānikathāvaṇṇanā

1. “論理的な退失論”の釈義

239. Idaṃ [Pg.84] suttanti idaṃ lakkhaṇamattaṃ daṭṭhabbaṃ. ‘‘Pañcime, bhikkhave, dhammā samayavimuttassa bhikkhuno parihānāya saṃvattantī’’ti (a. ni. 5.149-150) idampi hi suttaṃ anāgāmiādīnaṃyeva parihāninissayo, na arahato. Samayavimuttoti aṭṭhasamāpattilābhino sekkhassetaṃ nāmaṃ. Yathāha –

239. “この経”とは、これが単なる指標であると見なされるべきである。“比丘たちよ、これら五つの法は、時解脱の比丘の退失(衰退)に資する”というこの経もまた、不還者などの退失の拠り所であって、阿羅漢のそれではない。“時解脱”とは、八等至(八つの定)を得た有学の者の名称である。次のように説かれている通りである。

‘‘Katamo ca puggalo samayavimutto? Idhekacco puggalo kālena kālaṃ samayena samayaṃ aṭṭha vimokkhe kāyena phusitvā viharati, paññāya cassa disvā ekacce āsavā parikkhīṇā honti. Ayaṃ vuccati puggalo samayavimutto’’ti (pu. pa. 1).

“いかなる人が時解脱者か。ここに、ある人は時々に、折に触れて、八解脱を身をもって体験して住し、智慧によってそれを見て、いくつかの煩悩が滅尽している。この人が時解脱者と呼ばれる”(人施設論)。

‘‘Parihānidhammo’’ti ca puthujjano ca ekacco ca sekkho adhippeto, na arahāti. Tasmāti yasmā yathādassitāni suttāni anāgāmiādīnaṃ parihāniladdhiyā nissayo, na arahato, tasmā. Taṃ nissāya taṃ apekkhitvā yasmā ‘‘arahatopī’’ti ettha arahatopi parihāni, ko pana vādo anāgāmiādīnanti ayamattho labbhati, tasmā pi-saddasampiṇḍitamatthaṃ dassento ‘‘arahatopi…pe… yojetabba’’nti āha. Yasmā vā kāmañcettha dutiyasuttaṃ sekkhavasena āgataṃ, paṭhamatatiyasuttāni pana asekkhavasenapi āgatānīti tesaṃ laddhi, tasmā ‘‘arahatopī’’ti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Tenāha ‘‘idaṃ suttaṃ arahato’’tiādi.

“退失の法を有する者”とは、凡夫およびある種の有学の者が意図されており、阿羅漢ではない。それゆえ、提示された諸経典は不還者などの退失の説の拠り所であって、阿羅漢ではない。ゆえに、それに依拠し、それを考慮して、“阿羅漢であっても”という箇所で、阿羅漢ですら退失があるのなら、まして不還者などは言うまでもないという、この意味が得られる。それゆえ、pi(……であっても)という語が集約した意味を示して、“阿羅漢であっても……(中略)……適用されるべきである”と述べられている。あるいは、ここで第二の経は有学の面から説かれているが、第一と第三の経は無学(阿羅漢)の面からも説かれているというのが彼らの説であるため、アッタカタにおいて“阿羅漢であっても”と述べられている。それゆえに“この経は阿羅漢の……”などと説かれている。

Tatiyasminti ‘‘sabbesaññeva arahantānaṃ parihānī’’ti etasmiṃ pañhe. So hi ‘‘sabbeva arahanto’’tiādinā āgatesu tatiyo pañho. Tesanti mudindriyānaṃ. Tatiyasmimpīti pi-saddo vuttatthasamuccayo. Tena paṭhamapañhaṃ samuccinoti ‘‘tatthapi tikkhindriyā adhippetā’’ti.

“第三のものにおいて”とは、“すべての阿羅漢に退失があるのか”という問いにおいてである。それは“すべての阿羅漢は……”などの順で現れる問いの中で、三番目の問いである。“彼らの”とは、鈍根の者たちのことである。“第三のものにおいても(tatiyasmimpi)”のpiという語は、すでに述べられた意味を集約するものである。それによって、第一の問いを集約して“そこでも利根の者が意図されている”とする。

Soyeva na parihāyatīti sotāpannoyeva sotāpannabhāvato na parihāyatīti attho. Na cettha sakadāgāmibhāvāpattiyā sotāpannabhāvāpagamo parihāni hoti visesādhigamabhāvato. Pattavisesato [Pg.85] hi parihānīti. Itareti sakadāgāmiādikā. Uparimaggatthāyāti uparimaggattayapaṭilābhatthāya ‘‘niyato’’ti vuttamatthaṃ aggahetvā.

“彼自身は退失しない”とは、預流者自身が預流者の状態から退失することはないという意味である。ここにおいて、一来者の状態を得ることによって預流者の状態から離れることは、勝進(さらなる向上)の獲得であるため、退失ではない。なぜなら、退失とは得ていた徳から衰えることだからである。“他の者たち”とは、一来者などのことである。“上段の道に立つ者のために”とは、三つの上段の道を得るために、“決定した者”と述べられた意味を把握せずに、ということである。

Vādayuttiparihānikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“論理的な退失論”の釈義を終わる。

2. Ariyapuggalasaṃsandanaparihānikathāvaṇṇanā

2. “聖者の比較による退失論”の釈義

241. Tatoti arahattato. Tatthāti dassanamaggaphale. Vāyāmenāti vipassanussāhanena. Tadanantaranti sotāpattiphalānantaraṃ. Paṭhamaṃ dassanamaggaphalānantaraṃ arahattaṃ pāpuṇāti, tato parihīno puna vāyamanto tadanantaraṃ na arahattaṃ pāpuṇātīti kā ettha yuttīti adhippāyo. Paravādī nāma yuttampi vadati ayuttampīti kiṃ tassa vāde yuttigavesanāyāti pana daṭṭhabbaṃ. Aparihānasabhāvo bhāvanāmaggo ariyamaggattā dassanādassanamaggo viya. Na cettha asiddhatāsaṅkā lokuttaramaggassa parassapi ariyamaggabhāvassa siddhattā, nāpi lokiyamaggena anekantikatā ariyasaddena visesitattā. Tathā na viruddhatā dutiyamaggādīnaṃ bhāvanāmaggabhāvassa oḷārikakilesappahānādīnañca parassapi āgamato siddhattā.

241. “そこから”とは、阿羅漢位から。“そこにおいて”とは、見道の果(預流果)において。“努力によって”とは、ヴィパッサナー(観)への精進によって。“その直後に”とは、預流果の直後に。最初に、見道の果の直後に阿羅漢位に到達し、そこから退失して再び努力する際に、その直後に阿羅漢位に到達しないということが、どうして論理的であろうか、というのが意図である。他論師というものは、論理的なことも非論理的なことも言うものであるから、その主張に論理性を追求することに何の意味があろうか、と見なされるべきである。修道(修習道)は、聖なる道であるため、見道や非見道のように退失しない性質のものである。また、ここで(修道が退失しないことの)未立証の疑いはない。他派にとっても、出世間的な道が聖なる道であることは立証されているからである。また、世間的な道と混同されることもない。聖なるという言葉で区別されているからである。同様に、第二の道(一来道)などが修道であることや、粗大な煩悩の滅尽などが、他派にとっても経蔵によって立証されているため、矛盾することもない。

Ariyapuggalasaṃsandanaparihānikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“聖者の比較による退失論”の釈義を終わる。

3. Suttasādhanaparihānikathāvaṇṇanā

3. “経による論証としての退失論”の釈義

265. Puggalapaññattiaṭṭhakathāyaṃ ‘‘patti, phusanā’’ti ca paccakkhato adhigamo adhippetoti vuttaṃ ‘‘pattabbaṃ vadatīti āha phusanāraha’’nti.

265. ‘補特伽羅施設論’の註釈書において、“到達、接触”とは、現量(直接体験)による証得が意図されていると述べられている。“到達すべきものを語る”という意味で“接触に値する”と述べられている。

267. Katasanniṭṭhānassāti imasmiṃ sattāhe māse utumhi antovasse vā aññaṃ ārādhessāmīti katanicchayassa.

267. “決意を固めた者”とは、この七日間、この月、この季節、あるいはこの雨安居の内に他(の果位)を証得しよう、と決心した者のことである。

Suttasādhanaparihānikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“経による論証としての退失論”の釈義を終わる。

Parihānikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“退失論”の釈義を終わる。

3. Brahmacariyakathā

3. “梵行論”

1. Suddhabrahmacariyakathāvaṇṇanā

1. “純粋な梵行論”の釈義

269. Heṭṭhāpīti [Pg.86] paranimmitavasavattidevehi heṭṭhāpi. Maggabhāvanampi na icchantīti viññāyati ‘‘idha brahmacariyavāso’’ti iminā ‘‘dvepi brahmacariyavāsā natthi devesūti upaladdhivasenā’’ti vuttattā.

269. “下層においても”とは、他化自在天よりも下層においても。“道の修習すら望まない”ということは、“ここに梵行の住あり”という言葉に対して、“神々(天界)には、どちらの梵行の住も存在しないという見解に基づき”と述べられていることから理解される。

270. Tassevāti paravādino eva. Puggalavasenāti ‘‘gihīnañceva ekaccānañca devāna’’nti evaṃ puggalavasena. Tassāti paravādino. Paṭikkhepo na yuttoti evaṃ puggalavasena atthayojanā na yuttāti adhippāyo. Puggalādhiṭṭhānena pana katāpi atthavaṇṇanā okāsavasena paricchijjatīti nāyaṃ doso. Tassāyaṃ adhippāyoti ayaṃ ‘‘gihīnañcevā’’tiādinā vutto tassa paravādino yadi adhippāyo, evaṃ saññāya paravādino sakavādinā samānādāyoti na niggahāraho siyā. Tenāha ‘‘saka…pe… tabbo’’ti. Paṭhamaṃ pana anujānitvā pacchā paṭikkhepeneva niggahetabbatā veditabbā. Keci ‘‘yattha natthi pabbajjā, natthi tattha brahmacariyavāsoti pucchāya ekaccānaṃ manussānaṃ maggappaṭivedhaṃ sandhāya paravādino paṭikkhepo. Yadipi so devānaṃ maggappaṭilābhaṃ na icchati, sambhavantaṃ pana sabbaṃ dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘gihīna’micceva avatvā ‘ekaccānañca devāna’nti vutta’’nti vadanti, taṃ na sundaraṃ ‘‘sandhāyā’’ti vuttattā, purimoyevattho yutto.

270. “彼(他論師)の”とは、他論師のことである。“補特伽羅(人)の面から”とは、“在家者と一部の諸天”というように、補特伽羅の面からである。“彼(他論師)の”とは、他論師のことである。“拒絶は適当ではない”とは、このように補特伽羅の面から意味を解釈することは適当ではない、という意図である。しかし、場所の面から限定してなされた意味の解説は、補特伽羅を拠り所としたものであっても、この過失はない。“これが彼の意図である”とは、もしこの“在家者と…”という等によって語られたことがその他論師の意図であるならば、このように(正しい)想いを持っている他論師は、自論師と同じ見解であるから、論破されるべきではないであろう。それゆえに“自論師…中略…べきである”と言われた。しかし、最初は認めておいて、後で拒絶することによって論破すべきであると知るべきである。ある人々は、“出家がない所には、梵行の住まいはない”という問いにおいて、一部の人間が道(聖道)を証得することを考慮して、他論師が拒絶するのである。たとえ彼(他論師)が諸天の道の獲得を望まないとしても、可能性のあるすべてを示すために、アッタカターにおいて“在家者”とのみ言わずに“一部の諸天”と言ったのだ、と述べているが、それは良くない。“考慮して”と言われているため、前者の意味こそが適当である。

Suddhabrahmacariyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

純粋梵行論の解説、終わる。

2. Saṃsandanabrahmacariyakathāvaṇṇanā

2. 比較梵行論の解説。

273. Rūpāvacaramaggenāti rūpāvacarajjhānena. Tañhi rūpabhavūpapattiyā upāyabhāvato maggoti vutto. Yathāha ‘‘rūpupapattiyā maggaṃ bhāvetī’’ti (dha. sa. 160). Idanti idaṃ rūpāvacarajjhānaṃ. ‘‘Idhavihāyaniṭṭhahetubhūto rūpāvacaramaggo’’tiādikaṃ dīpentaṃ vacanaṃ anāgāmimaggassa tabbhāvadīpakena ‘‘idha bhāvitamaggo’’tiādikena kathaṃ sametīti codetvā yathā sameti[Pg.87], taṃ dassetuṃ ‘‘pubbe panā’’tiādi vuttaṃ. Tattha ‘‘pubbe’’ti iminā ‘‘idha bhāvitamaggo’’tiādikaṃ vadanti, idhāpi pana ‘‘rūpāvacaramaggenā’’tiādikaṃ. Tattha anāgāmī evāti anāgāmiphalaṭṭho eva. Jhānānāgāmīti asamucchinnajjhattasaṃyojanopi rūpabhave uppajjitvā anāvattidhammamaggaṃ bhāvetvā tattheva parinibbāyanato. Adhippāyoti yathāvutto dvinnaṃ aṭṭhakathāvacanānaṃ avirodhadīpako adhippāyo.

273. “色界道によって”とは、色界の禅定によって、という意味である。なぜなら、それは色界への転生の手段であることから“道”と言われるからである。“色界への転生のために道を修習する”と言われている通りである。“これ”とは、この色界の禅定である。“ここで(現世で)住する完遂の因となった色界道”等ということを示す言葉が、不還道のそれを示す“ここで修習された道”等という言葉とどのように一致するのか、という異議を立てて、どのように一致するかを示すために“しかし以前に”等が言われた。そこでの“以前に”という言葉で、“ここで修習された道”等と言うが、ここでも“色界道によって”等と言う。そこでの“不還者のみ”とは、不還果に留まっている者のことである。“禅定の不還者”とは、内的な結(煩悩)が断たれていなくても、色界に生まれて、還らざる性質の道(不還道)を修習して、そこで涅槃に入るからである。“意図”とは、上述の二つのアッタカターの言葉が矛盾しないことを示す意図である。

Idhāti kāmaloke. Tatthāti brahmaloke. Ettha ca paravādī evaṃ pucchitabbo ‘‘tīhi, bhikkhave, ṭhānehī’’ti suttaṃ kiṃ yathārutavasena gahetabbatthaṃ, udāhu sandhāyabhāsitanti? Tattha jānamāno sandhāyabhāsitanti vadeyya. Aññathā ‘‘paranimmitavasavattideve upādāyā’’tiādi vattuṃ na sakkā ‘‘deve ca tāvatiṃse’’ti vuttattā. Yathā hi tassa ‘‘seyyathāpi devehi tāvatiṃsehi saddhiṃ mantetvā’’tiādīsu viya sakkaṃ devarājānaṃ upādāya kāmāvacaradevesu tāvatiṃsadevā pākaṭā paññātāti tesaṃ gahaṇaṃ, na teyeva adhippetāti suttapadassa sandhāyabhāsitatthaṃ sampaṭicchitabbaṃ, evaṃ ‘‘idha brahmacariyavāso’’ti etthāpi anavajjasukhaabyāsekasukhanekkhammasukhādisannissayabhāvena mahānisaṃsatāya sāsane pabbajjā ‘‘idha brahmacariyavāso’’ti imasmiṃ sutte adhippetā. Sā hi uttarakurukānaṃ devānañca anokāsabhāvato dukkarā dullabhā ca. Tattha sūriyaparivattādīhipi devesu maggapaṭilābhāya atthitā vibhāvetabbā, uttarakurukānaṃ pana visesānadhigamabhāvo ubhinnampi icchito evāti.

“ここで”とは欲界において。“そこで”とは梵天界において。そしてここで他論師は次のように問われるべきである。“比丘たちよ、三つの場所(場合)によって”という経は、語義通りに受け取るべき意味なのか、それとも意図(密意)をもって説かれたものなのか、と。そこで、知っている者であれば、意図をもって説かれたものであると言うべきである。そうでなければ、“他化自在天を始めとして”等と言うことはできない。“三十三天の神々と”と言われているからである。ちょうど、彼が“例えば三十三天の神々と共に相談して”等におけるように、天王サッカ(帝釈天)を始めとして、欲界の諸天の中で三十三天がよく知られているからそれらが挙げられたのであり、それらだけが意図されているのではないように、経の文の意図をもって説かれた意味が受け入れられるべきである。そのように“ここでの梵行の住まい”という箇所においても、無罪の楽、無混濁の楽、出離の楽等の依止(拠り所)であることによる大きな功徳があるため、教えにおける出家が、この経における“ここでの梵行の住まい”として意図されているのである。なぜなら、それは北倶盧洲の人々や諸天にとっては(出家の)機会がないため、困難であり得がたいからである。そこでは、日輪の運行などによっても、諸天において聖道の獲得があることが明らかにされるべきである。しかし、北倶盧洲の人々に特別な徳(証得)がないことは、両者(自他論師)ともに望んでいることである。

Saṃsandanabrahmacariyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

比較梵行論の解説、終わる。

Brahmacariyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

梵行論の解説、終わる。

3. Odhisokathāvaṇṇanā

3. 区分論の解説。

274. Odhisoti bhāgaso, bhāgenāti attho. Bhāgo nāma yasmā ekadeso hoti, tasmā ‘‘ekadesena ekadesenā’’ti vuttaṃ. Tattha yadi catunnaṃ maggānaṃ vasena samudayapakkhikassa kilesagaṇassa catubhāgehi pahānaṃ ‘‘odhiso pahāna’’nti adhippetaṃ, icchitamevetaṃ sakavādissa ‘‘tiṇṇaṃ saṃyojanānaṃ parikkhayā diṭṭhigatānaṃ pahānāyā’’ti [Pg.88] ca ādivacanato. Yasmā pana maggo catūsu saccesu nānābhisamayavasena kiccakaro, na ekābhisamayavasenāti paravādino laddhi, tasmā yathā ‘‘maggo kālena dukkhaṃ parijānāti, kālena samudayaṃ pajahatī’’tiādinā nānakkhaṇavasena saccesu pavattatīti icchito, evaṃ paccekampi nānakkhaṇavasena pavatteyya. Tathā sati dukkhādīnaṃ ekadesaekadesameva parijānāti pajahatīti dassetuṃ pāḷiyaṃ ‘‘sotāpatti…pe… ekadese pajahatī’’tiādi vuttaṃ. Sati hi nānābhisamaye paṭhamamaggādīhi pahātabbānaṃ saṃyojanattayādīnaṃ dukkhadassanādīhi ekadesaekadesappahānaṃ siyāti ekadesasotāpattimaggaṭṭhāditā, tato eva ekadesasotāpannāditā ca āpajjati anantaraphalattā lokuttarakusalānaṃ, na ca taṃ yuttaṃ. Na hi kālabhedena vinā so eva sotāpanno, asotāpanno cāti sakkā viññātuṃ. Tenāha ‘‘ekadesaṃ sotāpanno, ekadesaṃ na sotāpanno’’tiādi.

274. “限定的に(区分して)”とは、部分的に、という意味である。部分とはすなわち、一分(一部)であるから、“一分一分によって”と言われる。そこで、もし四つの聖道によって、集諦に属する煩悩の群を四つの部分で断ずることが“限定的な断絶”と意図されているのであれば、それは“三結の滅尽により、邪見の断絶のために”等の言葉があるため、自論師によって望まれる(認められる)ことである。しかし、道は四聖諦において、異なった現観(別別の覚り)の形式によって役割を果たすのであり、一つの現観の形式によるのではない、というのが他論師の教義である。それゆえ、ちょうど“道は時によって苦を遍知し、時によって集を断ずる”等のように、異なる瞬間ごとに諦(真理)において作用すると望まれるように、一つ一つにおいても異なる瞬間ごとに作用することになる。その場合、苦等の一分一分のみを遍知し、断ずることを示すために、パーリ語で“預流果……中略……一分を断ずる”等と言われた。もし(諦の)別別の現観があるのであれば、第一の聖道等によって断ぜられるべき三結等において、苦の観察等によって一分一分の断絶があるはずであるから、一分的な預流道に留まる者等となり、それゆえに直後の果であるため、一分的な預流者等であるという事態に陥るが、それは適当ではない。なぜなら、時間の違いなしに、その人自身が預流者であり、かつ預流者ではない、というように知ることはできないからである。それゆえに“一分において預流者であり、一分において預流者ではない”等と言われた。

Apicāyaṃ nānābhisamayavādī evaṃ pucchitabbo ‘‘maggañāṇaṃ saccāni paṭivijjhantaṃ kiṃ ārammaṇato paṭivijjhati, udāhu kiccato’’ti. Yadi ārammaṇatoti vadeyya, tassa vipassanāñāṇassa viya dukkhasamudayānaṃ accantaparicchedasamucchedā na yuttā tato anissaṭattā, tathā maggadassanaṃ. Na hi sayameva attānaṃ ārabbha pavattatīti yuttaṃ, maggantaraparikappanāyaṃ anavaṭṭhānaṃ āpajjatīti, tasmā tīṇi saccāni kiccato, nirodhaṃ kiccato ārammaṇato ca paṭivijjhatīti evamasammohato paṭivijjhantassa maggañāṇassa nattheva nānābhisamayo. Vuttañhetaṃ ‘‘yo, bhikkhave, dukkhaṃ passati, dukkhasamudayampi so passatī’’tiādi. Na cetaṃ kālantaradassanaṃ sandhāya vuttaṃ. ‘‘Yo nu kho, āvuso, dukkhaṃ passati, dukkhasamudayampi so passati, dukkhanirodhampi…pe… dukkhanirodhagāminipaṭipadampi so passatī’’ti (saṃ. ni. 5.1100) ekasaccadassanasamaṅgino aññasaccadassanasamaṅgibhāvavicāraṇāyaṃ tadatthasādhanatthaṃ āyasmatā gavaṃpatittherena ābhatattā paccekañca saccattayadassanassa yojitattā. Aññathā purimadiṭṭhassa puna adassanato samudayādidassane dukkhādidassanamayojanīyaṃ siyā. Na hi lokuttaramaggo lokiyamaggo viya katakāribhāvena pavattati samucchedakattā. Tathā yojane ca sabbaṃ dassanaṃ [Pg.89] dassanantaraparanti dassanānuparamo siyā. Evaṃ āgamato yuttito ca nānābhisamayassa asambhavato paccekaṃ maggānaṃ odhiso pahānaṃ natthīti niṭṭhamettha gantabbaṃ.

さらに、この異次現観論者(現観が段階的であると主張する者)は、次のように問われるべきである。“道智が四聖諦を貫く(現観する)とき、対象(所縁)として貫くのか、それとも作用(作務)として貫くのか”と。もし“対象としてである”と言うならば、その道智は(対象を観察するだけの)随観智と同じように、苦諦と集諦を完全に確定し断絶させることはできない。なぜなら、それら(苦と集)から解脱していないからであり、道の観察も同様である。道が自分自身を対象として生起するということは適切ではないからであり、もし別の道を想定するならば、無限遡及に陥ることになる。したがって、(道智は)三つの聖諦(苦・集・道)を作用として貫き、滅諦を作用と対象の両面から貫くのである。このように迷いなく貫く道智には、異次現観(段階的な悟り)は存在しない。まさに“比丘たちよ、苦を見る者は、苦の集起をも見るのである”などと説かれている通りである。そして、これは時間の隔たりがある観察を意図して説かれたのではない。“友よ、苦を見る者は、苦の集起をも見、苦の滅をも見、……苦の滅に至る道をも見るのである”という(相応部 5.1100の)言葉は、一つの諦を見ている者が、他の諦をも見ている状態にあるかどうかの考察において、その目的を達するためにアーユスマ・ガヴァンパティ長老によってもたらされたものであり、三諦のそれぞれの観察に関連づけられているからである。そうでなければ、以前に見たものを再び見ないことになり、集諦などを見るときに苦諦などを見ることを結びつけられなくなってしまう。出世間道は、世間道のように(段階的に)何かを成し遂げるような形では機能しない。なぜなら(一瞬で)断絶させるものだからである。そのように(段階的であると)結びつけるならば、すべての観察は他の観察を待つことになり、観察が際限なく続くことになってしまう。このように、聖典と理路の両面から異次現観は不可能であるため、それぞれの道において(諦ごとに)限定的な断絶があるのではない、とここで結論づけられるべきである。

Odhisokathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

限定的断絶論の釈、終わる。

4. Jahatikathāvaṇṇanā

4. 断捨論の釈

1. Nasuttāharaṇakathāvaṇṇanā

1. 経引用否定論の釈

280. Yadipi pāḷiyaṃ ‘‘tayo magge bhāvetī’’ti vuttaṃ, maggabhāvanā pana yāvadeva kilesasamucchindanatthāti ñatvā ‘‘kiccasabbhāvanti tīhi pahātabbassa pahīnata’’nti āha. Tattha tīhīti heṭṭhimehi tīhi ariyamaggehi pahātabbassa ajjhattasaṃyojanassa pahīnataṃ samucchindananti attho. Taṃ pana kiccanti adhobhāgiyasaṃyojanesu maggassa pahānābhisamayakiccaṃ. Teneva maggenāti anāgāmimaggeneva. Etaṃ na sametīti evaṃ magguppādato pageva kāmarāgabyāpādā pahīyantīti laddhikittanaṃ iminā maggassa kiccasabbhāvakathanena na sameti na yujjati. Tasmāti iminā yathāvuttameva virodhaṃ paccāmasati. Pahīnānanti vikkhambhitānaṃ. Yo hi jhānalābhī jhānena yathāvikkhambhite kilese maggena samucchindati, so idhādhippeto. Tenāha ‘‘dassanamagge…pe… adhippāyo’’ti.

280. 聖典に“三つの道を修める”と説かれているが、道の修行は煩悩を断絶するためのものであると理解して、“作用が存在すること、すなわち三つの道によって断じられるべきものが断じられたこと”と述べられている。そこでの“三つによって”とは、下の三つの聖道によって断じられるべき内なる結(煩悩)が断じられたこと、断絶されたことを意味する。そしてその“作用”とは、下分結における道の断現観の作用のことである。“その道によってのみ”とは、阿那含道のみによって、ということである。“これは一致しない”とは、このように道が生じるよりも前に欲貪と瞋恚が断じられるという(他派の)主張は、この道の作用の存在を説く説明と一致せず、妥当ではないということである。“それゆえに”という言葉で、上述の矛盾を指し示している。“断じられたもの”とは、鎮伏されたもののことである。禅定を得た者が、禅定によって鎮伏された煩悩を道によって断絶する場合、それがここで意図されていることである。それゆえに“見道において……(中略)……という意図である”と述べられている。

Jahatikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

断捨論の釈、終わる。

5. Sabbamatthītikathāvaṇṇanā

5. 一切存在論の釈

1. Vādayuttivaṇṇanā

1. 論理適用の釈

282. Sabbaṃ atthīti ettha yasmā paccuppannaṃ viya atītānāgatampi dharamānasabhāvanti paravādino laddhi, tasmā sabbanti kālavibhāgato atītādibhedaṃ sabbaṃ. So pana ‘‘yampi natthi, tampi atthī’’ti kālavimuttassa vasena anuyogo, taṃ atippasaṅgadassanavasena paravādipaṭiññāya dosāropanaṃ. Nayadassanaṃ vā atītānāgatānaṃ natthibhāvassa. Atthīti [Pg.90] pana ayaṃ atthibhāvo yasmā desakālākāradhammehi vinā na hoti, tasmā taṃ tāva tehi saddhiṃ yojetvā anuyogaṃ dassetuṃ ‘‘sabbattha sabbamatthī’’tiādinā pāḷi pavattā. Tattha yadipi sabbatthāti idaṃ sāmaññavacanaṃ, taṃ pana yasmā visesaniviṭṭhaṃ hoti, parato ca sabbesūti dhammā vibhāgato vuccanti, tasmā oḷārikassa pākaṭassa rūpadhammasamudāyassa vasena atthaṃ dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sabbatthāti sabbasmiṃ sarīre’’ti vuttaṃ, nidassanamattaṃ vā etaṃ daṭṭhabbaṃ. Tathā ca kāṇādakāpilehi paṭiññāyamānā ākāsakālādisattapakatipurisā viya paravādinā paṭiññāyamānaṃ sabbaṃ sabbabyāpīti āpannameva hotīti. ‘‘Sabbattha sarīre’’ti ca ‘‘tile tela’’nti viya byāpane bhummanti sarīrapariyāpannena sabbena bhavitabbanti vuttaṃ ‘‘sirasi pādā…pe… attho’’ti.

282. “一切はある”ということについて、ここで他論者の主張は、過去や未来も現在のように保持された自性(実体)として存在するというものである。したがって“一切”とは、時間の区分による過去などの違いを含むすべてを指す。しかし、それは“存在しないものも、また存在する”という時間から解脱したもの(常住なもの)に基づいた追及であり、それは過剰な適用を示すことによる他論者の確信への非難である。あるいは、過去や未来が(現在として)存在しないことの論理を示している。“ある”というこの存在の状態は、場所・時間・様態・法を離れては成立しないため、まずそれらと結びつけて追及を示すために“一切処に一切はある”などの聖典が展開された。そこでの“一切処に”という言葉は一般的な表現であるが、それは特定の対象に帰せられるものであり、後に“すべての(諸法において)”と諸法が区別して説かれるため、粗大で明白な色法の集まりに基づいて意味を示すために、注釈書では“一切処とは、全身において”と述べられている。あるいは、これは例証として見なされるべきである。そして、カナーダ(勝論)やカピラ(数論)によって確信されている虚空や時間、あるいは恒常的な精神(プルシャ)のように、他論者によって確信されている“一切”は、すべてに遍満しているということになってしまう。“全身という一切処に”とは、“胡麻の中に油がある”というように遍満しているという意味での処(に於いて)であり、体に含まれるすべてのものであるべきだとして、“頭に足が……(中略)……という意味である”と述べられている。

Sabbasmiṃ kāle sabbamatthīti yojanā. Etasmiṃ pakkheyevassa aññavādo paridīpito siyā ‘‘yaṃ atthi, attheva taṃ, yaṃ natthi, nattheva taṃ, asato natthi sambhavo, sato natthi vināso’’ti. Evaṃ sabbenākārena sabbaṃ sabbesu dhammesu sabbaṃ atthīti atthoti sambandho. Imehi pana pakkhehi ‘‘sabbaṃ sabbasabhāvaṃ, anekasattinicitābhāvā asato natthi sambhavo’’ti vādo paridīpito siyā. Yogarahitanti kenaci yuttāyuttalakkhaṇasaṃyogarahitaṃ. Taṃ pana ekasabhāvanti saṃyogarahitaṃ nāma atthato ekasabhāvaṃ, ekadhammoti attho. Etena devavādīnaṃ brahmadassanaṃ atthevātivādo paridīpito siyā. Atthīti pucchatīti yadi sabbamatthīti tava vādo, yathāvuttāya mama diṭṭhiyā sammādiṭṭhibhāvo atthīti ekantena tayā sampaṭicchitabbo, tasmā ‘‘kiṃ so atthī’’ti pucchatīti attho.

“すべての時に一切はある”という構成である。この見解において、彼の別の主張が示されている。“あるものはある。ないものはない。存在しないものから生じることはなく、存在するものが滅びることはない(有果論的見解)”というものである。このように、あらゆる様態で一切が、すべての法において、一切が存在するというのが文脈上のつながりである。これらの見解によって、“一切は一切の自性であり、多種多様な潜在力(勢力)が蓄積された状態であるため、存在しないものから生じることはない”という説が示されている。“結合を離れた”とは、何らかの正当または不当な性質の結合を離れたということである。しかし、それは“一つの自性”ということであり、結合を離れたとは実体として一つの自性、一つの法であるという意味である。これによって、神格論者の梵天(ブラフマン)の観察は、まさに(常住に)存在するという極端な説が示されている。“あるかと問う”とは、もし“一切はある”というのがあなたの主張ならば、上述の私の見解による“正見の状態”も決定的に存在すると、あなたは認めなければならない。それゆえに“それはあるか”と問うているのである。

Vādayuttivaṇṇanā niṭṭhitā.

論理適用の釈、終わる。

2. Kālasaṃsandanakathāvaṇṇanā

2. 時間比較論の釈

285. Atītā …pe… karitvāti etthāyaṃ saṅkhepattho – atītaṃ anāgatanti rūpassa imaṃ visesaṃ, evaṃ visesaṃ vā rūpaṃ aggahetvā paccuppannatāvisesavisiṭṭharūpameva appiyaṃ paccuppannarūpabhāvānaṃ samānādhikaraṇattā etasmiṃyeva [Pg.91] visaye appetabbaṃ, vacīgocaraṃ pāpetabbaṃ satipi nesaṃ visesanavisesitabbatāsaṅkhāte vibhāge tathāpi avibhajitabbaṃ katvāti. Yasmā pana pāḷiyaṃ ‘‘paccuppannanti vā rūpanti vā’’ti paccuppannarūpasaddehi tadatthassa vattabbākāro itisaddehi dassito, tasmā ‘‘paccuppannasaddena…pe… vuttaṃ hotī’’ti āha. Rūpapaññattīti rūpāyatanapaññatti. Sā hi sabhāvadhammupādānā tajjāpaññatti. Tenevāha ‘‘sabhāvaparicchinne pavattā vijjamānapaññattī’’ti. Rūpasamūhaṃ upādāyāti taṃtaṃattapaññattiyā upādānabhūtānaṃ abhāvavibhāvanākārena pavattamānānaṃ rūpadhammānaṃ samūhaṃ upādāya. Upādānupādānampi hi upādānamevāti. Tasmāti samūhupādāyādhīnatāya avijjamānapaññattibhāvato. Vigamāvattabbatāti vigamassa vatthabhāvāpagamassa avattabbatā. Na hi odātatāvigamena avatthaṃ hoti. Na pana yuttā rūpabhāvassa vigamāvattabbatāti yojanā. Rūpabhāvoti ca rūpāyatanasabhāvo cakkhuviññāṇassa gocarabhāvo. Na hi tassa paccuppannabhāvavigame vigamāvattabbatā yuttā.

285. “過去の……行った(karitvā)”等について、ここでの要約された意味は次の通りである。過去や未来という色のこの差異、あるいはそのような差異のある色を把握せず、現在性という差異によって区別された色そのものを、愛着すべきではない。現在色の状態と(色が)同格であるため、まさにこの対象において(心を)置くべきであり、言葉の及ぶ範囲に至らせるべきである。それら(時間と色)に“限定するものと限定されるもの”といわれる区分があったとしても、そのように区分しないようにして(把握すべきである)。しかし、パーリ語において“現在として、あるいは色として”と、現在色の言葉によってその意味を語る形式が“iti”という語で示されているため、“現在という言葉によって……語られているのである”と述べた。“色施設(rūpapaññatti)”とは色処施設のことである。それは自性法を縁(受取)として生じる、それに応じた施設である。それゆえ“自性によって区別されたものにおいて生起する実在施設である”と述べた。“色の集まりを縁として”とは、それぞれの自己施設の縁となる、(実体としての)無を明らかにするあり方で生起している色法の集まりを縁として、ということである。縁の縁もまた、縁に他ならないからである。それゆえ(“色の集まりを縁として”と言うのは)、集まりを縁とすることに依存しているために、非実在施設の状態であるからである。“消滅を語り得ないこと(vigamāvattabbatā)”とは、消滅、すなわち基体である状態が失われることを語り得ないことである。白色が消滅しても、布(という基体)がなくなるわけではないからである。しかし、色の状態(色性)が消滅することを語り得ないというのは不適切である、というのが(文の)結びである。“色の状態(rūpabhāva)”とは、色処の自性、すなわち眼識の対象であることである。現在である状態が消滅したときに、(色性の)消滅を語り得ないとするのは、不適切だからである。

Kālasaṃsandanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

時間の照合に関する記述の注釈(kālasaṃsandanakathāvaṇṇanā)が終了した。

Vacanasodhanavaṇṇanā

言葉の純化に関する注釈(vacanasodhanavaṇṇanā)。

288. Anāgataṃ vā paccuppannaṃ vāti ettha -saddo aniyamattho yathā ‘‘khadire vā bandhitabbaṃ palāse vā’’ti. Tasmā ‘‘hutvā hotī’’ti ettha hoti-saddo anāgatapaccuppannesu yaṃ kiñci padhānaṃ katvā sambandhaṃ labhatīti dassento ‘‘anāgataṃ…pe… daṭṭhabba’’nti āha. Tattha paccuppannaṃ hontanti paccuppannaṃ jāyamānaṃ paccuppannabhāvaṃ labhantaṃ. Tenāha ‘‘taññeva anāgataṃ taṃ paccuppannanti laddhivasenā’’ti. Tampi hutvā hotīti yaṃ anāgataṃ hutvā paccuppannabhāvappattiyā ‘‘hutvā hotī’’ti vuttaṃ, kiṃ tadapi puna hutvā hotīti pucchati. Tabbhāvāvigamatoti paccuppannabhāvato hutvāhotibhāvānupagamato. Paccuppannābhāvatoti paccuppannatāya abhāvato.

288. “未来または現在”において、ここでの“または(vā)”という語は、“カディラ樹に縛るべきか、あるいはパラーサ樹に(縛るべきか)”と言うときのように、不確定の意味である。したがって、“なって、ある(hutvā hoti)”において、“ある(hoti)”という語は、未来と現在のいずれかを主として結びつくことを示しつつ、“未来……見なされるべきである”と述べた。その中で“現在であるもの(paccuppannaṃ hontaṃ)”とは、現在に生じているもの、現在である状態を得ているもののことである。それゆえ“まさにその未来が、その現在であるという、呼称の力によって”と述べた。“それもまた、なって、あるのか”とは、未来であったものが現在である状態に達することによって“なって、ある”と言われた、それもまた再び“なって、ある”のかと問うているのである。“その状態から離れないことから”とは、現在である状態から“なって、ある”という状態に移行しないことから、という意味である。“現在でないことから”とは、現在性がないことから、という意味である。

Vacanaṃ [Pg.92] arahatīti iminā vacanamatte na koci dosoti dasseti. Idaṃ vuttaṃ hoti – yadipi tassa puna hutvā bhūtassa puna hutvāhotibhāvo natthi, punappunaṃ ñāpetabbatāya pana dutiyaṃ tato parampi tathā vattabbataṃ arahatīti ‘‘āmantā’’ti paṭijānātīti. Dhammeti sabhāvadhamme. Tappaṭikkhepato adhamme abhāvadhamme. Tenāha ‘‘sasavisāṇe’’ti.

“言葉としてふさわしい”とは、これによって言葉だけであれば何の過失もないことを示している。こういうことが言いたいのである。たとえ、再びそうなったものに、再び“なって、ある”という状態がないとしても、繰り返し知らせる必要があるため、二度目、あるいはそれ以降もそのように語るに値するとして、“然り(āmantā)”と是認するのである。“法(dhamma)”とは自性法においてである。それを否定することによる“非法(adhamma)”とは、無自性法においてである。それゆえ“兎の角において”と述べた。

Paṭikkhittanayenāti ‘‘hutvā hoti, hutvā hotī’’ti ettha pubbe yadetaṃ tayā ‘‘anāgataṃ hutvā paccuppannaṃ hotī’’ti vadatā ‘‘taṃyeva anāgataṃ taṃ paccuppanna’’nti laddhivasena ‘‘anāgataṃ vā paccuppannaṃ vā hutvā hotī’’ti vuttaṃ, ‘‘kiṃ te tampi hutvā hotī’’ti pucchite yo paravādinā hutvā bhūtassa puna hutvāabhāvato ‘‘na hevā’’ti paṭikkhepo kato, tena paṭikkhittanayena. Svāyaṃ yadeva rūpādi anāgataṃ, tadeva paccuppannanti satipi atthābhede anāgatapaccuppannanti pana attheva kālabhedoti taṃkālabhedavirodhāya paṭikkhepo pavattoti āha ‘‘paṭikkhittanayenāti kālanānattenā’’ti. Tena hi so ayañca paṭikkhepo nīto pavattitoti. Paṭiññātanayenāti idampi yathāvuttapaṭikkhepānantaraṃ yaṃ paṭiññātaṃ, taṃ sandhāyāha. Yathā hi sā paṭiññā atthābhedena nītā pavattitā, tathāyampi. Tenevāha ‘‘atthānānattenā’’ti, anāgatādippabhedāya kālapaññattiyā upādānabhūtassa atthassa abhedenāti attho. Yathā upādānabhūtarūpādiatthābhedepi tesaṃ khaṇattayānāvatti taṃsamaṅgitā anāgatapaccuppannabhāvāvattitā, tathā tattha vuccamānā hutvāhotibhāvā yathākkamaṃ purimapacchimesu pavattitā purimapacchimakiriyāti katvāti imamatthaṃ dassento ‘‘atthānānattaṃ…pe… paṭijānātī’’ti vatvā puna ‘‘atthānānattameva hī’’tiādinā tameva atthaṃ samattheti. Yathā pana ‘‘taṃ jīvaṃ taṃ sarīra’’nti paṭijānantassa jīvova sarīraṃ, sarīrameva jīvoti jīvasarīrānaṃ anaññattaṃ āpajjati, evaṃ ‘‘taññeva anāgataṃ taṃ paccuppanna’’nti ca paṭijānantassa anāgatapaccuppannānaṃ anaññattaṃ āpannanti paccuppannānāgatesu vuttā hotibhāvahutvābhāvā anāgatapaccuppannesupi āpajjeyyunti vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘evaṃ sante anāgatampi hutvāhoti nāma, paccuppannampi hutvāhotiyeva nāmā’’ti.

“否定された方法によって”とは、“なって、ある、なって、ある”という箇所において、以前にあなたが“未来がなって現在となる”と言い、“まさにその未来がその現在である”という呼称の力によって、“未来または現在がなって、ある”と述べたとき、“あなたにとって、それもまた、なって、あるのか”と問われ、他論者が、そうなったものに再びなることはないことから“そうではない(na hevā)”と否定した、その否定された方法によって、という意味である。これは、未来であるその色などが、まさに現在であるというように、意味の区別がなくても、未来と現在という時間の区別は確かにあるため、その時間的区別の矛盾(を防ぐ)ために否定が行われたのである。それゆえ“否定された方法とは、時間の異なりによってである”と述べた。したがって、彼(他論者)のその否定とこの否定は、(同じ論法で)導かれ、行われたのである。“是認された方法によって”とは、これも上述の否定の直後に是認された事柄を指して言っている。その是認が意味の同一性によって導かれ、行われたように、これも同様である。それゆえ“意味に異なりがないことによって”と述べた。これは未来などの区分による時間施設(時称)の縁となる実在(意味)に区別がないことによって、という意味である。縁となる色などの実在に区別がなくても、それらに(生住滅の)三つの瞬間の繰り返しはなく、それに伴う未来・現在の状態の繰り返し(不変性)があるように、そこで語られる“なって、ある”という状態は、順次に前後(未来と現在)において生起した前後の作用であるとして、この意味を示すために“意味の無差別…… ...是認する”と述べ、さらに“実に、意味の無差別そのものが……”等によって、その同じ意味を立証している。しかし、例えば“その命(魂)がその体である”と受諾する者にとって、命が体であり、体が命であるというように、命と体の無差別(同一)が帰結するように、このように“まさにその未来がその現在である”と受諾する者にとっても、未来と現在の無差別が帰結してしまい、現在と未来について語られた“あるという状態”と“なったという状態”が、未来と現在においても帰結してしまうだろう、ということが義釈(aṭṭhakathā)において、“そうであるならば、未来もまた‘なって、ある’と呼ばれ、現在もまた‘なって、ある’と呼ばれることになる”と述べられている。

Anuññātapañhassāti [Pg.93] ‘‘taññeva anāgataṃ taṃ paccuppannanti? Āmantā’’ti evaṃ atthānānattaṃ sandhāya anuññātassa atthassa. Ñātuṃ icchito hi attho pañho. Doso vuttoti anāgataṃ hutvā paccuppannabhūtassa puna anāgataṃ hutvā paccuppannabhāvāpattisaṅkhāto doso vutto purimanaye. Pacchimanaye pana anāgatapaccuppannesu ekekassa hutvāhotibhāvāpattisaṅkhāto doso vuttoti attho. Paṭikkhittapañhanti ‘‘taṃyeva anāgataṃ taṃ paccuppannanti? Na hevaṃ vattabbe’’ti evaṃ kālanānattaṃ sandhāya paṭikkhittapañhaṃ. Tenāti anāgatapaccuppannānaṃ hotihutvābhāvapaṭikkhepena. Codetīti anāgataṃ tena hoti nāma, paccuppannaṃ tena hutvā nāma, ubhayampi anaññattā ubhayasabhāvanti codeti. Etthāti ‘‘hutvā hotī’’ti etasmiṃ pañhe kathaṃ hoti dosoti codetīti. ‘‘Tassevā’’ti pariharati. Kathaṃ katvā codanā, kathañca katvā parihāro? Anujānanapaṭikkhepānaṃ bhinnavisayatāya codanā, atthābhedakālabhedavisayattā abhinnādhāratāya tesaṃ parihāro. Tassevāti hi paravādino evāti attho.

“承諾された問い”とは、“その未来が、そのままその現在であるか? 然り”というように、意味の不異(同一性)を念頭に置いて承諾された意味についての問いである。知ることを欲される意味が“問い”である。“過失が説かれた”とは、以前の理路において、未来であったものが現在となり、再び未来となって現在という状態に陥ることを指す過失が説かれたということである。一方、後の理路においては、未来と現在のそれぞれが“あったものが、ある”という状態に陥ることを指す過失が説かれたという意味である。“拒絶された問い”とは、“その未来が、そのままその現在であるか? そのように言われるべきではない”というように、時間の相違を念頭に置いて拒絶された問いのことである。“それによって”とは、未来と現在の“ある・あった”という状態を拒絶することによってである。“非難する”とは、未来はそれによって“ある”と呼ばれ、現在はそれによって“あった”と呼ばれ、両者とも不異であるから、両方の性質を具えているではないかと非難するのである。“ここにおいて”とは、“あったものが、ある”というこの問いにおいて、どのように過失があるのかと非難することである。“それ自身の”と回答する。どのように非難し、どのように回答するのか? 承諾と拒絶の対象(領域)が異なることによる非難であり、意味の不異と時間の相違という対象において基盤が共通であることによるそれらの回答である。“それ自身の”とは、他論者のものであるという意味である。

Tadubhayaṃ gahetvāti ‘‘taṃ anāgataṃ taṃ paccuppanna’’nti ubhayaṃ ekajjhaṃ gahetvā. Ekekanti tesu ekekaṃ. Ekekamevāti ubhayaṃ ekajjhaṃ aggahetvā ekekameva visuṃ visuṃ imasmiṃ pakkhe tathā na yuttanti attho. Esa nayoti atidesaṃ katvā saṃkhittattā taṃ dubbiññeyyanti ‘‘anāgatassa hī’’tiādinā vivarati. Paṭijānitabbaṃ siyā anāgatapaccuppannānaṃ yathākkamaṃ hotihutvābhāvatoti adhippāyo. ‘‘Yadetaṃ tayā’’tiādinā pavatto saṃvaṇṇanānayo purimanayo, tattha hi ‘‘yadi te anāgataṃ hutvā’’tiādinā hutvāhotibhāvo codito. ‘‘Aparo nayo’’tiādiko dutiyanayo. Tattha hi ‘‘anāgatassa…pe… hutvāhotiyeva nāmā’’ti anāgatādīsu ekekassa hutvāhotināmatā coditā.

“その両方を取って”とは、“その未来と、その現在”という両方を一括して取ってということである。“一つ一つを”とは、それらの中の一つ一つを。“一つ一つのみを”とは、両方を一括して取らずに、一つ一つを別々に、この側面においてはそのように(主張することは)適切ではないという意味である。“この理路は”と類推を行い、簡潔であるために理解しがたいので、“未来の〜”等によって解説している。未来と現在の、それぞれの順序に従った“ある・あった”という状態から、(論理的に)是認されるべきであるという意図である。“汝によってこれがある”等によって展開された註釈の理路は、以前の理路であり、そこでは“もし汝にとって未来があったものとなって”等によって“あったものが、ある”という状態が非難されている。“別の理路”等とされるのは、第二の理路である。そこでは、“未来の……(中略)……あったものが、あるにすぎない”と、未来等の一つ一つが“あったものが、ある”とされることが非難されている。

Vacanasodhanavaṇṇanā niṭṭhitā.

語の清浄に関する註釈は終わった。

Atītañāṇādikathāvaṇṇanā

過去の知等に関する論議の註釈。

290. Kathaṃ [Pg.94] vuccatīti kasmā vuttaṃ. Tenāti hi iminā dutiyapucchāya ‘‘atītaṃ ñāṇa’’nti idaṃ paccāmaṭṭhaṃ, tañca paccuppannaṃ ñāṇaṃ, atītadhammārammaṇatāya atītanti vuttaṃ. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘puna puṭṭho atītārammaṇaṃ paccuppannaṃ ñāṇa’’ntiādi.

290. “どのように説かれるのか”とは、なぜ説かれたのかということである。“それによって”とは、この第二の質問において“過去の知”というこれが指し示されており、それが現在の知であり、過去の諸法を対象とするために“過去”と説かれたのである。それゆえにアッタカターにおいて“再び問われた、過去を対象とする現在の知”等と言われている。

Atītañāṇādikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

過去の知等に関する論議の註釈は終わった。

Arahantādikathāvaṇṇanā

阿羅漢等に関する論議の註釈。

291. ‘‘Arahaṃ khīṇāsavo’’tiādinā suttavirodho pākaṭoti idameva dassento ‘‘yuttivirodho…pe… daṭṭhabbo’’ti āha. Tattha anānattanti aviseso. Evamādikoti ādi-saddena katakiccatābhāvo anohitabhāratāti evamādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo.

291. “阿羅漢、漏尽者”等による経との矛盾は明白であるので、これを示すために“論理との矛盾……(中略)……見なされるべきである”と説かれた。そこにおいて“無差別”とは、差異がないことである。“このような等”とは、“等(ādi)”という語によって、なすべきことを終えていないこと、重荷を下ろしていないこと等の総括が見なされるべきである。

Arahantādikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

阿羅漢等に関する論議の註釈は終わった。

Padasodhanakathāvaṇṇanā

句の清浄に関する論議の註釈。

295. Yo atītasaddābhidheyyo attho, so atthisaddābhidheyyoti dvepi samānādhikaraṇatthāti katvā vuttaṃ ‘‘atītaatthisaddānaṃ ekatthattā’’ti, na, atītasaddābhidheyyasseva atthisaddābhidheyyattā. Tenāha ‘‘atthisaddatthassa ca nvātītabhāvato’’ti. Tena kiṃ siddhanti āha ‘‘atītaṃ nvātītaṃ, nvātītañca atītaṃ hotī’’ti. Idaṃ vuttaṃ hoti – yadi tava matena atītaṃ atthi, atthi ca nvātītanti atītañca no atītaṃ siyā, tathā atthi no atītaṃ atītañca no atītaṃ atītaṃ siyāti, yathā ‘‘atītaṃ atthī’’ti ettha atītameva atthīti nāyaṃ niyamo gahetabbo anatītassapi atthibhāvassa icchitattā. Tenevāha ‘‘atthi siyā atītaṃ, siyā nvātīta’’nti. Yena hi ākārena atītassa atthibhāvo paravādinā icchito, tenākārena anatītassa anāgatassa paccuppannassa ca so icchito. Kena pana ākārena icchitoti[Pg.95]? Saṅkhatākārena. Tena vuttaṃ ‘‘tenātītaṃ nvātītaṃ, nvātītaṃ atīta’’nti. Tasmā atītaṃ atthiyevāti evamettha niyamo gahetabbo. Atthibhāve hi atītaṃ niyamitaṃ, na atīte atthibhāvo niyamito, ‘‘na pana nibbānaṃ atthī’’ti ettha pana nibbānameva atthīti ayampi niyamo sambhavatīti so eva gahetabbo. Yadipi hi nibbānaṃ paramatthato atthibhāvaṃ upādāya uttarapadāvadhāraṇaṃ labbhati tadaññassapi abhāvato, tathāpi asaṅkhatākārena aññassa anupalabbhanato tathā nibbānameva atthīti purimapadāvadhāraṇe atthe gayhamāne ‘‘atthi siyā nibbānaṃ, siyā no nibbāna’’nti codanā anokāsā. Atītādīsu pana purimapadāvadhāraṇaṃ paravādinā na gahitanti natthettha atippasaṅgo. Aggahaṇañcassa pāḷito eva viññāyati. Evamettha atītādīnaṃ atthitaṃ vadantassa paravādissevāyaṃ iṭṭhavighātadosāpatti, na pana nibbānassa atthitaṃ vadantassa sakavādissāti. Paṭipādanā patiṭṭhāpanā veditabbā.

295. “過去”という語によって表現される意味が、“ある(存在)”という語によって表現される意味である。これら二つは同格の意味であるとして、“過去という語と、あるという語は同一の意味であるから”と説かれたが、そうではない。過去という語によって表現されるものそのものが、あるという語によって表現されるからである。それゆえに“あるという語の意味が、非過去(現在・未来)の状態からも生じるから”と言われた。それによって何が成立するのか、それについて“過去は非過去であり、非過去は過去となる”と言われた。これが説かれた意味は、もし汝の意見で“過去はある”のであり、“あるものは非過去”であるなら、過去もまた非過去となり、同様に“あるものは非過去”であり“過去は非過去”であるなら、過去もまた過去となるであろう。例えば“過去はある”において、過去のみがあるというこの限定は採用されるべきではない。過去ではないものの存在もまた意図されているからである。それゆえに“過去であることもあれば、非過去であることもある”と言われた。なぜなら、他論者によって過去の存在が認められるその態様において、過去ではない未来と現在の存在もまた認められるからである。では、どのような態様で認められるのか? 有為の態様においてである。それゆえに“それによって過去は非過去であり、非過去は過去である”と説かれた。したがって、“過去はあるのである”というこの限定は、ここでは採用されるべきではない。存在において過去は限定されるが、過去において存在は限定されないからである。しかし“涅槃はある”においては、涅槃のみがあるというこの限定も成立するので、まさにそのように受け入れるべきである。たとえ涅槃が勝義において存在であることを根拠として、後句の限定が得られるとしても、それ以外の(不変の)存在がないからであり、また無為の態様において他のものが得られないからである。そのように“涅槃のみがある”という前句の限定された意味が取られる場合、“涅槃であることもあれば、涅槃でないこともある”という非難は入り込む余地がない。しかし、過去等においては、他論者によって前句の限定が取られていないので、ここでは過度な適用はない。そして、その不採用は聖典からのみ知られる。このように、ここで過去等の存在を主張する他論者にこそ、この自説破綻の過失が帰するが、涅槃の存在を主張する自論者には帰さないのである。提示とは確立のことであると知るべきである。

Etthāha ‘‘atītaṃ atthī’’tiādinā kiṃ panāyaṃ atītānāgatānaṃ paramatthato atthibhāvo adhippeto, udāhu na paramatthato. Kiñcettha – yadi tāva paramatthato, sabbakālaṃ atthibhāvato saṅkhārānaṃ sassatabhāvo āpajjati, na ca taṃ yuttaṃ āgamavirodhato yuttivirodhato ca. Atha na paramatthato, ‘‘sabbamatthī’’tiādikā codanā niratthikā siyā, na niratthikā. So hi paravādī ‘‘yaṃ kiñci rūpaṃ atītānāgata’’ntiādinā atītānāgatānampi khandhabhāvassa vuttattā asati ca atīte kusalākusalassa kammassa āyatiṃ phalaṃ kathaṃ bhaveyya, tattha ca pubbenivāsañāṇādi anāgate ca anāgataṃsañāṇādi kathaṃ pavatteyya, tasmā attheva paramatthato atītānāgatanti yaṃ paṭijānāti, taṃ sandhāya ayaṃ katāti. Ekantena cetaṃ sampaṭicchitabbaṃ. Yepi ‘‘sabbaṃ atthī’’ti vadanti atītaṃ anāgataṃ paccuppannañca, te sabbatthivādāti.

ここに言う、“過去は有る”等と。しかし、この過去と未来の存在性は、勝義において意図されているのか、それとも勝義においてではないのか。もし勝義において(有る)とするならば、常に存在することになるため、諸行に常住性が生じる。それは聖教に反し、理法にも反するため不適当である。もし勝義においてではないとするならば、“一切は有る”等の主張は無意味となる。しかし(その主張は)無意味ではない。というのも、かの論敵(有部)は、“いかなる色であれ、過去・未来の……”等の経文によって過去・未来のものにも蘊としての性質が説かれていること、また、過去が存在しないのであれば、善悪の業の将来の果報がどうして生じ得るのか、さらに過去に対して宿住随念智などが、未来に対して未来智などがどうして働き得るのか、それゆえ勝義において過去・未来は確かに存在するのだと確信しており、それに関してこれがなされたのである。そして、これは断固として受け入れられるべきである。“過去・未来・現在の一切は有る”と言う者たちは、説一切有部である。

Catubbidhā cete te sabbatthivādā. Tattha keci bhāvaññattikā. Te hi ‘‘yathā suvaṇṇabhājanassa bhinditvā aññathā kariyamānassa saṇṭhānasseva aññathattaṃ, na vaṇṇādīnaṃ, yathā ca khīraṃ dadhibhāvena pariṇamantaṃ rasavīriyavipāke pariccajati, na vaṇṇaṃ, evaṃ dhammāpi anāgataddhuno paccuppannaddhaṃ saṅkamantā anāgatabhāvameva jahanti, na attano sabhāvaṃ. Tathā [Pg.96] paccuppannaddhuno atītaddhaṃ saṅkame’’ti vadanti. Keci lakkhaṇaññattikā, te pana ‘‘tīsu addhāsu pavattamāno dhammo atīto atītalakkhaṇayutto, itaralakkhaṇehi ayutto. Tathā anāgato paccuppanno ca. Yathā puriso ekissā itthiyā ratto aññāsu aratto’’ti vadanti. Aññe avatthaññattikā, te ‘‘tīsu addhāsu pavattamāno dhammo taṃ taṃ avatthaṃ patvā añño aññaṃ niddisīyati avatthantarato, na sabhāvato. Yathā ekaṃ akkhaṃ ekaṅge nikkhittaṃ ekanti vuccati, sataṅge satanti, sahassaṅge sahassanti, evaṃsampadamida’’nti. Apare aññathaññattikā, te pana ‘‘tīsu addhāsu pavattamāno dhammo taṃ taṃ apekkhitvā tadaññasabhāvena vuccati. Yathā taṃ ekā itthī mātāti ca vuccati dhītā’’ti ca. Evamete cattāro sabbatthivādā.

これらの説一切有部には四種類がある。その中で、ある者たちは法性(類)変異を説く者である。彼らは“例えば黄金の器が壊されて別の形になっても、その形状は変化するが、色などは変化しないように、また乳が酪へと変わる際に味や力や熟成は捨てるが、色は捨てないように、そのように諸法も未来の時から現在の時へと移行する際、未来のあり方(法性)のみを捨て、自らの自性を捨てない。同様に、現在の時から過去の時へと移行する場合も同様である”と言う。ある者たちは相変異を説く者である。彼らは“三世において進行している法は、過去である時は過去の相を具え、他の相(現在・未来)は具えていない。未来と現在も同様である。例えば一人の男がある女に執着している時、他の女たちには執着していないようなものである”と言う。他の者たちは位変異を説く者である。彼らは“三世において進行している法は、それぞれの位(段階)に至って、位の違いによって別のものとして示されるのであり、自性の違いによるのではない。例えば、一個の算木が一の位に置かれれば‘一’と呼ばれ、百の位では‘百’、千の位では‘千’と呼ばれるように、これ(三世)もそのようになされるのである”と言う。また別の者たちは待変異を説く者である。彼らは“三世において進行している法は、それぞれを待縁して(対比して)、それ以外の自性(名)で呼ばれる。例えば、一人の女が母と呼ばれたり、娘と呼ばれたりするようなものである”と言う。このように、これら四つの説一切有部がある。

Tesu paṭhamo pariṇāmavāditāya kāpilapakkhikesu pakkhipitabboti. Dutiyassapi kālasaṅkaro āpajjati sabbassa sabbalakkhaṇayogato. Catutthassapi saṅkarova. Ekasseva dhammassa pavattikkhaṇe tayopi kālā samodhānaṃ gacchanti. Purimapacchimakkhaṇā hi atītānāgatā, majjhimo paccuppannoti. Tatiyassa pana avatthaññattikassa natthi saṅkaro dhammakiccena kālavavatthānato. Dhammo hi sakiccakkhaṇe paccuppanno, tato pubbe anāgato, pacchā atītoti.

それらの中で、第一(法性変異)は転変説であるため、カピラ派(数論派)に分類されるべきである。第二(相変異)もまた、すべてがすべての相を具えることになるため、時の混乱が生じる。第四(待変異)もまた混乱がある。一つの法が進行する瞬間に、三つの時すべてが合一することになるからである。前後の瞬間は過去と未来であり、中間が現在であるから。しかし第三の位変異説には、法の作用によって時の規定がなされるため、混乱はない。法はその作用の瞬間に現在であり、それ以前は未来、それ以後は過去とされるからである。

Tattha yadi atītampi dharamānasabhāvatāya atthi anāgatampi, kasmā taṃ atītanti vuccati anāgatanti vā, nanu vuttaṃ ‘‘dhammakiccena kālavavatthānato’’ti. Yadi evaṃ paccuppannassa cakkhussa kiṃ kiccaṃ, anavasesapaccayasamavāye phaluppādanaṃ. Evaṃ sati anāgatassapi cassa tena bhavitabbaṃ atthibhāvatoti lakkhaṇasaṅkaro siyā. Idañcettha vattabbaṃ, teneva sabhāvena sato dhammassa kiccaṃ, kiccakaraṇe ko vibandho, yena kadāci karoti kadāci na karoti paccayasamavāyabhāvato, kiccassa samavāyābhāvatoti ce? Taṃ na, niccaṃ atthibhāvassa icchitattā. Tato eva ca addhunaṃ avavatthānaṃ. Dhammo hi teneva sabhāvena vijjamāno kasmā kadāci atītoti vuccati kadāci anāgatoti kālassa vavatthānaṃ na siyā. Yo hi dhammo ajāto, so anāgato. Yo jāto na ca niruddho, so paccuppanno. Yo niruddho, so atīto. Idamevettha vattabbaṃ. Yadi yathā vattamānaṃ atthi[Pg.97], tathā atītaṃ anāgatañca atthi, tassa tathā sato ajātatā niruddhatā ca kena hotīti. Teneva hi sabhāvena sato dhammassa kathamidaṃ sijjhati ajātoti vā niruddhoti vā. Kiṃ tassa pubbe nāhosi, yassa abhāvato ajātoti vuccati, kiñca pacchā natthi, yassa abhāvato niruddhoti vuccati. Tasmā sabbathāpi addhattayaṃ na sijjhati, yadi ahutvā saṅgati hutvā ca vinassatīti na sampaṭicchanti. Yaṃ pana vuttaṃ ‘‘saṅkhatalakkhaṇayogato na sassatabhāvappasaṅgo’’ti, tayidaṃ kevalaṃ vācāvatthumattaṃ udayavayāsambhavato, atthi ca nāma sabbadā so dhammo, na ca niccoti kutoyaṃ vācāyutti.

そこで、もし過去も持続する自性として存在し、未来も同様であるならば、なぜそれが過去と呼ばれたり、あるいは未来と呼ばれたりするのか。“法の作用によって時の規定がなされるからだ”と言うのではないか。もしそうなら、現在の眼の作用とは何か。不備のない諸縁が会合して果を生じさせることである。そうであるならば、未来の(眼)も存在するという性質から、それ(作用)を持つはずであり、相の混乱が生じることになる。またここでこう言うべきである。その自性において存在する法の作用をなすにあたって、何が妨げとなって、ある時はなし、ある時はなさないのか。諸縁の会合がないからか、あるいは作用の会合がないからか。それは正しくない。常に存在することが意図されているからである。それゆえにこそ、時の規定ができなくなる。法がその自性において現存しているのに、なぜある時は過去と呼ばれ、ある時は未来と呼ばれるのか、時の規定は成り立たない。まだ生じていない法、それが未来である。生じていて、まだ滅していないもの、それが現在である。滅したものが過去である。これこそがここで言われるべきことである。もし現在のように、過去も未来も存在するならば、そのように存在するものの“未生”や“已滅”はどうして成り立つのか。その自性において存在する法に、“未生”だとか“已滅”だとかいうことがどうして成立しようか。それ以前にそれは無かったのか。もし無かったのであれば“未生”と呼ばれる。また、その後にそれは無いのか。もし無いのであれば“已滅”と呼ばれる。したがって、いかなる点からも三世は成立しない。もし(法が)無から生じ、有となって滅するということを認めないのであれば。“有為の相を具えているから常住性の過失はない”と言うならば、それは単なる言葉の遊びに過ぎない。生滅が不可能であるのに、その法が常に存在すると言いながら、常住ではないなどという言葉の論理がどこにあろうか。

Sabhāvo sabbadā atthi, nicco dhammo na vuccati;

Dhammo sabhāvato nāñño, aho dhammesu kosalaṃ.

“自性は常に存在するが、法は常住とは呼ばれない。法は自性と別ではない。ああ、諸法における巧みな(論法)よ”。

Yañca vuttaṃ ‘‘yaṃ kiñci rūpaṃ atītānāgata’’ntiādinā atītānāgatānaṃ khandhabhāvassa vuttattā atthevāti, vadāma. Atītaṃ bhūtapubbaṃ, anāgataṃ yaṃ sati paccaye bhavissati, tadubhayassapi ruppanādisabhāvānātivattanato rūpakkhandhādibhāvo vutto. Yathādhammasabhāvānātivattanato atītā dhammā anāgatā dhammāti, na dharamānasabhāvatāya. Ko ca evamāha ‘‘paccuppannaṃ viya taṃ atthī’’ti. Kathaṃ panetaṃ atthīti? Atītānāgatasabhāvena. Idaṃ pana taveva upaṭṭhitaṃ, kathaṃ taṃ atītaṃ anāgatañca vuccati, yadi niccakālaṃ atthīti.

また、“いかなる色であれ、過去・未来の……”等の経文によって、過去・未来のものに蘊としての性質が説かれているから(過去・未来は)存在するのだと言う点について、我々はこう述べる。過去とはかつてあったものであり、未来とは縁があれば生じるものである。その両者も、変壊などの(色の)自性を超えていないことから、色蘊などの性質が説かれたのである。法の自性を超えていないことから“過去の法”“未来の法”と言われるのであって、持続する自性として(存在する)のではない。誰が“それは現在のように存在する”などと言ったか。では、それはどのように存在するのか。過去・未来という自性としてである。しかし、このことはあなた自身に降りかかる難問である。もし常に存在するのであれば、どうしてそれが過去や未来と呼ばれるのか、と。

Yaṃ pana ‘‘na tāva kālaṃ karoti, yāva na taṃ pāpaṃ byantī hotī’’ti (ma. ni. 3.250) sutte vuttaṃ, taṃ yasmiñca santāne kammaṃ katūpacitaṃ, tattha tenāhitaṃ taṃphaluppādanasamatthataṃ sandhāya vuttaṃ, na atītassa kammassa dharamānasabhāvattā. Tathā sati sakena bhāvena vijjamānaṃ kathaṃ taṃ atītaṃ nāma siyā. Itthañcetaṃ evaṃ sampaṭicchitabbaṃ, yaṃ saṅkhārā ahutvā sambhavanti, hutvā pativenti tesaṃ udayato pubbe vayato ca pacchā na kāci ṭhiti nāma atthi, yato atītānāgataṃ atthīti vucceyya. Tena vuttaṃ –

“その悪[業]が消滅しないうちは、まだ死ぬことはない”という経(中部250)の説示は、業が造られ積み上げられたその相続(サンターナ)において、その業によってもたらされた“果報を生じさせる能力”を指して言われたものであり、過去の業が現在持続する自性として存在することを指して言われたのではない。もしそうであるなら、自らの自性によって存在しているものが、どうして“過去”と呼ばれようか。そして、これは次のように受け入れられるべきである。すなわち、諸行は、かつてあらずして生じ、あった後に滅し去るのであり、それらが生じる前や滅した後に、何らかの“静止(住)”というものは存在しない。それゆえにこそ、過去・未来が存在するという説が(批判の対象として)語られるのである。それゆえ、次のように言われた。

‘‘Anidhānagatā bhaggā, puñjo natthi anāgate;

Uppannā yepi tiṭṭhanti, āragge sāsapūpamā’’ti. (mahāni. 10, 39);

“蓄積されることなく滅び、未来に積集はない。生じて止まっているものも、錐の先の芥子粒のようである”(大義釈39)

Yadi [Pg.98] cānāgataṃ paramatthato siyā, ahutvā sambhavantīti vattuṃ na sakkā. Paccuppannakāle ahutvā sambhavantīti ce? Na, dhammappavattimattattā kālassa. Atha attano sabhāvena ahutvā sambhavantīti, siddhametaṃ anāgataṃ paramatthato natthīti. Yañca vuttaṃ ‘‘asati atīte kusalākusalassa kammassa āyatiṃ phalaṃ kathaṃ bhaveyyā’’ti, na kho panettha atītakammato phaluppatti icchitā, atha kho tassa katattā tadāhitavisesato santānato. Vuttañhetaṃ bhagavatā ‘‘kāmāvacarassa kusalassa kammassa katattā upacitattā vipākaṃ cakkhuviññāṇaṃ uppannaṃ hotī’’ti (dha. sa. 431). Yassa pana atītānāgataṃ paramatthato atthi, tassa phalaṃ niccameva atthīti kiṃ tattha kammassa sāmatthiyaṃ. Uppādane ce, siddhamidaṃ ahutvā bhavatīti. Yaṃ pana vuttaṃ ‘‘asati atītānāgate kathaṃ tattha ñāṇaṃ pavatteyyā’’ti, yathā taṃ ālambaṇaṃ, taṃ tathā atthi, kathañca taṃ ālambaṇaṃ, ahosi bhavissati cāti. Na hi koci atītaṃ anussaranto atthīti anussarati, atha kho ahosīti. Yathā pana vattamānaṃ ārammaṇaṃ anubhūtaṃ, tathā taṃ atītaṃ anussarati. Yathā ca vattamānaṃ bhavissati, tathā buddhādīhi gayhati. Yadi ca taṃ tatheva atthi, vattamānameva taṃ siyā. Atha natthi, siddhaṃ ‘‘asantaṃ ñāṇassa ārammaṇaṃ hotī’’ti. Vijjamānaṃ vā hi cittasaññātaṃ avijjamānaṃ vā ārammaṇaṃ etesaṃ atthīti ārammaṇā, cittacetasikā, na vijjamānaṃyeva ārabbha pavattanato, tasmā paccuppannameva dharamānasabhāvaṃ na atītānāgatanti na tiṭṭhati sabbatthivādo. Keci pana ‘‘na atītādīnaṃ atthitāpaṭiññāya sabbatthivādā, atha kho āyatanasabbassa atthitāpaṭiññāyā’’ti vadanti, tesaṃ matena sabbeva sāsanikā sabbatthivādā siyunti.

もし未来が勝義(第一義)として存在するならば、“かつてあらずして生じる”と言うことはできない。もし“現在において、かつてあらずして生じる”と言うのであれば、そうではない。時間は法の生起そのものにすぎないからである。あるいは“自らの自性によって、かつてあらずして生じる”と言うのであれば、未来は勝義として存在しないということが立証される。また、“過去がなければ、善・不善の業の将来の果報はどうして生じようか”と言われることについて、ここでは過去の業から果報が生じることを認めているのではなく、むしろ、それがなされたことによって、その時にもたらされた特殊な力を持つ相続から生じるのである。世尊によって、“欲界の善業がなされ、積み上げられたことによって、異熟(果報)である眼識が生じる”(法集論431)と言われている。しかし、過去・未来が勝義として存在する者にとっては、その果報は常に存在することになり、そこにおいて業の能力が何になろうか。もし(業が果報を)生じさせるというのであれば、それは“かつてあらずして生じる”ということを立証している。また、“過去・未来がなければ、どうしてそれらに対して智が働くのか”と言われることについて、その対象(所縁)があるがままに、そのように存在するのである。それはどのように対象となるのか。“あった”および“あるだろう”としてである。というのも、誰も過去を思い出すときに“存在する”として思い出すのではなく、“あった”として思い出すからである。現在という対象が体験されたように、そのように過去を思い出すのである。また、現在が将来生じるであろうように、仏陀らによって把握されるのである。もしそれがその通りに存在するなら、それは現在そのものであろう。もし存在しないなら、“存在しないものが智の対象となる”ということが立証される。あるいは、心によって知られた存在するもの、または存在しないものが、これらの(心・心所の)対象であるからこそ、それらは“所縁(対象)”、すなわち心・心所と呼ばれるのであり、ただ存在するもののみを対象として生起するからではない。したがって、現在のみが持続する自性であり、過去・未来ではない。ゆえに説一切有部の説は成立しない。しかし、ある人々は“過去などが存在すると主張するから説一切有部なのではなく、十二処のすべてが存在すると主張するから説一切有部なのである”と言う。彼らの見解によれば、仏教徒はすべて説一切有部となってしまうだろう。

Padasodhanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

語の清浄についての解説は完結した。

Sabbamatthītikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

一切有(すべてがある)の論釈は完結した。

6. Atītakkhandhādikathā

6. 過去の蘊等の論。

1. Nasuttasādhanakathāvaṇṇanā

1. “経(による)不成就の論”の解説。

297. ‘‘Atītaṃ [Pg.99] anāgataṃ paccuppanna’’nti ayaṃ kālavibhāgaparicchinno vohāro dhammānaṃ taṃ taṃ avatthāvisesaṃ upādāya paññatto. Dhammo hi sakiccakkhaṇe paccuppanno, tato pubbe anāgato, pacchā atītoti vuttovāyamattho. Tattha yadipi dhammā aniccatāya anavaṭṭhitā, avatthā pana tesaṃ yathāvuttā vavatthitāti tadupādānā kālapaññattipi vavatthitā eva. Na hi atītādi anāgatādibhāvena voharīyati, khandhādipaññatti pana anapekkhitakālavisesā. Tīsupi hi kālesu rūpakkhandho rūpakkhandhova, tathā sesā khandhā āyatanadhātuyo ca. Evamavaṭṭhite yasmā paravādī ‘‘atthī’’ti imaṃ paccuppannaniyataṃ vohāraṃ atītānāgatesupi āropeti, tasmā so addhasaṅkaraṃ karoti. Paramatthato avijjamāne vijjamāne katvā voharatīti tato vivecetuṃ ‘‘atītaṃ khandhā’’tiādikā ayaṃ kathā āraddhā.

297. “過去、未来、現在”という時間の区分によって限定された世俗の表現は、諸法のそれぞれの状態(位)の特殊性に基づいて施設されたものである。法は自らの働きの瞬間においては現在であり、それ以前は未来、それ以後は過去であるというのが、ここで言われる意味である。そこにおいて、たとえ諸法が無常によって定まっていないとしても、それらの状態は上述のように規定されているため、それに基づいた時間の施設もまた規定されているのである。というのも、過去などが未来などのあり方として語られることはないからである。しかし、蘊などの施設は、特定の時間を考慮しないものである。三世のいずれにおいても、色蘊は色蘊であり、他の蘊、処、界も同様である。このように定まっているのに、他論師は“存在する”という現在に限定された表現を過去や未来にも当てるため、彼は時間の混同を引き起こしている。勝義において存在しないものを、存在するものとして語ることから引き離すために、“過去は蘊である”等というこの論が開始された。

Yasmā pana ruppanādisabhāve atītādibhedabhinne dhamme ekajjhaṃ gahetvā tattha rāsaṭṭhaṃ upādāya khandhapaññatti, cakkhurūpādīsu kāraṇādiatthaṃ suññataṭṭhañca upādāya āyatanapaññatti dhātupaññatti ca, tasmā sā addhattayasādhāraṇā, na atītādipaññatti viya addhavisesādhiṭṭhānāti āha ‘‘khandhādibhāvāvijahanato atītānāgatāna’’nti. Te panete atītādike khandhādike viya sabhāvadhammato sañjānanto paravādī ‘‘atthī’’ti paṭijānātīti āha ‘‘atītānāgatānaṃ atthitaṃ icchantassā’’ti. Sesamettha yaṃ vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttanayameva.

しかし、変壊などの自性において過去・未来などの区別に分かれた諸法を一つにまとめ、そこにおける“集積”という意味に基づいて“蘊”という施設があり、眼や色などにおける“原因”などの意味や“空性”という意味に基づいて“処”の施設や“界”の施設がある。したがって、それは三世に共通するものであり、過去・未来の施設のように特定の時間に依存するものではない。それゆえ(論主は)“(過去・未来の)蘊等であるという性質を捨てないことから”と言ったのである。しかし、これらの過去・未来を、蘊などと同様に自性法として知ることで、他論師は“存在する”と主張するので、“過去・未来の存在を認める者に対して”と言ったのである。ここにおいて語られるべき残りの点は、前に述べた論理と同様である。

‘‘Tayome, bhikkhave, niruttipathā’’ti suttaṃ niruttipathasuttaṃ. Tattha hi paccuppannasseva atthibhāvo vutto, na atītānāgatānaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘atthitāya vāritattā’’ti. Yadi evaṃ ‘‘atthi, bhikkhave, nibbāna’’nti idaṃ kathanti? Taṃ sabbadā upaladdhito vuttaṃ niccasabhāvañāpanatthaṃ asaṅkhatadhammassa, idha pana saṅkhatadhammānaṃ khaṇattayasamaṅgitāya atthibhāvo na tato pubbe pacchā cāti paññāpanatthaṃ ‘‘yaṃ, bhikkhave, rūpaṃ…pe… na tassa saṅkhā bhavissatī’’ti vuttaṃ. Etena ‘‘atthī’’ti samaññāya anupādānato atītaṃ anāgataṃ paramatthato [Pg.100] natthīti dassitaṃ hoti. Imināvūpāyenāti ‘‘khandhādibhāvāvijahanato’’ti evaṃ vuttena hetunā. Upapattisādhanayutti hi idha ‘‘upāyo’’ti vuttā.

“比丘たちよ、これら三つの語路がある”という経は、語路経である。そこでは現在のみが存在することが語られており、過去や未来については語られていない。それゆえ“(存在することが)否定されているため”と言われたのである。もしそうであるなら、“比丘たちよ、涅槃は存在する”というこれはどういうことか。それは、無為法がつねに体得されることから、その常住の自性を示すために言われたのである。しかし、ここでは有為法が三刹那を備えることによって存在するのであり、それ以前やそれ以後ではないことを知らせるために、“比丘たちよ、いかなる色であっても……その施設は‘あるだろう’とはならない”と説かれたのである。これによって、“存在する”という一般的名称を(過去・未来に)用いないことから、過去・未来は勝義としては存在しないことが示されているのである。“この方法によって”とは、“蘊等であるという性質を捨てないことから”という、このように述べられた理由によって、という意味である。というのも、ここでは理路を“方法(ウパーヤ)”と呼んでいるからである。

Nasuttasādhanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“経(による)不成就の論”の解説は完結した。

2. Suttasādhanakathāvaṇṇanā

2. 経による成就の論の解説。

298. Ete dhammāti ete khandhaāyatanadhātudhammā. Suttāharaṇanti niruttipathasuttāharaṇaṃ. Nesanti atītānāgatānaṃ.

298. “これらの法”とは、これらの蘊・処・界の法のことである。“経の引用”とは、語路経の引用のことである。“それらの”とは、過去・未来のことである。

Suttasādhanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“経による成就の論”の解説は完結した。

Atītakkhandhādikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“過去の蘊等の論”の解説は完結した。

7. Ekaccaṃatthītikathā

7. 一分有(一部が存在する)の論。

1. Atītādiekaccakathāvaṇṇanā

1. “過去などの一部についての論”の解説

299. Ye katūpacitā kusalākusalā dhammā vipākadānāya akatokāsā, katokāsā ca ye ‘‘okāsakatuppannā’’ti vuccanti. Ye ca vippakatavipākā, te sabbepi ‘‘avipakkavipākā’’ti veditabbā. Tesaṃ vipākadānasāmatthiyaṃ anapagatanti adhippāyena paravādī atthitaṃ icchati. Ye pana paravādī sabbena sabbaṃ vipakkavipākā kusalākusalā dhammā, tesaṃ apagatanti natthitaṃ icchati. Tenāha ‘‘atthīti ekaccaṃ atthi ekaccaṃ natthī’’tiādi. Evaṃ icchantassa pana paravādino yathā avipākesupi ekaccaṃ natthīti āpajjati, evaṃ vipakkavipākesu avipakkavipākesu ca āpajjatevāti dassetuṃ ‘‘avipakkavipākā dhammā ekacce’’tiādinā pāḷi pavattā. Tena vuttaṃ ‘‘tiṇṇaṃ rāsīnaṃ vasenā’’tiādi. Vohāravasenāti phalassa anuparamavohāravasena, hetukiccaṃ pana anuparataṃ anupacchinnaṃ atthīti laddhiyaṃ ṭhitattā codetabbova. Avicchedavasena pavattamānañhi phalassa pabandhavohāraṃ paravādī vohārato atthīti icchati, hetu panassa kammaṃ paramatthato ca kammūpacayavādibhāvato pattiappattisabhāvatādayo [Pg.101] viya cittavippayutto kammūpacayo nāma eko saṅkhāradhammo avipanno, sopi tasseva vevacananti paravādī. Yaṃ sandhāyāha –

299. 行われ積み重ねられた善・不善の法のうち、異熟(果報)を与える機会をまだ得ていないもの、および、機会を得て“機会を得て生じたもの”と言われるもの、そして、異熟が進行中であるもの、それらはすべて“未熟の異熟”と知られるべきである。他論師は、それらに異熟を与える能力が消失していないという意図で、それらが有ることを欲する。一方、他論師が“すべての点において完全に熟した異熟である善・不善の法”については、それらは(能力が)消失しているとして、無いことを欲する。それゆえ“‘有る’とは一部であり、‘無い’とは一部である”などと言われる。このように欲する他論師に対して、未熟な異熟においても一部が“無い”ということになるように、熟した異熟と未熟の異熟においても(同様の過失が)生じることを示すために、“未熟の異熟である法の一部は……”という聖典(パーリ)が説かれた。それゆえ“三つの聚(三聚)によって”などと言われたのである。“世俗によって”とは、果報が絶えないという世俗の表現によるものであり、原因としての作用(因用)は絶えず、断絶することなく“有る”という教義に立脚しているため、論難されるべきである。他論師は、断絶することなく進行する果報の連続という通称を、世俗において“有る”と欲するが、その原因である業は真実(勝義)においても、また“業の集積(業累)”を説く立場からも、得・未得の性質などのように、心不相応な“業の集積”という名の一つの行法(サンカーラ)として、滅びずに存在するのであり、それもまたその(業の)別名である、というのが他論師の主張である。それを指して次のように言われる。

‘‘Nappacayanti kammāni, api kappasahassato;

Patvā paccayasāmaggiṃ, kāle paccanti pāṇina’’nti.

“諸々の業は、千劫を経ても滅びることはない。縁の和合を得たとき、時至りて衆生に熟す(報いをもたらす)。”

Yañca sandhāya parato paribhogamayapuññakathāya ‘‘paribhogamayaṃ pana cittavippayuttaṃ uppajjatīti laddhiyā paṭijānātī’’ti vakkhati.

また、後の“受用から生じる功徳の論”において、“受用から生じる(功徳)は心不相応として生じるという教義を認める”と説かれるのも、これを指している。

Ekaccaṃatthītikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“一部は有る”という論の解説、終わる。

8. Satipaṭṭhānakathāvaṇṇanā

8. 念処論の解説

301. Paramatthasatipaṭṭhānattāti etena lokuttarāya eva sammāsatiyā tatthāpi maggabhūtāya nippariyāyena satipaṭṭhānabhāvo niyyānikattā itarāya pariyāyenāti dasseti. Maggaphalasammāsatiyā dhammānussatibhāvapariyāyo atthīti ‘‘lokiyalokuttarasatipaṭṭhānasamudāyabhūtassā’’ti vuttaṃ. Satisamudāyabhūtassa na satigocarabhūtassāti adhippāyo. Satigocarassa hi satipaṭṭhānataṃ codetuṃ pāḷiyaṃ ‘‘cakkhāyatanaṃ satipaṭṭhāna’’nti āraddhaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘sabbadhammānaṃ pabhedapucchāvasena vutta’’nti. Suttasādhanāyaṃ pana paṭhamaṃ lokiyasatipaṭṭhānavasena, dutiyaṃ missakavasena, tatiyaṃ lokuttaravasena dassitanti veditabbaṃ.

301. “勝義の念処であることから”という言葉によって、出世間の正念こそが、そこにおいても道となっているがゆえに、直接的な意味での念処であり、それは出離を導くものであるが、それ以外の(世間の)念処は、間接的な意味であることを示している。道果の正念には法随念の側面が間接的にあるため、“世間・出世間の念処の集合体である”と言われた。それは念の集合体であって、念の対象(所縁)の集合体ではないという意図である。念の対象が念処であることを論難するために、聖典では“眼処は念処である”と開始されている。それゆえ“すべての法の分類についての質問によって説かれた”と言われる。しかし、この経の論証においては、第一に世間の念処として、第二に(世間と出世間の)混在として、第三に出世間の念処として示されていると知るべきである。

Satipaṭṭhānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

念処論の解説、終わる。

9. Hevatthikathāvaṇṇanā

9. “まさに有る(hevatthi)”という論の解説

304. Hevatthikathāyaṃ ‘‘sabbo dhammo sakabhāvena atthi parabhāvena natthī’’ti pavatto paravādīvādo yathā vibhajja paṭipucchā vā na byākātabbo, evaṃ ekaṃsato na byākātabbo visesābhāvato, kevalaṃ ṭhapanīyapakkhe tiṭṭhatīti adhippāyenāha ‘‘avattabbuttarenā’’ti. Yathā hi sabbe [Pg.102] vādā sappaṭivādāvāti paṭiññā bhūtakathanattā avattabbuttarā upekkhitabbā, evamayampīti veditabbaṃ. Tenāha ‘‘upekkhitabbenā’’ti. Atha vā avattabbaṃ uttaraṃ avattabbuttaraṃ. Yathā aniccavādinaṃ pati anicco saddo paccayādhīnavuttitoti, uttaraṃ na vattabbaṃ siddhasādhanabhāvato, evaṃ idhāpi daṭṭhabbaṃ. Siddhasādhanañhi daḍḍhassa ḍahanasadisattā niratthakameva siyā, aṭṭhakathāyaṃ pana yasmā paravādinā yena sabhāvena yo dhammo atthi, teneva sabhāvena so vinā kālabhedādiparāmasanena natthīti patiṭṭhāpīyati, tasmā ‘‘ayoniso patiṭṭhāpitattā’’ti vuttaṃ.

304. “まさに有る”という論において、“すべての法は自性によって有り、他性によって無い”と主張する他論師の説は、分別して質問(反問)して解説すべきではないのと同様に、一概に(断定的に)解説すべきでもない。それは(自他が)区別できないからであり、単に“保留すべき側(置答)”に留まるものであるという意図で、“不可説の解答によって”と言われた。例えば、“すべての説は反論を伴うものである”という宣言が、事実を述べているがゆえに不可説の解答として等閑視されるべきであるように、この説もまた同様であると知るべきである。それゆえ“等閑視されるべきものによって”と言われた。あるいは、答えるべきではない答えを“不可説答”という。例えば、“音は無常である、なぜなら縁に依存して生じるからだ”という無常論者に対して、(既知のことを重ねて説く)“立証済みのことを証明しようとする(悉成)”解答はなされるべきではないのと同様に、ここでもそのように見なすべきである。立証済みのことをさらに立証しようとするのは、燃えているものをさらに焼こうとするようなもので、全く無益だからである。註釈書(アッタカター)においては、他論師によって、ある法がある自性をもって有るとされるまさにその同じ自性によって、時間の違いなどを考慮せずに無いと立てられているため、“道理にかなわない立て方がなされているから”と言われたのである。

Ettha ca ‘‘hevatthi, hevaṃ natthī’’ti paṭijānantena paravādinā yathā saparabhāvehi rūpādīnaṃ atthitā paṭiññātā, evaṃ kāladesādibhedehipi sā paṭiññātā eva. Tenevāha ‘‘atītaṃ anāgatapaccuppannavasena, anāgatapaccuppannāni vā atītādivasena natthī’’ti. Evaṃ sati nigaṇṭhācelakavādo paridīpito siyā. Te hi ‘‘siyā atthi, siyā natthi, siyā atthi ca natthi cā’’tiādinā sabbapadatthesu pattabhāge paṭijānanti. Tattha yadi vatthuno sabhāveneva, desakālasantānavasena vā natthitā adhippetā, taṃ siddhasādhanaṃ sakavādinopi icchitattā. Yassa hi dhammassa yo sabhāvo, na so tato aññathā upalabbhati. Yadi upalabbheyya, añño eva so siyā. Na cettha sāmaññalakkhaṇaṃ nidassetabbaṃ salakkhaṇassa adhippetattā tassa natthibhāvassa abhāvato. Yathā ca parabhāvena natthitāya na vivādo, evaṃ desakālantaresupi ittarakālattā saṅkhārānaṃ. Na hi saṅkhārā desantaraṃ, kālantaraṃ vā saṅkamanti khaṇikabhāvato. Eteneva pariyāyantarena natthitāpi paṭikkhittā veditabbā. Yathā ca atthitā, natthitā vinā kālabhedena ekasmiṃ dhamme patiṭṭhaṃ na labhanti aññamaññaviruddhattā, evaṃ sabbadāpi niccattā.

ここで、“まさに有り、まさに無し”と認める他論師によって、自性や他性によって色法などの有ることが認められているように、場所や時間などの違いによっても、それは認められている。それゆえ、“過去・未来・現在の別によって(有る)、あるいは未来・現在が過去などの別によって無い(とされる)”と言われた。そうであるならば、ニガンダ(裸形外道)の説が表明されたことになる。彼らは“あるいは有り、あるいは無し、あるいは有りかつ無し”などとして、すべての事柄において(多面的に)認めようとする。そこで、もし事物の自性によって、あるいは場所・時間・相続の別によって無いということが意図されているならば、それは(仏教の)自説においても認められていることなので、“立証済みのこと(悉成)”となる。ある法がどのような自性を持っているとしても、それとは異なる状態で見いだされることはないからである。もし見いだされるならば、それは別のものである。また、ここで“通相”を例示してはならない。自相が意図されており、その無性が存在しないからである。また、他性によって無いということに争いがないように、場所や時間の違いにおいても、(諸行は)束の間の存在であるため(争いはない)。諸行は刹那滅であるため、別の場所や別の時間へと移動することはない。まさにこの別の論理によって、無性も否定されたと知るべきである。そして、有ることと無いことが、時間の違いなしには、一つの法において両立し得ない(互いに矛盾する)のと同様に、常に(有る)という常住性においても(両立しない)。

Yaṃ pana te vadanti ‘‘yathā suvaṇṇaṃ kaṭakādirūpena ṭhitaṃ rucakādibhāvaṃ āpajjatīti niccāniccaṃ. Tañhi suvaṇṇabhāvāvijahanato niccaṃ kaṭakādibhāvahānito aniccaṃ, evaṃ sabbadhammā’’ti. Te idaṃ vattabbā ‘‘kiṃ kaṭakabhāvo kaṭakassa, udāhu suvaṇṇassā’’ti. Yadi kaṭakassa, suvaṇṇanirapekkho siyā tadaññabhāvo viya. Atha suvaṇṇassa, niccakālaṃ tattha upalabbheyya suvaṇṇabhāvo viya. Na ca sakkā ubhinnaṃ ekabhāvoti vattuṃ kaṭakavināsepi suvaṇṇāvināsato. Atha mataṃ, suvaṇṇakaṭakādīnaṃ pariyāyīpariyāyabhāvato [Pg.103] nāyaṃ dosoti. Yathā hi kaṭakapariyāyanirodhena rucakapariyāyuppādepi pariyāyī tatheva tiṭṭhati, evaṃ manussapariyāyanirodhe devapariyāyuppādepi pariyāyī jīvadrabyaṃ tiṭṭhatīti niccāniccaṃ, tathā sabbadrabyānīti. Tayidaṃ ambaṃ puṭṭhassa labujabyākaraṇaṃ. Yaṃ sveva nicco aniccoti vā vadanto aññattha niccataṃ aññattha aniccataṃ paṭijānāti, atha pariyāyapariyāyīnaṃ anaññatā icchitā, evaṃ sati pariyāyopi nicco siyā pariyāyino anaññattā pariyāyasarūpaṃ viya, pariyāyī vā anicco pariyāyato anaññattā pariyāyasarūpaṃ viyāti. Atha nesaṃ aññā anaññatā, evañca sati vuttadosadvayānativatti. Apica koyaṃ pariyāyo nāma, yadi saṇṭhānaṃ, suvaṇṇo tāva hotu, kathaṃ jīvadrabye arūpibhāvato. Yadi tassapi saṇṭhānavantaṃ icchitaṃ, tathā satissa ekasmimpi sattasantāne bahutā āpajjati sarūpatā ca saṇṭhānavantesupi pīḷakādīsu tathādassanato. Atha pavattiviseso, evampi bahutā khaṇikatā ca āpajjati, tasmā pariyāyasarūpameva tāva patiṭṭhapetabbaṃ.

しかし、彼らが“金が腕輪などの形をとって存在しつつ、首飾りなどの状態に変化するように、(法は)常でありかつ無常である。なぜなら、金である状態を捨てないという点では常であり、腕輪である状態を失うという点では無常であるからだ。すべての法も同様である”と言うならば、彼らは次のように問われるべきである。“腕輪である状態は腕輪のものか、それとも金のものか”と。もし腕輪のものなら、それ(腕輪の状態)が別の状態になるのと同様に、金とは無関係であるはずだ。もし金のものなら、金である状態と同様に、常にそこに(腕輪の状態が)見出されるはずだ。また、腕輪が壊れても金が壊れないことから、両者が同一の状態であると言うことはできない。もし“金や腕輪などは、属性(pariyāyī)と様態(pariyāya)の関係にあるから、この過失はない。すなわち、腕輪という様態が滅して首飾りという様態が生じても、属性(金)はそのまま留まるように、人間という様態が滅して天人という様態が生じても、属性である生命実体(jīvadrabya)は留まる。ゆえに常かつ無常であり、すべての実体も同様である”と考えるなら、それはマンゴーを問われてラブジャの実を答えるようなものである。あるいは、まさにあるものが常であり無常であると言いつつ、ある箇所では常性を、別の箇所では無常性を認めるのか。あるいは、様態と属性の非別性(同一性)を主張するのか。もしそうなら、属性との非別性ゆえに様態も属性そのもののように常であるはずであり、あるいは、様態との非別性ゆえに属性も様態そのもののように無常であるはずだ。あるいは、それらが別でありかつ不別(同一)であるというなら、上述の二つの過失を免れない。さらに、この“様態”とは何なのか。もし形態(saṇṭhāna)であるなら、金については認めよう。しかし無色である生命実体において、どうして形態があり得ようか。もしそれ(生命実体)にも形態があると望むなら、一人の衆生の連続体においてさえ(様態の変化によって)多性が生じ、また形態を持つ腫物などにおいても同様に見られるように、自己と同一の形態(一性)が損なわれることになる。もし活動の特殊性(pavattiviseso)であるなら、それでもやはり多性と刹那性が生じる。ゆえに、まずは様態そのものの本性を確定させるべきである。

Yaṃ pana vuttaṃ ‘‘suvaṇṇaṃ kaṭakādirūpena ṭhita’’nti, tattha sampattiyogato viññāyamānesu visiṭṭhesu rūpagandharasaphoṭṭhabbesu kiṃ ekaṃ, udāhu tesaṃ samudāyo, tabbinimuttaṃ vā dhammantaraṃ suvaṇṇanti? Tattha na tāva rūpādīsu ekekaṃ suvaṇṇaṃ tena suvaṇṇakiccāsiddhito, nāpi tabbinimuttaṃ dhammantaraṃ tādisassa abhāvato. Atha samudāyo, taṃ pana paññattimattanti na tassa niccatā, nāpi aniccatā sambhavati. Yathā ca suvaṇṇassa, evaṃ kaṭakassapi paññattimattattāti. Tayidaṃ nidassanaṃ paravādino jīvadrabyassapi paññattimattaṃ tasseva sādhetīti kuto tassa niccāniccatāti alamatippapañcena.

しかし“金が腕輪などの形をとって存在する”と言われたことについて、そこでは、円満に具わっていることによって知られる、勝義の色・香・味・触のうち、何れか一つが金なのか、それともそれらの集合が金なのか、あるいはそれらから離れた別の法が金なのか。そこでは、色などの個々が金であるわけではない。金としての働きが成し遂げられないからである。また、それらから離れた別の法でもない。そのようなものは存在しないからである。もし集合であるなら、それは単なる施設(概念)であり、それに常性も無常性も成立し得ない。金がそうであるように、腕輪もまた単なる施設であるからだ。この例示は、他論者の生命実体についても単なる施設であることを証明するものであり、どうしてそれに常無常があり得ようか。多弁を弄するに及ばない。

Hevatthikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

エヴァッティカ・カター(是義論)の釈論を終わる。

Mahāvaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

マハーヴァッガ(大品)の釈論を終わる。

2. Dutiyavaggo

2. 第二品

1. Parūpahāravaṇṇanā

1. パルーパハーラ(他者による供与)の釈論

307. Vikkhambhitarāgāva avikkhambhitarāgānaṃ adhimānikatāya asambhavatoti yāva adhimānikaṃ, tāva sampajānā niddaṃ okkamantīti adhippāyo. ‘‘Adhimānikāna’’nti [Pg.104] idaṃ bhūtapubbagatiyā vuttanti āha ‘‘adhimānikapubbā adhippetā siyu’’nti.

307. 離欲した者だけでなく、離欲していない者も増上慢によって(阿羅漢であると誤解することが)あり得ないわけではないから、増上慢がある限りは、正知をもって眠りに落ちるというのが意図である。“増上慢の者たちの”という言葉は、かつてそうであったという状態に基づいて言われたものであるから、“かつての増上慢の者たちが意図されている”と述べた。

308. Yaṃ vimatigāhakāraṇaṃ vuccamānaṃ, taṃ ‘‘handa hī’’ti paraṃ jotetīti adhippāyenāha ‘‘kāraṇattheti yutta’’nti. Vimatigāhassa pana nicchitataṃ ‘‘handa hī’’ti paraṃ jotetīti vuttaṃ ‘‘vacasāyatthe’’ti.

308. 疑念を抱く原因が述べられるとき、それを“さあ、実に(handa hi)”という言葉で他者に開示するという意図で、“原因の意味において妥当である”と述べた。しかし、疑念を抱く者の確信を“さあ、実に”によって他者に開示することを“言葉の意味において”と述べた。

Parūpahāravaṇṇanā niṭṭhitā.

パルーパハーラの釈論を終わる。

5. Vacībhedakathāvaṇṇanā

5. ヴァチーベーダ・カター(語の発動論)の釈論

326. Soti paṭhamamaggaṭṭho. Tasmāti yasmā ‘‘virajaṃ vītamalaṃ dhammacakkhuṃ udapādi ‘yaṃ kiñci samudayadhammaṃ, sabbaṃ taṃ nirodhadhamma’’’nti suttassa atthaṃ aññathā gahetvā udayabbayānupassanānissandena maggakkhaṇepi dukkhanti vipassanā upaṭṭhāti, tasmā ‘‘so dukkhamicceva vācaṃ bhāsatī’’ti vadanti.

326. “彼”とは、第一道の位にある者である。“それゆえに”とは、“離塵・離垢の法眼が生じた。すなわち、生起する性質のものはすべて滅尽する性質のものである”という経の意を誤って捉え、生滅の随観の余勢によって、道の刹那においても“苦である”という観が現れるため、それゆえに“彼は‘苦である’という言葉を発する”と(他論者が)言うからである。

328. Icchiteti paravādinā sampaṭicchite. Āropiteti yuttiniddhāraṇena tasmiṃ atthe patiṭṭhāpite yujjati, vacīsamuṭṭhāpanakkhaṇato pana pacchā taṃ saddaṃ suṇātīti icchite na yujjati sotaviññāṇassa paccuppannārammaṇattāti adhippāyo. Yasmā pana attanā nicchāritaṃ saddaṃ attanāpi suṇāti, tasmā sotaviññāṇaṃ ‘‘yena taṃ saddaṃ suṇātī’’ti aṭṭhakathāyaṃ vuttanti daṭṭhabbaṃ.

328. “望まれるとき”とは、他論者によって受け入れられたときを指す。“課された”とは、論理的な確定によってその意味において確立された場合には妥当するが、語の発動の刹那よりも後にその音を聞くという(他論者の)意図においては、耳識は現在を対象とするものであるから、妥当しないという意味である。しかし、自分が発した音を自分でも聞くため、それゆえに耳識について“それによってその音を聞く”と註釈書で述べられていると理解すべきである。

332. Lokuttaramaggakkhaṇeti paṭhamajjhānikassa paṭhamamaggassa khaṇe. Abhibhūsuttāharaṇe adhippāyo vattabboti etena tadāharaṇassa asambandhataṃ dasseti. Tenāha ‘‘tasmā asādhaka’’nti.

332. “出世間道の刹那において”とは、初禅における第一道の刹那においてである。“アビブー・スッタ(勝者経)を引用することについてはその意図を述べるべきである”という言葉によって、その引用が不適切であることを示している。それゆえに“ゆえに、証明にならない”と述べた。

Vacībhedakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

ヴァチーベーダ・カターの釈論を終わる。

7. Cittaṭṭhitikathāvaṇṇanā

7. チッタッティティ・カター(心の持続論)の釈論

335. Evanti ‘‘ekacittaṃ yāvatāyukaṃ tiṭṭhatī’’ti vuttākārena. Aññatthāti arūpabhavato aññasmiṃ. Etenāti ‘‘ekameva cittaṃ āruppe tiṭṭhati[Pg.105], yāvatāyukaṃ tiṭṭhatī’’ti evaṃvādinā dutiyāpi aḍḍhakathā passitabbā paṭhamakathāya cirakālāvaṭṭhānavacanassa aññadatthu bhāvavibhāvanatoti adhippāyo. Purimāyāti ‘‘yāvatāyukaṃ tiṭṭhatī’’ti pañhato purimāya. Tattha hi ‘‘vassasataṃ tiṭṭhatī’’ti pucchāya ‘‘āmantā’’ti anuññā katā, pacchimāyaṃ pana ‘‘manussānaṃ ekaṃ cittaṃ yāvatāyukaṃ tiṭṭhatī’’ti ‘‘na hevaṃ vattabbe’’ti paṭikkhepo kato. Avirodho vibhāvetabbo, yato tattheva anuññā katā, na pacchāti adhippāyo. Vassasatādīti ca ādi-saddena na kevalaṃ ‘‘dve vassasatānī’’ti evamādiyeva saṅgahitaṃ, atha kho ‘‘ekaṃ cittaṃ divasaṃ tiṭṭhatī’’ti evamādipīti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Muhuttaṃ muhuttaṃ uppajjatīti pañho sakavādinā pucchito viya vutto’’ti idaṃ vicāretabbaṃ. ‘‘Muhuttaṃ muhuttaṃ uppajjatī’’ti pañho paravādissa. ‘‘Uppādavayadhammino’’tiādisuttatthavasena paṭiññā sakavādissāti hi vuttaṃ.

335. “このように”とは、“一つの心が寿命の尽きるまで持続する”と述べられた態様においてである。“別の場所で”とは、無色界以外の場所においてである。“これによって”とは、“唯一の心が無色界において持続し、寿命の尽きるまで持続する”という説者のために、第二の註釈書も参照されるべきである。第一の説における“長い時間の持続”という言葉は、別の意味であることを明らかにしているからであるというのが意図である。“前のものより”とは、“寿命の尽きるまで持続するのか”という問いよりも前の問いにおいてである。そこでは“百年の間持続するのか”という問いに対し“然り”という認可がなされているが、後の箇所では“人間の唯一の心が寿命の尽きるまで持続するのか”に対し“そのように言われるべきではない”という拒絶がなされているからである。これらに矛盾がないことが明らかにされるべきであり、ゆえにそこでは認可がなされ、後ではなされていないという意図である。また“百年など”の“など”という言葉によって、単に“二百年”などが含まれるだけでなく、“一つの心が一日持続する”などのことも含まれると理解すべきである。“‘刹那刹那に生じる’という問いは、自論者が問うたかのように述べられている”ということは、考察されるべきである。“刹那刹那に生じるのか”という問いは他論者のものである。“(法は)生滅の性質を持つものである”などの経の意に基づいて、自論者が(その理を)承認したものであると(他で)述べられているからである。

Cittaṭṭhitikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

チッタッティティ・カターの釈論を終わる。

9. Anupubbābhisamayakathāvaṇṇanā

9. アヌプッバ・アビサマヤ・カター(次第現観論)の釈論

339. ‘‘Tāni vā cattāripi ñāṇāni eko sotāpattimaggoyevāti paṭijānātī’’ti imaṃ sandhāyāha ‘‘atha vā’’tiādi. Catunnaṃ ñāṇānanti dukkheñāṇādīnaṃ catunnaṃ ñāṇānaṃ. Ekamaggabhāvatoti sotāpattiādiekamaggabhāvato. Kamena pavattamānānipi hi tāni ñāṇāni taṃtaṃmaggakiccassa sādhanato ekoyeva maggo hotīti adhippāyo. Tenāha ‘‘ekamaggassa…pe… paṭijānātī’’ti.

339. “あるいは、それら四つの智慧もまた、一つの預流道にほかならないと自認する”ということを指して、“あるいは”等と言った。“四つの智慧の”とは、苦智などの四つの智慧のことである。“一の道であることから”とは、預流道などの一つの道であることからである。なぜなら、順次に生起するそれらの智慧であっても、それぞれの道の役割を果たすことから、一つの道となる、というのが意図である。ゆえに“一つの道の……自認する”と言った。

344. Dassaneti maggadassane.

344. “見において”とは、道の見においてである。

345. Dhammatthānaṃ hetuphalabhāvato dhammatthapaṭisambhidānaṃ siyā sotāpattiphalahetutā, tadabhāvato na itarapaṭisambhidānanti āha ‘‘nirutti…pe… vicāretabba’’nti. Sabbāsampi pana paṭisambhidānaṃ paṭhamaphalasacchikiriyāhetutā vicāretabbā maggādhigameneva laddhabbattā phalānaṃ viya, tasmā ‘‘aṭṭhahi ñāṇehī’’ti ettha nikkhepakaṇḍe āgatanayena dukkhādiñāṇānaṃ pubbantādiñāṇānañca vasena ‘‘aṭṭhahi ñāṇehī’’ti yuttaṃ viya dissati.

345. 法と義の因果性から、法無礙解と義無礙解は預流果の因となり得るが、それがないために他の無礙解ではないとして、“語(nirutti)……考察されるべきである”と言った。しかし、すべての無礙解も、最初の果(預流果)の現証の因となることは、道の獲得によってこそ果が得られるべきものであるから、考察されるべきである。したがって、“八つの智慧によって”という箇所では、論本(ニッケパカンダ)に伝来する方法に従い、苦などの智慧と前際などの智慧の力によって、“八つの智慧によって”とするのが妥当であるように見える。

Anupubbābhisamayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

次第現観論の注釈を終える。

10. Vohārakathāvaṇṇanā

10. 語論の注釈

347. Visayavisayīsūti [Pg.106] rūpacakkhādike sandhāyāha. Te hi rūpakkhandhapariyāpannattā ekantena lokiyā. Visayassevāti saddasseva. So hi voharitabbato vohārakaraṇatāya ca ‘‘vohāro’’ti pāḷiyaṃ vutto. Natthettha kāraṇaṃ visayīnaṃ visayassapi āsavādianārammaṇatābhāvato. Asiddhalokuttarabhāvassa ekantasāsavattā tassa saddāyatanassa yathā lokuttaratā tava matenāti adhippāyo.

347. “客観対象と主観能力において”とは、色や眼などを指して言った。それらは色蘊に属するものであるから、決定的に世間的である。“対象のみの”とは、声のみのことである。なぜなら、それは語られるべきものであり、語ることの手段であるから、聖典(パーリ)では“語(vohāra)”と言われている。ここには(客観対象と主観能力を区別する)理由は存在しない。なぜなら、主観能力も客観対象も、漏(煩悩)などの対象にならないことはないからである。出世間的であることが成立していない、決定的に有漏であるその声処が、どのようにあなたの説において出世間的であるというのか、というのが意図である。

Paṭihaññeyyāti idaṃ parikappavacanaṃ. Parikappavacanañca ayāthāvanti āha ‘‘na hi…pe… atthī’’ti. Na hi jalaṃ analanti parikappitaṃ dahati pacati vā. Kiṃ lokiyena ñāṇena jānitabbato lokiyo rūpāyatanādi viya, udāhu lokuttaro paccavekkhiyamānamaggādi viyāti evamettha hetussa anekantabhāvo veditabbo. Tenāha ‘‘lokiye lokuttare ca sambhavato’’ti.

“害されるであろう”とは、これは仮定の言葉である。そして仮定の言葉は真実ではないとして、“なぜなら……ない”と言った。水が火であると仮定されても、焼いたり煮たりすることはないからである。世間的な智慧によって知られるべきものであるから色処などのように世間的なのか、あるいは観察される道などのように出世間的なのか、このようにここでは(出世間的であるという)理由が不確定であると知るべきである。ゆえに“世間的なものと出世間的なものの両方において生じるから”と言った。

Vohārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

語論の注釈を終える。

11. Nirodhakathāvaṇṇanā

11. 滅論の注釈

353. Yesaṃ dvinnanti yesaṃ dvinnaṃ dukkhasaccānaṃ. Dvīhi nirodhehīti appaṭisaṅkhāpaṭisaṅkhāsaṅkhātehi dvīhi nirodhehi. Tattha dukkhādīnaṃ paṭisaṅkhāti paṭisaṅkhā, paññāviseso. Tena vattabbo nirodho paṭisaṅkhānirodho. Yo sāsavehi dhammehi visaṃyogoti vuccati, yo paccayavekallena dhammānaṃ uppādassa accantavibandhabhūto nirodho, so paṭisaṅkhāya navattabbato appaṭisaṅkhānirodho nāmāti paravādino laddhi. Paṭisaṅkhāya vinā niruddhāti paccayavekallena anuppattiṃ sandhāya vuttaṃ. Tenāha ‘‘na uppajjitvā bhaṅgā’’ti. Anuppādopi hi nirodhoti vuccati yato ‘‘imassuppādā idaṃ uppajjatī’’ti lakkhaṇuddesassa paṭilome ‘‘imassa nirodhā idaṃ nirujjhatī’’ti dassito. Tenāti paṭisaṅkhāya nirodhassa khaṇikanirodhassa ca idha nādhippetattā.

353. “二つのうちのどれらの”とは、二つの苦諦のうちのどれらの、ということである。“二つの滅によって”とは、非択滅と択滅と言われる二つの滅によってである。そこで、苦などの熟慮が“択(paṭisaṅkhā)”であり、智慧の特殊なものである。それによって説かれるべき滅が“択滅”である。有漏の諸法との離繋と言われるもの、あるいは、縁の欠乏によって諸法の生起が決定的に妨げられた状態である滅、それは択(智慧による熟慮)によって説かれるべきではないから“非択滅”という名である、というのが他論者の教義である。“択によらずに滅した”とは、縁の欠乏による不生を指して言われた。ゆえに“生じた後の崩壊ではない”と言った。不生もまた“滅”と言われる。なぜなら、“これの生起によりこれが生じる”という定義の逆として“これの滅によりこれが滅する”と示されているからである。“それゆえ”とは、択による滅と刹那滅がここでは意図されていないからである。

Nirodhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

滅論の注釈を終える。

Dutiyavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二品の注釈を終える。

3. Tatiyavaggo

3. 第三品

1. Balakathāvaṇṇanā

1. 力論の注釈

354. Niddesatoti [Pg.107] ‘‘aṭṭhānametaṃ anavakāso’’tiādinā niddiṭṭhappakārato. So pana yasmā vitthāro hoti, tasmā vuttaṃ ‘‘vitthārato’’ti. Sabbaṃ kilesāvaraṇādiṃ, tameva paccekaṃ pavattiākārabhedato sabbākāraṃ. ‘‘Sabba’’nti hi idaṃ sarūpato gahaṇaṃ, ‘‘sabbākārato’’ti pavattiākārabhedato. Bhagavā hi dhamme jānanto tesaṃ ākārabhede anavasesetvāva jānāti. Yathāha ‘‘sabbe dhammā sabbākārato buddhassa bhagavato ñāṇamukhe āpāthaṃ āgacchantī’’ti (mahāni. 156; cūḷani. mogharājamāṇavapucchāniddesa 85; paṭi. ma. 3.5). Uddesatoti ekadesato. Ekadeso ca vitthāro na hotīti āha ‘‘saṅkhepato’’ti. Yathā jānantīti sambandho. Uddesamattenapīti diṭṭhigatayathābhūtañāṇādippabhedānaṃ āsayādīnaṃ uddesamattenapi. Tenāha ‘‘indriyānaṃ tikkhamudubhāvajānanamattaṃ sandhāyā’’ti. Therenāti anuruddhattherena. Evamevāti uddesato ṭhānādimattajānanākāreneva. Svāyamattho sakavādināpi icchitoyevāti āha ‘‘kathamayaṃ codetabbo siyā’’ti.

354. “解説から”とは、“これが不可能であり、機会がないということは……”などの説示された方法からである。しかし、それは詳しく説かれたものであるから、“詳説によって”と言われた。“すべてを”とは煩悩障などのすべてを、それをまた個々の生起の様態の区別から“あらゆる様態で”と言った。“すべて”という言葉はそれ自体の把握であり、“あらゆる様態で”とは生起の様態の区別による。世尊は諸法を知る際、それらの様態の区別を余すところなく知るのである。次のように言われている通りである。“すべての法は、あらゆる様態において、仏陀世尊の智慧の門に現れる”と。“要説から”とは、一部分からである。一部分は詳説ではないため、“簡潔に”と言った。“知るように”とは関連である。“要説だけでも”とは、邪見などの如実智などの諸分類の、意楽などの要説だけでも、ということである。ゆえに“諸根の利鈍を知ることだけを指して”と言った。“長老によって”とはアヌルッダ長老によってである。“そのように”とは、要説による処などの単なる知り方の様態によって、ということである。そのこの意味は、自論者によっても望まれることであるとして、“どのようにこれが非難されるべきであろうか”と言った。

356. Sesesūti indriyaparopariyattañāṇato sesesu. Paṭikkhepoti asādhāraṇatāpaṭikkhepo. Nanu ca sesānaṃ asādhāraṇatāpi atthīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘ṭhānā…pe… adhippāyo’’ti.

356. “残りのものにおいて”とは、根上下智以外の残りのものにおいてである。“拒絶”とは、不共性の拒絶である。残りのものにもまた不共性はあるのではないか、という非難を指して、“処……意図である”と言った。

Balakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

力論の注釈を終える。

2. Ariyantikathāvaṇṇanā

2. 聖者論の注釈

357. Saṅkhāre sandhāya paṭijānantassāti diṭṭhiyā parikappitena sattena suññe saṅkhāre sandhāya ‘‘suññatañca manasi karotī’’ti pucchāya ‘‘āmantā’’ti paṭijānantassa. Dvinnaṃ phassānaṃ samodhānaṃ kathaṃ āpajjati ṭhānāṭhānabhūte saṅkhāre vuttanayena suññataṃ manasi karontassāti adhippāyo. Yathāvuttanayenāti ‘‘diṭṭhiyā parikappitena sattena suññā [Pg.108] pañcakkhandhā’’ti pakārena nayena. Atha vā yathāvuttanayenāti ‘‘ṭhānāṭhānamanasikāro saṅkhārārammaṇo, suññatāmanasikāro nibbānārammaṇo’’ti evaṃ vuttanayena. ‘‘Saṅkhāre sandhāya paṭijānantassā’’ti vuttattā ‘‘dvinnaṃ phassānaṃ samodhānaṃ kathaṃ āpajjatī’’ti āha. Sattasuññatāya suññattepi saṅkhārānaṃ aññova ṭhānāṭhānamanasikāro, añño suññatāmanasikāroti yujjateva dvinnaṃ phassānaṃ samodhānāpatticodanā, saṅkhāre sandhāya paṭijānantassa pana kathaṃ ariyabhāvasiddhi ṭhānāṭhānañāṇādīnanti vicāretabbaṃ. Kiṃ vā etāya yutticintāya. Ummattakapacchisadiso hi paravādivādo. Aññesupi ṭhānesu īdisesu eseva nayo. Āropetvāti itthipurisādiākāraṃ, sattākārameva vā asantaṃ rūpādiupādāne āropetvā. Abhūtāropanañhettha paṇidahananti adhippetaṃ. Tenāha ‘‘parikappanavasenā’’ti. Soti yathāvutto paṇidhi. Ekasmimpi khandhe.

357. “行を指して承認する者について”とは、見によって構想された“生きもの”によって、空である行を指して、“空性を意に念ずるか”という問いに“然り”と承認する者についてである。“二つの触の結合がどのように生じるのか”とは、所置・非所置(正不正)の状態にある行に対して、前述の方法で空性を意に念じている者について、という意味である。前述の方法とは、“見によって構想された生きものによって五蘊は空である”というような方法である。あるいは、前述の方法とは、“所置・非所置の作意は行を対象とし、空性の作意は涅槃を対象とする”というように説かれた方法である。“行を指して承認する者について”と説かれたことにより、“二つの触の結合がどのように生じるのか”と言ったのである。生きものが空であることによって行が空であっても、一方は所置・非所置の作意であり、他方は空性の作意であって別物であるから、二つの触の結合が生じるという非難は妥当である。しかし、行を指して承認する者について、どのように聖なる状態が成就し、所置・非所置の知などが成就するのかは考察されるべきである。あるいは、このような理屈の思索に何の意味があるだろうか。他論者の主張は狂人の籠のようなものである。他のこのような箇所においても、これと同じ方法(解釈)である。“擬して”とは、男・女などの姿、あるいは存在しない生きものの姿を、色などの取(取蘊)に擬してのことである。ここでの“擬する”とは、不実なものを想定することであるという意味である。それゆえに“構想の力によって”と言った。それは前述の想定である。一つの蘊においても同様である。

Ariyantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“聖なる(アリアンティ)”論の解説が完了した。

4. Vimuccamānakathāvaṇṇanā

4. “解脱しつつある(ヴィムッチャマーナ)”論の解説。

366. Maggakkhaṇe cittaṃ ekadesena vimuttaṃ ekadesena avimuttanti ayaṃ ‘‘vimuttaṃ vimuccamāna’’nti laddhiyā doso. Tathā hi vuttaṃ ‘‘ekadesaṃ vimuttaṃ, ekadesaṃ avimutta’’nti. Aṭṭhakathāyañca ‘‘tañhi tadā samucchedavimuttiyā vimuttekadesena vimuccamānantissa laddhī’’ti dassitovāyamattho. Vippakataniddeseti vimuccanakiriyāya apariyositatāniddese. Yaṃ sandhāyāha ‘‘vimuttaṃ vimuccamānanti vippakatabhāvena vuttattā’’ti. Tenāti paravādinā. Vimucca…pe… vuttaṃ vimuccamānassa vimuttabhāvābhāvato, vimuttabhedena pana tathā vuttanti adhippāyo. Sati ca dose vippakataniddeseti ānetvā yojetabbaṃ. Ekadeso visesanaṃ hoti nippadesavimuttiyā avicchinnato. Phalacittenāti paṭhamaphalacittena uppannena.

366. “道の瞬間に、心の一部が解脱し、一部が解脱していない”とするのが、この“解脱したものは解脱しつつある”という説の過ちである。それゆえに“一部は解脱し、一部は解脱していない”と説かれたのである。アッタカター(註釈)においても、“その時、断絶による解脱によって解脱した一部分をもって解脱しつつある、というのが彼の説である”とその意味が示されている。“未完の記述において”とは、解脱の作用が完了していないという記述においてである。それを指して“解脱したものは解脱しつつあるという、未完の状態をもって説かれているがゆえに”と言った。それ(他論者)によって。“解脱しつつ……(省略)……”と説かれたのは、解脱しつつある者の解脱の状態があるかないかによるものであり、解脱の区別によってそのように説かれたという意味である。もし過ちがあるならば、“未完の記述において”という言葉を持ってきて結合すべきである。“一部”とは、全的な解脱から切り離されていないことの限定(修飾)である。“果の心によって”とは、生じた最初の果の心によって、ということである。

Vimuccamānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“解脱しつつある”論の解説が完了した。

5. Aṭṭhamakakathāvaṇṇanā

5. “第八人(アッタマカ)”論の解説。

368. Pahīnā [Pg.109] nāma bhaveyyuṃ, na pahiyyamānāti adhippāyo.

368. “断ぜられたものであるべきであり、断ぜられつつあるものではない”という意味である。

Aṭṭhamakakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“第八人”論の解説が完了した。

6. Aṭṭhamakassa indriyakathāvaṇṇanā

6. “第八人の根(インドリヤ)”論の解説。

371. Lokuttarānaṃyeva saddhādīnaṃ indriyabhāvo, na lokiyānanti paravādino adhippāyavasenāha ‘‘appaṭiladdhindriyattā’’tiādi. Tattha niyyānikāni bhāventoti yathā niyyānikā honti, evaṃ uppādento brūhento vā. Indriyabhāvaṃ pana pattesu tesu puna bhāvanākiccaṃ natthīti tassa adhippāyoti dassento āha ‘‘na pana indriyāni bhāvento’’ti.

371. 出世間の信などのみが根の状態(根性)であり、世間のものはそうではないという、他論者の意図に基づき“根を未だ得ていないがゆえに”等と言った。その中で“出離に導くものを修習する”とは、出離に導くものとなるように、そのように生じさせ、あるいは増大させることである。しかし、根の状態に達したものについては、再び修習の義務はないというのが彼の意図であることを示すために、“根を修習するのではない”と言った。

Aṭṭhamakassa indriyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“第八人の根”論の解説が完了した。

7. Dibbacakkhukathāvaṇṇanā

7. “天眼(ディッバチャック)”論の解説。

373. Visinoti visesena bandhati visayīnaṃ attapaṭibandhaṃ karotīti visayo, ārammaṇaṃ, anubhavati etenāti ānubhāvo, sāmatthiyaṃ, balanti attho, gocarakaraṇaṃ gocaro, visaye ānubhāvagocarā visaya…pe… carāti. Tehi yathā visiṭṭhaṃ visesaṃ hoti, tathā paccayabhūtena jhānadhammena āhitabalaṃ katabalādhānaṃ. Visayaggahaṇañcettha ānubhāvagocarakaraṇānaṃ pavattiṭṭhānadassanaṃ yatthassa tehi upatthaddhattā balādhānaṃ pākaṭaṃ hoti. Tenāha ‘‘yādise visaye’’tiādi. Balādhānañca uttarimanussadhammato mahaggatadhammavisesato uppannehi paṇītehi cittajarūpehi visesāpatti. Yaṃ nissāya parāvuttīti eke vadanti. Purimaṃ maṃsacakkhumattamevāti yathāvuttabalādhānato purimaṃ maṃsacakkhumattameva. Vadanto saṅgahakāro. Visayaggahaṇaṃ pāḷiyaṃ kataṃ. Na visayavisesadassanatthanti na visayassa visesadassanatthaṃ. Yato ubhinnampi rūpāyatanameva visayoti visayassa sadisataṃ avisesaṃ āha, sadisassa vā visesaṃ dīpetīti yojanā.

373. “ヴィシノティ(繋ぎとめる)”とは、特に(境を)縛る、あるいは対象が自己に結びつくようにするので“ヴィサヤ(境・対象)”、すなわち所縁(オブジェクト)である。“これによって経験する”ので“アヌバーヴァ(威力)”、すなわち能力や力という意味である。“ゴーチャラ(行境)”とは、境とすることである。境において威力と行境があるものを“境……(省略)……”と言う。それらによって際立ったものとなるように、その原因となった禅定の法によって力が加えられたことを“力を加えられた”と言う。ここでの境の把握は、それら(威力・行境)によって支えられることで力の付加が明らかになるような、活動の場所を示すことである。それゆえに“どのような境において”等と言った。力の付加とは、超人法(ッタリムヌッサダンマ)という高邁な法の卓越から生じた、殊勝な心生の色による卓越の達成である。それを頼りにして(天眼への)転換が起こる、とある人々は言う。“以前の肉眼にすぎない”とは、前述の力の付加の以前の肉眼にすぎないということである。そのように主張するのが(結集の)編纂者である。パーリ(聖典)において境の把握がなされたのは、境の特殊性を示すためではない。なぜなら、両者とも色処(視覚対象)のみが境であるから、境の共通性(非特殊性)を説いているのであり、あるいは共通のものの中の特殊性を示しているのである、と解釈すべきである。

Dhammupatthaddha [Pg.110]…pe… adhippāyo, aññathā laddhiyeva na siyāti bhāvo. Maggoti upāyo, kāraṇanti attho. Pakaticakkhumato eva hi dibbacakkhu uppajjati. Kasmā? Kasiṇālokaṃ vaḍḍhetvā dibbacakkhuñāṇassa uppādanaṃ, so ca kasiṇamaṇḍale uggahanimittena vinā natthi, tasmā vuttaṃ ‘‘maṃsacakkhupaccayatādassanatthameva vutta’’nti. Tenāti ‘‘maggo’’ti vacanena. Rūpāvacarajjhānapaccayenāti rūpāvacarajjhānena paccayabhūtena uppannāni rūpāvacarajjhānacittasamuṭṭhitāni. Jhānakammasamuṭṭhitesu vattabbameva natthi. Tassa hesā laddhi.

“法に支えられた……(省略)……”という意図である。そうでなければ(他論者の)説が成立しないからである。“道(マッガ)”とは手段であり、原因という意味である。実に、肉眼を持つ者にのみ天眼が生じる。なぜか。遍(カシナ)の光を増大させて天眼の知を生じさせるのであり、それは遍の円相における取相なしには存在しない。それゆえに“肉眼を縁とすることを示すためにのみ説かれた”と言われた。“それによって”とは“道”という言葉によってである。“色界禅の縁によって”とは、色界禅を縁として生じた、色界禅の心から等起した(心生の色)のことである。禅の業から等起したものについては、言うまでもない。それが彼の説である。

374. Yena dibbacakkhuno paññācakkhubhāvassa icchanena paṭijānanena. Tīṇi cakkhūni maṃsadibbapaññācakkhūni cakkhuntarabhāvaṃ vadato bhaveyyuṃ, tasmā taṃ na icchatīti attho.

374. 天眼が慧眼であることを望み、承認することによって。(もしそうなら)肉眼・天眼・慧眼という三つの眼に、別の眼としてのあり方を説く者になってしまう。それゆえ、それを望まないという意味である。

Dibbacakkhukathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“天眼”論の解説が完了した。

9. Yathākammūpagatañāṇakathāvaṇṇanā

9. “業受生知(ヤターカンムーパガタ・ニャーナ)”論の解説。

377. Dibbacakkhupādakattā ‘‘yathākammūpagatañāṇassa upanissaye dibbacakkhumhī’’ti vuttaṃ, na yathākammūpagatajānanakiccake dibbacakkhumhi tassa taṃkiccakatābhāvato. Yato yaṃ anaññaṃ, tampi tato anaññamevāti āha ‘‘iminā…pe… bhavitabba’’nti. Tattha atthantarabhāvaṃ nivāretīti dibbacakkhuñāṇassa pakkhikattā yathākammūpagatañāṇassa tato atthantarabhāvaṃ nivāreti. Tassa hi taṃ paribhaṇḍañāṇaṃ. Dibbacakkhussa yathākammūpagatañāṇato atthantarabhāvaṃ na nivāreti atappakkhikattāti adhippāyo. Dibbacakkhussa yathākammūpagatañāṇakiccatā paravādinā icchitā, na yathākammūpagatañāṇassa dibbacakkhukiccatāti tamatthaṃ ‘‘yathākammūpagatañāṇameva dibbacakkhu’’nti ettha yojetvā dassento ‘‘eva-saddo cā’’tiādimāha.

377. “天眼を基礎とすること”については、“如実業報智(生きとし生けるものが業に従って転生するのを知る智)の依止として天眼において述べられる”と言われている。天眼そのものが如実業報を認知する機能を持つわけではない。なぜなら、天眼にはその機能がないからである。“これによって……あるべきである”と言われるのは、それ(天眼)から離れていないものは、それ(天眼智)自体もまたそれ(天眼)から離れていないからである。そこで“別異であることを否定する”というのは、天眼智の一部であることから、如実業報智がそれ(天眼智)と別異であることを否定するのである。なぜなら、それはそれ(天眼智)に随伴する智だからである。天眼が如実業報智と別異であることを否定するわけではない。なぜなら、それはその一部ではないからである、というのが意図である。他論師は天眼の機能が如実業報智であることを望んでいるが、如実業報智の機能が天眼であるとは考えていない。その意味を“如実業報智こそが天眼である”という箇所に結びつけて示すために、“eva(こそ、のみ)という語は……”等と言った。

Yathākammūpagatañāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

如実業報智論の釈義を終わる。

10. Saṃvarakathāvaṇṇanā

10. 律儀論の釈義

379. Āṭānāṭiyasutte [Pg.111] ‘‘santi, bhikkhave, yakkhā yebhuyyena pāṇātipātā appaṭiviratā’’ti (dī. ni. 3.276, 286) āgatattā cātumahārājikānaṃ saṃvarāsaṃvarasabbhāvo avivādasiddho. Yattha pana vivādo, tameva dassentena tāvatiṃsādayo gahitāti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘cātumahārājikāna’’nti vuttaṃ. Evaṃ satīti yadi tāvatiṃsesu saṃvarāsaṃvaro natthi, evaṃ sante. Surāpānanti etthāpi ‘‘suyyatī’’ti padaṃ ānetvā sambandhitabbaṃ. Kathaṃ suyyatīti? Vuttañhetaṃ kumbhajātake

379. アーターナーティヤ・スッタにおいて“比丘たちよ、多くの夜叉たちが殺生を離れていない(不律儀である)のが現状である”と伝えられていることから、四大王衆天における律儀と不律儀の存在は論争の余地なく成立している。しかし、論争があるところ、それを示すために三十三天などが挙げられた。この意味を示すために“四大王衆天の”と言われた。“そうであるならば”とは、もし三十三天に律儀と不律儀がないならば、そのように(なる)。“飲酒”についても、ここでは“聞かれる”という語を補って関連づけるべきである。どのように聞かれるのか。クンバ・ジャータカにおいてこのように言われているからである。

‘‘Yaṃ ve pivitvā pubbadevā pamattā,Tidivā cutā sassatiyā samāyā;

Taṃ tādisaṃ majjamimaṃ niratthaṃ,Jānaṃ mahārāja kathaṃ piveyyā’’ti. (jā. 1.16.58);

“かつて神々(阿修羅)がそれを飲んで放逸となり、永遠に住むべき三十三天から堕落した。大王よ、そのような無益な酒を、知りながらどうして飲むことができようか”

Tattha pubbadevā nāma asurā. Te hi tāvatiṃsānaṃ uppattito pubbadevāti paññāyiṃsu. Pamattāti surāpānena pamādaṃ āpannā. Tidivāti manussacātumahārājikaloke upādāya tatiyalokabhūtā devaṭṭhānā, nāmameva vā etaṃ tassa devaṭṭhānassa. Sassatiyāti kevalaṃ dīghāyukataṃ sandhāya vadati. Samāyā saha attano asuramāyāya, asuramantehi saddhiṃ cutāti attho. Aṭṭhakathāyañca vuttaṃ ‘‘āgantukadevaputtā āgatāti nevāsikā gandhapānaṃ sajjayiṃsu. Sakko sakaparisāya saññamadāsī’’ti. Tenāha ‘‘tesaṃ surāpānaṃ asaṃvaro na hotīti vattabbaṃ hotī’’ti. Ettha ca tāvatiṃsānaṃ pātubhāvato paṭṭhāya surāpānampi tattha nāhosi, pageva pāṇātipātādayoti viramitabbābhāvato eva tāvatiṃsato paṭṭhāya upari devalokesu samādānasampattavirativasena puretabbā saṃvarā na santi, lokuttarā pana santiyeva. Tathā tehi pahātabbā asaṃvarā. Na hi appahīnānusayānaṃ maggavajjhā kilesā na santīti.

そこで“かつての神々”とは阿修羅のことである。彼らは三十三天の出現以前の神々として知られていた。“放逸となり”とは飲酒によって放逸に陥ったことである。“三十三天(三十二天とも)”とは、人間界や四大王衆天界から数えて第三の世界である天界の場所、あるいはその天界の場所の名称そのものである。“永遠に”とは、単に長寿であることを指して言っている。“詐術とともに”とは、自らの阿修羅の魔術、阿修羅の呪文とともに堕落したという意味である。また、註釈書(アッタカター)には“新入りの天子たちがやって来たので、もともとの住人たちが香りの飲み物(酒)を用意した。帝釈天は自らの眷属に抑制(律儀)を命じた”と言われている。それゆえ“彼らにとって飲酒が不律儀にならないと言うべきである”と言った。そしてここでは、三十三天の出現以来、そこでは飲酒さえもなかった。ましてや殺生などは、離れるべき対象がないために、三十三天から上の天界においては、受持・成就・離欲によって満たされるべき律儀は存在しない。しかし、出世間の律儀は存在する。同様に、彼らによって捨てられるべき不律儀も存在する。なぜなら、随眠が断たれていない者にとって、道によって断ぜられるべき煩悩が存在しないわけではないからである。

Saṃvarakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

律儀論の釈義を終わる。

Tatiyavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第三品(タティヤヴァッガ)の釈義を終わる。

4. Catutthavaggo

4. 第四品

1. Gihissa arahātikathāvaṇṇanā

1. 在家者の阿羅漢論の釈義

387. Gihichandarāgasampayuttatāyāti [Pg.112] gihibhāve kāmabhogibhāve chandarāgasahitatāya.

387. “在家者の欲愛を伴うことによって”とは、在家者の状態、すなわち欲を享受する状態において、欲愛を伴っていることによって、という意味である。

Gihissa arahātikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

在家者の阿羅漢論の釈義を終わる。

4. Samannāgatakathāvaṇṇanā

4. 具足論(成就論)の釈義

393. Pattinti adhigamo. Adhigamo nāma samannāgamo hotīti pāḷiyaṃ catūhi phassādīhi samannāgamo coditoti daṭṭhabbaṃ.

393. “到達(パッティ)”とは証得のことである。証得とは具足(成就)である。聖典(パーリ)においては、触などの四法を具足することが問われていると解すべきである。

Samannāgatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

具足論の釈義を終わる。

5. Upekkhāsamannāgatakathāvaṇṇanā

5. 捨具足論の釈義

397. Sabbaṃ yojetabbanti ettha yadi te arahā catūhi khandhehi viya chahi upekkhāhi samannāgato, evaṃ sante cha upekkhā paccekaṃ phassādisahitāti ‘‘chahi phassādīhi samannāgato’’tiādinā yojetabbaṃ.

397. “すべてを結びつけるべきである”という箇所について、もし阿羅漢が四蘊を具足するように六つの捨(捨離)を具足しているならば、そのように六つの捨はそれぞれ触などを伴うので、“六つの触などを具足している”などと結びつけるべきである。

Upekkhāsamannāgatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

捨具足論の釈義を終わる。

6. Bodhiyābuddhotikathāvaṇṇanā

6. 覚りによって仏となる論の釈義

398. Pattidhammavasenāti ‘‘pattidhammo nāmā’’tiādinā vuttassa cittavippayuttassa saṅkhārassa vasena. ‘‘Bodhiyā buddho’’ti pucchā. ‘‘Bodhiyā niruddhāya vigatāya paṭippassaddhāya abuddho hotī’’ti anuyogo. Evamaññatthāpi pucchānuyogā veditabbā.

398. “到達された法によって”とは、“到達された法というものは……”などと言われた、心相応しない行(不相応行)の法によって、という意味である。“覚りによって仏となるのか”という問いに対し、“覚りが滅し、消え、静止したとき、非仏となるのか”という反論がある。このように、他の箇所でも問いと反論を理解すべきである。

Bodhiyābuddhotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

覚りによって仏となる論の釈義を終わる。

7. Lakkhaṇakathāvaṇṇanā

7. 相(三十二相)論の釈義

402. Tasmāti [Pg.113] yasmā abodhisattassapi cakkavattino lakkhaṇehi samannāgamo bodhisattassapi carimabhavato aññattha asamannāgamo hoti, tasmā lakkhaṇasamannāgato bodhisattovāti imassatthassa asādhakaṃ. Tenāha ‘‘ābhatampi anābhatasadisamevā’’ti.

402. “それゆえ”とは、菩薩ではない転輪聖王も三十二相を具足しており、菩薩であっても最後の一生以外では具足していないことがあるため、それゆえ“相を具足しているから菩薩である”というのは、この意味を証明するものではない。それゆえ“提示されたものも、提示されていないのと同じことである”と言った。

Lakkhaṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

相論の釈義を終わる。

8. Niyāmokkantikathāvaṇṇanā

8. 決定(正性決定)への入入論の釈義

403. Pāramīpūraṇanti idaṃ bodhicariyāya upalakkhaṇaṃ, na pāramīnaṃ puṇṇabhāvadassanaṃ. Tena tesaṃ ārambhasamādānādīnampi saṅgaho katoti daṭṭhabbaṃ. Mahābhinīhārato paṭṭhāya hi mahāsattā niyatāti vuccanti. Yathāha – ‘‘evaṃ sabbaṅgasampannā, bodhiyā niyatā narā’’ti, ‘‘dhuvaṃ buddho bhavissatī’’ti ca, na niyāmassa nāma kassaci dhammassa uppannattā byākaronti, atha kho ekaṃsenāyaṃ pāramiyo pūretvā buddho bhavissatīti katvā byākarontīti paravādīparikappitaṃ dhammantaraṃ paṭisedheti, na bodhiyā niyatattaṃ. Tenāha ‘‘kevalañhi na’’ntiādi.

403. “波羅蜜を満たすこと”とは、これは菩薩行の指標であって、波羅蜜が満了した状態を示すものではない。それによって、それらの行の開始や受持なども含まれると解すべきである。大願(大発願)以来、大士(菩薩)たちは“決定している”と言われるからである。次のように言われている。“このようにすべての条件を完璧に備えた人々は、覚りにおいて決定している”“間違いなく仏となるであろう”と。何か“決定”という名の法が生じたから記別(授記)を与えるのではない。むしろ“確実にこの者は波羅蜜を満たして仏となるであろう”として記別を与えるのである、という他論師が想定した別の法を否定しているのであって、覚りにおける決定性(不退転性)を否定しているのではない。それゆえ“単に彼を……ではない”などと言った。

Niyāmokkantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

決定への入入論の釈義を終わる。

10. Sabbasaṃyojanappahānakathāvaṇṇanā

10. 全結断絶論(すべての煩悩の結びつきを捨てる論)の釈義

413. Satipi kesañci saṃyojanānaṃ heṭṭhimamaggehi pahīnatte ‘‘pañcannaṃ orambhāgiyānaṃ saṃyojanānaṃ parikkhayā’’tiādīsu viya vaṇṇabhaṇanamukhena anavasesatañca sandhāya sabbasaṃyojanappahānakittanaṃ pariyāyavacananti āha ‘‘imaṃ pariyāyaṃ aggahetvā’’ti. Arahattamaggena pajahanato evāti gaṇhātīti aggamaggo eva sabbasaṃyojanāni pajahatīti laddhiṃ gaṇhātīti vadanti padakārā. Evaṃ satīti yadi anavasesatāmattena tathā paṭijānāti.

413. いくつかの結(煩悩)が下の道(預流道など)によって断たれているとしても、“五下分結の滅尽により”などの説示に見られるように、称賛の表現として、また余すところがないことを意図して、すべての結の断絶を讃えることは、便宜的な説き方(法門)である。そこで“この法門を理解せずに”と言った。“阿羅漢道によって断ぜられるからである”と解釈する、すなわち阿羅漢道(最上の道)のみがすべての結を断ずるという説を奉じている、と解釈者(パッドカーラ)たちは言う。“そうであるならば”とは、もし余すところがないという点だけでそのように認めるならば、という意味である。

Sabbasaṃyojanappahānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

すべての結の断滅に関する論説の解説、終わる。

Catutthavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第四章の解説、終わる。

5. Pañcamavaggo

5. 第五章

1. Vimuttikathāvaṇṇanā

1. 解脱に関する論説の解説

418. Phalañāṇaṃ [Pg.114] na hoti, sesāni vipassanāmaggapaccavekkhaṇañāṇāni vimuttānīti na vattabbānīti sambandho. Etthāti etesu catūsu ñāṇesu. Vipassanāggahaṇena gahitaṃ maggādikiccavidūrakiccattā vipassanāpariyosānattā ca.

418. “果知ではない。残りの観知・道知・省察知は‘解脱したものである’と言うべきではない”という文脈である。“ここで(Etthā)”とは、これら四つの知(智)においてのことである。観(ヴィパッサナー)という把握によって捉えられたものは、道などの機能から遠い機能を持つためであり、また観の究極であるためである。

Vimuttikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

解脱に関する論説の解説、終わる。

2. Asekhañāṇakathāvaṇṇanā

2. 無学知に関する論説の解説

421. Asekhe ārabbha pavattattā asekhañāṇanti parassa laddhi, na asekhe asekhadhamme pariyāpannanti imamatthamāha ‘‘etena…pe… dassetī’’ti.

421. “無学(阿羅漢)に関して生じるがゆえに無学知である”というのが他派の説であり、無学の法(無学法)に含まれるものではない。この意味を“これによって……(中略)……示している”と述べている。

Asekhañāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無学知に関する論説の解説、終わる。

3. Viparītakathāvaṇṇanā

3. 顛倒に関する論説の解説

424. Asive sivāti vohāraṃ viya aññāṇe…pe… vadati.

424. 不祥なものにおいて“祥(しあわせ)なり”と言う世俗の表現のように、無知において……(中略)……と述べている。

Viparītakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

顛倒に関する論説の解説、終わる。

4. Niyāmakathāvaṇṇanā

4. 正性決定に関する論説の解説

428-431. Yanti yaṃ ñāṇaṃ. Saccānulomanti saccappaṭivedhānukūlaṃ. Viparītānuyogato pabhuti gaṇetvā ‘‘catuttha’’nti āha na aniyatassa niyāmagamanāyāti aviparītānuyogato pabhuti gaṇetvā, tathā sati pañcamabhāvato visesabhāvato ca.

428-431. “いかなる(Yan)”とは、いかなる知(智)のことである。“諦(真理)に随順する”とは、諦の通達に随順することである。顛倒した修行から数え始めて“第四”と述べたのであり、未決定の者が正性決定に入るためではない。顛倒していない修行から数え始めるならば、その場合は第五の状態であり、特殊な状態であるからである。

Niyāmakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

正性決定に関する論説の解説、終わる。

5. Paṭisambhidākathāvaṇṇanā

5. 無礙解に関する論説の解説

432-433. Sabbaṃ [Pg.115] ñāṇanti idaṃ ‘‘ariyāna’’nti iminā na visesitanti adhippāyenāha ‘‘anariyānampi hi ñāṇaṃ ñāṇamevā’’ti. Atha vā pāḷiyaṃ avisesena sabbaṃ ñāṇanti vuttaṃ gahetvā evamāha. Ariyassa ce ñāṇanti, so pana paṭikkhepeyyāti āha ‘‘anariyassa etaṃ ñāṇaṃ sandhāyā’’ti.

432-433. “一切の知(智)”というこの言葉は、“聖者たちの”という言葉によって限定されていないという意図で、“非聖者の知であっても、知は知である”と述べた。あるいは、パーリ文において無限定に“一切の知”と言われているのを踏まえて、このように述べた。もし“聖者の知”であるならば、彼はそれを拒絶するであろうから、“非聖者のこの知を指して”と述べたのである。

Paṭisambhidākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無礙解に関する論説の解説、終わる。

7. Cittārammaṇakathāvaṇṇanā

7. 心を対象とすることに関する論説の解説

436-438. Vattabbapaṭiññāti phassārammaṇe ñāṇaṃ vattabbaṃ cetopariyañāṇanti evaṃ pavattā paṭiññā.

436-438. “説かれるべき確言”とは、“触を対象とする知は、他心智と説かれるべきである”というように生じた確言のことである。

Cittārammaṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

心を対象とすることに関する論説の解説、終わる。

8. Anāgatañāṇakathāvaṇṇanā

8. 未来知に関する論説の解説

439-440. Anantarānāgatepi citte ñāṇaṃ icchanti, tattha pana khaṇapaccuppanne viya tādisena parikammena kadāci ñāṇaṃ uppajjeyya. Tenāha ‘‘anantare ekanteneva ñāṇaṃ natthī’’ti.

439-440. 直後の未来の心においても知(智)を認めるが、そこでは刹那的現在におけるように、そのような準備(遍作)によって、いつか知が生じるかもしれない。それゆえに、“直後においては、決定的に知は存在しない”と述べたのである。

Anāgatañāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

未来知に関する論説の解説、終わる。

9. Paṭuppannañāṇakathāvaṇṇanā

9. 現在知に関する論説の解説

441-442. ‘‘Sabbasaṅkhāresu aniccato diṭṭhesū’’ti vutte yaṃ dassanabhūtaṃ ñāṇaṃ, tampi saṅkhārasabhāvattā tathādiṭṭhaṃ siyāti atthato āpajjati, evaṃbhūtaṃ vacanaṃ sandhāyāha ‘‘atthato āpannaṃ vacana’’nti. Taṃ pana yasmā ‘‘tampi ñāṇaṃ aniccato diṭṭhaṃ hotī’’ti paṭijānanavasena pavattaṃ, tasmā ‘‘anujānanavacana’’nti vuttaṃ. Bhaṅgānupassanānaṃ pabandhavasena pavattamānānaṃ.

441-442. “一切の行において無常であると見られるとき”と言われるとき、見ること自体であるその知(智)も、行という性質を持つがゆえにそのように見られるであろう、ということが意味の上で帰結する。このような言葉を指して、“意味において帰結した言葉”と述べた。しかし、それは“その知もまた無常であると見られる”という是認の形で行われたため、“許容の言葉”と言われる。それは、壊随観が連続して生じている場合のことである。

Paṭuppannañāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

現在知に関する論説の解説、終わる。

10. Phalañāṇakathāvaṇṇanā

10. 果知に関する論説の解説

443-444. Phalaparopariyattaṃ [Pg.116] phalassa uccāvacatā. Balenāti ñāṇabalena.

443-444. “果の勝劣(パラパariyatta)”とは、果の高低(差異)のことである。“力によって”とは、知(智)の力によってということである。

Phalañāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

果知に関する論説の解説、終わる。

Pañcamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第五巻の注釈が終了した。

Mahāpaṇṇāsako samatto.

大五十経節(マハーパナサーカ)が完了した。

6. Chaṭṭhavaggo

6. 第六巻

1. Niyāmakathāvaṇṇanā

1. 決定(ニヤーマ)論の注釈

445-447. Etassa ariyassa puggalassa.

445-447. この聖なる個人にとって。

Niyāmakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

決定論の注釈が終了した。

2. Paṭiccasamuppādakathāvaṇṇanā

2. 縁起論の注釈

451. Kāraṇaṭṭhena ṭhitatāti kāraṇabhāvena byabhicaraṇābhāvamāha. Yo hi dhammo yassa dhammassa yadā kāraṇaṃ hoti, na tassa tadā aññathābhāvo atthi, sā ca atthato kāraṇabhāvoyevāti ‘‘kāraṇabhāvoyevā’’ti āha.

451. “原因の意味において確立していること”とは、原因であることによって不変(逸脱がないこと)であることを言っている。ある法が他の法の原因であるとき、そのとき、それに別様の状態(変化)はない。それは意味において原因性そのものであるから、“原因性そのものである”と言われた。

Paṭiccasamuppādakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

縁起論の注釈が終了した。

5. Nirodhasamāpattikathāvaṇṇanā

5. 滅尽定論の注釈

457-459. Sabhāvadhammataṃ paṭisedheti tadubhayalakkhaṇarahitassa sabhāvadhammassa abhāvā. ‘‘Vodānampi vuṭṭhāna’’nti vacanato ‘‘vodānañca vuṭṭhānapariyāyovā’’ti āha. Sabhāvadhammatte siddhe saṅkhatavidūratāya asaṅkhataṃ siyāti āha ‘‘sabhāvadhammattāsādhakattā’’ti.

457-459. 自性法(本性としての法)であることを否定する。それら両方の特徴(有為と無為)を欠いた自性法は存在しないからである。“清浄(ヴォーダーナ)もまた出定(ヴッターナ)である”という言葉から、“清浄は出定の別名である”と言った。自性法であることが成立するならば、有為から遠ざかっていることにより、無為(アサンカタ)となるであろうことから、“自性法であることを証明しないがゆえに”と言った。

Nirodhasamāpattikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

滅尽定論の注釈が終了した。

Chaṭṭhavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第六巻の注釈が終了した。

7. Sattamavaggo

7. 第七巻

1. Saṅgahitakathāvaṇṇanā

1. 摂受(サンガヒタ)論の注釈

471-472. Saṅgahitāti [Pg.117] saṅgahaṇādivasena saddhiṃ gahitā. Te pana yasmā ekavidhatādisāmaññena bandhā viya honti, tasmā āha ‘‘sambandhā’’ti.

471-472. “摂受された”とは、把握などの方法によって共に受け取られたことである。しかしそれらは、一様性などの共通性によって結びついているようなものであるから、それゆえに“結びついたもの(サンバンダ)”と言った。

Saṅgahitakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

摂受論の注釈が終了した。

2. Sampayuttakathāvaṇṇanā

2. 相応(サンパユッタ)論の注釈

473-474. Anuppavisitabbānuppavisanabhāvo tesaṃ bhede sati yujjeyya, nāññathāti upamābhindanena upameyyassa bhinnataṃ dassento ‘‘nānattavavatthā…pe… dassetī’’ti āha.

473-474. 侵入されるものと侵入することの状態は、それらに区別があるときにのみ成立し、そうでないときには成立しない。譬喩を分析することによって、たとえられるものの別異性を示しつつ、“種々性の確定……(中略)……を示す”と言った。

Sampayuttakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

相応論の注釈が終了した。

3. Cetasikakathāvaṇṇanā

3. 心所(チェータシカ)論の注釈

475-477. Phassikādayoti ettha ādi-saddo vavatthāvācī. Tena cittuppādadesanāyaṃ dassitappabhedā vedanādayo gayhanti, na taṃsamuṭṭhānā rūpadhammāti āha ‘‘ekuppādatādivirahitā sahajātatā natthī’’ti.

475-477. “触に関するもの等”という、ここでの“等(アーディ)”という語は、限定(確定)を意味する。それによって、心の生起の説示において示された諸分類(受など)が取られる。それ(心)から生じる色法(物質性)ではないため、“同一生起などを欠いた倶生性(共に生じる性質)は存在しない”と言った。

Cetasikakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

心所論の注釈が終了した。

4. Dānakathāvaṇṇanā

4. 布施(ダーナ)論の注釈

479. Phaladānabhāvadīpanatthanti phaladānasabbhāvadīpanatthaṃ. Phaladānaṃ vuttaṃ viya hotīti cittena phaladānaṃ padhānabhāve vuttaṃ viya hotīti attho. Aññathā dānabhāvoti na sakkā vattuṃ. Dānabhāvopi hi ‘‘dānaṃ aniṭṭhaphala’’ntiādinā vuttoyevāti. Tannivāraṇatthanti phaladānanivāraṇatthaṃ. Etanti ‘‘dānaṃ aniṭṭhaphala’’ntiādivacanaṃ. Bhesajjādivasena ābādhāniṭṭhatā deyyadhammassa aniṭṭhaphalatāpariyāyo daṭṭhabbo.

479. “果報を与える状態を明らかにするため”とは、果報を与えることの実在を明らかにするためである。“果報を与えることが言われたかのようである”とは、心によって果報を与えることが主要な状態として言われたかのようであるという意味である。さもなければ、布施の状態であると言うことはできない。なぜなら、布施の状態もまた“布施は望ましくない果報をもたらす”等によって言われているからである。“それを阻止するため”とは、果報を与えることを阻止するためである。“これ”とは、“布施は望ましくない果報をもたらす”等の言葉である。薬などによる病の不快さは、施物(布施されるもの)が望ましくない果報をもたらすということの別表現であると見なされるべきである。

Kathaṃ [Pg.118] tatheva suttaṃ sakavādiparavādivādesu yujjatīti codanāya ‘‘na pana ekenatthenā’’ti vuttaṃ vibhāvetuṃ ‘‘deyyadhammova dāna’’ntiādi vuttaṃ. Tattha nivattanapakkheyeva eva-kāro yutto, na sādhanapakkhe dvinnampi dānabhāvassa icchitattā. Tenāha ‘‘cetasikovāti attho daṭṭhabbo, deyyadhammovā’’ti ca. Tenevāha ‘‘dvinnañhi dānānantiādi. Saṅkarabhāvamocanatthanti satipi dānabhāve sabhāvasaṅkaramocanatthaṃ. Tenāha ‘‘cetasikassā’’tiādi.

“どのようにして同じ経が自説と他説の両方に適合するのか”という問いに対して、“しかし、一つの意味においてではない”と言われたことを詳説するために、“施物こそが布施である”などが言われた。そこでは、限定(エヴァ)の語は否定の側にのみ適当であり、立証の側には適当ではない。なぜなら、両方が布施の状態であることが認められているからである。それゆえに“心所のみであるという意味、あるいは施物のみであるという意味と解釈すべきである”と言った。それゆえに“二つの布施の……”等と言った。混濁した状態から免れるためとは、布施の状態であっても、自性の混濁から免れるためである。それゆえに“心所の……”等と言った。

Dānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

布施論の注釈が終了した。

5. Paribhogamayapuññakathāvaṇṇanā

5. 受用による功徳(パリボーガマヤ・プンニャ)論の注釈

485. Tassā laddhiyāti pañcannaṃ viññāṇānaṃ samodhānaṃ hotīti laddhiyā. Etesanti vattamānacittaparibhogamayapuññānaṃ.

485. “その見解(執着)において”とは、“五つの認識(識)の集まりがある”という見解においてである。“これらの”とは、現在進行中の心における受用による功徳のことである。

486. Ayaṃ vādo hīyati paribhogasseva abhāvato. Cāgacetanāya eva puññabhāvo, na cittavippayuttassa. Evanti iminā pakārena, aparibhutte deyyadhamme puññabhāvenāti attho. Aparibhutte deyyadhamme puññabhāvato eva hi puthujjanakāle dinnaṃ arahā hutvā paribhuñjante tampi puthujjane dānamevāti nicchitaṃ. Paravādīpaṭikkhepamukhena sakavādaṃ patiṭṭhāpeti paṭhamo atthavikappo, dutiyo pana ujukameva sakavādaṃ patiṭṭhāpetīti ayametesaṃ viseso.

486. この説は、受用そのものが存在しないために破綻する。功徳の状態は放棄の意思(思)にのみあり、心と相応しないものにはない。“このように”とは、この方法によって、まだ受用されていない施物における功徳の状態によって、という意味である。なぜなら、まだ受用されていない施物に功徳があるからこそ、凡夫のときに与えられたものが、後に阿羅漢となって受用されたとしても、それもまたその凡夫にとっての布施であると確定されるのである。第一の解釈は他説を退けることによって自説を確立し、第二の解釈は直接的に自説を確立する。これがそれらの違いである。

Paribhogamayapuññakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

使用より生じる功徳に関する論釈が終了した。

6. Itodinnakathāvaṇṇanā

6. 此処から与えられたもの(による生存)に関する論釈。

488-491. Teneva cīvarādidānenāti anumodanaṃ vinā dāyakena pavattitacīvarādidānena. Tenāha ‘‘sayaṃkatena kammunā vināpī’’ti. Iminā kāraṇenāti anumoditattāva tesaṃ tattha bhogā uppajjantīti etena kāraṇena. Yadi yantiādi paravādino laddhipatiṭṭhāpanākāradassanaṃ. Tattha yadi na yāpeyyuṃ, kathaṃ anumodeyyuṃ, cittaṃ pasādeyyuṃ [Pg.119], pītiṃ uppādeyyuṃ, somanassaṃ paṭilabheyyunti ekacce aññe pete anumodanādīni katvā yāpente disvā anumodanādīni karonti, tasmā te ito dinnena yāpentīti adhippāyo.

488-491. “まさにその衣などの施与によって”とは、随喜なしに施主によって行われた衣などの施与のことである。それゆえ“自らなした業がなくても”と言われる。“この理由によって”とは、随喜したことによってのみ、彼らにそこで享受すべきものが生じるという、この理由による。“もし行くならば”等は、他論師が自説を確立するあり方を示すものである。そこで、もし彼らが(それによって)存続しないのであれば、どうして随喜し、心を清浄にし、喜びを生じさせ、悦びを得るだろうか。ある人々は、他の餓鬼たちが随喜などを行って存続しているのを見て、随喜などを行う。したがって、彼らは此処から与えられたものによって存続するというのが意図である。

Itodinnakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

此処から与えられたもの(による生存)に関する論釈が終了した。

7. Pathavīkammavipākotikathāvaṇṇanā

7. 大地は業の異熟であるかに関する論釈。

492. Attavajjehīti phassavajjehi. Na hi so eva tena sampayutto hoti. Soti phassameva paccāmasati. Sāvajjaneti āvajjanasahite, āvajjanaṃ purecārikaṃ katvā eva pavattanaketi attho. Kammūpanissayabhūtamevāti yena kammunā yathāvuttā phassādayo nibbattitā, tassa kammassa upanissayabhūtameva. Dukkhassāti āyatiṃ uppajjanakadukkhassa. ‘‘Mūlataṇhā’’ti dassetīti yojanā, tathā ‘‘upanissayabhūta’’nti etthāpi. Kammāyūhanassa kāraṇabhūtā purimasiddhā taṇhā kammassa upanissayo, katūpacite kamme bhavādīsu namanavasena pavattā hi vipākassa upanissayo.

492. “自らを除くものによって”とは、触を除くものによってである。実に、それ自体がそれ(触)と相応することはないからである。“彼”とは触自体を指している。“作意を伴う”とは、作意を伴うものであり、作意を先行させて生じるものであるという意味である。“業の強依止(優ぜる依止)となったもの”とは、上述の触などが生じたその業の強依止となったもののことである。“苦の”とは、将来生じるべき苦のことである。“根本の渇愛”を示すというのが文脈のつながりであり、同様に“強依止となったもの”という箇所においてもそうである。業の積集の原因となった、以前に成立している渇愛が業の強依止であり、なされ積み上げられた業において、存在(有)などへと傾くことによって生じているものが、異熟の強依止である。

493. Okāsakatuppannaṃ akhepetvā parinibbānabhāvo sakasamayavasena codanāya yujjamānatā.

493. 生じた機会を使い果たすことなく入涅槃することは、自宗の立場による反論として妥当である。

494. Kamme satīti iminā kammassa pathavīādīnaṃ paccayatāmattamāha, na janakattaṃ. Tenāha ‘‘taṃsaṃvattanikaṃ nāma hotī’’ti.

494. “業があるとき”という言葉によって、業が大地などの縁(条件)であることをのみ述べており、生起させる原因(生起因)であることを述べているのではない。それゆえ“それは〜へと導くもの(随順するもの)と呼ばれる”と言うのである。

Pathavīkammavipākotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

大地は業の異熟であるかに関する論釈が終了した。

8. Jarāmaraṇaṃvipākotikathāvaṇṇanā

8. 老死は異熟であるかに関する論釈。

495. Ekārammaṇāti idaṃ anārammaṇatāsādhanavasena sampayogalakkhaṇābhāvassa uddhaṭattā vuttaṃ, na tasseva sampayogalakkhaṇattā.

495. “同一の対象を持つ”という(反論の)言葉は、対象を持たないことを証明することによって、相応(相応の状態)という特徴の欠如を提示するために述べられたものであり、それ自体が相応の特徴であるからではない。

496. Abyākatānanti vipākābyākatānaṃ. Itarattha vattabbameva natthi.

496. “無記の”とは、異熟無記のことである。それ以外の場合については、言うべきことは何もない。

497. Tanti ‘‘aparisuddhavaṇṇatā jarāyevā’’ti vacanaṃ.

497. “それ”とは、“不純な色彩(の変色)こそが老いである”という言葉のことである。

Jarāmaraṇaṃvipākotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

老死は異熟であるかに関する論釈が終了した。

10. Vipākovipākadhammadhammotikathāvaṇṇanā

10. 異熟は異熟の性質を持つ法であるかに関する論釈。

501. Vipāko [Pg.120] vipākassa paccayo honto aññamaññapaccayo hotīti adhippāyenāha ‘‘yassa vipākassa vipāko aññamaññapaccayo hotī’’ti. ‘‘Tappaccayāpi aññassa vipākassa uppattiṃ sandhāyā’’tiādivacanato pana jātijarāmaraṇādīnaṃ upanissayapaccayoti sakkā viññātuṃ. Purimapaṭiññāyāti ‘‘vipāko vipākadhammadhammo’’ti paṭiññāya. Imassa codanassāti ‘‘vipāko ca vipākadhammadhammo cā’’tiādinā pavattassa codanassa.

501. 異熟が異熟の縁(条件)となる場合、それは相互縁となるという意図で、“ある異熟に対して、異熟が相互縁となる”と言うのである。“その縁によっても、他の異熟が生じることを指して”などの言葉からは、生老死などの強依止縁(優ぜる依止の条件)であると知ることができる。“以前の提唱によって”とは、“異熟は異熟の性質を持つ法である”という提唱によってである。“この反論の”とは、“異熟であり、かつ異熟の性質を持つ法であるか”などとして展開される反論のことである。

Vipākovipākadhammadhammotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

異熟は異熟の性質を持つ法であるかに関する論釈が終了した。

Sattamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第七品(第七章)の論釈が終了した。

8. Aṭṭhamavaggo

8. 第八品。

1. Chagatikathāvaṇṇanā

1. 六趣に関する論釈。

503-504. Vaṇṇā eva nīlādivasena nibhātīti vaṇṇanibhā, vaṇṇāyatananti attho. Saṇṭhānaṃ dīghādi.

503-504. “色の輝き”とは、青などの(色の)違いによって色が輝くことであり、色処(色の対象)という意味である。“形”とは、長いなどのことである。

Chagatikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

六趣に関する論釈が終了した。

2. Antarābhavakathāvaṇṇanā

2. 中有(中間有)に関する論釈。

505. Antaraṭṭhānānīti antarikaṭṭhānāni. Nivārakaṭṭhānāni bhinditvā ca ākāsena ca gamanato. Yadi so bhavānaṃ antarā na siyāti so antarābhavo kāmabhavādīnaṃ bhavānaṃ antare yadi na bhaveyya. Na nāma antarābhavoti ‘‘sabbena sabbaṃ natthi nāma antarābhavo’’ti evaṃ pavattassa sakavādivacanassa paṭikkhepe kāraṇaṃ natthi, tassa paṭikkhepe kāraṇaṃ hadaye ṭhapetvā na paṭikkhipati, atha kho tathā anicchanto kevalaṃ laddhiyā paṭikkhipatīti attho.

505. “中間の場所”とは、中間に位置する場所のことである。遮蔽された場所を突き抜け、空間を通って行くからである。“もしそれ(中有)が諸有の中間にないのであれば”とは、もしその中有が欲有などの諸有の中間に存在しないのであれば、ということである。“中有というものは存在しない”という、全面的に“中有というものは全く存在しない”と展開される自宗の言葉を拒絶する理由は存在しない。彼は、その拒絶の理由を心に留めて拒絶するのではなく、むしろ、そのようであることを望まず、単に(自らの)教説に基づいて拒絶しているのである、という意味である。

506. Jātīti na icchatīti sambandho.

506. “誕生”を“望まない(認めない)”というのが(文脈の)つながりである。

507. Evaṃ [Pg.121] taṃ tattha na icchatīti kāmabhavādīsu viya taṃ cutipaṭisandhiparamparaṃ tattha antarābhavāvatthāya na icchati. So hi tassa bhāvibhavanibbattakakammato eva pavattiṃ icchati, tasmā jātijarāmaraṇāni aniccato kuto cutipaṭisandhiparamparā. Ayañca vādo antarābhavavādīnaṃ ekaccānaṃ vutto. Ye ‘‘appakena kālena sattāheneva vā paṭisandhiṃ pāpuṇātī’’ti vadanti, ye pana ‘‘tattheva cavitvā āyātīti sattasattāhānī’’ti vadanti, tehi anuññātāva cutipaṭisandhiparamparāti te adhunātanā daṭṭhabbā pāḷiyaṃ ‘‘antarābhave sattā jāyanti jīyanti mīyanti cavanti upapajjantīti? Na hevaṃ vattabbe’’ti āgatattā. Yathā cetaṃ, evaṃ nirayūpagādibhāvampissa adhunātanā paṭijānanti. Tathā hi te vadanti ‘‘uddhaṃpādo tu nārako’’tiādi. Tattha yaṃ nissāya paravādī antarābhavaṃ nāma parikappeti, taṃ dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘antarāparinibbāyīti suttapadaṃ ayoniso gahetvā’’ti vuttaṃ. Imassa hi ‘‘avihādīsu tattha tattha āyuvemajjhaṃ anatikkamitvā antarā aggamaggādhigamena anavasesakilesaparinibbānena parinibbāyati, antarāparinibbāyī’’ti suttapadassa ayamattho, na antarābhavabhūtoti. Tasmā vuttaṃ ‘‘antarāparinibbāyīti suttapadaṃ ayoniso gahetvā’’ti.

507. “そのように、彼はそこでそれを認めない”とは、欲有などにおけるように、中有の状態において、死と再生の連鎖を認めないということである。実に彼は、将来の有を生じさせる業からのみ(中有の)存続を認めるのである。それゆえ、生老死が不変でないのに、どうして死と再生の連鎖があるだろうか(という論理である)。この説は、中有を主張する者たちの一部に対して述べられたものである。“短い時間、すなわち七日以内に再生に至る”と言う者たちや、“そこで死んでまた来ることを七回繰り返す(七七日)”と言う者たちが認める死と再生の連鎖は、現代の人々の説と見なされるべきである。なぜなら、聖典(パーリ)の中に“中有において衆生は生まれ、老い、死に、没し、再び生まれるのか。そのように言うべきではない”と記されているからである。これと同様に、地獄に赴くなどの状態についても、現代の人々は(独自の説を)認めている。実際、彼らは“地獄の者は足を上にして(落ちる)”などと言う。そこで、他論師が何を根拠として中有というものを想定しているのかを示すために、アッタカター(註釈書)の中で“‘アンタラー・パリニッバーイー(中般涅槃者)’という経の語を不適切に捉えて”と言われている。実に、この“アヴィハ(無煩天)などにおいて、それぞれの寿命の中期を越えることなく、途中で最高の道(阿羅漢道)に到達し、煩悩を余すところなく滅して入涅槃する者が、中般涅槃者である”という経の語には、このような意味があるのであって、中有という存在を指しているのではない。それゆえ、“‘アンタラー・パリニッバーイー’という経の語を不適切に捉えて”と言われたのである。

Ye pana ‘‘sambhavesīti vacanato attheva antarābhavo. So hi sambhavaṃ upapattiṃ esatīti sambhavesī’’ti vadanti, tepi ye bhūtāva na puna bhavissanti, te khīṇāsavā ‘‘bhūtānaṃ vā sattānaṃ ṭhitiyā’’ti ettha ‘‘bhūtā’’ti vuttā. Tabbidhuratāya sambhavamesantīti sambhavesino, appahīnabhavasaṃyojanattā sekkhā puthujjanā. Catūsu vā yonīsu aṇḍajajalābujā sattā yāva aṇḍakosaṃ vatthikosañca na bhindanti, tāva sambhavesī nāma, aṇḍakosato vatthikosato ca nikkhantā bhūtā nāma. Saṃsedajaopapātikā ca paṭhamacittakkhaṇe sambhavesī nāma, dutiyacittakkhaṇato paṭṭhāya bhūtā nāma. Yena vā iriyāpathena jāyanti, yāva tato aññaṃ na pāpuṇanti, tāva sambhavesī nāma, tato paraṃ bhūtā nāmāti evaṃ ujuke pāḷianugate atthe sati kiṃ aniddhāritassa patthiyena antarābhavena attabhāvena parikappitena payojananti paṭikkhipitabbā.

“‘サンバヴェーシー(生を求むる者)’という言葉があるから、中有(中間の存在)は存在する。それは生、すなわち再生を求めるがゆえにサンバヴェーシーと言うのだ”と主張する人々がいる。彼らに対しても、すでに存在しており、再び生まれることのない者、すなわち漏尽者(阿羅漢)は、“存在者(サッタ)または生ける者(ブータ)の持続のために”という文脈において“ブータ(已生者)”と呼ばれている。それとは対照的に、生を求めるがゆえに“サンバヴェーシー(求有者)”と呼ばれるのは、有(存在)の結縛を断ち切っていない有学者や凡夫である。あるいは、四つの胎生のうち、卵生と胎生の生き物は、卵の殻や胎膜を破らないうちは‘サンバヴェーシー’と呼ばれ、卵の殻や胎膜から出た後は‘ブータ’と呼ばれる。湿生と化生の生き物は、最初の心の瞬間には‘サンバヴェーシー’と呼ばれ、第二の心の瞬間からは‘ブータ’と呼ばれる。あるいは、どのような威儀(姿勢)で生まれても、そこから別の威儀に移るまでは‘サンバヴェーシー’と呼ばれ、その後は‘ブータ’と呼ばれる。このように聖典に適合した明白な意味があるのに、確定されていない願望に基づいた、個体として構想された‘中有’を想定して何になろうか。それは退けられるべきである。

Yaṃ [Pg.122] paneke ‘‘santānavasena pavattamānānaṃ dhammānaṃ avicchedena desantaresu pātubhāvo diṭṭho. Yathā taṃ vīhiādiaviññāṇakasantāne, evaṃ saviññāṇakasantānepi avicchedena desantare pātubhāvena bhavitabbaṃ. Ayañca nayo sati antarābhave yujjati, nāññathā’’ti yuttiṃ vadanti, tehi iddhimato cetovasippattassa cittānugatikaṃ kāyaṃ adhiṭṭhahantassa khaṇena brahmalokato idhūpasaṅkamane ito vā brahmalokūpagamane yutti vattabbā. Yadi sabbattheva vicchinnadese dhammānaṃ pavatti na icchitā, yadipi siyā ‘‘iddhimantānaṃ iddhivisayo acinteyyo’’ti, taṃ idhāpi samānaṃ ‘‘kammavipāko acinteyyo’’ti vacanato, tasmā taṃ tesaṃ matimattameva. Acinteyyasabhāvā hi sabhāvadhammā, te katthaci paccayavasena vicchinnadese pātubhavanti, katthaci avicchinnadese ca. Tathā hi mukhaghosādīhi paccayehi aññasmiṃ dese ādāsapabbatapadesādike paṭibimbapaṭighosādikaṃ nibbattamānaṃ diṭṭhanti.

また、ある人々は“相続によって流転する諸法が、断絶することなく他の場所に現れることが見られる。例えば、稲などの無意識な相続においてそうであるように、意識のある相続においても、断絶することなく他の場所に現れるはずである。そしてこの道理は、中有がある場合にのみ成立し、そうでなければ成立しない”という論理を説く。彼らに対しては、神通力を持ち、心において自在を得た者が、心に従う身体を(心で)決定し、一瞬のうちに梵天界からここへ来たり、あるいはここから梵天界へ行ったりすることについての道理を(どのように説明するのか)問われるべきである。もし、断絶した場所における諸法の発生がいかなる場合も認められないというのであれば、たとえ‘神通力ある者の神通の領分は不可思議である’と言うにしても、それはここ(再生)においても同様であり、‘業の報いは不可思議である’との言葉がある。したがって、それは彼らの単なる憶測にすぎない。諸法の自性は不可思議なものであり、ある場合には縁によって断絶した場所に現れ、ある場合には断絶していない場所に現れる。現に、口の声などの縁によって、鏡や山などの他の場所に、影像や残響などが生じることが見られるではないか。

Etthāha – paṭibimbaṃ tāva asiddhattā asadisattā ca na nidassanaṃ. Paṭibimbañhi nāma aññadeva rūpantaraṃ uppajjatīti asiddhametaṃ. Siddhiyampi asadisattā na nidassanaṃ siyā ekasmiṃ ṭhāne dvinnaṃ sahaṭhānābhāvato. Yattheva hi ādāsarūpaṃ paṭibimbarūpañca dissati, na ca ekasmiṃ dese rūpadvayassa sahabhāvo yutto nissayabhūtadesato, asadisañcetaṃ sandhānato. Na hi mukhassa paṭibimbasandhānabhūtaṃ ādāsasandhānasambandhattā sandhānaṃ uddissa avicchedena desantare pātubhāvo vuccati, na asantānanti asamānameva tanti.

これに対し(中有の肯定者は)言う。“影像は、まず(それ自体が実体として)成立しておらず、また(相続と)似ていないため、例証にはならない。影像という別の新しい色法が生じるということは、成立していない。たとえ成立するとしても、同じ場所に二つのものが同時に存在することはないため、相似していないから例証にはなり得ない。鏡の色法と影像の色法が見える場所において、依止となる場所から見て、一つの場所に二つの色法が共存することは妥当ではない。また、これは(因果の)連結という点でも似ていない。顔の影像の連結は、鏡の連結と結びついているからであって、連結を目的として断絶なしに他所に現れることを(相続とは)言わない。それは非相続的(不連続)であるから、全く等しくないのである”と。

Tattha yaṃ vuttaṃ ‘‘paṭibimbaṃ nāma aññadeva rūpantaraṃ uppajjatīti asiddhaṃ ekasmiṃ ṭhāne dvinnaṃ sahaṭhānabhāvato’’ti, tayidaṃ asantānameva sahaṭhānaṃ coditaṃ bhinnanissayattā. Na hi bhinnanissayānaṃ sahaṭhānaṃ atthi. Yathā anekesaṃ maṇidīpādīnaṃ pabhārūpaṃ ekasmiṃ padese pavattamānaṃ acchitamānatāya nirantaratāya ca abhinnaṭṭhānaṃ viya paññāyati, bhinnanissayattā pana bhinnaṭṭhānameva taṃ, gahaṇavisesena tathāabhinnaṭṭhānamattaṃ, evaṃ ādāsarūpapaṭibimbarūpesupi daṭṭhabbaṃ. Tādisapaccayasamavāyena hi tattha taṃ uppajjati ceva vigacchati ca, evañcetaṃ sampaṭicchitabbaṃ cakkhuviññāṇassa gocarabhāvūpagamanato. Aññathā ālokena vināpi paññāyeyya, cakkhuviññāṇassa vā na gocaro viya siyā. Tassa pana sāmaggiyā [Pg.123] so ānubhāvo, yaṃ tathā dassanaṃ hotīti. Acinteyyo hi dhammānaṃ sāmatthiyabhedoti vadantenapi ayamevattho sādhito bhinnanissayassapi abhinnaṭṭhānassa viya upaṭṭhānato. Eteneva udakādīsu paṭibimbarūpābhāvacodanā paṭikkhittā veditabbā.

そこで、“影像という別の新しい色法が生じるということは成立しない。なぜなら一つの場所に二つのものが共存することはないからだ”と言われたことについて、それは、依止が異なるため、相続ではない状態で同じ場所に存在していると指摘されたのである。なぜなら、依止が異なるものが同じ場所に存在することはないからだ。例えば、多くの宝珠や灯火などの光の色法が、一つの場所に現れるとき、遮るものがなく連続しているため、場所を分かたず存在しているかのように認識される。しかし、依止が異なるため、それらは実際には場所を異にしているのであり、把握の仕方によってそのように場所を分かたずにあるように見えるだけである。鏡の色法と影像の色法についても、そのように見るべきである。そのような縁の結合によって、そこ(影像)が生じ、また滅する。そして、それが眼識の対象となることから、そのように受け入れられるべきである。そうでなければ、光がなくても認識されるか、あるいは眼識の対象ではないかのようになってしまう。しかし、その(諸縁の)和合によって、そのように見ることが可能になるという威力があるのである。“諸法の能力の区別は不可思議である”と言う者によっても、この意味は、依止が異なるものであっても場所を分かたずにあるかのように現れることから証明されている。これによって、水などに影像の色法が存在しないという反論は退けられたと知るべきである。

Siddhe ca paṭibimbarūpe tassa nidassanabhāvo siddhoyeva hoti hetuphalānaṃ vicchinnadesatāvibhāvanato. Yaṃ pana vuttaṃ ‘‘asadisattā na nidassana’’nti, tadayuttaṃ. Kasmā? Na hi nidassanaṃ nāma nidassitabbena sabbadā sadisameva hoti. Cutikkhandhādhānato vicchinnadese upapattikkhandhā pātubhavantīti etassa atthassa sādhanatthaṃ mukharūpato vicchinne ṭhāne tassa phalabhūtaṃ paṭibimbarūpaṃ nibbattatīti ettha tassa nidassanatthassa adhippetattā. Etena asantānacodanā paṭikkhittā veditabbā.

影像という色法が成立するとき、因と果が断絶した場所に現れることを明らかにする点において、それが例証であることはすでに成立している。また、“似ていないから例証にはならない”と言われたことは、妥当ではない。なぜなら、例証というものは、例証されるべきものと常に相似である必要はないからである。“死の瞬間の五蘊から(離れて)、断絶した場所に再生の五蘊が現れる”というこの意味を証明するために、“顔という色法から断絶した場所に、その果である影像という色法が生じる”という点において、その例証としての意味が意図されているからである。これによって、非相続(不連続)であるという反論は退けられたと知るべきである。

Yasmā vā mukhapaṭibimbarūpānaṃ hetuphalabhāvo siddho, tasmāpi sā paṭikkhittāva hoti. Hetuphalabhāvasambandhesu hi santānavohāro. Yathāvuttadvīhikāraṇehi paṭibimbaṃ uppajjati bimbato ādāsato ca, na cevaṃ upapattikkhandhānaṃ vicchinnadesuppatti. Yathā cettha paṭibimbarūpaṃ nidassitaṃ, evaṃ paṭighosadīpamuddādayopi nidassitabbā. Yathā hi paṭighosadīpamuddādayo saddādihetukā honti, aññatra agantvā honti, evameva idaṃ cittanti.

あるいは、顔と影像の色法の間に因果関係が成立しているがゆえに、それ(中有の主張)は退けられたも同然である。因果関係の結びつきにおいてこそ“相続”という言葉が用いられるからである。前述の二つの原因(顔と鏡)によって影像が生じるが、再生の五蘊が断絶した場所に生じることも、これと同様である。ここで影像が例証されたように、残響、灯火、印章なども例証とされるべきである。残響や灯火や印章などが、声などを原因として、他へ移動することなく生じるように、この心(結生心)もまた同様である。

Apicāyaṃ antarābhavavādī evaṃ pucchitabbo – yadi ‘‘dhammānaṃ vicchinnadesuppatti na yuttā’’ti antarābhavo parikappito, rāhuādīnaṃ sarīre kathamanekayojanasahassantarikesu pādaṭṭhānahadayaṭṭhānesu kāyaviññāṇamanoviññāṇuppatti vicchinnadese yuttā. Yadi ekasantānabhāvato, idhāpi taṃsamānaṃ. Na cettha arūpadhammabhāvato alaṃ parihārāya pañcavokāre rūpārūpadhammānaṃ aññamaññaṃ sambandhattā. Vattamānehi tāva paccayehi vicchinnadese phalassa uppatti siddhā, kimaṅgaṃ pana atītehi pañcavokārabhavehi. Yattha vipākaviññāṇassa paccayo, tatthassa nissayabhūtassa vatthussa sahabhāvīnañca khandhānaṃ sambhavoti laddhokāsena kammunā nibbattiyamānassa avasesapaccayantarasahitassa vipākaviññāṇassa uppattiyaṃ nālaṃ vicchinnadesatā vibandhāya. Yathā ca anekakappasahassantarikāpi cutikkhandhā upapattikkhandhānaṃ anantarapaccayoti na kāladūratā, evaṃ anekayojanasahassantarikāpi te tesaṃ anantarapaccayo hontīti na desadūratā. Evaṃ [Pg.124] cutikkhandhanirodhānantaraṃ upapattiṭṭhāne paccayantarasamavāyena paṭisandhikkhandhā pātubhavantīti nattheva antarābhavo. Asati ca tasmiṃ yaṃ tassa keci ‘‘bhāvibhavanibbattakakammuno tato eva bhāvipurimakālabhavākāro sajātisuddhadibbacakkhugocaro ahīnindriyo kenaci appaṭihatagamano gandhāhāro’’ti evamādikāraṇākārādiṃ vaṇṇenti, taṃ vañjhātanayassa rassadīghasāmatādivivādasadisanti veditabbaṃ.

さらに、この中有説者は、次のように問われるべきである。“諸法の隔絶した場所での生起は妥当ではない”という理由で中有が想定されるのであれば、ラーフなどの身体において、数千ヨージャナも離れた足の場所や心の場所で、身識や意識が生じることは、隔絶した場所において(どのように)妥当とされるのか。もし同一の相続であるからというなら、再生においてもそれは同様である。また、ここでは非色法であるからといって、釈明することはできない。五蘊有においては、色法と非色法は相互に関連しているからである。まず、現在ある諸縁によって、隔絶した場所での果の生起が成立しているのであるから、ましてや過去の五蘊有の諸法については言うまでもない。報いの意識(異熟識)の縁があるところ、そこにその依止となる物質と共生する諸蘊の発生がある。したがって、機会を得た業によって引き起こされ、他の残りの縁を伴った報いの意識の生起において、場所が隔絶していることは妨げとはならない。ちょうど、数千劫も離れた死の諸蘊が、生の諸蘊の等無間縁となるように、時間の遠さは問題ではないのと同様に、数千ヨージャナ離れていても、それらはそれらの等無間縁となるのであり、場所の遠さも問題ではない。このように、死の諸蘊の滅尽の直後に、再生の場所において他の諸縁が結合することによって、結生の諸蘊が出現するのであるから、中有は決して存在しない。そして中有が存在しない以上、ある人々がそれについて“当来の生存を発生させる業によって、その状態から当来の前の時期の生存の姿をとり、同類の清浄な天眼の対象となり、諸根は欠けることなく、何ものにも行くことを妨げられず、香を食物とする”などとその原因や姿などを描写しているのは、石女の息子の背の高さや色の黒さなどについての論争のようなものであると知るべきである。

Antarābhavakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

中有論の説明(義釈)が終了した。

3. Kāmaguṇakathāvaṇṇanā

3. 五欲論(欲妙論)の説明。

510. Sabbepīti kusalākusalakkhandhādayopi. Tesampi hi ālambanatthikatālakkhaṇassa kattukamyatāchandassa vasena siyā kamanaṭṭhatāti adhippāyo. Dhātukathāyaṃ ‘‘kāmabhavo pañcahi khandhehi ekādasahi āyatanehi sattarasahi dhātūhi saṅgahito. Katihi asaṅgahito? Na kehici khandhehi ekenāyatanena ekāya dhātuyā asaṅgahito’’ti āgatattā āha ‘‘upādinnakkhandhānameva kāmabhavabhāvo dhātukathāyaṃ dassito’’ti. Pañcāti gaṇanaparicchedo, tadaññagaṇananivattanatthoti ‘‘pañca kāmaguṇā’’ti vacanaṃ tato aññesaṃ tabbhāvaṃ nivattetīti āha ‘‘pañceva kāmakoṭṭhāsā kāmoti vuttā’’ti. Tato eva kāmadhātūti vacanaṃ na aññassa nāmaṃ, tesaṃyeva nāmanti attho. Tayidaṃ paravādino matimattanti vuttaṃ ‘‘iminā adhippāyenā’’ti. Evaṃ vacanamattanti evaṃ ‘‘pañcime kāmaguṇā’’ti vacanamattaṃ nissāya, na panatthassa aviparītaṃ atthanti attho.

510. “すべて”とは、善・不善の蘊などのことである。それらもまた、対象を欲する性質という特徴を持つ欲求の勢いによって、愛念されるという意味での(欲の)状態があり得るという意図である。“界論”において、“欲有は五蘊、十一処、十七界によって摂せられる。いくつによって摂せられないか。いかなる蘊によっても(摂せられないことはなく)、一処、一界によって摂せられない”と伝わっていることから、“執受された諸蘊のみが欲有の状態であることが、界論において示されている”と述べた。“五”というのは数の限定であり、それ以外の数を除外するためのものであるから、“五欲(五つの欲妙)”という言葉が、それ以外のものがその状態であることを除外する、という意味で、“五つの欲の区分のみが‘欲’と言われた”と述べた。それゆえに“欲界”という言葉は他のものの名前ではなく、それら自体の名前であるという意味である。これは他宗派の者の単なる見解にすぎないことを“この意図によって”と述べた。このように“言葉だけ”とは、このように“これら五つの欲妙がある”という言葉だけを根拠としており、その意味が真実であるわけではないという意味である。

Kāmaguṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

五欲論の説明が終了した。

5. Rūpadhātukathāvaṇṇanā

5. 色界論の説明。

515-516. Rūpadhātūti vacanatoti ‘‘kāmadhāturūpadhātuarūpadhātū’’ti ettha rūpadhātūti vuttattā. Rūpīdhammehevāti ruppanasabhāvehiyeva dhammehi. ‘‘Tayome bhavā’’tiādinā paricchinnāti tayome bhavā[Pg.125], tisso dhātuyoti ca evaṃ paricchinnā. ‘‘Dhātuyā āgataṭṭhāne bhavena paricchinditabbaṃ, bhavassa āgataṭṭhāne dhātuyā paricchinditabba’’nti hi vuttaṃ, tasmā kāmarūpārūpāvacaradhammāva taṃtaṃbhummabhāvena paricchinnā evaṃ vuttā.

515-516. “色界という言葉から”とは、“欲界、色界、無色界”とここで色界と言われているからである。“色を有する法によってのみ”とは、変壊の性質を持つ法によってという意味である。“これら三つの有”などによって区切られているというのは、これら三つの有、三つの界としてこのように区切られているということである。“界が伝わっている箇所では、有によって区切られるべきであり、有が伝わっている箇所では、界によって区切られるべきである”と言われている。それゆえ、欲界・色界・無色界に属する諸法のみが、それぞれの階層の状態によって区切られて、そのように述べられている。

Rūpadhātukathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

色界論の説明が終了した。

6. Arūpadhātukathāvaṇṇanā

6. 無色界論の説明。

517-518. Purimakathāyanti rūpadhātukathāyaṃ. Avisesenāti pavattiṭṭhānavasena visesaṃ akatvā.

517-518. “前の議論において”とは、色界論においてである。“差別なく”とは、生起する場所による差別をすることなく、という意味である。

Arūpadhātukathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無色界論の説明が終了した。

7. Rūpadhātuyāāyatanakathāvaṇṇanā

7. 色界の処論の説明。

519. Okāsabhāvenāti vatthubhāvena. Tathāvidhanti ghānādiākāraṃ.

519. “場所の状態として”とは、依拠(所依)の状態としてである。“そのような種類の”とは、鼻などの姿のことである。

Rūpadhātuyāāyatanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

色界の処論の説明が終了した。

8. Arūperūpakathāvaṇṇanā

8. 無色における色の存在論の説明。

524-526. Nissaraṇaṃ nāma nissaritabbe sati hoti, na asati, tasmā ‘‘arūpabhave sukhumarūpaṃ atthi, yato nissaraṇaṃ taṃ āruppa’’nti āha.

524-526. 脱出(離脱)というものは、脱出すべきものがある時にあるのであって、無い時にはない。それゆえ、“無色有には微細な色があり、そこから脱出するものが無色法である”と言った。

Arūperūpakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無色における色の存在論の説明が終了した。

9. Rūpaṃkammantikathāvaṇṇanā

9. 色は業によるものかどうかの論の説明。

527-537. Pakappayamānāti pakārehi kappayamānā attano sampayuttānañca kiccaṃ samatthayamānā. Tenāha ‘‘sampayuttesu adhikaṃ byāpāraṃ kurumānā’’ti.

527-537. “想定されている”とは、様々に想定され、自分自身と相応する諸法の働きを完成させている(ことである)。それゆえ、“相応する諸法において、より多くの働きをなしている”と言った。

Rūpaṃkammantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

色は業によるものかどうかの論の説明が終了した。

10. Jīvitindriyakathāvaṇṇanā

10. 命根論の説明。

540. Antaṃ [Pg.126] gahetvā vadatīti ‘‘atthi arūpadhammānaṃ āyu ṭhiti yapanā yāpanā iriyanā vattanā pālanā, atthi arūpajīvitindriya’’nti tasmiṃ pañhe ‘‘atthi arūpajīvitindriya’’nti imaṃ antaṃ pariyosānaṃ gahetvā vadati. Vattuṃ yutto samudāyassa icchanto tadavayavassa icchatīti. Na hi avayavehi vinā samudāyo nāma atthi.

540. “一方を捉えて述べている”とは、“無色法には、寿命、住、存続、維持、歩み、進行、保護があり、無色の命根がある”というその問いにおいて、“無色の命根がある”というこの一方、終局を捉えて述べているということである。全体を肯定しようとする者は、その部分も肯定しようとするのが妥当である。部分なしに全体というものは存在しないからである。

541. Tamevāti arūpaṃ cittavippayuttameva.

541. “それ自体を”とは、無色であり、心不相応なものを指す。

542. Tadāpīti samāpajjanavuṭṭhānakālepi.

542. “その時にも”とは、定に入っている時や出ている時にも、という意味である。

544-545. So yutto dvinnaṃ rūpārūpajīvitindriyānaṃ sakasamaye icchitattā.

544-545. それは、色と無色の二つの命根が自宗において是認されていることから、妥当である。

Jīvitindriyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

命根論の説明が終了した。

11. Kammahetukathāvaṇṇanā

11. 業因論の説明。

546. ‘‘Pāṇātipātakammassa hetū’’tiādikassa parihānikathāyaṃ anāgatattā yo tattha āgatanayo, tameva dassento ‘‘sesanti…pe… vadatī’’ti āha. Sampaṭicchanavacananti sampaṭicchāpanavacanaṃ. Taṃ paravādiṃ. Taṃtaṃladdhisampaṭicchāpanaṃ vā gāhāpananti dassento ‘‘pakkha’’ntiādimāha.

546. “殺生の業の因”などという拒絶の議論においては伝わっていないので、そこで伝えられている方法を、まさにそれを示して“残りを……と述べている”と言った。“承諾の言葉”とは、承諾させるための言葉である。その他宗派の者を。その時々の教説を承諾させる、あるいは把握させることを示して、“陣営”などと言った。

Kammahetukathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

業因論の説明が終了した。

Aṭṭhamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第八品の説明が終了した。

9. Navamavaggo

9. 第九品

1. Ānisaṃsadassāvīkathāvaṇṇanā

1. 功徳随観論注釈

547. Daṭṭhabbassa ādīnavato ānisaṃsato ca yadipi paravādinā pacchā nānācittavasena paṭiññātaṃ, pubbe pana ekato katvā paṭijāni, na ca [Pg.127] taṃ laddhiṃ pariccaji. Tenassa adhippāyamaddanaṃ yuttanti daṭṭhabbaṃ. Tenevāha ‘‘anicca…pe… paṭiññātattā’’ti. Ārammaṇavasenāti ārammaṇakaraṇavasena, na kiccanipphattivasenāti adhippāyo. Idaṃ ānisaṃsakathānuyuñjanaṃ ānisaṃsadassanañca. Ñāṇaṃ vipassanā paṭivedhañāṇassa viya anubodhañāṇassapi yathārahaṃ pavattinivattīsu kiccakaraṇaṃ yuttanti adhippāyo.

547. 見るべき過患と功徳に関して、たとえ他論師が後に様々な心の状態に基づいて承認したとしても、以前に一つにまとめて承認したことは、その見解を捨てていないのである。それゆえ、彼の意図を粉砕することは正当であると見なされるべきである。それゆえに、“無常……(中略)……承認されたからである”と述べられた。“所縁によって”とは、所縁とすることによってであり、作用の完成によってではない、というのが意図である。これは功徳論の追究であり、功徳の観察である。智、すなわち、通達智(貫通する智)のように、随覚智(後から知る智)もまた、適切に生起と停止において作用をなすことは正当である、というのが意図である。

Ānisaṃsadassāvīkathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

功徳随観論注釈、了。

2. Amatārammaṇakathāvaṇṇanā

2. 不死所縁論注釈

549. Evamādinā suttabhayenāti ettha ādi-saddena ‘‘anāsavañca vo, bhikkhave, dhammaṃ desessāmi anāsavagāminiñca paṭipada’’ntiādīni suttapadāni saṅgaṇhāti.

549. “このように、経の(逸脱への)恐れによって”という箇所において、“……等”という言葉により、“比丘たちよ、汝らに無漏の法と無漏に至る道とを説こう”等の経の文言が含まれる。

Amatārammaṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

不死所縁論注釈、了。

3. Rūpaṃsārammaṇantikathāvaṇṇanā

3. 色有所縁論注釈

552-553. ‘‘Tadappatiṭṭhaṃ anārammaṇa’’ntiādīsu paccayattho ārammaṇa-saddo. ‘‘Rūpāyatanaṃ cakkhuviññāṇadhātuyā taṃsampayuttakānañca dhammānaṃ ārammaṇapaccayena paccayo’’tiādīsu olubbhaṭṭhoti āha ‘‘paccayaṭṭho olubbhaṭṭho’’ti. Evaṃ vibhāge vijjamāneti tattha paccayāyattavuttitā paccayaṭṭho, daṇḍarajjuādi viya dubbalassa cittacetasikānaṃ ālambitabbatāya upatthambhanaṭṭho olubbhaṭṭho. Visesābhāvaṃ paccayabhāvasāmaññena kappetvā vā.

552-553. “それは無住着、無所縁なり”等の箇所では、所縁(アーランマナ)という言葉は“縁(条件)”の意味である。“色処は眼識界とそれに関連する諸法に対して、所縁縁によって縁となる”等の箇所では、拠り所の意味であるため、“縁の意味は拠り所の意味(所依の意味)である”と述べた。このように分類が存在する場合、そこにおいて“縁の意味”とは縁に依存して存在することであり、杖や縄などが弱い人にとってそうであるように、心・心所によって依止(対象化)されるべきものとして支える意味が“拠り所の意味”である。あるいは、縁の状態の一般性によって特殊性のなさを想定しているのである。

Rūpaṃsārammaṇantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

色有所縁論注釈、了。

4. Anusayāanārammaṇātikathāvaṇṇanā

4. 随眠無所縁論注釈

554-556. ‘‘Imasmiṃ satī’’ti iminā maggena aniruddhatāpi saṅgahitāti āha ‘‘appahīnattāva atthīti vuccatī’’ti. Na pana vijjamānattāti avadhāraṇena [Pg.128] nivattitaṃ dasseti, vijjamānattā dharamānattā khaṇattayasamaṅgibhāvatoti attho.

554-556. “これがあるとき”とは、これによって道による不滅(未断)の状態も含まれるため、“断たれていないからこそ、有ると言われる”と述べた。しかし、現に存在するという限定によって(非存在を)排斥することを示すのではない。“現に存在する(vijjamānattā)”とは、存続していることであり、三刹那を具足していることである、というのが意味である。

Anusayāanārammaṇātikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

随眠無所縁論注釈、了。

5. Ñāṇaṃanārammaṇantikathāvaṇṇanā

5. 智無所縁論注釈

557-558. Yassa adhigatattā arahato pariññeyyādīsu anavasesato sammoho vigato, taṃ aggamaggañāṇaṃ sandhāya ‘‘maggañāṇassā’’ti vadanti. Yasmā tassa sabbassa satokāritā viya sampajānakāritā, tasmā tena ñāṇena so ñāṇī. Satipaññāvepullappatto hi so uttamapuriso.

557-558. それを体得したことによって、阿羅漢にとって遍知されるべきもの等に対する微細な迷いも消滅したのであり、その最上の道智を指して“道智の”と言う。彼にはすべてにおいて正念があるように正知があるため、その智によって彼は“智ある者”である。実に、念と慧の広大さに達したその人は最上の人である。

Ñāṇaṃanārammaṇantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

智無所縁論注釈、了。

7. Vitakkānupatitakathāvaṇṇanā

7. 尋随行論注釈

562. Dvīhipīti dvīhi visesehi, visesena visesaṃ akatvāti attho.

562. “二つによっても”とは二つの特殊性によってであり、特に差別することなく、という意味である。

Vitakkānupatitakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

尋随行論注釈、了。

8. Vitakkavipphārasaddakathāvaṇṇanā

8. 尋遍満音声論注釈

563. Sabbasoti sabbappakārato, so pana pakāro pavattiṭṭhānakālavasena gahetabboti āha ‘‘sabbattha sabbadā vā’’ti. Te ca ṭhānakālā ‘‘vitakkayato’’tiādivacanato cittavisesavasena gahetabbāti vuttaṃ ‘‘savitakkacittesū’’ti. ‘‘Vitakketvā vācaṃ bhindatī’’ti suttapadaṃ ayoniso gahetvā ‘‘vitakkavipphāramattaṃ saddo’’ti āha.

563. “全く(sabbasoti)”とはあらゆる態様においてであり、その態様は生起の場所と時間に基づいて把握されるべきであるため、“あらゆる場所において、あるいは常に”と述べた。それらの場所と時間は、“尋ねているとき”等の文言から、心の区別に基づいて把握されるべきであるため、“有尋の心において”と述べられた。“尋ねて(考えて)から言葉を分かつ”という経の文言を不適切に理解して、“音声は単なる尋の遍満(拡散)である”と述べたのである。

Vitakkavipphārasaddakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

尋遍満音声論注釈、了。

9. Nayathācittassavācātikathāvaṇṇanā

9. 非如心語論注釈

565. Musāvādo [Pg.129] na hotīti vuttaṃ anāpattīti sambandho.

565. “妄語とはならない”と述べられたのは、“無罪(不犯)”に関連する。

Nayathācittassavācātikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

非如心語論注釈、了。

11. Atītānāgatasamannāgatakathāvaṇṇanā

11. 過去未来成就論注釈

568-570. Samannāgatapaññattiyāti samaṅgibhāvapaññattiyā. Tenevāha ‘‘paccuppannadhammasamaṅgī samannāgatoti vuccatī’’ti. Paṭilābhapaññattiyāti adhigamanapaññattiyā. Ayanti ‘‘samannāgato’’ti vuccamānapuggalassa yo tathā vattabbākāro, ayaṃ samannāgatapaññatti nāma. Esa nayo sesesupi.

568-570. “成就の施設(概念)”とは、具足している状態の施設である。それゆえに、“現在の法を具足している者が、成就していると言われる”と述べた。“獲得の施設”とは、体得の施設である。“成就している”と言われる人物の、そのように言われるべき態様が、この成就施設と呼ばれるものである。この理趣は残りのものについても同様である。

Atītānāgatasamannāgatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

過去未来成就論注釈、了。

Navamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第九品注釈、了。

10. Dasamavaggo

10. 第十品

1. Nirodhakathāvaṇṇanā

1. 滅論(ニローダ・カター)の註釈

571-572. Sakasamaye ‘‘purimacittassa nirodhānantaraṃ pacchimacittaṃ uppajjatī’’ti icchitaṃ, paravādī pana ‘‘yasmiṃ khaṇe bhavaṅgacittaṃ, tasmiṃyeva khaṇe kiriyamayacittaṃ uppajjatī’’ti vadati. Evaṃ sati purimapacchimacittānaṃ sahabhāvopi anuññāto hoti. Tenāha ‘‘bhaṅgakkhaṇena sahevā’’ti. Tathā ca sati vipākakiriyakkhandhānaṃ viya kiriyavipākakkhandhānaṃ vipākavipākakkhandhānaṃ kiriyakiriyakkhandhānañca vuttanayena sahabhāvo vattabboti imamatthaṃ dassento ‘‘bhavaṅgacittassā’’tiādimāha. Tattha upapattibhavabhāvena esiyā icchitabbāti upapattesiyā vipākakkhandhā, te ca yebhuyyena bhavaṅgapariyāyakāti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ ‘‘upapattesiyanti saṅkhaṃ gatassa bhavaṅgacittassā’’ti. Ādipariyosānamattañhi tassa paṭisandhicuticittaṃ, tadārammaṇaṃ bhavaṅgantveva vuccatīti. Cakkhuviññāṇādīnaṃ kiriyāvemajjhe [Pg.130] patitattā kiriyācatukkhandhaggahaṇena gahaṇaṃ yuttanti vuttaṃ. Cakkhuviññāṇādīnanti hi ādi-saddena na sotaviññāṇādīnaṃyeva gahaṇaṃ, atha kho sampaṭicchanasantīraṇānampīti daṭṭhabbaṃ.

571-572. 自説(自宗)では“前の心の滅の直後に後の心が生じる”ということが認められているが、他師(他論者)は“有分心があるその瞬間に、まさにその瞬間に作(キリヤー)の心が生じる”と言っている。そうであれば、前後の心の同時存在(倶生)も許容されることになる。それゆえに“(前の心の)崩壊の瞬間と同時に”と言ったのである。そして、そのようであれば、異熟と作の五蘊(のように)、作と異熟の五蘊、異熟と異熟の五蘊、作と作の五蘊も、述べられた方法によって同時存在を語るべきである、というこの意味を示すために“有分心の……”等と言った。そこにおいて、生有(しょうう)の状態として望まれるべき(追求されるべき)ものであるから“生有に属する(ウパパッテシヤ)”異熟の五蘊であり、それらは概して有分の別名(同意語)であるから、註釈書において“‘生有に属するもの’という名称を得た有分心の”と言われた。その(存在の)最初と最後だけが結生心と死心であり、(それらと同一の)対象を持つものは有分と呼ばれるからである。眼識などは(唯)作の(心路の)中間に生じるものであるから、四つの作の蘊の把握によって把握されることが適当であると言われた。“眼識など”という語における“など”という言葉によって、耳識などだけが把握されるのではなく、受持や推度も把握されると見なすべきである。

Nirodhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

滅論の註釈、了。

3. Pañcaviññāṇasamaṅgissamaggakathāvaṇṇanā

3. 五識を具備する者の道の論の註釈

576. Lakkhaṇanti pañcaviññāṇānaṃ uppannārammaṇatādiavitathekappakāratālakkhaṇaṃ. Kāmaṃ manoviññāṇaṃ avatthukampi hoti, savatthukatte pana tampi uppannavatthukameva. Tathā hi pāḷiyaṃ ṭhapanāyaṃ ‘‘hañci pañcaviññāṇā uppannārammaṇā’’tveva vuttaṃ. Manoviññāṇassapi uppannavatthukatāpariyāyo atthīti ‘‘pañca viññāṇā’’ti avatvā ‘‘cha viññāṇā uppannavatthukā’’ti vutte ‘‘no ca vata re vattabbe pañcaviññāṇasamaṅgissa atthi maggabhāvanā’’ti vattuṃ na sakkāti dassento āha ‘‘cha viññāṇā…pe… adhippeta’’nti.

576. “特相”とは、五識の“生じた対象を(持つ)こと”などの、たがわない一様のあり方の特相である。確かに意識(マノーヴィンニャーナ)は依処(ヴァットゥ)がない場合もあるが、依処がある場合には、それもまた“生じた依処を(持つ)もの”である。実際、聖典の提示において“もし五識が生じた対象(を持つ)ならば”とだけ言われている。意識にも“生じた依処を(持つ)こと”の側面があるため、“五識”と言わずに“六識は生じた依処を(持つ)ものである”と言った場合に、“それでは、五識を具備する者に道の修習があるとは言えない”と反論することができないことを示すために、“六識は……(中略)……意図されている”と言った。

577. ‘‘Animittaṃ suññataṃ appaṇihita’’nti nibbānassa te pariyāyā. Cakkhuviññāṇassa animittagāhibhāve suññatārammaṇatāpi siyāti vuttaṃ ‘‘tadeva suññatanti adhippāyo’’ti.

577. “無相、空、無願”とは、これらは涅槃の別名である。眼識が無相を把握する場合に空を対象とすることもあるだろうと言われ、“それ自体が空であるという意味である”と言われた。

Pañcaviññāṇasamaṅgissamaggakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

五識を具備する者の道の論の註釈、了。

5. Pañcaviññāṇāsābhogātikathāvaṇṇanā

5. 五識は無関心(アサーボーガ)であるという論の註釈

584-586. Sā pana namitvā pavatti. Ārammaṇappakāraggahaṇanti ārammaṇassa iṭṭhāniṭṭhappakārassa gahaṇaṃ. Yena ārammaṇappakāraggahaṇena kusalacittassa alobhādīhi sampayogo akusalacittassa lobhādīhi sampayogo hoti, so ābhogoti dasseti.

584-586. それ(関心)は、(対象に)向かって生じることである。“対象の様相の把握”とは、対象の好ましい(可意)・好ましくない(不可意)という様相の把握である。その対象の様相の把握によって、善心には無貪などとの相応があり、不善心には貪などとの相応がある、それが関心(アーボーガ)であることを示している。

Pañcaviññāṇāsābhogātikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

五識は無関心であるという論の註釈、了。

6. Dvīhisīlehītikathāvaṇṇanā

6. 二つの戒によってという論の註釈

587-589. Appavattinirodhanti [Pg.131] anuppādanirodhaṃ. Sīlassa vītikkamoyeva nirodho sīlavītikkamanirodho. Ninnānaṃ khaṇikanirodhaṃ sallakkhento.

587-589. “不転起の滅”とは、不生による滅のことである。戒の違犯そのものの滅が、戒の違犯の滅である。(諸行の)低きへの刹那的な滅を観察しつつ、ということである。

Dvīhisīlehītikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

二つの戒によっての論の註釈、了。

7. Sīlaṃacetasikantikathāvaṇṇanā

7. 戒は心所ではないという論の註釈

590-594. Ṭhitena avinaṭṭhena. Upacayenāti sīlabhūtena kammūpacayena. ‘‘Dānaṃ acetasika’’nti kathāyaṃ vuttanayenāti yathā ‘‘na vattabbaṃ cetasiko dhammo dānanti? Āmantā. Dānaṃ aniṭṭhaphalanti…pe… tena hi cetasiko dhammo dāna’’nti pāḷi pavattā, evaṃ tadanusārena ‘‘na vattabbaṃ cetasikaṃ sīlanti? Āmantā. Sīlaṃ aniṭṭhaphala’’ntiādinā sīlassa cetasikabhāvasādhakāni suttapadāni ca ānetvā tadatthadassanavasena acetasiko rūpādidhammo āyatiṃ vipākaṃ deti. Yadi so sīlaṃ bhaveyya, vinā saṃvarasamādānena vinā viratiyā sīlavā nāma siyā. Yasmā pana samādānacetanā virati saṃvaro sīlaṃ, tasmā ‘‘sīlaṃ iṭṭhaphalaṃ kantaphala’’ntiādinā yojanā kātabbāti imamatthaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘vuttanayenā’’ti, vuttanayānusārenāti attho. Yasmā pana pāḷiyaṃ yathā ‘‘sīlaṃ acetasika’’nti kathā āgatā, tathā ‘‘dānaṃ acetasika’’nti visuṃ āgatā kathā natthi, tasmā ‘‘sā pana kathā maggitabbā’’ti vuttaṃ.

590-594. “留まっている”とは、滅していない状態で。“集積によって”とは、戒となった業の集積(カムーパチャヤ)によって。“‘布施は心所ではない’という論において述べられた方法によって”とは、例えば、“‘布施は心所法である’と言うべきではないか? はい(と言ってはならない)。布施は望ましくない結果(をもたらすか)?……それゆえに布施は心所法である”という聖典が転起したように、そのように、それに従って、“‘戒は心所法である’と言うべきではないか? はい(と言ってはならない)。戒は望ましくない結果(をもたらすか)?”などの、戒が心所法であることを論証する経の文言を引用し、その意味を示すことによって、心所ではない色法などの法が将来に異熟を与える。もしそれが(単なる色法としての)戒であるならば、律儀の受持もなく離(ヴィラティ)もなくて“持戒者”と呼ばれることになるだろう。しかし、受持の思(チェータナー)、離、律儀が戒であるから、“戒は好ましい結果、望ましい結果(をもたらす)”などのように(文を)結びつけるべきである、というこの意味を考慮して“述べられた方法によって”と言われた。これは“述べられた方法に従って”という意味である。しかし、聖典において“戒は心所ではない”という論が出ているように、“布施は心所ではない”という別の論が独立して出ているわけではないので、“その(布施の)論は(他で)探究されるべきである”と言われた。

Sīlaṃacetasikantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

戒は心所ではないという論の註釈、了。

9. Samādānahetukathāvaṇṇanā

9. 受持を原因とするという論の註釈

598-600. Samādānahetukathāyaṃ ‘‘phasso detī’’ti ārabhitvā yāva kaṇhasukkasappaṭibhāgā dhammā sammukhībhāvaṃ āgacchantīti ārāmaropādisuttāharaṇañcāti ettakameva paribhogakathāya sadisanti āha ‘‘samādāna…pe… daṭṭhabbā’’ti.

598-600. 受持の原因の論において、“触(パッサ)が与える”から始めて、黒(悪)と白(善)の対照的な諸法が現前するに至るまで、園林の植樹などの経の引用も含めて、これほどまでに(この論の内容は)受用の論と似ているので、“受持……(中略)……見なされるべきである”と言った。

Samādānahetukathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

受持を原因とするの論の註釈、了。

11. Aviññattidussīlyantikathāvaṇṇanā

11. 無表による悪戒という論の註釈

603-604. Mahābhūtāni [Pg.132] upādāya pavatto aññacittakkhaṇepi labbhamāno kusalākusalānubandho aviññattīti ayaṃ vādo ‘‘cittavippayutto apuññūpacayo’’ti iminā saṅgahitoti tato aññānubandhāyaṃ ‘‘āṇattiyā’’tiādi vuttanti taṃ dassetuṃ ‘‘āṇattiyā…pe… adhippāyo’’ti vuttaṃ. Tattha āṇatto yadā āṇattabhāvena vihiṃsādikiriyaṃ sādheti, tadā āṇattiyā pāṇātipātādīsu aṅgabhāvo veditabbo. Sā panāṇatti pārivāsikabhāvena viññattirahitā nāma hotīti paravādino adhippāyo, taṃ dassetuṃ ‘‘ekasmiṃ divase’’tiādi vuttaṃ.

603-604. 四大種に依拠して転起し、他の心の瞬間においても得られる善・不善の継続(相続)が無表(アヴィンニャッティ)であるというこの説は、“心不相応な不徳の集積”という(教義)に集約される。それゆえ、他(の者)への継続について“命令によって”等と言われたことを示すために、“命令によって……(中略)……意図である”と言われた。そこにおいて、命令された者が、命令された状態によって殺生などの行為を遂行するとき、その命令に殺生などの構成要素(支)があることが理解されるべきである。しかし、その命令は、(命令を受けた者が離れていることで)表徴(ヴィンニャッティ)を欠いている状態にあるというのが他師の意図であり、それを示すために“ある日に”等と言われた。

Aviññattidussīlyantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無表による悪戒の論の註釈、了。

Dasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十品(ヴァッガ)の註釈、了。

Dutiyo paṇṇāsako samatto.

第二の五十(パンナーサカ)完結。

11. Ekādasamavaggo

11. 第十一品

4. Ñāṇakathāvaṇṇanā

4. 智論(ニャーナ・カター)の註釈

614-615. ‘‘Andhakā’’ti vuttā pubbaseliyaaparaseliyarājagirikasiddhatthikāpi yebhuyyena mahāsaṅghikā evāti vuttaṃ ‘‘pubbe…pe… bhaveyyu’’nti. Tattha aññeti vacanaṃ dvinnaṃ kathānaṃ ujuvipaccanīkabhāvato. Purimakānañhi cakkhuviññāṇādisamaṅgī ‘‘ñāṇī’’ti vuccati, imesaṃ so eva ‘‘ñāṇī’’ti na vattabboti vutto. Rāgavigamo rāgassa samucchindanaṃ, tathā aññāṇavigamo. Yathā samucchinnāvijjo ‘‘ñāṇī’’ti, paṭipakkhato ‘‘aññāṇī’’ti, evaṃ asamucchinnāvijjo ‘‘aññāṇī’’ti, paṭipakkhato ‘‘ñāṇī’’ti vutto. Aññāṇassa vigatattā so ‘‘ñāṇī’’ti vattabbataṃ āpajjati, na pana satataṃ samitaṃ ñāṇassa pavattanatoti adhippāyo.

“アンダカ”と言われるのは、東山住部、西山住部、王舎城部、実得部もまた、大部分は大衆部である、と言われているのが“以前に…(略)…あるであろう”ということである。そこにおいて“他の”という言葉は、二つの説が正反対の状態であることによる。先行する者たちは眼識などを具えた者を“知る者”と言うが、これら(アンダカ)については、その者こそが“知る者”と言われるべきではない、と言われている。貪欲の離去とは、貪欲の断絶であり、同様に無知の離去もそうである。無明を断絶した者が“知る者”であり、対立するものとして“知らぬ者”であるように、無明を断絶していない者は“知らぬ者”であり、対立するものとして“知る者”と言われている。無知が離去しているがゆえに、その者は“知る者”と言われるべき状態に至るが、常に絶え間なく知が働いているからではない、というのが意図である。

Ñāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

知論の釈を終わる。

7. Iddhibalakathāvaṇṇanā

7. 神変力論の釈

621-624. Yasmiṃ [Pg.133] āyukappe kammakkhayena maraṇaṃ hoti, taṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘kammassa vipākavasenā’’ti, yasmiṃ pana āyukkhayena maraṇaṃ hoti, taṃ sandhāya ‘‘vassagaṇanāyā’’ti. Tattha ‘‘na ca tāva kālaṃ karoti, yāva na taṃ pāpakammaṃ byantī hotī’’ti (ma. ni. 3.250; a. ni. 3.36) vacanato yebhuyyena niraye kammakkhayena maraṇaṃ hotīti āha ‘‘kammassa vipākavasena vāti nirayaṃva sandhāya vutta’’nti. ‘‘Vassasataṃ vassasahassaṃ vassasatasahassānī’’tiādinā manussānaṃ devānañca āyuparicchedavacanato yebhuyyena tesaṃ āyukkhayena maraṇaṃ hotīti vuttaṃ ‘‘vassagaṇanāya vāti manusse cātumahārājikādideve ca sandhāyā’’ti. ‘‘Vutta’’nti ānetvā yojetabbaṃ.

寿命の劫において業の尽滅によって死がある場合、それを指して“業の異熟の力によって”と言われ、寿命の尽滅によって死がある場合、それを指して“年数によって”と言われる。そこにおいて、“その悪業が滅びないうちは、まだ死ぬことはない”(中阿含、増支部)という言葉から、大部分は地獄において業の尽滅によって死があるという理由で、“業の異熟の力によってとは、地獄を指して言われたことである”と言った。“百年、千年、十万年”などの言葉によって、人間や神々の寿命の限定が説かれていることから、大部分はそれらの者の寿命の尽滅によって死があると言われるのが、“年数によってとは、人間や四大王衆天などの神々を指して(言われたことである)”である。“言われた”という言葉を導いて結合すべきである。

Iddhibalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

神変力論の釈を終わる。

8. Samādhikathāvaṇṇanā

8. 三昧論の釈

625-626. Samaṃ ṭhapanaṭṭhenāti samaṃ visamaṃ līnuddhaccādiṃ paṭibāhitvā, vikkhepameva vā viddhaṃsetvā ṭhapanaṭṭhena. ‘‘Cittasantati samādhī’’ti vadantena tassa cetasikabhāvo paṭikkhitto hotīti āha ‘‘cetasikantaraṃ atthīti aggahetvā’’ti. Bhāvanāya āhitavisesāya ekaggatāya vijjamānavisesapaṭikkhepo chalaṃ, so panassa anāhitavisesāya ekaggatāya sāmaññenāti āha ‘‘sāmaññamattenā’’ti.

“等しく置くという意味において”とは、等しく、不均等な沈滞や昂ぶりなどを退けて、あるいは散乱そのものを打ち砕いて置くという意味においてである。“心の相続が三昧である”と主張する者によって、その心所としての状態が否定されているという理由で、“別の心所があるとは認めずに”と言った。修行によってもたらされた特殊な一境性において、存在する特殊性を否定することは欺瞞であり、それは修行によってもたらされた特殊性のない一境性という一般性によるものであるという理由で、“単なる一般性によって”と言った。

Samādhikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

三昧論の釈を終わる。

9. Dhammaṭṭhitatākathāvaṇṇanā

9. 法住論の釈

627. Avijjāya yā ṭhitatāti avijjāya saṅkhārānaṃ anantarapaccayabhāve yā niyatatā dhammaniyāmatāsaṅkhātā, yā ṭhitasabhāvatā nipphannā[Pg.134], na dhammamattatāṭṭhitatāya nipphannāya vasena, anantarapaccayabhāvasaṅkhātā ṭhitatā paccayatā hotīti attho. Aññamaññapaccayabhāvarahitassāti idaṃ sahajātanissayādipaccayānaṃ paṭikkhepapadaṃ daṭṭhabbaṃ, na aññamaññapaccayatāmattassa. Sabbo tādisoti iminā samanantaraanantarūpanissayanatthivigatāsevanādikaṃ saṅgaṇhāti. Aññamaññapaccayatañcāti etthāpi vuttanayena attho veditabbo. Ettha pana paccayuppannassapi paccayabhāvato saṅkhārānampi vasena yojetabbaṃ. Tenāha ‘‘tassā ca itarā’’ti.

627. 無明の住とは、無明が諸行の等無間縁である状態における決定、すなわち法規律性と称されるもの、確立した自性として成し遂げられたものであり、単なる法であることの確立によって成し遂げられたものによるのではなく、等無間縁である状態と称される確立が縁性である、という意味である。“相互の縁である状態を欠いた者の”とは、これは倶生、依止などの縁の否定の言葉と見なすべきであり、単なる相互縁性の否定ではない。“すべてはそのようなものである”というこれにより、等無間、無間、親依、無有、離去、修習などを包含する。“相互の縁である状態も”というここにおいても、述べられた方法によって意味が理解されるべきである。しかしここでは、縁より生じたものもまた縁となる状態であることから、諸行によっても結合されるべきである。それゆえに“それの、および他の”と言った。

Dhammaṭṭhitatākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

法住論の釈を終わる。

10. Aniccatākathāvaṇṇanā

10. 無常論の釈

628. Rūpādīnaṃ aniccatā rūpādike sati hoti, asati na hotīti iminā pariyāyena tassā tehi saha uppādanirodho vutto, uppādādīsu tīsu lakkhaṇesu aniccatāvohāro hotīti yathā tayo daṇḍe upādāya pavatto tidaṇḍavohāro tesu sabbesu hoti, evaṃ jātijarāmaraṇadhammo na nicco anicco, tassa jātiādipakatitā aniccatāsaddena vuccatīti uppādādīsu lakkhaṇesu aniccatāvohāro sambhavatīti vuttaṃ ‘‘tīsu…pe… hotī’’ti. Vibhāgānuyuñjanavasenāti pabhedānuyuñjanavasena. Tattha yathā jarābhaṅgavasena aniccatā pākaṭā hoti, na tathā jātivasenāti pāḷiyaṃ jarāmaraṇavaseneva aniccatāvibhāgo dassitoti daṭṭhabbaṃ.

628. 色などの無常性は、色などがある時にあり、ない時にはない、というこの方法によって、それのそれらと共なる生起と消滅が説かれている。生起などの三つの特徴において無常という名称が使われるのは、例えば三つの杖に依拠して起こる“三脚杖”という名称がそれらすべてにおいてあるように、このように生、老、死という性質のものは常住ではなく無常であり、その生などの本性が無常という言葉で語られるのであるから、生起などの特徴において無常という名称が成立する、という意味で“三つの…(略)…においてある”と言われた。“区分の追求によって”とは、種類の追求によって、という意味である。そこにおいて、例えば老いと破壊によって無常性が明白になるように、生によってはそうではないため、聖典においては老死によってのみ無常性の区分が示されていると見なすべきである。

Aniccatākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無常論の釈を終わる。

Ekādasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十一品の釈を終わる。

12. Dvādasamavaggo

12. 第十二品

1. Saṃvarokammantikathāvaṇṇanā

1. 律儀業論の釈

630-632. Sabbassapi manaso manodvārabhāvato ‘‘vipākadvāranti bhavaṅgamanaṃ vadatī’’ti āha.

すべての意が意門の状態であることから、“異熟の門とは有分を言う”と言った。

Saṃvarokammantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

律儀業論の釈を終わる。

2. Kammakathāvaṇṇanā

2. 業論の釈

633-635. Savipākāpi [Pg.135] dassitāyeva nāma hoti vuttāvasiṭṭhā savipākāti atthasiddhattā.

異熟を伴うものもまた示された通りであり、述べられた残りのものは異熟を伴うものであるという理由で、意味が成立している。

Kammakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

業論の釈を終わる。

4. Saḷāyatanakathāvaṇṇanā

4. 六処論の釈

638-640. Manāyatanekadesassa vipākassa atthitāya ‘‘avisesenā’’ti vuttaṃ.

意処の一部分である異熟が存在することから、“区別なく”と言われた。

Saḷāyatanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

六処論の釈を終わる。

5. Sattakkhattuparamakathāvaṇṇanā

5. 七返極論の釈

641-645. Assāti imassa sattakkhattuparamassa. Tenāha ‘‘sattakkhattuparamabhāve ca niyāmaṃ icchasī’’ti. Yena ānantariyakammena. Antarāti satta bhave anibbattetvā tesaṃ antareyeva. Kecīti abhayagirivāsino. Apareti padakārā. Tassāti yo sattakkhattuparamoti vā, kolaṃkoloti vā, ekabījīti vā bhagavatā ñāṇena paricchinditvā byākato, tassa yathāvuttaparicchedā antarā uparimaggādhigamo natthi avitathadesanattā. Yathāparicchedameva tassa abhisamayo, svāyaṃ vibhāgo tesaṃyeva puggalānaṃ indriyaparopariyattena veditabbo bhavaniyāmena tādisassa kassaci abhāvato. Yasmā kassaci mudukānipi indriyāni paccayavisesena tikkhabhāvaṃ āpajjeyyuṃ, tasmā tādisaṃ sandhāya ‘‘bhabboti vuccati, na so abhabbo nāmā’’ti ca vuttaṃ. Yasmā pana bhagavā na tādisaṃ ‘‘sattakkhattuparamo’’tiādinā niyametvā byākaroti, tasmā āha ‘‘na pana antarā abhisametuṃ bhabbatā vuttā’’ti. Ayañca nayo ekantena icchitabbo. Aññathā puggalassa saṅkaro siyāti dassento ‘‘yadi cā’’tiādimāha.

“彼の”とは、この七返極者のことである。それゆえに“七返極の状態において、決定を望むのか”と言った。どの無間業によっても。“中間に”とは、七つの生存において生じることなく、それらの中間において(という意味である)。“ある人々”とは、無畏山寺の住人たちのことである。“他の人々”とは、誦者たちのことである。“彼の”とは、七返極者、あるいは家家者、あるいは一子者として世尊によって智をもって画定され予言された者のことであり、上述の画定の中間に上道の獲得はない。なぜなら、教えは真実だからである。その現観は、まさに画定された通りである。その区分は、まさにそれらの個人の根の優劣によって知られるべきであり、生存の決定によってそのような者が存在しないわけではないからである。ある人の軟弱な根であっても、特殊な縁によって鋭敏な状態に至ることもあるため、そのような人を指して“可能者と言われるのであり、彼は不可能者ではない”とも言われた。しかし、世尊はそのような者を“七返極者”などと限定して予言されることはないので、それゆえに“中間に現観するための可能性は説かれていない”と言った。そして、この方法は断固として認められるべきである。そうでなければ、個人の混乱が生じるであろうことを示すために“もし…”などと言った。

Sattakkhattuparamakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

七回を最上とする者の論の註釈が終了した。

Dvādasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十二品の註釈が終了した。

13. Terasamavaggo

13. 第十三品

1. Kappaṭṭhakathāvaṇṇanā

1. 一劫に留まることの論の註釈

654-657. ‘‘Heṭṭhā [Pg.136] vuttādhippāyamevā’’ti idaṃ iddhibalakathāyaṃ yaṃ vuttaṃ ‘‘atītaṃ anāgatanti idaṃ avisesena kappaṃ tiṭṭheyyāti paṭiññātattā codetī’’tiādi, taṃ sandhāya vuttanti āha ‘‘heṭṭhāti iddhibalakathāya’’nti. Tattha ‘‘dve kappe’’tiādiāyuparicchedātikkamasamatthatācodanāvasena āgatā, idha pana saṅghabhedako āyukappameva aṭṭhatvā yadi ekaṃ mahākappaṃ tiṭṭheyya, yathā ekaṃ, evaṃ anekepi kappe tiṭṭheyyāti codanā kātabbā.

654-657. “下で(前に)述べられた意図と同じである”とは、神通力の論において、“過去・未来、これを無差別に一劫の間留まることができると公言しているがゆえに非難する”などと述べられたこと、それを指して“下でとは神通力の論において”と言ったのである。そこでは“二劫”などと、寿命の限定を超える能力についての非難として現れているが、ここでは、僧伽を離間させる者が寿命の劫にのみ留まらず、もし一大劫の間留まるならば、一劫と同じように、そのように多くの劫にも留まるであろう、という非難がなされるべきである。

Kappaṭṭhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

一劫に留まることの論の註釈が終了した。

4. Niyatassaniyāmakathāvaṇṇanā

4. 決定した者の決定への入信の論の註釈

663-664. Appattaniyāmānanti ye anuppannamicchattasammattaniyatadhammā puggalā, tesaṃ dhamme. Ke pana te? Yathāvuttapuggalasantānapariyāpannā dhammā. Te hi bhūmittayapariyāpannatāya ‘‘tebhūmakā’’ti vuttā. Ye pana pattaniyāmānaṃ santāne pavattā aniyatadhammā, na tesamettha saṅgaho kato. Na hi tehi samannāgamena aniyatatā atthi. Tenevāha ‘‘tehi samannāgatopi aniyatoyevā’’ti. Imaṃ vohāramattanti iminā niyāmo nāma koci dhammo natthi, upacitasambhāratāya abhisambujjhituṃ bhabbatāva tathā vuccatīti dasseti. Niyatoti vacanassa kāraṇabhāvena vuttoti yojanā. Ubhayassapīti niyato niyāmaṃ okkamatīti vacanadvayassa.

663-664. “決定に達していない者たちの”とは、未だ生じていない邪性決定あるいは正性決定の法を持つ補特伽羅たちの、その法においてである。ではそれらは何か。先に述べられた個人の相続に含まれる諸法である。それらは三界に含まれるがゆえに“三界の”と言われる。一方、決定に達した者の相続に生じている未決定の法については、ここでは含められていない。なぜなら、それらを具足していることによって未決定であるということが生じるわけではないからである。それゆえに“それらを具足していても、やはり未決定である”と言った。“これは単なる世俗の表現である”とは、これにより、決定という名の独立した法が存在するのではなく、資糧を積み重ねたことによって悟りに至る可能性があることを、そのように呼ぶのであるということを示している。“決定した者”という言葉は(その状態の)原因として述べられている、と解釈される。“両者についても”とは、“決定した者は決定に入る”という二つの言葉についてである。

Niyatassaniyāmakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

決定した者の決定への入信の論の註釈が終了した。

8. Asātarāgakathāvaṇṇanā

8. 不快への貪りの論の註釈

674. Evaṃ pavattamānoti ‘‘aho vata me bhaveyyā’’ti evaṃ patthanākārena pavattamāno. Aññathāti nandanādiākārena.

674. “このように生じている”とは、“ああ、願わくば私に(あれが)あればよいのに”というように、希求する態様で生じていることである。“さもなくば”とは、歓喜などの態様による。

Asātarāgakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

不快への貪りの論の註釈が終了した。

9. Dhammataṇhāabyākatātikathāvaṇṇanā

9. 法愛は無記であるとの論の註釈

676-680. Gahetvāti [Pg.137] etena gahaṇamattameva taṃ, na pana sā tādisī atthīti dasseti. Na hi lokuttarārammaṇā abyākatā vā taṇhā atthīti. Tīhi koṭṭhāsehīti kāmabhavavibhavataṇhākoṭṭhāsehi. Rūpataṇhādibhedā chapi taṇhā.

676-680. “執して”とは、これにより、それは単に執着しているだけであって、実際にはそのようなもの(無記の愛)は存在しないことを示している。出世間を対象とする愛、あるいは無記の愛などは存在しないからである。“三つの部分によって”とは、欲愛・有愛・無有愛の区分による。色愛などの分類によるものも、やはり六つの愛である。

Dhammataṇhāabyākatātikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

法愛は無記であるとの論の註釈が終了した。

Terasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十三品の註釈が終了した。

14. Cuddasamavaggo

14. 第十四品

1. Kusalākusalapaṭisandahanakathāvaṇṇanā

1. 善・不善が結生するとの論の註釈

686-690. Anantarapaccayabhāvoyevettha paṭisandhānaṃ ghaṭanañcāti āha ‘‘anantaraṃ uppādetī’’ti.

686-690. 無間縁の状態そのものが、ここでの結生と結合である。ゆえに“無間に生じさせる”と言った。

Kusalākusalapaṭisandahanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

善・不善が結生するとの論の註釈が終了した。

2. Saḷāyatanuppattikathāvaṇṇanā

2. 六処の生起の論の註釈

691-692. Keci vādinoti kāpile sandhāyāha. Te hi abhibyattavādino vijjamānameva kāraṇe phalaṃ anabhibyattaṃ hutvā ṭhitaṃ pacchā abhibyattiṃ gacchatīti vadantā bījāvatthāya vijjamānāpi rukkhādīnaṃ na aṅkurādayo āvibhavanti, bījamattaṃ āvibhāvaṃ gacchatīti kathenti.

691-692. “ある論者たち”とは、数論派を指して言っている。彼らは顕現説の論者であり、原因の中に既に存在する結果が、顕現せずに留まっており、後に顕現に至るのだと主張し、種子の段階で存在していても、樹木などの芽などは現れず、種子そのものが顕現に至るのである、と説く。

Saḷāyatanuppattikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

六処の生起の論の註釈が終了した。

3. Anantarapaccayakathāvaṇṇanā

3. 無間縁の論の註釈

693-697. Anantaruppattiṃ sallakkhentoti cakkhuviññāṇānantaraṃ sotaviññāṇuppattiṃ maññamāno. Sotaviññāṇanti vacaneneva tassa cakkhusannissayatā [Pg.138] rūpārammaṇatā ca paṭikkhittā, paṭiññātā ca sotasannissayatā saddārammaṇatā cāti āha ‘‘na so cakkhumhi saddārammaṇa’’nti. Tattha saddārammaṇanti ‘‘sotaviññāṇaṃ icchatī’’ti ānetvā sambandhitabbaṃ. Tayidaṃ cakkhuviññāṇassa anantaraṃ sotaviññāṇaṃ uppajjatīti laddhiyā evaṃ ñāyatīti āha ‘‘anantarūpaladdhivasena āpannattā’’ti.

693-697. “無間の生起を観察している”とは、眼識の直後に耳識が生じると考えていることである。“耳識”という言葉そのものによって、それが眼に依拠することや色を対象とすることは否定されており、また、耳に依拠することや音を対象とすることは是認されている。ゆえに“それは眼において音を対象とするのではない”と言った。そこでは、“音を対象とする”という言葉に“耳識を望む”という言葉を導き入れて結びつけるべきである。これは、眼識の無間に耳識が生じるという説によってそのように理解される。ゆえに“無間の獲得に基づいて陥っているがゆえに”と言った。

Anantarapaccayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

無間縁の論の註釈が終了した。

4. Ariyarūpakathāvaṇṇanā

4. 聖なる色の論の註釈

698-699. Sammāvācādīti sammāvācākammantā. Tattha sammāvācā saddasabhāvā, itaro ca kāyaviññattisabhāvo, ubhayampi vā viññattīti adhippāyena rūpantissa laddhi.

698-699. “正語など”とは、正語・正業のことである。そこでは、正語は音声の性質を持ち、他方(正業)は身表の性質を持つ。あるいは、両者が表示であるという意図により、彼の説ではそれは色法であるとされる。

Ariyarūpakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

聖なる色の論の註釈が終了した。

5. Aññoanusayotikathāvaṇṇanā

5. 随眠は別物であるとの論の註釈

700-701. Tasmiṃ samayeti kusalābyākatacittakkhaṇe. So hīti pacchimapāṭho.

700-701.“その時に(Tasmiṃ samaye)”とは、善または無記の心瞬間のことである。“彼は実に(So hi)”というのが後半の読みである。

Aññoanusayotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“(煩悩とは)別の随眠(Añño anusayo)”という論の釈義を終える。

6. Pariyuṭṭhānaṃcittavippayuttantikathāvaṇṇanā

6. “纏(てん)は心相応しない(Pariyuṭṭhānaṃ cittavippayuttaṃ)”という論の釈義。

702. Teti rāgādayo. Tasmāti yasmā vipassantassapi rāgādayo uppajjanti, tasmā.

702. “それら(Te)”とは、貪(らぎ)などのことである。“それゆえに(Tasmā)”とは、随観(ヴィパッサナー)を行っている者にも貪などが生じるから、それゆえに(という意味である)。

Pariyuṭṭhānaṃcittavippayuttantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“纏は心相応しない”という論の釈義を終える。

7. Pariyāpannakathāvaṇṇanā

7. “(三界に)繋属するもの(Pariyāpanna)”という論の釈義。

703-705. Kilesavatthuokāsavasenāti [Pg.139] kilesakāmavatthukāmabhūmivasena. Rūpadhātusahagatavasena anusetīti kāmarāgo yathā kāmavitakkasaṅkhātāya kāmadhātuyā saha paccayasamavāye uppajjanāraho, tameva rūpadhātuyāpīti attho. Rāgādikāraṇalābhe uppattiarahatā hi anusayanaṃ.

703-705.“煩悩の対象(物)と場所の勢力によって”とは、煩悩としての欲、対象としての欲、および欲界の勢力によって(という意味である)。“色界に伴うものとして随眠する”とは、欲貪が欲尋と称される欲界とともに縁の結合(和合)において生じるにふさわしいように、まさにそれが色界においても(同様である)という意味である。なぜなら、貪などの原因を得たときに生じるにふさわしい状態が随眠だからである。

Pariyāpannakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“(三界に)繋属するもの”という論の釈義を終える。

8. Abyākatakathāvaṇṇanā

8. “無記(Abyākata)”という論の釈義。

706-608. Sabbathāpīti avipākabhāvenapi sassatādibhāvenapi.

706-608.“あらゆる点においても(Sabbathāpi)”とは、異熟(果報)でない状態によっても、常住などの状態によっても、という意味である。

Abyākatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“無記”という論の釈義を終える。

9. Apariyāpannakathāvaṇṇanā

9. “(三界に)繋属しないもの(Apariyāpanna)”という論の釈義。

709-710. Tasmā diṭṭhi lokiyapariyāpannā na hotīti atthaṃ vadanti, evaṃ sati atippasaṅgo hoti vītadosādivohārabhāvatoti. Tato aññathā atthaṃ vadanto ‘‘rūpadiṭṭhiyā’’tiādimāha. Tattha ādi-saddena arūpadiṭṭhiādiṃ saṅgaṇhāti. Paravādiadhippāyavasena ayamatthavibhāvanāti āha ‘‘yadi ca pariyāpannā siyā’’ti. Tathā ca satīti diṭṭhiyā kāmadhātupariyāpannatte satīti attho. Tasmāti ‘‘vītadiṭṭhiko’’ti evaṃ vohārābhāvato. Na hi sā tassa avigatā diṭṭhi, yato so vītadiṭṭhikoti na vuccati. Yenāti kāmadiṭṭhibhāvena.

709-710.“それゆえ見(diṭṭhi)は世俗に繋属するものではない”との意味を(他師たちは)述べるが、そのようであれば、離貪などの呼称が存するゆえに過度な論理(過謬)となる。それとは異なる意味を述べるために“色に対する見によって”等と言った。そこでの“等(ādi)”という言葉には、無色に対する見などが含まれる。他論師の意図に基づいて“もしも繋属するものであるならば”というこの意味の解明がなされている。そして“そのようであるならば”とは、見が欲界に繋属するものであるならば、という意味である。“それゆえに”とは、“離見者(vītadiṭṭhiko)”というような呼称がないからである。実に、その(離見者の)見は去ったものではない。それゆえに、彼は離見者とは呼ばれないのである。“~によって”とは、欲の見の状態によって、ということである。

Apariyāpannakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“(三界に)繋属しないもの”という論の釈義を終える。

Cuddasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十四品の釈義を終える。

15. Pannarasamavaggo

15. 第十五品。

1. Paccayatākathāvaṇṇanā

1. “縁性(Paccayatā)”という論の釈義。

711-717. Vavatthitoti [Pg.140] asaṃkiṇṇo. Yo hi dhammo yena paccayabhāvena paccayo hoti, tassa tato aññenapi paccayabhāve sati paccayatā saṃkiṇṇā nāma bhaveyya. Viruddhāsambhavīnaṃ viya tabbidhurānaṃ paccayabhāvānaṃ sahabhāvaṃ paṭikkhipati.

711-717.“規定された(Vavatthita)”とは、混交していないことである。ある法が、ある縁の状態として縁となる場合、それに加えて別の縁の状態としても縁となるならば、その縁性は混交していると言われるだろう。相反して共存し得ないもののように、互いに相容れない縁の状態が共存することを否定している。

Paccayatākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“縁性”という論の釈義を終える。

2. Aññamaññapaccayakathāvaṇṇanā

2. “相互縁(Aññamaññapaccaya)”という論の釈義。

718-719. Sahajātāti vuttattā na saṅkhārapaccayā ca avijjāti vuttattāti adhippāyo. Anantarādināpi hi saṅkhārā avijjāya paccayā hontiyeva. Aññamaññānantaraṃ avatvā avigatānantaraṃ sampayuttassa vacanaṃ kamabhedo, atthiggahaṇeneva gahito atthipaccayabhūtoyeva dhammo nissayapaccayo hotīti. Asādhāraṇatāyāti padantarāsādhāraṇatāya. Tenāha ‘‘vakkhati hī’’tiādi.

718-719.“倶生(共に生じること)”と言われているのであり、“行を縁として無明がある”と言われているのではない、というのが意図である。なぜなら、無間(等無間縁)などによっても、行は実に無明の縁となるからである。“相互の無間”とは言わずに“去っていない無間(avigatānantara)”と言ったのは相応するものの順序(次第)を崩したものであり、“有(atthi)”を把握することによってのみ把握される“有縁(atthipaccaya)”の状態にある法こそが“依止縁(nissayapaccaya)”となるのである。“不共通性によって”とは、他の語(句)との不共通性によって、ということである。それゆえに“まさに説くであろう”等と言ったのである。

Aññamaññapaccayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“相互縁”という論の釈義を終える。

9. Tatiyasaññāvedayitakathāvaṇṇanā

9. 第三の“想受(の滅尽)(Saññāvedayita)”という論の釈義。

732. Yadipi sesaṃ nāma gahitato aññaṃ, tathāpi pakaraṇaparicchinnamevettha taṃ gayhatīti dassento ‘‘yesaṃ…pe… adhippāyo’’ti vatvā puna anavasesameva saṅgaṇhanto ‘‘asaññasattānampi cā’’tiādimāha. Tattha sabbasatte sandhāyāti adhippāyoti yojanā. Pāṇisamphassāpi kamantītiādikaṃ sarīrapakatīti sambandho.

732. たとえ“残り”という名が(既に)把握されたものとは別のものであっても、ここでは文脈によって限定されたものが把握されるということを示すために、“何ら...(中略)...の意図”と述べて、さらに余すところなく包含して“無想天の者たちにとってもまた”等と言った。そこでは、一切の衆生を指しているのが意図であると解釈される。“手の接触なども及ぶ”等の(記述は)、身体の性質(本性)に関係している。

733-734. Pañcahi viññāṇehi na cavati, na upapajjatīti vādaṃ paravādī nānujānātīti āha ‘‘sutta…pe… vattabba’’nti.

733-734.五つの認識(五識)によって死ぬことも、生まれることもないという説を、他論師は認めないので、“経...(中略)...と言われるべきである”と言った。

Tatiyasaññāvedayitakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

第三の“想受(の滅尽)”という論の釈義を終える。

10. Asaññasattupikākathāvaṇṇanā

10. “無想天(の衆生)(Asaññasatta)”に関する論の釈義。

735. Yathā [Pg.141] vitakkavicārapītisukhavirāgavasena pavattā samāpatti vitakkādirahitā hoti, evaṃ saññāvirāgavasena pavattāpi saññārahitāva siyāti tassa laddhīti dassento āha ‘‘sāpi asaññitā…pe… dassetī’’ti.

735. 尋・伺・喜・楽の離欲によって生じた等至(定)が尋等(尋・伺など)を欠いているように、想の離欲によって生じたものもまた想を欠いているはずである、というのが彼の見解であることを示すために、“それ(その定)もまた無想であり...(中略)...と示している”と言った。

736. Yadi catutthajjhānasamāpatti kathaṃ asaññasamāpattīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘saññāvirāgavasena samāpannattā asaññitā, na saññāya abhāvato’’ti.

736. “もしも第四禅の等至であるならば、どうして無想定と言えるのか”という難詰を考慮して、“想の離欲によって入定しているがゆえに無想(と称される)のであり、想が存在しないからではない”と言った。

Asaññasattupikākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“無想天(の衆生)”に関する論の釈義を終える。

11. Kammūpacayakathāvaṇṇanā

11. 業集積論の説明

738-739. ‘‘Kammūpacayo kammena sahajāto’’ti puṭṭho sampayuttasahajātataṃ sandhāya paṭikkhipati, vippayuttasahajātataṃ sandhāya paṭijānātīti. Vippayuttassapi hi atthi sahajātatā cittasamuṭṭhānarūpassa viyāti adhippāyo.

738-739. “業の集積は業と倶生するか”と問われて、相応倶生に言及して否定し、不相応倶生に言及して肯定する。なぜなら、不相応なものであっても、心等起色のように倶生性があるからである、というのが意図である。

741. Tiṇṇanti kammakammūpacayakammavipākānaṃ.

741. “三つの”とは、業と、業の集積と、業の異熟のことである。

Kammūpacayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

業集積論の説明、終了。

Pannarasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十五品の説明、終了。

Tatiyo paṇṇāsako samatto.

第三の五十篇、完。

16. Soḷasamavaggo

16. 第十六品

3. Sukhānuppadānakathāvaṇṇanā

3. 安楽付与論の説明

747-748. Na tassāti yassa taṃ anuppadissati, na tassa. Yo hi anuppadeti, yassa ca anuppadeti, tadubhayavinimuttā idha pareti adhippetā.

747-748. “彼のものではない”とは、それが与えられる対象である人のものではない、ということである。なぜなら、与える者と、与えられる者の両者を除いた“他の人々”ということが、ここでは意図されているからである。

Sukhānuppadānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

安楽付与論の説明、終了。

4. Adhigayhamanasikārakathāvaṇṇanā

4. 執持作意論の説明

749-753. Taṃcittatāyāti [Pg.142] ettha manasikaronto yadi sabbasaṅkhāre ekato manasi karoti, yena cittena manasi karoti, sabbasaṅkhārantogadhattā tasmiṃyeva khaṇe taṃ cittaṃ manasi kātabbaṃ etassāti taṃcittatā nāma doso āpajjatīti dassento āha ‘‘tadeva ārammaṇabhūta’’ntiādi. Etena tasseva tena manasikaraṇāsambhavamāha, taṃ vātiādinā pana sasaṃvedanāvādāpattinti ayametesaṃ viseso.

749-753. “その心であることによって”について、ここで作意する者が、もし一切の行を一括して作意するならば、作意するその心もまた一切の行に含まれるため、その瞬間にその心自体が自身の作意の対象とならなければならない。このように“その心であること”という過失に陥ることを示すために、“それ自体が対象となった”等と説かれた。これによって、心自体がそれ自体を作意することの不可能さを説いている。一方、“あるいはそれを…”等の箇所では、自意識説に陥ることを説いている。これがこれらの違いである。

Adhigayhamanasikārakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

執持作意論の説明、終了。

Soḷasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十六品の説明、終了。

17. Sattarasamavaggo

17. 第十七品

1. Atthiarahatopuññūpacayakathāvaṇṇanā

1. 阿羅漢に福徳の集積があるかの論の説明

776-779. Kiriyacittaṃ abyākataṃ anādiyitvāti ‘‘kiriyacittaṃ abyākata’’nti aggahetvā, dānādipavattanena dānamayādipuññattena ca gahetvāti attho.

776-779. “唯作心は無記であるということを受け入れず”とは、“唯作心は無記である”と把握せず、布施などの活動を(善なる)布施成の福徳として把握して、という意味である。

Atthiarahatopuññūpacayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

阿羅漢に福徳の集積があるかの論の説明、終了。

2. Natthiarahatoakālamaccūtikathāvaṇṇanā

2. 阿羅漢に非時死はないかの論の説明

780. Aladdhavipākavārānanti vipākadānaṃ pati aladdhokāsānaṃ. Byantībhāvanti vigatantataṃ, vigamaṃ avipākanti attho.

780. “異熟を得ていない(業の)類”とは、異熟を与えるための機会を得ていないもののことである。“終焉の状態”とは、終わりがなくなった状態、すなわち異熟がなくなること、という意味である。

781. Tato paranti byatirekena atthasiddhi, na kevalena anvayenāti āha ‘‘tāva na kamati, tato paraṃ kamatīti laddhiyā paṭikkhipatī’’ti. Tattha tato paranti pubbe katassa kammassa parikkhayagamanato paraṃ. Natthi pāṇātipāto pāṇātipātalakkhaṇābhāvatoti adhippāyo. Tameva lakkhaṇābhāvaṃ dassetuṃ ‘‘pāṇopāṇasaññitā’’tiādi vuttaṃ. Tattha na tenāti yo parena upakkamo kato[Pg.143], tena upakkamena na mato, dhammatāmaraṇeneva matoti dubbiññeyyaṃ avisesavidūhi, dubbiññeyyaṃ vā hotu suviññeyyaṃ vā, aṅgapāripūriyāva pāṇātipāto.

781. “それ以後”とは、反対の条件によって意味が成立するのであり、単なる肯定的な随伴によるのではない。ゆえに“その間は作用せず、それ以後に作用する”という見解を否定している。そこでの“それ以後”とは、以前になされた業が尽き滅びた後のことである。“殺生はない”というのは、殺生の特徴がないからである、というのが意図である。その特徴の不在を示すために、“生命と生命の認識”等が説かれた。そこでの“それによってではない”とは、他者による攻撃で死んだのではなく、自然死によって死んだのであるということは、詳しくない者には知りがたいことであるが、構成要素が満たされてこそ殺生となるのである。

Natthiarahatoakālamaccūtikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

阿羅漢に非時死はないかの論の説明、終了。

3. Sabbamidaṃkammatotikathāvaṇṇanā

3. すべては業によるとの論の説明

784. Abījatoti sabbena sabbaṃ abījato aññabījato ca. Tanti deyyadhammaṃ, gilānapaccayanti attho.

784. “種子からではなく”とは、全くもって種子からでもなく、他の種子からでもないということである。“それを”とは、施物、すなわち病人のための供養物という意味である。

Sabbamidaṃkammatotikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

すべては業によるとの論の説明、終了。

4. Indriyabaddhakathāvaṇṇanā

4. 根に結びついたもの論の説明

788. Vināpi aniccaṭṭhenāti aniccaṭṭhaṃ ṭhapetvāpi aṭṭhapetvāpīti attho, na aniccaṭṭhavirahenāti. Na hi aniccaṭṭhavirahitaṃ anindriyabaddhaṃ atthi.

788. “無常の意味を除いても”とは、無常の意味を置いても置かなくてもという意味であり、無常の意味を欠いているということではない。なぜなら、無常の意味を欠いた“根に結びつかないもの”は存在しないからである。

Indriyabaddhakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

根に結びついたもの論の説明、終了。

7. Navattabbaṃsaṅghodakkhiṇaṃvisodhetītikathāvaṇṇanā

7. 僧伽が布施を清めるというべきではないとの論の説明

793-794. Appaṭiggahaṇatoti paṭiggāhakattābhāvato.

793-794. “受け取らないことから”とは、受取者である状態がないことから、という意味である。

Navattabbaṃsaṅghodakkhiṇaṃvisodhetītikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“僧伽が布施を清めるとは言うべきではない”という論の註釈が完了した。

11. Dakkhiṇāvisuddhikathāvaṇṇanā

11. 布施清浄論の註釈

800-801. Paṭiggāhakanirapekkhāti paṭiggāhakassa guṇavisesanirapekkhā, tassa dakkhiṇeyyabhāvena vināti attho. Tenāha ‘‘paṭiggāhakena [Pg.144] paccayabhūtena vinā’’ti. Saccametanti laddhikittanena vuttabhāvameva paṭijānāti. Paṭiggāhakassa vipākanibbattanaṃ dānacetanāya mahāphalatā. Paccayabhāvoyeva hi tassa, na tassā kāraṇattaṃ. Tenāha ‘‘dānacetanānibbattanena yadi bhaveyyā’’tiādi.

800-801. “受者を顧みない”とは、受者の徳の卓越性を顧みないことであり、彼が布施を受けるに値する状態(応供性)を伴わないという意味である。それゆえに“縁となった受者なしに”と言われる。“これは真実である”という言葉は、自説の表明によって述べられた事柄そのものを認めることである。受者において異熟(果報)が発生することは、布施の思が大きな果報をもたらすことによる。受者は単にその縁にすぎず、果報の直接的な原因ではない。それゆえに“もし布施の思の発生によって生じるならば”等と言われるのである。

Dakkhiṇāvisuddhikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

布施清浄論の註釈が完了した。

Sattarasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十七品の註釈が完了した。

18. Aṭṭhārasamavaggo

18. 第十八品

1. Manussalokakathāvaṇṇanā

1. 人間界論の註釈

802-803. Gahaṇanti micchāgahaṇaṃ.

802-803. “把執”とは、邪悪な把執(誤った執着)のことである。

Manussalokakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

人間界論の註釈が完了した。

2. Dhammadesanākathāvaṇṇanā

2. 法施論の註釈

804-806. Tassa ca nimmitabuddhassa desanaṃ sampaṭicchitvā āyasmatā ānandena sayameva ca desito.

804-806. そして、その化身の仏の説法を受け入れて、尊者アーナンダによって、あるいは(仏)自らによって説かれた。

Dhammadesanākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

法施論の註釈が完了した。

6. Jhānasaṅkantikathāvaṇṇanā

6. 禅定移行論の註釈

813-816. Vitakkavicāresu virattacittatā tattha ādīnavamanasikāro, tadākāro ca dutiyajjhānūpacāroti āha ‘‘vitakkavicārā ādīnavato manasi kātabbā, tato dutiyajjhānena bhavitabba’’nti.

813-816. 尋と伺から離欲した心とは、それらに対する過失の作意(熟考)であり、その態様は第二禅の近分定である。それゆえに“尋と伺は過失として作意されるべきであり、その後、第二禅が生じるべきである”と言われる。

Jhānasaṅkantikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

禅定移行論の註釈が完了した。

7. Jhānantarikakathāvaṇṇanā

7. 中間禅論の註釈

817-819. Na [Pg.145] paṭhamajjhānaṃ vitakkābhāvato, nāpi dutiyajjhānaṃ vicārasabbhāvatoti jhānametaṃ na hotīti dassento āha ‘‘paṭhamajjhānādīsu aññatarabhāvābhāvato na jhāna’’nti.

817-819. 尋がないために第一禅ではなく、また伺が存在するために第二禅でもない。したがって、これは(通常の)禅定ではないことを示すために、“第一禅などのいずれの状態でもないため、禅定ではない”と言われる。

Jhānantarikakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

中間禅論の註釈が完了した。

9. Cakkhunārūpaṃpassatītikathāvaṇṇanā

9. “眼によって形色を見る”という論の註釈

826-827. ‘‘Cakkhunā rūpaṃ disvā’’ti iminā cakkhuviññāṇena paṭijānanassa aggahaṇe aruciṃ sūcento āha ‘‘manoviññāṇapaṭijānanaṃ kira sandhāyā’’ti. Tenevāha ‘‘manoviññāṇapaṭijānanaṃ panā’’tiādi. Tasmāti manoviññāṇapaṭijānanasseva adhippetattāti attho. Evaṃ santeti yadi rūpena rūpaṃ paṭivijānāti, rūpaṃ paṭivijānantampi manoviññāṇaṃ rūpavijānanaṃ hoti, na rūpadassananti āha ‘‘manoviññāṇapaṭijānanaṃ pana rūpadassanaṃ kathaṃ hotī’’ti.

826-827. “眼によって形色を見て”という言葉において、眼識による(見るという)承認を把握しないことへの不満を示して、“意識の承認について言及しているのだ”と言う。それゆえに“しかし意識の承認は……”等と言われる。したがって、意識の承認そのものが意図されているという意味である。もしそうであるなら、もし形色によって形色を覚知する(見分ける)のであれば、形色を覚知する意識も“形色の覚知”であり、“形色の視覚(見ること)”ではない。それゆえに“しかし意識の承認が、どのようにして形色の視覚となるのか”と言われる。

Cakkhunārūpaṃpassatītikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

“眼によって形色を見る”という論の註釈が完了した。

Aṭṭhārasamavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十八品の註釈が完了した。

19. Ekūnavīsatimavaggo

19. 第十九品

1. Kilesapajahanakathāvaṇṇanā

1. 煩悩捨断論の註釈

828-831. Te panāti ye ariyamaggena pahīnā kilesā, te pana. Kāmañcettha maggena pahātabbakilesā maggabhāvanāya asati uppajjanārahā khaṇattayaṃ na āgatāti ca anāgatā nāma siyuṃ, yasmā pana te na uppajjissanti, tasmā tathā na vuccantīti daṭṭhabbaṃ. Tenevāha ‘‘nāpi bhavissantī’’ti.

828-831. “しかしそれらは”とは、聖道によって断じられた煩悩のことである。ここで、道によって断ぜられるべき煩悩は、道の修習がない場合には生じ得るものであり、三刹那(現在・過去・未来)に来ていないため“未生(未来)”と呼ばれるかもしれない。しかし、それらが(断じられた後は)決して生じることがないため、そのようには呼ばれないと理解すべきである。それゆえに“(将来も)存在することはない”と言われる。

Kilesapajahanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

煩悩捨断論の註釈が完了した。

2. Suññatakathāvaṇṇanā

2. 空論の註釈

832. Yena [Pg.146] avasavattanaṭṭhena paraparikappito natthi etesaṃ attano visayanti anattāti vuccanti sabhāvadhammā, svāyaṃ anattatāti āha ‘‘avasavattanākāro anattatā’’ti. Sā panāyaṃ yasmā atthato asārakatāva hoti, tasmā tadekadesena taṃ dassetuṃ ‘‘atthato jarāmaraṇamevā’’ti āha. Evaṃ sati lakkhaṇasaṅkaro siyā, tesaṃ panidaṃ adhippāyakittananti daṭṭhabbaṃ. Arūpadhammānaṃ avasavattanākāratāya eva hi anattalakkhaṇassa saṅkhārakkhandhapariyāpannatā.

832. 他者が構想するような“自己の領域”がこれらの法には存在しないという、意のままにならない(不自在な)意味において、自性法は無我と呼ばれる。その無我なる状態について、“意のままにならない様態が無我である”と言われる。そして、それは実質的には無実質であるため、その一部分を示すために“実質的には老死そのものである”と言われる。もしそうなら(諸特徴の)混同が生じるかもしれないが、これは彼らの意図を表明したものであると理解すべきである。無色法が不自在な様態であることによって、無我の相が行蘊に含まれるからである。

Suññatakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

空論の註釈が完了した。

3. Sāmaññaphalakathāvaṇṇanā

3. 沙門果論の註釈

835-836. Pattidhammanti heṭṭhā vuttaṃ samannāgamamāha.

“到達された法(pattidhamma)”とは、下に述べられた具足(samannāgama)のことを言っている。

Sāmaññaphalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

沙門果論の解説(釈)を終える。

5. Tathatākathāvaṇṇanā

5. 如性(真如)論の解説

841-843. Rūpādīnaṃ sabhāvatāti etena rūpādayo eva sabhāvatāti imamatthaṃ paṭikkhipati. Yato taṃ paravādī rūpādīsu apariyāpannaṃ icchati. Tenāha ‘‘bhāvaṃ hesa tathatāti vadati, na bhāvayoga’’nti. Tattha bhāvanti dhammamattaṃ, pakatīti attho ‘‘jātidhamma’’ntiādīsu viya. Rūpādīnañhi ruppanādipakati tathā asaṅkhatāti ca paravādino laddhi. Tena vuttaṃ ‘‘na bhāvayoga’’nti. Yena hi bhāvo sabhāvadhammo yujjati, ekībhāvameva gacchati, taṃ ruppanādilakkhaṇaṃ bhāvayogo. Taṃ pana rūpādito anaññaṃ, tato eva saṅkhataṃ, aviparītaṭṭhena pana ‘‘tatha’’nti vuccati.

“色(しき)などの自性(sabhāvatā)”とは、これによって“色などがまさに自性である”というこの意味を否定している。なぜなら、他論師(他宗)は、色などの中に含まれないもの(不摂、apariyāpanna)をそれ(自性)として望むからである。それゆえに、“彼は状態(bhāva)を如性(tathatā)と言うのであって、状態との結合(bhāvayoga)ではない”と言う。そこでの“状態”とは、法そのもの、すなわち“生ずる性質(jātidhamma)”などにおけるのと同様に、性質(pakati)という意味である。なぜなら、色などの“壊される性質(ruppanā-pakati)”などがそのように無為(asaṅkhata)であるというのが他論師の教義(laddhi)だからである。それゆえに“状態との結合ではない”と言われた。けだし、それによって状態、すなわち自性法が結合し、一体化するものが、壊されるなどの特徴をもつ“状態との結合”である。しかし、それは色などと別のものではなく、それゆえに有為(saṅkhata)であるが、不顛倒(aviparīta)という意味で“如(tatha)”と言われるのである。

Tathatākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

如性論の解説を終える。

6. Kusalakathāvaṇṇanā

6. 善論の解説

844-846. Anavajjabhāvamatteneva [Pg.147] kusalanti yojanā. Tasmāti yasmā avajjarahitaṃ anavajjaṃ, anavajjabhāvamatteneva ca kusalaṃ, tasmā nibbānaṃ kusalanti.

“過失のない状態(無罪性)のみによって善である”というのが文脈である。“それゆえに”とは、過失を離れているから過失がなく、過失のない状態のみによって善であるから、ゆえに“涅槃は善である”ということである。

Kusalakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

善論の解説を終える。

7. Accantaniyāmakathāvaṇṇanā

7. 畢竟定(ひっきょうじょう)論の解説

847. Yaṃ ‘‘ekavāraṃ nimuggo tathā nimuggova hoti, etassa puna bhavato vuṭṭhānaṃ nāma natthī’’ti aṭṭhakathāyaṃ āgataṃ, so pana ācariyavādo, na aṭṭhakathānayoti dassento ‘‘tāya jātiyā…pe… maññamāno’’ti āha. Tattha tāya jātiyāti yassaṃ jātiyaṃ puggalo kammāvaraṇādiāvaraṇehi samannāgato hoti, tāya jātiyā. Saṃsārakhāṇukabhāvo vassabhaññādīnaṃ viya makkhaliādīnaṃ viya ca daṭṭhabbo. So ca ahetukādimicchādassanassa phalabhāveneva veditabbo, na accantaniyāmassa nāma kassaci atthibhāvato. Yathā hi vimuccantassa koci niyāmo nāma natthi ṭhapetvā maggena bhavaparicchedaṃ, evaṃ avimuccantassapi koci saṃsāraniyāmo nāma natthi. Tādisassa pana micchādassanassa balavabhāve aparimitakappaparicchede cirataraṃ saṃsārappabandho hoti, apāyūpapatti ca yattha saṃsārakhāṇusamaññā.

847. アッタカタ(注釈書)に“一度沈んだ者はそのまま沈んだままであり、彼には再び三有から脱出することはない”と伝えられているが、それは阿闍梨の説(師説)であって、アッタカタの理趣ではないことを示すために、“その生によって……(中略)……と思いなして”と言った。そこでの“その生によって”とは、その生において補特伽羅(個人)が業障などの障害を備えているその生のことである。“輪廻の切り株の状態(saṃsārakhāṇukabhāvo)”は、ヴァッサバッニャ(牛語)らやマッカリ(末迦梨)らと同様に見られるべきである。そして、それは無因などの邪見の結果としてのみ知られるべきであり、畢竟定(絶対的決定)という何かが存在するためではない。あたかも解脱する者にとって、道によって三有の境界を定めることを除いては、いかなる決定(定、niyāma)もないように、解脱しない者にとっても、いかなる輪廻の決定もないのである。しかし、そのような邪見が強力な場合には、無量の劫の期間にわたって非常に長く輪廻が連続し、悪趣への赴きが生じるのであり、そこで“輪廻の切り株”という呼称がなされるのである。

Yaṃ paneke vadanti ‘‘attheva accantaṃ saṃsaritā anantattā sattanikāyassā’’ti, tampi apuññabahulaṃ sattasantānaṃ sandhāya vuttaṃ siyā. Na hi mātughātakādīnaṃ tenattabhāvena sammattaniyāmokkamanantarāyabhūto micchattaniyāmo viya sattānaṃ vimuttantarāyakaro saṃsāraniyāmo nāma natthi. Yāva pana na maggaphalassa upanissayo upalabbhati, tāva saṃsāro aparicchinno. Yadā ca so upaladdho, tadā so paricchinno evāti daṭṭhabbaṃ.

しかし、ある人々が“衆生界が無限であるから、畢竟する(永遠に)輪廻する者は存在する”と言うのは、不徳(罪)の多い衆生の相続について言われたものであろう。母殺しなどの者たちにとって、その自体(肉体)において正性決定(sammattaniyāma)に入る妨げとなる邪性決定(micchattaniyāma)があるように、衆生の解脱を妨げる“輪廻の決定”というものは存在しないからである。道果の近依(因縁)が見出されない限り、輪廻は限定されない。そして、それが見出されたとき、それは限定されたものであると見なされるべきである。

Yathā niyatasammādassanaṃ, evaṃ niyatamicchādassanenapi savisaye ekaṃsagāhavasena ukkaṃsagatena bhavitabbanti tena samannāgatassa puggalassa sati accantaniyāme kathaṃ tasmiṃ abhinivesavisaye anekaṃsagāho uppajjeyya, abhinivesantaraṃ vā viruddhaṃ yadi uppajjeyya, accantaniyāmo eva na [Pg.148] siyāti pāḷiyaṃ vicikicchuppattiniyāmantaruppatticodanā katā. Na hi vicikicchā viya sammattaniyatapuggalānaṃ yathākkamaṃ micchattasammattaniyatapuggalānaṃ sammattamicchattaniyatā dhammā kadācipi uppajjanti, aviruddhaṃ pana niyāmantarameva hotīti ānantarikantaraṃ viya micchādassanantaraṃ samānajātikaṃ na nivattetīti viruddhaṃyeva dassetuṃ pāḷiyaṃ vicikicchā viya sassatucchedadiṭṭhiyo eva uddhaṭā. Evamettha vicikicchuppattiniyāmantaruppattīnaṃ niyāmantaruppattinivattakabhāvo veditabbo, accantaniyāmo ca nivattissatīti ca viruddhametanti pana ‘‘vicāretvāva gahetabbā’’ti vuttaṃ siyā.

決定された正見(正定)があるように、決定された邪見(邪定)によっても、自らの対象に対して決定的な把握(執着)が極限に達していなければならない。もし畢竟定があるならば、そのような執着の対象に対して、どうして非決定的な把握が生じ得るだろうか。あるいは、もし矛盾する別の執着が生じるならば、もはや畢竟定ではないはずだ、という疑念(vicikicchā)の発生や別の決定(定、niyāma)の発生による難問がパーリ(経典)においてなされている。疑念が正性決定の補特伽羅に生じないように、邪性決定あるいは正性決定の補特伽羅に、邪性あるいは正性の決定された諸法が(入れ替わって)生じることは決してない。しかし、矛盾しない別の決定(定)が生じることはある。無間(業)の間(に別の業が生じること)がないように、同じ種類の別の邪見を排除するわけではないという矛盾を示すために、パーリ(経典)では疑念のように常見・断見が挙げられている。このように、ここでは、疑念の発生や別の決定の発生が、別の決定の発生を阻止するものであることが知られるべきであり、“畢竟定も無くなるだろう”ということは矛盾している。それゆえに“よく吟味して受け取られるべきである”と言われるのである。

Accantaniyāmakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

畢竟定論の解説を終える。

8. Indriyakathāvaṇṇanā

8. 根(こん、indriya)論の解説

853-856. Yathā lokuttarā saddhādayo eva saddhindriyādīni, evaṃ lokiyāpi. Kasmā? Tatthāpi adhimokkhalakkhaṇādinā indaṭṭhasabbhāvato. Saddheyyādivatthūsu saddahanādimattameva hi tanti imamatthaṃ dassento āha ‘‘lokuttarānaṃ…pe… daṭṭhabbo’’ti.

出世間の信などが信根(しんこん)などであるように、世間の(信など)も同様である。なぜなら、そこ(世間)においても、勝解(adhimokkha)の特徴などによって、根(主宰)の意味が存在するからである。信ずべき対象などに対して信ずることそのものがそれ(根)であるというこの意味を示すために、“出世間の……(中略)……見られるべきである”と言った。

Indriyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

根論の解説を終える。

Ekūnavīsatimavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第十九品の解説を終える。

20. Vīsatimavaggo

20. 第二十品

2. Ñāṇakathāvaṇṇanā

2. 智(じ、ñāṇa)論の解説

863-865. Kāmaṃ pubbabhāgepi attheva dukkhapariññā, atthasādhikā pana sā maggakkhaṇikā evāti ukkaṃsagataṃ dukkhapariññaṃ sandhāya avadhārento āha ‘‘dukkhaṃ…pe… maggañāṇameva dīpetī’’ti. Taṃ pana avadhāraṇaṃ na ñāṇantaranivattanaṃ, atha kho ñāṇantarassa yathādhigatakiccanivattanaṃ daṭṭhabbaṃ. Tenāha ‘‘na tasseva ñāṇabhāva’’ntiādi.

確かに(修行の)前段階においても苦の遍知(へんち)は存在するが、目的を達成するものはまさに道刹那のものである。ゆえに、極限に達した苦の遍知を指して、限定して“苦……(中略)……道智(どうち)のみを示している”と言った。しかし、その限定は他の智(ñāṇantara)を排除するものではなく、むしろ他の智が(道の智のように)獲得された通りの役割を果たすことを排除するものと見なされるべきである。それゆえに“それだけに智があるのではない”などと言った。

Ñāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

智論の解説を終える。

3. Nirayapālakathāvaṇṇanā

3. 獄卒(ごくそつ)論の解説

866-868. Nerayike [Pg.149] niraye pālenti, tato niggantuṃ appadānavasena rakkhantīti nirayapālā. Nirayapālatāya vā nerayikānaṃ narakadukkhena pariyonaddhāya alaṃ samatthāti nirayapālā. Kiṃ panete nirayapālā nerayikā, udāhu anerayikāti. Kiñcettha – yadi tāva nerayikā, nirayasaṃvattaniyena kammena nibbattāti sayampi nirayadukkhaṃ paccanubhaveyyuṃ, tathā sati aññesaṃ nerayikānaṃ yātanāya asamatthā siyuṃ, ‘‘ime nerayikā, ime nirayapālā’’ti vavatthānañca na siyā. Ye ca ye yātenti, tehi samānarūpabalappamāṇehi itaresaṃ bhayasantāsā na siyuṃ. Atha anerayikā, tesaṃ tattha kathaṃ sambhavoti? Vuccate – anerayikā nirayapālā anirayagatisaṃvattaniyakammanibbattā. Nirayūpapattisaṃvattaniyakammato hi aññeneva kammunā te nibbattanti rakkhasajātikattā. Tathā hi vadanti –

地獄において地獄の住人たちを管理し、そこから出られないように閉じ込めることによって守るから“獄卒”と言う。あるいは、獄卒という立場で、地獄の住人たちに対して地獄の苦しみによって包囲することに長けているから獄卒と言う。さて、これら獄卒は地獄の住人なのか、それとも地獄の住人ではないのか。もし、まず彼らが地獄の住人であるならば、地獄へ赴くべき業によって生まれているのであるから、自らも地獄の苦しみを享受するはずであり、そのようであれば、他の地獄の住人を拷問することはできないだろう。また“これらは地獄の住人であり、これらは獄卒である”という区別もなされないだろう。そして、拷問する者たちが、他の者たちと姿や力や大きさが同じであれば、恐怖や恐れを抱くこともないだろう。では、もし(彼らが)地獄の住人ではないならば、どうしてそこに存在し得るのか。答えはこうである。獄卒は地獄の住人ではなく、地獄の趣に赴くべきでない業によって生まれた者たちである。なぜなら、彼らは地獄に生まれるべき業とは別の業によって、羅刹(らせつ)の類として生まれるからである。それゆえにこのように言われる。

‘‘Kodhanā kurūrakammantā, pāpābhirucino tathā;

Dukkhitesu ca nandanti, jāyanti yamarakkhasā’’ti.

“怒りっぽく、残忍な行為を行い、また罪悪を楽しみ、苦しむ人々を見て喜ぶ者たちは、閻魔の羅刹(獄卒)として生まれる”と。

Tattha yadeke vadanti ‘‘yātanādukkhassa appaṭisaṃvedanato, aññathā puna aññamaññaṃ yāteyyu’’nti ca evamādi, tayidaṃ ākāsaromaṭṭhanaṃ nirayapālānaṃ nerayikabhāvasseva abhāvato. Ye pana vadeyyuṃ – yadipi anerayikā nirayapālā, ayomayāya pana ādittāya sampajjalitāya sajotibhūtāya nirayabhūmiyā parivattamānā kathaṃ nāma dukkhaṃ nānubhavantīti? Kammānubhāvato. Yathā hi iddhimanto cetovasippattā mahāmoggallānādayo nerayike anukampantā iddhibalena nirayabhūmiṃ upagatā tattha dāhadukkhena na bādhīyanti, evaṃ sampadamidaṃ daṭṭhabbaṃ.

そこで、ある人々が“(獄卒は)責め苦の痛みを感じないため、(もし痛みを感じるなら)互いに互いを責め合うはずである”などと言うが、それは空論である。なぜなら、獄卒が地獄の衆生ではないという事態はあり得ないからである。一方、次のように言う者たちがいる。“たとえ獄卒が(本来の)地獄の住人ではないとしても、赤く燃え盛り火の玉となった鉄の地獄の地面の上を歩き回っていて、どうして苦痛を感じないことがあろうか”と。それは業の威力によるのである。例えば、神通を持ち、心自在に達した大目犍連たちが、地獄の住人を哀れんで神通力によって地獄の地に赴いても、そこでの焼ける苦しみに悩まされることがないように、このこともそのように理解されるべきである。

Taṃ iddhivisayassa acinteyyabhāvatoti ce? Idampi taṃsamānaṃ kammavipākassa acinteyyabhāvato. Tathārūpena hi kammunā te nibbattā yathā nirayadukkhena abādhitā eva hutvā nerayike yātenti, na cettakena bāhiravisayābhāvo vijjati iṭṭhāniṭṭhatāya paccekaṃ dvārapurisesu vibhattasabhāvattā. Tathā hi ekaccassa dvārassa purisassa iṭṭhaṃ [Pg.150] ekaccassa aniṭṭhaṃ, ekaccassa ca aniṭṭhaṃ ekaccassa iṭṭhaṃ hoti. Evañca katvā yadeke vadanti ‘‘natthi kammavasena tejasā parūpatāpana’’ntiādi, tadapāhataṃ hoti. Yaṃ pana vadanti ‘‘anerayikānaṃ tesaṃ kathaṃ tattha sambhavo’’ti nerayikānaṃ yātakabhāvato. Nerayikasattayātanāyoggañhi attabhāvaṃ nibbattentaṃ kammaṃ tādisanikantivināmitaṃ nirayaṭṭhāneyeva nibbatteti. Te ca nerayikehi adhikatarabalārohapariṇāhā ativiya bhayānakasantāsakurūratarapayogā ca honti. Eteneva tattha kākasunakhādīnampi nibbatti saṃvaṇṇitāti daṭṭhabbaṃ.

もし“それは神通の領域であり、不可思議だからではないか”と言うなら、これも同様に“業の報いの不可思議さ”によるのである。そのような業によって彼らは生じており、地獄の苦しみに悩まされることなく地獄の住人を責めさいなむのである。これによって外部の対象が実在しないということにはならない。門番たちにおいて、好ましいものと好ましくないものとが個別に分かれているからである。実際、ある門番にとっては好ましいものが、別の者には好ましくなく、ある者には好ましくないものが、別の者には好ましいのである。このように考えることで、ある人々が“業の勢力によって(他者を)熱で苦しめることはない”などと言うのは否定される。また、“地獄の住人ではない彼らが、どうして地獄に生じるのか”と言う点については、彼らは地獄の住人を責める者だからである。地獄の衆生を責めさいなむのに適した身体を生じさせる業は、そのような執着に導かれ、まさに地獄という場所において(獄卒を)生じさせる。そして彼らは地獄の住人よりも大きな力と体格、そして極めて恐ろしく、戦慄させる残忍な振る舞いを持つ。これによって、その場所に地獄の烏や犬などが生まれることも説明されると知るべきである。

Kathamaññagatikehi aññagatikabādhananti ca na vattabbaṃ aññatthāpi tathā dassanato. Yaṃ paneke vadanti ‘‘asattasabhāvā nirayapālā nirayasunakhādayo cā’’ti, taṃ tesaṃ matimattaṃ aññattha tathā adassanato. Na hi kāci atthi tādisī dhammappavatti, yā asattasabhāvā, sampatisattehi appayojitā ca atthakiccaṃ sādhentī diṭṭhapubbā. Petānaṃ pānīyanivārakānaṃ daṇḍādihatthapurisānampi asattabhāve visesakāraṇaṃ natthi. Supinūpaghātopi atthakiccasamatthatāya appamāṇaṃ dassanādimattenapi tadatthasiddhito. Tathā hi supine āhārūpabhogādinā na atthasiddhi atthi, nimmānarūpaṃ panettha laddhaparihāraṃ iddhivisayassa acinteyyabhāvato. Idhāpi kammavipākassa acinteyyabhāvatoti ce? Taṃ na, asiddhattā. Nerayikānaṃ kammavipāko nirayapālāti asiddhametaṃ, vuttanayena pana nesaṃ sattabhāvo eva siddho. Sakkā hi vattuṃ sattasaṅkhātā nirayapālasaññitā dhammappavatti sābhisandhikā parūpaghāti atthakiccasabbhāvato ojāhārādirakkhasasantati viyāti. Abhisandhipubbakatā cettha na sakkā paṭikkhipituṃ tathā tathā abhisandhiyā yātanato, tato eva na saṅghāṭapabbatādīhi anekantikatā. Ye pana vadanti ‘‘bhūtavisesā eva te vaṇṇasaṇṭhānādivisesavanto bheravākārā narakapālāti samaññaṃ labhantī’’ti, tadasiddhaṃ. Ujukameva pāḷiyaṃ ‘‘atthi niraye nirayapālā’’ti vādassa patiṭṭhāpitattā.

“どうして異なる生存(趣)の者が、別の生存の者を苦しめるのか”とも言うべきではない。他の場所でもそのように見られるからである。また、ある人々が“獄卒や地獄の犬などは、非情(衆生ではないもの)である”と言うのは、彼らの単なる憶測に過ぎない。他にそのように見られないからである。衆生ではないものが、現在の衆生たちによって動かされることなく目的ある行為を果たすような事態は、かつて見られたことがない。餓鬼の飲み物を防ぐ杖を手にした男たちも、非情であるという特別な理由はない。夢の中での害も、目的ある行為を成し遂げる能力の証拠にはならない。単に(夢を)見ることなどによってその目的が果たされるからである。実際、夢の中で食べ物を楽しんでも、(現実の)目的の達成はない。しかし、ここでの(変化した)姿は、神通の領域の不可思議さによって説明される。もし“ここでも業の報いの不可思議さによるのではないか”と言うなら、それは正しくない。証明されていないからである。“地獄の住人の業の報いが獄卒である”ということは証明されておらず、上述の理由により、彼らが衆生であることこそが証明されている。実際、獄卒と呼ばれる衆生としての生起は、他者を害するという目的のある行為が存在する以上、意図を伴うものであると言うことができる。それは羅刹の相続のようなものである。ここでの(責め苦は)意図に基づいてなされることを否定することはできない。そのようにそれぞれの意図によって責めるからである。それゆえ、衆合山などと同列に扱うことはできない。また“それらは特殊な四大(物質的要素)に過ぎず、恐ろしい姿をしているため‘獄卒’という名称を得ているだけである”と言う者もいるが、それは証明されていない。聖典において“地獄には獄卒がある”という説が、直截に確立されているからである。

Apica yathā ariyavinaye narakapālānaṃ bhūtamattatā asiddhā, tathā paññattimattavādinopi tesaṃ bhūtamattatā asiddhāva. Na hi tassa bhūtāni nāma santi. Yadi paramatthaṃ gahetvā voharati, atha kasmā vedanādike [Pg.151] eva paṭikkhipatīti? Tiṭṭhatesā anavaṭṭhitatakkānaṃ appahīnasammohavipallāsānaṃ vādavīmaṃsā, evaṃ attheva nirayapālāti niṭṭhamettha gantabbaṃ. Sati ca nesaṃ sabbhāve, asatipi bāhire visaye narake viya desādiniyamo hotīti vādo na sijjhati evāti daṭṭhabbaṃ.

さらに、聖者の教えにおいて獄卒が単なる四大に過ぎないことが証明されていないように、施設のみを説く者にとっても、それらが単なる四大であることは証明されていない。彼にとって(実体としての)四大などは存在しないからである。もし勝義を捉えて世俗の表現を用いるというなら、なぜ受(感受作用)などを否定するのか。不安定な論理を持ち、迷妄と顛倒を断ち切っていない者たちの議論の検討はこれくらいにしておこう。このように“地獄には獄卒が存在する”と、ここでは結論づけられるべきである。そして彼らが存在するのであれば、たとえ外部の対象が存在しないとしても、地獄において場所の規定が成り立つという主張は成立しない、とそのように見るべきである。

Nirayapālakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

獄卒に関する話の解説を終える。

4. Tiracchānakathāvaṇṇanā

4. 畜生に関する話の解説

869-871. Tassāti erāvaṇanāmakassa devaputtassa. Tahiṃ kīḷanakāle hatthivaṇṇena vikubbanaṃ sandhāya ‘‘hatthināgassā’’ti vuttaṃ. Dibbayānassāti etthāpi eseva nayo. Na hi ekantasukhappaccayaṭṭhāne sagge dukkhādhiṭṭhānassa akusalakammasamuṭṭhānassa attabhāvassa sambhavo yutto. Tenāha ‘‘na tiracchānagatassā’’ti.

869-871. “彼の”とは、エラーヴァナという名の天子のことである。その遊ぶ時に象の姿に変現することを指して、“象王”と言われた。“天の乗り物の”という箇所も同様の理屈である。絶対的な幸福の報いの場所である天界において、苦しみの拠り所であり不善業から生じる畜生としての身体が存在することは道理に合わないからである。それゆえ“畜生ではない”と言われた。

Tiracchānakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

畜生に関する話の解説を終える。

6. Ñāṇakathāvaṇṇanā

6. 智に関する話の解説

876-877. ‘‘Dvādasavatthukaṃ ñāṇaṃ lokuttara’’nti ettha dvādasavatthukassa ñāṇassa lokuttaratā patiṭṭhāpīyatīti dassento paṭhamavikappaṃ vatvā puna lokuttarañāṇassa dvādasavatthukatā patiṭṭhāpīyatīti dassetuṃ ‘‘taṃ vā…pe… attho’’ti āha. Pariññeyyanti ettha iti-saddo ādiattho, pakārattho vā. Tena ‘‘pahātabba’’nti evamādiṃ saṅgaṇhāti. Pariññātanti etthāpi eseva nayo. ‘‘Pariññeyyaṃ pariññāta’’ntiādinā parijānanādikiriyāya nibbattetabbatā nibbattitatā ca dassitā, na nibbattiyamānatāti. Yena pana sā hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘saccañāṇaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Tattha saccañāṇanti dukkhādisaccasabhāvāvabodhakaṃ ñāṇaṃ, yaṃ sandhāya ‘‘idaṃ dukkha’’ntiādi vuttaṃ. Maggakkhaṇepīti api-saddena tato [Pg.152] pubbāparabhāgepīti daṭṭhabbaṃ. Parijānanādikiccasādhanavasena hoti asammohato visayato cāti adhippāyo.

876-877. “十二の様態を持つ智は出世間である”という箇所において、十二の様態を持つ智が出世間的であることを確立しようとしていることを示すために、最初の選択肢を述べて、さらに出世間の智が十二の様態を持つことを確立しようとして、“あるいはそれ……中略……意味である”と述べた。“遍知されるべき”という語において、“iti”という語は“など”あるいは“種類”という意味である。それによって“捨断されるべき”などを包含する。“遍知された”という語においても同様である。“遍知されるべき、遍知された”などという表現によって、遍知などの行為が(将来)達成されるべきことと、(既に)達成されたことが示されており、達成されつつある過程ではない。しかし、それがどのように生じるかを示すために、“しかし諦智……”などが述べられた。そこで“諦智”とは、苦しみなどの真理(諦)の本性を悟る智であり、それを指して“これが苦しみである”などと述べられた。“道の瞬間においても”という箇所の“api”という語によって、その前後においても、と見るべきである。迷妄がなく、対象に基づいて遍知などの役割を果たすことによって(智が)生じる、というのが意図である。

Ñāṇakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

智に関する話の解説を終える。

Vīsatimavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二十品の解説を終える。

Catuttho paṇṇāsako samatto.

第四の五十経篇が完了した。

21. Ekavīsatimavaggo

21. 第二十一品

1. Sāsanakathāvaṇṇanā

1. 教説論(サーサナカター)の註釈

878. Samudāyāti ‘‘sāsanaṃ navaṃ kata’’ntiādinā pucchāvasena pavattā vacanasamudāyā. Ekadesānanti tadavayavānaṃ. ‘‘Tīsupi pucchāsū’’ti evaṃ adhikaraṇabhāvena vuttā.

878. “集合体(サムダーヤ)”とは、“教えは新しく作られた”などの問いの勢いによって生じた言葉の集合体のことである。“一部分の”とは、その構成要素のことである。“三つの問いにおいても”とは、このように場所(処)の状態で説かれている。

Sāsanakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

教説論の註釈、終わる。

4. Iddhikathāvaṇṇanā

4. 神変論(イッディカター)の註釈

883-884. Adhippāyavasenāti tathā tathā adhimuccanādhippāyavasena.

883-884. “意図の勢いによって”とは、その時々の確信的な意図の勢いによって、ということである。

Iddhikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

神変論の註釈、終わる。

7. Dhammakathāvaṇṇanā

7. 法論(ダンマカター)の註釈

887-888. Rūpasabhāvo rūpaṭṭhoti āha ‘‘rūpaṭṭho nāma koci rūpato añño natthī’’ti. Yaṃ pana yato aññaṃ, na taṃ taṃsabhāvanti āha ‘‘rūpaṭṭhato aññaṃ rūpañca na hotī’’ti, rūpameva na hotīti attho. Etena byatirekato tamatthaṃ sādheti. Tasmāti yasmā rūpato añño rūpaṭṭho natthi, rūpaṭṭhato ca aññaṃ rūpaṃ, tasmā rūpaṃ rūpameva rūpasabhāvamevāti [Pg.153] eva-kārena nivattitaṃ dasseti ‘‘na vedanādisabhāva’’nti. Adhippāyenāti rūparūpaṭṭhānaṃ anaññattādhippāyena. Aññathāti tesaṃ aññatte rūpaṭṭhena niyamena rūpaṃ niyatanti vattabbanti yojanā. Dassitoyeva hoti atthato āpannattā. Na hi abhinne vatthusmiṃ pariyāyantarabhedaṃ karoti. Aññattanti rūpasabhāvānaṃ rūparūpaṭṭhānañca. Sasāminiddesasiddhābhedā ‘‘silāputtakassa sarīra’’nti viya, kappanāmattato cāyaṃ bhedo, na paramatthatoti āha ‘‘gahetvā viya pavatto’’ti. Vedanādīhi nānattamevāti vedanādīhi aññattameva. So sabhāvoti so rūpasabhāvo. Nānattasaññāpanatthanti rūpassa sabhāvo, na vedanādīnanti evaṃ bhedassa ñāpanatthaṃ. Tañca vacananti ‘‘rūpaṃ rūpaṭṭhena na niyata’’nti vacanaṃ. Vuttappakārenāti ‘‘rūpaṭṭhato aññassa rūpassa abhāvā’’tiādinā vuttākārena. Yadi sadosaṃ, atha kasmā paṭijānātīti yojanā.

887-888. 色の自性が色の意味(色性)であるから、“色の意味(色性)というものは、色以外に何ら存在しない”と言った。しかし、あるものが別のものから異なっているならば、それはその自性ではないから、“色の意味(色性)から異なる色も存在しない”と言った。すなわち、色そのものが存在しないという意味である。これにより、消去法(反証的)にその意味を立証している。 “それゆえに”とは、色から異なる色の意味(色性)はなく、色の意味から異なる色もないがゆえに、“色は色そのものであり、色の自性そのものである”と、“のみ(エヴァ)”という言葉によって、“受(ヴェーダナー)などの自性ではない”ということを否定して示している。 “意図によって”とは、色と色の意味とが不異(同一)であるという意図によって、ということである。 “そうでなければ(異なっていれば)”とは、それらが異なっているならば、色の意味によって必然的に色が規定されていると言われるべきである、という繋がりである。意味として帰結しているために、すでに示されているのである。なぜなら、不変(無差別)な実体において、別な表現による区別をなすことはないからである。 “異なっていること”とは、色の自性と、色および色の意味とのことである。所有者を示す表現によって成立する不異(非分離)については、“石の息子の身体(石像の身体)”というのと同様に、これは概念上の区別にすぎず、勝義(究極的真実)におけるものではない。それゆえ“(区別を)受け入れるかのように生じている”と言った。 “受などとは別異である”とは、受などとは異なっているということである。 “その自性”とは、その色の自性のことである。 “別異であることを知らせるため”とは、色の自性であって受などの自性ではないという、このような区別を知らせるためである。 “その言葉”とは、“色は色の意味によって規定されていない”という言葉のことである。 “述べられた方法で”とは、“色の意味から異なる色が存在しないため”などと述べられたやり方で、ということである。もし過失があるならば、ではなぜ是認するのか、という繋がりである。

Vuttameva kāraṇanti ‘‘rūpaṃ rūpameva, na vedanādisabhāva’’nti evaṃ vuttameva yuttiṃ. Parena coditanti ‘‘na vattabbaṃ rūpaṃ rūpaṭṭhena niyata’’ntiādinā paravādino codanaṃ sandhāyāha. Tameva kāraṇaṃ dassetvāti tameva yathāvuttaṃ yuttiṃ ‘‘ettha hī’’tiādinā dassetvā. Codanaṃ nivattetīti ‘‘atha kasmā paṭijānātī’’ti vuttaṃ codanaṃ nivatteti. Yamatthaṃ sandhāya ‘‘ito aññathā’’ti vuttaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘rūpādī’’tiādi vuttaṃ.

“述べられた理由”とは、“色は色そのものであり、受などの自性ではない”というように述べられた論理のことである。 “他者によって非難された”とは、“色は色の意味によって規定されていると言うべきではない”などの他論者の非難を指して言った。 “その理由を示して”とは、その上述の論理を“ここで……”などとして示して、ということである。 “非難を退ける”とは、“ではなぜ是認するのか”と言われた非難を退けることである。 “これとは異なり”と言われた際、どのような意味を指しているのかを示すために、“色など”と言われた。

Dhammakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

法論の註釈、終わる。

Ekavīsatimavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二十一品(ヴァッガ)の註釈、終わる。

22. Bāvīsatimavaggo

22. 第二十二品

2. Kusalacittakathāvaṇṇanā

2. 善心論(クサラチッタカター)の註釈

894-895. Purimajavanakkhaṇeti parinibbānacittato anantarātītapurimajavanavārakkhaṇe.

894-895. “前の速行(ジャヴァナ)の瞬間に”とは、般涅槃の心から直前に過ぎ去った前の速行の過程の瞬間のことである。

Kusalacittakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

善心論の註釈、終わる。

3. Āneñjakathāvaṇṇanā

3. 不動論(アーネンジャカター)の註釈

896. Hetusarūpārammaṇasampayuttadhammārammaṇādito [Pg.154] bhavaṅgasadisattā cuticittaṃ ‘‘bhavaṅgacitta’’nti āha.

896. 因(ヘートゥ)、自性(サルーパー)、対象(アーランマナ)、相応する法(サンパユッタダンマ)、対象(アーランマナ)などから、有分心(バヴァンガ)と類似しているため、死心(チュティチッタ)を“有分心”と言った。

Āneñjakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

不動論の註釈、終わる。

5-7. Tissopikathāvaṇṇanā

5-7. 三つの(その他の)論の註釈

898-900. Arahattappattipi gabbheyeva atthīti maññati. Sattavassikā hi sopākasāmaṇerādayo arahattaṃ pattā. Sattavassikopi gabbho atthīti paravādino adhippāyo. Ākāsena gacchanto viya supinaṃ ākāsasupinaṃ. Taṃ abhiññānibbattaṃ maññatīti nidassanaṃ katvā dassento āha ‘‘ākāsagamanādiabhiññā viyā’’ti. Heṭṭhimānaṃ catunnaṃ vā maggānaṃ adhigamena dhammābhisamayo aggaphalādhigamena arahattappatti ca supine atthīti maññatīti yojanā.

898-900. 阿羅漢果の獲得も胎内において有り得ると考えている。実際、七歳のソーパーカ沙弥などは阿羅漢果を得た。胎内に七年いることもあるというのが他論者の意図である。空を行くかのような夢を“空の夢”という。それを神通(アビニャー)から生じたものと考えていることを例示して示すために、“空を行くなどの神通のように”と言った。下位の四つの(あるいは)道の体得による法の現観、および最高果(阿羅漢果)の体得による阿羅漢果の獲得が、夢の中に存在すると考えている、という繋がりである。

Tissopikathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

三つの論の註釈、終わる。

9. Āsevanapaccayakathāvaṇṇanā

9. 習行縁論(アーセーヴァナパッチャヤカター)の註釈

903-905. Bījaṃ catumadhurabhāvaṃ na gaṇhātīti idaṃ sakasamayavasena vuttaṃ, parasamaye pana rūpadhammāpi arūpadhammehi samānakkhaṇā eva icchitā. Tenevāha ‘‘sabbe dhammā khaṇikā’’ti. Khaṇikattepi vā acetanesupi anindriyabaddharūpesu bhāvanāviseso labbhati, kimaṅgaṃ pana sacetanesūti dassetuṃ ‘‘yathā bījaṃ catumadhurabhāvaṃ na gaṇhātī’’ti nidassananti daṭṭhabbaṃ. Āsevento nāma koci dhammo natthi ittaratāya anavaṭṭhānatoti adhippāyo. Ittarakhaṇatāya eva pana āsevanaṃ labbhati. Kusalādibhāvena hi attasadisassa payogena karaṇīyassa punappunaṃ karaṇappavattanaṃ attasadisatāpādanaṃ vāsanaṃ vā āsevanaṃ pure paricitagantho viya pacchimassāti.

903-905. “種子は四甘味の状態を受け取らない”とは、自宗の見解に基づいて述べられたものである。しかし、他宗の見解では、色法も非色法と同じ瞬間(刹那)の長さであると見なされている。それゆえ“すべての法は刹那的である”と言った。 刹那的であっても、無意識なもの、すなわち根(インドリヤ)に基づかない色法においてさえ修習の特殊性が得られるのであれば、まして意識あるものにおいては言うまでもないということを示すために、“種子が四甘味の状態を受け取らないように”という例示がなされていると見るべきである。 短命(束の間)で定まらないために、習行(アーセーヴァナ)を行う法など存在しないというのが(他者の)意図である。しかし、短い瞬間であるからこそ習行が得られるのである。 善などの状態によって、それ自体に等しい実践を行うべきことを繰り返し実行すること、あるいは自己に等しい状態をもたらす薫習(ヴァーサナー)、すなわち習行とは、以前に習熟した書物が後のものに対して(影響を与える)ようなものであるから。

Āsevanapaccayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

習行縁論の註釈、終わる。

10. Khaṇikakathāvaṇṇanā

10. 刹那論(カニカカター)の註釈

906-907. Pathaviyādirūpesūti [Pg.155] anekakalāpasamudāyabhūtesu sasambhārapathavīādirūpesu. Tattha hi kesuci purimuppannesu ṭhitesu kesañci tadaññesaṃ uppādo, tato purimantaruppannānaṃ kesañci nirodho hoti ekekakalāparūpesu samānuppādanirodhattā tesaṃ. Evaṃ patiṭṭhānanti evaṃ vuttappakārena asamānuppādanirodhena pabandhena patiṭṭhānapavattīti attho. Sā panāyaṃ yathāvuttā pavatti kasmā rūpasantatiyā evāti āha ‘‘na hi rūpāna’’ntiādi. Tassattho – yadi sabbe saṅkhatadhammā samānakkhaṇā, tathā sati arūpasantatiyā viya rūpasantatiyāpi anantarādipaccayena vidhinā pavatti siyā, na cetaṃ atthi. Yadi siyā, cittakkhaṇe cittakkhaṇe pathavīādīnaṃ uppādanirodhehi bhavitabbanti.

906-907. “地などの色法において”とは、多くのカラパ(極微)の集合体である、構成要素を伴う地などの色法においてのことである。そこでは、あるものが先に生じて留まっている間に、それ以外の別のものが生じ、さらに以前に生じていたあるものが滅する。個々のカラパ色法において、それらが同時に生滅するからである。 “このように持続する”とは、このように述べられた方法で、不同時な生滅の連続によって持続が生じるという意味である。 では、このような上述の生起(持続)は、なぜ色相続(ルーパサンタティ)にのみあるのか、という問いに対し、“なぜなら色法の……ではない”などと言った。その意味は――もし、すべての有為法が同じ刹那(の長さ)であるならば、その場合、非色相続(心の連続)と同様に、色相続も等無間縁などの法式によって生じることになるはずだが、そのようなことはない。もしそうであるならば、心刹那ごとに地などの生滅が起こるはずだからである。

Khaṇikakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

刹那論の註釈、終わる。

Bāvīsatimavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二十二品の註釈、終わる。

23. Tevīsatimavaggo

23. 第二十三品

1. Ekādhippāyakathāvaṇṇanā

1. 同一意図論(エーカディッパーヤカター)の註釈

908. Eka-saddo aññatthopi hoti ‘‘ittheke abhivadantī’’tiādīsu viya, aññattañcettha rāgādhippāyato veditabbaṃ, puthujjanassa pana sachandarāgaparibhogabhāvato āha ‘‘rāgādhippāyato aññādhippāyovāti vuttaṃ hotī’’ti. Ko pana so aññādhippāyoti? Karuṇādhippāyo. Tena vuttaṃ ‘‘karuṇādhippāyena ekādhippāyo’’ti. Ayañca nayo itthiyā jīvitarakkhaṇatthaṃ kāruññena manorathaṃ pūrentassa bodhisattassa saṃvaravināso na hotīti evaṃvādinaṃ paravādiṃ sandhāya vutto, paṇidhānādhippāyavādinaṃ pana sandhāya ‘‘eko adhippāyoti etthā’’tiādi vuttaṃ. Puttamukhadassanādhippāyopi ettheva saṅgahaṃ gatoti daṭṭhabbaṃ. Ekatobhāveti sahabhāve.

908. “eka”(一、同一)という言葉は、“ある者たちは称賛する”などのように他の意味でも用いられる。ここでは、貪欲の意図とは異なるものとして理解されるべきであるが、凡夫は自らの欲する貪欲を享受する状態にあるため、“(ここでは)貪欲の意図とは別の意図であると言われている”と述べた。では、その別の意図とは何か。それは“慈悲の意図”である。それゆえ、“慈悲の意図による同一の意図(ekādhippāyo)”と言われた。これは、女性の命を救うために慈悲心からその望みを叶える菩薩には戒の破綻(自制の喪失)はないと主張する他論師を想定して述べられたものである。一方、誓願の意図を主張する者たちを想定して、“ここでの‘同一の意図’とは……”などと述べられている。子の顔を見たいという意図も、ここに含まれると見なすべきである。“ekatobhāve”とは、共にあること(sahabhāve)である。

Ekādhippāyakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

同一意図論の解説を終える。

3-7. Issariyakāmakārikākathāvaṇṇanā

3-7. 自在随欲論(自在にして意のままに行うことの論)の解説。

910-914. Issariyenāti [Pg.156] cittissariyena, na cetovasibhāvenāti attho. Kāmakārikaṃ yathicchitanipphādanaṃ. Issariyakāmakārikāhetūti issariyakāmakāribhāvanimittaṃ, tassa nibbattanatthanti attho. Micchādiṭṭhiyā karīyatīti micchābhiniveseneva yā kāci dukkarakārikā karīyatīti attho.

“自在によって(issariyena)”とは、心の自在(支配)によるという意味であり、心の従順さ(cetovasibhāva)によるのではないという意味である。“随欲(kāmakārika)”とは、望む通りに成し遂げることである。“自在随欲のゆえに(issariyakāmakārikāhetu)”とは、自在に意のままに行う状態を原因として、という意味であり、それを生じさせるためという意味である。“邪見によってなされる(micchādiṭṭhiyā karīyati)”とは、邪な執着によって、いかなる苦行もなされるという意味である。

Issariyakāmakārikākathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

自在随欲論の解説を終える。

8. Patirūpakathāvaṇṇanā

8. 相似論(似たものの論)の解説。

915-916. Mettādayo viyāti yathā mettā karuṇā muditā ca sinehasabhāvāpi arañjanasabhāvattā asaṃkiliṭṭhattā ca na rāgo, evaṃ rāgapatirūpako koci dhammo natthi ṭhapetvā mettādayo, aññacittassa siniyhanākāro rāgasseva pavattiākāroti attho. Tenevāha ‘‘rāgameva gaṇhātī’’ti. Evaṃ dosepīti ettha issādayo viya na doso dosapatirūpako koci atthīti dosameva gaṇhātīti yojetabbaṃ. Ṭhapetvā hi issādayo aññacittassa dussanākāro dosasseva pavattiākāroti.

“慈しみ(mettā)などのように”とは、慈、悲、喜は愛着の性質を持っていても、染着しない性質であり、汚濁していないために貪欲ではない。そのように、慈などを除いて、貪欲に似た(相似の)法は存在せず、他の心に愛着が生じる態様は、貪欲自体の活動の態様である、という意味である。それゆえに、“それは貪欲そのものを把握している”と述べた。“怒り(dose)においても同様に”という箇所では、嫉(issā)などのように怒りではないが怒りに似た法は存在せず、怒りそのものを把握している、と結びつけるべきである。なぜなら、嫉などを除いて、他の心に害意が生じる態様は、怒り自体の活動の態様だからである。

Patirūpakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

相似論の解説を終える。

9. Aparinipphannakathāvaṇṇanā

9. 未成就論(未完成論)の解説。

917-918. Aniccādiko bhāvoti aniccasaṅkhārapaṭiccasamuppannatādiko bhāvo dhammo pakati etassāti attho. Dukkhaññeva parinipphannanti ‘‘dukkhasaccaṃ sandhāya pucchā katā, na dukkhatāmatta’’nti ayamattho viññāyati ‘‘na kevalañhi paṭhamasaccameva dukkha’’nti vacanena. Tathā sati paravādinā cakkhāyatanādīnaṃ aññesañca taṃsarikkhakānaṃ dhammānaṃ parinipphannatā nānujānitabbā siyā. Kasmā? Tesampi hi dukkhasaccena saṅgaho, na itarasaccehi. Yañhi samudayasaccato nibbattaṃ, taṃ nippariyāyato dukkhasaccaṃ[Pg.157], itaraṃ saṅkhāradukkhatāya dukkhanti imamatthaṃ dassento ‘‘na kevalañhī’’tiādimāha. Tattha na hi anupādinnānīti iminā cakkhāyatanādīnaṃ samudayasaccena saṅgahābhāvamāha. Lokuttarānīti iminā nirodhamaggasaccehi. Yadi evamettha yutti vattabbā, kimettha vattabbaṃ? Sabhāvo hesa paravādivādassa, yadidaṃ pubbenāparamasaṃsandanaṃ. Tathā hi so viññūhi paṭikkhitto. Tathā ceva taṃ amhehi tattha tattha vibhāvitaṃ. Etanti ‘‘rūpaṃ aparinipphannaṃ, dukkhaññeva parinipphanna’’nti yadetaṃ tayā vuttaṃ, etaṃ no vata re vattabbe. Kasmā? Rūpassa ca dukkhattā. Rūpañhi aniccaṃ dukkhādhiṭṭhānañca. Tena vuttaṃ ‘‘yadaniccaṃ taṃ dukkhaṃ. Saṃkhittena pañcupādānakkhandhā dukkhā’’ti ca.

“無常などの状態(aniccādiko bhāvo)”とは、無常、有為、縁起などの状態が、その法の本性であるという意味である。“苦のみが成就している(dukkhaññeva parinipphannaṃ)”とは、“苦諦(dukkhasacca)を指して質問がなされたのであり、単なる苦の状態(dukkhata)ではない”というこの意味が、“第一の真理(苦諦)だけが苦なのではない”という言葉によって理解される。もしそうであるならば、他論師によって、眼処などの他の類似した諸法が成就したものであることが認められないことになる。なぜか。それらもまた苦諦に含まれるのであり、他の(三つの)真理に含まれるのではないからである。集諦(samudayasacca)から生じたものは、直接的には苦諦であり、それ以外(の有為法)は行苦性(saṅkhāradukkhatā)によって苦である。この意味を示すために“単に……だけではなく”などと述べた。そこにおいて“取(upādāna)されていないもの(非執受)ではない”という言葉によって、眼処などが集諦に含まれないことを述べている。“出世間の(lokuttarāni)”という言葉によって、滅諦と道諦(が苦諦ではないこと)を示している。もしそうならば、ここで道理が述べられるべきである。ここで何を言うべきか。前後の矛盾こそが、他論師の説の本性である。実際、それは智者たちによって退けられている。そして、それは我々によってあちこちで明らかにされている。“これ”とは、“色は未成就であり、苦のみが成就している”とあなたが言ったこと、それは実に言うべきではない。なぜか。色もまた苦だからである。色は無常であり、苦の拠り所である。それゆえに“無常なるものは苦である”“要するに五取蘊は苦である”と述べられたのである。

Aparinipphannakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

未成就論の解説を終える。

Tevīsatimavaggavaṇṇanā niṭṭhitā.

第二十三品の解説を終える。

Kathāvatthupakaraṇa-anuṭīkā samattā.

論事(カタヴァットゥ)の復注(アヌティーカー)を完結する。

Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

世尊、阿羅漢、正等覚者に帰依いたします。

Yamakapakaraṇa-anuṭīkā

双論(ヤマカ)の復注(アヌティーカー)。

Ganthārambhavaṇṇanā

序文(論の開始)の解説。

Saṅkhepenevāti [Pg.159] uddeseneva. Yaṃ ‘‘mātikāṭhapana’’nti vuttaṃ. Dhammesūti khandhādidhammesu kusalādidhammesu ca. Aviparītato gahitesu dhammesu mūlayamakādivasena pavattiyamānā desanā veneyyānaṃ nānappakārakosallāvahā pariññākiccasādhanī ca hoti, na viparītatoti āha ‘‘viparītaggahaṇaṃ…pe… āraddha’’nti. Etena kathāvatthupakaraṇadesanānantaraṃ yamakapakaraṇadesanāya kāraṇamāha. Tattha viparītaggahaṇanti puggalapariggahaṇādimicchāgāhaṃ. Dhammapuggalokāsādinissayānanti ‘‘ye keci kusalā dhammā, sabbe te kusalamūlā’’tiādinā (yama. 1.mūlayamaka.1) dhamme, ‘‘yassa rūpakkhandho uppajjati, tassa vedanākkhandho uppajjatī’’tiādinā (yama. 1.khandhayamaka.50) puggalaṃ ‘‘yattha rūpakkhandho uppajjati, tattha vedanākkhandho uppajjatī’’tiādinā (yama. 1.khandhayamaka.51) okāsaṃ nissāya ārabbha pavattānaṃ. Ādi-saddena puggalokāsauppādanirodhatadubhayapariññādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Sanniṭṭhānasaṃsayānanti pāḷigatipaṭivacanasarūpadassanapaṭikkhipanapaṭisedhananayehi yathāpucchitassa atthassa nicchayakaraṇaṃ sanniṭṭhānaṃ, tadabhāvato saṃsayanaṃ saṃsayo. Tesaṃ sanniṭṭhānasaṃsayānaṃ.

“簡潔に(saṅkhepeneva)”とは、要綱(uddesa)によって、という意味である。それは“論母(マーティカー)の提示”と言われるものである。“諸法(dhammesu)において”とは、蘊などの法、および善などの法において、という意味である。誤りなく把握された諸法について、根双論(mūlayamaka)などを通じて展開される教説は、被導者たちに様々な巧みさ(善巧)をもたらし、遍知の務めを成し遂げるものとなる。誤った把握からではなく、という意味で、“誤った把握……(省略)……開始された”と述べた。これにより、論事(カタヴァットゥ)の説法の次に双論(ヤマカ)が説かれた理由を述べている。そこでの“誤った把握(viparītaggahaṇa)”とは、人(補特伽羅)の把握などの邪見を指す。“法、人、場所などの依止(nissaya)について”とは、“いかなる法であれ善であるものは、それらすべては善根である”などの法、“誰の色蘊が生じるならば、その者の受蘊も生じる”などの人、“どこで色蘊が生じるならば、そこで受蘊も生じる”などの場所を依止として(基づいて)開始された教説を指す。“など(ādi)”という言葉には、人、場所、生起、消滅、その両方、遍知などが含まれると見なされるべきである。“決着と疑念(sanniṭṭhānasaṃsayānaṃ)”とは、聖典の趣旨、答弁の形式、肯定、否定、禁止の手法によって、問われた意味を決定することが“決着(sanniṭṭhāna)”であり、それがないために疑うことが“疑念(saṃsaya)”である。それら決着と疑念(について)。

Kāmañcettha dhammapaṭiggāhakānaṃ saṃsayapubbakaṃ sanniṭṭhānanti paṭhamaṃ saṃsayo vattabbo, desentassa pana bhagavato sanniṭṭhānapubbako saṃsayoti dassanatthaṃ ayaṃ padānukkamo kato. Sabbañhi pariññeyyaṃ hatthāmalakaṃ viya paccakkhaṃ katvā ṭhitassa dhammasāmino na katthaci saṃsayo, vissajjetukāmatāya pana vineyyajjhāsayagataṃ saṃsayaṃ dassento saṃsayitavasena pucchaṃ karotīti evaṃ vissajjanapucchanavasena na sanniṭṭhānasaṃsayā labbhantīti ayamattho dassito, nicchitasaṃsayadhammavaseneva panettha sanniṭṭhānasaṃsayā [Pg.160] veditabbā. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘kusalesu kusalā nu kho, na nu kho kusalāti sandehābhāvato’’tiādi. Teneva ca ‘‘sanniṭṭhānasaṃsayāna’’nti, ‘‘sanniṭṭhānasaṃsayavasenā’’ti ca paṭhamaṃ sanniṭṭhānaggahaṇaṃ kataṃ.

ここでは、法を受け入れる者たちにとっては疑念の後に確信が来るので、まず疑念が語られるべきであるが、説法をなされる世尊にとっては、確信の後に疑念があることを示すために、この語順がなされた。手のひらの上の阿摩勒果(アムラ)のように、すべてを遍知すべきものとして現前にしている法の主(仏陀)には、いかなる疑念も存在しない。しかし、解明することを望むがゆえに、被導者の意向に即した疑念を示しつつ、疑念を持つ者として問いをなされるのである。このように、解明と問いの形式によって、確信と疑念は(同時には)得られないということが、この意味によって示されている。ここでは、確定した疑念の法によってのみ、確信と疑念は知られるべきである。それゆえ、註釈書(アッタカター)には‘善法において、善法であるのか、あるいは善法ではないのかという疑念がないがゆえに’等と言われている。それゆえにこそ、‘確信と疑念の’、また‘確信と疑念によって’と、まず確信の把握がなされているのである。

Tanti yamakapakaraṇaṃ. Tassa ye samayādayo vattabbā, te kathāvatthupakaraṇadesanānantaro desanāsamayo, tāvatiṃsabhavanameva desanādeso, kusalākusalamūlādiyamakākārena desanāti vibhāgato ‘‘saṅkhepenevā’’tiādigāthāhi vibhāvitā nimittena saddhiṃ saṃvaṇṇanapaṭiññā cāti imamatthaṃ dassento ‘‘samayadesadesanāvasenā’’tiādimāha. Nimittañhetaṃ idha saṃvaṇṇanāya, yadidaṃ kamānuppatti āgatabhāravāhitā ca paṇḍitānaṃ paṇḍitakiccabhāvato. Tattha anuppattaṃ dassetvāti sambandho.

‘それ’(タン)とは、双論(ヤマカ)の聖典のことである。それについて語られるべき時(サマヤ)などは、論事(カターヴァットゥ)の説法の直後の説法時であり、三十三天の住処こそが説法の場所であり、善・不善の根(ムラ)などの双(ヤマカ)の形式による説法であるという区分から、‘要約してのみ’等の偈によって明らかにされた。瑞相(ニミッタ)と共に(なされる)解説の誓約であるというこの意味を示すために、‘時・場所・説法によって’等と言った。ここでの解説における瑞相とは、賢者たちの賢者たる務めとして、順序に従って生じたこと、および伝えられた重責を担っていることである。その中で‘到達したことを示して’と(文脈を)結びつけるべきである。

Tatthāti tasmiṃ samayādidassane. Yamanaṃ uparamananti yamo maraṇanti āha ‘‘jātiyā sati maraṇaṃ hotīti…pe… visayo’’ti. Tattha yathā ‘‘jātiyā sati maraṇaṃ hotī’’ti jāti yamassa visayo, evaṃ ‘‘upādānakkhandhesu santesu maraṇaṃ hotī’’ti upādānakkhandhā yamassa visayoti yojetabbaṃ. Te hi maraṇadhamminoti. Anuppattamaraṇaṃyeva kibbisakārinaṃ puggalaṃ yamapurisā vividhā kammakāraṇā karonti, na appattamaraṇanti maraṇaṃ yamassa visayo vutto. Āṇāpavattiṭṭhānanti idaṃ visaya-saddassa atthavacanaṃ. Desaṃ vāti kāmādidhātuttayadesaṃ sandhāyāha. Dhātuttayissaro hi maccurājā. Pañcānantariyāni aññasatthāruddeso ca, tena vā saddhiṃ pañca verāni cha abhabbaṭṭhānāni. Āvattāti padakkhiṇāvattā. Tanuruhāti lomā.

‘そこにおいて’とは、その時などの提示においてである。制止(ヤマナ)とは、止滅(ウパラマナ)のこと、あるいは死(ヤマ)であるとして、‘生があるとき、死がある……乃至……対象(ヴィサヤ)である’と言った。そこでは、‘生があるとき、死がある’ように、生は死(夜摩)の対象であり、同様に‘取蘊があるとき、死がある’ように、取蘊は死の対象であると結びつけるべきである。それらは死ぬべき性質のものであるから。死に到達したまさにその罪を犯した者を、夜摩の使者たちが種々の刑罰に処するのであり、死に到達していない者ではない。それゆえ、死は夜摩の対象であると言われる。‘命令が及ぶ場所’とは、対象(ヴィサヤ)という語の意味の説明である。‘あるいは場所を’とは、欲界などの三界という場所を指して言っている。三界の主こそが死王(マッチュラージャ)である。五無間業と、他の師を仰ぐこと、あるいはそれと共に五つの怨敵、六つの不可能な状態(アバッパッターナ)。‘右回りに回るもの’(アーヴァッタ)とは、右旋回のこと。‘体から生じるもの’(タヌルハ)とは、被毛のことである。

Ganthārambhavaṇṇanā niṭṭhitā.

論書の開始に関する解説、終了。

1. Mūlayamakaṃ

1. 根本双論(ムーラヤマカ)

Uddesavāravaṇṇanā

論母(ウッデーサ)の章の解説

1. Yamakasamūhassāti [Pg.161] mūlayamakādikassa yamakasamūhassa. Mūlayamakādayo hi pakaraṇāpekkhāya avayavabhūtāpi niccāvayavāpekkhāya yamakasamūhoti vutto. Tenāha ‘‘taṃsamūhassa ca sakalassa pakaraṇassā’’ti.

1. ‘双論の集合の’とは、根本双論などの双論の集合のことである。根本双論などは、論書全体から見れば部分であるが、常にその構成要素に照らせば、双論の集合と言われる。それゆえ、‘その集合であり、聖典の全体である’と言った。

Kusalākusalamūlavisesānanti dutiyapucchāya vuttānaṃ saṃsayapadasaṅgahitānaṃ kusalasaṅkhātānaṃ, tathā paṭhamapucchāya vuttānaṃ kusalamūlasaṅkhātānaṃ visesānaṃ atthayamakabhāvassa vuttattāti yojanā. Yathā hi paṭhamapucchāya visesavantabhāvena vuttāyeva kusaladhammā dutiyapucchāyaṃ visesabhāvena vuttā, evaṃ paṭhamapucchāyaṃ visesabhāvena vuttāyeva kusalamūladhammā dutiyapucchāyaṃ visesavantabhāvena vuttā. Vattuvacanicchāvasena hi dhammānaṃ visesavisesavantatāvibhāgā hontīti. Kusalamūlakusalavisesehi saṃsayitapadasaṅgahitehi kusalakusalamūlānaṃ visesavantānanti adhippāyo. Ettha ca visesavantāpekkhavisesavasena paṭhamo atthavikappo vutto, dutiyo pana visesāpekkhavisesavantavasenāti ayametesaṃ viseso. Tenāha ‘‘ñātuṃ icchitānaṃ hī’’tiādi.

‘善・不善の根の特殊性(ヴィセーサ)’とは、第二の問いにおいて述べられた、疑念の語に含まれる善と呼ばれるもの、また第一の問いにおいて述べられた、善根と呼ばれる特殊性の義における双の状態が述べられているため、と結びつけられる。なぜなら、第一の問いにおいて、特殊性を持つもの(ヴィセーサヴァンタ)の状態で述べられたまさにその善法が、第二の問いでは特殊性(ヴィセーサ)の状態で述べられており、同様に、第一の問いにおいて特殊性の状態で述べられたまさにその善根の法が、第二の問いでは特殊性を持つものの状態で述べられているからである。説者の言わんとする意図(イッチャー)によって、諸法の特殊性と特殊性を持つものという区分が生じるのである。疑念の語に含まれる、善根と善という特殊性によって、特殊性を持つものである善・不善の根の、という趣旨である。そしてここでは、特殊性を持つものに依存する特殊性によって第一の意義の選択(ヴィカッパ)が述べられ、第二は特殊性に依存する特殊性を持つものによる。これがこれらの違いである。それゆえ、‘知ることを欲するものには’等と言った。

Tattha ñātuṃ icchitānanti pucchāya visayabhūtānanti attho. Visesānanti kusalakusalamūlavisesānaṃ. Visesavantāpekkhānanti kusalamūlakusalasaṅkhātehi visesavantehi sāpekkhānaṃ. Visesavatanti kusalamūlakusalānaṃ. Visesāpekkhānanti kusalakusalamūlavisesehi sāpekkhānaṃ. Etthāti etasmiṃ mūlayamake. Padhānabhāvoti paṭhamavikappe tāva saṃsayitappadhānattā pucchāya visesānaṃ padhānabhāvo veditabbo. Te hi saṃsayitānaṃ visesavantoti. Dutiyavikappe pana visesā nāma visesavantādhīnāti visesavantānaṃ tattha padhānabhāvo daṭṭhabbo. Dvinnaṃ pana ekajjhaṃ padhānabhāvo na yujjati. Sati hi appadhāne padhānaṃ nāma siyā. Tenāha ‘‘ekekāya pucchāya ekeko eva attho saṅgahito hotī’’ti. Evañcetaṃ sampaṭicchitabbaṃ, aññathā vinicchitavisesitabbabhāvehi idha padhānabhāvo na yujjatevāti. Na dhammavācakoti na sabhāvadhammavācako. Sabhāvadhammopi [Pg.162] hi atthoti vuccati ‘‘gambhīrapaññaṃ nipuṇatthadassi’’ntiādīsu (su. ni. 178). ‘‘Hetuphale ñāṇaṃ atthapaṭisambhidā’’tiādīsu (vibha. 720) attha-saddassa hetuphalavācakatā daṭṭhabbā. Ādi-saddenassa ‘‘atthābhisamayā’’tiādīsu (saṃ. ni. 1.129) āgatā hitādivācakatā saṅgayhati. Tenevāti pāḷiatthavācakattā eva.

そこでの‘知ることを欲するもの’とは、問いの対象となっているものという意味である。‘特殊性(ヴィセーサ)’とは、善・不善の根の特殊性のことである。‘特殊性を持つものに依存する’とは、善根・善と呼ばれる特殊性を持つものに関連する、ということである。‘特殊性を持つもの’とは、善根・善のことである。‘特殊性に依存する’とは、善・不善の根という特殊性に関連する、ということである。‘ここにおいて’とは、この根本双論においてである。‘主導的であること(パダーナバーヴァ)’とは、まず第一の選択(ヴィカッパ)においては、疑念の対象が主導的であるため、問いにおける特殊性が主導的であると知るべきである。それらは疑念の対象となる特殊性を持つものであるから。しかし、第二の選択においては、特殊性とは特殊性を持つものに従属するものであるから、そこでは特殊性を持つものが主導的であると見なされるべきである。しかし、二つのものが一律に主導的であることは適当ではない。主導的でないものがあってこそ、主導的なものが存在しうるからである。それゆえ、‘個々の問いによって、それぞれ一つの意味のみが包含されている’と言った。このように、これは受け入れられるべきである。さもなければ、確定されるべきものと特殊化されるべきものという関係において、ここでは主導的であることは成立しないからである。‘法の表徴ではない(ナ・ダンマヴァーカ)’とは、自性(サバーヴァ)としての法を表すものではない、ということである。自性としての法もまた、‘深遠な智慧を持ち、微細な意味(アッタ)を見る者’など(スッタニパータ 178)において、‘意味(アッタ)’と呼ばれる。‘因と果における知が義無礙解(アッタパティサンビダー)である’など(ヴィバガ 720)において、アッタという語が因と果を表すものであることが知られるべきである。また、‘意味の現観(アッタビサマヤ)’など(サンユッタニカーヤ 1.129)に来る、利益(ヒタ)などを表す意味も‘等(アーディ)’という語に含められる。それゆえにこそ、聖典(パーリ)の意味を表すものである。

Tīṇipi padānīti ettha pi-saddo samuccayattho, samuccayo ca tulyayoge siyā. Kiṃ nāma-padena anavasesato kusalādīnaṃ saṅgahoti āsaṅkāya tadāsaṅkānivattanatthamāha ‘‘tīṇipi…pe… saṅgāhakatta’’nti. Tattha saṅgāhakattamattanti matta-saddo visesanivattiatthoti. Tena nivattitaṃ visesaṃ dassetuṃ ‘‘na niravasesasaṅgāhakatta’’nti vuttaṃ. Na hi rūpaṃ nāma-padena saṅgayhati. Kusalādiyeva nāmanti niyamo daṭṭhabbo, na nāmaṃyeva kusalādīti imameva ca niyamaṃ sandhāyāha ‘‘kusalādīnaṃ saṅgāhakattamattameva sandhāya vutta’’nti. Yadipi nāma-padaṃ na niravasesakusalādisaṅgāhakaṃ, kusalādisaṅgāhakaṃ pana hoti, tadatthameva ca taṃ gahitanti nāmassa kusalattikapariyāpannatā vuttāti dassento āha ‘‘kusalādi…pe… vutta’’nti.

“三つの句も”という箇所で、“も(pi)”という語は集約(samuccaya)の意味である。集約とは、同等の結合において生じるものである。“名(nāma)という語によって、余すところなく善などが包含されるのか”という疑念に対し、その疑念を払拭するために“三つの句も……包含するものであること”と述べられた。そこでの“包含することだけ(saṅgāhakattamatta)”における“だけ(matta)”という語は、特殊性を排除する意味である。それによって排除された特殊性を示すために、“余すところなく包含するのではない”と述べられた。なぜなら、色(rūpa)は“名(nāma)”という語には含まれないからである。“善などは名である”という限定は認められるべきであるが、“名は善などである”という限定は認められない。この限定を考慮して、“善などを包含することだけを考慮して述べられた”と言われたのである。たとえ名という語が、余すところなく善などを包含するものではないとしても、善などを包含するものではある。その目的のためにそれが採用されたのであり、名が善の三歌(チッカ)に含まれることが語られたのであると示すために、“善など……述べられた”と言われた。

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

提示門(ウッデーサ・ヴァーラ)の釈義が終了した。

Niddesavāravaṇṇanā

詳解門(ニッデーサ・ヴァーラ)の釈義。

52. Dutiyayamaketi ekamūlayamake. Evamidhāpīti yathā ekamūlayamake ‘‘ye keci kusalā’’icceva pucchā āraddhā, evaṃ idhāpi aññamaññamūlayamakepi ‘‘ye keci kusalā’’icceva pucchā ārabhitabbā siyā. Kasmā? Purimayamaka…pe… appavattattāti. Idañca dutiyayamakassa tathā appavattattā vuttaṃ, tatiyayamakaṃ pana tatheva pavattaṃ. Kecīti padakārā. Te hi yathā paṭhamadutiyayamakesu purimapucchā eva parivattanavasena pacchimapucchā katāti pacchimapucchāya purimapucchā samānā ṭhapetvā paṭilomabhāvaṃ, na tathā aññamaññayamake. Tattha hi dvepi pucchā aññamaññavisadisā. Yadi tatthāpi dvīhipi pucchāhi sadisāhi bhavitabbaṃ[Pg.163], ‘‘ye keci kusalā’’ti paṭhamapucchā ārabhitabbā, pacchimapucchā vā ‘‘sabbe te dhammā kusalamūlena ekamūlā’’ti vattabbā siyā. Evaṃ pana avatvā paṭhamadutiyayamakesu viya purimapacchimapucchā sadisā akatvā tatiyayamake tāsaṃ visadisatā ‘‘ye keci kusalā’’ti anāraddhattā, tasmā paṭilomapucchānurūpāya anulomapucchāya bhavitabbanti imamatthaṃ sandhāya ‘‘ye keci kusalāti apucchitvā’’ti vuttanti vadanti.

52. “第二の双論において”とは、等根双論(エカムーラ・ヤマカ)においてである。“このようにここでも”とは、等根双論において“およそいかなる善も”という問いが始められたように、ここでの相互根双論(アンニャマンニャムーラ・ヤマカ)においても、“およそいかなる善も”という問いが始められるべきである、ということである。なぜか。前者の双論……起こらないからである。そして、これは第二の双論がそのように起こらないことについて述べられたものであるが、第三の双論はまさにそのように起こっている。“いくつかの(kecī)”という語の作成者たち(padakārā)について。彼らは、第一および第二の双論において、前の問いが転換されることによって後の問いとされたように、後の問いにおいて前の問いと同じ状態に置いて逆順(paṭiloma)にしているが、相互根双論においてはそうではない。そこでは二つの問いが互いに異なっているからである。もしそこでも二つの問いが同様であるべきならば、“およそいかなる善も”という第一の問いが始められるか、あるいは後の問いが“それらすべての法は、善根と同一の根である”と述べられるべきであった。しかし、そのようには述べず、第一および第二の双論のように前後の問いを同様にせず、第三の双論においてそれらが異なっているのは、“およそいかなる善も”と始められていないからである。それゆえ、逆順の問いに相応する順文(anuloma)の問いがあるべきである、というこの意図を考慮して、“‘およそいかなる善も’と問わずに”と述べられたのだ、と諸師は言っている。

Atthavasenāti sambhavantānaṃ nicchitasaṃsayitānaṃ atthānaṃ vasena. Tadanurūpāyāti tassā purimapucchāya atthato byañjanato ca anucchavikāya. Purimañhi apekkhitvā pacchimāya bhavitabbaṃ. Tenāti tasmā. Yasmā anulome saṃsayacchede jātepi paṭilome saṃsayo uppajjati, yadi na uppajjeyya, paṭilomapucchāya payojanameva na siyā, tasmā na pacchimapucchānurūpā purimapucchā, atha kho vuttanayena purimapucchānurūpā pacchimapucchā, tāya ca anurūpatāya atthādivasena dvinnaṃ padānaṃ sambandhattā atthādiyamakatā vuttā. Desanākkamato cettha anulomapaṭilomatā veditabbā ‘‘kusalā kusalamūlā’’ti vatvā ‘‘kusalamūlā kusalā’’ti ca vuttattā. Sesayamakesupi eseva nayo. Visesavantavisesa, visesavisesavantaggahaṇato vā idha anulomapaṭilomatā veditabbā. Paṭhamapucchāyañhi ye dhammā visesavanto, te nicchayādhiṭṭhāne katvā dassento ‘‘ye keci kusalā dhammā’’ti vatvā tesu yasmiṃ viseso saṃsayādhiṭṭhāno, taṃdassanatthaṃ ‘‘sabbe te kusalamūlā’’ti pucchā katā. Dutiyapucchāyaṃ pana tappaṭilomato yena visesena te visesavanto, taṃ visesaṃ sanniṭṭhānaṃ katvā dassento ‘‘ye vā pana kusalamūlā’’ti vatvā te visesavante saṃsayādhiṭṭhānabhūte dassetuṃ ‘‘sabbe te dhammā kusalā’’ti pucchā katā. Aniyatavatthukā hi sanniṭṭhānasaṃsayā anekajjhāsayattā sattānaṃ.

“意味の勢いによって”とは、生じ得る確定した意味や疑念のある意味の勢いによって、ということである。“それに相応する”とは、その前の問いに対して、意味においても文句(byañjana)においても適切な、ということである。前のものを考慮して、後のものがあるべきだからである。“それによって”とは、それゆえに、ということである。順文において疑念の切断が生じたとしても、逆順において疑念が生じるからである。もし逆順で疑念が生じないならば、逆順の問いの必要性そのものがなくなるであろう。それゆえ、前の問いが後の問いに相応するのではなく、むしろ述べられた理趣によって、後の問いが前の問いに相応するのである。その相応性によって、意味などの勢いにより二つの句が結合されるため、意味などの双論性が述べられたのである。また、ここでの順文・逆順の別は、説法の順序から知られるべきである。“善は善根である”と述べてから、“善根は善である”と述べられているからである。残りの双論においても、この理趣が適用される。あるいは、有徳(visesavanta)と徳(visesa)、徳と有徳の把握から、ここでの順文・逆順の別は知られるべきである。第一の問いにおいて、いかなる法が有徳であるかを、確定の対象として示して“およそいかなる善の法も”と言い、それらの中でいかなる徳が疑念の対象であるかを示すために、“それらすべては善根であるか”という問いがなされた。しかし第二の問いにおいては、その逆として、それらが有徳であるところのその徳を、断定(sanniṭṭhāna)として示して“あるいはまた、いかなるものが善根であるか”と言い、疑念の対象となったそれら有徳のものを示すために、“それらすべての法は善であるか”という問いがなされた。断定と疑念は、衆生の多様な意向によって、対象とする事物が定まっていないからである。

Imināpi byañjanenāti ‘‘ye keci kusalamūlena ekamūlā’’ti imināpi vākyena. Evaṃ na sakkā vattunti yenādhippāyena vuttaṃ, tamevādhippāyaṃ vivarati ‘‘na hī’’tiādinā. Tattha tenevāti kusalabyañjanatthassa kusalamūlena ekamūlabyañjanatthassa bhinnattā eva. Vissajjananti vibhajanaṃ[Pg.164]. Itarathāti kusalamūlena ekamūlabyañjanena pucchāya katāya. Tāni vacanānīti kusalavacanaṃ kusalamūlena ekamūlavacanañca. Kusalacittasamuṭṭhānarūpavasena cassa abyākatadīpanatā daṭṭhabbā. Etthāti ‘‘imināpi byañjanena tassevatthassa sambhavato’’ti etasmiṃ vacane. Ye keci kusalā…pe… sambhavatoti etena kusalānaṃ kusalamūlena ekamūlatāya byabhicārābhāvaṃ dasseti. Tenevāha ‘‘na hi…pe… santī’’ti. Vuttabyañjanatthasseva sambhavatoti hi iminā avuttabyañjanatthassa sambhavābhāvavacanena svāyamadhippāyamattho vibhāvito. Yathā hi kusalamūlena ekamūlabyañjanattho kusalabyañjanatthaṃ byabhicarati, na evaṃ taṃ kusalabyañjanattho. Kathaṃ katvā codanā, kathañca katvā parihāro? Kusalamūlena ekamūlā kusalā evāti codanā katā, kusalamūlena ekamūlā eva kusalāti pana parihāro pavattoti veditabbaṃ. Dutiyayamake viya apucchitvāti ‘‘ye keci kusalā’’ti apucchitvā. Kusalamūlehīti kusalehi mūlehi. Teti kusalamūlena ekamūlā.

“この文句によっても”とは、“およそいかなる善根と同一の根なるものも”というこの文章によっても、ということである。“そのように述べることはできない”と、いかなる意図で述べられたか、その意図を“なぜなら”から始まる文で明らかにしている。そこでの“まさにそれによって”とは、善という文句の意味と、善根と同一の根という文句の意味とが異なっているからに他ならない。“回答”とは、分別(vibhajana)のことである。“そうでなければ”とは、善根と同一の根という文句によって問いがなされた場合のことである。“それらの言葉”とは、善という言葉と、善根と同一の根という言葉である。また、善心から生じた色の観点から、それが無記であることを示していると理解すべきである。“ここにおいて”とは、“この文句によってもその意味が成立するから”というこの言葉においてである。“およそいかなる善も……成立するから”というこれによって、善なるものが善根と同一の根であることについて、逸脱がないことを示している。それゆえ“なぜなら……存在しない”と述べられたのである。“まさにその文句の意味のみが成立するから”というこれによって、述べられていない文句の意味が成立しないことを述べることで、この意図された意味が明らかにされている。善根と同一の根という文句の意味が、善という文句の意味から逸脱するように、善という文句の意味がそのように逸脱することはない。どのようにして難詰がなされ、どのようにして解決がなされたのか。“善根と同一の根であるものは、ただ善のみである”という難詰がなされ、“善根と同一の根であるものこそが善である”という解決が行われたのだと知られるべきである。“第二の双論におけるように問わずに”とは、“およそいかなる善も”と問わずに、ということである。“善根によって”とは、善なる根によって、ということである。“それら”とは、善根と同一の根であるもののことである。

Ekato uppajjantīti ettha iti-saddo ādiattho pakārattho vā. Tena ‘‘kusalamūlāni ekamūlāni ceva aññamaññamūlāni cā’’tiādipāḷisesaṃ dasseti. Yaṃ sandhāya ‘‘heṭṭhā vuttanayeneva vissajjanaṃ kātabbaṃ bhaveyyā’’ti vuttaṃ. Tattha heṭṭhāti anulomapucchāvissajjane. Vuttanayenāti ‘‘mūlāni yāni ekato uppajjantī’’tiādinā vuttanayena. Tampīti ‘‘kusalamūlenā’’tiādi aṭṭhakathāvacanampi. Tathāti tena pakārena, anulomapucchāyaṃ viya vissajjanaṃ kātabbaṃ bhaveyyāti iminā pakārenāti attho. Yena kāraṇena ‘‘na sakkā vattu’’nti vuttaṃ, taṃ kāraṇaṃ dassetuṃ ‘‘ye vā panā’’tiādimāha. Tattha ‘‘āmantā’’icceva vissajjanena bhavitabbanti ‘‘sabbe te dhammā kusalā’’ti pucchāyaṃ viya ‘‘sabbe te dhammā kusalamūlena ekamūlā’’ti pucchitepi paṭivacanavissajjanameva labbhati, na anulomapucchāyaṃ viya sarūpadassanavissajjanaṃ vibhajitvā dassetabbassa abhāvato. Ye hi dhammā kusalamūlena ekamūlā, na te dhammā kusalamūlena aññamaññamūlāva. Ye pana kusalamūlena aññamaññamūlā, te kusalamūlena ekamūlāva. Tenāha ‘‘na hi…pe… vibhāgo kātabbo bhaveyyā’’ti.

“一所に生起する”という箇所の“iti”という語は、始点の意味、あるいは様態の意味である。それによって、“善根は一根であり、かつ相互根である”などの残りのパーリ文を示している。それに関して“下(前述)で述べた方法と同じように答えがなされるべきであろう”と述べられている。その“下で”とは、順次の問いと答えにおいてである。“述べられた方法で”とは、“一所に生起する諸々の根は”などと述べられた方法によってである。“それも”とは、“善根によって”などの注釈書の言葉もである。“そのように”とは、その様態で、順次の問いにおけるように答えがなされるべきであるという、この様態によってという意味である。“言うことができない”と述べられた理由は、その理由を示すために“あるいはまた”などを挙げた。そこでは“然り(āmantā)”という答えのみがなされるべきであるため、“それらすべての法は善であるか”という問いにおけるように、“それらすべての法は善根と一根であるか”と問われたときでも、応答としての回答のみが得られ、順次の問いにおけるように、自性を示して分別して示すべきものがないからである。なぜなら、善根と一根である法は、それらが必ずしも善根と相互根であるとは限らないからである。しかし、善根と相互根であるものは、それらは必ず善根と一根である。ゆえに“実に…(中略)…分別はなされるべきではない”と述べたのである。

Tattha [Pg.165] yenāti yena aññamaññamūlesu ekamūlassa abhāvena. Yatthāti yasmiṃ ñāṇasampayuttacittuppāde. Aññamaññamūlakattā ekamūlakattā cāti adhippāyo. Dvinnaṃ dvinnañhi ekekena aññamaññamūlakatte vutte tesaṃ ekekena ekamūlakattampi vuttameva hoti samānattho ekasaddoti katvā. Tenevāha ‘‘yattha pana…pe… na ekamūlānī’’ti. Tayidaṃ micchā, dvīsupi ekekena itarassa ekamūlakattaṃ sambhavati evāti. Tenāha ‘‘etassa gahaṇassa nivāraṇattha’’ntiādi. ‘‘Ye dhammā kusalamūlena aññamaññamūlā, te kusalamūlena ekamūlā’’ti imamatthaṃ vibhāventena idha ‘‘āmantā’’ti padena yattha dve mūlāni uppajjanti, tattha ekekena itarassa ekamūlakattaṃ pakāsitamevāti āha ‘‘āmantāti imināva vissajjanena taṃgahaṇanivāraṇato’’ti. Nicchitattāti ettha ekato uppajjamānānaṃ tiṇṇannaṃ tāva mūlānaṃ nicchitaṃ hotu aññamaññekamūlakattaṃ, dvinnaṃ pana kathanti āha ‘‘aññamaññamūlānaṃ hī’’tiādi. Samānamūlatā evāti avadhāraṇena nivattitatthaṃ dassetuṃ ‘‘na aññamaññasamānamūlatā’’ti vuttaṃ. Tena aññamaññamūlānaṃ samānamūlatāmattavacanicchāya ekamūlaggahaṇaṃ, na tesaṃ aññamaññapaccayatāvisiṭṭhasamānamūlatādassanatthanti imamatthaṃ dasseti. Dvinnaṃ mūlānanti dvinnaṃ ekamūlānaṃ ekato uppajjamānānaṃ. Yathā tesaṃ samānamūlatā, taṃ dassetuṃ ‘‘tesu hī’’tiādi vuttaṃ. Taṃmūlehi aññehīti itaramūlehi mūladvayato aññehi sahajātadhammehi.

そこで、“~によって(yena)”とは、相互根において一根が欠けていることによってである。“~において(yattha)”とは、その智相応の心生起においてである。相互根であること、および一根であること、という意味である。二つずつの根について、それぞれが相互根であると述べられるとき、それらがそれぞれ一根であることもまた、一(eka)という語が同じ意味であることによって、すでに述べられたことになる。それゆえに、“しかし、~において…(中略)…一根ではない”と述べた。それは誤りである。二つの場合においても、それぞれ他に対して一根であることは成立するからである。それゆえに、“この把握を遮断するために”などと述べた。“善根と相互根である諸法は、善根と一根である”というこの意味を明らかにしながら、ここでは“然り”という語によって、二つの根が生起する場合には、そこでは一方が他方に対して一根であることが示されているのであるとして、“‘然り’というこの答えによってこそ、その把握を遮断するからである”と述べた。“確定しているがゆえに”とは、ここでは、一所に生起する三つの根については、まず相互に一根であることが確定しているとせよ。では二つの場合はどうか、として“相互根については”などと述べた。“同じ根であること(samānamūlatā)のみ”という限定によって、排斥される意味を示すために“相互に同じ根ではない(na aññamaññasamānamūlatā)”と述べられた。これによって、相互根の“単に同じ根であること”を言わんとして一根という把握がなされるのであり、それらが相互の縁としての特異性をもつ“同じ根であること”を示すためではないという、この意味を示している。“二つの根の”とは、一所に生起する二つの一根のことである。それらが同じ根であることを示すために、“それらにおいて、実に”などが述べられた。“それらの根とは別の”とは、他の根、すなわち二つの根以外の倶生法のことである。

Idāni yena adhippāyena paṭilome ‘‘kusalā’’icceva pucchā katā, na ‘‘kusalamūlena ekamūlā’’ti, taṃ dassetuṃ ‘‘aññamaññamūlatte pana…pe… katāti daṭṭhabba’’nti āha. Na hi kusalamūlena aññamaññamūlesu kiñci ekamūlaṃ na hotīti vuttovāyamattho. Mūlayuttatameva vadati, na mūlehi ayuttanti adhippāyo. Aññathā pubbenāparaṃ virujjheyya. Tenevāti mūlayuttatāya eva vuccamānattā. Ubhayatthāpīti aññamaññamūlā ekamūlāti dvīsupi padesu. ‘‘Kusalamūlenā’’ti vuttaṃ, kusalamūlena sampayuttenāti hi attho. Yadi ubhayampi vacanaṃ mūlayuttatameva vadati, atha kasmā anulomapucchāyameva ekamūlaggahaṇaṃ kataṃ, na paṭilomapucchāyanti ubhayatthāpi taṃ gahetabbaṃ na vā gahetabbaṃ. Evañhi mūlekamūlayamakadesanāhi ayaṃ aññamaññayamakadesanā samānarasā siyāti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘tatthā’’tiādi.

今、どのような意図で逆次の問いにおいて、“善であるか”という問いのみがなされ、“善根と一根であるか”とはなされなかったのか、それを示すために“しかし、相互根であることにおいては…(中略)…なされたと見るべきである”と述べた。なぜなら、善根と相互根であるもののなかに、何らかの一根でないものはないからであり、この意味はすでに述べられた通りである。根と相応していることのみを述べており、根と不相応であることを述べているのではない、というのが意図である。さもなければ、前後の矛盾が生じるであろう。それゆえに、まさに根と相応していることとして語られているのである。“両方においても”とは、相互根と一根という両方の句においてである。“善根と”と述べられているのは、善根と相応しているものと、という意味だからである。もし両方の言葉がまさに根と相応していることのみを述べているのであれば、ではなぜ順次の問いにおいてのみ“一根”という把握がなされ、逆次の問いにおいてはなされないのか。両方においてそれがなされるべきか、あるいはなされるべきではない。そうすれば、この“根・一根”の対の説教は、この“相互根”の対の説教と同じ趣旨になるであろう、という反論を念頭に置いて、“そこでは”などと述べた。

Tattha [Pg.166] tatthāti tasmiṃ aññamaññayamake. Yadipi ekamūlā aññamaññamūlāti idaṃ padadvayaṃ vuttanayena mūlayuttatameva vadati, tathāpi sāmaññavisesalakkhaṇe attheva bhedoti dassetuṃ ‘‘mūlayogasāmaññe’’tiādi vuttaṃ. Samūlakānaṃ samānamūlatā ekamūlattanti ekamūlavacanaṃ tesu avisesato mūlasabbhāvamattaṃ vadati, na aññamaññamūlasaddo viya mūlesu labbhamānaṃ visesaṃ, na ca sāmaññe nicchayo visese saṃsayaṃ vidhamatīti imamatthamāha ‘‘mūlayogasāmaññe…pe… pavattā’’ti iminā. Visese pana nicchayo sāmaññe saṃsayaṃ vidhamanto eva pavattatīti āha ‘‘mūlayogavisese pana…pe… nicchitameva hotī’’ti. Tasmāti vuttasseva tassa hetubhāvena parāmasanaṃ, visesanicchayeneva avinābhāvato, sāmaññassa nicchitattā tattha vā saṃsayābhāvatoti attho. Tenāha ‘‘ekamūlāti pucchaṃ akatvā’’ti. Kusalabhāvadīpakaṃ na hotīti kusalabhāvasseva dīpakaṃ na hoti tadaññajātikassapi dīpanato. Tenāha ‘‘kusalabhāve saṃsayasabbhāvā’’ti. Aññamaññamūlavacananti kevalaṃ aññamaññamūlavacananti adhippāyo. Kusalādhikārassa anuvattamānattāti iminā ‘‘sabbe te dhammā kusalā’’ti kusalaggahaṇe kāraṇamāha. Ekamūlaggahaṇe hi payojanābhāvo dassito, kusalassa vasena cāyaṃ desanāti.

そこで、“そこでは”とは、その相互根の対においてである。たとえ“一根”と“相互根”というこの二つの句が、前述の方法で単に“根と相応していること”を述べているのだとしても、やはり普遍的特徴と個別的特徴という意味において、違いはあるのだと示すために“根との結合という普遍性において”などと述べた。根を伴うものが同じ根をもつことを“一根”と言う。一根という言葉は、それらにおいて、区別なく単に根が存在することのみを述べているのであり、“相互根”という語のように、根の中に得られる特殊性を述べているのではない。そして、普遍性における確定が、特殊性における疑念を払拭することはないというこの意味を、“根との結合という普遍性において…(中略)…生じている”という箇所で述べた。しかし、特殊性における確定は、普遍性における疑念を払拭しながら生じるのである、として“しかし、根との結合という特殊性においては…(中略)…確定しているのである”と述べた。それゆえに(tasmā)とは、述べられたそのことを原因として言及しているのである。特殊性が確定することによって、不可分に普遍性が確定しているから、あるいはそこには疑念がないから、という意味である。それゆえに“‘一根であるか’という問いをせずに”と述べた。“善である状態を照らし出すものではない”とは、善であることのみを照らすものではなく、それ以外の種類の法をも照らし出すからである。それゆえに“善である状態に疑念が存在するからである”と述べた。“相互根という言葉”とは、単なる相互根という言葉、という意味である。“善の主題の適用が継続しているから”という箇所によって、“それらすべての法は善であるか”という“善”の把握における理由を述べた。一根という把握には目的がないことが示されており、また、この説教は善という観点によるものだからである。

53-61. Mūlanaye vutte eva attheti mūlanaye vutte eva kusalādidhamme. Kusalādayo hi sabhāvadhammā idha pāḷiatthatāya atthoti vutto. Kusalamūlabhāvena, mūlassa visesanena, mūlayogadīpanena ca pakāsetuṃ. Kusalamūlabhūtā mūlā kusalamūlamūlāti samāsayojanā. Mūlavacanañhi nivattetabbagahetabbasādhāraṇaṃ. Akusalābyākatāpi mūladhammā atthīti kusalamūlabhāvena mūladhammā visesitā. Mūlaggahaṇena ca mūlavantānaṃ mūlayogo dīpito hoti. Samānena mūlena, mūlassa visesanena, mūlayogadīpanena ca pakāsetuṃ ‘‘ekamūlamūlā’’ti, aññamaññassa mūlena mūlabhāvena, mūlassa visesanena, mūlayogadīpanena ca pakāsetuṃ ‘‘aññamaññamūlamūlā’’ti mūlamūlanayo vuttoti yojanā. Tīsupi yamakesu yathāvuttavisesanamevettha pariyāyantaraṃ daṭṭhabbaṃ.

“根本の理法(根本理)が説かれたとき、まさに善法などの諸法が根本理において存在する。善などの自性法は、ここでは聖典(パーリ)の対象であるために‘存在する’と言われる。善根であることによって、根本を特定することによって、また根本の結合を示すことによって、明らかにされるべきである。‘善根を根本とするもの(善根根)’というのは、複合語の結合である。というのも、‘根本’という言葉は、捨てるべきものと取るべきものに共通だからである。不善や無記の根本法も存在するため、善根であることによって根本法が特定される。また‘根本’という言葉を用いることで、根本を持つものたちの根本の結合が示される。共通の根本によって、根本を特定し、根本の結合を示すために‘一根本根’と言い、互いの根本によって、根本であること、根本を特定すること、根本の結合を示すために‘相互根本根’と言う。このように根本根理が説かれたと結合すべきである。三つの双(ヤマカ)においても、上述の特定の仕方がここでの別の同義語のあり方(異門)であると見なされるべきである。”

Mūlayogaṃ [Pg.167] dīpetunti mūlayogameva padhānaṃ sātisayañca katvā dīpetunti adhippāyo. Yathā hi kusalāni mūlāni etesanti kusalamūlakānīti bāhiratthasamāse mūlayogo padhānabhāvena vutto hoti, na evaṃ ‘‘kusalasaṅkhātā mūlā kusalamūlā’’ti kevalaṃ, ‘‘kusalamūlamūlā’’ti savisesanaṃ vā vutte uttarapadatthappadhānasamāse. Tenāha ‘‘aññapadattha…pe… dīpetu’’nti. Vuttappakārovāti ‘‘kusalamūlabhāvena mūlassa visesanenā’’tiādinā mūlamūlanaye ca, ‘‘aññapadatthasamāsantena ka-kārenā’’tiādinā mūlakanaye ca vuttappakāro eva. Vacanapariyāyo mūlamūlakanaye ekajjhaṃ katvā yojetabbo.

“根本の結合を示すとは、根本の結合それ自体を主たるものとし、卓越したものとして示すという意味である。すなわち、‘これらのものには善の根本がある’という理由で‘善根を伴うもの(善根的)’と言うとき、外法複合語(有財釈)においては根本の結合が主たる状態として説かれているが、単に‘善と称される根本、すなわち善根’と言ったり、あるいは特定を伴って‘善根根’と言ったりする場合には、後節の意味が主となる複合語(依主釈・持業釈)において、そのようにはならない。それゆえに‘他句の意味を……示すために’と言われた。上述の通りであるとは、‘善根であることによって、根本を特定することによって’等の文言によって根本根理において、また‘他句の意味の複合語の末尾にあるカ字によって’等の文言によって根本的理において説かれた通りのことである。語の同義的なあり方は、根本根・根本的の理を一箇所にまとめて結合されるべきである。”

74-85. Na ekamūlabhāvaṃ labhamānehīti abyākatamūlena na ekamūlakaṃ tathāvattabbataṃ labhamānehi aṭṭhārasaahetukacittuppādāhetukasamuṭṭhānarūpanibbānehi ekato alabbhamānattā. Yathā hi yathāvuttacittuppādādayo hetupaccayavirahitā ahetukavohāraṃ labhanti, na evaṃ sahetukasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ. Tenāha ‘‘ahetukavohārarahitaṃ katvā’’ti. Ettha ca ‘‘sabbaṃ rūpaṃ na hetukameva, ahetukamevā’’ti vuttattā kiñcāpi sahetukasamuṭṭhānampi rūpaṃ ahetukaṃ, ‘‘abyākato dhammo abyākatassa dhammassa hetupaccayena paccayo, vipākābyākatā kiriyābyākatā hetū sampayuttakānaṃ khandhānaṃ cittasamuṭṭhānānañca rūpānaṃ hetupaccayena paccayo’’ti (paṭṭhā. 1.1.403) pana vacanato hetupaccayayogena sahetukasamuṭṭhānassa rūpassa ahetukavohārābhāvo vutto. Keci pana ‘‘abbohārikaṃ katvāti sahetukavohārena abbohārikaṃ katvāti atthaṃ vatvā aññathā ‘ahetukaṃ abyākataṃ abyākatamūlena ekamūla’nti na sakkā vattu’’nti vadanti. Tattha yaṃ vattabbaṃ, taṃ vuttameva ahetukavohārābhāvena sahetukatāpariyāyassa atthasiddhattā. Apica hetupaccayasabbhāvato tassa sahetukatāpariyāyo labbhateva. Tenāha ‘‘na vā sahetukaduke viya…pe… abbohārikaṃ kata’’nti. Ettha etthāti etasmiṃ ekamūlakaduke. Hetupaccayayogāyogavasenāti hetupaccayena yogāyogavasena, hetupaccayassa sabbhāvāsabbhāvavasenāti attho. Sahetukavohārameva labhati paccayabhūtahetusabbhāvato.

“‘一根本の状態を得られないものたちによって’とは、無記の根本と一根本であるという、そのように言われるべき状態を得られない十八の無因心起こりと無因等起のいろ(色)・涅槃とは、一所に得られないからである。というのも、上述の心起こりなどは因の縁を欠いているため‘無因’という呼称を得るが、有因等起のいろ(色)はそのようにはならない。それゆえに‘無因という呼称を除外して’と言われた。そして、ここでは‘すべてのいろ(色)は因を持つものではなく、無因そのものである’と説かれているため、たとえ有因等起のいろ(色)であっても無因であるが、‘無記法は無記法の因縁によって縁となる。異熟無記・作法無記の因は、相応する蘊と心等起のいろ(色)に対して因縁によって縁となる’(パッṭhāna)という文言に基づき、因縁との結合によって、有因等起のいろ(色)には無因という呼称がないことが説かれている。しかし、ある人々は‘称されないものとして、すなわち有因という呼称によって称されないものとして、という意味を語り、そうでなければ“無因の無記は無記の根本と一根本である”と言うことはできない’と言う。そこにおいて語られるべきことは、すでに語られた通りであり、無因という呼称がないことによって、有因であるという同義的なあり方が成立しているからである。さらに、因縁が存在することから、それ(いろ)には有因であるという同義的なあり方が確かに得られる。それゆえに‘あるいは有因の二教において……のように……称されないものとされた’と言われた。ここで、‘ここで’とは、この一根本の二教においてである。‘因縁との結合・不結合によって’とは、因縁との結合と不結合によって、すなわち因縁の存在と非存在によって、という意味である。縁となっている因が存在することから、有因という呼称だけを得るのである。”

Apare [Pg.168] pana bhaṇanti ‘‘sahetukacittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ ahetukaṃ abyākatanti iminā vacanena saṅgahaṃ gacchantampi samūlakattā ‘abyākatamūlena na ekamūla’nti na sakkā vattuṃ, satipi samūlakatte nippariyāyena sahetukaṃ na hotīti ‘abyākatamūlena ekamūla’nti ca na sakkā vattuṃ, tasmā ‘ahetukaṃ abyākataṃ abyākatamūlena na ekamūlaṃ, sahetukaṃ abyākataṃ abyākatamūlena ekamūla’nti dvīsupi padesu anavarodhato abbohārikaṃ katvāti vutta’’nti, taṃ tesaṃ matimattaṃ ‘‘sahetukaabyākatasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ abyākatamūlena ekamūlaṃ hotī’’ti aṭṭhakathāyaṃ tassa ekamūlabhāvassa nicchitattā, tasmā vuttanayeneva cettha attho veditabbo.

“しかし、他の人々は言う。‘有因の心等起のいろ(色)は無因・無記であるというこの言葉によって、まとめられるものであっても、根本を伴うものであるために“無記の根本と一根本ではない”と言うことはできない。根本を伴うものであっても、直接的には有因ではないために“無記の根本と一根本である”とも言うことはできない。したがって“無因の無記は無記の根本と一根本ではなく、有因の無記は無記の根本と一根本である”という二つの句のどちらにも含まれないことから、呼称されないものとして、と言われたのである’と。それは彼らの単なる意見にすぎない。なぜなら、‘有因の無記等起のいろ(色)は無記の根本と一根本である’とアッタカタ(注釈書)において、その一根本の状態が決定されているからである。それゆえに、上述の理法によってのみ、ここでの意味は理解されるべきである。”

86-97. Kusalākusalābyākatarāsito namananāmanasaṅkhātena visesena arūpadhammānaṃ gahaṇaṃ niddhāraṇaṃ nāma hotīti āha ‘‘nāmānaṃ niddhāritattā’’ti. Tena tesaṃ adhikabhāvamāha viññāyamānameva pakaraṇena aparicchinnattā. Yadi evaṃ ‘‘ahetukaṃ nāmaṃ sahetukaṃ nāma’’nti pāṭhantare kasmā nāmaggahaṇaṃ katanti āha ‘‘supākaṭabhāvattha’’nti, paribyattaṃ katvā vutte kiṃ vattabbanti adhippāyo.

“善・不善・無記の集まりから、屈曲(ナマナ)・名づけ(ナーマナ)と称される特定によって、無色の諸法を把握することが‘判別(niddhāraṇa)’である。それゆえに‘名の判別されたことによって’と言われた。それによって、それらの(名の)優越性を示している。なぜなら、それ(名)は文脈によって理解されるだけであり、限定されていないからである。もしそうであれば、‘無因の名、有因の名’という異本において、なぜ‘名(ナーマ)’という把握がなされたのか。それに対して‘極めて明白にするために’と言われた。明確に語られたときに、何をさらに言うべきだろうかという意図である。”

Niddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“解説釈(ニッデーサ・ヴァーラ)の注釈(ヴァンナナー)が終了した。”

Mūlayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

“根本双(ムーラ・ヤマカ)の注釈が終了した。”

2. Khandhayamakaṃ

2. “蘊双(カンダ・ヤマカ)”

1. Paṇṇattivāro

1. “施設釈(パンナッティ・ヴァーラ)”

Uddesavāravaṇṇanā

“要目釈(ウッデーサ・ヴァーラ)の注釈”

2-3. Khandhayamake …pe… pariññā ca vattabbāti idaṃ padhānabhāvena vattabbadassanaṃ. Abhiññeyyakathā hi abhidhammo, sā ca yāvadeva pariññattāti pariññāsu ca na vinā tīraṇapariññāya pahānapariññā, tīraṇañca sampuṇṇaparānuggahassa adhippetattā kālapuggalokāsavibhāgamukhena khandhānaṃ visuṃ saha ca uppādanirodhalakkhaṇapariggahavasena sātisayaṃ sambhavati, nāññathāti imamatthaṃ dassento ‘‘chasu kālabhedesu…pe… pariññā ca vattabbā’’ti padhānaṃ vattabbaṃ uddharati. Tattha pana yathā na tīraṇapariññāya vinā pahānapariññā, evaṃ tīraṇapariññā vinā ñātapariññāya. Sā [Pg.169] ca sutamayañāṇamūlikāti desanākusalo satthā anvayato byatirekato ca samudāyāvayavapadatthādivibhāgadassanamukhena khandhesu pariññāppabhedaṃ pakāsetukāmo ‘‘pañcakkhandhā’’tiādinā desanaṃ ārabhīti dassento ‘‘te pana khandhā’’tiādimāha. Pañcahi padehīti pañcahi samudāyapadehi.

2-3. 蘊双論において……(中略)……“遍知もまた語られるべきである”とは、これが主要な事柄として語られるべきであることを示している。実に、アビダンマとは知られるべき法(所知)についての説法であり、それはただ遍知を目的としているからである。諸々の遍知のうち、審察遍知なくして断遍知はなく、また審察は、他者の理解を助けることが意図されているために、時間・個人・場所の区分という入り口を通して、諸蘊を個別に、あるいは一括して、その生滅の相を把握することによって、より優れた形で成立するのであって、他の方法ではあり得ない。この意味を示すために、“六種の時の区分において……(中略)……遍知もまた語られるべきである”と、主要な語られるべき内容を掲げている。しかし、そこにおいて、審察遍知なくして断遍知がないように、知遍知なくして審察遍知はない。そして、それは聞所成慧を根本とするものであるから、説法に巧みな世尊は、随順と反対によって、全体と構成要素、および語の意味などの区分を示すことを通して、諸蘊における遍知の分類を明らかにしようと欲し、“五蘊”などの言葉で説法を開始されたことを示すために、“それら諸蘊は”などと述べられた。“五つの語によって”とは、五つの全体を表す語によって、という意味である。

Tatthāti tesu samudāyāvayavapadesu. Dhammoti ruppanādiko ñeyyadhammo. Samudāyapadassāti rūpakkhandhādisamudāyapadassa. Yadipi avayavavinimutto paramatthato samudāyo nāma natthi, yathā pana avayavo samudāyo na hoti, evaṃ na samudāyopi avayavoti satipi samudāyāvayavānaṃ bhede dvinnaṃ padānaṃ samānādhikaraṇabhāvato atthevābhedoti padadvayassa samānatthatāya siyā āsaṅkāti āha ‘‘etasmiṃ saṃsayaṭṭhāne’’ti. ‘‘Cakkhāyatanaṃ rūpakkhandhagaṇanaṃ gacchati, viññāṇakkhandho tajjā manoviññāṇadhātū’’tiādīsu ekadeso samudāyapadattho vutto, ‘‘yaṃ kiñci rūpaṃ…pe… ayaṃ vuccati rūpakkhandho’’tiādīsu (vibha. 2) pana sakaloti āha ‘‘rūpādi…pe… attho’’ti. Avayavapadānañcettha visesanavisesitabbavisayānaṃ samānādhikaraṇatāya samudāyapadatthatā vuttā, tato eva samudāyapadānampi avayavapadatthatā. Na hi visesanavisesitabbānaṃ atthānaṃ accantaṃ bhedo abhedo vā icchito, atha kho bhedābhedo, tasmā abhedadassanavasena paṭhamanayo vutto, bhedadassanavasena dutiyanayo. Yo hi ruppanādisaṅkhāto rāsaṭṭho avayavapadehi rūpādisaddehi ca khandhasaddena ca visesanavisesitabbabhāvena bhinditvā vutto, svāyaṃ atthato rāsibhāvena apekkhito ruppanādiattho evāti.

“其処において”とは、それら全体語と構成要素語において、ということである。“法”とは、壊変などの性質を持つ知られるべき法である。“全体語の”とは、色蘊などの全体を表す語のことである。たとえ構成要素を離れて勝義において全体というものが存在しないとしても、例えば構成要素が全体ではないように、そのように全体もまた構成要素ではない。したがって、全体と構成要素に別異があるとしても、二つの語が同格(同一対象の指示)であることから、まさに不別(同一)であるという、二つの語が同じ意味であることによる疑念が生じるかもしれない。それゆえに“この疑念の箇所において”と述べられた。“眼処は色蘊の数に入る。識蘊はそれに生じる意識界である”などの箇所では、一部分が全体語の意味として述べられているが、一方“いかなる色であっても……(中略)……これが色蘊と呼ばれる”などの箇所では、全体を指している。ゆえに“色など……(中略)……意味”と述べられた。また、ここでは限定するものと限定されるものという対象が同格であることにより、構成要素語が全体語の意味を持つことが述べられており、それゆえに全体語もまた構成要素語の意味を持つのである。実に、限定するものと限定されるものの意味は、絶対的な別異、あるいは不別(同一)として望まれるのではなく、むしろ“別にして不別”とされる。したがって、不別の提示として第一の理路が述べられ、別異の提示として第二の理路が述べられた。実に、壊変などと称される集積の意味は、構成要素語である“色”などの語と、“蘊(集積)”という語によって、限定するものと限定されるものの関係として区別して述べられているが、それは実質的には集積の状態として考慮された、まさに壊変などの意味なのである。

Yathā avayavapadehi vuccamānopi samudāyapadassa attho hoti, evaṃ samudāyapadehi vuccamānopi avayavapadassa atthoti ‘‘rūpakkhandho rūpañceva rūpakkhandho ca, rūpakkhandho rūpanti? Āmantā’’tiādinā padasodhanā katāti dassento āha ‘‘rūpādiavayavapadehi…pe… padasodhanavāro vutto’’ti. Tattha ekaccassa avayavapadassa aññattha vuttiyā avayavapadatthassa samudāyapadatthatāya siyā anekantikatā, samudāyapadassa pana taṃ natthīti samudāyapadatthassa avayavapadatthatāya byabhicārābhāvo [Pg.170] ‘‘rūpakkhandho rūpanti? Āmantā’’ti pāḷiyā pakāsitoti vuttaṃ ‘‘rūpādi…pe… dassetu’’nti.

構成要素語によって語られる場合であっても全体語の意味となるように、全体語によって語られる場合であっても構成要素語の意味となる。したがって、“色蘊は色であり、かつ色蘊であるか。色蘊は色であるか。然り”などのように語の精査がなされたことを示すために、“色などの構成要素語によって……(中略)……語の精査の節が述べられた”と語られた。そこにおいて、ある構成要素語が他の場所で用いられることにより、構成要素語の意味が全体語の意味となることにおいて不定性が生じるかもしれないが、全体語についてはそのような不定性は存在しない。したがって、全体語の意味が構成要素語の意味となることにおいて矛盾がないことが、“色蘊は色であるか。然り”という聖典によって明らかにされている、ということが“色など……(中略)……示すために”と述べられた理由である。

‘‘Rūpakkhandho’’tiādīsu khandhatthassa visesitabbattā vuttaṃ ‘‘padhānabhūtassa khandhapadassā’’ti. Vedanādiupapadatthassa ca sambhavato ‘‘vedanākkhandho’’tiādīsu. Rūpāvayavapadena vuttassāti rūpasaṅkhātena avayavapadena visesanabhāvena vuttassa khandhatthassa rūpakkhandhabhāvo hoti. Tena vuttaṃ ‘‘rūpakkhandho rūpanti? Āmantā’’ti. Tatthāti tasmiṃ rūpakkhandhapade. Padhānabhūtena visesitabbattā khandhāvayavapadena vuttassa ruppanaṭṭhassa kiṃ vedanākkhandhādibhāvo hotīti yojanā. Samāne avayavapadābhidheyyabhāve appadhānena padena yo attho viññāyati, so kasmā padhānena na viññāyatīti adhippāyo. Khandhāvayavapadena vutto dhammoti rāsaṭṭhamāha. Tattha kocīti ruppanaṭṭho. Kenaci samudāyapadenāti rūpakkhandhapadena, na vedanākkhandhādipadena. Tenāha ‘‘na sabbo sabbenā’’ti. Esa nayo vedanākkhandhādīsu. Rūparūpakkhandhādiavayavasamudāyapadasodhanamukhena tattha ca catukkhandhavasena pavattā pāḷigati padasodhanamūlacakkavāro. Evañca dassentenāti iminā yvāyaṃ rūpādiavayavapadehi rūpakkhandhādisamudāyapadehi ca dassitākāro atthaviseso, taṃ paccāmasati. Visesanabhāvo bhedakatāya sāmaññato avacchedakattā, visesitabbabhāvo abhedayogena bhedantarato avicchinditabbattā, samānādhikaraṇabhāvo tesaṃ bhedābhedānaṃ ekavatthusannissayattā.

“色蘊”などの語において、蘊の意味は限定されるべきものであるため、“主要なものである蘊という語の”と述べられた。また、“受蘊”などの語において、受などの付加的な語の意味が生じるからである。色という構成要素語によって述べられたもの、すなわち色と称される構成要素語によって限定語として述べられた蘊の意味が、色蘊という状態になる。それゆえに“色蘊は色であるか。然り”と述べられた。“其処において”とは、その色蘊という語において、ということである。主要なものとして限定されるべきものであるがゆえに、蘊という構成要素語によって述べられた壊変の意味が、受蘊などの状態になるだろうか、という関連である。構成要素語の呼称が同じである場合に、主要でない語によって理解される意味が、なぜ主要な語によって理解されないのか、という意図である。蘊という構成要素語によって述べられた法とは、集積の意味を指している。そこにおいて“あるもの”とは、壊変の意味である。“ある全体語によって”とは、色蘊という語によってであり、受蘊などの語によってではない。それゆえに“すべてがすべてによって限定されるわけではない”と述べられた。この理路は受蘊などにおいても同様である。色と色蘊などの構成要素語および全体語の精査を通して、そこにおいて四蘊の形式で展開される聖典の運びが、“語の精査を根本とする輪転の節”である。このように示すことによって、色などの構成要素語と色蘊などの全体語によって示されたこの意味の特殊性を、再び言及している。限定する状態(能修飾性)は、区別をなすものであることから、一般的共通性から限定するものであり、限定される状態(所修飾性)は、不別の結合によって他の別異のものから切り離されないものであり、同格である状態(同格性)は、それらの別異と不別が同一の対象に依拠していることによるものである。

Tenāti yathāvuttena visesanavisesitabbabhāvena. Etthāti etasmiṃ samānādhikaraṇe. Tenāti vā samānādhikaraṇabhāvena. Etthāti rūpakkhandhapade. Yathā nīluppalapade uppalavisesanabhūtaṃ nīlaṃ visiṭṭhameva hoti, na yaṃ kiñci, evamidhāpi khandhavisesanabhūtaṃ rūpampi visiṭṭhameva siyāti dassento ‘‘kiṃ khandhato…pe… hotī’’ti āha. Tathā ‘‘rūpañca taṃ khandho cā’’ti samānādhikaraṇabhāveneva yaṃ rūpaṃ, so khandho. Yo khandho, taṃ rūpanti ayampi āpanno evāti āha ‘‘sabbeva…pe… visesitabbā’’ti. Visesanena ca nāma niddhāritarūpena bhavitabbaṃ avacchedakattā, na aniddhāritarūpenāti āha ‘‘kiṃ pana ta’’ntiādi, tasseva gahitattā na piyarūpasātarūpassāti adhippāyo. Na [Pg.171] hi taṃ khandhavisesanabhāvena gahitaṃ, vissajjanaṃ kataṃ tassevāti yojanā. Na khandhato aññaṃ rūpaṃ atthīti idaṃ ruppanaṭṭho rūpanti katvā vuttaṃ, na hi so khandhavinimutto atthi. Tenevāti yathāvuttarūpassa khandhavinimuttassa abhāveneva. ‘‘Piyarūpaṃ sātarūpaṃ, dassentenappaka’’nti ca ādīsu atadatthassa rūpasaddassa labbhamānattā ‘‘tena rūpasaddenā’’ti visesetvā vuttaṃ. Vuccamānaṃ bhūtupādāyampi bhedaṃ dhammajātaṃ. Suddhenāti kevalena, rūpasaddena vināpīti attho. Tayidaṃ pakaraṇādiavacchinnataṃ sandhāya vuttaṃ, samānādhikaraṇataṃ vā. Yo hi rūpasaddena samānādhikaraṇo khandhasaddo, tena yathāvuttarūpasaddena viya tadattho vuccateva. Tenāha ‘‘khandhā rūpakkhandho’’ti. Yadipi yathāvuttaṃ rūpaṃ khandho eva ca, khandho pana na rūpamevāti āha ‘‘na ca sabbe…pe… visesitabbā’’ti. Tenevāti arūpasabhāvassa khandhassa atthibhāveneva. Teti khandhā. Vibhajitabbāti ‘‘khandhā rūpakkhandho’’ti padaṃ uddharitvā ‘‘rūpakkhandho khandho ceva rūpakkhandho ca, avasesā khandhā na rūpakkhandho’’tiādinā vibhāgena dassetabbā.

“それによって”とは、上述の修飾語と被修飾語の関係によって、という意味である。“ここに”とは、この同格関係(サマーナーディカラナ)において。あるいは“それによって”とは、同格関係であることによって。“ここに”とは“色蘊”という句において。たとえば“青蓮(青い蓮)”という句において、蓮の修飾語である青が特定のものである(いかなる青でもない)ように、ここでも蘊の修飾語である色も特定のものであるべきであることを示すために、“蘊から……であるか”と言った。同様に“色はそれ(蘊)であり、蘊はそれ(色)である”という同格関係そのものによって、ある色がそうであればそれは蘊であり、ある蘊がそうであればそれは色である、ということもまた生じるので、“すべて……修飾されるべきである”と言った。修飾語というものは、限定するものであるから、確定された形(性質)であるべきで、不確定な形であってはならない。ゆえに“しかし、それは何か”等と言った。それは(色蘊として)把握されたものであり、愛好すべき形態(ピヤルーパ)や快い形態(サータルーパ)のことではないという意図である。それら(愛好すべき形態など)は蘊の修飾語としては把握されておらず、それ(色蘊)に対してのみ回答がなされている、という構成である。蘊と別に色があるわけではないというのは、壊変(ルッパーナ)の意味が色であるとして説かれたもので、蘊を離れた色は存在しないからである。“それゆえに”とは、上述の、蘊を離れた色の不在によって。“愛好すべき形態、快い形態”などの箇所では、(色蘊の)意味ではない“色”という言葉が見られるため、“その色の言葉によって”と限定して言われた。説かれているのは大種と所造という区別された諸法である。“単独で”とは、ただ“色”という言葉なしでも、という意味である。これは文脈等による限定、あるいは同格性を考慮して言われた。色という言葉と同格である“蘊”という言葉によって、上述の色という言葉によるのと同様に、その意味が説かれている。それゆえに“諸蘊は色蘊である”と言った。上述の色はまさに蘊であるが、蘊は色だけではないので、“すべての……修飾されるべきではない”と言った。“それゆえに”とは、非色の性質を持つ蘊が存在することによって。“それら”とは諸蘊である。“分類されるべき”とは、“諸蘊は色蘊である”という句を取り出して、“色蘊は蘊であり色蘊である、残りの諸蘊は色蘊ではない”という等の分類によって示されるべきである。

Khandhānaṃ rūpavisesana…pe… saṃsayo hotīti ettha kiṃ khandhato aññāpi vedanā atthi, yato vinivattā vedanā khandhavisesanaṃ hoti, sabbe ca khandhā kiṃ khandhavisesanabhūtāya vedanāya visesitabbāti evaṃ yojanā veditabbā. Kecīti anubhavanādippakārā. Kenaci visesanenāti vedanādinā visesanena.

“諸蘊の色の修飾……”から“疑念が生じる”までの箇所において、蘊から離れて別の受(ヴェーダナー)があるのか、それによって(他から)区別された受が蘊の修飾語となるのか、そして全ての蘊は、蘊の修飾語となった受によって修飾されるべきなのか、このように解釈を知るべきである。“あるものは”とは、感受などの種類のことである。“何らかの修飾語によって”とは、受などの修飾語によって。

Ettha ca rūpādipaṇṇatti khandhapaṇṇatti ca ‘‘rūpaṃ khandho, khandhā rūpakkhandho’’tiādinā visuṃ saha ca ruppanādike atthe pavattamānā kadāci avayavabhūte pavattati, kadāci samudāyabhūte, tassā pana tathā pavattanākāre niddhārite yasmā rūpādikkhandhā padato atthato ca visodhitā nāma honti tabbisayakaṅkhāpanodanato, tasmā ‘‘rūpakkhandho rūpañceva rūpakkhandho ca, rūpakkhandho rūpanti? Āmantā’’tiādinayappavattena paṭhamavārena rūpādiavayavapadehi avayavattho viya samudāyatthopi vuccati, tathā samudāyapadehipīti ayamattho dassito. ‘‘Rūpaṃ rūpakkhandho, khandhā vedanākkhandho’’tiādinayappavattena pana dutiyavārena visesavācī viya rūpādiavayavapadehi sāmaññabhūtenapi taṃtaṃvisiṭṭhena khandhāvayavapadena so [Pg.172] so eva samudāyattho vuccati, na sabboti ayamattho dassito. Khandhavinimuttassa yathādhippetassa abhāvā yadipi khandhoyeva rūpaṃ, so pana na sabbo rūpaṃ, atha kho tadekadeso, tathā vedanādayopīti ayamattho ‘‘rūpaṃ khandho, khandhā rūpa’’ntiādinayappavattena tatiyavārena dassito. ‘‘Rūpaṃ khandho, khandhā vedanākkhandho’’tiādinayappavattena pana catutthavārena ‘‘rūpaṃ khandho’’ti rūpassa khandhabhāve nicchite khandho nāmāyaṃ na kevalaṃ rūpameva, atha kho vedanādi cāti vedanādīnampi khandhabhāvappakāsane na sabbe khandhā vedanādivisesavanto, kecideva pana tena tena visesena tathā vuccantīti ayamattho dassito. Evaṃ dassentī cesā pāḷi khandhānaṃ yathāvuttapaṇṇattisodhanamukhena sarūpāvadhāraṇāya saṃvattati, tañca tesaṃ yāvadeva uppādādinicchayatthanti dassento ‘‘evaṃ yesaṃ…pe… veditabbo’’ti āha.

ここで、色などの施設(概念)と蘊の施設は、“色は蘊であり、諸蘊は色蘊である”などによって、別々に、あるいは共に、壊変(ルッパーナ)などの意味において用いられ、ある時は部分として、ある時は全体として用いられる。そのように用いられるあり方が確定されたとき、色などの蘊は、用語の面でも意味の面でも清浄(明確化)されたことになり、それに関する疑念が払拭されるからである。それゆえ、“色蘊は色であり色蘊である、色蘊は色であるか? 然り”などの方法で進められる第一回では、色などの部分を表す言葉によって部分の意味と同様に全体の意味も説かれ、同様に全体の言葉によっても説かれるという、この意味が示された。“色は色蘊であり、諸蘊は受蘊である”などの方法で進められる第二回では、特殊を表す色などの部分の言葉と同様に、一般的でありながらそれぞれの特性を持つ蘊の部分の言葉によって、そのそれぞれの全体の意味が説かれるのであり、すべてではないという、この意味が示された。意図されたような、蘊を離れた(色の)不在により、蘊こそが色であるが、それは全ての蘊が色なのではなく、その一部分である。同様に受などもそうであるという、この意味が“色は蘊であり、諸蘊は色である”などの方法による第三回で示された。“色は蘊であり、諸蘊は受蘊である”などの方法による第四回では、“色は蘊である”と色の蘊としての性質が確定されたとき、蘊というものは単に色だけではなく、受などでもあるという、受などの蘊としての性質を明らかにすることにおいて、全ての蘊が受などの特性を持つのではなく、あるものだけがそれぞれの修飾語によってそのように言われるのであるという、この意味が示された。このように、このパーリ(経文)は、上述の施設の清浄(明確化)を通じて、諸蘊の自性の確定に役立ち、それがそれらの生起などの決定のためであることを示して、“このように、誰の……知られるべきである”と言った。

Ekadesepi samudāyavohāro dissati yathā paṭo daḍḍho, samuddo diṭṭhoti āha ‘‘cakkāvayavabhāvato cakkānīti yamakāni vuttānī’’ti. Bandhitvāti yamakabhāvena bandhitvā, yamakamūlabhāveneva vā. Mūlabhāvena gahaṇaṃ sambandhabhāvo, taṃsambandhatā ca mūlapadādīnaṃ nābhiādisadisatā daṭṭhabbā. Apubbassa vattabbassa abhāvato nayidha desanā maṇḍalabhāveneva sambajjhatīti āha ‘‘na maṇḍalabhāvena sambajjhanato’’ti. Yadipi rūpakkhandhamūlake apubbaṃ natthi, vedanākkhandhādimūlakesu pana saññādimukhena desanappavattiyaṃ apubbavaseneva gato siyā maṇḍalabhāvena sambandho, na tathā pāṭho pavattoti āha ‘‘vedanākkhandha…pe… sambandhenā’’ti. Pacchimassa purimena asambajjhanameva hi heṭṭhimasodhanaṃ. Suddhakkhandhalābhamattameva gahetvāti ‘‘khandhā rūpa’’nti ettha khandhāti khandhasaddena labbhamānaṃ rūpādīhi asammissaṃ khandhaṭṭhamattameva uddesavasena gahetvā. Yadipi uddese khandhavisesanaṃ rūpādi ‘‘khandhā rūpa’’nti suddharūpādimattameva gahitaṃ, tathāpi visesarahitassa sāmaññassa abhāvato tattha suddharūpādimattatāya aṭṭhatvā. Khandhavisesanabhāvasaṅkhātanti yathādhigataṃ khandhānaṃ visesanabhāvena kathitaṃ ruppanādikaṃ visesanatthaṃ dassetuṃ. Kevalameva taṃ aggaṇhanto khandhasaddena saha yojetvā…pe… vibhattattā suddhakkhandhavāroti vuttoti yojanā.

“布が焼けた”“海が見えた”と言うように、一部分においても全体の呼称が見られることがある。それゆえ“(対の構成要素である)輪の構成部分であることから、‘輪(対)’と呼ばれている”と言われる。“結びつけて”とは、対の状態として結びつけて、あるいは対の根元の状態として(結びつけて)ということである。根元の状態として捉えることは結合の状態であり、その根元の句などの結合は、轂(こしき)などの類似性と見なされるべきである。述べるべき新しいことがないため、ここでの説法は円環(マンダラ)の状態でのみ結びついているのではないとし、“円環の状態によって結びついているのではないから”と言われる。もし色蘊を根元とするものに新しいことがなくても、受蘊などを根元とするものにおいては、想(そう)などを通じた説法の進行において、新しいものとして円環の状態による結合が生じるかもしれないが、経文はそのようには進行していない。したがって“受蘊……(中略)……の結合によって”と言われる。後のものが前のものと結合しないことこそが、下の(項の)清浄化である。“純粋な蘊の獲得のみを捉えて”とは、ここで“諸蘊は色である”という箇所において、“諸蘊”という言葉によって得られる、色などと混ざり合わない蘊の意義のみを(総論の)提示として捉えることである。提示において蘊の修飾語である色などが“諸蘊は色である”と純粋な色などのみとして捉えられていても、特殊性を欠いた普遍性は存在しないため、そこでは純粋な色などの状態に留まることはない。“蘊の修飾の状態と見なされるもの”とは、既知の蘊の修飾の状態として語られた、変化(変壊)などの修飾の意味を示すためである。単にそれ(修飾)のみを捉えるのではなく、蘊という言葉と結びつけて……(中略)……分別されているので、“純粋な蘊の章(純蘊節)”と呼ばれている、というのが(文脈の)結合である。

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

提示節(総論節)の釈(註釈)が終了した。

1. Paṇṇattivāro

1. 施設節(概念節)

Niddesavāravaṇṇanā

指示節(詳論節)の釈

26. Evaṃ [Pg.173] vuttanti evaṃ dvārālambanehi saddhiṃ dvārappavattadhammavibhāgavasena vuttaṃ. Piyasabhāvaṃ piyajātikaṃ ‘‘kathaṃ rūpena kho, āvuso’’tiādīsu viya piyasabhāvaṭṭhena rūpaṃ, na ruppanaṭṭhenāti vuttaṃ ‘‘piyarūpaṃ…pe… rūpaṃ na rūpakkhandho’’ti. Ruppanaṭṭhena rūpakkhandhapariyāpannampi cakkhādi piyasabhāvamattavacanicchāvasena piyarūpameva anuppavisati, na rūpakkhandhanti āha ‘‘piyasabhāva…pe… na rūpakkhandhoti vutta’’nti. ‘‘Yo pana yattha viseso’’ti vutto visesasaddo nānuvattatīti adhippāyenāha ‘‘vacanaseso’’ti. Na hi adhikārato labbhamānassa ajjhāharaṇakiccaṃ atthi. Diṭṭhisaññāti vā paduddhāroyaṃ veditabbo. Visesatā panassā ‘‘visesaṃ vaṇṇayissāmā’’ti paṭiññāya eva pākaṭā. ‘‘Avasesā saṅkhārā’’ti etthāpi eseva nayo. Saṃyojanavasena jānāti abhinivisatīti saññā diṭṭhīti āha ‘‘diṭṭhi eva saññā’’ti. Diṭṭhi cāti ca-saddena avasiṭṭhaṃ papañcaṃ saṅgaṇhāti. Tathā hi ‘‘papañcasaññāsaṅkhā’’ti ettha papañcasūdaniyaṃ (ma. ni. aṭṭha. 1.201) vuttaṃ ‘‘saññānāmena vā papañcā eva vuttā’’ti.

26. “このように説かれた”とは、このように門(六根)と対象(六境)とともに、門に生じる法の分別によって説かれたということである。“好ましい性質のもの”“好ましい生まれのもの”とは、“友よ、どのように色によって……”などの箇所におけるように、好ましい性質という点での“色(形あるもの)”であり、変壊(変化)するという意味での“色(色蘊)”ではないため、“好ましい色……(中略)……色は色蘊ではない”と言われる。変壊の意味で色蘊に含まれる眼なども、好ましい性質のみを言おうとする意図によって、“好ましい色(愛美色)”にのみ含まれ、色蘊には含まれないとして、“好ましい性質……(中略)……色蘊ではないと説かれた”と言われる。“しかし、そこにどのような特殊性があるか”と説かれた“特殊性(差別)”という言葉は、後には続かないという意図で“言葉の残り(補足)”と言われる。権限(文脈)から得られるものを(改めて)補う必要はないからである。“見解の想(見想)”というのも、この語の取り出し(提示)であると理解されるべきである。しかし、その特殊性は“特殊性を説明しよう”という約束(宣言)によって既に明らかである。“残りの行(ぎょう)”という箇所においても、これと同じ道理である。結(けつ、煩悩)によって知り、執着するから、想(そう)は見解(けんげ)であるとして、“見解こそが想である”と言われる。“見解と”という“と(ca)”という言葉によって、残りの戯論(けろん)を包含する。実際、“戯論想の分量(戯論想節)”という箇所について、‘パパンチャ・スーダニー(中部註)’において“想という名称によって、まさに戯論が説かれている”と言われている。

28. ‘‘Khandhā vedanākkhandho’’ti etasmiṃ anulome yathā sarūpadassanena vissajjanaṃ labbhati, na evaṃ ‘‘na khandhā na vedanākkhandho’’ti paṭilome, idha pana paṭivacanena vissajjananti tadatthaṃ vivaranto ‘‘khandhasaddappavattiyā ca abhāve vedanākkhandhasaddappavattiyā ca abhāvo’’ti āha. Tena sattāpaṭisedhe ayaṃ na-kāroti dasseti. Saddaggahaṇañcettha saddanibandhanattā paññattiyā saddasabhāgataṃ vā sandhāya kataṃ. Paṇṇattisodhanañhetaṃ. Tenāha ‘‘paṇṇattisodhanamattameva karotī’’ti. Tena niddhāretabbassa dhammantarassa abhāvaṃ dasseti. Yato vuttaṃ ‘‘na aññadhammasabbhāvo evettha pamāṇa’’nti. Evañca katvātiādinā yathāvuttamatthaṃ pāṭhantarena samattheti. Kāmaṃ katthaci satipi khandhe natthi vedanākkhandho, akhandhattasabhāvā pana natthi vedanāti ‘‘na khandhā na vedanākkhandhoti? Āmantā’’ti vuttanti evaṃ vā etaṃ daṭṭhabbaṃ. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘paññattinibbānasaṅkhātā’’tiādi.

28. “諸蘊は受蘊である”というこの順次(順論)において、自らの形態を示すことによって回答が得られるように、“諸蘊ではなく受蘊でもない”という逆次(逆論)においても同様ではないが、ここでは返答によって回答される。その意味を明らかにするために、“蘊という言葉の働きの不在において、受蘊という言葉の働きの不在がある”と言われる。それによって、この“な(na:〜ではない)”という語は、存在の否定(有情の否定)であることを示す。ここでの“言葉(sadda)の捉え”は、施設(概念)が言葉に依存しているため、あるいは言葉の共通性を考慮してなされたものである。これは施設の清浄化(整理)だからである。それゆえ“単なる施設の清浄化のみを行う”と言われる。それによって、確定されるべき他の法の不在を示す。それゆえ“他の法の存在(の実在)がここで(否定の)基準なのではない”と言われる。“このようにして”などによって、上述の意味を別伝のテキスト(読み)で確証する。たとえ、ある場所に蘊があっても受蘊がない(という場合がある)にしても、蘊ではないという性質のものについては受(受蘊)は存在しないため、“諸蘊ではなく受蘊でもないか? はい(然り)”と説かれた、あるいはそのように見なされるべきである。それゆえ、註釈(アッタカタ)において“施設と涅槃と称される……”などと言われる。

39. ‘‘Rūpato aññe’’ti ettha bhūtupādāya dhammo viya piyasabhāvopi rūpasaddābhidheyyatāsāmaññena gahitoti āha ‘‘lokuttarā vedanādayo [Pg.174] daṭṭhabbā’’ti. Appavattimattamevāti khandhasaddappavattiyā abhāve rūpasaddappavattiyā ca abhāvoti paṇṇattisodhanamattataṃyeva sandhāya vadati, tathā cāha ‘‘evañca katvā’’tiādi. Tenetaṃ dasseti – yathā cakkhuto aññassa sabbassapi sabhāvadhammassa āyatanaggahaṇena gahitattā tadubhayavinimuttaṃ kiñci natthīti kevalaṃ paññattisodhanatthaṃ tameva abhāvaṃ dassetuṃ ‘‘cakkhuñca āyatane ca ṭhapetvā avasesā na ceva cakkhu na ca āyatana’’nti vuttaṃ, evamidhāpi tadatthameva ubhayavinimuttassa abhāvaṃ dassetuṃ ‘‘rūpañca khandhe ca ṭhapetvā avasesā na ceva rūpaṃ na ca khandhā’’ti vuttanti. Visamopaññāso. ‘‘Cakkhuñca āyatane ca ṭhapetvā’’ti ettha hi avasesaggahaṇena gayhamānaṃ kiñci natthīti sakkā vattuṃ āyatanavinimuttassa sabhāvadhammassa abhāvā. Tenāha ‘‘yadi siyā’’ti. ‘‘Rūpañca khandhe ca ṭhapetvā’’ti ettha pana na tathā sakkā vattuṃ khandhavinimuttassa sabhāvadhammassa atthibhāvato. Yadi pana tādisaṃ khandhagataṃ dhammajātaṃ natthīti evamidaṃ vuttaṃ siyā, evaṃ sati yuttametaṃ siyā. Tathā hi ‘‘aṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādinā paññattiggahaṇameva uddharīyati. Taṇhāvatthu ca na siyā avasesaggahaṇena gayhamānanti ānetvā sambandho. Khandho ca siyāti yojanā.

39. “色とは別の”という箇所において、四大種(大種色)に依拠する法(所造色)がそうであるように、好ましい性質のものも“色”という言葉で呼ばれる共通性によって捉えられているため、“出世間の受などは(ここでいう色の外のものとして)見なされるべきである”と言われる。“単なる不発生(不活性)のみ”とは、蘊という言葉の働きの不在において、色という言葉の働きの不在があるという、単なる施設の清浄化のみを考慮して言っているのである。それゆえ“このようにして”などと言われる。これによって次のことを示す。すなわち、眼とは別のすべての自性法が、処(しょ、アイヤタナ)という捉えの中に含まれるため、その両方(眼と処)から離れたものは何もない。ただ単に施設の清浄化のために、その不在を示すべく“眼と処を除いて、残りのものは眼でもなく処でもない”と説かれたように、ここでもその意味のために、両方(色と蘊)から離れたものの不在を示すべく“色と諸蘊を除いて、残りのものは色でもなく諸蘊でもない”と説かったのである。不均等な提示である。“眼と処を除いて”という箇所において、残りのものを捉えることによって得られるものは何もないと言うことができる。なぜなら、処から離れた自性法は存在しないからである。それゆえ“もしあれば”と言われる。しかし“色と諸蘊を除いて”という箇所においては、そのように言うことはできない。なぜなら、蘊から離れた自性法(例えば涅槃など)が存在するからである。もし、そのような蘊に含まれない法の一群が存在しないということであれば、この(文言)は妥当であろう。実際、“しかし註釈においては”などによって、施設の把握のみが取り出されている。渇愛の対象(渇愛処)は、残りのものを捉えることによって得られるものではないだろう、と(文を)引いてきて結合する。また“蘊であるだろう”というのが(文脈の)結合である。

Niddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

指示節(詳論節)の釈が終了した。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 発生節(生起節)の釈。

50-205. Missakakālabhedesu yamakesu padānaṃ bhinnakālattā siyā atthavisesoti āha ‘‘amissakakālabhedesu vāresu atthavisesābhāvato’’ti. Idāni tamevatthaṃ ‘‘purimassa hī’’tiādinā vivarati. Tenāti atthavisesābhāvena. Etthāti etasmiṃ pavattivārapāṭhe, etissaṃ vā pavattivāravaṇṇanāyaṃ. Cha eva vuttā, na navāti adhippāyo. Tenāha ‘‘atītenā’’tiādi. Ete pana tayoti attanā visuṃ anantaraṃ dassite sandhāyāha. Yathādassitāti aṭṭhakathāyaṃ niddhāretvā dassitabbākārā paccuppannenātītādayo ye pāḷiyaṃ ujukameva āgatā. ‘‘Na visuṃ vijjantī’’ti vuttamevatthaṃ ‘‘tattha tattha hī’’tiādinā pākaṭataraṃ karoti. Tattha paṭilomapucchāhīti ‘‘yassa vā pana vedanākkhandho [Pg.175] uppajjittha, tassa rūpakkhandho uppajjatī’’ti evamādikāhi paṭhamapade vuttassa paṭilomavasena pavattāhi. Tenevāti nayato yojetuṃ sakkuṇeyyattā eva. Missakakālabhedesu cāti na kevalaṃ amissakakālabhedesuyeva, atha kho missakakālabhedesu cāti attho. Na yojanāsukaratāya eva purime ayojanā, atha kho sukhaggahaṇatthampīti dassento āha ‘‘amissaka…pe… vuttānī’’ti.

“混在する時の区分の双論(ヤマカ)において、項の時間的な違いがあるために、意味の違い(atthavisesa)があり得る”と述べており、“混在しない時の区分の節においては、意味の違いがないことから”と言っている。今、まさにその意味を“前のものには……”等によって明らかにしている。“それによって”とは、意味の違いがないことによってである。“ここで”とは、この発生門(パヴァッティ・ワーラ)の経文において、あるいはこの発生門の註釈においてである。“六つだけが語られており、九つではない”という意味である。それゆえ“過去によって……”等と言っている。しかし“これら三つ”とは、自ら別に直後に示したものを指して言っている。“示された通りに”とは、註釈書(アッタカタ)において確定して示されるべき態様であり、聖典(パーリ)の中で直接現れている現在・過去等である。“別に存在しない”と述べられたその意味を、“そこかしこで、実に……”等によってより明確にしている。そこでの“逆問(パティローマ・プッチャー)によって”とは、“あるいはまた、誰の受蘊がかつて生じたなら、その人の色蘊が生じているのか”というような、最初の句で述べられたことの逆の順序によって進められたものである。“それゆえに”とは、方法(ナヤ)に従って結びつけることができるからに他ならない。“混在する時の区分においても”とは、単に混在しない時の区分においてだけでなく、混在する時の区分においても、という意味である。結びつきの容易さのためだけに前のものが(結びつけられずに)置かれているのではなく、理解を容易にするためでもあることを示して、“混在しない……(中略)……語られた”と言っている。

Yena kāraṇenāti yena ekapadadvayasaṅgahitānaṃ khandhānaṃ uppādassa nirodhassa lābhasaṅkhātena kāraṇena. Yathākkamaṃ purepañho pacchāpañhoti ca nāmaṃ vuttaṃ. Ca-saddena purepacchāpañhoti ca nāmaṃ vuttanti niddhāretvā yojetabbaṃ. Tattha pana ‘‘ekapadadvayasaṅgahitāna’’nti idaṃ ekajjhaṃ katvā gahetabbaṃ. Tamevatthampi vivarati ‘‘yassa hī’’tiādinā. Tattha yassāti yassa pañhassa. ‘‘Pañho’’ti cettha pucchanavasena pavattaṃ vacanaṃ veditabbaṃ. Tenevāha ‘‘paripūretvā vissajjetabbatthasaṅgaṇhanato’’ti. Taṃ sarūpadassanena vissajjanaṃ taṃvissajjanaṃ, taṃ vā yathāvuttaṃ vissajjanaṃ etassāti taṃvissajjano, tassa taṃvissajjanassa. Purimakoṭṭhāsenāti purimena uddesapadena. Tena hi vissajjanapadassa samānatthatā idha sadisatthatā. Ekena padenāti ekena padhānāppadhānena yamakapadena, na paṭhamapadenevāti attho. Uppādanirodhalābhasāmaññamattenāti uppādassa vā nirodhassa vā labbhamānatāya samānatāmattena. Sanniṭṭhānapada…pe… yuttanti idaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yattha rūpakkhandho nuppajjatī’’tiādinā purepañhassa dassitattā vuttaṃ. Yadipi tattha ‘‘uppajjatī’’ti vissajjitattā vedanākkhandhassa uppādo labbhatīti vuttaṃ, yo pana sanniṭṭhānapadasaṅgahito rūpakkhandhassa anuppādo pāḷiyaṃ anuññātarūpena ṭhito, tassa vasena purepañho yuttoti adhippāyo. Evañhi purimakoṭṭhāsena sadisatthatā hoti.

“いかなる理由によって”とは、一つの項や二つの項に含まれる諸蘊の生起(ウッパーダ)や滅尽(ニローダ)が得られるという理由によってである。順番に従って“前問(プーレッパンホ)”“後問(パッチャーパンホ)”という名称が語られた。“ca”という言葉によって、“前・後問”という名称も語られたと確定して結びつけるべきである。そこでの“一つの項や二つの項に含まれる”というこれは、一括りにして理解されるべきである。その意味をも“誰の……”等によって明らかにしている。そこでの“誰の”とは、どの問いのことである。“問い(パンホ)”とは、ここでは質問の形で進められた言葉と知るべきである。それゆえ“(問いを)満たして解答されるべき意味を総括することから”と言っている。“それをそれ自体の形を示すことによる解答”が“その解答(タン・ヴィッサッジャナ)”であり、あるいは、上述のような解答がこれにあるから“その解答を持つもの(タン・ヴィッサッジャナ)”であり、その(タン・ヴィッサッジャナ)の、という意味である。“前の部分によって”とは、前の標語(ウッデーサパダ)によってである。それゆえ、解答の句との意味の同一性は、ここでは(形式的な)類似性を意味する。“一つの句によって”とは、一つの主・従の双論の句によってであり、最初の句だけでないという意味である。“生起と滅尽が得られるという共通性のみによって”とは、生起あるいは滅尽が見出されることの同一性のみによってである。“断定の句(サンニッターナパダ)……(中略)……適当である”というこれは、註釈書において“どこで色蘊が生じないか……”等によって前問が示されているために語られた。たとえそこで“生じている”と解答されているために受蘊の生起が得られると語られていても、断定の句に含まれる色蘊の不生が聖典において許容された形で存在しており、それに基づいて前問が適当であるという意味である。このようにして、前の部分との意味の類似性が成立するのである。

‘‘Yassa rūpakkhandho nuppajjittha, tassa vedanākkhandho nuppajjitthā’’ti ettha rūpakkhandhassa anuppannapubbatāpaṭikkhepamukhena itarassa paṭikkhipīyatīti rūpakkhandhasseva yathāvuttapaṭikkhepo padhānabhāvena vutto. Eseva nayo aññesupi edisesu ṭhānesūti āha ‘‘sanniṭṭhānatthasseva paṭikkhipanaṃ paṭikkhepo’’ti[Pg.176]. ‘‘Yassa rūpakkhandho uppajjati, tassa vedanākkhandho nirujjhatī’’ti ettha pana rūpakkhandhassa uppādalakkhaṇaṃ katvā vedanākkhandhassa nirodho pucchīyatīti so eva ‘‘no’’ti paṭisedhīyati. Esa nayo aññesupi edisesu ṭhānesūti vuttaṃ ‘‘saṃsayatthanivāraṇaṃ paṭisedho’’ti. ‘‘Na-kāravirahita’’nti etena paṭisedhassa paṭisedhitamāha. Yadi evaṃ pāḷigatipaṭisedhavissajjanānaṃ ko visesoti āha ‘‘tattha uppattī’’tiādi.

“誰の色蘊がかつて生じなかったなら、その人の受蘊はかつて生じなかったのか”というここにおいて、色蘊がかつて生じなかったことの否定を通じて、他方の(受蘊の)ことが否定されているので、色蘊自体の上述のような否定(パティッケーパ)が主たるものとして語られている。他のこのような箇所においてもこの理趣(方法)は同じであるとして、“断定の意味自体の否定が否定(パティッケーパ)である”と言っている。一方、“誰の色蘊が生じているなら、その人の受蘊は滅するか”というここにおいては、色蘊の生起を特徴として受蘊の滅尽が問われているので、まさにそれが“いいえ(no)”と拒絶(パティセーダ)される。この理趣は他のこのような箇所においても同じであるとして、“疑念の意味の遮断が拒絶(パティセーダ)である”と語られた。“na(不/無)という文字を欠いた”というこれによって、拒絶(否定)されるべき対象について語っている。もしそうなら、聖典の進行における否定(パティッケーパ)と拒絶(パティセーダ)の解答の違いは何かとして、“そこでの発生……”等と言っている。

Tadekadesapakkhepavasenāti tesaṃ catunnaṃ pañhānaṃ pañcannañca vissajjanānaṃ ekadesassa pakkhipanavasena. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘paṭhame ṭhāne paripuṇṇapañhassa purimakoṭṭhāse sarūpadassanenā’’tiādi. Yo panettha pañhesu vissajjanesu ca sattavīsatiyā ṭhānesu pakkhepaṃ labhati, taṃ dassetuṃ ‘‘paripuṇṇapañho evā’’tiādi vuttaṃ. Pāḷivavatthānadassanāditoti ettha ādi-saddena pucchāvibhaṅgo vissajjanāṭhānāni ekasmiṃ pañhe yojanānayoti imesaṃ saṅgaho daṭṭhabbo.

“その一部分の投入(パッケーパ)によって”とは、それら四つの問いと五つの解答の一部分を投入することによってである。それゆえ註釈書において“第一の箇所において、完全な問いの前の部分において自体の形を示すことによって……”等と言っている。ここでの問いと解答における二十七の箇所において投入を得るもの、それを示すために“完全な問いこそが……”等と言われた。“聖典の確定の提示等から”というここでの“等(アーディ)”という言葉によって、問いの分別、解答の箇所、一つの問いにおける結びつきの方法(ナヤ)、これらの総括が含まれると見なされるべきである。

Suddhāvāsānantiādi pāḷiyā padaṃ uddharitvā atthadassanatthaṃ āraddhaṃ. ‘‘Yassa yattha rūpakkhandho nuppajjittha, tassa tattha vedanākkhandho nuppajjitthā’’ti imassa vissajjanaṃ hoti ‘‘suddhāvāsānaṃ tesaṃ tatthā’’ti. Tattha ekabhūmiyaṃ dutiyā upapatti natthīti ekissā bhūmiyā ekassa ariyapuggalassa dutiyavāraṃ paṭisandhiggahaṇaṃ natthīti attho. Tatiyavārādīsu vattabbameva natthi. Svāyamattho yathā ñāpito hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘paṭisandhito pabhuti hi…pe… pavattā’’ti vuttaṃ. Tena addhāpaccuppannavasenāyaṃ desanā pavattāti dasseti. Ādānanikkhepaparicchinnaṃ kammajasantānaṃ ekattena gahetvā tassa vasena uppādanirodhesu vuccamānesu akammajesu kusalādīsu kathanti codanāyaṃ tepi idha taṃnissitā eva katāti dassento āha ‘‘tasmiñhi…pe… dassitā’’ti. Tenevāti kammajasantāneneva. Tasmāti ekakammanibbattassa vipākasantānassa ekattena gahitattā. Tassāti kammajasantānassa. Pañcasu suddhāvāsesu yathā paccekaṃ ‘‘ekissā bhūmiyā dutiyā upapatti natthī’’ti yathāvuttapāḷiyā viññāyati, evaṃ ‘‘suddhāvāsāna’’nti avisesavacanato sakalepi suddhāvāse sā natthīti tāya kasmā na viññāyatīti codanaṃ samuṭṭhāpetvā sayameva pariharituṃ ‘‘kasmā panā’’tiādimāha. Tattha suddhāvāsesu heṭṭhābhūmikassa asati indriyaparipāke uparibhūmisamuppatti na sakkā [Pg.177] paṭisedhetuṃ uddhaṃsotavacanato. Uddhamassa taṇhāsotaṃ vaṭṭasotañcāti hi uddhaṃsoto. Tenāha ‘‘uddhaṃsotapāḷisabbhāvā’’ti. Saṃsandetabbāti yathā na virujjhanti, evaṃ netabbā. Tathā ceva saṃvaṇṇitaṃ.

“‘浄居天の者たちに’という聖典の句を取り上げて、その意味を示すために(この説明が)始められた。‘いかなる場所において誰に色蘊が生じなかったならば、その場所においてその者に受蘊も生じなかったか’という問いの回答が、‘浄居天の者たちにとって、そこにおいてである’となる。そこにおいて‘一つの地において二度目の再生はない’とは、一つの地(界)において一人の聖者が二度目の結生を受けることはないという意味である。三度目以降については、言うまでもない。この意味がどのように知られるかを示すために、‘結生より始まり…乃至…(滅尽まで)転起する’と言われた。これにより、この説法が現在世(addhāpaccuppanna)の勢力によって行われたことを示している。業(カルマ)による相続を、取得(結生)と放下(死)によって区切られた一つのものとして捉え、その勢力によって生滅が語られる際、業から生じない(心生・時節生・食生の)善心などにどのように(適用されるか)という疑念に対して、‘そこにおいて…乃至…示された’と言って、それらもここではそれに依存するものとしてなされたのだと示している。‘それによって(tenevāti)’とは、業による相続そのものによってである。‘それゆえ(tasmāti)’とは、一つの業から生じた異熟(果報)の相続を一元的に捉えたからである。‘その(tassāti)’とは、業による相続のことである。五つの浄居天において、個別に‘一つの地において二度目の再生はない’ということが、上述の聖典(の回答)から理解されるが、同様に‘浄居天の者たちに’という無差別(一般的)な表現から、すべての浄居天においてもそれ(二度目の再生)がないということが、なぜ理解されないのかという疑念を提起し、自ら解決するために‘しかしなぜ(kasmā panā)’から始まる文を述べた。そこでは、浄居天において下地の者の諸根の成熟がない場合、上地への再生は、‘上流(uddhaṃsota)’という言葉から否定することはできない。上流とは、渇愛の流れ、あるいは輪廻の流れをさかのぼる者である。それゆえ‘上流(uddhaṃsota)の聖典が存在するため’と言われた。‘照らし合わせるべき(saṃsandetabbā)’とは、矛盾しないように(意味を)導くべきであるということである。そのように釈義されている。”

Etena sanniṭṭhānenāti aṅkitokāsabhāvirūpuppādasannissayena nicchayena. Visesitā tathābhāvirūpabhāvino. Asaññasattāpīti na kevalaṃ pañcavokārā eva, atha kho asaññasattāpi. Te eva asaññasatte eva gahetvā purimakoṭṭhāseti adhippāyo. Tena ye sanniṭṭhānena vajjitāti tena yathāvuttasanniṭṭhānena ye virahitā, te tathā na vattabbāti attho. Idāni ‘‘te tato’’tiādinā dasseti. Tatoti asaññābhavato. Pacchimabhavikānanti ettha pacchimabhavaṃ sarūpato dassetuṃ ‘‘kiṃ pañcavokārādī’’tiādi vuttaṃ. Apacchimabhavikānampi arūpānaṃ arūpabhave yathā rūpakkhandho nuppādi, evaṃ tattha pacchimabhavikānaṃ vedanākkhandhopīti āha ‘‘etena sanniṭṭhānena saṅgahitattā’’ti. Tenāha ‘‘tesaṃ…pe… āhā’’ti. Tattha tesanti pacchimabhavikānaṃ. Tatthāti arūpabhave. Itarānuppattibhāvañcāti itarassa vedanākkhandhassa anuppajjanasabbhāvampi. Sappaṭisandhikānampi suddhāvāsānaṃ khandhabhedassa parinibbānapariyāyo oḷārikadosappahānato kilesūpasamasāmaññena vuttoti veditabbaṃ.

“‘この確定(sanniṭṭhāna)によって’とは、記された場所において生じるべき色(物質的現象)の生起に依拠した決定(確定)による。‘特徴付けられた(visesitā)’とは、そのようになるべき色の状態を有する者たちのことである。‘無想定の者たちも(asaññasattāpī)’とは、単に五蘊(の者)だけでなく、無想定の者たちも含まれる。それら無想定の者たちだけを取り上げることが、最初の区分における意図である。それにより‘確定によって除かれた者たち’とは、上述の確定(条件)を持たない者たちのことであり、彼らはそのようには言われるべきではないという意味である。今、‘彼らはそこから’などによって(それらを)示している。‘そこから’とは、無想定の存在(有)からである。‘最後の生の者たち(pacchimabhavikānaṃ)’について、ここで最後の生を具体的に示すために、‘五蘊(の界)などにおいて何か’などと言われた。最後ではない生の者たちであっても、無色界において色蘊が生じないように、そこでの最後の生の者たちにとっても受蘊は(生じない)として、‘この確定によって含まれるため’と言われた。それゆえ‘彼らの…乃至…と言った’と言われた。そこでの‘彼らの’とは、最後の生の者たちのことである。‘そこにおいて’とは、無色界においてである。‘他の不生の状態を(itarānuppattibhāvañcāti)’とは、他の(色蘊に対する)受蘊が生じない状態をも意味する。結生を伴う浄居天の者たちの(最後の)蘊の崩壊(死)が‘般涅槃’という同義語で語られるのは、粗大な過失(煩悩)を断じていることによる煩悩の静止の共通性によるものと知るべきである。”

Sabbesañhi tesanti taṃtaṃbhūmiyaṃ ṭhitānaṃ sabbesaṃ suddhāvāsānaṃ. Yathā panātiādinā vuttamevatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Anantā lokadhātuyoti idaṃ okāsassa paricchedābhāvaṃyeva dassetuṃ vuttaṃ. Puggalavasena samānādhāratāya samānakālattena asambhavanto okāsavasena pana sambhavanto saṃkiṇṇā viya hontīti āha ‘‘saṃkiṇṇatā hotī’’ti.

“‘彼らすべての(sabbesañhi tesaṃ)’とは、それぞれの地に留まっているすべての浄居天の者たちのことである。‘しかし、どのように(yathā panā)’などによって、述べられた意味をより明快にしている。‘無辺の境界(anantā lokadhātuyo)’とは、空間の限定がないことを示すために述べられた。個人の観点からは同一の基盤として同時に存在し得ないが、空間の観点からは成立し得るので、混在しているかのようであるとして、‘混在性がある’と言われた。”

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“転起輪(Pavattivāra)の釈義(Vaṇṇanā)が終了した。”

3. Pariññāvāravaṇṇanā

3. “遍知輪(Pariññāvāra)の釈義。”

206-208. Tassāpīti puggalokāsavārassapi. Okāse puggalassevāti yathāgahite okāse yo puggalo, tasseva okāsavisiṭṭhapuggalassevāti [Pg.178] attho. Yathā pana puggalavāre labbhamāne puggalokāsavāropi labbhati, evaṃ okāsavāropi labbheyyāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘okāsavāropi cā’’ti. Tasmāti yasmā vuccamānopi okāso puggalassa visesabhāveneva vucceyya, na visuṃ, tasmā.

“‘その者についても(tassāpī)’とは、補特伽羅・処輪(puggalokāsavāra)についてもである。‘処(okāse)において、補特伽羅の(puggalasseva)’とは、捉えられた処におけるその補特伽羅、すなわち処によって特定された補特伽羅のみという意味である。しかし、補特伽羅輪が成立する際に、補特伽羅・処輪も成立するように、処輪も成立するのではないかという疑念を考慮して、‘処輪(okāsavāropi)もまた…’と述べた。それゆえ、説かれている処であっても補特伽羅の特定(属性)としてのみ語られ、別個に(語られること)はないからである。”

Aññathāti pavattivāre viya ādānanikkhepaparicchinnaṃ kammajasantānaṃ ekattena gahetvā tassa uppādanirodhavasena pariññāvacane. ‘‘Yo rūpakkhandhaṃ parijānātī’’ti sanniṭṭhānapadasaṅgahitatthābhāvadassanamukhena itarassapi abhāvaṃ dassetuṃ ‘‘rupakkhandhaparijānanassa abhāvā’’ti vuttaṃ. ‘‘Āmantā’’ti ca kataṃ, tasmā pavatte cittakkhaṇavasenevettha tayo addho labbhantīti attho. ‘‘Aggamaggasamaṅgiñca arahantañcā’’ti dvinnaṃ padānaṃ ‘‘rūpakkhandhañca na parijānanti vedanākkhandhañca na parijānitthā’’ti dvīhi padehi yathākkamaṃ sambandho. ‘‘Ṭhapetvā avasesā puggalā’’ti pana paccekaṃ yojetabbaṃ. Aggamagga…pe… natthīti iminā arahattamaggañāṇasseva pariññāmatthakappattiyā pariññākiccaṃ sātisayaṃ, tadabhāvā na itaresanti dasseti. Yato tasseva vajirūpamatā vuttā, sesānañca vijjūpamatā. Tenāti tena yathāvuttena vacanena. Tadavasesasabbapuggaleti tato aggamaggasamaṅgito avasesasabbapuggale. Imaṃ pana yathāvuttadosaṃ pariharantā ‘‘puthujjanādayo sandhāyā’’ti vadanti.

“‘別の方法で(aññathā)’とは、転起輪(Pavattivāra)のように、取得と放下によって区切られた業生相続を一体として捉え、その生滅の勢力によって遍知を説く場合である。‘色蘊を遍知する(yo rūpakkhandhaṃ parijānāti)’という、確定(前提)の句に含まれる意味が存在しないことを示すことにより、他(の遍知)の不在を示すために、‘色蘊の遍知がないため’と言われた。また‘然り(āmantā)’となされた。それゆえ、転起(現在世)における心刹那の勢力によってのみ、ここでは三つの期間(addho)が得られるという意味である。‘最上道(阿羅漢道)を備えた者と阿羅漢と’という二つの句は、‘色蘊を遍知せず、かつ受蘊を遍知しなかった’という二つの句と、それぞれ順序通りに結びつく。‘それらを除いた残りの人々’とは、それぞれに適用されるべきである。‘最上道…乃至…ない’とは、これによって阿羅漢道智そのものが遍知の頂点に達することにより遍知の機能が卓越しており、それがないために他の人々には(遍知が)ないということを示している。それゆえ、それ(阿羅漢道智)のみが金剛喩(vajirūpama)と言われ、他のものは電光喩(vijjūpama)と言われる。‘それにより(tenāti)’とは、上述の言葉によってである。‘それ以外のすべての補特伽羅において’とは、そこから(阿羅漢道を)備えた者以外のすべての補特伽羅においてである。しかし、この上述の難点を回避する人々は、‘凡夫などを指して’と言っている。”

Pariññāvāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“遍知輪の釈義が終了した。”

Khandhayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

“蘊双論(Khandhayamaka)の釈義が終了した。”

3. Āyatanayamakaṃ

3. “処双論(Āyatanayamaka)。”

1. Paṇṇattivāro

1. “施設輪(Paṇṇattivāra)。”

Uddesavāravaṇṇanā

“提示輪(Uddesavāra)の釈義。”

1-9. Vuttanayenāti ‘‘avayavapadehi vutto ekadeso sakalo vā samudāyapadānaṃ attho, samudāyapadehi pana vutto ekantena avayavapadānaṃ attho’’tiādinā vuttena nayena. Etena yathāvuttaatthavaṇṇanānayadassanatāya sabbapaṇṇattivārādīsu yathārahaṃ attho netabboti dasseti.

“‘述べられた方法によって’とは、‘部分(分科)の言葉によって述べられた一部分、あるいは全部が全体(集合)の言葉の意味であり、全体の言葉によって述べられたものは決定的に部分の言葉の意味である’など、述べられた方法によってである。これにより、上述の解釈方法を示すことによって、すべての施設輪などにおいて、相応に意味を導き出すべきであることを示している。”

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“提示輪の釈義が終了した。”

Niddesavāravaṇṇanā

“解説輪(Niddesavāra)の釈義。”

10-17. Vāyanaṃ [Pg.179] savisayaṃ byāpetvā pavattanaṃ, tayidaṃ yathā gandhāyatane labbhati, evaṃ sīlādīsupīti pāḷiyaṃ ‘‘sīlagandho’’tiādi vuttaṃ ‘‘sīlādiyeva gandho’’ti katvā. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sīlagandho…pe… nāmānī’’ti. Yasmā pana savisayabyāpanaṃ tattha pasaṭabhāvo pākaṭabhāvo vā hoti, tasmā ‘‘pasāraṇaṭṭhena pākaṭabhāvaṭṭhena vā’’ti vuttaṃ. Attano vatthussa sūcanaṃ vā vāyanaṃ. ‘‘Devakāyā samāgatā (dī. ni. 2.332; saṃ. ni. 1.37), paṇṇattidhammā’’tiādīsu (dha. sa. dukamātikā 108) samūhapaññattīsupi kāyadhammasaddā āgatāti ‘‘sasabhāva’’nti viseseti. Kāyavacanena…pe… natthīti idaṃ ‘‘na dhammo nāyatana’’nti ettha dhammasaddassa vinivattavisesasabbasabhāvadhammavācakataṃ sandhāya vuttaṃ, na dhammāyatanasaṅkhātadhammavisesavācakatanti daṭṭhabbaṃ.

10-17. “薫発(vāyana)”とは、自らの対象となる範囲に遍満して展開することである。それは、香処において得られるのと同様に、戒などにおいても得られるため、聖典において“戒の香(sīlagandha)”などと説かれ、“戒そのものが香である”とされる。ゆえに註釈書には“戒の香……等の名称”と言われている。しかし、自境への遍満がそこでは普及の状態、あるいは明白な状態であるため、“普及という意味、または明白な状態という意味で”と説かれた。あるいは、自らの拠り所を示すことが“薫発”である。“天の身が集合した(Dī. ni. 2.332; Saṃ. ni. 1.37)”や“施設法(Dha. sa. dukamātikā 108)”などの記述における集団的な施設(概念)においても“身(kāya)”や“法(dhamma)”という言葉が使われているため、“自性を伴う”という言葉で区別している。“身という言葉によって……ない”という箇所は、“法でもなく処でもない”という記述における“法”という言葉が、特定の自性を持つ法すべてを指していることを意図して説かれたものであり、法処として数えられる特定の法を指すものではないと理解すべきである。

Niddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

示説輪(Niddesavāra)の注釈を終える。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 現起輪(Pavattivāra)の注釈

18-21. Etasminti pavattivāre. Pucchāmattalābhenāti moghapucchābhāvamāha. Ekekanti ‘‘yassa cakkhāyatanaṃ uppajjati, tassa saddāyatanaṃ uppajjatī’’tiādikaṃ ekekaṃ. Pañcāti ‘‘yassa saddāyatanaṃ uppajjati, tassa gandhāyatanaṃ uppajjatī’’tiādīni pañca. Pucchāmattalābhena saṅgahaṃ anujānanto ‘‘vissajjanavasena hāpetabbānī’’ti āha. ‘‘Vakkhati hī’’tiādinā yathāvuttamatthaṃ aṭṭhakathāya samattheti.

18-21. “この中において”とは、この現起輪においてである。“問いだけを得ることによって”とは、無効な問いではないことを示している。“一つ一つ”とは、“眼処が生じる者には、耳処が生じるか”などの各々のことである。“五つ”とは、“耳処が生じる者には、鼻処が生じるか”などの五つのことである。問いだけを得ることによる包含を認めつつ、“回答の面から省略されるべきである”と述べた。“後に説くであろう”等の記述によって、註釈書で先に述べた意味を証明している。

Sadisavissajjananti sāmaññavacanaṃ visesaniviṭṭhameva hotīti taṃ visesaṃ dassento ‘‘puggalavārameva sandhāya vutta’’nti vatvā tassā pana sadisavissajjanatāya abyāpitattā yattha sadisaṃ, tatthāpi vissajjitanti dassento ‘‘okāsavāre pana…pe… vissajjita’’nti āha. Tattha tanti dutiyaṃ. Puggalavārepīti yattha sadisaṃ vissajjanaṃ, tattha puggalavārepi vissajjitaṃ, pageva okāsavāreti adhippāyo. Virattakāmakammanibbattassāti bhāvanābalena viratto kāmo etenāti virattakāmaṃ, rūpāvacarakammaṃ, tato nibbattassa. Paṭisandhi eva bījaṃ [Pg.180] paṭisandhibījaṃ, tassa. ‘‘Evaṃsabhāvattā’’ti etena ekantato kāmataṇhānidānakammahetukāni ghānādīnīti dasseti. Gandhādayo ca na santīti sabbena sabbaṃ tesampi abhāvaṃ sandhāya vadati. Tattha yaṃ vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva.

“相似の回答”という一般的な表現は、必ず特定の対象に限定されるものである。その特定を示すために“補特伽羅輪(人輪)についてのみ意図して説かれた”と述べた。しかし、その相似の回答であることが全般に及ぶわけではないので、相似である箇所においても回答されていることを示すために、“一方、界処輪(場所の輪)においては……回答されている”と述べた。その中で“それ”とは二番目の問いである。“補特伽羅輪においても”とは、相似の回答がある箇所では、補特伽羅輪においても回答されており、界処輪においてはなおさらであるという意図である。“離欲の業から生じた者”とは、修習の力によって欲が離れた状態、つまり色界の業から生じた者のことである。結生(再生)そのものが種子であるため“結生種子”と言う。“このような性質を持つがゆえに”という記述により、鼻処などは決定的に欲愛を原因とする業を原因としていることを示している。また“香などは存在しない”という記述は、それらも全く存在しないことを意図して述べている。そこで語られるべきことは、すでに下で述べた通りである。

‘‘Sacca’’nti yathāvuttavasena gahetabbaṃ codakena vuttamatthaṃ sampaṭicchitvā puna yenādhippāyena tāni yamakāni sadisavissajjanāni, taṃ dassetuṃ ‘‘yathā panā’’tiādi vuttaṃ. Tatrāyaṃ saṅkhepattho – tattha cakkhāyatanamūlakesu ghānāyatanayamakena ‘‘sacakkhukānaṃ aghānakānaṃ upapajjantāna’’ntiādinā nayena jivhākāyāyatanayamakāni yathā sadisavissajjanāni, tathā idha ghānāyatanamūlakesu ghānāyatanayamakena tāni jivhākāyāyatanayamakāni ‘‘yassa ghānāyatanaṃ uppajjati, tassa jivhāyatanaṃ uppajjatīti? Āmantā’’tiādinā nayena sadisavissajjanānīti. Evamettha ubhayesaṃ visuṃ aññamaññaṃ sadisavissajjanatāya idaṃ vuttaṃ, na ekajjhaṃ aññamaññaṃ sadisavissajjanatāya. Tenāha ‘‘tasmā tattha tattheva sadisavissajjanatā pāḷianāruḷhatāya kāraṇa’’nti. Evañca sati cakkhāyatanamūlaggahaṇaṃ kimatthiyanti āha ‘‘nidassanabhāvenā’’tiādi. Tattha nidassanabhāvenāti nidassanabhūtānaṃ aññamaññasadisavissajjanatāsaṅkhātena nidassanabhāveneva, na pana tesaṃ nidassitabbehi sabbathā sadisavissajjanatāyāti adhippāyo. ‘‘Yebhuyyatāyā’’ti vuttaṃ yebhuyyataṃ dassetuṃ ‘‘tesu hī’’tiādi vuttaṃ.

“真実である”とは、前述の通りに受け取るべきである。批判者が述べた意味を認めた上で、さらにどのような意図でそれらの双論(ヤマカ)が相似の回答となるのかを示すために、“しかし、どのように……”等と説かれた。その要約された意味は次の通りである。そこでの眼処を根(ムール)とするものの中で、鼻処の双論において“有眼者で無鼻者の者が生まれるとき……”等の方法によって、舌処・身処の双論が相似の回答となるように、ここでの鼻処を根とするものにおいても、鼻処の双論によって、それら舌処・身処の双論は“鼻処が生じる者には、舌処が生じるか。然り”等の方法によって相似の回答となる。このように、ここでは両者が個別に互いに相似の回答であることを述べており、一括して互いに相似の回答であることを述べているのではない。ゆえに“したがって、各々の箇所での相似の回答であることが、聖典に記載されない理由である”と述べた。そうであれば、眼処を根として取り上げることにはどのような意味があるのかと言えば、“例証として”等と述べた。そこでの“例証として”とは、例証となるもの同士が互いに相似の回答であるという状態を例証とするのであって、それらによって例証されるべきものと完全に相似の回答であるというわけではない、という意図である。“蓋し(けだし)……”という言葉は、その大部分を示すために“それらにおいて……”等と説かれた。

Evanti iminā ‘‘āmantā’’ti paṭivacanavissajjanena yathāvuttavacanasseva vissajjanabhāvānujānanaṃ kattabbanti imamatthaṃ ākaḍḍhati. ti dutiyapucchā. Ghānāyatanayamakenāti cakkhāyatanamūlakesu ghānāyatanayamakeneva. Taṃsesānīti tena ghānāyatanamūlakakāyāyatanayamakena saddhiṃ sesāni. Sadisavissajjanattā anāruḷhānīti ettha ‘‘anāruḷhānī’’ti ettakameva tathā-saddena anukaḍḍhīyati, na ‘‘sadisavissajjanattā’’ti dassento ‘‘tathāti…pe… samaññenā’’ti vatvā idāni ‘‘kāraṇasāmaññenā’’ti vuttassa sadisavissajjanattassa tattha abhāvaṃ dassetuṃ ‘‘ghānajivhākāyāyatanānaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Tattha [Pg.181] agabbhaseyyakesu pavattamānānanti etthāpi ‘‘sahacāritāyā’’ti padaṃ ānetvā sambandhitabbaṃ, tathā ‘‘gabbhaseyyakesu ca pavattamānāna’’nti. Itarāni ghānāyatanamūlakāni jivhākāyāyatanayamakāni dve na vissajjīyanti, ghānāyatanamūlakesu ca yamakesu vissajjitesu itaradvayamūlakāni jivhākāyāyatanamūlakāni na vissajjīyanti avisesattā appavisesattā cāti yojetabbaṃ. Tattha kāyāyatanayamake dutiyapucchāvasena appaviseso, itaravasena aviseso veditabbo. Rūpāyatanamanāyatanehi saddhinti idaṃ rūpāyatanamūlakamanāyatanavasena vuttanti āha ‘‘rūpāyatana…pe… adhippāyo’’ti. Tenevāha ‘‘rūpāyatanamūlakesu hī’’tiādi. Yamakānanti rūpāyatanamūlakagandharasaphoṭṭhabbāyatanayamakānaṃ. Dutiyapucchānanti yathāvuttayamakānaṃyeva dutiyapucchānaṃ. Vuttanayenāti ‘‘sarūpakānaṃ acittakāna’’ntiādinā vuttena nayena. Ādipucchānanti tesaṃyeva yamakānaṃ paṭhamapucchānaṃ.

“このように(evaṃ)”とは、この“然り(āmantā)”という返答による回答によって、前述の通りの言葉の回答性を認めるべきであるという、この意味を引き出している。“それ”とは二番目の問いである。“鼻処の双論によって”とは、眼処を根とするものの中の鼻処の双論そのものによってである。“その残りは”とは、その鼻処を根とする身処の双論と共に、残りのもののことである。“相似の回答であるために記載されない”という箇所で、“記載されない”というこの部分だけが“同様に(tathā)”という言葉によって引き継がれるのであり、“相似の回答であるために”ではないことを示すために、“同様に……一般的に”と述べて、今度は“原因の共通性によって”と述べられた相似の回答性がそこにはないことを示すために、“しかし、鼻・舌・身処については……”等と説かれた。そこでの“胎生でない者に起こるもの”という箇所においても、“随伴することによって”という言葉を補って結びつけるべきであり、同様に“胎生者に起こるもの”についてもそうである。他の鼻処を根とする舌処・身処の二つの双論は回答されず、また鼻処を根とする双論が回答される場合、他の二つを根とする舌処・身処を根とするものは、差異がないか、あるいは差異がわずかであるために回答されない、と結びつけるべきである。そこでは、身処の双論において二番目の問いの面では差異がわずかであり、それ以外では差異がないと理解すべきである。“色処と無記法と共に”という箇所は、色処を根とし、無記法として説かれたものであるとして、“色処……意図である”と述べた。それゆえに“色処を根とするものにおいて……”等と述べた。“双論の”とは、色処を根とする香処・味処・触処の双論のことである。“二番目の問いの”とは、前述の双論の二番目の問いのことである。“前述の方法によって”とは、“有色者で無心者の……”等と説かれた方法によってである。“最初の問いの”とは、それらの双論の最初の問いのことである。

Heṭṭhimehīti idaṃ avisesavacanampi yesu sadisavissajjanatā sambhavati, tadapekkhanti āha ‘‘gandharasa…pe… attho’’ti. Uddiṭṭhadhammesu uddesānurūpaṃ labbhamānavisesakathanaṃ vissajjanaṃ, yo tattha na sabbena sabbaṃ uddesānurūpaguṇena upalabbhati, tassa akathanampi atthato vissajjanameva nāma hotīti āha ‘‘avissajjaneneva alabbhamānatādassanena vissajjitāni nāma hontī’’ti.

“下の諸々のものによって”というこの言葉は、限定されない表現ではあるが、同様の回答が可能であるものについて、それを考慮して“香、味……(中略)……意味である”と言われた。示された諸法において、提示された内容に応じた特別な説明を得ることが回答であるが、そこですべてにおいて提示された内容に応じた属性が得られない場合、それについて語らないこともまた、実質的には回答となる。ゆえに“回答しないことによって、得られないことを示すことで、回答されたことになるのである”と言われた。

Cakkhuvikalasotavikalā viya cakkhusotavikalopi labbhatīti so pana aṭṭhakathāyaṃ pi-saddena saṅgahitoti dassento ‘‘jaccandhampi…pe… veditabbo’’ti āha. Paripuṇṇāyatanameva opapātikaṃ sandhāya vuttanti ettha aṭṭhānappayutto eva-saddoti tassa ṭhānaṃ dassento ‘‘vuttamevāti attho’’ti vatvā tena paripuṇṇāyatanassa tattha aniyatattā aparipuṇṇāyatanassapi saṅgaho siddhoti dassento ‘‘tena jaccandhabadhirampi sandhāya vuttatā na nivāritā hotī’’ti āha.

眼を欠く者や耳を欠く者のように、眼と耳の両方を欠く者も存在し得るが、それは註釈書において“も(pi)”という言葉によって含まれていることを示すために、“生まれつきの盲人も……(中略)……知るべきである”と言われた。“円満な処(十二処)を持つ化生者のみを指して言われた”という点について、ここでの“のみ(eva)”という言葉は不適切な箇所で用いられているため、その適切な箇所を示して“(円満な処を持つ化生者を指して)言われたのであるという意である”と述べ、それによって円満な処を持つ者がそこでは不確定であるため、不完全な処を持つ者も含まれることが成立することを示すために、“それによって生まれつきの盲人や聾者を指して言われたことは否定されない”と言われた。

22-254. Tasmiṃ puggalassa anāmaṭṭhattāti kasmā vuttaṃ, yāvatā ‘‘rūpībrahmalokaṃ pucchatī’’ti imināpi okāsoyeva āmaṭṭhoti. ‘‘Āmantā’’ti paṭiññāya kāraṇavibhāvanādhippāyeneva ‘‘kasmā paṭiññāta’’nti codanaṃ samuṭṭhāpetvā taṃ kāraṇaṃ dassetukāmo ‘‘nanū’’tiādimāha[Pg.182]. Gabbhaseyyakabhāvaṃ gantvā parinibbāyissatīti pacchimabhavikaṃ sandhāyāha. Tadavatthassāti pacchimabhavāvatthassa. Bhavissantassāti bhāvino. Paṭiññātabbattāti ‘‘uppajjissatī’’ti paṭiññātabbattā.

22-254. “そこでは個人に言及されていないから”となぜ言われたのか。“色界の梵天の世界について問うている”ということによって、場所(機会)だけが言及されているからである。“然り(アーマンター)”という承認の理由を明らかにする意図をもって、“なぜ承認されたのか”という反論を提起し、その理由を示そうとして“……ではないか(ナヌー)”等を述べた。“胎生の状態に至って入滅するであろう”とは、最後身の者を指して言ったものである。“その状態の者”とは、最後身の状態の者のことである。“生じるであろう者”とは、将来の者のことである。“承認されたから”とは、“生じるであろう”と承認されたからである。

Atha kasmāti etthāyaṃ saṅkhepattho – yadi ‘‘yassa rūpāyatanaṃ uppajjissati, tassa cakkhāyatanaṃ uppajjissatī’’ti pucchāyaṃ vuttena vidhinā paṭiññātabbaṃ, atha kasmā atha kena kāraṇena paṭilome ‘‘yassa vā pana rūpāyatanaṃ nuppajjissati, tassa cakkhāyatanaṃ nuppajjissatī’’ti pucchāya ‘‘āmantā’’ti paṭiññātaṃ, nanu idaṃ aññamaññaṃ viruddhanti? Nanūtiādināpi codako tameva virodhaṃ vibhāveti. No ca nuppajjissati uppajjissati evāti attho. ‘‘Tasmiṃ bhave’’tiādi tassa parihāro. Tattha tasmiṃ bhaveti yasmiṃ bhave ‘‘rūpāyatanaṃ nuppajjissatī’’ti vuttaṃ pavattamānattā, tasmiṃ bhave. Anāgatabhāvena avacanatoti bhāvībhāvena avattabbato āraddhuppādabhāvena pavattamānattāti adhippāyo. Tenevāha ‘‘bhavantare hī’’tiādi. Na pana vuccatīti sambandho. Evañca katvātiādinā pāṭhantarena yathāvuttamatthaṃ samattheti.

“それでは、なぜか”という点において、その簡略な意味は次の通りである。もし“色処が生じるであろう者の、眼処は生じるであろうか”という問いに対して、述べられた方法によって承認されるべきであるなら、それではなぜ、いかなる理由によって、逆順(逆観)である“あるいはまた、色処が生じないであろう者の、眼処は生じないであろうか”という問いに対して、“然り”と承認されたのか。これらは互いに矛盾するのではないか、と。反論者は“……ではないか”等によってその矛盾を明らかにしている。“生じないのではなく、(将来)生じるのである”というのがその意である。“その生存において”等はそれに対する回答である。そこでの“その生存において”とは、“色処が生じないであろう”と言われた生存において、現に(色処が)進行中であるため、その生存におけることである。“未来の状態として語られないから”とは、将来の状態として語られるべきではなく、生起が開始された状態として現に進行中であるから、という意図である。ゆえに“他の生存において……”等と言われた。“しかし、語られない”というのが結びつきである。そして“このようにして……”等の異本によって、上述の意味を裏付けている。

Yasmiṃ attabhāve yehi āyatanehi bhavitabbaṃ, taṃtaṃāyatananibbattakakammena avassaṃbhāvīāyatanassa sattassa, santānassa vā, ‘‘yassa vā pana rūpāyatanaṃ uppajjissati, tassa cakkhāyatanaṃ uppajjissatīti? Āmantā, yassa vā pana rūpāyatanaṃ nuppajjissati, tassa cakkhāyatanaṃ nuppajjissatīti? Āmantā’’ti ca evaṃ pavattaṃ pucchādvayavissajjanaṃ āyatanapaṭilābhassa jātibhāvato suṭṭhu upapannaṃ bhavati. Pacchimabhavikādayoti ettha ādi-saddena arūpe uppajjitvā parinibbāyanakā saṅgayhanti. Idampi vissajjanaṃ. Abhinanditabbattāti ‘‘āmantā’’ti sampaṭicchitabbattā.

ある個体(自体)において、どのような処(十二処)が備わるべきか、それぞれの処を生じさせる業によって、処が必ず備わることになる衆生、あるいは相続において、“あるいはまた、色処が生じるであろう者の、眼処は生じようか。然り。あるいはまた、色処が生じないであろう者の、眼処は生じないであろうか。然り”という、このように行われた二つの問いへの回答は、処の獲得が生起の性質であることから、実によく成立している。“最後身の者等”というここでの“等(ādi)”という言葉には、無色界に生まれて入滅する者たちが含まれる。これもまた回答である。“喜ぶべきであるから”とは、“然り”と受け入れられるべきであるから、という意である。

Yaṃ pana aghānakānaṃ kāmāvacaraṃ upapajjantānanti vuttanti sambandho. Yassa vipāko ghānāyatanuppattito puretarameva upacchijjissati, taṃ ghānāyatanānibbattakakammanti vuttaṃ. Kathaṃ panīdisaṃ kammaṃ atthīti viññāyatīti āha ‘‘yassa yatthā’’tiādi. Evampi gabbhaseyyako eva idha aghānakoti adhippetoti kathamidaṃ viññāyatīti codanāya ‘‘na hī’’tiādiṃ vatvā tamatthaṃ sādhetuṃ ‘‘dhammahadayavibhaṅge’’tiādi vuttaṃ. Avacanattampi hi yathādhammasāsane abhidhamme paṭikkhepoyevāti[Pg.183]. Idhāti imasmiṃ āyatanayamake. Yathādassitāsūti ‘‘yassa vā pana sotāyatanaṃ nuppajjissati, tassa cakkhāyatanaṃ nuppajjati, yassa yattha ghānāyatanaṃ na nirujjhati, tassa tattha rūpāyatanaṃ na nirujjhissatī’’ti ca dassitappakārāsu pucchāsu. Āmantāti vuttanti atha kasmā na viññāyatīti yojanā. Etāsu pucchāsu kasmā paṭivacanena vissajjanaṃ na katanti adhippāyo. Sanniṭṭhānena gahitatthassāti ‘‘yassa vā pana sotāyatanaṃ nuppajjissati, yassa yattha ghānāyatanaṃ na nirujjhissatī’’ti ca evamādikena sanniṭṭhānapadena gahitassa atthassa. Ekadese saṃsayatthassa sambhavenāti ekadese saṃsayitabbassa atthassa sambhavena sanniṭṭhānatthapaṭiyogabhūtasaṃsayatthassa paṭivacanassa akaraṇato ‘‘āmantā’’ti paṭivacanavissajjanassa akattabbato atthassa abhinditvā ekajjhaṃ katvā avattabbato. Tenāha ‘‘bhinditabbehi na paṭivacanavissajjanaṃ hotī’’ti.

“しかし、鼻処のない者が欲界に生まれる時に”と述べられたこととの結びつきである。鼻処が生じるよりも前にその異熟が途絶えてしまうようなものを、“鼻処を生じさせない業”と言う。しかし、このような業があることがいかにして知られるのかという問いに対し、“誰のどこで……”等を述べた。このように、ここでは胎生の者こそが鼻処のない者として意図されていることがいかにして知られるのかという反論に対し、“そうではない”等を述べ、その意味を証明するために“法心分別(ダンマハダヤ・ヴィバンガ)において……”等が述べられた。語られないこともまた、正法(教え)である阿毘達磨においては否定そのものであるから。ここでの“ここで”とは、この処双論(アーヤタナ・ヤマカ)においてである。“示された通りに”とは、“あるいはまた耳処が生じないであろう者の、眼処は生じないか。誰のどこで鼻処が滅びないなら、その者のそこでは色処は滅びないであろうか”と示された種類の問いにおいてである。“然り”と述べられたことについて、“それではなぜ(詳細が)知られないのか”と結びつく。これらの問いにおいて、なぜ(直接的な肯定以外の)返答による回答がなされなかったのかという意図である。“断定によって把握された意味の”とは、“あるいはまた耳処が生じないであろう者”“誰のどこで鼻処が滅びないであろうか”という、このような断定の句によって把握された意味のことである。“一部分において疑義の意味が生じることによって”とは、一部分において疑われるべき意味が生じることにより、断定の意味に対応する疑義の意味の返答をしないことから、“然り”という単一の返答による回答をすべきではないため、意味を分割せずに一つにまとめて語るべきではない。ゆえに“分割されるべきものについては、返答による回答はなされない”と言われた。

Yadi siyāti bhinditvā vattabbepi atthe yadi paṭivacanavissajjanaṃ siyā, paripuṇṇavissajjanameva na siyā anokāsabhāvato bhinditabbato cāti attho. Tathā hi ‘‘pañcavokāre parinibbantānaṃ, arūpe pacchimabhavikānaṃ, ye ca arūpaṃ upapajjitvā parinibbāyissanti, tesaṃ cavantānaṃ tesaṃ sotāyatanañca nuppajjissati, cakkhāyatanañca nuppajjatī’’ti ca, tathā ‘‘rūpāvacare parinibbantānaṃ, arūpānaṃ tesaṃ tattha ghānāyatanañca na nirujjhati, rūpāyatanañca na nirujjhissatī’’ti ca tattha vibhāgavasena pavatto pāṭhaseso. Atha kasmāti yadi abhinditabbe paṭivacanavissajjanaṃ, na bhinditabbe, evaṃ sante ‘‘yassa vā pana somanassindriyaṃ uppajjati, tassa cakkhundriyaṃ uppajjatīti? Āmantā’’ti iminā paṭivacanavissajjanena gabbhaseyyakānaṃ somanassapaṭisandhi natthīti kasmā na viññāyati, bhinditabbe na paṭivacanavissajjanaṃ hotīti sampaṭicchitabbanti? Taṃ na, aññāya pāḷiyā tadatthassa viññāyamānattāti dassento ‘‘kāmadhātuyā’’tiādimāha.

“もし~であれば(Yadi siyā)”と、意味を分割して述べるべき時であっても、もし対答的な解釈があるならば、それは機会がないことや分割すべきであることから、完全な解釈とはならないという意味である。具体的には、“五蘊(五分位)において般涅槃する者たち、無色界において最後身の者たち、および無色界に生まれ般涅槃するであろう者たちの、没する時、それらの者たちの耳処は生じず、眼処は生じない”とあり、また“色界において般涅槃する者たち、無色界の者たち、そこにおいて鼻処は滅せず、色処は滅しないであろう”という箇所が、その分類によって展開された残りの文言である。それでは、なぜ分割すべきでない場合に対答的な解釈があり、分割すべき場合にはないのか。このように“あるいはまた、誰に喜根が生じるならば、その者に眼根が生じるか? 然り(Āmantā)”というこの対答的な解釈によって、胎生者に喜の結生(再再生)がないことが、なぜ理解されないのか。分割すべき場合には対答的な解釈は成立しないと受け入れるべきではないか。そうではない。他のパーリ語によってその意味が理解されることを示すために、“欲界において(kāmadhātuyā)”等と述べているのである。

‘‘Yaṃ cittaṃ uppajjati, na nirujjhati, taṃ cittaṃ nirujjhissati, nuppajjissatīti? Āmantā’’ti tasseva cittassa nirodho anāgatabhāvena tassa uppādakkhaṇe yathā vutto, evaṃ tasseva kammajasantānassa nirodho tassa uppāde anāgatabhāvena vattabbo. Tenetaṃ dasseti ‘‘ekacittassa nāma uppādakkhaṇe nirodho anāgatabhāvena vuccati, kimaṅgaṃ pana ekasantānassā’’ti[Pg.184]. Sabbattha sabbasmiṃ anāgatavāre. Upapajjantānaṃ eva vasena so nirodho tathā anāgatabhāvena vutto, kasmā panettha nirodho upapannānaṃ vasena na vuttoti āha ‘‘uppannānaṃ panā’’tiādi. Tasseva yathāpavattassa kammajasantānassa eva. Tasmāti yasmā uppādakkhaṇato uddhaṃ nirodho āraddho nāma hoti, tasmā. Bhede satipi kālabhedāmasanassa kāraṇe satipi. Anāgatakālāmasanavaseneva nirodhasseva vasena vissajjanadvayaṃ upapannameva yuttameva hotīti. Aññesaṃ vasena nirodhasseva vattuṃ asakkuṇeyyattā ‘‘arahata’’nti vuttaṃ.

“生じている心は、滅してはいない。その心は滅するであろうが、生じないであろうか? 然り”という問いに対して、その心自体の滅は、未来の状態として、その生起の瞬間に上述した通りである。同様に、その業生相続(kammajasantāna)の滅も、その生起において、未来の状態として語られるべきである。これによって、“一つの心の生起の瞬間に、滅が未来の状態として語られる。ましてや、一つの相続(サンターナ)においては言うまでもない”ということを示している。“至る所で(Sabbattha)”とは、すべての未来の回においてである。生まれつつある者たちの力によって、その滅は未来の状態としてそのように語られている。なぜここでは滅が生まれ終わった者たちの力によって語られなかったのかという点について、“しかし、生じた者たち(uppannānaṃ)については……”等と述べた。それは、まさに生起したままのその業生相続のことである。“それゆえに”とは、生起の瞬間から後、滅が開始された(āraddho)とされるからである。“分割があるにせよ”とは、時間の分割を考慮すべき理由があるにせよ、という意味である。未来の時間を考慮することのみによって、滅のみによる二つの解釈は、まさに成立し、適切である。“他の者たち”の力によっては、滅のみを語ることができないため、“阿羅漢(arahataṃ)”と述べられた。

Yadi upapattianantaraṃ nirodho āraddho nāma hoti, atha kasmā cutiyā nirodhavacananti codanaṃ sandhāyāha ‘‘tanniṭṭhānabhāvato pana cutiyā nirodhavacana’’nti. Tanniṭṭhānabhāvatoti tassa santānassa niṭṭhānabhāvato. Pavattetiādi vuttassevatthassa pākaṭakaraṇaṃ. Tattha tassāti santānassa. Vakkhatītiādipi pavatte nirodhaṃ anādiyitvā cutinirodhasseva gahitatāya kāraṇavacanaṃ. Tenāti tena yathāvuttena pāṭhantaravacanena. Etthāti etasmiṃ ‘‘yassa cakkhāyatanaṃ nirujjhissatī’’tiādike āyatanayamake. Yadi pavatte niruddhassapi cutiyā eva nirodho icchito, ‘‘sacakkhukāna’’ntiādi kathanti āha ‘‘sacakkhukānantiādīsu ca paṭiladdhacakkhukānantiādinā attho viññāyatī’’ti. Teti arūpe pacchimabhavikā. Acakkhukavacanañca sāvasesanti yojanā.

もし、生まれてすぐに滅が開始されたと言われるならば、それではなぜ死(cuti)において“滅”の言葉があるのか、という詰問を考慮して、“しかし、その終結の状態であることから、死において‘滅’という言葉がある”と述べた。“その終結の状態であることから”とは、その相続の終結の状態であることからである。“生起させる(Pavatteti)”等は、述べられた意味を明確にすることである。そこでの“それの(tassa)”とは、相続のことである。“語るであろう(Vakkhati)”等も、生起における滅を取り上げず、死の滅のみが取られたことの理由の言葉である。“それによって”とは、上述の異本の言葉によってである。“ここにおいて”とは、この“誰の眼処が滅するであろうか……”等の処双論(アーヤタナ・ヤマカ)においてである。もし、生起において滅したものであっても、死においてのみ滅することが望まれるならば、“有眼者たち(sacakkhukānaṃ)”等はどのようであるかという問いに対し、“‘有眼者たち’等の語において、眼処を得ている者たち等の意味が理解される”と述べた。“それら(te)”とは、無色界における最後身の者たちである。“無眼(acakkhuka)”という言葉は、残余を伴うものである、と解釈される。

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

生起門の注釈(Pavattivāravaṇṇanā)が終了した。

Āyatanayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

処双論(アーヤタナ・ヤマカ)の注釈が終了した。

4. Dhātuyamakaṃ

4. 界双論(ダートゥ・ヤマカ)

1-19. Saddadhātusambandhānanti idaṃ yāni cakkhudhātādimūlakesu saddayamakāni, sabbāni ca saddadhātumūlakāni, tāni sandhāya vuttaṃ. Na hi tāni cakkhuviññāṇadhātādisambandhāni viya cutipaṭisandhivasena labbhanti, eteneva āyatanayamakepi pavattivāre saddadhātusambandhānaṃ yamakānaṃ alabbhamānatā ca veditabbā.

1-19. “声界に関するもの(Saddadhātusambandhānaṃ)”とは、眼界などを根とするすべての声の双論、および声界を根とするすべてのものについて述べたものである。それらは、眼識界などとの関連のように、死や結生の力によって得られるものではないからである。これによって、処双論の生起門においても、声界に関連する双論が得られないことが理解されるべきである。

Dhātuyamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

界双論の注釈が終了した。

5. Saccayamakaṃ

5. 諦双論(サッチャ・ヤマカ)

1. Paṇṇattivāravaṇṇanā

1. 施設門の注釈(Paṇṇattivāravaṇṇanā)

10-26. Soti [Pg.185] dukkhasaddo. Aññatthāti saṅkhāradukkhavipariṇāmadukkhadukkhādhiṭṭhānesu. Aññanirapekkhoti saṅkhārādipadantarānapekkho. Tenāti aññanirapekkhadukkhapadaggahaṇato. Tasmiṃ dukkhadukkhe visayabhūte. Esa dukkhasaddo ‘‘dukkhaṃ dukkhasacca’’nti ettha paṭhamo dukkhasaddo. Tañca dukkhadukkhaṃ. ‘‘Dukkhaṃ dukkhasacca’’nti ettha dukkhameva dukkhasaccanti nayidaṃ avadhāraṇaṃ icchitabbaṃ, dukkhaṃ dukkhasaccamevāti pana icchitabbanti āha ‘‘ekantena dukkhasaccamevā’’ti. Saccavibhaṅge vuttesu samudayesu koci phaladhammesu natthīti saccavibhaṅge pañcadhā vuttesu samudayesu ekopi phalasabhāvesu natthi, phalasabhāvo natthīti attho. ‘‘Phaladhammo natthī’’ti ca pāṭho. Maggasaddo ca phalaṅgesūti sāmaññaphalaṅgesu sammādiṭṭhiādīsu ‘‘maggaṅgaṃ maggapariyāpanna’’ntiādinā (vibha. 492, 495) āgato maggasaddo maggaphalattā pavattati kāraṇūpacārenāti adhippāyo. Tenāha ‘‘na maggakiccasabbhāvā’’tiādi. Tasmāti yasmā saccadesanāya pabhavādisabhāvā eva dhammā samudayādipariyāyena vuttā, na appabhavādisabhāvā, tasmā. Ettha ca tebhūmakadhammānaṃ yathārahaṃ dukkhasamudayasaccantogadhattā asaccasabhāve sabhāvadhamme ca uddharanto phaladhamme eva uddhari. Nanu ca maggasampayuttāpi dhammā asaccasabhāvāti tepi uddharitabbāti? Na, tesaṃ maggagatikattā. ‘‘Phaladhammesū’’ti ettha dhammaggahaṇena vā phalasampayuttadhammānaṃ viya tesampi gahaṇaṃ daṭṭhabbaṃ.

10-26. “それ(So)”とは“苦”という語である。“他の場所で”とは、行苦・壊苦・苦苦の拠り所においてである。“他を考慮しない”とは、行(サンカーラ)等の他の語を考慮しないことである。“それによって”とは、他を考慮しない“苦”という語の採用によってである。その“苦苦”が対象となっている時に、この“苦”という語は、“苦(dukkhaṃ)は苦諦(dukkhasaccaṃ)である”という文における最初の“苦”という語である。そしてそれは苦苦である。“苦は苦諦である”という文において、“苦のみが苦諦である”という限定(決定)は望まれるべきではない。“苦はまさに苦諦である”ということは望まれるべきであるため、“決定的に苦諦である”と述べた。諦分別(サッチャ・ヴィバンガ)において説かれた集(集諦)の中に、果の諸法の中に存在するものはない、という意味は、諦分別において五種に説かれた集(集諦)の中に、一つも果の自性(本質)の中にはなく、果の自性は存在しないという意味である。“果法(phaladhammo)は存在しない”という読みもある。また“道(magga)”という語が“果の構成要素(phalaṅgesu)”にあるというのは、沙門果の構成要素である正見等において、“道支であり道に含まれる”等(Vibha. 492, 495)として伝わる“道”という語は、道の果であることから、原因の比喩的用法によって通用しているという意図である。それゆえ“道の働きが存在するからではなく……”等と述べた。“それゆえに”とは、聖諦の説示において、生起等の自性を持つ諸法のみが集(集諦)等の同義語として語られ、非生起等の自性は語られないからである。そしてここでは、三界の諸法が相応に苦諦・集諦に含まれることから、不真実の自性と自性法を除外するにあたり、まさに果法を除外した。しかし、道に相応する諸法も不真実の自性ではないのか、それらも除外されるべきではないのか? いや、それらは道の性質を持つからである。“果の諸法において(phaladhammesu)”という文において、“諸法(dhamma)”という語を採ることによって、果に相応する諸法のように、それらの採用も知られるべきである。

Padasodhanena…pe… idha gahitāti etena asaccasabhāvānaṃ dhammānaṃ pakaraṇena nivattitataṃ āha. Tesanti dukkhādīnaṃ. Tabbisesanayogavisesanti tena dukkhādivisesanayogena visiṭṭhataṃ. Saccavisesanabhāveneva dukkhādīnaṃ pariññeyyatādibhāvo siddhoti āha ‘‘ekantasaccattā’’ti. Yathā cetthāti yathā etasmiṃ saccayamake suddhasaccavāre saccavisesanabhūtā eva dukkhādayo gahitā. Evaṃ khandhayamakādīsupīti na suddhasaccavāre eva ayaṃ nayo dassitoti attho. Padasodhanavāre taṃmūlacakkavāre ca ‘‘rūpaṃ rūpakkhandho’’tiādinā samudāyapadānaṃyeva vuttattā vattabbameva natthīti ‘‘suddhakkhandhādivāresū’’ti vuttaṃ. Tathā cetthāpi [Pg.186] suddhavāre eva ayaṃ nayo dassito. Yadi suddhakkhandhādivāresu khandhādivisesanabhūtānameva rūpādīnaṃ gahaṇena bhavitabbaṃ, atha kasmā khandhādivisesanato aññesampi rūpādīnaṃ vasena attho dassitoti codanaṃ sandhāyāha ‘‘aṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādi. Purimo eva attho yutto, yuttito pāṭhova balavāti.

“語の清浄(語基清浄)によって…(中略)…ここで取られている”とは、これによって、真実の自性ではない諸法の記述が取り除かれていることを述べている。“それらの”とは、苦諦などのことである。“それらの特殊な結合との結びつき”とは、その苦諦などの特殊な結合によって区別されることである。真実の特殊な状態であることによってのみ、苦諦などの遍知されるべき状態などが成立するので、“決定的な真実であるゆえに”と述べられた。また、ここにおいて、この諦双論の純諦論において、真実の特殊である苦諦などが取られているのと同様に、“蘊双論(カンダ・ヤマカ)などにおいても”とは、純諦論においてのみこの理法(ナヤ)が示されているのではないという意味である。語基清浄論(パダソーダナ・ヴァーラ)とその根源輪論(ムーーラチャッカ・ヴァーラ)において、“色は色蘊である”などのように集合的な語(サムダーヤ・パダ)のみが述べられているため、語るべきことは何もないとして“純蘊論などにおいて”と述べられた。同様に、ここにおいても純論においてのみこの理法が示されている。もし純蘊論などにおいて蘊の特殊である色などのみが取られるべきであるなら、なぜ蘊の特殊以外のものである色などの意味によって内容が示されているのかという反論を考慮して“しかし、アッタカター(註釈書)においては…”などと述べた。前の意味こそが適切であり、論理的に本文(パーリ)こそが強力である。

Paṇṇattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

施設論(パンニャッティ・ヴァーラ)の解説(ヴァンナナー)が終了した。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 発生論(パヴァッティ・ヴァーラ)の解説。

27-164. Dukkhapariññā yāva dukkhasamatikkamanatthāti sappadesaṃ pavattāpi sā tadatthāvahā bhaveyyāti kassaci āsaṅkā siyāti dassento āha ‘‘ariyattā…pe… katvā vutta’’nti. Keci panettha ‘‘antimabhave ṭhitattā’’ti kāraṇaṃ vadanti, taṃ na yujjati upapattiyā dukkhavicārattā, na ca sabbe suddhāvāsā antimabhavikā uddhaṃsotavacanato. ‘‘Yassa dukkhasaccaṃ uppajjatī’’ti uppādāvatthā. Avisesena dukkhasaccapariyāpannā dhammā sambandhībhāveneva taṃsamaṅgī ca puggalo vuttoti dassento ‘‘sabbe upapajjantā’’tiādiṃ vatvā svāyamattho yasmā nicchayarūpena gahito, nicchitasseva ca atthassa vibhāgadassanena bhavitabbaṃ, tasmā ‘‘tesveva…pe… upapannamevā’’ti āha. Tattha tesveva keci dassīyantīti sambandho. Ekakoṭṭhāsuppattisamaṅginoti dukkhakoṭṭhāsuppattisamaṅgino. Tesūti sanniṭṭhānena gahitesu. Maggaphaluppādasamaṅgīsūti maggaphaluppādasamaṅgīnaṃ, ayameva vā pāṭho.

27-164. “苦の遍知は、苦の超越を目的とするまでである”という言葉が、部分的に行われたとしても、それが目的を果たすであろうという誰かの疑念があるかもしれないことを示して、“聖者性ゆえに…(中略)…として述べられた”と言った。ある者たちはこれについて“最後有に留まっているがゆえに”という理由を述べるが、それは再生における苦の考察であるため適当ではなく、また、すべての色界無煩天(スッダーヴァーサ)の者が最後有の者ではない(“上流者”という言葉があるため)。“誰に苦諦が生じるか”というのは、生起の段階である。区別なく苦諦に含まれる諸法が、結びつきによってその(生起を)具備する補特伽羅として語られていることを示すために、“すべての生まれる者たち”などと述べて、その意味は決定された形で取られているので、決定された意味の分類を示すべきである。したがって“それらにおいてのみ…(中略)…生じた者そのものである”と述べた。そこで“それらにおいて、ある者たちが示される”という結びつきになる。“単一の区分(部の生起を具備する者)”とは、苦の区分の生起を具備する者のことである。“それらにおいて”とは、確定によって取られた者たちのことである。“道果の生起を具備する者において”とは、道果の生起を具備する者たちの(意味である)。あるいは、これがそのままの読み(本文)である。

Ettha cātiādinā ‘‘sabbesa’’ntiādipāḷiyā piṇḍatthaṃ dasseti. Tattha samudayasaccuppādavomissassa dukkhasaccuppādassāti idaṃ anādare sāmivacanaṃ. Katthaci samudayasaccuppādavomissepi dukkhasacce taṃrahitassa samudayasaccuppādarahitassa dukkhasaccuppādassa dassanavasena vuttanti yojanā. Keci pana ‘‘samudayasaccāvomissassā’’ti paṭhanti, tesaṃ ‘‘taṃrahitassā’’ti idaṃ purimapadassa atthavivaraṇaṃ veditabbaṃ. Taṃsahitassāti samudayasaccuppādasahitassa dukkhasaccuppādassa dassanavasena vuttanti yojanā. Tesanti asaññasattānaṃ, pavattiyaṃ dukkhasaccassa uppādo ‘‘pavatte’’tiādinā vuttesu dvīsupi koṭṭhāsesu na gahitoti attho. Paṭisandhiyaṃ pana [Pg.187] tesaṃ uppādassa paṭhamakoṭṭhāsena gahitatā dassitā eva. Tathā nirodho cāti yathā asaññasattānaṃ paṭisandhiyaṃ dukkhasaccassa uppādo paṭhamakoṭṭhāsena gahito, pavattiyaṃ pana so dvīhi koṭṭhāsehi na gahito, tathā tesaṃ dukkhasaccassa nirodhopīti attho. Tathā hi ‘‘sabbesaṃ cavantānaṃ pavatte taṇhāvippayuttacittassa bhaṅgakkhaṇe’’tiādinā (yama. 1.saccayamaka.88) nirodhavāre pāḷi pavattā. Eseva nayoti yvāyaṃ ‘‘ettha cā’’tiādinā samudayasaccayamake pāḷiyā atthanayo vutto, maggasaccayamakepi eseva nayo, evameva tatthāpi attho netabboti attho. Tathā hi ‘‘sabbesaṃ upapajjantāna’’ntiādinā tattha pāḷi pavattā.

“ここにおいて”などで、“すべての(者の)”などの本文(パーリ)の要約された意味を示す。その中で、“集諦の生起と混在した苦諦の生起については”というのは、軽蔑を意味する属格である。ある箇所では、集諦の生起と混在していても、苦諦においてそれ(集諦)を欠いたもの、つまり集諦の生起を欠いた苦諦の生起を示すものとして意味が結びつけられる。しかしある者たちは“集諦と混在しないもの(アヴォーミッサ)”と読み、彼らにとっては“それを欠いたもの”というのは前の語の意味の解説であると知るべきである。“それに伴うもの”とは、集諦の生起を伴う苦諦の生起を示すものとして意味が結びつけられる。“それらの”とは、無想有情のことである。生起の過程(パヴァッティ)において苦諦の生起が“生起において”などと述べられた二つの区分のいずれにも取られていないという意味である。しかし、結生(パティサンディ)において彼らの生起が第一の区分によって取られていることは示されている。同様に“滅も”とは、無想有情の結生において苦諦の生起が第一の区分によって取られ、生起の過程においてはそれが二つの区分によって取られないのと同様に、彼らの苦諦の滅についても同様であるという意味である。実際、“死にゆくすべての者の、生起の過程における、渇愛を離れた心の崩壊の瞬間において”などと(ヤマカ1. 諦双論. 88)、滅論において本文が説かれている。“これと同じ理法である”とは、この“ここにおいて”などで集諦双論において述べられた本文の意味の理法が、道諦双論においても同じ理法であり、全く同じようにそこでも意味を導くべきであるということである。実際、“生まれるすべての者の”などと、そこで本文が説かれている。

Evañca satīti evaṃ khaṇavasena okāsaggahaṇe satīti yathāvuttamatthaṃ ananujānanavasena paccāmasati. Etassa vissajjaneti etassa yamakapadassa vissajjane. ‘‘Aggamaggassa uppādakkhaṇe, arahantānaṃ cittassa uppādakkhaṇe, yassa cittassa anantarā aggamaggaṃ paṭilabhissanti, tassa cittassa uppādakkhaṇe, asaññasattaṃ upapajjantānaṃ tesaṃ tattha dukkhasaccaṃ uppajjati, no ca tesaṃ tattha samudayasaccaṃ uppajjissatī’’ti (yama. 1.saccayamaka.71) purimakoṭṭhāsassa āgatattā virodho natthīti ‘‘pacchimakoṭṭhāse’’tiādi vuttaṃ. Tattha tasmāti yasmā na upapatticittuppādakkhaṇo bhāvino samudayapaccuppādassa ādhāro, atha kho kāmāvacarādiokāso, tasmā. Puggalokāsavāro hesāti yasmā puggalokāsavāro esa, tasmā ‘‘tesaṃ tatthā’’ti ettha okāsavasena tattha-saddassa attho veditabbo. Yadi puggalokāsavāre kāmāvacarādiokāsavaseneva attho gahetabbo, na khaṇavasena, atha kasmā ‘‘sabbesaṃ upapajjantāna’’ntiādinā okāsaṃ anāmasitvā tattha vissajjanaṃ pavattanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘tattha…pe… so evā’’ti. Tattha tatthāti okāsavāre. Puggalavisesadassanatthanti puggalasaṅkhātavisesadassanatthaṃ. Yattha teti yasmiṃ kāmāvacarādiokāse te puggalā.

“そして、このようであるならば”とは、このように瞬間(カサ)によって場所(オーカーサ)を把握することについて、前述の意味を認めないことによって言及している。“これの回答において”とは、この双論の句の回答において。“最上の道の生起の瞬間、阿羅漢たちの心の生起の瞬間、その心の直後に最上の道を得るであろうその心の生起の瞬間、無想有情に生まれる者たち、それらにはそこにおいて苦諦が生じるが、彼らにはそこにおいて集諦は生じないであろう”(ヤマカ1. 諦双論. 71)と、第一の区分(前節)が来ているので、矛盾はないとして“後節において”などが述べられた。そこにおいて“そのために”とは、再生の心の生起の瞬間が、将来の集諦の現在(生起)の依処ではなく、かえって欲界などの場所であるため、そのために。“これは補特伽羅処論(プッガローカーサ・ヴァーラ)である”とは、これが人と場所の論であるため、“彼らにそこにおいて”の“そこにおいて”という言葉の意味は、場所の観点から理解されるべきである。もし補特伽羅処論において、欲界などの場所の観点のみによって意味が取られるべきで、瞬間の観点ではないのなら、なぜ“すべての生まれる者たち”などとして、場所に言及せずにそこで回答がなされているのかという反論を考慮して、“そこにおいて…(中略)…まさにそれである”と述べた。“そこで(そこに)”とは、場所論(オーカーサ・ヴァーラ)において。“補特伽羅の特質を示すために”とは、補特伽羅と呼ばれる特質を示すためである。“それらの者がいる(ヤッタ・テ)”とは、欲界などの場所においてそれらの補特伽羅がいるということである。

Kecīti dhammasirittheraṃ sandhāyāha. So hi ‘‘pavatte cittassa bhaṅgakkhaṇe dukkhasaccaṃ nuppajjatī’’ti ettha cittajarūpameva adhippetaṃ cittapaṭibaddhavuttittāti kāraṇaṃ vadati. Apare ‘‘arūpeti imaṃ purimāpekkhampi hotīti tena pavattaṃ visesetvā arūpabhavavasena ayamattho vutto[Pg.188], tasmā ‘yassa vā pana samudayasaccaṃ nirujjhati, tassa dukkhasaccaṃ uppajjatīti? No’tiādīsupi evamattho veditabbo’’ti vadanti. Puggalo na cittaṃ apekkhitvāva gahitoti idaṃ cittassa anadhikatattā vuttaṃ. Yattha pana samudayasaccassa uppādanicchayo, tattheva tassa anuppādanicchayenapi bhavitabbaṃ cittena ca vinā puggalasseva anupalabbhanatoti ‘‘yassa samudayasaccaṃ nuppajjatī’’ti ettha samudayasaccādhāraṃ cittaṃ atthato gahitamevāti sakkā viññātuṃ. Apica indriyabaddhepi na sabbo rūpuppādo ekantena cittuppādādhīnoti sakkā vattuṃ cittuppattiyā vināpi tattha rūpuppattidassanato, tasmā cittajarūpameva cittassa uppādakkhaṇe uppajjati, na itaraṃ, itaraṃ pana tassa tīsupi khaṇesu uppajjatīti niṭṭhamettha gantabbaṃ. Vibhajitabbā avibhattā nāma natthīti siyāyaṃ pasaṅgo paṭhamavāre, dutiyavāre pana vibhajanā eva sāti nāyaṃ pasaṅgo labbhati, paṭhamavārepi vā nāyaṃ pasaṅgo. Kasmā? Esā hi yamakassa pakati, yadidaṃ yathālābhavasena yojanā.

“或る人々”とは、ダンマシリ長老を指して言われている。というのも、彼は“心の崩壊(滅)の瞬間において苦諦は生じない”という点について、心に依存して活動するものであるからという理由で、ここでは心が生み出す色法(心生色)のみが意図されていると述べているからである。他の人々は、“無色(界)において”という言葉は、前の言葉(欲界・色界)を考慮したものでもあり、それによって(無色界での)活動を限定して、無色存在(無色界の生)としての意味が説かれていると言う。したがって、“あるいはまた、誰の集諦(渇愛)が滅するか、その者の苦諦は生ずるか? いいえ”などの箇所においても、このように意味が理解されるべきであると言う。補特伽羅(個人)が心を考慮せずに捉えられているというのは、心が主題(専心)となっていないために説かれたものである。しかし、集諦の発生が確定している場所では、その不発生の確定もまた(考慮されるべきであり)、心なしには補特伽羅自体が認められないのであるから、“誰の集諦が生じないか”という点において、集諦の拠り所である心は、意味の上で既に捉えられていると知ることができる。さらに、感覚器官(根)に結びついた(色法)であっても、すべての色の発生が一概に心の発生に依存しているとは言えない。心の発生がなくても、そこ(胎内など)で色の発生が見られるからである。ゆえに、心が生み出す色(心生色)のみが心の発生の瞬間に発生し、それ以外の色法はそうではなく、それ以外の色(業生色など)はその(刹那の)三つの瞬間(生・住・滅)においても発生するという結論に至るべきである。第一節(初廻)において“分別されるべきものが、分別されていないままであることはない”という疑念が生じるかもしれないが、第二節(次廻)においてまさにそれが分別されているので、この不都合は生じない。あるいは、第一節においてもこの不都合はない。なぜなら、得られた順序に従って結びつけること、それが双論(ヤマカ)の性質だからである。

Dutiye citte vattamāneti ettha ‘‘paṭhamaṃ bhavaṅgaṃ, dutiyaṃ citta’’nti vadanti. Bhavanikantiyā āvajjanampi vipākappavattito visadisattā ‘‘dutiya’’nti vattuṃ sakkā, tato paṭṭhāya pubbe tassa tattha samudayasaccaṃ nuppajjitthāti vattabbāti apare. Bhavanikantiyā pana sahajātaṃ paṭhamaṃ cittaṃ idha dutiyaṃ cittanti adhippetaṃ. Tato pubbe pavattaṃ sabbaṃ abyākatabhāvena samānajātikattā ekanti katvā tato paṭṭhāya heṭṭhā tassa tattha samudayasaccaṃ nuppajjitthevāti. Tenāha ‘‘sabbantimena paricchedenā’’tiādi. Tasminti dutiye citte. Tena samānagatikattāti tena yathāvuttadutiyacittena ca taṃsamaṅgino vā dukkhasaccaṃ uppajjittha, no ca samudayasaccanti vattabbabhāvena samānagatikattā. Evañca katvāti tena samānagatikatāya dassitattā eva. Yathāvuttāti dutiyākusalacittato purimasabbacittasamaṅgino aggahitā honti itarabhāvābhāvato. Vuttamevatthaṃ pāṭhantarena samatthetuṃ ‘‘yathā’’tiādi vuttaṃ. Teti catuvokārā. Vajjetabbāti ‘‘itaresa’’nti visesanena nivattetabbā. Pañcavokārā viya yathāvuttā suddhāvāsāti dutiyacittakkhaṇasamaṅgibhāvena vuttappakārā yathā suddhāvāsasaṅkhātā pañcavokārā pubbe vuttā santi, evaṃ catuvokārā pubbe vuttā na hi santīti yojanā.

“第二の心が起こっているとき”において、ここでは“第一は有分(生命持続心)であり、第二は(次の)心である”と言われている。存在への執着(有愛)の引転(向心)も、異熟の進行とは質が異なるため“第二”と言うことができ、それ以降、以前にそこ(その界)で集諦が生じなかったと言うべきである、と他の人々は述べている。しかし、ここでは存在への執着(有愛)と共生する最初の心が、第二の心として意図されている。それ以前に生じたすべての心は、無記性として同類であるから一つにまとめ、それ以降(以前)の段階では、そこにおいて彼の集諦は決して生じなかったとされる。それゆえに“最も最後の限定によって”などと言われたのである。“その(心)において”とは、その第二の心においてである。“それと同等であるから”とは、その上述の第二の心と、それを備えた者において“苦諦は生じたが、集諦は生じていない”と言うべき状態として同等であるからである。“このようにして”とは、それと同等であることが示されたからに他ならない。“上述の”とは、第二の不善の心より前のすべての心の具備者が、(集諦の発生という)他の状態がないために除外されていることである。説かれた意味を別の異読で裏付けるために“どのように(yathā)”などが説かれた。“それら”とは、四蘊(無色界)の者たちのことである。“除外されるべき”とは、“他の者たちの”という修飾語によって退けられるべきことである。五蘊(色界)の浄居天が、第二の心の瞬間を備えていることによって上述されたように、浄居天と呼ばれる五蘊の者たちが以前に説かれたが、そのように四蘊の者たちが以前に説かれたわけではない、という結びつきである。

‘‘Yassa [Pg.189] yatthā’’ti puggalokāsā ādheyyādhārabhāvena apekkhitāti āha ‘‘puggalokāsā aññamaññaparicchinnā gahitā’’ti. Kāmāvacare…pe… upapannāti ettha kāmāvacare abhisametāvino rūpāvacaraṃ upapannā, rūpāvacare abhisametāvino arūpāvacaraṃ upapannā, vā-saddena kāmāvacare abhisametāvino arūpāvacaraṃ upapannāti ca yojetabbaṃ. Tatthāti upapannokāse. Abhisamayoti uparimaggābhisamayo yāva upapanno na bhavissati, tāva te tattha upapannapuggalā ettha etasmiṃ ‘‘abhisametāvīna’’ntiādinā vutte dutiyakoṭṭhāse na gayhanti puggalokāsānaṃ aññamaññaṃ paricchinnattā. Yadi evaṃ kiṃ te imasmiṃ yamake asaṅgahitāti āha ‘‘te panā’’tiādi. Tattha yaṃ vuttaṃ ‘‘samānagatikāti visuṃ na dassitā’’ti, taṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘anabhisametāvīna’’ntiādi vuttaṃ. Tassattho – ‘‘anabhisametāvīna’’nti iminā paṭhamapadena gahitā sabbattha magguppattirahe sampattibhave tattha suddhāvāse ye anabhisametāvino, tesu dvippakāresu suddhāvāsā yasmiṃ kāle tattha anabhisametāvinoti gahetabbā, tattha nesaṃ tathā gahetabbakālassa visesanatthaṃ ‘‘suddhāvāsānaṃ dutiye citte vattamāne’’ti vuttanti.

“誰が、どこで”とは、補特伽羅と場所(器)が被受容者と受容者の関係として考慮されているため、“補特伽羅と場所が互いに限定されて捉えられている”と説かれている。“欲界において……(中略)……生まれた”において、ここでは欲界で現観(聖道への到達)を遂げて色界に生まれた者、色界で現観を遂げて無色界に生まれた者、また“あるいは(vā)”という言葉によって、欲界で現観を遂げて無色界に生まれた者とも結びつけるべきである。“そこにおいて”とは、生まれた場所においてである。“現観”とは、上位の聖道の現観であり、(次に)生まれるまでは、そこにおけるそれらの出生した補特伽羅は、この“現観を遂げた者たち……”などで説かれた第二の区分には含まれない。補特伽羅と場所が互いに限定されているからである。もしそうなら、彼らはこの双論(ヤマカ)に含まれないのではないか(という疑問に対し)、“しかし彼らは……”などが説かれた。そこで“同等であるから別個には示されない”と説かれたことをより明確にするために、“現観を遂げていない者たち……”などが説かれた。その意味は、“現観を遂げていない者たち”というこの第一の句によって捉えられた、あらゆる場所で聖道の発生が不可能な到達した存在(有)における浄居天の、現観を遂げていない者たち、これら二つの種類の浄居天のうち、どの時に彼らが“現観を遂げていない者”として捉えられるべきか、そこでの彼らのそのような捉えられるべき時を特定するために、“浄居天の第二の心が起こっているとき”と言われたのである。

Etenāti etena vacanena. Vodānacittaṃ nāma maggacittānaṃ anantarapaccayabhūtaṃ cittaṃ, idha pana aggamaggacittassa. Tatoti yathāvuttavodānacittato purimataracittasamaṅgino, anulomañāṇasampayuttacittasamaṅgino, avasiṭṭhavuṭṭhānagāminivipassanācittādisamaṅginopi. Tenāha ‘‘yāva sabbantimataṇhāsampayuttacittasamaṅgī, tāva dassitā’’ti.

“これによって”とは、この言葉によってである。“浄居心(vodānacitta)”とは、聖道心に対して等無間縁(直後の条件)となる心であり、ここでは阿羅漢道心の(直前の)それを指す。“それより(tato)”とは、上述の浄居心より前の心の具備者、随順智に相応した心の具備者、および残りの出起(出離)に導く観の心などの具備者も含まれる。それゆえ“最も最後の渇愛に相応した心の具備者に至るまで、示されている”と言われたのである。

Paṭisandhicuticittānaṃ bhaṅguppādakkhaṇā pavatte cittassa bhaṅguppādakkhaṇehi dukkhasaccādīnaṃ nuppādādīsu samānagatikāti katvā vuttaṃ ‘‘pavatte cittassā’’tiādi. Tattha cuticittassapi uppādakkhaṇassa gahaṇaṃ daṭṭhabbanti yojanā. Dvīsupi koṭṭhāsesūti samudayasaccassa bhāvino nirodhassa appaṭikkhepapaṭikkhepavasena pavattesu purimapacchimakoṭṭhāsesu. Na visesitanti yathāvutte appaṭikkhepe ca satipi visesetvā na vuttanti attho. Ekassapi puggalassa tādisassa maggassa ca phalassa ca bhaṅgakkhaṇasamaṅgino purimakoṭṭhāsasseva abhajanato koṭṭhāsadvayasambhavābhāvatoti attho. Idāni tamevatthaṃ vivarituṃ ‘‘yassa dukkhasacca’’ntiādi vuttaṃ. Kesañci puggalānaṃ. Niddhāraṇe cetaṃ sāmivacanaṃ. ‘‘Maggassa ca phalassa [Pg.190] cā’’ti vuttamaggaphalāni dassento ‘‘tiṇṇaṃ phalānaṃ dvinnañca maggāna’’nti āha. Tāni pana heṭṭhimāni tīṇi phalāni majjhe ca dve maggā veditabbā. Nirantaraṃ anuppādetvāti paṭipakkhadhammehi avokiṇṇaṃ katvā saha vipassanāya maggaṃ uppādentena yā sātaccakiriyā kātabbā, taṃ akatvāti attho. Tenāha ‘‘antarantarā…pe… uppādetvā’’ti. ‘‘Arūpe maggassa ca phalassa ca bhaṅgakkhaṇe’’ti avisesato vutte kathamayaṃ viseso labbhatīti āha ‘‘sāmaññavacanenapī’’tiādi. Tena apavādavisayapariyāyena upasaggā abhinivisantīti lokasiddhoyaṃ ñāyoti dasseti.

“結生および死の心の崩壊と生起の瞬間は、転起における心の崩壊と生起の瞬間において、苦諦などの不生などに関して同じあり方であるとして、‘転起における心の……’等と言われた。そこにおいて、死の心の生起の瞬間もまた含めて捉えられるべきであるというのが、結びである。‘二つの部分においても’とは、集諦の、将来の滅の非拒絶と拒絶の状態に基づいて生じている、前と後の部分においてである。‘区別されなかった’とは、上述のように非拒絶があるにもかかわらず、区別して言われなかったという意味である。そのような一人の個人にとっても、道と果の崩壊の瞬間に備わっている者は、前の部分のみに属さないがゆえに、二つの部分が生じることはない、という意味である。さて、その意味を明らかにするために‘誰の苦諦が……’等と言われた。‘ある人々の’とは、これは限定における属格である。‘道と果の’と言われた道と果を示すために、‘三つの果と二つの道’と言った。それらは下の三つの果と、中間の二つの道であると知られるべきである。‘絶え間なく生じさせることなく’とは、対治される諸法によって混ざることなく、観とともに道を修習する者がなすべき不断の努力をなさずに、という意味である。ゆえに‘時折……中略……生じさせて’と言われた。‘無色界において道と果の崩壊の瞬間に’と、区別なく言われているのに、どのようにしてこの区別が得られるのかという点について、‘一般的な言葉によっても’等と言われた。それによって、例外の範囲の理によって、接頭辞が入り込むというのは、世間に確立された理であることを示している。”

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“転起門の釈が完了した。”

3. Pariññāvāravaṇṇanā

3. “遍知門の釈”

165-170. Etthevāti imasmiṃ saccayamake eva. Apariññeyyatādassanatthanti ettha a-kāro na pariññeyyābhāvavacano, nāpi pariññeyyapaṭipakkhavacano, atha kho tadaññavacanoti yathārahaṃ saccesu labbhamānānaṃ pahātabbatādīnampi dassane āpanneyeva samayavāro dassanaparo, yesañca na dassanaparo, tesu kesuci saccesu labbhamānānampi kesañci visesānaṃ ayaṃ vāro na dassanaparoti dassento ‘‘sacchikaraṇa…pe… dassanatthañcā’’ti āha. Samudaye pahānapariññāva vuttā, na tīraṇapariññāti yuttaṃ tāvetaṃ samudayassapi tīretabbasabhāvattā, ‘‘dukkhe tīraṇapariññāva vuttā, na pahānapariññā’’ti idaṃ pana kasmā vuttaṃ, nanu dukkhaṃ appahātabbamevāti? Samudayasaccavibhaṅge vuttānaṃ kesañci samudayakoṭṭhāsānaṃ dukkhasacce saṅgahaṇato dukkhasamudaye vā asaṅkaratova gahetvā bhūtakathanametaṃ daṭṭhabbaṃ. Ubhayatthāti dukkhe samudaye ca vuttā. Kasmā? Tesaṃ sādhāraṇāti. Evaṃ sādhāraṇāsādhāraṇabhedabhinnaṃ yathāvuttaṃ pariññākiccaṃ pubbabhāge nānakkhaṇe labbhamānampi maggakāle ekakkhaṇe eva labbhati ekañāṇakiccattāti dassetuṃ ‘‘maggañāṇañhī’’tiādi vuttaṃ.

“165-170. ‘まさにここに’とは、この諦双論においてのみ、ということである。‘不遍知性を示すために’という点において、a-(不)という文字は、遍知されるべきものの不在を言うのではなく、また遍知されるべきものの反対を言うのでもなく、それ以外のものを言うのである。したがって、諦において適切に得られる断ぜられるべき性質等を示す際にも、提示された時間は示すことを主眼とし、あるものについては示すことを主眼としない。それらの諦のいくつかに得られるいくつかの特殊性については、この門は示すことを主眼としていないことを示しつつ、‘現証……中略……示すためである’と言った。集諦においては断遍知のみが言われ、知遍知は言われなかった。それは、集諦もまた知られるべき性質を有しているからこそ妥当である。しかし、‘苦諦においては知遍知のみが言われ、断遍知は言われなかった’というのは、なぜ言われたのか。苦諦は断ぜられるべきではないのではないか。集諦聖諦の分別において説かれたいくつかの集諦の部分が苦諦に含まれることから、あるいは苦と集を混同せずに捉えて、ありのままを語ったものであると知るべきである。‘両方において’とは、苦諦と集諦において言われた。なぜか。それらはそれらに共通だからである。このように共通・不共通の別によって分かれる、上述のような遍知の役割は、準備段階においては異なる瞬間に得られるが、道の時には、一つの知の役割であるため、まさに一瞬のうちに得られるということを示すために、‘道智は……’等と言われた。”

Pariññāvāravaṇṇanā niṭṭhitā.

“遍知門の釈が完了した。”

Saccayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

“諦双論の釈が完了した。”

6. Saṅkhārayamakaṃ

6. “行双論”

1. Paṇṇattivāravaṇṇanā

1. “施設門の釈”

1. Satipi [Pg.191] kusalamūlādīnampi vibhattabhāve khandhādivibhāgo tato sātisayoti dassento ‘‘khandhādayo viya pubbe avibhattā’’ti āha. Pakārattho vā ettha ādi-saddo ‘‘bhūvādayo’’tiādīsu viyāti kusalamūlādīnampi saṅgaho daṭṭhabbo. Aviññātattā nisāmentehi. Hetuattho vā ettha luttaniddiṭṭho aviññāpitattāti attho. Yadipi kāyasaṅkhārānaṃ vikappadvayepi hetuphalabhāvoyeva icchito, sāmivacanarūpāvibhūto pana attheva atthabhedoti dassento ‘‘kāyassa…pe… kattuatthe’’ti āha. So panāti kattuattho.

1. “善根などもまた分別される状態にあるとしても、蘊などの分類はそれより優れていることを示しつつ、‘蘊などのように以前には分別されていなかった’と言った。あるいは、ここでの‘など(ādi)’という言葉は種類を意味し、‘bhū(生じる)など’という場合と同様に、善根なども含めて考えられるべきである。知られなかったために、認識する者たちによって説かれる。あるいは、ここでは原因の意味が省略されて示されており、知らせなかったために、という意味である。たとえ身行の二つの選択肢において、因果関係のみが意図されているとしても、属格の形によって現れない意味の差異は存在することを示しつつ、‘体の……中略……能動の意味において’と言った。それは、能動の意味である。”

2-7. Suddhikaekekapadavasenāti ‘‘kāyo saṅkhāro’’tiādīsu dvīsu dvīsu padesu aññamaññaṃ asammissaekekapadavasena. Atthābhāvatoti yathādhippetatthābhāvato. Aññathā karajakāyādiko attho attheva. Tenevāha ‘‘padasodhana…pe… avacanīyattā’’ti. Idāni tameva atthābhāvaṃ byatirekavasena dassento ‘‘yathā’’tiādimāha. Kasmā pana ubhayattha samāne samāsapadabhāve tattha attho labbhati, idha na labbhatīti? Bhinnalakkhaṇattā. Tattha hi rūpakkhandhādipadāni samānādhikaraṇānīti padadvayādhiṭṭhāno eko attho labbhati, idha pana kāyasaṅkhārādipadāni bhinnādhikaraṇānīti tathārūpo attho na labbhatīti. Tenāha ‘‘yathādhippetatthābhāvato’’ti.

“2-7. ‘純粋な一語ずつによって’とは、‘体は行である’等の、二つずつの語において、互いに混ざり合わない一語ずつによって、という意味である。‘意味がないために’とは、意図された通りの意味がないために、ということである。そうでなければ、肉身等の意味は存在するのである。それゆえに、‘語の浄化……中略……言及できないために’と言った。今、その意味の欠如を否定によって示しつつ、‘例えば’等と言った。しかし、なぜ両方において複合語の状態が同じであるのに、あちらには意味が得られ、こちらには得られないのか。それは特徴が異なるからである。あちらでは、色蘊などの語は共格(同格)であり、二つの語に基づいた一つの意味が得られる。しかし、こちらでは、身行などの語は異格であり、そのような意味は得られないのである。ゆえに、‘意図された通りの意味がないために’と言った。”

Visuṃ adīpetvāti ‘‘kāyasaṅkhāro’’tiādinā saha vuccamānopi kāyasaṅkhārasaddo visuṃ visuṃ attano atthaṃ ajotetvā ekaṃ atthaṃ yadi dīpetīti parikappavasena vadati. Tena kāyasaṅkhārasaddānaṃ samānādhikaraṇataṃ ulliṅgeti. ‘‘Kāyasaṅkhārasaddo kāyasaṅkhāratthe vattamāno’’ti kasmā vuttaṃ, ‘‘saṅkhārasaddo saṅkhārattheva vattamāno’’ti pana vattabbaṃ siyā. Evañhi sati khandhatthe vattamāno khandhasaddo viya rūpasaddena kāyasaddena visesitabboti idaṃ vacanaṃ yujjeyya, kāyasaṅkhārasaddānaṃ pana samānādhikaraṇatte na kevalaṃ saṅkhārasaddoyeva saṅkhāratthe [Pg.192] vattati, atha kho kāyasaddopīti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘kāyasaṅkhārasaddo kāyasaṅkhāratthe vattamāno’’ti vuttaṃ siyā, kāyasaddena samānādhikaraṇenāti adhippāyo. Byadhikaraṇena pana saṅkhārassa visesitabbatā atthevāti.

“‘別に明らかにすることなく’とは、‘身行’等として言われている場合でも、身行という語が別々に自分自身の意味を照らし出すことなく、もし一つの意味を明らかにするならば、という仮定に基づいて述べている。それによって、体と行の語の共格性を指摘している。‘身行という語が身行の意味において用いられる場合’となぜ言われたのか。むしろ‘行という語が行の意味においてのみ用いられる場合’と言うべきではないか。そのようにあれば、蘊の意味において用いられる蘊という語が、色という語によって限定されるように、体という語によって限定されるべきであるというこの言葉は妥当する。しかし、体と行の語が共格である場合には、単に行という語が行の意味において用いられるだけでなく、体という語もまたその意味で用いられるというこの意味を示すために、‘身行という語が身行の意味において用いられる場合’と言われたのであろう。共格としての体という語によって、という意味である。しかし、異格によって、行が限定されるべき性質は存在するのである。”

Imassa vārassāti suddhasaṅkhāravārassa. Padasodhanena dassitānanti ettakeva vuccamāne tattha dassitabhāvasāmaññena suddhakāyādīnampi gahaṇaṃ āpajjeyyāti taṃnivāraṇatthaṃ ‘‘yathādhippetānamevā’’ti āha. Kāyādipadehi aggahitattāti suddhakāyādipadehi aggahitattā. Idha panāti aṭṭhakathāyaṃ. Suddhasaṅkhāravāraṃ sandhāya vuttampi suddhasaṅkhāravāramevettha ananujānanto sakalasaṅkhārayamakavisayanti āha ‘‘idha pana saṅkhārayamake’’ti. Adhippetatthapariccāgoti assāsapassāsādikassa adhippetatthassa aggahaṇaṃ cetanākāyaabhisaṅkharaṇasaṅkhārādi anadhippetatthapariggaho. Yadi ‘‘kāyo saṅkhāro’’tiādinā suddhasaṅkhārataṃmūlacakkavārā atthābhāvato idha na gahetabbā, atha kasmā pavattivārameva anārabhitvā aññathā desanā āraddhāti āha ‘‘padasodhanavārataṃmūlacakkavārehī’’tiādi. Saṃsayo hoti saṅkhārasaddavacanīyatāsāmaññato kāyasaṅkhārādipadānaṃ byadhikaraṇabhāvato ca. Tenevāha ‘‘asamānādhikaraṇehi…pe… dassitāyā’’ti.

“この章”とは純粋な行(サンカーラ)の章のことである。“語の清浄によって示されたもの”と言われるのは、もしそう言うだけならば、そこで示された共通性によって純粋な身(身行)なども含まれてしまう恐れがあるため、それを防ぐために“意図された通りのものだけを”と述べたのである。“身などの語によって取られないこと”とは、純粋な身などの語によって取られないことである。“しかしここでは”とはアッタカター(註釈書)においてである。純粋な行の章に関して述べられたことであっても、ここで純粋な行の章だけを認めるのではなく、すべての行双(サンカーラ・ヤマカ)の対象であるとして“しかし、この行双においては”と述べた。“意図された意味の放棄”とは、入息出息(呼吸)などの意図された意味を把握せず、意欲や身の形成などの意図されない意味を把握することである。もし“身は行である”などによって純粋な行の根本輪転(ムーラチャッカ)の章が、意味の欠如によりここで取られるべきでないならば、なぜ生起の部を開始せずに別の教説が始められたのかと言えば、“語の清浄の章、その根本輪転の章によって”等と述べたのである。行という言葉が指し示す共通性と、身行などの語が不一致(異格)であることから疑念が生じる。それゆえ“不等格のものによって……示されたものについて”と述べたのである。

Paṇṇattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

施設(せつ)の部の解説(疏)を終わる。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 生起(しょうき)の部の解説。

19. Saṅkhārānaṃ puggalānañca okāsattāti sampayuttānaṃ nissayapaccayatāya, saṅkhārānaṃ samāpajjitabbatāya puggalānaṃ jhānassa okāsatā veditabbā, bhūmi pana yadaggena puggalānaṃ okāso, tadaggena saṅkhārānampi okāso. ‘‘Dutiye jhāne tatiye jhāne’’tiādinā jhānaṃ, ‘‘kāmāvacare rūpāvacare’’tiādinā bhūmi ca visuṃ okāsabhāvena gahitā. Itīti hetuattho, yasmā jhānampi okāsabhāvena gahitaṃ, tasmāti attho. Puggalavāre ca okāsavasena puggalaggahaṇeti puggalavāre ca yadā puggalokāsasaṅkhārādīnaṃ okāsabhāvena gayhati, tadā [Pg.193] tesaṃ dvinnaṃ okāsānaṃ vasena gayhanaṃ hotīti yattha so puggalo, yañca tasmiṃ puggale jhānaṃ upalabbhati, tesaṃ dvinnaṃ bhūmijhānasaṅkhātānaṃ okāsānaṃ vasena yathārahaṃ kāyasaṅkhārādīnaṃ gahaṇaṃ kathanaṃ hotīti. Tasmāti yasmā etadeva, tasmā. Dutiyatatiyajjhānokāsavasenāti dutiyatatiyajjhānasaṅkhātaokāsavasena gahitā. Kathaṃ? ‘‘Vinā vitakkavicārehi assāsapassāsānaṃ uppādakkhaṇe’’ti evaṃ gahitā puggalā visesetvā dassitā. Kena? Teneva vitakkavicārarahitaassāsapassāsuppādakkhaṇenāti yojetabbaṃ.

19. “諸行と諸人の場所(依処)である”とは、相応するものの依止縁(ニッサヤ・パッチャヤ)の状態によって、諸行が達成されるべきものとして、人にとっての禅那が場所(オーカーサ)であると知られるべきである。しかし地(界)については、最高の人々の場所である限り、それが諸行の場所でもある。“第二禅において、第三禅において”等によって禅那が、“欲界において、色界において”等によって地が、それぞれ別個に場所として取られている。“イティ(と)”は原因の意味であり、禅那も場所として取られているから、という意味である。人の部において場所の観点から人が取られるとき、人の場所とされる行などの場所性によって取られるならば、その時、それら二つの場所の観点から取られることになる。すなわち、その人がいる場所と、その人において得られる禅那という、地と禅那という二つの場所の観点から、相応じて身行などが取られ、語られることになるのである。“それゆえ”とは、まさにこの理由から、という意味である。“第二、第三禅の場所の観点から”とは、第二、第三禅という場所の観点から取られた、ということである。どのようにか。“尋(じん)・伺(し)を離れて、入息出息の生起の瞬間に”と、このように取られた人々が区別されて示されている。何によってか。“まさにその尋・伺を欠いた入息出息の生起の瞬間によって”と結びつけるべきである。

Paṭhamakoṭṭhāse jhānokāsavasena puggaladassanaṃ katanti vuttaṃ ‘‘puna…pe… dassetī’’ti. Bhūmiokāsavasena puggalaṃ dassetīti sambandho. Dvippakārānanti jhānabhūmiokāsabhedena duvidhānaṃ. Tesanti puggalānaṃ. ‘‘Paṭhamaṃ jhānaṃ samāpannānaṃ kāmāvacarāna’’nti ca idaṃ nivattetabbagahetabbasādhāraṇavacanaṃ, tassa ca avacchedakaṃ ‘‘assāsapassāsānaṃ uppādakkhaṇe’’ti idanti vuttaṃ ‘‘visesa…pe… khaṇe’’ti. Tena visesanena. Kāmāvacarānampīti pi-saddo sampiṇḍanattho. Tena na kevalaṃ rūpārūpāvacaresu paṭhamajjhānaṃ samāpannānaṃ, atha kho kāmāvacarānampīti vuttamevatthaṃ sampiṇḍeti. Kīdisānaṃ kāmāvacarānanti āha ‘‘gabbhagatādīna’’nti. Ādi-saddena udakanimuggavisaññibhūtā saṅgahitā, na matacatutthajjhānasamāpannanirodhasamāpannā. Te hi akāmāvacaratāya viya rūpārūpabhavasamaṅgino vitakkavicāruppattiyāva nivattitā. Ekantikattāti assāsapassāsābhāvassa ekantikattā. Nidassitāti rūpārūpāvacarā nidassanabhāvena vuttā, na tabbirahitānaṃ aññesaṃ abhāvatoti adhippāyo. Paṭhamajjhānokāsā assāsapassāsavirahavisiṭṭhāti yojanā. Paṭhamañcettha paṭhamajjhānasamaṅgīnaṃ rūpārūpāvacarānaṃ gahaṇaṃ, dutiyaṃ yathāvuttagabbhagatādīnaṃ. Iminā nayenāti yvāyaṃ ‘‘saṅkhārānaṃ puggalānañcā’’tiādinā jhānokāsabhūmiokāsavasena puggalavibhāganayo vutto, iminā nayena upāyena. Sabbattha sabbapucchāsu.

最初の部分において禅那の場所(依処)による人の提示がなされたことは、“再び……示す”と述べられた。“地の場所によって人を示す”と結びつく。“二種類のもの”とは、禅那と地の場所の区別による二種類のことである。“それらの”とは人々のことである。“初禅に入定している欲界の者たち”という言葉は、除外されるべきものと受け入れられるべきものに共通する言葉であり、その限定(特定)するものとして“入息出息の生起の瞬間に”という言葉が述べられた。“その限定によって”という意味である。“欲界の者たちも”の“も(ピ)”という言葉は、併合の意味である。それによって、単に色界・無色界で初禅に入定している者たちだけでなく、欲界の者たちも、という述べてきた意味を併合している。どのような欲界の者たちかと言えば、“胎内にいる者たちなど”と言った。“など”という言葉には、水に沈んでいる者や意識不明の者が含まれるが、死者や第四禅に入定している者、滅尽定に入定している者は含まれない。それらは欲界でないのと同様に、色界・無色界の生存を備えている者たちは、尋・伺の発生によって除外される。“決定的であるから”とは、入息出息の不在が確定的であるからという意味である。“示された”とは、色界・無色界の者たちが例示として述べられたのであり、それらを欠いた他の者が存在しないという意味ではないという意図である。“初禅の場所は、入息出息を離れているという点で特別である”と結びつける。そして、ここでは第一に初禅を備えた色界・無色界の者たちの把握があり、第二に前述の胎内にいる者たちなどの把握がある。“この方法によって”とは、“諸行と諸人の……”等によって禅那の場所と地の場所の観点から人を分類する方法のことであり、この方法(手段)によって、という意味である。“すべてにおいて”とは、すべての問いにおいて、ということである。

21. Etasmiṃ pana atthe satīti yvāyaṃ uppattibhūmiyā jhānaṃ visesetvā attho vutto, etasmiṃ atthe gayhamāne aññatthapi uppattibhūmiyā jhānaṃ visesitabbaṃ bhaveyya, tathā ca aniṭṭhaṃ āpajjatīti dassento ‘‘catutthajjhāne’’tiādimāha. Kiṃ pana taṃ aniṭṭhanti āha ‘‘bhūmīnaṃ [Pg.194] okāsabhāvasseva aggahitatāpattito’’ti. Yattha yattha hi jhānaṃ gayhati, tattha tattha taṃ uppattibhūmiyā visesitabbaṃ hoti. Tathā sati jhānokāsova gahito siyā, na bhūmiokāso guṇabhūtattā. Kiñca ‘‘catutthajjhāne rūpāvacare arūpāvacare’’ti ettha rūpārūpabhūmiyā catutthajjhāne visesiyamāne tadekadesova okāsavasena gahito siyā, na sabbaṃ catutthajjhānaṃ. Tenāha ‘‘sabbacatutthajjhānassa okāsavasena aggahitatāpattito cā’’ti. Jhānabhūmokāsānanti jhānokāsabhūmiokāsānaṃ.

21. “しかしこの意味があるとき”とは、生まれる場所(生処)によって禅那を限定して述べられたこの意味が取られる場合、他の場所でも生処によって禅那が限定されることになり、その結果、不都合が生じることを示すために“第四禅において”等と言った。その不都合とは何かと言えば、“地(界)が場所であること自体が把握されなくなる恐れがあるから”と言った。なぜなら、どこであれ禅那が取られるとき、そこではそれが生処によって限定されることになるからである。そうなると、禅那の場所だけが取られることになり、地の場所は付随的なものとなって(主たる場所として)取られなくなってしまう。さらに“第四禅の色界、無色界において”という場合、色界・無色界の地によって第四禅が限定されるとき、その一部分だけが場所として取られることになり、第四禅のすべてが取られることにはならない。それゆえ“第四禅のすべてが場所として把握されなくなる恐れがあるから”と言った。“禅那と地の場所の”とは、禅那の場所と地の場所のことである。

Nanu ca jhānabhūmiokāse asaṅkarato yojiyamāne na sabbasmiṃ paṭhamajjhānokāse kāyasaṅkhāro vacīsaṅkhāro ca atthi, tathā sabbasmiṃ kāmāvacarokāseti codanuppattiṃ sandhāya tassa parihāraṃ vattuṃ ‘‘yadipī’’tiādimāha. Tatthāti paṭhamajjhānokāse kāmāvacarokāse ca. Taṃdvayuppattīti tassa kāyavacīsaṅkhāradvayassa uppatti. Okāsadvayassa asaṅkarato gahaṇe ayañca guṇo laddho hotīti āha ‘‘visuṃ…pe… na vattabbaṃ hotī’’ti. Tattha aṅgamattavasenāti vitakkādijhānaṅgamattavasena. Tattha vattabbaṃ aṭṭhakathāyaṃ vuttameva. Vitakkarahitopi vicāro vacīsaṅkhāroyevāti āha ‘‘avitakka…pe… gacchatī’’ti. Muddhabhūtaṃ dutiyajjhānanti catukkanaye dutiyajjhānamāha. Tañhi sakalakkhobhakaradhammavigamena vitakkekaṅgappahāyikato sātisayattā ‘‘muddhabhūta’’nti vattabbataṃ labhati. Asaññasattā viyāti idaṃ visadisudāharaṇaṃ daṭṭhabbaṃ.

“禅地の場所において混同することなく適用されるとき、第一禅の場所のすべてにおいて身行と語行があるわけではなく、同様に欲界の場所のすべてにおいても同様である”という反論の発生を考慮して、その解決を述べるために“yadipī(たとえ…であっても)”等と言った。“そこにおいて”とは、第一禅の場所と欲界の場所においてである。“その二つの発生”とは、その身行と語行の二つの発生である。“二つの場所を混同せずに捉えるとき、この利点が得られる”ということで、“別に…(中略)…言うべきではない”と言った。“そこにおいて成分のみによって”とは、尋(vitakka)などの禅の成分のみによって、という意味である。そこにおいて語られるべきことは、註釈(aṭṭhakathā)で述べられた通りである。尋を欠いた伺(vicāra)もまた語行であるから、“尋なき…(中略)…行く”と言った。“頂点となった第二禅”とは、四法における第二禅を指す。それは一切の動揺させる法の消失により、尋という一つの成分を捨てることから卓越しているため、“頂点となった”と呼ばれるにふさわしい。無想定の者たちのように、というのは、これは不適当な例として見なされるべきである。

37. Āvajjanato pubbe pavattaṃ sabbaṃ cittaṃ paṭisandhicittena samānagatikattā ekaṃ katvā vuttaṃ ‘‘paṭhamato’’ti. Tenāha ‘‘avitakkaavicārato’’tiādi. Cittasaṅkhārassa ādidassanatthanti suddhāvāse cittasaṅkhārassa ādidassanatthaṃ. Tathā ‘‘vacīsaṅkhārassa ādidassanattha’’nti etthāpi.

37. 転向(āvajjanato)より以前に生じたすべての心は、結生心(paṭisandhicittena)と同じ行方(性質)を持つため、一つにまとめて“paṭhamato(最初から)”と言われた。それゆえ“無尋無伺から”等と言った。心行の始まりを示すためとは、浄居天における心行の始まりを示すためである。同様に“語行の始まりを示すため”という箇所においても同様である。

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

進行輪の釈(pavattivāravaṇṇanā)が完了した。

Saṅkhārayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

行双論の釈(saṅkhārayamakavaṇṇanā)が完了した。

7. Anusayayamakaṃ

7. 随眠双論(anusayayamakaṃ)。

Paricchedaparicchinnuddesavāravaṇṇanā

限定された提示の節の釈(paricchedaparicchinnuddesavāravaṇṇanā)。

1. ‘‘Avijjāsamudayā [Pg.195] rūpasamudayo, taṇhāsamudayā rūpasamudayo, kammasamudayā rūpasamudayo. Lobho nidānaṃ kammānaṃ samudayāyā’’ti ca evamādinā kusalamūlakusalādīnaṃ paccayabhāvo vuttoti āha ‘‘paccayadīpakena mūlayamakenā’’ti. ‘‘So ‘aniccaṃ rūpaṃ, aniccaṃ rūpa’nti yathābhūtaṃ pajānāti. Cakkhu aniccaṃ, rūpā aniccā’’ti ca ādinā bahulakhandhādimukhena aniccānupassanādayo vihitāti vuttaṃ ‘‘khandhādīsu tīraṇabāhullato’’ti. Kilesānaṃ samucchindanato paraṃ pahānakiccaṃ natthīti āha ‘‘anusayapahānantā pahānapariññā’’ti. Yadipi anusayehi sampayogato ārammaṇato vā pahānapariññā nappavattati, anusayābhāve pana tadārambho eva natthīti katvā vuttaṃ ‘‘anusayehi pahānapariññaṃ vibhāvetu’’nti. Anusayabhāvena labbhamānānanti anusayabhāvena vijjamānānaṃ, anusayasabhāvānanti attho. Tīhākārehīti paricchedādīhi tīhi pakārehi. Anusayesu gaṇanasarūpappavattiṭṭhānato abodhitesu puggalokāsādivasena pavattiyamānā tabbisayā desanā na suviññeyyā hotīti dassento āha ‘‘tesu tathā…pe… duravabodhattā’’ti.

1. “無明の集起によって色の集起があり、渇愛の集起によって色の集起があり、業の集起によって色の集起がある。貪は諸業の集起のための原因である”等により、善根・不善根などの縁の状態(paccayabhāvo)が説かれているので、“縁を明かす根双論によって”と言った。“彼は‘色は無常である、色は無常である’とありのままに知る。眼は無常であり、色は無常である”等の、多くの蘊などの入り口を通じた無常随観などが規定されているので、“蘊などにおいて審慮の多さから”と言われた。煩悩を完全に断絶した後は、断ずべき役割はないので、“随眠の断を最後とする断遍知(pahānapariññā)”と言った。たとえ随眠との相応や対象から断遍知が働かないとしても、随眠がなければその対象への起動(発現)そのものがないことから、“随眠によって断遍知を明示する”と言われた。“随眠の状態として得られるもの”とは、随眠の状態として存在するもの、すなわち随眠の自性を持つものという意味である。“三つの態様によって”とは、限定(pariccheda)などの三つの種類によってである。随眠において、計算上の自体の発生場所が知らされていない状態で、人や場所などによって説かれるその対象の教説は理解しがたいものであることを示しつつ、“それらにおいてそのように…(中略)…覚り難いので”と言った。

Ettha purimesūti paduddhāro anantarassa vidhi paṭisedho vāti katvā sānusayavārādiapekkho, na anusayavārādiapekkho anusayavāre pāḷivavatthānassa pageva katattāti dassento ‘‘etesu sānusayavārādīsu purimesūti attho’’ti āha. Sānusayavārādīsu hi tīsu purimesu okāsavāre yato tatoti desanā pavattā, na anusayavārādīsu. Atthavisesābhāvatoti ‘‘kāmadhātuyā cutassā’’tiādinā (yama. 2.anusayayamaka.302) pāḷiāgatapadassa, ‘‘kāmadhātuṃ vā pana upapajjantassā’’tiādinā yamakabhāvena aṭṭhakathāādigatapadassa ca atthavisesābhāvato. Kathamayaṃ yamakadesanā siyā dutiyassa padassa abhāvatoti attho. Yadi nāyaṃ yamakadesanā, atha kasmā idhāgatāti āha ‘‘purimavāre hī’’tiādi. Tattha anusayaṭṭhānaparicchedadassananti anusayaṭṭhānatāya [Pg.196] paricchedadassanaṃ. Evampi kathamidaṃ anusayayamakaṃ yamakadesanāsabbhāvatoti āha ‘‘yamakadesanā…pe… nāmaṃ daṭṭhabba’’nti. Atthavasenāti paṭilomatthavasena. Paṭhamapadena hi vuttassa viparivattanavasenapi yamakadesanā hoti ‘‘rūpaṃ rūpakkhandho, rūpakkhandho rūpa’’ntiādīsu (yama. 1.khandhayamaka.2), tattha pana atthaviseso atthi, idha natthi, tasmā na tathā desanā katāti dassento āha ‘‘atthavisesābhāvato pana na vuttā’’ti. Labbhamānatāvasenāti pucchāya labbhamānatāvasena.

ここで“前のものにおいて(purimesūti)”という語の引用は、直前の規定あるいは否定を指し、有随眠(sānusaya)の節などを予期したものであり、随眠の節などを予期したものではない。なぜなら、随眠の節などにおける聖典(pāḷi)の確定はすでになされているからである。それを示すために“これら有随眠の節などにおける前のものにおいて、という意味である”と言った。実際、有随眠の節などの三つの前者のものにおいては、場所の節(okāsavāra)から“どこからそこから”という教説が展開されているが、随眠の節などにおいてはそうではない。“意味の差異がないことから”とは、“欲界から没した者の…”等(Yamaka 2.302)の聖典に現れる句と、“あるいは欲界に生まれ変わる者の…”等の双論の形式で註釈などに現れる句とに、意味の差異がないことからである。“第二の句がないのに、いかにしてこれが双論の教説となり得ようか”という意味である。もしこれが双論の教説でないならば、なぜここに含まれたのかと言えば、“前の節において…”等と言った。そこにおいて“随眠の場所の限定を示すこと”とは、随眠の場所としての限定を示すことである。それでもなお、いかにしてこれが双論の教説が存在することによって随眠双論と言えるのかと言えば、“双論の教説…(中略)…名称と見なされるべきである”と言った。“意味によって”とは、逆順の意味によってである。最初の句で述べられたことの反転によっても双論の教説となる。“色は色蘊であり、色蘊は色である”等の場合(Yamaka 1.2)であるが、そこでは意味の差異があるが、ここではそれがない。それゆえ、そのようには教説がなされなかったことを示しつつ、“意味の差異がないために述べられなかった”と言った。“得られることによって”とは、質問において得られることによってである。

Uppattiarahataṃ dassetīti iminā nippariyāyena anusayā anāgatāti dassitaṃ hoti yato te maggavajjhā, na ca atītapaccuppannā uppattirahāti vuccanti uppannattā. Yaṃsabhāvā pana dhammā anāgatā anusayāti vuccanti, taṃsabhāvā eva te atītapaccuppannā vuttā. Na hi dhammānaṃ addhābhedena sabhāvabhedo atthi, tasmā anusayānaṃ atītapaccuppannabhāvā pariyāyato labbhantīti aṭṭhakathāyaṃ (yama. aṭṭha. anusayayamaka 1) ‘‘atītopi hotī’’tiādi vuttaṃ. Evaṃpakārāti anusayappakārā, kāraṇalābhe sati uppajjanārahāicceva attho. So evaṃpakāro uppajjanavāre uppajjati-saddena gahito uppajjanārahatāya avicchinnabhāvadīpanatthanti adhippāyo. Tenāha ‘‘na khandhayamakādīsu viya uppajjamānatā’’ti, paccuppannatāti attho. Tenevātiādinā yathāvuttamatthaṃ pākaṭataraṃ karoti. Tattha ninnānākaraṇoti nibbiseso. Uppajjanānusayānaṃ ninnānākaraṇattā eva hi ‘‘etthesā taṇhā uppajjamānā uppajjati, ettha nivisamānā nivisatī’’ti vibhaṅge (vibha. 203) āgataṃ. Anusayanañhi ettha nivisananti adhippetaṃ.

“生起に値することを示す”とは、これにより非隠喩的に随眠は未来のものであることが示される。なぜなら、それらは道によって断ぜられるべきものであり、過去や現在は“生起した(uppannattā)”ものであるため、生起に値するとは言われないからである。どのような自性を持つ諸法が未来において随眠と呼ばれるか、その同じ自性を持つものが過去や現在において(随眠と)語られた。諸法には時間の違いによる自性の違いはない。したがって、随眠が過去・現在にあることは隠喩的(pariyāyato)に得られるので、註釈書に“過去にもある”等と述べられた。“このような種類の”とは、随眠の種類であり、原因を得た時に生起するに値するという意味に他ならない。それは、生起の節(uppajjanavāra)において“生起する(uppajjati)”という言葉で、生起に値することの不断の状態を照らすために捉えられた、というのが意図である。それゆえ“蘊双論などのように生起しつつある状態(現在進行)ではない”と言った。現在性という意味である。“それゆえに”等によって、上述の意味をより明確にしている。そこにおいて“差異がない(ninnānākaraṇo)”とは、区別がないということである。生起する随眠に差異がないからこそ、分別(Vibhaṅga 203)において“ここにこの渇愛は生起しつつ生起し、ここに定着しつつ定着する”と出てくるのである。随眠がここに定着することが、ここで意図されている。

Idāni yena pariyāyena atītapaccuppannesu anusayavohāro, taṃ dassetukāmo anāgatampi tehi saddhiṃ ekajjhaṃ katvā dassento ‘‘anurūpaṃ kāraṇaṃ pana…pe… vuccantī’’ti āha. Etena bhūtapubbagatiyā atītapaccuppannesu uppattirahatā veditabbāti dasseti. Uppattiarahatā nāma kilesānaṃ maggena asamucchinnatāya veditabbā. Sā ca atītapaccuppannesupi atthevāti pakārantarenapi tesaṃ pariyāyatova anusayabhāvaṃ pakāseti. Tenevāha ‘‘maggassa panā’’tiādi. Tādisānanti ye maggabhāvanāya asati uppattirahā, tādisānaṃ. Dhammo eva ca uppajjati, na dhammākāroti adhippāyo. Na hi dhammākārā aniccatādayo [Pg.197] uppajjantīti vuccanti. Yadi pana te uppādādisamaṅgino siyuṃ, dhammā eva siyuṃ. Tena vuttaṃ ‘‘appahīnākāro ca uppajjatīti vattuṃ na yujjatī’’ti.

今、いかなる方便によって過去・現在において随眠の語が用いられるか、そのことを示そうとして、未来をもそれらと共に一括して示しながら、“適合する原因は……(中略)……と言われる”と述べた。これによって、過去現在において生起する資格がないこと(不生起)が、過去にあったもの(過去有)としての有様によって知られるべきであることを示している。“生起する資格がある(生起の可能性)”とは、煩悩が聖道によって断絶されていないことによって知られるべきである。そしてそれは過去現在においても存在するので、別の方法によってもそれらの方便による随眠の状態(随眠性)を明らかにしている。それゆえに“聖道の……”などと言った。“そのような者たちの”とは、道修習がない場合に生起に値する者たちのことである。そして“法そのものが生じるのであり、法の態様が生じるのではない”というのが意図である。なぜなら、無常などの法の態様(法のあり方)が生じるとは言われないからである。もしそれらが(法のように)生起などを伴うものであるなら、法そのものであろう。それゆえに“未断の相(未断の状態)が生じると言うことは適切ではない”と言われた。

Vuttampi thāmagamanaṃ aggahetvā appahīnaṭṭhamattameva gahetvā codako codetīti dassento āha ‘‘sattānusaya…pe… āpajjatīti ce’’ti. Na hi thāmagamane gahite codanāya okāso atthi. Tenāha ‘‘nāpajjatī’’tiādi. Vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ, na kevalamaṭṭhakathāyameva pāṭhagatovāyamattho, tasmā evameva gahetabboti dassento ‘‘thāmagato…pe… yutta’’nti vatvā kiṃ pana taṃ thāmagamananti parāsaṅkaṃ nivattento ‘‘thāmagatanti ca…pe… vuttā’’ti āha. Tattha aññehi asādhāraṇoti kilesavatthuādīnaṃ kilesatādisabhāvo viya kāmarāgādito aññattha alabbhamāno tesaṃyeva āveṇiko sabhāvo, yato te bhavabījaṃ bhavamūlanti ca vuccanti. Yasmā ca thāmagamanaṃ tesaṃ anaññasādhāraṇo sabhāvo, tasmā anusayananti vuttaṃ hotīti dassento ‘‘thāmagatoti anusayasamaṅgīti attho’’ti āha.

述べられた“強固に達すること”を把握せず、ただ未断であるという意味だけを把握して、難詰者が難詰することを示して“衆生の随眠が……(中略)……陥るというなら”などと言った。強固に達することが把握されている場合には、難詰の余地はないからである。それゆえに“(過失に)陥ることはない”などと言った。アッタカタ(註釈)で述べられているが、単にアッタカタの中だけではなく、経文(パーリ)においてもこの意味は含まれている。したがって、そのように把握されるべきであることを示すために、“強固に達した……(中略)……適当である”と言って、“では、その強固に達することとは何か”という疑念を退けながら、“強固に達したとは……(中略)……と言われる”と述べた。その中で“他と共通しない(不共の)”とは、煩悩の客体などが煩悩であるという自性のように、欲愛など以外には得られない、それら固有の自性のことであり、それゆえにそれらは“有の種子”や“有の根本”と言われる。そして、強固に達することがそれらの不共の自性であるから、随眠と言われるのであるということを示すために、“強固に達したとは、随眠を具足しているという意味である”と述べた。

‘‘Yassa kāmarāgānusayo anuseti, tassa paṭighānusayo anusetīti? Āmantā’’tiādinā (yama. 2.anusayayamaka.3) anusayavāre vutto eva attho ‘‘yassa kāmarāgānusayo uppajjati, tassa paṭighānusayo uppajjatīti? Āmantā’’tiādinā (yama. 2.anusayayamaka.300) vuttoti anusayanākāro eva uppajjanavāre uppajjati-saddena gahitoti ‘‘uppajjanavāro anusayavārena ninnānākaraṇo vibhatto’’ti yaṃ vuttaṃ, tattha vicāraṃ ārabhati ‘‘anusayauppajjanavārānaṃ samānagatikattā’’tiādinā. ‘‘Uppajjatī’’ti vacanaṃ siyāti uppajjanavāre ‘‘uppajjatī’’ti vacanaṃ appahīnākāradīpakaṃ siyā. Tathā ca sati yathā ‘‘imassa uppādā’’ti ettha imassa anirodhāti ayamatthopi ñāyati, evaṃ ‘‘uppajjatī’’ti vutte atthato ‘‘na uppajjatī’’ti ayamattho vutto hoti appahīnākārassa uppattirahabhāvassa anuppajjamānasabhāvattāti codanaṃ dassento ‘‘uppajjatīti vacanassa avuttatā na sakkā vattunti ce’’ti āha. Vacanatthavisesena taṃdvayassa vuttattāti etena dhammanānattābhāvepi padatthanānatthena vārantaradesanā hoti yathā [Pg.198] sahajātasaṃsaṭṭhavāresūti dasseti. Anurūpaṃ kāraṇaṃ labhitvātiādi tameva vacanatthavisesaṃ vibhāvetuṃ āraddhaṃ. Uppattiyogganti uppattiyā yoggaṃ, uppajjanasabhāgatanti attho. Yato anusayā uppattirahāti vuccanti, ekantena cetadeva sampaṭicchitabbaṃ ‘‘yassa kāmarāgānusayo uppajjati, tassa paṭighānusayo uppajjatīti? Āmantā’’tiādivacanato (yama. 2.anusayayamaka.300). ‘‘Anusentīti anusayā’’ti ettake vutte sadā vijjamānā nu kho te aparinipphannānusayanaṭṭhena ‘‘anusayā’’ti vuccantīti ayamattho āpajjatīti taṃnisedhanatthaṃ ‘‘anurūpaṃ kāraṇaṃ labhitvā uppajjantī’’ti vuttaṃ. Uppattiarahabhāvena thāmagatatā anusayaṭṭhoti yaṃ tesaṃ uppattiyogavacanaṃ vuttaṃ, taṃ sammadeva vuttanti imamatthamāha ‘‘anusayasaddassā’’tiādinā. Tena vāradvayadesanuppādikā anusayasaddatthaniddhāraṇāti dasseti. Tampi suvuttameva iminā tantippamāṇenāti idampi ‘‘abhidhamme tāvā’’tiādinā āgataṃ tividhameva tantiṃ sandhāyāhāti dassento āha ‘‘tantittayenapi hi cittasampayuttatā dīpitā hotī’’ti.

“誰に欲貪随眠が随眠するか、その者に瞋恚随眠が随眠するか。然り”など(双論2.随眠双論.3)によって随眠門で述べられた意味そのものが、“誰に欲貪随眠が生じるか、その者に瞋恚随眠が生じるか。然り”など(双論2.随眠双論.300)によって述べられている。つまり、随眠の様相(あり方)がまさに生起門において“生じる(uppajjati)”という言葉によって把握されているので、“生起門は随眠門と差異なく分別されている”と言われたことについて、“随眠門と生起門が同じ趣旨(等流)であることにより”などと言って考察を始めている。“生じる(uppajjati)”という言葉があるかもしれない、というのは、生起門において“生じる”という言葉が、未断の相(有様)を照らし出すものであるかもしれないということである。そしてその場合、“これの生起(uppāda)によって”という場合に“これの不滅(anirodha)によって”というこの意味も知られるように、“生じる”と言われたとき、実質的には“生じない”というこの意味が述べられていることになる。未断の相である“生起に値しない状態(不生起性)”は、生じないという自性を持つからである、という難詰を示して、“‘生じる’という言葉が述べられていないとは言えないと言うなら”と述べた。言葉の意味の特殊性によって、それら二つのことが述べられているからである。これによって、法の別異(法別)がなくても、語義の別異によって別の門(の説示)がある。それはちょうど“倶生・相応門”におけるようであるということを示している。“適合する原因を得て”などは、まさにその語義の特殊性を詳しく説明するために始められたものである。“生起にふさわしい(uppattiyogga)”とは、生起に適していること、生起と同じ性質であることを意味する。随眠が“生起に値しない(不生起)”と言われることから、決定的に“誰に欲貪随眠が生じるか、その者に瞋恚随眠が生じるか。然り”などの言葉(双論2.随眠双論.300)から、これこそが受け入れられるべきである。“随眠(随増)するから随眠(随眠聖)”というだけのことが言われたなら、それらは常に存在しているのか、あるいは未完成の随眠という意味で“随眠”と言われるのか、というこの意味が生じてしまう。それを否定するために“適合する原因を得て生じる”と言われた。不生起性(生起に値しない状態)によって強固に達していることが随眠の意味であるから、それらについて“生起に適している”と言われたことは、正しく述べられたのである。この意味を“随眠という言葉の……”などと言った。それによって、二つの門の説示が生じるのは、随眠という語の意味を規定するためであることを示している。それもまた、この聖典の根拠によって、実によく述べられたものである。これもまた、“アビダルマにおいては、まず……”などによって伝わる三種の聖典(教説)を指して言っていることを示して、“三種の聖典によっても、心相応性(心との相応)が照らし出されているのである”と述べた。

Paricchedaparicchinnuddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

区分によって限定された標説門の解説が終了した。

Uppattiṭṭhānavāravaṇṇanā

生起箇所門(生起処門)の解説

2. Evaṃ satīti vedanānaṃ visesitabbabhāve kāmadhātuyā ca visesanabhāve sati. Kāmādhātuyā anusayanaṭṭhānatā na vuttā hoti appadhānabhāvato, padhānāppadhānesu padhāne kiccadassanato, visesanabhāvena caritabbatāya cāti adhippāyo. Hotu ko dosoti kadāci vadeyyāti āsaṅkamāno āha ‘‘dvīsu panā’’tiādi. Dvīsūti niddhāraṇe bhummaṃ, tathā ‘‘tīsu dhātūsū’’ti etthāpi. Tasmāti yasmā dhātuādibhedena tividhaṃ anusayaṭṭhānaṃ, tattha ca rūpārūpadhātūnaṃ bhavarāgassa anusayaṭṭhānatā vuttāti kāmadhātuyā kāmarāgassa anusayaṭṭhānatā ekantena vattabbā, tasmā. Tīsu dhātūsu tīsu vedanāsūti ca niddhāraṇe bhummaṃ, kāmadhātuyā dvīsu vedanāsūti ca ādhāre.

2. “そうであれば”とは、諸々の受が限定されるべきもの(被限定者)であり、欲界が限定するもの(限定者)である場合のことである。欲界が随眠の箇所(随眠処)であることは、それが主たるものではないため、述べられていない。主たるものと主たるものでないものの中では、主たるものに作用が見られるからであり、限定の態様として扱われるべきであるから、というのが意図である。それがどうした、何の不都合があるのかと、誰かが言うかもしれないと危惧して、“しかし二つにおいて……”などと言った。“二つにおいて”とは、限定における場所(於格)である。同様に“三つの界において”というここでもそうである。“それゆえに”とは、界などの区別によって三種の随眠箇所があり、その中で色界と無色界が有愛(有貪)の随眠箇所であると述べられているので、欲界については欲愛の随眠箇所であることが決定的に述べられるべきであるから、それゆえにである。“三つの界において”“三つの受において”は限定の場所であり、“欲界における二つの受において”は依止の場所(依処)である。

Dvīsvevāti [Pg.199] dvīsu sukhopekkhāsu eva. Sabbāsu dvīsūti yāsu kāsuci dvīsu. Tenāti ‘‘kāmarāgo dvīsu vedanāsu anusetī’’ti vacanasāmatthiyaladdhena visesanicchayeneva. Bhavarāgānusayaṭṭhānaṃ rūpārūpadhātuyo tadanurūpā ca vedanā. Na hi dvīsu vedanāsu kāmarāgānusayova anusetīti avadhāraṇaṃ icchitaṃ, dvīsu eva pana vedanāsūti icchitaṃ. Tenevāha ‘‘dvīsveva anuseti, na tīsū’’ti. Aṭṭhānañca anusayānaṃ, kiṃ taṃ apariyāpannaṃ sakkāye? Sabbo lokuttaro dhammo. Ca-saddena paṭighānusayaṭṭhānaṃ saṅgaṇhāti. Tena vuttaṃ ‘‘yathā cā’’tiādi. Aññāti kāmarāgānusayaṭṭhānabhūtā dve vedanā.

“二つにおいてのみ”とは、二つの、楽と捨においてのみ、という意味である。“すべての二つにおいて”とは、どのような二つであってもということである。“それによって”とは、“欲貪は二つの受において随眠する”という言葉の効力によって得られた特定の決定によってである。有貪の随眠の箇所は、色界・無色界と、それに対応する受である。二つの受において欲貪の随眠のみが随眠するという限定が意図されているのではなく、二つの受においてのみ(欲貪が随眠する)ということが意図されている。それゆえに“二つにおいてのみ随眠し、三つにおいてではない”と言ったのである。また、随眠にとって(随眠しない)箇所、すなわち有漏に含まれないものは何であるか。すべての出世間法である。“また(ca)”という語によって、嗔恚の随眠の箇所を包含している。それゆえに“どのように(yathā cā)”などと言われた。“他”とは、欲貪の随眠の箇所となる二つの受のことである。

Aññesu dvīhi vedanāhi vippayuttesu. Piyarūpasātarūpesūti piyāyitabbamadhurasabhāvesu. Visesanañcetaṃ rūpādīnaṃ sabbadvārasabbapurisesu iṭṭhabhāvassa aniyatatāya kataṃ. Sātasantasukhagiddhiyāti sātasukhe santasukhe ca gijjhanākārena abhikaṅkhanākārena. Tattha sātasukhaṃ kāyikaṃ, santasukhaṃ cetasikaṃ. Sātasukhaṃ vā kāyikasukhaṃ, santasukhaṃ upekkhāsukhaṃ. Tathā cāhu ‘‘upekkhā pana santattā, sukhamicceva bhāsitā’’ti (visuddhi. 2.644; mahāni. aṭṭha. 27). Parittaṃ vā oḷārikaṃ sukhaṃ sātasukhaṃ, anoḷārikaṃ santasukhaṃ. Parittaggahaṇañcettha kāmarāgānusayassa adhippetattā. Aññatthāti vedanāhi aññattha. Soti kāmarāgānusayo. Vedanāsu anugato hutvā setīti vedanāpekkho eva hutvā pavattati yathā puttāpekkhāya dhātiyā anuggaṇhanappavatti, sayanasaṅkhātā pavatti ca kāmarāgassa nikāmanameva. Tenāha ‘‘sukhamicceva abhilapatī’’ti. Yathā tassa, evaṃ paṭighānusayādīnampi vuttaniyāmena yathāsakaṃ kiccakaraṇameva dukkhavedanādīsu anusayanaṃ daṭṭhabbaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘evaṃ paṭighānusayo cā’’tiādi. Tīsu vedanāsu anusayanavacanenāti tīsu vedanāsu yathārahaṃ anusayanavacanena. Iṭṭhādibhāvena gahitesūti iṭṭhādīsu ārammaṇapakatiyā vasena iṭṭhādibhāvena gahitesu viparītasaññāya vasena aniṭṭhādīsu iṭṭhādibhāvena gahitesūti yojanā. Na hi iṭṭhādibhāvena gahaṇaṃ viparītasaññā.

“他の、二つの受と相応しないものにおいて”。“愛すべき形態、快い形態において”とは、愛すべき、また甘美な性質を持つものにおいてである。そして、これは、色などの対象がすべての感覚器官やあらゆる人々にとって望ましい(可喜)ものであるとは限らないために、特定してなされた説明である。“快楽と静止した楽への執着によって”とは、快楽と静止した楽において、貪着するあり方、切望するあり方によってである。その中で、快楽(sātasukha)は身体的なものであり、静止した楽(santasukha)は精神的なものである。あるいは、快楽は身受の楽であり、静止した楽は捨受の楽である。それゆえに“捨は静止しているがゆえに、楽とだけ言われる”と言われた。あるいは、わずかな(下位の)または粗大な楽が快楽であり、粗大でないものが静止した楽である。ここでの“わずかな”という限定は、欲貪の随眠を意図しているからである。“他の場所において”とは、受以外の場所においてである。“それ”とは、その欲貪の随眠である。受に随伴して横たわる(随眠する)とは、受を待ち望む(期待する)者となって進行することであり、それはあたかも、子供を気にかける乳母の活動のようなものであり、横たわることと言われる活動、および欲貪の愛着そのものである。それゆえに“楽としてのみ語る”と言われた。彼(欲貪)の場合と同様に、嗔恚の随眠などについても、述べられた理趣によって、苦受などにおいてそれぞれの役割を果たすことが随眠であると見なされるべきである。それゆえに“このように嗔恚の随眠もまた”などと言われた。“三つの受において随眠するという言葉によって”とは、三つの受において相応に随眠するという言葉によってである。“可喜(望ましい)などのあり方として捉えられたものにおいて”とは、対象の性質によって可喜などとして捉えられたものにおいて、あるいは、顚倒した認識によって不可喜などのものを可喜などのあり方として捉えられたものにおいて、という関連である。なぜなら、可喜などのあり方として捉えること自体が、顚倒した認識だからではない。

Tatthāti iṭṭhārammaṇādīsu. Etthāti anusayane. Kāmassādādivatthubhūtānaṃ kāmabhavādīnanti kāmassādabhavassādavatthubhūtānaṃ [Pg.200] kāmarūpārūpabhavānaṃ gahaṇaṃ veditabbanti yojanā. Tatthāti vedanāttayadhātuttayesu. Niddhāraṇe cetaṃ bhummaṃ. Dukkhapaṭighāto dukkhe anabhirati. Yattha tatthāti dukkhavedanāya taṃsampayuttesu aniṭṭharūpādīsu vāti yattha tattha. Mahaggatā upādinnakkhandhā rūpārūpabhavā, anupādinnakkhandhā rūpārūpāvacaradhammā. Tatthāti yathāvuttesu mahaggatadhammesu bhavarāgoicceva veditabbo. Tena vuttaṃ ‘‘rūpadhātuyā arūpadhātuyā ettha kāmarāgānusayo nānusetī’’ti. Diṭṭhānusayādīnanti ādi-saddena vicikicchānusayaavijjānusayādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo.

“そこにおいて”とは、可喜な対象などにおいてである。“これにおいて”とは、随眠することにおいてである。“欲の享受などの対象となる欲愛などの”とは、欲の享受、有の享受の対象となる欲界、色界、無色界の三界を捉えるべきであるという関連である。“そこにおいて”とは、三つの受と三つの界においてである。これは範囲を限定するための地格(第七格)である。“苦の反発(paṭighāta)”とは、苦に対する不快感である。“どこにおいても”とは、苦受、あるいはそれに相応する不可喜な色などにおいて、ということである。“大上(Mahaggata)”とは、取蘊である色界・無色界の有(生存)、および、不取蘊である色界・無色界の法である。“そこにおいて”とは、上述の大上の法において、有貪としてのみ知られるべきである。それゆえに“色界、無色界において、ここでは欲貪の随眠は随眠しない”と言われた。“見随眠など”の“など”という語によって、疑の随眠、無明の随眠などの包含が知られるべきである。

Dhātuttayavedanāttayavinimuttaṃ diṭṭhānusayādīnaṃ anusayanaṭṭhānaṃ na vuttanti suvuttametaṃ diṭṭhānusayādīnaṃ uppattiṭṭhānapucchāyaṃ ‘‘sabbasakkāyapariyāpannesu dhammesu’’icceva vissajjitattā. Kāmarāgo pana yattha nānuseti, taṃ dukkhavedanārūpārūpadhātuvinimuttaṃ diṭṭhānusayādīnaṃ anusayanaṭṭhānaṃ atthīti dassetuṃ ‘‘nanu cā’’tiādi āraddhaṃ. Tattha tadanusayanaṭṭhānatoti tassa kāmarāgānusayassa anusayanaṭṭhānato. Aññā nekkhammassitasomanassupekkhāsaṅkhātā. Ayamettha saṅkhepattho – nekkhammassitadomanasse viya paṭighānusayo nekkhammassitasomanassupekkhāsu kāmarāgānusayo nānusetīti ‘‘yattha kāmarāgānusayo nānuseti, tattha diṭṭhānusayo nānusetī’’ti sakkā vattunti tasmā taṃ uddharitvā na vuttanti. Hontūti tāsaṃ vedanānaṃ atthitaṃ paṭijānitvā uddharitvā avacanassa kāraṇaṃ dassento āha ‘‘na pana…pe… taṃ na vutta’’nti. Tadanusayanaṭṭhānanti tesaṃ diṭṭhānusayādīnaṃ anusayanaṭṭhānaṃ. Tasmāti yasmā satipi kāmarāgānusayanaṭṭhānato aññasmiṃ diṭṭhānusayādīnaṃ anusayanaṭṭhāne taṃ pana dhātuttayavedanāttayavinimuttaṃ natthi vedanādvayabhāvato, tasmā. Taṃ vedanādvayaṃ na vuttaṃ visuṃ na uddhaṭanti attho. Tasmāti yasmā ‘‘yattha kāmarāgādayo nānusenti, tattha diṭṭhivicikicchā nānusentī’’ti ayamattho ‘‘āmantā’’ti iminā paṭivacanavissajjanena avibhāgato vuttoti ‘‘yattha kāmarāgādayo anusenti, tattha diṭṭhivicikicchā anusentī’’ti ayampi attho avibhāgatova labbhati, tasmā. Avibhāgato ca dukkhaṃ paṭighassa anusayanaṭṭhānanti dīpitaṃ hoti. Tenāha ‘‘avisesena…pe… veditabba’’nti. Tattha avisesenāti gehassitaṃ nekkhammassitanti visesaṃ akatvā. Samudāyavasena [Pg.201] gahetvāti yathāvuttaavayavānaṃ samūhavasena dukkhantveva gahetvā. ‘‘Avisesena samudāyavasena gahetvā’’ti imamatthaṃ tathā-saddena anukaḍḍhati ‘‘dvīsu vedanāsū’’ti etthāpi gehassitādivibhāgassa anicchitattā.

三界と三受から離れた、見の随眠などの随眠の箇所は述べられていない。それは、見の随眠などの生起の場所に関する問いにおいて、“すべての有漏(sakkāyapariyāpanna)の法において”とのみ答えられているからであり、これは正しく述べられている。しかし、欲貪がどこで随眠しないのかについて、苦受と色界・無色界から離れた、見の随眠などの随眠の箇所があるということを示すために、“ではないか(nanu cā)”などが始められた。その中で“その随眠の箇所から”とは、その欲貪の随眠の箇所から、という意味である。“他”とは、出離に依る喜と捨と呼ばれるものである。ここでの要約された意味はこうである。出離に依る憂に嗔恚の随眠が(随眠しない)のと同様に、出離に依る喜と捨には欲貪の随眠は随眠しないのであるから、“欲貪の随眠が随眠しないところでは、見の随眠も随眠しない”と言うことができる。したがって、それを取り出して述べてはいないのである。“あるとしても(hontu)”とは、それらの受の存在を認めつつ、取り出して述べない理由を示して、“しかし……(略)……それは述べられていない”と言った。“その随眠の箇所”とは、それら見の随眠などの随眠の箇所である。“それゆえに”とは、欲貪の随眠の箇所とは別の場所に見の随眠などの随眠の箇所があるとしても、それは(結局)二つの受のあり方に含まれるため、三界・三受から離れたものは存在しないからである。それゆえに、それら二つの受を別個に取り出して述べてはいない、という意味である。“それゆえに”とは、“欲貪などが随眠しないところでは、見・疑は随眠しない”というこの意味が、“しかり(āmantā)”という返答によって区別されずに述べられているので、“欲貪などが随眠するところでは、見・疑は随眠する”というこの意味もまた、区別されずに得られるからである。そして、区別なく、苦受が嗔恚の随眠の箇所であるということが示されている。それゆえに“差別なく……(略)……知られるべきである”と言われた。その中で“差別なく”とは、在家に依るものか出離に依るものかという区別をせずに、という意味である。“総体として捉えて”とは、上述の構成要素の集合として、ただ“苦”としてのみ捉えて、という意味である。“差別なく、総体として捉えて”というこの意味を“そのように(tathā)”という語で引き継いでいる。それは“二つの受において”という箇所においても、在家に依るものなどの区分を意図していないからである。

Yadi evaṃ ‘‘paṭighaṃ tena pajahati, na tattha paṭighānusayo anusetī’’ti idaṃ suttapadaṃ kathanti codanaṃ sandhāya ‘‘apicā’’tiādi vuttaṃ. Tatthāti tasmiṃ domanasse, taṃsampayutte vā paṭighe. Nekkhammassitaṃ domanassantiādinā neyyatthamidaṃ suttaṃ, na nītatthanti dasseti. Yathā pana suttaṃ udāhaṭaṃ, tathā idha kasmā na vuttanti āha ‘‘paṭighuppattirahaṭṭhānatāyā’’tiādi. Evampi suttābhidhammapāṭhānaṃ kathamavirodhoti āha nippariyāyadesanā hesā, sā pana pariyāyadesanāti. Evañca katvāti pariyāyadesanattā eva. Rāgānusayoti kāmarāgānusayo adhippeto. Yato ‘‘anāgāmimaggena samugghātanaṃ sandhāyā’’ti vuttaṃ, tasmā tassa na mahaggatadhammā anusayanaṭṭhānanti taṃ paṭhamajjhānañca anāmasitvā ‘‘na hi lokiyā…pe… nānusetīti sakkā vattu’’nti vuttaṃ. Avatthubhāvatoti sabhāveneva anuppattiṭṭhānattā. Idhāti imasmiṃ anusayayamake. Vuttanayenāti ‘‘nekkhammassitaṃ domanassaṃ uppādetvā’’tiādinā vuttena nayena. Taṃpaṭipakkhabhāvatoti tesaṃ paṭighādīnaṃ paṭipakkhassa maggassa sabbhāvato. Na kevalaṃ maggasabbhāvato, atha kho balavavipassanāsabbhāvatopīti dassento āha ‘‘taṃsamugghā…pe… bhāvato cā’’ti.

もしそうなら、“それ(道)によって反感を捨てるが、そこには反感の随眠は随眠しない”というこの経の文句について、どのように詰問するのかを考慮して、“しかしまた(アピ・チャ)”等と説かれた。そこというのは、その憂(ドマナッサ)において、あるいは、それ(憂)に相応する反感においてである。“出離に依る憂”などの言葉により、この経は未了義(経)であり、了義(経)ではないことを示している。しかし、引用された経のように、ここではなぜ説かれないのかと言えば、“反感が生じるのに相応しい場所であるから”等と言った。このようにしても、経典と阿毘達磨の誦文がどのように矛盾しないのかと言えば、“これは非方便(決定的)な説示であり、それは方便(比喩的)な説示であるから”と言った。このようにして、というのは方便の説示であるからこそである。欲愛の随眠(ラーガーヌサヤ)とは、欲界の貪欲の随眠が意図されている。“不還道の殲滅を考慮して”と言われたことから、その者にとって大上座の諸法は随眠の場所ではない。それゆえ、その初禅に触れることなく、“世俗的な……乃至……随眠しないと言うことはできない”と説かれた。無事態(アヴァットゥ)であることからとは、自性によって生じない場所であることから。ここでとは、この‘随眠論(アヌサヤ・ヤマカ)’において。説かれた方法によってとは、“出離に依る憂を生じさせて”等と説かれた方法によって。それに対する対治の状態であることからとは、それら反感などに対する対治である道の存在による。単に道の存在によるだけでなく、強力な毘鉢舎那の存在によることもあると示すために、“その殲滅……乃至……の状態であるから”と言った。

Idāni yadetaṃ tattha tattha ‘‘anusayanaṭṭhāna’’nti vuttaṃ, taṃ gahetabbadhammavasena vā siyā gahaṇavisesena vāti dve vikappā, tesu paṭhamaṃ sandhāyāha ‘‘ārammaṇe anusayanaṭṭhāne satī’’ti. Rūpādiārammaṇe anusayānaṃ anusayanaṭṭhānanti gayhamāne yamatthaṃ sandhāya ‘‘na sakkā vattu’’nti vuttaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘dukkhāya hī’’tiādimāha. Yadi siyāti yadi kāmarāgānusayo siyā. Etassapīti diṭṭhānusayasampayuttalobhassapi ‘‘sabbasakkāyapariyāpannesu dhammesū’’ti kāmarāgassa ṭhānaṃ vattabbaṃ siyā, na ca vuttaṃ. Atha panātiādi dutiyavikappaṃ sandhāya vuttaṃ. Ajjhāsayavasena taṃninnatāyāti asatipi ārammaṇakaraṇe yattha kāmarāgādayo ajjhāsayato ninnā, taṃ tesaṃ anusayanaṭṭhānaṃ. Tena [Pg.202] vuttaṃ ‘‘anugato hutvā setī’’ti. Atha pana vuttanti sambandho. Yathātiādi yathāvuttassa atthassa udāharaṇavasena nirūpanaṃ. Dukkhe paṭihaññanavaseneva pavattati, nārammaṇakaraṇavasenāti adhippāyo. Dukkhameva tassa anusayanaṭṭhānaṃ vuttanti ajjhāsayassa tattha ninnattā dukkhameva tassa paṭighassa anusayanaṭṭhānaṃ vuttaṃ, nālambitaṃ rūpādi sukhavedanā cāti adhippāyo. Evanti yathā aññārammaṇassapi paṭighassa ajjhāsayato dukkhaninnatāya dukkhameva anusayanaṭṭhānaṃ vuttaṃ, evaṃ. Dukkhādīsu…pe… vuttanti ‘‘dukkhena sukhaṃ adhigantabbaṃ. Natthi dinna’’nti ca ādinā kāyakilamanadukkhe dānānubhāvādike ca micchābhinivesanavasena uppajjamānena diṭṭhānusayena sampayutto aññārammaṇopi lobho ‘‘evaṃ sukhaṃ bhavissatī’’ti ajjhāsayato sukhābhisaṅgavaseneva pavattatīti sukhupekkhābhedaṃ sātasantasukhadvayameva assa lobhassa anusayanaṭṭhānaṃ vuttaṃ pāḷiyaṃ, na yathāvuttaṃ dukkhādi, tasmā bhavarāga…pe… na virujjhati. Ekasmiṃyeva cātiādi dutiyavikappaṃyeva upabrūhanatthaṃ vuttaṃ. Tattha rāgassa sukhajjhāsayatā taṃsamaṅgino puggalassa vasena veditabbā, tanninnabhāvena vā cakkhussa visamajjhāsayatā viya. Esa nayo sesesupi. Tesaṃ rāgapaṭighānaṃ nānānusayaṭṭhānatā hoti ekasmimpi ārammaṇeti attho.

今、あちこちで“随眠の場所”と説かれているそれは、把握されるべき法の力によるのか、あるいは把握の特殊性によるのかという二つの選択肢があるが、それらのうち最初を考慮して“対象において随眠の場所があるとき”と言った。色などの対象において随眠の場所として受け取られる場合、どのような意味を考慮して“言うことはできない”と説かれたのか、それを示すために“苦のために”等と言った。もしあるならばとは、もし欲愛の随眠があるならば。これにもとは、見随眠に相応する貪欲に対しても、“すべての有身(サッカーヤ)に属する諸法において”と、欲愛の場所が説かれるべきであるが、説かれていない。しかしまた等は、第二の選択肢を考慮して説かれた。意欲の力によるその傾向性によってとは、対象とすることがなくても、意欲によって欲愛などが傾向しているところが、それらの随眠の場所である。それゆえ“つき従って眠る”と言われた。しかしまた、説かれたと結びつく。~のようになどは、説かれた意味の例示による確定である。苦において、ただ反発する力によって進行するのであり、対象とする力によってではないという意図である。苦そのものが、それの随眠の場所と説かれたとは、意欲がそこに傾向しているために、苦そのものがその反感の随眠の場所と説かれたのであり、対象とされた色などや楽受ではないという意図である。このようにとは、他の対象であっても反感が意欲によって苦に傾向しているために、苦が随眠の場所と説かれたように、その通りである。苦などに……乃至……説かれたとは、“苦によって楽を得るべきである。施(ダーナ)は存在しない”等の、身を苦しめる苦や施の果報などに対する邪執の力によって生じる見随眠に相応する、他の対象であっても、貪欲は“このように楽があるだろう”と、意欲から楽への執着の力によって進行するため、苦と捨の区別を含む、喜(サータ)と安(サンタ)の二つの楽こそが、その貪欲の随眠の場所であると教説(パーリ)の中に説かれているのであり、先に述べた苦などではない。したがって、有愛……乃至……は矛盾しない。また、一つにおいてなどは、第二の選択肢を強めるために説かれた。そこでの貪欲の楽への意欲は、それを具備する個人の力によって、あるいはそれへの傾向性によって、眼の不均衡な意欲のように知られるべきである。この方法は残りのものにも適用される。それら貪欲と反感は、一つの対象においてさえも、異なる随眠の場所となるという意味である。

Evañca katvāti asatipi gahetabbabhede gahaṇavisesena anusayanaṭṭhānassa bhinnattā eva. ‘‘Yattha…pe… no’’ti vuttaṃ, aññathā virujjheyya. Gahetabbabhedena hi rāgapaṭighānaṃ anusayanaṭṭhānabhede gayhamāne vipākamatte ṭhātabbaṃ siyā, na ca taṃ yuttaṃ, napi sabbesaṃ purisadvārānaṃ iṭṭhāniṭṭhaṃ niyatanti. Yadipi yathāvuttalobhassa vuttanayena kāmarāgānusayatā sambhavati, yathā pana sukhupekkhāsu iṭṭhārammaṇe ca uppajjantena domanassena saha pavatto doso dubbalabhāvena paṭighānusayo na hoti, evaṃ yathāvuttalobhopi kāmarāgānusayo na hotīti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘aṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Na paṭighānusayoti ettha na-kāro paṭisedhanattho, na aññattho, itarattha pana sambhavo eva natthīti dassento ‘‘yaṃ paneta’’ntiādimāha. Tattha ‘‘na hi domanassassa paṭighānusayabhāvāsaṅkā atthī’’ti iminā na-kārassa aññatthatābhāvadassanamukhena abhāvatthataṃ samattheti.

このようにしてとは、把握されるべき違いがなくても、把握の特殊性によって随眠の場所が分かれるからこそである。“どこで……乃至……ではない”と説かれたが、そうでなければ矛盾するだろう。なぜなら、把握されるべき違いによって貪欲と反感の随眠の場所の区別が受け取られるならば、異熟のみに留まることになり、それは適切ではなく、また、すべての人の門における愛・不愛(対象)が定まっているわけでもないからである。たとえ、先に述べた貪欲に、説かれた方法で欲愛の随眠としての可能性があるとしても、ちょうど、捨受や愛(適した)対象において生じる憂と共に進行する瞋(ドーサ)が、微弱であるために反感の随眠とはならないように、先に述べた貪欲も欲愛の随眠とはならない、というこの意味を示すために“しかし、註釈書では”等と言った。反感の随眠ではないというここでの“不(ナ)”の語は否定の意味であり、他の意味ではない。他の場合はそもそも成立しないということを示すために、“しかし、それは……”等と言った。そこでの“憂が反感の随眠の状態であるという疑念は存在しない”というこれによって、“不(ナ)”の語が他の意味ではないことを示すことで、非存在の意味であることを裏付けている。

Desanā [Pg.203] saṃkiṇṇā viya bhaveyyāti ettha desanāsaṅkaraṃ dassetuṃ ‘‘bhavarāgassapi…pe… bhaveyyā’’ti vuttaṃ. Tassattho – yathā kāmarāgassa kāmadhātuyā dvīsu vedanāsu ārammaṇakaraṇavasena uppatti vuttā ‘‘kāmarāgo kāmadhātuyā dvīsu vedanāsu anusetī’’ti, evaṃ yadi ‘‘bhavarāgo kāmadhātuyā dvīsu vedanāsu anusetī’’ti vucceyya, bhavarāgassapi…pe… bhaveyya. Tato ca kāmarāgena saddhiṃ bhavarāgassa desanā saṃkiṇṇā bhaveyya, kāmarāgato ca bhavarāgassa viseso dassetabbo. So ca sahajātānusayavasena na sakkā dassetunti ārammaṇakaraṇavasena dassetabbo. Tena vuttaṃ ‘‘tasmā ārammaṇa…pe… adhippāyo’’ti. Tattha ārammaṇavisesenāti rūpārūpadhātusaṅkhātaārammaṇavisesena. Visesadassanatthanti kāmarāgato bhavarāgassa visesadassanatthaṃ. Evaṃ desanā katāti ‘‘rūpadhātuyā arūpadhātuyā ettha bhavarāgānusayo anusetī’’ti evaṃ visaye bhummaṃ katvā desanā katā. Tenāha ‘‘sahajātavedanāvisesābhāvato’’ti.

“説示が混濁しているかのようにならないために”という箇所について、説示の混濁(混ざり合い)を示すために“存在の貪欲も…乃至…なるであろう”と述べられました。その意味は、欲の貪欲が欲界の二つの感受(楽受と不苦不楽受)において、対象とすることを通じて生じることが“欲の貪欲は欲界の二つの感受に随眠する”と説かれたように、もし“存在の貪欲が欲界の二つの感受に随眠する”と言われるならば、存在の貪欲も…乃至…(混濁することに)なるであろうということです。そして、欲の貪欲と存在の貪欲の説示が混ざり合うことになるため、欲の貪欲から存在の貪欲の相違が示されるべきです。しかし、それは俱生(共に生じる)随眠の力によっては示すことができないため、対象とする(所縁とする)力によって示されるべきなのです。それゆえに“それゆえに対象…乃至…意図である”と言われました。そこでの“対象の相違によって”とは、色界・無色界と数えられる対象の相違によってという意味です。“相違を示すために”とは、欲の貪欲から存在の貪欲の相違を示すためです。このように説示がなされました。すなわち“色界において、無色界において、ここに存在の貪欲の随眠が随眠する”というように、対象領域に於格(~において)を用いて説示がなされました。それゆえに“俱生の感受の相違がないことから”と言われました。

Uppattiṭṭhānavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

生起箇所(生処)の章の解説が終了しました。

Mahāvāro

大章

1. Anusayavāravaṇṇanā

1. 随眠(アヌサヤ)の章の解説

3. Pavattāvirāmavasenāti anusayappavattiyā avirāmavasena, avicchedavasenāti attho. Kathaṃ pana kusalābyākatacittakkhaṇe anusayānaṃ pavattīti āha ‘‘maggeneva…pe… pubbe’’ti.

3. “生起の不断(不休止)によって”とは、随眠の生起が休止しないことによって、すなわち中断がないことによってという意味です。しかし、いかにして善や無記の心の瞬間に随眠の生起があるのかという問いに対し、“道によってのみ…乃至…以前に”と述べられました。

20. Cittacetasikānañca ṭhānaṃ nāma cittuppādoti āha ‘‘ekasmiṃ cittuppāde’’ti. Tesaṃ tesaṃ puggalānanti puthujjanādīnaṃ puggalānaṃ. Pakatiyā sabhāvena. Sabhāvasiddhā hi dukkhāya vedanāya kāmarāgassa ananusayanaṭṭhānatā. Evaṃ sesesupi yathārahaṃ vattabbaṃ. Vakkhati hi ‘‘pakatiyā dukkhādīnaṃ kāmarāgādīnaṃ ananusayanaṭṭhānataṃ sandhāya vutta’’nti. Pahānenāti tassa tassa anusayassa samucchindanena. Tiṇṇaṃ puggalānanti puthujjanasotāpannasakadāgāmīnaṃ. Dvinnaṃ puggalānanti anāgāmiarahantānaṃ. Etthāti etasmiṃ puggalokāsavāre. Purimanayeti ‘‘tiṇṇaṃ puggalāna’’ntiādike purimasmiṃ vissajjananaye. Okāsanti uppattiṭṭhānaṃ, idha pana dukkhavedanā [Pg.204] veditabbā. Pacchimanayeti ‘‘dvinnaṃ puggalāna’’ntiādike vissajjananaye. Anokāsatā ananusayanaṭṭhānatā.

20. 心と心所の場所とは、心の生起(心起)のことであるため、“一つの心の生起において”と言われました。“それらそれらの個人(補特伽羅)の”とは、凡夫などの個人のことです。“本来の性質(自性)によって”。けだし、苦の感受において欲の貪欲が随眠しない場所であることは、自性として成立しているからです。このように、残りのものについても適宜述べるべきです。というのも、後に“本来、苦などの(感受が)欲の貪欲などの(随眠の)随眠しない場所であることを指して述べられた”と説かれるからです。“放棄(断)によって”とは、その時々の随眠を根絶することによってです。“三人の個人”とは、凡夫・預流者・一来者のことです。“二人の個人”とは、不還者・阿羅漢のことです。“ここ(において)”とは、この個人・場所の章(補特伽羅・処・論)においてです。“前の方法において”とは、“三人の個人の”などの前の回答の方法においてです。“場所(処)”とは生起する場所のことですが、ここでは苦受と知るべきです。“後の方法において”とは、“二人の個人の”などの回答の方法においてです。“無処(場所ではないこと)”とは、随眠しない場所であることです。

Anusayavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

随眠の章の解説が終了しました。

2. Sānusayavāravaṇṇanā

2. 有随眠(随眠を伴う者)の章の解説

66-131. ‘‘Sānusayo, pajahati, parijānātī’’ti puggalo vuttoti ‘‘kāmarāgena sānusayo, kāmarāgaṃ pajahati, kāmarāgaṃ parijānātī’’tiādīsu anusayasamaṅgibhāvena pahānapariññākiriyāya kattubhāvena ca puggalo vutto, na dhammo. Bhavavisesena vāti kevalena bhavavisesena vā. Itaresūti paṭighānusayādīsu. Bhavānusayavisesena vāti kāmabhavādibhavavisiṭṭhānusayavisesena vā. Sānusayatāniranusayatādikāti ettha ādi-saddena pahānāpahānapariññāpariññā saṅgayhanti. Nanu ca bhavavisese kesañci anusayānaṃ appahānanti? Na taṃ anusayakataṃ, atha kho paccayavekallato anokāsatāya cāti nāyaṃ virodho. Dvīsu vedanāsūti sukhaupekkhāsu vedanāsu dukkhāya vedanāya kāmarāgānusayena niranusayoti yojetabbaṃ. Idampi natthi puggalavasena vuccamānattā. Tenāha ‘‘na hi puggalassa…pe… anusayāna’’nti. Yadipi puggalassa anusayanokāso anokāso, tassa pana sānusayatādihetu hotīti dassento ‘‘anusayassa panā’’tiādimāha. Niranusayatādīnanti ādi-saddena appahānāpariññā saṅgaṇhāti. Parijānanaṃ samatikkamananti pariññāvārepi ‘‘apādāne nissakkavacana’’nti vuttaṃ.

66-131. “有随眠(随眠を伴う者)、放棄する、遍知する”とは個人のことを指しています。“欲の貪欲を伴う者であり、欲の貪欲を放棄し、欲の貪欲を遍知する”などの箇所において、随眠を具備している状態や、放棄・遍知の行為の主体として個人が述べられているのであって、法(ダルマ)ではありません。“存在の相違によって、あるいは”とは、単に存在(生存)の相違によってという意味です。“他のものにおいて”とは、嗔恚(パティガ)の随眠などにおいてです。“存在の随眠の相違によって、あるいは”とは、欲界の存在などの随眠の特殊性によってという意味です。“有随眠性・無随眠性など”の“など”という語には、放棄・不放棄、遍知・不遍知が含まれます。しかし、存在(生存)の相違によっては、ある種の随眠は放棄されないのではないかという疑問があるかもしれません。それは随眠によってなされるのではなく、条件(縁)の欠如による場所の不在(無処)によるものであるため、矛盾はありません。“二つの感受において”とは、楽受と不苦不楽受においてです。“苦の感受において欲の貪欲の随眠に関しては無随眠である”と結びつけるべきです。これも、個人に基づいて語られているので不自然ではありません。それゆえに“個人の(随眠)ではない…乃至…随眠の”と言われました。たとえ個人のために随眠の場所があるかないかであっても、それがその者の有随眠性などの原因(因)となることを示すために、“しかし、随眠の…”などの文を述べました。“無随眠性など”の“など”という語には、不放棄・不遍知が含まれます。“遍知とは、超克することである”とは、遍知の章においても“離格(奪格)の意味での離隔の言葉”と述べられています。

Anusayanaṭṭhānatoti anusayanaṭṭhānahetu. ‘‘Ananusayanaṭṭhānato’’ti etthāpi eseva nayo. Nimittāpādānabhāvadassanatthanti sānusayavāre nimittabhāvadassanatthaṃ, pajahanapariññāvāresu apādānabhāvadassanatthañcāti yojetabbaṃ. Pajahatīti ettha ‘‘rūpadhātuyā arūpadhātuyā tato mānānusayaṃ pajahatī’’ti pāḷipadaṃ āharitvā yojetabbaṃ, na pajahatīti ettha pana ‘‘dukkhāya vedanāya tato kāmarāgānusayaṃ nappajahatī’’ti. Evamādīsūti ādi-saddena pariññāvārampi saṅgaṇhāti. Bhummaniddeseneva hetuattheneva niddiṭṭhāti attho.

“随眠の場所から”とは、随眠の場所を原因として、という意味です。“随眠しない場所から”という箇所においても、これと同じ理路です。“原因(標相)と離隔(起点)の状態を示すために”とは、有随眠の章では原因の状態を示すため、放棄・遍知の章では離隔(~から)の状態を示すためであると結びつけるべきです。“放棄する”という箇所では、“色界・無色界から、そこから慢の随眠を放棄する”という聖典の言葉を引用して結びつけるべきであり、“放棄しない”という箇所では、“苦の感受から、そこから欲の貪欲の随眠を放棄しない”というように結びつけるべきです。“これらなどの(箇所)において”という“など”という語には、遍知の章も含まれます。処(地)の記述によって、原因の意味で記述されているということです。

Catutthapañhavissajjanenāti [Pg.205] ‘‘yato vā pana mānānusayena sānusayo, tato kāmarāgānusayena sānusayo’’ti etassa pañhassa vissajjanena. Tattha hi ‘‘rūpadhātuyā arūpadhātuyā’’tiādinā sarūpato anusayanaṭṭhānāni dassitāni. Tadattheti taṃ anusayanaṭṭhānadassanaṃ attho etassāti tadattho, tasmiṃ tadatthe. ‘‘Anusayassa uppattiṭṭhānadassanatthaṃ ayaṃ vāro āraddho’’tiādinā ‘‘yato’’ti etena anusayanaṭṭhānaṃ vuttanti imamatthaṃ vibhāvetvā. Pamādalikhitaṃ viya dissati uppanna-saddena vattamānuppanne vuccamāne. Yathā pana uppajjanavāre uppajjati-saddena uppattiyogadīpakattā uppattirahā vuccanti, evamidhāpi uppattiarahe vuccamāne na koci virodho. Yaṃ pana vakkhati ‘‘na hi apariyāpannānaṃ anusayuppattirahaṭṭhānatā’’ti, sopi na doso. Yattha yattha hi anusayā uppattirahā, tadeva ekajjhaṃ gahetvā ‘‘sabbatthā’’ti vuttanti. Tatheva dissatīti taṃ pamādalikhitaṃ viya dissatīti attho.

“第四の問いの回答によって”とは、“あるいは、慢の随眠を伴う場所から、欲の貪欲の随眠を伴うのか”という問いの回答によってです。そこでは“色界・無色界”などによって、随眠の場所がそのまま示されています。“その意味において”とは、随眠の場所を示すことが目的であるということであり、その目的において、“随眠の生起箇所の提示のために、この章が開始された”などの文によって、“どこから(yato)”という語で随眠の場所が述べられたというこの意味を明らかにしています。“生起した(uppanna)”という言葉は、現在の生起を意味して使われる場合、筆誤(書き損じ)のように見えます。しかし、生起の章において“生起する(uppajjati)”という言葉が、生起の可能性を示すものとして生起に相応しいものを指すように、ここにおいても、生起に相応しいものを指して語られる場合には、何の矛盾もありません。後に“出離のものには、随眠が生起するのに相応しい場所ではないから”と述べられることも、欠点ではありません。随眠が生起するのに相応しい場所の至る所を、一括して“一切(すべて)”と述べたからです。“そのように見える”とは、それが筆誤のように見えるという意味です。

Yato uppannena bhavitabbanti yato anusayanaṭṭhānato kāmagārānusayena uppannena bhavitabbaṃ, tena kāmarāgānusayena uppattirahaṭṭhāne nissakkavacanaṃ kataṃ ‘‘yato’’ti. Tathāti ettha tathā-saddo yathā ‘‘yato uppannenā’’ti ettha uppattirahaṭṭhānato anusayassa uppattirahatā vuttā, tathā ‘‘uppajjanakenā’’ti etthāpi sā eva vuccatīti dīpetīti āha ‘‘sabbadhammesu…pe… āpannenā’’ti. Tattha ‘‘uppajjanako’’ti vutte anuppajjanako na hotīti ayamattho viññāyati, tathā ca sati tena anuppatti nicchitāti uppannasabhāvatā ca pakāsitā hotīti. Tenāha ‘‘sabbadhammesu…pe… apanetī’’ti. ‘‘Yo yato kāmarāgānusayena niranusayo, so tato mānānusayena niranusayo’’ti pucchāya ‘‘yato tato’’ti āgatattā vissajjane ‘‘sabbatthā’’ti padassa nissakkavaseneva sakkā yojetunti dassento ‘‘sabbatthāti…pe… na na sambhavatī’’ti āha. Bhummato aññatthāpi saddavidū icchanti, yato sabbesaṃ pādakaṃ ‘‘sabbatthapādaka’’nti vuccati, idha pana nissakkavasena veditabbaṃ.

“yato(何処から)”とは、欲愛随眠(欲界の貪欲の随眠)が生じるべき場所(随眠の処)から生じるべきであることを指し、その欲愛随眠が生じるのに相応しい場所について“yato”という奪格の語が用いられている。“tathā”については、ここでの“tathā(同様に)”という語は、“yato uppannena(何処から生じたものによって)”において、随眠が生起するのに相応しい場所から随眠が生じることが述べられているのと同様に、“uppajjanakena(生じつつあるものによって)”においても、そのことが述べられていることを示している。それゆえ“sabbadhammesu...pe... āpannena”と言われる。そこで“uppajjanako(生じつつあるもの)”と言えば、“生じないものではない”というこの意味が理解され、そのようであるとき、それ(随眠)の不生が確定され、生じる性質(生起の状態)が明らかにされる。それゆえ“sabbadhammesu...pe... apaneti”と言う。“ある処から欲愛随眠を離れた者は、その処から慢随眠を離れているか”という問いにおいて、“yato tato(何処から、其処から)”と現れるため、回答において“sabbatthā(全ての処で)”という語を奪格(離格)の意味として結びつけることができることを示すために“sabbatthāti...pe... na na sambhavati”と言った。文法家たちは処格(場所)以外の意味でも(奪格を)認めており、全ての根底にあるものゆえに“sabbatthapādaka(一切処を基礎とするもの)”と呼ばれるが、ここでは奪格として理解すべきである。

Sānusayavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

有随眠輪(サヌサヤヴァーラ)の解説が終了した。

3. Pajahanavāravaṇṇanā

3. 断除輪(パジャハナヴァーラ)の解説。

132-197. Appajahanasabbhāvāti [Pg.206] appahānassa, appahīyamānassa vā sabbhāvā. Tasmāti yasmā yo kāmarāgānusayaṃ pajahati, na so mānānusayaṃ niravasesato pajahati, yo ca mānānusayaṃ niravasesato pajahati, na so kāmarāgānusayaṃ pajahati pageva pahīnattā, tasmā ‘‘yo vā pana mānānusayaṃ pajahati, so kāmarāgānusayaṃ pajahatīti? No’’ti vuttanti veditabbaṃ. Yadi evaṃ paṭhamapucchāyaṃ kathanti āha ‘‘yasmā pana…pe… vutta’’nti. Tattha pahānakaraṇamattamevāti pahānakiriyāsambhavamattameva, na niravasesappahānanti adhippāyo. Te ṭhapetvāti diṭṭhivicikicchānusayādīnaṃ niravasesapajahanake aṭṭhamakādike ṭhapetvā. Avasesāti tassa tassa anusayassa niravasesappajahanakehi avasiṭṭhā. Tesu yesaṃ ekacce anusayā pahīnā, tepi appajahanasabbhāveneva nappajahantīti vuttā. Na ca yathāvijjamānenāti maggakiccabhāvena vijjamānappakārena pahānena vajjitā rahitā eva vuttāti yojanā.

132-197. “appajahanasabbhāvā(断除しないことの存在)”とは、断ぜられないこと、あるいは断ぜられつつないことの存在である。それゆえ、欲愛随眠を断じる者が、慢随眠を残りなく断じるわけではなく、また慢随眠を残りなく断じる者が、欲愛随眠を断じるわけでもない(すでに断ぜられているため)。それゆえ、“あるいはまた慢随眠を断じる者は、欲愛随眠を断じるか。いいえ”と言われていると知るべきである。もしそうなら、最初の問いについてはどうなのかと言えば、“yasmā pana...pe... vutta”と言われる。そこでの“pahānakaraṇamattameva(断除の作用そのもの)”とは、断除の行為が生じることだけであり、残りなく断じることではないという意図である。“te ṭhapetvā(それらを除いて)”とは、見随眠や疑随眠などを残りなく断除する第八人(預流向)などを除いて、ということである。“avasesā(残りの者)”とは、それぞれの随眠を残りなく断除する者たち以外の残りの者たちのことである。それらのうち、一部の随眠がすでに断ぜられた者たちも、断除しないことが存在するために“断除しない”と言われる。また、“na ca yathāvijjamānena(存在するようにではなく)”とは、道の働きとして存在する形での断除が欠けている(除外されている)ことを意味すると解釈される。

Kesañcīti sotāpannasakadāgāmimaggasamaṅgisakadāgāmīnaṃ. Puna kesañcīti anāgāmiaggamaggasamaṅgiarahantānaṃ. Ubhayanti kāmarāgavicikicchānusayadvayaṃ. Sesānanti ‘‘sesā’’ti vuttānaṃ yathāvuttapuggalānaṃ. Tesanti vuttappakārānaṃ dvinnaṃ anusayānaṃ. Ubhayāppajahanassāti kāmarāgavicikicchānusayāppajahanassa. Kāraṇaṃ na hotīti yesaṃ vicikicchānusayo pahīno, tesaṃ tassa pahīnatā, yesaṃ yathāvuttaṃ ubhayappahīnaṃ, tesaṃ tadappajahanassa kāraṇaṃ na hotīti attho. Tenāha ‘‘tesaṃ pahīnattā ‘nappajahantī’ti na sakkā vattu’’nti. Atha pana na tattha kāraṇaṃ vuttaṃ, yena kāraṇavacanena yathāvuttadosāpatti siyā, kevalaṃ pana sanniṭṭhānena tesaṃ puggalānaṃ gahitatādassanatthaṃ vuttaṃ ‘‘kāmarāgānusayañca nappajahantī’’ti, evampi pucchitassa saṃsayatthassa kāraṇaṃ vattabbaṃ. Tathā ca sati ‘‘sesapuggalā tassa anusayassa pahīnattā nappajahantī’’ti kāraṇaṃ vattabbamevāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘na vattabba’’ntiādi. Tattha na vattabbanti vuttanayena kāraṇaṃ na vattabbaṃ kāraṇabhāvasseva abhāvato. ‘‘Ubhayāppajahanassa kāraṇaṃ na hotī’’ti vuttaṃ, yathā pana vattabbaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘yo kāmarāgānusayaṃ…pe… vattabbattā’’ti āha. Tena pahīnāppahīnavasena [Pg.207] kāraṇaṃ na vattabbaṃ, pahīnānaṃyeva pana vasena vattabbanti dasseti. Saṃsayatthasaṅgahiteti saṃsayatthena padena saṅgahite. Sanniṭṭhānapadasaṅgahitaṃ pana pahīyamānattā ‘‘nappajahatī’’ti na sakkā vattunti.

“kesañci(ある者たちには)”とは、預流果、一来向、一来果の者たちに。“puna kesañci(再びある者たちには)”とは、不還、阿羅漢向、阿羅漢の者たちに。“ubhayaṃ(両方)”とは、欲愛随眠と疑随眠の二つ。“sesānaṃ(残りの者たちに)”とは、“残りの”と言われた上述の諸人のことである。“tesaṃ(それらの)”とは、上述の二つの随眠のことである。“ubhayāppajahanassa(両方を断除しないこと)”の“kāraṇaṃ na hoti(理由は存在しない)”とは、疑随眠がすでに断ぜられた者にとっては、それが断ぜられていることが(断除しないことの)理由であり、上述の両方がすでに断ぜられた者にとっては、それ(断除しないこと)の理由は存在しないという意味である。それゆえ“それらは断ぜられているがゆえに‘断除しない’と言うことはできない”と言う。しかしながら、そこでは理由は述べられておらず、その理由の記述によって上述の過失が生じるかもしれないが、単に決定(サンニッターナ)によってそれらの諸人が把握されていることを示すために“欲愛随眠を断除しない”と言われたのである。このように、問われた疑念の内容に対する理由が述べられるべきである。そのようであれば、“残りの諸人はその随眠が断ぜられているがゆえに断除しないのだ”という理由が述べられるべきであるという反論に対して、“na vattabbaṃ(述べるべきではない)”等と言った。そこで“述べるべきではない”とは、上述の方法で理由は述べるべきではない、なぜなら理由そのものが存在しないからである。“両方を断除しないことの理由は存在しない”と言われたが、どのように述べるべきかを示すために“yo kāmarāgānusayaṃ...pe... vattabbattā”と言った。これによって、断ぜられたか断ぜられていないかによって理由を述べるべきではなく、断ぜられたということのみに基づいて述べるべきであることを示している。“saṃsayatthasaṅgahite(疑念の意味に含まれる場合)”とは、疑念の意味の語に含まれる場合のことである。一方、決定の語に含まれる場合は、断ぜられつつある(断ぜられている最中である)ために“断除しない”と言うことはできない。

Pajahanavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

断除輪(パジャハナヴァーラ)の解説が終了した。

5. Pahīnavāravaṇṇanā

5. 已断輪(パヒーナヴァーラ)の解説。

264-274. Phalaṭṭhavaseneva desanā āraddhā, na maggaṭṭhavasena, kuto puthujjanavasena. Kasmā? Phalakkhaṇe hi anusayā pahīnāti vuccanti, maggakkhaṇe pana pahīyantīti. Tenevāha ‘‘maggasamaṅgīnaṃ aggahitataṃ dīpetī’’ti. Paṭilome hi puthujjanavasenapi desanā gahitā ‘‘yassa diṭṭhānusayo appahīno, tassa vicikicchānusayo appahīnoti? Āmantā’’tiādinā. Anusayaccantapaṭipakkhekacittakkhaṇikānanti anusayānaṃ accantaṃ paṭipakkhabhūtaekacittakkhaṇikānaṃ. Maggasamaṅgīnanti maggaṭṭhānaṃ. Ettha ca anusayānaṃ accantapaṭipakkhatāggahaṇena uppattirahataṃ paṭikkhipati. Na hi te accantapaṭipakkhasamuppattito parato uppattirahā honti. Maggasamaṅgitāggahaṇena anuppattirahatāpāditataṃ paṭikkhipati. Na hi maggakkhaṇe te anuppattirahataṃ āpāditā nāma honti, atha kho āpādīyantīti. Ekacittakkhaṇikatāggahaṇena santānabyāpāraṃ. Tenāha ‘‘na kocī’’tiādi. Tattha teti maggasamaṅgino. Na kevalaṃ pahīnavāreyeva, atha kho aññesupīti dassento ‘‘anusaya…pe… gahitā’’ti āha.

264-274. 果(パラ)に留まる者の観点からのみ説示が開始されており、道(マッガ)に留まる者の観点からでも、ましてや凡夫の観点からでもない。なぜか? 果の瞬間において随眠は“断ぜられた”と言われ、道の瞬間においては“断ぜられつつある”と言われるからである。それゆえ“道の等持者(向の者)が含まれないことを示している”と言う。逆向き(パティローマ)の説示では、凡夫の観点からも“見随眠が断ぜられていない者には、疑随眠は断ぜられていないか。しかり”等の形で把握されている。 “anusayaccantapaṭipakkhekacittakkhaṇikānaṃ(随眠に絶対的に対立する一心刹那の者たち)”とは、随眠に絶対的に対立する(道の)一心刹那にある者たちのことである。“maggasamaṅgīnaṃ(道の等持者)”とは、道に留まる者のことである。そして、ここで随眠の絶対的対立性を把握することによって、(随眠の)生起の適格性を否定している。なぜなら、それらは絶対的対立が生じた後に、再び生起するはずがないからである。“道の等持者”という把握によって、不生起の適格性がもたらされている(完了した)ことを否定している。なぜなら、道の瞬間において、それらは不生起の適格性がもたらされたのではなく、むしろ(今まさに)もたらされつつあるからである。“一心刹那”という把握によって、相続(サンターナ)の働き(を除外している)。それゆえ“na kocī(誰も...ない)”等と言う。そこでの“te(彼ら)”とは道の等持者(向の者)のことである。単に已断輪においてだけでなく、他の(輪)においても同様であることを示すために“anusaya…pe… gahitā”と言った。

275-296. Yattha anusayo uppattiraho, tatthevassa anuppattirahatāpādananti ‘‘attano attano okāse eva anuppattidhammataṃ āpādito’’ti āha. Tathā hi vuttaṃ ‘‘cakkhuṃ loke piyarūpaṃ sātarūpaṃ, etthesā taṇhā uppajjamānā uppajjati, ettha nivisamānā nivisatī’’ti (vibha. 203) vatvā puna vuttaṃ ‘‘cakkhuṃ loke piyarūpaṃ sātarūpaṃ, etthesā taṇhā pahīyamānā pahīyati, ettha nirujjhamānā nirujjhatī’’ti (vibha. 204). Tasmāti yasmā tadokāsattameva kāmadhātuādiokāsattameva anusayānaṃ dīpenti pahīnāppahīnavacanāni, tasmā. Anokāse tadubhayāvattabbatā vuttāti yasmā kāmarāgapaṭighānusayānaṃ dvinnaṃ uppattiṭṭhānaṃ, so eva pahānokāsoti [Pg.208] svāyaṃ tesaṃ aññamaññaṃ anokāso, tasmiṃ anokāse tadubhayassa pahānāppahānassa navattabbatā vuttā. Kāmarāgānusayokāse hi paṭighānusayassa appahīnattā so ‘‘tattha pahīno’’ti na vattabbo, aṭṭhitattā pana ‘‘tattha appahīno’’ti ca, tasmā anokāse tadubhayāvattabbatā vuttāti. Tena saddhiṃ samānokāseti tena kāmarāgena saddhiṃ samānokāse. ‘‘Sādhāraṇaṭṭhāne’’ti vutte kāmadhātuyaṃ sukhupekkhāsu pahīno nāma hoti, na samānakāle pahīno tatiyacatutthamaggavajjhattā kāmarāgamānānusayānaṃ.

275-296. 随眠が生起するにふさわしい箇所において、まさにその箇所で、それが生起しなくなる状態を達成することを、“自分自身の領域においてのみ、生起しない性質をもたらした”と述べている。それゆえ、“世の中において、眼は愛らしく喜ばしいものである。ここにおいて、この渇愛は生じるときに生じ、居座るときに居座る”(ヴィバンガ 203)と述べ、さらに“世の中において、眼は愛らしく喜ばしいものである。ここにおいて、この渇愛は捨てられるときに捨てられ、滅するときに滅する”(ヴィバンガ 204)と述べられている。それゆえ、欲界などの領域であること自体が随眠の(領域)であることを示している(捨てられたか捨てられていないかの記述は、そのためである)。“非領域においては、その両者は言及されない”と述べられているのは、欲貪と瞋恚の二つの随眠が生起する場所こそが、断ぜられる場所でもあるからである。それゆえ、一方が他方にとって非領域である場合、その非領域においては、断ぜられたとも断ぜられていないとも言及されない。欲貪随眠の領域においては、瞋恚随眠は断ぜられていないために“そこで断ぜられた”と言うべきではなく、またそこに(瞋恚が)存在しないために“そこで断ぜられていない”とも言うべきではない。したがって、“非領域においてはその両者は言及されない”と述べられたのである。“それと共に同一の領域にある”とは、その欲貪と共に同一の領域にあるということである。“共通の場所において”と言われるとき、欲界の楽受と捨受において断ぜられたとされるが、同時期に断ぜられたのではない。なぜなら、欲貪と慢の随眠は第三(不還)と第四(阿羅漢)の道によってそれぞれ除かれるからである。

Pahīnavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

断門の釈(断ぜられたかの節の解説)を終わる。

7. Dhātuvāravaṇṇanā

7. 界門の釈

332-340. Appahīnuppattirahabhāvā idha anugamanasayanānīti dassento ‘‘yasmiṃ …pe… attho’’ti āha. Idhāpi yuttāti pubbe vuttamevatthaṃ parāmasati. Tathā hi vuttaṃ ‘‘kāraṇalābhe uppattiarahataṃ dassetī’’ti (yama. mūlaṭī. anusayayamaka 1). Cha paṭisedhavacanānīti tissannaṃ dhātūnaṃ cutūpapātavisiṭṭhānaṃ paṭisedhanavasena vuttavacanāni, tato eva dhātuvisesaniddhāraṇāni na honti. Paṭisedhoti hi idha sattāpaṭisedho vuttoti adhippāyena vadati. Aññatthe pana na-kāre nāyaṃ doso. Imaṃ nāma dhātuṃ. Taṃmūlikāsūti paṭisedhamūlikāsu. Evañhīti ‘‘na kāmadhātuyā cutassa kāmadhātuṃ upapajjantassā’’tiādinā paṭhamayojanāya sati. Nakāmadhātuādīsu upapattikittaneneva nakāmadhātuādiggahaṇenapi dhātuvisesasseva gahitatāya atthato viññāyamānattā. Tenāha ‘‘na kāmadhātu…pe… viññāyatī’’ti. Bhañjitabbāti vibhajitabbā. Vibhāgo panettha duvidho icchitoti āha ‘‘dvidhā kātabbāti attho’’ti. Pucchā ca vissajjanāni ca pucchāvissajjanāni. Yathā avutte bhaṅgābhāvassa aviññātattā ‘‘anusayā bhaṅgā natthī’’ti vattabbaṃ, tathā tayidaṃ ‘‘kati anusayā bhaṅgā’’ti etadapekkhanti tadapi vattabbaṃ. Pucchāpekkhañhi vissajjananti.

332-340. 断ぜられていないことと、生起するにふさわしい状態であることから、ここで“随眠(随伴して眠ること)”であることを示すために、“どの……(中略)……意味である”と述べた。ここでも“適当である”とは、以前に述べられた意味を指している。まさに“原因を得たときに生起するにふさわしいことを示す”と述べられている通りである。六つの否定の言葉とは、三界における没(死)と生(再誕)の区別に基づく否定として述べられた言葉であり、それゆえにそれらは界の特定の限定ではない。“否定”とは、ここでは有情の否定が述べられているという意図で言っている。しかし他の箇所では、否定辞(na)にこの過失はない。“この界という名”について。“それを根本とするものにおいて”とは、否定を根本とするものにおいて、という意味である。このように、“欲界から没して欲界に生まれる者ではない……”等という第一の解釈があるとき、非欲界などにおける生起を記述することによって、非欲界などの把握によっても界の特定が把握されていることが、意味の上で知られるからである。それゆえ“非欲界は……知られる”と述べた。“分かつべき”とは、分別すべきということである。ここでの分別は二種類が望ましいので、“二通りになされるべきという意味である”と述べた。問いと答えが“問答(pucchāvissajjanāni)”である。述べていない場合に(随眠の)壊(滅)がないことが知られないように、“随眠の壊はない”と述べるべきである。同様に、これは“いくつの随眠が壊か”という問いに依存するため、それもまた述べるべきである。なぜなら、答えは問いに依存するからである。

Dhātuvāravaṇṇanā niṭṭhitā.

界門の釈を終わる。

Anusayayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

随眠双論の釈を終わる。

8. Cittayamakaṃ

8. 心双論

Uddesavāravaṇṇanā

掲示門の釈

1-62. Sarāgādīti [Pg.209] ettha ādi-saddena ‘‘yassa sarāgaṃ cittaṃ uppajjati, na nirujjhatī’’ti ārabhitvā yāva ‘‘yassa avimuttaṃ citta’’nti vāro, tāva saṅgaṇhāti. Kusalādīti pana ādi-saddena ‘‘yassa kusalaṃ cittaṃ uppajjati, na nirujjhatī’’ti ārabhitvā yāva ‘‘yassa saraṇaṃ cittaṃ uppajjati, na nirujjhatī’’ti vāro, tāva saṅgaṇhāti, tasmā sarāgādikusalādīhīti sarāgādīhi avimuttantehi, kusalādīhi araṇantehi padehi missakā vārā. Suddhikāti kevalā yathāvuttasarāgādīhi kusalādīhi ca amissakā. Tayo tayoti puggaladhammavasena tayo tayo mahāvārā. Yadi evaṃ kathaṃ soḷasa puggalavārāti āha ‘‘tattha tattha pana vutte sampiṇḍetvā’’ti. Tattha tattha soḷasavidhe sarāgādimissakacitte vutte puggale eva ekajjhaṃ sampiṇḍetvā saṅgahetvā ‘‘soḷasa puggalavārā’’ti vuttaṃ. ‘‘Dhammapuggaladhammavārā’’ti etthāpi eseva nayo. Na nirantaraṃ vutteti dhamme puggaladhamme ca anāmasitvā soḷasasupi ṭhānesu nirantaraṃ puggale eva vutte sampiṇḍetvā soḷasa puggalavārā na vuttāti attho.

1-62. “有貪等”において、ここの“等(ādi)”という言葉は、“誰に有貪の心が生じ、滅しないか”から始めて、“誰に未解脱の心があるか”という節までを包括している。“善等”という“等”という言葉は、“誰に善心が生じ、滅しないか”から始めて、“誰に有等の心が生じ、滅しないか”という節までを包括している。したがって、“有貪等・善等”とは、有貪等から未解脱までの句と、善等から無等(araṇa)までの句による混在した節(missakā vārā)のことである。“純粋なもの(suddhikā)”とは、上述の有貪等や善等と混在していない単独のものを指す。“三つずつ”とは、補特伽羅と法の区分による三つの大節のことである。もしそうなら、どのようにして十六の補特伽羅門(puggalavāra)があるのかという問いに対し、“あちらこちらで述べられたものを合算して”と述べている。あちらこちらで十六種類の有貪等が混在した心について述べられた際に、補特伽羅において一箇所に合算し、包括して“十六補特伽羅門”と述べられたのである。“法補特伽羅法門”においても、この理屈は同じである。“間断なく述べられていない”とは、法と補特伽羅法に言及せず、十六の箇所のすべてにおいて間断なく補特伽羅のみが述べられたものを合算して十六補特伽羅門としたのではない、という意味である。

Saṃsaggavasenāti saṃsajjanavasena desanāya vimissanavasena. Aññathā hi uppādanirodhā paccuppannānāgatakālā ca kathaṃ saṃsajjīyanti. Sesānampi vārānanti uppāduppannavārādīnaṃ. Taṃtaṃnāmatāti yathā ‘‘yassa cittaṃ uppajjati, tassa cittaṃ uppanna’’ntiādinā uppādauppannabhāvāmasanato uppādauppannavāroti nāmaṃ pāḷito eva viññāyati, evaṃ sesavārānampīti āha ‘‘taṃtaṃnāmatā pāḷianusārena veditabbā’’ti.

“相応の原理によって”とは、結合の原理、あるいは教説における混交の原理によるものである。そうでなければ、生起と滅尽、および現在と未来の時間がどのように結合されるだろうか。“残りの門についても”とは、生起生起門などのことである。“それぞれの名称”とは、例えば“誰に心が生じ、その人に心が生起しているか”等と、生起と生起の状態に言及することから、生起生起門という名称が聖典(パーリ)自体から知られるように、残りの門についても同様であるため、“それぞれの名称は聖典に従って知られるべきである”と述べた。

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

掲示門の釈を終わる。

Niddesavāravaṇṇanā

解説門の釈

63. Tathārūpassevāti pacchimacittasamaṅgino eva. Tañca cittanti tañca yathāvuttakkhaṇaṃ pacchimacittaṃ. ‘‘Evaṃpakāra’’nti imassa atthaṃ dassetuṃ ‘‘bhaṅgakkhaṇasamaṅgimevā’’ti vuttaṃ nirujjhamānākārassa ‘‘evaṃpakāra’’nti vuttattā.

63. “そのようなあり方の者”とは、最後心の具足者のことである。“その心”とは、上述の刹那にある最後心のことである。“このような種類のもの”というこの意味を示すために、“滅尽の刹那を具足する者のみ”と述べた。滅しつつあるあり方を“このような種類のもの”と述べたからである。

65-82. Dvayametanti [Pg.210] yaṃ ‘‘khaṇapaccuppannameva cittaṃ uppādakkhaṇāpagamena uppajjittha nāma, tadeva uppādakkhaṇe uppādaṃ pattattā uppajjittha, anatītattā uppajjati nāmā’’ti vuttaṃ, etaṃ ubhayampi. Evaṃ na sakkā vattunti iminā vuttappakārena na sakkā vattuṃ, pakārantarena pana sakkā vattunti adhippāyo. Tattha ‘‘na hī’’tiādinā paṭhamapakkhaṃ vibhāveti. Vibhajitabbaṃ siyāti ‘‘bhaṅgakkhaṇe taṃ cittaṃ uppajjittha, no ca uppajjati, uppādakkhaṇe taṃ cittaṃ uppajjittha ceva uppajjati cā’’ti vibhajitabbaṃ siyā, na ca vibhattaṃ. ‘‘Āmantā’’ti vattabbaṃ siyā khaṇapaccuppanne citte vuttanayena ubhayassapi labbhamānattā, na ca vuttaṃ. Idāni yena pakārena sakkā vattuṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘cittassa bhaṅgakkhaṇe’’tiādimāha. Puggalo vutto, puggalavāro hesoti adhippāyo. Tassāti puggalassa. Na ca kiñci cittaṃ uppajjati cittassa bhaṅgakkhaṇasamaṅgibhāvato. Taṃ pana cittaṃ uppajjati, yaṃ cittasamaṅgī so puggaloti evamettha attho daṭṭhabbo. Yadi anekacittavasenāyaṃ yamakadesanā pavattāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘cittanti hi…pe… tiṭṭhatī’’ti. Sanniṭṭhānavasena niyamo veditabbo, aññathā ‘‘no ca tesaṃ cittaṃ uppajjatī’’tiādinā paṭisedho na yujjeyyāti adhippāyo. Tādisanti tathārūpaṃ, yadavattho uppannauppajjamānatādipariyāyehi vattabbo hoti, tadavatthanti attho.

65-82. “これら二つ”とは、刹那的現在心そのものが、生の刹那を過ぎることによって‘生じた’と言われ、生の刹那において生の状態に達したことによって‘生じた’と言われ、過去ではないことによって‘生じている’と言われる、その両方を指す。“このように言うことはできない”とは、述べられた方法では言うことができないが、別の方法では言うことができるという意味である。そこで“否(na hī)”等によって、最初の立場を詳述している。“分別されるべきである”とは、“滅の刹那において、その心は生じたが、生じてはいない。生の刹那において、その心は生じたし、また生じている”と分別されるべきであるが、分別されていない、ということである。“然り(āmantā)”と言われるべきであるとは、刹那的現在心において、述べられた方法で両方が得られるからであるが、述べられていない。今、いかなる方法で言うことができるかを示すために、“心の滅の刹那において”等を述べた。“補特伽羅(人)が述べられている、これは補特伽羅の章(人論)である”という意味である。“彼の”とは、補特伽羅の。心の滅の刹那を具足している状態であるから、いかなる心も生じない。しかし、その心が生じている時、その心を具足している者がその補特伽羅である、とこのようにここで意味を理解すべきである。もし多くの心の働きによって、この双論の説示がなされているとする反論を考慮して、“心とは……留まる”と述べた。確信(断定)によって限定を理解すべきであり、そうでなければ“彼らの心は生じない”等による否定が成立しなくなるという意味である。“そのような”とは、そのようなあり方の、生じた、あるいは生じつつある等の表現によって言われるべき状態にある、その状態にあるという意味である。

83-113. Imassa puggalavārattāti ‘‘yassa cittaṃ uppajjamāna’’ntiādinayappavattassa imassa atikkantakālavārassa puggalavārattā. Puggalo pucchitoti ‘‘yassa cittaṃ uppajjamānaṃ…pe… tassa citta’’nti cittasamaṅgipuggalo pucchitoti puggalasseva vissajjanena bhavitabbaṃ, itarathā aññaṃ pucchitaṃ aññaṃ vissajjitaṃ siyā. Na koci puggalo na gahito sabbasattānaṃ anibbattacittatābhāvato. Te ca pana sabbe puggalā. Nirujjhamānakkhaṇātītacittāti nirujjhamānakkhaṇā hutvā atītacittā. Tathā dutiyatatiyāti yathā paṭhamapañho anavasesapuggalavisayattā paṭivacanena vissajjetabbo siyā, tathā tato eva dutiyatatiyapañhā ‘‘āmantā’’icceva vissajjetabbā siyunti attho. Catuttho pana pañho evaṃ vibhajitvā puggalavaseneva vissajjetabboti dassento ‘‘pacchimacittassā’’tiādiṃ vatvā tathā avacane kāraṇaṃ dassento ‘‘cittavasena puggalavavatthānato’’tiādimāha. ‘‘Bhaṅgakkhaṇe cittaṃ uppādakkhaṇaṃ [Pg.211] vītikkanta’’nti iminā vattamānassa cittassa vasena puggalo uppādakkhaṇātītacitto, ‘‘atītaṃ cittaṃ uppādakkhaṇañca vītikkantanti bhaṅgakkhaṇañca vītikkanta’’nti iminā pana atītassa cittassa vasena puggalo uppādakkhaṇātītacitto vutto.

83-113. “この補特伽羅の章(人論)であるから”とは、“誰の心が生じつつある”等の方法で説かれた、この過時論(atikkantakālavāra)が人論であるからである。“補特伽羅が問われている”とは、“誰の心が生じつつある……その人の心は……”と、心を具足する補特伽羅が問われているのであるから、補特伽羅によって答えなければならない。さもなければ、あることを問うて別のことを答えることになってしまう。“いかなる人も除外されない”とは、一切の衆生において心の生じない状態はないからである。そして、それらはすべて補特伽羅である。“滅しつつある刹那の過去心”とは、滅しつつある刹那を経て過去の心となったものである。“同様に第二、第三も”とは、第一の問いが残りのない補特伽羅を対象としているために、返答によって答えられるべきであるように、それゆえに第二、第三の問いも“然り”とのみ答えられるべきであるという意味である。しかし、第四の問いは、このように分別して補特伽羅によって答えられるべきであることを示すために、“最後の心の”等と述べ、そのように答えない理由を示すために“心によって補特伽羅を規定するから”等を述べた。“滅の刹那において心は生の刹那を越えた”とは、これによって、現在の心によって補特伽羅は“生の刹那を過ぎた心を持つ者”であり、“過去の心は、生の刹那をも越え、滅の刹那をも越えた”とは、これによって、過去の心によって補特伽羅は“生の刹那を過ぎた心を持つ者”と言われている。

Tatthāti tesu dvīsu puggalesu. Purimassāti paṭhamaṃ vuttassa sanniṭṭhānapadasaṅgahitassa cittaṃ na bhaṅgakkhaṇaṃ vītikkantaṃ. ‘‘No ca bhaṅgakkhaṇaṃ vītikkanta’’nti hi vuttaṃ. Pacchimassa vītikkantaṃ cittaṃ bhaṅgakkhaṇanti sambandho. ‘‘Bhaṅgakkhaṇañca vītikkanta’’nti hi vuttaṃ. Evamādiko puggalavibhāgoti dutiyapañhādīsu vuttaṃ sandhāyāha. Tassa cittassa taṃtaṃkhaṇavītikkamāvītikkamadassanavasenāti tassa tassa uppādakkhaṇassa bhaṅgakkhaṇassa ca yathārahaṃ vītikkamassa avītikkamassa ca dassanavasena dassito hoti puggalavibhāgoti yojanā. Idhāti imasmiṃ atikkantakālavāre. Puggalavisiṭṭhaṃ cittaṃ pucchitaṃ ‘‘yassa cittaṃ tassa citta’’nti vuttattā. Yadipi puggalappadhānā pucchā puggalavārattā. Athāpi cittappadhānā puggalaṃ visesanabhāvena gahetvā cittassa visesitattā. Ubhayathāpi dutiyapucchāya ‘‘āmantā’’ti vattabbaṃ siyā anavasesapuggalavisayattā. Tathā pana avatvā ‘‘atītaṃ citta’’nti vuttaṃ, kasmā nirodhakkhaṇa…pe… dassanatthanti daṭṭhabbanti yojanā. Esa nayo ‘‘na nirujjhamāna’’nti etthāpīti nirujjhamānaṃ khaṇaṃ nirodhakkhaṇaṃ khaṇaṃ vītikkantakālaṃ kiṃ tassa cittaṃ na hotīti attho.

“そこで”とは、それら二人の補特伽羅において。“前者(先のもの)の”とは、最初に述べられた断定の句(sanniṭṭhānapada)に含まれる者の心は、滅の刹那を越えていない。“滅の刹那を越えていない”と述べられているからである。“後者(後のもの)の”とは、滅の刹那を越えた心である、と結びつく。“滅の刹那をも越えた”と述べられているからである。このような補特伽羅の分別は、第二の問い等において述べられたことを指して言っている。“その心の、その時々の刹那の超過・不超過を示すことによって”とは、それぞれの生の刹那と滅の刹那のしかるべき超過あるいは不超過を示すことによって、補特伽羅の分別が示されている、ということである。“ここで”とは、この過時論において。補特伽羅によって特質づけられた心が問われている。“誰の心、その心”と述べられているからである。補特伽羅が主となる問いであっても、補特伽羅の章(人論)であるから。あるいはまた、心が主であっても、補特伽羅を修飾語として取ることによって、心が特質づけられているからである。いずれにせよ、第二の問いにおいて、残りのない補特伽羅を対象としているために“然り”と言われるべきであろう。しかし、そのように言わずに“過去の心”と述べたのは、なぜか。それは“滅の刹那……を示すためである”と理解すべきである。この理趣は“滅しつつあるのではない”というここにおいても同様である。“滅しつつある刹那”、すなわち滅尽の刹那、その刹那を越えた時間は、その人の心ではないのか、という意味である。

114-116. Sarāgapacchimacittassāti sarāgacittesu pacchimassa cittassa, ekassa puggalassa rāgasampayuttacittesu yaṃ sabbapacchimaṃ cittaṃ, tassa. So pana puggalo anāgāmī veditabbo. Na nirujjhati nirodhāsamaṅgitāya. Nirujjhissati idāni nirodhaṃ pāpuṇissati. Appaṭisandhikattā pana tato aññaṃ nuppajjissati. Itaresanti yathāvuttasarāgapacchimacittasamaṅgiṃ vītarāgacittasamaṅgiñca ṭhapetvā avasesānaṃ itarasekkhānañceva puthujjanānañca.

114-116. “有貪の最後の心の”とは、貪欲を伴う心(有貪心)のうちの最後の心、ある一人の補特伽羅の貪欲に相応する心のうちの最も最後の、その心のことである。その補特伽羅は不還(阿那含)であると理解すべきである。“滅していない”とは、滅尽を具足していないからである。“滅するであろう”とは、今、滅尽に達するであろう、ということである。結生(転生)を伴わないために、それ以降、別の心は生じないであろう。“その他の者たちの”とは、前述の有貪の最後の心を具足した者と離貪(無貪)の心を具足した者を除いた、残りの有学者および凡夫たちのことである。

Niddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

解釈の章(ニッデーサ・ヴァーラ)の注釈を終了する。

Cittayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

心双論(チッタ・ヤマカ)の注釈を終了する。

9. Dhammayamakaṃ

9. 法双論(ダンマ・ヤマカ)

1. Paṇṇattivāro

1. 施設門(パンナッティ・ヴァーラ)

Uddesavāravaṇṇanā

提示の章(ウッデーサ・ヴァーラ)の注釈

1-16. Yathā [Pg.212] mūlayamake kusalādidhammā desitāti kusalākusalābyākatā dhammā kusalakusalamūlādivibhāgato mūlayamake yamakavasena yathā desitā. Aññathāti kusalakusalamūlādivibhāgato aññathā, khandhādivasenāti attho.

1-16. “根双論において善法等が説かれたように”とは、善・不善・無記の諸法が、善根・不善根等の分別によって、根双論において双(ペア)として説かれたように。“別の方法で”とは、善根・不善根等の分別とは別の、五蘊等による(方法で)という意味である。

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

提示の章(ウッデーサ・ヴァーラ)の注釈を終了する。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 生起門(パヴァッティ・ヴァーラ)の注釈

33-34. Taṃ pana kammasamuṭṭhānādirūpaṃ aggahetvā. Kecīti dhammasirittheraṃ sandhāyāha. So hi ‘‘cittasamuṭṭhānarūpavasena vutta’’nti aṭṭhakathaṃ āharitvā ‘‘imasmiṃ pañhe kammasamuṭṭhānādirūpañca labbhatī’’ti avoca. Tathā ca vatvā paṭilomapāḷiṃ dassetvā ‘‘cittasamuṭṭhānarūpameva idhādhippetaṃ. Kammasamuṭṭhānādirūpe na vidhānaṃ, nāpi paṭisedho’’ti āha. Tathāti yathā vuttappakāre pāṭhe cittasamuṭṭhānarūpameva adhippetaṃ, tathā etthāpīti attho. Noti vuttanti vadantīti sambandho. Taṃ panetanti yathā uddhaṭassa pāṭhassa atthavacanaṃ, evaṃ na sakkā vattuṃ. Kasmāti āha ‘‘cittassa bhaṅgakkhaṇe…pe… paṭisedhasiddhito’’ti. Svāyaṃ paṭisedho heṭṭhā dassitoyevāti adhippāyo.

ただし、その業から生じる色法などを把握しないで。“ある人々”というのは、ダンマシリ長老を指して言っている。というのも、彼は“心から生じる色法に基づいて説かれている”という註釈を引用して、“この問いにおいては、業から生じる色法なども得られる”と述べたからである。そのように述べて、逆順の経文(パティローマパーリ)を示し、“ここでは心から生じる色法のみが意図されている。業から生じる色法などについては、規定も否定もない”と述べた。“同様に”とは、述べられた通りの経文において心から生じる色法のみが意図されているのと同様に、ここでもまた同様であるという意味である。“そうではないと説かれている”と言う、というのが文脈上の結びつきである。しかし、これは、引用された経文の意味の解釈として、そのように言うことはできない。なぜなら、“心の崩壊の瞬間において……(中略)……否定が成立するからである”と言うからである。この否定は、まさに下で示された通りであるというのが意図である。

Ye ca vadantīti ettha ye cāti vajirabuddhittheraṃ sandhāyāha. So hi ‘‘sotāpattimaggakkhaṇe’’tiādinā paṭisambhidāmaggapāḷiṃ āharitvā ‘‘yathā tattha satipi kammajādirūpe ṭhapetvā cittasamuṭṭhānarūpanti cittapaṭibaddhattā cittajarūpameva ṭhapetabbabhāvena uddhaṭaṃ, evamidhāpi cittajarūpameva kathita’’nti vadati. Tañca nesaṃ vacanaṃ tathā na hoti, yathā tehi udāhaṭaṃ, visamoyaṃ upaññāsoti attho. Yathā ca taṃ tathā na hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘yesañhī’’tiādi vuttaṃ. Tesanti kammajādīnaṃ. Tassāti maggassa. Teti abyākatā, ye uppādanirodhavanto. Avijjamānesu ca uppādanirodhesu nibbānassa viya.

“また、説く人々”という箇所で、“また、人々”とは、ヴァジラブッディ長老を指して言っている。というのも、彼は“預流道の瞬間において”などのパティサンビダーマッガの経文を引用して、“あたかもそこにおいて業から生じる色法などがあるとしても、心から生じる色法を(他と)区別して、心に依存するものであるために、心から生じる色法のみが、区別されるべきものとして取り出されているように、ここでもまた心から生じる色法のみが語られている”と説いているからである。そして、彼らのその言葉は、彼らが例示したようにはならない。これは不適当な提示であるという意味である。そして、いかにそのようにならないか、それを示すために“なぜなら彼らの”などが説かれた。“彼らの”とは、業から生じる色法などのことである。“それの”とは、道の(ことである)。“それら”とは、生起と消滅を持つ無記の(諸法)のことである。生起と消滅が存在しない場合、涅槃のようである。

Sanniṭṭhānena [Pg.213] gahitesu puggalesu. Tesu hi keci akusalābyākatacittānaṃ uppādakkhaṇasamaṅgino, keci abyākatacittassa, keci kusalābyākatacittassa, tesu purimā dve paṭhamakoṭṭhāsena saṅgahitā tassa kusaluppattipaṭisedhaparattā, te pana bhavavasena vibhajitvā vattabbāti dassento ‘‘pañcavokāre’’tiādimāha. Evanti yathāvuttanayena. Sabbatthāti sabbapañhesu.

決定によって把握された人々において。というのも、それらのうち、ある人々は不善と無記の心の生起の瞬間を備えた者であり、ある人々は無記の心の(生起の瞬間を備えた者)であり、ある人々は善と無記の心の(生起の瞬間を備えた者)である。それらのうち、前の二つは、その(人の)善の生起を否定する対象であるために、第一の部に包含される。しかし、それらは生存によって分類して説かれるべきであることを示して、“五蘊(ある生存において)”などを説いた。“このように”とは、上述の方法によってという意味である。“すべての場所において”とは、すべての問いにおいてという意味である。

79. Tatoti ekāvajjanavīthito. Purimatarajavanavīthi yāya vuṭṭhānagāminī saṅgahitā, tattha uppannassapi cittassa. Kusalānāgatabhāvapariyosānenāti kusaladhammānaṃ anāgatabhāvassa pariyosānabhūtena aggamaggānantarapaccayattena dīpitaṃ hoti samānalakkhaṇaṃ sabbaṃ. Kena? Tāya eva samānalakkhaṇatāya. Esa nayoti yathā kusalānuppādo kusalānāgatabhāvassa pariyosānabhūtato vuttaparicchedato orampi labbhatīti so yathāvuttaparicchedo lakkhaṇamattanti svāyaṃ nayo dassito. Esa nayo akusalātītabhāvassa ādimhi ‘‘dutiye akusale’’ti vuttaṭṭhāne, abyākatātītabhāvassa ādimhi ‘‘dutiye citte’’ti vuttaṭṭhānepīti yojanā. Idāni ‘‘esa nayo’’ti yathāvuttamatidesaṃ ‘‘yathā hī’’tiādinā pākaṭataraṃ karoti. Bhāvanāpahānāni dassitāni honti ‘‘aggamaggasamaṅgī kusalañca dhammaṃ bhāveti, akusalañca pajahatī’’ti. Idhāti imasmiṃ pavattivāre. Taṃ tanti akusalātītatādi kusalānāgatatādi ca. Tena tenāti ‘‘dutiye akusale aggamaggasamaṅgī’’ti evamādinā antena ca.

79. “それより”とは、一つの転向の過程から。出離に至る道が包含される以前の速行の過程において、そこに生じた心についても(同様である)。“善が未来に存在しないことの終焉によって”とは、善法の未来の非存在の終焉となった、阿羅漢道の無間縁の状態によって、すべての共通の特性が照らし出されている。何によってか。その共通の特性によってである。“この方法は”とは、上述の限定から、善の不生が善の未来の非存在の終焉となったものからも得られるように、その上述の限定は特性に過ぎない、というこの方法が示されている。この方法は、不善の過去性の始めにおける“第二の不善において”と説かれた箇所、無記の過去性の始めにおける“第二の心において”と説かれた箇所においても(適用される)、という結びつきである。今、“この方法は”という上述の準用を、“あたかも”などによってより明白にする。修習による捨断が示されているのは、“阿羅漢道を備えた者は、善法を修習し、不善法を捨断する”ということである。“ここにおいて”とは、この転回門においてという意味である。“それ、それ”とは、不善の過去性など、および善の未来性などである。“それ、それによって”とは、“第二の不善における阿羅漢道を備えた者”というような、末尾の言葉などによってという意味である。

100. Paṭisandhicittatoti idaṃ mariyādaggahaṇaṃ, na abhividhiggahaṇaṃ, yato ‘‘soḷasama’’nti āha. Abhividhiggahaṇameva vā soḷasacittakkhaṇāyukameva rūpanti imasmiṃ pakkhe adhippete paṭikkhittovāyaṃ vādoti dassento ‘‘tato parampi vā’’ti āha. Ayañca vicāro heṭṭhā dassito eva. Na tato oranti viññāyati tato oraṃ akusalanirodhasamakālaṃ abyākatanirodhassa asambhavato.

100. “結生心から”とは、これは境界の把握(範囲の限定)であり、包括の把握(範囲の包含)ではない。なぜなら、“第十六の”と言ったからである。あるいは、包括の把握そのものであり、色法は十六心刹那の寿命を持つものであるという、この説を意図した場合、この説は斥けられるということを示して、“あるいは、それより後も”と言った。そして、この検討はまさに下で示された通りである。“それより前ではない”とは、それより前、不善の消滅と同時に無記の消滅が起こることはあり得ないことから、そのように理解される。

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

転回門の説明が終了した。

Dhammayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

法双論の説明が終了した。

10. Indriyayamakaṃ

10. 根双論

1. Paṇṇattivāro

1. 施設門

Uddesavāravaṇṇanā

論母門の説明

1. Indriyayamake [Pg.214] vibhaṅge viyāti yathā indriyavibhaṅge purisindriyānantaraṃ jīvitindriyaṃ uddiṭṭhaṃ, na manindriyānantaraṃ, evaṃ imasmiṃ indriyayamake. Tañca suttadesanānurodhenāti dassento ‘‘tīṇimāni…pe… sutte desitakkamenā’’ti āha. Soyaṃ yadatthaṃ tassa sutte desitakkamena uddeso, taṃ dassetuṃ ‘‘pavattivārehī’’tiādi vuttaṃ. Tattha yathā ‘‘jīvitindriya’’nti idaṃ rūpajīvitindriyassa arūpajīvitindriyassa ca sāmaññato gahaṇaṃ, evaṃ upādinnassa anupādinnassa cāti āha ‘‘kammajānaṃ akammajānañca anupālaka’’nti. Atha vā sahajadhammānupālakampi jīvitindriyaṃ na kevalaṃ khaṇaṭṭhitiyā eva kāraṇaṃ, atha kho pabandhānupacchedassapi kāraṇameva. Aññathā āyukkhayamaraṇaṃ na sambhaveyya, tasmā ‘‘kammajānañca anupālaka’’nti avisesato vuttaṃ, cutipaṭisandhīsu ca pavattamānānaṃ kammajānaṃ anupālakaṃ. Itīti tasmā. Taṃmūlakānīti jīvitindriyamūlakāni. Cutipaṭisandhipavattivasenāti cutipaṭisandhivasena pavattivasena ca. Tattha yaṃ upādinnaṃ, taṃ cutipaṭisandhivaseneva, itaraṃ itaravasenapi vattabbaṃ. Yasmā cakkhundriyādīsu purisindriyāvasānesu ekantaupādinnesu ataṃsabhāvattā yaṃ manindriyaṃ mūlameva na hoti, tasmā taṃ ṭhapetvā avasesamūlakāni cakkhundriyādimūlakāni. Āyatanayamake viyāti yathā āyatanayamake paṭisandhivasenāyatanānaṃ uppādo, maraṇavasena ca nirodho vutto, evamidhāpi cutiupapattivaseneva vattabbāni, tasmā ataṃsabhāvattā jīvitindriyaṃ tesaṃ cakkhundriyādīnaṃ majjhe anuddisitvā ante purisindriyānantaraṃ uddiṭṭhaṃ. Yaṃ pana cakkhundriyādimūlakesu manindriyaṃ sabbapacchā eva gahitaṃ, tattha kāraṇaṃ aṭṭhakathāyaṃ vuttameva.

1. “根双論”の(根)分別において、根分別(‘分別論’の根分別)で男根の次に命根が掲げられ、意根の次ではないのと同様に、この“根双論”においてもそうである。それが経の説示に従っていることを示すために、“これら三つの……経で説かれた順序で”と述べている。その経で説かれた順序による提示がどのような目的のためであるかを示すために、“生起論によって”等と言われた。そこで“命根”という言葉が、色命根と無色命根を一般的に把握しているのと同様に、執受(業によって生じたもの)と非執受の両方について“業生および非業生を維持するもの”と言った。あるいは、共生法を維持するものでもある命根は、単に一刹那の持続の原因であるだけでなく、相続が断絶しないことの原因でもある。そうでなければ、寿尽による死は起こり得ない。それゆえ“業生を維持するもの”と区別なく言われ、没(死)と結生(再生)において転起している業生の維持者である。“それゆえに”とはそれゆえのことである。“それを根本とするもの”とは、命根を根本とするものである。“没・結生・転起の力によって”とは、没と結生の力によって、また転起の力によって、という意味である。そこにおいて、執受されているものは没と結生の力によってのみであり、それ以外のものはそれ以外の力によっても語られるべきである。眼根等から男根に至るまでは決定的に執受(業生)であり、それとは性質を異にするため、意根が根本とはならない。ゆえにそれを除いた残りを根本とするものが、眼根等を根本とするものである。“処双論”において、処双論で結生の力による処の発生と、死の力による滅尽が説かれているように、ここでも没と出生(結生)の力によって語られるべきである。それゆえに、それ(眼根等)とは性質が異なるため、命根をそれら眼根等の途中に掲げず、最後に男根の次に掲げたのである。しかし、眼根等を根本とするものの中で、意根が最後に把握されている理由については、註釈書(アッタカタ)ですでに述べられている通りである。

Uddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

示説論の解説が終了した。

Niddesavāravaṇṇanā

詳説論の解説

94. Koci sabhāvo natthīti koci sabhāvadhammo natthi. Yadi evaṃ ‘‘natthī’’ti paṭikkhepo eva yuttoti āha ‘‘na ca rūpādī’’tiādi. ‘‘Sukhā dukkhā [Pg.215] adukkhamasukhā’’tiādīsu sukhadukkhasaddānaṃ sāmaññavacanabhāvepi indriyadesanāyaṃ te visiṭṭhavisayā evāti dassento ‘‘sukhassa…pe… gahitoyevā’’ti āha. Dukkhassa ca bhedaṃ katvā.

94. “いかなる自性もない”とは、いかなる自性法も存在しないということである。もしそうなら“存在しない”という否定こそが妥当であるため、“色(法)等ではない”等と言った。“楽、苦、不苦不楽”等において、楽や苦という言葉が一般的な表現であっても、根の説示においては、それらは特定の対象(受)を指すものであることを示すために、“楽の……すでに把握されている”と述べた。そして苦の分類を行っている。

140. Paññindriyāni hontīti āmantāti vuttanti pajānanaṭṭhena adhipateyyaṭṭhena ca paññindriyāni honti, dassanaṭṭhena pana cakkhūni cāti cakkhu, indriyanti pucchāya ‘‘āmantā’’ti vuttanti adhippāyo. ‘‘Taṇhāsotamevāhā’’ti vuttaṃ, ‘‘yassa chattiṃsati sotā’’tiādīsu (dha. pa. 339) pana diṭṭhiādīnampi sotabhāvo āgato.

140. “慧根であるか”に対して“然り”と述べられたのは、覚知するという意味と主宰するという意味において慧根であるからである。しかし、見ることの意味においては眼(根)であるから、問いに対して“然り”と述べられたというのがその意図である。“渇愛の流れそのものを言った”と言われたが、“彼に三十六の流れがあり”等(ダンマパダ339)においては、見(邪見)等も流れであることが伝わっている。

Paṇṇattiniddesavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

施設詳説論の解説が終了した。

2. Pavattivāravaṇṇanā

2. 生起論の解説

186. Aññadhammanissayenāti ‘‘yo tesaṃ rūpīnaṃ dhammānaṃ āyu ṭhitī’’tiādinā (dha. sa. 634) aññadhammanissayena gahetabbaṃ. Pavattiñca gahetvā gatesu vissajjanesu, cutipaṭisandhiyo gahetvā gatesu yojanā na labbhatīti adhippāyo. Alabbhamānā ca sukhadukkhadomanassindriyeheva na labbhati. Taṃmūlakā ca nayāti sukhindriyādimūlakā ca nayā. Tehīti sukhindriyādīhi. Yojanāti ‘‘pavatte sukhindriyavippayuttacittassa uppādakkhaṇe’’tiādinā uppajjamānehi yojanā. Taṃmūlakā ca tathāyojanāmūlabhūtā ca nayā jīvitindriyādimūlakā ca nayā. Pākaṭāyevāti pāḷigatiyā eva viññāyamānayojanattā suviññeyyā eva.

186. “他の法に依存することによって”とは、“それら色法の寿命、持続”等(法集論634)により、他の法に依存するものとして把握されるべきである。転起を把握して進んだ解釈において、没と結生を把握して進む適用(ヨージャナー)は得られないという意味である。そして得られないのは、楽根・苦根・憂根においてのみ得られない。“それを根本とする方法”とは、楽根等を根本とする方法である。“それらによって”とは、楽根等によってである。“適用”とは、“転起において楽根と相応しない心の生起の瞬間”等によって生じるものとの適用である。“それを根本とする”とは、そのような適用を根本とする方法、すなわち命根等を根本とする方法である。“明白である”とは、聖典の進み方そのものによって理解される適用であるため、容易に理解できるということである。

Taṃ vacanaṃ. Somanassavirahitasacakkhukapaṭisandhinidassanavasenāti somanassavirahitasacakkhukapaṭisandhiyeva nidassananti yojetabbaṃ. Kathaṃ panetaṃ jānitabbaṃ ‘‘nidassanamattametaṃ, na pana gaṇanaparicchindana’’nti āha ‘‘na hi catunnaṃyevāti niyamo kato’’ti. Taṃsamānalakkhaṇāti tāya sacakkhukapaṭisandhitāya samānalakkhaṇāti parittavipākaggahaṇaṃ. Tattha sasomanassapaṭisandhiyo sandhāya upekkhāpaṭisandhiyo nidassanabhāvena vuttāti keci. Parittavipākapaṭisandhi ca kusalavipākāhetukapaṭisandhi veditabbā. Sāpi hi sacakkhukā siyā. Taṃsamānalakkhaṇāti vā tāya [Pg.216] upekkhāsahagatāya samānalakkhaṇā yathāvuttaahetukapaṭisandhi ca pañcamajjhānapaṭisandhi ca. Yadi evaṃ ‘‘catunna’’nti kasmā gaṇanaparicchedoti āha ‘‘kāmāvacare…pe… nidassanaṃ kata’’nti. Tenāti upekkhāsahagatamahāvipākanidassanena, yehi samānatāya ime nidassanabhāvena vuttā, te ekaṃsena taṃsabhāvā evāti ayamettha adhippāyo. Tenāha ‘‘yathā sasomanassa…pe… to hotī’’ti.

その言葉。“喜を離れた有眼の結生の例示によって”とは、喜を離れた有眼の結生こそが例示であると結びつけるべきである。では、どのようにして“これは単なる例示であり、数の限定ではない”と知るべきかといえば、“決して四つだけという限定はなされていない”と述べた。“それと等しい特徴を持つ”とは、その有眼の結生と等しい特徴を持つということであり、小(欲界)の異熟の把握である。そこにおいて、喜を伴う結生を念頭に置いて、捨(ウペッカー)の結生が例示として述べられたとする説もある。また、小の異熟の結生とは、善異熟の無因の結生であると理解されるべきである。それもまた有眼であり得る。“それと等しい特徴を持つ”とは、あるいは、その捨倶の(結生)と等しい特徴を持つ、先に述べた無因の結生と第五禅の結生のことである。もしそうなら、なぜ“四つの”という数の限定があるのかといえば、“欲界において……例示とされた”と述べた。それによって、すなわち捨倶の大異熟の例示によって、それらと等しいためにこれらが例示として述べられたのであり、それらは一律にその性質のものであるというのがここでの意図である。ゆえに“喜を伴う……となるように”と述べたのである。

Nanu ca gabbhaseyyakesu ayamattho ekaṃsato na labbhatīti āsaṅkaṃ sandhāyāha ‘‘gabbhaseyyakānañca…pe… dassitā hotī’’ti. Tenāha ‘‘sacakkhukāna’’ntiādi. Tattha yadi sahetukapaṭisandhikānaṃ kāmāvacarānaṃ niyamato sacakkhukādibhāvadassanaṃ gabbhaseyyakavasena labbheyya, yuttametaṃ siyāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘gabbhaseyyakepi hī’’tiādi. Tathā āyatanayamake dassitanti idaṃ āyatanayamakavaṇṇanāyaṃ attanā vuttaṃ ‘‘evañca katvā indriyayamake’’tiādivacanaṃ sandhāya vuttaṃ. Tattha hi somanassindriyuppādakakammassa ekantena cakkhundriyuppādanato gabbhepi yāva cakkhundriyuppatti, tāva uppajjamānatāya ‘‘abhinanditabbattā’’ti vuttaṃ. Sanniṭṭhānena saṅgahitānanti ‘‘yassa vā pana somanassindriyaṃ uppajjatī’’ti etena sanniṭṭhānena saṅgahitānaṃ. Itthīnaṃ aghānakānaṃ upapajjantīnanti ādīsūti ādi-saddena ‘‘itthīnaṃ acakkhukānaṃ upapajjantīna’’ntiādiṃ saṅgaṇhāti. Te evāti gabbhaseyyakā eva.

“しかし、胎生者においては、この意味は確定的には得られないのではないか”という疑念を考慮して、“胎生者の……(中略)……示されている”と言った。それゆえに“有眼の者たちの”等と言った。そこでもし、有因の結生をなす欲界の者たちに、規定通りに有眼等の状態があることが胎生者において得られるのであれば、それは妥当であろうという異論を考慮して、“胎生者においても……”等と言った。同様に“処双論(アーヤタナ・ヤマカ)において示されている”とは、処双論の註釈において自身が述べた“このようにして根双論(インドリヤ・ヤマカ)において……”等の言葉を指して述べられたものである。なぜなら、そこでは喜根を生じさせる業が決定的に眼根を生じさせることから、胎内においても眼根が生じるまでは、(受胎により)生じつつある状態として“喜ばれるべき(abhinanditabba)であるから”と述べられている。“断定によって包括された者たちの”とは、“あるいはまた、誰に喜根が生じるか”というこの断定によって包括された者たちのことである。“鼻根なき女性たちが生まれる時……”等の箇所において、“等(ādi)”という言葉によって“眼根なき女性たちが生まれる時……”等を包含している。“彼らこそが”とは、胎生者たちのことである。

Taṃsamānalakkhaṇanti sopekkhaacakkhukapaṭisandhibhāvena samānalakkhaṇaṃ. Tatthāti ahetukapaṭisandhicitte. Samādhileso dubbalasamādhi yo cittaṭṭhitimatto. Tasmāti yasmā cittaṭṭhiti viya dubbalaṃ vīriyaṃ natthi, yo ‘‘vīriyaleso’’ti vattabbo, tasmā, lesamattassapi vīriyassa abhāvāti attho. Aññesūti ahetukapaṭisandhicittato aññesu. Kesucīti ekaccesu. Ubhayenapi manodvārāvajjanahasituppādacittaṃ vadati. Idhāti ahetukapaṭisandhicitte. Samādhivīriyāni indriyappattāni ca na hontīti samādhikiccaṃ paṭikkhipati, na samādhimattaṃ, na vīriyalesassa sabbhāvatoti yojetabbaṃ. Tenevāha ‘‘visesanañhi visesitabbe pavattatī’’ti. Yasmiṃ vīriye sati indriyuppatti siyā, tadeva tattha natthīti attho.

“それと同じ特徴を持つ”とは、捨(upekkha)を伴い眼根を欠いた結生の状態と同じ特徴を持つことである。“そこにおいて”とは、無因の結生心においてである。“定のわずかなもの”とは、心の安定にすぎない弱い定のことである。“それゆえに”とは、心の安定のような弱い精進(vīriya)は存在せず、それを“精進のわずかなもの”と呼ぶべきであるから、わずかばかりの精進さえも存在しないという意味である。“他のものにおいて”とは、無因の結生心以外のものにおいて。“あるものにおいて”とは、いくつかのものにおいて。“両者によって”とは、意門転向心と笑起心を述べている。“ここにおいて”とは、無因の結生心において。“定と精進が根の状態に達していない”とは、定の機能を否定しているのであって、定そのものを否定しているのではない。また、精進のわずかなものさえ存在しないからである、と解釈されるべきである。それゆえに“限定語(形容詞)は限定されるもの(名詞)において作用する”と言った。その精進があることで根が生じるような、そのような精進そのものがそこには存在しないという意味である。

Apāye [Pg.217] opapātikavasenāti idaṃ sugatiyaṃ opapātiko vikalindriyo na hotīti katvā vuttaṃ, ‘‘labbhanteva ñāṇavippayuttāna’’nti pana vuttattā ‘‘duhetukapaṭisandhikānaṃ vasenā’’ti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Tesanti itthipurisindriyasantānānaṃ. Itthipurisindriyānaṃ pana uppādanirodhā abhiṇhasova hontīti. Paṭhamakappikādīnanti ettha ādi-saddena gahitānaṃ parivattamānaliṅgānaṃ vasena uppādanirodhaggahaṇaṃ veditabbaṃ. Paṭhamakappikānaṃ pana vasena uppādo eva labbhati. ‘‘Cutiupapattivaseneva dutiyapucchāsupi sanniṭṭhānehi gahaṇaṃ veditabba’’nti idaṃ upādinnaindriyehi niyamitattā vuttaṃ.

“悪趣における化生によって”とは、善趣における化生者が根を欠くことはないとして述べられたものである。しかし、“智不相応の者たちにも得られる”と述べられているので、註釈書(アッタカタ)では“二因の結生をなす者たちのために”と述べられている。“彼らの”とは、女性根と男性根の相続(サンターナ)のことである。女性根と男性根の生起と消滅は、頻繁に起こる。“劫初の人々等”における“等(ādi)”という言葉によって含まれる、性の転換(変性)に基づいて、生起と消滅の把握がなされると知るべきである。劫初の人々については、生起のみが得られる。“死と再生に基づいてのみ、第二の質問においても断定(sanniṭṭhāna)による把握がなされるべきである”とは、執受された諸根によって規定されているために述べられたものである。

190. Santānuppattinirodhadassanatoti santānavasena uppādanirodhānaṃ dissamānattā. Etena rūpajīvitindriyassa cakkhundriyādisamānagatikataṃ yuttito sādheti. Āgamato pana ‘‘vinā somanassenā’’tiādinā parato sādhessati. Chedoti nāmaṃ daṭṭhabbaṃ sarūpadassaneneva saṃsayachedanato.

190. “相続における生起と消滅の提示から”とは、相続(サンターナ)に基づいて生起と消滅が見られるからである。これによって、色命根が眼根等と同じ性質を持つことを論理的に証明している。聖教(アーガマ)に基づいては、後に“喜根を除いて……”等によって証明するであろう。“切断(cheda)”という名称は、それ自体の姿(自性)を示すことによって疑念が断たれることから、そう見なされるべきである。

Tassāti rūpajīvitindriyassa. Te ca asaññasattā. Nanu ca uppādova jīvitindriyassa cutiupapattivasena vattabbo, na anuppādoti āha ‘‘anuppādo…pe… na pavatte’’ti. Ayañca nayo na kevalaṃ purimakoṭṭhāse eva, atha kho itarakoṭṭhāsepi gahito evāti dassento ‘‘pacchimakoṭṭhāsepī’’tiādimāha.

“それの”とは、色命根のことである。そして彼らは無想有情である。“命根の生起こそが死と再生に基づいて述べられるべきであり、不生起ではないのではないか”という問いに対し、“不生起は……(中略)……生じない”と言った。そしてこの方法は、単に前の句においてだけでなく、他の句においても採用されていることを示すために、“後の句においても……”等と言った。

‘‘Upapatticittassa uppādakkhaṇe’’ti kasmā vuttanti yenādhippāyena codanā katā, tamadhippāyaṃ vivarituṃ ‘‘nanu suddhāvāsa’’ntiādi vuttaṃ. Na vattabbanti ‘‘upapajjantāna’’nti na vattabbaṃ, ‘‘upapatticittassa uppādakkhaṇe’’icceva vattabbanti attho. Idāni yathā ‘‘upapajjantāna’’nti na vattabbaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘yathā hī’’tiādi vuttaṃ. Somanassamanindriyānanti somanassindriyamanindriyānaṃ, ayameva vā pāṭho. Tadāti paṭhamassa rūpajīvitindriyassa dharamānakāle. Tasmāti yasmā rūpārūpajīvitindriyānaṃ attheva kālabhedo, ubhayañcettha jīvitindriyabhāvasāmaññena ekajjhaṃ katvā gayhati, tasmā. Ubhayanti somanassindriyajīvitindriyanti idaṃ ubhayaṃ. Uppādakkhaṇena nidassitanti etena ‘‘upapatticittassa uppādakkhaṇe’’ti idaṃ nidassanamattanti dasseti. Idāni tamevatthaṃ udāharaṇena pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘yathā hī’’tiādi vuttaṃ. Tattha [Pg.218] yathā tādisānaṃ anekesaṃ cittānaṃ bhaṅgakkhaṇe labbhamānaṃ tadekadesena sabbapaṭhamassa upapatticittassa bhaṅgakkhaṇena nidassitaṃ, evamidhāpi khaṇadvaye labbhamānaṃ tadekadesena uppādakkhaṇena nidassitanti evaṃ nidassanattho veditabbo.

“再生の心の生起の瞬間に”となぜ言われたのか。どのような意図で異論がなされたのか、その意図を明らかにするために“浄居天ではないか……”等と言われた。“言うべきではない”とは、“生まれつつある者たちの”と言うべきではなく、“再生の心の生起の瞬間に”とのみ言うべきであるという意味である。今、どのように“生まれつつある者たちの”と言うべきではないかを示すために、“例えば……”等と言われた。“喜根と意根の”とは、喜根と意根のことである。あるいはこれがそのままの読みである。“その時”とは、最初の色命根が存続している時である。“それゆえに”とは、色命根と無色命根(名命根)には時間の違いがあるが、ここでは両者が“命根であること”という共通性によって一括して扱われているからである。“両者”とは、喜根と命根のこの両者のことである。“生起の瞬間によって例示された”とは、これによって“再生の心の生起の瞬間に”という言葉が例示であることを示している。今、その意味を例えによってより明確にするために、“例えば……”等と言われた。そこでは、そのような多くの心の滅尽の瞬間(滅位)において得られるものが、その一部分である最初期の再生の心の滅尽の瞬間によって例示されているように、ここでも(生起と滅尽の)二つの瞬間において得られるものが、その一部分である生起の瞬間によって例示されている。このように例示の意味を知るべきである。

Tesanti jīvitindriyādīnaṃ. Aññatthāti pavatte. Idhāti anāgatakālabhede. Na na sambhavati upapattikkhaṇassa viya tato paraṃ pavattikkhaṇassapi anāgatakālabhāvato. Tasmāti upapattito aññatthāpi yathādhippetauppādasambhavato. Ayañca attho vārantarepi dissatīti dassento āha ‘‘evañca katvā’’tiādi. Na hītiādinā tamevatthaṃ samattheti. Tattha api pacchima…pe… sandhikassāti api-saddena ‘‘ko pana vādo apacchimabhavikassa somanassasahagatapaṭisandhikassā’’ti dasseti. Apacchimabhavikassa cutito pacchā ‘‘somanassindriyaṃ nirujjhissatī’’ti vattabbameva natthīti āha ‘‘cutito pubbevā’’ti. Ettha hi paṭhamapucchāsu sanniṭṭhānatthotiādīsu ayaṃ saṅkhepattho – ettha ‘‘yassa cakkhundriyaṃ uppajjissatī’’ti evamādīsu yamakesu yā paṭhamapucchā, tāsu sanniṭṭhānapadasaṅgahito attho. Pucchitabbatthanissayoti ‘‘tassa somanassindriyaṃ uppajjissatī’’tiādikassa pucchitabbassa atthassa nissayabhūto mādisova mayā sadiso eva attho upapattiuppādindriyavā upapattikkhaṇe uppādāvatthaindriyasahito, ubhayuppādindriyavā paṭisandhipavattīsu uppādāvatthaindriyasahito vā. Paṭinivattitvāpi pucchitabbatthassa nissayoti ‘‘yassa vā panā’’tiādinā paṭinivattitvā pucchitabbassapi saṃsayatthassa nissayoti evaṃ iminā viya ajjhāsayena ‘‘yassa vā pana somanassindriyaṃ uppajjissatī’’tiādīsu dutiyapucchāsu sanniṭṭhānatthameva sanniṭṭhānapadasaṅgahitameva atthaṃ niyameti. Tattheva tāsu eva pubbe vuttapaṭhamapucchāsu eva. Pucchitabbaṃ ‘‘tassa somanassindriyaṃ uppajjissatī’’tiādīsu anāgatabhāvamattena sarūpato gahitaṃ uppādaṃ uppādasaṅkhātaṃ, ‘‘tassa somanassindriyaṃ nirujjhissatī’’tiādīsu anāgatabhāvamattena sarūpato gahitaṃ nirodhaṃ vā nirodhasaṅkhātaṃ vā saṃsayatthaṃ na niyametīti. Evanti vuttappakārena sanniṭṭhānatthassa niyamo hoti, na saṃsayatthassa, tasmā ‘‘yassa vā pana…pe… āmantā’’ti vuttaṃ. Esa nayoti yvāyaṃ uppādavāre vicāro vutto, nirodhavārepi eseva nayo. Tathā hi ‘‘yassa [Pg.219] vā pana somanassindriyaṃ nirujjhissati, tassa cakkhundriyaṃ nirujjhissatīti? Āmantā’’ti vuttaṃ.

“それらの”とは、命根などのことである。“他の場所で”とは、転起(生起)においてである。“ここで”とは、未来世の区別においてである。生離の刹那のように、その後の転起の刹那も未来世であるから、成立しないわけではない。したがって、生離から他の場所(時)でも、意図された通りの生起が可能であるからである。そして、この意味は他の章(節)でも見られることを示すために“このようにして”等と言った。“というのも”等によって、その同じ意味を立証している。そこでの“また、最後(の)…(略)…結生(再生)の”という“また(api)”という言葉によって、“喜根を伴う結生を有する最後有の者については、何を言う必要があろうか”ということを示している。最後有の者については、死の後に“喜根が滅するであろう”と言うべきことは全くないので、“死の以前にのみ”と言った。ここで、最初の問いにおける“確定した意味”等の要旨は次の通りである。ここでの“眼根が生じるであろう者の…”等の双論において、最初の問いにおける確定した句に含まれる意味がある。問われるべき意味の依処(根拠)とは、“彼の喜根が生じるであろう”等の問われるべき意味の依処となる、私のような、私に等しい意味である。それは、生離における生起の根(インドリヤ)を持つ者については生離の刹那における生起の状態にある根を伴い、あるいは両方の生起の根を持つ者については結生と転起における生起の状態にある根を伴うものである。あるいは、逆転して問われるべき意味の依処とは、“あるいはまた、…”等によって逆転して問われるべき疑念の意味の依処である。このように、この意図によって“あるいはまた、喜根が生じるであろう者の…”等の第二の問いにおいて、確定した句に含まれる意味のみを限定している。まさにそこにおいて、以前に述べられた最初の問いにおいてのみ(限定される)。“彼の喜根が生じるであろう”等の問われるべき事項において、未来であるというだけでそのままの形で捉えられた“生起”を、あるいは“彼の喜根が滅するであろう”等の未来であるというだけでそのままの形で捉えられた“滅尽”を、疑念の意味として限定しないのである。このように、述べられた方法で、確定した意味の限定は行われるが、疑念の意味の限定は行われない。それゆえに“あるいはまた…(略)…然り”と述べられた。この方法は、生起門で述べられた考察と同じであり、滅尽門においてもこの方法である。すなわち、“あるいはまた、喜根が滅するであろう者の、彼の眼根は滅するであろうか? 然り”と述べられている通りである。

Evaṃ avuttattāti uppādanirodhānaṃ anāgatānaṃ sarūpena avuttattā. Na hi tattha te sarūpena vuttā, atha kho ‘‘nuppajjissatī’’ti paṭikkhepamukhena vuttā. Tatthāti anulome. Na evaṃ yojetabbā paṭilome. Tameva ayojetabbataṃ ‘‘yathā hī’’tiādinā vivarati. Uppādanirodhe atikkamitvā uppādanirodhā sambhavanti yojetuṃ, tathā uppādanirodhe appatvā uppādanirodhā sambhavanti yojetunti yojanā. Idañca dvayaṃ yathānulome sambhavati, na evaṃ paṭilome. Tenāha ‘‘na evaṃ…pe… sambhavantī’’ti. Tattha kāraṇamāha ‘‘abhūtābhāvassa…pe… sambhavānupapattito’’ti. Abhūtābhāvassāti abhūtassa abhāvassa, abhūtassa uppādassa nirodhassa ca abhāvassāti adhippāyo. Tenāha ‘‘abhūtuppādanirodhābhāvo ca paṭilome pucchito’’ti, tasmā ‘‘āmantā’’ti ca vuttaṃ, na vuttaṃ vissajjananti sambandho. Assa visesarahitassa abhūtābhāvassāti imassa yathāvuttassa yathā rūpābhāvo vedanābhāvoti koci abhāvopi visesasahito, na evamayanti visesarahitassa abhūtābhāvassa.

“このように言われていないので”とは、未来の生起と滅尽がそのままの形で言われていないからである。そこでは、それらがそのままの形で言われているのではなく、むしろ“生じないであろう”という否定の形式で言われている。そこにおいて、とは順次問においてである。逆次問においてはこのように結びつけるべきではない。その結びつけるべきではないということを、“例えば…”等によって明らかにしている。生起と滅尽を超えて、生起と滅尽が結びつくことが可能であり、同様に、生起と滅尽に達せずに、生起と滅尽が結びつくことが可能である、という結びつきである。そして、この二つは順次問においては可能であるが、逆次問においてはそうではない。それゆえに“このように…(略)…生じない”と言った。そこでの理由を“未生の非存在が…(略)…生じることは不合理であるから”と言っている。“未生の非存在”とは、未だ生じていない非存在、すなわち、未だ生じていない生起と滅尽の非存在という意味である。それゆえに“未生の生起と滅尽の非存在が、逆次問において問われている”と言った。したがって、“然り”と言われ、回答は言われなかった、という結びつきになる。この、特殊性のない“未生の非存在”とは、この上述のような、例えば“色の非存在は受の非存在である”というような、何らかの特殊性を伴った非存在ではなく、このように特殊性のない“未生の非存在”のことである。

Kālantarayogābhāvatoti kālavisesayogābhāvato. Yādisānanti yāni bhūtāni na vattamānāni sati paccaye uppajjanārahāni, tesaṃ anāgatānanti attho. Uppādanirodhābhāvena pucchitabbassāti ‘‘nuppajjissati na nirujjhissatī’’ti evaṃ uppādassa nirodhassa ca abhāvena pucchitabbassa atthassa. Sannissayo nissayabhūto sanniṭṭhānena sannicchito sanniṭṭhānapadasaṅgahito. So yathāvutto attho nissayo etesanti tannissayā. Tādisānaṃyeva anāgatānaṃyeva upapatticutiuppādanirodhānaṃ upapatticutisaṅkhātauppādanirodhānaṃ anuppādānirodhānaṃ paṭikkhepavasena. Jīvitādīnampi jīvitamanindriyādīnampi. Anuppādānirodhā saṃsayapadena pucchitā honti ‘‘yassa somanassindriyaṃ nuppajjissati, tassa somanassindriyaṃ na nirujjhissatī’’ti. ‘‘Āmantā’’ti vuttaṃ vibhajitvā vattabbassa abhāvato. Tenāha ‘‘na vuttaṃ…pe… vissajjana’’nti.

“時間の隔たりの結合がないことから”とは、特定の時間の結合がないことからである。“どのような者たちの”とは、現在には存在しないが、縁があれば生じるにふさわしい未来の者たちのことである。生起と滅尽の非存在によって問われるべき事項とは、“生じないであろう、滅しないであろう”という、このように生起と滅尽の非存在によって問われるべき意味のことである。依拠(根拠)とは、確定によって決定された、確定した句に含まれるものである。その上述の意味が依処である者たちが“それを依処とする者たち”である。そのような未来の、まさに生離・死・生起・滅尽と称される生起・滅尽の“不生・不滅”を否定することによって(示される)。命根などの、命根や意根などの者についても(同様である)。不生・不滅が疑念の句として、“喜根が生じないであろう者の、彼の喜根は滅しないであろうか?”と問われている。“然り”と言われたのは、分別して述べるべきことがないからである。それゆえに“回答は…(略)…述べられなかった”と言った。

Ye [Pg.220] sopekkhapaṭisandhikā bhavissanti rūpaloke, te saṅgahitāti yojanā. Taṃsamānalakkhaṇatāyāti tena sopekkhapaṭisandhikabhāvena samānalakkhaṇatāya. Taṃ pamādalikhitaṃ dhammayamake tādisasseva vacanassa abhāvato. Tatthapi yaṃ vattabbaṃ, taṃ cittayamake vuttaṃ ‘‘na hi khaṇapaccuppanne uppajjitthāti atītavohāro atthī’’tiādinā.

色界において捨を伴う結生(再生)を持つであろう者たち、彼らが含まれるという結びつきである。“それと同じ特徴を持つことによって”とは、その捨を伴う結生の状態と同じ特徴を持つことによってである。それは誤写である。法双論においてそのような言葉はないからである。そこでも言うべきことは、心双論において“刹那の現在において生じたという過去の表現はない”等と述べられている。

Pavattivāravaṇṇanā niṭṭhitā.

転起門(パヴァッティ・ヴァーラ)の釈義が終了した。

3. Pariññāvāravaṇṇanā

3. 遍知門(パリンニャー・ヴァーラ)の釈義

435-482. Lokiyaabyākatehīti phaladhammanibbānavinimuttehi abyākatehi. Tāni upādāyāti tāni lokiyaabyākatāni upādāya. Taṃsamānagatikānaṃ manindriyādīnaṃ ‘‘so vedanākkhandhaṃ parijānātīti? Āmantā’’tiādinā (yama. 1.khandhayamaka.206) vedanākkhandhādīnaṃ viya pariññeyyatā vuttā. Yañhi parijānitabbaṃ, tadeva parijānātītiādinā vuttaṃ. Evamaviparīte atthe siddhepi codako ‘‘missakattā’’ti ettha labbhamānaṃ lesaṃ gahetvā codeti ‘‘yadi pariññeyyamissakattā’’tiādinā. Tassattho – yathā idha pariññeyyamissakānaṃ pariññeyyatā vuttā, evamaññatthāpi sā tesaṃ vattabbā, tathā bhāvetabbamissakānaṃ bhāvetabbatāti. Tenāha ‘‘kasmā dhammayamake’’tiādi. Kusalākusalesu bhāvanāpahānābhiniveso hoti, yena vuttaṃ ‘‘so taṃ akusalaṃ pajahati, kusalaṃ bhāvetī’’tiādi. Na abyākatabhāvanti ekena yathā phassadvārato viya viññāṇadvārato kusalādīnaṃ uppattipariyāyo, evaṃ vedanākkhandhādīnaṃ viya na abyākatādīnaṃ pariññeyyatāpariyāyoti dasseti.

“世間的な無記(lokiyaabyākata)によって”とは、果法と涅槃を除いた無記のことである。“それらを縁として”とは、それら世間的な無記を縁として、という意味である。それらと同等の階位にある意根などについて、“彼は受蘊を遍知するか。然り”等(ヤマカ 1. 蘊ヤマカ 206)によって、受蘊などと同様に遍知されるべき性質(遍知性)が説かれている。なぜなら、遍知されるべきものこそが、遍知されると説かれているからである。このように誤りのない意味が成立していても、論難者は“混合しているから”という点において得られる口実を捉えて、“もし遍知されるべきものと混合しているなら”等と論難する。その意味は、ここで遍知されるべきものと混合しているものに遍知性が説かれているように、他の場所でもそれらについて説かれるべきであり、同様に、修習されるべきものと混合しているものについても修習されるべき性質が説かれるべきだ、ということである。それゆえに“なぜ法ヤマカにおいて”等と説かれた。善・不善においては、修習と断絶への執着があり、それによって“彼はその不善を断じ、善を修習する”等と説かれた。“無記の性質ではない”ということは、一つの例として、触の門からと同様に、識の門から善などの生起の仕方が説かれるように、受蘊などと同様に無記などの遍知性の仕方が説かれるのではない、ということを示している。

Kusalākusalabhāvena aggahitāti samudayasabhāvena aggahitāti attho. Kusalākusalāpīti kusalākusalabhāvāpi samānā. Bhāvetabbapahātabbabhāvehi [Pg.221] vināpi hoti, yo na maggasamudayasaccapakkhiyo. Yathā ‘‘aniccaṃ rūpa’’nti ettha ‘‘aniccameva rūpaṃ, na nicca’’nti paṭiyogivinivattanameva eva-kārena karīyati, na tassa dukkhānattatādayo nivāritā honti, evaṃ ‘‘pahātabbamevā’’ti ettha eva-saddena paṭiyogibhūtaṃ appahātabbameva nivattīyati, na tato aññavisesāti dassento āha ‘‘etena pahātabbamevā’’tiādi. Bhāvetabbabhāvo eva tassa aññindriyassa gahito ukkaṃsagativijānanato. ‘‘Parato likhitabbaṃ uppaṭipāṭiyā likhita’’nti kasmā vuttaṃ. Dve puggalāti hi ādi anulome āgataṃ uddhaṭaṃ, cakkhundriyaṃ na parijānātītiādi pana paṭilome. Domanassindriyaṃ na pajahanti nāmāti idaṃ ‘‘no ca domanassindriyaṃ pajahantī’’ti pāḷipadassa atthavacanaṃ. Yaṃ pana ‘‘cakkhundriyamūlakaṃ atikkamitvā domanassindriyamūlake idaṃ vutta’’nti vuttaṃ, paṭilome āgataṃ sandhāya vuttattā taṃ na yuttaṃ, na taṃ aṭṭhakathācariyā paṭhamaṃ āgataṃ padaṃ laṅghitvā tādisasseva pacchā āgatapadassa atthavaṇṇanaṃ karonti. Padānukkamato eva hi aṭṭhakathāyaṃ atthavaṇṇanā āraddhā, pariyosāpitā ca, tasmā anupaṭipāṭiyāva likhitaṃ, na uppaṭipāṭiyāti daṭṭhabbaṃ ‘‘dve puggalā’’tiādikassa anulome āgatassa uddhaṭattā.

“善・不善の性質として捉えられない”とは、集(苦の生起)の自性として捉えられないという意味である。“善・不善であっても”とは、善・不善の性質であっても同様であるということである。道諦や集諦に属さないものは、修習されるべき性質や断じられるべき性質を除いても存在する。例えば“色(しき)は無常である”という文において、“色は無常そのものであり、常ではない”というように、“のみ(eva)”という語によって対立するものが排除されるだけで、その色の苦性や無我性などが否定されるわけではない。同様に“断ぜられるべきもののみ”という文において、“のみ(eva)”という語によって、対立するものである“断ぜられるべきではないもののみ”が排除されるのであり、それ以外の特殊なものが排除されるのではない、ということを示すために“これによって、断ぜられるべきもののみ”等と説かれた。修習されるべき性質こそが、その“未知当知根(aññindriya)”において捉えられたのは、勝れた階位(向)を知ることによる。なぜ“後に書かれるべきことが、順序を乱して書かれた”と説かれたのか。けだし“二人の人”等は順次において現れたものが引用されており、“眼根を遍知しない”等は逆次においてである。“憂根(うこん)を断じないと言う”とは、これは“また、憂根を断じない”というパーリ語の句の意味の説明である。“しかし、眼根を根本とするものを超えて、憂根を根本とするものにおいてこれが説かれた”と説かれているのは、逆次において現れたことを念頭に置いて説かれたものであるため、それは適切ではない。注釈書の諸師は、最初に現れた句を飛び越えて、それと同様の後に現れた句の意味解説をすることはないからである。実際、注釈書における意味解説は、句の順序に従って開始され、完了されている。したがって、“二人の人”等が順次において現れたものが引用されているため、それは順序通りに書かれたのであって、順序を乱して書かれたのではないと知るべきである。

Etthāti etasmiṃ pariññāvāre. Cha puggalāti puthujjanena saddhiṃ yāva anāgāmimaggaṭṭhā cha puggalā. Abhinditvā gahito tattha bhabbābhabbānaṃ kiccavisesassa aggahitattā. Yattha pana sati puthujjanaggahaṇasāmaññe bhabbānaṃ kiccaṃ gahitaṃ, yattha ca abhabbānaṃ, tattha te eva bhinditvā vuttā hontīti dassento ‘‘ye ca puthujjanā maggaṃ paṭilabhissanti, ye ca puthujjanā maggaṃ na paṭilabhissantī’’ti ca ādimāha. Arahāti ariyo, ayameva vā pāṭho. Paṭhamamaggaphalasamaṅgīti purimamaggaphalasamaṅgī. Itaroti arahā. Evaṃ puggalabhedaṃ ñatvāti idha puthujjano so ca abhabboti gahito, idha bhabbo idha ariyā, ye ca paṭhamamaggaphalasamaṅgino yāva aggamaggaphalasamaṅginoti evaṃ yathāvuttaṃ puggalavibhāgaṃ ñatvā. Tattha tatthāti tesaṃ dve puthujjanā aṭṭha ariyāti imesaṃ yathāvuttapuggalānaṃ bhedato abhedato ca gahaṇavasena āgate tasmiṃ tasmiṃ pāṭhapadese. Sanniṭṭhānenāti sanniṭṭhānapadavasena, nicchayavaseneva vā. Niddhāretvāti [Pg.222] nīharitvā. Vissajjanaṃ yojetabbanti vissajjanavasena pavattapāḷiyā yathāvuttaatthadassanena sambandhato vibhāvetabboti.

“ここにおいて”とは、この遍知輪(遍知の章)においてである。“六人の人”とは、凡夫と共に阿那含向に留まる者までの六人の人である。(これらは)区別せずに捉えられているが、そこでは器である者とそうでない者の特有の役割が捉えられていないからである。しかし、凡夫という総称がある中で、器である者の役割が捉えられ、また器でない者の役割が捉えられている場合には、それらを区別して説かれているということを示すために、“また、道(聖道)を得るであろう凡夫、また、道を得ないであろう凡夫”等と説いた。“阿羅漢(arahā)”とは聖者(ariyo)のことである、あるいはこれが原文である。“第一の道と果を具足する者”とは、前の道と果を具足する者のことである。“他者”とは阿羅漢のことである。このように人の分類を知って、とは、ここでは凡夫、そして彼は器でない者として捉えられ、ここでは器である者、ここでは聖者、第一の道と果を具足する者から阿羅漢果を具足する者に至るまでというように、上述の人の分類を知って、ということである。“それぞれの箇所において”とは、これら二人の凡夫と八人の聖者の、別異として、あるいは無差別としての把握によって現れた、それぞれの経文の箇所においてである。“断定によって”とは、断定の句によって、あるいは決定によって。“選び出して”とは、取り出して。“回答を結合すべきである”とは、回答として行われたパーリ(聖典)によって、上述の意味を示すことに関連して明らかにされるべきである、ということである。

Pariññāvāravaṇṇanā niṭṭhitā.

遍知輪(遍知の章)の釈が終了した。

Indriyayamakavaṇṇanā niṭṭhitā.

根ヤマカの釈が終了した。

Yamakapakaraṇa-anuṭīkā samattā.

ヤマカ論復注(アンヌティーカー)が完了した。

Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

その世尊、応供、正等覚者に礼拝いたします。

Paṭṭhānapakaraṇa-anuṭīkā

パッタナ論(発趣論)復注。

Ganthārambhavaṇṇanā

著述開始の釈。

Kāmaguṇādīhīti [Pg.223] kāmaguṇajhānābhiññācittissariyādīhi. Laḷantīti laḷitānubhavanavasena ramanti. Tesūti kāmaguṇādīsu. Viharantīti iriyāpathaparivattanādinā vattanti. Paccatthiketi bāhirabbhantarabhede amitte. Issariyaṃ tattha tattha ādhipateyyaṃ. Ṭhānaṃ seṭṭhisenāpatiyuvarājādiṭṭhānantaraṃ. Ādi-saddena parivāraparicchedādi saṅgayhati. Puññayogānubhāvappattāyāti dānamayādipuññānubhāvādhigatāya samathavipassanābhāvanāsaṅkhātayogānubhāvādhigatāya ca. Jutiyāti sarīrappabhāya ceva ñāṇappabhāya ca. Ettha ca deva-saddo yathā kīḷāvijigisāvohārajutigatiattho, evaṃ sattiabhitthavakamanatthopi hoti dhātusaddānaṃ anekatthabhāvatoti ‘‘yadicchitanipphādane sakkontīti vā’’tiādi vuttaṃ.

“欲の五徳等によって”とは、欲の五徳、禅定、神通、心、自在等によってである。“楽しむ(laḷanti)”とは、楽しさを享受することによって遊ぶことである。“それらにおいて”とは、欲の五徳等においてである。“住む”とは、威儀の変更等によって持続することである。“敵対者”とは、外的・内的な区別のある敵のことである。“自在(issariyaṃ)”とは、至る所における主導権のことである。“位(ṭhānaṃ)”とは、賢者、将軍、副王等の位階のことである。“等”という言葉によって、随伴者や周囲の状況などが含まれる。“福徳と瑜伽の威力によって得られたもの”とは、布施などの福徳の威力によって得られたもの、および、止観の修行という瑜伽の威力によって得られたもののことである。“光輝(jutiyā)”とは、身体の輝き、および知恵の輝きのことである。そしてここで、“デヴァ(deva)”という言葉が、遊び、勝利への渇望、商取引、光輝、赴きの意味であるように、語の多義性により、能力、称賛、願望の意味にもなるため、“望むものを成就させることができるから、あるいは……”等と説かれた。

Iddhividhāditāmattena bhagavato abhiññādīnaṃ sāvakehi sādhāraṇatāvacanaṃ, sabhāvato pana sabbepi buddhaguṇā anaññasādhāraṇāyevāti dassento ‘‘niratisayāya abhiññākīḷāya, uttamehi dibbabrahmaariyavihārehī’’ti āha. Cittissariyasattadhanādīnaṃ dānasaṅkhātena sammāpaṭipattiaveccappasādasakkārānaṃ gahaṇasaṅkhātenāti yojanā. Gahaṇañcettha tesu upalabbhamānasammāpaṭipattiaveccappasādānaṃ tehi upanīyamānasakkārassa ca abhinandanaṃ anumodanaṃ sampaṭicchanañca veditabbaṃ. Dhammasabhāvānurūpānusāsanīvacaneneva ca pana sikkhāpadapaññattipi saṅgahitāti daṭṭhabbā vītikkamadhammānurūpā anusāsanīti katvā. Ñāṇagati ñāṇena gantabbassa ñeyyassa avabodho. Samannāgatattāti idaṃ ‘‘abhiññākīḷāyā’’tiādīsu paccekaṃ yojetabbaṃ, tathā sadevakena lokenāti idaṃ ‘‘gamanīyato’’tiādīsu. Te deveti sammutidevādike deve. Tehi guṇehīti abhiññādiguṇehi. Pūjanīyataro devoti [Pg.224] idaṃ pūjanīyapariyāyo ayaṃ ati-saddoti katvā vuttaṃ. Atirekataroti adhikataro. Upapattidevānanti idaṃ tabbahulatāya vuttaṃ. Visuddhidevāpi hi tattha vijjanteva, tesupi vā labbhamānaṃ upapattidevabhāvamattameva gahetvā tathā vuttaṃ. Paṭipakkhānaṃ dussīlyamuṭṭhassaccavikkhepānaṃ, sīlavipattiabhijjhādomanassaavasiṭṭhanīvaraṇānaṃ vā.

神通などの面だけで、世尊の神通智(阿毘若)などが声聞たちと共通であると言うが、自性(本質)においては、すべての仏陀の功徳は他(の声聞)とは共通ではないことを示すために、“卓越した神通の遊戯(ゆげ)によって、最上の天・梵・聖の住(ヴィハーラ)によって”と言われた。心の自在、聖なる財などの与えることとしての正修行と、不壊の浄信と供養を受け取ることとの結びつきである。ここで受け取るとは、それらの中に得られる正修行と不壊の浄信、およびそれらによってもたらされる供養を、喜び、随喜し、受け入れることであると知るべきである。また、法の自性にかなった教授の言葉によってのみ、戒律の制定も含まれると見なすべきである。なぜなら、過失となる法にかなった教授であるからである。“智の行(ぎょう)”とは、智によって行くべき、知られるべき対象(既知)の覚悟(さとど)りである。“具足しているがゆえに”という文言は、“神通の遊戯によって”などの箇所にそれぞれ結びつけるべきであり、同様に“天人を含む世界とともに”という文言は、“行くべきであるから”などの箇所に結びつけるべきである。“それらの神々”とは、世俗神などの神々のことである。“それらの功徳によって”とは、神通などの功徳によってである。“より供養されるべき神”とは、これが供養されるべきことの同義語であり、この“アティ(ati-)”という語によって言われたものである。“さらにより優れた”とは、より勝っていることである。“生神(うぶぱッティデーヴァ)たちの”という文言は、その多さゆえに言われたものである。そこには清浄神(ヴィスッディデーヴァ)も確かに存在するが、あるいは、彼らの中に得られる単なる生神の状態だけを捉えて、そのように言われたのである。“対治すべきもの”とは、破戒、忘念、散乱、または、戒の失墜、貪欲、悪意、および残りの蓋(がい)のことである。

Isīnaṃ sattamo, isīsu sattamoti duvidhampi atthaṃ yojetvā dassento ‘‘catusaccāvabodhagatiyā…pe… vutto’’ti āha. Saparasantānesu sīlādiguṇānaṃ esanaṭṭhena vā isayo, buddhādayo ariyā. Isi ca so sattamo cāti isisattamoti evamettha attho daṭṭhabbo. ‘‘Nāmarūpanirodha’’nti ettha yaṃ nāmarūpaṃ nirodhetabbaṃ, taṃ dassento ‘‘yato viññāṇaṃ paccudāvattatī’’ti āha. Vaṭṭapariyāpannañhi nāmarūpaṃ nirodhetabbaṃ. Tasmiñhi nirodhite sabbaso nāmarūpaṃ nirodhitameva hoti. Yathāha ‘‘sotāpattimaggañāṇena abhisaṅkhāraviññāṇassa nirodhena satta bhave ṭhapetvā anamatagge saṃsāre ye uppajjeyyuṃ nāmañca rūpañca, etthete nirujjhanti…pe… arahato anupādisesāya nibbānadhātuyā parinibbāyantassa carimaviññāṇassa nirodhena paññā ca sati ca nāmañca rūpañca, etthete nirujjhanti vūpasamanti atthaṃ gacchanti paṭippassambhantī’’ti (cūḷani. ajitamāṇavapucchāniddesa 6). Atigambhīranayamaṇḍitadesanaṃ sātisayaṃ paccayākārassa vibhāvanato. Sabhāvato ca paccayākāro gambhīro. Yathāha ‘‘adhigato kho myāyaṃ dhammo gambhīro’’tiādi (dī. ni. 2.67; ma. ni. 1.281; 2.337; saṃ. ni. 1.172; mahāva. 7, 8), ‘‘gambhīro cāyaṃ, ānanda, paṭiccasamuppādo gambhīrāvabhāso’’ti (dī. ni. 2.95; saṃ. ni. 2.60) ca ādi. Tassa cāyaṃ anantanayapaṭṭhānadesanā atigambhīrāva.

“聖者たち(仙人たち)の第七番目”“聖者たち(仙人たち)の中の第七番目”という二通りの意味を結びつけて示すために、“四聖諦の覚悟への歩みによって……と言われた”と述べた。自他の相続(心身の連続)において、戒などの功徳を求める(エサナ)という意味で、仏陀などの聖者は“聖者(イシ)”である。その聖者であり、かつ第七番目であるから“聖者第七(イシサッタマ)”であり、このようにここでの意味を知るべきである。“名色の滅”という箇所において、滅せられるべき名色が何であるかを示すために、“何ものから意識が退転するか”と言われた。輪転(ヴァッタ)に含まれる名色こそが滅せられるべきだからである。それが滅せられたとき、すべての名色が滅せられたことになる。次のように言われている。“預流道の智によって、行(ぎょう)を形成する意識が滅することによって、七回の生存を除いて、終わりのない輪廻の中で生じるはずであった名と色が、ここで滅する……(中略)……阿羅漢の無余涅槃界において、完全な静止(滅)に向かう最後の意識が滅することによって、智慧と正念、および名と色が、ここで滅し、静まり、消滅し、静止するのである”(小義釈・アジタ門徒問難釈6)。極めて深い理趣に飾られた説法であるとは、優れた縁起のあり方を解明しているからである。自性(本質)から見ても、縁起は深い。次のように言われている。“私が悟ったこの法は深い……(中略)……”(長部2.67等)、“アーナンダよ、この縁起は深く、深い相(すがた)をしている”(長部2.95等)と。そして、その無限の理趣を持つ発趣(パッターナ)の説法は、極めて深いのである。

Ganthārambhavaṇṇanā niṭṭhitā.

書作開始の解説を終わる。

Paccayuddesavaṇṇanā

縁の列挙の解説

Samānaneti samānanayane, samāharaṇe, samānakaraṇe vā aṭṭhakathādhippāyaṃ. Tattha ‘‘dve anulomāni dhammānulomañca paccayānulomañcā’’tiādinā parato vaṇṇayissanti.

“等しく導くことにおいて(サマーナネ)”とは、等しく導くこと、等しく集めること、または等しく成すことというのが、義釈(アッタカタ)の意図である。その点については、“二つの順次、すなわち法の順次と縁の順次……”などと、後で解説されるであろう。

Paṭṭhānanāmatthoti [Pg.225] ‘‘paṭṭhāna’’nti imassa nāmassa attho, taṃ pana yasmā avayavadvārena samudāye niruḷhaṃ, tasmā yathā avayavesu patiṭṭhitaṃ, tameva tāva dassetuṃ ‘‘tikapaṭṭhānādīnaṃ tikapaṭṭhānādināmattho’’ti vuttaṃ. Atha vā avayavānameva paṭṭhānanāmattho niddhāretabbo taṃsamudāyamattattā pakaraṇassa. Na hi samudāyo nāma koci attho atthīti dassetuṃ ‘‘paṭṭhānaṃ…pe… nāmattho’’ti vuttaṃ. Tenevāha ‘‘imassa pakaraṇassa…pe… samodhānatā cettha vattabbā’’ti. Vacanasamudāyatthavijānanena viditapaṭṭhānasāmaññatthassa vitthārato paṭṭhānakathā vuccamānā sukhaggahaṇā hotīti dassento āha ‘‘evañhi…pe… hotī’’ti. Tatthāti tāsu nāmatthayathāvuttasamodhānatāsu. Sabbasādhāraṇassāti sabbesaṃ avayavabhūtānaṃ tikapaṭṭhānādīnaṃ samudāyassa ca sādhāraṇassa. Atthato āpannaṃ nānāvidhabhāvanti pakāraggahaṇeneva pakārānaṃ anekavidhatā ca gahitāva hontīti vuttaṃ. Pakārehi ṭhānanti hi paṭṭhānaṃ, nānāvidho paccayo, taṃ ettha vibhajanavasena atthīti paṭṭhānaṃ, pakaraṇaṃ, tadavayavo ca. Etasmiñca atthanaye saddatopi nānāvidhabhāvasiddhi dassitāti veditabbā. Tattha nānappakārā paccayatā, nānappakārānaṃ paccayatā ca nānappakārapaccayatāti ubhayampi sāmaññaniddesena ekasesanayena vā ekajjhaṃ gahitanti dassento ‘‘ekassapi…pe… veditabbā’’ti āha. Anekadhammabhāvatoti aneke dhammā etassāti anekadhammo, tabbhāvatoti yojetabbaṃ. Nānappakārapaccayatāti nānappakārapaccayabhāvo, yo aṭṭhakathāyaṃ ‘‘nānappakārapaccayaṭṭho’’ti vutto.

“パッターナという名の意味”とは、“パッターナ”というこの名称の意味のことである。それは部分(支分)を通じて全体(総体)として定着しているため、まず部分においてどのように立脚しているかを示すために、“三択発趣(ティカ・パッターナ)などの三択発趣などの名の意味”と言われた。あるいは、部分のみの“パッターナ”という名の意味が確定されるべきである。この論(パカラナ)は、それらの集合体に過ぎないからである。全体という何らかの実体があるわけではないことを示すために、“パッターナ……という名の意味”と言われた。それゆえに、“この論の……(中略)……ここでの統合(サモーダーナ)が語られるべきである”と言われた。言葉の集合の意味を知ることによって、既知のパッターナの一般的な意味を詳細に“パッターナの話(カタ)”として語るならば、理解しやすくなることを示すために、“このように……(中略)……となる”と言われた。“その中で”とは、それらの名の意味や前述の統合においてである。“すべてに共通の”とは、部分であるすべての三択発趣など、およびその全体に共通のことである。“意味から生じる様々な状態”とは、“種々の(パカーラ)”という言葉を採用することによって、種々のあり方が多種多様であることもまた含まれている、と言われたのである。種々のあり方(パカーラ)による立脚(ターナ)が“パッターナ”であり、多種多様な縁であり、それがここでは分析される形で存在しているから“パッターナ”であり、それは論(パカラナ)であり、その部分でもある。そしてこの意味の理趣において、言葉の上からも多種多様な状態の成立が示されていると知るべきである。そこでは多種多様な“縁性(えんしょう)”、および多種多様なものたちの“縁性”が“多種多様な縁性(ナーナッパカーラ・パッチャヤター)”であり、その両方も、一般的な記述、または一語残存法(エーカセーサ)の理趣によって一括して捉えられていることを示すために、“一つにおいても……(中略)……知るべきである”と言われた。“多くの法であるという状態から”とは、多くの法をこれ(縁)が持っているから“多くの法”であり、その状態から、と結びつけるべきである。“多種多様な縁性”とは、多種多様な縁の状態であり、それが義釈(アッタカタ)では“多種多様な縁の意味”と言われている。

Kāmaṃ dhammasaṅgahādīsupi attheva paccayadhammavibhāgo, so pana tattha paccayabhāvo na tathā tapparabhāvena vibhatto yathā paṭṭhāneti dassento ‘‘etena…pe… dassetī’’ti āha. Sātisayavibhāgataṃ imassa pakaraṇassa tathā tadavayavānaṃ.

確かに‘法集論’などにおいても、縁となる法の分析は存在するが、そこでの縁の状態は、この‘発趣論’におけるように、その卓越した状態において分析されているわけではないことを示すために、“これによって……(中略)……示す”と言われた。この論、およびその部分の、卓越した分析のあり方を示しているのである。

Sabbaññutaññāṇassa yathāvuttagamanaṃ yadadhikaraṇaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘etthāti vacanaseso’’ti. Gamanadesabhāvatoti pavattiṭṭhānabhāvato. Aññehi gatimantehīti tīsu kālesu appaṭihatañāṇādīhi. Tassa sabbaññutaññāṇassa.

一切知智の前述のような歩み(ガマナ)が何を根拠としているかを示すために、“ここにおいて、という言葉が補われる”と述べた。“行くべき場所の状態から”とは、展開する場所の状態からである。“他の、歩み(智慧の動き)を持つ者たちによって”とは、三世において遮られることのない智などを持つ者たちによってである。“その”とは、その一切知智のことである。

Tividhena [Pg.226] paricchedena desitesu dhammesu tikavohāroti āha ‘‘tikānanti tikavasena vuttadhammāna’’nti. Tīṇi parimāṇāni etesanti hi tikā. Samantāti samantato sabbabhāgatoti vuttaṃ hotīti āha ‘‘anulomādīhi sabbappakārehipī’’ti. Gatānīti pavattāni. Samantacatuvīsatipaṭṭhānānīti samantato anulomādisabbabhāgato samodhānavasena catuvīsati paṭṭhānāni. Anulomādisabbakoṭṭhāsatoti anulomādicatukoṭṭhāsato. Tikādichachabhāvanti tikādidukadukapariyosānehi chachabhāvaṃ. Tenāti yathāvuttadassanena. Dhammānulomādisabbakoṭṭhāsatoti paccanīkādidukādisahajātavārādipaccayapaccanīyādiārammaṇamūlādīnaṃ gahaṇaṃ daṭṭhabbaṃ. Yathāvuttato aññassa pakārassa asambhavato ‘‘anūnehi nayehi pavattānīti vuttaṃ hotī’’ti āha. Tāni pana yathāvuttāni samantapaṭṭhānāni. Ayañca atthavaṇṇanā aṭṭhakathāvacanena aññadatthu saṃsandatīti dassento āha ‘‘tenevāha…pe… vasenā’’ti.

三種の区分によって説かれた諸法において、三組という呼称について“三組(tikānaṃ)とは、三組の方式で説かれた諸法の”と述べた。三つの分量を持つものが三組(tikā)である。“遍く(samantā)”とは、四方八方から、あらゆる側面から、という意味である。ゆえに“順次(anuloma)などのあらゆる方法によっても”と述べた。“至った(gatāni)”とは、生じた(活動した)ことである。“遍照の二十四発趣(samantacatuvīsatipaṭṭhānāni)”とは、四方八方の、順次などのあらゆる側面からの総和による二十四の発趣のことである。“順次などのあらゆる部類から”とは、順次などの四つの部類からという意味である。“三組などの六重の状態”とは、三組から始まり二組・二組の終わりに至るまでの六重の状態のことである。“それによって”とは、上述の見解によって。“法の順次などのあらゆる部類から”とは、逆次などの二組、共生などの道、縁逆などの対象・根本などの把握と見るべきである。上述以外の方法はあり得ないことから、“不備のない方法によって生じているという意味である”と述べた。それらは上述の遍照の発趣である。そして、この義釈はアッタカタ(註釈書)の言葉と全く一致することを示すために、“それゆえに彼は……(中略)……の力によって、と言ったのである”と述べた。

Hetunoti hetusabhāvassa dhammassa. Satipi hetusabhāvassa ārammaṇapaccayādibhāve savisese tāva paccaye dassentena ‘‘adhipatipaccayādibhūtassa cā’’ti vuttaṃ. ‘‘Hetu hutvā paccayo’’ti vutte dhammassa hetusabhāvatā niddhāritā, na paccayavisesoti tassa adhipatipaccayādibhāvo na nivāritoti āha ‘‘etenapi so eva doso āpajjatī’’ti. Tenāti hetubhāvaggahaṇena. Idhāti ‘‘hetupaccayo’’ti ettha. Dhammaggahaṇanti alobhādidhammaggahaṇaṃ. Sattiviseso attano balaṃ sattikāraṇabhāvo, yo rasotipi vuccati, svāyaṃ anaññasādhāraṇatāya dhammato anaññopi paccayantarasamavāyeyeva labbhamānattā añño viya katvā vutto. Tassāti hetubhāvasaṅkhātassa sāmatthiyassa. Hetu hutvāti etthāpi hetubhāvavācako hetusaddo, na hetusabhāvadhammavācakoti āha ‘‘hetu hutvā paccayoti ca vutta’’nti.

“因の(hetuno)”とは、因としての性質(因自性)を持つ法のことである。因としての性質を持つ法が、対象縁などである場合であっても、まず特定の縁を示すために“増上縁などとなったものについても”と述べられた。“因となって縁となる”と言われるとき、法の因としての性質は確定されているが、縁の特殊性は確定されていない。したがって、その法が増上縁などであることは否定されないので、“これによっても、まさにその過失が生じることになる”と述べた。“それによって”とは、因の状態の把握によって。“ここで”とは、“因縁(hetupaccayo)”という箇所において。“法の把握”とは、無貪などの法の把握のことである。“力の特殊性(sattiviseso)”とは、自らの力、機能としての原因の状態であり、それは“味(作用)”とも呼ばれる。それは他と共通しない性質であるため、法とは別ではないが、他の縁との結合においてのみ得られるものであるため、別のものであるかのようにして説かれた。“それの”とは、因の状態と呼ばれる能力のことである。“因となって”という箇所においても、因という言葉は因の状態を表す言葉であり、因の性質を持つ法を表す言葉ではないので、“因となって縁となる、と述べられた”と言ったのである。

Evañca katvātiādinā yathāvuttamatthaṃ pāḷiyā samattheti. Yadi evaṃ aṭṭhakathāyaṃ dhammasseva paccayatāvacanaṃ kathanti āha ‘‘aṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādi[Pg.227]. Teneva cettha amhehipi ‘‘dhammato anaññopi añño viya katvā’’ti ca vuttaṃ. Yadi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yo hi dhammo, mūlaṭṭhena upakārako dhammo’’ti ca ādīsu dhammena dhammasattivibhāvanaṃ kataṃ, atha kasmā idha hetubhāvena paccayoti dhammasattiyeva vibhāvitāti codanaṃ manasi katvā vuttaṃ ‘‘idhāpi vā…pe… dassetī’’ti. Dhammasattivibhāvanaṃ panettha na sakkā paṭikkhipitunti dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Attho etassa atthīti attho, atthābhidhāyivacananti vuttaṃ ‘‘etīti etassa attho vattatī’’ti, tasmā atthoti atthavacananti vuttaṃ hoti. Tenāha ‘‘tañca uppattiṭṭhitīnaṃ sādhāraṇavacana’’nti. Tañcāti hi ‘‘vattatī’’ti vacanaṃ paccāmaṭṭhaṃ. Atha vā etīti etassa atthoti ‘‘etī’’ti etassa padassa attho ‘‘vattatī’’ti ettha vattanakiriyā. Tañcāti tañca vattanaṃ. Etasmiṃ panatthe sādhāraṇavacananti ettha vacana-saddo atthapariyāyo veditabbo ‘‘vuccatī’’ti katvā. Yadaggena uppattiyā paccayo, tadaggena ṭhitiyāpi paccayoti koci āsaṅkeyyāti tadāsaṅkānivattanatthaṃ vuttaṃ ‘‘koci hi…pe… hetuādayo’’ti. Ettha ca yathā uppajjanārahānaṃ uppattiyā paccaye satiyeva uppādo, nāsati, evaṃ tiṭṭhantānampi ṭhitipaccayavaseneva ṭhānaṃ yathā jīvitindriyavasena sahajātadhammānanti daṭṭhabbaṃ. Ye pana arūpadhammānaṃ ṭhitiṃ paṭikkhipanti, yaṃ vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva.

“このようにして”などの言葉により、上述の意味を聖典によって立証している。もしそうなら、註釈書において法そのものが縁であると説かれているのはなぜか、という点について、“しかし註釈書においては”などと述べた。それゆえ、ここで我々も“法と別ではないが、別であるかのようにして”と述べたのである。もし註釈書において“実に、ある法が、根本の意味で助ける法である”などの箇所で、法による法の力の解明がなされているならば、なぜここで“因の状態によって縁となる”というように、法の力そのものが解明されているのか、という反論を考慮して、“あるいは、ここでも……(中略)……示している”と述べた。ここで法の力の解明を拒むことはできないことを示すために、“ではない”などの言葉を述べた。“義(attho)”とは、これに“義”があるから“義”であり、意味を表す言葉として“来る(eti)ゆえに、これの意味が進行する(vattati)”と述べられた。したがって、義とは意味の言葉と言われたことになる。それゆえ“そして、それは生起と持続の共通の言葉である”と述べた。“そして、それ(tañca)”とは、“進行する”という言葉を指している。あるいは、“来る”が“これの意味”であり、“来る”という語の意味が“進行する”ということである。“順次、それ”とは、その進行のことである。この意味における“共通の言葉”という箇所の“言葉(vacana)”という語は、“説かれる”という意味から“意味(attha)”の類義語と理解すべきである。生起の程度に応じて縁となるならば、持続の程度に応じても縁となると、ある者が疑うかもしれない。その疑念を払拭するために、“ある者は……(中略)……因など”と述べた。ここで、生じるべきものに対して、生起の縁があるときにのみ生じ、ないときには生じないように、持続するものについても、持続の縁の力によってのみ持続がある。例えば、命根の力による共生法のように見るべきである。無色法の持続を否定する者たちに対して、語られるべきことは、すでに下に述べた通りである。

Yathā adhikaraṇasādhano patiṭṭhattho hetu-saddo, evaṃ karaṇasādhano pavattiatthopi yujjatīti dassento ‘‘hinotī’’tiādimāha. ‘‘Lobho nidānaṃ kammānaṃ samudayāyā’’tiādivacanato hetūnaṃ kammanidānabhāvo veditabbo.

“処(依止)”としての意味を持つ“因(hetu)”という言葉が成立するように、“具格(手段)”としての意味を持つ“進行”の意味も妥当であることを示すために、“捨てる(hinoti)”などの言葉を述べた。“貪欲は業の生起のための根源である”などの言葉から、因が業の根源である状態を理解すべきである。

Etenāti hetupaccayato aññeneva kusalabhāvasiddhivacanena. Eke ācariyā. Sabhāvatovāti etena yathā aññesaṃ rūpagataṃ obhāsentassa padīpassa rūpagatobhāsakena aññena payojanaṃ natthi sayaṃ obhāsanasabhāvattā, evaṃ aññesaṃ kusalādibhāvasādhakānaṃ hetūnaṃ aññena kusalādibhāvasādhakena payojanaṃ natthi sayameva kusalādisabhāvattāti dasseti. Na sabhāvasiddho alobhādīnaṃ kusalādibhāvo ubhayasabhāvattā taṃsampayuttaphassādīnaṃ viyāti [Pg.228] imamatthaṃ dasseti ‘‘yasmā panā’’tiādinā. Sā pana aññapaṭibaddhā kusalāditā.

“これによって”とは、因縁とは別の、善性の成立の言葉によって。“ある師たち”とは。自性によってとは、これによって、例えば他者の形態を照らす灯火が、他者の形態を照らすものとしての別のものを必要としないように、同様に、他者の善などの状態を成し遂げる因が、別の善などの状態を成し遂げるものを必要としないことを示している。しかし、無貪などの善性は、自性によって成立しているのではない。それ自体が両方の性質を持つ、それと相応する触などのようである、というこの意味を示すために、“しかし……(理由)ゆえに”などと述べた。しかし、その善性は、他に依存している。

Na koci dhammo na hotīti rūpādibhedena chabbidhesu saṅkhatāsaṅkhatapaññattidhammesu kocipi dhammo ārammaṇapaccayo na na hoti, svāyaṃ ārammaṇapaccayabhāvo heṭṭhā dhātuvibhaṅgavaṇṇanāyaṃ vuttoyeva.

“いかなる法も縁にならないことはない”とは、色などの区別による六種の、有為法・無為法・施設法の中で、いかなる法も対象縁にならないことはない。この対象縁としての状態は、すでに下の界分別の釈において述べられている。

Purimābhisaṅkhārūpanissayanti ‘‘chandavato’’tiādinā vuttākārena purimasiddhaṃ cittābhisaṅkhārakasaṅkhātaṃ upanissayaṃ. Citteti cittasīsenāyaṃ niddeso daṭṭhabbo. Na hi cittameva tathābhisaṅkharīyati, atha kho taṃsampayuttadhammāpi. Sādhayamānāti vase vattayamānā. Vasavattanañcettha tadākārānuvidhānaṃ. Chandādīsu hi hīnesu majjhimesu paṇītesu taṃtaṃsampayuttāpi tathā tathā pavattanti. Tenāha ‘‘hīnādibhāvena tadanuvattanato’’ti. Tenāti attano vase vattāpanena, tesaṃ vā vase vattanena. Tehi chandādayo. Adhipatipaccayā honti attādhīnānaṃ patibhāvena pavattanato. Garukātabbaṃ ārammaṇaṃ mahaggatadhammalobhanīyadhammādi.

“前なる行の強力な依拠(依止)”とは、“欲ある者の”等によって説かれた様態によって以前に成就された、心の行(心サンカーラ)とされる強力な依拠のことである。“心において”とは、心を主としてこのように示されていると見るべきである。なぜなら、心だけがそのように形成されるのではなく、それに相応する法(心所)もまた同様だからである。“成就する”とは、支配下に置く(自在にさせる)ことである。ここでの支配とは、その様態に従わせることである。なぜなら、欲(欲増上)などが下位、中位、上位であれば、それらに相応する法もまた、そのように生起するからである。それゆえ“劣等の状態等によって、それに従うことから”と言われる。“それによって”とは、自らの支配下に置くことによって、あるいはそれらの支配下で生起することによってである。“それらによって”とは、欲などのことである。それらは自らに依存する諸法のあり方として生起するため、増上縁となる。“重んじられるべき対象(所縁)”とは、大上等(色界・無色界)の法や、貪愛の対象となる法などのことである。

Tadanantaruppādaniyamoti tassa tasseva cittassa anantaraṃ uppajjamānataṃ. Taṃtaṃsahakārīpaccayavisiṭṭhassāti tena tena ārammaṇādinā sahakārīkāraṇena taduppādanasamatthatāsaṅkhātaṃ visesaṃ pattassa. Tāyayevāti yā vekhādāne pupphanasamatthatā vekhāpagame laddhokāsā, tāyameva.

“それの直後の生起の規定”とは、それぞれの心の直後に生起する状態のことである。“それぞれの共働縁によって卓越したものに”とは、それぞれの対象(所縁)などの共働する原因によって、それを生起させる能力という卓越した状態に至ったものに、という意味である。“まさにそれによって”とは、芽(あるいは種)が花を咲かせる能力を、障害が除かれて機会を得た時に発揮するように、まさにその能力によって、ということである。

Upasaggavasenapi atthaviseso hotīti vuttaṃ ‘‘saddatthamattato nānākaraṇa’’nti. Vacanīyatthatoti bhāvatthato. Bhāvatthopi hi vacanaggahaṇānusārena viññeyyattā ‘‘vacanīyo’’ti vuccati. Nirodhuppādantarābhāvatoti purimanirodhassa pacchimuppādassa ca byavadhāyakābhāvato. Nirantaruppādanasamatthatāti etena nirodhānaṃ nirodhasamakāluppādavādaṃ nivāreti. Sati hi samakālatte byavadhānāsaṅkā eva na siyā saṇṭhānābhāvato. Idamito heṭṭhā uddhaṃ tiriyanti vibhāgābhāvā attanā ekattamiva upanetvāti yojanā. Saṇṭhānābhāvena hi appaṭighabhāvūpalakkhaṇena vibhāgābhāvaṃ, tena ekattamivūpanayanaṃ suṭṭhu anantarabhāvaṃ sādheti, sahāvaṭṭhānābhāvena pana anantarameva uppādanaṃ.

“接頭辞によっても意味の特殊性が生じる”ということは、“言葉の意味そのものからの差別”と言われる。“説かれるべき意味(所説義)から”とは、状態(法)の意味からである。状態の意味もまた、言葉の把握に従って知られるべきものであるため、“説かれるべきもの”と言われる。“滅と生の間に間隔がないことから”とは、前の滅と後の生の間に隔てるものがないことからである。“間隔なく生じさせる能力”という表現により、滅と同時に生起するという説(滅生同時説)を否定している。もし同時であれば、形態(延長)がないために、そもそも隔たりという疑念さえ生じないからである。“これはここより下、上、横という区分がないことにより、自らを一体化させるかのように導く”という構成である。形態がないことによる無対敵性(抵抗のなさ)という特徴によって区分がないことが示され、それによって一体化させるかのように導くことは、直後性(無間性)をよく成就する。しかし、同時に存在することがないため、まさに直後に生起させるのである。

Vibhāgato [Pg.229] ñāṇena ākarīyatīti ākāro, dhammānaṃ pavattibhedo. Nevasaññānāsaññāyatanaphalasamāpattīnaṃ nirodhuppādānantaratāyāti yojanā. Purimacutīti asaññasattuppattito purimacuti. Yadi kālantaratā natthi, kathamidaṃ ‘‘sattāhaṃ nirodhaṃ samāpajjitvā pañca kappasatāni atikkamitvā’’ti vacananti āha ‘‘na hi tesaṃ…pe… vucceyyā’’ti. Nanu tesaṃ antarā rūpasantāno pavattatevāti anuyogaṃ sandhāyāha ‘‘na ca…pe… aññasantānattā’’ti. Yadi evaṃ tesaṃ aññabhinnasantānaṃ viya aññamaññūpakārenapi bhavitabbanti codanāya vuttaṃ ‘‘rūpārūpa…pe… hontī’’ti. Tenetaṃ dasseti – yadipi rūpārūpadhammā ekasmiṃ puggale vattamānā visesato aññamaññūpakārakabhāvena vattanti, aññamaññaṃ pana visadisasabhāvatāya visuṃyeva santānabhāvena pavattanato byavadhāyakā na honti santativasena mithu apariyāpannattā, yato ‘‘aññamaññaṃ vippayuttā, visaṃsaṭṭhā’’ti ca vuttanti. Upakārako ca nāma accantaṃ bhinnasantānānampi hotiyevāti na tāvatā santānābhedoti bhiyyopi nesaṃ byavadhāyakatābhāvo veditabbo. Yathā samānajātikānaṃ cittuppādānaṃ nirantaratā suṭṭhu anantarabhāvena pākaṭā, na tathā asamānajātikānanti adhippāyena ‘‘javanānantarassa javanassa viya bhavaṅgānantarassa bhavaṅgassa viyā’’ti vuttaṃ.

“智によって区分して把握されるもの”ゆえに“様態(行相)”、すなわち諸法の生起の差異である。“非想非非想処果等至の(滅尽定からの)滅と生の直後性によって”という構成である。“前の死”とは、無想天への出生より前の死のことである。もし時間の隔たりがないのであれば、“七日間滅尽定に入り、五百劫を過ぎてから(生じた)”という言葉はどうなるのか、という問いに対し、“けだし、それらの……(中略)……と言われるべきではない”と述べた。それらの間には色の相続(物質的連続性)が生起しているのではないか、という反論を考慮して、“また……(中略)……他の相続であるから”と言った。もしそうであれば、それらは別々に分かれた相続のように、互いに助け合う(縁となる)はずだ、という詰問に対し、“名色……(中略)……となる”と述べた。これによって次のことを示している。すなわち、名色の法が一人の個人において現れるとき、特に互いに助け合う状態として現れるが、互いに異なる性質であるために、別々に相続として生起するのであり、相続の系列において互いに含まれない(摂されない)ため、隔てるものとはならない。ゆえに“互いに離れ、混ざり合わない”と言われるのである。また、“助けとなるもの”とは、全く別の相続の間であっても存在するのであり、それだけで相続が同一になるわけではない。したがって、それらが隔てるものではないことをさらに知るべきである。同じ種類の心が生起する場合、その直後性は極めて明白であるが、異なる種類の場合はそうではない、という意図をもって、“速行の直後の速行のように、あるいは有分の直後の有分の(ように)”と言われた。

Paccayabhāvo cetthāti ettha ca-saddo byatireko. So yena visesenettha uppādakkhaṇaṃ, taṃ visesaṃ joteti. Anantarapaccayādīnanti ādi-saddena samanantarapaccayaṃ saṅgaṇhāti. Purepacchābhāvā, tadupādikā vā uppādanirodhā pubbantāparantaparicchedo, tena gahitānaṃ khaṇattayapariyāpannānanti attho. Tenāha ‘‘uppajjatīti vacanaṃ alabhantāna’’nti. Uppādakkhaṇasamaṅgī hi ‘‘uppajjatī’’ti vuccati. Tathā hi vuttaṃ ‘‘uppādakkhaṇe uppajjamānaṃ, no ca uppannaṃ, bhaṅgakkhaṇe uppannaṃ no ca uppajjamāna’’nti (yama. 2.cittayamaka.81). Soti anantarādipaccayabhāvo. Aparicchedanti kālavasena paricchedarahitaṃ. Yatoti pubbantāparantavasena paricchedābhāvato. Tenevāti kālavasena paricchijja eva dhammānaṃ gahaṇato.

“そしてここでの縁の状態”という文において、“そして(ca)”という語は(前述との)差異を表す。それは、ここで生起の瞬間における特殊性を明らかにしている。“直後縁(無間縁)など”という言葉の“など”により、等無間縁を包含する。前後の状態、あるいはそれを原因とする生起と滅は、過去と未来の限定であり、それによって把握された三刹那(生・住・滅)に含まれるもの、という意味である。それゆえ“‘生起する’という言葉を得られないものについて”と言われる。なぜなら、生起の瞬間に備わっているものが“生起する”と言われるからである。というのも、“生起の瞬間には生起しつつあるのであり、すでに生じたのではない。崩壊の瞬間にはすでに生じたのであり、生起しつつあるのではない”と説かれているからである。“それ”とは、直後縁などの縁の状態のことである。“無限定”とは、時間による限定がないことである。なぜなら、過去と未来による限定がないからである。まさにそのために、時間によって限定してのみ、諸法を把握するのである。

Uppattiyā paccayabhāvena pākaṭenāti idaṃ tassa nidassanabhāvanidassanaṃ. Siddhañhi nidassanaṃ. Paccayuppannānanti paccayanibbattānaṃ, attano phalabhūtānanti [Pg.230] adhippāyo. Sahajātabhāvenāti saha uppannabhāvena. Attanā sahuppannadhammānañhi sahuppannabhāvena upakārakatā sahajātapaccayatā. Tena ṭhitikkhaṇepi nesaṃ upakārakatā veditabbā. Evañhi ‘‘pakāsassa padīpo viyā’’ti nidassanampi suṭṭhu yujjati. Padīpo hi pakāsassa ṭhitiyāpi paccayoti.

“生起における縁の状態が明白であることにより”とは、その例証の提示である。例証はすでに成立しているからである。“縁より生じたもの”とは、縁によって生み出されたもの、すなわち自らの果報である諸法という意味である。“共に生ずる状態(倶生)”によってとは、共に生じた状態によってということである。自らと共に生じた諸法に対し、共に生じた状態によって助けとなることが、倶生縁である。それゆえ、それらが静止している瞬間(住時)においても、それらの助けとなることが知られるべきである。このようにしてこそ、“光に対する灯火のように”という例証も実によく適合する。なぜなら、灯火は光が維持されること(住)にとっても縁となるからである。

Aññamaññatāvasenevāti iminā sahajātādibhāvena attano upakārakassa upakārakatāmattaṃ na aññamaññapaccayatā, atha kho aññamaññapaccayabhāvavasenāti lakkhaṇasaṅkarābhāvaṃ dasseti, na sahajātādipaccayehi vinā aññamaññapaccayassa pavatti. Tenevāha ‘‘na sahajātatādivasenā’’ti. Yadipi aññamaññapaccayo sahajātādipaccayehi vinā na hoti, sahajātādipaccayā pana tena vināpi hontīti sahajātatādividhureneva pakārena aññamaññapaccayassa pavattīti dassento ‘‘sahajātādi…pe… na hotī’’ti vatvā tamevatthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘na ca purejāta…pe… hontī’’ti āha. Sahajātatādīti ca ādi-saddena nissayaatthiavigatādīnaṃ gahaṇaṃ veditabbaṃ.

“相互性というあり方によってのみ”という言葉により、倶生などの状態によって自らの助けとなるものが単に助けとなることだけが相互縁なのではなく、相互に縁となる状態によるのであるという、定義の混同がないことを示している。倶生縁などを伴わずに相互縁がはたらくことはない。それゆえ“倶生性などによってではなく”と言われる。たとえ相互縁が倶生縁などを伴わずに生じないとしても、倶生縁などはそれを伴わなくても生じることがある。したがって、倶生性などを欠いたあり方で相互縁がはたらくのではないことを示すために、“倶生などの……(中略)……ではない”と述べ、その意味をより明白にするために“また、前生……(中略)……ではない”と言った。“倶生性など”の“など”という言葉によって、依止縁、存在縁、不離縁などが含まれると知るべきである。

Pathavīdhātuyaṃ patiṭṭhāya eva sesadhātuyo upādārūpāni viya yathāsakakiccaṃ karontīti vuttaṃ ‘‘adhiṭṭhānākārena pathavīdhātu sesadhātūna’’nti. Ettha adhiṭṭhānākārenāti ādhārākārena. Ādhārākāro cettha nesaṃ sātisayaṃ tadadhīnavuttitāya veditabbo, yato bhūtāni aniddisitabbaṭṭhānāni vuccanti. Evañca katvā cakkhādīnampi adhiṭṭhānākārena upakārakatā suṭṭhu yujjati. Na hi yathāvuttaṃ tadadhīnavuttiyā visesaṃ muñcitvā añño cakkhādīsu adesakānaṃ arūpadhammānaṃ adhiṭṭhānākāro sambhavati. Yadipi yaṃ yaṃ dhammaṃ paṭicca ye ye dhammā pavattanti, tesaṃ sabbesaṃ tadadhīnavuttibhāvo, yena pana paccayabhāvavisesena cakkhādīnaṃ paṭumandabhāvesu cakkhuviññāṇādayo tadanuvidhānākāreneva pavattanti, svāyamidaṃ tesaṃ tadadhīnavuttiyā siddho visesoti vutto. Evañhi paccayabhāvasāmaññe satipi ārammaṇapaccayato nissayapaccayassa viseso siddhoti veditabbo. Svāyaṃ dhātuvibhaṅge vibhāvitoyeva. Khandhādayo taṃtaṃnissayānaṃ khandhādīnanti ‘‘upakārakā’’ti ānetvā sambandhitabbaṃ.

“地界に立脚して、まさに他の界が所造色のように自らの役割を果たす”と述べられていることは、“依処の態様によって地界は他の界にとって(の依止である)”ということである。ここで“依処の態様によって”とは、支持する態様によってという意味である。ここでのそれら(他の諸大種)の支持の態様は、それ(地界)に従属して活動するという卓越した状態において理解されるべきである。なぜなら、諸大種は指示不可能な場所であると言われるからである。このようにすれば、眼などの(諸根)も依処の態様によって助益すること(助伴性)がよく適合する。なぜなら、上述のようにそれ(眼など)に従属して活動するという特殊性を除いて、眼などにおいて場所を指示できない非色法(名法)の依処の態様は他に存在し得ないからである。たとえ、どのような法であれ、ある法を縁として生じる諸法は、それらすべてがそれに従属して活動する状態にあるとしても、眼などの(根の)鋭さや鈍さに応じて、眼識などがそれに追随する態様で活動するという、その縁としてのあり方の特殊性によって、これがそれら(眼識など)の従属的活動において確立された特殊性であると述べられている。このように、縁としてのあり方が共通していても、所縁縁と依止縁の特殊性は確立されていると理解されるべきである。これは界分別において明らかにされている。蘊などは、それぞれの依止である蘊などに対して“助益するものである”として、言葉を補って結びつけて理解されるべきである。

Yaṃ [Pg.231] kiñci kāraṇaṃ nissayoti vadati, na vuttalakkhaṇūpapannameva. Etena paccayaṭṭho idha nissayaṭṭhoti dasseti. Tatthāti niddhāraṇe bhummaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘niddhāretī’’ti.

“いかなる原因であっても依止(ニッサヤ)と言う”のは、述べられた特徴を備えたものだけではない。これによって、ここでは縁の意味が依止の意味であると示している。“そこにおいて”というのは、限定(離隔)の意味の処格である。それゆえ“限定する”と述べられている。

Suṭṭhukatataṃ dīpeti, kassa? ‘‘Attano’’ti vuttassa pakatasaddena visesiyamānassa paccayassa. Kena katanti? Attano kāraṇehīti siddhovāyamattho. Tathāti phalassa uppādanasamatthabhāvena. Atha vā tathāti nipphādanavasena upasevanavasena ca. Tattha nipphādanaṃ hetupaccayasamodhānena phalassa nibbattanaṃ, taṃ suviññeyyanti anāmasitvā upasevanameva vibhāvento ‘‘upasevito vā’’ti āha. Tattha allīyāpanaṃ paribhogavasena veditabbaṃ. Tenāha ‘‘upabhogūpasevana’’nti. Vijānanādivasenāti vijānanasañjānanānubhavanādivasena. Tenāti yathāvuttaupasevitassa pakatabhāvena. Anāgatānampi…pe… vuttā hoti, pageva atītānaṃ paccuppannānañcāti adhippāyo. Paccuppannassapi hi ‘‘paccuppannaṃ utu bhojanaṃ senāsanaṃ upanissāya jhānaṃ uppādentī’’tiādivacanato (paṭṭhā. 2.18.8) pakatūpanissayabhāve labbhatīti.

“よくなされた状態(善作性)”を明らかにしている。誰の(善作か)? “自らの”と述べられた、パカタ(pakata)という言葉によって修飾される縁の(善作である)。誰によってなされたか? “自らの原因によって”ということが、この意味として確立されている。“そのように”とは、果を生じさせる能力があることによって。あるいは、“そのように”とは、完成させることによって、また親近することによってである。そのうち“完成”とは、因縁の結合によって果を生じさせることであり、それは理解しやすいので言及せず、親近することだけを説明して“あるいは親近されたもの”と言った。そのうち“付着させること(繋縛)”は、受用(享受)の意味で理解されるべきである。それゆえ“受用による親近”と言った。“認識などを通じて”とは、認識、知覚、享受などを通じてということである。それによって、上述のように親近されたもののパカタ(通常の状態)としての性質となる。“未来のものも……(以下略)……”とは、過去や現在のものは言うまでもなく(未来も含まれる)という意味である。なぜなら、現在のものについても“現在の気候、食物、坐臥所を親近依(強力な依止)として、禅定を生じさせる”などの文言から、自然親近依の状態が得られるからである。

Yathā ye dhammā yesaṃ dhammānaṃ pacchājātapaccayā honti, te tesaṃ ekaṃsena vippayuttaatthiavigatapaccayāpi honti, tathā ye dhammā yesaṃ dhammānaṃ purejātapaccayā honti, te tesaṃ nissayārammaṇapaccayāpi hontīti ubhayesu ubhayesaṃ paccayākārānaṃ lakkhaṇato saṅkarābhāvaṃ dassetuṃ ‘‘vippayuttākārādīhi visiṭṭhā, nissayārammaṇākārādīhi visiṭṭhā’’ti ca vuttaṃ. Yathā hi pacchājātapurejātākārā aññamaññavisiṭṭhā, evaṃ pacchājātavippayuttākārādayo purejātanissayākārādayo ca aññamaññavibhattasabhāvā evāti.

ちょうど、ある諸法が他の諸法に対して後生縁となる場合、それらはそれらに対して決定的に離繋縁・存在縁・非離去縁でもあるように、ある諸法が他の諸法に対して前生縁となる場合、それらはそれらに対して依止縁・所縁縁でもある。このように、両方において両方の縁の態様がその特徴において混同されないことを示すために、“離繋の態様などによって区別され、依止・所縁の態様などによって区別される”と述べられた。ちょうど、後生と前生の態様が互いに区別されるように、後生・離繋の態様などと、前生・依止の態様なども、互いに区別された固有の性質をもつのである。

Manosañcetanāhāravasena pavattamānehīti iminā cetanāya sampayuttadhammānampi tadanuguṇaṃ attano paccayuppannesu pavattimāha. Tenevāti cetanāhāravasena upakārakattā eva.

“意成食の働きによって活動するものによって”という記述により、思(意志)の相応法も、それに相応して自らの生起した諸法(等起法)において活動することを述べている。“それゆえに”とは、意成食の働きによって助益するからである。

Payogena karaṇīyassāti etena bhinnajāti yaṃ tādisaṃ payogena kātuṃ na sakkā, taṃ nivatteti. Anekavāraṃ pavattiyā āsevanaṭṭhassa pākaṭabhāvoti katvā vuttaṃ ‘‘punappunaṃ karaṇa’’nti. Ekassa pana [Pg.232] paccayadhammassa ekavārameva pavatti. Attasadisassāti arūpadhammasārammaṇatāsukkakaṇhādibhāvehi attanā sadisassa. Idaṃ paccayuppannavisesanaṃ, ‘‘attasadisasabhāvatāpādana’’nti idaṃ pana paccayabhāvavisesanaṃ, tañca bhinnajātiyatādimeva visadisasabhāvataṃ nivatteti, na bhūmantaratādi. Na hi parittā dhammā mahaggataappamāṇānaṃ dhammānaṃ āsevanapaccayā na hontīti. Vāsanaṃ vāsaṃ gāhāpanaṃ, idha pana vāsanaṃ viya vāsanaṃ, bhāvananti attho. Ganthādīsūti ganthasippādīsu. Visaye cetaṃ bhummaṃ, na niddhāraṇe. Tena ganthasippādivisayā purimasiddhā ajjhayanādikiriyā ‘‘ganthādīsu purimā purimā’’ti vuttā, sā pana āsevanākārā idha udāharaṇabhāvena adhippetāti āha ‘‘purimā purimā āsevanā viyāti adhippāyo’’ti. Niddhāraṇe eva vā etaṃ bhummaṃ. Ganthādivisayā hi āsevanā ganthādīti vuttā yathā rūpavisayajjhānaṃ rūpanti vuttaṃ ‘‘rūpī rūpāni passatī’’tiādīsu (ma. ni. 2.248; 3.312; paṭi. ma. 1.209; dha. sa. 248).

“努力によってなされるべきもの”という記述により、そのような努力によってなすことができない異種類のものを除外している。何度も繰り返されることにより、習行(アーセヴァナ)の意味が明白になるため、“何度も繰り返すこと”と述べられた。しかし、一つの縁法については、一回だけの生起である。“自分自身に似たもの”とは、非色法、所縁を持つこと、善・不善などの状態において自分自身と似たものに対してである。これは発起した法(縁已生法)の修飾語であり、“自分自身と似た自性を獲得させること”は縁としてのあり方の特殊性である。そしてそれは、異種類などの似ていない自性を除外するものであり、界の違いなどを除外するものではない。なぜなら、欲界の法(小法)が、色界・無色界・出世間の法(大徳法・無量法)の習行縁にならないわけではないからである。“習気(ヴァーサナ)”とは、においを染み付かせることであるが、ここでは習気のように染み付かせること、すなわち修習という意味である。“論書などにおいて”とは、論書や技能などにおいてである。これは対象に関する処格であり、限定ではない。それゆえ、論書や技能などの対象に関して以前に習得された学習などの行為を“論書などにおいて前々の(ものが)”と述べたのであり、それは習行の態様として、ここでは例証として意図されている。それゆえ“前々の習行のようなという意味である”と言った。あるいは、これは限定の処格である。論書などを対象とする習行が“論書”と言われるのは、例えば“色界の対象とする禅定”を“色”と呼ぶようなものである。“色ある者が色を見る”などの記述のように。

Attano viya sampayuttadhammānampi kiccasādhikā cetanā cittassa byāpārabhāvena lakkhīyatīti āha ‘‘cittapayogo cetanā’’ti. Tāyāti tāya cetanāya. Uppannakiriyatāvisiṭṭheti cittapayogasaṅkhātāya cetanākiriyāya uppattiyā visiṭṭhe visesaṃ āpanne. Yasmiñhi santāne kusalākusalacetanā uppajjati, tattha yathābalaṃ tādisaṃ visesādhānaṃ katvā nirujjhati, yato tattheva avasesapaccayasamavāye tassā phalabhūtāni vipākakaṭattārūpāni nibbattissanti. Tenāha ‘‘sesapaccaya…pe… na aññathā’’ti. Tesanti vipākakaṭattārūpānaṃ. Tenāti cittakiriyabhāvena. Kiṃ vattabbanti asahajātānampi bhāvīnaṃ upakārikā cetanā sahajātānaṃ upakārikāti vattabbameva natthīti attho.

自ら(思)と同様に、相応する諸法の役割も果たさせる“思”は、心の活動状態として特徴づけられる。それゆえ“心の励みが思である”と言った。“それによって”とは、その思によってである。“生じた行為において特殊な”とは、心の励みとされる思の行為の生起において、特殊な状態に達したときのことである。なぜなら、ある相続において、善不善の思が生じるとき、そこに相応の力に従ってそのような特殊な(業の)力を置いて滅するからであり、そこからこそ、残りの縁が整ったときに、その果報である異熟や業生色が発生するのである。それゆえ“残りの縁……(以下略)……さもなくば生じない”と言った。“それらの”とは、異熟や業生色のことである。“それによって”とは、心の行為の状態(業)によってである。何を言うべきか(言うまでもない)。(果として)生じるべき非同時的なものに対しても助益する“思”が、同時に生じるものに対して助益することは、言うまでもないことであるという意味である。

Nirussāhasantabhāvenāti ussāhanaṃ ussāho, natthi etassa ussāhoti nirussāho, so eva santabhāvoti nirussāhasantabhāvo, tena. Ussāhoti ca kiriyamayacittuppādassa pavattiākāro veditabbo, yo byāpāroti ca vuccati, na vīriyussāho. Svāyaṃ yathā asamugghātitānusayānaṃ kiriyamayacittuppādesu sātisayo [Pg.233] labbhati, na tathā niranusayānaṃ. Tato eva te santasabhāvā vipākuppādanabyāpārarahitāva honti, kiriyamayacittuppādatāya pana saussāhā evāti tatopi visesanatthaṃ ‘‘nirussāhasantabhāvenā’’ti vuttaṃ. Etenāti nirussāhasantabhāvaggahaṇena. Sārammaṇādibhāvenāti sārammaṇaarūpadhammacittacetasikaphassādibhāvena. Visadisavipākabhāvaṃ dasseti yathāvuttaussāhamattarahitasantabhāvassa vipakkabhāvamāpannesu arūpadhammesu eva labbhanato. Soti vipākabhāvo. Vipākānaṃ payogena asādhetabbatāyāti ‘‘chandavato kiṃ nāmana sijjhatī’’tiādinā cittābhisaṅkhārapayogena yathā kusalākusalā nipphādīyanti, evaṃ vipākānaṃ payogena anipphādetabbattā. Payogenāti kammaphaluppattimūlahetubhūtena purimapayogena. Yaṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘payogasampattiṃ āgamma vipaccantī’’tiādi. Aññathāti payogena vinā. Sesapaccayesūti kammassa vipākuppādane sahakārīkāraṇesu. Kammassa kaṭattāyeva payoge sati asatipīti vuttamevatthaṃ avadhāraṇena dassento vipākānaṃ nirussāhataṃ pākaṭaṃ karoti. Na kilesavūpasamasantabhāvo yathā taṃ santānesu jhānasamāpattīsūti adhippāyo. Ayañca vipākānaṃ santabhāvo nānumāniko, atha kho paccakkhasiddhoti dassento ‘‘santabhāvatoyevā’’tiādimāha. Tattha abhinipātaggahaṇena kiccato pañcaviññāṇāni dasseti. Tenevāha ‘‘pañcahi viññāṇehi na kiñci dhammaṃ paṭijānāti aññatra abhinipātamattā’’ti. Tappaccayavatanti vipākapaccayavantānaṃ, vipākapaccayena upakattabbānanti attho. Avipākānaṃ rūpadhammānaṃ. Vipākānukulaṃ pavattinti santasabhāvaṃ paccayabhāvamāha.

“努力のない静穏な状態によって”とは、励むことが努力(ussāha)であり、この努力がないものが無努力(nirussāho)であり、それ自体が静穏な状態(santabhāva)であるから“無努力の静穏な状態”であり、それによって、ということである。努力とは、作用性の心の生起が進行する様態であると知るべきであり、それは“作用(byāpāro)”とも呼ばれるが、精進としての努力(vīriyussāho)ではない。それは、随眠(潜在的煩悩)が根絶されていない者たちの作用性の心の生起において顕著に見られるが、随眠を根絶した者たちにおいてはそうではない。それゆえに、それら(異熟心)は、異熟を生じさせる作用を欠いた静穏な自性をもつものであるが、作用性の心の生起である以上は努力を伴うものであるため、それ(作用性)と区別するために“努力のない静穏な状態によって”と言われた。“これによって”とは、無努力の静穏な状態を把握することによってである。“所縁を有する性質などによって”とは、所縁を有する名法(心・心所)の触などの性質によってである。不相応な異熟の性質を示すのは、上述の努力のみを欠いた静穏な状態が、異熟の性質に至った名法においてのみ得られるからである。“それ”とは、異熟の性質のことである。異熟が方便(努力)によって達成されるべきではないことについては、“意欲ある者に成し遂げられないことがあろうか”などの、心の形成の方便によって善・不善が産出されるように、異熟が方便によって産出されるべきではないからである。“方便によって”とは、業の結果を生じさせる根本原因である以前の方便(前業)のことである。それを指して“方便の達成によって異熟する”などと言われた。“それ以外”とは、方便なしにということである。“残りの縁において”とは、業が異熟を生じさせる際の共同原因においてである。業がなされたこと自体によって、方便がある場合も、ない場合も(異熟が生じる)という述語の意味を限定して示すことで、異熟が無努力であることを明らかにしている。それは、それらの相続における禅定の等至などのような、煩悩の静止による静穏な状態ではないという意味である。また、異熟のこの静穏な状態は推論によるものではなく、かえって現量(直接知覚)によって証明されることを示すために、“まさに静穏な状態から……”などと言われた。そこにおいて、“衝突(abhinipāta)”という把握によって、その機能から五識を示している。それゆえに“五識によっては、衝突以外に、いかなる法をも認識しない”と言われた。“その縁を有する者たちに”とは、異熟の縁を有する者たち、すなわち異熟の縁によって助けられるべき者たちという意味である。非異熟の色法に対して、異熟に相応した進行を、静穏な自性である縁の状態として説いた。

Yathāsakaṃ paccayehi nibbattānaṃ paccayuppannānaṃ anubalappadānaṃ upatthambhakattaṃ, tayidaṃ āhāresu na niyataṃ tato aññathāpi pavattanato. Tathā sati tadeva tattha kasmā gahitanti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘satipi…pe… upatthambhakattenā’’ti. Tena padhānāppadhānesu padhānena niddeso ñāyagatoti dasseti. Kāmañcettha ‘‘rūpārūpānaṃ upatthambhakattenā’’ti avisesato vuttaṃ, sāmaññajotanā pana visese avatiṭṭhatīti yathārahaṃ paccayabhāvo niddhāretabbo. Svāyaṃ tesaṃ upatthambhakattassa padhānabhāvavibhāvaneneva āvi bhavatīti tameva dassento [Pg.234] ‘‘upatthambhakattañhī’’tiādimāha. Phassamanosañcetanāviññāṇāni attanā sahajātadhammānaṃ sahuppādanabhāvena paccayā hontīti āha ‘‘satipi janakatte arūpīnaṃ āhārāna’’nti. Upatthambhakattaṃ hoti uppādato parampi nesaṃ paccayabhāvato. Asatipi janakatte upatthambhiyamānassa rūpassa aññehi yathāsakaṃ paccayehi janitattā. Tenāha ‘‘catusamuṭṭhānikarūpūpatthambhakarūpāhārassā’’ti. Yadaggena rūpārūpāhārā attano phalassa uppattiyā paccayā honti, tadaggena ṭhitiyāpi paccayā hontiyevāti upatthambhakattaṃ janakattaṃ na byabhicarati, tasmā anupatthambhakassa āhārassa kuto janakatā. Tenāha ‘‘asati pana…pe… natthīti upatthambhakattaṃ padhāna’’nti. Yasmā janako ajanakopi hutvā āhāro upatthambhako hoti, anupatthambhako pana hutvā janako na hotiyeva, tasmāssa upatthambhakattaṃ padhānanti attho. Idāni janakattampi āhārānaṃ upatthambhanavaseneva hotīti dassento ‘‘janayamānopi hī’’tiādimāha. Avicchedavasenāti santatiyā ghaṭṭanavasena.

それぞれの縁によって生じた縁生法に対して、さらなる力を与えて扶助する性質(upatthambhakatta)は、食(āhāra)において一定ではない。なぜなら、それ以外(産出)の形でも進行するからである。もしそうであるなら、なぜそこでそれ(扶助)だけが取られたのかという問いを念頭に置いて、“……であっても、扶助する性質によって”と言われた。それによって、主要なものと主要でないものがある中で、主要なものをもって示すことが理にかなっていることを示している。また、ここでは“色法と名法の扶助の性質によって”と無差別に言われているが、一般的な提示は特殊なものに限定されるため、適宜、縁の状態を確定すべきである。それは、それらの扶助の性質の主要な状態を明らかにすることによって明白になることを示すために、“扶助する性質とは……”などと言われた。触・意成・識(の名法の食)は、それ自体と倶生する諸法を共に生じさせる性質によって縁となるため、“名法の食に産出性(janakatta)があるとしても”と言われた。扶助する性質は、それらが生じた後でもそれらの縁となることから生じる。産出性がない場合でも、扶助される側の色が、それぞれの縁によって生じさせられているため、“四因等起の色を扶助する食の色の”と言われた。色法や名法の食が自身の果を生じさせるための縁となる範囲において、それらは存続(維持)のための縁ともなるのであり、扶助の性質は産出性を逸脱しない。したがって、扶助しない食にどうして産出性があるだろうか。それゆえに“……がないならば、……はない。ゆえに扶助する性質が主要である”と言われた。産出者であっても非産出者であっても食は扶助者となるが、扶助者でなくて産出者となることは決してないため、その扶助の性質が主要であるという意味である。次に、産出性も食の扶助の力によって生じることを示すために、“産出する場合であっても……”などと言われた。“断絶がないことによって”とは、相続の連続(接触)によってということである。

Yadi adhipatiyaṭṭho indriyapaccayatā, evaṃ sante adhipatipaccayato indriyapaccayassa kiṃ nānākaraṇanti codanaṃ manasi katvā taṃ tesaṃ nānākaraṇaṃ dassento ‘‘na adhipatipaccayadhammānaṃ viyā’’tiādimāha. Tattha pavattinivāraketi attano adhipatipaccayapavattiyā nivārake aññe adhipatipaccayadhamme. Abhibhavitvā pavattanenāti purimābhisaṅkhārasiddhena dhoreyyabhāvena abhibhuyya pavattiyā. Garubhāvoti jeṭṭhakabhāvo. Ayañhettha saṅkhepattho – yena jeṭṭhakabhāvena chandādayo attano pavattivibandhake tulyayogīdhamme tadaññadhamme viya abhibhuyya pavattanti, na so indriyapaccayatāya adhipatiyaṭṭhoti adhippetoti. Atha ko carahīti āha ‘‘atha kho’’tiādi. Dassanādikiccesu nimittabhūtesu cakkhuviññāṇādīhi cakkhādīhi paccayehi cakkhādīnaṃ anuvattanīyatāti sambandho. Jīvane anupālane jīvantehi sahajātadhammehi jīvitassa, sukhitādīhi sukhitadukkhitasomanassitadomanassitupekkhitehi sahajātadhammehi sukhādīnaṃ anuvattanīyatāti yojanā. Taṃtaṃkiccesūti vuttameva dassanādikiccaṃ paccāmasati. Cakkhādayo [Pg.235] paccayā etesanti cakkhādipaccayā, cakkhuviññāṇādayo. Tehi cakkhādipaccayehi. Cakkhādīnanti cakkhādijīvitasukhādisaddhādīnaṃ.

もし増上の義が根縁(indriya-paccaya)であるならば、そうであるとき、増上縁(adhipati-paccaya)と根縁の差異は何であるかという問いを念頭に置いて、その差異を示すために“増上縁の法のようにではなく……”等と言われた。そこにおいて、“進行を阻止するもの”とは、自身の増上縁としての進行を阻止する他の増上縁の法のことである。“圧倒して進行することによって”とは、以前の形成(abhisaṅkhāra)によって成就された主導的な状態によって圧倒して進行することによる。重視される状態(garubhāva)とは、上首(jeṭṭhaka)の状態である。ここでの要約された意味は次の通りである。欲(chanda)などが、自身の進行を妨げる同等の諸法を、他の諸法を圧倒するようにして進行する際の上首としての状態は、根縁としての増上の義として意図されているのではない。では、何であるかといえば、“そうではなく……”等と言われた。見るなどの作用(kicca)が徴候(nimitta)となっている際、眼識などによって、眼などの縁に対して随順すること(anuvattanīyatā)がある、という結びつきである。“命を保つこと、守ることにおいて”は、生きている倶生法によって命(jīvita)が、“幸せな者などによって”は、楽・苦・喜・憂・捨の感情を伴う倶生法によって楽などが、随順することであるという連結である。“それぞれの作用において”とは、上述の見ることなどの作用を指している。眼などがこれら(眼識など)の縁であるから“眼などの縁(としての)眼識など”であり、それら眼などの縁(眼識など)によって、眼など(眼・命・楽など・信など)の法が(随順される)ということである。

Tesu kiccesūti dassanādikiccesu. Cakkhādīnaṃ issariyaṃ adhipatiyaṭṭho, sā indriyapaccayatāti attho. Tappaccayānaṃ cakkhuviññāṇādīnaṃ tadanuvattanena tesaṃ cakkhādīnaṃ anuvattanena. Tattha dassanādikicce. Pavattīti ca idaṃ tassa adhipatiyaṭṭhassa pākaṭakaraṇaṃ. Anuvattakena hi anuvattanīyo adhipatiyaṭṭho pākaṭo hoti. Yathā cakkhādīnaṃ kiccavasena adhipatiyaṭṭho, na evaṃ bhāvadvayassa. Tassa pana tādisena kāraṇatāmattenāti dassento ‘‘itthipurisindriyānaṃ panā’’tiādimāha. Paccayehīti kammādipaccayehi. Tatoti itthādiggahaṇapaccayabhāvato. Taṃsahitasantāneti itthindriyādisahitasantāne. ‘‘Sukhindriyadukkhindriyānipi cakkhādiggahaṇena gahitānī’’ti idaṃ indriyapaccayameva sandhāya vuttaṃ, pacchājātādīhi pana tāni rūpadhammānampi paccayā hontiyeva.

“それらの作用において”とは、見照(見ること)などの作用において、という意味である。眼などの支配、すなわち主導的である状態が(二十四縁の)根縁(こんえん)であるという意味である。それ(根)を縁とする眼識などの[随伴する心などが]、それら(眼など)に随順することによって。“生起すること”とは、その主導的状態を明らかにすることである。随順するもの(随伴法)によって、随順されるべき主導的状態は明らかになるからである。眼などの作用による主導的状態のように、二つの性(女性根・男性根)についてはそうではない。しかし、それについてはそのような単なる原因性によって[主導権がある]ことを示すために、“女根・男根については……”等と述べられた。“縁によって”とは、業などの縁によって、という意味である。“それより”とは、女などの把握の縁となる状態から、という意味である。“それを伴う相続において”とは、女根などを伴う(相承する)身心において。“楽根・苦根もまた、眼などの把握によって把握される”というこれは、根縁のみを指して言われたものであるが、後生縁(ごしょうえん)などによっては、それら(楽根・苦根)もまた色法(物質現象)の縁にもなるのである。

Lakkhaṇārammaṇūpanijjhānabhūtānanti aniccatādilakkhaṇassa pathavīkasiṇādiārammaṇassa ca upanijjhānavasena pavattānaṃ. Vitakkādīnanti vitakkavicārapītivedanācittekaggatānaṃ. Upagantvā nijjhānanti upanikacca nijjhānajjhānārammaṇassa jhānacakkhunā byattataraṃ olokanaṃ atthato cintanameva hotīti vuttaṃ ‘‘pekkhanaṃ cintanañcā’’ti. Tenevāha ‘‘vitakkanādivasenā’’ti. Vitakkādīnaṃyeva sādhāraṇo, yena teyeva ‘‘jhānaṅgānī’’ti vuccanti. Sukhadukkhavedanādvayanti sāmaññavacanampi upanijjhāyanaṭṭhassa adhikatattā anupanijjhānasabhāvameva taṃ bodhetīti āha ‘‘sukhindriyadukkhindriyadvaya’’nti. Tañhi idhādhippetabbaṃ, na somanassadomanassindriyaṃ. Tena vuttaṃ ‘‘adhippāyo’’ti. Ajhānaṅgā upekkhācittekaggatā pañcaviññāṇasahagatā daṭṭhabbā vitakkapacchimakattā jhānaṅgānaṃ. Yadi evanti jhānaṅgavacaneneva ajhānaṅgānaṃ nivattanaṃ kataṃ, evaṃ sante. Ekantena na upekkhāya viya anekantena. Anekantikañhi upekkhāya ajhānaṅgattaṃ. Yadi ekantena ajhānaṅgaṃ sukhadukkhindriyaṃ, atha kathaṃ pasaṅgoti āha ‘‘jhānaṅgaṭṭhāne niddiṭṭhattā’’ti. Atha vā yadi ekantena ajhānaṅgataṃ vedanādvayaṃ, kathaṃ jhānaṅgavohāroti āha ‘‘jhānaṅgaṭṭhāne niddiṭṭhattā’’ti. Satipi…pe… dassanatthaṃ ‘‘ṭhapetvā sukhadukkhindriyadvaya’’nti vuttanti yojanā[Pg.236]. Yadi evaṃ yathāvuttavedanādvayena saddhiṃ tādisā upekkhācittekaggatā kasmā na ṭhapitāti āha ‘‘upekkhā…pe… atthī’’ti, pañcaviññāṇasahagatānaṃ jhānapaccayabhāvo pana natthi, na itaresanti adhippāyo. Gahaṇaṃ kataṃ upekkhācittekaggatānanti ānetvā yojanā.

“特相・所縁を静慮するもの”とは、無常などの特相や地遍(じへん)などの所縁を静慮(じょうりょ)することによって生起するもののことである。“尋(じん)など”とは、尋・伺・喜・受・心一境性のことである。“近づいて静慮すること”とは、近づいて、つまり禅定の所縁を、禅の眼によってより明瞭に見ることであり、意味としては思惟することである。それゆえに“見ることと思惟すること”と言われる。ゆえに“尋などの働きによって”と言われた。それは尋などにのみ共通するものであり、それによってそれらのみが“禅支(ぜんし)”と呼ばれる。“楽・苦の二つの受”という一般的な表現であっても、静慮する意味が優勢であるため、静慮しない性質のものを知らせるために“楽根・苦根の二つ”と言った。それこそがここで意図されるべきであり、喜根や憂根ではない。それゆえに“意図(意味)”と言われた。五識に伴う捨(しゃ)と心一境性は、尋の後にある禅支に比べて、禅支ではないと見なされるべきである。もしそうなら、禅支という言葉によってのみ禅支でないものの除外がなされたことになる。捨が(禅支であったりなかったりするように)不確定であるのとは違い、(楽根・苦根は)決定的に(禅支ではない)。捨の非禅支性は不確定的だからである。もし楽・苦根が決定的に非禅支であるなら、なぜ(禅支に)関わる可能性があるのか、それに対して“禅支の箇所に示されているから”と言った。あるいは、もし二つの受が決定的に非禅支であるなら、なぜ禅支という呼称があるのか、それに対して“禅支の箇所に示されているから”と言った。……(中略)……示すために“楽根・苦根の二つを除いて”と言われた、と結びつけられる。もしそうなら、上述の二つの受と共に、同様の捨と心一境性はなぜ除外されなかったのか、それに対して“捨……(中略)……がある”と言った。五識に伴うものには禅縁の状態はないが、他(の捨など)にはある、というのが意図である。捨と心一境性が把握された、と導いて結びつけられる。

Yato tato vāti duggatito vā sugatito vā saṃkilesato vā vodānato vā niyyānaṭṭho, svāyaṃ yathākkamaṃ sammā micchā vā hotīti āha ‘‘sammā vā micchā vāti attho’’ti. Ahetukacittesu na labbhantīti ettha ahetukacittesu eva na labbhantīti evamavadhāraṇaṃ gahetabbaṃ, na ahetukacittesu na labbhanti evāti. Tasmā purimasmiñhi avadhāraṇe ahetukacittesu alābho niyatoti so patiyogīsu nivattito hoti. Tenāha ‘‘sahetukacittesu alābhābhāvadassanatthaṃ vutta’’nti. Dutiye pana ahetukacittāni alābhe niyatānīti tesu anavasesato alābhena bhavitabbaṃ. Tathā sati yo kesuci ahetukacittesu jhānapaccayo labbhati, sopi nivārito siyā. Tena vuttaṃ ‘‘na ahetukacittesū’’tiādi. Tattha lābhābhāvadassanatthanti lābhābhāvasseva dassanatthaṃ na vuttanti attho. Tena ekaccālābho apaṭikkhitto hoti. Tenevāha ‘‘katthaci kassaci lābho na nivārito’’ti. Evaṃ atthe gayhamāneti evaṃ vuttanayena paṭhamapadāvadhāraṇavasena atthe viññāyamāne. Ettakameva viññāyeyyāti ahetukacittesu kesuci cittesu jhānamaggapaccayesu kassaci paccayassa lābho na nivāritoti ettakameva viññāyeyya avisesena vuttattā. Kiṃ panettha upari kātabbanti āha ‘‘na savitakka…pe… kata’’nti. Yadipi na kataṃ, atthato pana taṃ katamevāti veditabbaṃ.

“どこからであれ”とは、悪趣(あくしゅ)からであれ善趣(ぜんしゅ)からであれ、あるいは煩悩(雑染)からであれ清浄(浄徳)からであれ、脱出するという意味である。それは順次、正しく、または誤ってなされるので、“正しく、あるいは誤ってという意味である”と言った。“無因心においては得られない”という箇所において、ここでは“無因心においてのみ得られない”という限定として受け取るべきであり、“無因心において得られないだけではない”ではない。なぜなら、前者の限定においては、無因心において得られないことが決定的であり、それは対立するもの(有因心)において否定されるからである。それゆえに“有因心において得られないことがないことを示すために言われた”のである。しかし後者においては、無因心が“得られないこと”に限定されているので、それらにおいて例外なく得られないはずである。そうなると、いくつかの無因心において得られる禅縁もまた、否定されてしまうだろう。それゆえに“無因心において……ない”等と言われた。そこでの“得られないことを示すため”とは、得られないことだけを示すために言われたのではないという意味である。それによって、一部(の無因心)における取得は拒絶されない。それゆえに“どこかにおいて誰かの取得は否定されていない”と言われた。このように意味が解釈されるとき、つまり上述の方法で第一句の限定として意味が理解されるとき。“これだけが理解されるべきである”とは、無因心のうちのいくつかの心において、禅・道の縁のうちのいずれかの縁の取得が否定されない、ということだけが、無差別(一般的)に語られているために理解されるべきである。ここでさらに何をすべきかについては、“尋を伴う……(中略)……なされた”と言った。たとえ(明示的に)なされていなくても、意味の上ではそれはなされたものであると知るべきである。

Ahetukacittesu vā lābhābhāvadassanatthetiādi pacchimapadāvadhāraṇavasena atthadassanaṃ. Tasmāti yasmā ahetukacittesu na labbhanti evāti evaṃ niyame kariyamāne yathāvutto attho sambhavati, tasmā. Ayañca attho pāṭhantarenapi saṃsandatīti dassetuṃ ‘‘yena alābhenā’’tiādi vuttaṃ. Taṃ alābhanti taṃ dhammasaṅgaṇiyaṃ pakāsitaṃ alābhaṃ. Esāti esa idha paṭṭhānavaṇṇanāyaṃ ‘‘ahetukacittesu na labbhantī’’ti [Pg.237] alābho vutto. Kīdiso pana alābhoti taṃ dassento ‘‘yathā hī’’tiādimāha. Tattha sahetukesūti sahetukacittesu. Saṅkaḍḍhitvāti avisaṭe katvā. Ekattagatabhāvakaraṇanti ekabhāvāpādanaṃ. Imasmiṃ pana pakaraṇe jhānapaccayo vuttova yathālābhapaccayākāravibhāvane desanāya tapparabhāvato.

“あるいは無因心において、得られないことを示すために”等とは、後句の限定による意味の提示である。“それゆえに”とは、無因心においては(これらは)得られないだけであるという規則がなされるとき、上述の意味が成立するからである。この意味は異本とも合致することを示すために、“その得られないことによって”等と言われた。“その得られないこと”とは、かの‘法集論(ダンマサンガニー)’で明らかにされた不取得のことである。“これ”とは、この‘発趣論註(パッターナ・ヴァンナナー)’において“無因心においては得られない”と言われた不取得のことである。どのような不取得であるかを示すために“例えば……”等と言った。そこでの“有因(のもの)において”とは、有因心において、という意味である。“引き寄せて”とは、分散させないようにして、という意味である。“一境の状態にすること”とは、一つの状態に到達させることである。しかしこの章(論書)においては、禅縁は、取得の仕方に従った縁のあり方を解明する説示において、それに専念しているために、すでに述べられている通りである。

Samanti avisamaṃ, sammā, saha vā. Pakārehīti ekavatthukatādippakārehi. Yuttatāyāti saṃsaṭṭhatāya. Sā pana saṃsaṭṭhatā yasmā sabhāvato anekesampi sataṃ ekattagamanaṃ viya hoti, tasmā vuttaṃ ‘‘ekībhāvopagamanena viya upakārakatā’’ti. Evaṃ upakārakatā ca tesaṃ bahūnaṃ sahacca ekattakāritāya nidassetabbā.

“等しく(さま)”とは、不同でないこと、正しく、あるいは共にあることである。“様態によって”とは、同一の依処(えしょ)を持つことなどの様態によって、という意味である。“結びついていること(相応)”とは、混ざり合っていること(相加)による。その混ざり合っている状態は、本性上、多くのものが存在していても一つの状態になるかのようであるため、“一体となるかのような助成”と言われた。このように助成することは、それら多くのものが共にあることによって、一つの働きをすることとして示されるべきである。

Yuttānampi satanti vuttappakārena saṃsaṭṭhatāya aññamaññasambandhatāya yuttānampi samānānaṃ. Ayañca yuttatā na sampayuttapaccayatāya viya paccayadhammesu paccayuppannadhammesu ca veditabbā, kevalaṃ tattha arūpasabhāvattā ubhayaṃ samadhuraṃ, idha rūpārūpasabhāvattā vidhuranti ayaṃ viseso. Vippayuttabhāvenāti visaṃsaṭṭhabhāvena. Tena vuttaṃ ‘‘nānattūpagamenā’’ti. Idañhettha vippayuttatāya visesanaṃ yā nānattūpagamanasaṅkhātā vippayuttatā, na sā ‘‘ñāṇavippayutta’’ntiādīsu viya abhāvamattanti, ayañca upakārakatā vinā saṃsaggena sahāvaṭṭhāyitāya kiccakāritādīhi nidassetabbā. Na hītiādi ‘‘yuttāna’’nti vuttassa atthassa samatthanaṃ ‘‘tādise yoge satiyeva vippayuttapaccayatā’’ti. Tenāha ‘‘na hī’’tiādi. Tassattho – yathā ‘‘vatthu khandhānaṃ, sahajātā kusalā khandhā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ, pacchājātā kusalā khandhā purejātassa imassa kāyassa vippayuttapaccayena paccayo’’tiādivacanato (paṭṭhā. 1.1.434) vatthusahajātapacchājātavasena yuttānaṃ atthi vippayuttapaccayatā, na evaṃ ayuttānaṃ vatthusahajāta…pe… atthīti. Yadi evaṃ rūpānaṃ rūpehi kasmā vippayuttapaccayo na vuttoti āha ‘‘rūpānaṃ panā’’tiādi. Vippayogoyeva natthi sampayogāsaṅkāya abhāvato. Sampayujjamānānañhi arūpānaṃ rūpehi, rūpānañca tehi siyā sampayogāsaṅkā, sampayogalakkhaṇaṃ pana natthīti tesaṃ vippayogo vutto. Tenāha ‘‘catūhi sampayogo catūhi vippayogo’’ti.

“結合したものらにも、ある”という記述のように、結合していること、つまり相互に関係していることにより、結合しているものたちであっても等しい。そして、この結合性は、相応縁のように縁法と縁生法において知られるべきではなく、ただそこ(相応)では非物質的性質であるために両者が平等の重荷を引く(同質的)であり、ここ(不相応)では物質と非物質の性質であるために不平等の重荷を引く(異質的)であるという、この違いがある。“離繋の状態によって”とは、非結合の状態によってである。それゆえ“別異性への到達によって”と言われる。ここでの離繋の特質は、別異性への到達と称される離繋であり、“智不相応”などにおけるような単なる非存在ではない。そして、この助力の状態は、結合なしに共に存続することによる役割の遂行などによって示されるべきである。“~ではない”などは、“結合したものたちに”と言われた意味を裏付けるものであり、“そのような結合がある時にのみ離繋縁がある”ということである。それゆえ“~ではない”などと言われる。その意味は、例えば“依処は諸蘊に、倶生の善の諸蘊は心生の色に、後生の善の諸蘊は前生のこの身に、離繋縁によって縁となる”などの記述(パッターナ 1.1.434)から、依処・倶生・後生の状態によって結合しているものたちには離繋縁があるが、結合していない依処・倶生……(中略)……にはない、ということである。もしそうなら、なぜ色の色に対する離繋縁が語られないのかと言えば、“しかし色の……”などと言う。相応の疑念がないために、離繋そのものがない。相応している非物質(名)の物質(色)に対する場合、あるいは物質のそれらに対する場合には、相応の疑念があり得るが、相応の特質がないために、それらについて離繋が語られる。それゆえ“四つによって相応し、四つによって離繋する”と言われる。

Atthi [Pg.238] me pāpakammaṃ katanti katabhāvavisiṭṭhā atthitā vuccamānā kiriyāya siddhabhāvameva dīpeti, na sijjhamānatanti āha ‘‘nibbattatālakkhaṇaṃ atthibhāva’’nti. Atthato pana kammassa anibbattaphalatāya evamettha atthitā veditabbā. Atthi puggaloti panettha tassā paññattiyā gahetabbatā, tadupādānassa vā pabandhāvicchedo labbhatevāti vuttaṃ ‘‘upalabbhamānatālakkhaṇaṃ atthibhāva’’nti. Paccayadhammassa yadipi uppādato paṭṭhāya yāva bhaṅgā labbhamānatā atthibhāvo, tathāpi tassa yathā uppādakkhaṇato ṭhitikkhaṇe sātisayo byāpāro, evaṃ paccayuppannepīti vuttaṃ ‘‘satipi janakatte upatthambhakappaṭṭhānā atthibhāvena upakārakatā’’ti. Vatthārammaṇasahajātādīnanti ādi-saddena purejātapacchājātādīni saṅgaṇhāti. Atthibhāveneva na nissayādibhāvenāti ‘‘sādhāraṇa’’nti vuttaṃ upakārakattaṃ vibhāveti.

“私に、なされた悪業がある”というように、なされた状態として顕著な存在性が語られる場合、それは作用の成就した状態のみを示し、成就しつつある状態ではない。ゆえに“生起したという特質の存在性”と言う。意味の上では、業が未だ結果を生じていないことによって、ここでの存在性は知られるべきである。“人(補特伽羅)がある”ということにおいては、その施設(概念)が把握され得ること、あるいは、その執着の継承が途切れないことが得られる。ゆえに“現存するという特質の存在性”と言う。縁法が、生起から崩壊に至るまで得られることが存在性であるとしても、それが生起の瞬間よりも静止の瞬間において卓越した作用を持つように、縁生法においても同様である。ゆえに“生起させる性質があっても、扶助の状態としての存在性による助力である”と言う。“依処・所縁・倶生などの”という“など”の語によって、前生・後生などを包含する。存在性によってのみであり、依止の状態などによってではないことを、“共通の”と言われた助力の状態として詳述している。

Phassādīnaṃ anekesaṃ sahabhāvo natthīti idaṃ na ekacittuppādapariyāpanne sandhāya, atha kho nānācittuppādapariyāpanneti dassento ‘‘ekasmiṃ phassādisamudāye sati dutiyo na hotī’’ti āha. Svāyamattho ‘‘sahabhāvo natthī’’ti sahabhāvapaṭikkhepeneva viññāyati. Ettāvatā pana anavabujjhantānaṃ vasena vivaritvā vutto. Tenāti anekesaṃ phassādīnaṃ sahabhāvābhāvena. Yadi natthitāmattena upakārakatā natthipaccayatā, anānantarātītavasenapi siyāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘satipī’’tiādi. Tānīti purimataracittāni. Dadamānaṃ viyāti kasmā vuttaṃ, nanu okāsaṃ detiyeva. Tathā hi vuttaṃ ‘‘pavattiokāsadānena upakārakatā’’ti? Saccametaṃ, evamajjhāsayā viya paccayadhammā abhāvaṃ gacchantīti dassanatthaṃ viya-saddaggahaṇaṃ.

“触などの多種が共にあることはない”というのは、一心の生起に含まれるものについて言っているのではなく、むしろ、異なった心の生起に含まれるものであることを示して、“一つの触などの集まりがある時、第二のものは生じない”と言う。この意味は、“共にあることはない”という共在の否定によって理解される。しかし、ここに至るまで理解できない者のために、開示して語られた。“それによって”とは、多種の触などの共在の欠如によってである。もし非存在であるということだけで助力となるのが無有縁であるなら、はるか過去の性質によってもあり得るのではないか、という反論に対して、“~であっても”などと言う。“それら”とは、より以前の心のことである。なぜ“与えるかのよう”と言われたのか。余地を与えるのではないか。実際に“生起の余地を与えることによる助力”と言われているではないか。それは事実であるが、後続を意欲するかのように縁法が非存在へと赴くことを示すために、“~のよう”という語を用いている。

Natthitāvigamānaṃ satipi paccayassa dhammassa anupaladdhitāsāmaññe natthivigatapaccayesu labbhamānaṃ visesamatthaṃ vibhāvetuṃ ‘‘ettha cā’’tiādi vuttaṃ. Abhāvamattenāti hutvā abhāvamattena. Tenettha nirodhānantaraṃ paccayadhammassa upakārakattaṃ āha, yathā taṃ ‘‘okāsadāna’’nti vuttaṃ. Sabhāvavigamenāti etena nirodhato parampi yato ‘‘vigatatā nirodhappattatā’’ti vuttaṃ. Paccayadhamme yāsaṃ natthitāvigatatānaṃ vasena natthivigatapaccayā vuttā, tāsaṃ visese dassite natthivigatapaccayānaṃ viseso [Pg.239] dassito hotīti ‘‘natthitā ca nirodhānantarasuññatā vigatatā nirodhappattatā’’ti vuttaṃ, tattha nirodhānantarā na nirodhasamakālāti adhippāyo. Tathāti iminā yathā paccayadhammāvisesepi natthivigatapaccayabhāvaviseso niddhārito, tathā atthiavigatapaccayabhāvavisesoti imamatthaṃ upasaṃharati. Yathā hi nirodhānantaranirodhappattīhi natthivigatatānaṃ bhedo lakkhito, evaṃ paccayadhammassa dharamānatānirodhānupagamehi atthiavigatatānanti. Kathaṃ panāyaṃ dhammāvisese paccayabhāvaviseso duviññeyyarūpena ṭhito sammā vibhāvissatīti āha ‘‘dhammānañhī’’tiādi. Tadabhisamayāya tesaṃ paccayavisesānaṃ adhigamatthaṃ.

無有(非存在)と離去とは、縁法が認識されないという点では共通していても、無有縁と離去縁において見出される特別な意味を詳述するために、“そして、ここで……”などと言う。“非存在の状態だけで”とは、生じてから非存在となった状態だけで、という意味である。それゆえ、ここでは滅の直後に縁法が助力となることを述べており、それが“余地を与えること”と言われている。“自性の離去によって”とは、これにより、滅の後であっても、それゆえに“離去の状態とは、滅に到達した状態である”と言われる。縁法において、どの無有性と離去性によって無有縁と離去縁が語られるのか、それらの違いが示されれば、無有縁と離去縁の違いが示されたことになる。ゆえに“無有性とは滅の直後の空性であり、離去性とは滅に到達した状態である”と言われる。そこでの“滅の直後”とは、滅と同時ではないという意味である。“そのように”という言葉により、縁法が区別されない場合でも、無有縁と離去縁の状態の区別が確定されたように、存在縁と不離去縁の状態の区別を結論づける。すなわち、滅の直後と滅への到達によって無有と離去の別が特徴づけられたように、縁法が存続していることと、滅に赴かないことによって、存在と不離去の別がある。しかし、法が区別されない中で、どのようにしてこの縁の状態の区別が、理解しにくい形で存在しながら正しく詳述されるのかと言えば、“諸法において……”などと言う。それの現観のために、それら縁の区別を体得するためである。

Catūsu khandhesu ekassapi asaṅgahitattābhāvato anantarādīhīti vibhattiṃ pariṇāmetvā yojanā. Aññanti sukhumarūpaṃ. Na hi taṃ purejātapaccayo hoti. Nanu ca rūparūpampi purejātapaccayabhāvena kusalattike nāgatanti āha ‘‘rūparūpaṃ panā’’tiādi. Aññattha āgatamevāti yadipi kusalattike nāgataṃ, sanidassanattikādīsu pana āgatattā na sakkā rūparūpassa purejātapaccayataṃ paṭikkhipitunti attho.

四蘊において一つも含まれないことがないため、“無間縁などによって”と格を変化させて連結する。“他の”とは微細色のことである。それは前生縁とはならない。しかし、物質から物質への前生縁としての状態も、善三法において現れるのではないか、という問いに対して、“しかし物質の物質は……”などと言う。“他において現れている”とは、たとえ善三法において現れていなくても、有見三法などにおいて現れているため、物質の物質に対する前生縁性を否定することはできない、という意味である。

Paccayuddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁の目次の詳注は完結した。

Paccayaniddeso

縁の説明。

1. Hetupaccayaniddesavaṇṇanā

1. 因縁の説明の詳注。

1. Hetupaccayena paccayabhāvo hetupaccayoti uddiṭṭho, na hetupaccayadhammoti attho. Soti hetubhāvena paccayo. Ettha ca paṭhamavikappe yo hetupaccayena paccayabhāvo vutto, yo ca dutiyavikappe hetubhāvena paccayo vutto, so yasmā atthato yathāvuttassa paccayadhammassa yathāvuttānaṃ paccayuppannānaṃ hetupaccayabhāvoyeva, tasmā vuttaṃ ‘‘ubhayathāpi hetubhāvena upakārakatā hetupaccayoti uddiṭṭhoti dassitaṃ hotī’’ti. Yathā cettha, evaṃ ‘‘ārammaṇapaccayena paccayabhāvo, ārammaṇabhāvena vā paccayo ārammaṇapaccayo’’tiādinā ārammaṇapaccayādīsu attho netabboti dassento [Pg.240] ‘‘esa nayo sesapaccayesupī’’ti āha. Dhammasabhāvo eva, na dhammato aññā dhammasatti nāma atthīti. Upakārakaṃ dhammanti paccayadhammaṃ āha. Upakārakatanti paccayataṃ.

1. 因縁(hetupaccaya)によって縁である状態が“因縁”と示されているのであって、因縁という法(hetupaccayadhammā)ではないという意味である。それは、因(hetu)としての状態による縁である。ここで、第一の選択肢で述べられた“因縁によって縁である状態”と、第二の選択肢で述べられた“因としての状態による縁”は、意味において、既に述べられた縁法が、既に述べられた縁生法に対して因としての縁の状態であることに他ならない。それゆえ、“いずれにしても因としての状態による助けとなることが、因縁として示されていることが示されている”と言われるのである。ここでの例のように、“所縁縁によって縁である状態、あるいは、所縁としての状態による縁が所縁縁である”などと、所縁縁などにおいても意味を解釈すべきであることを示すために、“この方法は残りの諸縁においても同様である”と述べている。法の自性そのものであり、法とは別に“法力(dhammasatti)”という名で存在するものはない。助けとなる法(upakārakaṃ dhammaṃ)とは、縁法(paccayadhamma)のことである。助けとなること(upakārakataṃ)とは、縁の状態(paccayata)のことである。

Paccattaniddiṭṭhoti paccattavasena niddiṭṭho, paṭhamāya vibhattiyā niddiṭṭhoti attho. Tenāti paccayadhammaniddesabhūtena paccattaniddiṭṭhena paṭhamena hetusaddena. Etassāti hetusaddābhidheyyamatthamāha. So hi chabbidho navavidho dvādasavidhoti anekabhedena bhinnopi hetubhāvasāmaññena ekajjhaṃ katvā ekavacanena vutto. Dutiyo hetusaddoti ānetvā yojanā. Hetunā sampayuttānanti adhikatattā vuttaṃ ‘‘hetu sampayuttānaṃ paccayo honto hetunā sampayuttānameva paccayo hoti, na vippayuttāna’’nti evaṃ padametaṃ. Na hi sabbena sabbaṃ hetuvippayuttadhammānaṃ hetupaccayo na hotīti. Sampayuttasaddassa sambandhīsaddattā ‘‘sampayuttasaddassa sāpekkhattā’’ti vuttaṃ. Sampayuttoti hi vutte kena sampayuttoti ekantato sambandhiantaraṃ apekkhitabbaṃ. Tenāha ‘‘aññassa…pe… viññāyatī’’ti. Nāyaṃ ekantoti yvāyaṃ ‘‘dutiye hetusadde avijjamāne’’tiādinā vutto attho, ayamekanto na hoti, aññāpekkhopi saddo aññassa visesanaṃ hotīti idaṃ na sabbattheva sambhavatīti attho. ‘‘Paccattaniddiṭṭho’’ti iminā paṭhamassa hetusaddassa sampayuttasaddānapekkhataṃ āha. Tena vuttaṃ ‘‘hehupaccayena paccayoti ettheva byāvaṭo’’ti. Avisiṭṭhāti na visesitā. Evanti yathā hetusaddena aññattha byāvaṭena sampayuttā na visesiyanti kiccantarapasutattā, evaṃ sampayuttasaddena hetusaddavisesanarahitena tadatthamattabyāvaṭattā avisesato sampayuttānaṃ gahaṇaṃ siyā. Tena vuttaṃ ‘‘sampayuttasaddenā’’tiādi. Āhārindriyāsampayuttassa abhāvatoti āhārehi indriyehi ca nasampayuttassa dhammassa abhāvato. Na hi phassacetanāviññāṇavedanājīvitavirahito cittuppādo atthi. Tenāha ‘‘vajjetabbā…pe… taṃ na kata’’nti. Vajjetabbaṃ hetuvippayuttaṃ.

“各自に示された(paccattaniddiṭṭho)”とは、各自の状態(paccatta)として示された、つまり、第一格(主格)によって示されたという意味である。“それによって(tenā)”とは、縁法の提示であるところの、主格で示された最初の“ヘートゥ(hetu)”という言葉によって、という意味である。“これの(etassa)”とは、“ヘートゥ”という言葉によって表現される意味を述べている。なぜなら、それは六種、九種、十二種と多種多様に分かれるとしても、因としての状態という共通性によって一括りにされ、単数形で語られているからである。第二のヘートゥという言葉は、持ってきて結合すべきである。“因と相応する(hetunā sampayuttānaṃ)”に関しては、それが主題であるために、“因に相応するものの縁となる場合、因に相応するもののみの縁となり、不相応なものの縁とはならない”というように、この語が述べられている。なぜなら、すべての因不相応な法に対して因縁とならないわけではないからである。相応(sampayutta)という言葉は、相関する言葉であるため、“相応という言葉は(他を)期待する(sāpekkha)ものである”と言われる。相応する(sampayutta)と言われたとき、“何と相応するのか”という、必ず別の相関関係が期待されなければならない。それゆえ、“他の……(中略)……知られる”と言う。これは絶対的なものではない。つまり、“第二のヘートゥという言葉が存在しない場合”などと述べられた意味は、絶対的ではなく、他を期待する言葉であっても、他の修飾語(visesana)になり得るということは、すべての場所で成り立つわけではないという意味である。“各自に示された”というこれによって、最初のヘートゥという言葉が、相応という言葉を期待しないことを述べている。それゆえ、“因縁によって縁である、というこれのみに関与している”と言われる。“区別されない(avisiṭṭhā)”とは、修飾されないという意味である。このように、ヘートゥという言葉が他に(縁の定義に)関与することで、相応するものが(他の機能に専念するために)修飾されないのと同様に、相応という言葉もヘートゥという言葉の修飾を欠くことで、その意味のみに関与するために、区別なく相応するものを把握することになるだろう。それゆえ、“相応という言葉によって……”などと言われる。食や根と相応しないものがないからとは、食(āhāra)や根(indriya)と相応しない法が存在しないからである。なぜなら、触・作意・識・受・命根を欠いた心(cittuppāda)は存在しないからである。それゆえ、“避けるべき……(中略)……それはなされていない”と言う。避けるべきものとは、因不相応なものである。

Evampīti dutiyena hetusaddena gayhamānepi nāpajjati. Yadipi hetavo bahavo, sāmaññaniddeso cāyaṃ, tathāpi sāmaññajotanāya visesaniddiṭṭhattāti [Pg.241] adhippāyo. Tena vuttaṃ ‘‘paccatta…pe… vuttattā’’ti. Vināpi dutiyena hetusaddena hetusampayuttabhāve siddhepīti iminā yaṃ vuttaṃ ‘‘nāyamekanto’’ti, tameva ulliṅgeti. Na pana hetūnanti idaṃ hetussa paccayabhāvena gahitattā paccayuppannabhāvena gahaṇaṃ na yujjeyyāti āsaṅkamānaṃ sandhāya vuttaṃ. Tenevāha ‘‘evampi gahaṇaṃ siyā’’ti. Soti dutiyo hetusaddo. Apare pana ‘‘hetusampayuttakāna’’nti ettha hetūnañca sampayuttakānañcāti samāsaṃ vikappenti. Patiṭṭhāmattādibhāvena nirapekkhāti hetujhānamaggadhammā patiṭṭhānaupanijjhānaniyyānamattena aññadhammanirapekkhā hetujhānamaggapaccayakiccaṃ karonti. Sāpekkhā evāti aññasāpekkhā eva. Āharitabbaisitabbā āhārindriyapaccayehi upakattabbadhammā. Tasmāti yasmā yehi sāpekkhā, te attano paccayuppannadhamme paccayabhāveneva paricchinditvā tiṭṭhanti, tasmā. Tenāha ‘‘te vināpi…pe… na kata’’nti. Paricchindanti visesenti. Tanti dutiyaṃ āhārindriyaggahaṇaṃ. Tatthāti āhārindriyapaccayaniddese. Na kevalañca tattheva, idha ca hetupaccayaniddese dutiyena hetuggahaṇena paccayuppannānaṃ puna visesanakiccaṃ natthi, kasmā? Paccayabhūteneva hetunā sampayuttānaṃ aññesañca hetūnaṃ avicchinnattā.

“このように(evampī)”とは、第二のヘートゥという言葉によって把握される場合でも、不都合は生じない。たとえ因(hetavo)が多数であっても、これは共通の提示(sāmaññaniddesa)であり、共通性を示すために修飾されて示されているからである、というのが意図である。それゆえ、“各自に……(中略)……述べられたために”と言われる。第二のヘートゥという言葉がなくても、因との相応の状態が成立するとしても、というこれによって、“これは絶対的ではない”と述べられたことを指摘している。しかし、“因の(hetūnaṃ)”というこれは、因が縁である状態として把握されているため、縁生(結果)である状態として把握されることは適切ではないという疑念を考慮して述べられたものである。それゆえ、“このように把握されることもあるだろう”と言われる。それ(so)とは、第二のヘートゥという言葉である。しかし他の者たちは、“ヘートゥサンパユッタカーナン(hetusampayuttakānaṃ)”において、“因と、それに相応するものたち”という複号(samāsa)として解釈する。“確立のあり方などによって(他を)期待しない(nirapekkhā)”とは、因・禅・道の諸法が、確立(patiṭṭhāna)、専注(upanijjhāna)、導出(niyyāna)というだけの役割によって、他の法を期待せずに因・禅・道の縁の機能を果たすことである。“期待する(sāpekkhā)ものだけである”とは、他を期待するもののみであるということである。摂取されるべきもの、求められるべきものは、食縁や根縁によって助けられるべき法である。それゆえ、それらが何を期待しているかによって、それらは自らの縁生法を縁の状態として限定して留まっている。それゆえ、“それら(第二の言葉)がなくても……(中略)……なされていない”と言う。“限定する(paricchindanti)”とは、修飾することである。それ(taṃ)とは、二度目の食や根の把握のことである。そこにおいて(tattha)とは、食縁や根縁の提示においてである。そして、そこだけではなく、この因縁の提示においても、第二のヘートゥの把握によって縁生法を再び修飾する必要はない。なぜなら、縁である因(hetu)と、それに相応する他の因とは、分かたれていないからである。

Purimavacanāpekkho vuttasseva niddesoti taṃ-saddassa paṭiniddesabhāvamāha. Pākaṭībhūte eva atthe pavattati, pākaṭībhāvo ca aññānapekkhena saddena pakāsitattā veditabbo. Anapekkhanīyo atthantarabyāvaṭattā. Aññoti hetusaddato añño. Niddisitabbapakāsako vutto natthi, yo taṃ-saddena paṭiniddesaṃ labheyya.

“前の言葉を期待し、述べられたことの提示である”とは、“タ(ta:それ)”という言葉が“再提示(paṭiniddesa)”の状態であることを述べている。それは、明らかになった意味においてのみ機能し、その“明らかであること”は、他を期待しない言葉によって示されたことによって知られるべきである。別の意味に関与しているため、期待されるべきではない。他(añño)とは、ヘートゥという言葉とは別のことである。それ(ta)という言葉によって再提示を受けるべき、提示される対象を示す言葉は述べられていない。

Yadi evaṃ ‘‘taṃsamuṭṭhānāna’’nti ettha kathanti āha ‘‘hetusampayuttakānanti iminā panā’’tiādi. Tattha pana-saddo satipi hetū hetusampayuttakānaṃ niddesabhāve hetusampayuttakasadde labbhamānānaṃ niddisitabbānaṃ pākaṭīkaraṇasaṅkhātaṃ hetusaddato visesaṃ joteti. ‘‘Hetusampayuttakāna’’nti imassa samāsapadassa uttarapadatthappadhānattamāha ‘‘paccayuppannavacanenā’’ti. Tena ca yathādhippetassa atthassa ekadesova vuccati dhammānaṃ visesanabhāvatoti āha ‘‘asamattenā’’ti. Visesanaṃ nāma visesitabbāpekkhanti āha ‘‘paccayuppannavacanantarāpekkhenā’’ti. Vuttatāya vinā paṭiniddesatā natthīti ‘‘pubbe vuttenā’’ti vuttaṃ.

もしそうなら、“これ(taṃ)から生じた(samuṭṭhānānaṃ)”における“それ”はどうなのか、という問いに対し、“‘ヘートゥサンパユッタカーナン(因に相応するものたちへ)’というこれによって”などと述べている。そこでの“パナ(pana:しかし)”という言葉は、因(hetū)が“因に相応するもの”の提示であるとしても、“因に相応するもの”という言葉の中に得られる提示されるべき対象を明らかにすることという点において、ヘートゥという言葉との違いを示している。“因に相応するものたちへ(hetusampayuttakānaṃ)”というこの複号語において、後節の意味が主であることを、“縁生(結果)を表す言葉によって”と述べている。そしてそれによって、意図された意味の一部のみが語られているのは、諸法の修飾(visesana)の状態であるため、“不完全(asamattena)に”と述べている。修飾(visesana)とは、修飾されるべきもの(visesitabba)を期待するものであるため、“別の縁生を表す言葉を期待して”と述べている。先に述べられたことがなければ、再提示の状態はあり得ないため、“以前に述べられたことによって”と言われる。

Taṃ-saddena [Pg.242] niddisitabbanti ‘‘taṃsamuṭṭhānāna’’nti ettha taṃ-saddena niddisitabbaṃ hetusampayuttakasadde pākaṭībhūtaṃ kiṃ panāti pucchati. Te hetū ceva…pe… hetusampayuttakā ca taṃ-saddena niddisitabbā hetusampayuttakasadde pākaṭībhūtāti sambandho. Aññathāti ‘‘yehi hetūhī’’tiādinā vuttappakārato aññathā aññena pakārena. Taṃ aññaṃ pakāraṃ dassento ‘‘te hetū…pe… sambandhe satī’’ti āha. Idhāti anantaraṃ vuttasambandhanaṃ bhummaniddesena parāmasati. Tenevāti paṭhameneva hetusaddena. Taṃ-saddena niddisitabbāti ‘‘taṃsamuṭṭhānāna’’nti ettha taṃ-saddena niddisitabbā yathā pākaṭā, evaṃ pubbe ‘‘taṃsampayuttakāna’’nti vuttacodanāyampi evameva teneva taṃ-saddena niddisitabbā pākaṭā bhavituṃ arahanti. Tathā ca sati niddisitabbassa…pe… na yujjeyya. Duvidhampi vā hetuggahaṇaṃ apanetvāti ‘‘hetū hetusampayuttakāna’’nti ettha kataṃ dvippakārahetuggahaṇaṃ avicāretvā ‘‘taṃsampayuttakānanti avatvā’’tiādinā taṃ-saddavacanīyataṃ codeti, ‘‘niddisitabbassa apākaṭattā’’tiādinā pariharati ca. Hetū hi paccayāti idaṃ ayaṃ hetupaccayakathāti katvā vuttaṃ.

“taṃsamuṭṭhānānaṃ”(それらを等起とするものに)という箇所において、“taṃ”(それ)という言葉で指し示されるべきものは何か、と問う。それは“hetusampayuttaka”(因相応)という言葉において明らかになっている。それらの因(hetū)および、……因相応なるもの(hetusampayuttakā)とが、“taṃ”という言葉によって指し示されるべきものであり、“因相応”という言葉において明らかになっている、という関連である。“aññathā”(それ以外に)とは、“yehi hetūhi”(いかなる因によって)などの言葉で述べられたあり方とは別の、他のあり方によって、という意味である。その他のあり方を示すために、“te hetū……(それらの因は……)”と述べた。“idhā”(ここで)とは、直前に述べられた関連を地格の指示によって指し示している。“teneva”(まさにそれによって)とは、最初の“hetu”という言葉によって、という意味である。“taṃsamuṭṭhānānaṃ”において“taṃ”という言葉で指し示されるべきものが明らかであるように、以前の“taṃsampayuttakānaṃ”(それらに相応する者に)という異論においても、まさに同様に“taṃ”という言葉によって指し示されるべきものが明らかであるべきである。もしそうであるならば、指し示されるべきものが……不適切となるであろう。あるいは、二種の“hetu”の把握を除いて、すなわち、“hetū hetusampayuttakānaṃ”においてなされた二種類の因の把握を考慮せずに、“taṃsampayuttakānanti avatvā”などと言って“taṃ”という言葉で言われるべきことを難じ、“niddisitabbassa apākaṭattā”(指し示されるべきものが不明瞭であるため)などと言って回答している。“因は縁である”というのは、これが因縁の解説であるからそのように述べられたのである。

Taṃ na vuttanti cittasamuṭṭhānavacanaṃ na vuttaṃ. Tassāti sahajātapaccayassa. Kaṭattārūpassa paccayabhāvo na vutto bhaveyya, vuttova so ‘‘vipākābyākato eko khandho tiṇṇannaṃ khandhānaṃ kaṭattā ca rūpānaṃ sahajātapaccayena paccayo, tayo khandhā ekassa khandhassa kaṭattā ca rūpāna’’ntiādinā, tasmā cittacetasikānaṃ kaṭattārūpapaccayabhāvo na sakkā nivāretuṃ. Tatthāti sahajātapaccayaniddese. Tattha hi ‘‘cittacetasikā dhammā cittasamuṭṭhānānaṃ rūpānaṃ sahajātapaccayena paccayo’’ti cittasamuṭṭhānarūpāni eva niddiṭṭhāni. Idhāpīti imasmiṃ hetupaccayaniddesepi. Evaṃ bhavitabbanti ‘‘cittasamuṭṭhānāna’’nti niddesena bhavitabbaṃ. Yadi evaṃ kasmā tathā na vuttanti āha ‘‘cittasamuṭṭhānānanti panā’’tiādi. Visesitaṃ hoti sabbacittacetasikāsamuṭṭhānabhāvena. Vacanenāti yathādassitena sahajātapaccayaniddesavacanena. Cittacetasikānaṃ paccayabhāvo eva hi tattha paccayaniddese vutto, na cittacetasikānaṃ samuṭṭhānabhāvoti adhippāyo.

“Taṃ na vuttaṃ”とは、心等起(cittasamuṭṭhāna)という言葉が述べられていないということである。“tassāti”とは、倶生縁(sahajātapaccaya)のことである。業果色(kaṭattārūpa)の縁としての状態が述べられていないことになるが、それは“異熟無記の一蘊は、三蘊と業果色に対して、倶生縁によって縁となる。三蘊は一蘊と業果色に対して……”などと述べられている。それゆえ、心・心所の業果色に対する縁性を否定することはできない。“tattha”とは、倶生縁の詳解においてである。そこでは、“心・心所の諸法は、心等起の諸色に対して倶生縁によって縁となる”と、心等起色のみが指示されている。“idhāpī”とは、この因縁の詳解においても、という意味である。そのようにあるべきだというのは、“cittasamuṭṭhānānaṃ”という指示があるべきだということである。もしそうなら、なぜそのように述べられなかったのかという点について、“cittasamuṭṭhānānanti panā”などと述べている。全ての心・心所から等起する状態であることによって差別化されている。“vacanena”とは、示された通りの倶生縁の詳解の言葉によって、という意味である。その縁の詳解においては、心・心所の縁としての状態のみが述べられており、心・心所が等起する状態が述べられているのではない、というのが意図である。

Hetuādipaṭibaddhatañca dasseti yadaggena tāni cittapaṭibaddhavuttīni, tadaggena taṃsampayuttadhammapaṭibaddhavuttīnipi hontīti. Ārammaṇametaṃ hotīti [Pg.243] yadetaṃ kusalākusalacetanāvasena manodvāre cetanaṃ sesadvāresu kāyavacīpayogavasena saṅkappanaṃ, yañca kāmarāgādīnaṃ santāne anusayanaṃ, etaṃ ārammaṇaṃ eso paccayo kammaviññāṇassa ṭhitiyā patiṭṭhānāya. Patiṭṭhiteti kammaṃ javāpetvā paṭisandhiākaḍḍhanasamatthatāpatiṭṭhāpatte kammaviññāṇe viruḷheti tato eva kammaviññāṇato paṭisandhiviññāṇabīje viruḷhe viruhanteti attho. Atha vā patiṭṭhā viññāṇassa hotīti kilesābhisaṅkhārasaṅkhāte kammaviññāṇassa ṭhitiyā pavattiyā ārammaṇe paccaye paṭisiddhe āyatipaṭisandhiviññāṇassa patiṭṭhā hoti, tasmiṃ paṭisandhiviññāṇe punabbhavābhinibbattivasena patiṭṭhite patiṭṭhahante viruḷhe bījabhāvena viruhante nāmarūpassa avakkanti hotīti evamettha attho veditabbo. Tenāha ‘‘paṭisandhināmarūpassa viññāṇapaccayatā vuttā’’ti.

因等への依存性をも示している。すなわち、それらが心に依存して活動する度合いに応じて、それらが相応法に依存して活動するものでもある、ということである。“Ārammaṇametaṃ hoti”(これが対象となる)とは、意門において善不善の思による“思”であり、他の門において身業・語業の働きによる“構想”であり、また欲貪などの相続における“随眠”である。これが、業識の持続と確立のための対象であり、縁である。“patiṭṭhite”とは、業を速行させ、結生を引き寄せる能力を確立した業識において、それが増大することを意味する。すなわち、その業識から結生識の種子が成長し、成長していくという意味である。あるいは、“識の確立がある”とは、煩悩と行としての業識の持続と進行のための対象という縁が阻止されないとき、将来の結生識の確立が生じる。その結生識が、再誕の発生という形で行き渡り、確立し、種子の状態として増大するとき、名色の降臨が生じる、というように、ここでその意味を理解すべきである。それゆえ、“結生の名色に対する識の縁性が述べられた”と言われるのである。

Purimatarasiddhāyāti khettabhāvanibbattiyā puretarameva siddhāya pathaviyā. Attalābhoyeva cettha patiṭṭhānaṃ, na paṭiladdhattabhāvānaṃ avaṭṭhānanti dassento ‘‘patiṭṭhānaṃ kammassa kaṭattā uppattīti vuttaṃ hotī’’ti āha.

“Purimatarasiddhāya”とは、畑の状態が生じるよりも以前に成立している大地によって、という意味である。ここでの“確立”とは、自らを得ることそのものであり、既に得られた個体が留まることではないことを示すために、“確立とは、業のなされたことによる発生であると言われているのである”と述べた。

Sesarūpānanti paṭisandhikkhaṇe pathavīdhātuādīnaṃ sesarūpānaṃ, pavatte pana tisantatirūpānampi. Sahabhavanamattaṃ vā dasseti. Sahabhāvenapi hi atthi kāci visesamattā. Katthaci katthacīti pakatikālabhavavisesādike. Tatiyapakatiyañhi paṭhamakappikakāle ca bhāvakalāpo natthi, rūpabhave kāyakalāpopi. Ādi-saddena tattheva ghānajivhākalāpā, kāmabhave ca andhādīnaṃ cakkhādikalāpā saṅgayhanti. Katthaci abhāvābhāvatoti nāmarūpokāse katthacipi abhāvābhāvato.

“Sesarūpānaṃ”とは、結生の瞬間における地界などの残りの諸色のことであり、生存の過程においては、三等起色のことでもある。あるいは、単に共存することを示している。共存という点においても、ある程度の差異があるからである。“katthaci katthaci”(どこかどこかで)とは、通常の時や存在の差別などにおいてである。すなわち、第三の(無性の)場合や、劫の初めの時期には、性の十法聚は存在せず、色界においては身の十法聚も存在しない。“ādi”という言葉によって、そこにおける鼻・舌の十法聚、および欲界における盲目の者などの眼の十法聚などが含まれる。“katthaci abhāvābhāvato”とは、名色の場所において、どこにも存在しないということがないことから、という意味である。

Tesanti pavattiyaṃ kaṭattārūpādīnaṃ. Na hi hetu pavattiyaṃ kaṭattārūpassa paccayo hoti, utuāhārajānaṃ pana sambhavoyeva natthi. Tena vuttaṃ ‘‘paccayabhāvappasaṅgoyeva natthī’’ti. Na pana labbhati paccayapaccanīye tādisassa vārassa anuddhaṭattā. Idanti ‘‘pavattiyaṃ kaṭattārūpādīnaṃ paccayabhāvapaṭibāhanato’’ti idaṃ ‘‘hetū sahajātāna’’nti adesanāya parihāravacanaṃ, īdisī pana codanā anokāsā evāti dassetuṃ ‘‘bhagavā panā’’tiādi [Pg.244] vuttaṃ. Yo hi dhammo yathā bhagavatā desito, so tatheva gahetabboti.

“tesaṃ”とは、生存の過程における業果色などのことである。生存の過程において、因が業果色の縁となることはなく、時や食から生じるものについては可能性さえない。それゆえ“縁としての状態が帰結する余地さえない”と述べられた。しかし、縁の逆において、そのような節が取り上げられていないため、得られないのである。“idaṃ”とは、“生存の過程における業果色などの縁としての状態を阻止することから”というこの記述は、“因は倶生法に対して縁となる”という説示がなされなかったことに対する回答の言葉である。しかし、このような異論は全く当たらないことを示すために、“bhagavā panā”などが述べられた。なぜなら、法は世尊によって説かれた通りに、そのまま受け取られるべきだからである。

Hetupaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

因縁の詳解の注釈が終了した。

2. Ārammaṇapaccayaniddesavaṇṇanā

2. 所縁縁の詳解の注釈。

2. Uppajjanakkhaṇeyevāti ettha uppādato paṭṭhāya yāva bhaṅgā uddhaṃ pajjanaṃ gamanaṃ pavattanaṃ uppajjanaṃ, tassa khaṇo, tasmiṃ uppajjanakkhaṇeti evaṃ vā attho daṭṭhabbo. Evañhi sati uppajjanasaddena uppannasaddena viya sabbe pavattamānabhāvā saṅgahitā honti, na uppādamattaṃ. Tenāti cakkhuviññāṇādīnaṃ vattamānakkhaṇeyeva rūpādīnaṃ ārammaṇapaccayattena. Anālambiyamānānanti sabbena sabbaṃ nālambiyamānānanti attho. Aññathā hi yathāvuttānaṃ rūpādīnaṃ yadā ārammaṇapaccayattābhāvo, tadā anālambiyamānatāvāti. Sabbarūpānīti sabbāni rūpāyatanāni, yattakāni tāni āpāthagatāni yogyadese ṭhitāni, tāni sabbānīti attho. Saha na hontīti ekajjhaṃ ārammaṇaṃ na honti. Satipi hi anekesaṃ ekajjhaṃ āpāthagamane yattha yattha pubbābhogo, taṃ taṃyeva ārammaṇaṃ hoti, na sabbaṃ. Nīlādisaṅghātavasena cetaṃ vuttaṃ, na paccekaṃ nīlādirūpāyatanamattavasena. Samuditāniyeva hi rūpāyatanāni cakkhuviññāṇassa ārammaṇaṃ, na visuṃ visunti dhātuvibhaṅgavaṇṇanāyaṃ dassitoyaṃ nayo. Yaṃ pana aṭṭhakathāyaṃ ‘‘te te visuṃ visuṃ ārammaṇapaccayo hontī’’tipi vuttaṃ, tampi yathāvuttamevatthaṃ sandhāya vuttaṃ. Aññathā rūpāyatanaṃ manindriyagocaraṃ nāma na siyā. Saddādīsupi eseva nayo. Tenevāha ‘‘tathā saddādayopī’’ti. ‘‘Saha na hontī’’ti vuttamatthaṃ pāḷiyā vibhāvetuṃ ‘‘yaṃ yanti hi vacanaṃ rūpādīni bhindatī’’ti āha.

2. “生起の瞬間において”(uppajjanakkhaṇeyeva)とは、ここでは生起(uppāda)から滅尽(bhaṅga)に至るまでの、上に向かって進むこと、進行すること、転起すること(uppajjana)であり、その瞬間、すなわち“生起の瞬間において”と、このように解釈されるべきである。このように解釈されるならば、“生起する”という言葉によって、“生じた”という言葉と同様に、すべての進行している状態が包摂され、単なる生起(の点)だけではない。これによって、眼識などの現在の瞬間において、色などが対象縁(ārammaṇapaccaya)となるのである。“覚知されないもの”とは、全くもって、すべてが対象とされないものという意味である。さもなければ、上述の色などが対象縁としての性質を欠くとき、それが覚知されない状態であるからである。“すべての色”とは、すべての色処(rūpāyatana)であり、感覚の領域(āpāthagata)に入り、適切な場所に位置している、それらすべてという意味である。“同時にはならない”とは、一括して対象にはならないということである。多くのものが一括して感覚領域に入ったとしても、事前の注意(ābhoga)が向けられたところ、それだけが対象となるのであり、すべてではない。これは青などの集合に基づいて述べられたものであり、個々の青などの色処のみに基づいて述べられたのではない。集合した色処こそが眼識の対象であり、別々ではないことは、界分別(Dhātuvibhaṅga)の註釈において示されている通りである。また、アッタカタ(註釈)において“それら各々が別々に対象縁となる”と述べられているのも、上述の意味を意図して述べられたものである。さもなければ、色処が意根の対象(gocara)であるとは言えなくなるであろう。声などにおいても、これと同じ方法が適用される。それゆえ“音なども同様である”と言われた。聖典(Pāḷi)において“同時にはならない”と述べられた意味を詳細に説明するために、“どの、どのという言葉は、色などを分かち示している”と述べられた。

‘‘Ye ete’’tiādiko purimo attho, ‘‘na ekato hontī’’tiādiko pana pacchimo, ‘‘sabbārammaṇatādivasena vā idhāpi attho gahetabbo’’ti kasmā vuttaṃ. Na hi ‘‘yaṃ yaṃ vā panārabbhā’’ti imissā pāḷiyā viya ‘‘yaṃ yaṃ dhammaṃ ārabbhā’’ti imassa pāṭhassa purato manoviññāṇassa sabbārammaṇatā nāgatā. Vuttañhi ‘‘sabbe dhammā manoviññāṇadhātuyā taṃsampayuttakānañca dhammānaṃ ārammaṇapaccayena paccayo’’ti. Na [Pg.245] hi anantarameva pāḷiyaṃ sarūpato āgatamatthaṃ gahetvā padantaraṃ saṃvaṇṇetabbaṃ. Tattha hi ‘‘rūpārammaṇaṃ vā’’tiādinā niyamavasena cha ārammaṇāni vatvā ‘‘yaṃ yaṃ vā panārabbhā’’ti vacanaṃ sabbārammaṇatādidassananti yuttamevetanti, idha pana sabbārammaṇataṃ vatvā puna ‘‘yaṃ yaṃ dhammaṃ ārabbhā’’ti vuccamānaṃ sabbārammaṇatādassananti kathamidaṃ yujjeyya? Kamābhāvopi ‘‘sabbe dhammā’’ti avisesavacaneneva siddho ārammaṇānupubbiyāva aggahitattā. Na hi manodhātuyā viya manoviññāṇadhātuyā idha ārammaṇāni anupubbato gahitāni, tattha viya vā eteneva niyamābhāvopi saṃvaṇṇitoti veditabbo. Tasmā aṭṭhakathāyaṃ vuttanayenevettha attho gahetabbo.

“これら何らかの(ye ete)”という(説明が)前の意味であり、“一つにはならない(na ekato hontī)”という(説明が)後の意味であるが、なぜ“ここでもまた、すべての対象という性質などに基づいて意味が捉えられるべきである”と述べられたのか。“どの、どの(法)に基づいて(yaṃ yaṃ vā panārabbhā)”という聖典のように、“どの、どの法に基づいて(yaṃ yaṃ dhammaṃ ārabbhā)”というテキストの前において、意識の“全対象性(sabbārammaṇatā)”は示されていないからである。実際、“すべての法(sabbe dhammā)は、意識界とその相応する法にとって、対象縁によって縁となる”と述べられている。すぐ後にある聖典に現れた意味をそのまま取って、別の語を解釈すべきではない。そこでは、“色対象(rūpārammaṇa)あるいは”などと限定して六つの対象を述べた後に、“どの、どの(法)に基づいて”という言葉が、全対象性などを示すものであるとするのは妥当である。しかし、ここでは全対象性を述べた後、再び“どの、どの法に基づいて”と言われることが、どうして全対象性を示すことになるのであろうか。順序がないことも、“すべての法”という限定のない言葉によってのみ成立しており、対象の順序が取られていないからである。意界の場合のように、ここで意識界の対象が順序立てて取られているわけではなく、そこ(意界)でのように、これによって限定がないことも説明されていると理解すべきである。したがって、アッタカタに述べられた方法によって、ここの意味は捉えられるべきである。

Pavattanti pavattanaṃ. Nadiyā sandanaṃ pabbatassa ṭhānanti hi vuttā aviratamavicchedanāyaṃ tathāpavattikiriyāva. Tenāha ‘‘avirataṃ avicchinnaṃ sandantī’’ti. Evanti yathā ‘‘sandantī’’ti vattamānavacanaṃ vuttaṃ, evaṃ ‘‘ye ye dhammā uppajjantī’’ti sabbasaṅgahavasena uppajjanassa gahitattā ārammaṇapavaggato ‘‘uppajjantī’’ti vattamānavacanaṃ vuttanti attho. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sabbakālasaṅgahavasenā’’tiādi. Tathā ca vuttaṃ ‘‘atītānāgata…pe… adhippāyo’’ti, atītānāgatapaccuppannānaṃ cittacetasikānanti attho. Samudāyavasenāti cittena rāsīkaraṇavasena. Adhippāyoti iminā vattamānupacārena vināva ‘‘ye ye dhammā uppajjantī’’ti ettha vattamānatthaṃ sakkā yojetunti imamatthaṃ ulliṅgeti. Tenāha ‘‘ime panā’’tiādi. Yadipi paccayadhammā keci atītā anāgatāpi honti, paccayuppannadhammo pana paccuppanno evāti āha ‘‘atītānāgatānaṃ na hontī’’ti. Uppāde vā hi paccayuppannassa paccayena bhavitabbaṃ ṭhitiyaṃ vāti. Tasmāti yasmā atītānāgatā paramatthato natthi, tasmā. Tesūti paccayuppannesu. Taṃtaṃpaccayāti taṃ taṃ rūpādiārammaṇaṃ paccayo etesanti taṃtaṃpaccayā. Ayamattho dassito hoti samānasabhāvattā. Na hi atthābhedena sabhāvabhedo atthi. Na pana taṃtaṃpaccayavantatā dassitā hoti atītānāgatesu nippariyāyena tadabhāvato. Yasmā paccayavanto paccayuppannāyeva, te ca paccuppannāyevāti.

“転起する(Pavattanti)”とは転起することである。川の流れや山の静止が、絶え間なく途切れることのない転起の作用として述べられるように。それゆえ“絶えず途切れることなく流れている”と言われた。このように、“流れている(sandantī)”という現在形が述べられたように、“どのような法が生起する(uppajjantī)”においても、すべてを包摂することによって生起が捉えられているため、対象の転起から“生起する”という現在形が述べられたという意味である。それゆえアッタカタにおいて“すべての時間を包摂することによって”などと言われた。また、“過去、未来……(中略)……意図である”と述べられているのは、過去・未来・現在の心・心所の(ことを指す)という意味である。“集合に基づいて”とは、心によって一括りにすることに基づいている。“意図(adhippāya)”とは、この現在の比喩的表現(vattamānupacāra)なしに、“どのような法が生起する”という(文言)において現在時制の意味を結びつけることができる、というこの意味を指し示している。それゆえ“しかしこれらは”などと言われた。たとえ縁となる法(paccayadhammā)の中に過去や未来のものがあったとしても、縁によって生じた法(paccayuppannadhamma)は現在のものであるから、“過去や未来のものにはならない”と言われた。実際、縁によって生じるものは、その生起(uppāda)の時か、あるいは静止(ṭhiti)の時に、縁を伴わなければならないからである。それゆえ、すなわち、過去と未来は勝義(paramattha)においては存在しないがゆえに、“それらにおいて(tesū)”(すなわち縁から生じたものにおいて)、“それらそれぞれの縁(taṃtaṃpaccaya)”とは、それらそれぞれの色などの対象がそれらにとっての縁であるということで、これが“それらそれぞれの縁を伴うもの”である。この意味は、同一の自性(sabhāva)であることから示されている。存在の状態(attha)が異なっても、自性が異なることはないからである。しかし、過去や未来において、それらそれぞれの縁を持つという性質が、直接的な意味(nippariyāyena)で示されているわけではない。なぜなら、縁を持つものは縁から生じたものだけであり、それらは現在のものであるからである。

Yaṃ [Pg.246] yaṃ dhammaṃ te te dhammāti yaṃnimittāyaṃvacanabhedo, taṃ dassetuṃ ‘‘ettha cā’’tiādi āraddhaṃ. Rūpārūpadhammā hi kalāpato pavattamānāpi cittacetasikānaṃ kadāci visuṃ visuṃ ārammaṇaṃ honti, kadāci ekajjhaṃ, na ettha niyamo atthi, purimābhogoyeva pana tathāgahaṇe kāraṇaṃ. Tayimaṃ dīpetuṃ bhagavatā yaṃvacanabhedo katoti ca sakkā vattuṃ, yasmā pana ekakalāpapariyāpannānampi dhammānaṃ ekajjhaṃ gahaṇe na samudāyo gayhati tadābhogābhāvato, atha kho samuditā dhammā evāti sahaggahaṇampi visuṃgahaṇagatikaṃ, tasmā visuṃgahaṇasabbhāvadīpanatthaṃ ‘‘yaṃ ya’’nti vatvā satipi visuṃgahaṇe te sabbe ekajjhaṃ ārammaṇapaccayo hontīti dassanatthaṃ ‘‘te te’’ti vuttanti imamatthaṃ dassento ‘‘cattāro hi khandhā’’tiādimāha. Tattha vedanādīsūti vedanādīsu catūsu khandhesu abhinditvā gahaṇavasena, bhinditvā pana gahaṇavasena phassādīsu. Yo ca rūpādikoti idaṃ viññāṇantarassa sādhāraṇārammaṇavasena vuttaṃ, ye ca aneke phassādayoti idaṃ asādhāraṇārammaṇavasena. Te sabbeti te sādhāraṇāsādhāraṇappabhede sabbepi ārammaṇadhamme. Ekekameva ārabbha uppajjantīti ettha yaṃ vattabbaṃ, taṃ heṭṭhā vuttameva. Rūpārammaṇadhammā ca aneke nīlādibhedato. Tathāti aneke. Tena bherisaddādike, mūlagandhādike, mūlarasādike, kathinasamphassādike, vedanādike ca saṅgaṇhāti. Aneketi hi iminā anekakalāpagatānaṃyeva vaṇṇādīnaṃ indriyaviññāṇārammaṇabhāvamāha. Sāmaññato hi vuttaṃ yathārahaṃ bhinditvā nidassitabbaṃ hotīti.

“どの法が……それらの法が”という語句の使い分けは、いかなる兆候によってなされたかを示すために、“ここに”等から始まる記述が開始された。色法と非色法は、一団(聚)として生起していても、心や心所に時として別々に所縁となり、時として一括して所縁となる。これには決まりはないが、以前の作意こそが、そのように把握する原因である。このことを明らかにするために、世尊が語句の使い分けをなされたと言うこともできる。しかし、一つの集まり(同一聚)に属する諸法であっても、一括して把握する際には、その集合(全体)が把握されるのではない。なぜなら、その(集合としての)作意がないからである。むしろ、集まった諸法そのものが一括して把握されるのも、別々に把握されるのと同様の性質を持つ。したがって、別々に把握されることの実在を示すために“どの(yaṃ yaṃ)”と言い、別々に把握されるとしても、それらすべてが一括して所縁縁となることを示すために“それら(te te)”と言ったのである。この意味を示すために“四つの蘊”等と言われた。その中で“受等において”とは、受などの四蘊を分割せずに一括して把握することであり、“分割して”把握することについては触等においてである。“色等であるもの”とは、識間の共通の所縁として述べられたものであり、“多くの触等”とは、不共通の所縁として述べられたものである。“それらすべて”とは、それら共通・不共通の分類におけるすべての所縁法のことである。“一つ一つに基づいて生じる”という点について述べるべきことは、既に述べた通りである。また、色所縁の法は青などの違いによって多種多様である。“そのように”とは多種多様であるということである。これによって、大鼓の音など、根の香りなど、根の味など、硬い触など、受などを包含する。“多くの”という言葉によって、多くの聚に属する色などが感官の識の所縁となることを述べている。一般的(総括的)に述べられたことは、適宜、分割して示されるべきであるからである。

Kusalavipākassāti kusalassa vipākassa ca. Na hi nibbānaṃ pubbe nivutthanti idaṃ ‘‘diṭṭhanibbānoyevā’’tiādinā vakkhamānameva atthaṃ hadaye ṭhapetvā vuttaṃ. Pubbenivāsānussatiñāṇena hi nibbānavibhāvanaṃ adiṭṭhasaccassa vā siyā diṭṭhasaccassapi vā. Tattha adiṭṭhasaccena tāva taṃ vibhāvetumeva na sakkā appaṭividdhattā, itarassa pana pageva vibhūtamevāti taṃ tena vibhāvitaṃ nāma hotīti adhippāyo. Ettha ca ‘‘na ca taṃ vutta’’nti iminā pubbenivāsānussatiñāṇassa nibbānārammaṇakaraṇābhāvaṃ āgamato dassetvā ‘‘na hi nibbāna’’ntiādinā yuttito dasseti. Tattha ‘‘na pubbe nivutthaṃ asaṅkhatattā’’ti kasmā vuttaṃ? Gocarāsevanāya āsevitassapi nivutthanti icchitattā. Diṭṭhasaccoyeva hi pubbenivāsānussatiñāṇena [Pg.247] nibbānaṃ vibhāveti, na adiṭṭhasacco. Taṃ pana ñāṇaṃ khandhe viya khandhapaṭibaddhepi vibhāvetīti nibbānārammaṇakhandhavibhāvane nibbānampi vibhāvetīti sakkā viññātuṃ. Etena payojanābhāvacodanā paṭikkhittāti daṭṭhabbā. Evaṃ anāgataṃsañāṇepi yojetabbanti yathā pubbenivāsānussatiñāṇassa nibbānārammaṇatā dassitā, evaṃ anāgataṃsañāṇepi yathārahaṃ yojetabbaṃ. Tattha pana ‘‘khandhapaṭibaddhavibhāvanakāle’’tiādinā yojanā veditabbā. Tena vuttaṃ ‘‘yathāraha’’nti. Kassaci abhiññāppattassapi rūpāvacarassa, pageva itarassa.

“善の異熟の”とは、善とその異熟のことである。“涅槃は以前に住した(経験した)ものではない”という記述は、“現法において涅槃を……”等と後に述べられる意味を念頭に置いて述べられたものである。宿住随念智によって涅槃を明らかにすることは、聖真実を見ていない者、あるいは聖真実を見た者のいずれかにおいて起こり得る。そのうち、聖真実を見ていない者には、それを証得していないため、そもそも明らかにすることはできない。一方、他(聖者)にとっては、既に明らかにされているため、それによって明らかにされたと言える、という意味である。ここで“それは述べられていない”という言葉によって、宿住随念智が涅槃を所縁としないことを聖典から示し、“涅槃は……ではない”等によって論理から示している。そこで、なぜ“無為であるため、以前に住したのではない”と述べられたのか。それは、境(対象)を習い修めることによって修められたものも“住した”と見なされるからである。聖真実を見た者だけが、宿住随念智によって涅槃を明らかにするのであり、見ていない者はそうではない。しかし、その知恵は、蘊そのものと同様に、蘊に付随するものをも明らかにするため、涅槃を所縁とする蘊を明らかにする際に、涅槃をも明らかにすると知ることができる。これによって、必要性がないという難問は退けられたと見なされるべきである。同様に、未来分智においても、宿住随念智の涅槃への所縁性が示されたように、適宜当てはめるべきである。そこでは、“蘊に付随するものを明らかにする時に”等の適用を知るべきである。それゆえ“適宜”と言われた。これは神通を得た色界の者についても言えることであり、況や他の者においてをや。

Ārammaṇapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

所縁縁の解説の注釈を終わる。

3. Adhipatipaccayaniddesavaṇṇanā

3. 増上縁の解説の注釈。

3. Dhurasahacariyato dhoreyyo ‘‘dhura’’nti vuttoti āha ‘‘dhuranti dhuraggāha’’nti. Chandassa pubbaṅgamatāsiddhaṃ pāsaṃsabhāvaṃ upādāya aṭṭhakathāyaṃ ‘‘jeṭṭhaka’’nti vuttanti tamevatthaṃ dīpento ‘‘seṭṭha’’nti āha. Tathā hi vuttaṃ aṭṭhasāliniyaṃ ‘‘chandaṃ pubbaṅgamaṃ katvā āyūhita’’nti. Purimachandassāti ‘‘chandādhipatī’’ti purimasmiṃ pade niddesavasena vuttassa chandasaddassa samānarūpena sadisākārena. Tadanantaraṃ niddiṭṭhenāti tassa purimassa chandasaddassa anantaraṃ niddesavasena vuttena. Tato eva ca taṃsamānatthatāya ca taṃsambandhena ‘‘chandasampayuttakāna’’nti ettha chandasaddeneva adhipatisaddarahitenāti attho. Paccayabhūtassāti adhipatipaccayabhūtassa. Sampayuttakavisesanabhāvoti attanā sampayuttadhammānaṃ so eva adhipatipaccayatāsaṅkhāto visesanabhāvo. Esa nayoti iminā ‘‘vīriyādhipati vīriyasampayuttakānantiādīsu purimavīriyassa samānarūpenā’’tiādinā vattabbaṃ atthavacanaṃ atidisati.

3. 荷を共に運ぶことから指導者を“荷(dhura)”と呼ぶため、“荷とは、主導することである”と述べた。欲(chanda)が先導することによって確立される賞賛されるべき状態に基づき、注釈書において“長(jeṭṭhaka)”と述べられたが、その同じ意味を明らかにするために“勝れたもの(seṭṭha)”と言った。実際に‘アッタサーリニー’において“欲を先導させて励んだ”と述べられている。“前の欲の”とは、“欲増上”という前の句に規定として述べられた欲という言葉と、同じ形、同じ様態によって、という意味である。“その直後に規定されたものによって”とは、その前の欲という言葉の直後に規定として述べられたものによって、という意味である。それゆえ、それと同じ意味であること、およびそれとの関連から、“欲相応の”という箇所において、増上という言葉を伴わない欲という言葉そのものによって(示される)という意味である。“縁となった”とは、増上縁となった、という意味である。“相応するものの修飾であること”とは、自身と相応する諸法に対する、増上縁性と呼ばれる特殊な関係(差別)のことである。“この方法は”という言葉により、“精進増上、精進相応の……等において、前の精進と同じ形によって”等と述べられるべき意味の記述を準用している。

Kusalābyākatānaṃ pavattinti kusalābyākatānaṃ adhipatīnaṃ pavattanākāraṃ. Aladdhaṃ ārammaṇaṃ laddhabbaṃ labbhanīyaṃ, laddhuṃ vā sakkuṇeyyaṃ, dutiye pana atthe lābhamarahatīti laddhabbaṃ. Avaññātanti pageva anavaññātanti attho.

“善・無記の進行を”とは、善・無記の増上の進行のあり方のことである。“得られなかった所縁”とは、得られるべきもの、得ることが可能なもの、という意味である。あるいは第二の意味として、得るに値するものが“得られるべきもの”である。“了知された”とは、既に十分に了知されたという意味である。

Appanāppattā kusalakiriyadhammā mahābalā sādhipatikā eva honti, tathā micchattaniyatāpīti āha ‘‘appanāsadisā…pe… nuppajjantī’’ti. Appanāsadisāti [Pg.248] appanāppattasadisā. Kammakilesāvaraṇabhūtā ca teti te micchattaniyatadhammā kammāvaraṇabhūtā, ye ānantariyappakārā kilesāvaraṇabhūtā, ye niyatamicchādiṭṭhidhammā, sampayuttacetanāya panettha kilesāvaraṇapakkhikatā daṭṭhabbā ānantariyacetanāsampayuttassa paṭighassa kammāvaraṇapakkhikatā viya. Paccakkhagati anantaratāya vinā bhāvinīti vuttaṃ ‘‘paccakkhasaggānaṃ kāmāvacaradevānampī’’ti. Tena tesu ānantariyā viya asambhāvino ahetukābhinivesādayopīti dasseti.

安止に達した善・唯作の諸法は強大な力を持ち、必ず増上を伴う。同様に邪性決定の法もそうであるため、“安止に類似した……(中略)……生じない”と言われた。“安止に類似した”とは、安止に達した状態に類似した、という意味である。“業と煩悩の障りとなったそれら”とは、それら邪性決定の法が業の障り(無間業など)となったものであり、煩悩の障り(定邪見など)となったものである。ここで相応する思については、無間業の思に相応する瞋恚が業の障りの側に属するのと同様に、煩悩の障りの側に属するものと見なされるべきである。“直接的な天”とは、欲界の神々のことであり、間を置かずに(次生で)生じるものであるため“現前の天”と言われた。これにより、それらにおいては無間業があり得ないのと同様に、無因の見への執着なども生じ得ないことを示している。

Tividhopi kiriyārammaṇādhipatīti ettha ayaṃ kiriyārammaṇādhipatīti ajjhattārammaṇo adhippeto, udāhu bahiddhārammaṇoti ubhayathāpi na sambhavo evāti dassento ‘‘kāmāvacarādibhedato panā’’tiādimāha. Tattha parasantānagatānaṃ sārammaṇadhammānaṃ adhipatipaccayatā natthīti sambandho. Abhāvatoti avacanato. Avacanañhi nāma yathādhammasāsane abhidhamme abhāvo evāti eteneva anuddhaṭatāpi avuttato veditabbā. Ajjhattārammaṇabahiddhārammaṇadvayavinimuttassa sārammaṇadhammassa abhāvato natthīti viññāyatīti vattabbe tameva viññāyamānataṃ sambhāvento ‘‘natthīti viññāyamānepī’’ti āha. Tena vuttaṃ ‘‘bahiddhā khandhe’’tiādi. Rūpe eva bhavituṃ arahati edisesu ṭhānesu arūpe asambhavatoti adhippāyo. Asambhavato ca yathāvuttapāḷianusāratoti veditabbanti. ‘‘Vicārita’’nti kasmā vuttaṃ, nanu ‘‘atītārammaṇe anāgate khandhe garuṃ katvā assādetī’’tiādivacanato arūpepi edisesu ṭhānesu khandhasaddo pavattateva. Āvajjanakiriyasabbhāvato panāti idaṃ yathādassitapāḷiyā virodhapariharaṇādhippāyena vuttaṃ, avacanaṃ pana katthaci vineyyajjhāsayena, katthaci nayadassanena hotīti kuto virodhāvasaro.

“三種の唯作の所縁増上についても”という箇所において、ここで、この“唯作の所縁増上”とは内なる所縁が意図されているのか、あるいは外なる所縁が意図されているのか、そのいずれであっても(唯作の所縁増上は)成立しないということを示すために“欲界の区分などによって…”などと言われた。そこにおいて、“他人の相続(身心)に含まれる所縁を伴う諸法に対して増上縁の状態はない”という関連がある。“存在しないということから”とは、言及がないことからである。言及がないということは、法に従った教えである阿毘達磨において、まさに存在しないということであり、それによって(経文で)挙げられていないことも、言及されていないことから知られるべきである。“内なる所縁と外なる所縁の二つを離れた所縁を伴う法は存在しないことから、(所縁増上は)存在しないと知られるべきである”と言われるべきところを、まさにその知られるべきであることを想定して“存在しないと知られる場合でも”と言われた。それゆえに“外なる蘊を…”などと言われた。このような箇所では、無色(心法)においては成立しないことから、色(色法)においてのみ存在し得ることが意図されている。成立しないことと、前述のパーリに従っていることによって(所縁増上はないと)知られるべきである。“考察された”となぜ言われたのか。けだし“過去の所縁において、未来の蘊を重んじて味わう”などの言葉から、無色においてもこのような箇所では“蘊”という語がまさに用いられているではないか。(しかし)“転向の唯作が存在することから”というこれは、示されたパーリの矛盾を回避する意図で言われたものである。言及がないことは、ある所では化導される者の意欲により、ある所では導き(義理)を示すことによるものであるから、どこに矛盾の余地があろうか。

Adhipatipaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

増上縁解説の釈(註解)が終了した。

4. Anantarapaccayaniddesavaṇṇanā

4. 等無間縁解説の釈

4. Yathāvuttā nirodhānantarasuññatā nirodhappattatā okāsadānaviseso, attano anurūpacittuppādanasamatthatā cittaniyamahetutā, tattha [Pg.249] anantaruppādanasamatthatā ca saṇṭhānābhāvato suṭṭhutaraṃ nirantaruppādanasamatthatā ca cittaniyamahetuviseso daṭṭhabbo. Dhātuvasenāti viññāṇadhātumanodhātumanoviññāṇadhātuvasena. Ettakā eva hi dhātuyo bhinnasabhāvā anantarapaccayatāya niyametvā vattabbā, abhinnasabhāvā pana visesābhāvato purimatāmattaṃyeva visesaṃ purakkhatvā vattabbāti tā kusalādibhedena tathā vuttā. Tenāha ‘‘kusalādivasena cā’’ti. Yā pana manodhātumanoviññāṇadhātuvasena anantarapaccayatā vattabbā, tattha manoviññāṇadhātu manodhātuyā anantarapaccayena paccayoti vuccamāno sammoho siyā, pure manodhātuyā anantarapaccayabhāvena vuttā, idāni manoviññāṇadhātu manodhātuyāti paccayapaccayuppannavisesā na viññāyeyya, manodhātuyā pana cakkhuviññāṇādidhātūnaṃ anantarapaccayabhāve vuccamāne niyamo natthi. Tenāha ‘‘manodhātu cakkhuviññāṇadhātuyāti cā’’ti. Tathevāti niyamābhāvato evāti attho. Tasmāti yasmā ito aññathā desanāya paccayapaccayuppannānaṃ visesābhāvo cittavisesadassanavicchedo niyamābhāvo cāti ime dosā āpajjanti, tasmā. Nidassanenāti dhātuvasena nidassanena. Nayaṃ dassetvāti ‘‘manoviññāṇadhātu taṃsampayuttakā ca dhammā manodhātuyā taṃsampayuttakānañca dhammānaṃ anantarapaccayena paccayo’’ti evamādikassa anantarapaccayatāggahaṇassa nayaṃ dassetvā. Niravasesadassanatthanti niravasesassa anantarapaccayabhāvino cittuppādassa dassanatthaṃ.

4. 前述された滅尽の無間における空(無)とは、滅尽に至った状態であり、場所を与えるという特殊な性質である。自己に相応する心の発生を可能にする性質は、心の定まり(心定)の原因である。そこにおいて、無間(直後)に発生させる能力は、形態(相)がないことから非常によく、絶え間なく発生させる能力が心の定まりの原因の特殊性であると見なされるべきである。“界によって”とは、識界、意界、意識界によってである。これらだけの界が、異なる自性を持ち、等無間縁の状態として規定して語られるべきであり、自性が異ならないものは、特殊性がないことから、前のものと同じであるという特殊性を重んじて語られるべきである。それゆえに、それらは善などの区分によってそのように語られた。それゆえに“善などによっても”と言われた。意界と意識界によって語られるべき等無間縁の状態があるが、そこにおいて“意識界は意界に対して等無間縁によって縁となる”と言われるならば、混乱が生じるであろう。以前、意界は(他の界の)等無間縁の状態であると言われたが、今、“意識界は意界に対して”と言うならば、縁と縁生(縁によって生じたもの)の区別が理解されないであろう。しかし、意界が眼識界などの界に対して等無間縁であると言われる場合には、規定はない。それゆえに“意界が眼識界に対して…など”と言われた。“同様に”とは、規定がないからであるという意味である。それゆえに、もしこれ以外の説示によれば、縁と縁生に特殊性がなくなり、心の特殊性を示すことが途絶え、規定がなくなるという、これらの過失が生じるからである。それゆえに、“例示によって”とは、界による例示によってである。“導き(理路)を示して”とは、“意識界とそれに相応する諸法は、意界とそれに相応する諸法の等無間縁によって縁となる”というような、等無間縁の状態の把握の導きを示してという意味である。“残さず示すために”とは、残りのない等無間縁の状態にある心発生を示すためである。

Sadisakusalānanti samānakusalānaṃ, samānatā cettha ekavīthipariyāpannatāya veditabbā. Tenevāha ‘‘bhūmibhinnānampi paccayabhāvo vutto hotī’’ti. Samānavīthitā ca yasmā samānavedanā samānahetukā ca honti, tasmā ‘‘vedanāya vā hetūhi vā sadisakusalāna’’nti āha. -saddo cettha aniyamattho. Tena ñāṇasaṅkhārādibhedassapi vikappanavasena saṅgaho daṭṭhabbo. Cutipi gahitā taṃsabhāvattā. Bhavaṅgacittameva hi pariyosāne ‘‘cutī’’ti vuccati. Kusalākusalānantarañca kadāci sā uppajjatīti tadārammaṇampi gahitanti daṭṭhabbaṃ, kiriyajavanānantaraṃ tadārammaṇuppattiyanti adhippāyo.

“同種の善法に対して”とは、等しい善法に対してであり、ここでの等しさとは、一つの心路(vīthi)に含まれることによって知られるべきである。それゆえに“地(界)が異なるものに対しても縁の状態が語られていることになる”と言われた。また、同じ心路にあることは、同じ受(vedanā)であり同じ因(hetu)を持つことから、“受によって、あるいは因によって同種の善法に対して”と言われた。ここでの“あるいは(vā)”という語は、非限定の意味である。それゆえに、智や行(saṅkhāra)などの区分も、選択(バリエーション)として含まれると見なされるべきである。死(cuti)も、その自性(等無間)を持つことから含まれる。心路の最後にある有分心(bhavaṅga)こそが“死”と呼ばれるからである。また、善・不善の直後(無間)に、それが時として発生することから、彼所縁(tadārammaṇa)も含まれると見なされるべきである。唯作の速行(javana)の直後に彼所縁が発生する場合において、という意味である。

Kāmāvacarakiriyāya [Pg.250] āvajjanassāti ayamettha attho adhippetoti dassento ‘‘āvajjanaggahaṇena kāmāvacarakiriyaṃ visesetī’’ti āha. Tameva hi atthaṃ pākaṭataraṃ kātuṃ ‘‘kāmāvacaravipāko’’tiādi vuttaṃ. Voṭṭhabbanampi gahitaṃ santīraṇānantarattāti adhippāyo.

欲界の唯作の“転向(āvajjana)について”とは、ここでの意味が意図されていることを示すために、“転向という言葉によって、欲界の唯作を区別している”と言われた。まさにその意味をより明らかにするために、“欲界の報復(vipāka)”などと言われた。確定(voṭṭhabbana)も、推度(santīraṇa)の直後であることから含まれる、という意味である。

Anantarapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

等無間縁解説の釈が終了した。

6. Sahajātapaccayaniddesavaṇṇanā

6. 俱生縁解説の釈

6. Porāṇapāṭhoti purātano aṭṭhakathāpāṭho. Imassāti imassa padassa. Avuttassāti pāḷiyaṃ avuttassa. Yadipi sahagatasaddassa atthasaṃvaṇṇanāyaṃ saṃsaṭṭhasaddassa viya samānatthassapi katthaci saddantarassa attho vuccati pariyāyavisesabodhanatthaṃ, tathāpi na mūlasaddassa attho vibhāvito hotīti dassento āha ‘‘na ca…pe… hotī’’ti. ‘‘Aññamañña’’nti ca ‘‘aññaañña’’nti vattabbe ma-kārāgamaṃ katvā niddeso, kammabyatihāre cetaṃ padaṃ, tasmā itaretaranti vuttaṃ hoti. Paccayapaccayuppannānaṃ ekasmiṃyeva khaṇe paccayuppannapaccayabhāvassa icchitattā yo hi yassa paccayo yasmiṃ khaṇe, tasmiṃyeva khaṇe sopi tassa paccayoti ayamettha aññamaññapaccayatā. Tathā hi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘añño aññassā’’ti vatvā ‘‘iminā…pe… dīpetī’’ti vuttaṃ. Okkamanaṃ pavisananti attho. Āsanakkhaṇe hi dhammā purimabhavato imaṃ bhavaṃ pavisantā viya honti. Tena vuttaṃ ‘‘paralokato imaṃ lokaṃ āgantvā pavisantaṃ viya uppajjatī’’ti. Tasmā avisesena paṭisandhi okkantisaddābhidheyyāti adhippāyena vuttaṃ ‘‘okkanti…pe… adhippāyenāhā’’ti. Taṃnivāraṇatthanti tassa khaṇantare rūpīnaṃ sahajātapaccayabhāvassa ‘‘kañci kāle na sahajātapaccayena paccayo’’ti nivāraṇatthaṃ. Tena padadvayena samānesu paccayapaccayuppannadhammesu purimato pacchimassa visesamatthaṃ dasseti.

6. “古き誦本(Porāṇapāṭha)”とは、古いアッタカタ(註釈)の誦本のことである。“これの(Imassa)”とは、この語のことである。“説かれていない(Avuttassa)”とは、パーリ文において説かれていないことを指す。“倶行(sahagata)”という語の義解において、“相応(saṃsaṭṭha)”という語のように、同義語であっても、類義の差異を知らせるために他の語の意味が説かれることがあるが、それでも根本の語の意味が明らかにされるわけではないことを示すために、“na ca…pe… hotī(…ではない)”と言われた。“相互(Aññamañña)”とは、“aññaañña”と言うべきところに“m”音を挿入して提示したものであり、これは業の相互作用(kammabyatihāra)における語である。したがって“互いに(itaretara)”という意味になる。縁と縁生法(縁によって生じる法)が同一の瞬間に相互に縁となる状態が望まれるため、ある瞬間に何かが何かの縁となるならば、その同じ瞬間にそれもまたその縁となる、これがここでの相互縁性(aññamaññapaccayatā)である。実際、アッタカタには“一方が他方の”と言ってから、“これによって…pe…示す”と言われている。“入胎(Okkamana)”とは“進入”という意味である。結生の瞬間において、諸法は前世から今世へと入るかのようであるからだ。それゆえ“他界からこの世界に来て、入るかのように生じる”と言われた。したがって、区別なく結生が“入胎(okkanti)”という語によって表現されるという意図で、“okkanti…pe…という意図で言われた”と言われた。“それを防ぐため(Taṃnivāraṇatthaṃ)”とは、その別の瞬間に色法が倶生縁となる状態について、“ある時には倶生縁によって縁となるのではない”と否定するためである。その二語によって、等しい縁と縁生法において、前者のものよりも後者のものの特殊な意味を示している。

Evañca ‘‘kañci kāle’’ti padassa ‘‘keci kāleti vā, kismiñci kāle’’ti vā vibhattivipallāsena attho gahetabboti adhippāyena paṭhamavikappaṃ dassetvā idāni pakārantarena dassetuṃ ‘‘kañci kāleti keci [Pg.251] kismiñci kāleti vā attho’’ti āha. Tena ‘‘kañcī’’ti ayaṃ sāmaññaniddesoti dasseti. Yo hi ayaṃ ‘‘kecī’’ti paccattabahuvacanābhidheyyo attho, yo ca ‘‘kismiñcī’’ti bhummekavacanābhidheyyo, tadubhayaṃ sati kālavantakālatāvibhāge kiṃ-saddassa vacanīyatāsāmaññena pana ekajjhaṃ katvā ‘‘kañcī’’ti pāḷiyaṃ vuttanti taṃ vibhajitvā dassetuṃ ‘‘keci kismiñcī’’ti vuttaṃ. Aṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘kismiñcī’’ti bhummavaseneva vuttaṃ. Tena yathāvuttaatthavibhāgena padena. Vatthubhūtāti vatthusabhāvā. Hadayarūpameva sandhāya vadati. Rūpantarānanti hadayavatthuto aññarūpānaṃ. Arūpīnaṃ sahajātapaccayataṃ pubbe ‘‘okkantikkhaṇe nāmarūpa’’nti ettha anivāritaṃ nivāretīti yojanā, tathā vatthussa ca kālantare paṭisandhikālato aññasmiṃ kāle arūpīnaṃ nivāretīti. Evañca katvātiādinā yathāvuttaatthavaṇṇanāya pāḷiyaṃ vibhattiniddesassa rūpakabhāvamāha. Punapi purimato pacchimassa upacayena visesaṃ dassetuṃ ‘‘purimena cā’’tiādi vuttaṃ. Tattha purimenāti ‘‘okkantikkhaṇe nāmarūpa’’nti iminā paccayaniddesavacanena. ‘‘Eko khandho vatthu ca tiṇṇaṃ khandhāna’’ntiādinā paṭiccavārādipāṭhena. Atthavivaraṇañhi paccayaniddesapāḷiyā sabbepi satta mahāvārā. Vatthussa vattabbatte āpanne kinti paccayoti tassa nāmassāti yojanā. Etenāti ‘‘rūpino dhammā arūpīnaṃ dhammāna’’nti etena vacanena. Kevalassāti nāmarahitassa vatthussa. Tathāti nāmassa paccayabhāvena.

このように、“kañci kāle(ある時に)”という語の意味を、“keci kāle”または“kismiñci kāle”と格を転換して理解すべきであるという意図で、最初の異説を示し、今は別の方法で示すために“kañci kāleとは、keciまたはkismiñci kāleという意味である”と言った。これによって“kañcī”という語は一般的な提示であることを示している。というのも、“keci”という主格複数で表現される意味と、“kismiñci”という処格単数で表現される意味の、その両者は、時間を有するものと時間性という区別があるとしても、“kiṃ”という語の呼称の共通性によって一つにまとめられてパーリ文では“kañcī”と言われているのであり、それを分割して示すために“keci kismiñci”と言われたのである。しかしアッタカタでは“kismiñci”という処格によってのみ説かれている。それゆえ、上述の意味の区分による語によって、“依処となった(vatthubhūtā)”とは依処の自性であることを指す。これは心臓色(hadayarūpa)のみを指して言っている。“他の色法にとって(rūpantarānaṃ)”とは、心臓依処以外の色法にとってのことである。無色の法に対する倶生縁性を、以前に“入胎の瞬間には名色(okkantikkhaṇe nāmarūpaṃ)”という箇所で否定されていなかったものを否定するという構成であり、同様に依処が結生時以外の別の時に、無色の法に対して(縁となるのを)否定しているのである。このようにして、上述の義解に基づき、パーリ文における格の提示の比喩的な性質を述べている。再び前者のものよりも後者のものの付加的な特殊性を示すために“前者のものによって(purimena cā)”等と言われた。そこでの“前者のもの”とは、“入胎の瞬間には名色”というこの縁の提示の言葉によるものである。“一蘊と依処が三蘊の(縁となり)”等の縁起分(paṭiccavāra)などの誦本によって。実際、意味の解釈においては、縁の提示のパーリ文は、七つの大分(mahāvāra)すべてにわたる。依処について説かれるべき状況に至ったとき、“いかにして名に対して縁となるのか”という構成になる。“これによって(etenā)”とは、“色法が無色の法に対して”というこの言葉による。“単独の(kevalassa)”とは、名を伴わない依処のことである。“同様に(tathā)”とは、名の縁としての状態によるものである。

Katthacīti ‘‘rūpino dhammā arūpīnaṃ dhammānaṃ kañci kālaṃ sahajātapaccayena paccayo’’ti etasmiṃ niddese. Ettha hi aññamaññasahajātapaccayabhāvo labbhati. Vacanenāti ‘‘aññamañña’’nti iminā vacanena pāḷiyaṃ sahajātapaccayabhāvassa asaṅgahitattā, atthato pana labbhatevāti. Tenāha ‘‘labbhamānepī’’ti. Tassāti aññamaññapaccayattassa. Evanti ‘‘na aññamaññavasenā’’ti iminā pakārena. Samudāyekadesavasena sāmivacananti avayavāvayavisambandhe avayavini sāmivacananti attho, niddhāraṇe vā ‘‘kaṇhā gāvīna’’ntiādīsu viya.

“どこかにおいて(Katthacī)”とは、“色法はある時に倶生縁によって無色の法に対して縁となる”というこの提示においてである。ここでは、相互倶生縁としての状態が得られる。“言葉によって(vacanena)”とは、“相互に(aññamañña)”というこの言葉がパーリ文において倶生縁の状態に含まれていないためであるが、意味の上では得られるのである。それゆえ“得られるとしても(labbhamānepī)”と言われた。“それの(tassā)”とは、相互縁の状態のことである。“このように(evaṃ)”とは、“相互によるのではなく”というこの方法によってである。“全体の中の一部としての所有格(samudāyekadesavasena sāmivacanaṃ)”とは、部分と全体の関係において全体に所有格が用いられているという意味であり、あるいは限定における“黒い牛たちのうちで”等におけるのと同様である。

Sahajātapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

倶生縁(sahajātapaccaya)の提示の義解、終わる。

8. Nissayapaccayaniddesavaṇṇanā

8. 依止縁(nissayapaccaya)の提示の義解。

8. Kismiñci [Pg.252] kāleti idaṃ na labbhati sabbadāpi nissayapaccayatāya labbhamānattā. Sahajaṃ purejanti hi vibhāgaṃ anāmasitvā nissayatāmattameva nissayapaccayatā. Vatthurūpaṃ pañcavokārabhaveti vatthurūpaṃ pañcavokārabhave cāti ca-saddo luttaniddiṭṭho daṭṭhabbo. Tassāti āruppavipākaṭṭhapanassa. Pakāsetabbattāti iminā apākaṭaṃ pākaṭaṃ katvā vacanena codanā anokāsāti dasseti.

8. “ある時に(Kismiñci kāle)”というこれは、(ここでは)得られない。常に依止縁の状態が得られるからである。“倶生”と“前生”という区別に言及せず、依止の状態そのものが依止縁性である。“五蘊有(pañcavokārabhava)における依処の色”という箇所で、“五蘊有において(pañcavokārabhave ca)”の“ca(および)”という語は、省略されて提示されていると見なされるべきである。“それの(tassā)”とは、無色界の果報を除外することについてである。“明らかにされるべき(であるから)(pakāsetabbattā)”というこの言葉によって、明らかでないものを明らかにして、言葉による異議の余地がないことを示している。

Nissayapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

依止縁の提示の義解、終わる。

9. Upanissayapaccayaniddesavaṇṇanā

9. 親依止縁(upanissayapaccaya)の提示の義解。

9. Upanissaye tayoti anantarārammaṇapakatūpanissayappabhede tayo upanissaye. Anekasaṅgāhakatāyāti anekesaṃ paccayadhammānaṃ saṅgahaṇato. Ekanteneva honti cittaniyamahetubhāvena pavattiniyamato. Yesu padesūti yesu kusalādipadesu. Saṅgahitoti saṅgahaṃ gato, kusalādipadesu yesaṃ padānaṃyeva anantarūpanissayo labbhatīti attho. Tesu ‘‘kesañcī’’ti na vuttaṃ. Kasmā? Na sakkā vattuṃ ekanteneva upalabbhanato. Tesūti kusalākusalapadesu. Na hi kusalo akusalassa anantarūpanissayo hoti, akusalo vā kusalassa, ārammaṇapakatūpanissayā pana anekantikā, tasmā tattha ‘‘kesañcī’’ti vuttaṃ. Siddhānaṃ paccayadhammānanti paccayabhāvena purimanipphannānaṃ kusalādīnaṃ kusalassa akusalassa vāti attho. Akusalādīhīti yathāsaṅkhyaṃ akusalena kusalena vā. Avisesenāti yathāvuttavisese niyamaṃ aggahetvā akusalādīsu akusalakusalānaṃ ‘‘kesañcī’’tiādinā.

9. “親依(しんえ、upanissaya)において三つ”とは、等無間・所縁・自然親依の区別による三つの親依のことである。“多くの摂受者(しょうじゅしゃ)であることから”とは、多くの縁となる法を摂受することからである。(等無間親依は)心の決定(けってい、cittaniyama)の原因となるあり方によって、進行が決定しているため、確実に(一向に)起こる。“どの項目において”とは、善などのどの項目においてかということである。“摂められた”とは、摂受されたということであり、善などの項目のうち、等無間親依が得られるそれらの項目のみを意味する。それら(等無間)については“ある種の(kesañcī)”とは言われない。なぜか? 確実に得られるからである。“それらにおいて”とは、善・不善の項目においてである。善は不善の等無間親依にはならず、不善も善のそれにはならない。しかし所縁・自然親依は不確定である。ゆえに、それらについては“ある種の”と言われる。“成立した縁法”とは、縁のあり方によって以前に完成した善などの、あるいは善や不善の(法)、という意味である。“不善などによって”とは、順次に不善あるいは善によってということである。“無差別に”とは、上述の特質の決定を考慮せず、不善などの項目において、不善・善に対して“ある種の”などと言われることである。

Anārammaṇattā ārammaṇūpanissayaṃ pubbāparaniyamena appavattito anantarūpanissayaṃ na labhatīti yojanā. Pakatassāti nipphāditassa, upasevitassa vā. Na hi rūpasantānassa saddhādinipphādanaṃ atthi, utubhojanādiupasevanaṃ vā sambhavati. Tenāha ‘‘yathā hi…pe… rūpasantānenā’’ti. Nanu ca rūpasantāne pubbenāparaṃ viseso labbhati[Pg.253], so ca na vinā samānajātiyena kāraṇenāti svāyaṃ pakatūpanissayalābhoti kadāci āsaṅkeyyāti āha ‘‘yasmiñcā’’tiādi. Tattha tanti utubījādikaṃ kammādi ca tena rūpena purimanipphannena. Uppādanaṃ sābhisandhikaṃ daṭṭhabbaṃ. Adhipatīsu pubbābhisaṅkhāro viya pakappanaṃ saṃvidahanaṃ. Pakaraṇaṃ vuttalakkhaṇena kāraṇabhāvena avaṭṭhānaṃ, yato kāraṇaviseso ‘‘pakatī’’ti vuccati. Yadi evaṃ kasmā rūpasseva taṃ paṭikkhipīyatīti āha ‘‘yathā ca…pe… daṭṭhabbā’’ti. Evampi utubījādīnaṃ aṅkurādīsu kathaṃ paccayavisesabhāvoti āha ‘‘utubījādayo pana…pe… bhāvato’’ti. Upanissayoti ca yasmā balavatākāraṇaṃ adhippetaṃ, tasmā na ettha ekantena purimanipphatti icchitabbā. Yadi evaṃ pāḷiyaṃ kathaṃ purimaggahaṇanti āha ‘‘purimapurimānaṃyeva panā’’tiādi. Tepi vā parikappanavasena purimanipphannāyeva nāma honti. Na hi asaṃviditākāre vatthusmiṃ patthanāpavattīti. Tenāha ‘‘taṃsamānalakkhaṇatāyā’’ti.

“対象(所縁)を持たないため、(所縁親依を、また)前後関係の規定によって進行しないため等無間親依を得られない”という構成である。“自然(pakata)の”とは、完成された、あるいは修習されたという意味である。色(物質)の相続には、信などの完成や、季節・食物などの修習はあり得ない。それゆえ“例えば……色相続によって”と言われる。しかし、色相続においても前後の差異が得られ、それは同種の因なしにはあり得ないので、それが自然親依の獲得ではないかと疑われるかもしれないので、“そして、どの……”等と言う。その中で“それ”とは、その以前に完成した色法によって生じる季節や種子、業などのことである。生起させることは、意図(abhisandhika)を伴うものと見なされるべきである。大種(adhipatī)における前述の行(abhisaṅkhāra)のように、計画や配置がある。“説明(pakaraṇa)”とは、説かれた特徴による原因の状態の確定であり、それゆえ原因の特質は“性質(pakati)”と呼ばれる。もしそうなら、なぜ色法についてのみそれが拒絶されるのかと言えば、“そして、例えば……見なされるべきである”と言う。これでも、季節や種子などが芽などに対してどのように特殊な縁の状態になるのかと言えば、“しかし季節や種子などは……あり方から”と言う。“親依”とは強力な原因(balavatākāraṇa)を意図しているため、ここでは必ずしも以前の完成が望まれるわけではない。もしそうなら、パーリ聖典でなぜ“以前の”という表現があるのかと言えば、“以前の、以前の(purimapurimānaṃyeva)”等と言う。あるいは、それらも想定(parikappana)によれば、以前に完成したものと呼ばれるのである。認識されない状態の物事に対して、願望が進行することはないからである。それゆえ“その同じ特徴を持つことにより”と言う。

Dhammeti puggalasenāsanapaññattīnaṃ upādānabhūte dhamme. Ayaṃ nayoti paññattimukhena paññapetabbā tadupādānabhūtā dhammā gayhantīti yathāvutto nayo. Etthevāti ‘‘senāsanampi upanissayapaccayena paccayo’’ti etasmiṃyeva vacane. Kathaṃ paccuppannassa pakatūpanissayabhāvoti codanāya ‘‘vakkhatī’’tiādinā āgamaṃ dassetvā yuttiṃ dassetuṃ ‘‘paccuppannānampica tādisānaṃ pubbe pakatattā’’ti vuttaṃ. Tādisānanti yādisā utuādayo paccupaṭṭhitā, tādisānaṃ tato pubbe puretaraṃ pakatattā pakatūpanissayayogyatāya āpāditattā.

“諸法において”とは、個人や住居といった施設(概念)の拠り所(upādāna)となる法においてである。“この理趣”とは、施設という門を通して示されるべき、その拠り所となった諸法が取られるという、上述の理趣である。“ここにのみ”とは、“住居もまた親依縁によって縁となる”という、この言葉においてのみである。現在(のもの)がどのように自然親依の状態になるのかという反対論に対し、“説かれるであろう”等として聖教(āgama)を示し、道理を示すために“現在のそれらのようなものも、以前に作成された(pakata)からである”と言われた。“そのようなもの”とは、現前している季節などのようなものであり、それ以前に、より以前に作成されていることから、自然親依の適格性を備えていることによる。

Kasiṇādīnampi ārammaṇūpanissayatā sambhavatīti katvā vuttaṃ ‘‘iminā adhippāyena ‘ekaccāyā’ti āhā’’ti. Tathā hi ‘‘kasiṇamaṇḍalaṃ disvā’’tiādinā tassa upanissayabhāvo aṭṭhakathāyaṃ vutto.

カシィナなども所縁親依の状態になり得ることから、“この意図によって‘あるものについては(ekaccāyā)’と言った”と言われる。実に、“カシィナ曼荼羅を見て”等により、その親依の状態がアッタカター(註釈書)で説かれている。

Arūpāvacarakusalampi upanissayo hoti, pageva kāmāvacararūpāvacarakusalanti adhippāyo. Taṃ pana yathā upanissayo hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘yasmiṃ kasiṇādimhī’’tiādi vuttaṃ. Anuppannajhānuppādaneti rūpāvacarajjhānaṃ sandhāyāha, arūpāvacarajjhāne pana vattabbameva natthi. Taduppādakakusalānanti tassa rūpāvacaravipākassa uppādakakusalānaṃ, rūpāvacarakusalānanti [Pg.254] attho. Paṭisandhiniyāmakassāti rūpāvacarapaṭisandhiniyāmakassa. Cutitoti rūpāvacarapaṭisandhiyā anantarapaccayabhūtāya cutiyā. Purimajavanassa vasenāti cutiyā āsannajavanabhāvena. Rūpāvacarakusalaṃ arūpāvacaravipākassāti etthāpi ‘‘taduppādakakusalāna’’ntiādinā ānetvā yojetabbaṃ. Yathā ca ‘‘rūpāvacarakusalaṃ arūpāvacaravipākassa upanissayo’’ti vuttaṃ, evaṃ ‘‘kāmāvacarakusalampi taduppādakakusalāna’’ntiādinā yojetabbaṃ. Lokuttaravipākassa tebhūmakakusalānampi pādakādivasena upanissayabhāvo pākaṭoyeva, tathā taṃtaṃbhūmakakusalānaṃ taṃtaṃbhūmakakiriyānaṃ, kāmāvacarakusalassa rūpārūpāvacarakiriyānaṃ, rūpāvacarakusalassa arūpāvacarakiriyāya upanissayabhāvoti imamatthaṃ dassento ‘‘evaṃ paccekaṃ…pe… veditabbo’’ti āha. ‘‘Saddhaṃ upanissāya dānaṃ detī’’tiādinā pakatūpanissayo uddesavaseneva pāṭho āgato, na vibhajanavasenāti āha ‘‘pāḷiyampi…pe… vissajjito’’ti. Kusalattikādīsu anulomādibhedabhinnattā pañhāvāresūti bahuvacananiddeso.

無色界の善も親依になり、欲界・色界の善については言うまでもない、という意図である。それがどのように親依になるかを示すために、“どのカシィナなどにおいて”等と言われる。“未生の見(jhāna)を生じさせることにおいて”とは、色界の見を指して言っているのであり、無色界の見については言うまでもない。“その生起の善”とは、その色界の異熟(vipāka)を生起させる善、すなわち色界の善という意味である。“結生(paṭisandhi)を規定するもの”とは、色界の結生を規定するものである。“死(cuti)”とは、色界の結生に対する等無間縁となる死のことである。“前の速行(javana)の勢いにより”とは、死に近い速行の状態による。“色界の善が無色界の異熟の”という箇所においても、“その生起の善”等を適用して構成すべきである。“色界の善が無色界の異熟の親依である”と言われるように、同様に“欲界の善も、その生起の善の……”等と構成すべきである。出世間の異熟に対して、三界(欲・色・無色)の善も基礎(pādaka)などのあり方によって親依となることは明白である。同様に、それぞれの界の善がそれぞれの界の唯作(kiriya)に、欲界の善が色界・無色界の唯作に、色界の善が無色界の唯作の親依となるというこの意味を示すために、“このように個々に……知るべきである”と言った。“信仰によって布施をなす”等により、自然親依は要目(uddesa)のあり方によってのみ教説に現れ、詳細な区分(vibhajana)としては現れないので、“パーリ語においても……答えられた”と言った。善三法(kusalattika)などにおいて、順次などの区分によって分かれているため、問処(pañhāvāra)においては複数形(bahuvacana)で示されている。

Lokuttaranibbattanaṃ upanissāya parassa sinehuppādane lokuttaradhammā upanissayo viya hontīti ayamettha leso, bhāvino pana lokuttarassa akusalānaṃ upanissayatā sambhavatīti āha ‘‘na idaṃ sārato daṭṭhabbanti adhippāyo’’ti. Rūpāvacarādikusalānanti rūpārūpāvacaralokuttarakusalānaṃ uppādiyamānassa rūpāvacarakusalassāti yojanā. Rūpāvacarakiriyassa ca arūpāvacaravipāko upanissayo kathanti āha ‘‘pubbe nivutthādīsu…pe… arahato’’ti. Taṃ taṃ vipākaṃ patthento tassa tassa vipākassa hetubhūtaṃ kusalaṃ nibbattetīti vipākānaṃ kusalūpanissayatāti āha ‘‘catubhūmakā…pe… upanissayo’’ti. Lokiyakusalānaṃ pana lokuttaravipākā upanissayo na hontīti dassento ‘‘yadipī’’tiādimāha. Teneva hi ‘‘tathā tebhūmakavipāko’’ti tebhūmakaggahaṇaṃ kataṃ. Tattha tenāti anāgāminā. Tanti arahattaphalaṃ. Tasmāti adiṭṭhapubbattā. Tāni viyāti sotāpattiphalāni viya. Tesanti puthujjanādīnaṃ. Imassāti anāgāmino. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā puthujjanādīnaṃ santāne jhānādīnaṃ sotāpattiphalādīnaṃ na upanissayapaccayo anupaladdhapubbattā, evaṃ anāgāmino jhānādīnaṃ [Pg.255] aggaphalaṃ upanissayapaccayo adiṭṭhapubbattā. Tenāha ‘‘upaladdhapubbasadisameva hi anāgatampi upanissayo’’ti. Aṭṭhakathāyaṃ pana heṭṭhimaphalānaṃ kusalūpanissayatā vuttā eva.

“出世間の法が生じることに依拠して、他者に対して愛着が生じる場合、出世間の諸法が親依縁(強く依拠する条件)となるかのようであるが、これはここにおける仮説(leso)である。しかし、将来生じるべき出世間の法が不善の法に対して親依性を持つことはあり得るので、‘これは本質(実体)として見るべきではないという意味である’と述べられている。また、‘色界などの善の諸法に対して’とは、生じつつある色界の善の法に対して、色界・無色界・出世間の善の法が(親依縁となる)という構成である。唯作(機能的)な色界の心に対して、どのように無色界の異熟が親依縁となるのかという問いに対し、‘かつて住した場所などにおいて……阿羅漢の……’と述べられている。それぞれの異熟を望んで、その異熟の因となる善の法を生じさせるので、異熟が善の法に対する親依性を持つとして、‘四地の……親依縁’と述べられている。しかし、出世間の異熟(果)は世間の善の法に対して親依縁とはならないことを示すために、‘たとえ……’等と述べられている。それゆえにこそ、‘そのように三地の異熟は’と三地の限定がなされている。そこにおいて、‘それによって’とは不還者によってであり、‘それを’とは阿羅漢果のことである。‘それゆえに’とは以前に見たことがないがゆえにである。‘それらのように’とは、預流果などのようにということである。‘この者の’とは不還者のことである。これが意味するところは、凡夫などの相続(心身の流れ)において、以前に得たことがないがゆえに禅定や預流果などが親依縁とならないように、不還者にとっても以前に見たことがないがゆえに禅定などが最上果(阿羅漢果)に対して親依縁とはならないということである。それゆえに、‘以前に得たものに類似した未来のものだけが、親依縁となるのである’と述べられている。しかし、註釈書においては、下位の諸果が善の法に対して親依性を持つことは既に述べられている。”

Yathā vipākā kusalānaṃ, evaṃ kiriyāpi tesaṃ upanissayo hotīti taṃ nayaṃ dassetuṃ ‘‘kiriyaṃ atthapaṭisambhidādi’’ntiādi vuttaṃ. Yonisomanasikāre vattabbameva natthīti catubhūmakakusalassapi yonisomanasikāro upanissayo hotīti ettha vattabbameva natthi, tadatthaṃ yonisomanasikāraṃ pavattentassāti attho. Tanti yonisomanasikāraṃ. Akusalassa ca catubhūmakavipākassa upanissayo yonisomanasikāroti yojanā. Evaṃ kiriyassapīti yathā kusalassa yonisomanasikārassa vasena upanissayo vutto, evaṃ kiriyassapi yonisomanasikārassa vasena yojetabbanti attho. So hi taṃ upanissāya rāgādiuppādane akusalassa vuttanayena kusalākusalūpanissayabhāvamukhena catubhūmakavipākassa upanissayo hotiyeva. Yadi kiriyasaṅkhāto…pe… hotiyeva, atha kasmā pakatūpanissayavibhajane kiriyā na gahitā, utubhojanasenāsanāniyeva gahitānīti āha ‘‘nevavipākanavipākadhammadhammesu…pe… nayadassanamattamevā’’ti. Evamādikanti ādi-saddena ‘‘kusalaṃ dhammaṃ sahajāto abyākato dhammo uppajjati na upanissayapaccayā’’ti evamādikaṃ saṅgaṇhāti. Upanissayapariyāyo upanisasaddoti katvā vuttaṃ ‘‘viññāṇūpanisaṃ nāmarūpaṃ, nāmarūpūpanisañca saḷāyatanantiādikenā’’ti. Ettha hi viññāṇassa nāmarūpānaṃ phassarūpādīnaṃ cakkhāyatanādīnañca upanissayabhāvo vuttoti.

“異熟(結果)が善の諸法に対して(親依縁となる)ように、唯作(機能的な心)もそれらに対して親依縁となる。その方法を示すために‘唯作は義無礙解など……’等と述べられている。如理作意については、言うまでもないことである。四地の善の法にとっても如理作意が親依縁となることは、ここで言うまでもないことであり、そのために如理作意を働かせている者にとって、という意味である。‘それを’とは如理作意のことである。また、不善の法と四地の異熟に対して、如理作意が親依縁となるという構成である。‘このように唯作についても’とは、善の法が如理作意の力によって親依縁と言われたように、唯作も如理作意の力によって構成されるべきであるという意味である。なぜなら、それに依拠して渇愛(ラーガ)等を生じさせる場合、不善の法について述べられた方法により、善・不善の親依縁という形を通じて、四地の異熟に対しても親依縁となるからである。もし唯作と名付けられたものが……やはり(親依縁と)なるのであれば、なぜ自然親依縁(pakatūpanissaya)の分類において唯作が挙げられず、気候、食物、坐臥処だけが挙げられたのかという問いに対し、‘非異熟・非異熟法(無記法)において……ただ方法の提示に過ぎない’と述べられている。‘このような……’等の‘等’という言葉によって、‘善の法に対して共生する無記の法が、親依縁によらずに生じる’といった内容を包含している。親依(upanisa)という言葉は親依縁(upanissaya)の別名であるとして、‘識を条件(親依)とする名色、名色を条件とする六処’等と述べられている。ここでは、識が名色(触や色など)に対して、また(名色が)眼処などに対して親依縁であることが述べられているのである。”

Upanissayapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

親依縁(強く依拠する条件)の説明の註釈を終わる。

10. Purejātapaccayaniddesavaṇṇanā

10. 前生縁(先に生じた条件)の説明の註釈

10. Dassitameva nayadassanavasenāti yojanā. Yadi dassitameva, kasmā vuttaṃ ‘‘sāvasesavasena desanā katā’’ti āha ‘‘sarūpena adassitattā’’ti. ‘‘Yaṃ yaṃ dhammaṃ purejātaṃ ārabbha ye ye dhammā uppajjanti cittacetasikā [Pg.256] dhammā, te te dhammā tesaṃ tesaṃ dhammānaṃ purejātapaccayena paccayo’’ti evaṃ sarūpena pāḷiyaṃ adassitattā. Iddhividhābhiññāya cāti ca-saddena cutūpapātañāṇassapi saṅgaho daṭṭhabbo. Tassapi hi rūpadhammārammaṇakāle aṭṭhārasasu yaṃ kiñci ārammaṇapurejātaṃ hoti paccuppannārammaṇattā. ‘‘Cavamāne upapajjamāne’’ti hi vuttaṃ. Dibbacakkhudibbasotañāṇesu ca vattabbameva natthi.

10. “方法の提示によって示されたのである”という構成である。もし既に示されているのであれば、なぜ“残された部分(sāvasesa)として説示された”と述べられているのかという問いに対し、“自らの形態(sarūpa)として示されていないからである”と述べている。“いかなる前生した法を対象として、いかなる心・心所法が生じるにせよ、それらの法はそれらの法に対して前生縁によって条件となる”というように、自らの形態としては(根本の)聖典(パーリ)において示されていないからである。また、“神変(iddhividha)の通力において”という箇所で、“また(ca)”という言葉によって死生智(cutūpapātañāṇa)も包含されるべきである。それ(死生智)においても、色法を対象とする時には、現在の対象であるため、十八種類(の対象)のいずれかが対象前生縁となるからである。なぜなら“死にゆく者、生まれゆく者”と説かれているからである。天眼通や天耳通については、言うまでもないことである。”

Itarassapi abhāvāti ārammaṇapurejātassapi abhāvā aggahaṇaṃ paṭisandhibhāvinoti yojanā. Satipi kassaci paṭisandhibhāvino ārammaṇapurejāte vibhūtaṃ pana katvā ārammaṇakaraṇābhāvato avijjamānasadisanti katvā vuttaṃ ‘‘itarassapi abhāvā’’ti. Tenevāha ‘‘paṭisandhiyā viya aparibyattassa ārammaṇassa ārammaṇamattabhāvato’’ti. Santīraṇabhāvino manoviññāṇadhātuyāpi ekanteneva purejātapaccayo rūpādīni pañcārammaṇānīti yojanā. Ettha ca ‘‘manodhātūnañcā’’tiādi ‘‘tadārammaṇabhāvino’’ti padassa purato vattabbo, uppaṭipāṭiyā likhitaṃ.

“他(の縁)も欠如しているため”とは、対象前生縁も欠如しているため、(結生に)続くものが把握されないという構成である。結生に続くものに対象前生縁が存在する場合であっても、それを明確にして対象とすることがないため、存在しないも同等であるとして、“他のものも欠如しているため”と述べられている。それゆえに、“結生(の心)におけるように、不明瞭な対象は、単なる対象としてのみ存在するからである”と述べられている。確定(santīraṇa)の後に生じる意意識界にとっても、決定的に前生縁となるのは色などの五つの対象であるという構成である。なお、ここで“意界などの……”等は“登録(tadārammaṇa)として生じる……”という言葉の前に置かれるべきであるが、順序が入れ替わって記述されている。”

Purejātapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

前生縁の説明の註釈を終わる。

11. Pacchājātapaccayaniddesavaṇṇanā

11. 後生縁(後に生じた条件)の説明の註釈

11. Niravasesadassitapurejātadassanavasenāti ‘‘catusamuṭṭhānikatisamuṭṭhānikarūpakāyassā’’ti evaṃ niravasesato dassitassa purejātassa paccayuppannassa dassanavasena. Paccayā hi idha kāmāvacararūpāvacaravipākā, tesu kāmāvacaravipāko ca catusamuṭṭhānikarūpakāyassa paccayo, na itaro. Tenevāha ‘‘rūpāvacaravipāko pana āhārasamuṭṭhānassa na hotī’’ti, tasmā ‘‘tassevā’’ti vuttepi yathārahamattho veditabbo.

11. “残りなく示された前生縁の提示(観察)によれば”とは、“四種の原因から生じる色身、あるいは三種の原因から生じる色身に対して”というように、欠けることなく示された前生縁の縁生(条件によって生じたもの)の提示によっている。なぜなら、ここでの条件(縁)は欲界や色界の異熟であり、それらのうち、欲界の異熟は四種の原因から生じる色身の条件となるが、他(色界の異熟)はそうではないからである。それゆえに“色界の異熟は、食から生じる(色法)の条件とはならない”と述べられており、したがって“それに対してのみ”と言われた場合でも、適切にその意味が理解されるべきである。”

Pacchājātapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

後生縁の説明の註釈を終わる。

12. Āsevanapaccayaniddesavaṇṇanā

12. 習行縁(繰り返しによる条件)の説明の註釈

12. Pakārehi [Pg.257] guṇitaṃ paguṇaṃ, bahukkhattuṃ pavattiyā bhāvitanti attho. Atisayena paguṇaṃ paguṇataraṃ, tatoyeva balavataraṃ. Tassa bhāvo, tena paguṇatarabalavatarabhāvena visiṭṭhaṃ visesappattaṃ. Svāyaṃ viseso vipāke natthīti āha ‘‘etena vipākābyākatato visesetī’’ti.

12. “パグナ(熟練した)”とは、様々な方法で繰り返されたもの、あるいは何度も生起することによって修習されたという意味である。“さらに熟練した(paguṇatara)”とは、極めて熟練していることであり、それゆえに“さらに強力(balavatara)”である。その状態(性質)によって“殊勝(visiṭṭha)”であり、卓越した状態に至っている。この卓越した性質は(単なる)異熟には存在しないため、“これによって(習行縁の諸法を)異熟無記から区別している”と述べられている。”

Āsevanapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

習行縁の説明の註釈を終わる。

13. Kammapaccayaniddesavaṇṇanā

13. 業縁(行為の条件)の説明の註釈

13. Evaṃsabhāvāti kammapaccayena upakārakasabhāvā. Samatthatāti ānubhāvo. Tassāti vipākakkhandhakaṭattārūpasaṅkhātassa phalassa. Kammapaccayabhāvo vuttoti kammapaccayena paccayabhāvo vutto. Ekavokāre rūpampīti ekavokārepi rūpaṃ na janeti, pageva catuvokāreti attho.

13. “そのような性質”とは、業縁によって助成する性質のことである。“能力(samatthatā)”とは威力のことである。“その”とは、異熟蘊および業生色と称される果報のことである。“業縁の状態が説かれた”とは、業縁による縁の状態が説かれたということである。“一蘊(有)において色をも”とは、一蘊(有)においても色は生じさせない、四蘊(有)においてはなおさらである、という意味である。

Kammapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

業縁の示説の釈を終わる。

14. Vipākapaccayaniddesavaṇṇanā

14. 異熟縁の示説の釈

14. Yathā hi rūpabhave saññīnaṃ taṃnibbattitapuññābhisaṅkhāreneva rūpuppatti, evaṃ asaññīnampīti tattha kāmāvacarakammunā yathā vipākānurūpānaṃ paccayo honto kesañciyeva hoti, na sabbesaṃ, katthaciyeva hoti, na sabbattha, na evaṃ vipākānanti āha ‘‘ekantenā’’ti. Tesaṃ vasenāti tesaṃ vipākapaccayalābhīnaṃ vipākakkhandhānaṃ vasena. Na hītiādinā ‘‘ekantenā’’ti vuttamatthaṃ byatirekato vibhāveti. Bhūmidvayavipākoti kāmāvacararūpāvacaravipāko āruppe rūpassa na hi paccayoti yojanā.

14. 実に、色界において有想の者たちには、そこで生じた福行によってのみ色の生起があるように、無想の者たちにも同様である。そこ(欲界)において欲界の業によって、異熟に相応するものたちの縁となる場合、ある者たちに対してのみであり、すべての人に対してではない。ある場所においてのみであり、すべての場所においてではない。しかし、異熟についてはそうではないので、“決定的に(一向に)”と言った。“それらの力によって”とは、それら異熟縁を得る異熟蘊の力によって、という意味である。“実に〜ない”等の言葉によって、“決定的に”と言われた意味を、反対の側面から説明している。“二地の異熟”とは、欲界と色界の異熟が、無色界において色の縁とはならない、という関連である。

Vipākapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

異熟縁の示説の釈を終わる。

15. Āhārapaccayaniddesavaṇṇanā

15. 食縁の示説の釈

15. Kevalāya [Pg.258] ojāya ajjhoharaṇassa abhāvā ‘‘asitapītādivatthūhi saha ajjhoharitovā’’ti vuttaṃ. Khādanīyabhojanīyappabhede asite tāva kabaḷīkāratā hotu, pātabbādike pana kathanti āha ‘‘pātabba…pe… hontī’’ti. Yebhuyyavasena vā evaṃ vuttanti veditabbaṃ.

15. 純粋な栄養素(オージャー)だけを飲み込むことはないので、“食べ物や飲み物などの物と共に飲み込まれたもの”と言われた。硬食・軟食の分類における“食べられたもの(asita)”については段食(だんじき)の性質があるとしても、飲料などについてはどうなのか(という問いに)、彼は“飲まれるもの……などである”と言った。あるいは、大部分に基づいてそのように言われたと知るべきである。

Anupālakoti upatthambhako. Cittasamuṭṭhānassa kāyassa āhārapaccayabhāvo kabaḷīkārāhārassa vicāretvā gahetabbo. Kasmāti ce? Ettha kāraṇamāha ‘‘na hī’’tiādinā. Sati hi paccayabhāve ‘‘cittasamuṭṭhāno kabaḷīkārāhāro cittasamuṭṭhānassa kāyassa āhārapaccayena paccayo’’tiādi vattabbaṃ siyā, na pana vuttaṃ, nocittasamuṭṭhānassa pana vuttaṃ. Tenāha ‘‘tividhopi…pe… vutto’’ti.

“保護するもの(anupālaka)”とは支えるもののことである。心生の体に対する段食の食縁としての状態は、検討した上で受け入れるべきである。なぜなら、ここで“実に〜ない”等の言葉でその理由を述べているからである。もし縁としての状態があるならば、“心生の段食は、心生の体に対して食縁によって縁となる”などと言われるべきであるが、そのようには言われず、非心生のものについて言われている。ゆえに“三種も……説かれた”と言ったのである。

Āhārapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

食縁の示説の釈を終わる。

16. Indriyapaccayaniddesavaṇṇanā

16. 根縁の示説の釈

16. ‘‘Missakattā’’ti idaṃ indriyatāya rūpārūpajīvitindriyānaṃ ekajjhaṃ katvā desitataṃ sandhāya vuttaṃ, tasmā missakattāti rūpajīvitindriyamissakattāti attho. Jīvitindriyanti arūpajīvitindriyaṃ. Na sabbena sabbaṃ vajjitabbanti yathā pañhāpucchake arūpajīvitindriyaṃ missakattā na gahitaṃ, na evamidha arūpajīvitindriyaṃ aggahitanti attho.

16. “混合しているがゆえに”とは、根としての性質において、色および非色の命根を一つにまとめて説かれたことを指して言われたものである。したがって、“混合しているがゆえに”とは“色の命根と混合しているがゆえに”という意味である。“命根”とは、非色の命根のことである。“すべてが完全に除外されるべきではない”とは、問答編において非色の命根が混合のために採用されなかったように、ここでは非色の命根が採用されないわけではない、という意味である。

Arūpānaṃ cakkhuviññāṇādīnaṃ paccayantarāpekkhāni āvajjanārammaṇādiaññapaccayasāpekkhāni indriyapaccayā siyuṃ cakkhādīnaṃ rūpārūpānaṃ aññamaññaṃ kadācipi avinibbhuttabhāvassa abhāvato, paccayantarasamodhānāpekkhatāya ca. Yo pana nirapekkhoti yathā cakkhādīni paccayantaresu sāpekkhāni, evaṃ sāpekkho ahutvā yo tattha nirapekkho indriyapaccayo hoti avinibbhuttadhammānaṃ yathā duvidhampi jīvitindriyaṃ, so attano…pe… natthīti yojanā. Avinibbhuttānaṃ tesampi liṅgādīnaṃ siyuṃ vinibbhuttānaṃ paccayuppannānaṃ indriyapaccayatābhāvassa adiṭṭhattā. Nanu cakkhādīnaṃ vinibbhuttānaṃ [Pg.259] indriyapaccayabhāvo diṭṭhoti? Saccaṃ diṭṭho, na pana so samānajātiyāti dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Sati cevanti evaṃ vuttappakāre samānajātiyaṃyeva avinibbhuttassa indriyapaccayabhāve sati itthipurisindriyehi saddhiṃ. Sahayoge hi idaṃ karaṇavacanaṃ. Yadipi itthipurisindriyāni liṅgādīnaṃ kalalādikāle indriyapaccayataṃ na phareyyuṃ tesaṃ tadā abhāvato. Ye pana rūpadhammā tadā santi, tehi avinibbhuttāva, tesaṃ kasmā na pharantīti āha ‘‘aññesaṃ panā’’tiādi. Abījabhāvato animittabhāvato. Tadanurūpānanti kalalādiavatthānurūpānaṃ atthitaṃ icchanti, yato ‘‘itthī, puriso’’ti pakativibhāgo viññāyatīti tesaṃ adhippāyo.

非色の法である眼識などに対して、転向や対象などの他の縁に依存するものが根縁となるだろう。なぜなら、眼などの色と非色の法とは、いかなるときも“不相離”の状態になく、他の縁の結合に依存しているからである。しかし“依存しないもの”とは、眼などが他の縁に依存しているように依存するのではなく、そこで不相離の諸法に対して独立した根縁となるもの、例えば二種の命根のようなものであり、それは自身の……ない、という関連である。不相離であるそれら性徴などについても(根縁が)あるだろう。なぜなら、分離した縁生の諸法に対して根縁の状態であることは見られないからである。“眼などの相離のものに根縁の状態があるではないか”と言われるかもしれない。確かに見られるが、しかしそれは“同類”ではないことを示すために、“実に〜ない”等と言った。“そして、あるならば”とは、上述のような方法で、同類においてのみ不相離なものに根縁としての状態があるならば、女根・男根と共にある。これは伴随の意味での具格である。たとえ女根・男根が、羯羅藍等の時期にそれらが存在しないために性徴などに根縁性を及ぼさないとしても、その時存在し、それらと不相離である色法に対して、なぜ及ぼさないのか、という問いに、彼は“他のものには……”等と言った。種子の状態でないため、相の状態でないためである。“それらに相応する”とは、羯羅藍などの段階に相応する存在を彼らは望んでいる。そこから“女、男”という生来の区別が知られるからである。これが彼らの意図である。

Kusalajātiyanti niddhāraṇe bhummaṃ. Ye pana ‘‘kusalajātika’’nti paṭhanti, tesaṃ paccattekavacanaṃ. Visuṃ ekajāti vā bhūmi vā na hoti tadekadesabhāvato. Hetuādīsupīti ādi-saddena ‘‘akusalāhāresupi eseva nayo’’ti evamādikaṃ saṅgaṇhāti. Esa nayoti yvāyaṃ ‘‘bhūmivasena vuttesū’’tiādinā arūpe alabbhamānassa indriyapaccayassa aṭṭhapane atthanayo vutto, esa nayo yojetabboti. Tathā apariyāpannakusalahetu, tathā akusalahetūti etthāpi paṭhamāpariyāpannakusalahetu domanassasahagatākusalahetu ca visuṃ ekajāti bhūmi vā na hontīti āruppe alabbhamānāpi visuṃ na ṭhapitāti yojetabbo. Esa nayo ‘‘akusalāhāresupi eseva nayo’’ti evamādīsu.

“善の類において”とは、限定の処格である。しかし“善の類のもの”と読む者たちにとっては、単数主格である。それは一部であるため、別個に一つの種類や地となるのではない。“因などにおいても”の“など”という言葉によって、“不善の食においてもこの方法と同じである”といったことを含めている。“この方法”とは、“地によって説かれたものにおいて”等によって、無色界において得られない根縁を除外する際に述べられた意味上の方法であり、この方法を適用すべきである。同様に“不系の善の因”、同様に“不善の因”についても、ここでは最初の不系の善の因と憂を伴う不善の因は、別個に一つの種類や地となるのではないから、無色界において得られなくても別個に除外されない、と適用すべきである。この方法は“不善の食においてもこの方法と同じである”等の箇所において適用される。

Sati sahajātapaccayatte uppādakkhaṇepi indriyapaccayatā siyāti katvā vuttaṃ ‘‘sahajātapaccayattābhāvaṃ sandhāyā’’ti. Vuttañhi ‘‘uppajjamāno saha uppajjamānabhāvena upakārako dhammo sahajātapaccayo’’ti (paṭṭhā. aṭṭha. paccayuddesavaṇṇanā). Tassa pana sahajātapaccayattābhāvo yadipi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sahajātapaccayatā pana tassa natthī’’ti sarūpeneva dassito, tathāpi taṃ ananujānanto ‘‘uppāda…pe… nivāretu’’nti vatvā ‘‘vakkhatī’’tiādinā tamatthaṃ samattheti. Kammapaccayasadisanti hi etena tassa uppādakkhaṇe paccayabhāvo pakāsito. Pavattecāti ca-saddena paṭisandhiyañca kaṭattārūpassa rūpajīvitindriyato añño indriyapaccayo na hi atthīti yojanā. Paṭiccavārādayo [Pg.260] sampayuttavārapariyosānā cha vārā uppādakkhaṇameva gahetvā pavattā ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjati hetupaccayā’’tiādinā, na ṭhitikkhaṇanti adhippāyo. Evañca katvāti uppādakkhaṇameva gahetvā pavattattā. Etesūti yathāvuttesu chasu vāresu. Keci pana ‘‘rūpajīvitindriyassa anupālanaṃ uppādakkhaṇe na pākaṭaṃ balavañca yathā ṭhitikkhaṇe pacchājātādipaccayalābhato thirabhāvappattiyāssa taṃ pākaṭaṃ balavañca, tasmā ‘ṭhitikkhaṇe’ti vutta’’nti vadanti.

倶生縁(共に生じる縁)の状態があるとき、生起の瞬間(uppādakkhaṇa)においても根縁(indriyapaccayatā)の状態があり得ると考え、“倶生縁としての状態の欠如を考慮して”と言われた。というのも、“生じつつあるものは、共に生じるという状態によって助けとなる法(dhammā)であり、それが倶生縁である”と言われているからである(パッターナ註釈・縁の解説)。しかし、その倶生縁としての状態の欠如は、註釈(aṭṭhakathā)において“しかし、それ(色命根)には倶生縁性は存在しない”と自ら示されているが、それを受け入れない者は“生起……等々を排除するために”と言って、“説かれるであろう”等によってその意味を立証している。“業縁に似ている”ということで、生起の瞬間におけるその縁としての状態が示されているのである。また“生起において(pavatte)”という言葉と“ca”という言葉によって、結生(paṭisandhi)においても、業果の色(kaṭattārūpa)にとって色命根以外に他の根縁は存在しない、と解釈される。縁起の節(paṭiccavāra)から相応の節(sampayuttavāra)の終わりまでの六つの節は、生起の瞬間のみを取り上げて、“善法を縁として善法が生じる。因縁によって……”等と説かれており、静止の瞬間(ṭhitikkhaṇa)ではない、というのが意図である。このようにして(evañca katvā)とは、生起の瞬間のみを取り上げて進行しているからである。これら(etesu)においてとは、上述の六つの節においてである。しかし、ある人々は“色命根の維持(anupālana)は、生起の瞬間には顕著でも強力でもないが、静止の瞬間において後生縁等の助けを得ることで安定した状態に達するため、顕著かつ強力となる。それゆえ‘静止の瞬間において’と言われたのである”と言っている。

Indriyapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

根縁解説の釈(Indriyapaccayaniddesavaṇṇanā)終わる。

17. Jhānapaccayaniddesavaṇṇanā

17. 禅縁解説の釈(Jhānapaccayaniddesavaṇṇanā)

17. Somanassadomanassasaṅkhātānīti somanassadomanassapariyāyena vuttāni, jhānaṅgabhāvavisesanato vā somanassadomanassabhūtāneva sukhadukkhāni jhānaṅgāni, na itarasukhadukkhānīti jhānaṅgabhūtānaṃyeva sukhadukkhānaṃ jhānaṅgabhāvadassanatthaṃ somanassadomanassaggahaṇaṃ kataṃ. Idāni yathāvuttameva ‘‘dvipañcaviññāṇesū’’tiādinā vitthārato vibhāveti, taṃ suviññeyyameva. Tenāti visesanabhūtena somanassadomanassaggahaṇena.

17. “喜(somanassa)と憂(domanassa)と称されるもの”とは、喜と憂という別名で説かれている。あるいは、禅支としての特殊な状態から、喜と憂の状態になった楽(sukha)と苦(dukkha)こそが禅支であり、それ以外の楽と苦ではない。このように、禅支となっている楽と苦のみが禅支であることを示すために、喜と憂という言葉が採用された。今や、上述した通りを“二つの五識において……”等によって詳細に判別しているが、それは容易に理解できる。それ(tenā)によってとは、限定詞としての喜と憂の採用によってである。

Abhinipātamattattāti ārammaṇakaraṇamattabhāvato. Cintanāpavattiyā upanijjhāyanapavattiyā. Yathāvutteneva kāraṇenāti ‘‘upanijjhānākārassa abhāvato’’ti etena kāraṇena. Pubbetiādito. Cattāri aṅgāni vajjitānīti sattasu aṅgesu dassiyamānesu cattāri aṅgāni vajjitāni. Aṭṭhakathā hesāti lesena apakāsetabbatāya kāraṇamāha. Tīsupi ekameva vattabbaṃ siyā, taṃsamānalakkhaṇatāya itaresaṃ tiṇṇampi gahaṇaṃ hotīti. Tiṇṇaṃ pana vacanenāti upekkhāsukhadukkhānaṃ ajhānaṅgatādassanatthena vacanena. Tato upekkhādito aññassa dhammassa cittekaggatāya jhānaṅganti uddhaṭabhāvo āpajjati ajhānaṅgesu aggahitattā. Yathāvuttakāraṇatoti ‘‘upanijjhānākārassa abhāvato’’ti vuttakāraṇato aññena kāraṇena anuddhaṭabhāvo vā āpajjati anupanijjhāyanasabhāvehi saddhiṃ aggahitattā upanijjhāyanākārabhāvato aññeneva kāraṇena cittekaggatāya [Pg.261] pāḷiyaṃ anuddhaṭabhāvo āpajjati. Taṃdosapariharaṇatthanti yathāvuttadosavinimocanatthaṃ.

“ただ衝突するだけであるから”とは、対象を捉えるだけの状態であることからである。“思考の進行”とは、専念した考察(upanijjhāyana)の進行によるものである。“上述した通りの理由によって”とは、“専念した考察の様相(upanijjhānākāra)がないから”という、この理由によってである。“前(pubbe)等”から。“四つの支が除外される”とは、七つの支が示されている中で、四つの支が除外されているということである。“これは註釈(aṭṭhakathā)であるから”とは、理由を暗示的に明らかにすべきでないための理由を述べている。三つ(捨・楽・苦)においても、ただ一つだけを語るべきであるが、それと共通の特性をもつために他の三つも取り込まれることになる。“しかし三つの言葉によって”とは、捨・楽・苦が非禅支であることを示すための言葉によってである。それゆえ、捨等以外の法において、心一境性が禅支であるということが結論として生じる。非禅支の中には含まれていないからである。“上述の理由によって”とは、“専念した考察の様相がないから”と説かれた理由によって、あるいは(他の者が言うには)他の理由によって、結論づけられない状態が生じる。すなわち、専念して考察しない性質のものと共に含まれていないから、専念した考察の様相の状態とは別の理由によって、心一境性が聖典(pāḷi)において結論づけられない状態が生じるのである。“その過失を避けるため”とは、上述の過失から逃れるためである。

Ye panātiādi padakāramattadassanaṃ. Somanassādīhīti somanassadomanassajhānaṅgupekkhāhi. Avibhūtabhāvo upekkhanaṃ. Upekkhā hi avibhūtakiccā vuttā. Samānānaṃ kesaṃ? Sukhādīnaṃ, kehi? Somanassādīhi, kathaṃ? Sukha…pe… yuttatāti yojanā. Na cittekaggatāyāti sukhādīhi, tadaññehi abhiniropanādīhi ca anindriyakiccatāya ca anupanijjhāyanakiccatāya ca asamānatāya pañcaviññāṇesu cittekaggatāya jhānaṅganti anuddhaṭabhāve kāraṇaṃ na vattabbanti. ti cittekaggatā. Etthāti ‘‘upekkhāsukhadukkhānī’’ti etasmiṃ aṭṭhakathāvacane na gahitā. Vicikicchāyuttamanodhātuādīsūti vicikicchāsampayuttacitte manodhātuyā sampaṭicchanādīsu ca. Tassāpi cittekaggatāyapi.

“しかし、ある人々は……”等の句は、単なる論理の道筋を示している。“喜(somanassa)等によって”とは、喜・憂・禅支の捨(upekkhā)によってである。“(作用が)明瞭でない状態”が、中立的な見守り(upekkhana)である。なぜなら、捨は作用が明瞭でないものとして説かれているからである。同等であるとは、何が? 楽等(sukhādīnaṃ)が。何と? 喜等(somanassādīhi)と。どのように? 楽……等々と結合していることによって、という解釈である。“心一境性ではない”とは、楽等や、それ以外の(対象への)投入(abhiniropana)等、および非根の作用であること、また専念して考察しない作用であることにおいて、同等ではないため、五識における心一境性が禅支であるという結論を出さない理由を述べるべきではない。“それ(sā)”とは心一境性のことである。“ここにおいて(etthā)”とは、“捨・楽・苦”というこの註釈の言葉において(心一境性が)含まれていないということである。“疑(vicikicchā)に相応する意界(manodhātu)等において”とは、疑相応の心や、意界の受持(sampaṭicchanā)等においてである。その心一境性においても同様である。

Jhānapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

禅縁解説の釈、終わる。

18. Maggapaccayaniddesavaṇṇanā

18. 道縁解説の釈(Maggapaccayaniddesavaṇṇanā)

18. Duvidhampi saṅkappanti sammāsaṅkappo micchāsaṅkappoti ca evaṃ anavajjasāvajjabhedena duvidhampi. Vīriyaṃ samādhinti etthāpi eseva nayo. Saṅgaṇhitvā vitakkādibhāvasāmaññena saha gahetvā, ekekameva katvā gahetvāti attho. Tehi micchāvācākammantājīvehi. Idhāti imasmiṃ maggapaccayaniddese labbhamānāni ca maggapaccayabhāvato, ca-saddena alabbhamānāni ca maggapaccayattābhāvā. Yadi evaṃ kasmā vuttānīti āha ‘‘maggaṅgavacanasāmaññenā’’ti. Evaṃ pariyāyaniddeso idha kimatthiyoti codanaṃ sandhāyāha ‘‘evañhi suttavohāropi dassito hotī’’ti. Evaṃ pana dassentenāti paramatthato amaggaṅgānipi sutte maggaṅgavohārasiddhiyā idha maggaṅgehi saha dassentena. Uddharitvāti paduddhāraṃ katvā. Idāni micchāvācādīhi saddhiṃ dvādasaṅgāni na dassetabbāni, kasmāti ceti āha ‘‘na hi pāḷiyaṃ…pe… vattabbo’’ti. Tappaṭipakkhabhāvatoyeva micchāmaggaṅgāni, na micchādiṭṭhiādayo viya sabhāvatoti adhippāyo.

18. “二種の思惟(saṅkappa)”とは、正思惟と邪思惟という、このように無罪(anavajja)と有罪(sāvajja)の区別による二種のことである。“精進と定(samādhi)”においても、同様の理趣である。“包摂して”とは、尋(vitakka)等の状態の共通性と共に取り上げて、一つ一つとして取り上げるという意味である。それらの邪語・邪業・邪命によってである。“ここにおいて(idhā)”とは、この道縁の解説において、道縁の状態として得られるもの、および“ca(および)”という言葉によって、道縁の状態がないために得られないもののことである。“もしそうなら、なぜ説かれたのか”と言えば、“道支という言葉の共通性によって”と述べた。このように、便宜的な解説(pariyāyaniddeso)がここにおいて何の目的があるのかという反論を考慮して、“このようにして、経典の用語法(suttavohāro)も示されることになる”と述べた。このように示すことによってとは、勝義(paramatthato)においては非道支であるものも、経典における道支という用語法を成立させるために、ここにおいて道支と共に示している者によってである。“取り出して”とは、語の抜粋を行ってという意味である。今や、邪語等と共に十二の支を示すべきではない。なぜなら、“聖典において……等々……語るべきではない”と述べたからである。それ(正道)と対立する状態からのみ、邪道支(が成立する)のであり、邪見等のように自性(sabhāvato)によるものではない、というのが意図である。

Pariyāyanippariyāyamaggaṅgadassanatthepi atthavacane evaṃ na vattabbamevāti dassento ‘‘pariyāya…pe… adhikaraṇānī’’ti āha. Tassattho – yathā [Pg.262] ‘‘aññabhāgiyassa adhikaraṇassā’’ti ettha pāḷigataadhikaraṇasaddapatirūpako añño adhikaraṇasaddo pāḷigatatadaññasādhāraṇatāya ubhayapadattho uddhaṭo ‘‘adhikaraṇaṃ nāma cattāri adhikaraṇānī’’ti, evamidhāpi nippariyāyaṃ itarañca maggaṅgaṃ dassetukāmena pāḷigatatadaññasādhāraṇo maggaṅgasaddo uddharitabbo siyā, tathā na katanti. Tasmāti yasmā pāḷigatoyeva maggaṅgasaddo uddhaṭo, na tadaññasādhāraṇo, na ca atthuddhāramukhena adhippetattho niyamito, tasmā. Tesūti ahetukacittuppādesu. ‘‘Sammādiṭṭhi…pe… samādhayo’’ti ettha saṅkappavāyāmasamādhayo sammāmicchāsaddehi visesetvā vuttāti āha ‘‘sammādiṭṭhiādayo yathāvuttā santī’’ti. Saṅkappavāyāmasamādhippattā pana tattha keci santiyevāti. Atha vā sammādiṭṭhiādayoti vuttappakāre sammādiṭṭhiādike anavasese sandhāya vuttaṃ. Tenāha ‘‘yathāvuttā’’ti. Uppattiṭṭhānaniyamanatthattā na visesanatthattāti adhippāyo.

“方便(間接的表現)と不方便(直接的表現)としての道支を示すという目的においても、義釈(atthavacana)において、そのように語られるべきではないこと”を示すために、“方便(pariyāya)……乃至……諍事(adhikaraṇāni)”と述べられた。その意味は次の通りである。例えば、“他分(aññabhāgiya)の諍事”という箇所において、聖典(パーリ)にある“諍事”という言葉に類似した別の“諍事”という言葉が、聖典にあるそれ以外のものと共通であることから、両方の語義として“諍事とは四つの諍事である”と取り出されているように、ここにおいても不方便(直接的)なものとそれ以外の道支を示そうと望む者によって、聖典にあるそれ以外のものと共通である“道支”という言葉が取り出されるべきであったが、そのようにはなされていない、ということである。それゆえに、すなわち聖典にある“道支”という言葉そのものが取り出され、それ以外のものと共通ではなく、義の抽出という方法によって意図された意味が規定されていないからこそ、そう言えるのである。“それらにおいて”とは、無因の心生起においてである。“正見……乃至……三摩地”という箇所において、思惟・精進・三摩地が“正・邪”という言葉によって区別して述べられているため、“正見などは、述べられた通りに存在する”と言われた。しかし、そこには思惟・精進・三摩地に達したある種のものが確かに存在するのである。あるいは、“正見など”とは、述べられた種類の正見などを余すところなく指して言われたものである。それゆえに“述べられた通りに”と言われた。生起の場所を規定するためであり、限定するためではないという意味である。

Maggapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

道縁の解説の注釈は終了した。

20. Vippayuttapaccayaniddesavaṇṇanā

20. 不相応縁の解説の注釈。

20. Sampayogāsaṅkāvatthubhūtoti sampayogāsaṅkāya adhiṭṭhānabhūto. Tenāha aṭṭhakathāyaṃ ‘‘arūpino hi khandhā cakkhādīnaṃ vatthūnaṃ abbhantarato nikkhamantā viya uppajjantī’’ti.

20. “相応の疑念の対象となるもの”とは、相応という疑念の依処(根拠)となるもののことである。それゆえにアッタカター(註釈書)には、“無形の蘊(心・心所)は、眼などの依処(物)の内部から外に出てくるかのように生じるからである”と述べられている。

Vippayuttapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

不相応縁の解説の注釈は終了した。

21. Atthipaccayaniddesavaṇṇanā

21. 有縁の解説の注釈。

21. Yasmiṃ sati yaṃ hoti, asati ca na hoti, so tassa paccayoti yadidaṃ samāsato paccayalakkhaṇaṃ yaṃ sandhāya sutte vuttaṃ ‘‘imasmiṃ sati idaṃ hoti, imasmiṃ asati idaṃ na hotī’’ti, tayidaṃ atthipaccaye yojetvā dassento ‘‘yo hī’’tiādiṃ vatvā ayañca nayo nibbāne na labbhati, tasmā nibbānaṃ atthipaccayabhāvena na uddhaṭanti dassetuṃ ‘‘nibbānañca…pe… upakārakaṃ hotī’’ti āha. Tena paccayadhammānaṃ [Pg.263] paccayabhāvo visesato byatirekamukhena pākaṭo hotīti dasseti. Natthibhāvopakārakatāviruddhoti natthipaccayabhāvaviruddho. Vigatāvigatapaccayā viya hi aññamaññaṃ ujupaccanīkabhāvena ṭhitā natthiatthipaccayā. Na nibbānaṃ atthipaccayo natthibhāvopakārakatāavirodhato. Ye hi atthipaccayadhammā, te natthibhāvopakārakatāviruddhā eva diṭṭhāti adhippāyo.

21. “あるものがある時に、あるものが生じ、それがない時には生じない。それがそのものの縁である”という、簡潔に示された縁の特質は、経において“これが存在するときにこれが生じ、これが存在しないときにこれは生じない”と述べられたことを指している。これを有縁に結びつけて示すために、“実に、どのような……”などと言い、また“この方法は涅槃においては得られない。それゆえに涅槃を有縁のあり方として抽出しない”ことを示すために、“涅槃は……乃至……助力となる”と述べた。それによって、縁となる諸法の縁としてのあり方が、特に“(それがないときには生じないという)遮止的な方法”を通じて明らかになることを示している。“無の状態の助力的性質と矛盾する”とは、無縁としてのあり方と矛盾するということである。というのも、離縁と不離縁のように、無縁と有縁は互いに正反対の状態として存在しているからである。涅槃は無の状態の助力的性質と矛盾しないため、有縁ではない。有縁である諸法は、無の状態の助力的性質と矛盾するものとしてのみ見なされる、というのがその意図である。

Sati ca uppannatteti sambandho. Yesaṃ paccayā honti āhārindriyāti yojanā. Ekatoti saha. Sahajātādipaccayattābhāvatoti sahajātapurejātapacchājātapaccayattābhāvato. Tadabhāvoti sahajātādipaccayattābhāvo. Etesanti atthipaccayatāvasena pavattamānānaṃ āhārindriyānaṃ. Dhammasabhāvavasenāti dhammatāvasena. Dhammatā hesā, yadidaṃ paccayuppannehi saha puretaraṃ pacchā ca labbhamānā āhārindriyā tesaṃ atthipaccayā honti, na sahajātādipaccayāti. Yathā vā cakkhādidvārānaṃ rūpādiārammaṇānaṃ satipi niyatavuttitāya dvārārammaṇato viññāṇassa chabbidhabhāve ārammaṇamanāmasitvā, dvārato dvāramanāmasitvā ārammaṇato chabbidhatā vuccati, evamidhāpi āhārindriyānaṃ paccayuppannehi satipi sahajātādibhāve arūpakkhandhādivasena sahajātādibhedabhinnassa atthipaccayassa dassitattā pañhāvāre āhārindriyānaṃ vasena āgate catutthapañcamakoṭṭhāsabhūte atthipaccayavisese sahajātādibhedaṃ āmasituṃ na labbhatīti dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘āhāro indriyañca sahajātādibhedaṃ na labhatī’’ti vuttaṃ, na pana āhārindriyesu sahajātādibhāvassa abhāvato. Evampettha attho daṭṭhabbo.

“存在し、かつ生じたことにおいて”と結びつく。“それらの縁となるのは、食と根である”と構成される。“一括して”とは、共に、ということである。“俱生縁などの縁としてのあり方の欠如により”とは、俱生・前生・後生縁としての性質がないことによる。“その欠如”とは、俱生縁などの縁としての性質の欠如である。“これら(食と根)が”とは、有縁の性質として働いている食と根のことである。“法の本性によって”とは、自然の道理(法性)によって、ということである。これが法性(道理)である。すなわち、縁によって生じたもの(縁生)と共に、あるいはそれより前、あるいは後に得られる食と根が、それらの有縁となるのであって、俱生縁(などの特定の形式)ではないということである。あるいは、眼などの門や色などの対象が(条件として)決まっているとしても、門と対象から生じる意識の六種性において、対象を考慮せずに門の側から、あるいは門を考慮せずに対象の側から“六種”と言われるように、ここにおいても、食と根が縁生(法)と共に俱生などの状態にあるとしても、無形蘊などを通じて俱生などの区分に分かれた有縁が既に示されているため、問答の部(pañhāvāra)において食と根の力によって導かれた第四・第五の区分(koṭṭhāsa)としての特定の有縁においては、俱生などの区分を考慮することはできない。これを示すために、アッタカターにおいて“食と根は、俱生などの区分を得ない”と述べられたのであり、食と根に俱生などの状態が全く欠如しているからではない。このように、ここでの意味を理解すべきである。

Atthipaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

有縁の解説の注釈は終了した。

22-23-24. Natthivigataavigatapaccayaniddesavaṇṇanā

22-23-24. 無縁・離縁・不離縁の解説の注釈。

22-23. Etthāti natthipaccaye. Nānanti nānattaṃ. Etenāti anantarapaccayato natthipaccayassa visesamattadīpanena ‘‘paccayalakkhaṇameva hettha nāna’’nti iminā vacanena. Atthoti dhammo. Byañjanasaṅgahiteti ‘‘natthipaccayo [Pg.264] vigatapaccayo’’ti evamādibyañjanena saṅgahite. Paccayalakkhaṇamatteti ettha pavattiokāsadānena upakārakā arūpadhammā, vigatabhāvena upakārakāti evamādike paccayānaṃ lakkhaṇamatte.

“ここにおいて”とは、無縁においてである。“異なり(nānaṃ)”とは、差異のことである。これにより、等無間縁から無縁のわずかな差異のみを示すことによって、“縁の特質のみがここでの差異である”という言葉で(示される)。“意味(attho)”とは、法(状態)のことである。“文言においてまとめられた”とは、“無縁、離縁”というような文言にまとめられた(ものにおいて)。“縁の特質のみにおいて”とは、ここでは活動の機会を与えることで助力となる無形の諸法が、消滅した状態によって助力となる、というような縁の特質のみにおいて(差異がある)、ということである。

Natthivigataavigatapaccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

無縁・離縁・不離縁の解説の注釈は終了した。

Paccayaniddesavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁の解説の注釈は終了した。

Paccayaniddesapakiṇṇakavinicchayakathāvaṇṇanā

縁の解説における雑多な決定説の解説の注釈。

Ādimapāṭhoti purimapāṭho. Tathā ca satīti dosassapi sattarasahi paccayehi paccayabhāve sati. Adhipatipaccayabhāvopissa anuññāto hotīti āha ‘‘dosassapi garukaraṇaṃ pāḷiyaṃ vattabbaṃ siyā’’ti. ‘‘Sesāna’’nti vacaneneva nivāritoti kadāci āsaṅkeyyāti taṃnivattanatthamāha ‘‘na ca sesāna’’ntiādi. Purejātādīhīti purejātakammāhārajhānindriyamaggavipākapaccayehi. Tannivāraṇatthanti tassa yathāvuttadosassa nivāraṇatthaṃ. Visuñca aggahetvāti lobhamohā vipākapaccayāpi na honti, tathā dosoti evaṃ visuñca aggahetvā. Phoṭṭhabbāyatanaṃ kāyaviññāṇadhātuyā ārammaṇādipaccayo hontaṃyeva pathavīādisabhāvattā attanā sahajātānaṃ sahajātādipaccayā hontiyevāti vuttaṃ ‘‘phoṭṭhabbāyatanassa sahajātādipaccayabhāvaṃ dassetī’’ti. ‘‘Sabbadhammāna’’nti ‘‘sabbe dhammā manoviññāṇadhātuyā taṃsampayuttakānañca dhammānaṃ ārammaṇapaccayena paccayo’’ti ettha vutte sabbadhamme sandhāyāha ‘‘sabbadhammānaṃ yathāyogaṃ hetādipaccayabhāvaṃ dassetī’’ti. Na hi etaṃ…pe… bhāvadassanaṃ, atha kho ekadhammassa anekapaccayabhāvadassanaṃ, tasmā ‘‘etena phoṭṭhabbāyatanassā’’tiādi vuttanti adhippāyo. Rūpādīnanti rūpāyatanādīnaṃ.

“最初の読み(Ādimapāṭho)”とは、前の読みのことである。そして、そうであるとき、瞋(dosa)もまた十七の縁によって縁の状態であるならば、それの増上縁の状態もまた許容されることになるとし、“瞋についても、聖典において(それが)重んじられるべきであることが語られるべきである”と述べた。“残りの(sesānaṃ)”という言葉だけで(他が)除外されているため、あるいは疑念を抱くかもしれないので、それを払拭するために“残りの……ではない”等と述べた。“前生(purejātādi)等によって”とは、前生・業・食・禅・根・道・異熟の各縁によって、ということである。その(疑念の)排除のためとは、上述の瞋に関する(不適切な)点の排除のためである。“別々に取らずに(visuñca aggahetvā)”とは、貪と痴は異熟縁でもないが、そのように瞋も(異熟縁ではないと)このように別々に取り上げずに、ということである。触処(phoṭṭhabbāyatana)が身識界に対して所縁縁等になりつつも、地(大種)等の自性であるために、自身と倶生するものたちに対して倶生縁等になるので、“触処の倶生縁等の状態を示している”と言われた。“一切の法(sabbadhammānaṃ)”とは、“一切の法は、意識界およびそれと相応する諸法に対して、所縁縁によって縁となる”という箇所で説かれた一切の法を指して、“一切の法の相応に応じた因縁等の状態を示している”と言われた。これは……(中略)……状態を示すものではなく、むしろ一法が多種の縁の状態であることを示すものである。それゆえ“これによって触処の……”等と言われたのが意図である。“色等(rūpādīnanti)”とは、色処等のことである。

Bhedāti visesā. Bhedaṃ anāmasitvāti cakkhuviññāṇadhātuādivisesaṃ aggahetvā. Te evāti yathāvuttavisesānaṃ sāmaññabhūte khandhe eva. Yaṃ sandhāya ‘‘evaṃ na sakkā vattu’’nti vuttaṃ, taṃ vibhāvetuṃ ‘‘na hī’’tiādi vuttaṃ. Paṭṭhānasaṃvaṇṇanā hesāti etena sutte vuttapariyāyamaggabhāvenettha na sakkā micchāvācādīnaṃ maggapaccayaṃ vattunti dasseti. Sesapaccayabhāvoti maggapaccayaṃ ṭhapetvā yathāvuttehi sesehi aṭṭhārasahi [Pg.265] paccayehi paccayabhāvo. Adhipatipaccayo na hotīti ārammaṇādhipatipaccayo na hoti. Tanti vicikicchaṃ. Tatthāti yathāvuttesu ahirikādīsu.

“分(bheda)”とは、特性(visesa)のことである。“分に言及せずに(bhedaṃ anāmasitvā)”とは、眼識界等の特性を取り上げずに、ということである。“それらこそ(te eva)”とは、上述の特性の共通項である蘊(khandha)そのもののことである。それに関して“そのように言うことはできない”と言われたことを詳述するために、“なぜなら(na hī)”等と述べられた。これは発趣(Paṭṭhāna)の解説である。これによって、経(sutta)で説かれた方便道(pariyāyamagga)の状態として、ここでは邪語等に道縁を説くことはできないということを示している。“残りの縁の状態(sesapaccayabhāvo)”とは、道縁を除いて、上述の残りの十八の縁による縁の状態のことである。“増上縁ではない”とは、所縁増上縁ではないということである。“それ(taṃ)”とは、疑(vicikiccha)のことである。“そこにおいて(tattha)”とは、上述の無慚(ahirika)等において、ということである。

Dasadhā paccayā honti, puna tathā hadayavatthunti idaṃ atthamattavacanaṃ. Pāṭho pana ‘‘hadayavatthu tesañceva vippayuttassa ca vasena dasadhā paccayo hotī’’ti veditabbo. Rūpasaddagandharasāyatanamattamevāti idaṃ rūpādīnaṃ sahajātapaccayatāya viya nissayapaccayatāya ca abhāvato, purejātapaccayatāya ca bhāvato vuttaṃ. Etānīti yathāvuttāni rūpasaddagandharasārammaṇāni. Sabbātikkantapaccayāpekkhāti ‘‘ekadhammassa anekapaccayabhāvato’’ti etasmiṃ vicāre hetuādiatikkantapaccayāpekkhā etesaṃ rūpādīnaṃ apubbatā natthi, atha kho ārammaṇaārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayapaccayāpekkhā. Na hi rūpādīni hetusahajātādhipatiādivasena paccayā hontīti. Tassāti rūpajīvitindriyassa purejātapaccayabhāvato apubbatā, tasmā taṃ ekūnavīsatividho paccayo hotīti vuttaṃ hoti. Sattadhā paccayabhāvo yojetabbo, na hi ojā purejātapaccayo na hotīti.

“十種の縁となる。再びそのように心基底(hadayavatthu)も”というのは、これは意味の要点のみを述べたものである。しかし、読み(pāṭha)は“心基底は、それら(心・心所)および離相応(vippayutta)の状態によって、十種の縁となる”と理解されるべきである。“色・声・香・味処のみ”というのは、これは色等に倶生縁の状態としての依存縁の状態がないこと、および前生縁の状態があることから述べられたものである。“これら(etāni)”とは、上述の色・声・香・味の所縁のことである。“一切を超越した縁を考慮して(sabbātikkantapaccayāpekkhā)”とは、“一法が多種の縁の状態であることから”というこの考察において、因(hetu)等を超越した縁を考慮すれば、これら色等に未曾有なことはない。むしろ、所縁・所縁増上・所縁親依止縁を考慮したものである。なぜなら、色等は因・倶生・増上等によって縁となることはないからである。“それ(tassa)”とは、色命根(rūpajīvitindriya)が前生縁の状態であることから未曾有なことはないので、それゆえ“それは十九種類の縁となる”と言われたのである。七種の縁の状態が適用されるべきである。なぜなら、食(ojā)が前生縁ではないということはないからである。

Atthoti vā hetuādidhammānaṃ sabhāvo veditabbo. So hi attano paccayuppannehi araṇīyato upagantabbato, ñāṇena vā ñātabbato ‘‘attho’’ti vuccati. Ākāroti tasseva pavattiākāro, yena attano paccayuppannānaṃ paccayabhāvaṃ upagacchatīti evamettha attho daṭṭhabbo. Taṃ pana vippayuttaṃ. ‘‘Sattahākārehī’’ti paṭhānassa kāraṇamāha ‘‘ukkaṭṭhaparicchedo hī’’tiādinā.

“意味(attho)”とは、あるいは因等の諸法の自性と理解されるべきである。それは自身の縁から生じたもの(paccayuppanna)によって、到達されるべきもの(araṇīya)、至るべきものであるから、あるいは智慧によって知られるべきものであるから、“意味(attha)”と言われる。“様相(ākāro)”とは、それ自身の生起の様相のことであり、それによって自身の縁から生じたものに対して縁の状態へと至るのである。このように、ここでの意味は見なされるべきである。しかし、それは離相応(vippayutta)である。“七つの様相によって”とは、発趣(Paṭṭhāna)の理由を“最高の限定は……”等によって述べている。

Yaṃ kammapaccayo…pe… daṭṭhabbaṃ āsevanakammapaccayānaṃ paccayuppannassa anantaraṭṭhānatāya. Sahajātampi hi anantaramevāti. Koci panetthāti ettha etasmiṃ pakatūpanissayasamudāye koci tadekadesabhūto kammasabhāvo pakatūpanissayoti attho. Tatthāti ‘‘yadidaṃ ārammaṇapurejāte panettha indriyavippayuttapaccayatā na labbhatī’’ti vuttaṃ, tasmiṃ, tasmiṃ vā ārammaṇapurejātaggahaṇe. Vatthussa vippayuttapaccayatā labbhatīti na vattabbā. Na hi ārammaṇabhūtaṃ vatthu vippayuttapaccayo hoti, atha kho nissayabhūtamevāti. Ito uttarīti ettha ‘‘ito’’ti idaṃ paccāmasanaṃ purejātaṃ vā sandhāya ārammaṇapurejātaṃ vā. Tattha paṭhamanayaṃ apekkhitvā vuttaṃ [Pg.266] ‘‘purejātato paratopī’’ti. Tena kammādipaccayesupi vakkhamānesu labbhamānālabbhamānaṃ veditabbanti vuttaṃ hoti. Dutiyaṃ pana nayaṃ anapekkhitvā aṭṭhakathāyaṃ āgatavasena vuttaṃ ‘‘ito vā indriyavippayuttato’’ti, attanā vuttanayena pana ‘‘nissayindriyavippayuttato vā’’ti. Tattha vattabbaṃ sayamevāha ‘‘ārammaṇādhipatī’’tiādi. Kammādīsu labbhamānālabbhamānaṃ na vakkhati ‘‘ito uttarī’’tiādinā pageva atidesassa katattā, tasmā purimoyeva purejātatopīti vuttaatthoyeva adhippeto.

“業縁が……(中略)……見なされるべきである”というのは、習行(āsevana)・業縁の、縁から生じたものに対して無間(anantara)の状態で存在するためである。倶生もまた無間(の次)にあるからである。“しかし、ここに(koci panettha)”とは、この自然親依止(pakatūpanissaya)の集合の中に、あるその一部である業の自性が自然親依止である、という意味である。“そこにおいて(tattha)”とは、“そこにおいて、所縁前生(ārammaṇapurejāta)においては、根・離相応の縁の状態は得られない”と言われたそのこと、あるいはその所縁前生の把握において、ということである。“基底(vatthu)の離相応縁の状態が得られる”と言ってはならない。なぜなら、所縁となった基底は離相応縁ではなく、むしろ依存(nissaya)となったものだけが(離相応縁に)なるからである。“これより先(ito uttarī)”という表現において、“これ(ito)”とは、この前生(purejāta)を指すか、あるいは所縁前生を指す。そこにおいて最初の方法(前生)を考慮して“前生より後にも”と言われた。それによって、業等の縁においても、説かれるべき得られるもの・得られないものが知られるべきであると言われたのである。しかし、第二の方法(所縁前生)を考慮せずに注釈(aṭṭhakathā)に伝わっていることに基づいて“これより、あるいは根・離相応から”と言われ、自身の説いた方法によれば“あるいは依存・根・離相応から”と言われた。そこで言われるべきことを、自ら“所縁増上……”等と述べた。業等において得られるもの・得られないものは、“これより先”等によって(改めて)述べることはない。既に関連付け(atidesa)が事前になされているからである。それゆえ、前の“前生からも(purejātatopī)”と言われた意味そのものが意図されている。

‘‘Maggapaccayataṃ avijahantovā’’ti iminā ca maggapaccayo vuttoti ‘‘maggavajjānaṃ navanna’’nti vuttaṃ pacchimapāṭhe, purimapāṭhe pana ‘‘maggapaccayataṃ avijahantovā’’ti vuttattā eva maggapaccayena saddhiṃ sahajātādipaccayā gahetabbāti ‘‘dasanna’’nti vuttaṃ. Tattha pacchimapāṭhe ‘‘ekādasahākārehī’’ti vattabbaṃ, purimapāṭhe ‘‘dvādasahī’’ti.

“道縁の状態を捨てずに(avijahanto)”というこれによって、道縁が説かれた。それゆえ“道を除いた九つの”と後の読み(pacchimapāṭha)で言われた。前の読み(purimapāṭha)では“道縁の状態を捨てずに”と言われたことにより、道縁と共に倶生縁等を考慮すべきであるため、“十の”と言われた。そこにおいて、後の読みでは“十一の様相によって”と言われるべきであり、前の読みでは“十二の”と言われるべきである。

Samanantaraniruddhatāya ārammaṇabhāvena cāti vijjamānampi visesamanāmasitvā kevalaṃ samanantaraniruddhatāya ārammaṇabhāvena, na ca samanantaraniruddhatāārammaṇabhāvasāmaññenāti attho. ‘‘Iminā upāyenā’’ti paccayasabhāgatādassanena paccayavisabhāgatādassanena ca vuttaṃ padadvayaṃ ekajjhaṃ katvā paduddhāro katoti dassento ‘‘hetuādīnaṃ sahajātānaṃ…pe… yojetabbā’’ti āha. Hetuārammaṇādīnaṃ sahajātāsahajātabhāvena aññamaññavisabhāgatāti yojanā. Evamādināti ādi-saddena purejātānaṃ cakkhādīnaṃ rūpādīnañca purejātabhāvena sabhāgatā, pavattiyaṃ vatthukhandhādīnaṃ purejātapacchājātānaṃ purejātapacchājātabhāvena visabhāgatāti evamādīnampi saṅgaho daṭṭhabbo. Hetunahetuādibhāvatopi cettha yugaḷakato viññātabbo vinicchayo. Hetupaccayo hi hetubhāvena paccayo, itare tadaññabhāvena. Evamitaresupi yathārahaṃ yugaḷakato veditabbo.

“等無間滅の状態であり、かつ所縁の状態であることによって”とは、存在する特質を考慮せず、ただ等無間滅の状態と所縁の状態によってのみであり、等無間滅かつ所縁の状態という一般性によるのではない、という意味である。“この方法によって”とは、縁の同分性(共通性)を示すことと、縁の異分性(非共通性)を示すことによって述べられた二つの語を一つにまとめて、語の抽出がなされたことを示しつつ、“因などの俱生するもの……(中略)……相応させるべきである”と述べた。因・所縁などの俱生・非俱生の状態による相互の異分性が、その構成である。このように、“等”という語によって、前生である眼などと色などの前生の状態による同分性、および(心の)進行過程における依処や蘊などの、前生・後生の前生・後生の状態による異分性、これらなどの包含も理解されるべきである。また、ここにおいて因・非因などの状態からも、対(二つ一組)による決定が知られるべきである。因縁は因の状態によって縁となり、他はそれ以外の状態によって縁となるからである。このように、他のものにおいても、相応に、対によるものとして知られるべきである。

Ubhayappadhānatāti jananopatthambhanappadhānatā. Ṭhānanti padassa atthavacanaṃ kāraṇabhāvoti vināpi bhāvapaccayaṃ bhāvapaccayassa attho ñāyatīti. Upanissayaṃ bhindantenāti anantarūpanissayapakatūpanissayavibhāgena vibhajantena. Tayopi upanissayā vattabbā upanissayavibhāgabhāvato. Upanissayaggahaṇameva kātabbaṃ sāmaññarūpena. Tatthāti evamavaṭṭhite anantarūpanissayapakatūpanissayoti [Pg.267] bhindanaṃ vibhāgakaraṇaṃ yadi pakatūpanissayassa rūpānaṃ paccayattābhāvadassanatthaṃ, nanu ārammaṇūpanissayaanantarūpanissayāpi rūpānaṃ paccayā na hontiyevāti? Saccaṃ na honti, te pana dassitanayāti tadekadesena itarampi dassitameva hotīti imamatthaṃ dassento ‘‘ārammaṇaṃ…pe… daṭṭhabba’’nti āha. Taṃsamānagatikattāti tehi anantarādīhi samānagatikattā arūpānaṃyeva paccayabhāvato. Tanti purejātapaccayaṃ. Tatthāti anantarādīsu paṭhitvā.

“両者の主導性”とは、生起と資助の主導性のことである。“処(ṭhāna)”という語の意味の解説は“原因の状態”である。状態を表す接尾辞がなくても、状態の接尾辞の意味が理解されるからである。“親依止(縁)を細分化しつつ”とは、等無間親依止と本性親依止の区分によって、分けつつという意味である。親依止の区分が存在する以上、三つの親依止も述べられるべきである。親依止の把握そのものは、一般的な形で行われるべきである。“そこにおいて”とは、このように等無間親依止と本性親依止として確定した細分化が、もし本性親依止が色法の縁ではないことを示すためであるなら、所縁親依止と等無間親依止もまた色法の縁ではないのではないか。その通り、それらは縁ではないが、それらは既に示された方法であるため、その一部分によって他も示されたことになる、というこの意味を示しつつ、“所縁……(中略)……見なされるべきである”と述べた。それら等無間縁などと共通の帰結を持つからとは、それらと同様の帰結を持つことにより、無色法のみの縁となるからである。“それ(taṃ)”とは、前生縁のことである。“そこにおいて”とは、等無間縁などの中に配して、という意味である。

Paccayaniddesapakiṇṇakavinicchayakathāvaṇṇanā niṭṭhitā.

縁の解説における雑多な決定(雑論)の釈論を終わる。

Pucchāvāro

問答門。

1. Paccayānulomavaṇṇanā

1. 縁の順次(順方向)の釈。

Ekekaṃ tikaṃ dukañcāti kusalattikādīsu bāvīsatiyā tikesu hetudukādīsu sataṃ dukesu ekekaṃ tikaṃ dukañca. Na tikadukanti tulyayogīnaṃ na tikadukanti attho. Tikavisiṭṭhaṃ pana dukaṃ, dukavisiṭṭhañca tikaṃ, tikavisiṭṭhatikadukavisiṭṭhadukesu viya nissāya upari desanā pavattā evāti.

“一つ一つの三法と二法”とは、善三法などの二十二の三法、因二法などの百の二法における、一つ一つの三法と二法のことである。“三法・二法ではない”とは、同等な結合としての三法・二法ではない、という意味である。しかし、三法に特化した二法、および二法に特化した三法は、三法に特化した三法や二法に特化した二法におけるように、それに基づいて、その後に説示が進行しているのである。

Ye kusalādidhamme paṭiccāti vuttā ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjati hetupaccayā’’tiādīsu, te kusalādidhammā paṭiccatthaṃ pharantā hetuādipaccayaṭṭhaṃ sādhentā kusalādipaccayā cevāti attho. Tenevāhāti yasmā paccayadhammānaṃ paccayuppannesu paṭiccatthapharaṇaṃ ubhayesaṃ tesaṃ sahabhāve sati, nāññathā. Teneva kāraṇenāha ‘‘te ca kho sahajātāvā’’ti. Teti hetuādipaccayā. Tesu hi hetusahajātaaññamaññanissayādayo sahajātā, anantarasamanantarādayo asahajātā paccayā hontīti. Etehi dvīhi vārehi itaretaratthabodhanavasena pavattāya desanāya kiṃ sādhitaṃ hotīti āha ‘‘evañca niruttikosallaṃ janitaṃ hotī’’ti.

“善などの法を縁じて”と、“善の法を縁じて善の法が因縁によって生じる”などの(文)の中で述べられているのは、それら善などの法が“縁じて”の意味に及び、因などの縁の状態を成し遂げているので、善などの縁である、という意味である。それゆえ“それらは実に俱生である”と述べた。なぜなら、縁となる法が縁生法において“縁じて”の意味に及ぶのは、それら両者が共にある時であり、それ以外ではないからである。それゆえ、その理由から“それらは実に俱生である”と述べたのである。“それら”とは、因などの縁のことである。それらの中で、因・俱生・相互・依止などは俱生縁であり、等無間・連続などは非俱生の縁となるからである。これら二つの節によって、互いの意味を理解させる形式で進行した説示によって、何が成し遂げられたのかを示して、“このようにして、言語における巧みさが生じさせられたのである”と述べた。

Te te pañhe uddharitvāti ‘‘siyā kusalo dhammo kusalassa dhammassa hetupaccayena paccayo’’tiādayo ye ye pañhā vissajjanaṃ labhanti, te te pañhe uddharitvā. Pamādalekhā esāti idaṃ ‘‘kusalo hetu hetusampayuttakānaṃ dhammāna’’nti likhitaṃ sandhāya vuttaṃ. Paṭiccasahajātavāresu sahajātapaccayo, paccayanissayavāresu nissayapaccayo, saṃsaṭṭhasampayuttavāresu [Pg.268] sampayuttapaccayo ekantikoti katvā vuttoti āha ‘‘purimavāresu…pe… niyametvā’’ti. Tatthāti tesu purimavāresu chasu. Na viññāyanti sarūpato anuddhaṭattā. Evamādīhi pañhehi. Hetādipaccayapaccayuppannesūti hetuādīsu paccayadhammesu sampayuttakkhandhādibhedesu tesaṃ paccayuppannesu. Niddhāraṇe cetaṃ bhummaṃ. Hetādipaccayānaṃ nicchayābhāvatoti ‘‘ime nāma te hetuādayo paccayadhammā’’ti nicchayābhāvato sarūpato aniddhāritattā. Yathā hi nāma nānājaṭājaṭitaṃ gumbantaragatañca taṃsadisaṃ sarūpato adissamānaṃ idaṃ tanti na vinicchinīyati, evaṃ ñātuṃ icchitopi attho sarūpato aniddhārito nijjaṭo nigumbo ca nāma na hoti nicchayābhāvato, sarūpato pana tasmiṃ niddhārite tabbisayassa nicchayassa vasena puggalassa asambuddhabhāvāppattiyā so pañho nijjaṭo nigumbo ca nāma hotīti āha ‘‘nicchayābhāvato te pañhā nijjaṭā nigumbā ca katvā na vibhattā’’ti, ‘‘na koci pucchāsaṅgahito…pe… vibhattā’’ti ca. Tanti pañhāvissajjanaṃ sandhāya nijjaṭatā na vuttā, atha kho nicchayuppādananti adhippāyo.

“それらそれらの問いを取り上げて”とは、“善の法が善の法の因縁によって縁となることがある”などの、回答を得るそれらそれらの問いを取り上げて、という意味である。“これは書き誤りである”とは、“善の因は因相応の諸法に……”と書かれていることを指して述べられたものである。縁じて・俱生の諸節においては俱生縁が、縁・依止の諸節においては依止縁が、相応・相応の諸節においては相応縁が、決定的であるとして述べられた、ということを示して、“前の諸節において……(中略)……限定して”と述べた。“そこにおいて”とは、それら前の六つの節において、という意味である。自体の形として取り出されていないため、知られない。このように、これらなどの問いによって。“因などの縁と縁生法において”とは、因などの縁となる法と、相応蘊などの区分によるそれらの縁生法において、という意味である。これは限定の処格である。因などの縁の決定がないことからとは、“これらがその因などの縁となる法である”という決定がなく、自体の形として限定されていないためである。例えば、様々なもつれで編み合わされ、茂みの中にあり、それと同じようなものが自体の形として見えないとき、“これはこれである”と決定されないように、知ることを望んでも、その意味が自体の形として限定されず、もつれが解かれず、茂みから出されていない状態なのは、決定がないからである。しかし、自体の形においてそれが限定されたとき、その対象となる決定によって、個人が不知の状態に陥らないことから、その問いは“もつれが解かれ、茂みから出されたもの”と呼ばれる、と示して、“決定がないことから、それらの問いは、もつれを解き茂みから出したものとして分類されなかった”と述べ、また“誰一人として問いに包含されず……(中略)……分類された”と述べた。“それ”とは、問いの回答を指してもつれがないことを述べたのではなく、決定を生じさせることを意図しているという趣旨である。

Ṭhapanaṃ nāma idha vineyyasantāne patiṭṭhapanaṃ, taṃ pana tassa atthassa dīpanaṃ jotananti āha ‘‘pakāsitattā’’ti. Pakārehīti hetuādipaccayappakārehi, kusalādipaccayapaccayuppannappakārehi vā.

“提示(ṭhapana)”とは、ここでは被導者の相続の中に確立させることであり、それはその意味を解明し、照らし出すことである、として“開顕されたことによって”と述べた。“諸々の様態によって”とは、因などの縁の様態によって、あるいは善などの縁と縁生法の様態によって、という意味である。

25-34. Parikappanaṃ vidahananti katvā āha ‘‘parikappapucchāti vidhipucchā’’ti. Siyāti bhaveyyāti attho. Eso vidhi kiṃ atthīti etena ‘‘siyā’’ti vidhimhi kiriyāpadaṃ. Pucchā pana vākyatthasiddhā veditabbā. Tameva hi vākyatthasiddhaṃ pucchaṃ dassetuṃ aṭṭhakathāyampi ‘‘kiṃ so kusalaṃ dhammaṃ paṭicca siyā’’ti vuttaṃ. Saṃpucchanaṃ parikappapucchāti tasmiṃ pakkhe hi kiriyāya padeneva pucchā vibhāvīyatīti vuttaṃ hotīti. ‘‘Siyā kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjeyya hetupaccayā’’ti ettha ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca hetupaccayā’’ti ubhayamidaṃ paccayavacanaṃ, ‘‘kusalo dhammo uppajjeyyā’’ti paccayuppannavacanaṃ. Tesu paccayadhammassa paccayabhāve vibhāvite paccayuppannassa uppatti atthato vibhāvitāyeva hotīti paccayadhammova pucchitabbo. Tattha ca paccayadhammavisiṭṭho paṭiccattho vā pucchitabbo siyā paccayavisiṭṭho vāti duvidhā pucchitabbāyeva atthavikappā aṭṭhakathāyaṃ vuttā. Tesu paṭhamasmiṃ pucchā [Pg.269] sadosāti dassento ‘‘yo kusalo dhammo uppajjeyyā’’tiādimāha. Tattha sabbapucchānaṃ pavattitoti kusalamūlādīnaṃ sattasattapucchānaṃ pavattanato, uppajjamānaṃ kusalaṃ. Tehi paccayehīti pacchājātavipākapaccayehi uppatti anuññātāti āpajjati, na ca taṃ yuttanti adhippāyo. Taṃtaṃpaccayāti tato tato yonisomanasikārādipaccayato. Bhavanamatthitā ettha na ca pucchitāti ‘‘kiṃ siyā’’ti vuttayojanāya dosamāha. Evañca katvāti uppattiyā eva pucchitattā.

“仮定を設けること”に関して、“仮定の問い(想定問)は規定の問いである”と述べられている。“siyā”(あり得る)は“bhaveyyā”(あり得るだろう)という意味である。これは“規定における動詞”である。しかし、問いは文意の成立として理解されるべきである。その文意の成立としての問いを示すために、注釈書(アッタカタ)でも“その善法に縁って(あり得るか)”と述べられている。“想定問”とは、その側面において、動詞そのものによって問いが明らかにされる、と言われているのである。“善法に縁って、根の縁(因縁)によって、善法が生じる”という箇所において、“善法に縁って”“根の縁によって”というこれら二つは縁(条件)の記述であり、“善法が生じる”は縁生(結果)の記述である。それらの中で、縁となる法の“縁としての状態”が明らかにされれば、縁によって生じるものの“発生”は自ずと明らかにされるため、縁となる法こそが問われるべきである。そこでは、縁となる法によって特徴づけられた“縁じる(paṭicca)”という意味が問われるべきか、あるいは、縁によって特徴づけられた(生じるという)意味が問われるべきかという、二種類の問われるべき意味の選択が注釈書で述べられている。それらのうち、最初の(形式)には欠陥があることを示すために、“どのような善法が生じるか”等と述べた。そこでは、すべての問いの進行、すなわち善根などの七つずつの問いの進行から、生じている善が対象となる。“それらの縁によって”とは、後生縁や異熟縁によって発生が認められることになり、それは妥当ではないという意図である。“それぞれの縁から”とは、それぞれの如理作意などの縁からという意味である。ここでの“存在すること(bhavana)”は問われていないとして、“何があり得るか(kiṃ siyā)”という構成に対する難点を述べている。そのようにして、発生のみが問われているからである。

Tatthāti ‘‘atha vā’’tiādinā vutte atthantare. Uppajjeyyāti uppattiṃ anujānitvāti ‘‘uppajjeyyā’’ti ettha vuttaṃ kusalapaccayaṃ uppattiṃ anujānitvā. Tassāti uppattiyā. Bhavanapucchananti hetupaccayā bhavanapucchanaṃ na yuttanti sambandho. Puna tassāti hetupaccayā uppattiyā. Bhavanapucchananti kevalaṃ bhavanapucchanaṃ. Tasmāti yasmā vuttanayena ubhayatthāpi uppattianujānanamukhena bhavanapucchanaṃ ayuttaṃ, tasmā. Anujānanañca aṭṭhakathāyaṃ vutte atthavikappadvaye atthato āpannaṃ, taṃ ananujānanto āha ‘‘ananujānitvāvā’’tiādi. Saṃpucchanamevāti iminā saṃpucchane ‘‘uppajjeyyā’’ti idaṃ kiriyāpadanti dasseti. Yadi evaṃ ‘‘siyā’’ti idaṃ kathanti āha ‘‘siyāti…pe… pucchatī’’ti. Ayaṃ nayoti ‘‘siyā’’tiādinā anantaravutto atthanayo. Na viññāyati anāmaṭṭhavisesattā. Dvepi pucchāti sambhavanapucchā tabbisesapucchā cāti duvidhāpi pucchā ekāyeva pucchā saṃpucchanabhāvato ekādhikaraṇabhāvato ca.

“そこにおいて”とは、“あるいはまた”等によって述べられた別の意味においてである。“生じる(uppajjeyyā)”とは、発生を認めた上でのことであり、“生じる”という箇所で述べられた善の縁としての発生を認めてのことである。“その(tassa)”とは発生のことである。“存在の問い”は根の縁による発生(という文脈)には適さない、という結びつきになる。再び“その”とは、根の縁による発生のことである。“存在の問い”とは、単なる存在についての問いである。それゆえに、上述の理由から、どちらの場合も発生を認めるという形での存在の問いは不適当である。そのため、注釈書で述べられた二つの意味の選択において、意味の上で生じている“承認(許容)”を認めない立場から、“承認せずに”等と言った。“まさに問い(saṃpucchana)である”とは、これにより、問いにおいて“uppajjeyyā”が動詞であることを示している。もしそうなら、“siyā”はどのようであるか、という点について“siyāとは…問うのである”と言った。この方法は、“siyā”等によって直前に述べられた意味の方法である。詳述されていないために(その詳細は)知られていない。“二つの問い”とは、可能性の問いとその特定の問いであるが、これら二種類の問いも、問いであるという点、および同一の主題であるという点から、一つの問いである。

Gamanussukkavacananti gamanassa ussukkavacanaṃ. Gamanakiriyāya yathā attano kattā upari kattabbakiriyāya yogyarūpo hoti, evameva ṭhānaṃ gamanussukkanaṃ tassa bodhanaṃ vacanaṃ. Evaṃbhūtā ca kiriyā yasmā atthato kiriyantarāpekkhā nāma hoti, tasmā vuttaṃ ‘‘gamanassa…pe… attho’’ti. Kathaṃ panetasmiṃ sahajātapaccayapaṭṭhāne paṭiccavāre paṭiccasaddassa pacchimakālakiriyāpekkhatāti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘yadipī’’tiādi. Tenetaṃ dasseti ‘‘asatipi paṭiayanuppajjanānaṃ kālabhede aññatra hetuphalesu dissamānaṃ purimapacchimakālataṃ hetuphalatāsāmaññato idhāpi samāropetvā ruḷhīvasena purimapacchimakālavohāro kato’’ti. Tenāha ‘‘gahaṇappavattiākāravasena…pe… daṭṭhabbo’’ti. Tattha attapaṭilābho uppādoti attho.

“行くことへの熱意の言葉”とは、行くことに対する熱意の言葉である。行くという行為において、その主体が次になされるべき行為に対して適した状態になるように、まさにそのように、“立ち止まっていること(静止)”が行くことへの熱意であり、それを知らせる言葉である。このような行為は、意味の上で他の行為を期待するものであるため、“行くことの…意味である”と述べられた。しかし、この倶生縁(同時的な縁)が確立されている縁受(paṭiccavāra)において、どのように“paṭicca(縁じて)”という言葉が後発の行為を期待するのか、という反論を考慮して“たとえ…であっても”等と述べた。これによって次のことを示している。“たとえ縁じることと生じることに時間の隔たりがないとしても、原因と結果において見られる前後関係を、因果関係の共通性からここにも重ね合わせ、慣習に基づいて前後の時間の表現を用いたのである”。それゆえに“把握が進行する様相によって…見られるべきである”と述べた。そこでの“自己の獲得(attapaṭilābha)”とは“発生(uppāda)”という意味である。

Gamananti [Pg.270] ‘‘paṭiccā’’ti ettha labbhamānaṃ ayanakiriyaṃ pariyāyantarenāha. Sā panatthato pavatti, pavatti ca dhammānaṃ yathāpaccayaṃ uppattiyeva. Sabhāvadhammānañhi uppattiyaṃ loke sabbo kiriyākārakavohāro, tasmā ‘‘paṭiccā’’ti ettha labbhamānaṃ yaṃ paṭiayanaṃ paṭigamanaṃ atthato paṭiuppajjamānaṃ, tañca gacchantādiapekkhāya hotīti āha ‘‘gacchantassa paṭigamanaṃ, uppajjantassa paṭiuppajjana’’nti. Tayidaṃ gamanapaṭigamanaṃ, uppajjanapaṭiuppajjanaṃ samānakiriyā. Kathaṃ? Yasmā paṭikaraṇaṃ paṭisaddattho. Tasmāti yasmā sahajātapaccayabhūtassa uppajjantassa paṭiuppajjanaṃ ‘‘paṭicca uppajjatī’’ti ettha attho, tasmā. Tadāyattuppattiyāti sahayoge karaṇavacanaṃ, karaṇatthe, hetutthe vā, tasmiṃ uppajjamāne kusaladhamme āyattāya paṭibaddhāya uppattiyā saheva paṭigantvāti attho. Tena paṭiayanattalābhānaṃ samānakālataṃ dasseti. Tenevāha ‘‘sahajātapaccayaṃ katvāti vuttaṃ hotī’’tiādi. Nanu ca samānakālakiriyāyaṃ īdiso saddappayogo natthi, purimakālakiriyāyameva ca atthīti? Nāyamekanto samānakālakiriyāyampi kehici icchitattā. Tathā hi –

“行くこと(gamana)”とは、“paṭicca”において得られる“ayana(行くという行為)”を別の表現で述べたものである。それは意味の上では生起であり、諸法の生起とは、縁に従った発生に他ならない。自性法の発生において、世俗のすべての“行為と作動”の語彙が成立する。したがって、“paṭicca”において得られる“paṭiayana(随伴して行くこと)”あるいは“paṭigamana”とは、実体的には“paṭiuppajjamāna(随伴して生じること)”である。そしてそれは“行く者”などを前提として起こるため、“行く者には随伴があり、生じる者には随伴して生じることがある”と述べた。この“行くことと随伴(gamanapaṭigamana)”、および“生じることと随伴(uppajjanapaṭiuppajjana)”は、同一の行為である。なぜか? “paṭi”という言葉の意味が“反復・対応”だからである。それゆえに、倶生縁となった、生じつつあるものの随伴して生じることが“縁じて生じる(paṭicca uppajjatī)”という箇所の意味であるからである。“その(縁)に依存した発生によって”とは、同時性を表す具格(手段または原因の意味)であり、その生じている善法に依存した発生とともに、“随伴して行って”という意味である。これによって、随伴することと(自己を)獲得することの同時性を示している。それゆえに“倶生縁として、という意味である”等と述べた。しかし、同時的な行為においてこのような言葉(絶対分詞)の使用法はないのではないか、先行する行為にのみあるのではないか(という疑問がある)。これは一概には言えない。同時的な行為においても、ある人々(文法家)によって認められているからである。実際、次のように示されている。

‘‘Nihantvā timiraṃ loke, udito sataraṃsami;

Lokekacakkhubhūtoya-matthameti divākaro.

“世の闇を滅ぼして、百光(太陽)は昇った。世の唯一の眼となったこの日輪(太陽)は、没していく。”

‘‘Sirīvilāsarūpena, sabbasobhāvibhāvinā;

Obhāsetvādito buddho, sataraṃsi yathā paro’’ti. –

“福徳の美しき姿をもち、すべての輝きを現して、他に勝る百光(太陽)のごとく、仏陀は最初から輝いておられた。”

Ca payogā dissanti.

(以上のような同時性を示す)用法が見られる。

35-38. Tāsūti dukamūlakanaye hetārammaṇaduke ekūnapaññāsapucchā, tāsu. Hetārammaṇaduketi ‘‘hetupaccayā ārammaṇapaccayā’’ti evaṃ hetupaccayaārammaṇapaccayānaṃ vasena āgate paccayaduke. Dvinnaṃ pucchānaṃ dassitattāti yasmiṃ vācanāmagge kusalapadamūlā kusalapadāvasānā, kusalādipadattayamūlā kusalādipadattayāvasānā ca ekūnapaññāsāya pucchānaṃ ādipariyosānabhūtā dve eva pucchā dassitā, taṃ sandhāya vuttaṃ. Etthāti etasmiṃ paṇṇattivāre pucchānaṃ vutto na paccayānanti attho. Pucchāya hi vasena hetupaccaye hetupaccayasaṅkhātaṃ ekamūlaṃ etassāti ekamūlako, nayasaddāpekkhāya cāyaṃ pulliṅganiddeso. Evaṃ ārammaṇapaccayamūlakādīsu. Tathā hetuārammaṇapaccayasaṅkhātāni [Pg.271] dve mūlāni etassāti dvimūlakotiādinā yojetabbā. Paccayānaṃ pana vuccamāne paṭhamanayassa ekamūlakatā na siyā. Na hi tattha paccayantaraṃ atthi, yaṃ mūlabhāvena vattabbaṃ siyā. Tenāha ‘‘paccayānaṃ pana vasenā’’tiādi. Hetārammaṇadukādīnanti avayave sāmivacanaṃ, adhipatiādīnanti sambandho. Tato paraṃ mūlassa abhāvato sabbamūlakaṃ anavasesānaṃ paccayānaṃ mūlabhāvena gahitattā. Na hi mūlavantabhāvena gahitā paccayā mūlabhāvena gayhanti. Paccayagamanaṃ pāḷigamananti viññāyati abhidheyyānurūpaṃ liṅgavacanādīti katvā. Idhāti anulome. Ca-saddo upacayattho. So tevīsatimūlassa sabbamūlabhāvaṃ upacayena vuccamānaṃ joteti.

35-38. “それらにおいて(Tāsūti)”とは、二根本の引導(naya)における因縁・所縁縁の二法(hetārammaṇaduka)において、四十九の問いがある、それらにおいてという意味である。“因縁・所縁縁の二法”とは、“因縁によって、所縁縁によって”というように、因縁と所縁縁に基づいて現れる縁の二法のことである。二つの問いが示されているというのは、読誦の道筋(vācanāmagga)において、善の句を元とし善の句で終わるもの、また、善などの三句を元とし善などの三句で終わるものが、四十九の問いの最初と最後となる二つの問いだけが示されていることを指して言われている。“ここで(Etthā)”とは、この施設輪(paṇṇattivāra)において、問いについて述べられたのであって、縁についてではないという意味である。実際、問いに基づいて、因縁において因縁と呼ばれる一つの元(mūla)を持つものが“一根本(ekamūlaka)”であり、理路(naya)という言葉を期待(修飾)しているため、これは男性形での記述となっている。所縁縁を元とするもの等においても同様である。また、因縁と所縁縁と呼ばれる二つの元を持つものが“二根本(dvimūlaka)”である等と結びつけるべきである。しかし、もし縁について言われるのであれば、最初の方法における一根本性は成立しないだろう。なぜなら、そこには元として語られるべき他の縁が存在しないからである。それゆえに“しかし、縁に基づいて(paccayānaṃ pana vasenā)”等と言われた。“因縁・所縁縁の二法などの(hetārammaṇadukādīnanti)”という部分は、部分を表す所有格であり、“増上縁などの(adhipatiādīnanti)”と関連する。それより後は(他の)元がないため、残りのすべての縁が元として採用されていることから“全根本(sabbamūlaka)”となる。元を伴う側として採用された縁は、元そのものとしては採用されないからである。縁の進行はパーリの進行であると知られるべきであり、それは意味内容(abhidheyya)に応じて性や数などが一致するからである。“ここで(Idhā)”とは、順次(anuloma)においてである。“也(ca)”の語は累積(upacaya)の意味である。それは、二十三の元が累積によって語られる全根本であることを明らかにしている。

39-40. Evaṃ satīti ‘‘ārammaṇapaccayā hetupaccayā’’ti ārabhitvā ‘‘ārammaṇapaccayā avigatapaccayā, ārammaṇapaccayā hetupaccayā’’ti evaṃ vācanāmagge sati. Cakkabandhanavasena pāḷigati āpajjatu, ko dosoti kadāci vadeyyāti āha ‘‘heṭṭhimasodhanavasena ca idha abhidhamme pāḷi gatā’’ti. Tathā hi khandhavibhaṅgādīsupi pāḷi heṭṭhimasodhanavasena pavattā. Gaṇanacārena tamatthaṃ sādhetuṃ ‘‘evañca katvā’’tiādi vuttaṃ. Ārammaṇādīsūti ārammaṇamūlakādīsu nayesu. Tasmiṃ tasminti tasmiṃ tasmiṃ ārammaṇādipaccaye. Suddhikatoti suddhikanayato. Tasmāti ārammaṇamūlakādīsu suddhikanayassa alabbhamānattā. Ekamūlakanayo daṭṭhabbo ārammaṇamūlaketi adhippāyo. ‘‘Ārammaṇapaccayā…pe… avigatapaccayāti vā’’tiādi tādisaṃ vācanāmaggaṃ sandhāya vuttaṃ. Yattha ‘‘ārammaṇapaccayā hetupaccayā, ārammaṇapaccayā adhipatipaccayā, ārammaṇapaccayā…pe… avigatapaccayā’’ti evaṃ ārammaṇamūlake anantarapaccayamūlabhūtā ārammaṇapaccayapariyosānameva ekamūlakaṃ dassetvā upari avasiṭṭhaekamūlakato paṭṭhāya yāva sabbamūlake vigatapaccayā, tāva saṃkhipitvā avigatapaccayova dassito. Tenāha ‘‘ekamūlakesū’’tiādi. Ito paresupi edisesu ṭhānesu eseva nayo. Mūlameva dassetvāti adhipatimūlake ekamūlakassa ādimeva dassetvā. Na suddhikadassananti na suddhikanayadassanaṃ. ‘‘Suddhikanayo hi visesābhāvato ārammaṇamūlakādīsu na labbhatī’’ti hi vuttaṃ. Nāpi sabbamūlake [Pg.272] katipayapaccayadassanaṃ upari sabbamūlake ekamūlakassa āgatattā.

39-40. “そのようであれば(Evaṃ satīti)”とは、“所縁縁によって、因縁によって”と始めて、“所縁縁によって、不離去縁によって。所縁縁によって、因縁によって”というような読誦の道筋がある場合のことである。輪状の結合(cakkabandhana)の理法によってパーリの進行が生じることに、何の過失があろうか、と誰かが言うかもしれない。それゆえに“下部の清浄(heṭṭhimasodhana)に基づいて、ここアビダンマにおいてパーリは進んでいる”と言われている。実際、蘊分別(khandhavibhaṅga)などにおいても、パーリは下部の清浄に基づいて展開している。数え方の運用によってその意味を成就するために、“このようにして(evañca katvā)”等と言われた。“所縁などの(ārammaṇādīsū)”とは、所縁を元とする等の方法(naya)においてである。“その時々に(tasmiṃ tasmiinti)”とは、その時々の所縁縁などの縁においてである。“純粋なものから(suddhikatoti)”とは、純粋な方法(suddhikanaya)からである。“それゆえに(tasmā)”とは、所縁を元とする等の場合には純粋な方法が得られないからである。所縁を元とするものにおいて、一根本の方法が見られるべきである、というのがその意図である。“所縁縁によって……不離去縁によって、あるいは(ārammaṇapaccayā…pe… avigatapaccayāti vā)”等の記述は、そのような読誦の道筋を指して言われたものである。そこでは“所縁縁によって、因縁によって。所縁縁によって、増上縁によって。所縁縁によって……不離去縁によって”というように、所縁を元とするものにおいて、無間縁に続く元となった所縁縁の終わりまでの一根本だけを示し、さらにその後の残りの一根本から全根本の離去縁(vigatapaccaya)に至るまでを省略して、不離去縁だけが示されている。それゆえに“一根本において(ekamūlakesū)”等と言われた。これ以降の他の同様の箇所においても、この理法(naya)が適用される。“元のみを示して(mūlameva dassetvāti)”とは、増上を元とするものにおいて、一根本の最初だけを示してということである。“純粋な提示ではない”とは、純粋な方法の提示ではないという意味である。“純粋な方法は、特殊性がないために、所縁を元とするもの等においては得られない”と述べられているからである。また、全根本においていくつかの縁を示すこともない。なぜなら、その後の全根本において一根本が(既に)現れているからである。

41. Ekasmiñcāti avigatamūlakādike ca naye. Saṅkhepantaragatoti saṅkhepassa saṅkhipitassa abbhantaragato, saṅkhipitabboti attho. Majjhimānaṃ dassananti majjhimānaṃ nayato dassanaṃ, aññathā saṅkhepo eva na siyā. Gatidassananti antadassanaṃ akatvā pāḷigatiyā dassanaṃ, tañca ādito paṭṭhāya katipayadassanameva. Tena vigatapaccayuddhāraṇena osānacatukkaṃ dasseti avigatamūlake vigatapaccayassa osānabhāvato. Sabbamūlakassa avasānena ‘‘vigatapaccayā’’ti padena.

41. “一においても(Ekasmiñcā)”とは、不離去を元とする等の方法においてである。“要約の中に含まれる(saṅkhepantaragatoti)”とは、要約された(省略された)ものの内部に含まれる、つまり要約されるべきという意味である。“中間の提示(majjhimānaṃ dassananti)”とは、中間の方法による提示であり、そうでなければ要約そのものが成立しない。“進行の提示(gatidassananti)”とは、最後(の提示)をせずに、パーリの進行を提示することであり、それは最初から始めていくつかの提示をすることである。その離去縁(vigatapaccaya)を取り出すことによって、終わりの四法(osānacatukka)を示している。不離去を元とするものにおいて、離去縁が最後となるからである。全根本の終わり(の句)である“離去縁によって(vigatapaccayā)”という言葉によってである。

Yathā hetuādīnaṃ paccayānaṃ uddesānupubbiyā dukatikādiyojanā katā, evaṃ tattha ārammaṇādipaccaye laṅghitvāpi sakkā yojanaṃ kātuṃ, tathā kasmā na katā? Yadipi anavasesato paccayānaṃ mūlabhāvena gahitattā kesañci kehici yojane atthaviseso natthi, ārammaṇamūlakādīsu pana ārammaṇādhipatidukādīnaṃ hetumūlake ca hetuadhipatianantaratikādīnaṃ taṃtaṃavasiṭṭhapaccayehi yojanāya attheva viseso, evaṃ santepi yasmā uppaṭipāṭiyā yojanā na sukhaggahaṇā, sakkā ca ñāṇuttarena puggalena yathādassitena nayena yojitunti uppaṭipāṭiyā paccaye aggahetvā paṭipāṭiyāva te yojetvā dassitāti imamatthamāha ‘‘ettha cā’’tiādinā.

因縁などの縁の提示の順序(uddesānupubbiya)に従って、二法や三法などの結合がなされたように、そこで所縁縁などの縁を飛び越えて結合することも可能であるが、なぜそうしなかったのか。たとえ余すところなく縁が根本として捉えられているため、あるものとあるものを結合しても意味の差異はないとしても、所縁を元とする等の場合における所縁・増上二法等や、因を元とする場合における因・増上・無間三法等では、それぞれの残りの縁との結合において意味に差異がある。そうであっても、順序を乱した結合は把握しやすく(理解しやすく)ないため、優れた智慧を持つ人は前述の方法で結合することが可能であるが、順序を乱さずに縁を把握し、順序通りにそれらを結合して示したのである。この意味を“ここで(ettha cā)”等と言って示している。

Tañca gamanaṃ yuttanti yaṃ sabbehi tikehi ekekassa dukassa yojanāvasena pāḷigamanaṃ, taṃ yuttaṃ tikesu dukānaṃ pakkhepabhāvato. Tatthāti dukesu. Ekekasminti ekekasmiṃ dukatike. Nayāti anulomanayādayo vāre vāre cattāro nayā, pucchā pana sattavīsati. Yadi evaṃ kasmā hetudukena samānāti? Taṃ tikapadesu paccekaṃ hetudukassa labbhamānassa hetudukabhāvasāmaññato vuttaṃ.

その進行は妥当である。すべての三法に対して、個々の二法を結合する形式でパーリが進行することは、三法の中に二法を投入することになるから、妥当である。“そこにおいて(tatthā)”とは、二法においてである。“個々において(ekekasminti)”とは、個々の二三法(dukatika)においてである。“方法(nayā)”とは、順次(anuloma)の方法などの各節における四つの方法であるが、問いは二十七ある。もしそうなら、なぜ因二法(hetuduka)と同じなのか。それは、三法の句において個々に因二法が得られるという、因二法の性質の共通性に基づいて言われたものである。

Vuttanayenāti ‘‘na hī’’tiādinā dukatike vuttanayena. Tattha hi na dukassa yojanā atthi, atha kho dukānaṃ ekekena padena tikassa yojanā. Tenāha ‘‘ekeko tiko dukasatena yojito’’ti. Ekekasminti ekekasmiṃ tikaduke.

“述べられた方法で(vuttanayenāti)”とは、“決して……ない(na hī)”等の二三法(dukatika)において述べられた方法である。そこでは、二法の結合があるのではなく、むしろ二法の個々の句による三法の結合がある。それゆえに“個々の三法が百の二法と結合されている”と言われる。“個々において(ekekasminti)”とは、個々の三二法(tikaduka)においてである。

Tikādayo [Pg.273] cha nayāti ‘‘tikañca paṭṭhānavara’’ntiādinā gāthāyaṃ vuttā tikapaṭṭhānādayo cha nayā. Sattavidhampīti vārabhedena sattadhā bhinditvā vuttampi. Anulomanti paccayānulomaṃ anulomabhāvasāmaññena saha gahetvā. Tathā catubbidhampi tikapaṭṭhānaṃ tikapaṭṭhānatāsāmaññena, dukapaṭṭhānādīni ca cattāri cattāri taṃsāmaññena saha gahetvā. Imamatthaṃ gahetvā ‘‘tikañca paṭṭhānavara’’nti gāthāya adhippāyavibhāvanavasena ‘‘anulomamhī’’tiādinā vuttaṃ imamatthaṃ gahetvā. Sattappabhedeti paṭiccavārādivasena sattappabhede. Chapi ete tikādibhedena catucatuppabhedā dhammānulomādivasena cha uddharitabbāti idaṃ dassetīti yojanā. Ayañhettha saṅkhepattho – dhammānulomādivibhāgabhinnāpi tikādibhāvasāmaññena ekajjhaṃ katvā vuttā tikapaṭṭhānādisaṅkhātā tikādayo cha dhammanayā paṭiccavārādivasena vibhajiyamānā tattha tattha niddhāriyamāne anulomatāsāmaññena anulomanti ekato gahite paccayānulome suṭṭhu ativiya gambhīrāti. Aṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘idha pana ayaṃ gāthā tasmiṃ dhammānulome paccayānulomaṃ sandhāya vuttā’’ti dhammānulomo paccayānulomassa visesanabhāvena niyametvā vutto. Esa nayo paccanīyagāthādīsupi. Tikapaṭṭhānassa dukapaṭṭhānassa ca pubbe attho vuttoti āha ‘‘dukatikapaṭṭhānādīsū’’ti. Tikehi paṭṭhānanti tikehi nānappakārato paccayavibhāvanaṃ, tikehi vā ñāṇassa pavattanaṭṭhānaṃ. Dukasambandhi tikapaṭṭhānaṃ, dukavisiṭṭhānaṃ vā tikānaṃ paṭṭhānaṃ dukatikapaṭṭhānanti imamatthaṃ dassento ‘‘dukāna’’ntiādimāha. Dukādivisesitassāti dukādipadavisesitassa dukādibhāvo daṭṭhabbo ‘‘hetuṃ kusalaṃ dhammaṃ paṭicca, nahetuṃ kusalaṃ dhammaṃ paṭiccā’’tiādivacanato.

“三法等の六つの道(ナヤ)”とは、“三法と最勝の発趣(パッターナ)”等の偈に述べられた三法発趣等の六つの道である。“七種もまた”とは、回の区別によって七種に分けて述べられたものもまた、ということである。“順次(アヌローマ)”とは、縁順次を順次であることの共通性と共に取って、ということである。同様に、四種の三法発趣を三法発趣であることの共通性によって、また二法発趣等の四つ四つをもそれらの共通性と共に取って、ということである。この意味を取って、“三法と最勝の発趣”という偈の意図を解明するために“順次において”等と述べられた、この意味を取って、ということである。“七つの分類において”とは、縁起回(パティッチャヴァーラ)等の形式による七つの分類において、という意味である。これら六つもまた三法等の区別によって四つずつの分類があり、法順次等の形式によって六つが抽出されるべきであるということを、これは示している。これがここでの要約された意味である。すなわち、法順次等の区分によって分かれていても、三法等であることの共通性によって一つにまとめて説かれた三法発趣等と称される三法等の六つの法の道は、縁起回等によって分別される際、それら至る所で選び出される順次性という共通性によって“順次”と一括して取られた縁順次において、極めて甚深である、ということである。しかし註釈(アッタカタ)では、“しかしここでは、この偈は、その法順次における縁順次を指して述べられている”と、法順次が縁順次の限定詞として規定されて述べられている。この方法は、逆次の偈等においても同様である。二法三法発趣等については、以前に三法発趣と二法発趣の意味が述べられたので、“二法三法発趣等において”と述べられている。三法による発趣とは、三法によって種々の様態から縁を解明すること、あるいは、三法によって知(ニャーナ)がはたらく場(パッターナ)のことである。二法に関連する三法発趣、あるいは、二法によって特殊化された三法の発趣が“二法三法発趣”である。この意味を示すために、“二法の”等と述べた。二法等によって修飾されたものとは、二法等の語によって修飾された二法等としての状態が見られるべきである。“因である善法を縁として、因ではない善法が…”等の文言があるからである。

Paccayānulomavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁順次の釈(発現)が終了した。

2. Paccayapaccanīyavaṇṇanā

2. 縁逆次の釈。

42-44. Yāvāti pāḷipadassa atthavacanaṃ yattakoti āha ‘‘pabhedo’’ti. Atthi tevīsatimūlakassāti attho. Tāva tattakaṃ pabhedaṃ. Tatthāti anulome āgatanti attho. Nayadassanavasena dassitaṃ[Pg.274], kinti? Ekekassa padassa vitthāraṃ dasseti. Avasesassa paccayassa mūlavantabhāvena gahitassa.

“yāva(~まで)”とはパーリ語の語釈であり、“どれほどの”という意味である。ゆえに“分類”と言う。“二十三を根本とするものがある”という意味である。それだけの分類。そこにおいて、とは順次において伝えられたという意味である。道の提示という形式によって示された。それは何か。一つ一つの句の詳細を示す。残りの縁で、根本を有するものとして取られたものの(詳細を示す)。

Paccayapaccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁逆次の釈が終了した。

3. Anulomapaccanīyavaṇṇanā

3. 順次逆次の釈。

45-48. Puna tatthāti anulome. Paccayapadānīti paccayā eva padāni paccayapadāni. Idhāti anulomapaccanīye. Suddhikapaccayānanti paccayantarena avomissānaṃ paccayānaṃ, anulomapaccanīyadesanaṃ vakkhamānaṃ sandhāyāti attho.

再び“そこにおいて”とは、順次において。“縁の句”とは、縁そのものが句であるから縁の句という。ここにおいて、とは順次逆次において。“純粋な縁の”とは、他の縁と混ざっていない縁のことで、これから説かれる順次逆次の説を指しているという意味である。

Anulomapaccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

順次逆次の釈が終了した。

Pucchāvāravaṇṇanā niṭṭhitā.

問答回の釈が終了した。

1. Kusalattikaṃ

1. 善三法。

1. Paṭiccavāravaṇṇanā

1. 縁起回の釈。

1. Paccayānulomaṃ

1. 縁順次。

(1) Vibhaṅgavāravaṇṇanā

(1) 分別回の釈。

53. Tikapadānaṃ tikantarapadehi visadisatā pākaṭāyevāti vuttaṃ ‘‘tikapadanānattamattena vinā’’ti. Mūlāvasānavasenāti ‘‘ekamūlekāvasānaṃ navā’’tiādinā vuttamūlāvasānavasena. ‘‘Na tāyeva vedanāttikādīsū’’ti ettha yā sadisatā paṭikkhittā, taṃ dassetuṃ ‘‘sadisataṃ sandhāya ‘na tāyevā’ti vutta’’nti āha. ti yā pucchā. Sabbapucchāsamāharaṇanti sabbāsaṃ ekūnapaññāsāya pucchānaṃ samuccayanaṃ anavasesetvā kathanaṃ. Idha imasmiṃ paṭiccavāruddese kattabbaṃ. Ādito hi anavasesato vutte pacchā yathārahaṃ tadekadesavacanaṃ yuttaṃ. Na hi tattha ekūnapaññāsa pucchā vissajjanaṃ labhantīti tattha tasmiṃ dhammānulomapaccanīye pītittike ekūnapaññāsa pucchā vissajjanaṃ na hi labhanti, aṭṭhavīse pana labhantīti attho.

53. 三法の句が他の三法の句と異なっていることは明白であるため、“三法の句の差異のみを除いて”と述べられている。“根本と終止によって”とは、“一根本一終止の九つ”等と述べられた根本と終止に従って、ということである。“まさにその受三法等においてではない”という箇所で、否定された類似性を示すために、“類似性を指して‘まさにその~ではない’と述べられた”と言う。どの問いか。すべての問いの集約とは、四十九すべての問いを余すところなく統合して説くことである。これは、この縁起回の要領においてなされるべきである。最初に余すところなく述べられた後に、次いで適宜その一部を述べるのが適切だからである。そこ(順次逆次)では四十九の問いが回答を得るわけではない。そこ、すなわちその法順次逆次の喜三法において、四十九の問いは回答を得るわけではないが、二十八(の問い)は得る、という意味である。

Tena sahajātapaccayabhūtenāti tena vedanādibhedena ekena dhammena sahajātapaccayo hontena, sahajātapaccayataṃ vā pattena pāpuṇantenāti [Pg.275] attho. Anuññātaṃ viya hotīti yadipi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘yāva nirodhagamanā’’tiādivacanehi khaṇattayasamaṅgī uppajjatīti anuññātaṃ viya hoti, uppādakkhaṇasamaṅgīyeva pana uppajjatīti vutto paṭiccavārādīnaṃ channaṃ vārānaṃ uppādameva gahetvā pavattattā. Tathā hi tesu pacchājātapaccayo anulomato na tiṭṭhati.

“その倶生縁となったものによって”とは、その受等の区別による一つの法で倶生縁となることによって、あるいは、倶生縁たる状態に達することによって、という意味である。“容認されているかのようである”とは、註釈において“滅尽に至るまで”等の文言によって三刹那を具備したものが生じると(述べられているので)、容認されているかのようであるが、生起の刹那を具備したものだけが生じると述べられている。なぜなら、縁起回等の六つの回は、生起のみを取って進行するからである。同様に、それらの中では後生縁は順次としては存在しない。

Idha kusalavacanena gahite khandhe sandhāya vuttanti imasmiṃ paṭiccavāre ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjatī’’ti kusalasaddena gahite khandhe sandhāya vuttaṃ catūsupi kusalakhandhesu ekato uppajjamānesu sāmaññato vuttesu sahajātādisādhāraṇapaccayavasena avisesato sabbe sabbesaṃ paccayāti ayameva imassa paccayo, imasseva ayaṃ paccayoti ca niyametvā vattuṃ na sakkā. Tena vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ekasseva dvinnaṃyeva vā’’tiādi. ‘‘Sukhāya vedanāya sampayuttaṃ dhammaṃ paṭiccā’’tiādīsu pana visesanabhāvena vedanādīnaṃ visuṃ gahitattā ‘‘ekaṃ khandhaṃ paṭicca dve khandhā’’tiādi vattuṃ sakkā. Tena vuttaṃ ‘‘vedanāttikādīsu panā’’tiādi. Tathāti iminā ‘‘ekekassapi dukādibhedānañcā’’ti imaṃ anukaḍḍhati.

ここで“善”という言葉によって取られた蘊を指して述べられた、とは、この縁起回において“善法を縁として善法が生じる”と、善という言葉で取られた蘊を指して述べられた。四つの善蘊が共に生じる場合、一般的に述べられる際、倶生等の共通の縁の形式によれば、区別なく“すべてがすべての縁である”となり、“これがこれの縁であり、これの縁はこれである”と限定して述べることはできない。そのため、註釈において“一つの、あるいは二つの”等と述べられた。“楽受相応法を縁として”等においては、限定詞として受等が別個に取られているため、“一蘊を縁として二蘊が”等と言うことができる。そのため“しかし、受三法等においては”等と述べられた。“そのように”によって、“一つ一つについても、二法等の区別についても”という文を引き寄せる。

Etasminti ‘‘vipākābyākataṃ kiriyābyākata’’nti evaṃ vipākakiriyābyākataggahaṇe. ‘‘Sabbasmiṃ na gahetabba’’nti vuttaṃ, kattha pana gahetabbanti āha ‘‘cittasamuṭṭhānañca rūpanti etthevā’’ti. Evaṃ paṭhame vākye atibyāpitaṃ pariharitvā dutiye abyāpitaṃ pariharituṃ ‘‘na kevala’’ntiādi vuttaṃ. Etthāti ‘‘vipākābyākataṃ kiriyābyākata’’nti ettha na gahetabbaṃ tassapi āruppe uppajjamānassa rūpena vinā uppattito. Ettha ca yathā hetupaccayaggahaṇeneva ahetukaṃ nivattitaṃ, evaṃ cittasamuṭṭhānañca rūpanti rūpaggahaṇeneva āruppe vipākopi tattha uppajjamānena cittuppādena saddhiṃ na gahito. Taṃ panetaṃ atthasiddhameva akatvā sarūpato pākaṭataraṃ katvā dassetuṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘vipākābyākata’’ntiādi vuttaṃ. Paṭisandhipacchimacittāni panettha satipi rūpassa anuppādane vavatthānābhāvato na gahitānīti daṭṭhabbaṃ.

“これにおいて”とは、“異熟無記、唯作無記”というように、異熟・唯作の無記の把握においてである。“すべてにおいて把握されるべきではない”と述べられたが、どこで把握されるべきかという問いに対し、“心等起の色においてのみである”と述べた。このように、第一の文において過度な広がりを除去し、第二の文において不十分な広がりを除去するために、“単に~だけでなく”などが述べられた。“ここにおいて”とは、“異熟無記、唯作無記”というここ(の文)において把握されるべきではない。なぜなら、無色(界)において生じるそれ(心)も、色を伴わずに発生するからである。また、ここでは、ちょうど原因縁(hetupaccaya)の把握によってのみ無因(ahetuka)が退けられたように、心等起の色という“色”の把握によってのみ、無色(界)における異熟も、そこで生じる心生起(cittuppāda)と共に把握されないのである。しかし、そのことは意味として成立しているだけではなく、自らの形体(sarūpa)からはっきりと示して見せるために、注釈書(aṭṭhakathā)において“異熟無記”などが述べられたのである。ただし、ここでは結生心と最終心(死心)は、色の不発生があるにせよ、(他との)区別が確立していないため、把握されていないと見なすべきである。

Paccayabhūtassāti khandhānaṃ paccayabhūtassa vatthussa aggahitatāpattiṃ nivāretuṃ, kathaṃ? Paccayuppannabhāvena, kattha? ‘‘Kaṭattā ca rūpa’’nti etasmiṃ sāmaññavacane ‘‘khandhe paṭicca vatthū’’ti vuttaṃ, evañhissa paccayuppannatā dassitā [Pg.276] hotīti. Aññamaññāpekkhaṃ vacanadvayanti ‘‘khandhe paṭicca vatthu, vatthuṃ paṭicca khandhā’’ti padadvayaṃ sandhāya vuttaṃ. Sāmaññena gahitanti ‘‘kaṭattā ca rūpa’’nti iminā sāmaññavacanena, kaṭattārūpasāmaññena vā gahitaṃ.

“縁となったものに対して”とは、諸蘊の縁となった“依処(vatthu)”が把握されないという過失を防ぐためである。どのようにか。縁から生じた状態(paccayuppannabhāva)としてである。どこにおいてか。“業果の色(kaṭattā ca rūpaṃ)”というこの一般的な言葉において、“諸蘊を縁として依処がある(khandhe paṭicca vatthu)”と述べられた。このようにして、それの縁生性(paccayuppannatā)が示されたことになるのである。“互いに依存し合う二つの言葉”とは、“諸蘊を縁として依処があり、依処を縁として諸蘊がある”という二つの句を指して述べられたものである。“一般的に把握された”とは、“業果の色”というこの一般的な言葉によって、あるいは業果の色という一般性によって把握されたということである。

Upādārūpaggahaṇena vinā ‘‘upādārūpa’’nti aggahetvā kevalaṃ cittasamuṭṭhānarūpaṃ ‘‘kaṭattārūpaṃ’’icceva gahetvāti attho. Etasmiṃ pana dassaneti ‘‘mahābhūtepi paṭicca uppattidassanattha’’nti vutte etasmiṃ atthadassane. Khandhapaccayasahitanti paṭisandhiyaṃ kaṭattārūpaṃ, pavattiyaṃ cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ vadati. Asahitanti pana pavattiyaṃ kaṭattārūpaṃ āhārasamuṭṭhānaṃ utusamuṭṭhānaṃ anindriyabaddhaṃ asaññabhavasaṅgahitañca rūpaṃ. Paṭisandhiyampīti pi-saddena pavattiyampi kaṭattārūpaṃ aññañca tattha uppajjanakaṃ upādārūpanti attho daṭṭhabbo. Kathaṃ panettha bhūte paṭicca uppajjamānassa rūpassa hetupaccayā uppajjatīti? ‘‘Khandhe paṭicca hetupaccayā uppajjamānaṃ rūpaṃ bhūtepi paṭicca uppajjatī’’ti evaṃ padametaṃ, bhūtānaṃ vā hetupaccayato nibbattattā evaṃ vuttaṃ. Kāraṇakāraṇampi hi kāraṇantveva vuccati yathā ‘‘corehi gāmo daḍḍho’’ti.

“所造色の把握なしに”とは、“所造色”と(個別に)把握せずに、ただ心等起の色を“業果の色”としてのみ把握して、という意味である。しかし、“この見解において”とは、“大種(四大)をも縁として発生することを示すため”と述べられた際の、この意味の提示においてである。“蘊という縁を伴うもの”とは、結生(再生)時における業果の色、転変(生存)時における心等起の色のことを言っている。“(蘊という縁を)伴わないもの”とは、転変時における業果の色、食等起の色、時節等起の色、根(indriya)に結びついていないもの、および無想有(asaññabhava)に含まれる色のことである。“結生時においても”の“も(pi)”という言葉によって、転変時における業果の色、およびそこで生じる他の所造色という意味であると見なすべきである。しかし、ここではどのようにして、大種を縁として生じる色の(ために)、原因縁(hetupaccaya)によって生じると言うのか。“諸蘊を縁として原因縁によって生じる色は、大種をも縁として生じる”というように、これがその句である。あるいは、大種が原因縁から生じたものであるがゆえに、そのように述べられたのである。原因の原因もまた、原因(kāraṇa)とのみ呼ばれる。例えば“盗賊たちによって村が焼かれた”と言うようなものである。

Bhūte paṭicca upādārūpanti paduddhāro kato, ‘‘mahābhūte paṭicca upādārūpa’’nti pana pāṭhoti aṭṭhakathāyañca tameva vuttaṃ. Ayaṃ hetthattho – ‘‘mahābhūte paṭicca upādārūpa’’nti imasmiṃ pāṭhe vuttanayena upādārūpampi kusale khandhe mahābhūte ca paṭicca uppajjatīti. Ko pana so nayoti taṃ dassetuṃ ‘‘mahābhūte…pe… sandhāyāhā’’ti vuttaṃ. Tattha atthato ayaṃ nayo vuttoti ‘‘mahābhūte paṭicca cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ kaṭattārūpaṃ upādārūpa’’nti iminā abyākate khandhe mahābhūte ca paṭicca upādārūpānaṃ uppattivacanena kusale khandhe mahābhūte ca paṭicca upādārūpānaṃ uppatti atthato vutto hotīti attho.

“大種を縁とする所造色”という句の取り出し(引用)がなされた。しかし、“四大種を縁とする所造色(mahābhūte paṭicca upādārūpaṃ)”という読みがあり、注釈書においてもその通りに述べられている。これの意味するところは以下の通りである。“四大種を縁とする所造色”というこの読みにおいて述べられた方法(nayana)によって、所造色もまた、善の諸蘊と大種を縁として生じるということである。では、その方法とは何か。それを示すために、“大種を……(中略)……を指して述べた”と言われた。そこでは、意味においてこの方法が述べられたのである。“大種を縁とする心等起の色、業果の色、所造色”という、この無記の諸蘊と大種を縁とする所造色の発生の言葉によって、善の諸蘊と大種を縁とする所造色の発生が意味において述べられたことになる、という意味である。

54. Rūpena vinā paccayuppannaṃ na labbhatīti etena yā pucchā arūpamissakāvasānā, tāpi idha na gayhanti, pageva rūpāvasānāti dasseti.

54. “色なしには、縁から生じたものは得られない”ということによって、無色(界)の混じった(心)で終わる問いも、ここでは採用されない。ましてや、色で終わる問い(については言うまでもない)ということを示している。

57. Tāya samānalakkhaṇāti pañcakkhandhapaṭisandhitāya gabbhaseyyakapaṭisandhiyā samānalakkhaṇā. Paripuṇṇadhammānanti pariyattivibhāgānaṃ pañcakkhandhadhammānaṃ. Etthāti etasmiṃ sahajātapaccayaniddese.

57. “それと同じ特徴を持つ”とは、五蘊(を伴う)結生である胎生(gabbhaseyyaka)の結生と同じ特徴を持つということである。“円満なる諸法(paripuṇṇadhamma)”とは、教理(pariyatti)の分類における五蘊の法のことである。“ここにおいて”とは、この倶生縁(sahajātapaccaya)の詳解(niddesa)においてである。

Cittakammasamuṭṭhānarūpanti [Pg.277] cittasamuṭṭhānarūpaṃ kammasamuṭṭhānarūpañca. Puna āhārasamuṭṭhānanti ettha punagahaṇaṃ utusamuṭṭhānāpekkhaṃ. Na hi taṃ pubbe bāhiraggahaṇena aggahitaṃ, āhārasamuṭṭhānaṃ pana aggahitameva, utusamuṭṭhānassa kasmā punagahaṇanti āha ‘‘etehī’’tiādi. Tatthāti asaññasattesu. Tassāti utusamuṭṭhānassa. Ādimhīti bāhiraāhārasamuṭṭhānautusamuṭṭhānaasaññasattavasena āgatavārehi paṭhamavāre. Avisesavacananti bāhirādivisesaṃ akatvā vuttavacanaṃ, arūpampi paccayaṃ labhantaṃ atthaṃ hetādike paccaye labhantaṃ saha saṅgaṇhitvāti yojanā. Tassāti, tatthāti ca padadvayena yathāvuttaṃ paṭhamavārameva paccāmasati. Taṃsamānagatikanti cittasamuṭṭhānagatikaṃ. Idhāpīti imasmiṃ sahajātapaccayaniddesepi. Kammapaccayavibhaṅge viyāti nānākkhaṇikakammapaccayaniddese viya. Tathā hi vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘taṃsamuṭṭhānanti iminā paṭisandhikkhaṇe kaṭattārūpampi saṅgaṇhātī’’ti. Ayañca atthaviseso ettha ekaṃsena icchitabboti dassento ‘‘na hi…pe… atthī’’ti āha.

“心業等起の色”とは、心等起の色と業等起(kammasamuṭṭhāna)の色である。“再び、食等起(の~)”において、ここで“再び”と把握されているのは、時節等起(utusamuṭṭhāna)を考慮してのことである。けだし、それは先に“外部の(bāhira)”という把握によって把握されなかったわけではないが、食等起の色は把握されていない。なぜ時節等起の色が再び把握されるのかという問いに対し、“これらによって(etehi)”などが述べられた。“そこにおいて”とは、無想定(無想天)においてである。“それの”とは、時節等起の色のことである。“初めに”とは、外部・食等起・時節等起・無想天の順序で現れる箇所(vāra)の、最初の箇所においてである。“無差別な言葉”とは、外部などの差別をせずに述べられた言葉であり、無色の縁を得るもの、あるいは因などの縁において(意味を)得るものを共に包含して、という構成である。“それの(tassa)”および“そこにおいて(tattha)”という二つの言葉によって、上述の最初の箇所そのものを指し示している。“それと同じ性質を持つもの(taṃsamānagatika)”とは、心等起と同じ性質を持つものである。“ここにおいても”とは、この倶生縁の詳解においてもである。“業縁の分別(vibhaṅga)におけるように”とは、異刹那業縁(nānākkhaṇikakammapaccaya)の詳解におけるように、という意味である。というのも、注釈書において“それ(心)を等起とするもの(taṃsamuṭṭhāna)という(言葉)によって、結生(再生)の瞬間における業果の色をも包含する”と述べられているからである。そして、この特定の意味が、ここでは決定的に望まれるべきものであるということを示するために、“……ではない……がある(na hi…pe… atthi)”と述べたのである。

Avisesetvāti ‘‘utusamuṭṭhāna’’ntiādinā visesaṃ akatvā. Upādārūpanti visesetvāva kasmā pana vuttānīti yojanā. Hetupaccayādīsūti ādi-saddena sahajātapaccayādiṃ saṅgaṇhāti. Sahāti cittasamuṭṭhānarūpaṃ kaṭattārūpanti evaṃ ekato. Visunti cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ kaṭattārūpato visesetvā. Tattha bāhiraggahaṇādīhi viyāti yathā ‘‘bāhiraṃ ekaṃ mahābhūta’’ntiādīsu bāhiraāhārasamuṭṭhānautusamuṭṭhānaggahaṇehi mahābhūtāni visesitāni, evaṃ ettha ‘‘mahābhūte paṭiccā’’ti etasmiṃ niddese mahābhūtānaṃ kenaci visesanena avisesitattā cittasamuṭṭhānarūpabhāvakaṭattārūpabhāvehi visesetvāva vuttānīti yojanā.

“特定せずに”とは、“時節等起”などのように特定をすることなく。“所造色”と特定して、なぜ述べられたのかという構成である。“因縁等において”という語の“等”によって、倶生縁等を含んでいる。“共に”とは、心等起色と業生色をこのように一括りにすることである。“個別に”とは、心等起色を業生色から区別して(述べること)。そこにおいて“外的なものの把握等によるように”とは、例えば“外的な一つの大種”等において、外的な食等起や時節等起の把握によって大種が特定されているように、そのようにここでの“大種を縁として”という解説において、大種が何らかの特定によって特定されていないため、心等起色の状態や業生色の状態によって特定して述べられているという構成である。

Idāni aññenapi kāraṇena tesaṃ visesitabbataṃ dassetuṃ ‘‘apicā’’tiādi vuttaṃ. Tattha na koci paccayoti idaṃ paṭṭhāne āgataniyāmena rūpaṃ upanissayapaccayaṃ na labhatīti katvā vuttaṃ. Tenāha ‘‘hetādīsū’’ti. Tadavinābhāvato pana tassa cittakammānaṃ kāraṇabhāvo veditabbo, yato iddhicittanibbattāni kammapaccayāni cāti vuttāni. Nanu cittaṃ āhārautusamuṭṭhānānaṃ paccayo hotīti? Saccaṃ hoti, so pana upatthambhakattena, na janakattenāti dassento āha ‘‘āhāra…pe… janaka’’nti[Pg.278]. Kiṃ pana tesaṃ janakanti āha ‘‘mahābhūtāneva…pe… janakānī’’ti. Cittena kammunā ca vinā abhāve yathākkamaṃ cittakammasamuṭṭhānaupādārūpānanti attho. Cittasamuṭṭhānarūpakaṭattārūpabhūtānevāti cittakammasamuṭṭhānamahābhūtanibbattāneva mahābhūtānaṃ tesaṃ āsannakāraṇattā. Aññānīti utuāhārasamuṭṭhānāni upādārūpāni vadati. Visesanaṃ kataṃ ‘‘cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ kaṭattārūpaṃ upādārūpa’’nti. Samānajātikena rūpena utunā āhārena cāti attho. Pākaṭavisesanānevāti idaṃ yehi mahābhūtehi tāni nibbattāni, tesaṃ ‘‘āhārasamuṭṭhānaṃ utusamuṭṭhāna’’nti visesitattā vuttaṃ. Na visesanaṃ arahanti na visesitabbāni kāraṇavisesaneneva visesassa siddhattā, ‘‘mahābhūte paṭicca upādārūpa’’ntveva vattabbanti attho. Etāni pana cittajakammajarūpāni.

今、他の理由によってもそれらが特定されるべきであることを示すために、“また”等と述べられた。そこにおいて“いかなる縁でもない”とは、パッターナ(発趣論)に示された決まりに従って、色が親依縁を得ないということから述べられたものである。それゆえ“因等において”と言った。しかし、それ(色)がそれら(心・業)と不可分であることから、心と業がその原因であることが知られるべきである。それゆえ、神通心から生じたものや業縁のものと言われるのである。“心は食等起や時節等起の縁となるのではないか”という問いに対し、確かにそうであるが、それは助成する性質によるものであり、発生させる(生起させる)性質によるのではないことを示して、“食……(中略)……発生させるもの”と言った。では、何がそれらを発生させるものなのかと言えば、“大種こそが……(中略)……発生させるものである”と言った。心と業がなければ存在しない場合には、それぞれ心等起色と業生色の所造色であるという意味である。“心等起色や業生色である大種こそが(生起させるものである)”とは、心等起や業生の大種から生じたものは、それら大種が近因だからである。“他のもの”とは、時節等起や食等起の所造色のことを言っている。“心等起色、業生色、所造色”と特定がなされた。“同種の色である時節や食によって”という意味である。“明らかな特定である”とは、それらが発生した元となる大種が、“食等起、時節等起”と特定されていることから述べられた。“特定を必要としない”とは、原因の特定によって特定が成立しているため、特定されるべきではなく、“大種を縁として所造色がある”とだけ言うべきであるという意味である。これらは心生色と業生色である。

Savisesenāti yena visesena visesitā, taṃ dassento cittaṃ sandhāyāha ‘‘sahajātādipaccayabhāvato’’ti, itaraṃ pana sandhāya ‘‘mūlakāraṇabhāvato’’ti, kammūpanissayapaccayabhāvatoti attho. Itarānīti āhārautusamuṭṭhānānipi upādārūpāni. Mahābhūtavisesaneneva visesitānīti ‘‘āhārasamuṭṭhānaṃ ekaṃ mahābhūtaṃ paṭicca utusamuṭṭhānaṃ ekaṃ mahābhūtaṃ paṭiccā’’ti mahābhūtavisesaneneva janakapaccayena āhārena utunā ca visesitāni. Idhāti ‘‘cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ kaṭattārūpaṃ upādārūpa’’nti imasmiṃ vacane. Ettha hi upādārūpānaṃ cittakammasamuṭṭhānatāvacanena taṃnissayānampi tabbhāvo pakāsitoti. Aññataravisesanaṃ ubhayavisesanaṃ hoti ubhayesaṃ avinibbhogena pavattanato.

“特定を伴って”とは、いかなる特定によって特定されたかを示すために、心については“倶生縁等の状態であることから”と言い、他(業)については“根本原因の状態であることから”、すなわち業の親依縁の状態であることからという意味である。“他のもの”とは、食等起や時節等起の所造色のことでもある。“大種の特定によってのみ特定された”とは、“食等起の一つの大種を縁として、時節等起の一つの大種を縁として”というように、大種の特定により、生起の縁である食と時節によって特定されたということである。“ここにおいて”とは、“心等起色、業生色、所造色”というこの言葉においてである。なぜなら、ここで所造色が心等起や業生であるという言葉によって、それらを依拠とするもの(大種)もその状態であることが明らかにされているからである。いずれか一方の特定は、両方の不可分な働きにより、両方の特定となる。

58. Pubbeti hetupaccayādīsu. Visuṃ paccayabhāvenāti ‘‘paṭisandhikkhaṇe vipākābyākataṃ ekaṃ khandhaṃ paṭicca tayo khandhā kaṭattā ca rūpa’’ntiādinā vatthussa visuṃ paccayabhāvena. Ettha ca visuṃyeva paccayabhāvena dassitānīti na sakkā vattuṃ, ‘‘khandhe paṭicca vatthu, vatthuṃ paṭicca khandhā’’ti paccayuppannabhāvo viya khandhānaṃ ekatopi paccayabhāvo dassito. Teneva hi tasmiṃ atthe attano aruciṃ vibhāvento āha ‘‘iminā adhippāyenāhā’’ti. Yo panattho attano ruccati, taṃ dassetuṃ ‘‘khandhe paṭicca vatthūti idaṃ panā’’tiādi vuttaṃ. Khandhānaṃ paccayabhūtānaṃ paṭiccaṭṭhapharaṇatādassanaṃ[Pg.279], vatthussa paccayabhūtassa paṭiccaṭṭhapharaṇatādassanaṃ, na khandhānanti sambandho. Idhevāti imasmiṃ aññamaññapaccaye eva. Hetupaccayādīsupi ayameva nayo, tattha hi paṭiccaṭṭhapharaṇassa samānatā. Dassitāya paṭiccaṭṭhadvayapharaṇatāya. Khandhavatthūnañca dassitāyevāti khandhavatthūnañca ekato paṭiccaṭṭhapharaṇatā dassitāyeva.

58. “以前に”とは、因縁等において。“個別の縁の状態として”とは、“結生の瞬間に、異熟無記の一つの蘊を縁として三つの蘊と業生色がある”等の記述により、物質(依処)が個別の縁の状態であることによって。ここで、個別にのみ縁の状態として示されていると言うことはできない。“蘊を縁として依処があり、依処を縁として蘊がある”という縁生の状態のように、蘊が一体であっても縁の状態であることが示されているからである。それゆえ、その意味において自らの不満を表明して、“この意図で言った”と述べた。自らが納得する意味を示すために、“‘蘊を縁として依処がある’というこれは……”等と述べられた。縁となっている蘊が“縁としての意味”に及んでいることを示すことであり、縁となっている依処が“縁としての意味”に及んでいることを示すのであって、蘊ではないという関連である。“ここにおいてのみ”とは、この相互縁においてのみである。因縁等においても、これと同じ方法である。そこでは“縁としての意味”が及ぶことが共通しているからである。示された二つの“縁としての意味”が及ぶことによって。“蘊と依処についても示されている”とは、蘊と依処が一体となって“縁としての意味”に及んでいることが示されているのである。

Evamādīti ādi-saddena ‘‘akusalaṃ dhammaṃ paṭiccā’’ti evamādi saṅgayhati. Nanu bhavitabbanti yojanā. Hetupaccayādīhi viyāti sadisūdāharaṇanti taṃ dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Yaṃ ‘‘ekaṃ, tayo, dve ca khandhe paṭiccā’’ti vuttaṃ paccayajātanti attho. Paccayaṭṭho hi paṭiccaṭṭho. Tenāha ‘‘te hetupaccayabhūtā eva na hontī’’ti. Etena na paṭiccaṭṭhapharaṇakassa ekantiko hetuādipaccayabhāvoti dasseti. Tenāha ‘‘esa nayo ārammaṇapaccayādīsū’’ti. Na hi ārammaṇapaccayabhūto dhammo paṭiccaṭṭhaṃ pharati. Vuttañca ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjati ārammaṇapaccayā’’ti.

“このような……等”の“等”という語で、“不善法を縁として”などが含まれる。“〜であるべきではないか”という構成である。“因縁等のように”とは、類似の例証であることを示すために、“けっして〜ではない”等と言った。“一、三、または二つの蘊を縁として”と言われたものは、縁から生じたものであるという意味である。縁の意味が“縁として(依存して)”の意味だからである。それゆえ“それらは因縁の状態であるだけではない”と言った。これによって、“縁としての意味”を及ぼすものが、必ずしも因縁等の状態であるとは限らないことを示している。それゆえ“この方法は所縁縁等においても同様である”と言った。なぜなら、所縁縁の状態にある法は、“縁としての意味”を及ぼさないからである。“善法を縁として、善法が所縁縁によって生じる”と述べられている。

Paccayantarenapi upakārakatāmattampi gahetvā paṭiccavāre vārantare ca hetuādipaccayā dassitāti upacayena yathāvuttaṃ vibhāvento ‘‘paccayavāre cā’’tiādimāha. Taṃpaccayāti vatthupaccayā, yathārahaṃ paccayabhūtaṃ vatthuṃ labhitvāti attho. Teti kusale khandhe paṭicca. Tesanti mahābhūtānaṃ khandhānaṃ. Paccayabhāvābhāvatoti idaṃ khandhānaṃ hetusahajātādipaccayabhāvassa mahābhūtesu diṭṭhattā vuttaṃ. Yadi evaṃ aññamaññapaccayāpi te tesaṃ bhaveyyunti parassa āsaṅkanirāsaṅkaṃ karonto ‘‘aññamaññasaddo hī’’tiādimāha. Nirapekkhoti aññanirapekkho. Na hi hetudhammo dhammantarāpekkho hutvā hetupaccayo hoti, saddasīsenettha attho vutto. Aññatarāpekkhoti attanā sahakārikāraṇabhūtaṃ, itaraṃ vā yaṃ kiñci aññataraṃ apekkhatīti aññatarāpekkho. Yathāvuttetaretarāpekkhoti arūpakkhandhādibhedaṃ pāḷiyaṃ vuttappakāraṃ itaretaraṃ mithu paccayabhūtaṃ apekkhatīti itaretarāpekkho. Paccayapaccayuppannā ca khandhā mahābhūtā idha yathāvuttā bhaveyyunti kasmā vuttaṃ. Na hi khandhā mahābhūtā aññamaññaṃ aññamaññapaccayabhāvena vuttā, atha khandhā ca mahābhūtā cāti visuṃ visuṃ gayheyyuṃ, evaṃ sati ‘‘mahābhūtā khandhānaṃ na koci paccayo’’ti na vattabbaṃ.

別の縁によっても単なる助益性を把握し、縁起分および他の分において因縁などの縁が示されていることを付加して、上述の通りに説明するために“縁分においても”等と述べた。“その縁によって”とは、所依を縁とすること、すなわち、適当な縁となった所依を得て、という意味である。“それらを”とは、善の諸蘊を縁として。“それらの”とは、大種と諸蘊の(ことである)。“縁の状態にあることとないことについて”とは、諸蘊の因縁・共生縁などの縁の状態が大種において見られるために述べられた。もしそうなら、それら(諸蘊)もそれら(大種)に対して相互縁(相互に縁となること)があるのではないか、という他者の疑念を払拭するために“実に相互という語は”等と述べた。“無限定(他を待たない)”とは、他を限定しないことである。けだし、因の法(因縁)は他の法を限定して(待って)因縁となるのではない。ここでは言葉の趣旨によって意味が述べられている。“あるものを限定する(待つ)”とは、自分と共に働く原因となったもの、あるいは他の何かあるものを限定するから、あるものを限定するのである。“上述の通りの相互の限定”とは、無色蘊などの区分についてパーリ聖典で述べられた方法で、互いに相互に縁となったものを限定する(待つ)から、相互の限定である。縁と縁生の諸蘊と大種が、ここで上述のようになるべきであると、なぜ述べられたのか。けだし、諸蘊と大種は相互に相互縁の状態として述べられたのではなく、むしろ諸蘊と大種とは別々に把握されるべきである。そうであるならば、“大種は諸蘊に対して何の縁でもない”と述べてはならない。

Yassa [Pg.280] sayaṃ paccayo, tato tena tannissitena vāti yassa dhammassa sayaṃ attanā paccayo hoti, tato dhammato sayaṃ uppajjamānaṃ kathaṃ tena dhammena tannissitena vā aññamaññapaccayena evaṃbhūtaṃ taṃ dhammajātaṃ aññamaññapaccayā uppajjatīti vattabbataṃ arahatīti vuttamevatthaṃ udāharaṇena vibhāveti ‘‘yathā’’tiādinā. Tattha ‘‘khandhe paṭicca khandhā’’ti idaṃ ‘‘tena aññamaññapaccayena uppajjamāna’’nti imassa udāharaṇaṃ, ‘‘vatthuṃ paccayā khandhā’’ti idaṃ pana ‘‘tannissitena aññamaññapaccayena uppajjamāna’’nti etassa. Tasmāti vuttameva atthaṃ kāraṇabhāvena paccāmasati. Attano paccayassa paccayattābhāvatoti attano paccayabhūtassa arūpakkhandhassa paccayabhāvābhāvato. Na hi mahābhūtā yato khandhato uppannā, tesaṃ paccayā honti. Tadapekkhattāti itaretarapaccayabhāvāpekkhattā. Khandhe paṭicca paccayā cāti paṭiccavāre vuttaniyāmeneva khandhe paṭicca, paccayavāre vuttaniyāmena khandhe paccayā ca. Naaññamaññapaccayā ca vuttāti aññamaññapaccayato aññasmā nissayapaccayādito mahābhūtānaṃ uppatti vuttā cāti attho. Vatthuṃ paccayā uppajjamānāti vatthuṃ purejātapaccayaṃ katvā uppajjamānā. Tannissitena ca aññamaññapaccayenāti taṃ vatthuṃ nissitena khandhena aññamaññapaccayabhūtena uppajjanti, tasmā yathāvuttena kāraṇena vatthuṃ paccayā…pe… vuttā, iminā pariyāyena pana ujukaṃ pavattiyaṃ vatthussa aññamaññapaccayabhāvoti attho.

“それ自体が縁となるものに対して、それから、それによって、あるいはそれに依止するものによって”とは、ある法に対してそれ自身が自ら縁となる場合、その法から自ら生じているものが、どのようにしてその法によって、あるいはそれに依止するものによって、相互縁としてそのように生じたその法が相互縁から生じると言われるにふさわしいのか。述べられたばかりの意味を例証によって明らかにしている。“例えば”等とある通りである。そこにおいて、“諸蘊を縁として諸蘊(が起こる)”というこれは、“その相互縁によって生じている”ということの例証であり、“所依を縁として諸蘊(が起こる)”というこれは、“それに依止する相互縁によって生じている”ということの例証である。“それゆえ”とは、述べられたばかりの意味を原因として言及している。“自らの縁に対して縁の状態にないことから”とは、自らの縁となった無色蘊に対して縁の状態にないことから(の意味である)。けだし、大種は、それが生じた源である諸蘊に対して、それらの縁となることはないからである。“それを限定することから”とは、相互の縁の状態を限定することからである。“諸蘊を縁として、また縁によって”とは、縁起分で述べられた方法の通りに諸蘊を縁(paṭicca)とし、縁分で述べられた方法の通りに諸蘊を縁(paccaya)として、という意味である。“また相互縁によらずに述べられた”とは、相互縁以外の依止縁などから大種の生起が述べられた、という意味である。“所依を縁として生じている”とは、所依を前生縁として生じているということである。“またそれに依止する相互縁によって”とは、その所依に依止する諸蘊が相互縁となって生じる。それゆえ、上述の理由によって“所依を縁として……”と述べられた。しかし、この方法によれば、転起(活動期)において所依が直接的に相互縁の状態にある、という意味である。

59. Sā na gahitāti yā ‘‘cakkhāyatanaṃ nissāyā’’tiādinā cakkhāyatanādīnaṃ nissayapaccayatā vuttā, sā idha paṭiccavāre na vuttāti attho sahajātattho paṭiccatthoti katvā. Tenāha ‘‘cakkhāyatanādīni…pe… adhippāyo’’ti. Yesaṃ pana arūpakkhandhamahābhūtanāmarūpacittacetasikamahābhūtarūpidhammānaṃ vasena chadhā nissayapaccayo icchito, tesaṃ vasena idha vibhatto eva. Kathaṃ rūpivasena vibhattoti ce? ‘‘Vatthuṃ paṭicca khandhā’’ti hadayavatthuvasena sarūpato dassito eva. Itaresampi vasena ‘‘abyākataṃ dhammaṃ paṭicca abyākato dhammo uppajjati nissayapaccayā’’ti ettha dassito. Yathā hi ‘‘kusalaṃ dhammaṃ paṭicca kusalo dhammo uppajjati ārammaṇapaccayā’’tiādīsu rūpāyatanādīnaṃ asatipi paṭiccaṭṭhapharaṇe ārammaṇapaccayabhāvo dassito hoti, evamidhāpi cakkhāyatanādīnaṃ nissayapaccayabhāvo dassito hoti. Tena vuttaṃ ‘‘nissaya…pe… na gahitānī’’ti.

59. “それは採用されていない”とは、“眼処に依止して”等によって述べられた眼処などの依止縁性は、ここでは縁起分において述べられていないという意味である。なぜなら、縁起(paṭicca)の意味は共生(sahajāta)の意味だからである。それゆえ、“眼処などは……(中略)……趣旨である”と述べた。しかし、無色蘊・大種、名色・心心所、大種・色法の六種によって依止縁が認められるものについては、それらの区分によってここではまさに分別されている。どのように色法によって分別されているのかと言うなら、“所依を縁として諸蘊(が起こる)”という文によって、心臓所依の観点から具体的に示されている。また、それ以外のものについても、“無記の法を縁として無記の法が依止縁によって生じる”という箇所において示されている。けだし、“善の法を縁として善の法が所縁縁によって生じる”などの文言において、色処などには(共生の)縁起の意味の浸透がないとしても、所縁縁の状態が示されているように、ここでもまた眼処などの依止縁の状態が示されている。それゆえ、“依止……(中略)……採用されていない”と述べられた。

60. Dvīsu [Pg.281] upanissayesūti anantarapakatūpanissayesu. Kusalāpi pana mahaggatāti pi-saddena abyākate mahaggate ākaḍḍhati ‘‘kusalāpi mahaggatā ārammaṇūpanissayaṃ na labhanti, pageva abyākatā’’ti. Kadāci na labhanti, yadā garuṃ katvā na pavattantīti attho.

60. “二つの親依縁において”とは、等無間親依縁と常習親依縁においてである。しかし“善であっても大上なものは”とは、“pi(〜であっても)”という語によって、無記の大上(だいじょう)なものを引き寄せている。“善の大上なものでさえ所縁親依縁を得られない(対象とならない)のであるから、無記のものはなおさらである”という意味である。“時として得られない”とは、重んじて(対象として)生じない時のことである、という意味である。

61. Aññattha hetupaccayādīsu. Paccayaṃ aniddisitvāti paccayaṃ dhammaṃ sarūpato aniddisitvā. Na hi hetupaccayaniddesādīsu alobhādikusalādisarūpavisesato hetuādidhammā dassitā. Kusalādīsūti idaṃ alobhādivisesanaṃ. Tena yathā alobhādīsu ayameva paccayoti niyamo natthi, evaṃ tabbisesesu kusalādīsūti dasseti. Idha pana purejātapaccaye. Vatthunavatthudhammesūti niddhāraṇe bhummaṃ. Purejātapaccayā uppajjamānānanti iminā paṭisandhikkhaṇe, āruppe uppajjamāne ca khandhe nivatteti. Kasmā panettha vatthupurejātameva gahitaṃ, na ārammaṇapurejātanti codanaṃ manasi katvā āha ‘‘ārammaṇapurejātampi hi vatthupurejāte avijjamāne na labbhatī’’ti. Tassāti paṭisandhivipākassa. Na uddhaṭoti vuttamevatthaṃ pākaṭaṃ kātuṃ ‘‘nevavipāka…pe… tīṇīti vutta’’nti vuttaṃ. Alābhatoti yadi labbheyya, ‘‘cattārī’’ti vattabbaṃ siyāti dasseti. Tatthāti vipākattike. Tīṇīti ‘‘vipākaṃ dhammaṃ paṭicca vipāko dhammo uppajjati purejātapaccayā, vipākadhammadhammaṃ, nevavipākanavipākadhammadhammaṃ paṭiccā’’ti imāni tīṇi.

61. 他の因縁(hetupaccaya)などの箇所において。“縁を明示せずに”とは、縁となる法(縁法)をその自性(sarūpa)から明示せずに、という意味である。というのも、因縁の解説などにおいて、無貪などの善などの自性の違いによって、因などの法が示されているわけではないからである。“善などの”という言葉は、この“無貪など”の修飾語である。それによって、無貪などにおいて“これこそが縁である”という限定がないのと同様に、その特殊な分類である善などにおいても(限定がないことを)示している。しかしここでは、前生縁(purejātapaccaya)においてである。“依処法と非依処法において”とは、限定(niddhāraṇa)の意味の地格である。“前生縁によって生じつつあるものたちの”という言葉によって、結生(paṭisandhi)の瞬間における蘊、および無色界に生じる蘊を除外している。なぜここで、依処前生(vatthupurejāta)のみが取り上げられ、対象前生(ārammaṇapurejāta)が取り上げられないのかという反論を念頭に置いて、“というのも、対象前生縁もまた、依処前生縁が存在しないときには得られないからである”と述べた。“その(tassa)”とは、結生の異熟(paṭisandhivipāka)のことである。“抽出されていない”とは、述べられたばかりの意味を明らかにするために、“非異熟(nevavipāka)……(中略)……三つであると述べられた”と述べられたのである。“得られないことから”とは、もし得られるのであれば“四つ”と言われるべきであったことを示している。“そこにおいて”とは、異熟三法(vipākattika)においてである。“三つ”とは、“異熟法を縁として、前生縁によって異熟法が生じる。異熟法法(異熟の性質を持つ法)を(縁として)……、非異熟非異熟法法を縁として……”というこれら三つのことである。

63. Tadupādārūpānanti te mahābhūte nissāya pavattaupādārūpānaṃ. Vadatīti ekakkhaṇikanānākkhaṇikakammapaccayaṃ vadati avinibbhogavasena pavattamānānaṃ tesaṃ paccayena visesābhāvato. Pavattiyaṃ kaṭattārūpānanti visesanaṃ paṭisandhikkhaṇe kaṭattārūpānaṃ ekakkhaṇikassapi kammapaccayassa icchitattā. Teneva hi aṭṭhakathāyaṃ ‘‘tathā paṭisandhikkhaṇe mahābhūtāna’’nti duvidhopi kammapaccayo vutto.

63. “それらの所造色の(tadupādārūpānaṃ)”とは、それらの大種(mahābhūta)に依止して生起する所造色のことである。“述べている”とは、不離(avinibbhoga)として存在しているそれらの縁による違いがないことから、一刹那的および異刹那的な業縁(kammapaccaya)を述べているのである。“存続期間(pavatti)における業生色(kaṭattārūpa)の”という修飾語は、結生刹那における業生色については、一刹那的な業縁も(縁として)望まれるからである。それゆえにこそ、註釈書(aṭṭhakathā)において“そのように、結生刹那における大種の……”と、二種類の業縁が述べられているのである。

64. Yaṃ yaṃ paṭisandhiyaṃ labbhatīti cakkhundriyādīsu yaṃ yaṃ indriyarūpaṃ paṭisandhiyaṃ labbhati, tassa tassa vasena indriyarūpañca vatthurūpañca ‘‘kaṭattārūpa’’nti vuttaṃ.

64. “結生において得られるところの、いかなるものも(yaṃ yaṃ paṭisandhiyaṃ labbhati)”とは、眼根などのうち、結生において得られるいかなる根色(indriyarūpa)であっても、それに応じて、根色と依処色(vatthurūpa)とを“業生色”と呼んだのである。

69. Kesañcīti pañcavokāre paṭisandhikkhandhādīnaṃ. Tesañhi vatthu niyamato vippayuttapaccayo hoti. Samānavippayuttapaccayāti sadisavippayuttapaccayā. Kusalākusalā hi khandhā ekacce ca abyākatā yassa [Pg.282] vippayuttapaccayā honti, na sayaṃ tato vippayuttapaccayaṃ labhanti cittasamuṭṭhānānaṃ vippayuttapaccayābhāvato vatthunāva vippayuttapaccayena uppajjanato. Ekacce pana abyākatā yassa vippayuttapaccayā honti, sayampi tato vippayuttapaccayaṃ labhanti yathā paṭisandhikkhaṇe vatthukkhandhā. Tena vuttaṃ ‘‘kesañci khandhā…pe… nānāvippayuttapaccayāpī’’ti. Paccayaṃ paccayaṃ karotīti paccayadhammaṃ vatthuṃ khandhe ca attano paccayabhūtaṃ karoti, yathāvuttaṃ paccayadhammaṃ paccayaṃ katvā pavattatīti attho. Taṃkiriyākaraṇatoti vippayuttapaccayakiccakaraṇato. Paṭicca uppatti natthīti paṭiccaṭṭhapharaṇaṃ natthi sahajātaṭṭho paṭiccaṭṭhoti katvā. ‘‘Paṭicca uppajjantī’’ti ettakamevāha, kiṃ paṭicca? Khandheti pākaṭoyamatthoti. Tenāha ‘‘kiṃ pana paṭiccā’’tiādi. Paccāsattiñāyena anantarassa vidhi paṭisedho vā hotīti gaṇheyyāti taṃ nivāretuṃ vuttanti dassento ‘‘anantarattā…pe… vuttaṃ hotī’’ti āha.

69. “ある者たちの”とは、五蘊有(pañcavokāra)における結生蘊などのことである。それらにおいて、依処(vatthu)は必然的に不相応縁(vippayuttapaccaya)となる。“同様の不相応縁”とは、等しい不相応縁のことである。なぜなら、善・不善の蘊、および一部の無記の法は、ある者にとって不相応縁となるが、自らはそこから不相応縁を受けることはない。心生(cittasamuṭṭhāna)の法には不相応縁が存在せず、ただ依処によってのみ不相応縁として生じるからである。しかし、一部の無記の法は、ある者にとって不相応縁となり、自らもそこから不相応縁を受ける。例えば、結生刹那における依処と蘊のように。それゆえに“ある者の蘊は……(中略)……種々の不相応縁もまた”と述べられた。“縁を縁となす”とは、縁法である依処と、自らの縁となった蘊とを(縁として)なすことであり、前述の縁法を縁として存続するという意味である。“その作用をなすことから”とは、不相応縁の役割を果たすことからである。“縁じて(paṭicca)の生起はない”とは、共生(sahajāta)の意味が縁じて(paṭicca)の意味であるとすることによって、縁じるという意味の広がりはないということである。“縁じて生じる”と、これだけを述べた。何を縁じてか。蘊を(縁じて)である、というこの意味は明白である。それゆえに“しかし、何を縁じてか”などと述べた。“近接の理(paccāsattiñāya)によって、直後のものに対して規定または禁止がなされる”と解釈されるのを防ぐために、それが述べられたことを示すために、“直後であることから……(中略)……と言われたことになる”と述べた。

71-72. Saṅkhipitvā dassitānaṃ vasenetaṃ vuttanti saṅkhipitvā dassitānaṃ paccayānaṃ vasena etaṃ ‘‘ime tevīsati paccayā’’tiādivacanaṃ vācanāmaggaṃ dassentehipi pāḷiyaṃ vuttanti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Ekenapīti kusalādīsu ca padesu ekenapi padena, tasmiṃ tasmiṃ vā paccayaniddese vākyasaṅkhātena ekenapi padena. Tayo paccayāti hetuārammaṇādhipatipaccayā. Te cattāro pacchājātañca vajjetvāti ettha yathāvutte cattāro paccaye vitthāritattā ‘‘vajjetvā’’ti vuttaṃ, pacchājātaṃ pana sabbena sabbaṃ aggahitattā. Ettakā hi ekūnavīsati paccayā yathāvutte paccaye vajjetvā avasiṭṭhā. Ye panāti padakārake vadati. Saṅkhipitvāti padassa ‘‘pāḷiyaṃ vitthāritaṃ avitthāritañca sabbaṃ saṅgahetvā vutta’’nti atthaṃ vadanti. ‘‘Tevīsati paccayā’’ti pāṭhena bhavitabbaṃ ‘‘sabbaṃ saṅgahetvā’’ti vuttattā. Pacchājātapaccayoyeva hi vajjetabboti. Evaṃ vādantare vattabbaṃ vatvā idāni pāḷiyā aviparītaṃ atthaṃ dassetuṃ ‘‘ādimhi panā’’tiādi vuttaṃ.

71-72. “簡略にして示されたものによって、これが述べられた”とは、簡略にして示された縁によって、この“これら二十三の縁は”という言葉などが、誦読の道(vācanāmagga)を示す人々によって聖典(pāḷi)の中に述べられたと、註釈書に述べられている。“一つによっても”とは、善などの箇所において一つの言葉によっても、あるいは、それぞれの縁の解説において文(vākya)として数えられる一つの言葉によっても、ということである。“三つの縁”とは、因・対象・増上の各縁のことである。“それら四つと後生縁を除いて”という点については、ここで前述の四つの縁が詳しく説明されているために“除いて”と述べられたが、後生縁については全く取り上げられていないからである。これらの十九の縁は、前述の縁を除いて残ったものである。“人々”とは、語の作成者(padakāraka)たちのことを指している。“簡略にして”という言葉については、“聖典において詳述されたものも詳述されていないものも、すべてを包括して述べられた”という意味であると彼らは言う。“二十三の縁”という読みであるべきなのは、“すべてを包括して”と述べられているからである。なぜなら、後生縁のみが除外されるべきだからである。このように異説において述べられるべきことを述べてから、今、聖典の誤りのない意味を示すために“しかし、冒頭において……”などが述べられた。

Vibhaṅgavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

分別門(vibhaṅgavāra)の註釈(vaṇṇanā)が終了した。

(2) Saṅkhyāvāravaṇṇanā

(二)計数門(saṅkhyāvāra)の註釈。

73. Yathā [Pg.283] aññamaññapaccaye viseso vibhaṅge atthīti idaṃ hetupaccayādivibhaṅgato visesabhāvasāmaññena vuttaṃ. Na hi yādiso aññamaññapaccayavibhaṅge viseso, tādiso purejātapaccayavibhaṅge. Tathā hi aññamaññapaccaye paṭisandhi labbhati, na purejātapaccaye. ‘‘Vipākābyākataṃ ekaṃ khandhaṃ paṭiccā’’tiādike vibhaṅgeti iminā yasmiṃ paccaye vipākābyākataṃ uddhaṭaṃ, taṃ nidassanavasena dasseti. Idaṃ vuttaṃ hoti – yathā hetupaccayādīsu ‘‘vipākābyākataṃ ekaṃ khandhaṃ paṭiccā’’tiādinā vibhaṅge vipākābyākataṃ uddhaṭaṃ atthi, evaṃ vipākābyākatābhāvaṃ āsevanapaccaye visesaṃ dassetīti.

73. “相互縁(aññamaññapaccaya)において特殊な点(visesa)が分別にあるように”とは、因縁などの分別からの特殊性の共通性によって述べられたものである。というのも、相互縁の分別にあるような特殊な点は、前生縁の分別にはないからである。すなわち、相互縁においては結生(paṭisandhi)が得られるが、前生縁においては得られない。“一つの異熟無記の蘊を縁として”などの分別において、とは、これによって、いかなる縁において異熟無記が抽出されているかを例示として示している。これが述べられた意味である。すなわち、因縁などにおいて“一つの異熟無記の蘊を縁として”などによって分別の中に異熟無記が抽出されているように、同様に、習行縁(āsevanapaccaya)において異熟無記が存在しないという特殊性を示しているのである。

74. Etasmiṃ anulometi imasmiṃ paṭiccavāre paccayānulome. Suddhikanayeti paṭhame naye. Dassitagaṇanatoti ‘‘nava, tīṇi, eka’’nti evaṃ saṅkhepato dassitagaṇanato. Tato paresu nayesūti tato paṭhamanayato paresu dutiyādinayesu. Aññissāti navādibhedato aññissā gaṇanāya. Abahugaṇanena yuttassa bahugaṇanassa paccayassa, tena abahugaṇanena. Samānagaṇanatā cāti ca-saddo byatireko. Tena paccanīyato anulome yo viseso vuccati, taṃ joteti. Tenāha ‘‘anulomeyeva daṭṭhabbā’’ti. Anulomeyevāti avadhāraṇena nivattitaṃ dassetuṃ ‘‘paccanīye…pe… vakkhatī’’ti vuttaṃ.

74. “この順次において”とは、この縁生分の縁順次において(という意味である)。“純粋法門(スッディカナヤ)”とは第一の法門のことである。“示された計数から”とは、“九、三、一”というように、簡略に示された計数から(という意味である)。“それより後の法門において”とは、その第一の法門より後の、第二以降の法門において(という意味である)。“別の”とは、九などの分類による別の計数による(という意味である)。多くない計数に適した“多くの計数を持つ縁”を、その“多くない計数”によって(示す)。“同様の計数であること”については、“か(ca)”の語は相違を意味する。それによって、逆次から順次において言及される特殊性を明らかにしている。それゆえに“順次においてのみ見なされるべきである”と言ったのである。“順次においてのみ”という限定によって除外されたものを示すために、“逆次において……(中略)……語られるであろう”と述べられたのである。

76-79. Te pana terasamūlakādike naye sāsevanasavipākesu dvīsu dvāvīsatimūlakesu sāsevanameva gahetvā itaraṃ pajahanto āha ‘‘pacchājātavipākānaṃ parihīnattā’’ti. Virodhābhāve satīti idaṃ ‘‘siyā kusalaṃ dhammaṃ paṭicca akusalo dhammo uppajjeyyā’’tiādīsu viya parikappavacanaṃ sandhāya vuttaṃ. Tenāha ‘‘pucchāya dassitanayenā’’ti. Tassa ca tevīsatimūlakassa. Nāmanti tevīsatimūlakanti nāmaṃ. Dvāvīsati…pe… vuttanti etena dvāvīsatimūlakova paramatthato labbhati, na tevīsatimūlakoti dasseti.

76-79. それら十三根(十三を起点とする法門)などの法門において、習行を伴い異熟を伴う二つの二十二根のうち、習行を伴うものだけを採り、他を排除して“後生異熟の欠如によって”と述べた。 “矛盾がない場合において”とは、“善法を縁として不善法が生じる可能性がある”などの箇所のように、仮定の言葉を念頭に置いて述べられたものである。それゆえに“問いに示された方法によって”と言ったのである。 “その二十三根の”とは、“二十三根”という名称のことである。“二十二……(中略)……述べられた”とは、これによって勝義(真実の意味)においては二十二根だけが得られ、二十三根は得られないということを示している。

Aññapadānīti [Pg.284] hetuadhipatipadādīni. Suddhikanayoti paṭhamanayo, yaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ekamūla’’nti vuttaṃ. Ārammaṇamūlakādīsu na labbhatīti dumūlakādīsu taṃ na yojīyati. Heṭṭhimaṃ heṭṭhimaṃ sodhetvā eva hi abhidhammapāḷi pavattā, tasmā ‘‘ārammaṇe…pe… pañhā’’ti vuttanti sambandho. Tatthāti ‘‘tīṇiyeva pañhā’’ti pāṭhe. ‘‘Vattu adhippāyānuvidhāyī saddappayogo’’ti katvā adhippāyaṃ vibhāvento āha ‘‘tato uddhaṃ gaṇanaṃ nivāreti, na adho paṭikkhipatī’’ti. Gaṇanāya upanikkhittapaññattibhāvato heṭṭhāgaṇanaṃ amuñcitvāva uparigaṇanā sambhavatīti āha ‘‘tīsu ekassa antogadhatāya ca ‘tīṇiyevā’ti vutta’’nti. Attano vacananti ‘‘tatridaṃ lakkhaṇa’’ntiādinā vuttaṃ attano vacanaṃ.

“他の句(パッド)”とは、因句や増上句などのことである。“純粋法門”とは第一の法門であり、アッタカタ(注釈書)において“一根”と言われているものである。“所縁根等においては得られない”とは、二根等においてはそれが適用されないということである。下のレベルを順次整理してアビダンマのパーリ(聖典)は展開しているため、“所縁において……(中略)……問い”と述べられた、と結びつけられる。そこにおいて、“三つの問いのみ”という読み(パーリ)について。“言葉の運用は話者の意図に従うものである”として、その意図を説明して“それ以上の計数を制限し、それ以下を拒絶するものではない”と述べた。計数とは設置された施設(概念)の状態であるため、三(という計数)の中に一が含まれることから、“三つのみ”と言われたのである。“自らの言葉”とは、“ここにその特徴がある”などのように述べられた自らの言葉のことである。

80-85. Avigatā…pe… vuttepi vipallāsayojanaṃ akatvāti adhippāyo. Sā dassitā hotīti sā vipallāsayojanaṃ akatvā dassiyamānā yadipi dassitā hoti, na evaṃ āvikaraṇavasena dassitā hoti tādisassa liṅganassa abhāvato yathā vipallāsayojanāyanti adhippāyo. Tenāha ‘‘vipallāsa…pe… hotī’’ti. Evameva adhippāyo yojetabboti ‘‘ye…pe… taṃ dassetu’’nti ettha ‘‘yadipi avigatānantara’’ntiādinā yathā adhippāyo yojito, evameva ‘‘tenetaṃ āvikarotī’’ti etthāpi adhippāyo yojetabbo. Kiṃ vuttaṃ hoti? Yathā tattha ‘‘ūnataragaṇanehi samānagaṇanehi ca saddhiṃ saṃsandane ūnatarā samānā ca gaṇanā hotī’’ti ayamattho ñāpanavasena dassito, evamidhāpīti. Tena vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘ārammaṇapaccayo yena yena bahutaragaṇanena vā samānagaṇanena vā paccayena saddhiṃ tikadukādibhedaṃ gacchati, sabbattha tīṇeva pañhavissajjanāni veditabbānī’’ti. Na kevalamatthavisesāvikaraṇatthamevettha tathā yojanā katā, atha kho desanākkamoyeva soti dassetuṃ ‘‘paccanīyādīsupi panā’’tiādimāha. Tattha mūlapadanti ārammaṇapaccayādikaṃ tasmiṃ tasmiṃ naye mūlabhūtaṃ padaṃ. Tatthāti paccanīyādīsu. Etaṃ lakkhaṇanti ‘‘tatridaṃ lakkhaṇa’’ntiādinā vuttalakkhaṇaṃ. Tasmāti yasmā pubbenāparaṃ pāḷi evameva pavattā, tasmā eva. Tena mūlapadaṃ ādimhiyeva ṭhapetvā desanā ñāyāgatāti dasseti. Yadi evaṃ liṅganena atthavisesāvikaraṇaṃ kathanti [Pg.285] āha ‘‘na ca viññāte atthe vacanena liṅgena ca payojanaṃ atthī’’ti.

80-85. “不離(アヴィガタ)”……(中略)……と述べられても、転倒した結合(ヴィパッラーサ・ヨージャナー)を行わない、という意図である。“それは示されている”とは、たとえ転倒した結合を行わずに示されているとしても、転倒した結合におけるような徴(リンガナ)がないため、顕示(アーヴィカラナ)の形では示されていない、という意図である。それゆえに“転倒……(中略)……となる”と言ったのである。これと同じように意図を適用すべきである。“それら……(中略)……それを示すために”という箇所において、“たとえ不離・無間であっても”などのように意図が適用されたのと同様に、“それゆえにこれを顕示する”という箇所においても意図を適用すべきである。何を言おうとしているのか。そこにおいて“より少ない計数や等しい計数と照らし合わせる際に、より少ない計数や等しい計数となる”というこの意味が知らせること(ニャーパナ)によって示されたように、ここにおいても同様である。それゆえに、アッタカタ(注釈書)において“所縁縁がいかなるより多い計数、あるいは等しい計数の縁と共に三・二などの分類に至るとしても、すべてにおいて三つの問いの回答(解答)があると知るべきである”と述べられたのである。単に特定の意味を顕示するためだけに、このように結合がなされたのではない。むしろ、それこそが説法の順序(デーサナーカマ)であることを示すために、“しかし逆次等においても”などを述べた。そこにおいて“根句(ムーラパダ)”とは、所縁縁などの、それぞれの法門において根本となる句のことである。“そこにおいて”とは、逆次等においてである。“この特徴”とは、“ここにその特徴がある”などのように述べられた特徴のことである。それゆえに、パーリが前後にわたってまさにそのように展開しているからこそである。これによって、根句を冒頭に置いて説法することが道理にかなっていることを示している。もしそうであれば、徴によってどのように特定の意味が顕示されるのか、それについて“意味が既に知られているときには、言葉や徴に用途はない”と述べたのである。

Paccayānulomavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁順次(パッチャヤーヌローマ)の釈論は完結した。

Paṭiccavāro

縁生分(パティッチャヴァーラ)。

Paccayapaccanīyavaṇṇanā

縁逆次(パッチャヤパッチャニーヤ)の釈論。

86-87. Rūpasamuṭṭhāpakavaseneva veditabbanti idaṃ aṭṭhakathāvacanaṃ anantaraṃ ‘‘cittasamuṭṭhānañca rūpa’’nti pāḷiyaṃ āgatattā vuttaṃ, pañcaviññāṇānaṃ pana ahetukapaṭisandhicittānañca vasena yojanā sambhavatīti katvā vuttaṃ ‘‘sabbasaṅgāhikavasena panetaṃ na na sakkā yojetu’’nti.

86-87. “色を等起させる働き(ルパサムッタハカ)としてのみ知るべきである”というこのアッタカタの言葉は、その後に“心等起の色(チッタサムッターナン・チャ・ルーパン)”とパーリ(聖典)に来ているために述べられたものである。しかし、五識や無因結生心の働きによっても適用が可能であるとして、“包括的な形(サッバサンガーヒカ)でこれを適用できないわけではない”と述べられた。

93. Sahajātapurejātapaccayāti idaṃ paccayena paccayadhammopalakkhaṇanti dassetuṃ ‘‘sahajātā ca hetuādayo…pe… attho daṭṭhabbo’’ti vatvā ‘‘na hī’’tiādinā tamevatthaṃ samattheti.

93. “共生縁・前生縁”という(パーリの)言葉は、縁によって縁法(縁となる諸法)を特徴づけるものであることを示すために、“共生の因など……(中略)……と意味を解釈すべきである”と述べ、さらに“けだし……ではない”などの言葉で同じ意味を裏付けている。

94-97. So paccayoti so paṭiccaṭṭhapharaṇako paccayo.

94-97. “その縁”とは、その縁生の状態(パティッチャッタ)に浸透している(及んでいる)縁のことである。

99-102. Cittasamuṭṭhānādayoti ādi-saddena bāhirarūpaāhārasamuṭṭhānādayo rūpakoṭṭhāsā saṅgayhanti. Tassāti maggapaccayaṃ labhantassa rūpassa. Evameva panāti iminā yathā namaggapaccaye vuttaṃ, evameva nahetupaccayādīsu yaṃ hetupaccayaṃ labhati, tassa parihīnattāti imamatthaṃ upasaṃharati. Tenāha ‘‘ekaccarūpassa paccayuppannatā daṭṭhabbā’’ti.

99-102. “心等起など”の“など(アーディ)”という語によって、外的な色や食等起などの色の区分が包摂される。“その”とは、道縁を得る色のことである。“まさにそのように”とは、非道縁(道縁を伴わない法門)において述べられたのと同様に、非因縁などにおいて因縁を得るものについても、“それが欠如しているために”というこの意味を当てはめる。それゆえに“一部の色の縁生性(パッチャユッパンナター)は(そのように)見なされるべきである”と言ったのである。

107-130. Sabbatthāti pannarasamūlakādīsu sabbesu nayesu. Kāmaṃ suddhikanayādīsu visadisavissajjanā, idhādhippetatthaṃ pana dassetuṃ ‘‘ekesū’’tiādi vuttaṃ. Idhāti etesu nāhāramūlakādinayesu. Gaṇanāyeva na sarūpadassananti suddhikanaye viya gaṇanāya eva na sarūpadassanaṃ adhippetanti attho.

107-130. “すべてにおいて”とは、十五根(十五を起点とする法門)などのすべての法門において(という意味である)。確かに純粋法門等においては回答が一致しないが、ここで意図された意味を示すために“あるものにおいては”などが述べられた。“ここにおいて”とは、これら非食根(食縁を伴わない法門)などの法門においてである。純粋法門と同様に、計数そのものが意図されており、具体的な姿(本体)を示すこと(サルーパダッサナ)が意図されているのではない、という意味である。

Paccayapaccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁逆次(パッチャヤパッチャニーヤ)の釈論は完結した。

Paccayānulomapaccanīyavaṇṇanā

縁順逆次(パッチャヤーヌローマパッチャニーヤ)の釈論。

131-189. Tiṇṇanti [Pg.286] hetu adhipati maggoti imesaṃ tiṇṇaṃ paccayānaṃ. Sādhāraṇānanti ye tesaṃ tiṇṇaṃ sādhāraṇā paccayā paccanīkato na labbhanti, yasmā tesaṃ saṅgaṇhanavasena vuttaṃ, tasmā. Maggapaccayeti maggapaccaye anulomato ṭhite. Itarehīti hetuadhipatipaccayehi. Sādhāraṇā sattevāti maggapaccayavajje satteva. Hetupaccayopi paccanīyato na labbhatīti heturahitesu adhipatino abhāvā. So panāti hetupaccayo asādhāraṇoti katvā na vutto sādhāraṇānaṃ alabbhamānānaṃ vuccamānattā. Na hi hetupaccayo maggapaccayassa sādhāraṇo. Yehīti yehi paccayehi. Teti anantarapaccayādayo. Ekantikattāti avinābhāvato. Arūpaṭṭhānikāti arūpapaccayā arūpadhammānaṃyeva paccayabhūtā anantarapaccayādayo. Tenāti ‘‘ekantikānaṃ arūpaṭṭhānikā’’ti idhādhippetattā. Tehīti purejātāsevanapaccayehi. Tesaṃ vasenāti tesaṃ ūnataragaṇanānaṃ ekakādīnaṃ vasena. Tassa tassāti paccanīyato yojitassa tassa tassa dukādikassa bahugaṇanassa. Gaṇanāti ūnataragaṇanā. Anulomato ṭhitassapīti pi-saddena anulomato ṭhito vā hotu paccanīyato yojito vā, ūnataragaṇanāya samānanti dasseti. Nayidaṃ lakkhaṇaṃ ekantikanti iminā yathāvuttalakkhaṇaṃ yebhuyyavasena vuttanti dasseti.

131-189.‘三つの’とは、因・増上・道のこれら三つの縁のことである。‘共通の’とは、これら三つの共通の縁が逆(paccanīka)において得られないものを、それらを包含する(saṅgaṇhana)として述べたからである。‘道縁において’とは、道縁が順(anuloma)に位置する場合である。‘他のものらによって’とは、因縁と増上縁によってである。‘共通のものは七つである’とは、道縁を除いた七つのことである。因縁もまた逆においては得られない。なぜなら、因のないところには増上(adhipati)も存在しないからである。しかし、その因縁は、不共通(asādhāraṇa)として述べられたのではない。得られない共通のものを述べているからである。因縁は道縁の共通(縁)ではないからである。‘何ら(の縁)’とは、どのような縁によってか。それらは等無間縁(anantarapaccaya)などである。‘決定的であるから’とは、不離(不離の関係にあること)からである。‘無色界に位置するもの’とは、無色界の縁が無色界の法に対してのみ縁となる等無間縁などのことである。それゆえ“決定的なもののうちの無色界に位置するもの”ということが、ここで意図されているからである。‘それらによって’とは、前生・習行の縁によってである。‘それらによって’とは、より少ない数である一個などの数によってである。‘それぞれの’とは、逆に結びつけられた、二個などより多い数のそれぞれについてである。‘数’とは、より少ない数である。‘順に位置する場合もまた’という“もまた(pi)”という語は、順に位置する場合であれ、逆に結びつけられた場合であれ、より少ない数において同じであることを示している。‘この特徴は決定的ではない’とは、上述の特徴が概ね(yebhuyyavasena)述べられたものであることを示している。

Paccayānulomapaccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁順逆の注釈(vaṇṇanā)が終了した。

Paccayapaccanīyānulomavaṇṇanā

縁逆順の注釈。

190. Sabbesupīti pacchājātaṃ ṭhapetvā sabbesupi paccayesu. So hi anulomato alabbhamānabhāvena gahito ‘‘sabbesū’’ti ettha saṅgahaṃ na labhati. Arūpāvacaravipākassa āruppe uppannalokuttaravipākassa ca purejātāsevanānaṃ alabbhanatoti ‘‘kiñci nidassanavasena dassento’’ti āha.

190. ‘すべてにおいても’とは、後生(縁)を除いたすべての縁においてである。それは順において得られないものとして捉えられているため、“すべてにおいて”という中に含まれないからである。無色界の果報(心)および無色界に生じた出世間の果報(心)において、前生・習行(の縁)が得られないことから、“何か例証として示すために”と述べた。

Avasesānaṃ lābhamattanti avasesānaṃ ekaccānaṃ lābhaṃ. Tenāha ‘‘na sabbesaṃ avasesānaṃ lābha’’nti. Pacchājāte pasaṅgo natthīti pacchājāto [Pg.287] anulomato tiṭṭhatīti ayaṃ pasaṅgo eva natthi. Purejā…pe… labbhatīti iminā vippayutte paccanīyato ṭhite purejāto labbhatīti ayampi atthato āpanno hotīti taṃ niddhāretvā tattha yaṃ vattabbaṃ, taṃ dassetuṃ ‘‘purejāto pana vippayutte paccanīyato ṭhite anulomato labbhatīti idampī’’tiādi vuttaṃ. Tattha ‘‘avasesā sabbepīti atthe gayhamāne āpajjeyyā’’ti idaṃ tassā atthāpattiyā sabbhāvadassanamattaṃ daṭṭhabbaṃ, attho pana tādiso na upalabbhatīti ayamettha adhippāyo. Tenāha ‘‘yampi kecī’’tiādi.

‘残りのものの獲得のみ’とは、残りの一部のものの獲得のことである。それゆえ“残りのすべてのものの獲得ではない”と述べた。‘後生(縁)においては(誤った)適用の余地はない’とは、後生(縁)が順において位置するという、そのような適用の余地さえないということである。“前生……(中略)……得られる”という記述により、離繋(vippayutta)が逆に位置するとき、前生(縁)が得られるということも、意味として帰結することになる。それを特定して、そこで述べるべきことを示すために、“しかし前生(縁)は離繋が逆に位置するとき順において得られるということは……”などと述べられた。そこでの“残りのすべて”という言葉が、意味として取られる場合に(不合理が)生じるというのは、その意味の帰結の存在を示すに過ぎないと見なすべきである。しかし、そのような意味は見出されないというのが、ここでの意図である。それゆえ“ある人々もまた”などと述べた。

Tattha kecīti padakāre sandhāyāha. Te hi ‘‘arūpadhātuyā cavitvā kāmadhātuṃ upapajjantassa gatinimittaṃ ārammaṇapurejātaṃ hotīti ñāpetuṃ ‘navippayuttapaccayā purejāte’ti ayamattho niddhārito’’ti vadanti, taṃ na yujjati āruppe rūpaṃ ārabbha cittuppādassa asambhavato. Tathā heke asaññabhavānantarassa viya āruppānantarassa kāmāvacarapaṭisandhiviññāṇassa purimānupaṭṭhitārammaṇaṃ icchanti. Tenevāha ‘‘tampi tesaṃ rucimattamevā’’tiādi. Yujjamānakapaccayuppannavasena vāti yasmiṃ yasmiṃ paccaye anulomato ṭhite yaṃ yaṃ paccayuppannaṃ bhavituṃ yujjati, tassa tassa vasenāti attho. Na vicāritaṃ suviññeyyattāti adhippāyo. Navāti ārammaṇaanantarasamanantarūpanissayapurejātāsevanasampayuttanatthivigatapaccayā. Tampi tesaṃ navannaṃ paccayānaṃ anulomato alabbhamānataṃ.

そこの“ある人々”とは、論師(padakāra)を指して言っている。彼らは、“無色界から没して欲界に生まれる者の、行相(gatinimitta)の所縁前生(縁)があることを知らせるために、‘非離繋縁において前生が’というこの意味が特定された”と言うが、それは適切ではない。無色界において色法を対象として心が生じることはあり得ないからである。同様に、ある人々は、無想天の直後と同様に、無色界の直後の欲界の結生(再再生)意識に対して、以前には現れていなかった所縁を欲する。それゆえ“それもまた彼らの好みに過ぎない”などと述べた。“あるいは、ふさわしい縁生(paccayuppanna)のあり方によって”とは、どの縁が順に位置するときに、どの縁生が(生じるのが)ふさわしいか、そのそれぞれの(縁生の)あり方によって、という意味である。(詳細に)考察されなかったのは、容易に理解できるからであるというのが意図である。“九つ”とは、所縁・無間・等無間・強力依・前生・習行・相応・無有・離去の縁である。それもまた、これら九つの縁が順において得られないことである。

191-195. Na aññamaññena ghaṭitassa mūlassāti aññamaññapaccayena paccanīyato ṭhitena yojitassa sattamassa mūlassa vitthāritattā. Sabbaṃ sadisanti sabbapāḷigamanaṃ sadisaṃ.

191-195. “相互(縁)と結びつかない根(mūla)”とは、逆に位置する相互縁と結びつけられた第七の根が詳説されたからである。“すべて同様である”とは、聖典(Pāḷi)のすべての進み方が同様であるということである。

Imasmiṃ…pe… veditabboti ettha imasmiṃ etthāti dve bhummaniddesā. Tesu paṭhamassa visayo paccanīyānulometi aṭṭhakathāyameva dassitoti adassitassa visayaṃ dassetuṃ ‘‘etesū’’tiādi vuttaṃ. Pi-saddenāti ‘‘imesampī’’ti ettha pi-saddena. Kismiñci paccaye. Kammapaccayaṃ labhantānipi cakkhādīni vipākaviññāṇādīni ca indriyaṃ na labhantīti katvā ‘‘yebhuyyenā’’ti vuttaṃ, katipayaṃ na labhatīti vuttaṃ hoti. Maggapaccayantiādīsupi eseva nayo. Yathāvuttānīti pañcavokārapavattiasaññabhavapariyāpannāni kaṭattārūpāneva vadati, na cittasamuṭṭhānarūpānīti [Pg.288] adhippāyo. Ye rūpadhammānaṃ paccayā hontīti ye hetuadhipatisahajātādipaccayā rūpadhammānaṃ paccayā honti, eteyeva hetuadhipatiādike cha paccaye na labhanti. Eteyevāti vacanena aññe katipaye labhantīti siddhaṃ hotīti taṃ dassento ‘‘pacchājātā…pe… labhatī’’ti āha. Ayañca paccayalābho na janakavasena veditabboti dassetuṃ ‘‘labbhamānā…pe… dassana’’nti vuttaṃ. Dhammavasenāti paccayuppannadhammavasena. Indriyanti indriyapaccayaṃ. Yadi evanti kaṭattārūpaṃ yaṃ yaṃ na labhati, taṃ taṃ yadi vattabbaṃ, evaṃ sante rūpadhammesu bhūtarūpāniyeva aññamaññapaccayaṃ labhantīti āha ‘‘upādārūpāni…pe… vattabba’’nti. Taṃ pana upādārūpānaṃ aññamaññapaccayālābhavacanaṃ. Arūpindriyālābhanti arūpīnaṃ indriyānaṃ vasena indriyapaccayālābhaṃ.

“この……(中略)……知るべきである”において、“この”“ここで”という二つの場所を示す言葉(bhummaniddesa)がある。それらのうち最初のものの領域は逆順(paccanīyānuloma)であると、註釈書(Aṭṭhakathā)において示されている。示されていない領域を示すために、“これらにおいて”などが述べられた。“もまた(pi)”という語によって、とは“これらの中においても”の“もまた(pi)”という語のことである。何らかの縁において。業縁を得るものであっても、眼(根)などは(心と相応する)根(縁)を得ないため、“概ね(yebhuyyena)”と述べられた。一部は得られないという意味である。道縁などの(記述)においても、これと同じ方法(論理)である。“上述の”とは、五蘊のある生存過程(pavatti)および無想天に含まれる業果色(kaṭattārūpa)のみを指しており、心生色(cittasamuṭṭhānarūpa)を指しているのではないというのが意図である。“色法の縁となるもの”とは、因・増上・俱生などの縁で色法の縁となるものが、これら因・増上などの六つの縁を得ないということである。“これらのみ”という言葉によって、他のいくつかは得られるということが成立する。それを示すために“後生……(中略)……得る”と述べた。そして、この縁の獲得は、発生させる(janaka)あり方として知るべきではないことを示すために、“得られる……(中略)……提示”と述べられた。“法のあり方によって”とは、縁生法のあり方によって、という意味である。“根”とは根縁のことである。“もしそうなら”とは、業果色がそれぞれ何を得ないかを述べるべきであるなら、そのようにある場合、色法の中では大種色(bhūtarūpa)のみが相互縁を得るということから、“所造色……(中略)……述べられるべきである”と言った。それはしかし、所造色が相互縁を得られないという記述である。“無色(法)の根の不獲得”とは、無色の諸根による根縁の不獲得のことである。

196-197. Bahugaṇanampi ūnataragaṇanena yojitaṃ ūnataragaṇameva hotīti katvā vuttaṃ ‘‘yadipi tikādīsu ‘hetuyā pañcā’ti idaṃ natthī’’ti. Anuttānaṃ duviññeyyatāya gambhīraṃ. Yathā ca bhūtarūpāni nārammaṇapaccayā aññamaññapaccayā uppajjanti, evaṃ paṭisandhikkhaṇe vatthurūpanti āha ‘‘vatthupi pana labhatī’’ti. Yathā heṭṭhā ekamūlakaṃ ‘‘dumūlaka’’nti vuttaṃ, evaṃ idhāpi dumūlakaṃ ‘‘timūlaka’’nti vadanti.

196-197. 多くの数であっても、より少ない数と結びつけられれば、より少ない数となる。それゆえに“たとえ三法(ティカ)などにおいて‘因によって五’というのがなくても”と言われる。顕わでないため、理解しがたく深遠である。そして、大種(四大)が所縁縁によらず、相互縁によって生じるように、結生(再生)の瞬間における基(依処)の色法も同様である。それゆえ“しかし、基もまた得られる”と言う。以前に一根のものが“二根”と言われたように、ここでも二根のものを“三根”と言う。

203-233. Cetanāmattasaṅgāhaketi cetanāmattaṃyeva paccayuppannaṃ gahetvā ṭhite pañhe. Tattha hi ‘‘nakammapaccayā hetupaccayā’’ti vattuṃ sakkā. Evaṃpakāreti idaṃ ‘‘tīṇītiādīsū’’ti ettha ādi-saddassa atthavacananti dassento ‘‘ādi-saddo hi pakāratthova hotī’’ti āha. Rūpampi labbhati cetanāmattameva asaṅgaṇhanato.

203-233. “思(意思)のみを包含するもの”とは、思のみを縁生(縁によって生じたもの)として取って立てられた問いにおいてである。そこでは実に“業縁によらず、因縁によって”と言うことができる。“このような種類の”という言葉は、“三つなどにおいて”という箇所における“など(アーディ)”という語の意味の説明であることを示して、“アーディという語は種類(パカーラ)の意味である”と言う。色法もまた得られる。なぜなら思のみを包含するわけではないからである。

Paccayapaccanīyānulomavaṇṇanā niṭṭhitā.

縁逆順(パッチャヤ・パッチャニーヤーヌロマ)の解説が完了した。

Paṭiccavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

縁起門(パティッチャ・ヴァーラ)の解説が完了した。

2. Sahajātavāravaṇṇanā

2. 倶生門(サハジャータ・ヴァーラ)の解説

234-242. Sahajātapaccayakaraṇanti sahajātaṃ paccayadhammaṃ paccayaṃ katvā pavatti. Sahajātāyattabhāvagamananti sahajāte paccayadhamme āyattabhāvassa [Pg.289] gamanaṃ paccayuppannassa attanā sahajātapaccayāyattavuttitā. Ettha ca sahajātapaccayasaṅkhātaṃ sahajātaṃ karotīti sahajāto, tathāpavatto paccayuppannadhammo. Tattha pavattamāno sahajātasaddo yasmā tassa paccayuppannassa attanā sahajātaṃ paccayadhammaṃ paccayaṃ katvā pavattiṃ tadāyattabhāvūpagamanañca vadatīti vuccati, tasmā vuttaṃ ‘‘sahajātasaddena…pe… vutta’’nti. Tassa karaṇassa gamanassa vāti tassa yathāvuttassa sahajātapaccayakaraṇassa sahajātāyattabhāvūpagamanassa vā. ‘‘Kusalaṃ dhammaṃ sahajāto’’ti imassa kusalaṃ dhammaṃ sahajātaṃ taṃsahabhāvitañca paccayaṃ katvāti ayamatthoti āha ‘‘kusalādīnaṃ kammabhāvato’’ti. Sahajātapaccayasahabhāvīnaṃ paccayānaṃ saṅgaṇhatthañhettha ‘‘sahajātāyattabhāvagamanaṃ vā’’ti vuttaṃ.

234-242. “倶生縁とすること”とは、倶生する縁法(条件となる法)を縁として活動することである。“倶生への依存状態への移行”とは、倶生する縁法に対して依存状態になることであり、縁生(結果となる法)がそれ自体の倶生縁に依存して存続することである。そして、ここでは“倶生縁と称される倶生するものを作る”から“倶生(サハジャータ)”であり、そのように生じた縁生法のことである。そこにおける“倶生”という語は、その縁生法がそれ自体の倶生縁を縁として活動することと、それに依存する状態に至ることを説くものであるから、“倶生という語によって……(中略)……と言われる”と述べられている。“その(縁と)すること、あるいは移行”とは、先に述べた倶生縁とすること、あるいは倶生への依存状態への移行のことである。“善法に倶生するもの”とは、この善法が倶生し、かつ共に存在するものであることを縁とするという意味である。それゆえ“善などの行為の状態(業性)から”と言う。ここで“あるいは倶生への依存状態への移行”と言われるのは、倶生縁と共に存在する諸縁を包含するためである。

Taṃkammabhāvatoti tesaṃ yathāvuttapaccayakaraṇatadāyattabhāvagamanānaṃ kammabhāvato. Aṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘kusalaṃ dhammaṃ sahajātoti kusalaṃ dhammaṃ paṭicca tena sahajāto hutvā’’ti paṭiccasaddaṃ āharitvā attho vutto, taṃ ‘‘paṭiccattho sahajātattho’’ti katvā vuttaṃ. Sahajātasaddayoge kusalaṃ dhammanti upayogavacanassa yutti na vuttā, ‘‘tena sahajāto hutvā’’ti pana vuttattā karaṇatthe upayogavacananti dassitanti keci. Nissayavāre pana kusalaṃ dhammaṃ nissayatthena paccayaṃ katvāti vadantena idhāpi ‘‘kusalaṃ dhammaṃ sahajātatthena paccayaṃ katvā’’ti ayamattho vuttoyeva hoti, paṭiccasaddāharaṇampi imamevatthaṃ ñāpetīti daṭṭhabbaṃ. Upādārūpaṃ kiñci bhūtarūpassa anupālakaṃ upatthambhakañca hontampi sahajātalakkhaṇena na hoti, tasmā paṭiccatthaṃ na pharatīti āha ‘‘paṭiccāti iminā vacanena dīpito paccayo na hotī’’ti. Nidassanavasena vuttanti udāharaṇavasena vuttaṃ, na anavasesatoti attho. Yathāvuttoti paṭiccatthapharaṇavasena vutto. Yathā ca upādārūpaṃ bhūtarūpassa upādārūpassa ca paccayo na hoti, evaṃ ṭhapetvā cha vatthūni sesarūpāni arūpadhammānaṃ paccayo na hotīti dassento ‘‘vatthuvajjāni rūpāni ca arūpāna’’nti āha.

“その行為の状態から”とは、それら先に述べた“縁とすること”や“それへの依存状態への移行”が行為(業)の状態であることによる。しかし註釈書(アッタカタ)では、“善法に倶生するものとは、善法に縁(依)って(パティッチャ)、それと共に生じたものとなって”と、パティッチャ(縁って)という語を引用して意味が説かれている。それは“縁る(依る)という意味は倶生するという意味である”として述べられたものである。倶生という語との結合において、“善法を”という対格(二格)の妥当性は述べられていないが、“それ(三格)と共に生じたものとなって”と述べられていることから、対格が具格(三格)の意味であることを示していると言う者もいる。しかし、依止門(ニッサヤ・ヴァーラ)において“善法を依止の意味において縁として”と説く者は、ここでも“善法を倶生の意味において縁として”というこの意味をすでに説いているのであり、パティッチャという語を引用することもまた、この意味を知らせるためであると理解すべきである。所造色(ウパーダー・ルーパ)は、たとえ大種(四大)を維持し支えるものであっても、倶生の特徴(倶生相)によってはそうならない。したがって、パティッチャ(縁って)という意味は及ばない。それゆえ“パティッチャ(縁って)という言葉によって示される縁ではない”と言う。“例示として述べられた”とは、実例として述べられたのであり、すべてを網羅してという意味ではない。“先に述べた通り”とは、パティッチャという意味の遍満に基づいて述べられたものである。そして、所造色が、大種や所造色の縁とならないように、六つの基(依処)を除いた残りの色法は無色の諸法の縁とならない。それを示すために“基を除いた諸々の色法は、無色の諸法に対して(縁とならない)”と言う。

Sahajātavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

倶生門の解説が完了した。

3. Paccayavāravaṇṇanā

3. 縁門(パッチャヤ・ヴァーラ)の解説

243. Pati-saddo [Pg.290] patiṭṭhatthaṃ dīpeti ‘‘sāre patiṭṭhito’’tiādīsu, aya-saddo gatiṃ dīpeti ‘‘eti etthāti ayo’’ti.

243. パティ(pati)という語は、“本質に確立した”などの例に見られるように、確立(安住)の意味を示す。アヤ(aya)という語は、“ここに赴く、ゆえにアヤである”というように、行くこと(趣向)の意味を示す。

Bhūtupādārūpāni saha saṅgaṇhitvā vuttaṃ upādārūpānaṃ viya bhūtarūpāni nissayo hotīti katvā. Yadi evaṃ kasmā aṭṭhakathāyaṃ ‘‘mahābhūte nissāya cittasamuṭṭhānaṃ upādārūpa’’nti upādārūpaṃyeva dassitanti āha ‘‘aṭṭhakathāyaṃ panā’’tiādi.

大種と所造色を共に包含して述べられたのは、所造色にとってそうであるように、大種にとっても(大種が)依止(ニッサヤ)となるからである。もしそうであるなら、なぜ註釈書において“大種に依止して、心等起の所造色が”と、所造色のみを示したのか。それゆえに“註釈書においては……”などと言う。

255. Paṭiccavāre sahajāteti paṭiccavāre sahajātapaccayavaṇṇanāyaṃ, kammautujānanti kammajānaṃ utujānañca vasena attho vuttoti yojanā. Tathā hi tattha vuttaṃ ‘‘dvisantatisamuṭṭhānabhūtavasena vutta’’nti (paṭṭhā. aṭṭha. 1.57). Kamme cāti kamme janakakammapaccaye gahite. Ekantānekantakammajānanti ekantena kammajānaṃ na ekantakammajānañca. Tattha asaññabhave ekantakammajaṃ nāma jīvitindriyaṃ, itaraṃ upādārūpaṃ bhūtarūpañca na ekantakammajaṃ, tadubhayampi tattha ekajjhaṃ katvā vuttaṃ, ‘‘mahābhūte paṭicca kaṭattārūpa’’nti idaṃ pana kammasamuṭṭhānavaseneva vuttanti. So nādhippetoti yo yathādassito paṭiccavāre sahajātapaccaye attho vutto, so idha na adhippeto. Kasmāti ce, āha ‘‘kaṭattā…pe… gahitattā’’ti. Taṃ pahāyāti taṃ paṭiccavāre vuttamatthaṃ pahāya aggahetvā. Yathāgahitassāti ‘‘asañña…pe… kaṭattārūpaṃ upādārūpa’’nti pāḷiyaṃ eva gahitassa. Paṭicca paccayāti idaṃ dvinnaṃ vārānaṃ upalakkhaṇaṃ. Paṭiccavāre āgatanayena mahābhūte paṭicca, paccayavāre āgatanayena mahābhūte paccayā mahābhūtānaṃ uppatti na nivāretabbā, tasmā ‘‘upādārūpasaṅkhātaṃ kaṭattārūpa’’nti evaṃ upādārūpaggahaṇena kaṭattārūpaṃ avisesetvā upādārūpānaṃ nivattetabbānaṃ utucittāhārasamuṭṭhānānaṃ atthitāya kaṭattā…pe… visesanaṃ daṭṭhabbanti evamettha yojanā veditabbā.

255. “縁起門の倶生において”とは、縁起門の倶生縁の解説においてである。“業・時節生”とは、業生と時節生によって意味が説かれているという関連(ヨージャナー)である。実際、そこでは“二つの相続(業と時節)から等起した大種に基づいて述べられた”と言われている。また、“業において”とは、産出的な業縁としての業が取られたときのことである。“決定的・非決定的な業生”とは、決定的に業生であるものと、必ずしも業生ではないもののことである。そこ(無想天)において、決定的に業生であるものとは命根であり、他の所造色や大種は必ずしも業生ではない。そこではその両方が一括して述べられている。一方、“大種に縁(依)って業果色(カタッター・ルーパ)”というこれは、業等起に基づいてのみ述べられたものである。その(縁起門で示された)意味は、ここでは意図されていない。なぜなら、“業果(カタッター)……が取られているから”と言う。その縁起門で述べられた意味を捨てて、聖典(パーリ)において“無想……業果色は所造色である”と取られている通りに解釈する。“縁(依)って(パティッチャ)”と“縁(条件)から(パッチャヤー)”というのは、これら二つの門(ヴァーラ)の指標である。縁起門に伝わる方法によれば“大種に縁(依)って”であり、縁門に伝わる方法によれば“大種という縁から”であって、大種の生起が排除されるべきではない。したがって、“所造色と称される業果色”というように、業果色を区別せずに所造色として取ることによって、排除されるべき時節・心・食から等起した所造色が存在するため、“業果(カタッター)……”という修飾語を考慮すべきである。このように、ここでの関連を理解すべきである。

286-287. Ekaccassa rūpassāti ahetukacittasamuṭṭhānassa. Ito paresupi ekaccarūpaggahaṇe eseva nayo. Cakkhādidhammavasenāti cakkhāyatanādirūpadhammavasena. Cittasamuṭṭhānādikoṭṭhāsavasenāti cittajādirūpadhammabhāgavasena. Sabbaṃ labbhatīti satipi imassa nayassa nahetumūlakatte [Pg.291] nonatthinovigatesu ekanti gaṇanaṃ sabbaṃ rūpaṃ sabbassa rūpassa vasena gaṇanā labbhati catusantativasena vattamānesu pañcavīsatiyā rūpadhammesu vajjitabbassa abhāvā.

286-287.“ある色法に対して(Ekaccassa rūpassa)”とは、無因の心より生じた色法のことである。これより後の箇所における‘ある色法の受持’においても、この理趣(方法)は同様である。“眼などの法によって(Cakkhādidhammavasena)”とは、眼処などの色法によってということである。“心生などの区分によって(Cittasamuṭṭhānādikoṭṭhāsavasena)”とは、心生などの色法の部分によってということである。“すべてが得られる(Sabbaṃ labbhati)”とは、この理趣において、因を根本としない(無因の)場合であっても、不離(nonatthi)や非離(novigata)において‘一’という数え方は、すべての色法がすべての色法のあり方によって数えられ、四つの相続(四因)によって生じている二十五の色法の中に、除外されるべきものがないからである。

Paccayavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

縁分(Paccayavāra)の注釈(Vaṇṇanā)は終わった。

4. Nissayavāravaṇṇanā

4. 依止分(Nissayavāra)の注釈

329-337. Nissayapaccayabhāvanti nissayavāre vuttassa sahajātapurejātassa ca nissayaṭṭhassa dhammassa paccayabhāvaṃ paccayavārena niyametunti yojanā. Tathā paccayavāre ‘‘paccayā’’ti vuttassa paccayadhammassa sahajātapurejātabhāvaṃ nissayavārena niyametunti yojanā. Niyamanañcettha paccayaṭṭhanissayaṭṭhānaṃ pariyāyantarena pakāsitattā atthato bhedābhāvadassananti veditabbo. Tena vuttaṃ ‘‘paccayattaṃ nāma nissayattaṃ, nissayattaṃ nāma paccayatta’’nti.

329-337.“依止縁の状態(Nissayapaccayabhāva)”とは、依止分において説かれた倶生および前生の依止の義を持つ法の縁の状態を、縁分によって規定するという意味である。同様に、縁分において‘縁(paccayā)’と説かれた縁の法の、倶生および前生の状態を、依止分によって規定するという意味である。そして、ここでの‘規定(niyamana)’とは、縁の義と依止の義とが別の表現で示されているが、意味においては違いがないことを示すものと理解すべきである。それゆえに、‘縁性とは依止性であり、依止性とは縁性である’と言われる。

Nissayavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

依止分の注釈は終わった。

5. Saṃsaṭṭhavāravaṇṇanā

5. 混和分(Saṃsaṭṭhavāra)の注釈

351-368. ti savatthukā paṭisandhi. Idhāpīti imasmiṃ saṃsaṭṭhavārepi. Adhipatipurejātāsevanesu anulomato nakammanavipākanajhānanavippayuttesu paccanīyato ṭhitesu na labbhati, aññesu sahajātādīsu anulomato hetuādīsu paccanīyato ca anulomato ca ṭhitesu labbhatīti. Tenāha ‘‘labbhamānapaccayesū’’ti. Imassa visesassāti imassa yathāvuttassa visesassa dassanatthaṃ uddhaṭā, tasmā tādisassa visesassa dassetabbassa abhāvato vatthuvirahitā paṭisandhi anuddhaṭā, na vippayutte paccanīyato ṭhite abhāvatoti attho. Hetupaccayavirahitamattadassanatthanti iminā bhūtakathanaṃ ahetukaggahaṇaṃ na byabhicāranivattananti dasseti. ‘‘Ahetukavipākakiriyavasenā’’ti bhavitabbaṃ hetupariyantattā maggassa.

351-368.“それは(Sā)”とは、所依を伴う結生(再生)のことである。“ここにおいても(Idhāpi)”とは、この混和分においても、ということである。増上・前生・習行においては順次において、不業・不異熟・不禅・不相応においては逆次において成立している場合には得られないが、他の倶生などの順次の因などにおいては、逆次においても順次においても成立している場合には得られるということである。それゆえに‘得られる縁において(labbhamānapaccayesu)’と言われる。“この特殊性(imassa visesassa)”とは、上述のこの特殊性を示すために引用されたものである。したがって、そのような示すべき特殊性がないため、所依を欠いた結生は引用されていない。不相応が逆次において成立しているとき、存在しないからではないという意味である。“因縁を欠いていることのみを示すため(Hetupaccayavirahitamattadassanattha)”とは、これによって、無因(ahetuka)の採用が事実を述べるものであり、例外を排除するためのものではないことを示している。道の因が限界(極限)であるため、‘無因の異熟・唯作によって’とあるべきである。

369-391. ‘‘Hetumhi anulomato ṭhite jhānamaggā paccanīyato na labbhantī’’tiādi yaṃ idha aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ, taṃ hetupaccayādivasena uppajjamāno [Pg.292] dhammo cattāro sabbaṭṭhānikā āhārindriyajhānamaggā cāti ime aṭṭha paccaye alabhanto nāma natthīti iminā paṭiccavāre anulomapaccanīyavaṇṇanāyaṃ vuttena nayena vedituṃ sakkāti āha ‘‘paṭiccavāre…pe… nayenā’’ti. Sesesūti ahetukamohavajjāhetukesu pañcaviññāṇā…pe… jhānapaccayaṃ labhanti, tasmā ‘‘ahetukamohova jhānamaggapaccayaṃ labhatī’’ti na sakkā vattuṃ, kiñca paccanīyānulome dvinnaṃ paccayānaṃ anulomena anulomavasena saha yojanā natthi ekekasseva yojanāya āgatattā, tasmā ahetukamohova maggapaccayaṃ labhatīti evamettha yojanā veditabbā.

369-391.‘因が順次に成立しているとき、禅と道は逆次において得られない’などの、ここで注釈(アッタカター)に説かれていることは、因縁などによって生じる法が、四つの遍在するもの(遍一切心心所)、食、根、禅、道のこれら八つの縁を得ないということはないという、縁起分(Paṭiccavāra)の順逆注釈において説かれた理趣によって知ることができる。ゆえに‘縁起分において……中略……理趣によって’と言われる。“残りにおいて”とは、無因の痴を除いた無因の法において、五識などが禅縁を得る。それゆえ、‘無因の痴のみが禅・道縁を得る’と言うことはできない。さらに、逆順(paccanīyānuloma)においては、二つの縁を順次とともに結合することはない。一つずつが結合として現れているからである。したがって、無因の痴のみが道縁を得るというように、ここでの結びつきを理解すべきである。

Saṃsaṭṭhavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

混和分の注釈は終わった。

6. Sampayuttavāravaṇṇanā

6. 相応分(Sampayuttavāra)の注釈

392-400. Sadisaṃ sampayuttanti ‘‘yaṃ sadisaṃ, taṃ saṃsaṭṭha’’nti vuccamānaṃ sampayuttaṃ na hoti ‘‘saṃsaṭṭhā yojitā hayā’’tiādīsu. Asaṃsaṭṭhaṃ vokiṇṇanti yaṃ na saṃsaṭṭhaṃ antarantarā uppajjamānena vokiṇṇampi vimissatāya sampayuttanti vuccamānaṃ, taṃ saṃsaṭṭhaṃ na hoti ‘‘yā sā vīmaṃsā…pe… kosajjasampayuttā’’tiādīsu. Evaṃ asampayuttassapi saṃsaṭṭhapariyāyo asaṃsaṭṭhassa ca sampayuttapariyāyo atthīti tadubhayaṃ itaretaraṃ niyametīti dassanatthaṃ vāradvayadesanāti dassento āha ‘‘ubhayaṃ…pe… niyāmakaṃ hotī’’ti, saṃsaṭṭhasaddo hi vokiṇṇaṭṭho natthi, sampayuttasaddo ca sadisattho, tasmā yathā saṃsaṭṭhasaddo sampayuttasaddāpekkho sadisatthato vinivattitvā ekuppādādisabhāvameva atthaṃ bodheti, evaṃ sampayuttasaddopi saṃsaṭṭhasaddāpekkho vokiṇṇaṭṭhato vinivattitvāti aññamaññāpekkhassa saddadvayassa aññamaññaniyāmakatā veditabbā.

392-400.“似通った相応(Sampayutta)”とは、‘似通ったものは混和(Saṃsaṭṭha)である’と言われるが、‘繋がれた(saṃsaṭṭhā)馬’などの例では(心の)相応ではない。“混ざり合わない混在(vokiṇṇa)”とは、混和していないものが、合間に生じることによって混在し、入り混じっているために‘相応(sampayutta)’と言われるが、‘その思惟は……懈怠と相応している’などの例では(本義としての)混和ではない。このように、相応していないものにも‘混和(saṃsaṭṭha)’という表現があり、混和していないものにも‘相応(sampayutta)’という表現がある。それら両者が互いに規定し合うことを示すために、二つの分の説示があることを示して、‘両者は……規定するものとなる’と言われる。けだし、‘混和’という言葉には混在という意味はなく、‘相応’という言葉には似通ったものという意味がある。したがって、混和という言葉が相応という言葉を待つ(考慮する)ことによって、単に似通ったものという意味から離れて、一出(ekuppāda)などの同一性の自性という本来の意味を知らせるように、相応という言葉もまた混和という言葉を待つことによって、混在という意味から離れるのである。このように、互いに依存し合う二つの言葉が、互いに規定し合うものであると知るべきである。

Sampayuttavāravaṇṇanā niṭṭhitā.

相応分の注釈は終わった。

7. Pañhāvāravibhaṅgavaṇṇanā

7. 問分(Pañhāvāra)の分別(Vibhaṅga)の注釈

401-403. Te [Pg.293] paccayeti te hetuādike paccaye. Paṭipāṭiyāti ettha paccayapaṭipāṭiyā kusalādipadapaṭipāṭiyā vāti āsaṅkāyaṃ ubhayavasenapi attho yujjatīti dassento paṭhamaṃ tāva sandhāyāha ‘‘yathākkamenā’’tiādi. Tassattho – ‘‘hetupaccayo ārammaṇapaccayo’’tiādinā nayena desanākkamena yāya paṭipāṭiyā paṭiccavāre paccayā āgatā, tadanurūpaṃ te dassetunti. Dutiyaṃ pana dassetuṃ ‘‘kusalo kusalassā’’tiādi vuttaṃ. Sā panāyaṃ padapaṭipāṭi yasmā na kusalapadadassanamattena dassitā hoti, tasmā taṃ ekadesena sakalaṃ nayato dassento āha ‘‘kusalo kusalassāti…pe… hotī’’ti. Tenāti nidassanamattena ‘‘kusalo kusalassā’’ti padena. Sabbo pabhedoti yaṃ tattha tattha paccaye ‘‘kusalo kusalassā’’tiādiko yattako pabhedo vissajjanaṃ labhati, so sabbo pabhedoti attho. Te paccaye paṭipāṭiyā dassetunti te hetuādipaccaye kusalādipadapaṭipāṭiyā dassetuṃ.

401-403.“それらの縁を(Te paccaye)”とは、それら因などの縁を、ということである。“順序によって(Paṭipāṭiyā)”とは、ここで縁の順序なのか、あるいは善などの句の順序なのかという疑問に対し、両方の意味において成立することを示すために、まず第一に(縁の順序を)意図して‘順序に従って’などと言われる。その意味は、‘因縁、所縁縁’などの理趣による説示の順序によって、縁起分において縁が現れるその順序に従って、それらを示すためである。第二の意味を示すために、‘善は善の……’などが言われる。しかし、この句の順序は、単に善の句を示すことだけによって示されるのではないため、それを一部分によって全体の理趣から示して、‘善は善の……(中略)……となる’と言われる。“それによって”とは、例示としての‘善は善の’という句によって、ということである。“すべての分類(Sabbo pabhedo)”とは、それぞれの縁において‘善は善の’などの、得られるすべての分類(回答)のことである。それら(因などの)縁を(善などの)句の順序によって示すために、‘それらの縁を順序によって示す’と言われる。

404. Phalavisesaṃ ākaṅkhantā paṭiggāhakato viya dāyakatopi yathā dakkhiṇā visujjhati, evaṃ dānaṃ dentīti āha ‘‘visuddhaṃ katvā’’ti. Tesanti vattabbatārahanti iminā vodānassa sakadāgāmiādīnaṃ āveṇikataṃ dasseti. Kāmaṃ aggamaggapurecārikampi vodānameva, asekkho pana hutvā taṃ paccavekkhatīti na taṃ idha gahitaṃ. Tanti vodānaṃ. Gotrabhucittanti aṭṭhamakassa uppajjanakāle ‘‘gotrabhū’’ti vattabbatārahaṃ cittaṃ. Gotrabhusadisanti vā sotāpannādigotrābhibhāvīti vā gotrabhucittanti evamettha attho veditabbo. Paccayuppannaṃ bhūmito vavatthapeti, ‘‘tebhūmakakusalamevā’’ti ettha viya na paccayadhammanti attho. Desanantarattāti ‘‘kusalacittasamaṅgissā’’tiādinā puggalāmasanadesanato aññattā, aññathā gahitaṃ puna na gaṇheyyāti adhippāyo.

404. 果報の殊勝さを望む者たちが、受者からと同じように施者からも施物が清浄になるように、そのように施しを与えることを“清浄にして”と言う。“彼らの”という言葉で表されるべきものによって、浄化が一来者などの固有のものであることを示している。欲界の最上の道に先立つ浄化も確かにあるが、無学(阿羅漢)となってそれを観察するので、ここではそれは取られていない。“それ”とは浄化のことである。“種姓心”とは、第八のもの(預流向)が生じる時に“種姓”と呼ばれるにふさわしい心である。あるいは、預流者等の種姓を超越するもの、あるいは種姓心、このようにここでは意味を理解すべきである。縁より生じたものを地(階位)によって規定するのであり、“三界の善のみ”と言う場合のように、縁となる法ではないという意味である。説法の差異とは、“善心を備えた人の”などのように人に関わる説法からの違いであり、そうでなければ、一度得たものを再び得ることになってしまうからである(という意図である)。

405. Rāgarahitassa viya somanassarahitassa ca rāgassa na ārammaṇe assādanavasena pavatti ajjhupekkhanatoti vuttaṃ ‘‘assādanaṃ…pe… kicca’’nti. Sahasākārappavattāya uppilāvitasabhāvāya pītiyā āhitavisesāya taṇhāya taṃ taṇhābhinandananti vuccatīti taṃ sandhāyāha [Pg.294] ‘‘pītikiccasahitāya taṇhāya kicca’’nti. Yathā ca yathāvuttakiccavisesāya pītiyā āhitavisesā taṇhā taṇhābhinandanā, evaṃ diṭṭhābhinandanā veditabbā. Yasmā pana sā atthato paccayavisesavisiṭṭhā diṭṭhiyeva, tasmā vuttaṃ ‘‘diṭṭhābhinandanā diṭṭhiyevā’’ti. Ettha panāti ‘‘abhinandatī’’ti padassa taṇhādiṭṭhivasena vuttesu etesu pana dvīsu atthesu. Abhinandantassāti idaṃ diṭṭhābhinandanaṃyeva sandhāya vuttanti adhippāyena ‘‘pacchimatthameva gahetvā’’ti vuttaṃ. Abhinandantassāti pana avisesato vuttattā taṇhāvasena diṭṭhivasena abhinandantassāti ayamettha attho adhippeto, tasmā ‘‘abhinandanā…pe… na sakkā vattu’’nti idamidha vacanamanokāsaṃ. Kasmā? Diṭṭhirahitepi santāne abhinandanassa vuttattā. Taṇhāvasena nandatīti taṇhābhinandanavaseneva vutto attho purimo attho. Dvīsu pana somanassasahagatacittuppādesūti diṭṭhirahitāni somanassasahagatacittāni sandhāyāha. Yathāvuttenāti ‘‘sarāgassa somanassassā’’tiādinā vuttena somanassena assādentassa, rāgena ca tesuyeva yathāvuttesu dvīsu cittesu assādentassa, catūsupi somanassasahagatacittesu sappītikataṇhāya abhinandantassa, catūsupi diṭṭhisampayuttesu diṭṭhābhinandanāya abhinandantassa diṭṭhi uppajjatīti evamettha yojanā veditabbā. Tena vuttaṃ ‘‘itipi sakkā yojetu’’nti. Yathā diṭṭhūpanissayato diṭṭhābhinandanā sambhavati, evaṃ taṇhūpanissayato taṇhābhinandanāpi sambhavatīti daṭṭhabbaṃ. ‘‘Abhinandati rāgo uppajjatī’’ti vacanato sappītikataṇhāya abhinandantassa rāguppattipi vattabbā, na vā vattabbā taṇhābhinandanāya eva rāguppattiyā vuttattā.

405. 貪りのない者のように、また喜悦のない者のように、対象において味わうことによる貪りの活動がないことを中立的に見ること(等照見)から、“味わい……(中略)……作用”と言われる。忽ちの相で生じ、浮き立つ性質の喜によってもたらされた特殊な渇愛を“渇愛による歓喜”と言う。それを指して“喜の作用を伴う渇愛の作用”と言う。上述の特殊な作用としての喜によってもたらされた特殊な渇愛が渇愛による歓喜であるように、見による歓喜も理解されるべきである。しかし、それは本質においては縁の特殊性によって卓越した見そのものであるから、“見による歓喜とは見そのものである”と言われる。ここで(Ettha pana)とは、“歓喜する”という言葉が渇愛や見の意味で語られているこれら二つの意味においてである。“歓喜する者の”という表現は、この見による歓喜のみを指して言われているという意図で、“後者の意味のみを取って”と言われる。しかし、“歓喜する者の”とは限定なしに言われているので、渇愛によって、あるいは見によって歓喜する者の、というのがここでの意図された意味である。それゆえに、“歓喜……(中略)……と言うことはできない”というこの言葉は、ここでは適用する余地がない。なぜなら、見のない相続においても歓喜が説かれているからである。渇愛によって喜ぶことが渇愛による歓喜の力によって説かれたのが、前の意味である。“二つの喜悦を伴う心の生起において”とは、見を伴わない喜悦を伴う心を指して言っている。上述の通りに、とは、上述の喜悦によって味わう者の、また貪りによってそれら二つの心において味わう者の、また四つの喜悦を伴う心において喜を伴う渇愛によって歓喜する者の、また四つの見相応の心において見による歓喜によって歓喜する者の、見が生じる、とこのようにここでは結びつきを理解すべきである。それゆえに“このようにも結びつけることができる”と言われる。見の強力な縁から見による歓喜が生じるように、渇愛の強力な縁から渇愛による歓喜も生じると見るべきである。“歓喜し、貪りが生じる”という言葉から、喜を伴う渇愛によって歓喜する者には貪りの発生も説かれるべきであるが、あるいは渇愛による歓喜そのものによって貪りの発生が説かれているので、説く必要はない。

406. ‘‘Tadārammaṇatāyā’’ti vattabbe ‘‘tadārammaṇatā’’ti vuttanti āha ‘‘vibhattilopo hettha kato’’ti. Tadārammaṇatāti ettha tā-saddābhidheyyo attho bhāvo nāma, so pana tadārammaṇasaddābhidheyyato añño natthīti dassento āha ‘‘bhāvavantato vā añño bhāvo nāma natthī’’ti. Etena sakatthe ayaṃ -saddoti dasseti. Tenāha ‘‘vipāko tadārammaṇabhāvabhūtoti attho’’ti. Etasmiñcatthe ‘‘tadārammaṇatā’’ti paccattekavacanaṃ daṭṭhabbaṃ. Viññāṇañcāyatana…pe… na vuttanti yadipi kāmāvacaravipākānampi kammaṃ [Pg.295] ārammaṇaṃ labbhati, taṃ pana viññāṇañcāyatananevasaññānāsaññāyatanavipākānaṃ viya na ekantena imassa vipākacittassa idaṃ kammaṃ ārammaṇanti vavatthitaṃ kāmāvacaravipākacittānaṃ bahubhedattā, tasmā taṃ labbhamānampi na vuttanti attho. Yadi evaṃ kiṃ taṃ labbhamānampi na dassitamevāti āsaṅkāyaṃ āha ‘‘tadārammaṇena panā’’tiādi. Anulomato samāpajjane yebhuyyena āsannasamāpattiyā ārammaṇabhāvo dassito, aññathā ‘‘paṭilomato vā ekantarikavasena vā’’ti vacanaṃ niratthakaṃ siyāti adhippāyo. Bhaveyyāti anāsannāpi samāpatti ārammaṇaṃ bhaveyya, na sakkā paṭikkhipitunti attho. Teneva hi ‘‘yebhuyyenā’’ti vuttaṃ. Evaṃ satīti yadi āvajjanāya eva ārammaṇabhāvena kusalānaṃ khandhānaṃ abyākatārammaṇatā adhippetā, evaṃ sante. Vattabbaṃ siyāti ‘‘iddhividhañāṇassā’’ti ca pāḷiyaṃ vattabbaṃ siyā tassāpi āvajjanāya ārammaṇabhāvato. Taṃ na vuttanti taṃ abyākataṃ iddhividhañāṇaṃ ‘‘kusalā khandhā iddhividhañāṇassā’’ti na vuttaṃ. Hontīti ārammaṇaṃ honti. Tānīti cetopariyañāṇādīni. Yāya kāyacīti cetopariyañāṇādīnaṃ aññesañca kusalānaṃ ārammaṇakaraṇavasena āvajjantiyā.

406. “その対象性によって”と言うべきところに“その対象性”と言われていることについて、“ここでは格変化の省略がなされている”と言う。“その対象性”において、tāという言葉で表現される意味は“状態”であり、それは“その対象”という言葉で表現されるものと別ではないことを示すために、“状態を持つものから離れた状態という名前のものは存在しない”と言う。これによって、このtāという言葉はそれ自体の意味であることを示している。それゆえ“熟生がその対象という状態になったものである、という意味である”と言う。この意味において“その対象性”という単数主格と見るべきである。“識無辺処……説かれていない”とは、たとえ欲界の果報心にも業が対象として得られるとしても、それは識無辺処や非想非非想処の果報のように、この果報心にはこの業が対象であると一概に確定されているわけではない。欲界の果報心には多くの種類があるからである。したがって、それは得られるとしても説かれていないという意味である。もしそうなら、なぜ得られるものであっても示されないのかという疑念に対し、“しかし、その対象によって”等と言う。順次の等至においては概して直近の等至が対象となることが示されている。そうでなければ“逆次に、あるいは一つ飛ばしに”という言葉が無意味になるという意図である。“なり得る”とは、直近でない等至も対象になり得るのであり、それを否定することはできないという意味である。それゆえにこそ“概して”と言われる。そうであるならば、もし転向においてのみ対象であることによって善の蘊が無記を対象とすることが意図されているならば、そうであれば。“神変通の”とも聖典で説かれるべきであろう。それも転向の対象となるからである。それは説かれていない。その無記である神変通は、“善の蘊は神変通の(対象となる)”とは説かれていない。“なる”とは対象になることである。“それら”とは他心智などのことである。“何らかの”とは、他心智などや他の善なるものを対象とする際の転向によって、のことである。

407-409. Ādīnavadassanena sabhāvato ca aniṭṭhatāmattavasena ca domanassassa uppatti veditabbāti yojetabbaṃ. Āghātavatthuādibhedena akkhantibhedā veditabbā.

407-409. 過失を見ることによって、また自性として、また望ましくないという性質のみによって、憂いが生じることを理解すべきであると結びつけるべきである。怨恨の根拠などの分類によって、忍耐のなさの分類が理解されるべきである。

410. Sabbassāti pakaraṇaparicchinne gayhamāne sabbassa abyākatassa, atthantaravasena pana gayhamāne sabbassa ñeyyassāti attho. Asakkuṇeyyattāti idaṃ vattabbassa anantāparimeyyatāya vuttaṃ, na aññāṇapaṭighātato.

410. “すべての”とは、論考の範囲内で解釈される場合はすべての無記の、別の意味として解釈される場合はすべての知られるべき対象の、という意味である。“なし得ないこと”とは、これは語るべきことが無限無量であるために言われたのであり、無知による妨げからではない。

417. Vodānasaṅkhātaṃ vuṭṭhānaṃ apubbato na hotīti vuttaṃ ‘‘apubbato cittasantānato vuṭṭhānaṃ bhavaṅgamevā’’ti. Tañhi yathāladdhassa visesassa vodāpanaṃ paguṇabhāvāpādanaṃ apubbaṃ nāma na hoti. Tathā hi vuttaṃ ‘‘heṭṭhimaṃ heṭṭhimañhi paguṇajjhānaṃ uparimassa uparimassa padaṭṭhānaṃ hoti, tasmā vodānampi vuṭṭhānanti vutta’’nti. Avajjetabbattā vattabbaṃ natthīti kusalabhāvena [Pg.296] samānattā vajjetabbatāya abhāvato vibhajitvā vattabbaṃ natthi, tasmā yadettha visesanaṃ labbhati, taṃ dassento ‘‘nevasaññānāsaññāyatanaṃ…pe… samāpattiyā’’ti āha. Cittuppādakaṇḍe vuttamevāti paṭṭhāne pana ‘‘kusale niruddhe vipāko tadārammaṇatā uppajjatī’’tiādinā ‘‘kiriyānantaraṃ tadārammaṇabhāve’’ti yaṃ vattabbaṃ, taṃ cittuppādakaṇḍavaṇṇanāyaṃ vuttameva.

417. “浄化と称される出起は、未曾有(初発)のものではない”と言われるのは、“未曾有の心相続からの出起は有分(潜在意識)にすぎない”からである。なぜなら、既に得られた卓越した状態を浄化し、熟達させることは、未曾有のことではないからである。そのことは、“下位の熟達した禅定は、上位の禅定の足場(足処)となる。それゆえ、浄化もまた出起と言われる”と述べられている通りである。注意を向けるべき点がないため、語るべきことはない。善であることにおいて同様であり、避けるべきことがないため、分類して語るべきことはない。それゆえ、ここに見出される差異を示すために、“非想非非想処……(中略)……等至によって”と述べたのである。心起論(心発生の節)において説かれた通りである。発趣論(パッターナ)において、“善が滅したとき、果報である彼所縁が生じる”などの箇所で、“唯作の直後の彼所縁の状態について”語られるべきことは、心起論の註釈において既に説かれている。

Tā ubhopīti yā ‘‘kusalavipākāhetukasomanassasahagatā upekkhāsahagatā cā’’ti dve manoviññāṇadhātuyo vuttā, tā ubhopi somanassasahagatamanoviññāṇadhātuvasena vuttā. Kasmā? Dasannaṃ kāmāvacarabhavaṅgānaṃ attano tadārammaṇakāle santīraṇakāle ca voṭṭhabbanassa anantarapaccayabhāvato. Upekkhāsahagatā pana yathāvuttānaṃ dasannaṃ vipākānaṃ manoviññāṇadhātūnaṃ attano tadārammaṇādikāle voṭṭhabbanakiriyassa santīraṇakāle manodhātukiriyassa bhavaṅgakāleti yojetabbaṃ.

“その両者も”とは、“善果報の無因の喜倶のものと捨倶のもの”と言われる二つの意識界のことであるが、それら両者は喜倶の意識界として説かれている。なぜなら、十の欲界の有分が、自らの彼所縁の時および推度の時において、確定の無間縁(直前縁)となるからである。しかし、捨倶のものは、上述の十の果報の意識界が、自らの彼所縁などの時、確定の唯作(作用)の推度の時、および有分の時であると結びつけるべきである。

423. Paṭivijjhitvāti jānitvā. Daḷhaṃ na gahetabbanti daḷhaggāhaṃ na gahetabbaṃ. Balavato…pe… vipaccanatoti etena balavatā dubbalatā ca appamāṇaṃ, katokāsatā pamāṇanti dasseti. Katokāsatā ca avasesapaccayasamavāye vipākābhimukhatāti daṭṭhabbaṃ. Yaṃ kiñcīti ca balavaṃ dubbalaṃ vāti attho. Vipākajanakampi kiñci kammaṃ upanissayapaccayo na hotīti sakkā vattuṃ. Sati hi kammaupanissayapaccayānaṃ avinābhāve vipākattike upanissayapaccaye gahite kammapaccayo visuṃ na uddharitabbo siyā, vedanāttike ca upanissaye paccanīyato ṭhite kammapaccayena saddhiṃ aṭṭhāti na vattabbaṃ siyāti adhippāyo. Paccayadvayassa pana labbhamānatapparāya desanāya upanissaye gahitepi kammapaccayo uddharitabboyevāti sakkā vattuṃ. Labbhamānassa hi uddharaṇaṃ ñāyāgataṃ, tathā upanissaye paccanīyato ṭhitepi kammapaccayo vattabbova upanissayassa anekabhedattā, vipākaṃ janentaṃ kammaṃ vipākassa upanissayo na hotīti na vattabbamevāti veditabbaṃ.

423. “通達して”とは、知ってということである。“強く執着すべきではない”とは、強く執着することをしてはならないということである。“強力な……(中略)……異熟することから”ということにより、強力であることや脆弱であることは決定的な要因ではなく、機会が与えられていること(所作の機会)が要因であることを示している。また、機会が与えられていることとは、残りの諸縁が整ったときに異熟へと向かっている状態であると理解すべきである。“何らかの”とは、強力な、あるいは脆弱なという意味である。異熟を生起させる何らかの業も親依止縁にはならない、と言うことも可能である。なぜなら、業と親依止縁が不可分である場合に、異熟三法において親依止縁が取られたなら、業縁を個別に抽出する必要はなくなるからである。また受三法において、親依止縁が反対の側に位置している場合、業縁と共に八つであると言うべきではないからである、というのが意図である。しかし、二つの縁が見出されることに基づく説法においては、親依止縁が取られても業縁は抽出されるべきである、と言うことが可能である。見出されるものを抽出することは論理に適っているからである。同様に、親依止縁が反対の側に位置している場合でも、親依止縁には多くの種類があるため、業縁は語られるべきである。異熟を生じさせる業が異熟の親依止縁にはならない、とは決して言うべきではないと知るべきである。

Parassa [Pg.297] pavattaṃ omānanti parasantāne attānaṃ uddissa pavattaṃ avamānaṃ. Tesūti yo anena pubbe hato, tassa ñātimittesu. Mātughātanatthaṃ pavattitatāya purimacetanāya mātughātakammena sadisatā, yathā ca āṇattiyaṃ pahārepi eseva nayo. Tena vuttaṃ ‘‘esa nayo dvīhi pakārehīti etthāpī’’ti.

“他者に生じた軽蔑”とは、他者の相続(心身の流れ)において自分に対して生じた軽蔑のことである。“それらにおいて”とは、以前に彼によって殺害された者の親族や友人のことである。母を殺害するために起こされた以前の意思によって、母殺しの業に似ている。また、教唆や打撃においても、これと同じ道理である。それゆえ、“この道理は二つの方法によってここでも(適用される)”と言われたのである。

Vaṭṭanissito dānādivasena saddhaṃ uppādento rāgaṃ upanissāya dānādivasena saddhaṃ uppādeti nāma, na vivaṭṭanissito avisesena vuttattāti āha ‘‘iminā adhippāyena vadatī’’ti. Etesanti kāyikasukhadukkhānaṃ. Ekatopīti idaṃ yadipi ekasmiṃ santāne sukhadukkhānaṃ ekasmiṃ khaṇe uppatti natthi, paccayasamāyogo pana tesaṃ ekajjhampi hotīti katvā vuttaṃ.

“輪廻に依存する者が、布施などによって信仰を生じさせる”とは、貪愛を親依止(依りどころ)として布施などによって信仰を生じさせるということであり、無差別に説かれているため、解脱に依存する者のことではない。ゆえに“この意図をもって語っている”と言われたのである。“それらの”とは、身の苦楽のことである。“一カ所からも”とは、たとえ一つの相続において一瞬の間に苦楽が同時に生じることはないとしても、それらの諸縁の結合は一箇所で(同時に)起こることから、このように言われたのである。

425. Purimavāresu viyāti paṭiccavārādīsu purimesu viya. Imasminti pañhāvāre. Paccayena uppatti vuccatīti hetuādinā tena tena paccayena taṃtaṃpaccayuppannassa uppatti na vuccati. Tesaṃ tesaṃ dhammānanti hetuādīnaṃ tesaṃ tesaṃ paccayadhammānaṃ. Taṃtaṃpaccayabhāvoti hetuādīnaṃ taṃtaṃpaccayabhāvo vuccati. Teneva purimesu chasu vāresu ‘‘kusalo dhammo uppajjatī’’tiādinā tattha tattha uppādaggahaṇaṃ kataṃ, idha pana ‘‘kusalassa dhammassa hetupaccayena paccayo’’tiādinā paccayabhāvo gahito. Tenāti upatthambhakattena paccayabhāvena. Idhāti pañhāvāre.

425. “以前の節におけるように”とは、縁起分などの以前の節におけるように、という意味である。“この(節)において”とは、この問答分(問分)においてである。“縁によって生じることが説かれる”とは、因などのそれぞれの縁によって、それぞれの縁から生じたものの発生が説かれているのではない。“それら諸法(の)”とは、因などのそれらそれぞれの縁法のことである。“それらそれぞれの縁の状態”とは、因などのそれらそれぞれの縁の状態が説かれているのである。それゆえ、以前の六つの節においては“善法が生じる”などとして、それぞれの箇所で生起(発生)が取られているが、ここでは“善法に対して因縁によって縁となる”などとして、縁の状態が取られている。“それによって”とは、支持する(資助)という性質を持つ縁の状態によってである。“ここで”とは、問答分においてである。

427. Patiṭṭhābhūtassāti nissayabhūtassa. Kammapaccayoti sahajātakammapaccayo. Dukamūlakadukāvasānāti ‘‘kusalo ca abyākato ca dhammā kusalassa ca abyākatassa ca dhammassā’’ti evaṃ dukamūlakadukāvasānā katvā vuttapañhā. Tatthāti paccayavāre. Kusalo ca abyākato ca dhammāti kusalābyākatappabhedā paccayuppannā dhammā. Yato tato vāti paccayadhammaniyamaṃ akatvā yato tato vā kusalābyākatavasena ubhayapaccayato uppattimattameva tattha paccayavāre adhippetaṃ, ubhayassa yathāvuttassa paccayuppannassa ubhinnaṃ yathāvuttānaṃyeva paccayadhammānaṃ paccayabhāvo na adhippeto uppādapadhānattā tassā desanāyāti adhippāyo. Nissayādibhūtāti nissayaatthiavigatabhūtā paccayadhammā na labbhanti, tasmā kusalo ca…pe… na vuttanti yojanā.

427. “拠り所となった”とは、依止(依処)となった、ということである。“業縁”とは、倶生業縁のことである。“二法を根とし二法で終わる”とは、“善と無記の諸法が、善と無記の諸法に対して……”というように、二法を根とし二法で終わる形で説かれた問いである。“そこにおいて”とは、縁分においてである。“善と無記の諸法”とは、善と無記の分類による縁生の諸法のことである。どこのものであれ、縁法を限定せずに、どこのものであれ、善と無記のあり方によって両方の縁から生じることだけが、その縁分において意図されている。上述の両方の縁生法に対して、上述の両方の縁法が縁の状態となることは意図されていない。なぜなら、その説法は生起を主としているからである、というのが意図である。“依止などとなった”とは、依止縁・存在縁・非離去縁となった縁法は見出されない。それゆえ、“善と……(中略)……説かれていない”と結びつけられる。

Pañhāvāravibhaṅgavaṇṇanā niṭṭhitā.

問答分の分別の釈を終わる。

Pañhāvārassa ghaṭane anulomagaṇanā

問答分の結合における順次の計算。

439. Etthāti [Pg.298] abyākatamūlake. Yadi evanti yadi kusalākusalamūlehi alabbhamānampi labbhati, evaṃ sante. Gaṇanamattasāmaññato, na paccayasāmaññatoti adhippāyo.

439. “ここにおいて”とは、無記を根とするものにおいてである。“もしそうであれば”とは、もし善・不善を根として得られないものでも得られるのであれば、そうであるならば、ということである。単なる計算の共通性によるものであり、縁の共通性によるものではない、というのが意図である。

440. Nidassanavasena daṭṭhabbo yebhuyyena indriyamaggapaccayānañca hetupaccayassa visabhāgattā. Indriyamaggapaccayā ca visabhāgāti visesanena yo tattha sabhāgabhāvo, taṃ nivatteti. Tathā bhāvābhāvatoti tasmiṃ hetupaccayākāre sati bhāvato, hetudhammānaṃ hetupaccayabhāve sati sahajātādipaccayabhāvatoti attho. Adhipatipaccayādīnanti adhipatindriyamaggapaccayānaṃ. Visabhāgatā hetupaccayassa. Kusalādihetūnanti kusalākusalakiriyābyākatahetūnaṃ. Hetupaccayabhāveti hetupaccayatte hetubhāvena upakārakatte. Vipākapaccayabhāvābhāvatoti vipākapaccayabhāvassa abhāvato. Na hi vipākānaṃ vipākapaccayatā atthi. Vipākahetūnaṃ itarahetūhi hetupaccayatāya atthi sabhāgatāti āha ‘‘hetuvajjāna’’nti. Vipākānaṃ visabhāgatāya bhavitabbaṃ, na hi vipākadhammadhammanevavipākanavipākadhammadhammānaṃ vipākehi sabhāgatā atthi rāsantarabhāvatoti adhippāyo. Ubhayapaccayasahiteti hetuvipākapaccayasahite. Hetupaccayabhāve vipākamhīti hetupaccayabhāvena vattamāne vipākadhamme. Vipākapaccayattābhāvābhāvatoti vipākapaccayabhāvābhāvassa abhāvato. Na hi vipāko vipākassa vipākapaccayo na hoti, tasmā natthi hetuvipākapaccayānaṃ visabhāgatāti adhippāyo.

440. 例示(nidassana)として見なされるべきである。概ね、根縁や道縁と、因縁とは不同分(visabhāga)であるから。“根縁と道縁は不同分である”という限定によって、そこにある同分(sabhāga)の状態を排除している。同様に、“有無(bhāvābhāvato)”とは、その因縁のあり方があるとき(bhāvato)、すなわち因の諸法が因縁の状態にあるとき、倶生縁などの状態にあることであるという意味である。“増上縁など(adhipatipaccayādīnaṃ)”とは、増上・根・道の縁のことである。因縁の不同分性(について)。“善などの因(kusalādihetūnaṃ)”とは、善・不善・機能・無記の因のことである。“因縁の状態(hetupaccayabhāve)”とは、因縁性において因としての助成(upakārakatta)の状態にあることである。“異熟縁の状態の有無(vipākapaccayabhāvābhāvato)”とは、異熟縁の状態が欠如していることから。なぜなら、異熟法には異熟縁性がないからである。異熟の因には、他の因との因縁性において同分性があるため、“因を除いた(hetuvajjānaṃ)”と言われた。異熟法には不同分性があるべきである。なぜなら、異熟法、異熟法を伴う法、非異熟非異熟法と、異熟法との間には、部類(rāsi)が異なるため同分性がないからである、というのが意図である。“両縁を伴うとき(ubhayapaccayasahiteti)”とは、因縁と異熟縁を伴うとき。“異熟における因縁の状態(hetupaccayabhāve vipākamhī)”とは、因縁の状態で存在する異熟法において。“異熟縁性の欠如の欠如(vipākapaccayattābhāvābhāvato)”とは、異熟縁の状態の欠如がないことから。異熟法が異熟法の異熟縁にならないことはないので、したがって因縁と異熟縁の不同分性はない、というのが意図である。

Idāni vuttamevatthaṃ udāharaṇena samatthento ‘‘yathā hī’’tiādimāha. Hetusahajātapaccayasahiteti hetupaccayasahajātapaccayasahite, ubhayapaccayayutteti attho. Hetūnanti idaṃ ‘‘sahajātapaccayattābhāvo’’ti imināpi sambandhitabbaṃ. Hetūnañhi hetupaccayasahite rāsimhi hetupaccayabhāvo viya sahajātapaccayabhāvopi atthīti. Tattha hetuvajjānaṃ sahajātadhammānaṃ hetudhammassa ca na sabhāgatā vuccati sahajātapaccayena sabhāgabhāvato. Evamidhāpīti yathā hetusahajātapaccayesu vuttappakārena natthi visabhāgatā, evamidhāpi [Pg.299] hetuvipākapaccayesu natthi visabhāgatāti attho. Esa nayo vippayuttapaccayepīti yvāyaṃ nayo hetusahajātapaccayesu visabhāgatābhāvo vutto, esa nayo hetusahite vippayuttapaccayepīti attho. Tatthāpi hi ‘‘hetuvippayuttapaccayasahite rāsimhī’’tiādi sakkā yojetunti. Paccuppanno eva paccayuppanno, paccayo pana atītopi anāgatopi kālavinimuttopi hotīti paccuppannakkhaṇe hetupaccayabhāve sahajātādipaccayabhāvaṃ sandhāya tathābhāvābhāvavasena sabhāgatāya vuccamānāya nānākkhaṇikānaṃ kusalādīnaṃ hetūnaṃ vipākānañca vasena visabhāgatā tasseva hetussa na vattabbāti imamatthaṃ dasseti ‘‘apicā’’tiādinā.

今、述べたばかりの意味を例証によって確証するために“例えば(yathā hi)”から始まる文を述べた。“因と倶生縁を伴うとき(hetusahajātapaccayasahite)”とは、因縁と倶生縁を伴うとき、すなわち両方の縁を具備しているという意味である。“因の(hetūnaṃ)”という言葉は、“倶生縁性の欠如(sahajātapaccayattābhāvo)”とも結びつけられるべきである。因には、因縁を伴う部類において因縁の状態があるように、倶生縁の状態もあるからである。そこでは、因を除いた倶生法と因の法とに同分性があるとは言われない。倶生縁によって同分の状態にあるからである。“このようにここでも(evamidha pi)”とは、因と倶生縁において述べられた方法で不同分性がないように、このようにここでも因縁と異熟縁において不同分性はないという意味である。“この理趣は離繋縁(vippayuttapaccaya)においても(esa nayo vippayuttapaccayepi)”とは、因と倶生縁において述べられた不同分性の不在というこの理趣は、因を伴う離繋縁においても適用されるという意味である。そこでもまた、“因と離繋縁を伴う部類において”などと結びつけることができるからである。現在(paccuppanno)のものだけが縁生(paccayuppanno)であるが、縁(paccayo)は過去でも未来でも時間から解脱したものでもあり得る。現在の一瞬において因縁の状態があるときに、倶生縁などの状態があることを考慮して、その有無に基づいて同分性が説かれるとき、異時的な(nānākkhaṇikā)善などの因と異熟法との関係において、不同分性をその因自体に説くべきではないというこの意味を、“また(apicā)”から始まる文で示している。

Aggahitavisesato sāmaññato viseso na suviññeyyo hotīti adhippāyenāha ‘‘kusalā vīmaṃsādhipatīti evaṃ vattabba’’nti.

特定の区別(visesa)を把握しないままでは、一般的な記述からその区別を理解するのは容易ではないという意図で、“善の観増上(kusalā vīmaṃsādhipatī)というように述べるべきである”と言われた。

441-443. ‘‘Itarāni dve labhatī’’ti evaṃ vattuṃ na sakkā, hetādhipatidukehi dassitāni yāni ‘‘kusalo dhammo kusalassa dhammassa, kusalo dhammo abyākatassa, kusalo dhammo kusalassa ca abyākatassa ca, abyākato dhammo abyākatassā’’ti cattāri vissajjanāni, tesu hetusahajātanissayaatthiavigataindriyamaggapaccayesu sampayuttapaccaye paviṭṭhe ‘‘kusalo dhammo kusalassa, abyākato dhammo abyākatassā’’ti imāni dve labhati. Yaṃ sandhāya aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ ‘‘sace tehi saddhiṃ…pe… tāneva dve labhatī’’ti, tehi pana itarāni nāma ‘‘kusalo dhammo abyākatassa, kusalo dhammo kusalassa ca abyākatassa cā’’ti imāni dvepi siyuṃ. Na hi kusalo dhammo kusalassa vippayuttapaccayena paccayo hoti. Tena vuttaṃ ‘‘itarāni dve labhatīti purimapāṭho’’tiādi. Itarāni dveti vā aññāni dve, yāni sampayuttapaccayavasena dve vissajjanāni, vippayuttapavese pana tato aññāni aññathābhūtāni dve vissajjanāni. Yāni sandhāya vuttaṃ ‘‘kusalo abyākatassa, abyākato abyākatassāti dve labhatīti paṭhantī’’ti. Tesūti ūnataragaṇanāhetūsu vipākaaññamaññādīsu.

441-443. “他の二つを得る(itarāni dve labhati)”というように述べることはできない。因・増上の二法(duka)によって示された、“善法は善法に、善法は無記に、善法は善法と無記に、無記法は無記に”という四つの解答(vissajjanā)のうち、因・倶生・依止・有り・非離去・根・道の各縁において相応縁(sampayuttapaccaya)が導入されたとき、“善法は善法に、無記法は無記に”というこれら二つを得る。そのことを考慮してアッタカター(註釈)では“もしそれらと共に……中略……それら二つだけを得る”と言われた。しかしそれらによって“他の二つ”といえば、“善法は無記に、善法は善法と無記に”というこれら二つも(含まれること)になるだろう。しかし、善法が善法に対して離繋縁によって縁となることはない。それゆえ“‘他の二つを得る’というのは以前のテキストである”などと言われた。“他の二つ(itarāni dve)”とは、あるいは別の二つ、つまり相応縁の力による二つの解答であり、離繋(縁)の導入においては、それとは別の、異なるあり方の二つの解答である。それらを考慮して“‘善は無記に、無記は無記に’の二つを得る、と読まれる”と言われた。“それらにおいて(tesu)”とは、より少ない数(の縁)を原因とする、異熟や相互縁などにおいてである。

Anāmaṭṭhavipākānīti [Pg.300] aggahitavipākapaccayāni, ghaṭanaṃ apekkhitvā ayaṃ napuṃsakaniddeso. Na vipākaheturahitāni sādhāraṇavasena vuttattā. Tena vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sāmaññato navannampi hetūnaṃ vasena vuttānī’’ti, ‘‘vipākahetupi labbhatī’’ti ca.

“未詳の異熟(anāmaṭṭhavipākānī)”とは、取り上げられていない異熟縁のことである。結合(ghaṭana)を考慮して中性として示されている。異熟の因を欠いているわけではない。普遍的な記述として説かれているからである。それゆえアッタカターでは“一般的に九つの因の力によって説かれている”と言われ、また“異熟の因も得られる”と言われている。

Tatthāti pañcamaghaṭanato paṭṭhāya pañcasu ghaṭanesu. Tena vipākena saha, samaṃ vā uṭṭhānaṃ etassāti samuṭṭhānanti ayampi attho sambhavatīti vuttaṃ ‘‘paṭisandhiyaṃ kaṭattārūpampi taṃsamuṭṭhānaggahaṇeneva saṅgaṇhātī’’ti. Eseva nayoti iminā kaṭattārūpampi taṃsamuṭṭhānaggahaṇeneva saṅgaṇhātīti imamevatthaṃ atidisati.

“そこにおいて(tattha)”とは、第五の結合から始まる五つの結合において。その異熟と共に、あるいは等しく生起(uṭṭhāna)すること、これが等起(samuṭṭhāna)である。この意味も成立するので、“結生(paṭisandhi)における業生色(kaṭattārūpa)も、その等起という把握によってのみ包摂される”と言われた。“この理趣(eseva nayo)”という言葉によって、業生色もその等起の把握によって包摂されるという、まさにこの意味を準用している。

Evampīti ‘‘etesu panā’’tiādinā saṅkhepato vuttappakārepīti attho. Tenāha ‘‘etesu pana…pe… vuttanayenapī’’ti. Yo yo paccayoti yo yo hetuādipaccayo mūlabhāvena ṭhito paresaṃ paccayānaṃ. Tappaccayadhammānanti tehi hetuādipaccayehi paccayabhūtānaṃ hetuādidhammānaṃ. Niravasesaūnaūnataraūnatamalābhakkamenāti te dhammā yesu vissajjanesu yathārahaṃ niravasesā labbhanti, yesu ūnā ūnatarā ūnatamā ca labbhanti, tena kamena ghaṭanāvacanato paccayuppannāpi yathākkamaṃ niravasesādikkameneva labbhanti. Tenāha ‘‘niravasesalābhe ca…pe… veditabbo’’ti.

“このように(evampi)”とは、“これらにおいては”などと簡潔に述べられた方法においても、という意味である。それゆえ“これらにおいては……中略……述べられた理趣によっても”と言われた。それぞれの縁とは、根本の状態として他の縁の中に留まっている、それぞれの因などの縁のことである。“それらの縁の法(tappaccayadhammānaṃ)”とは、それら因などの縁によって縁の状態にある因などの諸法のことである。“無余・減・過減・最減の獲得の順序によって(niravasesa-ūna-ūnatara-ūnatamalābhakkameṇa)”とは、それらの法がそれぞれの解答において、相応しく、欠けることなく(無余)、あるいは欠けた(減)、あるいはさらに欠けた(過減)、あるいは最も欠けた(最減)状態で得られる、その結合(ghaṭanā)の記述の順序によって、縁生法もまた順次に、無余などの順序によってのみ得られる。それゆえ“無余の獲得において……中略……知られるべきである”と言われた。

Hetumūlakaṃ niṭṭhitaṃ.

因根本(hetumūlaka)が終了した。

445. Pañcame ekanti sanissayato abyākatamūlaṃ akusalanti idaṃ sandhāyāha ‘‘vatthuvasena sanissayaṃ vakkhatī’’ti. Na idanti idaṃ catutthaṃ ghaṭanaṃ labbhamānassapi vatthussa vasena ghaṭanaṃ na hoti tassa vakkhamānattā, tasmā ‘‘ārammaṇavasenevā’’ti ekaṃso gahitoti atthayojanā.

445. 第五において“決定的(ekaṃsa)”とは、所依(nissaya)を伴うということから、無記根・不善について述べている。このことを指して“依処(vatthu)の勢力によって、所依を伴うものを説くだろう”と言う。“これではない”とは、この第四の結合は、依処が得られるとしても、依処の勢力による結合ではない。それが後に説かれるからである。それゆえ“対象(ārammaṇa)の勢力によってのみ”という一端(ekaṃsa)が取られているというのが、意味の解釈である。

446. Sahajātapurejātā eko nissayapaccayoti iminā satipi paccayadhammabhede paccayabhāvabhedo natthīti dasseti, tathā ‘‘atthipaccayo’’ti imināpi. Avigatapaccayopettha atthipaccayeneva saṅgahitoti daṭṭhabbo. ‘‘Atthiavigatapaccayo’’ti pāṭho. Sahajātārammaṇādhipati pana na kevalaṃ paccayadhammappabhedova, atha kho paccayabhāvabhedopi atthevāti āha ‘‘evaṃ…pe… abhāvato’’ti. Vuttamevatthaṃ pākaṭataraṃ [Pg.301] kātuṃ ‘‘nissayabhāvo hī’’tiādi vuttaṃ. Tattha sahajātapurejātanissayādīnanti sahajātanissayapurejātanissayādīnaṃ. Ādi-saddena sahajātapurejātaatthiavigatabhāve saṅgaṇhāti. Na panevantiādinā vuttamevatthaṃ vivaranto ‘‘sahajāto hī’’tiādimāha. Bhinnasabhāvāti samānepi adhipatisaddavacanīyabhāve paccayabhāvavisiṭṭhena sabhāvena bhinnasabhāvā, na hetupaccayādayo viya sabhāvamattena. Tenevāti bhinnasabhāvattā eva. Aññathā ‘‘kusalo kusalassa sahajātavasena, abyākato ārammaṇavasena adhipatipaccayena paccayo hotī’’ti tadubhayaṃ ekajjhaṃ katvā vattabbaṃ siyā, na ca vuttanti dassento āha ‘‘pañhāvāravibhaṅge…pe… na vutta’’nti.

446. “倶生と前生は一つの所依縁である”というこれにより、縁となる法(縁法)に違いがあっても、縁としてのあり方(縁性)に違いはないということを示している。同様に“有縁(atthipaccayo)”によっても同様である。不離縁(avigatapaccayo)もまた、ここでは有縁の中にのみ含まれると見なされるべきである。“有不離縁(atthiavigatapaccayo)”という読みもある。しかし、倶生・対象・増上(adhipati)については、単に縁法の違いがあるだけでなく、実に縁性の違いもある。それゆえ“このように……(中略)……ないからである”と言う。その述べられた意味をより明白にするために“所依の状態(nissayabhāvo)は……”等が説かれた。そこにおいて“倶生・前生の所依などの”とは、倶生所依と前生所依などのことである。“など(ādi)”という言葉によって、倶生・前生・有・不離の状態を包含している。“しかし、このようにではない”等によって、述べられた意味を説明しつつ“倶生は……”等を述べている。“異なる自性(bhinnasabhāvā)”とは、増上という言葉で呼ばれるべき状態において共通していても、縁としてのあり方の特殊性によって自性が異なっているということであり、因縁などのように自性のみによってではない。それゆえにこそ、自性が異なっているからこそである。そうでなければ、“善は善に対して倶生の勢力によって、無記は対象の勢力によって、増上縁で縁となる”というように、その両者を一つにまとめて説かれるべきであろうが、説かれていないということを示して“問分(パニャーワーラ)の分別において……(中略)……説かれていない”と言った。

447-452. Sādhāraṇavasenāti adhipatindriyabhāvasāmaññena. Tathā ceva cha ghaṭanāni yojetvā dasseti ‘‘adhipatī’’tiādinā. Dve paccayadhammāti vīriyavīmaṃsānaṃ vasena dve paccayadhammā, ekoyeva cittādhipativasena. Samaggakāni pubbe vattabbāni siyuṃ adhipatipaṭipāṭiyāti adhippāyo. Paṭhamañhi vīriyādhipati pacchā cittādhipatīti. Tesaṃ āhāramaggapaccayānaṃ pacchā vuttāni samaggakāni. Sadisattāti idaṃ parato ‘‘hetuvasena vuttaghaṭanehi sadisattā’’tiādivacanaṃ sandhāya vuttaṃ.

447-452. “共通の勢力によって”とは、増上(adhipati)と根(indriya)の状態の共通性によるものである。そのように六つの結合を組み合わせて“増上……”等と示している。“二つの縁法”とは、精進と観(vīmaṃsā)の勢力による二つの縁法であり、心増上の勢力によるものは一つだけである。増上の順序に従って、和合したもの(samaggakāni)が先に説かれるべきであるというのが意図である。なぜなら、最初に精進増上があり、後に心増上があるからである。それら食縁と道縁の後に、和合したものが説かれた。“類似しているため”とは、これは後の“因の勢力によって説かれた結合と類似しているため”等の言葉を指して言われている。

457-460. Dumūlakanti kusalābyākatamūlakaṃ. Taṃ kusalamūlakesu kasmā vuttanti codanāyaṃ āha ‘‘abyākatasahitassa kusalassa paccayabhāvadassanavasenā’’ti. Etthāti anulomagaṇane. Yathāvuttesūti ‘‘sahajātaaññamaññanissayavipākasampayuttavippayuttaatthiavigatamūlakesū’’ti evaṃ vuttesu sahajātādimūlakesu. Atthiavigatamūlakavajjesūti atthiavigatamūlakāni ṭhapetvā avasesesu āhārena āhārapaccayena ghaṭanāni na yojitānīti sambandho. Adhipatindriyehi ca nissayādivajjesu sahajātādīsu ghaṭanāni na yojitānīti yojanā. Tesūti hetukammajhānamaggesu āhāre adhipatindriyesu ca taṃtaṃghaṭanavasena yathāvuttesu yojiyamānesu. Tenāti hetuādiarūpadhammānaṃyeva labbhanato. Tehi ghaṭanānīti hetuādīhi yojiyamānāni ghaṭanāni. Rūpamissakattābhāvenāti idaṃ vuttasadisatāya kāraṇavacanaṃ. Kasmā panettha atthiavigatamūlakāni nissayavippayuttaatthiavigatāni [Pg.302] tehi vajjitānīti āha ‘‘atthiavigatehi panā’’tiādi. Nissayādīhi yojiyamānāni adhipatindriyāni rūpamissakāni hontīti na vuttānīti sambandho. Yadi evaṃ kasmā atthiavigatamūlakesu āhārena, nissayādimūlakesu ca adhipatindriyehi yojanā katāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘adhipatāhārindriyamūlakesū’’tiādi.

457-460. “二つの根を持つもの”とは、善と無記の根を持つもののことである。それがなぜ善を根とするものの中に説かれたのかという反論に対して、“無記を伴う善の縁としてのあり方を示すことによってである”と言った。“ここにおいて”とは、順次に数えることにおいてである。“前述のように”とは、“倶生・相互・所依・異熟・相応・分離・有・不離を根とするもの”というように説かれた倶生などを根とするものにおいてである。“有と不離を根とするものを除いて”とは、有と不離を根とするものを除外して、残りのものにおいて食(āhāra)による、すなわち食縁による結合は組み合わされていない、ということである。また、増上と根において、所依等を除いた倶生等における結合は組み合わされていない、という構成である。“それらにおいて”とは、因・業・禅・道において、また食・増上・根において、それぞれの結合の勢力によって前述のように組み合わされるときである。“それによって”とは、因などの無色法のみが得られるからである。“それらによる結合”とは、因などによって組み合わされる結合のことである。“物質が混在していないことによって”とは、これは述べられた類似性の理由の言葉である。なぜここで有と不離を根とするものにおいて、所依・分離・有・不離がそれらから除外されているのか、ということに対して“有と不離によって……”等を述べた。所依等によって組み合わされる増上と根は、物質が混在するものとなるため、説かれていないという構成である。もしそうなら、なぜ有と不離を根とするものにおいて食による結合が、また所依等を根とするものにおいて増上等による結合がなされたのか、という反論を指して“増上・食・根を根とするものにおいて……”等を述べた。

473-477. Edisesu ṭhānesu khandha-saddo arūpesveva niruḷhoti katvā vuttaṃ ‘‘na pavatte viya khandhāyeva paccayuppannabhāvena gahetabbā’’ti. Kaṭattārūpampi pana labbhatīti iminā ‘‘ekakkhaṇikakammavasena vuttānī’’ti vacanaṃ paṭikkhipati. Yamatthaṃ sandhāya ‘‘kasmā na vutta’’nti vuttaṃ, taṃ pākaṭataraṃ karonto ‘‘nanū’’tiādiṃ vatvā puna taṃ udāharaṇena vibhāvetuṃ ‘‘yathācā’’tiādi vuttaṃ. Ārammaṇanissayapaccayabhāvenāti ārammaṇapaccayabhāvena nissayapaccayabhāvena ca. Kammassa ca paccayabhāvo pākaṭoyevāti āha ‘‘kammampi ārammaṇapaccayabhāvena vattabba’’nti. Dvinnaṃ paccayabhāvānanti kammārammaṇapaccayabhāvānaṃ. Aññamaññapaṭikkhepatoti iminā dvinnaṃ paccayabhāvānaṃ bhinnattā pavattiākārassa ekakkhaṇe ekasmiṃ paccayadhamme ayujjamānataṃ dasseti. Yathādassitassa nidassitabbena asamānataṃ dassento ‘‘paccuppannañhi…pe… yuttaṃ vattu’’nti āha. Kammaṃ panātiādinā kammārammaṇapaccayānaṃ pavattiākārassa bhinnattā ekajjhaṃ hutvā appavattimeva vibhāveti. Yato te aññamaññaṃ paṭikkhepakā vuttā, kasmā pana taṃyeva vatthu ārammaṇapaccayo hoti nissayapaccayo ca, na taṃyeva kammaṃ ārammaṇapaccayo ca kammapaccayo cāti? Na codetabbametaṃ, dhammasabhāvo esoti dassento ‘‘esa ca sabhāvo’’tiādimāha. Tattha vattamānānanti paccuppannānaṃ. Yanti idaṃ ‘‘vattabbatā’’ti iminā sambandhiyamānaṃ ‘‘yā’’ti itthiliṅgavasena vipariṇāmetabbaṃ. Yathātiādinā tamevatthaṃ udāharaṇadassanena vibhāveti.

473-477. このような箇所において“蘊(khandha)”という言葉は無色(arūpa)においてのみ定着しているとして、“転起(pavatta)におけるように、蘊のみが縁から生じた状態(縁已生性)として取られるべきではない”と言われた。しかし、業生の色(kaṭattārūpa)もまた得られるので、これによって“一刹那の業の勢力によって説かれたものである”という言葉を退けている。どのような意味を指して“なぜ説かれないのか”と言われたのか、それをより明白にしつつ“ではないか(nanu)”等を述べ、さらにそれを例証によって詳しく説明するために“例えば(yathā ca)”等を述べた。“対象縁と所依縁の状態によって”とは、対象縁の状態と所依縁の状態によってである。業の縁としての状態もまた明白であるから、“業もまた対象縁の状態として説かれるべきである”と言った。“二つの縁としての状態の”とは、業と対象の縁としての状態のことである。“相互の排斥によって”とは、これによって二つの縁としての状態が異なっているため、一刹那の一つの縁法において活動の仕方が適合しないことを示している。示されたものと、例証されるべきものとの不一致を示して、“現在(の法)は……(中略)……と言うのが適切である”と言った。“しかし業は……”等によって、業と対象縁の活動の仕方が異なっているため、一丸となって活動しないことを詳しく説明している。それらが相互に排斥し合うと言われるのに、なぜその同じ依処(vatthu)が対象縁となり、かつ所依縁となるのか、そしてなぜその同じ業が対象縁となり、かつ業縁とはならないのか。これに対して疑念を抱くべきではない、これが法の自性(ありのままの性質)であるということを示して、“これが自性である……”等を述べた。その中で“存在しているものの”とは、現在の法のことである。“〜ということ(yantidaṃ)”という“〜と語られるべきこと(vattabbatā)”と結びつけられるものは、“〜という(yā)”という女性名詞の形に従って変化させるべきである。“例えば”等によって、その同じ意味を例証を示すことで詳しく説明している。

478-483. Yaṃ viññāṇaṃ adhipatipaccayo na hoti, taṃ anāmaṭṭhādhipatibhāvaṃ daṭṭhabbaṃ. Vatthussa vasenāti hāpetabbassa vatthussa vasena.

478-483. 増上縁ではないその意識(viññāṇa)は、増上の状態に触れていない(及んでいない)ものと見なされるべきである。“依処(vatthu)の勢力によって”とは、取り除かれるべき(あるいは、限定されるべき)依処の勢力によるものである。

484-495. Arūpindriyāni [Pg.303] rūpānaṃ paccayattena labbhantīti yojanā. Yadipi evaṃ vuttaṃ rūpindriyānaṃ arūpānaṃ paccayattañca labbhatīti āha ‘‘cakkhādīni ca pana cakkhuviññāṇādīnaṃ labbhantī’’ti. Taṃsamānagatikāti vīriyena samānagatikā maggapaccayatāya.

484-495. “無色の諸根が色の諸法に対して縁の状態として得られる”という解釈である。たとえこのように言われたとしても、色の諸根が無色の諸法に対して縁の状態となることもまた得られるので、“しかしながら、眼などは眼識などのために得られる”と言った。 “それ(精進)と同じ傾向(性質)を持つもの”とは、道縁の状態によって精進と同じ傾向を持つものである。

511-514. Vippayuttamūlake ‘‘dasame kusalādayo cittasamuṭṭhānāna’’nti idaṃ pavattivasena aṭṭhakathāyaṃ vuttanti āha ‘‘paṭisandhiyaṃ pana ‘khandhā kaṭattārūpānaṃ vatthu ca khandhāna’nti idampi labbhatī’’ti. Tassa dassanavasenāti tassa vatthussa dassanavasena, na anavasesato paccayadhammassa dassanavasena. Tenāha ‘‘khandhā ca vatthussāti idampi pana labbhatevā’’ti. Na vajjetabbānīti tesampi paccayuppannabhāvena yojetabbattā.

511-514. 離繋縁を根幹とする箇所において、“第十において、善などは心等起のもの(色)に対して……”とあるのは、転起(日常の過程)の勢力によってアッタカター(註釈書)で言われたことである。ゆえに、“しかし結生においては、‘諸蘊が業生色に対して、また依処が諸蘊に対して’というこれもまた得られる”と言った。“それを示すことによって”とは、その依処を示すことによってであり、残りなき縁法を示すことによるのではない。それゆえ、“諸蘊が依処に対してという、これもまた得られるのである”と言った。“除外されるべきではない”とは、それらもまた縁生(結果)の状態として結合されるべきだからである。

515-518. Arūpavatthārammaṇamahābhūtaindriyāhārānaṃ paccayadhammānanti attho. ‘‘Āhārindriyapaccayā cā’’tipi pana vattabbaṃ. Kasmā? Na hi indriyāhārānaṃ vasena sahajātādayo labbhanti, indriyāhārānaṃ pana vasena indriyāhārapaccayāva labbhanti. ‘‘Sahajātaṃ purejātaṃ pacchājātaṃ āhāraṃ indriya’’nti hi uddisitvā atthipaccayo vibhattoti. Keci panettha ‘‘āhāraggahaṇena kabaḷīkāro āhārova gahito, indriyaggahaṇena ca rūpajīvitindriyameva, sesāhārindriyāni sahajātādīsveva antogadhāni katāni. Yāni tadantogadhāni, te sandhāya aṭṭhakathāyaṃ ‘arūpavatthārammaṇamahābhūtaindriyāhārānaṃ vasenā’ti ettha indriyāhāraggahaṇaṃ katanti ‘sahajātapurejātapacchājātapaccayā labbhantī’ti vutta’’nti vadanti.

515-518. “無色、依処、対象、大種、根、食という縁法の”という意味である。“また、食縁と根縁によっても”と言うべきである。なぜか。根と食の勢力によって、倶生などは得られないからである。しかし、根と食の勢力によって、根縁と食縁だけが得られるのである。けだし、“倶生、前生、後生、食、根”と提示して、有縁(存在縁)が解説されているからである。ここで、ある人々は次のように言う。“‘食’という把握によって、段食(食物)のみが取られ、‘根’という把握によって、色命根のみが取られる。残りの食と根は、倶生などのうちに含められている。それらに含まれるものを考慮して、アッタカターにおいて‘無色、依処、対象、大種、根、食の勢力によって’として、ここで根と食の把握がなされ、‘倶生・前生・後生の諸縁が得られる’と言われたのである”と。

Tattha arūpānaṃ sahajātapacchājātāhārindriyapaccayabhāvo yathārahaṃ veditabbo. Vatthu sahajātaṃ purejātañca, ārammaṇaṃ purejātameva, abhiññāñāṇassa pana kadāci sahajātampi ārammaṇapaccayo hotiyeva. Sahajātaggahaṇena panettha sahajātapaccayabhūtova gayhati, so ca ekuppādādilakkhaṇayuttovāti yo dhammo sahajāto hutvā ārammaṇaṃ hoti, na so idha adhippeto. Yadi sahajātopi ārammaṇaṃ hoti, kasmā pāḷiyaṃ tathā na vibhattanti? Ekakalāpapariyāpannassa ekuppādādilakkhaṇayuttassa bhinnakalāpapariyāpannato saṅkaramocanatthaṃ. Apica appacurabhāvato apākaṭabhāvato ca taṃ na gahitaṃ[Pg.304]. Tatoti navamatoti attho, na dasamatoti adhippāyo. Na hi ekādasame adhipati atthīti. Tathā cuddasameti ettha tathā-saddena vatthuggahaṇena cakkhādivatthūnipi gahitānīti imamatthaṃ upasaṃharati. Tadevāti ārammaṇameva.

その点について、無色の諸法が倶生・後生・食・根の諸縁である状態は、しかるべき通りに理解されるべきである。依処は倶生であり前生でもある。対象は前生のみである。しかし、神通の知(阿毘若)にとっては、時として倶生するものであっても対象縁となる。ここで“倶生”という把握によっては、倶生縁となったものだけが取られる。そしてそれは、同一起こりなどの特徴を備えたものである。ゆえに、倶生して同時に対象となる法は、ここでは意図されていない。もし倶生するものが対象でもあるなら、なぜパーリ(聖典)においてそのように解説されていないのか。同一の聚(カラパ)に属し、同一起こりなどの特徴を備えたものが、別の聚に属するものと混同されるのを避けるためである。また、頻度が少なく、明白でないため、それは取られなかった。“それより”とは、第九(の組み合わせ)からという意味であり、第十からではないという意図である。第十一には増上縁がないからである。同様に第十四において、“同様に”という言葉と依処の把握によって、眼の依処なども取られるというこの意味をまとめている。“それ自体”とは、対象(所縁)のことである。

519. Sahajātāni viyāti sahajātapaccayasahitāni viya ghaṭanāni. Sahajātenāti sahajātapaccayena. Tānīti ‘‘pakiṇṇakaghaṭanānī’’ti vuttaghaṭanāni. Yāni hi sahajātapaccayena na yojitāni, tānettha pakiṇṇakaghaṭanānīti vuttāni. Purejāta…pe… vasenāti ettha ayaṃ yojanā – purejātassa pacchājātassa āhārassa indriyassa ca sahajātena aññamaññañca sāmaññavasena, tesaṃyeva sahajātena aññamaññañca asāmaññavasena cāti vuttaṃ hoti. Yathā purejātassa pacchājātassa ca sahajātena asāmaññaṃ bhinnasabhāvattā, tato eva āhārindriyānampi tena asāmaññaṃ, evaṃ purejātādīnaṃ catunnampi aññamaññaṃ asāmaññaṃ bhinnasabhāvattā. Evaṃ asāmaññavasena asamānatāvasena yathāvuttāni ghaṭanāni vippakiṇṇāni. Yathā pana sahajātapaccayadhammā arūpakkhandhādayo teneva sahajātapaccayatāsaṅkhātena mithūnaṃ samānabhāvena aññehi asaṃkiṇṇā attano paccayuppannānaṃ paccayo hontīti asāmaññavasena tesaṃ pavatti, evaṃ purejātādipaccayadhammāpīti tesaṃ sahajātena aññamaññañca yathāvuttassa sāmaññassa asāmaññassa ca vasena tāni ghaṭanāni vippakiṇṇānīti pakiṇṇakāni vuttāni. Evaṃ sante sahajātānampi ghaṭanānaṃ pakiṇṇakabhāvo āpajjatīti? Nāpajjati, tesaṃ sahajātatāya eva avippakiṇṇabhāvasiddhito. Tena vuttaṃ ‘‘sahajātaṃ aggahetvā vuttāni pakiṇṇakāni nāmā’’ti.

519. “倶生(のもの)のように”とは、倶生縁を伴うもののような結合(組み合わせ)のことである。“倶生(のもの)によって”とは、倶生縁によってということである。“それら”とは、“雑多な結合”と言われた結合のことである。倶生縁によって結合されないものが、ここでは雑多な結合と言われる。前生……などの勢力によってという箇所において、次のような解釈である。前生・後生・食・根が、倶生するものと、また互いに対して、共通性の勢力、および非共通性の勢力によって、という意味である。前生と後生が倶生するものと非共通であるのは、自性が異なるからであり、それと同じ理由で食と根もそれ(倶生)と非共通であるように、前生などの四つもまた、自性が異なるために、互いに非共通である。このように、非共通性によって、上述の結合は分散している。しかし、倶生縁の法である無色蘊などが、まさに倶生縁性という互いの共通性によって、他と混同されることなく、自らの縁生(結果)に対して縁となるように、それらの発生は非共通性によるものである。前生などの縁法も同様である。ゆえに、それらが倶生するものと、また互いに対して、上述の共通性と非共通性の勢力によって、それらの結合が分散しているため、“雑多なもの(散在するもの)”と言われる。もしそうなら、倶生(の縁)の結合もまた雑多なものになるのではないか。そうはならない。それらが倶生であること自体によって、分散していない状態が成立しているからである。ゆえに、“倶生を除いて語られたものを‘雑多(な結合)’と名づける”と言われた。

Tānīti pakiṇṇakaghaṭanāni. Kusalavipākāti kusalā ca vipākā ca, ye abhinnalakkhaṇā hutvā kusalasabhāvā vipākasabhāvā cāti attho. Evaṃsabhāvañca ekaṃ aññindriyamevāti āha ‘‘idaṃ…pe… labbhatī’’ti. Nanu ca saddhindriyādivasenapi ayamattho labbhatīti? Tesaṃ kiriyasabhāvatāpi atthevāti. Dukkhanti cetasikadukkhaṃ. Tenāha ‘‘akusalamevā’’ti. Vipākassa dukkhassāti yojanā. Tena vuttaṃ ‘‘ajhānaṅgattā’’ti. Akusalavipākakiriyāti vicikicchācittapañcaviññāṇakiriyāmanodhātūsu pavattanato akusalavipākakiriyāva hoti cittaṭṭhitīti [Pg.305] attho. Yasmā akusalavipākāti evamatthe gayhamāne dukkhassa cittaṭṭhitiyā ca vasena yathā jhānesu, evaṃ aññesaṃ vasena aññesu ca na labbhati, tasmā akusalassa vipākāti evamatthe gayhamāne dukkhindriyassa vasena indriyesu labbhatīti dassento āha ‘‘akusalassa…pe… labbheyyā’’ti. Imasmiṃ kusalattike vipāko vipākābyākatamicceva gayhati, na akusalādipadehi visesetvāti imamatthaṃ dassento ‘‘kusalavipākā…pe… natthī’’ti āha.

“それら”とは、雑多な結合のことである。“善・異熟”とは、善と異熟であり、特徴において区別がなく、善の自性と異熟の自性を持つという意味である。このような自性を持つものは、唯一“未知当知根”だけである。ゆえに、“これ(未知当知根)……が得られる”と言った。しかし、信根などによってもこの意味は得られるのではないか。それらには唯作(作法)の性質もあるからである。“苦”とは、心的な苦受のことである。ゆえに“不善のみである”と言った。“苦の異熟(結果)の”という解釈である。それゆえ“禅支ではないため”と言われた。“不善・異熟・唯作”とは、疑を伴う心、五識、唯作意界において発生することから、不善・異熟・唯作こそが心の安定(定)であるという意味である。なぜなら、“不善の異熟”というこの意味で取られる場合、苦や心の安定(定)の勢力によって、禅定におけるようには、また他のものによって他においては得られないからである。それゆえ、“不善の異熟”というこの意味で取られる場合に、苦根の勢力によって諸根において得られることを示して、“不善の……得られるであろう”と言った。この善三替(善・不善・無記)において、異熟は異熟無記としてのみ取られ、不善などの語で限定されることはないという、この意味を示して、“善・異熟……は存在しない”と言った。

Pañhāvārassa ghaṭane anulomagaṇanā niṭṭhitā.

問処(問門)の結合における順次の算定が終了した。

Paccanīyuddhāravaṇṇanā

逆次(逆門)の要綱の解説

527. Nahetupaccayenāti ettha na-kāro aññatthoti dassento ‘‘hetupaccayato aññena paccayenā’’ti āha. Aggahitaggahaṇenāhi sahajātādisaṅgahavasena aggahitānaṃ gahaṇena. Aṭṭha hontīti imissā pāḷiyā āgatā ārammaṇādayo aṭṭha paccayā honti. Tesūti aṭṭhasu paccayesu. Tīhīti ārammaṇasahajātaupanissayapaccayehi. Dvīhīti ārammaṇapaccayaupanissayapaccayehi. Tasmiṃ tasmiṃ paccayeti tasmiṃ tasmiṃ hetuādike paccaye. Tato hetuādipaccayato. Yathāyogaṃ yojetabbāti yasmiṃ paccaye paccanīyato ṭhite ye paccayā anulomato yojanaṃ labhanti, te yojetabbāti attho.

527. “因縁によらず(nahetupaccayena)”という箇所において、“na”という字は“他”を意味することを示すために、“因縁以外の他の縁によって”と述べている。“未把持を把持することによって”とは、倶生縁などの包摂を通じて、未だ把持されていないものを把持することによる。“八つある”とは、このパーリ文に伝えられる、所縁(ārammaṇa)などの八つの縁があるということである。“それらにおいて”とは、八つの縁において。“三つによって”とは、所縁・倶生・親依止の縁によって。“二つによって”とは、所縁縁・親依止縁によって。“それぞれの縁において”とは、それぞれの因などの縁において。“そこから”とは、因などの縁から。“適宜、結合されるべきである”とは、逆(遮止、paccanīya)に位置するある縁に対して、順(随順、anuloma)による結合を得るそれらの縁を結合すべきである、という意味である。

Dvinnanti anantarūpanissayassa pakatūpanissayassāti imesaṃ dvinnaṃ. Vatthupurejātassa vasena purejātaṃ ārammaṇapurejātassa ārammaṇena saṅgahitattā. Aññissā cetanāyāti nānākkhaṇikakammapaccayabhāveneva pavattāya cetanāya. Arūpāhārā apariccattasahajātabhāvā eva āhārapaccayo honti, rūpāhāro ṭhitippattoyevāti vuttaṃ ‘‘sahajātato aññassa kabaḷīkārāhārassa vasena āhāro’’ti. Sahajātato aññassāti ca idaṃ arūpāhāranivattanatthaṃ vuttaṃ, na kabaḷīkārāhāravisesanivattanatthaṃ tādisasseva tassa abhāvato. Na hi rūpāhāro sahajātapaccayo hoti, nāpi purejātapaccayo hoti[Pg.306]. Yathā sahajātānaṃ sahajātapaccayo na hoti, evaṃ purejātānaṃ pacchājātapaccayo na hoti, pacchājātānañca purejātapaccayo na hoti. Kasmā? Tādisassa paccayalakkhaṇassa abhāvato. Yesañhi yo janako, na tehi tassa sahajātatā atthi, nāpi purejātatā purejātapaccayalakkhaṇayuttā, pacchājātapaccayatāya pana vattabbameva natthi rūpadhammattā. Upatthambhakattepi eseva nayo, tasmā sahajātādividhuro eva tassa paccayabhāvo veditabbo. Teneva hi ‘‘sahajātaṃ purejātaṃ pacchājātaṃ āhāraṃ indriya’’nti ettha rūpajīvitindriyaṃ viya rūpāhāro visuṃ gahito. Tathā cāha ‘‘rūpāhāro…pe… āhārapaccayova hotī’’ti. Sahajātato purejātato ca aññassa rūpajīvitindriyassāti ettha rūpāhāre vuttanayeneva attho veditabbo.

“二つの”とは、等無間親依止(anantarūpanissaya)と自然親依止(pakatūpanissaya)のこれら二つのことである。“前生縁”は、依処前生(vatthupurejāta)による。所縁前生(ārammaṇapurejāta)は、所縁縁に含まれるからである。“他の思(cetanā)の”とは、異刹那業縁(nānākkhaṇikakammapaccaya)の状態としてのみ生起した思による。無色の食(āhāra)は、倶生の状態を捨てていないものだけが食縁となるが、色の食は存続の状態に達したものだけである。そのため、“倶生とは異なる、段食によって食(縁)となる”と言われる。“倶生とは異なる”という言葉は、無色の食を除外するために述べられたのであり、段食の特質を除外するためではない。なぜなら、そのようなもの(倶生や前生の段食)は存在しないからである。色の食(段食)は倶生縁ではなく、また前生縁でもない。倶生するものにとって倶生縁がない(それ自体がそれ自体に対して縁とならない)ように、前生するものにとって後生縁(pacchājāta)はなく、後生するものにとって前生縁(purejāta)はない。なぜか。そのような縁の特相が欠けているからである。生じさせる側(janaka)であるものに対して、それらは倶生性もなく、前生縁の特相に適合する前生性もない。また、後生縁については、色法であるから言うまでもない。資助の状態(upatthambhakatta)においても、この理屈は同じである。したがって、倶生などを欠いたものこそが、その縁の状態であると知るべきである。それゆえ、“倶生、前生、後生、食、根”という箇所において、命根(jīvitindriya)と同様に、色の食が別に取られているのである。それについて、“色の食は……食縁のみとなる”と述べられている。“倶生からも前生からも異なる色の命根の”という箇所においても、色の食において述べられた理屈と同じように意味を知るべきである。

Evañca katvāti purimapurimehi asaṅgahitasaṅgaṇhanavasena pacchimapacchimānaṃ gahitattā tathā rūpāhārassa jīvitindriyassa ca vasena idha āhārindriyapaccayānaṃ gahitattāti attho, aññathā ‘‘āhārapaccayena paccayo, indriyapaccayena paccayo’’ti vattabbaṃ siyāti adhippāyo. Tenevāha ‘‘ārammaṇa…pe… icceva vutta’’nti. Tadaññābhāvāti tato ārammaṇādipaccayato aññassa idhādhippetakammādipaccayassa kusale abhāvā. Tasmāti yasmā ārammaṇato aññesaṃ dvinnaṃ vasena upanissayo vutto, tasmā ‘‘ārammaṇādhipati ārammaṇapaccaye saṅgahaṃ gacchatī’’ti vattabbaṃ, na ārammaṇūpanissayeti adhippāyo. Yadi evaṃ kasmā parittattikapañhāvārapaccanīye ārammaṇaṃ na vuttaṃ. Upanissayena hi asaṅgahitatte taṃ vattabbameva siyāti codanaṃ sandhāyāha ‘‘yaṃ panā’’tiādi. Tattha purimehi asaṅgahitavasena vuttānanti purimehi paccayehi asaṅgahitavasena vuttānaṃ pacchimānaṃ paccayānaṃ. Saṅgahitavivajjanābhāvatoti attanā samānalakkhaṇatāya saṅgahitassa paccayassa vivajjanābhāvato, vivajjane kāraṇaṃ natthīti attho. Upanissayato aññārammaṇābhāvatoti appamāṇo dhammo appamāṇassa dhammassa ārammaṇaṃ honto ārammaṇūpanissayova hoti ārammaṇādhipatibhāvatoti attho. Yathā ārammaṇe gahite ārammaṇūpanissayo gahitova hoti balavārammaṇabhāvato[Pg.307], evaṃ ārammaṇūpanissaye gahite ārammaṇaṃ gahitameva hoti taṃsabhāvattāti tattha taṃ visuṃ na uddhaṭanti daṭṭhabbaṃ. Tenāha ‘‘na pana ārammaṇūpanissayassa ārammaṇe asaṅgahitattā’’ti.

“このようにして”とは、前々のものに含まれなかったものを把持することによって、後々のものが把持されたことによる。したがって、色の食と命根によって、ここでは食縁・根縁が把持されているという意味である。そうでなければ、“食縁によって縁となり、根縁によって縁となる”と言うべきであった、というのが意図である。それゆえ、“所縁……というように述べられた”と言われる。“それ以外の欠如によって”とは、その所縁などの縁から別の、ここで意図される業などの縁が、善(法)において欠如していることによる。“それゆえに”とは、所縁以外の二つによって親依止が述べられたので、それゆえに“所縁増上は所縁縁に包摂される”と言うべきであり、所縁親依止においてではない、というのが意図である。もしそうであれば、なぜ小三法(parittattika)の問分(pañhāvāra)の逆(paccanīya)において、所縁が述べられなかったのか。親依止に包摂されないなら、それは述べられるべきである、という難詰を念頭に置いて、“しかし、何らかの……”等が述べられた。そこにおいて、“前々のものに含まれなかったものとして述べられた”とは、前々の縁に含まれなかったものとして述べられた後々の縁のことである。“包摂されるべきものの除外がないことから”とは、自らと共通の特相によって包摂される縁の除外がないことから、除外する理由がないという意味である。“親依止以外の所縁の欠如から”とは、無量法(appamāṇo dhammo)が無量法の所縁となる場合、それは所縁増上の状態から所縁親依止になるという意味である。所縁が把持されたとき、強力な所縁の状態から所縁親依止は把持されたことになるように、所縁親依止が把持されたとき、所縁はその自性であるために、把持されたことになる。したがって、そこではそれを別に引き出す必要はないと見なすべきである。それゆえ、“しかし、所縁親依止が所縁に含まれないわけではないので”と述べられている。

Pacchājātaāhārānanti attano paccayuppannato purejātakāyato pacchājātānaṃ arūpāhārānaṃ. Te hi attanā sahajātaarūpadhammānaṃ taṃsamuṭṭhānarūpadhammānampi sahajātaatthipaccayā honti, purejātānaṃ pana vatthūnaṃ pacchājātaatthipaccayo. Pacchājātindriyānanti pacchājātānaṃ arūpindriyānaṃ. Sesaṃ āhāre vuttanayena yojetabbaṃ. Yasmā ete āhārindriyā yasmiṃ khaṇe purejātaatthipaccayaṃ labhanti, tasmiṃyeva khaṇe taṃtaṃpaccayuppannānaṃ sahajātaatthipaccayo pacchājātaatthipaccayo ca honti, tasmā vuttaṃ ‘‘sahāpi atthiavigatapaccayabhāvo hotī’’ti. Tiṇṇanti sahajātādīnaṃ tiṇṇaṃ. Chahi bhedehīti visuṃ gahitehi sahajātādīhi pañcahi yathārahaṃ ekajjhaṃ gahitabhedena cāti chahi atthipaccayabhedehi. Ekekaṃ saṅgahetvāti atthipaccayalakkhaṇaṃ avigatapaccayalakkhaṇañca visuṃ visuṃ chahi bhedehi saṅgahetvā vuttaṃ.

“後生の食の”とは、自らの受縁者(paccayuppanna)よりも前に生じた身(purejātakāya)に対して、後から生じた無色の食のことである。それらは、自らと倶生する無色法、およびそれから生じた色法に対しても倶生存在縁(sahajāta-atthipaccaya)となるが、前生した依処に対しては、後生存在縁(pacchājāta-atthipaccaya)となる。“後生の根の”とは、後から生じた無色の根のことである。残りは、食において述べられた理屈によって結合すべきである。これらの食と根は、前生存在縁を得るその瞬間に、それぞれの受縁者にとって倶生存在縁と後生存在縁になるので、それゆえに“存在・未離縁の状態も同時である”と言われる。“三つの”とは、倶生などの三つのことである。“六つの種類によって”とは、別々に取られた倶生などの五つと、適宜一括して取られた種類との計六つの存在縁の種類によって。“一つ一つを包摂して”とは、存在縁の特相と未離縁の特相を別々に、六つの種類によって包摂して述べられた。

Ajjhattikabāhirabhedatoti vattabbaṃ cakkhādīnaṃ jīvitindriyassa ca adhippetattā, saparasantānikānañca indriyānaṃ anadhippetattā. Nissayapurejātavippayuttaatthiavigatānaṃ purejātabhūtānanti adhippāyo. Tesañhi purejāte saṅgaho. Tadekadesassāti ārammaṇekadesassa, ārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayānanti attho. Tesanti nissayādīnaṃ. Upanissayādīsūti upanissayapurejātapaccayādīsu. Taṃ pana purejātabhūtaṃ ārammaṇaṃ. Tatthāti upanissayapaccayasaṅgahe. Yathāvuttanayo cettha ekantena gahetabboti dassetuṃ ‘‘atha panā’’tiādi vuttaṃ.

“内・外の区分によって”と述べられるべきである。眼などと命根が意図されており、他者の相続(santāna)に属する根は意図されていないからである。“依止・前生・離繋・存在・未離の前生した(法)の”という意図である。それらは前生縁に包摂される。“その一部分の”とは、所縁の一部、すなわち所縁増上と所縁親依止のことである。“それらの”とは、依止などのことである。“親依止・前生などにおいて”とは、親依止・前生縁などのことである。しかし、それは前生した所縁である。そこにおいて、すなわち親依止縁の包摂において。ここで述べられた理屈は、決定的なものとして受け取られるべきであることを示すために、“あるいはまた……”等が述べられた。

Eva-saddo ānetvā yojetabbo, aññathā tesu pañhesu ekasabhāvatova paccayassa āgamanaṃ vuttaṃ siyā. Tenāti ‘‘ekovā’’ti avadhāraṇena aggahitena. Tesūti sahajātapurejātapaccayesu. Ukkaṭṭhavasenāti ‘‘eko dve’’tiādinā vuttaukkaṃsavasena. Te te paccaye saṅgahetvāti te hetuādipaccaye sahajātādipaccayehi saṅgahetvā. Dassitapaccayaparicchedoti soḷasādibhedena saṅgahetvā dassitapaccayaparicchedo.

“のみ(eva)”という語を補って解釈すべきである。さもなければ、それらの問いにおいて、ただ一つの自性(性質)のみから縁の到来が説かれたことになってしまうからである。“それゆえに”とは、“唯一である”という限定が取られないことによる。“それらにおいて”とは、倶生縁や前生縁においてのことである。“勝妙(ukkaṭṭha)の力によって”とは、“一、二”などと説かれた勝妙の順序によって、という意味である。“それら、それらの縁を摂受して”とは、それらの因縁などの縁を、倶生縁などの縁の中に含めて(摂受して)という意味である。“示された縁の区分”とは、十六種などの分類によって摂受して示された縁の決定のことである。

Pabhedaparihānīsūti [Pg.308] sahajātapaccayādīhi saṅgahitapaccayappabhede taṃtaṃpaccayapaṭikkhepe pañhāparihāniyañcāti attho. Nahetupaccayāti iminā hetupaccayato aññe paccayā gahitāti katvā vuttaṃ ‘‘nahetupaccayāti ettha labbhamānapaccaye sandhāya vutta’’nti. Evañca katvāti sabbapaccanīyasādhāraṇalakkhaṇavasena vuttattā eva na vattabbaṃ siyā, na hi hetupaccaye paccanīyato ṭhite hetudhammo hetussa dhammassa sahajātapaccayena paccayoti sakkā vattuṃ. Vīsati paccayāti hetupaccayena saddhiṃ vīsati paccayā. Parihānīyaṃ vitthārakathaṃ dassentoti yojanā.

“分別の消失において”とは、倶生縁などによって摂受された縁の分別において、それぞれの縁が否定される際、および問いが消失する際、という意味である。“非因縁”とは、これによって因縁以外の他の縁が取られたとして、“非因縁とは、ここで得られる縁を指して説かれたものである”と言われている。このようにして、“すべての逆(paccanīya)に共通する特徴として説かれたために、説かれるべきではない”となるだろう。なぜなら、因縁が逆(否定)の状態にあるとき、因の法(hetudhamma)が因の法に対して倶生縁によって縁となるとは言えないからである。“二十の縁”とは、因縁とともに二十の縁のことである。“消失(parihānīya)に関する詳細な説明を示す”という構成(yojanā)である。

528. Tehi tehi paccayehīti sahajātapaccayādīhi tehi tehi saṅgāhakabhūtehi paccayehi. Te te paccayāti saṅgahetabbā aññamaññapaccayādayo hetupaccayādayo vā te te paccayā. Aññesaṃ abhāvaṃ sandhāya vuttaṃ, na tesaṃ sabbesaṃ sambhavanti adhippāyo. Tenāha ‘‘na hī’’tiādi. Tattha dveyevāti ārammaṇādhipatiṃ apanetvā āha. Abyākatassapīti pi-saddena na kevalaṃ kusalasseva, atha kho abyākatassapīti kusalaṃ sampiṇḍeti.

528. “それら、それらの縁によって”とは、倶生縁など、それらを摂受する側の縁によって、という意味である。“それら、それらの縁”とは、摂受されるべき相互縁など、あるいは因縁などの、それぞれの縁のことである。他のものが存在しないことを指して説かれたのであり、それらすべてが生起するという意味ではない。それゆえに“決して〜ない”等と説かれたのである。その中で“二つのみ”とは、所縁増上(ārammaṇādhipati)を除いて説いている。“無記(abyākata)にも”という“も(pi)”という言葉は、単に善(kusala)だけでなく、無記についても同様であるとして、善を合わせている。

530. Tena saddhinti vatthunā saddhiṃ. Suddhānanti kevalānaṃ vatthunā vinā ca gahitānaṃ kusalakkhandhānaṃ. Yadipi vatthunā saddhiṃ sahajātaṭṭho natthi, nissayādibhāvo pana atthevāti dassento ‘‘vatthunā panā’’tiādimāha.

530. “それとともに”とは、依処(vatthu)とともに、という意味である。“純粋な(suddhānaṃ)”とは、依処を除いて単独で取られた善の蘊(khandha)のことである。たとえ依処とともに倶生の意義がなくても、依止(nissaya)などの状態は存在することを示すために、“しかし依処によっては”等と説かれた。

Sahajātapurejātapacchājātaāhārindriyānaṃ atthipaccayena saṅgahetabbattā sahajātādīhi saṅgahetabbānaṃ taṃsaṅgaho sukaroti dassetuṃ upanissayena saṅgahetabbānaṃ saṅgaho vuttanayo evāti vuttaṃ ‘‘catūsu sabbapaccaye saṅgaṇhitvā’’ti. Kammaṃ pana sahajātūpanissayehi asaṅgahetabbatāpi atthīti sarūpato gahitaṃ, aññathā ‘‘tīsu paccayesū’’ti vattabbaṃ siyā. Missakāmissakassāti sahajātapurejātādibhāvehi missakassa tathā amissakassa ca. Vuttamevatthaṃ vitthārato dassetuṃ ‘‘na hī’’tiādi vuttaṃ. Tenāti atthipaccayavibhāgasaṅgāhakānaṃ sahajātādīnaṃ gahaṇena. Sabbapaccayānaṃ…pe… hotīti iminā ‘‘imasmiṃ pana paccayuddhāre’’tiādinā vuttopi paccayasaṅgaho idha atthato dassitoyevāti imamatthaṃ dasseti.

倶生、前生、後生、食、根は有縁(atthipaccaya)によって摂受されるべきであるから、倶生縁などによって摂受されるべきものの摂受は容易であることを示すために、親依縁(upanissaya)によって摂受されるべきものの摂受は、既に述べられた方法と同じであるとして、“四つにおいてすべての縁を摂受して”と説かれた。しかし、業(kamma)は倶生親依として摂受されない場合もあるため、その名称で直接取られている。そうでなければ、“三つの縁において”と説かれるべきであった。“混合(missaka)と非混合(amissaka)の”とは、倶生・前生などの状態によって混合されているもの、およびそのように混合されていないもののことである。既に述べられた意味を詳細に示すために“決して〜ない”等が説かれた。“それによって”とは、有縁の区分を摂受する倶生縁などの把握によってである。“すべての縁が……となる”とは、この“しかし、この縁の抽出(paccayuddhāra)において”等によって説かれた縁の摂受も、ここでは意味において示されているという、この意味を示している。

Nissayo [Pg.309] kasmā na vutto? Sahajātanissayo purejātanissayoti hi sakkā vibhajitunti adhippāyo. Vippayutto vā kasmā na vutto? Purejātavippayutto pacchājātavippayuttoti vibhajituṃ sakkāti attho. Yaṃ missakāmissakabhāvaṃ manasi katvā ‘‘avattabbattā’’ti vuttaṃ, taṃ dassento ‘‘nissayo tāvā’’tiādimāha. Visesitabbo ‘‘vippayuttapaccayena paccayo’’ti avisesena pāḷiyaṃ vuttattā. So viyāti atthipaccayo viya, nissayapaccayo viya vā atthipaccayavisesābhāvena vippayuttapaccayo na vattabbova. Dvinnaṃ paccayānaṃ viya pabhedasabbhāvatoti dassento ‘‘sahajātapurejātānañcā’’tiādimāha. Tathātiādinā vuttamatthaṃ pāḷiyā samatthetuṃ ‘‘vakkhatī’’tiādi vuttaṃ. Tattha maggaphaladhammānaṃ maggaphalataṃsamuṭṭhānarūpavasena sahajātaatthipaccayo tesaṃyeva purejātacatusantatirūpavasena pacchājātaatthipaccayo vutto, na pana vippayuttapaccayabhāvo vakkhatīti yojanā. Soti vippayuttapaccayo.

なぜ依止縁(nissaya)は説かれなかったのか。倶生依止、前生依止として分けることが可能だからである、というのが真意である。あるいは、なぜ不相応縁(vippayutta)は説かれなかったのか。前生不相応、後生不相応として分けることが可能だからである、という意味である。混合・非混合の状態を念頭に置いて“説くことができないため”と述べられたことを示すために、“まず依止縁は”等と説かれた。“不相応縁によって縁となる”と特定せずにパーリ(聖典)で説かれているため、特定されるべきである。それ(不相応縁)は、有縁のように、あるいは依止縁のように、有縁との特別な違いがないため、不相応縁として(別に)説く必要はない。二つの縁のように分別の存在を示すために、“倶生と前生の”等と説かれた。そのように、等によって述べられた意味をパーリによって裏付けるために、“説くだろう(vakkhati)”等が説かれた。その中で、道果の諸法が、道果およびそれから生じた色の様態によって(関係する場合)は倶生有縁が説かれ、それら自身の(生じる前の)前生である四相続の色として(関係する場合)は後生有縁が説かれているが、不相応縁の状態については説かれない、という構成である。“それ”とは不相応縁のことである。

Hetuādīnaṃ sahajātantogadhattā hetuādayo tabbisesā hontīti katvā vuttaṃ ‘‘sahajātapaccayo ca hetuādīhi visesetabbo’’ti. Soti sahajātapaccayo. Viruddhapaccayehīti sahajātapurejātassa sahajātādibhāvena viruddhehi paccayehi. Tenāha ‘‘uppattikālaviruddhehi paccayehī’’ti.

因(hetu)などが倶生縁の中に含まれるため、因などはその(倶生縁の)特殊な形態であるとして、“倶生縁は因などによって特定されるべきである”と説かれた。“それ”とは倶生縁のことである。“矛盾する縁によって”とは、倶生・前生の、倶生などの状態と矛盾する縁によってである。それゆえに“生起の時期において矛盾する縁によって”と説かれたのである。

Paccanīyuddhāravaṇṇanā niṭṭhitā.

逆の抽出(paccanīyuddhāra)の釈が完了した。

Paccanīyagaṇanavaṇṇanā

逆の計数(paccanīyagaṇanā)の釈。

Nahetumūlakavaṇṇanā

非因を根本とする(nahetumūlaka)釈。

532. Adhipatipaccayādibhūto ārammaṇapaccayoti ārammaṇaārammaṇādhipatiārammaṇūpanissaye vadati. Te ca yasmā ārammaṇasabhāvā eva, tasmā vuttaṃ ‘‘parihāyatiyevā’’ti. Pannarasasūti dutiye sahajātapaccaye ‘‘hetupaccayo’’tiādinā vuttesu pannarasasu. Ekādasannaṃ vasenāti sahajātapaccayo, sahajātatāvisiṭṭhā adhipatinissayakammāhārindriyatthiavigatahetujhānamaggā cāti imesaṃ ekādasannaṃ [Pg.310] vasena. Sahajāte antogadhā hetuādayo. Tasmiṃ paṭikkhitteti tasmiṃ sahajāte paṭikkhitte paccanīyato ṭhite. Anantogadhā sahajāte, ke pana teti āha ‘‘ārammaṇādhipatipurejātanissayādayo’’ti. Ārammaṇādiākārenāti ārammaṇapurejātanissayanānākkhaṇikakammādiākārena.

532. 増上縁などとなった所縁縁とは、所縁、所縁増上、所縁親依を言っている。そして、それらは所縁の自性そのものであるから、“実に消失する”と説かれた。“十五において”とは、第二の倶生縁において“因縁”等と説かれた十五種において、という意味である。“十一によって”とは、倶生縁、および倶生の状態によって区別される増上、依止、業、食、根、有、離去、因、禅、道の、これら十一の種類によって、という意味である。因などは倶生の中に含まれる。それが否定されたとき、とは、その倶生が否定され逆(paccanīya)の状態にあるとき、という意味である。倶生に含まれないものは何かという問いに、“所縁、増上、前生依止などである”と述べた。“所縁などの様態によって”とは、所縁、前生依止、異刹那業などの様態によって、という意味である。

Tasmiṃ paṭikkhitteti tasmiṃ sahajātapaccaye paṭikkhitte. Ime vārāti sahajātaṃ purejātanti vissajjitavārā. Ete nissayādayoti sahajātatāvisiṭṭhe nissayādike vadati, na itare. Tenāha ‘‘yasmā ca…pe… paṭikkhepena paṭikkhittā’’ti.

“それが否定されたとき”とは、その倶生縁が否定されたとき、という意味である。“これらの節(vāra)”とは、倶生、前生と答えられた節のことである。“これらの依止などは”とは、倶生の状態によって区別される依止などのことを言っているのであり、他(前生など)のことではない。それゆえに“そして〜であるから……否定によって否定される”と説かれた。

Nissayādibhūtañca sahajātapaccayaṃ ṭhapetvāti etena ‘‘ṭhapetvā sahajātapaccaya’’nti ettha antogadhanissayādibhāvoyeva sahajātapaccayo gahitoti dasseti. Nissayādīti ādi-saddena hetuādīnaṃ saṅgaho daṭṭhabbo. Aññamaññapaccayadhammavasena pavattisabbhāvatoti aññamaññapaccayadhammavasena sahajātādīhi pavattisabbhāvato aññamaññe paṭikkhitte ‘‘kusalo kusalābyākatassā’’ti vāro parihāyati. Tesaṃ tesaṃ paccayuppannānanti idaṃ sāmaññavacanampi ‘‘aññamaññapaccayasaṅgahaṃ gatā’’ti vacanato aññamaññapaccayalābhīnaṃyeva gahaṇaṃ siyāti āsaṅkaṃ nivattetuṃ ‘‘kusalo ca kusalassā’’tiādi vuttaṃ. Samudāyabhūtoti catukkhandhasamudāyabhūto. Ekadesabhūtehīti tasseva ekadesabhūtehi. ‘‘Kusalo panā’’tiādi ‘‘naaññamaññapaccayena…pe… parihāyatī’’ti imassa aṭṭhakathāvacanassa samādhānavacanaṃ.

“依止(nissaya)等を本(bhūta)とし、俱生縁を除いて”という記述により、この“俱生縁を除いて”という箇所で、依止等の状態に含まれる俱生縁そのものが取られていることを示している。依止等の“等(ādi)”という言葉によって、因(hetu)等の包摂が見られるべきである。相互縁の法としての進行の有る状態から、すなわち、相互縁の法としての俱生等による進行の有る状態から、相互(aññamañña)が拒絶されるとき、“善が善・無記に対して”という節(vāra)は失われる。それらそれぞれの縁生(paccayuppanna)についてという記述は、普遍的な言葉であっても、“相互縁の包摂に入った”という記述から、相互縁を得るもののみの把握となると疑念を払拭するために、“善が善に対して”等が言われた。集積された(samudāyabhūta)とは、四蘊の集積となったものである。一部分となったもの(ekadesabhūtehi)によってとは、それ(集積)の一部分となったものによってである。“しかし善は”等は、“相互縁によって……失われない”というアッタカターの言葉に対する解決の言葉である。

Rūpakkhandhekadesova honti rūpāhārarūpindriyavasena, ‘‘ekantena vippayuttapaccayadhammehī’’ti vuttadhammā ‘‘te’’ti paccāmaṭṭhāti āha ‘‘teti te vippayuttapaccayadhammā’’ti.

色蘊の一部のみが色食・色根の力によって(縁と)なり、“決定的に離系縁の法(vippayuttapaccayadhamma)によって”と言われた諸法が“それら(te)”と指し示されているため、“それらとは、それら離系縁の諸法である”と言った。

533. Paccanīyagaṇanaṃ dassetunti vuttepi nanu paccayagaṇanameva dassitaṃ hotīti kassaci āsaṅkā siyāti taṃ nivattento āha ‘‘paccanīyavāragaṇanā hi dassitā’’ti. Balavakammaṃ vipākassa upanissayo hoti, itaraṃ kammapaccayo evāti āha ‘‘vipākassapi pana…pe… kammapaccayo hotī’’ti.

533. 逆(paccanīya)の計算を示すためにと言っても、やはり縁の計算そのものが示されているのではないかという誰かの疑念があるかもしれないが、それを払拭するために“逆節(paccanīyavāra)の計算が示されているのである”と言った。強力な業は、異熟の強く依る縁(upanissaya)となり、他のものは業縁にすぎない。ゆえに“異熟に対しても……業縁となる”と言った。

Nahetumūlakavaṇṇanā niṭṭhitā.

非因根本の釈(nahetumūlakavaṇṇanā)が終了した。

534. Paricchinnagaṇanānīti [Pg.311] idaṃ na gaṇanāpekkhaṃ, atha kho vissajjanāpekkhanti āha ‘‘paricchinnagaṇanāni vissajjanānī’’ti. Paccanīyato ṭhitopi hetu nayānaṃ mūlabhāveneva ṭhitoti āha ‘‘hetumūlake’’ti, aṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘nahetumūlaka’’micceva vuttaṃ.

534. “限定された計算”というのは、計算を期待するものではなく、むしろ回答(vissajjanā)を期待するものである。ゆえに“限定された計算(とは)回答である”と言った。逆から(paccanīyato)置かれていても、因(hetu)は諸導(naya)の根本の状態(mūlabhāva)として置かれている。ゆえに“因根本(hetumūlake)”と言ったが、アッタカターでは“非因根本(nahetumūlaka)”とのみ言われている。

538. Mūlaṃ saṅkhipitvāti sattamūlakaṃ aṭṭhamūlakaṃ navamūlakañca saṅkhipitvā. Dvīsūti ‘‘tīṇī’’ti vuttesu tīsu vissajjanesu purimesu dvīsu ‘‘kusalo dhammo abyākatassa, akusalo dhammo abyākatassā’’ti imesu. Tenāha ‘‘vipāko paccayuppanno hotī’’ti. Tatiyeti ‘‘abyākato dhammo abyākatassā’’ti imasmiṃ. Tesamuṭṭhānikakāyoti utucittāhārānaṃ vasena tesamuṭṭhānikakāyo.

538. “根本を要約して”とは、七根本、八根本、九根本を要約して、ということである。“二つにおいて”とは、“三つ”と言われた三つの回答のうち、前の二つの“善の法が無記の法に対して、不善の法が無記の法に対して”というこれらにおいてである。ゆえに“異熟が縁生となる”と言った。“三番目において”とは、“無記の法が無記の法に対して”というこれにおいてである。それら(季節・心・食)を起因とする身とは、時節(utu)・心(citta)・食(āhāra)の力による、それらを起因とする身である。

545. Etaṃ dvayaṃ sandhāya vuttaṃ, yathā arūpaṃ arūpassa, evaṃ rūpampi rūpassa vippayuttapaccayo na hotīti. Rūpābyākato arūpābyākatassāti idaṃ vatthukhandhe sandhāya vuttaṃ. Arūpābyākato rūpābyākatassāti idaṃ pana cittasamuṭṭhānarūpañcāti tesaṃ ekantiko vippayuttapaccayabhāvoti āha ‘‘sahajāta…pe… hotiyevā’’ti. Sahajātāhārindriyavasenāti sahajātaarūpāhārindriyavasena.

545. これら二つ(名と色)を考慮して、無名(arūpa)が無名に対してであるように、色(rūpa)も色に対して離系縁(vippayutta)とはならない、と言われた。色の無記が無名の無記に対してというのは、依止蘊(vatthukhandha)を考慮して言われた。無名の無記が色の無記に対してというのは、心起因の色(cittasamuṭṭhānarūpa)についてであり、それらは決定的な離系縁の状態である。ゆえに“俱生……やはり(縁と)なる”と言った。“俱生の食・根の力によって”とは、俱生の名食・名根の力によって、ということである。

546. Ekamūlakekāvasānā anantarapakatūpanissayavasena labbhantīti idaṃ yathārahavasena vuttanti taṃ yathārahaṃ paṭikkhepāpaṭikkhepavasenapi dassetabbanti ‘‘atthipaccaye panā’’tiādi vuttaṃ. Purimesūti nārammaṇādīsu. Navāti ekamūlakāvasānā nava. Dveyevāti ‘‘kusalo dhammo abyākatassa, akusalo dhammo abyākatassā’’ti ime dveyeva.

546. 一根本・一終了(ekamūlakekāvasānā)が、無間・自然強く依る縁(anantarapakatūpanissaya)の力によって得られるというのは、ふさわしい状態(yathāraha)によって言われたことであり、それをふさわしい拒絶・非拒絶の力によっても示すべきであるとして、“しかし有縁(atthipaccaye)において”等が言われた。“前のものにおいて”とは、所縁(ārammaṇa)等においてである。“九つ”とは、一根本で終わる九つのことである。“二つだけ”とは、“善の法が無記の法に対して、不善の法が無記の法に対して”というこれら二つだけのことである。

Paccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

逆釈(paccanīyavaṇṇanā)が終了した。

Anulomapaccanīyavaṇṇanā

順逆釈(anulomapaccanīyavaṇṇanā)。

550. Imehevāti ‘‘kusalo kusalassa, akusalo akusalassā’’ti imehi eva samānā honti kusalāditāsāmaññena. Tena vuttaṃ ‘‘atthābhāvato pana na anurūpā’’ti. ‘‘Kusalo kusalassā’’tiādinā [Pg.312] satipi uddesato sāmaññe yebhuyyena siyā vibhaṅge visesoti āha ‘‘yathāyogaṃ niddesato cā’’ti.

550. “これらによって”とは、“善が善に対して、不善が不善に対して”というこれらと、善等の共通性によって等しい。ゆえに“意味の欠如(atthābhāva)からは適合(anurūpā)しない”と言われた。“善が善に対して”等の記述によって、通説(uddesa)において共通性があっても、多くの場合、分別(vibhaṅga)において特殊性がある。ゆえに“相応じて(yathāyogaṃ)、詳説(niddesa)からも”と言った。

551. Hetunāmanti hetu ca taṃ nāmañcāti hetunāmaṃ. Paccayanti tameva paccayabhūtaṃ sandhāyāti yojanā.

551. 因名(hetunāma)とは、因(hetu)であり、かつその名(nāma)であるので因名という。“縁を”とは、その縁の状態にあるものを指して、という連結(yojanā)である。

552. Dvinnampi adhipatīnanti sahajātārammaṇādhipatīnaṃ vasena, taṃ ‘‘kusalaṃ kusalassa sahajātato ceva ārammaṇato cā’’tiādinā aṭṭhakathāyaṃ vuttanayeneva veditabbaṃ. Nārammaṇe sattāti sahajātādhipatissa vasena vuttaṃ, na sahajāte sattāti ārammaṇādhipatissa vasena vuttanti yojanā. Evanti yathā adhipatimhi vuttaṃ, evaṃ sabbattha sabbapaccayesu. ‘‘Tasmiṃ tasmiṃ…pe… uddharitabbā’’ti vatvā tassa gaṇanuddhārassa sukarataṃ upāyañca dassento ‘‘anulome…pe… viññātu’’nti āha.

552. “二つの増上(adhipatīnanti)”とは、俱生増上と所縁増上の力による。“善が善に対して、俱生からも所縁からも”等とアッタカターで言われた方法によって知るべきである。“所縁において七つ”とは俱生増上の力によって言われ、“俱生において七つ”とは所縁増上の力によって言われたという連結である。このように、増上において言われたように、すべてにおいて、すべての縁において(同様である)。“その時々に……取り出されるべきである”と言って、その計算の取り出しの容易さと方法を示して、“順において……知るべきである”と言った。

Anulomapaccanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

順逆釈が終了した。

Paccanīyānulomavaṇṇanā

逆順釈(paccanīyānulomavaṇṇanā)。

631. Parihāpanagaṇanāyāti parihāpetabbagaṇanāya samānattañca na ekantikaṃ ūnatamabhāvassapi sambhavatoti adhippāyo. Tenāha ‘‘nahetunārammaṇadukassā’’tiādi. Tattha saddhiṃ yojiyamānena ūnataragaṇanena adhipatipaccayena parihīnāpīti yojanā. Saddhiṃ parihīnāpīti vā imasmiṃ pakkhe ‘‘adhipatipaccayenā’’ti itthambhūtalakkhaṇe karaṇavacanaṃ. Etanti lakkhaṇaṃ.

631. “減少の計算によって(parihāpanagaṇanāyāti)”とは、減少させるべき計算が等しいということは決定的ではなく、より少ない状態(ūnatama)の不在も起こりうる、という意図である。ゆえに“非因・非所縁の二法(duka)の……”等と言った。そこでは、共に連結される、より少ない計算である増上縁によって、減少していても(parihīnāpi)、という連結である。あるいは“共に減少していても”というこの立場では、“増上縁によって”というのは、様態の特徴(itthambhūtalakkhaṇa)における具格(karaṇavacana)である。これ(etanti)が特徴(lakkhaṇa)である。

Aṭṭhānanti anulomato aṭṭhānaṃ atiṭṭhanaṃ. Tiṭṭhantīti anulomatoti yojanā. Tesanti hetuādīnaṃ. Itaresūti yādisā adhippetā, te dassetuṃ ‘‘adhipatī’’tiādi vuttaṃ. Imāni dveti ‘‘kusalābyākatā abyākatassa, akusalāabyākatā abyākatassā’’ti imāni ca dve.

“八つの(aṭṭhānaṃ)”とは、順(anuloma)から、八つが立たない(不成立)ということである。“立つ(tiṭṭhanti)”とは、順から、という連結である。“それらの”とは、因等の。“他のものにおいて”とは、意図されるようなもの(の種類)を示すために“増上”等と言われた。“これら二つ”とは、“善・無記が無記に対して、不善・無記が無記に対して”というこれら二つのことである。

Nahetumūlakavaṇṇanā niṭṭhitā.

非因根本の釈が終了した。

636. Hetuyā [Pg.313] vuttehi tīhīti hetupaccayā vuttehi tīhi vissajjanehi saddhiṃ. Vārasāmaññameva vadati, na atthasāmaññanti adhippāyo. Tathā kamme tīṇīti hetuyā vuttānevāti cāti ‘‘kamme tīṇī’’ti ettha ‘‘hetuyā vuttānevā’’ti imasmiṃ atthavacanepi tathā vārasāmaññameva sandhāya vadatīti attho.

636. “因(hetuyā)において言われた三つによって”とは、因縁において言われた三つの回答と共に、ということである。節の共通性(vārasāmañña)のみを述べており、意味の共通性(atthasāmañña)ではないという意図である。同様に、“業において三つ”とは因において言われたものと同じであるという記述についても、“業において三つ”というこの意味の言葉においても、同様に節の共通性のみを指して述べている、という意味である。

644. Ekekamevāti ekekameva vissajjanaṃ.

644. “一つずつ(ekekamevāti)”とは、一つずつの回答のことである。

650. Sakaṭṭhāneti attanā ṭhitaṭṭhāne. Tato paretarāti tato aggahitapaccayato paretarā paccanīyato. Nāhāre…pe… lābho hotīti āhārapaccaye paccanīyato ṭhite indriyapaccayaṃ, anulomato indriyapaccaye ca paccanīyato ṭhite āhārapaccayaṃ anulomato yojetvā yathā pañho labbhatīti attho. Tesūti āhārindriyesu. Dvidhā bhinnāni paccanīyato anulomato ca yojetabbabhāvena.

650. “自処(sakaṭṭhāne)”とは、自ら立っている場所のことである。“それより他のもの(tato paretarā)”とは、その把持されていない縁から他にある、反対(逆)のものという意味である。食において…(中略)…利得があるとは、食縁において反対(逆)の立場にあるときは根縁を、順次に根縁において反対(逆)の立場にあるときは食縁を順次に結合して、問いが得られるようにするという意味である。“それらにおいて”とは、食と根においてである。反対(逆)と順次の結合すべき状態によって、二種に分かれる。

Paccanīyānulomavaṇṇanā niṭṭhitā.

逆順の註釈を終わる。

Kusalattikavaṇṇanā niṭṭhitā.

善三法の註釈を終わる。

2. Vedanāttikavaṇṇanā

2. 受三法の註釈

1. Vedanāttike paṭiccādiniyamanti tikapadasambandhavasena paṭiccavārādīsu vattabbaṃ paṭiccasahajātaṭṭhādiniyamanaṃ na labhanti vedanārūpanibbānāni. Kasmā? Tikamuttakattā. Tathā paccayuppannavacanaṃ. Na hi sakkā vattuṃ vedanaṃ rūpaṃ nibbānañca sandhāya ‘‘sukhāya vedanāya sampayuttaṃ dhammaṃ paṭicca sukhāya vedanāya sampayutto uppajjatī’’ti. Tikadhammānanti vedanāttikadhammānaṃ. Tatthāti hetupaccayādīsu. Yathānurūpatoti vedanādīsu yo yassa vedanāya sampayuttadhammassa ārammaṇādipaccayo bhavituṃ yutto, tadanurūpato. Ārammaṇādīti ādi-saddena ārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayādike saṅgaṇhāti.

1. 受三法における“縁等による限定”とは、三法の句の関連において、縁起分等で語られるべき“縁起・倶生等の限定”を、受・色・涅槃は得ない。なぜなら、三法から外れたもの(三法外)だからである。同様に、縁より生じた(縁生)という言葉も同様である。受・色・涅槃を指して、“楽受に相応する法を縁として、楽受に相応する法が生じる”と言うことはできないからである。“三法の諸法(tikadhammānaṃ)”とは、受三法の諸法のことである。“そこにおいて”とは、因縁等においてである。“相応するように(yathānurūpato)”とは、受等において、どの受に相応する法に対して、どの受が所縁縁等となるのが適当かという、その相応の仕方に従うということである。“所縁等(ārammaṇādī)”とは、“等”という言葉によって、所縁増上、所縁親依等を包含する。

10. Kusalattikepi parihīnanti idaṃ paccanīyaṃ sandhāya vuttaṃ. Rūpārūpadhammapariggāhakattāti idaṃ anādibhūtassapi sahajātassa ādimhi ṭhapane [Pg.314] kāraṇavacanaṃ. Ādi-saddenāti ‘‘sahajātādayo’’ti ettha ādi-saddena. Yathārahaṃ ārabbha uppattivasena sabbe arūpadhammā ārammaṇādīnaṃ paccayuppannā hontīti vuttaṃ ‘‘paccayuppannavasena sabbārūpadhammapariggāhakānaṃ ārammaṇādīna’’nti. Ādi-saddena ārammaṇādhipatiārammaṇūpanissayādike saṅgaṇhāti. Tenāti ‘‘sabbārūpadhammapariggāhakā panā’’tiādivacanena. Sabbaṭṭhānikānaṃ…pe… dassitā hoti sahajātadassanenāti attho. Ekadesaparihānidassaneneva hi samudāyaparihāni dassitā hotīti. Sahajātādayoti vā ādi-saddena sabbaṭṭhānikā cattāropi dassitā hontīti. Sahajātamūlakāti sahajātapaccaye sati bhavantā na sahajātaṃ purato katvā pāḷiyaṃ āgatā. Tenāha ‘‘sahajātanibandhanā…pe… vuttaṃ hotī’’ti. So pacchājāto kasmā pana na parihāyatīti sambandho. Tatthāti yathāvuttāya parihāniyaṃ aparihāniyañca. Sahajātanibandhanehīti sahajātadhammanimittehi paccayabhāvehi idha paccayadhammahetuko vutto. Etthevāti parihāniyaṃyeva. Sā hi idha adhikatā. Sahajātanibandhanānameva parihānīti vutte ‘‘kiṃ sabbesaṃyeva nesaṃ parihānī’’ti āsaṅkāya āha ‘‘sahajāta…pe… dassitameta’’nti.

10. “善三法においても減じた”とは、この逆(否定)を指して言われたものである。“色法と無色法を把握するものであるから”とは、これは無始の倶生(法)であっても、最初に置くことの理由の言葉である。“等という言葉によって”とは、“倶生等”という箇所の“等”という言葉によってである。相応に対象として生じることによって、すべての無色法が所縁等の縁生となることを、“すべての無色法を把握する所縁等の縁”と言った。“等”という言葉によって、所縁増上、所縁親依等を包含する。“それによって”とは、“しかし、すべての無色法を把握するものは…”等の言葉によってである。一切処にあるもの…(中略)…倶生の提示によって示されるという意味である。一部分の減少を示すことによって、全体の減少が示されるからである。あるいは、“倶生等”の“等”という言葉によって、四つの一切処にあるものも示される。“倶生を根本とするもの(sahajātāmūlakā)”とは、倶生縁があるときに存在するものであって、倶生を前に置いてパーリ(経文)に来ているのではない。それゆえ“倶生に拘束された…(中略)…と言われるのである”と言った。“では、その後生法はなぜ減じないのか”という関連である。“そこにおいて”とは、上述の減少と非減少においてである。“倶生に拘束されたもの(縁)によって”とは、倶生する法の原因としての縁の状態によって、ここでは縁法の原因が語られた。“まさにここに(ettheva)”とは、減少においてのみである。それがここでは主題となっているからである。“まさに倶生に拘束されたもののみが減少する”と言ったとき、“それらすべてが減少するのか”という疑念に対して、“倶生…(中略)…これが示された”と言った。

17. Nayadassanameva karotīti yathā ahetukakiriyacetanaṃ sandhāya ‘‘nahetupaccayā nakammapaccayā’’ti vattuṃ labbhā, evaṃ navipākapaccayātipi labbhā. Ahetukamohaṃ pana sandhāya ‘‘nahetupaccayā navipākapaccayā’’ti labbhā, na ‘‘nakammapaccayā’’ti. Tenāha ‘‘na ca paccayapaccayuppannadhammasāmaññadassana’’ntiādi.

17. “方法の提示のみを行う”とは、無因の唯作の思を指して、“非因縁・非業縁”と言うことができるように、“非異熟縁”とも言うことができるということである。しかし、無因の痴を指しては、“非因縁・非異熟縁”と言うことはできるが、“非業縁”と言うことはできない。それゆえ“縁と縁生法の共通性を示すのではない”等と言った。

25-37. Yathā kusalattikaṃ, evaṃ gaṇetabbanti idaṃ yaṃ sandhāya pāḷiyaṃ nikkhittaṃ, taṃ dassetuṃ vuttaṃ ‘‘hetumūlakānaṃ…pe… nagaṇanasāmañña’’nti. Na hi kusalattike anulomapaccanīye gaṇanāhi vedanāttike tā samānā. Parivattetvāpi yojitāti ettha ‘‘nahetupaccayā napurejātapaccayā ārammaṇe eka’’nti ārammaṇaṃ paṭhamaṃ vatvā vattabbampi purejātaṃ parivattetvā paṭhamaṃ vuttanti vadanti. Tathā nahetupaccayā kamme tīṇīti idameva padaṃ parivattetvā ‘‘nakammapaccayā hetuyā tīṇīti vutta’’ntipi vadanti.

25-37. “善三法のように、そのように数えるべきである”とは、パーリに置かれた意図を、それを示すために“因を根本とするものの…(中略)…数え方の共通性はない”と言った。善三法の順逆における数え方と、受三法におけるそれらは同じではないからである。“転換しても結合される”とは、ここで“非因縁・非前生縁において、所縁に一”と、所縁を先に述べて語られるべき前生縁を、転換して先に述べたと言う。また、“非因縁において、業に三”というこの句を転換して、“非業縁において、因に三と言われる”とも言う。

39. Taṃsampayutteti [Pg.315] tena domanassena sampayutte. Domanassasīsena sampayuttadhammā vuttā. Saddhāpañcakesūti saddhāsīlasutacāgapaññāsu. Kattabbanti vā yojanā kātabbāti attho. Avasesesūti rāgādīsu. Pāḷigatidassanatthanti ‘‘evaṃ pāḷi pavattā’’ti pāḷiyā pavattidassanatthaṃ. Rāgādīhi upanissayabhūtehi. Anuppattitoti na uppajjanato. Taṃ pāḷigatiṃ tikantarapāḷiyā dassento ‘‘kusalattikepihī’’tiādimāha. Idhāpīti imasmiṃ vedanāttikepi.

39. “それに相応するものにおいて”とは、その憂に相応するものにおいてである。憂を筆頭として、相応する諸法が語られた。“信の五つにおいて”とは、信・戒・聞・捨・慧においてである。“なされるべき”とは、結合がなされるべきであるという意味である。“残りのものにおいて”とは、貪欲等においてである。“パーリの進行を示すため”とは、“このようにパーリが展開する”というパーリの展開を示すためである。親依縁となった貪欲等によって。“至らないこと”とは、生じないことによって。そのパーリの進行を、他の三法のパーリによって示しながら、“善三法においても”等と言った。“ここにおいても”とは、この受三法においてもである。

62. Anaññattanti abhedaṃ. Sukhavedanāsampayutto hi dhammo sukhavedanāsampayuttasseva dhammassa hetupaccayena paccayo, na itaresaṃ. Esa nayo sesapadesu sesesu ca ‘‘tīṇī’’ti āgataṭṭhānesu. Tena vuttaṃ ‘‘sabbāni tīṇi suddhānaṃ tiṇṇaṃ padānaṃ vasena veditabbānī’’ti. ‘‘Pacchājātā arūpadhammānaṃ paccayo na hontī’’ti yuttametaṃ, purejātā pana arūpadhammānaṃ paccayā na hontīti kathamidaṃ gahetabbanti codanaṃ sandhāyāha ‘‘purejātā’’tiādi, purejātā hutvā paccayo na hontīti attho. Purimataraṃ uppajjitvā ṭhitā hi rūpadhammā pacchā uppannānaṃ arūpadhammānaṃ purejātapaccayo honti, na cāyaṃ nayo arūpadhammesu labbhati. Tena vuttaṃ ‘‘purejātattābhāvato’’ti. Tathā pacchājātattābhāvatoti yathā imasmiṃ tike kassaci dhammassa purejātattābhāvato purejātapaccayo na hontīti vuttaṃ, tathā pacchājātattābhāvato pacchājātā hutvā paccayo na honti, pacchājātapaccayo na hontīti attho. Na hi ekasmiṃ santāne kesuci arūpadhammesu paṭhamataraṃ uppajjitvā ṭhitesu pacchā keci arūpadhammā uppajjanti, yato te tesaṃ pacchājātapaccayo bhaveyyuṃ.

62. “不差異”とは、無差別(区別がないこと)である。楽受に相応する法は、楽受に相応する法に対してのみ因縁によって縁となるのであって、他のものに対してではない。この理路は、残りの句や、残りの“三”と来ている箇所においても同様である。それゆえ“すべて三は、純粋な三つの句の力によって知られるべきである”と言われた。“後生法は無色法の縁とはならない”というのは適当であるが、前生法が無色法の縁とはならないというのは、どのように理解すべきかという反論を指して、“前生…”等と言った。前生となって縁となることはない、という意味である。より先に生じて存在している色法は、後から生じる無色法の前生縁となるが、この理路は無色法においては得られない。それゆえ“前生性の欠如から”と言われた。同様に“後生性の欠如から”とは、この三法において、ある法が前生性の欠如のために前生縁とはならないと言われたように、後生性の欠如のために後生となって縁となることはない、つまり後生縁とはならないという意味である。一つの相続において、ある無色法が先に生じて存在しているところに、後からある無色法が生じるということはない。それゆえ、それらがそれらの後生縁となることはないのである。

83-87. Avasesesu aṭṭhasūti ‘‘sukhāya vedanāya sampayutto dhammo’’tiādinā ekamūlakekāvasānā ye nava nava vārā ārammaṇapaccayādīsu labbhanti, tesu yathāvuttamekaṃ vajjetvā sesesu aṭṭhasu. Tīsvevāti suddhesu tīsveva sahajātakammapaccayo labbhati.

83-87. “残りの八つにおいて”とは、“楽受に相応する法”などの、一つの根から一つの終わりに至るまでの九つずつの門が、所縁縁などに得られるが、それらの中で上述の一つのものを除いた残りの八つにおいて、という意味である。“三つにおいてのみ”とは、純粋な三つにおいてのみ、倶生業縁が得られるということである。

Vedanāttikavaṇṇanā niṭṭhitā.

受三法の釈義が完了した。

3. Vipākattikavaṇṇanā

3. 異熟三法の釈義

1-23. Soyevāti [Pg.316] akatasamāsehi padehi yo attho vuccati, soyeva attho vutto hoti.

1-23. “それ自体が”とは、不結合の語句によって説かれるその意味こそが、説かれているということである。

24-52. Tanti taṃ vacanaṃ, taṃ vā kaṭattārūpaṃ. Yasmā cittasamuṭṭhānassa upādārūpassa yathā khandhe paṭicca uppatti, tathā mahābhūte ca paṭicca uppatti. Na hi tassa tadubhayaṃ vinā uppatti atthi, na evaṃ kaṭattārūpassa. Tañhi kammassa kaṭattā uppajjamānaṃ mahābhūte paṭicca uppajjati, tasmā cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ upādārūpassa taṃ visesaṃ dassetuṃ tadeva vuttaṃ, na kaṭattārūpaṃ vuttanti imamatthaṃ dassetuṃ ‘‘khandhe paṭiccā’’tiādimāha. Yadipi kaṭattārūpaṃ ‘‘mahābhūte paṭicca cittasamuṭṭhānaṃ rūpaṃ upādārūpa’’nti ettha na gahitaṃ, vacanantarena pana gahitamevāti dassento ‘‘pavattiyaṃ panā’’tiādimāha. Evañca katvāti khandhe paṭicca uppattiyā abhāvatoyeva. Nāhārapaccayeti āhārapaccaye paccanīyato ṭhite. Tampīti kaṭattārūpampi. Ṭhitikkhaṇe kaṭattārūpassa āhāro upatthambhako hotīti katvā vuttaṃ ‘‘uppādakkhaṇe’’ti.

24-52. “それ”とはその言葉、あるいはその業果色のことである。心生の所造色が、蘊に依存して生起するように、大種に依存しても生起するからである。それ(心生色)はそれら両方なしには生起しないが、業果色はそうではない。なぜなら、それは業の報いとして生起する際、大種に依存して生起するからである。それゆえ、心生の色が所造色であることのその特殊性を示すために、まさにそれが説かれたのであり、業果色は説かれなかった。この意味を示すために“蘊に依存して”などと説かれた。たとえ業果色が“大種に依存する心生の色の所造色”という箇所に含まれていないとしても、別の言葉によって含まれていることを示すために“しかし、転起においては”などと説かれた。このようにして、蘊に依存して生起することがないからである。食縁においては、食縁が逆の場合に存する場合である。“それもまた”とは、業果色をも。住時において、業果色の食は助成となるから、“生起の瞬間に”と説かれた。

Vipākattikavaṇṇanā niṭṭhitā.

異熟三法の釈義が完了した。

4. Upādinnattikavaṇṇanā

4. 取三法の釈義

51. Adhipatidhammoyeva lokuttaradhammesu nādhipatipaccayā uppajjatīti āha ‘‘nādhipatipaccayāti sayaṃ adhipatibhūtattā’’ti. Nanu adhipatidhammopi ārammaṇādhipativasena adhipatipaccayena uppajjatīti codanaṃ sandhāyāha ‘‘avirahitā…pe… dassetī’’ti. Avirahitārammaṇādhipatīsūti lokuttare sandhāyāha. Te hi nibbānārammaṇattā evaṃ vuccati. Pi-saddena ko pana vādo virahitārammaṇādhipatianekantārammaṇādhipatīsūti dasseti.

51. 増上法そのものが、出世間法においては増上縁として生起することはないので、“増上縁ではない、自らが増上となっているからである”と説かれた。しかし、増上法も所縁増上の勢力によって増上縁として生起するのではないかという異論を考慮して、“離れていない…(中略)…を示す”と説かれた。“離れていない所縁増上において”とは、出世間を指して説かれたものである。それらは涅槃を所縁とするから、そのように言われるのである。“pi”という語によって、離れた所縁増上や不定の所縁増上においては何を言うべきかということを示している。

72. Anupālanupatthambhanavasenāti jīvitindriyaṃ viya kaṭattārūpānaṃ anupālanavasena ojā tasseva kammajakāyassa upatthambhanavasena paccayo hoti, na janakavasenāti yojanā. Etasmiṃ pana atthe satīti [Pg.317] kammajakalāpe ojā tasseva kammajakāyassa upatthambhakavasena paccayo hotīti etasmiṃ atthe labbhamāne. Āhārantipi vattabbanti yathā jīvitindriyavasena ‘‘upādinnupādāniyo dhammo upādinnupādāniyassa dhammassa atthipaccayena paccayo’’ti vuttaṃ, evaṃ yathāvuttaāhārassapi vasena vattabbanti attho. Ettha ca yasmiṃ kalāpe kammajā ojā kadāci tasseva upatthambhanapaccayo hotīti ayamattho aṭṭhakathāyaṃ dassito. Yadi kammajā ojā ekaṃsato sakalāparūpūpatthambhanavaseneva pavattati, tathā sati imāya pāḷiyā virodho siyāti dassento ‘‘yadi ca…pe… hotī’’ti aṭṭhakathāvacanaṃ uddharitvā tattha dosaṃ vibhāvento ‘‘evaṃ satī’’ti āha. Tattha tanti taṃ vacanaṃ. Anajjhohaṭāya attano paccayato nibbattāya, paccayo cettha kammaṃyeva. Tenāha ‘‘sasantānagatāya upādinnojāyā’’ti.

72. “守護と助成の勢力によって”とは、命根が業果色を守護するように、オージャ(食素)がその業生身を助成する勢力によって縁となり、生成の勢力によってではない、という結びつきである。しかし、この意味があるならば、業生色聚におけるオージャが、その業生身の助成者としての勢力によって縁となるというこの意味が得られる場合に、“食もまた説かれるべきである”とは、命根の勢力によって“執受にして順取の法は、執受にして順取の法の存在縁によって縁となる”と説かれているように、上述の食の勢力によっても説かれるべきである、という意味である。そしてここで、ある色聚において、業生のオージャが、時にそれ自身の助成縁となるというこの意味が註釈書に示されている。もし業生のオージャが、一律に全般的な他の色法を助成する勢力によってのみ転起するならば、その場合、このパーリとの矛盾が生じることを示すために、“もし…(中略)…となるならば”と註釈書の言葉を引用し、そこでの過失を分析して“そのようにあれば”と述べた。そこでの“それ”とは、その言葉である。摂取されていない、自らの縁から生じたものにおいて、ここでの縁とは業そのものである。それゆえ“自らの相続に含まれる執受のオージャによって”と説かれた。

Ayampi pañho, na kevalaṃ pubbe vuttaāhāroyevāti adhippāyo. Uddharitabbo siyā, na ca uddhaṭo. Tasmāti etassa ‘‘vādo balavataro’’ti etena sambandho. Kasmā pana yathāvuttesu dvīsu pañhesu āhāro na uddhaṭoti āha ‘‘ajjhohaṭassā’’tiādi. Tattha dutiyapañhoti dukamūlake dutiyapañhoti yojanā. Dutiyapañho ca na uddhaṭoti etthāpi ‘‘ajjhohaṭassa…pe… abhāvato’’ti idaṃ ānetvā sambandhitabbaṃ. Itarassāti anajjhohaṭassa. Ajjhohaṭameva na anajjhohaṭaṃ, yathāvuttojanti adhippāyo. ‘‘Balavataro’’ti vatvā tassa balavatarabhāvaṃ dassento ‘‘na hī’’tiādimāha. Katipayālope ajjhoharitvā vasitvā ṭhitassa viya ajjhohaṭamattāhi maṇḍūkādīhi ajjhohārakassa sarīre visesādhānaṃ veditabbaṃ.

“この問いもまた”とは、単に以前に説かれた食のみではないという意図である。取り出されるべきであるが、取り出されていない。それゆえ、これ(“説がより強力である”)との関連がある。なぜ上述の二つの問いにおいて食が取り出されなかったのかと言えば、“摂取されたものの…”などと説かれた。そこでの“第二の問い”とは、二重の根における第二の問いという結びつきである。第二の問いも取り出されていないということにおいて、ここでも“摂取されたものの…(中略)…欠如によって”という文を導いて関連づけるべきである。“他方において”とは、非摂取のものにおいてである。摂取されたものであって、非摂取のものではない上述のオージャであるという意図である。“より強力である”と述べて、その強力である状態を示すために“けだし…ではない”などと説かれた。数口を摂取して留まっている者のように、摂取された分だけの食によって、カエルなどの摂取者の身体において特殊な維持が知られるべきである。

Idha vuttehīti imasmiṃ upādinnattike vuttehi. Ekamūlakadukatikāvasānapañhavissajjanehīti ekapadamūlakehi dukāvasānehi tikāvasānehi ca pañhavissajjanehi. Te pana ‘‘anupādinnupādāniyo dhammo upādinnupādāniyassa anupādinnupādāniyassa ca dhammassa atthipaccayena paccayo, anupādinnaanupādāniyo dhammo upādinnupādāniyassa anupādinnupādāniyassa anupādinnaanupādāniyassa ca dhammassa atthipaccayena paccayo’’ti evaṃ veditabbo. Idhāti imasmiṃ upādinnattike. Dutiyadukāvasāne viyāti dutiyadukāvasāne pañhavissajjane viya, ‘‘anupādinnupādāniyo [Pg.318] dhammo upādinnupādāniyassa anupādinnupādāniyassa ca dhammassa atthipaccayena paccayo, sahajātaṃ pacchājāta’’nti etassa vissajjane viyāti attho. Ayañca attho tatiyapadamūlakesu dukatikāvasānapañhesupi labbhateva. Yadi pana te pañhā kusalattikepi labbhanti, atha kasmā tattha na uddhaṭāti āha ‘‘sukhāvabodhanatthaṃ pana tattha sahajātavaseneva vissajjanaṃ kata’’nti. Sahajātavasenevāti sahajātaatthipaccayavaseneva. Ekamūlakadukāvasānāti ‘‘kusalo dhammo kusalassa ca abyākatassa cā’’ti evaṃpakārā pañhā. Tattha kusalattike uddhaṭā. Idha pana imasmiṃ upādinnattike. Etehi yathāvuttehi vissajjanehi. Eko dhammoti eko vedanādiko paccayadhammo. Anekehīti sahajātapacchājātādīhi anekehi atthipaccayavisesehi. Anekesaṃ dhammānanti anekesaṃ paccayuppannadhammānaṃ. Eko atthipaccayoti idaṃ atthipaccayatāsāmaññato vuttaṃ.

“ここで説かれたもの”とは、この執受三法(ウパーディンナ・ティカ)において説かれたもののことである。“一つの根を持つ二法の終わりと三法の終わりの問いの回答によって”とは、一項目を根(起点)とする二法の終わりと三法の終わりの問いに対する回答による、という意味である。それらは、“非執受かつ取の対象である法は、執受かつ取の対象である法と非執受かつ取の対象である法に対して有縁(アッティ・パッチャヤ)によって縁となり、非執受かつ非取の対象である法は、執受かつ取の対象である法と非執受かつ取の対象である法と非執受かつ非取の対象である法に対して有縁によって縁となる”というように理解されるべきである。“ここで”とは、この執受三法においてである。“第二の二法の終わりのように”とは、第二の二法の終わりの問いの回答のようにという意味であり、“非執受かつ取の対象である法は、執受かつ取の対象である法と非執受かつ取の対象である法に対して有縁によって縁となり、倶生、後生(として働く)”という回答におけるのと同様である、という意味である。そしてこの意味は、第三項目を根とする二法・三法の終わりの問いにおいても得られる。もしそれらの問いが善三法(クサラ・ティカ)においても得られるならば、なぜそこで取り上げられなかったのかと言えば、“理解を容易にするために、そこでは倶生(サハジャータ)の力によってのみ回答がなされたからである”と(論師は)述べた。“倶生の力によってのみ”とは、倶生有縁の力によってのみ、ということである。“一つの根を持つ二法の終わり”とは、“善なる法は、善なる法と無記の法に対して……”といった種類の問いである。そこでは善三法において取り上げられた。しかし、ここではこの執受三法においてである。これらの前述の回答によって。“一つの法”とは、受(ヴェーダナー)などの一つの縁法(パッチャヤ・ダンマ)のことである。“多くによって”とは、倶生、後生などの多くの有縁の差異によって、ということである。“多くの法に対して”とは、多くの縁生法(パッチャユッパンナ・ダンマ)に対して、ということである。“一つの有縁”とは、これは有縁性という共通性から述べられたものである。

Idāni yathāvuttaṃ avuttañca atthipaccaye labbhamānaṃ visesaṃ vitthārato dassento ‘‘eko hī’’tiādimāha. Tattha ekoti atthipaccayavisesesu eko. Ekassāti tādisasseva ekassa. Aññathā hi eko dhammo ekassa dhammassa paccayo nāma natthi. Ekenevāti sahajātaatthipaccayeneva yathā okkantikkhaṇe vatthu. Tañhi attanā sahajātassa nāmassa sahajātaatthipaccayeneva paccayo hoti, na purejātādinā. Eko sahajātaarūpakkhandho anekesaṃ attanā sahajātānaṃ arūpakkhandhānaṃ ekena sahajātaatthipaccayena, anekehi sahajātapacchājātaatthipaccayehi yathākkamaṃ attanā sahajātānaṃ cittasamuṭṭhānarūpānaṃ purejātānaṃ tesamuṭṭhānikarūpānaṃ. Aneko purejātavatthurūpañceva sahajātaarūpakkhandhā ca ekassa arūpakkhandhassa yathākkamaṃ purejātasahajātaatthipaccayehi. Aneko arūpadhammo anekesaṃ sahajātaarūpadhammānaṃ purejātarūpadhammānañca sahajātapacchājātaatthipaccayehi. Aneko vā āhārindriyappakāro anekesaṃ rūpadhammānaṃ yathārahaṃ sahajātapurejātapacchājātāhārindriyavasena atthipaccayena paccayo hoti. Evaṃ paccayuppannānaṃ asamānattepi ayamattho sambhavati, samānatte [Pg.319] pana vattabbameva natthi. Tenāha ‘‘samānatte paccayuppannadhammāna’’nti. Sahajātaṃ purejāteneva saha atthipaccayo hotīti sahajātaatthipaccayadhammo purejātaatthipaccayadhammena saheva atthipaccayo hoti. Yathā vatthunā purejātaatthipaccayaṃ labhantā eva kusalādidhammā sahajātānaṃ khandhānaṃ cittasamuṭṭhānānañca rūpānaṃ sahajātaatthipaccayo honti, tathā te purejātassa kāyassa pacchājātapaccayopi hontiyeva. Tenāha ‘‘pacchājātena cā’’ti. Atthipaccayo hotīti sambandho. Ayaṃ sahajātapacchājātānaṃ atthipaccayabhāvo paccayadhammānaṃ abhede eva icchito, na bhede. Tenāha ‘‘anaññadhammattena…pe… nānādhammatte’’ti.

今、前述されたこと、および、まだ述べられていない有縁(アッティ・パッチャヤ)に見出される特質を詳細に示すために、“けだし一つは(エコ・ヒー)”等と述べた。そのうち“一つ”とは、有縁の特質のなかの(特定の)一つである。“一つに対して”とは、そのような一つの(法)に対してである。そうでなければ、一つの法が単独で一つの法の縁となるということはないからである。“一つ(の縁)のみによって”とは、倶生有縁(サハジャータ・アッティ・パッチャヤ)のみによってということであり、例えば入胎の瞬間の依処(ヴァットゥ)のようである。なぜなら、それは自身と倶生する名(心・心所)に対して倶生有縁によってのみ縁となり、前生(プレージャータ)等によってではないからである。“一つの倶生の無色蘊(アルーパ・ッカンダ)”は、自身と倶生する多くの無色蘊に対して一つの倶生有縁によって縁となり、多くの倶生・後生の有縁によって、順次に、自身と倶生する心生色や、それらを生じさせた前生の諸色に対して縁となる。“多くの(縁)”とは、前生の依処色および倶生の無色蘊が、一つの無色蘊に対して順次に前生および倶生の有縁によって縁となる場合である。“多くの無色法”が多くの倶生の無色法および前生の色法に対して、倶生・後生の有縁によって縁となる場合である。あるいは、“多くの食(アーハーラ)や根(インドリヤ)の諸相”が、多くの色法に対して相応じて、倶生・前生・後生の食・根の力による有縁によって縁となる。このように、縁生法が同一でない場合でもこの意味は成立するが、同一である場合には言うまでもない。それゆえ“縁生法が同一である場合において”と述べた。“倶生(の法)が、前生(の法)とともに有縁となる”とは、倶生有縁の法が前生有縁の法とともに有縁となるということである。例えば、依処によって前生有縁を得る善等の法が、倶生する蘊や心生色に対して倶生有縁となるように、それらは前生する身に対して後生縁にもなるのである。それゆえ“後生(の法)とともに”と述べた。“有縁となる”とは前の文との結びつきである。この倶生・後生の有縁の状態は、縁法が不変である場合にのみ意図されており、別異である場合ではない。それゆえ“不変の法であることによって……(中略)……別異の法であることにおいて”と述べた。

Idāni tassa nānādhammatte abhāvaṃ pāḷiyā vibhāvento ‘‘yadi siyā’’tiādimāha. Tattha eko atthipaccayabhāvo natthīti ekasseva paccayadhammassa vasena labbhamāno eko atthipaccayabhāvo natthi. Kasmā? Virodhato. Tena vuttaṃ ‘‘sahajāta…pe… na vutta’’nti. Evañca katvāti sahajātapacchājātānaṃ ekadhammavasena saha alābhato eva. Ekadhammavasenāti ekasseva paccayadhammassa vasena. Tenāha ‘‘nānādhammānaṃ viruddhasabhāvattā’’ti. Viruddhasabhāvatā ca sahajātapacchājātavasena veditabbā, idha pana lokiyalokuttarādibhāvatoti. Aññathāti tesaṃ sahajātapacchājātānaṃ ekajjhaṃ lābhe. Indriyapaṭikkhepepīti indriyapaccaye paccanīkato ṭhitepi. Tassa pañhassa lābhatoti ‘‘upādinnupādāniyo ca anupādinnupādāniyo ca dhammā upādinnupādāniyassa dhammassa atthipaccayena paccayo’’ti etassa pañhassa lābhato. Bāvīsāti ekamūlakāvasānā nava, ekamūlakadukāvasānā pañca, ekamūlakatikāvasānamekaṃ, dukamūlakekāvasānā cattāro, dukamūlakāvasānā dve, dukamūlakatikāvasānamekanti evaṃ bāvīsati. Yathā pubbe sahajātaṃ purejātena saheva atthipaccayo hotīti vuttaṃ, evaṃ purejātampi tenāti dassento āha ‘‘purejātaṃ sahajāteneva saha atthipaccayo hotī’’ti. Tattha sahajāteneva sahāti sahajātena saheva. Aṭṭhānappayutto hi ayaṃ eva-saddo, sahajātena na vinā purejātaatthipaccayoti attho. Itaresu pana atthipaccayadhammesu niyamo natthi tehi [Pg.320] sahāpi vināpi bhāvato. Tenāha ‘‘na itarehī’’ti. Tampi vatthu taṃsahitapurejātamevāti yaṃ ‘‘purejātaṃ sahajāteneva saha atthipaccayo hotī’’ti vuttaṃ, tampi vatthupurejātañceva taṃsahitārammaṇapurejātameva ca, na kevalaṃ ārammaṇapurejātaṃ. Tenāha ‘‘na itara’’nti.

今、その諸法の多様性の欠如を聖典(パーリ)によって説明するために“yadi siyā(もし〜ならば)”等と述べられた。そこにおいて、“一つの有縁(atthipaccaya)の状態は存在しない”というのは、ただ一つの縁法(paccayadhamma)の力によって得られる“一つの有縁の状態”は存在しないということである。なぜか。矛盾するからである。それゆえに“倶生(sahajātā)…(中略)…説かれていない”と言われた。このようにしたのは、倶生と後生(pacchājāta)が一つの法として共に得られないからである。“一つの法の力によって”とは、ただ一つの縁法の力によってという意味である。それゆえに“諸法の性質が矛盾しているがゆえに”と言われた。その性質の矛盾は、倶生と後生の状態によって知られるべきであり、ここでは世間的(lokiya)および出世間的(lokuttara)等の状態からである。“さもなければ(Aññathā)”とは、それら倶生と後生が一緒に得られる場合のことである。“根(indriya)を拒絶する場合でも”とは、根縁が反対の立場にあるときでも、という意味である。“その問いが得られることから”とは、“取(upādinna)かつ取の対象となる法、および不取かつ取の対象となる法が、取かつ取の対象となる法に対して有縁によって縁となる”という、この問いが得られることからである。“二十二”とは、一つの根を基にした終わりの九つ、一つの根と二つを基にした終わりの五つ、一つの根と三つを基にした終わりの一つ、二つの根と一つを基にした終わりの四つ、二つの根を基にした終わりの二つ、二つの根と三つを基にした終わりの一つ、このように二十二である。以前に“倶生が前生(purejāta)と共に有縁となる”と述べられたように、前生もまたそれ(倶生)と共にあることを示すために、“前生は倶生と共にのみ有縁となる”と言われた。そこにおいて“倶生と共にのみ”とは、倶生と共にという意味である。この“のみ(eva)”という語は不適切な箇所で用いられている。すなわち、倶生なしには前生の有縁は存在しないという意味である。しかし、他の有縁の諸法については、それらと共にあったり、なかったりすることから、限定はない。それゆえに“他のものとではない”と言われた。“その物(vatthu)もそれに伴う前生そのものである”と言われたことは、“前生は倶生と共にのみ有縁となる”と言われた、その物質的前生(vatthupurejāta)と、それに伴う対象的前生(ārammaṇapurejāta)そのもののことであり、単に対象的前生だけではない。それゆえに“他のものではない”と言われた。

Idāni yathāvuttamatthaṃ pāṭhantarena vibhāvetuṃ ‘‘kusalattike hī’’tiādi vuttaṃ. Yadi purejātaṃ taṃsahajātena vināpi atthipaccayo siyā, ‘‘navippayuttapaccayā atthiyā pañcā’’ti vattuṃ na sakkā, vuttañcetaṃ, tasmā viññāyati ‘‘purejātaṃ sahajātena saheva atthipaccayo hotī’’ti. Navippayutte bāvīsāti etthāpi eseva nayo. Tatthāti sanidassanattike. Atthivibhaṅgeti atthipaccayassa vibhajane. Tikamūlakekāvasānanti ‘‘sanidassanasappaṭigho ca anidassanasappaṭigho ca anidassanaappaṭigho ca dhammā anidassanasappaṭighassa dhammassa atthipaccayena paccayo’’ti evaṃ tikamūlako ekāvasāno pañho uddhaṭo. Paccayuddhāreti ca tattheva paccayuddhāre. Tathā ca so pañho uddhaṭo. Tayidaṃ kathaṃ, yadi purejātaṃ sahajāteneva saha atthipaccayo hotīti codanāyaṃ āha ‘‘taṃ vatthusahitassa…pe… paccayabhāvato’’ti. Tassattho – yadipi tattha sanidassanasappaṭighaggahaṇena ārammaṇapurejātassa atthipaccayabhāvo vutto, tathāpi anidassanaappaṭighaggahaṇato vatthumpi gahitanti vatthusahitassa ārammaṇapurejātassa sahajātena saheva atthipaccayabhāvo vuttoti. Pacchājātaṃ āhārindriyeheva saha atthipaccayo hoti, na purejātenāti adhippāyo. Anaññadhammatteti paccayadhammassa anaññatte. Sahajātena saha atthipaccayo hotīti yojanā. Sesapadadvayepi eseva nayo. Tatthāpi paṭiyogipurejātaṃyeva daṭṭhabbaṃ. ‘‘Atthipaccayavisesesu panā’’tiādinā attanā dassitaṃ vicāraṃ ‘‘evameta’’nti nigamanavasena paccāmasati.

今、上述の意味を別の読み方で説明するために“善の三法(kusalattika)において”等が述べられた。もし前生がその倶生なしでも有縁となるならば、“非離(vippayutta)の縁において、有(atthi)には五つ”と言うことはできないが、そのように言われている。したがって、“前生は倶生と共にのみ有縁となる”ということが理解される。“非離において二十二”という点についても、同様の理路である。“そこにおいて”とは、有見の三法(sanidassanattika)においてである。“有の分別(atthivibhaṅga)”とは、有縁の分別においてである。“三つの根と一つを基にした終わり”とは、“有見有対(sanidassanasappaṭigha)かつ無見有対(anidassanasappaṭigha)かつ無見無対(anidassanaappaṭigha)の諸法が、無見有対の法に対して有縁によって縁となる”というように、三つの根と一つを基にした問いが引き出されている。“縁の提示(paccayuddhāra)”とは、まさにその縁の提示においてである。そのようにして、その問いが引き出されている。これはどういうことか。もし前生が倶生と共にのみ有縁となるならばという反対論に対し、“その物(vatthu)に伴う…(中略)…縁の状態であるから”と言われた。その意味は、たとえそこにおいて“有見有対”を挙げることで対象的前生の有縁の状態が説かれていても、やはり“無見無対”を挙げることで(拠り所としての)物も取られているため、物に伴う対象的前生が倶生と共にのみ有縁の状態であることが説かれているのである。“後生は食(āhāra)と根(indriya)と共にのみ有縁となるのであり、前生とではない”というのが意図である。“法が他でないこと”とは、縁法が同一であることにおいてである。“倶生と共に有縁となる”と結びつけられる。残りの二句についても、同様の理路である。そこにおいても、対応する前生そのものを見るべきである。“しかし、有縁の特殊なケースにおいては”等によって、自ら示した考察を“このようである”という結論として再確認している。

Upādinnattikavaṇṇanā niṭṭhitā.

取三法釈(取の三法の釈義)が終了した。

6. Vitakkattikavaṇṇanā

6. 尋三法釈(尋の三法の釈義)。

22. Vitakkattike [Pg.321] sattasu mūlakesūti ‘‘savitakkasavicāraṃ dhammaṃ paṭiccā’’tiādinā āgatāni tīṇi ekakāni, tīṇi dukāni, ekaṃ tikanti evaṃ ekamūlakāni yāni sattamūlakāni, tesu. Yathākkamanti pāḷiyaṃ āgatānukkamena. Sattāti paṭhame ekake satta. Pañcāti dutiye pañca. Tānimāni hetupaccaye vuttanayena veditabbāni. Idha pana pavattivaseneva yojetabbaṃ. Tīṇītiādīsu tatiye tīṇi, catutthe ekaṃ, pañcame tīṇi, chaṭṭhepi tīṇi, sattame ekaṃ. Tāni pana yathākkamaṃ tatiyapadaṃ paṭicca tatiyapadadutiyapadatadubhayavasena, paṭhamapadatatiyapadāni paṭicca tatiyapadavasena, paṭhamapadadutiyapadāni paṭicca paṭhamapadatatiyapadatadubhayavasena, dutiyapadatatiyapadāni paṭicca paṭhamapadatatiyapadatadubhayavasena, paṭhamadutiyatatiyapadāni paṭicca tatiyapadavaseneva veditabbāni. Aññamaññe aṭṭhavīsātiādīsupi imināva nayena gaṇanā veditabbā. Evanti yathāvuttaṃ gaṇanaṃ paccāmasati. Dutiyatatiyamūlakesu ekaṃ ekanti dutiyamūlake ekaṃ, tatiyamūlake ekanti yojetabbaṃ. Tathā āsevaneti yathā purejāte ekādasa, tathā āsevaneti attho. Aññānīti adhipatiaññamaññapurejātāsevanato aññesu paccayesu gaṇanāni. Hetuārammaṇasadisānīti hetuārammaṇapaccayesu gaṇanāsadisāni.

22. 尋三法(vitakkattika)における七つの根においてとは、“有尋有伺の法によって”等と伝わる三つの一法、三つの二法、一つの三法というように、一つの根を基にした七つの根において、ということである。“順次に”とは、聖典(パーリ)に伝わる順序に従って、ということである。“七つ”とは、最初の一法(ekaka)において七つである。“五つ”とは、二番目において五つである。これらは因縁(hetupaccaya)で述べられた方法によって知られるべきである。しかし、ここでは(心の)生起の状態に従って結びつけるべきである。“三つ”等においては、三番目に三つ、四番目に一つ、五番目に三つ、六番目にも三つ、七番目に一つである。それらは順次に、第三句によって第三句・第二句・その両方の状態として、第一句と第三句によって第三句の状態として、第一句と第二句によって第一句・第三句・その両方の状態として、第二句と第三句によって第一句・第三句・その両方の状態として、第一・第二・第三句によって第三句の状態としてのみ、知られるべきである。“相互縁(aññamañña)において二十八”等においても、この方法によって計数が知られるべきである。“このように”とは、上述の計数を再確認している。“第二と第三の根において一つずつ”とは、第二の根において一つ、第三の根において一つと結びつけるべきである。また“同様に習行縁(āsevana)において”とは、前生において十一であるように、習行縁においても同様であるという意味である。“他のもの”とは、増上(adhipati)・相互・前生・習行を除いた他の諸縁における計数のことである。“因・対象に類似している”とは、因縁と対象縁における計数に類似しているということである。

31. Avisesenāti ‘‘vipāka’’nti visesanaṃ akatvā na pana vissajjanaṃ katanti yojanā. Tattha kāraṇaṃ vattuṃ ‘‘kasmā’’tiādimāha. Itaresanti lokiyavipākānaṃ. Te visuṃ niddhāretvā vuttāti te yathāvuttalokiyavipākā avitakkavicāramattasāmaññato visuṃ nīharitvā vuttā. ‘‘Avitakkavicāramatte khandhe paṭicca avitakkavicāramattā adhipatī’’ti vuttarāsi purimakoṭṭhāso.

31. “無差別に(avisesena)”とは、“異熟(vipāka)”という限定をせず、しかし(特定の)解説も行わないこと、と結びつけられる。そこにおいて理由を述べるために“なぜか”等を言った。“他のもの”とは、世間的な異熟(lokiyavipāka)のことである。それらが“別々に選別して述べられた”というのは、それら上述の世間的な異熟が、無尋唯伺(avitakkavicāramatta)という共通性から別々に取り出されて述べられたということである。“無尋唯伺の蘊によって無尋唯伺の増上が(生じる)”と述べられた群が、最初の区分である。

38. Etanti ‘‘avitakkavicāramattaṃ avitakka…pe… saha gacchantenā’’ti āgatapāḷipadaṃ. Tassa atthaṃ dassetuṃ ‘‘mūlaṃ…pe… vuttaṃ hotī’’ti āha. Tattha avitakka…pe… yojentenāti avitakkehi avitakkapariyāyena vuttehi avitakkavicāramattaavitakkaavicārapadehi saha mūlapadaṃ[Pg.322], āsevanamūlakameva vā gacchantena yojentena napurejātasadisaṃ nāsevane pāḷigamanaṃ kātabbaṃ, paṭhitabbanti attho. Potthakesu pana ‘‘avitakkavicāramattaṃ vipākena saha gacchantenā’’ti dissati, vipākena visesanabhūtena saha yojentenāti attho. Tenevāha ‘‘vipākaṃ avitakkavicāramattantiādi yojetabba’’nti.

38. “これ(Etanti)”とは、“無尋唯伺(尋はなく伺のみ)、無尋…(略)…と共に進む(行)において”というパーリの句である。その意味を示すために“根本…(略)…と言われている”と述べた。その中で“無尋…(略)…を結合させながら”とは、無尋の別名で説かれた無尋唯伺の句および無尋無伺の句と共に、根本の句(mūlapada)、あるいは習依(習行)の根本のみを進める(結合させる)者は、前生縁の順序に似たものではなく、習依(習行)においてパーリ語の進行(読み)をなすべきである、つまり読まれるべきであるという意味である。しかし、諸本においては“無尋唯伺、果報と共に進む(行)において”と見られ、修飾語としての果報と共に結合させるという意味である。それゆえに“果報は、無尋唯伺などと結合されるべきである”と述べたのである。

Ekamūlake pāḷiyaṃ yojitamevāti ‘‘dumūlakesu paṭhame’’ti vuttaṃ.

“一根本(一因)のものはパーリ語において結合されたものであるから、‘二根本(二因)の中の第一において’と言われた。”

49. Mūlapadameva avasānabhāvenāti ‘‘savitakkasavicāraṃ dhammaṃ paccayā savitakkasavicāro dhammo uppajjati nahetupaccayā’’tiādinā mūlapadameva avasānabhāvena yojitaṃ. Satta mohā uddharitabbāti idaṃ nahetupaccayaṃ sandhāya vuttaṃ. Paṭiccavāre hi ahetukamoho tikkhattumeva āgato. Idha pana ‘‘vatthuṃ paccayā’’tiādinā catūsupi mūlakesu āgato, tasmā sattakkhattuṃ āgamanaṃ sandhāya ‘‘satta mohā’’ti vuttanti veditabbaṃ.

49. 根本の句そのものが終結の状態として、“有尋有伺の法を縁として、非因縁によって有尋有伺の法が生じる”などのように、根本の句そのものが終結の状態として結合された。“七つの痴(mohā)が除かれるべきである”というのは、これは非因縁(nahetupaccaya)を指して述べられたものである。というのも、縁起分(Paṭiccavāre)においては、無因の痴は三回だけ現れている。しかし、ここでは“事(vatthu)を縁として”などのように、四つの根本(因)においても現れている。したがって、七回の出現を指して“七つの痴”と述べられたと知るべきである。

Upanissayena saṅgahitattāti upanissayapaccayeneva kammapaccayassa saṅgahitattā. Sabbassapi rūpārūpāvacarakammassa balavabhāvato upanissayattābhāvo natthi, yato taṃ ‘‘garū’’ti vuccati, kammakkhayakarassa pana kammassa balavabhāve vattabbameva natthīti imamatthaṃ pāḷiyā eva vibhāvetuṃ vuttaṃ ‘‘upādinnattikapañhāvārapaccanīye hi…pe… viññāyatī’’ti.

親依縁(強く依存する縁)によって包含されているからとは、親依縁(upanissaya)によってのみ、業縁(kamma-paccaya)が包含されていることによる。すべての色界・無色界の業は強力な状態(強因)であるため、親依縁でないものはない。それゆえに、それは“重い(garū)”と言われる。しかし、業の滅尽をなす業の強力な状態については、言うまでもない。この意味をパーリ語そのものによって明らかにするために、“受持(取)の三語(チカ)の問答分(pañhāvāra)の反定(paccanīya)において…(略)…知られる”と述べられた。

Vitakkattikavaṇṇanā niṭṭhitā.

尋の三語(チカ)の釈が終了した。

8. Dassanenapahātabbattikavaṇṇanā

8. 見所断の三語(チカ)の釈。

Paṭiccasamuppādavibhaṅge vicāritanayena vicāretabbanti idaṃ ‘‘na ca puthujjanānaṃ dassanena pahātuṃ sakkuṇeyyo, itaresaṃ na kenaci paccayena paccayo na hontīti sakkā vattu’’ntiādinā attanā ānītaṃ [Pg.323] amataggapathavinicchayaṃ sandhāya vuttaṃ. Tattha yaṃ vattabbaṃ, tampi paṭiccasamuppādaṭīkāya atthavivaraṇe vuttameva, tasmā tattha vuttanayeneva veditabbaṃ.

“縁起分別において考察された方法によって考察されるべきである”とは、これは“凡夫たちの(邪見は)見によって断じられることはできず、他の者たち(聖者)にとっては、いかなる縁によっても縁とはならないと言うことができる”などのように、自ら導き出した不死の最上の道の決択(vinicchaya)を指して述べられたものである。そこで述べられるべきことは、それもまた縁起の復注釈(ṭīkā)の意味の解説において説かれたことそのものである。したがって、そこで説かれた方法によって知るべきである。

Dassanenapahātabbattikavaṇṇanā niṭṭhitā.

見所断の三語(チカ)の釈が終了した。

Paṭṭhānapakaraṇa-anuṭīkā samattā.

発趣論(Paṭṭhāna)の復注釈(Anuṭīkā)が完結した。

Iti pañcapakaraṇamūlaṭīkāya līnatthavaṇṇanā

以上が五論の根本注釈(Mūlaṭīkā)の隠義の解説(Līnatthavaṇṇanā)である。

Anuṭīkā samattā.

復注釈(Anuṭīkā)が完結した。

Abhidhammassa anuṭīkā samattā.

阿毘達磨の復注釈(Anuṭīkā)が完結した。


한국인
Pali CanonCommentariesSub-commentariesOther
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

සිංහල
Pali CanonCommentariesSub-commentariesOther
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Español
Pali CanonCommentariesSub-commentariesOther
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

แบบไทย
บาลีแคนข้อคิดเห็นคำอธิบายย่อยอื่น
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Tiếng Việt
Kinh điển PaliChú giảiPhụ chú giảiKhác
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Tạng Luật)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 1
1202 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 2
1203 Chú Giải Pācittiya
1204 Chú Giải Mahāvagga (Tạng Luật)
1205 Chú Giải Cūḷavagga
1206 Chú Giải Parivāra
1301 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 1
1302 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 2
1303 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Chú Giải Vinayasaṅgaha
1403 Phụ Chú Giải Vajirabuddhi
1404 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 1
1405 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 2
1406 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 1
1407 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 2
1408 Phụ Chú Giải Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 1
1411 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Thanh Tịnh Đạo - 1
8402 Thanh Tịnh Đạo - 2
8403 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 1
8404 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 2
8405 Lời Tựa Thanh Tịnh Đạo

8406 Trường Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8407 Trung Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8408 Tương Ưng Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8409 Tăng Chi Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8410 Tạng Luật (Vấn Đáp)
8411 Tạng Vi Diệu Pháp (Vấn Đáp)
8412 Chú Giải (Vấn Đáp)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Phụ Chú Giải Namakkāra
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Phụ Chú Giải Abhidhānappadīpikā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Phụ Chú Giải Subodhālaṅkāra
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8444 Mahārahanīti
8445 Dhammanīti
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8450 Cāṇakyanīti
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Phụ Chú Giải Milinda
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Trường Bộ)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2202 Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2203 Chú Giải Pāthikavagga
2301 Phụ Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2302 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2303 Phụ Chú Giải Pāthikavagga
2304 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 1
2305 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 1
3202 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 2
3203 Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3204 Chú Giải Uparipaṇṇāsa
3301 Phụ Chú Giải Mūlapaṇṇāsa
3302 Phụ Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3303 Phụ Chú Giải Uparipaṇṇāsa
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Tương Ưng Bộ)
4201 Chú Giải Sagāthāvagga
4202 Chú Giải Nidānavagga
4203 Chú Giải Khandhavagga
4204 Chú Giải Saḷāyatanavagga
4205 Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
4301 Phụ Chú Giải Sagāthāvagga
4302 Phụ Chú Giải Nidānavagga
4303 Phụ Chú Giải Khandhavagga
4304 Phụ Chú Giải Saḷāyatanavagga
4305 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Chú Giải Ekakanipāta
5202 Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5203 Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5204 Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
5301 Phụ Chú Giải Ekakanipāta
5302 Phụ Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5303 Phụ Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5304 Phụ Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi - 1
6111 Apadāna Pāḷi - 2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi - 1
6115 Jātaka Pāḷi - 2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Chú Giải Khuddakapāṭha
6202 Chú Giải Dhammapada - 1
6203 Chú Giải Dhammapada - 2
6204 Chú Giải Udāna
6205 Chú Giải Itivuttaka
6206 Chú Giải Suttanipāta - 1
6207 Chú Giải Suttanipāta - 2
6208 Chú Giải Vimānavatthu
6209 Chú Giải Petavatthu
6210 Chú Giải Theragāthā - 1
6211 Chú Giải Theragāthā - 2
6212 Chú Giải Therīgāthā
6213 Chú Giải Apadāna - 1
6214 Chú Giải Apadāna - 2
6215 Chú Giải Buddhavaṃsa
6216 Chú Giải Cariyāpiṭaka
6217 Chú Giải Jātaka - 1
6218 Chú Giải Jātaka - 2
6219 Chú Giải Jātaka - 3
6220 Chú Giải Jātaka - 4
6221 Chú Giải Jātaka - 5
6222 Chú Giải Jātaka - 6
6223 Chú Giải Jātaka - 7
6224 Chú Giải Mahāniddesa
6225 Chú Giải Cūḷaniddesa
6226 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 1
6227 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 2
6228 Chú Giải Nettippakaraṇa
6301 Phụ Chú Giải Nettippakaraṇa
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi - 1
7107 Yamaka Pāḷi - 2
7108 Yamaka Pāḷi - 3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi - 1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi - 2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi - 3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi - 4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi - 5
7201 Chú Giải Dhammasaṅgaṇi
7202 Chú Giải Sammohavinodanī
7203 Chú Giải Pañcapakaraṇa
7301 Phụ Chú Giải Gốc Dhammasaṅgaṇī
7302 Phụ Chú Giải Gốc Vibhaṅga
7303 Phụ Chú Giải Gốc Pañcapakaraṇa
7304 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Dhammasaṅgaṇī
7305 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Pañcapakaraṇa
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Phụ Chú Giải Cổ Điển Abhidhammāvatāra
7309 Abhidhammamātikāpāḷi