বাংলা
পালিঅট্ঠকথাটীকাঅন্ন
1101 পারাজিক পালি
1102 পাচিত্তিয় পালি
1103 মহাবগ্গ পালি (বিনয়)
1104 চূলবগ্গ পালি
1105 পরিবার পালি
1201 পারাজিককণ্ড অট্ঠকথা-১
1202 পারাজিককণ্ড অট্ঠকথা-২
1203 পাচিত্তিয় অট্ঠকথা
1204 মহাবগ্গ অট্ঠকথা (বিনয়)
1205 চূলবগ্গ অট্ঠকথা
1206 পরিবার অট্ঠকথা
1301 সারত্থদীপনী টীকা-১
1302 সারত্থদীপনী টীকা-২
1303 সারত্থদীপনী টীকা-৩
1401 দ্বেমাতিকাপালি
1402 বিনয়সংগহ অট্ঠকথা
1403 বজিরবুদ্ধি টীকা
1404 বিমতিবিনোদনী টীকা-১
1405 বিমতিবিনোদনী টীকা-২
1406 বিনয়ালংকার টীকা-১
1407 বিনয়ালংকার টীকা-২
1408 কঙ্খাবিতরণীপুরাণ টীকা
1409 বিনয়বিনিচ্ছয়-উত্তরবিনিচ্ছয়
1410 বিনয়বিনিচ্ছয় টীকা-১
1411 বিনয়বিনিচ্ছয় টীকা-২
1412 পাচিত্যাদিযোজনাপালি
1413 খুদ্ধসিক্খা-মূলসিক্খা

8401 বিসুদ্ধিমগ্গ-১
8402 বিসুদ্ধিমগ্গ-২
8403 বিসুদ্ধিমগ্গ-মহাটীকা-১
8404 বিসুদ্ধিমগ্গ-মহাটীকা-২
8405 বিসুদ্ধিমগ্গ নিদানকথা

8406 দীঘনিকায় (পু-বি)
8407 মজ্ঝিমনিকায় (পু-বি)
8408 সংযুত্তনিকায় (পু-বি)
8409 অঙ্গুত্তরনিকায় (পু-বি)
8410 বিনয়পিটক (পু-বি)
8411 অভিধম্মপিটক (পু-বি)
8412 অট্ঠকথা (পু-বি)
8413 নিরুত্তিদীপনী
8414 পরমত্থদীপনী সংগহমহাটীকাপাঠ
8415 অনুদীপনীপাঠ
8416 পট্ঠানুদ্দেস দীপনীপাঠ
8417 নমক্কারটীকা
8418 মহাপণামপাঠ
8419 লক্খণাতো বুদ্ধথোমনাগাথা
8420 সুতবন্দনা
8421 কমলাঞ্জলি
8422 জিনালংকার
8423 পজ্জমধু
8424 বুদ্ধগুণগাথাবলী
8425 চূলগন্থবংস
8426 মহাবংস
8427 সাসনবংস
8428 কচ্চায়নব্যাকরণং
8429 মোগ্গল্লানব্যাকরণং
8430 সদ্দনীতিপ্পকরণং (পদমালা)
8431 সদ্দনীতিপ্পকরণং (ধাতুমালা)
8432 পদরূপসিদ্ধি
8433 মোগ্গল্লানপঞ্চিকা
8434 পযোগসিদ্ধিপাঠ
8435 বুত্তোদয়পাঠ
8436 অভিধানপ্পদীপিকাপাঠ
8437 অভিধানপ্পদীপিকাটীকা
8438 সুবোধালংকারপাঠ
8439 সুবোধালংকারটীকা
8440 বালাবতার গণ্ঠিপদত্থবিনিচ্ছয়সার
8441 লোকনীতি
8442 সুত্তন্তনীতি
8443 সূরস্সতীনীতি
8444 মহারহনীতি
8445 ধম্মনীতি
8446 কবিদপ্পণনীতি
8447 নীতিমঞ্জরী
8448 নরদক্খদীপনী
8449 চতুরারক্খদীপনী
8450 চাণক্যনীতি
8451 রসবাহিনী
8452 সীমাবিসোধনীপাঠ
8453 বেস্সন্তরগীতি
8454 মোগ্গল্লান বুত্তিবিবরণপঞ্চিকা
8455 থূপবংস
8456 দাঠাবংস
8457 ধাতুপাঠবিলাসিনিয়া
8458 ধাতুবংস
8459 হত্থবনগল্লবিহারবংস
8460 জিনচরিতয়
8461 জিনবংসদীপং
8462 তেলকটাহগাথা
8463 মিলিদটীকা
8464 পদমঞ্জরী
8465 পদসাধনং
8466 সদ্দবিন্দুপকরণং
8467 কচ্চায়নধাতুমঞ্জুসা
8468 সামন্তকূটবণ্ণনা
2101 সীলক্খন্ধবগ্গ পালি
2102 মহাবগ্গ পালি (দীঘ)
2103 পাথিকবগ্গ পালি
2201 সীলক্খন্ধবগ্গ অট্ঠকথা
2202 মহাবগ্গ অট্ঠকথা (দীঘ)
2203 পাথিকবগ্গ অট্ঠকথা
2301 সীলক্খন্ধবগ্গ টীকা
2302 মহাবগ্গ টীকা (দীঘ)
2303 পাথিকবগ্গ টীকা
2304 সীলক্খন্ধবগ্গ-অভিনবটীকা-১
2305 সীলক্খন্ধবগ্গ-অভিনবটীকা-২
3101 মূলপণ্ণাস পালি
3102 মজ্ঝিমপণ্ণাস পালি
3103 উপরিপণ্ণাস পালি
3201 মূলপণ্ণাস অট্ঠকথা-১
3202 মূলপণ্ণাস অট্ঠকথা-২
3203 মজ্ঝিমপণ্ণাস অট্ঠকথা
3204 উপরিপণ্ণাস অট্ঠকথা
3301 মূলপণ্ণাস টীকা
3302 মজ্ঝিমপণ্ণাস টীকা
3303 উপরিপণ্ণাস টীকা
4101 সগাথাবগ্গ পালি
4102 নিদানবগ্গ পালি
4103 খন্ধবগ্গ পালি
4104 সলায়তনবগ্গ পালি
4105 মহাবগ্গ পালি (সংযুত্ত)
4201 সগাথাবগ্গ অট্ঠকথা
4202 নিদানবগ্গ অট্ঠকথা
4203 খন্ধবগ্গ অট্ঠকথা
4204 সলায়তনবগ্গ অট্ঠকথা
4205 মহাবগ্গ অট্ঠকথা (সংযুত্ত)
4301 সগাথাবগ্গ টীকা
4302 নিদানবগ্গ টীকা
4303 খন্ধবগ্গ টীকা
4304 সলায়তনবগ্গ টীকা
4305 মহাবগ্গ টীকা (সংযুত্ত)
5101 এককনিপাত পালি
5102 দুকনিপাত পালি
5103 তিকনিপাত পালি
5104 চতুক্কনিপাত পালি
5105 পঞ্চকনিপাত পালি
5106 ছক্কনিপাত পালি
5107 সত্তকনিপাত পালি
5108 অট্ঠকাদিনিপাত পালি
5109 নবকনিপাত পালি
5110 দশকনিপাত পালি
5111 একাদশকনিপাত পালি
5201 এককনিপাত অট্ঠকথা
5202 দুক-তিক-চতুক্কনিপাত অট্ঠকথা
5203 পঞ্চক-ছক্ক-সত্তকনিপাত অট্ঠকথা
5204 অট্ঠকাদিনিপাত অট্ঠকথা
5301 এককনিপাত টীকা
5302 দুক-তিক-চতুক্কনিপাত টীকা
5303 পঞ্চক-ছক্ক-সত্তকনিপাত টীকা
5304 অট্ঠকাদিনিপাত টীকা
6101 খুদ্ধকপাঠ পালি
6102 ধম্মপদ পালি
6103 উদান পালি
6104 ইতিবুত্তক পালি
6105 সুত্তনিপাত পালি
6106 বিমানবত্থু পালি
6107 পেতবত্থু পালি
6108 থেরগাথা পালি
6109 থেরীগাথা পালি
6110 অপদান পালি-১
6111 অপদান পালি-২
6112 বুদ্ধবংস পালি
6113 চরিয়াপিটক পালি
6114 জাতক পালি-১
6115 জাতক পালি-২
6116 মহানিদ্দেস পালি
6117 চূলনিদ্দেস পালি
6118 পটিসম্ভিদামগ্গ পালি
6119 নেত্তিপ্পকরণ পালি
6120 মিলিন্দপঞ্হ পালি
6121 পেটকোপদেস পালি
6201 খুদ্ধকপাঠ অট্ঠকথা
6202 ধম্মপদ অট্ঠকথা-১
6203 ধম্মপদ অট্ঠকথা-২
6204 উদান অট্ঠকথা
6205 ইতিবুত্তক অট্ঠকথা
6206 সুত্তনিপাত অট্ঠকথা-১
6207 সুত্তনিপাত অট্ঠকথা-২
6208 বিমানবত্থু অট্ঠকথা
6209 পেতবত্থু অট্ঠকথা
6210 থেরগাথা অট্ঠকথা-১
6211 থেরগাথা অট্ঠকথা-২
6212 থেরীগাথা অট্ঠকথা
6213 অপদান অট্ঠকথা-১
6214 অপদান অট্ঠকথা-২
6215 বুদ্ধবংস অট্ঠকথা
6216 চরিয়াপিটক অট্ঠকথা
6217 জাতক অট্ঠকথা-১
6218 জাতক অট্ঠকথা-২
6219 জাতক অট্ঠকথা-৩
6220 জাতক অট্ঠকথা-৪
6221 জাতক অট্ঠকথা-৫
6222 জাতক অট্ঠকথা-৬
6223 জাতক অট্ঠকথা-৭
6224 মহানিদ্দেস অট্ঠকথা
6225 চূলনিদ্দেস অট্ঠকথা
6226 পটিসম্ভিদামগ্গ অট্ঠকথা-১
6227 পটিসম্ভিদামগ্গ অট্ঠকথা-২
6228 নেত্তিপ্পকরণ অট্ঠকথা
6301 নেত্তিপ্পকরণ টীকা
6302 নেত্তিবিভাবিনী
7101 ধম্মসংগণী পালি
7102 বিভঙ্গ পালি
7103 ধাতুকথা পালি
7104 পুগ্গলপঞ্ঞাত্তি পালি
7105 কথাবত্থু পালি
7106 যমক পালি-১
7107 যমক পালি-২
7108 যমক পালি-৩
7109 পট্ঠান পালি-১
7110 পট্ঠান পালি-২
7111 পট্ঠান পালি-৩
7112 পট্ঠান পালি-৪
7113 পট্ঠান পালি-৫
7201 ধম্মসংগণি অট্ঠকথা
7202 সম্মোহবিনোদনী অট্ঠকথা
7203 পঞ্চপকরণ অট্ঠকথা
7301 ধম্মসংগণী-মূলটীকা
7302 বিভঙ্গ-মূলটীকা
7303 পঞ্চপকরণ-মূলটীকা
7304 ধম্মসংগণী-অনুটীকা
7305 পঞ্চপকরণ-অনুটীকা
7306 অভিধম্মাবতারো-নামরূপপরিচ্ছেদো
7307 অভিধম্মত্থসংগহো
7308 অভিধম্মাবতার-পুরাণটীকা
7309 অভিধম্মমাতিকাপালি

中文
巴利義註複註藏外典籍
1101 巴拉基咖(波羅夷)
1102 巴吉帝亞(波逸提)
1103 大品(律藏)
1104 小品
1105 附隨
1201 巴拉基咖(波羅夷)義註-1
1202 巴拉基咖(波羅夷)義註-2
1203 巴吉帝亞(波逸提)義註
1204 大品義註(律藏)
1205 小品義註
1206 附隨義註
1301 心義燈-1
1302 心義燈-2
1303 心義燈-3
1401 疑惑度脫
1402 律攝註釋
1403 金剛智疏
1404 疑難解除疏-1
1405 疑難解除疏-2
1406 律莊嚴疏-1
1407 律莊嚴疏-2
1408 古老解惑疏
1409 律抉擇-上抉擇
1410 律抉擇疏-1
1411 律抉擇疏-2
1412 巴吉帝亞等啟請經
1413 小戒學-根本戒學

8401 清淨道論-1
8402 清淨道論-2
8403 清淨道大複註-1
8404 清淨道大複註-2
8405 清淨道論導論

8406 長部問答
8407 中部問答
8408 相應部問答
8409 增支部問答
8410 律藏問答
8411 論藏問答
8412 義注問答
8413 語言學詮釋手冊
8414 勝義顯揚
8415 隨燈論誦
8416 發趣論燈論
8417 禮敬文
8418 大禮敬文
8419 依相讚佛偈
8420 經讚
8421 蓮花供
8422 勝者莊嚴
8423 語蜜
8424 佛德偈集
8425 小史
8427 佛教史
8426 大史
8429 目犍連文法
8428 迦旃延文法
8430 文法寶鑑(詞幹篇)
8431 文法寶鑑(詞根篇)
8432 詞形成論
8433 目犍連五章
8434 應用成就讀本
8435 音韻論讀本
8436 阿毗曇燈讀本
8437 阿毗曇燈疏
8438 妙莊嚴論讀本
8439 妙莊嚴論疏
8440 初學入門義抉擇精要
8446 詩王智論
8447 智論花鬘
8445 法智論
8444 大羅漢智論
8441 世間智論
8442 經典智論
8443 勇士百智論
8450 考底利耶智論
8448 人眼燈
8449 四護衛燈
8451 妙味之流
8452 界清淨
8453 韋桑達拉頌
8454 目犍連語釋五章
8455 塔史
8456 佛牙史
8457 詞根讀本注釋
8458 舍利史
8459 象頭山寺史
8460 勝者行傳
8461 勝者宗燈
8462 油鍋偈
8463 彌蘭王問疏
8464 詞花鬘
8465 詞成就論
8466 正理滴論
8467 迦旃延詞根注
8468 邊境山注釋
2101 戒蘊品
2102 大品(長部)
2103 波梨品
2201 戒蘊品註義註
2202 大品義註(長部)
2203 波梨品義註
2301 戒蘊品疏
2302 大品複註(長部)
2303 波梨品複註
2304 戒蘊品新複註-1
2305 戒蘊品新複註-2
3101 根本五十經
3102 中五十經
3103 後五十經
3201 根本五十義註-1
3202 根本五十義註-2
3203 中五十義註
3204 後五十義註
3301 根本五十經複註
3302 中五十經複註
3303 後五十經複註
4101 有偈品
4102 因緣品
4103 蘊品
4104 六處品
4105 大品(相應部)
4201 有偈品義注
4202 因緣品義注
4203 蘊品義注
4204 六處品義注
4205 大品義注(相應部)
4301 有偈品複註
4302 因緣品註
4303 蘊品複註
4304 六處品複註
4305 大品複註(相應部)
5101 一集經
5102 二集經
5103 三集經
5104 四集經
5105 五集經
5106 六集經
5107 七集經
5108 八集等經
5109 九集經
5110 十集經
5111 十一集經
5201 一集義註
5202 二、三、四集義註
5203 五、六、七集義註
5204 八、九、十、十一集義註
5301 一集複註
5302 二、三、四集複註
5303 五、六、七集複註
5304 八集等複註
6101 小誦
6102 法句經
6103 自說
6104 如是語
6105 經集
6106 天宮事
6107 餓鬼事
6108 長老偈
6109 長老尼偈
6110 譬喻-1
6111 譬喻-2
6112 諸佛史
6113 所行藏
6114 本生-1
6115 本生-2
6116 大義釋
6117 小義釋
6118 無礙解道
6119 導論
6120 彌蘭王問
6121 藏釋
6201 小誦義注
6202 法句義注-1
6203 法句義注-2
6204 自說義注
6205 如是語義註
6206 經集義注-1
6207 經集義注-2
6208 天宮事義注
6209 餓鬼事義注
6210 長老偈義注-1
6211 長老偈義注-2
6212 長老尼義注
6213 譬喻義注-1
6214 譬喻義注-2
6215 諸佛史義注
6216 所行藏義注
6217 本生義注-1
6218 本生義注-2
6219 本生義注-3
6220 本生義注-4
6221 本生義注-5
6222 本生義注-6
6223 本生義注-7
6224 大義釋義注
6225 小義釋義注
6226 無礙解道義注-1
6227 無礙解道義注-2
6228 導論義注
6301 導論複註
6302 導論明解
7101 法集論
7102 分別論
7103 界論
7104 人施設論
7105 論事
7106 雙論-1
7107 雙論-2
7108 雙論-3
7109 發趣論-1
7110 發趣論-2
7111 發趣論-3
7112 發趣論-4
7113 發趣論-5
7201 法集論義註
7202 分別論義註(迷惑冰消)
7203 五部論義註
7301 法集論根本複註
7302 分別論根本複註
7303 五論根本複註
7304 法集論複註
7305 五論複註
7306 阿毘達摩入門
7307 攝阿毘達磨義論
7308 阿毘達摩入門古複註
7309 阿毘達摩論母

English
Pali CanonCommentariesSub-commentariesOther
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Français
Canon PaliCommentairesSous-commentairesAutres
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

Deutsch
Pali-KanonKommentareSubkommentareSonstige
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

हिंदी
पाली कैननकमेंट्रीउप-टिप्पणियाँअन्य
1101 पाराजिक पाळि
1102 पाचित्तिय पाळि
1103 महावग्ग पाळि (विनय)
1104 चूळवग्ग पाळि
1105 परिवार पाळि
1201 पाराजिककण्ड अट्ठकथा-1
1202 पाराजिककण्ड अट्ठकथा-2
1203 पाचित्तिय अट्ठकथा
1204 महावग्ग अट्ठकथा (विनय)
1205 चूळवग्ग अट्ठकथा
1206 परिवार अट्ठकथा
1301 सारत्थदीपनी टीका-1
1302 सारत्थदीपनी टीका-2
1303 सारत्थदीपनी टीका-3
1401 द्वेमातिकापाळि
1402 विनयसंगह अट्ठकथा
1403 वजिरबुद्धि टीका
1404 विमतिविनोदनी टीका-1
1405 विमतिविनोदनी टीका-2
1406 विनयालंकार टीका-1
1407 विनयालंकार टीका-2
1408 कंखावितरणीपुराण टीका
1409 विनयविनिच्छय-उत्तरविनिच्छय
1410 विनयविनिच्छय टीका-1
1411 विनयविनिच्छय टीका-2
1412 पाचित्यादियोजनापाळि
1413 खुद्दसिक्खा-मूलसिक्खा

8401 विसुद्धिमग्ग-1
8402 विसुद्धिमग्ग-2
8403 विसुद्धिमग्ग-महाटीका-1
8404 विसुद्धिमग्ग-महाटीका-2
8405 विसुद्धिमग्ग निदानकथा

8406 दीघनिकाय (पु-वि)
8407 मज्झिमनिकाय (पु-वि)
8408 संयुत्तनिकाय (पु-वि)
8409 अङ्गुत्तरनिकाय (पु-वि)
8410 विनयपिटक (पु-वि)
8411 अभिधम्मपिटक (पु-वि)
8412 अट्ठकथा (पु-वि)
8413 निरुत्तिदीपनी
8414 परमत्थदीपनी सङ्गहमहाटीकापाठ
8415 अनुदीपनीपाठ
8416 पट्ठानुद्देस दीपनीपाठ
8417 नमक्कारटीका
8418 महापणामपाठ
8419 लक्खणातो बुद्धथोमनागाथा
8420 सुतवन्दना
8421 कमलाञ्जलि
8422 जिनालंकार
8423 पज्जमधु
8424 बुद्धगुणगाथावली
8425 चूळगन्थवंस
8427 सासनवंस
8426 महावंस
8429 मोग्गल्लानब्याकरणं
8428 कच्चायनब्याकरणं
8430 सद्दनीतिप्पकरणं (पदमाला)
8431 सद्दनीतिप्पकरणं (धातुमाला)
8432 पदरूपसिद्धि
8433 मोग्गल्लानपञ्चिका
8434 पयोगसिद्धिपाठ
8435 वुत्तोदयपाठ
8436 अभिधानप्पदीपिकापाठ
8437 अभिधानप्पदीपिकाटीका
8438 सुबोधालंकारपाठ
8439 सुबोधालंकारटीका
8440 बालावतार गण्ठिपदत्थविनिच्छयसार
8446 कविदप्पणनीति
8447 नीतिमञ्जरी
8445 धम्मनीति
8444 महारहनीति
8441 लोकनीति
8442 सुत्तन्तनीति
8443 सूरस्सतीनीति
8450 चाणक्यनीति
8448 नरदक्खदीपनी
8449 चतुरारक्खदीपनी
8451 रसवाहिनी
8452 सीमविसोधनीपाठ
8453 वेस्सन्तरगीति
8454 मोग्गल्लान वुत्तिविवरणपञ्चिका
8455 थूपवंस
8456 दाठावंस
8457 धातुपाठविलासिनिया
8458 धातुवंस
8459 हत्थवनगल्लविहारवंस
8460 जिनचरितय
8461 जिनवंसदीपं
8462 तेलकटाहगाथा
8463 मिलिदटीका
8464 पदमञ्जरी
8465 पदसाधनं
8466 सद्दबिन्दुपकरणं
8467 कच्चायनधातुमञ्जुसा
8468 सामन्तकूटवण्णना
2101 सीलक्खन्धवग्ग पाळि
2102 महावग्ग पाळि (दीघ)
2103 पाथिकवग्ग पाळि
2201 सीलक्खन्धवग्ग अट्ठकथा
2202 महावग्ग अट्ठकथा (दीघ)
2203 पाथिकवग्ग अट्ठकथा
2301 सीलक्खन्धवग्ग टीका
2302 महावग्ग टीका (दीघ)
2303 पाथिकवग्ग टीका
2304 सीलक्खन्धवग्ग-अभिनवटीका-1
2305 सीलक्खन्धवग्ग-अभिनवटीका-2
3101 मूलपण्णास पाळि
3102 मज्झिमपण्णास पाळि
3103 उपरिपण्णास पाळि
3201 मूलपण्णास अट्ठकथा-1
3202 मूलपण्णास अट्ठकथा-2
3203 मज्झिमपण्णास अट्ठकथा
3204 उपरिपण्णास अट्ठकथा
3301 मूलपण्णास टीका
3302 मज्झिमपण्णास टीका
3303 उपरिपण्णास टीका
4101 सगाथावग्ग पाळि
4102 निदानवग्ग पाळि
4103 खन्धवग्ग पाळि
4104 सळायतनवग्ग पाळि
4105 महावग्ग पाळि (संयुत्त)
4201 सगाथावग्ग अट्ठकथा
4202 निदानवग्ग अट्ठकथा
4203 खन्धवग्ग अट्ठकथा
4204 सळायतनवग्ग अट्ठकथा
4205 महावग्ग अट्ठकथा (संयुत्त)
4301 सगाथावग्ग टीका
4302 निदानवग्ग टीका
4303 खन्धवग्ग टीका
4304 सळायतनवग्ग टीका
4305 महावग्ग टीका (संयुत्त)
5101 एककनिपात पाळि
5102 दुकनिपात पाळि
5103 तिकनिपात पाळि
5104 चतुक्कनिपात पाळि
5105 पञ्चकनिपात पाळि
5106 छक्कनिपात पाळि
5107 सत्तकनिपात पाळि
5108 अट्ठकादिनिपात पाळि
5109 नवकनिपात पाळि
5110 दसकनिपात पाळि
5111 एकादसकनिपात पाळि
5201 एककनिपात अट्ठकथा
5202 दुक-तिक-चतुक्कनिपात अट्ठकथा
5203 पञ्चक-छक्क-सत्तकनिपात अट्ठकथा
5204 अट्ठकादिनिपात अट्ठकथा
5301 एककनिपात टीका
5302 दुक-तिक-चतुक्कनिपात टीका
5303 पञ्चक-छक्क-सत्तकनिपात टीका
5304 अट्ठकादिनिपात टीका
6101 खुद्दकपाठ पाळि
6102 धम्मपद पाळि
6103 उदान पाळि
6104 इतिवुत्तक पाळि
6105 सुत्तनिपात पाळि
6106 विमानवत्थु पाळि
6107 पेतवत्थु पाळि
6108 थेरगाथा पाळि
6109 थेरीगाथा पाळि
6110 अपदान पाळि-1
6111 अपदान पाळि-2
6112 बुद्धवंस पाळि
6113 चरियापिटक पाळि
6114 जातक पाळि-1
6115 जातक पाळि-2
6116 महानिद्देस पाळि
6117 चूळनिद्देस पाळि
6118 पटिसम्भिदामग्ग पाळि
6119 नेत्तिप्पकरण पाळि
6120 मिलिन्दपञ्ह पाळि
6121 पेटकोपदेस पाळि
6201 खुद्दकपाठ अट्ठकथा
6202 धम्मपद अट्ठकथा-1
6203 धम्मपद अट्ठकथा-2
6204 उदान अट्ठकथा
6205 इतिवुत्तक अट्ठकथा
6206 सुत्तनिपात अट्ठकथा-1
6207 सुत्तनिपात अट्ठकथा-2
6208 विमानवत्थु अट्ठकथा
6209 पेतवत्थु अट्ठकथा
6210 थेरगाथा अट्ठकथा-1
6211 थेरगाथा अट्ठकथा-2
6212 थेरीगाथा अट्ठकथा
6213 अपदान अट्ठकथा-1
6214 अपदान अट्ठकथा-2
6215 बुद्धवंस अट्ठकथा
6216 चरियापिटक अट्ठकथा
6217 जातक अट्ठकथा-1
6218 जातक अट्ठकथा-2
6219 जातक अट्ठकथा-3
6220 जातक अट्ठकथा-4
6221 जातक अट्ठकथा-5
6222 जातक अट्ठकथा-6
6223 जातक अट्ठकथा-7
6224 महानिद्देस अट्ठकथा
6225 चूळनिद्देस अट्ठकथा
6226 पटिसम्भिदामग्ग अट्ठकथा-1
6227 पटिसम्भिदामग्ग अट्ठकथा-2
6228 नेत्तिप्पकरण अट्ठकथा
6301 नेत्तिप्पकरण टीका
6302 नेत्तिविभाविनी
7101 धम्मसङ्गणी पाळि
7102 विभङ्ग पाळि
7103 धातुकथा पाळि
7104 पुग्गलपञ्ञत्ति पाळि
7105 कथावत्थु पाळि
7106 यमक पाळि-1
7107 यमक पाळि-2
7108 यमक पाळि-3
7109 पट्ठान पाळि-1
7110 पट्ठान पाळि-2
7111 पट्ठान पाळि-3
7112 पट्ठान पाळि-4
7113 पट्ठान पाळि-5
7201 धम्मसङ्गणि अट्ठकथा
7202 सम्मोहविनोदनी अट्ठकथा
7203 पञ्चपकरण अट्ठकथा
7301 धम्मसङ्गणी-मूलटीका
7302 विभङ्ग-मूलटीका
7303 पञ्चपकरण-मूलटीका
7304 धम्मसङ्गणी-अनुटीका
7305 पञ्चपकरण-अनुटीका
7306 अभिधम्मावतारो-नामरूपपरिच्छेदो
7307 अभिधम्मत्थसङ्गहो
7308 अभिधम्मावतार-पुराणटीका
7309 अभिधम्ममातिकापाळि


Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

उस भगवन्, अर्हत्, सम्यक्सम्बुद्ध को नमस्कार।

Vinayapiṭake

विनयपिटक में

Pācittiya-aṭṭhakathā

पाचित्तिय-अट्ठकथा

5. Pācittiyakaṇḍaṃ

५. पाचित्तियकाण्ड

1. Musāvādavaggo

१. मृषावाद-वर्ग

1. Musāvādasikkhāpadavaṇṇanā

१. मृषावाद-शिक्षापद की व्याख्या

Yesaṃ [Pg.1] navahi vaggehi, saṅgaho suppatiṭṭhito;

Khuddakānaṃ ayaṃ dāni, tesaṃ bhavati vaṇṇanā.

जिन (बानवे) क्षुद्रक शिक्षापदों का नौ वर्गों में संग्रह भली-भांति स्थापित है, अब उन (शिक्षापदों) की यह व्याख्या होती है।

1. Tattha musāvādavaggassa tāva paṭhamasikkhāpade hatthakoti tassa therassa nāmaṃ. Sakyānaṃ puttoti sakyaputto. Buddhakāle kira sakyakulato asīti purisasahassāni pabbajiṃsu, tesaṃ so aññataroti. Vādakkhittoti ‘‘vādaṃ karissāmī’’ti evaṃ parivitakkitena vādena paravādisantikaṃ khitto pakkhitto pahito pesitoti attho. Vādamhi vā sakena cittena khitto. Yatra yatra vādo tatra tatreva sandissatītipi vādakkhitto. Avajānitvā avajānātīti attano vāde kañci dosaṃ sallakkhento ‘‘nāyaṃ mama vādo’’ti avajānitvā puna kathento kathento niddosataṃ sallakkhetvā ‘‘mameva ayaṃ vādo’’ti paṭijānāti. Paṭijānitvā avajānātīti kismiñcideva vacane ānisaṃsaṃ sallakkhento ‘‘ayaṃ mama vādo’’ti paṭijānitvā puna kathento kathento tattha dosaṃ sallakkhetvā [Pg.2] ‘‘nāyaṃ mama vādo’’ti avajānāti. Aññenaññaṃ paṭicaratīti aññena kāraṇena aññaṃ kāraṇaṃ paṭicarati paṭicchādeti ajjhottharati, ‘‘rūpaṃ aniccaṃ jānitabbato’’ti vatvā puna ‘‘jātidhammato’’tiādīni vadati. Kurundiyaṃ pana ‘‘etassa paṭicchādanahetuṃ aññaṃ bahuṃ kathetī’’ti vuttaṃ. Tatrāyaṃ adhippāyo – yaṃ taṃ paṭijānanañca avajānanañca, tassa paṭicchādanatthaṃ ‘‘ko āha, kiṃ āha, kismiṃ āhā’’ti evamādi bahuṃ bhāsatīti. Puna mahāaṭṭhakathāyaṃ ‘‘avajānitvā paṭijānanto paṭijānitvā avajānanto eva ca aññenaññaṃ paṭicaratī’’ti vuttaṃ. Sampajānamusā bhāsatīti jānanto musā bhāsati. Saṅketaṃ katvā visaṃvādetīti purebhattādīsu ‘‘asukasmiṃ nāma kāle asukasmiṃ nāma padese vādo hotū’’ti saṅketaṃ katvā saṅketato pure vā pacchā vā gantvā ‘‘passatha bho, titthiyā na āgatā parājitā’’ti pakkamati.

१. वहाँ (उन नौ वर्गों में), मृषावाद वर्ग के प्रथम शिक्षापद में 'हत्थक' उस स्थविर का नाम है। शाक्यों का पुत्र होने के कारण 'शाक्यपुत्र' कहलाता है। कहा जाता है कि बुद्ध के समय में शाक्य कुल से अस्सी हजार पुरुषों ने प्रव्रज्या ली थी, वह (हत्थक) उनमें से एक था। 'वादक्खित्त' का अर्थ है—'मैं वाद (बहस) करूँगा' इस प्रकार विचार कर परवादियों (दूसरे मत वालों) के पास भेजा गया या भेजा हुआ। अथवा, अपने ही चित्त से वाद में प्रवृत्त। अथवा जहाँ-जहाँ वाद होता है, वहाँ-वहाँ जो दिखाई देता है, वह 'वादक्खित्त' है। 'अविजानित्वा पटिजानाति' का अर्थ है—अपने वाद (कथन) में किसी दोष को देखते हुए 'यह मेरा वाद नहीं है' ऐसा कहकर उसे नकार देना, और फिर बोलते-बोलते निर्दोषता का अनुभव कर 'यह मेरा ही वाद है' ऐसा स्वीकार कर लेना। 'पटिजानित्वा अविजानाति' का अर्थ है—किसी वचन में लाभ देखते हुए 'यह मेरा वाद है' ऐसा स्वीकार कर लेना, और फिर बोलते-बोलते उसमें दोष देखकर 'यह मेरा वाद नहीं है' ऐसा कहकर नकार देना। 'अञ्ञेनञ्ञं पटिचरति' का अर्थ है—एक कारण से दूसरे कारण को छिपाना या ढकना; जैसे 'रूप अनित्य है क्योंकि वह जानने योग्य है' ऐसा कहकर फिर 'क्योंकि वह जन्मधर्मा है' आदि कहना। कुरुन्दी (अट्ठकथा) में कहा गया है—'इस नकारने और स्वीकारने को छिपाने के लिए अन्य बहुत सी बातें कहता है।' इसका अभिप्राय यह है कि उस स्वीकारोक्ति और अस्वीकारोक्ति को छिपाने के लिए 'किसने कहा, क्या कहा, कहाँ कहा' आदि बहुत सी बातें बोलता है। पुनः महाअट्ठकथा में कहा गया है—'नकार कर स्वीकार करने वाला और स्वीकार कर नकारने वाला ही एक बात को दूसरी बात से छिपाता है।' 'सम्पजानमुसा भासति' का अर्थ है—जानते हुए झूठ बोलना। 'सङ्केतं कत्वा विसंवादेति' का अर्थ है—भोजन से पूर्व आदि समयों में 'अमुक समय पर, अमुक स्थान पर वाद (चर्चा) हो' ऐसा संकेत (नियत) करके, उस समय से पहले या बाद में जाकर 'देखो भाई! तीर्थिक नहीं आए, वे हार गए' ऐसा कहकर चला जाना।

2. Sampajānamusāvādeti jānitvā jānantassa ca musā bhaṇane.

२. 'सम्पजानमुसावाद' का अर्थ है—(झूठ बोलने से पहले) यह जानकर कि 'मैं झूठ बोलूँगा' और (बोलते समय) यह जानते हुए कि 'मैं झूठ बोल रहा हूँ', असत्य भाषण करना।

3. Visaṃvādanapurekkhārassāti visaṃvādanacittaṃ purato katvā vadantassa. Vācāti micchāvācāpariyāpannavacanasamuṭṭhāpikā cetanā. Girāti tāya cetanāya samuṭṭhāpitasaddaṃ dasseti. Byappathoti vacanapatho; vācāyeva hi aññesampi diṭṭhānugatimāpajjantānaṃ pathabhūtato byappathoti vuccati. Vacībhedoti vacīsaññitāya vācāya bhedo; pabhedagatā vācā eva evaṃ vuccati. Vācasikā viññattīti vacīviññatti. Evaṃ paṭhamapadena suddhacetanā, majjhe tīhi taṃsamuṭṭhāpitasaddasahitā cetanā, ante ekena viññattisahitā cetanā ‘‘kathitā’’ti veditabbā. Anariyavohārāti anariyānaṃ bālaputhujjanānaṃ vohārā.

३. 'विसंवादनपुरेक्खारस्स' का अर्थ है—धोखा देने के चित्त को आगे रखकर (प्रेरित होकर) बोलने वाले का। 'वाचा' का अर्थ है—मिथ्या वचन में सम्मिलित वचनों को उत्पन्न करने वाली चेतना। 'गिरा' शब्द से उस चेतना द्वारा उत्पन्न शब्द को दर्शाया गया है। 'ब्यप्पथो' का अर्थ है—वचन का मार्ग; क्योंकि वाणी ही दूसरों के लिए अनुकरण का मार्ग बनती है, इसलिए इसे 'ब्यप्पथ' कहा जाता है। 'वचीभेदो' का अर्थ है—वाणी का भेद (शब्दों का उच्चारण); विभक्त हुई वाणी को ही ऐसा कहा जाता है। 'वाचसिका विञ्ञत्ति' का अर्थ है—वची-विज्ञप्ति। इस प्रकार, पहले पद (वाचा) से केवल शुद्ध चेतना, बीच के तीन पदों (गिरा, ब्यप्पथ, वचीभेद) से शब्द-सहित चेतना, और अंत में एक पद (वाचसिका विञ्ञत्ति) से विज्ञप्ति-सहित चेतना कही गई है, ऐसा समझना चाहिए। 'अनरियवोहारा' का अर्थ है—अनार्यों (बाल पृथग्जनों) के व्यवहार (बोलचाल के तरीके)।

Evaṃ sampajānamusāvādaṃ dassetvā idāni ante vuttānaṃ sampajānamusāvādasaṅkhātānaṃ anariyavohārānaṃ lakkhaṇaṃ dassento ‘‘adiṭṭhaṃ diṭṭhaṃ me’’tiādimāha. Tattha adiṭṭhaṃ diṭṭhaṃ meti evaṃ vadato vacanaṃ taṃsamuṭṭhāpikā vā cetanā eko anariyavohāroti iminā nayena attho veditabbo. Apicettha cakkhuvasena aggahitārammaṇaṃ adiṭṭhaṃ, sotavasena aggahitaṃ asutaṃ, ghānādivasena munitvā tīhi indriyehi ekābaddhaṃ viya katvā patvā aggahitaṃ amutaṃ, aññatra pañcahi indriyehi suddhena [Pg.3] viññāṇeneva aggahitaṃ aviññātanti veditabbaṃ. Pāḷiyaṃ pana ‘‘adiṭṭhaṃ nāma na cakkhunā diṭṭha’’nti evaṃ oḷārikeneva nayena desanā katāti. Diṭṭhādīsu ca attanāpi parenapi diṭṭhaṃ diṭṭhameva. Evaṃ sutamutaviññātānīti ayameko pariyāyo. Aparo nayo yaṃ attanā diṭṭhaṃ diṭṭhameva taṃ. Esa nayo sutādīsu. Yaṃ pana parena diṭṭhaṃ, taṃ attanā sutaṭṭhāne tiṭṭhati. Evaṃ mutādīnipi.

इस प्रकार सम्प्रजन्य-मृषावाद को दिखाकर, अब अंत में कहे गए सम्प्रजन्य-मृषावाद संज्ञक आठ अनार्य व्यवहारों के लक्षणों को दर्शाते हुए 'अदिट्ठं दिट्ठं मे' (जो नहीं देखा उसे मैंने देखा) आदि कहा। वहाँ 'जो नहीं देखा उसे मैंने देखा' इस प्रकार बोलने वाले का वचन या उसे उत्पन्न करने वाली चेतना एक 'अनार्य व्यवहार' है, इस पद्धति से अर्थ समझना चाहिए। इसके अतिरिक्त यहाँ—चक्षु के द्वारा जो विषय ग्रहण नहीं किया गया वह 'अदिट्ठ' (अनदेखा) है; श्रोत्र के द्वारा जो ग्रहण नहीं किया गया वह 'असुत' (अनसुना) है; घ्राण आदि तीन इन्द्रियों द्वारा जो सम्बद्ध होकर ग्रहण नहीं किया गया वह 'अमुत' (अनुभव न किया गया) है; और पाँच इन्द्रियों के बिना केवल शुद्ध विज्ञान (मन) द्वारा जो ग्रहण नहीं किया गया वह 'अविञ्ञात' (अज्ञात) है, ऐसा समझना चाहिए। पालि में तो 'अदिट्ठ का अर्थ है जो चक्षु से नहीं देखा गया' इस प्रकार स्थूल (स्पष्ट) पद्धति से देशना की गई है। 'दिट्ठ' आदि में, स्वयं के द्वारा या दूसरे के द्वारा जो देखा गया है, वह 'दिट्ठ' ही है। इसी प्रकार सुत, मुत और विज्ञात के विषय में भी समझना चाहिए—यह एक पर्याय (व्याख्या) है। दूसरी पद्धति यह है कि जो स्वयं देखा है, वह 'दिट्ठ' है। यही नियम सुत आदि पर भी लागू होता है। किन्तु जो दूसरे ने देखा है, वह स्वयं के लिए 'सुत' (सुनी हुई बात) के स्थान पर होता है। इसी प्रकार मुत आदि के विषय में भी समझना चाहिए।

4. Idāni tesaṃ anariyavohārānaṃ vasena āpattiṃ āropetvā dassento ‘‘tīhākārehī’’tiādimāha. Tassattho ‘‘tīhi ākārehi paṭhamaṃ jhānaṃ samāpajjinti sampajānamusā bhaṇantassa āpatti pārājikassā’’ti evamādicatutthapārājikapāḷivaṇṇanāyaṃ vuttanayeneva veditabbo. Kevalañhi tattha ‘‘paṭhamaṃ jhānaṃ samāpajji’’nti idha ‘‘adiṭṭhaṃ diṭṭhaṃ me’’ti, tattha ca ‘‘āpatti pārājikassā’’ti ‘‘idha āpatti pācittiyassā’’ti evaṃ vatthumatte āpattimatte ca viseso, sesaṃ ekalakkhaṇamevāti.

४. अब उन अनार्य व्यवहारों के कारण होने वाली आपत्ति (दोष) को आरोपित करते हुए 'तीहाकारेहि' आदि कहा। इसका अर्थ चतुर्थ पाराजिक शिक्षापद की व्याख्या में 'तीन प्रकारों से प्रथम ध्यान प्राप्त किया है—ऐसा सम्प्रजन्य-मृषावाद बोलने वाले को पाराजिक आपत्ति होती है' इस प्रकार कही गई पद्धति के अनुसार ही समझना चाहिए। केवल इतना विशेष है कि वहाँ 'प्रथम ध्यान प्राप्त किया' (विषय) है और यहाँ 'जो नहीं देखा उसे देखा' (विषय) है; वहाँ 'पाराजिक आपत्ति' है और यहाँ 'पाचित्तिय आपत्ति' है। इस प्रकार वस्तु-मात्र और आपत्ति-मात्र में भेद है, शेष सभी लक्षण समान ही हैं।

9. Tīhākārehi diṭṭhe vematikotiādīnampi attho ‘‘diṭṭhassa hoti pārājikaṃ dhammaṃ ajjhāpajjanto diṭṭhe vematiko’’ti evamādiduṭṭhadosapāḷivaṇṇanāyaṃ vuttanayeneva veditabbo. Pāḷimattameva hi ettha viseso, atthe pana satheravāde kiñci nānākaraṇaṃ natthi.

९. 'तीहाकारेहि दिट्ठे वेमतिको' आदि का अर्थ भी दुट्ठदोस (दुष्टदोष) शिक्षापद की व्याख्या में 'देखे हुए के विषय में पाराजिक धर्म का उल्लंघन करते हुए देखे हुए में विमति (संदेह) वाला होता है' आदि पद्धति के अनुसार ही समझना चाहिए। यहाँ केवल पालि-मात्र का ही भेद है, अर्थ में और स्थविरवाद (थेरवाद) की व्याख्या में कोई अंतर नहीं है।

11. Sahasā bhaṇatīti avīmaṃsitvā anupadhāretvā vā vegena diṭṭhampi ‘‘adiṭṭhaṃ me’’ti bhaṇati. Aññaṃ bhaṇissāmīti aññaṃ bhaṇatīti mandattā jaḷattā pakkhalanto ‘‘cīvara’’nti vattabbe ‘‘cīra’’nti ādiṃ bhaṇati. Yo pana sāmaṇerena ‘‘api bhante mayhaṃ upajjhāyaṃ passitthā’’ti vutto keḷiṃ kurumāno ‘‘tava upajjhāyo dārusakaṭaṃ yojetvā gato bhavissatī’’ti vā siṅgālasaddaṃ sutvā ‘‘kassāyaṃ bhante saddo’’ti vutto ‘‘mātuyā te yānena gacchantiyā kaddame laggacakkaṃ uddharantānaṃ ayaṃ saddo’’ti vā evaṃ neva davā na ravā aññaṃ bhaṇati, so āpattiṃ āpajjatiyeva. Aññā pūraṇakathā nāma hoti, eko gāme thokaṃ telaṃ labhitvā vihāraṃ āgato sāmaṇeraṃ bhaṇati – ‘‘tvaṃ ajja kuhiṃ gato, gāmo ekatelo ahosī’’ti vā pacchikāya ṭhapitaṃ pūvakhaṇḍaṃ labhitvā [Pg.4] ‘‘ajja gāme pacchikāhi pūve cāresu’’nti vā, ayaṃ musāvādova hoti. Sesaṃ uttānamevāti.

११. "सहसा भणति" (बिना सोचे-समझे बोलना) का अर्थ है बिना विचार किए या बिना तुलना किए शीघ्रता से देखे हुए को भी "मैंने नहीं देखा" कह देना। "अन्य बोलना" का अर्थ है मंदता या जड़ता के कारण लड़खड़ाते हुए "चीवर" के स्थान पर "चीर" आदि कहना। यदि कोई भिक्षु श्रामणेर द्वारा "भन्ते, क्या आपने मेरे उपाध्याय को देखा?" पूछे जाने पर परिहास करते हुए कहता है "तुम्हारा उपाध्याय लकड़ी की गाड़ी जोतकर गया होगा" या सियार की आवाज़ सुनकर "भन्ते, यह किसकी आवाज़ है?" पूछे जाने पर "यह तुम्हारी माता की गाड़ी के कीचड़ में फँसे पहिये को निकालने वालों की आवाज़ है" - इस प्रकार न तो हँसी में और न ही व्यर्थ में, बल्कि अपमानजनक अन्य बात कहता है, तो वह आपत्ति को प्राप्त होता है। "पूरणकथा" (बढ़ा-चढ़ाकर कहना) वह है जहाँ गाँव में थोड़ा तेल पाकर विहार आकर श्रामणेर से कहता है "आज तुम कहाँ गए थे? पूरा गाँव तेल से भरा था" या टोकरी में रखे पुए के टुकड़े को पाकर "आज गाँव में टोकरियों से पुए बाँटे गए" कहना - यह मृषावाद ही है। शेष स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - काय-चित्त से, वाणी-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है। यह क्रिया (करने योग्य न करना), संज्ञाविमोक्ष (संज्ञा न होने पर विमुक्ति), सचित्तक (चेतना सहित), लोकवद्य (लोक-निंदित), कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Musāvādasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

प्रथम मृषावाद शिक्षापद समाप्त।

2. Omasavādasikkhāpadavaṇṇanā

२. २-ओमसववाद शिक्षापद की व्याख्या।

12. Dutiyasikkhāpade omasantīti ovijjhanti. Khuṃsentīti akkosanti. Vambhentīti padhaṃsenti.

१२. दूसरे शिक्षापद में: 'ओमसंति' का अर्थ है वाणी रूपी भाले से छेदना। 'खुंसंति' का अर्थ है गाली देना (आक्रोश)। 'वंभेंति' का अर्थ है तिरस्कार करना या दबाना।

13. Bhūtapubbanti idaṃ vatthuṃ bhagavā omasavādagarahaṇatthaṃ āhari. Nandivisālo nāmāti nandīti tassa balībaddassa nāmaṃ, visāṇāni panassa visālāni, tasmā ‘‘nandivisālo’’ti vuccati. Bodhisatto tena samayena nandivisālo nāma hoti. Brāhmaṇo taṃ yāgubhattādīhi ativiya posesi. Atha so brāhmaṇaṃ anukampamāno ‘‘gaccha tva’’ntiādimāha. Tattheva aṭṭhāsīti ahetukapaṭisandhikālepi parakhuṃsanaṃ amanāpatoyeva paccesi, tasmā brāhmaṇassa dosaṃ dassetukāmo aṭṭhāsi. Sakaṭasataṃ atibaddhaṃ pavaṭṭesīti paṭipāṭiyā ṭhapetvā heṭṭhārukkhe datvā ekābaddhaṃ katvā muggamāsavālukādīhi puṇṇaṃ sakaṭasataṃ pavaṭṭento, kiñcāpi pubbe patiṭṭhitārappadesaṃ puna are patte pavaṭṭitaṃ hoti, bodhisatto pana purimasakaṭena patiṭṭhitaṭṭhāne pacchimasakaṭaṃ patiṭṭhāpetuṃ sakaṭasatappamāṇaṃ padesaṃ pavaṭṭesi. Bodhisattānañhi sithilakaraṇaṃ nāma natthi. Tena cattamano ahūti tena brāhmaṇassa dhanalābhena attano kammena ca so nandivisālo attamano ahosi.

१३. 'भूतपुब्बं' आदि यह कथा भगवान ने ओमसववाद (अपमानजनक वचन) की निंदा के लिए कही। 'नन्दिविसालो' में 'नन्दि' उस बैल का नाम है, और उसके सींग 'विशाल' (फैले हुए) थे, इसलिए उसे 'नन्दिविशाल' कहा जाता है। उस समय बोधिसत्व नन्दिविशाल नामक बैल थे। ब्राह्मण ने उसे यवागू और भात आदि से बहुत पाला-पोसा। तब उस ब्राह्मण पर अनुकंपा करते हुए उसने "जाओ तुम" आदि कहा। "वहीं खड़ा रहा" का अर्थ है कि अहेतुक प्रतिसंधि काल (पशु योनि) में भी वह दूसरों के द्वारा गाली दिए जाने को अप्रिय ही समझता था, इसलिए ब्राह्मण का दोष दिखाने के लिए वह खड़ा रहा। "सौ गाड़ियों को खींच लिया" का अर्थ है कि क्रम से रखी हुई, नीचे लकड़ी लगाकर एक-दूसरे से जुड़ी हुई, मूँग, उड़द, बालू आदि से भरी सौ गाड़ियों को उसने खींचा। यद्यपि पहले पहिये के स्थान से दूसरे पहिये के स्थान तक पहुँचने पर ही 'खींचना' माना जाता है, फिर भी बोधिसत्व ने पहली गाड़ी के स्थान पर अंतिम गाड़ी को पहुँचाने के लिए सौ गाड़ियों के परिमाण जितनी दूरी तक उन्हें खींचा। बोधिसत्वों के कार्य में शिथिलता नहीं होती। "उससे वह प्रसन्न हुआ" का अर्थ है कि ब्राह्मण को धन लाभ होने से और अपने कर्म (सफलता) से वह नन्दिविशाल प्रसन्न हुआ।

15. Akkosenapīti [Pg.5] ettha pana yasmā parato ‘‘dve akkosā – hīno ca akkoso ukkaṭṭho ca akkoso’’ti vibhajitukāmo, tasmā yathā pubbe ‘‘hīnenapi akkosena khuṃsentī’’ti vuttaṃ; evaṃ avatvā ‘‘akkosena’’ iccevamāha. Venajātīti tacchakajāti; veṇukārajātītipi vadanti. Nesādajātīti migaluddakādijāti.

१५. 'आक्रोसेनपि' यहाँ क्योंकि आगे 'दो प्रकार के आक्रोश - हीन और उत्कृष्ट' के रूप में विभाजन करना है, इसलिए जैसा पहले 'हीन आक्रोश से अपमान करते हैं' कहा गया था, वैसा न कहकर केवल 'आक्रोश' ही कहा। 'वेनजाति' का अर्थ है बढ़ई की जाति; कुछ इसे बाँस का काम करने वालों की जाति भी कहते हैं। 'नेसादजाति' का अर्थ है मृग-व्याध (शिकारी) आदि की जाति।

Rathakārajātīti cammakārajāti. Pukkusajātīti pupphachaḍḍakajāti. Avakaṇṇakādi dāsānaṃ nāmaṃ hoti; tasmā hīnaṃ. Oññātanti avaññātaṃ; ‘‘uññāta’’ntipi paṭhanti. Avaññātanti vambhetvā ñātaṃ. Hīḷitanti jigucchitaṃ. Paribhūtanti kimetenātiti paribhavakataṃ. Acittīkatanti na garukataṃ.

'रथकारजाति' का अर्थ है चर्मकार (चमड़े का काम करने वाले) या मोची की जाति। 'पुक्कुसजाति' का अर्थ है पुष्प-फेंकने वाले या सफाई करने वालों की जाति। 'अवकण्णक' आदि दासों के नाम हैं, इसलिए ये हीन हैं। 'ओञ्ञातं' का अर्थ है अपमानित या हीन माना गया नाम; इसे 'उञ्ञातं' भी पढ़ते हैं। 'अवञ्ञातं' का अर्थ है तिरस्कार पूर्वक जाना गया। 'हीळितं' का अर्थ है घृणित। 'परिभूतं' का अर्थ है "इससे क्या लाभ" इस प्रकार तिरस्कृत। 'अचित्तीकतं' का अर्थ है जिसे आदर न दिया गया हो।

Koṭṭhakakammanti tacchakakammaṃ. Muddāti hatthamuddāgaṇanā. Gaṇanāti acchiddakādiavasesagaṇanā. Lekhāti akkharalekhā. Madhumehābādho vedanāya abhāvato ‘‘ukkaṭṭho’’ti vutto. Pāṭikaṅkhāti icchitabbā. Yakārena vā bhakārena vāti yakārabhakāre yojetvā yo akkoso. Kāṭakoṭacikāya vāti ‘‘kāṭa’’nti purisanimittaṃ, ‘‘koṭacikā’’ti itthinimittaṃ; etehi vā yo akkoso, eso hīno nāma akkosoti.

'कोट्ठककम्मं' का अर्थ है बढ़ई का काम। 'मुद्दा' का अर्थ है उंगलियों के संकेतों से की जाने वाली गणना। 'गणन' का अर्थ है शेष गणित विद्या। 'लेखा' का अर्थ है अक्षरों को लिखने की कला। 'मधुमेह' (डायबिटीज़) को वेदना (पीड़ा) के अभाव के कारण 'उत्कृष्ट' रोग कहा गया है। 'पाटिकांखा' का अर्थ है अपेक्षित। 'य-कार या भ-कार से' का अर्थ है य और भ अक्षरों को जोड़कर दी जाने वाली गाली। 'काट-कोटचिका' में 'काट' का अर्थ पुरुष जननांग है और 'कोटचिका' का अर्थ स्त्री जननांग है; इनके माध्यम से दी जाने वाली गाली 'हीन आक्रोश' कहलाती है।

16. Idāni tesaṃ jātiādīnaṃ pabhedavasena āpattiṃ āropetvā dassento ‘‘upasampanno upasampanna’’ntiādimāha. Tattha khuṃsetukāmo vambhetukāmo maṅkukattukāmoti akkositukāmo padhaṃsitukāmo garahitukāmo nittejaṃ kattukāmoti attho. Hīnena hīnanti hīnena jātivacanena hīnajātikaṃ. Etena upāyena sabbapadesu attho veditabbo.

१६. अब उन जाति आदि के भेदों के अनुसार आपत्ति का निर्धारण करते हुए "उपसंपन्न उपसंपन्न को" आदि कहा। वहाँ 'खुंसेतुकामो, वंभेतुकामो, मंकुकत्तुकामो' का अर्थ है गाली देने की इच्छा वाला, तिरस्कार करने की इच्छा वाला, निंदा करने की इच्छा वाला और तेजहीन करने की इच्छा वाला। 'हीनेन हीनं' का अर्थ है हीन जाति के वचन से हीन जाति वाले को कहना। इसी प्रकार सभी पदों का अर्थ समझना चाहिए।

Ettha ca hīnena hīnaṃ vadanto kiñcāpi saccaṃ vadati, omasitukāmatāya panassa vācāya vācāya pācittiyaṃ. Ukkaṭṭhena hīnaṃ vadanto ca kiñcāpi alikaṃ bhaṇati, omasitukāmatāya pana imināva sikkhāpadena pācittiyaṃ āpajjati, na purimena. Yopi ‘‘aticaṇḍālosi, atibrāhmaṇosi, duṭṭhacaṇḍālosi, duṭṭhabrāhmaṇosī’’tiādīni vadati, sopi āpattiyā kāretabbo.

यहाँ हीन वचन से हीन व्यक्ति को कहने वाला यद्यपि सत्य बोलता है, किंतु अपमान करने की इच्छा होने के कारण उसके प्रत्येक वचन पर पाचित्तिय होता है। उत्कृष्ट वचन से हीन को कहने वाला यद्यपि झूठ बोलता है, किंतु अपमान करने की इच्छा के कारण इसी शिक्षापद (ओमसववाद) से पाचित्तिय का भागी होता है, पहले (मृषावाद) से नहीं। जो "तुम अति-चंडाल हो, तुम अति-ब्राह्मण हो, तुम दुष्ट-चंडाल हो, तुम दुष्ट-ब्राह्मण हो" आदि कहता है, उसे भी आपत्ति (पाचित्तिय) का भागी बनाना चाहिए।

26. Santi [Pg.6] idhekacceti vāre pana pariharitvā vuttabhāvena dukkaṭaṃ. Eseva nayo ye nūna…pe… na mayanti vāresupi. Anupasampanne pana catūsupi vāresu dukkaṭameva. Corosi gaṇṭhibhedakosītiādivacanehi pana upasampannepi anupampannepi sabbavāresu dukkaṭameva. Davakamyatāya pana upasampannepi anupasampannepi sabbavāresu dubbhāsitaṃ. Davakamyatā nāma keḷihasādhippāyatā. Imasmiñca sikkhāpade ṭhapetvā bhikkhuṃ bhikkhunīādayo sabbasattā anupasampannaṭṭhāne ṭhitāti veditabbā.

२६. "सन्ति इधेकच्चेति" (यहाँ कुछ हैं) इस वार (अनुभाग) में, परिहार (छोड़कर) कहकर बोलने के कारण 'दुक्कट' (दुष्कृत) होता है। यही नियम "ये नून... पे... न मयन्ति" वारों में भी है। अनानुपसम्पन्न (जो भिक्षु नहीं है) के विषय में चारों वारों में 'दुक्कट' ही होता है। "तुम चोर हो, तुम गाँठ काटने वाले (सेंधमार) हो" आदि वचनों से बोलने पर, चाहे वह उपसम्पन्न हो या अनुपसम्पन्न, सभी वारों में 'दुक्कट' ही होता है। हँसी-मजाक की इच्छा (दवकभ्यता) से बोलने पर उपसम्पन्न और अनुपसम्पन्न दोनों के लिए सभी वारों में 'दुब्भासित' (दुर्भाषित) होता है। 'दवकभ्यता' का अर्थ है खेल-कूद या हँसी-मजाक का अभिप्राय। इस शिक्षापद में भिक्षु को छोड़कर भिक्षुणी आदि सभी प्राणी 'अनुपसम्पन्न' के स्थान पर स्थित समझने चाहिए।

35. Atthapurekkhārassātiādīsu pāḷiyā atthaṃ vaṇṇayanto atthapurekkhāro; pāḷiṃ vācento dhammapurekkhāro; anusiṭṭhiyaṃ ṭhatvā ‘‘idānipi caṇḍālosi, pāpaṃ mā akāsi, mā tamo tamaparāyaṇo ahosī’’tiādinā nayena kathento anusāsanīpurekkhāro nāmāti veditabbo. Sesaṃ uttānameva.

३५. "अत्थपुरेक्खारस्स" (अर्थ को प्रधान रखने वाला) आदि में, पालि के अर्थ की व्याख्या करने वाला 'अर्थपुरेक्खार' है; पालि का पाठ कराने वाला 'धम्मपुरेक्खार' है; अनुशासन (शिक्षा) में स्थित होकर "अभी भी तुम चण्डाल हो, पाप मत करो, अन्धकार से घिरे हुए (तमो तमपरायण) मत बनो" इस प्रकार कहने वाला 'अनुसासनीपुरेक्खार' समझना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti. Dubbhāsitāpatti panettha vācācittato samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, akusalacittaṃ, dvivedanaṃ sukhā ca majjhattā cāti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त, वाच-चित्त और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है। यह क्रिया (करने योग्य), संज्ञाविमोक्ष (संज्ञा न होने पर दोषमुक्ति), सचित्तक (सचेतन), लोकवज्ज (लोक-निन्दित), कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है। इसमें 'दुब्भासित' आपत्ति वाच-चित्त से उत्पन्न होती है, यह क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, अकुशलचित्त और दो वेदनाओं (सुख और उपेक्षा) वाली है।

Omasavādasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

दूसरा ओमसवाद शिक्षापद (अपमानजनक भाषण का शिक्षापद) समाप्त।

3. Pesuññasikkhāpadavaṇṇanā

३. पेसुञ्ञ शिक्षापद (चुगली/पिशुन वचन का शिक्षापद) की व्याख्या।

36. Tatiyasikkhāpade – bhaṇḍanajātānanti sañjātabhaṇḍanānaṃ. Bhaṇḍananti kalahassa pubbabhāgo, ‘‘iminā ca iminā ca idaṃ kataṃ; evaṃ vutte evaṃ vakkhāmā’’tiādikaṃ sakasakapakkhe sammantanaṃ. Kalahoti āpattigāmiko kāyavācāvītikkamo. Vivādoti viggāhikakathā. Taṃ vivādaṃ āpannānaṃ vivādāpannānaṃ. Pesuññanti pisuṇavācaṃ, piyabhāvassa suññakaraṇavācanti vuttaṃ hoti.

३६. तीसरे शिक्षापद में - "भण्डनजातानं" का अर्थ है जिनमें झगड़ा उत्पन्न हो गया है। "भण्डन" कलह (झगड़े) का पूर्व भाग है, जैसे "इसने और इसने यह किया है; उनके ऐसा कहने पर हम ऐसा कहेंगे" आदि अपने-अपने पक्ष में परामर्श करना। "कलह" आपत्ति तक ले जाने वाला काय-वाच का उल्लंघन है। "विवाद" का अर्थ है विरोधी चर्चा। उस विवाद को प्राप्त हुए लोगों को "विवादापन्न" कहते हैं। "पेसुञ्ञ" का अर्थ है पिशुन वचन (चुगली), अर्थात् प्रिय भाव को शून्य (नष्ट) करने वाला वचन।

37. Bhikkhupesuññeti [Pg.7] bhikkhūnaṃ pesuññe; bhikkhuto sutvā bhikkhunā bhikkhussa upasaṃhaṭapesuññeti attho.

३७. "भिक्खुपेसुञ्ञे" का अर्थ है भिक्षुओं की चुगली; एक भिक्षु से सुनकर दूसरे भिक्षु के पास जाकर चुगली करना।

38. Dvīhākārehīti dvīhi kāraṇehi. Piyakamyassa vāti ‘‘evaṃ ahaṃ etassa piyo bhavissāmī’’ti attano piyabhāvaṃ patthayamānassa vā. Bhedādhippāyassa vāti ‘‘evamayaṃ etena saddhiṃ bhijjissatī’’ti parassa parena bhedaṃ icchantassa vā. Jātitopītiādi sabbaṃ purimasikkhāpade vuttanayameva. Idhāpi bhikkhuniṃ ādiṃ katvā sabbe anupasampannā nāma.

३८. "द्वीहाकारेहि" का अर्थ है दो कारणों से। "पियकम्यस्स वा" का अर्थ है "इस प्रकार कहने से मैं इसका प्रिय हो जाऊँगा" - इस प्रकार अपने प्रिय होने की इच्छा रखने वाले का। "भेदाधिप्पायस्स वा" का अर्थ है "इस प्रकार यह इससे अलग हो जाएगा" - इस प्रकार दूसरे का दूसरे से भेद (बँटवारा/फूट) चाहने वाले का। "जातितोपि" आदि सब पिछले शिक्षापद में बताए गए तरीके के समान ही है। यहाँ भी भिक्षुणी आदि सभी 'अनुपसम्पन्न' कहलाते हैं।

Na piyakamyassa na bhedādhippāyassāti ekaṃ akkosantaṃ ekañca khamantaṃ disvā ‘‘aho nillajjo, īdisampi nāma bhavantaṃ puna vattabbaṃ maññissatī’’ti evaṃ kevalaṃ pāpagarahitāya bhaṇantassa anāpatti. Sesaṃ uttānatthameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

"न पियकम्यस्स न भेदाधिप्पायस्स" का अर्थ है - एक गाली देने वाले और एक सहन करने वाले को देखकर "अहो! यह निर्लज्ज है, ऐसे (सहनशील) भदन्त को फिर से बोलने (गाली देने) योग्य समझता है" - इस प्रकार केवल पाप की निन्दा करने के लिए बोलने वाले को आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट है। यह तीन समुत्थानों वाला है - काय-चित्त, वाच-चित्त और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Pesuññasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

तीसरा पेसुञ्ञ शिक्षापद समाप्त।

4. Padasodhammasikkhāpadavaṇṇanā

४. पदसो धम्म शिक्षापद (पद-दर-पद धर्म सिखाने का शिक्षापद) की व्याख्या।

44. Catutthasikkhāpade – appatissāti appatissavā. Upāsakāti vutte vacanampi na sotukāmā; anādarāti attho. Appatissayā vā anīcavuttinoti attho. Asabhāgavuttikāti visabhāgajīvikā, yathā bhikkhūsu vattitabbaṃ; evaṃ appavattavuttinoti attho.

४४. चौथे शिक्षापद में - "अप्पतिस्सा" का अर्थ है जो सम्मानपूर्वक नहीं सुनते। "उपासक" कहने पर भी जो वचन सुनने के इच्छुक नहीं हैं; अर्थात् अनादर करने वाले। अथवा "अप्पतिस्सया" का अर्थ है जो विनम्र नहीं हैं। "असभागवृत्तिका" का अर्थ है जिनका जीवन (आचरण) मेल नहीं खाता, अर्थात् भिक्षुओं के प्रति जैसा व्यवहार करना चाहिए, वैसा आचरण न करने वाले।

45. Padaso dhammaṃ vāceyyāti ekato padaṃ padaṃ dhammaṃ vāceyya; koṭṭhāsaṃ koṭṭhāsaṃ vāceyyāti attho. Yasmā pana taṃ koṭṭhāsanāmakaṃ padaṃ catubbidhaṃ hoti, tasmā taṃ dassetuṃ ‘‘padaṃ anupadaṃ anvakkharaṃ anubyañjana’’nti padabhājanaṃ vuttaṃ. Tattha padanti eko gāthāpādo adhippeto. Anupadanti dutiyapādo. Anvakkharanti ekekamakkharaṃ. Anubyañjananti purimabyañjanena sadisaṃ pacchābyañjanaṃ. Yaṃ kiñci vā ekamakkharaṃ anvakkharaṃ, akkharasamūho anubyañjanaṃ, akkharānubyañjanasamūho padaṃ. Paṭhamapadaṃ padameva, dutiyaṃ anupadanti evamettha nānākaraṇaṃ veditabbaṃ.

४५. "पदसो धम्मं वाचेय्य" का अर्थ है एक साथ पद-दर-पद धर्म का पाठ कराना; या खण्ड-खण्ड (भाग-भाग) करके पाठ कराना। चूँकि वह 'पद' नामक खण्ड चार प्रकार का होता है, इसलिए उसे दिखाने के लिए "पदं अनुपदं अन्वक्खरं अनुब्यञ्जनं" यह पदभाजन कहा गया है। वहाँ 'पद' से एक गाथा-पाद (चरण) अभिप्रेत है। 'अनुपद' से दूसरा पाद। 'अन्वक्खर' से एक-एक अक्षर। 'अनुब्यञ्जन' से पहले व्यंजन के समान पिछला व्यंजन। अथवा कोई भी एक अक्षर 'अन्वक्खर' है, अक्षरों का समूह 'अनुब्यञ्जन' है, और अक्षर-व्यंजन का समूह 'पद' है। पहला पद 'पद' ही है, दूसरा 'अनुपद' है - इस प्रकार यहाँ भेद समझना चाहिए।

Idāni [Pg.8] padaṃ nāma ekato paṭṭhapetvā ekato osāpentīti gāthābandhaṃ dhammaṃ vācento ‘‘manopubbaṅgamā dhammā’’ti ekamekaṃ padaṃ sāmaṇerena saddhiṃ ekato ārabhitvā ekatoyeva niṭṭhāpeti. Evaṃ vācentassa padagaṇanāya pācittiyā veditabbā. Anupadaṃ nāma pāṭekkaṃ paṭṭhapetvā ekato osāpentīti therena ‘‘manopubbaṅgamā dhammā’’ti vutte sāmaṇero taṃ padaṃ apāpuṇitvā ‘‘manoseṭṭhā manomayā’’ti dutiyapadaṃ ekato bhaṇati, ime pāṭekkaṃ paṭṭhapetvā ekato osāpenti nāma. Evaṃ vācentassāpi anupadagaṇanāya pācittiyā. Anvakkharaṃ nāma rūpaṃ aniccanti vuccamāno ‘‘rū’’ti opātetīti ‘‘rūpaṃ aniccanti bhaṇa sāmaṇerā’’ti vuccamāno rūkāramattameva ekato vatvā tiṭṭhati. Evaṃ vācentassāpi anvakkharagaṇanāya pācittiyā. Gāthābandhepi ca esa nayo labbhatiyeva. Anubyañjanaṃ nāma rūpaṃ aniccanti vuccamāno vedanā aniccāti saddaṃ nicchāretīti ‘‘rūpaṃ, bhikkhave, aniccaṃ, vedanā aniccā’’ti imaṃ suttaṃ vācayamāno therena ‘‘rūpaṃ anicca’’nti vuccamāno sāmaṇero sīghapaññatāya ‘‘vedanā aniccā’’ti imaṃ aniccapadaṃ therassa ‘‘rūpaṃ anicca’’nti etena aniccapadena saddhiṃ ekato bhaṇanto vācaṃ nicchāreti. Evaṃ vācentassāpi anubyañjanagaṇanāya pācittiyā. Ayaṃ panettha saṅkhepo – imesu padādīsu yaṃ yaṃ ekato bhaṇati tena tena āpattiṃ āpajjatīti.

अब, 'पद' का अर्थ है एक साथ शुरू करना और एक साथ समाप्त करना। गाथाबद्ध धर्म (पालि-अट्ठकथा) का पाठ कराते समय, जैसे "मनोपुब्बङ्गमा धम्मा" इस एक-एक पद को श्रामणेर के साथ एक साथ शुरू करके एक साथ ही समाप्त करता है। इस प्रकार पाठ कराने वाले को पदों की गणना के अनुसार पाचित्तिय (आपत्ति) समझनी चाहिए। 'अनुपद' का अर्थ है अलग-अलग शुरू करना और एक साथ समाप्त करना। जब स्थविर "मनोपुब्बङ्गमा धम्मा" कहते हैं, तब श्रामणेर उस पद तक न पहुँच पाने के कारण "मनोसेट्ठा मनोमया" इस दूसरे पद को (स्थविर के साथ) एक साथ बोलता है; इसे 'अलग-अलग शुरू करके एक साथ समाप्त करना' कहते हैं। इस प्रकार पाठ कराने वाले को भी अनुपद की गणना के अनुसार पाचित्तिय होती है। 'अन्वक्खर' का अर्थ है अक्षर के अनुसार। जब "रूपं अनिच्चं" ऐसा कहा जा रहा हो, तब "रू" इस अक्षर को एक साथ उच्चारित करना। जैसे "श्रामणेर, 'रूपं अनिच्चं' कहो" ऐसा कहे जाने पर केवल 'रू' अक्षर को ही एक साथ बोलकर रुक जाता है। इस प्रकार पाठ कराने वाले को भी अक्षरों की गणना के अनुसार पाचित्तिय होती है। गाथा-रचना में भी यही नियम लागू होता है। 'अनुब्यञ्जन' का अर्थ है व्यंजन (शब्द) के अनुसार। जब "रूपं अनिच्चं" कहा जा रहा हो, तब "वेदना अनिच्चा" शब्द का उच्चारण करना। जैसे "भिक्खवे, रूपं अनिच्चं, वेदना अनिच्चा" इस सुत्त का पाठ कराते समय, स्थविर द्वारा "रूपं अनिच्चं" कहे जाने पर, श्रामणेर अपनी तीव्र बुद्धि के कारण "वेदना अनिच्चा" इस अनित्य-पद को स्थविर के "रूपं अनिच्चं" इस अनित्य-पद के साथ एक साथ बोलते हुए वाणी उच्चारित करता है। इस प्रकार पाठ कराने वाले को भी अनुव्यंजनों की गणना के अनुसार पाचित्तिय होती है। यहाँ संक्षेप यह है—इन पदादि में से जो-जो एक साथ बोलता है, उससे वह उस-उस आपत्ति को प्राप्त होता है।

Buddhabhāsitoti sakalaṃ vinayapiṭakaṃ abhidhammapiṭakaṃ dhammapadaṃ cariyāpiṭakaṃ udānaṃ itivuttakaṃ jātakaṃ suttanipāto vimānavatthu petavatthu brahmajālādīni ca suttāni. Sāvakabhāsitoti catuparisapariyāpannehi sāvakehi bhāsito anaṅgaṇasammādiṭṭhianumānasuttacuḷavedallamahāvedallādiko. Isibhāsitoti bāhiraparibbājakehi bhāsito sakalo paribbājakavaggo, bāvariyassa antevāsikānaṃ soḷasannaṃ brāhmaṇānaṃ pucchāti evamādi. Devatābhāsitoti devatāhi bhāsito; so devatāsaṃyuttadevaputtasaṃyuttamārasaṃyuttabrahmasaṃyuttasakkasaṃyuttādivasena veditabbo.

'बुद्धभाषित' का अर्थ है—सम्पूर्ण विनयपिटक, अभिधम्मपिटक, धम्मपद, चरियापिटक, उदान, इतिवुत्तक, जातक, सुत्तनिपात, विमानवत्थु, पेतवत्थु और ब्रह्मजाल आदि सुत्त। 'सावकभाषित' (श्रावकभाषित) का अर्थ है—चारों परिषदों में सम्मिलित श्रावकों द्वारा भाषित अनङ्गण सुत्त, सम्मादिट्ठि सुत्त, अनुमान सुत्त, चूलवेदल्ल सुत्त, महावेदल्ल सुत्त आदि। 'इसिभाषित' (ऋषिभाषित) का अर्थ है—बाहरी परिव्राजकों द्वारा भाषित सम्पूर्ण परिव्राजक वग्ग, बावरी के अन्तेवासी सोलह ब्राह्मणों के प्रश्न आदि। 'देवताभाषित' का अर्थ है—देवताओं द्वारा भाषित; इसे देवतासंयुत्त, देवपुत्तसंयुत्त, मारसंयुत्त, ब्रह्मसंयुत्त, सक्कसंयुत्त आदि के माध्यम से समझना चाहिए।

Atthūpasañhitoti aṭṭhakathānissito. Dhammūpasañhitoti pāḷinissito; ubhayenāpi vivaṭṭūpanissitameva vadati. Kiñcāpi vivaṭṭūpanissitaṃ vadati, tisso saṅgītiyo āruḷhadhammaṃyeva pana padaso vācentassa āpatti[Pg.9]. Vivaṭṭūpanissitepi nānābhāsāvasena gāthāsilokabandhādīhi abhisaṅkhate anāpatti. Tisso saṅgītiyo anāruḷhepi kulumbasuttaṃ rājovādasuttaṃ tikkhindriyaṃ catuparivaṭṭaṃ nandopanandanti īdise āpattiyeva. Apalāladamanampi vuttaṃ, mahāpaccariyampana paṭisiddhaṃ. Meṇḍakamilindapañhesu therassa sakapaṭibhāne anāpatti, yaṃ rañño saññāpanatthaṃ āharitvā vuttaṃ, tattha āpatti. Vaṇṇapiṭakaaṅgulimālapiṭakaraṭṭhapālagaajataāḷavakagajjitaguḷhamaggaguḷhavessantaraguḷhavinayavedallapiṭakāni pana abuddhavacanāniyevāti vuttaṃ. Sīlūpadeso nāma dhammasenāpatinā vuttoti vadanti, tasmiṃ āpattiyeva. Aññānipi maggakathāārammaṇakathābuddhikadaṇḍaka ñāṇavatthuasubhakathādīni atthi, tesu sattatiṃsa bodhipakkhiyadhammā vibhattā, dhutaṅgapañhe paṭipadā vibhattā; tasmā tesu āpattīti vuttaṃ. Mahāpaccariyādīsu pana saṅgītiṃ anāruḷhesu rājovādatikkhindriyacatuparivaṭṭanandopanandakulumbasuttesuyeva āpattīti vatvā avasesesu yaṃ buddhavacanato āharitvā vuttaṃ, tadeva āpattivatthu hoti, na itaranti ayamattho pariggahito.

'अत्थूपसंहित' का अर्थ है—अट्ठकथा पर आधारित। 'धम्मूपसंहित' का अर्थ है—पालि पर आधारित; दोनों ही प्रकार से यह विवर्त (निर्वाण) के आश्रित धर्म को ही कहता है। यद्यपि यह विवर्त-आश्रित धर्म को कहता है, फिर भी तीनों संगीति में चढ़ाए गए (संग्रहित) धर्म को ही पद-पद करके पाठ कराने वाले को आपत्ति होती है। विवर्त-आश्रित होने पर भी यदि विभिन्न भाषाओं के माध्यम से गाथा, श्लोक आदि में रचना की गई हो, तो अनापत्ति (दोष नहीं) है। तीनों संगीति में न चढ़ाए जाने पर भी कुलुम्ब सुत्त, राजोवाद सुत्त, तिक्खिन्द्रिय सुत्त, चतुपरिवट्ट सुत्त, नन्दोपनन्द सुत्त जैसे सुत्तों में आपत्ति ही होती है। 'अपलालदमन' के विषय में भी (आपत्ति) कही गई है, किन्तु महाप्रत्यरी (अट्ठकथा) में इसका निषेध किया गया है। मेण्डक प्रश्न और मिलिन्द प्रश्न में स्थविर (नागसेन) की अपनी प्रतिभा (मौलिक व्याख्या) में अनापत्ति है, किन्तु जो राजा को समझाने के लिए (पालि-अट्ठकथा से) उद्धृत करके कहा गया है, वहाँ आपत्ति होती है। वर्णपिटक, अङ्गुलिमालपिटक, रट्ठपाल-गज्जित, आलवक-गज्जित, गुळ्हमग्ग, गुळ्हवेस्सन्तर, गुळ्हविनय और वेदल्लपिटक तो बुद्धवचन नहीं ही हैं, ऐसा कहा गया है। 'सीलूपदेस' धम्मसेनापति (सारिपुत्त) द्वारा कहा गया है, ऐसा कहते हैं; उसमें आपत्ति ही होती है। अन्य भी मग्गकथा, आरम्मणकथा, बुद्धिक, दण्डक, जाणवत्थु, असुभकथा आदि ग्रन्थ हैं, जिनमें सैंतीस बोधिपाक्षिक धर्मों का विभाजन किया गया है; धुतङ्गपञ्ह में प्रतिपदा (आचरण) का विभाजन किया गया है; इसलिए उनमें (पाठ कराने पर) आपत्ति होती है, ऐसा कहा गया है। किन्तु महाप्रत्यरी आदि में, संगीति में न चढ़ाए गए राजोवाद, तिक्खिन्द्रिय, चतुपरिवट्ट, नन्दोपनन्द और कुलुम्ब सुत्तों में ही आपत्ति कहकर, शेष में जो बुद्धवचन से उद्धृत करके कहा गया है, वही आपत्ति का विषय होता है, दूसरा नहीं—ऐसा अर्थ ग्रहण किया गया है।

48. Ekato uddisāpentoti anupasampannena saddhiṃ ekato uddesaṃ gaṇhantopi ekato vadati anāpattīti attho.

४८. 'एक साथ पाठ कराना' का अर्थ है—अनुपसम्पन्न (श्रामणेर या गृहस्थ) के साथ एक साथ पाठ ग्रहण करते समय भी यदि एक साथ बोलता है, तो अनापत्ति है—यही अर्थ है।

Tatrāyaṃ vinicchayo – upasampanno ca anupasampanno ca nisīditvā uddisāpenti. Ācariyo nisinnānaṃ bhaṇāmīti tehi saddhiṃ ekato vadati, ācariyassa āpatti. Anupasampannena saddhiṃ gaṇhantassa anāpatti. Dvepi ṭhitā gaṇhanti, eseva nayo. Daharabhikkhu nisinno, sāmaṇero ṭhito, nisinnassa bhaṇāmīti bhaṇato anāpatti. Sace daharo tiṭṭhati, itaro nisīdati, ṭhitassa bhaṇāmīti bhaṇatopi anāpatti. Sace bahūnaṃ bhikkhūnaṃ antare eko sāmaṇero nisinno hoti, tasmiṃ nisinne padaso dhammaṃ vācentassa ācariyassa acittakāpatti. Sace sāmaṇero upacāraṃ muñcitvā ṭhito vā nisinno vā hoti, yesaṃ vāceti, tesu apariyāpannattā ekena disābhāgena palāyanakaganthaṃ nāma gaṇhātīti saṅkhyaṃ gacchati, tasmā anāpatti. Ekato sajjhāyaṃ karontopi anupasampannena saddhiṃ upasampanno ekato sajjhāyaṃ karonto [Pg.10] tena saddhiṃyeva bhaṇati, anāpatti. Anupasampannassa santike uddesaṃ gaṇhantassapi tena saddhiṃ ekato bhaṇantassa anāpatti. Ayampi hi ekato sajjhāyaṃ karoticceva saṅkhyaṃ gacchati.

वहाँ यह निर्णय है—उपसम्पन्न (भिक्षु) और अनुपसम्पन्न (गृहस्थ या सामणेर) बैठकर पाठ करवाते हैं। आचार्य 'बैठे हुओं को सुनाता हूँ' ऐसा सोचकर उनके साथ एक साथ बोलता है, तो आचार्य को आपत्ति होती है। अनुपसम्पन्न के साथ (स्वयं) सीखने वाले (भिक्षु) को अनापत्ति है। यदि दोनों खड़े होकर सीखते हैं, तो यही नियम है। यदि युवा भिक्षु बैठा है और सामणेर खड़ा है, तो 'बैठे हुए के लिए कहता हूँ' ऐसा कहकर बोलने वाले (आचार्य) को अनापत्ति है। यदि युवा भिक्षु खड़ा है और दूसरा (सामणेर) बैठा है, तो 'खड़े हुए के लिए कहता हूँ' ऐसा कहकर बोलने वाले को भी अनापत्ति है। यदि बहुत से भिक्षुओं के बीच एक सामणेर बैठा हो, और उसके बैठे होने पर पद-पद करके धर्म का वाचन करने वाले आचार्य को अचित्तक आपत्ति होती है। यदि सामणेर उपचार (सीमा) को छोड़कर खड़ा या बैठा हो, तो जिन्हें आचार्य पढ़ाता है, उनमें सामणेर के सम्मिलित न होने के कारण, वह एक दिशा-भाग से 'पलायनक-ग्रन्थ' (बाहर से सीखने वाला) सीख रहा है, ऐसा माना जाता है, इसलिए अनापत्ति है। एक साथ स्वाध्याय करते हुए भी, यदि अनुपसम्पन्न के साथ उपसम्पन्न एक साथ स्वाध्याय करते हुए उसके साथ ही बोलता है, तो अनापत्ति है। अनुपसम्पन्न के पास पाठ सीखने वाले (भिक्षु) को भी उसके साथ एक साथ बोलने पर अनापत्ति है। क्योंकि यह भी 'एक साथ स्वाध्याय करता है' ऐसा ही माना जाता है।

Yebhuyyena paguṇaṃ ganthaṃ bhaṇantaṃ opātetīti sace ekagāthāya eko pādo na āgacchati, sesaṃ āgacchati, ayaṃ yebhuyyena paguṇagantho nāma. Etena nayena suttepi veditabbo. Taṃ opātentassa evaṃ bhaṇāhīti ekatopi bhaṇantassa anāpatti. Osārentaṃ opātetīti suttaṃ uccārentaṃ parisamajjhe parisaṅkamānaṃ evaṃ vadehīti tena saddhiṃ ekatopi vadantassa anāpatti. Yaṃ pana mahāpaccariyādīsu ‘‘mayā saddhiṃ mā vadā’’ti vutto yadi vadati, ‘‘anāpattī’’ti vuttaṃ, taṃ mahāaṭṭhakathāyaṃ natthi, natthibhāvoyeva cassa yutto. Kasmā? Kiriyasamuṭṭhānattā. Itarathā hi kiriyākiriyaṃ bhaveyya. Sesaṃ uttānatthameva.

'येभुय्येन पगुणं गन्थं भणन्तं ओपातेति'—यदि एक गाथा का एक पाद याद न आए और शेष याद हो, तो इसे 'येभुय्येन पगुणगन्थ' (प्रायः कण्ठस्थ ग्रन्थ) कहते हैं। इसी विधि से सूत्र में भी समझना चाहिए। उसे पूरा करने वाले के लिए 'इस प्रकार बोलो' ऐसा कहकर एक साथ बोलने पर भी अनापत्ति होती है। 'ओसारेंतं ओपातेति'—सूत्र का उच्चारण करते हुए परिषद् के बीच संकोच करते हुए (सामणेर) को 'इस प्रकार कहो' ऐसा कहकर उसके साथ एक साथ बोलने पर भी अनापत्ति होती है। किन्तु जो महाप्रत्यय आदि (अट्ठकथाओं) में कहा गया है कि 'मेरे साथ मत बोलो' ऐसा कहे जाने पर भी यदि वह (सामणेर) बोलता है, तो 'अनापत्ति' है, वह बात महाअट्ठकथा में नहीं है, और उसका न होना ही उचित है। क्यों? क्योंकि यह क्रिया-समुत्थान (कृत्य-आधारित) है। अन्यथा यह क्रिया-अक्रिया (इच्छा-अनिच्छा पर निर्भर) हो जाएगा। शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Padasodhammasamuṭṭhānaṃ – vācato ca vācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

पदसो-धम्म-समुत्थान—यह वाणी से और वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया (सापराध कृत्य) है, नो-संज्ञा-विमोक्ष (संज्ञा मात्र से मुक्ति नहीं) है, अचित्तक (बिना दुर्भावना के भी दोष) है, प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन का दोष) है, वची-कर्म है, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना वाला है।

Padasodhammasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

चौथा पदसो-धम्म-शिक्षापद समाप्त।

5. Sahaseyyasikkhāpadavaṇṇanā

५. सहशय्या-शिक्षापद का वर्णन

49. Pañcamasikkhāpade – muṭṭhassatī asampajānāti pubbabhāge satisampajaññassa akaraṇavasenetaṃ vuttaṃ, bhavaṅgotiṇṇakāle pana kuto satisampajaññanti! Vikūjamānāti vippalapamānā. Kākacchamānāti nāsāya kākasaddaṃ viya niratthakasaddaṃ muñcamānā. Upāsakāti paṭhamataraṃ uṭṭhitaupāsakā.

४९. पाँचवें शिक्षापद में—'मुट्ठस्सती असम्पजानाति' (विस्मृत और असम्प्रजन्य) यह सोने से पूर्व के समय में स्मृति और सम्प्रजन्य न रखने के कारण कहा गया है, क्योंकि भवङ्ग (सुषुप्ति) में जाने के समय स्मृति-सम्प्रजन्य कहाँ! 'विकूजमाना' अर्थात् प्रलाप करते हुए। 'काकच्छमाना' अर्थात् नाक से कौवे की आवाज़ की तरह निरर्थक शब्द निकालते हुए (खर्राटे लेना)। 'उपासका' अर्थात् (भिक्षुओं से) पहले जागने वाले उपासक।

50. Etadavocunti ‘‘bhagavatā āvuso rāhula sikkhāpadaṃ paññatta’’nti bhikkhū sikkhāpadagāraveneva etaṃ avocuṃ. Pakatiyā pana te bhagavati ca gāravena āyasmato ca rāhulassa sikkhākāmatāya tassa āyasmato vasanaṭṭhānaṃ āgatassa cūḷamañcakaṃ vā apassenaṃ vā yaṃ atthi taṃ paññapetvā cīvaraṃ vā uttarāsaṅgaṃ vā ussīsakaraṇatthāya denti[Pg.11]. Tatridaṃ tassāyasmato sikkhākāmatāya – bhikkhū kira taṃ dūratova āgacchantaṃ disvā muṭṭhisammuñjaniñca kacavarachaḍḍanakañca bahi khipanti. Athaññehi ‘‘āvuso kenidaṃ pātita’’nti vutte aññe evaṃ vadanti – ‘‘bhante, rāhulo imasmiṃ padese sañcari, tena nu kho pātita’’nti. So panāyasmā ‘‘na mayhaṃ bhante idaṃ kamma’’nti ekadivasampi avatvā taṃ paṭisāmetvā bhikkhū khamāpetvā gacchati. Vaccakuṭiyā seyyaṃ kappesīti taṃyeva sikkhākāmataṃ anubrūhanto dhammasenāpatimahāmoggallānaānandattherādīnaṃ santikaṃ agantvā bhagavato vaḷañjanakavaccakuṭiyaṃ seyyaṃ kappesi. Sā kira kuṭi kavāṭabaddhā gandhaparibhaṇḍakatā samosaritapupphadāmā cetiyaṭṭhānamiva tiṭṭhati, aparibhogā aññesaṃ.

५०. 'एतदवोचुं'—'हे आयुष्मान् राहुल! भगवान् ने शिक्षापद प्रज्ञप्त किया है', भिक्षुओं ने शिक्षापद के प्रति गौरव के कारण ही ऐसा कहा। स्वभावतः वे भगवान् के प्रति गौरव के कारण और आयुष्मान् राहुल की शिक्षा-कामता (सीखने की इच्छा) के कारण, उनके निवास स्थान पर आने पर आयुष्मान् राहुल को छोटा मंच या सहारा जो भी होता था, उसे बिछाकर, चीवर या उत्तरासङ्ग सिरहाना बनाने के लिए देते थे। यहाँ आयुष्मान् राहुल की शिक्षा-कामता का उदाहरण है—कहते हैं कि भिक्षु उन्हें दूर से ही आते देखकर हाथ-झाड़ू और कूड़ा फेंकने की टोकरी बाहर फेंक देते थे। तब दूसरों के द्वारा 'आयुष्मान्! यह किसने गिराया?' ऐसा पूछने पर अन्य (भिक्षु) इस प्रकार कहते थे—'भन्ते! राहुल इस स्थान पर घूमे थे, शायद उन्होंने ही गिराया होगा।' वह आयुष्मान् 'भन्ते! यह मेरा काम नहीं है' ऐसा एक दिन भी न कहकर, उसे समेटकर और भिक्षुओं से क्षमा माँगकर चले जाते थे। 'वच्चकुटिया सेय्यं कप्पेसि'—उसी शिक्षा-कामता को पुष्ट करते हुए, वे धर्मसेनापति (सारिपुत्र), महामौद्गल्यायन, आनन्द स्थविर आदि के पास न जाकर, भगवान् द्वारा उपयोग की जाने वाली वच्चकुटि (शौचालय) में सो गए। वह कुटी किवाड़ वाली, सुगन्धित लेप से युक्त, फूलों की मालाओं से सजी हुई और किसी चैत्य के समान स्थित थी, जो दूसरों के उपयोग के लिए नहीं थी।

51. Uttaridirattatirattanti bhagavā sāmaṇerānaṃ saṅgahakaraṇatthāya tirattaṃ parihāraṃ adāsi. Na hi yuttaṃ kuladārake pabbājetvā nānuggahetunti. Sahaseyyanti ekato seyyaṃ. Seyyāti kāyappasāraṇasaṅkhātaṃ sayanampi vuccati, yasmiṃ senāsane sayanti, tampi. Tattha senāsanaṃ tāva dassetuṃ ‘‘seyyā nāma sabbacchannā’’tiādi vuttaṃ. Kāyappasāraṇaṃ dassetuṃ anupasampanne nipanne bhikkhu nipajjatī’’tiādi vuttaṃ. Tasmā ayamettha attho – ‘‘senāsanasaṅkhātaṃ seyyaṃ pavisitvā kāyappasāraṇasaṅkhātaṃ seyyaṃ kappeyya vidaheyya sampādeyyā’’ti. Sabbacchannātiādinā pana tassā senāsanasaṅkhātāya seyyāya lakkhaṇaṃ vuttaṃ. Tasmā yaṃ senāsanaṃ upari pañcahi chadanehi aññena vā kenaci sabbameva paṭicchannaṃ, ayaṃ sabbacchannā nāma seyyā. Aṭṭhakathāsu pana pākaṭavohāraṃ gahetvā vācuggatavasena ‘‘sabbacchannā nāma pañcahi chadanehi channā’’ti vuttaṃ. Kiñcāpi vuttaṃ? Atha kho dussakuṭiyaṃ vasantassāpi na sakkā anāpatti kātuṃ, tasmā yaṃ kiñci paṭicchādanasamatthaṃ idha chadanañca paricchannañca veditabbaṃ. Pañcavidhacchadaneyeva hi gayhamāne padaracchannepi sahaseyyā na bhaveyya. Yaṃ pana senāsanaṃ bhūmito paṭṭhāya yāva chadanaṃ āhacca pākārena vā aññena vā kenaci antamaso vatthenāpi parikkhittaṃ, ayaṃ sabbaparicchannā nāma seyyā. Chadanaṃ anāhacca sabbantimena pariyāyena diyaḍḍhahatthubbedhena pākārādinā parikkhittāpi sabbaparicchannāyevāti kurundaṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Yassā pana upari bahutaraṃ ṭhānaṃ channaṃ, appaṃ acchannaṃ, samantato [Pg.12] vā bahutaraṃ parikkhittaṃ, appaṃ aparikkhittaṃ, ayaṃ yebhuyyena channā yebhuyyena paricchannā nāma. Iminā hi lakkhaṇena samannāgato sacepi sattabhūmako pāsādo ekūpacāro hoti, satagabbhaṃ vā catussālaṃ vā, ekaseyyāicceva saṅkhyaṃ gacchati. Taṃ sandhāya vuttaṃ ‘‘catutthe divase atthaṅgate sūriye anupasampanne nipanne bhikkhu nipajjati, āpatti pācittiyassā’’tiādi.

५१. "उत्तरि-दिरत्त-तिरत्तं" (तीन रातों से अधिक) के विषय में, भगवान ने श्रामणेरों के अनुग्रह (संग्रह) के लिए तीन रातों की छूट (परिहार) प्रदान की। क्योंकि कुलीन पुत्रों को प्रव्रजित करने के बाद उनका अनुग्रह न करना उचित नहीं है। "सहसेय्यं" का अर्थ है एक साथ शयन करना। "सेय्या" (शय्या) शरीर के विस्तार (सोने) को भी कहा जाता है और जिस आवास (सेनासन) में सोते हैं, उसे भी शय्या कहा जाता है। वहाँ आवास रूपी शय्या को दिखाने के लिए "सेय्या नाम सब्बच्छन्ना" आदि कहा गया है। शरीर के विस्तार रूपी शयन को दिखाने के लिए "अनुपसम्पन्ने निपन्ने भिक्खु निपज्जति" आदि कहा गया है। इसलिए यहाँ यह अर्थ है - "आवास रूपी शय्या में प्रवेश कर शरीर-विस्तार रूपी शयन करना।" "सब्बच्छन्ना" आदि के द्वारा उस आवास रूपी शय्या का लक्षण बताया गया है। इसलिए जो आवास ऊपर से पाँच प्रकार की छतों से या किसी अन्य सामग्री से पूरी तरह ढका हो, वह "सब्बच्छन्ना" (पूर्णतः आच्छादित) शय्या कहलाती है। अट्ठकथाओं में प्रचलित व्यवहार को लेकर मौखिक रूप से "सब्बच्छन्ना नाम पाँच प्रकार की छतों से ढकी हुई" कहा गया है। यद्यपि ऐसा कहा गया है, फिर भी कपड़े की कुटी (दुस्सकुटी) में रहने वाले के लिए भी अनापत्ति नहीं दी जा सकती, इसलिए यहाँ जो कुछ भी ढकने में समर्थ है, उसे छत (छदन) और घेरा (परिच्छन्न) समझना चाहिए। यदि केवल पाँच प्रकार की छतें ही ली जाएँ, तो तख्तों से ढके हुए (पदरच्छन्न) आवास में भी सहशय्या नहीं होगी। जो आवास भूमि से लेकर छत तक दीवार या किसी अन्य वस्तु से, यहाँ तक कि कपड़े से भी घिरा हो, वह "सब्बपरिक्खित्ता" (पूर्णतः घिरी हुई) शय्या है। छत को छुए बिना अंततः डेढ़ हाथ ऊँची दीवार आदि से घिरी हुई शय्या भी "सब्बपरिक्खित्ता" ही है, ऐसा कुरुन्द अट्ठकथा में कहा गया है। जिसकी छत का अधिकांश भाग ढका हो और थोड़ा खुला हो, या चारों ओर से अधिकांश घिरा हो और थोड़ा खुला हो, वह क्रमशः "येभुय्येन छन्ना" या "येभुय्येन परिक्खित्ता" कहलाती है। इस लक्षण से युक्त यदि सात मंजिला प्रासाद भी एक ही सीमा (एकूपचार) वाला हो, या सौ कमरों वाला चतुःशाल हो, तो वह "एकशय्या" की ही गणना में आता है। उसी के संदर्भ में भगवान ने कहा है - "चौथे दिन सूर्यास्त होने पर अनुपसम्पन्न के लेटने पर यदि भिक्षु लेटता है, तो पाचित्तिय की आपत्ति होती है" आदि।

Tattha ca nipajjanamatteneva pācittiyaṃ. Sace pana sambahulā sāmaṇerā, eko bhikkhu, sāmaṇeragaṇanāya pācittiyā. Te ce uṭṭhāyuṭṭhāya nipajjanti, tesaṃ payoge payoge bhikkhussa āpatti. Bhikkhussa uṭṭhāyuṭṭhāya nipajjane pana bhikkhusseva payogena bhikkhussa āpatti. Sace pana sambahulā bhikkhū eko sāmaṇero sabbesaṃ āpattiṃ karoti, tassa uṭṭhāyuṭṭhāya nipajjanenapi bhikkhūnaṃ āpattiyeva. Ubhayesaṃ sambahulabhāvepi eseva nayo.

और वहाँ केवल लेटने मात्र से पाचित्तिय होता है। यदि बहुत से श्रामणेर हों और एक भिक्षु हो, तो श्रामणेरों की संख्या के अनुसार पाचित्तिय होते हैं। यदि वे बार-बार उठकर लेटते हैं, तो उनके प्रत्येक प्रयास (प्रयोग) पर भिक्षु को आपत्ति होती है। भिक्षु के बार-बार उठकर लेटने पर, भिक्षु के ही प्रयास से भिक्षु को आपत्ति होती है। यदि बहुत से भिक्षु हों और एक श्रामणेर हो, तो वह सभी भिक्षुओं को आपत्ति का भागी बनाता है; उसके बार-बार उठकर लेटने से भी भिक्षुओं को आपत्ति ही होती है। दोनों (भिक्षु और श्रामणेर) के बहुत होने पर भी यही नियम लागू होता है।

Apicettha ekāvāsādikampi catukkaṃ veditabbaṃ. Yo hi ekasmiṃ āvāse ekeneva anupasampannena saddhiṃ tirattaṃ sahaseyyaṃ kappeti, tassa catutthadivasato paṭṭhāya devasikā āpatti. Yopi ekasmiṃyeva āvāse nānāanupasampannehi saddhiṃ tirattaṃ sahaseyyaṃ kappeti, tassapi. Yopi nānāāvāsesu ekeneva anupasampannena saddhiṃ tirattaṃ sahaseyyaṃ kappeti, tassapi. Yopi nānāāvāsesu nānāanupasampannehi saddhiṃ yojanasatampi gantvā sahaseyyaṃ kappeti, tassapi catutthadivasato paṭṭhāya devasikā āpatti.

इसके अतिरिक्त यहाँ 'एक आवास' आदि का चतुष्क भी समझना चाहिए। जो भिक्षु एक ही आवास में एक ही अनुपसम्पन्न के साथ तीन रात सहशय्या करता है, उसे चौथे दिन से प्रतिदिन आपत्ति होती है। जो एक ही आवास में विभिन्न अनुपसम्पन्नों के साथ तीन रात सहशय्या करता है, उसे भी (चौथे दिन से आपत्ति होती है)। जो विभिन्न आवासों में एक ही अनुपसम्पन्न के साथ तीन रात सहशय्या करता है, उसे भी। जो विभिन्न आवासों में विभिन्न अनुपसम्पन्नों के साथ सौ योजन की दूरी तय करके भी सहशय्या करता है, उसे भी चौथे दिन से प्रतिदिन आपत्ति होती है।

Ayañca sahaseyyāpatti nāma ‘‘bhikkhuṃ ṭhapetvā avaseso anupasampanno nāmā’’ti vacanato tiracchānagatenapi saddhiṃ hoti, tatra tiracchānagatassa paricchedo methunadhammāpattiyā vuttanayeneva veditabbo. Tasmā sacepi godhābiḷālamaṅgusādīsu koci pavisitvā bhikkhuno vasanasenāsane ekūpacāraṭṭhāne sayati, sahaseyyāva hoti.

और यह सहशय्या आपत्ति "भिक्षु को छोड़कर शेष अनुपसम्पन्न हैं" इस वचन के कारण तिर्यंच (पशु) के साथ भी होती है। वहाँ तिर्यंच की सीमा मैथुन-धर्म आपत्ति में बताए गए तरीके से ही समझनी चाहिए। इसलिए यदि गोह, बिल्ली, नेवला आदि में से कोई भी भिक्षु के निवास स्थान में एक ही सीमा (एकूपचार) वाले स्थान में आकर सोता है, तो सहशय्या ही होती है।

Yadi pana thambhānaṃ upari katapāsādassa uparimatalena saddhiṃ asambaddhabhittikassa bhittiyā upari ṭhitasusiratulāsīsassa susirena pavisitvā tulāya abbhantare sayitvā teneva susirena nikkhamitvā gacchati, heṭṭhāpāsāde [Pg.13] sayitabhikkhussa anāpatti. Sace chadane chiddaṃ hoti, tena pavisitvā antochadane vasitvā teneva pakkamati, nānūpacāre uparimatale chadanabbhantare sayitassa āpatti, heṭṭhimatale sayitassa anāpatti. Sace antopāsādeneva ārohitvā sabbatalāni paribhuñjanti, ekūpacārāni honti, tesu yattha katthaci sayitassa āpatti.

यदि खंभों पर बने प्रासाद की ऊपरी मंजिल के साथ न जुड़ी हुई दीवार के ऊपर स्थित खोखले शहतीर (तुला) के छेद से प्रवेश कर, शहतीर के भीतर सोकर उसी छेद से निकलकर (पशु) चला जाता है, तो निचली मंजिल में सोए हुए भिक्षु को अनापत्ति है। यदि छत में छेद हो, उससे प्रवेश कर छत के भीतर रहकर उसी से निकल जाता है, तो भिन्न सीमा (नानूपचार) वाली ऊपरी मंजिल में छत के भीतर सोने वाले को आपत्ति होती है, जबकि निचली मंजिल में सोने वाले को अनापत्ति। यदि प्रासाद के भीतर से ही ऊपर चढ़कर सभी मंजिलों का उपयोग करते हैं, तो वे एक ही सीमा (एकूपचार) वाली मानी जाती हैं, और उनमें कहीं भी सोने वाले को आपत्ति होती है।

Sabhāsaṅkhepena kate aḍḍhakuṭṭakasenāsane sayitassa vāḷasaṅghāṭādīsu kapotādayo pavisitvā sayanti, āpattiyeva. Parikkhepassa bahigate nibbakosabbhantare sayanti, anāpatti. Parimaṇḍalaṃ vā caturassaṃ vā ekacchadanāya gabbhamālāya satagabbhaṃ cepi senāsanaṃ hoti, tatra ce ekena sādhāraṇadvārena pavisitvā visuṃ pākārena aparicchinnagabbhūpacāre sabbagabbhe pavisanti, ekagabbhepi anupasampanne nipanne sabbagabbhesu nipannānaṃ āpatti. Sace sapamukhā gabbhā honti, pamukhassa upari acchannaṃ uccavatthukaṃ cepi hoti, pamukhe sayito gabbhe sayitānaṃ āpattiṃ na karoti. Sace pana gabbhacchadaneneva saddhiṃ sambaddhacchadanaṃ hoti, tatra sayito sabbesaṃ āpattiṃ karoti. Kasmā? Sabbacchannattā sabbaparicchannattā ca, gabbhaparikkhepoyeva hissa parikkhepoti. Eteneva hi nayena aṭṭhakathāsu lohapāsādaparikkhepassa catūsu dvārakoṭṭhakesu āpatti vuttā.

स्वभाव-संक्षेप (आकार) से बनाए गए आधी दीवार वाले शयनासन में सोने वाले भिक्षु के लिए, यदि व्याघ्र आदि के चित्रों वाले शहतीर आदि पर कबूतर आदि पक्षी प्रवेश करके सोते हैं, तो आपत्ति ही है। यदि वे घेरे के बाहर स्थित छज्जे के भीतर सोते हैं, तो आपत्ति नहीं है। चाहे गोल हो या चौकोर, यदि एक ही छत वाली कमरों की पंक्ति से युक्त सौ कमरों वाला शयनासन हो, और वहाँ यदि एक ही सामान्य द्वार से प्रवेश करके अलग दीवार से विभाजित न किए गए कमरों के परिसर वाले सभी कमरों में प्रवेश किया जा सकता हो, तो एक कमरे में भी अनुपसंपन्न के सोने पर सभी कमरों में सोए हुए भिक्षुओं को आपत्ति होती है। यदि कमरे बरामदे सहित हों, और बरामदे के ऊपर छत न हो तथा वह ऊँची नींव वाला हो, तो बरामदे में सोया हुआ व्यक्ति कमरे में सोए हुए भिक्षुओं को आपत्ति का भागी नहीं बनाता। लेकिन यदि कमरे की छत के साथ ही जुड़ी हुई छत हो, तो वहाँ सोया हुआ व्यक्ति सभी को आपत्ति का भागी बनाता है। क्यों? क्योंकि वह सब ओर से ढका और सब ओर से घिरा हुआ है, क्योंकि कमरे का घेरा ही उसका घेरा होता है। इसी न्याय से अट्ठकथाओं में लोहप्रासाद के घेरे के चारों द्वार-कोष्ठकों में आपत्ति कही गई है।

Yaṃ pana andhakaṭṭhakathāyaṃ ‘‘aparikkhitte pamukhe anāpattīti bhūmiyaṃ vinā jagatiyā pamukhaṃ sandhāya kathina’’nti vuttaṃ, taṃ andhakaraṭṭhe pāṭekkasannivesā ekacchadanā gabbhapāḷiyo sandhāya vuttaṃ. Yañca tattha ‘‘bhūmiyaṃ vinā jagatiyā’’ti vuttaṃ, taṃ neva aṭṭhakathāsu atthi; na pāḷiyā sameti. Dasahatthubbedhāpi hi jagati parikkhepasaṅkhyaṃ na gacchati. Tasmā yampi tattha dutiyasikkhāpade jagatiyā pamāṇaṃ vatvā ‘‘etaṃ ekūpacāraṃ paricchannaṃ nāma hotī’’ti vuttaṃ, taṃ na gahetabbaṃ. Yepi ekasāladvisālatisālacatussālasannivesā mahāpāsādā ekasmiṃ okāse pāde dhovitvā paviṭṭhena sakkā honti sabbattha anuparigantuṃ, tesupi sahaseyyāpattiyā na muccati. Sace tasmiṃ tasmiṃ ṭhāne upacāraṃ paricchinditvā katā honti, ekūpacāraṭṭhāneyeva āpatti.

और जो अन्धक-अट्ठकथा में कहा गया है कि 'बिना घिरे बरामदे में आपत्ति नहीं है', यह भूमि के बिना चबूतरे वाले बरामदे के संदर्भ में कहा गया है, वह अन्धक राष्ट्र में अलग-अलग स्थित एक ही छत वाली कमरों की पंक्तियों के संदर्भ में कहा गया है। और जो वहाँ 'भूमि के बिना चबूतरे के साथ' कहा गया है, वह न तो अट्ठकथाओं में है और न ही पालि से मेल खाता है। क्योंकि दस हाथ ऊँची नींव (चबूतरा) भी घेरे की गिनती में नहीं आती। इसलिए वहाँ द्वितीय शिक्षापद में चबूतरे का प्रमाण बताकर जो यह कहा गया है कि 'यह एक ही परिसर और घिरा हुआ कहलाता है', उसे ग्रहण नहीं करना चाहिए। जो एक-शाला, द्वि-शाला, त्रि-शाला या चतुः-शाला के रूप में स्थित बड़े प्रासाद हैं, जहाँ एक स्थान पर पैर धोकर प्रवेश करने के बाद सब जगह घूमना संभव होता है, उनमें भी सहशय्या की आपत्ति से मुक्ति नहीं होती। यदि उन-उन स्थानों पर परिसर को विभाजित करके बनाया गया हो, तो एक ही परिसर वाले स्थान में ही आपत्ति होती है।

Dvīhi [Pg.14] dvārehi yuttassa sudhāchadanamaṇḍapassa majjhe pākāraṃ karonti, ekena dvārena pavisitvā ekasmiṃ paricchede anupasampanno sayati, ekasmiṃ bhikkhu, anāpatti. Pākāre godhādīnaṃ pavisanamattampi chiddaṃ hoti, ekasmiñca paricchede godhā sayanti, anāpattiyeva. Na hi chiddena gehaṃ ekūpacāraṃ nāma hoti. Sace pākāramajjhe chinditvā dvāraṃ yojenti, ekūpacāratāya āpatti. Taṃ dvāraṃ kavāṭena pidahitvā sayanti, āpattiyeva. Na hi dvārapidahanena gehaṃ nānūpacāraṃ nāma hoti, dvāraṃ vā advāraṃ. Kavāṭañhi saṃvaraṇavivaraṇehi yathāsukhaṃ vaḷañjanatthāya kataṃ, na vaḷañjanūpacchedanatthāya. Sace pana taṃ dvāraṃ puna iṭṭhakāhi pidahanti, advāraṃ hoti, purime nānūpacārabhāveyeva tiṭṭhati. Dīghapamukhaṃ cetiyagharaṃ hoti. Ekaṃ kavāṭaṃ anto, ekaṃ bahi, dvinnaṃ kavāṭānaṃ antare anupasampanno antocetiyaghare sayantassa āpattiṃ karoti, ekūpacārattā.

दो द्वारों वाले चूने की छत वाले मण्डप के बीच में यदि दीवार बना दी जाए, और एक द्वार से प्रवेश करके एक भाग में अनुपसंपन्न सोता है और दूसरे भाग में भिक्षु, तो आपत्ति नहीं है। यदि दीवार में गोह आदि के प्रवेश करने मात्र का छेद हो, और एक भाग में गोह सोती हो, तो आपत्ति नहीं ही है। क्योंकि छेद होने से घर 'एक परिसर वाला' नहीं हो जाता। यदि दीवार के बीच में काटकर द्वार लगा दिया जाए, तो एक परिसर होने के कारण आपत्ति होती है। उस द्वार को किवाड़ से बंद करके सोने पर भी आपत्ति ही है। क्योंकि द्वार बंद करने से घर 'अलग परिसर वाला' नहीं हो जाता, और न ही द्वार 'अ-द्वार' हो जाता है। किवाड़ तो खोलने और बंद करने के माध्यम से सुखपूर्वक उपयोग के लिए बनाया गया है, उपयोग को रोकने के लिए नहीं। लेकिन यदि उस द्वार को फिर से ईंटों से बंद कर दिया जाए, तो वह 'अ-द्वार' हो जाता है, और पहले की तरह 'अलग परिसर' की स्थिति में ही रहता है। यदि लंबे बरामदे वाला चैत्य-घर हो, जिसमें एक किवाड़ भीतर और एक बाहर हो, तो दो किवाड़ों के बीच अनुपसंपन्न के सोने पर वह चैत्य-घर के भीतर सोने वाले भिक्षु को आपत्ति का भागी बनाता है, क्योंकि वह एक ही परिसर है।

Tatra yassa ‘‘siyā ayaṃ ekūpacāranānūpacāratā nāma udositasikkhāpade vuttā, idha pana ‘seyyā nāma sabbacchannā sabbaparicchannā yebhuyyena channā yebhuyyena paricchannā’ti ettakameva vuttaṃ, pihitadvāro ca gabbho sabbaparicchannova hoti. Tasmā tattha anto sayiteneva saddhiṃ āpatti, bahi sayitena anāpattī’’ti. So evaṃ vattabbo – ‘‘apihitadvāre pana kasmā bahi sayitena āpattī’’ti? Pamukhassa gabbhena saddhiṃ sabbacchannattā. ‘‘Kiṃ pana gabbhe pihite chadanaṃ viddhastaṃ hotī’’ti? Na viddhastaṃ, gabbhena saddhiṃ pamukhassa sabbaparicchannatā na hoti. ‘‘Kiṃ parikkhepo viddhasto’’ti? Addhā vakkhati ‘‘na viddhasto, kavāṭena upacāro paricchanno’’ti. Evaṃ dūrampi gantvā puna ekūpacāranānūpacārataṃyeva paccāgamissati.

वहाँ यदि किसी का यह तर्क (चोदना) हो कि— 'यह एक परिसर और अलग परिसर का भाव उदोसित शिक्षापद में कहा गया है, लेकिन यहाँ तो केवल इतना ही कहा गया है कि शय्या का अर्थ है सब ओर से ढकी, सब ओर से घिरी, प्रायः ढकी, प्रायः घिरी; और बंद द्वार वाला कमरा सब ओर से घिरा ही होता है। इसलिए वहाँ भीतर सोने वाले के साथ ही आपत्ति होनी चाहिए, बाहर सोने वाले के साथ आपत्ति नहीं होनी चाहिए।' उसे ऐसा कहना चाहिए— 'लेकिन द्वार खुला होने पर बाहर सोने वाले के साथ आपत्ति क्यों होती है?' उत्तर होगा— 'बरामदे का कमरे के साथ सब ओर से ढका होने के कारण।' फिर पूछना चाहिए— 'क्या कमरा बंद होने पर छत नष्ट हो जाती है?' वह कहेगा— 'नष्ट नहीं होती, लेकिन कमरे के साथ बरामदे का पूर्ण घेरा नहीं रहता।' फिर पूछना चाहिए— 'क्या घेरा नष्ट हो गया?' वह निश्चित ही कहेगा— 'नष्ट नहीं हुआ, किवाड़ से परिसर विभाजित हो गया है।' इस प्रकार दूर जाकर भी वह पुनः 'एक परिसर और अलग परिसर' के भाव पर ही वापस आएगा।

Apica yadi byañjanamatteyeva attho suviññeyyo siyā, sabbacchannāti vacanato pañcannaṃ aññatarena chadanena channā eva seyyā siyā, na aññena. Evañca sati padaracchannādīsu anāpatti siyā. Tato yadatthaṃ sikkhāpadaṃ paññattaṃ, sveva attho parihāyeyya. Parihāyatu vā mā vā, kathaṃ avuttaṃ gahetabbanti; ko vā vadati ‘‘avuttaṃ gahetabba’’nti? Vuttañhetaṃ aniyatesu – ‘‘paṭicchannaṃ nāma āsanaṃ kuṭṭena vā kavāṭena vā kilañjena [Pg.15] vā sāṇipākārena vā rukkhena vā thambhena vā koṭṭhalikāya vā yena kenaci paṭicchannaṃ hotī’’ti. Tasmā yathā tattha yena kenaci paṭicchannaṃ paṭicchannameva, evamidhāpi gahetabbaṃ. Tasmā senāsanaṃ khuddakaṃ vā hotu mahantaṃ vā aññena saddhiṃ sambaddhaṃ vā asambaddhaṃ vā dīghaṃ vā vaṭṭaṃ vā caturassaṃ vā ekabhūmakaṃ vā, anekabhūmakaṃ vā, yaṃ yaṃ ekūpacāraṃ sabbattha yena kenaci paṭicchādanena sabbacchanne sabbaparicchanne yebhuyyena vā channe yebhuyyena vā paricchanne sahaseyyāpatti hotīti.

इसके अतिरिक्त, यदि केवल शब्दों के अर्थ को ही सुविज्ञ माना जाए, तो 'सब्बच्छन्ना' (पूर्णतः आच्छादित) कहने से पाँच प्रकार के छतों में से किसी एक से ढकी हुई शय्या ही शय्या होगी, अन्य नहीं। ऐसा होने पर तख्तों आदि से ढकी हुई शय्याओं में आपत्ति नहीं होगी। तब जिस उद्देश्य के लिए शिक्षापद प्रज्ञप्त किया गया है, वही उद्देश्य नष्ट हो जाएगा। उद्देश्य नष्ट हो या न हो, 'जो नहीं कहा गया है उसे कैसे ग्रहण किया जाए?' - ऐसा कौन कहता है कि 'जो नहीं कहा गया है उसे ग्रहण करना चाहिए'? क्योंकि अनियत (नियमों) में यह कहा गया है - 'प्रतिच्छन्न (ढका हुआ) आसन उसे कहते हैं जो दीवार, किवाड़, चटाई, पर्दे, वृक्ष, खंभे, कोठरी या किसी भी चीज़ से ढका हो'। इसलिए, जैसे वहाँ किसी भी चीज़ से ढका होना 'प्रतिच्छन्न' ही है, वैसे ही यहाँ भी ग्रहण करना चाहिए। इसलिए सेनासन छोटा हो या बड़ा, दूसरे के साथ जुड़ा हो या न जुड़ा हो, लंबा हो, गोल हो, चौकोर हो, एक मंजिला हो या बहुमंजिला हो, जो-जो एक ही परिसर (एकूपचार) में है, वहाँ किसी भी आच्छादन से पूर्णतः ढके हुए, पूर्णतः घिरे हुए, या अधिकांशतः ढके हुए या अधिकांशतः घिरे हुए स्थान पर (अनुपसम्पन्न के साथ) सोने पर आपत्ति होती है।

53. Upaḍḍhacchanne upaḍḍhaparicchanne āpatti dukkaṭassāti ettha sabbacchanne upaḍḍhaparicchanneti evamādīsupi mahāpaccariyaṃ dukkaṭamevāti vuttaṃ. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘sabbacchanne yebhuyyenaparicchanne pācittiyaṃ, sabbacchanne upaḍḍhaparicchanne pācittiyaṃ, yebhuyyenachanne upaḍḍhaparicchanne pācittiyaṃ, sabbaparicchanne yebhuyyenachanne pācittiyaṃ, sabbaparichanne upaḍḍhacchanne pācittiyaṃ, yebhuyyenaparicchanne upaḍḍhacchanne pācittiyaṃ, pāḷiyaṃ vuttapācittiyena saddhiṃ satta pācittiyānī’’ti vuttaṃ. ‘‘Sabbacchanne cūḷakaparicchanne dukkaṭaṃ, yebhuyyenachanne cūḷakaparicchanne dukkaṭaṃ, sabbaparicchanne cūḷakacchanne dukkaṭaṃ, yebhuyyenaparicchanne cūḷakacchanne dukkaṭaṃ, pāḷiyaṃ dukkaṭena saha pañca dukkaṭānī’’ti vuttaṃ.

५३. 'आधे ढके हुए और आधे घिरे हुए स्थान पर दुक्कट की आपत्ति होती है' - यहाँ 'पूर्णतः ढके हुए और आधे घिरे हुए' आदि के विषय में भी महाप्रत्यरी (महापच्चरिय) में कहा गया है कि दुक्कट ही होता है। किन्तु महाअट्ठकथा में कहा गया है - 'पूर्णतः ढके हुए और अधिकांशतः घिरे हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है, पूर्णतः ढके हुए और आधे घिरे हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है, अधिकांशतः ढके हुए और आधे घिरे हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है, पूर्णतः घिरे हुए और अधिकांशतः ढके हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है, पूर्णतः घिरे हुए और आधे ढके हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है, अधिकांशतः घिरे हुए और आधे ढके हुए स्थान पर पाचित्तिय होता है; पालि में कहे गए पाचित्तिय के साथ कुल सात पाचित्तिय होते हैं।' 'पूर्णतः ढके हुए और थोड़ा घिरे हुए स्थान पर दुक्कट होता है, अधिकांशतः ढके हुए और थोड़ा घिरे हुए स्थान पर दुक्कट होता है, पूर्णतः घिरे हुए और थोड़ा ढके हुए स्थान पर दुक्कट होता है, अधिकांशतः घिरे हुए और थोड़ा ढके हुए स्थान पर दुक्कट होता है; पालि में कहे गए दुक्कट के साथ कुल पाँच दुक्कट होते हैं' - ऐसा कहा गया है।

‘‘Upaḍḍhacchanne cūḷakaparicchanne anāpatti, upaḍḍhaparicchanne cūḷakacchanne anāpatti, cūḷakacchanne cūḷakaparicchanne anāpatti, sabbacchanne sabbaaparicchanneti ca ettha senambamaṇḍapavaṇṇaṃ hotī’’ti vuttaṃ. Imināpetaṃ veditabbaṃ – ‘‘yathā jagati parikkhepasaṅkhaya na gacchatī’’ti. Sesaṃ uttānatthameva.

'आधे ढके हुए और थोड़ा घिरे हुए स्थान पर अनापत्ति है, आधे घिरे हुए और थोड़ा ढके हुए स्थान पर अनापत्ति है, थोड़ा ढके हुए और थोड़ा घिरे हुए स्थान पर अनापत्ति है; और यहाँ पूर्णतः ढके हुए किन्तु बिल्कुल न घिरे हुए स्थान के विषय में कहा गया है कि वह 'सेनम्ब-मण्डप' के समान होता है।' इससे यह भी समझना चाहिए कि 'जैसे जगती (चबूतरा) घेरे की गिनती में नहीं आती'। शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एळकलोम-समुत्थान (भेड़ के ऊन के समान समुत्थान) - यह काय (शरीर) से और काय-चित्त (शरीर और मन) से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-पद है; इसमें संज्ञा (जानबूझकर करना) से मुक्ति नहीं है (नोसञ्ञाविमोक्ख); यह अचित्तक है; यह प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन जन्य दोष) है; यह काय-कर्म है; इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Sahaseyyasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

पाँचवाँ सहशय्या शिक्षापद समाप्त।

6. Dutiyasahaseyyasikkhāpadavaṇṇanā

६. द्वितीय सहशय्या शिक्षापद की व्याख्या।

55. Dutiyasahaseyyasikkhāpade [Pg.16]āvasathāgāranti āgantukānaṃ vasanāgāraṃ. Paññattaṃ hotīti puññakāmatāya katvā ṭhapitaṃ hoti. Yena sā itthī tenupasaṅkamīti asukasmiṃ nāma ṭhāne āvasathāgāraṃ paññattaṃ atthīti manussānaṃ sutvā upasaṅkami. Gandhagandhinīti agarukuṅkumādīnaṃ gandhānaṃ gandho gandhagandho, so assā atthīti gandhagandhinī. Sāṭakaṃ nikkhipitvāti appeva nāmassa imampi vippakāraṃ passantassa rāgo uppajjeyyāti cintetvā evamakāsi. Okkhipitvāti adho khipitvā. Accayoti aparādho. Maṃ accagamāti maṃ atikkamma abhibhavitvā pavatto. Sesaṃ paṭhamasikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ. Ayameva hi viseso – paṭhamasikkhāpade catutthadivase āpatti idha paṭhamadivasepi. Yakkhīpetīhi dissamānakarūpāhi tiracchānagatitthiyā ca methunadhammavatthubhūtāya eva dukkaṭaṃ. Sesāhi anāpatti. Samuṭṭhānādīni paṭhamasadisānevāti.

५५. द्वितीय सहशय्या शिक्षापद में - 'आवसथागार' का अर्थ है आगंतुकों (अतिथियों) के रहने का घर। 'प्रज्ञप्त होता है' का अर्थ है पुण्य की इच्छा से बनाकर रखा गया। 'जहाँ वह स्त्री थी वहाँ गया' का अर्थ है कि 'अमुक स्थान पर आवसथागार बना हुआ है' - ऐसा मनुष्यों से सुनकर वह वहाँ गया। 'गन्धगन्धिनी' का अर्थ है अगरु, कुंकुम आदि गंधों की सुगंध; वह सुगंध जिसमें हो, वह 'गन्धगन्धिनी' है। 'शाटक (वस्त्र) उतारकर' का अर्थ है - 'शायद इस विकार (अवस्था) को देखने वाले इस भिक्षु में राग उत्पन्न हो जाए' - ऐसा सोचकर उसने वैसा किया। 'ओक्खिपित्वा' का अर्थ है नीचे गिराकर। 'अच्चय' का अर्थ है अपराध। 'मुझे अच्चय (अपराध) ने दबा लिया' का अर्थ है मुझे लाँघकर, मुझ पर हावी होकर घटित हुआ। शेष व्याख्या प्रथम शिक्षापद में बताए गए तरीके से ही समझनी चाहिए। विशेष अंतर यही है - प्रथम शिक्षापद में चौथे दिन आपत्ति होती है, यहाँ पहले दिन ही हो जाती है। दृश्यमान रूप वाली यक्षिणियों, प्रेतनियों और मैथुन का विषय बनने वाली तिर्यंच (पशु) मादा के साथ सोने पर दुक्कट होता है। शेष (अदृश्य आदि) के साथ अनापत्ति है। समुत्थान आदि प्रथम शिक्षापद के समान ही हैं।

Dutiyasahaseyyasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

छठा द्वितीय सहशय्या शिक्षापद समाप्त।

7. Dhammadesanāsikkhāpadavaṇṇanā

७. धर्म-देशना शिक्षापद की व्याख्या।

60. Sattamasikkhāpade – gharaṇīti gharasāminī. Nivesanadvāreti nivesanassa mahādvāre. Gharasuṇhāti tasmiṃ ghare suṇhā. Āvasathadvāreti ovarakadvāre. Vissaṭṭhenāti suniggatena saddena. Vivaṭenāti suṭṭhu pakāsena asaṃvutena. Dhammo desetabboti ayaṃ saraṇasīlādibhedo dhammo kathetabbo. Aññātunti ājānituṃ. Viññunā purisaviggahenāti viññunā purisena, purisaviggahaṃ gahetvāpi ṭhitena na yakkhena na petena na tiracchānagatena.

६०. सातवें शिक्षापद में - 'घरणी' का अर्थ है घर की स्वामिनी। 'निवेशद्वार' का अर्थ है घर का मुख्य द्वार। 'घरसुण्हा' का अर्थ है उस घर की पुत्रवधू। 'आवसथद्वार' का अर्थ है कमरे (ओवरक) का द्वार। 'विस्सट्ठेन' का अर्थ है स्पष्ट रूप से निकली हुई ध्वनि से। 'विवटेन' का अर्थ है भली-भाँति प्रकट, बिना ढकी हुई (ध्वनि) से। 'धम्म देसेतब्बो' का अर्थ है शरणगमन, शील आदि के भेद वाला यह धर्म कहना चाहिए। 'अञ्ञातुं' का अर्थ है जानने के लिए। 'विञ्ञुना पुरिसविग्गहेन' का अर्थ है समझदार पुरुष द्वारा; पुरुष का शरीर धारण करके स्थित होने पर भी जो न यक्ष हो, न प्रेत हो और न तिर्यंच हो, ऐसे समझदार पुरुष द्वारा।

66. Anāpatti viññunā purisaviggahenāti viññunā purisaviggahena saddhiṃ ṭhitāya bahumpi dhammaṃ desentassa anāpatti. Chappañcavācāhīti chahi pañcahi vācāhi yo deseti, tassapi anāpatti. Tattha eko gāthāpādo ekavācāti evaṃ sabbattha vācāpamāṇaṃ veditabbaṃ. Sace aṭṭhakathaṃ dhammapadaṃ jātakādivatthuṃ vā kathetukāmo hoti, chappañcapadamattameva kathetuṃ [Pg.17] vaṭṭati. Pāḷiyā saddhiṃ kathentena ekapadaṃ pāḷito pañca aṭṭhakathātoti evaṃ cha padāni anatikkāmetvāva kathetabbo. Padasodhamme vuttappabhedo hi idhāpi sabbo dhammoyeva. Tasmiṃ desetīti tasmiṃ khaṇe deseti. Sampadānatthe vā etaṃ bhummavacanaṃ. Tassā desetīti attho. Aññissā mātugāmassāti ekissā desetvā puna āgatāgatāya aññissāpi desetīti evaṃ ekāsane nisinno mātugāmasatasahassannampi desetīti attho. Mahāpaccariyaṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ samaṃ nisinnānaṃ mātugāmānaṃ ‘‘tumhākaṃ ekekissā ekekaṃ gāthaṃ desessāmi, taṃ suṇāthāti deseti, anāpatti. Paṭhamaṃ ekekissā ekekaṃ gāthaṃ kathessāmīti ābhogaṃ katvā jānāpetvā kathetuṃ vaṭṭati, na pacchāti. Pañhaṃ pucchati pañhaṃ puṭṭho kathetīti mātugāmo ‘‘dīghanikāyo nāma bhante kimatthaṃ dīpetī’’ti pucchati. Evaṃ pañhaṃ puṭṭho bhikkhu sabbaṃ cepi dīghanikāyaṃ katheti, anāpatti. Sesamettha uttānatthameva.

६६. अनापत्ति विञ्ञुना पुरिसविग्गहेनाति - एक समझदार पुरुष की उपस्थिति में बैठी हुई महिला को बहुत सा धर्म उपदेश देने वाले भिक्षु को अनापत्ति है। छप्पञ्चवाचाहिति - जो छह या पांच वचनों से उपदेश देता है, उसे भी अनापत्ति है। वहां एक गाथा-पाद एक वचन है, इस प्रकार सर्वत्र वचनों का परिमाण जानना चाहिए। यदि अट्ठकथा, धम्मपद या जातक आदि की कथा कहने की इच्छा हो, तो केवल छह या पांच पद मात्र ही कहना उचित है। पालि के साथ कहते हुए, पालि से एक पद और अट्ठकथा से पांच पद - इस प्रकार छह पदों का उल्लंघन न करते हुए ही कहना चाहिए। पदसोधम्म में जो भेद कहे गए हैं, वे यहाँ भी सब धर्म ही हैं। तस्मिं देसेतीति - उस क्षण में उपदेश देता है। अथवा यह 'तस्मिं' शब्द सम्प्रदान अर्थ में सप्तमी विभक्ति है। तस्सा देसेति (उस महिला को उपदेश देता है) यह अर्थ है। अञ्ञिस्सा मातुगामस्साति - एक महिला को उपदेश देकर फिर बार-बार आने वाली अन्य महिला को भी उपदेश देता है, इस प्रकार एक ही आसन पर बैठे हुए लाखों महिलाओं को भी उपदेश देता है, यह अर्थ है। महापिच्चरी अट्ठकथा में कहा गया है - साथ बैठी हुई महिलाओं को "तुम में से प्रत्येक को मैं एक-एक गाथा सुनाऊंगा, उसे सुनो" ऐसा कहकर उपदेश देता है, तो अनापत्ति है। पहले "प्रत्येक को एक-एक गाथा कहूँगा" ऐसा संकल्प करके और उन्हें समझाकर कहना उचित है, बाद में नहीं। पञ्हं पुच्छति पञ्हं पुट्ठो कथेतीति - महिला पूछती है "भन्ते, दीघनिकाय क्या अर्थ प्रकाशित करता है?" इस प्रकार प्रश्न पूछे जाने पर भिक्षु यदि संपूर्ण दीघनिकाय भी कहता है, तो अनापत्ति है। शेष यहाँ स्पष्ट अर्थ वाला ही है।

Padasodhammasamuṭṭhānaṃ – vācato ca vācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

पदसोधम्म-समुत्थान - यह वचन से और वचन-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया है; नोसञ्ञाविमोक्ख है; अचित्तक है; पण्णत्तिवज्ज है; वचीकम्म है; तीन चित्त और तीन वेदना वाला है।

Dhammadesanāsikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सातवाँ धम्मदेसना-सिक्खापद समाप्त।

8. Bhūtārocanasikkhāpadavaṇṇanā

८. भूतारोचन-सिक्खापद की व्याख्या।

67. Aṭṭhamasikkhāpade – vatthukathāya tāva yaṃ vattabbaṃ siyā, taṃ sabbaṃ catutthapārājikavaṇṇanāyaṃ vuttanayameva. Ayameva hi viseso – tattha abhūtaṃ ārocesuṃ, idha bhūtaṃ. Bhūtampi puthujjanā ārocesuṃ, na ariyā. Ariyānañhi payuttavācā nāma natthi, attano guṇe ārocayamāne pana aññe na paṭisedhesuṃ, tathāuppanne ca paccaye sādiyiṃsu, tathāuppannabhāvaṃ ajānantā.

६७. आठवें सिक्खापद में - वस्तु-कथा के विषय में जो कुछ कहना चाहिए, वह सब चौथे पाराजिक की व्याख्या में कहे गए तरीके के समान ही है। यही विशेषता है - वहाँ असत्य (अभूत) कहा गया था, यहाँ सत्य (भूत)। सत्य होने पर भी पृथग्जनों ने कहा, आर्यों ने नहीं। क्योंकि आर्यों की लाभ के लिए प्रयुक्त वाणी नहीं होती। किन्तु अपने गुणों के कहे जाने पर दूसरों को उन्होंने मना नहीं किया, और उस प्रकार उत्पन्न हुए प्रत्ययों को स्वीकार किया, उस प्रकार उत्पन्न होने के भाव को न जानते हुए।

‘‘Atha kho te bhikkhū bhagavato etamatthaṃ ārocesu’’ntiādimhi pana ye uttarimanussadhammassa vaṇṇaṃ bhāsiṃsu, te ārocesunti veditabbaṃ. ‘‘Kacci pana vo bhikkhave bhūta’’nti pucchite pana sabbepi ‘‘bhūtaṃ bhagavā’’ti paṭijāniṃsu. Ariyānampi hi abbhantare bhūto uttarimanussadhammoti. Atha bhagavā [Pg.18] ariyamissakattā ‘‘moghapurisā’’ti avatvā ‘‘kathañhi nāma tumhe bhikkhave’’ti vatvā ‘‘udarassa kāraṇā’’tiādimāha. Tattha yasmā ariyā aññesaṃ sutvā ‘‘ayyo kira, bhante, sotāpanno’’tiādinā nayena pasannehi manussehi pucchiyamānā apaññatte sikkhāpade anādīnavadassino suddhacittatāya attano ca paresañca visesādhigamaṃ paṭijāniṃsu. Evaṃ paṭijānantehi ca tehi yaṃ aññe udarassa kāraṇā uttarimanussadhammassa vaṇṇaṃ bhāsitvā piṇḍapātaṃ uppādesuṃ, taṃ suddhacittatāya sādiyantehipi udarassa kāraṇā uttarimanussadhammassa vaṇṇo bhāsito viya hoti. Tasmā sabbasaṅgāhikeneva nayena ‘‘kathañhi nāma tumhe, bhikkhave, udarassa kāraṇā gihīnaṃ aññamaññaṃ uttarimanussadhammassa vaṇṇaṃ bhāsissathā’’ti āha. Sesaṃ catutthapārājikavatthusadisameva. Sikkhāpadavibhaṅgepi kevalaṃ tattha pārājikañceva thullaccayañca idha bhūtattā pācittiyañceva dukkaṭañca ayaṃ viseso. Sesaṃ vuttanayameva.

"अथ खो ते भिक्खू भगवतो एतमत्थं आरोचेसुं" इत्यादि में, जिन्होंने उत्तरिमनुस्सधम्म के गुणों को कहा, उन्होंने सूचित किया - ऐसा जानना चाहिए। "कच्चि पन वो भिक्खवे भूतं" (भिक्षुओं, क्या यह सत्य है?) ऐसा पूछे जाने पर सभी ने "भूतं भगवा" (भगवन, यह सत्य है) ऐसा स्वीकार किया। क्योंकि आर्यों के भीतर उत्तरिमनुस्सधम्म सत्य विद्यमान होता है। तब भगवान ने आर्यों के साथ मिश्रित होने के कारण "मोघपुरिसा" ऐसा न कहकर "कथञ्हि नाम तुम्हे भिक्खवे" ऐसा कहा और "उदरस्स कारणा" इत्यादि कहा। वहाँ क्योंकि आर्यों ने दूसरों से सुनकर "भन्ते, आर्य तो स्रोतआपन्न हैं" इत्यादि रीति से प्रसन्न मनुष्यों द्वारा पूछे जाने पर, सिक्खापद के प्रज्ञप्त न होने के कारण दोष न देखते हुए, शुद्ध चित्त से अपने और दूसरों के विशेष अधिगम को स्वीकार किया। इस प्रकार स्वीकार करने वाले उनके द्वारा, जो दूसरों ने पेट के कारण उत्तरिमनुस्सधम्म के गुणों को कहकर पिण्डपात उत्पन्न किया, उसे शुद्ध चित्त से स्वीकार करते हुए भी वह पेट के कारण उत्तरिमनुस्सधम्म के गुणों को कहने के समान ही होता है। इसलिए सबको सम्मिलित करने वाली रीति से ही "कथञ्हि नाम तुम्हे, भिक्खवे, उदरस्स कारणा गिहीनं अञ्ञमञ्ञं उत्तरिमनुस्सधम्मस्स वण्णं भासिस्सथा" ऐसा कहा। शेष चौथे पाराजिक की वस्तु के समान ही है। सिक्खापद-विभंग में भी केवल इतना ही अंतर है कि वहाँ पाराजिक और थुल्लच्चय होता है, यहाँ सत्य होने के कारण पाचित्तिय और दुक्कट होता है। यह विशेषता है। शेष कहे गए तरीके के समान ही है।

77. ‘‘Upasampannassa bhūtaṃ ārocetī’’ti uttarimanussadhammameva sandhāya vuttaṃ. Parinibbānakāle hi antarā vā atikaḍḍhiyamānena upasampannassa bhūtaṃ ārocetuṃ vaṭṭati. Sutapariyattisīlaguṇaṃ pana anupasampannassāpi ārocetuṃ vaṭṭati. Ādikammikassa anāpatti. ‘‘Ummattakassā’’ti idaṃ pana idha na vuttaṃ. Kasmā? Diṭṭhisampannānaṃ ummādassa vā cittakkhepassa vā abhāvāti. Mahāpaccariyampi hi vicāritaṃ ‘‘jhānalābhī pana parihīne jhāne ummattako bhaveyya, tassapi bhūtārocanapaccayā anāpatti na vattabbā, bhūtasseva abhāvato’’ti. Sesaṃ uttānameva.

७७. "उपसम्पन्नस्स भूतं आरोचेति" यह उत्तरिमनुस्सधम्म के संदर्भ में ही कहा गया है। परिनिर्वाण के समय या बीच में अत्यधिक आग्रह किए जाने पर उपसम्पन्न भिक्षु को सत्य उत्तरिमनुस्सधम्म कहना उचित है। श्रुत, पर्यप्ति और शील के गुणों को तो अनुपसम्पन्न को भी कहना उचित है। आदिकर्मिक को अनापत्ति है। "उम्मत्तकस्स" यह यहाँ नहीं कहा गया है। क्यों? क्योंकि दृष्टि-सम्पन्न आर्यों को उन्माद या चित्त-विक्षेप नहीं होता। महापिच्चरी में भी विचार किया गया है - "झानलाभी यदि ध्यान से गिर जाए तो वह उन्मत्त हो सकता है, उसे भी सत्य कहने के कारण अनापत्ति नहीं कहनी चाहिए, क्योंकि सत्य उत्तरिमनुस्सधम्म का अभाव है।" शेष स्पष्ट है।

Bhūtārocanaṃ nāmetaṃ pubbe avuttehi tīhi samuṭṭhānehi samuṭṭhāti – kāyato vācato kāyavācato cāti. Kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, kusalābyākatacittehi dvicittaṃ, sukhamajjhattavedanāhi dvivedananti.

भूतारोचन नामक यह सिक्खापद पहले न कहे गए तीन समुत्थानों से उत्पन्न होता है - काय से, वचन से और काय-वचन से। यह क्रिया है; नोसञ्ञाविमोक्ख है; अचित्तक है; पण्णत्तिवज्ज है; कायकम्म है; वचीकम्म है; कुशल-अव्याकृत चित्तों से द्विचित्त है; सुख और उपेक्षा वेदनाओं से द्विवेदना वाला है।

Bhūtārocanasikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ भूतारोचन-सिक्खापद समाप्त।

9. Duṭṭhullārocanasikkhāpadavaṇṇanā

९. दुट्ठुल्लारोचन-सिक्खापद की व्याख्या।

78. Navamasikkhāpade [Pg.19]duṭṭhullā nāma āpatti cattāri ca pārājikāni terasa ca saṅghādisesāti imissā pāḷiyā ‘‘pārājikāni duṭṭhullasaddatthadassanatthaṃ vuttāni, saṅghādisesaṃ pana idha adhippeta’’nti aṭṭhakathāsu vuttaṃ. Tatrāyaṃ vicāraṇā – sace pārājikaṃ ārocentassa pācittiyaṃ na bhaveyya, yathā samānepi bhikkhu-bhikkhunīnaṃ upasampannasadde yattha bhikkhunī anadhippetā hoti, tattha bhikkhuṃ ṭhapetvā avaseso anupasampannoti vuccati; evamidha samānepi pārājikasaṅghādisesānaṃ duṭṭhullasadde yadi pārājikaṃ anadhippetaṃ, ‘‘duṭṭhullā nāma āpatti terasa saṅghādisesā’’ti etadeva vattabbaṃ siyā. Tattha bhaveyya ‘‘yo pārājikaṃ āpanno, so bhikkhubhāvato cuto, tasmā tassa āpattiṃ ārocento dukkaṭaṃ āpajjatī’’ti. Evaṃ sati akkosantopi dukkaṭaṃ āpajjeyya, pācittiyameva ca āpajjati. Vuttañhetaṃ – ‘‘asuddho hoti puggalo aññataraṃ pārājikaṃ dhammaṃ ajjhāpanno, tañce asuddhadiṭṭhi samāno okāsaṃ kārāpetvā akkosādhippāyo vadati, āpatti omasavādassā’’ti (pārā. 389). Evaṃ pāḷiyā vicāriyamānāya pārājikaṃ ārocentassāpi pācittiyameva dissati. Kiñcāpi dissati, atha kho sabbaaṭṭhakathāsu vuttattā aṭṭhakathācariyāva ettha pamāṇaṃ, na aññā vicāraṇā. Pubbepi ca āvocumha – ‘‘buddhena dhammo vinayo ca vutto, yo tassa puttehi tatheva ñāto’’tiādi (pārā. aṭṭha. 1.ganthārambhakathā). Aṭṭhakathācariyā hi buddhassa adhippāyaṃ jānanti.

७८. नौवें शिक्षापद में - 'दुट्ठुल्ला नाम आपत्ति चत्तारि च पाराजिकानि तेरस च सङ्घादिसेसा' इस पालि में, पाराजिकों को 'दुट्ठुल्ल' शब्द का अर्थ दिखाने के लिए कहा गया है, किन्तु यहाँ (इस शिक्षापद में) सङ्घादिसेस ही अभिप्रेत है - ऐसा अट्ठकथाओं में कहा गया है। यहाँ यह विचार है - यदि पाराजिक बताने वाले को पाचित्तिय न हो, तो जैसे 'उपसम्पन्न' शब्द भिक्षु-भिक्षुणियों के लिए समान होने पर भी जहाँ भिक्षुणी अभिप्रेत नहीं होती, वहाँ भिक्षु को छोड़कर शेष को 'अनुपसम्पन्न' कहा जाता है; वैसे ही यहाँ पाराजिक और सङ्घादिसेस के लिए 'दुट्ठुल्ल' शब्द समान होने पर भी यदि पाराजिक अभिप्रेत नहीं है, तो 'दुट्ठुल्ला नाम आपत्ति तेरस सङ्घादिसेसा' इतना ही कहना चाहिए था। वहाँ किसी को यह संशय हो सकता है कि 'जो पाराजिक हुआ है, वह भिक्षु-भाव से च्युत हो गया है, इसलिए उसकी आपत्ति बताने वाले को दुक्कट होता है।' ऐसा होने पर, गाली देने वाले को भी दुक्कट ही होना चाहिए, किन्तु उसे पाचित्तिय ही होता है। जैसा कि कहा गया है - 'यदि कोई व्यक्ति किसी पाराजिक धर्म का उल्लंघन कर अशुद्ध हो जाता है, और उसे अशुद्ध जानकर कोई उसे अपमानित करने के उद्देश्य से अनुमति लेकर बोलता है, तो ओमसवाद का पाचित्तिय होता है।' इस प्रकार पालि का विचार करने पर पाराजिक बताने वाले को भी पाचित्तिय ही दिखाई देता है। भले ही ऐसा दिखाई दे, फिर भी सभी अट्ठकथाओं में कहे जाने के कारण यहाँ अट्ठकथाचार्य ही प्रमाण हैं, अन्य विचार नहीं। और पहले भी हमने कहा है - 'बुद्ध द्वारा धर्म और विनय कहे गए हैं, जिसे उनके पुत्रों ने वैसे ही जाना है।' अट्ठकथाचार्य ही बुद्ध के अभिप्राय को जानते हैं।

Imināpi cetaṃ pariyāyena veditabbaṃ. Aññatra bhikkhusammutiyāti hi vuttaṃ. Bhikkhusammutiyā ca ārocanaṃ āyatiṃ saṃvaratthāya puna tathārūpaṃ āpattiṃ anāpajjanatthāya bhagavatā anuññātaṃ, na tassa bhikkhuno avaṇṇamattappakāsanatthāya, sāsane cassa patiṭṭhānisedhanatthāya, na ca pārājikaṃ āpannassa puna tathārūpāya āpattiyā anāpajjanena bhikkhubhāvo nāma atthi. Tasmā ‘‘pārājikāni duṭṭhullasaddatthadassanatthaṃ vuttāni, saṅghādisesaṃ pana idhādhippeta’’nti yaṃ aṭṭhakathāsu vuttaṃ, taṃ suvuttameva.

इसे इस तर्क से भी समझना चाहिए। क्योंकि 'भिक्षु-सम्मति के बिना' ऐसा कहा गया है। और भिक्षु-सम्मति से बताना भगवान द्वारा भविष्य में संयम के लिए और पुनः वैसी आपत्ति न होने के लिए अनुमत है, न कि उस भिक्षु के केवल अयश को प्रकट करने के लिए और न ही शासन में उसकी प्रतिष्ठा को रोकने के लिए। और पाराजिक प्राप्त व्यक्ति के लिए पुनः वैसी आपत्ति न होने से भिक्षु-भाव नहीं बना रहता। इसलिए अट्ठकथाओं में जो कहा गया है कि 'पाराजिकों को दुट्ठुल्ल शब्द का अर्थ दिखाने के लिए कहा गया है, किन्तु यहाँ सङ्घादिसेस ही अभिप्रेत है', वह सुकथित ही है।

80. Atthi [Pg.20] bhikkhusammuti āpattipariyantātiādīsu pana yā ayaṃ bhikkhusammuti vuttā, sā na katthaci āgatā, idha vuttattāyeva pana abhiṇhāpattikaṃ bhikkhuṃ disvā evamesa paresu hirottappenāpi āyatiṃ saṃvaraṃ āpajjissatīti tassa bhikkhuno hitesitāya tikkhattuṃ apaloketvā saṅghena kātabbāti veditabbāti.

८०. 'अत्थि भिक्षुसम्मति आपत्तिपरियन्ता' आदि पालि में जो यह भिक्षु-सम्मति कही गई है, वह अन्यत्र कहीं नहीं आई है। किन्तु यहाँ कहे जाने के कारण ही, बार-बार आपत्ति करने वाले भिक्षु को देखकर, 'इस प्रकार कहने पर यह दूसरों के समक्ष लज्जा और भय के कारण भविष्य में संयम को प्राप्त करेगा', ऐसा उस भिक्षु के हित की इच्छा से, तीन बार सूचित (अपलोकन) करके संघ द्वारा सम्मति दी जानी चाहिए - ऐसा समझना चाहिए।

82. Aduṭṭhullaṃ āpattiṃ āroceti āpatti dukkaṭassāti pañcapi āpattikkhandhe ārocentassa dukkaṭaṃ. Mahāpaccariyaṃ pana pārājikaṃ ārocentassāpi dukkaṭameva vuttaṃ. Anupasampannassa duṭṭhullaṃ vā aduṭṭhullaṃ vā ajjhācāranti ettha ādito pañca sikkhāpadāni duṭṭhullo nāma ajjhācāro, sesāni aduṭṭhullo. Sukkavissaṭṭhikāyasaṃsaggaduṭṭhullaattakāmā panassa ajjhācāro nāmāti vuttaṃ.

८२. 'अदुट्ठुल्लं आपत्तिं आरोचेति आपत्ति दुक्कटस्स' अर्थात् पाँचों आपत्ति-स्कन्धों को बताने वाले को दुक्कट होता है। महाप्रत्यरी में तो पाराजिक बताने वाले को भी दुक्कट ही कहा गया है। 'अनुपसम्पन्न के दुट्ठुल्ल या अदुट्ठुल्ल दुराचार' के विषय में यहाँ आदि के पाँच शिक्षापद 'दुट्ठुल्ल' नामक दुराचार हैं, शेष 'अदुट्ठुल्ल' हैं। किन्तु शुक्र-विसृष्टि, काय-संसर्ग, दुट्ठुल्ल-वाचा और आत्म-काम उसके लिए दुराचार कहे गए हैं - ऐसा अट्ठकथाओं में कहा गया है।

83. Vatthuṃ ārocetīti ‘‘ayaṃ sukkavissaṭṭhiṃ āpanno, duṭṭhullaṃ āpanno, attakāmaṃ āpanno’’ kāyasaṃsaggaṃ āpannoti evaṃ vadantassa anāpatti. Āpattiṃ ārocetīti ettha ‘‘ayaṃ pārājikaṃ āpanno, saṅghādisesaṃ thullaccayaṃ pācittiyaṃ pāṭidesanīyaṃ dukkaṭaṃ dubbhāsitaṃ āpanno’’ti vadati anāpatti. ‘‘Ayaṃ asuciṃ mocetvā saṅghādisesaṃ āpanno’’tiādinā pana nayena vatthunā saddhiṃ āpattiṃ ghaṭetvā ārocentasseva āpatti. Sesamettha uttānameva.

८३. 'वस्तु को बताता है' - 'यह शुक्र-विसृष्टि को प्राप्त हुआ है, दुट्ठुल्ला को प्राप्त हुआ है, आत्म-काम को प्राप्त हुआ है, काय-संसर्ग को प्राप्त हुआ है' - ऐसा कहने वाले को अनापत्ति है। 'आपत्ति को बताता है' - यहाँ 'यह पाराजिक को प्राप्त हुआ है, सङ्घादिसेस, थुल्लच्चय, पाचित्तिय, पाटिदेसनीय, दुक्कट, दुब्भासित को प्राप्त हुआ है' - ऐसा कहता है, तो अनापत्ति है। किन्तु 'यह अशुचि त्याग कर सङ्घादिसेस को प्राप्त हुआ है' आदि विधि से वस्तु के साथ आपत्ति को जोड़कर बताने वाले को ही आपत्ति होती है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

त्रिसमुत्थान - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त और दुःख-वेदना वाला है।

Duṭṭhullārocanasikkhāpadaṃ navamaṃ.

नौवाँ दुट्ठुल्ला-रोचन शिक्षापद।

10. Pathavīkhaṇanasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें पथवी-खणन शिक्षापद की व्याख्या।

86. Dasamasikkhāpade – jātā ca pathavī ajātā ca pathavīti imehi padehi jātapathaviñca ajātapathaviñca dasseti. Appapāsāṇādīsu appā pāsāṇā etthāti appapāsāṇāti evamattho daṭṭhabbo. Tattha muṭṭhippamāṇato [Pg.21] upari pāsāṇāti veditabbā, muṭṭhippamāṇā sakkharā. Kathalāti kapālakhaṇḍāni. Marumbāti kaṭasakkharā. Vālikāti vālukāyeva. Yebhuyyena paṃsukāti tīsu koṭṭhāsesu dve koṭṭhāsā paṃsu, eko pāsāṇādīsu aññataro. Adaḍḍhāpīti uddhanapattapacanakumbhakārāvāpādivasena tathā tathā adaḍḍhā. Sā pana visuṃ natthi, suddhapaṃsuādīsu aññatarāva veditabbā. Yebhuyyenasakkharāti bahutarā sakkharā. Hatthikucchiyaṃ kira ekapacchipūraṃ āharāpetvā doṇiyaṃ dhovitvā pathaviyā yebhuyyena sakkharabhāvaṃ ñatvā sayaṃ bhikkhū pokkharaṇiṃ khaṇiṃsu. Yāni pana majjhe ‘‘appapaṃsu appamattikā’’ti dve padāni, tāni yebhuyyenapāsāṇādipañcakameva pavisanti tesaṃyeva hi dvinnaṃ pabhedadassanametaṃ. Sayaṃ khaṇati āpatti pācittiyassāti ettha pahāre pahāre pācittiyaṃ veditabbaṃ. Sakiṃ āṇatto bahukampi khaṇatīti sacepi sakaladivasaṃ khaṇati, āṇāpakassa ekaṃyeva pācittiyaṃ. Sace pana kusito hoti, punappunaṃ āṇāpetabbo. Taṃ āṇāpetvā khaṇāpentassa vācāya vācāya pācittiyaṃ. Ayaṃ tāva pāḷivaṇṇanā.

८६. दसवें सिक्खापद में - 'जता च पठवी अजाता च पठवी' इन पदों से 'जातपठवी' (प्राकृतिक मिट्टी) और 'अजातपठवी' (अप्राकृतिक मिट्टी) को दर्शाया गया है। 'अप्पपासाणादि' पदों में - जहाँ थोड़े पत्थर हों, वह 'अप्पपासाणा' है, ऐसा अर्थ समझना चाहिए। वहाँ मुट्ठी के परिमाण से बड़े पत्थरों को 'पासाण' (पत्थर) समझना चाहिए, और मुट्ठी के परिमाण वाले पत्थरों को 'सक्खरा' (कंकड़) समझना चाहिए। 'कथला' का अर्थ है घड़े के टुकड़े (ठीकरा)। 'मरुम्बा' का अर्थ है कंकरीली मिट्टी। 'वालिका' का अर्थ रेत ही है। 'येभुय्येन पंसुका' का अर्थ है कि तीन भागों में से दो भाग मिट्टी हो और एक भाग पत्थर आदि में से कोई एक हो। 'अदड्ढापि' का अर्थ है चूल्हा, पात्र पकाना, कुम्हार का आवा (भट्ठा) आदि के कारण उस-उस प्रकार से न जली हुई मिट्टी। वह अलग से नहीं होती, शुद्ध मिट्टी आदि में से ही कोई एक समझनी चाहिए। 'येभुय्येनसक्खरा' का अर्थ है बहुत अधिक कंकड़ वाली मिट्टी। कहते हैं कि हत्थिकुच्छि में एक टोकरी भरकर मिट्टी मँगाकर, उसे द्रोणी (नाँद) में धोकर, मिट्टी में कंकड़ों की अधिकता जानकर भिक्षुओं ने स्वयं पोखर खोदा था। बीच में जो 'अप्पपंसु अपप्पमत्तिका' ये दो पद हैं, वे 'येभुय्येनपासाणादि' पाँच के समूह में ही शामिल होते हैं, क्योंकि यह उन दोनों के ही भेदों का प्रदर्शन है। 'स्वयं खोदता है तो पाचित्तिय का दोष होता है' - यहाँ प्रत्येक प्रहार पर पाचित्तिय समझना चाहिए। एक बार आदेश देने पर यदि वह बहुत अधिक भी खोदता है, यहाँ तक कि पूरे दिन भी खोदता है, तो आदेश देने वाले को एक ही पाचित्तिय होता है। यदि वह (खोदने वाला) आलसी हो, तो उसे बार-बार आदेश देना पड़ता है। उसे आदेश देकर खुदवाते समय प्रत्येक वचन पर पाचित्तिय होता है। यह पालि-वर्णना है।

Ayaṃ pana pāḷimuttakavinicchayo – ‘‘pokkharaṇiṃ khaṇā’’ti vadati, vaṭṭati. Khatāyeva hi pokkharaṇī nāma hoti, tasmā ayaṃ kappiyavohāro. Esa nayo ‘‘vāpiṃ taḷākaṃ āvāṭaṃ khaṇā’’tiādīsupi. ‘‘Imaṃ okāsaṃ khaṇa, imasmiṃ okāse pokkharaṇiṃ khaṇā’’ti vattuṃ pana na vaṭṭati. ‘‘Kandaṃ khaṇa, mūlaṃ khaṇā’’ti aniyāmetvā vattuṃ vaṭṭati. ‘‘Imaṃ valliṃ khaṇa, imasmiṃ okāse kandaṃ vā mūlaṃ vā khaṇā’’ti vattuṃ na vaṭṭati. Pokkharaṇiṃ sodhentehi yo kuṭehi ussiñcituṃ sakkā hoti tanukakaddamo, taṃ apanetuṃ vaṭṭati, bahalaṃ na vaṭṭati. Ātapena sukkhakaddamo phalati, tatra yo heṭṭhā pathaviyā asambaddho, tameva apanetuṃ vaṭṭati. Udakena gataṭṭhāne udakapappaṭako nāma hoti, vātappahārena calati, taṃ apanetuṃ vaṭṭati.

यह पालि-मुक्तक-विनिच्चय (पालि पाठ से बाहर का निर्णय) है - 'पोखर खोदो' ऐसा कहना उचित है। क्योंकि पोखर खोदा हुआ ही होता है, इसलिए यह 'कप्पिय-वोहार' (उचित व्यवहार) है। यही नियम 'बावड़ी, तालाब या गड्ढा खोदो' आदि में भी है। परन्तु 'इस स्थान को खोदो' या 'इस स्थान पर पोखर खोदो' ऐसा कहना उचित नहीं है। 'कन्द (कंद) खोदो, मूल (जड़) खोदो' ऐसा बिना निर्धारित किए कहना उचित है। परन्तु 'इस लता को खोदो' या 'इस स्थान पर कंद या जड़ खोदो' ऐसा कहना उचित नहीं है। पोखर की सफाई करते समय, जो पतला कीचड़ घड़ों से निकाला जा सकता है, उसे हटाना उचित है; गाढ़े कीचड़ को हटाना उचित नहीं है। धूप से सूखा हुआ कीचड़ फट जाता है, उसमें जो नीचे की मिट्टी से जुड़ा हुआ नहीं है, उसे ही हटाना उचित है। जहाँ पानी बहता है, वहाँ 'उदक-पप्पटक' (पानी की पपड़ी) बन जाती है, जो हवा के झोंके से हिलती है, उसे हटाना उचित है।

Pokkharaṇīādīnaṃ taṭaṃ bhijjitvā udakasāmantā patati, sace omakacātumāsaṃ ovaṭṭhaṃ, chindituṃ vā bhindituṃ vā vaṭṭati, cātumāsato uddhaṃ na [Pg.22] vaṭṭati. Sace pana udakeyeva patati, deve atirekacātumāsaṃ ovaṭṭhepi udakeyeva udakassa patitattā vaṭṭati. Pāsāṇapiṭṭhiyaṃ soṇḍiṃ khaṇanti, sace tattha paṭhamameva sukhumarajaṃ patati, tañce devena ovaṭṭhaṃ hoti, cātumāsaccayena akappiyapathavīsaṅkhyaṃ gacchati. Udake pariyādiṇṇe soṇḍiṃ sodhentehi taṃ vikopetuṃ na vaṭṭati. Sace paṭhamameva udakena pūrati, pacchā rajaṃ patati, taṃ vikopetuṃ vaṭṭati. Tattha hi deve vassantepi udakeyeva udakaṃ patatīti. Piṭṭhipāsāṇe sukhumarajaṃ hoti, deve phusāyante allīyati, tampi cātumāsaccayena vikopetuṃ na vaṭṭati. Sace pana akatapabbhāre vammiko uṭṭhito hoti, yathāsukhaṃ vikopetuṃ vaṭṭati. Sace abbhokāse uṭṭhahati, omakacātumāsaṃ ovaṭṭhoyeva vaṭṭati. Rukkhādīsu āruḷhaupacikāmattikāyapi eseva nayo. Gaṇḍuppādagūthamūsikukkaragokaṇṭakādīsupi eseva nayo.

पोखर आदि का किनारा टूटकर पानी के पास गिर जाता है, यदि उस पर चार महीने से कम समय तक वर्षा हुई हो, तो उसे काटना या तोड़ना उचित है; चार महीने के बाद उचित नहीं है। यदि वह पानी में ही गिरता है, तो चार महीने से अधिक वर्षा होने पर भी, पानी में ही वर्षा के गिरने के कारण, उसे हटाना उचित है। पत्थर की सतह पर गड्ढा (सोण्डी) खोदते हैं, यदि वहाँ पहले से ही सूक्ष्म धूल गिरी हो और उस पर वर्षा हुई हो, तो चार महीने बीतने पर वह 'अकप्पिय-पठवी' (अनुचित मिट्टी) की श्रेणी में आ जाती है। पानी सूख जाने पर गड्ढे की सफाई करते समय उसे नष्ट करना उचित नहीं है। यदि वह पहले पानी से भर जाता है और बाद में धूल गिरती है, तो उसे हटाना उचित है। क्योंकि वहाँ वर्षा होने पर भी पानी पर ही पानी गिरता है। पत्थर की सतह पर सूक्ष्म धूल होती है, वर्षा की बूँदें पड़ने पर वह चिपक जाती है, उसे भी चार महीने बीतने पर हटाना उचित नहीं है। यदि किसी अप्राकृतिक गुफा (अकतपब्भार) में दीमक की बाँबी (वम्मिक) उठी हो, तो उसे इच्छानुसार हटाना उचित है। यदि वह खुले आकाश में उठी हो, तो चार महीने से कम वर्षा होने पर ही उसे हटाना उचित है। वृक्ष आदि पर चढ़ी हुई दीमक की मिट्टी के विषय में भी यही नियम है। केंचुए की विष्ठा, चूहे की मिट्टी, गोबर और गाय के खुर से कटी मिट्टी आदि के विषय में भी यही नियम है।

Gokaṇṭako nāma gāvīnaṃ khuracchinnakaddamo vuccati. Sace pana heṭṭhimatalena bhūmisambandho hoti, ekadivasampi na vaṭṭati. Kasitaṭṭhānepi naṅgalacchinnamattikāpiṇḍaṃ gaṇhantassa eseva nayo. Purāṇasenāsanaṃ hoti acchadanaṃ vā vinaṭṭhacchadanaṃ vā, atirekacātumāsaṃ ovaṭṭhaṃ jātapathavīsaṅkhyameva gacchati. Tato avasesaṃ chadaniṭṭhakaṃ vā gopānasīādikaṃ upakaraṇaṃ vā ‘‘iṭṭhakaṃ gaṇhāmi gopanasiṃ bhittipādaṃ padarattharaṇaṃ pāsāṇatthambhaṃ gaṇhāmī’’ti saññāya gaṇhituṃ vaṭṭati. Tena saddhiṃ mattikā patati, anāpatti. Bhittimattikaṃ gaṇhantassa pana āpatti. Sace yā yā atintā taṃ taṃ gaṇhāti, anāpatti.

गायों के खुरों से कटे हुए कीचड़ को 'गोकण्टक' कहा जाता है। यदि वह नीचे के तल से भूमि से जुड़ा हुआ है, तो एक दिन बीतने पर भी उसे हटाना उचित नहीं है। जुते हुए खेत में हल से कटे हुए मिट्टी के ढेले को उठाने वाले के लिए भी यही नियम है। पुराना आवास (सेनासन) हो, जो बिना छत का हो या जिसकी छत नष्ट हो गई हो, यदि उस पर चार महीने से अधिक वर्षा हुई हो, तो वह 'जातपठवी' (प्राकृतिक मिट्टी) की श्रेणी में आ जाता है। वहाँ से शेष बची छत की ईंटें या कड़ी (गोपानसी) आदि सामग्री को 'मैं ईंट लेता हूँ, कड़ी लेता हूँ, दीवार की नींव लेता हूँ, फर्श की पट्टी लेता हूँ, पत्थर का खंभा लेता हूँ' - ऐसी संज्ञा (विचार) से लेना उचित है। उसके साथ यदि मिट्टी गिरती है, तो अनापत्ति है। परन्तु दीवार की मिट्टी लेने वाले को आपत्ति होती है। जो-जो मिट्टी भीगी हुई नहीं है, उसे यदि लेता है, तो अनापत्ति है।

Antogehe mattikāpuñjo hoti, tasmiṃ ekadivasaṃ ovaṭṭhe gehaṃ chādenti, sace sabbo tinto cātumāsaccayena jātapathavīyeva. Athassa uparibhāgoyeva tinto, anto atinto, yattakaṃ tintaṃ taṃ kappiyakārakehi kappiyavohārena apanāmetvā sesaṃ yathāsukhaṃ vaḷañjetuṃ vaṭṭati. Udakena temetvā ekābaddhāyeva hi jātapathavī hoti, na itarāti.

घर के भीतर मिट्टी का ढेर हो, उस पर एक दिन वर्षा होने के बाद यदि घर को छा दिया जाए, और यदि वह पूरी तरह भीग गया हो, तो चार महीने बीतने पर वह 'जातपठवी' ही है। यदि उसका केवल ऊपरी भाग भीगा हो और भीतर का भाग न भीगा हो, तो जितना भाग भीगा है, उसे कप्पिय-कारकों (सेवकों) द्वारा कप्पिय-वचन (उचित शब्दों) से हटवाकर, शेष मिट्टी का इच्छानुसार उपयोग करना उचित है। क्योंकि पानी से भीगकर एक साथ जुड़ी हुई मिट्टी ही 'जातपठवी' होती है, दूसरी नहीं - ऐसा समझना चाहिए।

Abbhokāse [Pg.23] mattikāpākāro hoti, atirekacātumāsaṃ ce ovaṭṭho jātapathavīsaṅkhyaṃ gacchati. Tattha laggapaṃsuṃ pana allahatthena chupitvā gahetuṃ vaṭṭati. Sace iṭṭhakapākāro hoti, yebhuyyenakathalaṭṭhāne tiṭṭhati, yathāsukhaṃ vikopetuṃ vaṭṭati. Abbhokāse ṭhitamaṇḍapatthambhaṃ ito cito ca sañcāletvā pathaviṃ vikopentena gahetuṃ na vaṭṭati, ujukameva uddharituṃ vaṭṭati. Aññampi sukkharukkhaṃ vā sukkhakhāṇukaṃ vā gaṇhantassa eseva nayo. Navakammatthaṃ pāsāṇaṃ vā rukkhaṃ vā daṇḍakehi uccāletvā pavaṭṭentā gacchanti, tattha pathavī bhijjati, sace suddhacittā pavaṭṭenti, anāpatti. Atha pana tena apadesena pathaviṃ bhinditukāmāyeva honti, āpatti. Sākhādīni kaḍḍhantānampi pathaviyaṃ dārūni phālentānampi eseva nayo.

खुले स्थान में मिट्टी की दीवार होती है, यदि वह चार महीने से अधिक समय तक वर्षा से भीगी रहे, तो वह 'प्राकृतिक पृथ्वी' (जात-पृथ्वी) की श्रेणी में आ जाती है। वहाँ लगी हुई धूल को गीले हाथ से छूकर लेना उचित है। यदि ईंट की दीवार हो, तो वह प्रायः 'ठिकरों' (कथला) के स्थान पर मानी जाती है, उसे इच्छानुसार हटाना या तोड़ना उचित है। खुले में स्थित मण्डप के खम्भे को इधर-उधर हिलाकर पृथ्वी को नुकसान पहुँचाते हुए निकालना उचित नहीं है, उसे सीधे ही ऊपर उठाना (उखाड़ना) उचित है। सूखे वृक्ष या सूखे ठूँठ को लेते समय भी यही नियम है। नए निर्माण कार्य के लिए पत्थर या लकड़ी को डंडों से उठाकर लुढ़काते हुए ले जाते हैं, वहाँ यदि पृथ्वी टूटती है और वे शुद्ध चित्त से लुढ़काते हैं, तो आपत्ति नहीं है। लेकिन यदि उस बहाने से पृथ्वी को तोड़ने की ही इच्छा हो, तो आपत्ति होती है। शाखाओं आदि को खींचने वालों और पृथ्वी पर लकड़ियाँ फाड़ने वालों के लिए भी यही नियम है।

Pathaviyaṃ aṭṭhisūcikaṇṭakādīsupi yaṃkiñci ākoṭetuṃ vā pavesetuṃ vā na vaṭṭati. Passāvadhārāya vegena pathaviṃ bhindissāmīti evaṃ passāvampi kātuṃ na vaṭṭati, karontassa bhijjati, āpatti. Visamabhūmiṃ samaṃ karissāmīti sammuñjaniyā ghaṃsitumpi na vaṭṭati, vattasīseneva hi sammajjitabbaṃ. Keci kattarayaṭṭhiyā bhūmiṃ koṭṭenti, pādaṅguṭṭhakena vilikhanti, ‘‘caṅkamitaṭṭhānaṃ dassessāmā’’ti punappunaṃ bhūmiṃ bhindantā caṅkamanti, sabbaṃ na vaṭṭati. Vīriyasampaggahatthaṃ pana samaṇadhammaṃ karontena suddhacittena caṅkamituṃ vaṭṭati, ‘‘hatthaṃ dhovissāmā’’ti pathaviyaṃ ghaṃsanti, na vaṭṭati. Aghaṃsantena pana allahatthaṃ pathaviyaṃ ṭhapetvā rajaṃ gahetuṃ vaṭṭati. Keci kaṇḍukacchuādīhi ābādhikā chinnataṭādīsu aṅgapaccaṅgāni ghaṃsanti na vaṭṭati.

पृथ्वी में हड्डी, सुई, काँटा आदि में से कुछ भी गाड़ना या प्रवेश कराना उचित नहीं है। "पेशाब की धार के वेग से पृथ्वी को तोड़ दूँगा" - इस प्रकार सोचकर पेशाब करना भी उचित नहीं है; ऐसा करने पर यदि पृथ्वी टूटती है, तो आपत्ति होती है। "ऊबड़-खाबड़ भूमि को समतल करूँगा" - इस विचार से झाड़ू से रगड़ना भी उचित नहीं है, क्योंकि झाड़ू केवल कर्तव्य (वत्त) के रूप में ही लगानी चाहिए। कुछ लोग लाठी से भूमि को ठोकते हैं, पैर के अँगूठे से कुरेदते हैं, "चक्रमण का स्थान दिखाएँगे" - ऐसा सोचकर बार-बार भूमि को तोड़ते हुए चक्रमण करते हैं; यह सब उचित नहीं है। किन्तु उत्साह बढ़ाने के लिए श्रमण-धर्म का पालन करते हुए शुद्ध चित्त से चक्रमण करना उचित है। "हाथ धोएँगे" - ऐसा सोचकर पृथ्वी पर रगड़ते हैं, यह उचित नहीं है। बिना रगड़े गीले हाथ को पृथ्वी पर रखकर धूल लेना उचित है। कुछ लोग खुजली, दाद आदि रोगों से पीड़ित होकर ढलानों आदि पर अपने अंगों को रगड़ते हैं, यह उचित नहीं है।

87. Khaṇati vā khaṇāpeti vāti antamaso pādaṅguṭṭhakenapi sammajjanīsalākāyapi sayaṃ vā khaṇati, aññena vā khaṇāpeti. Bhindati vā bhedāpeti vāti antamaso udakampi chaḍḍento sayaṃ vā bhindati, aññena vā bhindāpeti. Dahati vā dahāpeti vāti antamaso pattampi pacanto sayaṃ vā dahati, aññena vā dahāpeti. Yattakesu ṭhānesu aggiṃ deti vā dāpeti vā tattakāni pācittiyāni. Pattaṃ pacantenapi hi pubbe pakkaṭṭhāneyeva hi pacitabbo. Adaḍḍhāya pathaviyā aggiṃ ṭhapetuṃ na vaṭṭati. Pattapacanakapālassa pana upari aggiṃ ṭhapetuṃ vaṭṭati. Dārūnaṃ upari ṭhapeti[Pg.24], so aggi tāni dahanto gantvā pathaviṃ dahati, na vaṭṭati. Iṭṭhakakapālādīsupi eseva nayo.

८७. "खोदता है या खुदवाता है" का अर्थ है - यहाँ तक कि पैर के अँगूठे से या झाड़ू की तीली से भी स्वयं खोदता है या दूसरे से खुदवाता है। "तोड़ता है या तुड़वाता है" का अर्थ है - यहाँ तक कि पानी फेंकते हुए भी स्वयं तोड़ता है या दूसरे से तुड़वाता है। "जलाता है या जलवाता है" का अर्थ है - यहाँ तक कि पात्र पकाते समय भी स्वयं जलाता है या दूसरे से जलवाता है। जितने स्थानों पर आग देता है या दिलवाता है, उतने ही पाचित्तिय होते हैं। पात्र पकाने वाले को भी पहले से पके हुए स्थान पर ही पकाना चाहिए। बिना जली हुई पृथ्वी पर आग रखना उचित नहीं है। पात्र पकाने वाले खप्पर (मिट्टी के बर्तन) के ऊपर आग रखना उचित है। यदि लकड़ियों के ऊपर आग रखता है और वह आग उन्हें जलाते हुए पृथ्वी को जला देती है, तो यह उचित नहीं है। ईंट के खप्पर आदि के विषय में भी यही नियम है।

Tatrāpi hi iṭṭhakādīnaṃyeva upari ṭhapetuṃ vaṭṭati. Kasmā? Tesaṃ anupādānattā. Na hi tāni aggissa upādānasaṅkhyaṃ gacchanti. Sukkhakhāṇusukkharukkhādīsupi aggiṃ dātuṃ na vaṭṭati. Sace pana pathaviṃ appattameva nibbāpetvā gamissāmīti deti, vaṭṭati. Pacchā nibbāpetuṃ na sakkoti, avisayattā anāpatti. Tiṇukkaṃ gahetvā gacchanto hatthe ḍayhamāne bhūmiyaṃ pāteti, anāpatti. Patitaṭṭhāneyeva upādānaṃ datvā aggiṃ kātuṃ vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Daḍḍhapathaviyā ca yattakaṃ ṭhānaṃ usumāya anugataṃ, sabbaṃ vikopetuṃ vaṭṭatīti tattheva vuttaṃ. Yo pana ajānanako bhikkhu araṇīsahitena aggiṃ nibbattetvā hatthena ukkhipitvā ‘‘kiṃ karomī’’ti vadati, ‘‘jālehī’’ti vattabbo, ‘‘hattho ḍayhatī’’ti vadati, ‘‘yathā na ḍayhati tathā karohī’’ti vattabbo. ‘‘Bhūmiyaṃ pātehī’’ti pana na vattabbo. Sace hatthe ḍayhamāne pāteti ‘‘pathaviṃ dahissāmī’’ti apātitattā anāpatti. Patitaṭṭhāne pana aggiṃ kātuṃ vaṭṭatīti kurundiyaṃ vuttaṃ.

वहाँ भी ईंटों आदि के ऊपर ही आग रखना उचित है। क्यों? क्योंकि वे ईंधन नहीं हैं। वे आग के ईंधन की श्रेणी में नहीं आते। सूखे ठूँठ, सूखे वृक्ष आदि में भी आग देना उचित नहीं है। यदि कोई यह सोचकर आग देता है कि "पृथ्वी तक पहुँचने से पहले ही बुझा दूँगा", तो उचित है। यदि बाद में बुझा नहीं पाता, तो असमर्थता के कारण आपत्ति नहीं है। घास की मशाल लेकर जाते समय हाथ जलने पर यदि उसे भूमि पर गिरा देता है, तो आपत्ति नहीं है। महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है कि जहाँ मशाल गिरी है, वहीं ईंधन देकर आग जलाना उचित है। और जली हुई पृथ्वी का जितना स्थान गर्मी (ऊष्मा) से प्रभावित हुआ है, उस पूरे स्थान को खोदना उचित है, ऐसा वहीं कहा गया है। जो अनजान भिक्षु अरणि (अग्नि-मन्थन की लकड़ी) से आग पैदा कर उसे हाथ में उठाकर पूछता है कि "क्या करूँ?", तो उससे कहना चाहिए - "इसे प्रज्वलित करो"। यदि वह कहता है - "हाथ जल रहा है", तो कहना चाहिए - "जैसे हाथ न जले, वैसा करो"। किन्तु "भूमि पर गिरा दो" ऐसा नहीं कहना चाहिए। यदि हाथ जलने पर वह गिरा देता है, तो "पृथ्वी जलाऊँगा" इस उद्देश्य से न गिराने के कारण आपत्ति नहीं है। कुरुन्दी में कहा गया है कि जहाँ आग गिरी है, वहाँ आग जलाना उचित है।

88. Anāpatti imaṃ jānātiādīsu ‘‘imassa thambhassa āvāṭaṃ jāna, mahāmattikaṃ jāna, thusamattikaṃ jāna, mahāmattikaṃ dehi, thusamattikaṃ dehi, mattikaṃ āhara, paṃsuṃ āhara, mattikāya attho, paṃsunā attho, imassa thambhassa āvāṭaṃ kappiyaṃ karohi, imaṃ mattikaṃ kappiyaṃ karohi, imaṃ paṃsuṃ kappiyaṃ karohī’’ti evamattho veditabbo.

८८. "इसे जानो" आदि (अनापत्ति के प्रसंग) में इस प्रकार अर्थ समझना चाहिए - "इस खम्भे के गड्ढे को जानो", "मिट्टी के बड़े ढेले को जानो", "भूसी मिली मिट्टी को जानो", "मिट्टी का बड़ा ढेला दो", "भूसी मिली मिट्टी दो", "मिट्टी लाओ", "धूल लाओ", "मिट्टी का प्रयोजन है", "धूल का प्रयोजन है", "इस खम्भे के गड्ढे को कल्पनीय (उचित) बनाओ", "इस मिट्टी को कल्पनीय बनाओ", "इस धूल को कल्पनीय बनाओ"।

Asañciccāti pāsāṇarukkhādīni vā pavaṭṭentassa kattaradaṇḍena vā āhacca āhacca gacchantassa pathavī bhijjati, sā ‘‘tena bhindissāmī’’ti evaṃ sañcicca abhinnattā asañcicca bhinnā nāma hoti. Iti asañcicca bhindantassa anāpatti. Asatiyāti aññavihito kenaci saddhiṃ kiñci kathento pādaṅguṭṭhakena vā kattarayaṭṭhiyā vā pathaviṃ vilikhanto tiṭṭhati, evaṃ asatiyā vilikhantassa vā bhindantassa vā anāpatti. Ajānantassāti antogehe ovaṭṭhaṃ channaṃ pathaviṃ ‘‘akappiyapathavī’’ti na jānāti, ‘‘kappiyapathavī’’ti saññāya vikopeti, ‘‘khaṇāmi bhindāmi dahāmī’’ti vā na jānāti[Pg.25], kevalaṃ saṅgopanatthāya khaṇittādīni vā ṭhapeti, ḍayhamānahattho vā aggiṃ pāteti, evaṃ ajānantassa anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

"असंचिच्चा" (बिना जानबूझकर) का अर्थ है कि पत्थर, वृक्ष आदि को लुढ़काते समय या लाठी के सहारे चलते समय यदि पृथ्वी टूटती है, तो "मैं इसे तोड़ूँगा" इस प्रकार जानबूझकर न तोड़ने के कारण इसे 'असंचिच्च भिन्ना' (अनजाने में टूटी हुई) कहा जाता है। इस प्रकार अनजाने में तोड़ने वाले को आपत्ति नहीं होती। "असतिया" (असावधानी से) का अर्थ है कि किसी अन्य विषय में मन होने पर किसी के साथ बात करते समय पैर के अंगूठे या लाठी से पृथ्वी को कुरेदते हुए खड़ा रहना; इस प्रकार असावधानी से कुरेदने या तोड़ने वाले को आपत्ति नहीं होती। "अजानन्तस्स" (बिना जाने) का अर्थ है कि घर के भीतर वर्षा से भीगी हुई और ढकी हुई पृथ्वी को "यह अकल्पनीय पृथ्वी है" ऐसा न जानकर, "यह कल्पनीय पृथ्वी है" इस संज्ञा से उसे नष्ट करना, या "मैं खोद रहा हूँ, तोड़ रहा हूँ, जला रहा हूँ" ऐसा न जानना, केवल सुरक्षा के लिए कुदाल आदि रखना, या हाथ जलने पर आग गिरा देना; इस प्रकार न जानने वाले को आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है। यह क्रिया (करने योग्य), संज्ञा-विमोक्ष (संज्ञा न होने पर मुक्ति), सचित्तक (चित्त सहित), प्रज्ञप्ति-वज्र (नियम उल्लंघन का दोष), काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना वाला है।

Pathavīkhaṇanasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

पृथ्वी खोदने का दसवां शिक्षापद।

Samatto vaṇṇanākkamena musāvādavaggo paṭhamo.

व्याख्या के क्रम से प्रथम मृषावाद-वर्ग समाप्त हुआ।

2. Bhūtagāmavaggo

२. २. भूतगाम-वर्ग

1. Bhūtagāmasikkhāpadavaṇṇanā

१. १. भूतगाम-शिक्षापद की व्याख्या

89. Senāsanavaggassa paṭhamasikkhāpade – anādiyantoti tassā vacanaṃ agaṇhanto. Dārakassa bāhuṃ ākoṭesīti ukkhittaṃ pharasuṃ niggahetuṃ asakkonto manussānaṃ cakkhuvisayātīte mahārājasantikā laddhe rukkhaṭṭhakadibbavimāne nipannassa dārakassa bāhuṃ thanamūleyeva chindi. Na kho metaṃ patirūpantiādimhi ayaṃ saṅkhepavaṇṇanā – himavante kira pakkhadivasesu devatāsannipāto hoti, tattha rukkhadhammaṃ pucchanti – ‘‘tvaṃ rukkhadhamme ṭhitā na ṭhitā’’ti? Rukkhadhammo nāma rukkhe chijjamāne rukkhadevatāya manopadosassa akaraṇaṃ. Tattha yā devatā rukkhadhamme aṭṭhitā hoti, sā devatāsannipātaṃ pavisituṃ na labhati. Iti sā devatā imañca rukkhadhamme aṭṭhānapaccayaṃ ādīnavaṃ addasa, bhagavato ca sammukhā sutapubbadhammadesanānusārena tathāgatassa chaddantādikāle pubbacaritaṃ anussari. Tenassā etadahosi – ‘‘na kho metaṃ patirūpaṃ…pe… voropeyya’’nti. Yaṃnūnāhaṃ bhagavato etamatthaṃ āroceyyanti idaṃ panassā ‘‘ayaṃ bhikkhu sapitiko putto, addhā bhagavā imaṃ imassa ajjhācāraṃ sutvā mariyādaṃ bandhissati, sikkhāpadaṃ paññapessatī’’ti paṭisañcikkhantiyā ahosi. Sacajja tvaṃ devateti sace ajja tvaṃ devate. Pasaveyyāsīti janeyyāsi uppādeyyāsi. Evañca pana vatvā bhagavā taṃ devataṃ saññāpento –

८९. सेनासन-वर्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'अनादियन्तो' का अर्थ है उसकी बात न मानना। 'दारकस्स बाहुं आकोटेसि' का अर्थ है कि उठाए हुए कुल्हाड़े को रोकने में असमर्थ होकर, मनुष्यों की दृष्टि से ओझल, महाराज (वैश्रवण) से प्राप्त वृक्ष पर स्थित दिव्य विमान में सोए हुए बालक की बांह को कंधे के पास से ही काट दिया। "न खो मेतं पतिरूपं" आदि में यह संक्षिप्त व्याख्या है - सुना जाता है कि हिमवंत में पक्ष-दिवसों पर देवताओं का सम्मेलन होता है, वहाँ वे 'वृक्ष-धर्म' के बारे में पूछते हैं - "क्या तुम वृक्ष-धर्म में स्थित हो या नहीं?" वृक्ष-धर्म का अर्थ है वृक्ष के काटे जाने पर वृक्ष-देवता द्वारा मन में द्वेष न करना। वहाँ जो देवता वृक्ष-धर्म में स्थित नहीं होती, उसे देवताओं के सम्मेलन में प्रवेश नहीं मिलता। इसलिए उस देवी ने वृक्ष-धर्म में न रहने के इस दोष को देखा, और भगवान के सम्मुख पहले सुनी हुई धर्म-देशना के अनुसार तथागत के छद्दन्त (हाथी) आदि के समय के पूर्व-चरित्र का स्मरण किया। इसलिए उसे यह विचार आया - "यह मेरे लिए उचित नहीं है... (प्राण) न हरूँ"। "क्यों न मैं भगवान को यह बात बताऊँ" - यह विचार उसे तब आया जब वह सोच रही थी कि "यह भिक्षु (बुद्ध का) औरस पुत्र है, निश्चित ही भगवान इस भिक्षु के इस दुराचार को सुनकर मर्यादा (नियम) बांधेंगे, शिक्षापद प्रज्ञप्त करेंगे।" "सचज्ज त्वं देवते" का अर्थ है यदि आज तुम हे देवी! "पसवेय्यासि" का अर्थ है उत्पन्न करोगी। ऐसा कहकर भगवान ने उस देवी को समझाते हुए -

‘‘Yo [Pg.26] ve uppatitaṃ kodhaṃ, rathaṃ bhantaṃva vāraye;

Tamahaṃ sārathiṃ brūmi, rasmiggāho itaro jano’’ti. (dha. pa. 222);

"जो व्यक्ति उत्पन्न हुए क्रोध को, भटकते हुए रथ की तरह रोक लेता है; उसे ही मैं सारथी कहता हूँ, अन्य लोग तो केवल लगाम पकड़ने वाले हैं।"

Imaṃ gāthamabhāsi. Gāthāpariyosāne sā devatā sotāpattiphale patiṭṭhāsi. Puna bhagavā sampattaparisāya dhammaṃ desento –

यह गाथा कही। गाथा के अंत में वह देवी स्रोतापत्ति-फल में प्रतिष्ठित हो गई। पुनः भगवान ने उपस्थित परिषद को धर्म देशना देते हुए -

‘‘Yo uppatitaṃ vineti kodhaṃ, visaṭaṃ sappavisaṃva osadhehi;

So bhikkhu jahāti orapāraṃ, urago jiṇṇamivattacaṃ purāṇa’’nti. (su. ni. 1);

"जो उत्पन्न हुए क्रोध को उसी प्रकार शांत कर देता है जैसे औषधियों से फैले हुए सांप के विष को; वह भिक्षु इस पार और उस पार (संसार) को वैसे ही छोड़ देता है जैसे सांप अपनी पुरानी केंचुली को।"

Imaṃ gāthamabhāsi. Tatra paṭhamagāthā dhammapade saṅgahaṃ āruḷhā, dutiyā suttanipāte, vatthu pana vinayeti. Atha bhagavā dhammaṃ desentoyeva tassā devatāya vasanaṭṭhānaṃ āvajjanto patirūpaṃ ṭhānaṃ disvā ‘‘gaccha, devate, asukasmiṃ okāse rukkho vivitto, tasmiṃ upagacchā’’ti āha. So kira rukkho na āḷaviraṭṭhe, jetavanassa antoparikkhepe, yassa devaputtassa pariggaho ahosi, so cuto; tasmā ‘‘vivitto’’ti vutto. Tato paṭṭhāya ca pana sā devatā sammāsambuddhato laddhaparihārā buddhupaṭṭhāyikā ahosi. Yadā devatāsamāgamo hoti, tadā mahesakkhadevatāsu āgacchantīsu aññā appesakkhā devatā yāva mahāsamuddacakkavāḷapabbatā tāva paṭikkamanti. Ayaṃ pana attano vasanaṭṭhāne nisīditvāva dhammaṃ suṇāti. Yampi paṭhamayāme bhikkhū pañhaṃ pucchanti, majjhimayāme devatā, taṃ sabbaṃ tattheva nisīditvā suṇāti. Cattāro ca mahārājānopi bhagavato upaṭṭhānaṃ āgantvā gacchantā taṃ devataṃ disvāva gacchanti.

यह गाथा कही। वहाँ प्रथम गाथा धम्मपद में संगृहीत है, दूसरी सुत्तनिपात में, और कथावस्तु विनय में। तब भगवान ने धर्म देशना देते हुए ही उस देवी के निवास स्थान का विचार किया और एक उचित स्थान देखकर कहा - "जाओ देवी, अमुक स्थान पर वृक्ष खाली (स्वामी रहित) है, वहाँ चली जाओ।" वह वृक्ष आलवी देश में नहीं था, बल्कि जेतवन के घेरे के भीतर था, जिसका स्वामी देवपुत्र मर चुका था; इसलिए उसे "विवित्तो" (खाली) कहा गया। तब से वह देवी बुद्ध से संरक्षण प्राप्त कर बुद्ध की परिचारिका बन गई। जब देवताओं का समागम होता है, तब बड़े प्रभाव वाले देवताओं के आने पर अन्य कम प्रभाव वाले देवता महासमुद्र और चक्रवाल पर्वत तक पीछे हट जाते हैं। परंतु यह देवी अपने निवास स्थान पर बैठकर ही धर्म सुन सकती है। प्रथम प्रहर में भिक्षु जो प्रश्न पूछते हैं और मध्यम प्रहर में देवता, वह सब अपने विमान में बैठे हुए ही सुनती है। चारों महाराज भी भगवान की सेवा में आकर जाते समय उस देवी को देखकर ही जाते हैं।

90. Bhūtagāmapātabyatāyāti ettha bhavanti ahuvuñcāti bhūtā; jāyanti vaḍḍhanti jātā vaḍḍhitā cāti attho. Gāmoti rāsi; bhūtānaṃ gāmoti bhūtagāmo; bhūtā eva vā gāmo bhūtagāmo; patiṭṭhitaharitatiṇarukkhādīnametaṃ adhivacanaṃ. Pātabyassa bhāvo pātabyatā; chedanabhedanādīhi yathāruci paribhuñjitabbatāti attho. Tassā bhūtagāmapātabyatāya; nimittatthe bhummavacanaṃ, bhūtagāmapātabyatāhetu, bhūtagāmassa chedanādipaccayā pācittiyanti attho.

९०. "भूतगामपातब्यताय" यहाँ 'भवन्ति' (होते हैं) और 'अहुवुं' (हुए थे) के कारण 'भूत' कहलाते हैं; 'जायन्ति' (पैदा होते हैं), 'वड्ढन्ति' (बढ़ते हैं), 'जाता' (पैदा हुए) और 'वड्ढिता' (बढ़े हुए) - यह इसका अर्थ है। 'गाम' का अर्थ है समूह; भूतों का समूह 'भूतगाम' है; अथवा भूत ही समूह हैं इसलिए 'भूतगाम' है; यह भूमि पर स्थित हरे घास, वृक्ष आदि का नाम है। 'पातब्य' का भाव 'पातब्यता' है; इसका अर्थ है अपनी इच्छा के अनुसार काटने, तोड़ने आदि के द्वारा उपयोग करना। उस भूतगाम के विनाश (पातब्यता) के कारण; यहाँ सप्तमी विभक्ति निमित्त के अर्थ में है, भूतगाम के विनाश के हेतु से, भूतगाम को काटने आदि के कारण पाचित्तिय होता है - यह अर्थ है।

91. Idāni [Pg.27] taṃ bhūtagāmaṃ vibhajitvā dassento bhūtagāmo nāma pañca bījajātānītiādimāha. Tattha bhūtagāmo nāmāti bhūtagāmaṃ uddharitvā yasmiṃ sati bhūtagāmo hoti, taṃ dassetuṃ ‘‘pañca bījajātānī’’ti āhāti aṭṭhakathāsu vuttaṃ. Evaṃ santepi ‘‘yāni vā panaññānipi atthi mūle jāyantī’’tiādīni na samenti. Na hi mūlabījādīni mūlādīsu jāyanti, mūlādīsu jāyamānāni pana tāni bījākatāni, tasmā evamettha vaṇṇanā veditabbā – bhūtagāmo nāmāti vibhajitabbapadaṃ. Pañcāti tassa vibhāgaparicchedo. Bījajātānīti paricchinnadhammanidassanaṃ. Tassattho – bījehi jātāni bījajātāni; rukkhādīnametaṃ adhivacanaṃ. Aparo nayo – bījāni ca tāni vijātāni ca pasūtāni nibbattapaṇṇamūlānīti bījajātāni. Etena allavālikādīsu ṭhapitānaṃ nibbattapaṇṇamūlānaṃ siṅgiverādīnaṃ saṅgaho kato hoti.

९१. अब उस भूतगाम (वनस्पति समूह) को विस्तार से विभाजित करते हुए दिखाने के लिए "भूतगामो नाम पञ्च बीजजातानि" आदि कहा गया है। वहाँ "भूतगामो नाम" इस पद में 'भूतगाम' को उद्धृत करके, जिसके होने पर भूतगाम होता है, उसे दिखाने के लिए "पञ्च बीजजातानि" कहा गया है - ऐसा अट्ठकथाओं में कहा गया है। ऐसा होने पर भी, "यानि वा पनञ्ञानि पि अत्थि मूले जायन्ति" आदि (पालि वचन) मेल नहीं खाते। क्योंकि मूल-बीज आदि मूलों आदि में उत्पन्न नहीं होते, बल्कि मूलों आदि में उत्पन्न होने वाले वे (वृक्ष आदि) बीज के रूप में माने जाते हैं; इसलिए यहाँ इस प्रकार व्याख्या समझनी चाहिए - "भूतगामो नाम" यह विभाजित किया जाने वाला पद है। "पञ्च" उस (विभाजन) का परिच्छेद (सीमा) है। "बीजजातानि" परिच्छिन्न धर्मों का निदर्शन (निर्देश) है। उसका अर्थ है - बीजों से उत्पन्न होने वाले 'बीजजात' हैं; यह वृक्षों आदि का पर्यायवाची है। दूसरा तरीका - वे बीज भी हैं और वे अंकुरित (विजात), प्रसवित तथा उत्पन्न पत्तों और जड़ों वाले भी हैं, इसलिए 'बीजजात' कहलाते हैं। इस (दूसरे तरीके) से गीली रेत आदि में रखे गए, उत्पन्न पत्तों और जड़ों वाले अदरक आदि का संग्रह हो जाता है।

Idāni yehi bījehi jātattā rukkhādīni bījajātānīti vuttāni, tāni dassento ‘‘mūlabīja’’ntiādimāha. Tesaṃ uddeso pākaṭo eva. Niddese yāni vā panaññānipi atthi mūle jāyanti mūle sañjāyantīti ettha bījato nibbattena bījaṃ dassitaṃ, tasmā evamettha attho daṭṭhabbo, yāni vā panaññānipi atthi āluvakaserukamaluppalapuṇḍarīkakuvalayakandapāṭalimūlādibhede mūle gacchavallirukkhādīni jāyanti sañjāyanti, tāni yamhi mūle jāyanti ceva sañjāyanti ca tañca, pāḷiyaṃ vuttaṃ haliddādi ca sabbampi etaṃ mūlabījaṃ nāma. Eseva nayo khandhabījādīsu. Yevāpanakakhandhabījesu panettha ambāṭakaindasālanuhīpāḷibhaddakaṇikārādīni khandhabījāni, amūlavalli caturassavallikaṇavīrādīni phaḷubījāni makacisumanajayasumanādīni aggabījāni, ambajambūpanasaṭṭhiādīni bījabījānīti daṭṭhabbāni.

अब जिन बीजों से उत्पन्न होने के कारण वृक्षों आदि को 'बीजजात' कहा गया है, उन्हें दिखाते हुए "मूलबीजं" आदि कहा गया है। उनका निर्देश (संक्षेप कथन) स्पष्ट ही है। निर्देश (विस्तृत व्याख्या) में "यानि वा पनञ्ञानि पि अत्थि मूले जायन्ति..." यहाँ बीज से उत्पन्न होने वाले (वृक्ष) के द्वारा बीज को दिखाया गया है, इसलिए यहाँ इस प्रकार अर्थ देखना चाहिए - जो अन्य भी आलु (पिण्डालु), कसेरु, कमल-उत्पल (नीलकमल), पुण्डरीक (श्वेतकमल), कुवलय, कन्द, पाटलि-मूल आदि के भेद वाले मूल में जो गुल्म, लता, वृक्ष आदि उत्पन्न होते हैं और भली-भाँति बढ़ते हैं; वे जिस मूल में उत्पन्न होते हैं और बढ़ते हैं वह मूल, तथा पालि में कहे गए हल्दी आदि - यह सब 'मूलबीज' कहलाता है। यही विधि स्कन्ध-बीज आदि में भी है। यहाँ 'येवापनक' (या जो अन्य भी) स्कन्ध-बीजों में - अम्बाटक (अमड़ा), इन्दसाल, नुही (सेहुँड़), पालिभद्र, कणिकार आदि 'स्कन्ध-बीज' हैं; अमूलवल्ली, चतुरस्सवल्ली, कणवीर (कनेर) आदि 'फळु-बीज' (गाँठ वाले बीज) हैं; मकचि, सुमन (चमेली), जयसुमन आदि 'अग्ग-बीज' (अग्र-भाग वाले बीज) हैं; और आम, जामुन, कटहल की गुठली आदि 'बीज-बीज' (बीज रूपी बीज) समझने चाहिए।

92. Idāni yaṃ vuttaṃ ‘‘bhūtagāmapātabyatāya pācittiya’’nti tattha saññāvasena āpattānāpattibhedaṃ pātabyatābhedañca dassento bīje bījasaññītiādimāha. Tattha yathā ‘‘sālīnaṃ cepi odanaṃ bhuñjatī’’tiādīsu (ma. ni. 1.76) sālitaṇḍulānaṃ odano ‘‘sālīnaṃ odano’’ti vuccati, evaṃ bījato sambhūto bhūtagāmo ‘‘bīja’’nti vuttoti veditabbo. Yaṃ [Pg.28] pana ‘‘bījagāmabhūtagāmasamārambhā paṭivirato’’tiādīsu (dī. ni. 1.10) vuttaṃ bhūtagāmaparimocanaṃ katvā ṭhapitaṃ bījaṃ, taṃ dukkaṭavatthu. Atha vā yadetaṃ ‘‘bhūtagāmo nāmā’’ti sikkhāpadavibhaṅgassa ādipadaṃ, tena saddhiṃ yojetvā yaṃ bījaṃ bhūtagāmo nāma hoti, tasmiṃ bīje bījasaññī satthakādīni gahetvā sayaṃ vā chindati aññena vā chedāpeti, pāsāṇādīni gahetvā sayaṃ vā bhindati aññena vā bhedāpeti, aggiṃ upasaṃharitvā sayaṃ vā pacati aññena vā pacāpeti, āpatti pācittiyassāti evamettha attho veditabbo. Yathārutaṃ pana gahetvā bhūtagāmavinimuttassa bījassa chindanādibhedāya pātabyatāya pācittiyaṃ na vattabbaṃ.

९२. अब जो कहा गया है "भूतगामपातब्यताय पाचित्तियं" (भूतगाम को नष्ट करने पर पाचित्तिय), वहाँ संज्ञा के अनुसार आपत्ति और अनापत्ति के भेद को तथा 'पातब्यता' (विनाश) के भेद को दिखाते हुए "बीजे बीजसञ्ञी" आदि कहा गया है। वहाँ जैसे "सालीनं चेपि ओदनं भुञ्जति" आदि में शालि-चावलों के भात को "सालीनं ओदनो" कहा जाता है, वैसे ही बीज से उत्पन्न हुए भूतगाम को "बीज" कहा गया है - ऐसा समझना चाहिए। किन्तु जो "बीजगामभूतगाम-समारम्भा पटिविरतो" आदि में कहा गया है, भूतगाम से अलग करके रखा गया जो बीज है, वह 'दुक्कट' (दुष्कृत) आपत्ति का विषय है। अथवा, शिक्षापद-विभंग के इस आदि पद "भूतगामो नाम" के साथ जोड़कर इस प्रकार अर्थ समझना चाहिए - जो बीज 'भूतगाम' कहलाता है, उस बीज में बीज-संज्ञा रखते हुए, चाकू आदि लेकर स्वयं काटता है या दूसरे से कटवाता है; पत्थर आदि लेकर स्वयं तोड़ता है या दूसरे से तुड़वाता है; अग्नि जलाकर स्वयं पकाता (जलाता) है या दूसरे से पकवाता है, तो 'पाचित्तिय' आपत्ति होती है। किन्तु यदि शब्दशः अर्थ लिया जाए, तो भूतगाम से मुक्त (पृथक) बीज को काटने आदि रूप विनाश (पातब्यता) के लिए 'पाचित्तिय' नहीं कहना चाहिए।

Ayañhettha vinicchayakathā – bhūtagāmaṃ vikopentassa pācittiyaṃ bhūtagāmaparimocitaṃ pañcavidhampi bījagāmaṃ vikopentassa dukkaṭaṃ. Bījagāmabhūtagāmo nāmesa atthi udakaṭṭho, atthi thalaṭṭho. Tattha udakaṭṭho sāsapamattikā tilabījakādibhedā sapaṇṇikā apaṇṇikā ca sabbā sevālajāti antamaso udakapappaṭakaṃ upādāya ‘‘bhūtagāmo’’ti veditabbo. Udakapappaṭako nāma upari thaddho pharusavaṇṇo, heṭṭhā mudu nīlavaṇṇo hoti. Tattha yassa sevālassa mūlaṃ orūhitvā pathaviyaṃ patiṭṭhitaṃ, tassa pathavī ṭhānaṃ. Yo udake sañcarati, tassa udakaṃ. Pathaviyaṃ patiṭṭhitaṃ yattha katthaci vikopentassa uddharitvā vā ṭhānantaraṃ saṅkāmentassa pācittiyaṃ. Udake sañcarantaṃ vikopentasseva pācittiyaṃ. Hatthehi pana ito cito ca viyūhitvā nhāyituṃ vaṭṭati, sakalañhi udakaṃ tassa ṭhānaṃ. Tasmā na so ettāvatā ṭhānantaraṃ saṅkāmito hoti. Udakato pana udakena vinā sañcicca ukkhipituṃ na vaṭṭati, udakena saddhiṃ ukkhipitvā puna udake pakkhipituṃ vaṭṭati. Parissāvanantarena nikkhamati, kappiyaṃ kārāpetvāva udakaṃ paribhuñjitabbaṃ. Uppalinīpaduminīādīni jalajavallitiṇāni udakato uddharantassa vā tattheva vikopentassa vā pācittiyaṃ. Parehi uppāṭitāni vikopentassa dukkaṭaṃ. Tāni hi bījagāme saṅgahaṃ gacchanti. Tilabījakasāsapamattakasevālopi udakato uddhato amilāto aggabījasaṅgahaṃ gacchati. Mahāpaccariyādīsu [Pg.29] ‘‘anantakatilabījakaudakapappaṭakādīni dukkaṭavatthukānī’’ti vuttaṃ, tattha kāraṇaṃ na dissati. Andhakaṭṭhakathāyaṃ ‘‘sampuṇṇabhūtagāmo na hoti, tasmā dukkaṭa’’nti vuttaṃ, tampi na sameti, bhūtagāme hi pācittiyaṃ, bījagāme dukkaṭaṃ vuttaṃ. Asampuṇṇabhūtagāmo nāma tatiyo koṭṭhāso neva pāḷiyaṃ na aṭṭhakathāsu āgato. Atha etaṃ bījagāmasaṅgahaṃ gacchissatīti, tampi na yuttaṃ, abhūtagāmamūlattā tādisassa bījagāmassāti. Apica ‘‘garukalahukesu garuke ṭhātabba’’nti etaṃ vinayalakkhaṇaṃ.

यहाँ यह निर्णय की कथा है - भूतगाम (जीवित पौधों) को नष्ट करने वाले के लिए पाचित्तिय है, और भूतगाम से मुक्त पाँच प्रकार के बीजगाम (बीजों) को नष्ट करने वाले के लिए दुक्कट है। बीजगाम और भूतगाम जल में स्थित और स्थल में स्थित होते हैं। वहाँ जल में स्थित सरसों के दाने के समान, तिल के बीज आदि के भेदों वाले, पत्तों सहित और पत्तों रहित सभी प्रकार के शैवाल (काई), यहाँ तक कि जल की पपड़ी (उदक-पप्पटक) को भी 'भूतगाम' समझना चाहिए। जल की पपड़ी ऊपर से कठोर और खुरदरे रंग की होती है, नीचे से कोमल और नीले रंग की होती है। वहाँ जिस शैवाल की जड़ नीचे जाकर पृथ्वी में स्थित होती है, उसका स्थान पृथ्वी है। जो जल में संचरण करता है, उसका स्थान जल है। पृथ्वी में स्थित शैवाल को कहीं भी नष्ट करने या उखाड़कर दूसरे स्थान पर ले जाने पर पाचित्तिय होता है। जल में संचरण करने वाले को नष्ट करने पर ही पाचित्तिय होता है। हाथों से इधर-उधर हटाकर स्नान करना कल्प्य (उचित) है, क्योंकि सारा जल ही उसका स्थान है। इसलिए वह इतने मात्र से दूसरे स्थान पर स्थानांतरित नहीं माना जाता। जल के बिना जानबूझकर जल से बाहर निकालना उचित नहीं है, लेकिन जल के साथ निकालकर पुनः जल में डालना उचित है। यदि वह जल-छन्नी (परिस्रावण) के छिद्रों से निकलता है, तो उसे कल्प्य करवाकर ही जल का उपभोग करना चाहिए। उत्पलिनी, पद्मिनी आदि जलज लताओं और घासों को जल से निकालने या वहीं नष्ट करने पर भिक्षु को पाचित्तिय होता है। दूसरों द्वारा उखाड़े गए को नष्ट करने पर दुक्कट होता है। वे बीजगाम में सम्मिलित होते हैं। तिल और सरसों के दाने के समान शैवाल भी जल से निकाला गया हो और कुम्हलाया न हो, तो वह अग्र-बीज (अंकुर) के रूप में बीजगाम में सम्मिलित होता है। महाप्रत्यय आदि में कहा गया है कि 'अनन्तक, तिल-बीजक, उदक-पप्पटक आदि दुक्कट के विषय हैं', वहाँ कारण नहीं दिखता। अन्धक-अट्ठकथा में कहा गया है कि 'वह पूर्ण भूतगाम नहीं है, इसलिए दुक्कट है', वह भी (पालि से) मेल नहीं खाता, क्योंकि भूतगाम में पाचित्तिय और बीजगाम में दुक्कट कहा गया है। 'अपूर्ण भूतगाम' नामक तीसरा भाग न तो पालि में आया है और न ही अट्ठकथाओं में। यदि यह कहा जाए कि यह बीजगाम में सम्मिलित होगा, तो वह भी उचित नहीं है, क्योंकि वैसे बीजगाम का मूल भूतगाम नहीं है। इसके अतिरिक्त, 'गुरु और लघु (आपत्तियों) में गुरु पर स्थित रहना चाहिए', यह विनय का लक्षण है।

Thalaṭṭhe – chinnarukkhānaṃ avasiṭṭho haritakhāṇu nāma hoti. Tattha kakudhakarañjapiyaṅgupanasādīnaṃ khāṇu uddhaṃ vaḍḍhati, so bhūtagāmena saṅgahito. Tālanāḷikerādīnaṃ khāṇu uddhaṃ na vaḍḍhati, so bījagāmena saṅgahito. Kadaliyā pana aphalitāya khāṇu bhūtagāmena saṅgahito, phalitāya bījagāmena. Kadalī pana phalitā yāva nīlapaṇṇā, tāva bhūtagāmeneva saṅgahitā, tathā phalito veḷu. Yadā pana aggato paṭṭhāya sussati, tadā bījagāmena saṅgahaṃ gacchati. Katarabījagāmena? Phaḷubījagāmena. Kiṃ tato nibbattati? Na kiñci. Yadi hi nibbatteyya, bhūtagāmeneva saṅgahaṃ gaccheyya. Indasālādirukkhe chinditvā rāsiṃ karonti, kiñcāpi rāsikatadaṇḍakehi ratanappamāṇāpi sākhā nikkhamanti, bījagāmeneva saṅgahaṃ gacchanti. Tattha maṇḍapatthāya vā vatiatthāya vā valliāropanatthāya vā bhūmiyaṃ nikhaṇanti, mūlesu ceva paṇṇesu ca niggatesu puna bhūtagāmasaṅkhyaṃ gacchanti. Mūlamattesu pana paṇṇamattesu vā niggatesu bījagāmena saṅgahitā eva.

स्थल में स्थित के विषय में - कटे हुए वृक्षों का जो शेष भाग होता है, उसे 'हरित-खाणु' (हरा ठूँठ) कहते हैं। वहाँ ककुध, करंज, प्रियंगु, कटहल आदि का ठूँठ ऊपर की ओर बढ़ता है, इसलिए वह भूतगाम में सम्मिलित है। ताड़, नारियल आदि का ठूँठ ऊपर नहीं बढ़ता, इसलिए वह बीजगाम में सम्मिलित है। बिना फल वाले केले का ठूँठ भूतगाम में सम्मिलित है, और फल वाले का बीजगाम में। फल वाला केला जब तक हरे पत्तों वाला होता है, तब तक वह भूतगाम ही माना जाता है, वैसे ही फल वाला बाँस भी। लेकिन जब वह ऊपर से सूखने लगता है, तब वह बीजगाम में सम्मिलित हो जाता है। किस बीजगाम में? फलु-बीजगाम (गाँठ वाले बीज) में। उससे क्या उत्पन्न होता है? कुछ भी नहीं। यदि कुछ उत्पन्न होता, तो वह भूतगाम में ही सम्मिलित होता। इन्दसाल आदि वृक्षों को काटकर ढेर लगा देते हैं, यद्यपि उन ढेरों की लकड़ियों से हाथ भर की शाखाएँ निकल आती हैं, फिर भी वे बीजगाम में ही सम्मिलित होती हैं। वहाँ यदि मण्डप के लिए, बाड़ के लिए या लता चढ़ाने के लिए उन्हें भूमि में गाड़ दिया जाए, और जड़ें तथा पत्ते निकल आएँ, तो वे पुनः भूतगाम की श्रेणी में आ जाते हैं। केवल जड़ें या केवल पत्ते निकलने पर वे बीजगाम में ही सम्मिलित रहते हैं।

Yāni kānici bījāni pathaviyaṃ vā udakena siñcitvā ṭhapitāni, kapālādīsu vā allapaṃsuṃ pakkhipitvā nikkhittāni honti, sabbāni mūlamatte paṇṇamatte vā niggatepi bījāniyeva. Sacepi mūlāni ca upari aṅkuro ca niggacchati, yāva aṅkuro harito na hoti, tāva bījāniyeva. Muggādīnaṃ pana paṇṇesu uṭṭhitesu vīhiādīnaṃ vā aṅkure harite nīlapaṇṇavaṇṇe jāte bhūtagāmasaṅgahaṃ gacchanti. Tālaṭṭhīnaṃ paṭhamaṃ sūkaradāṭhā viya mūlaṃ niggacchati. Niggatepi yāva upari pattavaṭṭi na niggacchati, tāva bījagāmoyeva. Nāḷikerassa tacaṃ bhinditvā dantasūci viya aṅkuro niggacchati[Pg.30], yāva migasiṅgasadisā nīlapattavaṭṭi na hoti, tāva bījagāmoyeva. Mūle aniggatepi tādisāya pattavaṭṭiyā jātāya amūlakabhūtagāme saṅgahaṃ gacchati.

जो कोई भी बीज पृथ्वी में रखे गए हों या जल छिड़क कर रखे गए हों, अथवा खप्पर आदि में गीली मिट्टी डालकर रखे गए हों, वे सभी केवल जड़ या केवल पत्ते निकलने पर भी बीज ही रहते हैं। यदि जड़ें और ऊपर अंकुर भी निकल आएँ, तो जब तक अंकुर हरा नहीं होता, तब तक वे बीज ही रहते हैं। मूँग आदि के पत्ते निकलने पर, या धान आदि के अंकुर के हरे होने पर या नीले पत्तों के रंग का होने पर, वे भूतगाम में सम्मिलित हो जाते हैं। ताड़ के बीजों की जड़ पहले सूअर के दाँत की तरह निकलती है। जड़ निकलने पर भी जब तक ऊपर पत्तों की कली (पत्त-वट्टि) नहीं निकलती, तब तक वह बीजगाम ही है। नारियल का छिलका फाड़कर हाथी के दाँत की सलाई की तरह अंकुर निकलता है, जब तक वह हिरण के सींग के समान नीली पत्तों की कली नहीं बन जाता, तब तक वह बीजगाम ही है। जड़ न निकलने पर भी यदि वैसी पत्तों की कली उत्पन्न हो जाए, तो वह 'अमूलक-भूतगाम' (बिना जड़ वाला भूतगाम) में सम्मिलित हो जाता है।

Ambaṭṭhiādīni vīhiādīhi vinicchinitabbāni. Vandākā vā aññā vā yā kāci rukkhe jāyitvā rukkhaṃ ottharati, rukkhova tassā ṭhānaṃ, taṃ vikopentassa vā tato uddharantassa vā pācittiyaṃ. Ekā amūlikā latā hoti, aṅguliveṭhako viya vanappagumbadaṇḍake veṭheti, tassāpi ayameva vinicchayo. Gehamukhapākāravedikācetiyādīsu nīlavaṇṇo sevālo hoti, yāva dve tīṇi pattāni na sañjāyanti tāva aggabījasaṅgahaṃ gacchati. Pattesu jātesu pācittiyavatthu. Tasmā tādisesu ṭhānesu sudhālepampi dātuṃ na vaṭṭati. Anupasampannena littassa uparisnehalepo dātuṃ vaṭṭati. Sace nidāghasamaye sukkhasevālo tiṭṭhati, taṃ sammuñjanīādīhi ghaṃsitvā apanetuṃ vaṭṭati. Pānīyaghaṭādīnaṃ bahi sevālo dukkaṭavatthu, anto abbohāriko. Dantakaṭṭhapūvādīsu kaṇṇakampi abbohārikameva. Vuttañhetaṃ – ‘‘sace gerukaparikammakatā bhitti kaṇṇakitā hoti, coḷakaṃ temetvā pīḷetvā pamajjitabbā’’ti (mahāva. 66).

आम की गुठली आदि का निर्णय धान आदि के समान करना चाहिए। कोई बाँदा (परजीवी पौधा) या अन्य कोई भी जो वृक्ष पर उगकर वृक्ष को ढक लेता है, वह वृक्ष ही उसका स्थान है; उसे नष्ट करने वाले या वहाँ से उखाड़ने वाले भिक्षु को पाचित्तिय होता है। एक बिना जड़ वाली लता होती है, जो अंगूठी की तरह वन के झाड़-झंखाड़ की टहनियों को लपेट लेती है, उसके विषय में भी यही निर्णय है। घर के मुख (द्वार), प्राचीर, वेदी, चैत्य आदि पर नीले रंग की काई होती है, जब तक उसमें दो-तीन पत्ते उत्पन्न नहीं होते, तब तक वह 'अग्रबीज' (शीर्ष-बीज) के अंतर्गत आती है। पत्ते उत्पन्न हो जाने पर वह पाचित्तिय की वस्तु बन जाती है। इसलिए ऐसे स्थानों पर चूने का लेप करना भी उचित नहीं है। अनुपसंपन्न (श्रमणेर या गृहस्थ) द्वारा किए गए लेप के ऊपर स्नेह-लेप (तेल आदि का लेप) करना कल्प्य है। यदि ग्रीष्म ऋतु में सूखी काई हो, तो उसे बुहारी (झाड़ू) आदि से रगड़कर हटाना कल्प्य है। पीने के पानी के घड़ों आदि के बाहर की काई दुक्कट की वस्तु है, भीतर की काई 'अब्बोहारिक' (नगण्य) है। दातून, पूआ (मिठाई) आदि पर लगी फफूँद भी अब्बोहारिक ही है। जैसा कि कहा गया है— 'यदि गेरू से रंगी हुई दीवार पर फफूँद लग जाए, तो कपड़े को भिगोकर और निचोड़कर उसे पोंछ देना चाहिए' (महावग्ग)।

Pāsāṇajātipāsāṇadaddusevālaseleyyakādīni aharitavaṇṇāni apattakāni ca dukkaṭavatthukāni. Ahicchattakaṃ yāva makuḷaṃ hoti, tāva dukkaṭavatthu. Pupphitakālato paṭṭhāya abbohārikaṃ. Allarukkhato pana ahicchattakaṃ gaṇhanto rukkhattacaṃ vikopeti, tasmā tattha pācittiyaṃ. Rukkhapappaṭikāyapi eseva nayo. Yā pana indasālakakudhādīnaṃ pappaṭikā rukkhato muccitvā tiṭṭhati, taṃ gaṇhantassa anāpatti. Niyyāsampi rukkhato muccitvā ṭhitaṃ sukkharukkhe vā laggaṃ gaṇhituṃ vaṭṭati. Allarukkhato na vaṭṭati. Lākhāyapi eseva nayo. Rukkhaṃ cāletvā paṇḍupalāsaṃ vā pariṇatakaṇikārādipupphaṃ vā pātentassa pācittiyameva. Hatthakukkuccena mudukesu indasālanuhīkhandhādīsu vā tatthajātakatālapaṇṇādīsu vā akkharaṃ chindantassāpi eseva nayo.

पत्थर पर उत्पन्न होने वाले पत्थर के दाद, पत्थर की काई, पत्थर के फूल (शिलापुष्प) आदि जो हरे रंग के नहीं होते और जिनमें पत्ते नहीं होते, वे दुक्कट के विषय हैं। कुकुरमुत्ता (मशरूम) जब तक कली की अवस्था में होता है, तब तक वह दुक्कट की वस्तु है। खिलने के समय से वह अब्बोहारिक (नगण्य) हो जाता है। परन्तु सजीव वृक्ष से कुकुरमुत्ता लेने वाला भिक्षु वृक्ष की छाल को क्षति पहुँचाता है, इसलिए वहाँ पाचित्तिय होता है। वृक्ष की पपड़ी (सूखी छाल) के विषय में भी यही नियम है। परन्तु जो इन्द्रसाल, ककुध (अर्जुन) आदि वृक्षों की पपड़ी वृक्ष से अलग होकर टिकी रहती है, उसे लेने वाले को आपत्ति नहीं होती। वृक्ष से अलग होकर स्थित गोंद को या सूखे वृक्ष पर लगे गोंद को लेना कल्प्य है। सजीव वृक्ष से लेना कल्प्य नहीं है। लाख के विषय में भी यही नियम है। वृक्ष को हिलाकर सूखे पत्तों या पके हुए कणिकार (अमलतास) आदि के फूलों को गिराने वाले को पाचित्तिय ही होता है। हाथ की चंचलता (कुकुच्च) से कोमल इन्द्रसाल, थूहर (नुही) आदि के तनों पर या वहाँ उत्पन्न ताड़ के पत्तों आदि पर अक्षर कुरेदने वाले के लिए भी यही नियम है।

Sāmaṇerānaṃ [Pg.31] pupphaṃ ocinantānaṃ sākhaṃ onāmetvā dātuṃ vaṭṭati. Tehi pana pupphehi pānīyaṃ na vāsetabbaṃ. Pānīyavāsatthikena sāmaṇeraṃ ukkhipitvā ocināpetabbāni. Phalasākhāpi attanā khāditukāmena na onāmetabbā. Sāmaṇeraṃ ukkhipitvā phalaṃ gāhāpetabbaṃ. Yaṃkiñci gacchaṃ vā lataṃ vā uppāṭentehi sāmaṇerehi saddhiṃ gahetvā ākaḍḍhituṃ na vaṭṭati. Tesaṃ pana ussāhajananatthaṃ anākaḍḍhantena kaḍḍhanākāraṃ dassentena viya agge gahetuṃ vaṭṭati. Yesaṃ rukkhānaṃ sākhā ruhati, tesaṃ sākhaṃ makkhikābījanādīnaṃ atthāya kappiyaṃ akārāpetvā gahitaṃ tace vā patte vā antamaso nakhenapi vilikhantassa dukkaṭaṃ. Allasiṅgiverādīsupi eseva nayo. Sace pana kappiyaṃ kārāpetvā sītale padese ṭhapitassa mūlaṃ sañjāyati, uparibhāge chindituṃ vaṭṭati. Sace aṅkuro jāyati, heṭṭhābhāge chindituṃ vaṭṭati. Mūle ca nīlaṅkure ca jāte na vaṭṭati.

फूल चुनते हुए श्रमणेरों के लिए टहनी को झुकाकर देना कल्प्य है। परन्तु उन फूलों से पानी को सुवासित नहीं करना चाहिए। पानी सुवासित करने की इच्छा रखने वाले को श्रमणेर को ऊपर उठाकर फूल तुड़वाने चाहिए। फल वाली टहनी को भी स्वयं खाने की इच्छा से नहीं झुकाना चाहिए। श्रमणेर को ऊपर उठाकर फल तुड़वाना चाहिए। किसी झाड़ी या लता को उखाड़ते हुए श्रमणेरों के साथ मिलकर उसे पकड़कर खींचना कल्प्य नहीं है। परन्तु उनका उत्साह बढ़ाने के लिए, बिना खींचे, खींचने का अभिनय करते हुए अग्रभाग को पकड़ना कल्प्य है। जिन वृक्षों की टहनियाँ (रोपने पर) उग जाती हैं, उनकी टहनी को मक्खी उड़ाने वाले पंखे आदि के लिए बिना कल्प्य कराए (बिना 'कप्पियं करोहि' कहे) लिया गया हो, तो उसकी छाल या पत्ते पर नाखून से भी खुरचने वाले को दुक्कट होता है। गीली अदरक आदि के विषय में भी यही नियम है। यदि कल्प्य कराकर शीतल स्थान पर रखी गई अदरक में जड़ निकल आए, तो उसके ऊपरी भाग को काटना कल्प्य है। यदि अंकुर निकल आए, तो निचले भाग को काटना कल्प्य है। जड़ और नीले अंकुर दोनों के निकल आने पर काटना कल्प्य नहीं है।

Chindati vā chedāpeti vāti antamaso sammuñjanosalākāyapi tiṇāni chindissāmīti bhūmiṃ sammajjanto sayaṃ vā chindati, aññena vā chedāpeti. Bhindati vā bhedāpeti vāti antamaso caṅkamantopi chijjanakaṃ chijjatu, bhijjanakaṃ bhijjatu, caṅkamitaṭṭhānaṃ dassessāmīti sañcicca pādehi akkamanto tiṇavalliādīni sayaṃ vā bhindati aññena vā bhedāpeti. Sacepi hi tiṇaṃ vā lataṃ vā gaṇṭhiṃ karontassa bhijjati, gaṇṭhipi na kātabbo. Tālarukkhādīsu pana corānaṃ anāruhanatthāya dārumakkaṭakaṃ ākoṭenti, kaṇṭake bandhanti, bhikkhussa evaṃ kātuṃ na vaṭṭati. Sace dārumakkaṭako rukkhe allīnamattova hoti, rukkhaṃ na pīḷeti, vaṭṭati. ‘‘Rukkhaṃ chinda, lataṃ chinda, kandaṃ vā mūlaṃ vā uppāṭehī’’ti vattumpi vaṭṭati, aniyāmitattā. Niyāmetvā pana ‘‘imaṃ rukkhaṃ chindā’’tiādi vattuṃ na vaṭṭati. Nāmaṃ gahetvāpi ‘‘ambarukkhaṃ caturassavalliṃ āluvakandaṃ muñjatiṇaṃ asukarukkhacchalliṃ chinda bhinda uppāṭehī’’tiādivacanampi aniyāmitameva hoti. ‘‘Imaṃ ambarukkha’’ntiādivacanameva hi niyāmitaṃ nāma, taṃ na vaṭṭati.

'काटता है या कटवाता है' का अर्थ है—यहाँ तक कि बुहारी (झाड़ू) की सींक से भी 'मैं घास काटूँगा' इस प्रकार सोचकर भूमि बुहारते हुए स्वयं काटता है या दूसरे से कटवाता है। 'तोड़ता है या तुड़वाता है' का अर्थ है—यहाँ तक कि चंक्रमण करते हुए भी 'कटने वाली वस्तु कट जाए, टूटने वाली वस्तु टूट जाए, मैं चंक्रमण का स्थान साफ करूँगा' इस प्रकार जानबूझकर पैरों से कुचलते हुए घास, लता आदि को स्वयं तोड़ता है या दूसरे से तुड़वाता है। यदि घास या लता की गाँठ बाँधते समय वह टूट जाए, तो गाँठ भी नहीं बाँधनी चाहिए। ताड़ के वृक्ष आदि पर चोरों के न चढ़ पाने के लिए लोग लकड़ी की कीलें (दारु-मक्कटक) ठोकते हैं या काँटे बाँधते हैं, भिक्षु के लिए ऐसा करना कल्प्य नहीं है। यदि लकड़ी की कील वृक्ष में केवल सटी हुई हो और वृक्ष को पीड़ा न पहुँचाती हो, तो कल्प्य है। 'वृक्ष काटो, लता काटो, कंद या जड़ उखाड़ो'—ऐसा कहना भी कल्प्य है, क्योंकि इसमें किसी विशेष वृक्ष को निर्दिष्ट नहीं किया गया है। परन्तु निर्दिष्ट करके 'इस वृक्ष को काटो' आदि कहना कल्प्य नहीं है। नाम लेकर भी 'आम का वृक्ष, चौकोर लता, आलू का कंद, मुंज घास, अमुक वृक्ष की छाल काटो, तोड़ो या उखाड़ो'—ऐसा कहना भी अनिर्दिष्ट वचन ही होता है। 'इस आम के वृक्ष को'—ऐसा कहना ही निर्दिष्ट वचन कहलाता है, जो कल्प्य नहीं है।

Pacati vā pacāpeti vāti antamaso pattampi pacitukāmo tiṇādīnaṃ upari sañcicca aggiṃ karonto sayaṃ vā pacati, aññena vā pacāpetīti [Pg.32] sabbaṃ pathavīkhaṇanasikkhāpade vuttanayena veditabbaṃ. Aniyāmetvā pana ‘‘mugge paca, māse pacā’’tiādi vattuṃ vaṭṭati. ‘‘Ime mugge paca, ime māse pacā’’ti evaṃ vattuṃ na vaṭṭati.

'पकाता है या पकवाता है' का अर्थ है—यहाँ तक कि पात्र (बर्तन) को भी पकाने की इच्छा से घास आदि के ऊपर जानबूझकर आग जलाते हुए स्वयं पकाता है या दूसरे से पकवाता है; यह सब 'पृथ्वी-खनन शिक्षापद' में बताए गए तरीके से समझना चाहिए। परन्तु बिना निर्दिष्ट किए 'मूँग पकाओ, उड़द पकाओ' आदि कहना कल्प्य है। 'इन मूँगों को पकाओ, इन उड़दों को पकाओ'—इस प्रकार कहना कल्प्य नहीं है।

Anāpatti imaṃ jānātiādīsu ‘‘imaṃ mūlabhesajjaṃ jāna, imaṃ mūlaṃ vā paṇṇaṃ vā dehi, imaṃ rukkhaṃ vā lataṃ vā āhara, iminā pupphena vā phalena vā paṇṇena vā attho, imaṃ rukkhaṃ vā lataṃ vā phalaṃ vā kappiyaṃ karohī’’ti evamattho daṭṭhabbo. Ettāvatā bhūtagāmaparimocanaṃ kataṃ hoti. Paribhuñjantena pana bījagāmaparimocanatthaṃ puna kappiyaṃ kāretabbaṃ.

अनापत्ति 'इमं जानाति' आदि पदों में इस प्रकार अर्थ समझना चाहिए: 'इस मूल औषधि को जानो', 'यह मूल या पत्ता दो', 'यह वृक्ष या लता लाओ', 'इस पुष्प, फल या पत्ते से प्रयोजन है', 'इस वृक्ष, लता या फल को कप्पिय (कल्प्य) करो'। इतने मात्र से भूतगाम (सजीव वनस्पति) से मुक्ति हो जाती है। किन्तु उपभोग करने वाले भिक्षु को बीजगाम (बीज समूह) से मुक्ति के लिए पुनः कप्पिय कराना चाहिए।

Kappiyakaraṇañcettha iminā suttānusārena veditabbaṃ – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, pañcahi samaṇakappehi phalaṃ paribhuñjituṃ aggiparijitaṃ satthaparijitaṃ nakhaparijitaṃ abījaṃ nibbaṭṭabījameva pañcama’’nti. Tattha ‘‘aggiparijita’’nti agginā parijitaṃ adhibhūtaṃ daḍḍhaṃ phuṭṭhanti attho. ‘‘Satthaparijita’’nti satthena parijitaṃ adhibhūtaṃ chinnaṃ viddhaṃ vāti attho. Esa nayo nakhaparijite. Abījanibbaṭṭabījāni sayameva kappiyāni. Agginā kappiyaṃ karontena kaṭṭhaggigomayaggiādīsu yena kenaci antamaso lohakhaṇḍenapi ādittena kappiyaṃ kātabbaṃ. Tañca kho ekadese phusantena ‘‘kappiya’’nti vatvāva kātabbaṃ. Satthena karontena yassa kassaci lohamayasatthassa antamaso sūcinakhacchedanānampi tuṇḍena vā dhārāya vā chedaṃ vā vedhaṃ vā dassentena ‘‘kappiya’’nti vatvāva kātabbaṃ. Nakhena kappiyaṃ karontena pūtinakhena na kātabbaṃ. Manussānaṃ pana sīhabyagghadīpimakkaṭādīnaṃ sakuntānañca nakhā tikhiṇā honti, tehi kātabbaṃ. Assamahiṃsasūkaramigagorūpādīnaṃ khurā atikhiṇā, tehi na kātabbaṃ, katampi akataṃ hoti. Hatthinakhā pana khurā na honti, tehi vaṭṭati. Yehi pana kātuṃ vaṭṭati, tehi tatthajātakehipi uddharitvā gahitakehipi chedaṃ vā vedhaṃ vā dassentena ‘‘kappiya’’nti vatvāva kātabbaṃ.

यहाँ कप्पिय-करण (योग्य बनाना) इस सूत्र के अनुसार समझना चाहिए— 'भिक्षुओं! मैं पाँच प्रकार के श्रमण-कल्पों द्वारा फल का उपभोग करने की अनुमति देता हूँ— अग्नि-परिजित (आग से झुलसा हुआ), शस्त्र-परिजित (शस्त्र से कटा हुआ), नख-परिजित (नख से कटा हुआ), अबीज (बिना बीज वाला) और पाँचवाँ निर्वृत्त-बीज (जिसका बीज निकाल दिया गया हो)।' वहाँ 'अग्नि-परिजित' का अर्थ है— कप्पिय करने वाले द्वारा अग्नि से अभिभूत, जलाया हुआ या छुआ हुआ फल। 'शस्त्र-परिजित' का अर्थ है— शस्त्र से काटा गया या छेदा गया फल। यही नियम नख-परिजित पर भी लागू होता है। अबीज और निर्वृत्त-बीज स्वतः ही कप्पिय होते हैं। अग्नि से कप्पिय करते समय काष्ठ-अग्नि, गोमय-अग्नि (उपले की आग) आदि में से किसी से भी, यहाँ तक कि तप्त लोह-खण्ड से भी कप्पिय करना चाहिए। उसे फल के एक भाग में स्पर्श करते हुए 'कप्पियं' (कल्प्य है) कहकर ही करना चाहिए। शस्त्र से करते समय किसी भी लौह-शस्त्र, यहाँ तक कि सुई या नख-कर्तनी की नोक या धार से छेद या काट दिखाते हुए 'कप्पियं' कहकर करना चाहिए। नख से कप्पिय करते समय सड़े हुए नख से नहीं करना चाहिए। मनुष्यों, सिंहों, व्याघ्रों, चीतों, बंदरों आदि और पक्षियों के नख तीक्ष्ण होते हैं, उनसे कप्पिय करना चाहिए। घोड़ों, भैंसों, सूअरों, मृगों, गौओं आदि के खुर तीक्ष्ण नहीं होते, उनसे नहीं करना चाहिए; यदि किया भी जाए तो वह नहीं किया हुआ माना जाता है। हाथियों के नख खुर नहीं होते, उनसे करना कल्प्य है। जिनसे करना कल्प्य है, वे चाहे शरीर में लगे हों या उखाड़कर लिए गए हों, उनसे छेद या काट दिखाते हुए 'कप्पियं' कहकर ही करना चाहिए।

Tattha sacepi bījānaṃ pabbatamatto rāsi rukkhasahassaṃ vā chinditvā ekābaddhaṃ katvā ucchūnaṃ vā mahābhāro bandhitvā ṭhapito hoti, ekasmiṃ bīje vā rukkhasākhāya vā ucchumhi vā kappiye kate sabbaṃ kataṃ hoti. Ucchū ca dārūni ca ekato baddhāni honti, ucchuṃ kappiyaṃ karissāmīti dāruṃ [Pg.33] vijjhati, vaṭṭatiyeva. Sace pana yāya rajjuyā vā valliyā vā baddhāni, taṃ vijjhati, na vaṭṭati. Ucchukhaṇḍānaṃ pacchiṃ pūretvā āharanti, ekasmiṃ khaṇḍe kappiye kate sabbaṃ katameva hoti. Maricapakkādīhi missetvā bhattaṃ āharanti, ‘‘kappiyaṃ karohī’’ti vutte sacepi bhattasitthe vijjhati, vaṭṭatiyeva. Tilataṇḍulādīsupi eseva nayo. Yāguyā pakkhittāni pana ekābaddhāni hutvā na santiṭṭhanti, tattha ekamekaṃ vijjhitvā kappiyaṃ kātabbameva. Kapitthaphalādīnaṃ anto miñjaṃ kaṭāhaṃ muñcitvā sañcarati, bhindāpetvā kappiyaṃ kārāpetabbaṃ. Ekābaddhaṃ hoti, kaṭāhepi kātuṃ vaṭṭati.

वहाँ यदि बीजों का पर्वत के समान ढेर हो, या एक हजार वृक्षों को काटकर एक साथ बाँधा गया हो, या गन्ने का बड़ा बोझ बाँधकर रखा गया हो, तो एक बीज, एक वृक्ष की शाखा या एक गन्ने को कप्पिय करने पर सब कप्पिय हो जाता है। यदि गन्ना और लकड़ी एक साथ बँधे हों, और 'गन्ने को कप्पिय करूँगा' ऐसा सोचकर लकड़ी को छेदता है, तो भी वह कल्प्य ही है। किन्तु यदि जिस रस्सी या लता से वे बँधे हैं, उसे छेदता है, तो कल्प्य नहीं होता। यदि गन्ने के टुकड़ों से टोकरी भरकर लाते हैं, तो एक टुकड़े को कप्पिय करने पर सब कप्पिय हो जाता है। यदि पकी हुई मिर्च आदि के साथ मिलाकर भात लाते हैं, और 'कप्पिय करो' कहने पर यदि भात के दाने को भी छेदता है, तो भी वह कल्प्य ही है। तिल-चावल आदि में भी यही नियम है। किन्तु यवागू (कांजी) में डाली गई मिर्च आदि एक साथ जुड़ी नहीं रहतीं, इसलिए वहाँ एक-एक को छेदकर कप्पिय करना चाहिए। कैथ (कपित्थ) आदि फलों के भीतर यदि गूदा कवच (खोल) को छोड़कर अलग घूम रहा हो, तो उसे फुड़वाकर कप्पिय कराना चाहिए। यदि गूदा कवच के साथ जुड़ा हो, तो कवच पर भी कप्पिय करना कल्प्य है।

Asañciccāti pāsāṇarukkhādīni vā pavaṭṭentassa sākhaṃ vā kaḍḍhantassa kattaradaṇḍena vā bhūmiṃ paharitvā gacchantassa tiṇāni chijjanti, tāni tena chindissāmīti evaṃ sañcicca acchinnattā asañcicca chinnāni nāma honti. Iti asañcicca chindantassa anāpatti.

'असंचिच्च' (अनजान में) का अर्थ है— पत्थर या वृक्ष आदि को लुढ़काते हुए, अथवा शाखा को खींचते हुए, या लाठी से भूमि को पीटते हुए चलते समय यदि घास कट जाती है, तो 'मैं इन्हें काटूँगा' इस प्रकार जानबूझकर न काटने के कारण वे 'असंचिच्च छिन्न' (अनजान में कटे हुए) कहलाते हैं। इस प्रकार अनजाने में काटने वाले भिक्षु को अनापत्ति है।

Asatiyāti aññavihito kenaci saddhiṃ kiñci kathento pādaṅguṭṭhakena vā hatthena vā tiṇaṃ vā lataṃ vā chindanto tiṭṭhati, evaṃ asatiyā chindantassa anāpatti.

'असतिया' (असावधानी से) का अर्थ है— अन्यमनस्क होकर किसी के साथ कुछ बात करते हुए, पैर के अँगूठे या हाथ से घास या लता को काटते हुए खड़ा रहता है, इस प्रकार असावधानी से काटने वाले भिक्षु को अनापत्ति है।

Ajānantassāti etthabbhantare bījagāmoti vā bhūtagāmoti vā na jānāti, chindāmītipi na jānāti, kevalaṃ vatiyā vā palālapuñje vā nikhādanaṃ vā khaṇittiṃ vā kudālaṃ vā saṅgopanatthāya ṭhapeti, ḍayhamānahattho vā aggiṃ pāteti, tatra ce tiṇāni chijjanti vā ḍayhanti vā anāpatti. Manussaviggahapārājikavaṇṇanāyaṃ pana sabbaaṭṭhakathāsu ‘‘sace bhikkhu rukkhena vā ajjhotthaṭo hoti, opāte vā patito sakkā ca hoti rukkhaṃ chinditvā bhūmiṃ vā khaṇitvā nikkhamituṃ, jīvitahetupi attanā na kātabbaṃ. Aññena pana bhikkhunā bhūmiṃ vā khaṇitvā rukkhaṃ vā chinditvā allarukkhato vā daṇḍakaṃ chinditvā taṃ rukkhaṃ pavaṭṭetvā nikkhāmetuṃ vaṭṭati, anāpattī’’ti vuttaṃ. Tattha kāraṇaṃ na dissati – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, davaḍāhe ḍayhamāne paṭaggiṃ dātuṃ, parittaṃ kātu’’nti (cūḷava. 283) idaṃ pana ekameva suttaṃ dissati. Sace etassa anulomaṃ ‘‘attano na vaṭṭati, aññassa vaṭṭatī’’ti [Pg.34] idaṃ nānākaraṇaṃ na sakkā laddhuṃ. Attano atthāya karonto attasinehena akusalacitteneva karoti, paro pana kāruññena, tasmā anāpattīti ce. Etampi akāraṇaṃ. Kusalacittenāpi hi imaṃ āpattiṃ āpajjati. Sabbaaṭṭhakathāsu pana vuttattā na sakkā paṭisedhetuṃ. Gavesitabbā ettha yutti. Aṭṭhakathācariyānaṃ vā saddhāya gantabbanti. Sesaṃ uttānameva.

‘अजानन्तस्स’ (न जानते हुए) का अर्थ है कि इस बाड़े या पुआल के ढेर के भीतर बीज (बीजगाम) या पौधे (भूतगाम) हैं, यह वह नहीं जानता। ‘मैं काट रहा हूँ’ यह भी वह नहीं जानता। केवल बाड़े या पुआल के ढेर में छेनी, कुदाल या फावड़ा सुरक्षित रखने के लिए रखता है, या हाथ जलने के कारण आग गिर जाती है, वहाँ यदि घास कट जाए या जल जाए, तो आपत्ति नहीं होती। ‘मनुस्सविग्गहपाराजिक’ की व्याख्या में सभी अट्ठकथाओं में कहा गया है—‘यदि कोई भिक्षु पेड़ से दब गया हो या गड्ढे में गिर गया हो और पेड़ काटकर या भूमि खोदकर निकलना संभव हो, तो जीवन रक्षा के लिए भी स्वयं ऐसा नहीं करना चाहिए। लेकिन दूसरे भिक्षु द्वारा भूमि खोदकर या पेड़ काटकर या गीले पेड़ से डंडा काटकर उस पेड़ को लुढ़काकर उसे बाहर निकालना उचित है, इसमें आपत्ति नहीं है।’ वहाँ कारण नहीं दिखता—‘भिक्षुओं, मैं जंगल की आग लगने पर प्रति-अग्नि (आग रोकने के लिए आग) देने और सुरक्षा घेरा बनाने की अनुमति देता हूँ’ (चुलवग्ग), केवल यही एक सूत्र दिखता है। यदि इसके अनुरूप ‘स्वयं के लिए उचित नहीं है, दूसरे के लिए उचित है’ यह भेद प्राप्त करना संभव नहीं है। अपने लाभ के लिए करने वाला आत्म-स्नेह के कारण अकुशल चित्त से ही करता है, जबकि दूसरा करुणा से करता है, इसलिए आपत्ति नहीं है—यदि ऐसा कहें, तो यह भी कारण नहीं है। क्योंकि कुशल चित्त से भी इस आपत्ति को प्राप्त किया जाता है। परंतु सभी अट्ठकथाओं में कहे जाने के कारण इसका निषेध नहीं किया जा सकता। यहाँ युक्ति खोजी जानी चाहिए। या अट्ठकथाचार्यों की श्रद्धा के अनुसार निर्णय लेना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह तीन समुत्थानों वाला है—काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है। यह क्रिया, संज्ञाविमोक्ष (संज्ञा न होने पर मुक्ति), सचित्तक (चेतना सहित), प्रज्ञप्तिवद्य (नियम उल्लंघन का दोष), कायकर्म, वचीकर्म, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना वाला है।

Bhūtagāmasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

प्रथम भूतगाम सिक्खापद समाप्त।

2. Aññavādakasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय अन्यवादक सिक्खापद की व्याख्या।

94. Dutiyasikkhāpade – anācāraṃ ācaritvāti akātabbaṃ katvā; kāyavacīdvāresu āpattiṃ āpajjitvāti vuttaṃ hoti. Aññenaññaṃ paṭicaratīti aññena vacanena aññaṃ vacanaṃ paṭicarati paṭicchādeti ajjhottharati; idāni taṃ paṭicaraṇavidhiṃ dassento ‘‘ko āpanno’’tiādimāha. Tatrāyaṃ vacanasambandho – so kira kiñci vītikkamaṃ disvā ‘‘āvuso, āpattiṃ āpannosī’’ti saṅghamajjhe āpattiyā anuyuñjiyamāno ‘‘ko āpanno’’ti vadati. ‘‘Tato tva’’nti vutte ‘‘ahaṃ kiṃ āpanno’’ti vadati. Atha ‘‘pācittiyaṃ vā dukkaṭaṃ vā’’ti vutte vatthuṃ pucchanto ‘‘ahaṃ kismiṃ āpanno’’ti vadati. Tato ‘‘asukasmiṃ nāma vatthusmi’’nti vutte ‘‘ahaṃ kathaṃ āpanno, kiṃ karonto āpannomhī’’ti pucchati. Atha ‘‘idaṃ nāma karonto āpanno’’ti vutte ‘‘kaṃ bhaṇathā’’ti vadati. Tato ‘‘taṃ bhaṇāmā’’ti vutte ‘‘kiṃ bhaṇathā’’ti vadati.

९४. दूसरे सिक्खापद में—‘अनाचारं आचरित्वा’ का अर्थ है न करने योग्य कार्य करके; काय और वचनी द्वारों से आपत्ति को प्राप्त करके। ‘अञ्ञेनञ्ञं पटिचरति’ का अर्थ है एक बात को दूसरी बात से टालना, छिपाना या ढकना; अब उस टालने की विधि को दिखाते हुए ‘को आपन्नो’ (कौन आपत्ति को प्राप्त हुआ) आदि कहा गया है। यहाँ शब्दों का संबंध इस प्रकार है—वह (भिक्षु) किसी उल्लंघन को देखकर ‘आयुष्मन्, आप आपत्ति को प्राप्त हुए हैं’ इस प्रकार संघ के बीच आपत्ति के विषय में पूछे जाने पर ‘कौन आपत्ति को प्राप्त हुआ है?’ कहता है। ‘तब आप’ ऐसा कहे जाने पर ‘मैं क्या (किस आपत्ति को) प्राप्त हुआ हूँ?’ कहता है। फिर ‘पाचित्तिय या दुक्कट’ कहे जाने पर वस्तु (विषय) पूछते हुए ‘मैं किस विषय में आपत्ति को प्राप्त हुआ हूँ?’ कहता है। उसके बाद ‘अमुक वस्तु (विषय) में’ कहे जाने पर ‘मैं कैसे प्राप्त हुआ, क्या करते हुए प्राप्त हुआ हूँ?’ पूछता है। फिर ‘यह कार्य करते हुए प्राप्त हुए हो’ कहे जाने पर ‘आप किसे कह रहे हैं?’ कहता है। तब ‘आपको कह रहे हैं’ कहे जाने पर ‘आप क्या कह रहे हैं?’ कहता है। इस प्रकार यह शब्दों का संबंध है।

Apicettha ayaṃ pāḷimuttakopi aññenaññaṃ paṭicaraṇavidhi – bhikkhūhi ‘‘tava sipāṭikāya kahāpaṇo diṭṭho, kissevamasāruppaṃ karosī’’ti vutto ‘‘sudiṭṭhaṃ, bhante, na paneso kahāpaṇo; tipumaṇḍalaṃ eta’’nti bhaṇanto vā ‘‘tvaṃ suraṃ pivanto diṭṭho, kissevaṃ karosī’’ti vutto [Pg.35] ‘‘sudiṭṭho, bhante, na panesā surā, bhesajjatthāya sampāditaṃ ariṭṭha’’nti bhaṇanto vā ‘‘tvaṃ paṭicchanne āsane mātugāmena saddhiṃ nisinno diṭṭho, kissevamasāruppaṃ karosī’’ti vutto ‘‘yena diṭṭhaṃ sudiṭṭhaṃ, viññū panettha dutiyo atthi, so kissa na diṭṭho’’ti bhaṇanto vā, ‘‘īdisaṃ tayā kiñci diṭṭha’’nti puṭṭho ‘‘na suṇāmī’’ti sotamupanento vā, sotadvāre pucchantānaṃ cakkhuṃ upanento vā, aññenaññaṃ paṭicaratīti veditabbo. Aññavādakaṃ ropetūti aññavādakaṃ āropetu; patiṭṭhāpetūti attho. Vihesakaṃ ropetūti etasmimpi eseva nayo.

इसके अतिरिक्त, यहाँ पालि से बाहर की भी अन्योन्य-वंचना (टालने) की विधि है—भिक्षुओं द्वारा ‘तुम्हारी थैली में कार्षापण (सिक्का) देखा गया है, तुम ऐसा अयोग्य कार्य क्यों करते हो?’ कहे जाने पर ‘भन्ते, ठीक देखा गया है, पर यह कार्षापण नहीं है; यह सीसे का टुकड़ा है’ ऐसा कहना; या ‘तुम्हें सुरा पीते देखा गया है, ऐसा क्यों करते हो?’ कहे जाने पर ‘भन्ते, ठीक देखा गया है, पर यह सुरा नहीं है; यह औषधि के लिए बनाया गया अरिष्ट (काढ़ा) है’ ऐसा कहना; या ‘तुम्हें एकांत आसन पर महिला के साथ बैठे देखा गया है, ऐसा अयोग्य कार्य क्यों करते हो?’ कहे जाने पर ‘जिसने देखा उसने ठीक देखा, पर यहाँ दूसरा समझदार व्यक्ति भी था, वह क्यों नहीं दिखा?’ ऐसा कहना; या ‘क्या तुमने ऐसा कुछ देखा?’ पूछे जाने पर ‘मैं सुन नहीं रहा हूँ’ कहकर कान पास ले जाना, या कान के विषय में पूछने वालों के सामने आँखें ले जाना—इसे ‘अन्योन्य-वंचना’ (अञ्ञेनञ्ञं पटिचरति) समझना चाहिए। ‘अञ्ञवादकं रोपेतु’ का अर्थ है अन्यवादक (टालने का दोष) आरोपित करना; ‘पतिट्ठापेतु’ (स्थापित करना) इसका अर्थ है। ‘विहेसकं रोपेतु’ में भी यही न्याय है।

98. Aññavādake vihesake pācittiyanti ettha aññaṃ vadatīti aññavādakaṃ; aññenaññaṃ paṭicaraṇassetaṃ nāmaṃ. Vihesetīti vihesakaṃ; tuṇhībhūtassetaṃ nāmaṃ, tasmiṃ aññavādake vihesake. Pācittiyanti vatthudvaye pācittiyadvayaṃ vuttaṃ.

९८. ‘अञ्ञवादके विहेसके पाचित्तियं’ यहाँ—पूछी गई बात से अलग बात कहता है, इसलिए ‘अन्यवादक’ है; यह अन्योन्य-वंचना (बातों को टालने) का नाम है। ‘विहेसेति’ (परेशान करता है), इसलिए ‘विहेसक’ है; यह मौन रहने का नाम है। उस अन्यवादक और विहेसक के कारण पाचित्तिय होता है—इन दो विषयों के कारण दो पाचित्तिय कहे गए हैं।

100. Aropite aññavādaketi kammavācāya anāropite aññavādake. Aropite vihesaketi etasmimpi eseva nayo.

१००. ‘आरोपिते अञ्ञवादके’ का अर्थ है कर्मवाचा द्वारा अन्यवादक आरोपित न किए जाने पर। ‘आरोपिते विहेसके’ में भी यही न्याय है।

101. Dhammakamme dhammakammasaññītiādīsu yaṃ taṃ aññavādakavihesakaropanakammaṃ kataṃ, tañce dhammakammaṃ hoti, so ca bhikkhu tasmiṃ dhammakammasaññī aññavādakañca vihesakañca karoti, athassa tasmiṃ aññavādake ca vihesake ca āpatti pācittiyassāti iminā nayena attho veditabbo.

१०१. ‘धम्मकम्मे धम्मकम्मसञ्ञी’ आदि में—जो वह अन्यवादक और विहेसक आरोपित करने का कर्म किया गया है, यदि वह धर्म-कर्म (नियमानुसार) है और वह भिक्षु उस धर्म-कर्म में धर्म-कर्म की संज्ञा वाला होकर अन्यवादक और विहेसक करता है, तो उसे उस अन्यवादक और विहेसक के कारण पाचित्तिय की आपत्ति होती है—इस विधि से अर्थ समझना चाहिए।

102. Ajānanto pucchatīti āpattiṃ vā āpannabhāvaṃ ajānantoyeva ‘‘kiṃ tumhe bhaṇatha, ahaṃ na jānāmī’’ti pucchati. Gilāno vā na kathetīti mukhe tādiso byādhi hoti, yena kathetuṃ na sakkoti. Saṅghassa bhaṇḍanaṃ vātiādīsu saṅghamajjhe kathite tappaccayā saṅghassa bhaṇḍanaṃ vā kalaho vā vivādo vā bhavissati, so mā ahosīti maññamāno na kathetīti iminā nayena attho veditabbo. Sesaṃ uttānamevāti.

१०२. ‘अजानन्तो पुच्छति’ का अर्थ है—आपत्ति या आपत्ति प्राप्ति की अवस्था को न जानते हुए ही ‘आप लोग क्या कह रहे हैं, मैं नहीं जानता’ इस प्रकार पूछता है। ‘गिलानो वा न कथेति’ का अर्थ है—मुख में ऐसा रोग है जिससे वह बोल नहीं सकता। ‘संघस्स भण्डनं वा’ आदि में—संघ के बीच बोलने पर उस कारण से संघ में कलह, झगड़ा या विवाद होगा, ‘वह न हो’ ऐसा मानकर नहीं बोलता है—इस विधि से अर्थ समझना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, siyā kiriyaṃ, siyā akiriyaṃ, aññenaññaṃ paṭicarantassa hi kiriyaṃ [Pg.36] hoti, tuṇhībhāvena vihesantassa akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है। यह कभी क्रिया (करने) से होता है, कभी अक्रिया (न करने) से। अन्य बात से अन्य बात को छिपाने वाले के लिए यह क्रिया है; मौन रहकर संघ को परेशान करने वाले के लिए यह अक्रिया है। यह संज्ञा-विमोक्ष (उल्लंघन की संज्ञा न होने पर आपत्ति से मुक्ति), सचित्तक (जानबूझकर किया गया), लोकवज्ज (लोक-निंदित), कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Aññavādakasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

दूसरा अन्यवादक शिक्षापद (समाप्त)।

3. Ujjhāpanakasikkhāpadavaṇṇanā

३. उज्झापनक शिक्षापद की व्याख्या।

103. Tatiyasikkhāpade – dabbaṃ mallaputtaṃ bhikkhū ujjhāpentīti ‘‘chandāya dabbo mallaputto’’tiādīni vadantā taṃ āyasmantaṃ tehi bhikkhūhi avajānāpenti, avaññāya olokāpenti, lāmakato vā cintāpentī’’ti attho. Lakkhaṇaṃ panettha saddasatthānusārena veditabbaṃ. Ojjhāpentītipi pāṭho. Ayamevattho. Chandāyāti chandena pakkhapātena; attano attano sandiṭṭhasambhattānaṃ paṇītāni paññapetīti adhippāyo. Khiyyantīti ‘‘chandāya dabbo mallaputto’’tiādīni vadantā pakāsenti.

१०३. तीसरे शिक्षापद में - "भिक्षु दब्ब मल्लपुत्त की शिकायत करते हैं" का अर्थ है कि "दब्ब मल्लपुत्त पक्षपात (छन्द) से कार्य करता है" आदि कहते हुए, वे भिक्षु अन्य भिक्षुओं द्वारा उस आयुष्मान् (दब्ब) को तुच्छ समझवाते हैं, अवमानना की दृष्टि से दिखवाते हैं, या उसे अधम (नीच) सोचने पर मजबूर करते हैं। 'ओज्झापेन्ति' (ojjhāpentī) भी पाठ है, जिसका अर्थ यही है। 'छन्दाया' का अर्थ है - छन्द (राग) से या पक्षपात से; अपने परिचित मित्रों के लिए श्रेष्ठ शयनासन बिछाता है - यह अभिप्राय है। 'खिय्यन्ति' का अर्थ है - "दब्ब मल्लपुत्त पक्षपात से..." आदि कहते हुए दोष प्रकट करते हैं।

105. Ujjhāpanake khiyyanake pācittiyanti ettha yena vacanena ujjhāpenti, taṃ ujjhāpanakaṃ. Yena ca khiyyanti taṃ khiyyanakaṃ. Tasmiṃ ujjhāpanake khiyyanake. Pācittiyanti vatthudvaye pācittiyadvayaṃ vuttaṃ.

१०५. "उज्झापन और खिय्यन (शिकायत और निंदा) में पाचित्तिय" - यहाँ जिस वचन से तुच्छ समझवाते हैं, वह 'उज्झापनक' है। और जिस वचन से निंदा करते हैं, वह 'खिय्यनक' है। उस उज्झापन और खिय्यन में 'पाचित्तिय' का अर्थ है कि इन दो विषयों के कारण दो पाचित्तिय कहे गए हैं।

106. Ujjhāpanakaṃ nāma upasampannaṃ saṅghena sammataṃ senāsanapaññāpakaṃ vā…pe… appamattakavissajjanakaṃ vāti etesaṃ padānaṃ ‘‘maṅkukattukāmo’’ti iminā sambandho. Avaṇṇaṃ kattukāmo ayasaṃ kattukāmoti imesaṃ pana vasena upasampannantiādīsu ‘‘upasampannassā’’ti evaṃ vibhattivipariṇāmo kātabbo. Ujjhāpeti vā khiyyati vā āpatti pācittiyassāti ettha pana yasmā ‘‘khiyyanakaṃ nāmā’’ti evaṃ mātikāpadaṃ uddharitvāpi ‘‘ujjhāpanakaṃ nāmā’’ti imassa padassa vuttavibhaṅgoyeva vattabbo hoti, aññavādakasikkhāpade viya añño viseso natthi, tasmā taṃ visuṃ anuddharitvā avibhajitvā nigamanameva ekato katanti veditabbaṃ. Dhammakamme dhammakammasaññītiādīsu yaṃ tassa upasampannassa sammutikammaṃ kataṃ tañce dhammakammaṃ hoti, so ca bhikkhu tasmiṃ dhammakammasaññī ujjhāpanakañca khiyyanakañca karoti, athassa tasmiṃ ujjhāpanake ca khiyyanake ca āpatti pācittiyassāti iminā nayena attho veditabbo.

१०६. 'उज्झापनक' का अर्थ है - संघ द्वारा सम्मत शयनासन-प्रज्ञापक या अल्पमात्रक-विसर्जक उपसम्पन्न (भिक्षु) के प्रति... आदि पदों का संबंध "लज्जित करने की इच्छा वाला" (मङ्कुकत्तुकामो) इस पद के साथ करना चाहिए। "अवर्ण (अकीर्ति) करने की इच्छा वाला" और "अयश करने की इच्छा वाला" - इन पदों के कारण 'उपसम्पन्नं' आदि में 'उपसम्पन्नस्स' (षष्ठी विभक्ति) के रूप में विभक्ति-परिवर्तन करना चाहिए। "उज्झापेति वा खिय्यति वा आपत्ति पाचित्तियस्स" यहाँ क्योंकि "खिय्यनकं नाम" इस प्रकार मातृका पद को उद्धृत करके भी "उज्झापनकं नाम" इस पद का ही पूर्वोक्त विभंग कहना चाहिए, अन्यवादक शिक्षापद की तरह यहाँ कोई अन्य विशेषता नहीं है, इसलिए उसे अलग से उद्धृत न कर और बिना विभाजित किए उपसंहार (निगमन) एक साथ किया गया है - ऐसा समझना चाहिए। "धम्मकम्मे धम्मकम्मसञ्ञी" आदि में, उस उपसम्पन्न के प्रति जो सम्मति-कर्म (अधिकार) दिया गया है, यदि वह धर्म-सम्मत कर्म है, और वह भिक्षु उस धर्म-कर्म में धर्म-कर्म की संज्ञा वाला होकर उज्झापन और खिय्यन करता है, तो उसे उस उज्झापन और खिय्यन के कारण पाचित्तिय की आपत्ति होती है - इस प्रकार अर्थ समझना चाहिए।

Anupasampannaṃ [Pg.37] ujjhāpeti vā khiyyati vāti ettha upasampannaṃ saṅghena sammataṃ aññaṃ anupasampannaṃ ujjhāpeti avajānāpeti, tassa vā taṃ santike khiyyatīti attho. Upasampannaṃ saṅghena asammatanti kammavācāya asammataṃ kevalaṃ ‘‘taveso bhāro’’ti saṅghena āropitabhāraṃ bhikkhūnaṃ vā phāsuvihāratthāya sayameva taṃ bhāraṃ vahantaṃ, yatra vā dve tayo bhikkhū viharanti, tatra vā tādisaṃ kammaṃ karontanti adhippāyo. Anupasampannaṃ saṅghena sammataṃ vā asammataṃ vāti ettha pana kiñcāpi anupasampannassa terasa sammutiyo dātuṃ na vaṭṭanti. Atha kho upasampannakāle laddhasammutiko pacchā anupasampannabhāve ṭhito, taṃ sandhāya ‘‘saṅghena sammataṃ vā’’ti vuttaṃ. Yassa pana byattassa sāmaṇerassa kevalaṃ saṅghena vā sammatena vā bhikkhunā ‘‘tvaṃ idaṃ kammaṃ karohī’’ti bhāro kato, tādisaṃ sandhāya ‘‘asammataṃ vā’’ti vuttaṃ. Sesamettha uttānamevāti.

"अनुपसम्पन्न से शिकायत करता है या निंदा करता है" - यहाँ संघ द्वारा सम्मत उपसम्पन्न (भिक्षु) के बारे में किसी अन्य अनुपसम्पन्न (गृहस्थ या सामणेर) को तुच्छ समझवाना, या उस अनुपसम्पन्न के पास उस संघ-सम्मत भिक्षु की निंदा करना - यह अर्थ है। "संघ द्वारा असम्मत उपसम्पन्न" का अर्थ है - जो कर्मवाचा द्वारा सम्मत नहीं है, केवल "यह तुम्हारा भार (उत्तरदायित्व) है" - इस प्रकार संघ द्वारा भार सौंपा गया हो, या भिक्षुओं के सुख-विहार के लिए स्वयं ही उस भार को वहन कर रहा हो, या जहाँ दो-तीन भिक्षु रहते हों वहाँ वैसा कार्य कर रहा हो - यह अभिप्राय है। "अनुपसम्पन्न संघ द्वारा सम्मत या असम्मत" - यहाँ यद्यपि अनुपसम्पन्न को तेरह प्रकार की सम्मतियाँ देना उचित नहीं है, फिर भी जो उपसम्पन्न काल में सम्मति प्राप्त कर चुका था और बाद में अनुपसम्पन्न अवस्था (सामणेर भाव) में स्थित है, उसे लक्ष्य कर "संघ द्वारा सम्मत" कहा गया है। जिस चतुर सामणेर को केवल संघ द्वारा या सम्मत भिक्षु द्वारा "तुम यह कार्य करो" - ऐसा भार दिया गया है, उसे लक्ष्य कर "असम्मत" कहा गया है। यहाँ शेष (व्याख्या) स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है। यह क्रिया (करने) से होता है, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Ujjhāpanakasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

तीसरा उज्झापनक शिक्षापद (समाप्त)।

4. Paṭhamasenāsanasikkhāpadavaṇṇanā

४. प्रथम शयनासन शिक्षापद की व्याख्या।

108. Catutthasikkhāpade – hemantike kāleti hemantakāle himapātasamaye. Kāyaṃ otāpentāti mañcapīṭhādīsu nisinnā bālātapena kāyaṃ otāpentā. Kāle ārociteti yāgubhattādīsu yassa kassaci kāle ārocite. Ovaṭṭhaṃ hotīti himavassena ovaṭṭhaṃ tintaṃ hoti.

१०८. चौथे शिक्षापद में - 'हेमन्तिके काले' का अर्थ है हेमन्त काल में, हिमपात (ओस/बर्फ गिरने) के समय में। 'कायं ओतापेन्ता' का अर्थ है - मंच (चारपाई), पीठ (पीढ़ा) आदि पर बैठकर बाल-आतप (सुबह की धूप) से शरीर को तपाते हुए (धूप सेंकते हुए)। 'काले आरोचिते' का अर्थ है - यागू (कांजी), भात आदि में से किसी के भी समय की सूचना दिए जाने पर। 'ओवट्ठं होती' का अर्थ है - हिम-वर्षा (ओस की वर्षा) से भीगा हुआ या गीला होता है।

110. Avassikasaṅketeti vassikavassānamāsāti evaṃ apaññatte cattāro hemantike cattāro ca gimhike aṭṭha māseti attho. Maṇḍape vāti sākhāmaṇḍape vā padaramaṇḍape vā. Rukkhamūle vāti [Pg.38] yassa kassaci rukkhassa heṭṭhā. Yattha kākā vā kulalā vā na ūhadantīti yattha dhuvanivāsena kulāvake katvā vasamānā ete kākakulalā vā aññe vā sakuntā taṃ senāsanaṃ na ūhadanti, tādise rukkhamūle nikkhipituṃ anujānāmīti. Tasmā yattha gocarappasutā sakuntā vissamitvā gacchanti, tassa rukkhassa mūle nikkhipituṃ vaṭṭati. Yasmiṃ pana dhuvanivāsena kulāvake katvā vasanti, tassa rukkhassa mūle na nikkhipitabbaṃ. ‘‘Aṭṭha māse’’ti vacanato yesu janapadesu vassakāle na vassati, tesupi cattāro māse nikkhipituṃ na vaṭṭatiyeva. ‘‘Avassikasaṅkete’’ti vacanato yattha hemante devo vassati, tattha hemantepi ajjhokāse nikkhipituṃ na vaṭṭati. Gimhe pana sabbattha vigatavalāhakaṃ visuddhaṃ nabhaṃ hoti, evarūpe kāle kenacideva karaṇīyena ajjhokāse mañcapīṭhaṃ nikkhipituṃ vaṭṭati.

११०. "अवस्सिकसंकेते" का अर्थ है - वर्षा ऋतु के महीनों के रूप में अज्ञात आठ महीने, जिनमें चार हेमंत (शीत ऋतु) के और चार ग्रीष्म ऋतु के होते हैं। "मंडप में" का अर्थ है - शाखाओं (पत्तों) से बना मंडप या तख्तों (लकड़ी) से बना मंडप। "वृक्ष के नीचे" का अर्थ है - किसी भी वृक्ष के नीचे। "जहाँ कौवे या चील विष्ठा नहीं करते" का अर्थ है - जहाँ स्थायी निवास के लिए घोंसला बनाकर रहने वाले ये कौवे, चील या अन्य पक्षी उस शयनासन पर विष्ठा नहीं करते, ऐसे वृक्ष के नीचे रखने की अनुमति देता हूँ। इसलिए, जहाँ पक्षी केवल विश्राम के लिए आते हैं और चले जाते हैं, उस वृक्ष के नीचे (शयनासन) रखना उचित है। लेकिन जिस वृक्ष पर वे स्थायी रूप से घोंसला बनाकर रहते हैं, उसके नीचे नहीं रखना चाहिए। "आठ महीने" इस वचन के कारण, जिन प्रदेशों में वर्षा ऋतु में वर्षा नहीं होती, वहाँ भी (वर्षा के) चार महीनों में बाहर रखना उचित नहीं है। "अवस्सिकसंकेते" इस वचन के कारण, जहाँ हेमंत (शीत ऋतु) में वर्षा होती है, वहाँ हेमंत में भी खुले आकाश के नीचे रखना उचित नहीं है। ग्रीष्म ऋतु में तो सभी जगह आकाश बादलों से रहित और स्वच्छ होता है, ऐसे समय में किसी कार्यवश खुले आकाश में मंच-पीठ (चारपाई-पीढ़ा) रखना उचित है।

Abbhokāsikenāpi vattaṃ jānitabbaṃ, tassa hi sace puggalikamañcako atthi, tattheva sayitabbaṃ. Saṅghikaṃ gaṇhantena vettena vā vākena vā vītamañcako gahetabbo. Tasmiṃ asati purāṇamañcako gahetabbo. Tasmimpi asati navavāyimo vā onaddhako vā gahetabbo. Gahetvā ca pana ‘‘ahaṃ ukkaṭṭharukkhamūliko ukkaṭṭhaabbhokāsiko’’ti cīvarakuṭimpi akatvā asamaye ajjhokāse rukkhamūle vā paññapetvā nipajjituṃ na vaṭṭati. Sace pana catugguṇenapi cīvarena katakuṭi atementaṃ rakkhituṃ na sakkoti, sattāhavaddalikādīni bhavanti, bhikkhuno kāyānugatikattā vaṭṭati.

खुले आकाश में रहने वाले (अभ्योकासिक) भिक्षु को भी कर्तव्य (वत्त) जानना चाहिए; यदि उसके पास अपना व्यक्तिगत मंच (चारपाई) है, तो उसे उसी पर सोना चाहिए। यदि वह संघ का मंच लेता है, तो उसे बेंत या सन (रस्सी) से बुना हुआ मंच लेना चाहिए। उसके अभाव में पुराना मंच लेना चाहिए। उसके भी अभाव में नया बुना हुआ या चमड़े से मढ़ा हुआ मंच लेना चाहिए। उसे लेकर "मैं उत्कृष्ट वृक्षमूलिक हूँ" या "उत्कृष्ट अभ्योकासिक हूँ" ऐसा कहकर, चीवर की कुटी भी बनाए बिना, अनुचित समय पर खुले आकाश में या वृक्ष के नीचे बिछाकर लेटना उचित नहीं है। यदि चार परतों वाले चीवर से बनी कुटी भी वर्षा से बचाने में समर्थ न हो, और सात दिनों तक लगातार वर्षा (सप्ताह-वृष्टि) आदि हो रही हो, तो भिक्षु के शरीर की रक्षा के लिए (मंच-पीठ को अंदर रखना) उचित है।

Araññe paṇṇakuṭīsu vasantānaṃ sīlasampadāya pasannacittā manussā navaṃ mañcapīṭhaṃ denti ‘‘saṅghikaparibhogena paribhuñjathā’’ti vasitvā gacchantehi sāmantavihāre sabhāgabhikkhūnaṃ pesetvā gantabbaṃ, sabhāgānaṃ abhāve anovassake nikkhipitvā gantabbaṃ, anovassake asati rukkhe laggetvā gantabbaṃ. Cetiyaṅgaṇe sammajjaniṃ gahetvā bhojanasālaṅgaṇaṃ vā uposathāgāraṅgaṇaṃ vā pariveṇadivāṭṭhānaaggisālādīsu vā aññataraṃ sammajjitvā dhovitvā puna sammajjanīmāḷakeyeva ṭhapetabbā. Uposathāgārādīsu aññatarasmiṃ gahetvā avasesāni sammajjantassāpi eseva nayo.

अरण्य में पर्णकुटियों में रहने वाले भिक्षुओं के शील से प्रसन्न होकर मनुष्य उन्हें नया मंच-पीठ दान देते हैं और कहते हैं - "इसे संघ के परिभोग की विधि से उपयोग करें।" वहाँ रहकर जाने वाले भिक्षुओं को चाहिए कि वे उसे पास के विहार में समान शील वाले भिक्षुओं के पास भेजकर जाएँ। समान शील वाले भिक्षुओं के अभाव में, उसे ऐसी जगह रखकर जाना चाहिए जहाँ वर्षा का पानी न पड़े; यदि ऐसी जगह न हो, तो वृक्ष पर लटकाकर जाना चाहिए। चैत्य के आंगन में झाड़ू लेकर, भोजनशाला के आंगन या उपोसथ-भवन के आंगन या परिवेण, दिवास्थान, अग्निशाला आदि में से किसी एक की सफाई और धुलाई करके, झाड़ू को पुनः झाड़ू रखने के स्थान पर ही रखना चाहिए। उपोसथ-भवन आदि में से किसी एक से झाड़ू लेकर शेष स्थानों की सफाई करने वाले के लिए भी यही नियम है।

Yo [Pg.39] pana bhikkhācāramaggaṃ sammajjantova gantukāmo hoti, tena sammajjitvā sace antarāmagge sālā atthi, tattha ṭhapetabbā. Sace natthi, valāhakānaṃ anuṭṭhitabhāvaṃ sallakkhetvā ‘‘yāvāhaṃ gāmato nikkhamāmi, tāva na vassissatī’’ti jānantena yattha katthaci nikkhipitvā puna paccāgacchantena pākatikaṭṭhāne ṭhapetabbā. Sace vassissatīti jānanto ajjhokāse ṭhapeti, dukkaṭanti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Sace pana tatra tatreva sammajjanatthāya sammajjanī nikkhittā hoti, taṃ taṃ ṭhānaṃ sammajjitvā tatra tatreva nikkhipituṃ vaṭṭati. Āsanasālaṃ sammajjantena vattaṃ jānitabbaṃ. Tatridaṃ vattaṃ – majjhato paṭṭhāya pādaṭṭhānābhimukhā vālikā haritabbā. Kacavaraṃ hatthehi gahetvā bahi chaḍḍetabbaṃ.

जो भिक्षु भिक्षाटन के मार्ग की सफाई करते हुए जाना चाहता है, उसे सफाई करने के बाद यदि मार्ग के बीच में कोई शाला (विश्राम गृह) हो, तो झाड़ू को वहाँ रखना चाहिए। यदि शाला न हो, तो बादलों की स्थिति को देखकर - "जब तक मैं गाँव से वापस आऊँगा, तब तक वर्षा नहीं होगी" - ऐसा जानकर किसी भी स्थान पर रखकर, वापस आने पर उसे उसके मूल स्थान पर रखना चाहिए। यदि वर्षा होगी यह जानते हुए भी वह उसे खुले में छोड़ देता है, तो 'महापच्चरी' में इसे 'दुक्कट' आपत्ति कहा गया है। यदि उन-उन स्थानों पर सफाई के लिए पहले से ही झाड़ू रखी हो, तो सफाई के बाद उन्हें वहीं रख देना उचित है। आसन-शाला की सफाई करने वाले को कर्तव्य जानना चाहिए। वह कर्तव्य यह है - मध्य से शुरू करके पैरों के स्थान की ओर बालू को हटाना चाहिए। कूड़े को हाथों से उठाकर बाहर फेंकना चाहिए।

111. Masārakoti mañcapāde vijjhitvā tattha aṭaniyo pavesetvā kato. Bundikābaddhoti aṭanīhi mañcapāde ḍaṃsāpetvā pallaṅkasaṅkhepena kato. Kuḷīrapādakoti assameṇḍakādīnaṃ pādasadisehi pādehi kato. Yo vā pana koci vaṅkapādako, ayaṃ vuccati kuḷīrapādako. Āhaccapādakoti ayaṃ pana ‘‘āhaccapādako nāma mañco aṅge vijjhitvā kato hotī’’ti evaṃ parato pāḷiyaṃyeva vutto, tasmā aṭaniyo vijjhitvā tattha pādasikhaṃ pavesetvā upari āṇiṃ datvā katamañco ‘‘āhaccapādako’’ti veditabbo. Pīṭhepi eseva nayo. Anto saṃveṭhetvā baddhaṃ hotīti heṭṭhā ca upari ca vitthataṃ majjhe saṅkhittaṃ paṇavasaṇṭhānaṃ katvā baddhaṃ hoti, taṃ kira majjhe sīhabyagghacammaparikkhittampi karonti. Akappiyacammaṃ nāmettha natthi. Senāsanañhi sovaṇṇamayampi vaṭṭati, tasmā taṃ mahagghaṃ hoti. Anupasampannaṃ santharāpeti tassa palibodhoti yena santharāpitaṃ, tassa palibodho. Leḍḍupātaṃ atikkamantassa āpatti pācittiyassāti thāmamajjhimassa purisassa leḍḍupātaṃ atikkamantassa pācittiyaṃ.

१११. "मसारक" वह मंच है जो मंच के पायों में छेद करके उनमें ईस (बाजू की लकड़ी) डालकर बनाया जाता है। "बुन्दिकाबद्ध" वह मंच है जिसमें ईसों द्वारा पायों को जकड़कर पलंग के आकार में बनाया जाता है। "कुलीरपादक" वह मंच है जो घोड़े, भेड़ आदि के पैरों के समान पायों से बनाया जाता है। अथवा जिसका कोई भी पाया टेढ़ा हो, उसे 'कुलीरपादक' कहा जाता है। "आहच्चपादक" के विषय में आगे पालि में ही कहा गया है - "आहच्चपादक मंच वह है जो अंगों (ईसों) में छेद करके बनाया जाता है।" इसलिए ईसों में छेद करके उनमें पायों के ऊपरी भाग को डालकर और ऊपर से कील (मेख) लगाकर बनाए गए मंच को 'आहच्चपादक' समझना चाहिए। पीढ़े के संबंध में भी यही नियम है। "भीतर लपेटकर बाँधा हुआ" का अर्थ है - जो नीचे और ऊपर चौड़ा हो और बीच में संकुचित हो, ढोल (पणव) के आकार का बनाकर बाँधा गया हो। कहते हैं कि उसे बीच में सिंह या व्याघ्र के चर्म से भी मढ़ा जाता है। यहाँ कोई 'अकल्पनीय चर्म' (वर्जित चमड़ा) नहीं है। क्योंकि शयनासन तो स्वर्णमयी भी उचित है, इसलिए वह बहुमूल्य होता है। "अनुपसंपन्न (गृहस्थ या श्रामणेर) से बिछवाना उसका परिबोध है" का अर्थ है - जिसने बिछवाया है, यह उसका उत्तरदायित्व (परिबोध) है। "ढेला फेंकने की दूरी (लेड्डुपात) को पार करने वाले को पाचित्तिय आपत्ति होती है" का अर्थ है - मध्यम शक्ति वाले पुरुष द्वारा फेंके गए ढेले की दूरी को पार करने वाले (भिक्षु) को पाचित्तिय होता है।

Ayaṃ panettha vinicchayo – thero bhojanasālāyaṃ bhattakiccaṃ katvā daharaṃ āṇāpeti ‘‘gaccha divāṭṭhāne mañcapīṭhaṃ paññapehī’’ti. So tathā katvā nisinno. Thero yathāruciṃ vicaritvā tattha gantvā thavikaṃ vā uttarāsaṅgaṃ vā ṭhapeti, tato paṭṭhāya therassa palibodho. Nisīditvā sayaṃ [Pg.40] gacchanto neva uddharati, na uddharāpeti, leḍḍupātātikkame pācittiyaṃ. Sace pana thero tattha thavikaṃ vā uttarāsaṅgaṃ vā aṭṭhapetvā caṅkamantova daharaṃ ‘‘gaccha tva’’nti bhaṇati, tena ‘‘idaṃ bhante mañcapīṭha’’nti ācikkhitabbaṃ. Sace thero vattaṃ jānāti ‘‘tvaṃ gaccha, ahaṃ pākatikaṃ karissāmī’’ti vattabbaṃ. Sace bālo hoti anuggahitavatto ‘‘gaccha, mā idha tiṭṭha, neva nisīdituṃ na nipajjituṃ demī’’ti daharaṃ tajjetiyeva. Daharena ‘‘bhante sukhaṃ sayathā’’ti kappaṃ labhitvā vanditvā gantabbaṃ. Tasmiṃ gate therasseva palibodho. Purimanayeneva cassa āpatti veditabbā.

यहाँ यह विनिश्चय है - स्थविर भोजनशाला में भोजन-कृत्य करके युवा भिक्षु को आज्ञा देता है 'जाओ, दिन के विश्राम स्थान पर मंच-पीठ बिछाओ'। वह वैसा करके बैठ जाता है। स्थविर इच्छानुसार विचरण करके वहाँ जाकर झोला या उत्तरासंग रख देता है, तब से स्थविर का उत्तरदायित्व होता है। बैठकर स्वयं जाते समय न तो उसे हटाता है और न ही हटवाता है, तो ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर पाचित्तिय होता है। यदि स्थविर वहाँ झोला या उत्तरासंग रखे बिना चंक्रमण करते हुए ही युवा भिक्षु से कहता है 'तुम जाओ', तो उसे 'भन्ते, यह मंच-पीठ है' ऐसा कहना चाहिए। यदि स्थविर विनय-नियम जानता है, तो उसे कहना चाहिए 'तुम जाओ, मैं इसे यथावत कर दूँगा'। यदि वह अज्ञानी है और विनय-नियम नहीं सीखा है, तो वह 'जाओ, यहाँ मत खड़े रहो, मैं न बैठने की अनुमति देता हूँ और न लेटने की' कहकर युवा भिक्षु को धमकाता ही है। युवा भिक्षु को 'भन्ते, सुखपूर्वक शयन करें' कहकर अनुमति प्राप्त कर, वंदना करके चले जाना चाहिए। उसके चले जाने पर स्थविर का ही उत्तरदायित्व होता है। पूर्व नियम के अनुसार ही उसकी आपत्ति समझनी चाहिए।

Atha pana āṇattikkhaṇeyeva daharo ‘‘mayhaṃ bhante bhaṇḍakadhovanādi kiñci karaṇīyaṃ atthī’’ti vadati, thero ca naṃ ‘‘tvaṃ paññapetvā gacchāhī’’ti vatvā bhojanasālato nikkhamitvā aññattha gacchati, pāduddhārena kāretabbo. Sace tattheva gantvā nisīdati purimanayeneva cassa leḍḍupātātikkame āpatti. Sace pana thero sāmaṇeraṃ āṇāpeti, sāmaṇere tattha mañcapīṭhaṃ paññapetvā nisinnepi bhojanasālato aññattha gacchanto pāduddhārena kāretabbo. Gantvā nisinno puna gamanakāle leḍḍupātātikkame āpattiyā kāretabbo. Sace pana āṇāpento mañcapīṭhaṃ paññapetvā tattheva nisīdāti āṇāpeti, yatricchati tatra gantvā āgantuṃ labhati. Sayaṃ pana pākatikaṃ akatvā gacchantassa leḍḍupātātikkame pācittiyaṃ. Antarasannipāte mañcapīṭhāni paññapetvā nisinnehi gamanakāle ārāmikānaṃ imaṃ paṭisāmethāti vattabbaṃ, avatvā gacchantānaṃ leḍḍupātātikkame āpatti.

और यदि आज्ञा देते समय ही युवा भिक्षु कहता है 'भन्ते, मुझे वस्त्र धोने आदि का कुछ कार्य है', और स्थविर उससे 'तुम इसे बिछाकर जाओ' कहकर भोजनशाला से निकलकर कहीं और चला जाता है, तो पैर उठाने के साथ ही उसे आपत्ति का भागी बनाना चाहिए। यदि वह वहीं जाकर बैठता है, तो पूर्व नियम के अनुसार ही ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर उसे आपत्ति होती है। यदि स्थविर श्रामणेर को आज्ञा देता है, और श्रामणेर के वहाँ मंच-पीठ बिछाकर बैठने पर भी, यदि स्थविर भोजनशाला से कहीं और जाता है, तो पैर उठाने के साथ ही उसे आपत्ति का भागी बनाना चाहिए। जाकर बैठने के बाद पुनः जाते समय ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर उसे आपत्ति का भागी बनाना चाहिए। यदि आज्ञा देते समय वह 'मंच-पीठ बिछाकर वहीं बैठे रहो' ऐसी आज्ञा देता है, तो वह जहाँ चाहे वहाँ जाकर वापस आ सकता है। लेकिन स्वयं उसे यथावत किए बिना जाने वाले के लिए ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर पाचित्तिय होता है। अनियत सभाओं में मंच-पीठ बिछाकर बैठने वालों को जाते समय आरामपालों से कहना चाहिए 'इसे सम्भाल कर रख दो'। बिना कहे जाने वालों को ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर आपत्ति होती है।

Mahādhammasavanaṃ nāma hoti tattha uposathāgāratopi bhojanasālatopi āharitvā mañcapīṭhāni paññapenti. Āvāsikānaṃyeva palibodho. Sace āgantukā ‘‘idaṃ amhākaṃ upajjhāyassa idaṃ ācariyassā’’ti gaṇhanti, tato paṭṭhāya tesaṃyeva palibodho. Gamanakāle pākatikaṃ akatvā leḍḍupātaṃ atikkamantānaṃ āpatti. Mahāpaccariyaṃ puna vuttaṃ – ‘‘yāva aññe na nisīdanti, tāva yehi paññattaṃ, tesaṃ bhāro. Aññesu āgantvā nisinnesu nisinnakānaṃ bhāro. Sace te anuddharitvā vā anuddharāpetvā vā gacchanti, dukkaṭaṃ. Kasmā? Anāṇattiyā paññapitattā’’ti. Dhammāsane paññatte yāva ussārako vā [Pg.41] dhammakathiko vā nāgacchati, tāva paññāpakānaṃ palibodho, tasmiṃ āgantvā nisinne tassa palibodho. Sakalaṃ ahorattaṃ dhammasavanaṃ hoti, añño ussārako vā dhammakathiko vā uṭṭhahati, añño nisīdati, yo yo āgantvā nisīdati, tassa tassa bhāro. Uṭṭhahantena pana ‘‘idamāsanaṃ tumhākaṃ bhāro’’ti vatvā gantabbaṃ. Sacepi itarasmiṃ anāgateyeva paṭhamaṃ nisinno uṭṭhāya gacchati, tasmiñca antoupacāraṭṭheyeva itaro āgantvā nisīdati, uṭṭhāya gato āpattiyā na kāretabbo. Sace pana itarasmiṃ anāgateyeva paṭhamaṃ nisinno uṭṭhāyāsanā leḍḍupātaṃ atikkamati, āpattiyā kāretabbo. Sabbattha ca ‘‘leḍḍupātātikkame paṭhamapāde dukkaṭaṃ, dutiye pācittiya’’nti ayaṃ nayo mahāpaccariyaṃ vutto.

महासभा (महाधर्मश्रवण) होने पर वहाँ उपोसथ-भवन या भोजनशाला से लाकर मंच-पीठ बिछाए जाते हैं। यह केवल आवासिक भिक्षुओं का ही उत्तरदायित्व है। यदि आगंतुक भिक्षु यह कहकर उन्हें लेते हैं कि 'यह हमारे उपाध्याय के लिए है, यह हमारे आचार्य के लिए है', तो तब से यह उन्हीं का उत्तरदायित्व हो जाता है। जाते समय यथावत किए बिना ढेला फेंकने की दूरी पार करने वाले आगंतुक भिक्षुओं को आपत्ति होती है। महाप्रत्यय में पुनः कहा गया है - 'जब तक दूसरे नहीं बैठते, तब तक जिन्होंने बिछाया है, यह उन्हीं का भार है। जब दूसरे आकर बैठ जाते हैं, तो बैठने वालों का भार हो जाता है। यदि वे बिना हटाए या बिना हटवाए चले जाते हैं, तो दुक्कट होता है। क्यों? क्योंकि यह बिना आज्ञा के बिछाया गया था।' धर्मासन बिछाए जाने पर जब तक उद्घोषक या धर्मकथक नहीं आता, तब तक बिछाने वालों का उत्तरदायित्व है; उसके आकर बैठने पर उसका उत्तरदायित्व हो जाता है। यदि पूरे दिन-रात धर्म-श्रवण होता है, और एक उद्घोषक या धर्मकथक उठता है और दूसरा बैठता है, तो जो-जो आकर बैठता है, यह उसी-उसी का भार है। उठने वाले को 'यह आसन आपका भार है' कहकर जाना चाहिए। यदि दूसरे के आने से पहले ही पहला बैठा हुआ व्यक्ति उठकर चला जाता है, और उसके सीमा के भीतर रहते हुए ही दूसरा आकर बैठ जाता है, तो उठकर जाने वाले को आपत्ति का भागी नहीं बनाना चाहिए। लेकिन यदि दूसरे के आने से पहले ही पहला बैठा हुआ व्यक्ति आसन से उठकर ढेला फेंकने की दूरी पार कर जाता है, तो उसे आपत्ति का भागी बनाना चाहिए। और सभी स्थितियों में 'ढेला फेंकने की दूरी पार करने पर पहले कदम में दुक्कट और दूसरे कदम में पाचित्तिय होता है' - यह नियम महाप्रत्यय में कहा गया है।

112. Cimilikaṃ vātiādīsu cimilikā nāma sudhādiparikammakatāya bhūmiyā vaṇṇānurakkhaṇatthaṃ katā hoti, taṃ heṭṭhā pattharitvā upari kaṭasārakaṃ pattharanti. Uttarattharaṇaṃ nāma mañcapīṭhānaṃ upari attharitabbakaṃ paccattharaṇaṃ. Bhūmattharaṇaṃ nāma bhūmiyaṃ attharitabbā kaṭasārakādivikati. Taṭṭikaṃ nāma tālapaṇṇehi vā vākehi vā katataṭṭikā. Cammakhaṇḍo nāma sīhabyagghadīpitaracchacammādīsupi yaṃkiñci cammaṃ. Aṭṭhakathāsu hi senāsanaparibhoge paṭikkhittacammaṃ nāma na dissati, tasmā sīhacammādīnaṃ pariharaṇeyeva paṭikkhepo veditabbo. Pādapuñchanī nāma rajjukehi vā pilotikāhi vā pādapuñchanatthaṃ katā. Phalakapīṭhaṃ nāma phalakamayaṃ pīṭhaṃ. Atha vā phalakañceva dārumayapīṭhañca; etena sabbampi dārubhaṇḍādi saṅgahitaṃ. Mahāpaccariyaṃ pana vitthāreneva vuttaṃ – ‘‘ādhārakaṃ pattapidhānaṃ pādakathalikaṃ tālavaṇṭaṃ bījanīpattakaṃ yaṃkiñci dārubhaṇḍaṃ antamaso pānīyauḷuṅkaṃ pānīyasaṅkhaṃ ajjhokāse nikkhipitvā gacchantassa dukkaṭa’’nti. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana esa nayo dutiyasikkhāpade dassito. Ajjhokāse rajanaṃ pacitvā rajanabhājanaṃ rajanauḷuṅko rajanadoṇikāti sabbaṃ aggisālāya paṭisāmetabbaṃ. Sace aggisālā natthi, anovassake pabbhāre nikkhipitabbaṃ. Tasmimpi asati yattha olokentā bhikkhū passanti, tādise ṭhāne ṭhapetvāpi gantuṃ vaṭṭati.

११२. 'चिमिलिका' आदि शब्दों में, 'चिमिलिका' उसे कहते हैं जो चूना (अंगते) आदि से परिष्कृत भूमि के रंग की रक्षा के लिए बनाई जाती है; उसे नीचे बिछाकर उसके ऊपर चटाई (कटसारक) बिछाते हैं। 'उत्तरत्थरण' का अर्थ है मंच (पलंग) और पीठ (कुर्सी) के ऊपर बिछाने योग्य चादर या आवरण। 'भूमत्थरण' का अर्थ है भूमि पर बिछाई जाने वाली चटाई आदि के विभिन्न प्रकार। 'तट्टिका' का अर्थ है ताड़ के पत्तों या वल्कल (छाल के रेशों) से बनी हुई चटाई। 'चम्मखण्ड' का अर्थ है सिंह, व्याघ्र, चीता, लकड़बग्घा आदि का कोई भी चर्म (खाल)। क्योंकि अट्ठकथाओं में शयनासन के उपयोग में किसी चर्म का निषेध नहीं देखा जाता, इसलिए सिंह आदि के चर्म का निषेध केवल उन्हें (बाहर) साथ ले जाने के संबंध में ही समझना चाहिए। 'पादपुंछनी' (पायदान) का अर्थ है पैरों को पोंछने के लिए रस्सियों या कपड़ों के टुकड़ों से बना हुआ साधन। 'फलकपीठ' का अर्थ है तख्तों से बना हुआ आसन। अथवा, तख्ता और लकड़ी का आसन; इससे लकड़ी के सभी उपकरणों आदि का संग्रह हो जाता है। महाप्रत्यरी (अट्ठकथा) में तो विस्तार से कहा गया है— "पात्र का आधार (स्टैंड), पात्र का ढक्कन, पाद-कथलिक (पैर रगड़ने का खपरैल), ताड़ का पंखा, बींजनी (पंखे का पत्ता), लकड़ी का कोई भी सामान, यहाँ तक कि पानी पीने का करछुल या शंख भी खुले आकाश के नीचे छोड़कर जाने वाले भिक्षु को दुक्कट का दोष होता है।" महाअट्ठकथा में यह विधि दूसरे शिक्षापद में दिखाई गई है। खुले में रंग उबालने के बाद, रंग का बर्तन, रंग निकालने का करछुल, रंग की द्रोणी (नाँद)—इन सबको अग्नि-शाला (रसोई) में रख देना चाहिए। यदि अग्नि-शाला न हो, तो जहाँ वर्षा का पानी न पड़ता हो ऐसी पहाड़ी गुफा या ओट में रखना चाहिए। यदि वह भी न हो, तो जहाँ से भिक्षु देख सकें, ऐसे स्थान पर रखकर जाना भी कल्प्य (उचित) है।

Aññassa [Pg.42] puggaliketi yasmiṃ vissāsaggāho na ruhati, tassa santake dukkaṭaṃ. Yasmiṃ pana vissāso ruhati, tassa santakaṃ attano puggalikamiva hotīti mahāpaccariyādīsu vuttaṃ.

'दूसरे की व्यक्तिगत वस्तु' के विषय में—जिस व्यक्ति के साथ विश्वास (मैत्री) का संबंध न हो, उसकी वस्तु को (बिना उठाए छोड़कर जाने पर) दुक्कट होता है। किंतु जिसके साथ विश्वास का संबंध हो, उसकी वस्तु अपनी ही व्यक्तिगत वस्तु के समान होती है—ऐसा महाप्रत्यरी आदि में कहा गया है।

113. Āpucchaṃ gacchatīti yo bhikkhu vā sāmaṇero vā ārāmiko vā lajjī hoti, attano palibodhaṃ viya maññati, yo tathārūpaṃ āpucchitvā gacchati, tassa anāpatti. Otāpento gacchatīti ātape otāpento āgantvā uddharissāmīti gacchati; evaṃ gacchato anāpatti. Kenaci palibuddhaṃ hotīti senāsanaṃ kenaci upaddutaṃ hotīti attho. Sacepi hi vuḍḍhataro bhikkhu uṭṭhāpetvā gaṇhāti, sacepi yakkho vā peto vā āgantvā nisīdati, koci vā issaro āgantvā gaṇhāti, senāsanaṃ palibuddhaṃ hoti, sīhabyagghādīsu vā pana taṃ padesaṃ āgantvā ṭhitesupi senāsanaṃ palibuddhaṃ hotiyeva. Evaṃ kenaci palibuddhe anuddharitvāpi gacchato anāpatti. Āpadāsūti jīvitabrahmacariyantarāyesu. Sesaṃ uttānamevāti.

११३. 'पूछकर जाता है' का अर्थ है—जो भिक्षु, सामणेर या आरामिक लज्जावान (शीलवान) हो और उसे अपनी जिम्मेदारी के समान समझता हो, ऐसे व्यक्ति से पूछकर जाने वाले को आपत्ति नहीं होती। 'धूप दिखाते हुए जाता है' का अर्थ है—धूप में सुखाते हुए यह सोचकर जाना कि "वापस आकर इसे उठा लूँगा"; इस प्रकार जाने वाले को आपत्ति नहीं होती। 'किसी के द्वारा अवरुद्ध (पलिबुद्ध) होने' का अर्थ है—शयनासन किसी के द्वारा उपद्रुत (अधिग्रहित) हो गया हो। यदि कोई वृद्ध भिक्षु (स्वयं बैठने के लिए) उठा दे और उसे ले ले, या कोई यक्ष या प्रेत आकर बैठ जाए, या कोई अधिकारी आकर उसे ले ले, तो शयनासन अवरुद्ध माना जाता है। अथवा सिंह, व्याघ्र आदि के उस स्थान पर आकर रुक जाने पर भी शयनासन अवरुद्ध ही होता है। इस प्रकार किसी के द्वारा अवरुद्ध होने पर, उसे बिना उठाए जाने वाले को आपत्ति नहीं होती। 'आपत्तियों में' का अर्थ है—जीवन या ब्रह्मचर्य के लिए संकट होने पर। शेष भाग स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह कठिन-समुत्थान वाला है—यह काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-अक्रिया (करने योग्य न करना या न करने योग्य करना) है; इसमें संज्ञा (जानबूझकर करना) न होने पर भी आपत्ति से मुक्ति नहीं होती (नोसञ्ञाविमोक्ख); यह अचित्तक है; यह पण्णत्ति-वज्ज (नियम के उल्लंघन से होने वाला दोष) है; यह कायकर्म और वचीकर्म है; इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Paṭhamasenāsanasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

प्रथम शयनासन शिक्षापद समाप्त (चौथा)।

5. Dutiyasenāsanasikkhāpadavaṇṇanā

५. द्वितीय शयनासन शिक्षापद की व्याख्या।

116. Dutiyasenāsanasikkhāpade – bhisīti mañcakabhisi vā pīṭhakabhisi vā. Cimilikādīnipi purimasikkhāpade vuttappakārāniyeva. Nisīdananti sadasaṃ veditabbaṃ. Paccattharaṇanti pāvāro kojavoti ettakameva vuttaṃ. Tiṇasanthāroti yesaṃ kesañci tiṇānaṃ santhāro. Esa nayo paṇṇasanthāre. Parikkhepaṃ atikkamantassāti ettha paṭhamapādaṃ atikkāmentassa dukkaṭaṃ, dutiyātikkame pācittiyaṃ. Aparikkhittassa upacāro nāma senāsanato dve leḍḍupātā.

११६. द्वितीय शयनासन शिक्षापद में—'भिसी' का अर्थ है पलंग का गद्दा या कुर्सी का गद्दा। 'चिमिलिका' आदि भी पिछले शिक्षापद में बताए गए प्रकार के ही हैं। 'निसीदन' को झालर (दशा) वाला समझना चाहिए। 'पच्चत्थरण' का अर्थ है ओढ़ने की चादर (पावार) या कालीन (कोजव)—इतना ही कहा गया है। 'तिणसन्थार' का अर्थ है किसी भी प्रकार की घास का बिछौना। यही विधि पत्तों के बिछौने (पण्णसन्थार) पर भी लागू होती है। 'सीमा (परिक्खेप) को पार करने वाले' के विषय में—यहाँ पहला कदम पार करने पर दुक्कट और दूसरा कदम पार करने पर पाचित्तिय होता है। बिना घेरे वाले स्थान की 'उपचार' (सीमा) शयनासन से दो ढेले फेंकने की दूरी (द्वे लेड्डुपाता) तक मानी जाती है।

Anāpucchaṃ [Pg.43] vā gaccheyyāti ettha bhikkhumhi sati bhikkhu āpucchitabbo. Tasmiṃ asati sāmaṇero, tasmiṃ asati ārāmiko, tasmimpi asati yena vihāro kārito so vihārasāmiko, tassa vā kule yo koci āpucchitabbo. Tasmimpi asati catūsu pāsāṇesu mañcaṃ ṭhapetvā mañce avasesamañcapīṭhāni āropetvā upari bhisiādikaṃ dasavidhampi seyyaṃ rāsiṃ karitvā dārubhaṇḍaṃ mattikābhaṇḍaṃ paṭisāmetvā dvāravātapānāni pidahitvā gamiyavattaṃ pūretvā gantabbaṃ. Sace pana senāsanaṃ ovassati, chadanatthañca tiṇaṃ vā iṭṭhakā vā ānītā honti, sace ussahati, chādetabbaṃ. No ce sakkoti, yo okāso anovassako, tattha mañcapīṭhādīni nikkhipitvā gantabbaṃ. Sace sabbampi ovassati, ussahantena antogāme upāsakānaṃ ghare ṭhapetabbaṃ. Sace tepi ‘‘saṅghikaṃ nāma bhante bhāriyaṃ, aggidāhādīnaṃ bhāyāmā’’ti na sampaṭicchanti, ajjhokāsepi pāsāṇānaṃ upari mañcaṃ ṭhapetvā sesaṃ pubbe vuttanayeneva nikkhipitvā tiṇehi ca paṇṇehi ca paṭicchādetvā gantuṃ vaṭṭati. Yañhi tattha aṅgamattampi avasissati, taṃ aññesaṃ tattha āgatānaṃ bhikkhūnaṃ upakāraṃ bhavissatīti.

'बिना पूछे चला जाए' के विषय में—यदि भिक्षु उपस्थित हो, तो भिक्षु से पूछना चाहिए। उसके न होने पर सामणेर से, उसके न होने पर आरामिक से, और उसके भी न होने पर जिसने विहार बनवाया है, उस विहार-स्वामी (दाता) से या उसके परिवार में किसी से पूछना चाहिए। यदि वे भी न हों, तो चार पत्थरों के ऊपर पलंग रखकर, उस पलंग पर शेष पलंग और कुर्सियाँ रखकर, उनके ऊपर गद्दे आदि दस प्रकार के बिछौनों का ढेर बनाकर, लकड़ी और मिट्टी के बर्तनों को सुरक्षित रखकर, दरवाजे और खिड़कियाँ बंद करके, जाने वाले के कर्तव्यों (गमियवत्त) को पूरा करके जाना चाहिए। यदि शयनासन (छत) टपकता हो और छाने के लिए घास या ईंटें लाई गई हों, तो यदि संभव हो तो उसे छा देना चाहिए। यदि समर्थ न हो, तो जो स्थान वर्षा से सुरक्षित हो, वहाँ पलंग-कुर्सी आदि रखकर जाना चाहिए। यदि पूरा विहार ही टपकता हो, तो समर्थ होने पर गाँव के भीतर उपासकों के घर में सामान रख देना चाहिए। यदि वे भी यह कहकर स्वीकार न करें कि "भन्ते! संघ की संपत्ति की जिम्मेदारी भारी है, हमें आग लगने आदि का डर है", तो खुले आकाश में भी पत्थरों के ऊपर पलंग रखकर, शेष सामान पूर्वोक्त विधि से रखकर, घास और पत्तों से ढँककर जाना उचित है। क्योंकि वहाँ जो कुछ भी अंश बचेगा, वह वहाँ आने वाले अन्य भिक्षुओं के काम आएगा।

117. Vihārassa upacāretiādīsu vihārassūpacāro nāma pariveṇaṃ. Upaṭṭhānasālāti pariveṇabhojanasālā. Maṇḍapoti pariveṇamaṇḍapo. Rukkhamūlanti pariveṇarukkhamūlaṃ. Ayaṃ tāva nayo kurundaṭṭhakathāyaṃ vutto. Kiñcāpi vutto, atha kho vihāroti antogabbho vā aññaṃ vā sabbaparicchannaṃ guttasenāsanaṃ veditabbaṃ. Vihārassa upacāreti tassa bahi āsanne okāse. Upaṭṭhānasālāyaṃ vāti bhojanasālāyaṃ vā. Maṇḍape vāti aparicchanne paricchanne vāpi bahūnaṃ sannipātamaṇḍape. Rukkhamūle vattabbaṃ natthi. Āpatti dukkaṭassāti vuttappakārañhi dasavidhaṃ seyyaṃ antogabbhādimhi guttaṭṭhāne paññapetvā gacchantassa yasmā seyyāpi senāsanampi upacikāhi palujjati, vammikarāsiyeva hoti, tasmā pācittiyaṃ vuttaṃ. Bahi pana upaṭṭhānasālādīsu paññapetvā gacchantassa seyyāmattameva nasseyya, ṭhānassa aguttatāya [Pg.44] na senāsanaṃ, tasmā ettha dukkaṭaṃ vuttaṃ. Mañcaṃ vā pīṭhaṃ vāti ettha yasmā na sakkā mañcapīṭhaṃ sahasā upacikāhi khāyituṃ, tasmā taṃ vihārepi santharitvā gacchantassa dukkaṭaṃ vuttaṃ. Vihārūpacāre pana taṃ vihāracārikaṃ āhiṇḍantāpi disvā paṭisāmessanti.

११७. "विहारस्स उपचारे" इत्यादि पदों में, विहार का 'उपचार' (परिसर) आंगन (परिवेण) कहलाता है। 'उपट्ठानसाला' का अर्थ आंगन के भीतर स्थित भोजनशाला है। 'मण्डप' का अर्थ आंगन के भीतर का मण्डप है। 'रुक्खमूल' का अर्थ आंगन के भीतर वृक्ष की जड़ है। यह विधि कुरुन्द अट्ठकथा में कही गई है। यद्यपि ऐसा कहा गया है, फिर भी 'विहार' से तात्पर्य अंतःकक्ष (भीतरी कमरा) या अन्य कोई भी पूर्णतः ढका हुआ सुरक्षित आवास समझना चाहिए। 'विहारस्स उपचारे' का अर्थ उसके बाहर समीपवर्ती स्थान में है। 'उपट्ठानसालायं वा' का अर्थ भोजनशाला में है। 'मण्डपे वा' का अर्थ बहुत से भिक्षुओं के एकत्र होने के मण्डप में है, चाहे वह चारों ओर से घिरा हो या न हो। 'रुक्खमूल' के विषय में कुछ विशेष कहने योग्य नहीं है। 'दुक्कट की आपत्ति' के विषय में—क्योंकि अंतःकक्ष आदि सुरक्षित स्थानों में दस प्रकार के बिस्तरों को बिछाकर जाने वाले भिक्षु के बिस्तर और आवास दोनों ही दीमकों द्वारा नष्ट हो जाते हैं और वे दीमक का ढेर बन जाते हैं, इसलिए 'पाचित्तिय' कहा गया है। किन्तु बाहर उपट्ठानसाला आदि में बिछाकर जाने वाले का केवल बिस्तर ही नष्ट हो सकता है, स्थान के असुरक्षित होने के कारण आवास नष्ट नहीं होगा, इसलिए यहाँ 'दुक्कट' कहा गया है। 'मञ्चं वा पीठं वा' (मंच या पीठ) के विषय में—चूंकि दीमक मंच और पीठ को शीघ्र नहीं खा सकते, इसलिए उसे विहार के भीतर भी बिछाकर जाने वाले के लिए 'दुक्कट' कहा गया है। विहार के परिसर में तो विहार में भ्रमण करने वाले भिक्षु उसे देखकर व्यवस्थित कर देंगे।

118. Uddharitvā gacchatīti ettha uddharitvā gacchantena mañcapīṭhakavāṭaṃ sabbaṃ apanetvā saṃharitvā cīvaravaṃse laggetvā gantabbaṃ. Pacchā āgantvā vasanakabhikkhunāpi puna mañcapīṭhaṃ vā paññapetvā sayitvā gacchantena tatheva kātabbaṃ. Antokuṭṭato seyyaṃ bahikuṭṭe paññapetvā vasantena gamanakāle gahitaṭṭhāneyeva paṭisāmetabbaṃ. Uparipāsādato oropetvā heṭṭhāpāsāde vasantassapi eseva nayo. Rattiṭṭhānadivāṭṭhānesu mañcapīṭhaṃ paññapetvāpi gamanakāle puna gahitaṭṭhāneyeva ṭhapetabbaṃ.

११८. "उद्धरित्वा गच्छति" (समेट कर जाता है) यहाँ समेट कर जाने वाले भिक्षु को मंच, पीठ, चटाई आदि सब कुछ हटाकर, उन्हें लपेटकर चीवर-वंश (चीवर टांगने के डंडे) पर लटका कर जाना चाहिए। बाद में आकर रहने वाले भिक्षु को भी पुनः मंच या पीठ बिछाकर सोने के बाद जाते समय वैसा ही करना चाहिए। दीवार के भीतर से बिस्तर लेकर बाहर बिछाकर रहने वाले को जाते समय उसे उसी स्थान पर रखना चाहिए जहाँ से लिया गया था। ऊपर की मंजिल से नीचे लाकर रहने वाले के लिए भी यही नियम है। रात्रि-स्थान और दिवा-स्थान में मंच-पीठ बिछाने पर भी जाते समय उन्हें पुनः मूल स्थान पर ही रखना चाहिए।

Āpucchaṃ gacchatīti etthāyaṃ āpucchitabbānāpucchitabbavinicchayo – yā tāva bhūmiyaṃ dīghasālā vā paṇṇasālā vā hoti, yaṃ vā rukkhatthambhesu, katagehaṃ upacikānaṃ uṭṭhānaṭṭhānaṃ hoti, tato pakkamantena tāva āpucchitvāva pakkamitabbaṃ. Tasmiñhi katipayāni divasāni ajaggiyamāne vammikāva santiṭṭhanti. Yaṃ pana pāsāṇapiṭṭhiyaṃ vā pāsāṇatthambhesu vā katasenāsanaṃ siluccayaleṇaṃ vā sudhālittasenāsanaṃ vā yattha upacikāsaṅkā natthi, tato pakkamantassa āpucchitvāpi anāpucchitvāpi gantuṃ vaṭṭati, āpucchanaṃ pana vattaṃ. Sace tādisepi senāsane ekena passena upacikā ārohanti, āpucchitvāva gantabbaṃ. Yo pana āgantuko bhikkhu saṅghikaṃ senāsanaṃ gahetvā vasantaṃ bhikkhuṃ anuvattanto attano senāsanaṃ aggahetvā vasati, yāva so na gaṇhāti, tāva taṃ senāsanaṃ purimabhikkhusseva palibodho. Yadā pana so senāsanaṃ gahetvā attano issariyena vasati, tato paṭṭhāya āgantukasseva palibodho. Sace ubhopi vibhajitvā gaṇhanti, ubhinnampi palibodho. Mahāpaccariyaṃ pana vuttaṃ – ‘‘sace dve tayo ekato hutvā paññapenti, gamanakāle sabbehipi āpucchitabbaṃ. Tesu ce paṭhamaṃ gacchanto ‘pacchimo jaggissatī’ti ābhogaṃ katvā gacchati vaṭṭati. Pacchimassa ābhogena mutti natthi. Bahū ekaṃ pesetvā santharāpenti, gamanakāle sabbehi vā āpucchitabbaṃ[Pg.45], ekaṃ vā pesetvā āpucchitabbaṃ. Aññato mañcapīṭhādīni ānetvā aññatra vasitvāpi gamanakāle tattheva netabbāni. Sace aññāvāsato ānetvā vasamānassa añño vuḍḍhataro āgacchati, na paṭibāhitabbo, ‘mayā bhante aññāvāsato ānītaṃ, pākatikaṃ kareyyāthā’ti vattabbaṃ. Tena ‘evaṃ karissāmī’ti sampaṭicchite itarassa gantuṃ vaṭṭati. Evamaññattha haritvāpi saṅghikaparibhogena paribhuñjantassa naṭṭhaṃ vā jiṇṇaṃ vā corehi vā haṭaṃ gīvā na hoti, puggalikaparibhogena paribhuñjantassa pana gīvā hoti. Aññassa mañcapīṭhaṃ pana saṅghikaparibhogena vā puggalikaparibhogena vā paribhuñjantassa naṭṭhaṃ gīvāyeva’’.

"आपिच्छं गच्छति" (पूछकर जाता है) यहाँ पूछने और न पूछने के विषय में यह निर्णय है—जो जमीन पर बनी लंबी शाला या पर्णशाला (पत्तों की कुटिया) है, या जो लकड़ी के खंभों पर बना घर है जहाँ दीमक पैदा होते हैं, वहाँ से जाते समय पूछकर ही जाना चाहिए। क्योंकि यदि कुछ दिनों तक उसकी सफाई न की जाए, तो वहाँ दीमक के ढेर बन जाते हैं। किन्तु जो पत्थर की चट्टान पर या पत्थर के खंभों पर बना आवास है, या पहाड़ की गुफा है, या चूने से पुता हुआ आवास है जहाँ दीमकों की आशंका नहीं है, वहाँ से जाते समय पूछकर या बिना पूछे भी जाना उचित है, किन्तु पूछना एक शिष्टाचार (वत्त) है। यदि ऐसे आवास में भी एक ओर से दीमक चढ़ते हों, तो पूछकर ही जाना चाहिए। यदि कोई आगंतुक भिक्षु संघ के आवास को लेकर रहने वाले भिक्षु के साथ रहता है और स्वयं के लिए आवास नहीं लेता, तो जब तक वह आवास नहीं लेता, तब तक उस आवास का उत्तरदायित्व (पलिबोध) पहले वाले भिक्षु का ही है। जब वह आवास लेकर अपने अधिकार से रहने लगता है, तब से वह उत्तरदायित्व आगंतुक भिक्षु का हो जाता है। यदि दोनों विभाजित करके लेते हैं, तो दोनों का उत्तरदायित्व है। महाप्रत्यरी में कहा गया है—"यदि दो-तीन भिक्षु मिलकर बिस्तर बिछाते हैं, तो जाते समय सभी को पूछना चाहिए। उनमें से यदि पहले जाने वाला यह सोचकर जाता है कि 'बाद वाला देखभाल करेगा', तो यह उचित है। बाद वाले के सोचने मात्र से (पहले वाला) मुक्त नहीं होता। यदि बहुत से भिक्षु एक को भेजकर बिस्तर बिछवाते हैं, तो जाते समय या तो सभी को पूछना चाहिए या एक को भेजकर पूछना चाहिए। अन्य स्थान से मंच-पीठ आदि लाकर अन्यत्र रहने पर भी जाते समय उन्हें वहीं वापस ले जाना चाहिए। यदि अन्य आवास से लाकर रहने वाले के पास कोई अन्य वृद्ध (वरिष्ठ) भिक्षु आता है, तो उसे रोकना नहीं चाहिए, बल्कि कहना चाहिए—'भन्ते! मैं इसे दूसरे स्थान से लाया हूँ, आप इसे यथावत कर दीजिएगा।' उसके 'ऐसा ही करूँगा' स्वीकार करने पर दूसरे को जाना उचित है। इस प्रकार अन्यत्र ले जाकर भी संघ की वस्तु के रूप में उपयोग करने वाले के लिए उसके खो जाने, जीर्ण होने या चोरों द्वारा ले जाने पर कोई ऋण (गीवा) नहीं होता, किन्तु व्यक्तिगत उपयोग के रूप में उपयोग करने वाले के लिए ऋण होता है। दूसरे के मंच-पीठ का संघ के रूप में या व्यक्तिगत रूप में उपयोग करने वाले के लिए उसके खो जाने पर ऋण ही होता है।"

Kenaci palibuddhaṃ hotīti vuḍḍhatarabhikkhūissariyayakkhasīhavāḷamigakaṇhasappādīsu yena kenaci senāsanaṃ palibuddhaṃ hoti. Sāpekkho gantvā tattha ṭhito āpucchati, kenaci palibuddho hotīti ajjeva āgantvā paṭijaggissāmīti evaṃ sāpekkho nadīpāraṃ vā gāmantaraṃ vā gantvā yatthassa gamanacittaṃ uppannaṃ, tattheva ṭhito kañci pesetvā āpucchati, nadīpūrarājacorādīsu vā kenaci palibuddho hoti upadduto, na sakkoti paccāgantuṃ, evaṃbhūtassapi anāpatti. Sesaṃ paṭhamasikkhāpade vuttanayameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

"केनचि पलिबुद्धं होति" (किसी के द्वारा बाधित होता है) का अर्थ है—वरिष्ठ भिक्षु, अधिकारी, यक्ष, सिंह, हिंसक पशु, काले सांप आदि में से किसी के द्वारा आवास बाधित होता है। लौटने की अपेक्षा (सापेक्खो) रखते हुए वहाँ खड़े होकर पूछता है, "क्या किसी के द्वारा बाधित है?" या "आज ही आकर इसकी देखभाल करूँगा"—इस प्रकार की अपेक्षा रखते हुए नदी के पार या दूसरे गाँव जाकर, जहाँ उसे आगे जाने का विचार उत्पन्न हुआ हो, वहीं खड़े होकर किसी को भेजकर पूछता है। यदि नदी में बाढ़, राजा, चोर आदि में से किसी के द्वारा बाधित या पीड़ित होने के कारण वह वापस नहीं आ पाता, तो ऐसे व्यक्ति के लिए अनापत्ति (कोई दोष नहीं) है। शेष विवरण पहले शिक्षापद में बताए गए तरीके के अनुसार ही समुत्थान आदि के साथ समझना चाहिए।

Dutiyasenāsanasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

द्वितीय सेनासन शिक्षापद पाँचवाँ है।

6. Anupakhajjasikkhāpadavaṇṇanā

६. अनुपखज्ज शिक्षापद की व्याख्या।

119. Chaṭṭhasikkhāpade – palibundhentīti paṭhamataraṃ gantvā pattacīvaraṃ atiharitvā rumbhitvā tiṭṭhanti. Therā bhikkhū vuṭṭhāpentīti ‘‘amhākaṃ āvuso pāpuṇātī’’ti vassaggena gahetvā vuṭṭhāpenti. Anupakhajja seyyaṃ kappentīti ‘‘tumhākaṃ bhante mañcaṭṭhānaṃyeva pāpuṇāti, na sabbo vihāro. Amhākaṃ dāni idaṃ ṭhānaṃ pāpuṇātī’’ti anupavisitvā mañcapīṭhaṃ paññapetvā nisīdantipi nipajjantipi sajjhāyampi karonti.

११९. छठे शिक्षापद में - 'पलिबुन्धेन्ति' (अवरुद्ध करते हैं) का अर्थ है कि पहले जाकर, पात्र और चीवर को लाकर, (स्थान को) घेरकर खड़े हो जाते हैं। 'स्थविर भिक्षु उठाते हैं' का अर्थ है कि "आयुष्मन्! यह हमें प्राप्त होता है" ऐसा कहकर वर्षा (वरिष्ठता) के क्रम से पकड़कर (स्थान से) उठाते हैं। 'अनुपखज्ज सेय्यं कप्पेन्ति' (सटकर शय्या लगाते हैं) का अर्थ है कि "भन्ते! आपको केवल मंच (पलंग) का स्थान प्राप्त होता है, पूरा विहार नहीं। अब यह (शेष) स्थान हमें प्राप्त होता है" ऐसा कहकर, पास में प्रविष्ट होकर, मंच या पीठ (चौकी) बिछाकर बैठते भी हैं, लेटते भी हैं और स्वाध्याय भी करते हैं।

120. Jānanti ‘‘anuṭṭhāpanīyo aya’’nti jānanto; tenevassa vibhaṅge ‘‘vuḍḍhoti jānātī’’tiādi vuttaṃ. Vuḍḍho hi attano vuḍḍhatāya anuṭṭhāpanīyo[Pg.46], gilāno gilānatāya, saṅgho pana bhaṇḍāgārikassa vā dhammakathikavinayadharādīnaṃ vā gaṇavācakaācariyassa vā bahūpakārataṃ guṇavisiṭṭhatañca sallakkhento dhuvavāsatthāya vihāraṃ sammannitvā deti, tasmā yassa saṅghena dinno, sopi anuṭṭhāpanīyo. Kāmañcettha gilānassāpi saṅghoyeva anucchavikaṃ senāsanaṃ deti, gilāno pana ‘‘apaloketvā saṅghena adinnasenāsanopi na pīḷetabbo anukampitabbo’’ti dassetuṃ visuṃ vutto.

१२०. 'जानन्ति' (जानते हैं) का अर्थ है—"यह (भिक्षु) आसन से न उठाने योग्य है", ऐसा जानते हुए; इसीलिए इसके विभंग में "वृद्ध है, ऐसा जानता है" आदि कहा गया है। वृद्ध अपनी वरिष्ठता के कारण न उठाने योग्य है, रोगी अपनी रुग्णता के कारण। किन्तु संघ, भण्डागारिक (भण्डारी) को, अथवा धर्मकथक, विनयधर आदि को, अथवा गण-वाचक आचार्य को, उनके महान उपकार और विशिष्ट गुणों को देखते हुए, स्थायी निवास के लिए विहार सम्मत करके (चुनकर) देता है; इसलिए जिसे संघ द्वारा (विहार) दिया गया है, वह भी न उठाने योग्य है। यद्यपि यहाँ रोगी को भी संघ ही उपयुक्त सेनासन देता है, फिर भी "रोगी को, संघ द्वारा सेनासन न दिए जाने पर भी, अनुमति लेकर पीड़ित नहीं करना चाहिए, बल्कि उस पर अनुकम्पा करनी चाहिए"—यह दर्शाने के लिए उसे अलग से कहा गया है।

121. Upacāreti ettha mañcapīṭhānaṃ tāva mahallake vihāre samantā diyaḍḍho hattho upacāro, khuddake yato pahoti tato diyaḍḍho hattho, pāde dhovitvā pavisantassa passāvatthāya nikkhamantassa ca yāva dvāre nikkhittapādadhovanapāsāṇato passāvaṭṭhānato ca mañcapīṭhaṃ, tāva diyaḍḍhahatthavitthāro maggo upacāro nāma. Tasmiṃ mañcassa vā pīṭhassa vā upacāre ṭhitassa vā bhikkhuno pavisantassa vā nikkhamantassa vā upacāre yo anupakhajja seyyaṃ kappetukāmo seyyaṃ santharati vā santharāpeti vā, āpatti dukkaṭassa.

१२१. 'उपचार' (परिसर) के विषय में यहाँ मंच और पीठ (पलंग और चौकी) का, बड़े विहार में चारों ओर डेढ़ हाथ (डेढ़ अरत्नि) का घेरा 'उपचार' है। छोटे विहार में जहाँ से संभव हो, वहाँ से डेढ़ हाथ का घेरा उपचार है। पैर धोकर प्रवेश करने वाले अथवा लघुशंका के लिए निकलने वाले भिक्षु के लिए, द्वार पर रखे पैर धोने के पत्थर से लेकर अथवा लघुशंका के स्थान से लेकर मंच-पीठ तक का डेढ़ हाथ चौड़ा मार्ग 'उपचार' कहलाता है। उस मंच या पीठ के उपचार में स्थित, अथवा प्रवेश करते हुए या निकलते हुए भिक्षु के (स्थान के) पास, जो सटकर शय्या लगाने की इच्छा से शय्या बिछाता है या बिछवाता है, उसे 'दुक्कट' की आपत्ति होती है।

Abhinisīdati vā abhinipajjati vāti ettha abhinisīdanamattena abhinipajjanamatteneva vā pācittiyaṃ. Sace pana dvepi karoti, dve pācittiyāni. Uṭṭhāyuṭṭhāya nisīdato vā nipajjato vā payoge payoge pācittiyaṃ.

'अभिनिसीदति वा अभिनिपज्जति वा' (बैठता है या लेटता है) यहाँ केवल बैठने मात्र से अथवा केवल लेटने मात्र से 'पाचित्तिय' होता है। यदि दोनों करता है, तो दो पाचित्तिय होते हैं। बार-बार उठ-उठकर बैठने वाले या लेटने वाले भिक्षु को प्रत्येक प्रयोग (प्रयास) पर पाचित्तिय होता है।

122. Upacāraṃ ṭhapetvā seyyaṃ santharati vā santharāpeti vāti imasmiṃ ito pare ca ‘‘vihārassa upacāre’’tiādike dukkaṭavārepi yathā idha abhinisīdanamatte abhinipajjanamatte ubhayakaraṇe payogabhede ca pācittiyappabhedo vutto, evaṃ dukkaṭappabhedo veditabbo. Evarūpena hi visabhāgapuggalena ekavihāre vā ekapariveṇe vā vasantena attho natthi, tasmā sabbatthevassa nivāso vārito. Aññassa puggaliketi idhāpi vissāsikassa puggalikaṃ attano puggalikasadisameva, tattha anāpatti.

१२२. 'उपचार को छोड़कर शय्या बिछाता है या बिछवाता है'—इस (दुक्कट वार) में और इसके बाद 'विहार के उपचार में' आदि दुक्कट वारों में भी, जैसे यहाँ केवल बैठने मात्र, केवल लेटने मात्र, दोनों करने पर और प्रयोग के भेद के आधार पर पाचित्तिय के भेद कहे गए हैं, वैसे ही दुक्कट के भेद भी समझने चाहिए। क्योंकि इस प्रकार के विसभाग (प्रतिकूल) व्यक्ति के साथ एक ही विहार या एक ही परिवेण (आँगन/परिसर) में रहने से कोई लाभ नहीं है, इसलिए सभी स्थानों पर उसका निवास वर्जित है। 'अन्य के पुद्गलिक (व्यक्तिगत)' के विषय में यहाँ भी विश्वासपात्र मित्र की व्यक्तिगत वस्तु अपनी व्यक्तिगत वस्तु के समान ही है, उसमें अनापत्ति (दोष नहीं) है।

123. Āpadāsūti [Pg.47] sace bahi vasantassa jīvitabrahmacariyantarāyo hoti, evarūpāsu āpadāsu yo pavisati, tassāpi anāpatti. Sesaṃ uttānamevāti. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

१२३. 'आपदासु' (आपदाओं में) का अर्थ है—यदि बाहर रहने वाले (भिक्षु) के जीवन या ब्रह्मचर्य में अन्तराय (बाधा) आने का भय हो, तो ऐसी आपदाओं में जो (भीतर) प्रवेश करता है, उसे भी अनापत्ति है। शेष अर्थ स्पष्ट ही है। यह (शिक्षापद) प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान वाला है, 'किरिय' (करने से होने वाला), 'संज्ञाविमोक्ष' (संज्ञा न होने पर दोषमुक्त), 'सचित्तक' (चित्त सहित), 'लोकवज्ज' (लोक-निन्दित), 'कायकर्म', 'अकुशल चित्त' और 'दुःख वेदना' वाला है।

Anupakhajjasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

अनुपखज्ज-शिक्षापद छठा है।

7. Nikkaḍḍhanasikkhāpadavaṇṇanā

७. निक्कड्ढन-शिक्षापद की व्याख्या (वर्णना)।

126. Sattamasikkhāpade – ekena payogena bahukepi dvāre atikkāmetīti ye catubhūmakapañcabhūmakā pāsādā chasattakoṭṭhakāni vā catussālāni, tādisesu senāsanesu hatthesu vā gīvāya vā gahetvā antarā aṭṭhapento ekena payogena atikkāmeti, ekameva pācittiyaṃ. Ṭhapetvā ṭhapetvā nānāpayogehi atikkāmentassa dvāragaṇanāya pācittiyāni. Hatthena anāmasitvā ‘‘nikkhamā’’ti vatvā vācāya nikkaḍḍhantassāpi eseva nayo.

१२६. सातवें शिक्षापद में - 'एक ही प्रयोग (प्रयास) से अनेक द्वारों को पार कराता है' का अर्थ है कि जो चार मंजिला या पाँच मंजिला प्रासाद हैं, अथवा छह-सात कोष्ठक (कमरे) वाले चतुःशाल (चारों ओर कमरों वाले विहार) हैं, ऐसे सेनासनों में हाथों से या गर्दन से पकड़कर, बीच में बिना रोके एक ही प्रयास में (बाहर) निकाल देता है, तो एक ही पाचित्तिय होता है। यदि रुक-रुक कर विभिन्न प्रयासों से बाहर निकालता है, तो द्वारों की संख्या के अनुसार पाचित्तिय होते हैं। हाथ से बिना छुए "निकल जाओ" ऐसा कहकर वाणी से निकालने वाले के लिए भी यही नियम है।

Aññaṃ āṇāpetīti ettha ‘‘imaṃ nikkaḍḍhā’’ti āṇattimatte dukkaṭaṃ. Sace so sakiṃ āṇatto bahukepi dvāre atikkāmeti, ekaṃ pācittiyaṃ. Sace pana ‘‘ettakāni dvārāni nikkaḍḍhāhī’’ti vā ‘‘yāva mahādvāraṃ tāva nikkaḍḍhāhī’’ti vā evaṃ niyāmetvā āṇatto hoti, dvāragaṇanāya pācittiyāni.

'दूसरे को आज्ञा देता है' यहाँ "इसे निकाल दो" ऐसी आज्ञा मात्र देने पर दुक्कट होता है। यदि वह एक बार आज्ञा पाकर अनेक द्वारों को पार करा देता है, तो एक पाचित्तिय होता है। किन्तु यदि "इतने द्वारों तक निकालो" अथवा "जब तक महाद्वार न आ जाए तब तक निकालो"—इस प्रकार सीमित करके आज्ञा दी गई हो, तो द्वारों की संख्या के अनुसार पाचित्तिय होते हैं।

Tassa parikkhāranti yaṃkiñci tassa santakaṃ pattacīvaraparissāvanadhamakaraṇamañcapīṭhabhisibimbohanādibhedaṃ, antamaso rajanachallimpi; yo nikkaḍḍhati vā nikkaḍḍhāpeti vā; tassa vatthugaṇanāya dukkaṭāni. Gāḷhaṃ bandhitvā ṭhapitesu pana ekāva āpattīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ.

'उसका परिष्कार' का अर्थ है—उसका जो कुछ भी अपना है, जैसे पात्र, चीवर, जल-छन्नी (परिस्रावण), धम्मकरक (जल-पात्र), मंच, पीठ, गद्दी (भिसि), तकिया (बिम्बोहन) आदि विभिन्न प्रकार के परिष्कार, यहाँ तक कि रंगने की छाल (रजनछल्लि) भी; जो स्वयं निकालता है या निकलवाता है; उसे वस्तुओं की संख्या के अनुसार दुक्कट होते हैं। किन्तु यदि मजबूती से बाँधकर रखे गए हों, तो एक ही आपत्ति होती है—ऐसा महाप्रत्यरी (अट्ठकथा) में कहा गया है।

127. Aññassa puggaliketi idhāpi vissāsikapuggalikaṃ attano puggalikasadisameva. Yathā ca idha; evaṃ sabbattha. Yatra pana viseso bhavissati, tatra vakkhāma.

१२७. 'अन्य के पुद्गलिक' के विषय में यहाँ भी विश्वासपात्र मित्र की व्यक्तिगत वस्तु अपनी व्यक्तिगत वस्तु के समान ही है। जैसा यहाँ है, वैसा ही सर्वत्र (सभी शिक्षापदों में) समझना चाहिए। जहाँ कहीं विशेष (अपवाद) होगा, वहाँ हम कहेंगे।

128. Alajjiṃ nikkaḍḍhati vātiādīsu bhaṇḍanakārakakalahakārakameva sakalasaṅghārāmato nikkaḍḍhituṃ labhati, so hi pakkhaṃ labhitvā saṅghampi [Pg.48] bhindeyya. Alajjīādayo pana attano vasanaṭṭhānatoyeva nikkaḍḍhitabbā, sakalasaṅghārāmato nikkaḍḍhituṃ na vaṭṭati. Ummattakassāti sayaṃ ummattakassa anāpatti. Sesaṃ uttānamevāti.

१२८. 'अलज्जी को निकालता है' आदि में, केवल झगड़ा करने वाले और कलह करने वाले व्यक्ति को ही सम्पूर्ण संघाराम से निकालने की अनुमति है, क्योंकि वह गुट बनाकर संघ में भी भेद (विभाजन) कर सकता है। किन्तु अलज्जी (निर्लज्ज) आदि को केवल अपने निवास स्थान से ही निकालना चाहिए, उन्हें सम्पूर्ण संघाराम से निकालना उचित नहीं है। 'उन्मत्तकस्य' का अर्थ है—स्वयं पागल होने पर अनापत्ति है। शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

यह शिक्षापद तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया (करने योग्य न होने पर भी करना), संज्ञाविमोक्ष (उल्लंघन की संज्ञा न होने पर आपत्ति से मुक्ति), सचित्तक (उल्लंघन के चित्त के साथ), लोकवज्ज (लोक-निंदित), कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Nikkaḍḍhanasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सातवाँ निक्कड्ढन (बाहर निकालना) शिक्षापद समाप्त।

8. Vehāsakuṭisikkhāpadavaṇṇanā

८. वेहासकुटि शिक्षापद की व्याख्या।

129. Aṭṭhamasikkhāpade – uparivehāsakuṭiyāti upari acchannatalāya dvibhūmikakuṭiyā vā tibhūmikādikuṭiyā vā. Mañcaṃ sahasā abhinisīdīti mañcaṃ sahasā abhibhavitvā ajjhottharitvā nisīdi. Bhummatthe vā etaṃ upayogavacanaṃ; mañce nisīdīti attho. Abhīti idaṃ pana padasobhanatthaṃ upasaggamattameva. Nippatitvāti nipatitvā nikkhamitvā vā. Tassa hi upari āṇīpi na dinnā, tasmā nikkhanto. Vissaramakāsīti virūpaṃ āturassaramakāsi.

१२९. आठवें शिक्षापद में - 'उपरिवेहासकुटिया' का अर्थ है ऊपर की मंजिल पर, जिसका फर्श अभी ढका न हो, ऐसी दो मंजिला या तीन मंजिला कुटी में। 'मञ्चं सहसा अभिनिसीदि' का अर्थ है मंच (चारपाई) पर अचानक या बलपूर्वक बैठ गया। यहाँ 'मञ्चं' (द्वितीया) सप्तमी के अर्थ में प्रयुक्त है; अर्थात् 'मंच पर बैठा'। 'अभि' शब्द केवल पद की शोभा के लिए उपसर्ग मात्र है। 'निप्पतित्वा' का अर्थ है गिरकर या निकलकर। क्योंकि उसके ऊपर कील (आणी) नहीं लगाई गई थी, इसलिए वह (पाया) निकल गया। 'विस्सरमकासि' का अर्थ है विकृत या आर्त स्वर (पीड़ा की आवाज) की।

131. Vehāsakuṭi nāma majjhimassa purisassa asīsaghaṭṭāti yā pamāṇamajjhimassa purisassa sabbaheṭṭhimāhi tulāhi sīsaṃ na ghaṭṭeti, etena idha adhippetā vehāsakuṭi dassitā hoti, na vehāsakuṭilakkhaṇaṃ. Yā hi kāci upari acchinnatalā dvibhūmikā kuṭi tibhūmikādikuṭi vā ‘‘vehāsakuṭī’’ti vuccati. Idha pana asīsaghaṭṭā adhippetā. Abhinisīdanādīsu pubbe vuttanayeneva payogavasena āpattibhedo veditabbo.

१३१. 'वेहासकुटि' उसे कहते हैं जहाँ मध्यम कद के पुरुष का सिर सबसे नीचे की कड़ियों (शहतीरों) से न टकराए। इसके द्वारा यहाँ अभिप्रेत वेहासकुटि को दर्शाया गया है, न कि वेहासकुटि के सामान्य लक्षण को। क्योंकि कोई भी दो मंजिला या तीन मंजिला कुटी जिसका ऊपरी तल ढका न हो, 'वेहासकुटि' कहलाती है। परंतु यहाँ सिर न टकराने वाली (ऊँची) कुटी अभिप्रेत है। बैठने आदि के विषय में आपत्तियों का भेद पहले बताए गए तरीके से ही प्रयोग के अनुसार समझना चाहिए।

133. Avehāsakuṭiyāti bhūmiyaṃ katapaṇṇasālādīsu anāpatti. Na hi sakkā tattha parassa pīḷā kātuṃ. Sīsaghaṭṭāyāti yāyaṃ sīsaghaṭṭā hoti, tatthāpi anāpatti. Na hi sakkā tattha heṭṭhāpāsāde anoṇatena vicarituṃ, tasmā asañcaraṇaṭṭhānattā parapīḷā na bhavissati[Pg.49]. Heṭṭhā aparibhogaṃ hotīti yassā heṭṭhā dabbasambhārādīnaṃ nikkhittattā aparibhogaṃ hoti, tatthāpi anāpatti. Padarasañcitaṃ hotīti yassā uparimatalaṃ dāruphalakehi vā ghanasanthataṃ hoti, sudhādiparikammakataṃ vā tatthāpi anāpatti. Paṭāṇi dinnā hotīti mañcapīṭhānaṃ pādasikhāsu āṇī dinnā hoti, yattha nisīdantepi na nippatanti, tādise mañcapīṭhe nisīdatopi anāpatti. Tasmiṃ ṭhitoti āhaccapādake mañce vā pīṭhe vā ṭhito upari nāgadantakādīsu laggitakaṃ cīvaraṃ vā kiñci vā gaṇhāti vā, aññaṃ vā laggeti, tassāpi anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१३३. 'अवेहासकुटिया' का अर्थ है भूमि पर बनी पर्णशाला आदि में अनापत्ति है। क्योंकि वहाँ नीचे किसी दूसरे को पीड़ा पहुँचाना संभव नहीं है। 'सीसघट्टा' का अर्थ है जहाँ सिर टकराता हो, वहाँ भी अनापत्ति है। क्योंकि उस प्रासाद के नीचे बिना झुके घूमना संभव नहीं है, इसलिए वह स्थान विचरण के योग्य न होने के कारण दूसरे को पीड़ा नहीं होगी। 'हेट्ठा अपरिभोगं' का अर्थ है जिसके नीचे लकड़ी-बाँस आदि निर्माण सामग्री रखे होने के कारण उपयोग न हो रहा हो, वहाँ भी अनापत्ति है। 'पदरसञ्चितं' का अर्थ है जिसका ऊपरी तल लकड़ी के तख्तों से घनी तरह बिछाया गया हो या चूने आदि से पक्का किया गया हो, वहाँ भी अनापत्ति है। 'पटाणि दिन्ना' का अर्थ है मंच या पीठ के पायों के सिरों पर कील (आणी) लगी हो, जिससे बैठने पर भी वे न निकलें; ऐसे मंच-पीठ पर बैठने वाले को भी अनापत्ति है। 'तस्मिं ठितो' का अर्थ है उस खाँचेदार पायों वाले मंच या पीठ पर खड़े होकर ऊपर खूँटी आदि पर लटके हुए चीवर या किसी वस्तु को लेता है या लटकाता है, तो उसे भी अनापत्ति है। शेष अर्थ स्पष्ट है। यह शिक्षापद एळकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है - यह काय से और काय-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया, नो-संज्ञाविमोक्ष (संज्ञा न होने पर भी आपत्ति से मुक्ति नहीं), अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वज्ज (नियम तोड़ने के कारण दोष), कायकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Vehāsakuṭisikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ वेहासकुटि शिक्षापद समाप्त।

9. Mahallakavihārasikkhāpadavaṇṇanā

९. महल्लक विहार (बड़े विहार) शिक्षापद की व्याख्या।

135. Navamasikkhāpade – yāva dvārakosāti ettha dvārakoso nāma piṭṭhasaṅghāṭassa samantā kavāṭavitthārappamāṇo okāso. Mahāpaccariyaṃ pana ‘‘dvārabāhato paṭṭhāya diyaḍḍho hattho’’ti vuttaṃ. Kurundiyaṃ pana ‘‘dvārassa ubhosu passesu kavāṭappamāṇa’’nti. Mahāaṭṭhakathāyaṃ ‘‘kavāṭaṃ nāma diyaḍḍhahatthampi hoti dvihatthampi aḍḍhateyyahatthampī’’ti vuttaṃ, taṃ suvuttaṃ. Tadeva hi sandhāya bhagavatāpi ‘‘piṭṭhasaṅghāṭassa samantā hatthapāsā’’ti ayaṃ ukkaṭṭhaniddeso kato. Aggaḷaṭṭhapanāyāti sakavāṭakadvārabandhaṭṭhapanāya; sakavāṭakassa dvārabandhassa niccalabhāvatthāyāti attho. Dvāraṭṭhapanāyāti idampi hi padabhājanaṃ imamevatthaṃ sandhāya bhāsitaṃ. Ayaṃ panettha adhippāyo – kavāṭañhi lahuparivaṭṭakaṃ vivaraṇakāle bhittiṃ āhanati, pidahanakāle dvārabandhaṃ. Tena āhananena bhitti kampati, tato mattikā calati, calitvā sithilā vā hoti patati vā. Tenāha bhagavā ‘‘yāva dvārakosā aggaḷaṭṭhapanāyā’’ti. Tattha kiñcāpi ‘‘idaṃ nāma kattabba’’nti neva mātikāyaṃ na padabhājane vuttaṃ, aṭṭhuppattiyaṃ pana ‘‘punappunaṃ chādāpesi punappunaṃ lepāpesī’’ti adhikārato yāva dvārakosā aggaḷaṭṭhapanāya punappunaṃ limpitabbo vā lepāpetabbo vāti evamattho daṭṭhabbo.

१३५. नौवें शिक्षापद में - 'याव द्वारकोसा' यहाँ 'द्वारकोस' का अर्थ है द्वार-चौखट के चारों ओर द्वार-पल्ले (किवाड़) के विस्तार के बराबर का स्थान। महा पच्चरी में कहा गया है - "द्वार-बाहु (चौखट) से लेकर डेढ़ हाथ का स्थान द्वारकोस कहलाता है।" कुरुन्दी में कहा गया है - "द्वार के दोनों ओर द्वार-पल्ले के परिमाण वाला स्थान।" महाअट्ठकथा में कहा गया है - "द्वार-पल्ला डेढ़ हाथ, दो हाथ या ढाई हाथ का भी होता है।" यह सही कहा गया है। इसी को ध्यान में रखते हुए भगवान ने भी "द्वार-चौखट के चारों ओर हस्तपाश (लगभग ढाई हाथ)" यह उत्कृष्ट निर्देश दिया है। 'अग्गळट्ठपनाय' का अर्थ है किवाड़ सहित द्वार-चौखट को मजबूती से स्थापित करने के लिए; अर्थात् किवाड़ सहित द्वार-चौखट के स्थिर रहने के लिए। 'द्वारट्ठपनाय' यह पद-भाजन भी इसी अर्थ को ध्यान में रखकर कहा गया है। यहाँ यह अभिप्राय है - किवाड़ आसानी से घूमने वाला होने के कारण खोलते समय दीवार से टकराता है और बंद करते समय द्वार-चौखट से। उस टकराव से दीवार कांपती है, जिससे मिट्टी हिलती है और हिलकर ढीली हो जाती है या गिर जाती है। इसीलिए भगवान ने कहा - "द्वारकोस तक द्वार को स्थिर करने के लिए।" वहाँ यद्यपि "यह कार्य करना चाहिए" ऐसा न तो मातृका में और न ही पद-भाजन में कहा गया है, फिर भी निदान कथा (अट्ठुप्पत्ति) में "बार-बार छाया, बार-बार लीपा" इस अधिकार से, द्वारकोस तक द्वार को स्थिर करने के लिए बार-बार लीपना चाहिए या लिवाना चाहिए - ऐसा अर्थ समझना चाहिए।

Yaṃ [Pg.50] pana padabhājane ‘‘piṭṭhasaṅghāṭassa samantā hatthapāsā’’ti vuttaṃ. Tattha yassa vemajjhe dvāraṃ hoti, uparibhāge uccā bhitti, tassa tīsu disāsu samantā hatthapāsā upacāro hoti, khuddakassa vihārassa dvīsu disāsu upacāro hoti. Tatrāpi yaṃ bhittiṃ vivariyamānaṃ kavāṭaṃ āhanati, sā aparipūraupacārāpi hoti. Ukkaṭṭhaparicchedena pana tīsu disāsu samantā hatthapāsā dvārassa niccalabhāvatthāya lepo anuññāto. Sace panassa dvārassa adhobhāgepi lepokāso atthi, tampi limpituṃ vaṭṭati. Ālokasandhiparikammāyāti ettha ālokasandhīti vātapānakavāṭakā vuccanti, tepi vivaraṇakāle vidatthimattampi atirekampi bhittippadesaṃ paharanti. Upacāro panettha sabbadisāsu labbhati, tasmā sabbadisāsu kavāṭavitthārappamāṇo okāso ālokasandhiparikammatthāya limpitabbo vā lepāpetabbo vāti ayamettha adhippāyo.

जो पद-भाजन में "द्वार-चौखट के चारों ओर हस्तपाश" कहा गया है, वहाँ जिस (विहार) के बीच में द्वार हो और ऊपर ऊँची दीवार हो, उसके तीन दिशाओं में चारों ओर हस्तपाश का क्षेत्र (उपचार) होता है; छोटे विहार में दो दिशाओं में उपचार होता है। वहाँ भी जिस दीवार पर खुलता हुआ किवाड़ टकराता है, वह पूर्ण उपचार (ढाई हाथ) से कम भी हो सकती है। परंतु अधिकतम सीमा के निर्धारण से, द्वार की स्थिरता के लिए तीन दिशाओं में हस्तपाश तक लेपन अनुमत है। यदि उस द्वार के निचले भाग में भी लेपन का स्थान हो, तो उसे भी लीपना कल्प्य है। 'आलोकसन्धिपरिकम्माय' यहाँ 'आलोकसन्धि' का अर्थ खिड़की के पल्ले (किवाड़) हैं; वे भी खोलते समय एक बित्ता या उससे अधिक दीवार के हिस्से से टकराते हैं। यहाँ सभी दिशाओं में उपचार प्राप्त होता है, इसलिए सभी दिशाओं में किवाड़ के विस्तार के बराबर स्थान को खिड़की के पल्लों की स्थिरता के लिए लीपना चाहिए या लिवाना चाहिए - यहाँ यही अभिप्राय है।

Setavaṇṇantiādikaṃ na mātikāya padabhājanaṃ. Iminā hi vihārassa bhārikattaṃ nāma natthīti padabhājaneyeva anuññātaṃ, tasmā sabbametaṃ yathāsukhaṃ kattabbaṃ.

श्वेत वर्ण (सफेद रंग) आदि शब्द शिक्षापद की मातृका का पदभाजन नहीं हैं। क्योंकि इनसे विहार के लिए कोई भारीपन (बोझ) नहीं होता है, इसलिए पदभाजन में ही इसकी अनुमति दी गई है। अतः यह सब अपनी सुविधानुसार किया जाना चाहिए।

Evaṃ lepakamme yaṃ kattabbaṃ, taṃ dassetvā puna chadane kattabbaṃ dassetuṃ ‘‘dvatticchadanassā’’tiādi vuttaṃ. Tattha dvatticchadanassa pariyāyanti chadanassa dvattipariyāyaṃ; pariyāyo vuccati parikkhepo, parikkhepadvayaṃ vā parikkhepattayaṃ vā adhiṭṭhātabbanti attho. Appaharite ṭhitenāti aharite ṭhitena. Haritanti cettha sattadhaññabhedaṃ pubbaṇṇaṃ muggamāsatilakulatthaalābukumbhaṇḍādibhedañca aparaṇṇaṃ adhippetaṃ. Tenevāha – ‘‘haritaṃ nāma pubbaṇṇaṃ aparaṇṇa’’nti.

इस प्रकार लेपन कार्य (पुताई) में जो किया जाना चाहिए, उसे दिखाकर, फिर छत डालने (छाने) के कार्य को दिखाने के लिए 'द्वत्तिच्छदनस्स' आदि कहा गया है। वहाँ 'द्वत्तिच्छदनस्स परियायं' का अर्थ छत के दो या तीन घेरे (परत) है; 'परियाय' का अर्थ 'परिक्खेप' (घेरा) कहा जाता है, अर्थात् दो घेरे या तीन घेरे व्यवस्थित करने चाहिए। 'अप्पहरिते ठितेन' का अर्थ है जहाँ हरी घास या फसल न हो वहाँ खड़े होकर। यहाँ 'हरित' से सात प्रकार के अनाज (पुब्बण्ण) और मूंग, मास, तिल, कुलत्थ, लौकी, कुम्हड़ा आदि विभिन्न प्रकार की दलहन (अपरण्ण) अभिप्रेत हैं। इसीलिए कहा गया है - 'हरित नाम पुब्बण्ण अपऱण्ण'।

Sace harite ṭhito adhiṭṭhāti, āpatti dukkaṭassāti ettha pana yasmimpi khette vuttaṃ bījaṃ na tāva sampajjati, vasse vā pana patite sampajjissati, tampi haritasaṅkhyameva gacchati. Tasmā evarūpe khettepi ṭhitena na adhiṭṭhātabbaṃ, ahariteyeva ṭhitena adhiṭṭhātabbaṃ. Tatrāpi ayaṃ paricchedo, piṭṭhivaṃsassa vā kūṭāgārakaṇṇikāya vā upari thupikāya vā passe nisinno chadanamukhavaṭṭiantena olokento yasmiṃ bhūmibhāge ṭhitaṃ passati, yasmiñca bhūmibhāge ṭhito, taṃ upari nisinnakaṃ passati, tasmiṃ [Pg.51] ṭhāne adhiṭṭhātabbaṃ. Tassa anto aharitepi ṭhatvā adhiṭṭhātuṃ na labbhati. Kasmā? Vihārassa hi patantassa ayaṃ patanokāsoti.

यदि कोई हरे (खेत) पर खड़ा होकर निर्देश देता है, तो 'दुक्कट' का दोष होता है। यहाँ जिस खेत में बीज बोया गया है और अभी अंकुरित नहीं हुआ है, किन्तु वर्षा होने पर अंकुरित हो जाएगा, वह भी 'हरित' (हरा) ही माना जाता है। इसलिए ऐसे खेत में भी खड़े होकर निर्देश नहीं देना चाहिए, केवल 'अहरित' (जहाँ हरियाली न हो) स्थान पर खड़े होकर ही निर्देश देना चाहिए। वहाँ भी यह सीमा है: छत की रीढ़ (पिठ्ठिवंस), कूटगार की कर्णिका के ऊपर या थुपिका के पास बैठा हुआ व्यक्ति नीचे देखते हुए जिस भूमि भाग पर खड़े भिक्षु को देख सके, और जिस भूमि भाग पर खड़ा भिक्षु ऊपर बैठे उस व्यक्ति को देख सके, उस स्थान पर खड़े होकर निर्देश देना चाहिए। उसके भीतर 'अहरित' होने पर भी खड़े होकर निर्देश देने की अनुमति नहीं है। क्यों? क्योंकि विहार के गिरने पर यह उसके गिरने का स्थान (पतन-अवकाश) है।

136. Maggena chādentassāti ettha maggena chādanaṃ nāma aparikkhipitvā ujukameva chādanaṃ; taṃ iṭṭhakasilāsudhāhi labbhati. Dve magge adhiṭṭhahitvāti dve maggā sace ducchannā honti, apanetvāpi punappunaṃ chādetuṃ labbhati, tasmā yathā icchati; tathā dve magge adhiṭṭhahitvā tatiyaṃmaggaṃ ‘‘idāni evaṃ chādehī’’ti āṇāpetvā pakkamitabbaṃ. Pariyāyenāti parikkhepena. Evaṃchadanaṃ pana tiṇapaṇṇehi labbhati. Tasmā idhāpi yathā icchati tathā dve pariyāye adhiṭṭhahitvā tatiyaṃ pariyāyaṃ ‘‘idāni evaṃ chādehī’’ti āṇāpetvā pakkamitabbaṃ. Sace na pakkamati, tuṇhībhūtena ṭhātabbaṃ. Sabbampi cetaṃ chadanaṃ chadanūpari veditabbaṃ. Uparūparicchanno hi vihāro ciraṃ anovassako hotīti maññamānā evaṃ chādenti. Tato ce uttarinti tiṇṇaṃ maggānaṃ vā pariyāyānaṃ vā upari catutthe magge vā pariyāye vā.

१३६. 'मग्गेन छादेन्तस्स' यहाँ 'मग्ग' (मार्ग) से छाना उसे कहते हैं जो बिना घेरे के सीधे छाना जाए; यह ईंट, पत्थर और चूने (अंगते) से संभव है। 'द्वे मग्गे अधिट्ठहित्वा' का अर्थ है कि यदि दो पंक्तियाँ ठीक से नहीं छाई गई हैं, तो उन्हें हटाकर बार-बार छाने की अनुमति है। इसलिए जैसा वह चाहता है, वैसा दो पंक्तियों का निर्देश देकर, तीसरी पंक्ति के लिए 'अब इस प्रकार छाओ' ऐसा आदेश देकर चले जाना चाहिए। 'परियायेन' का अर्थ है घेरे (परिक्खेप) से। इस प्रकार का छाना घास और पत्तों से होता है। इसलिए यहाँ भी जैसा वह चाहता है, वैसा दो घेरों का निर्देश देकर, तीसरे घेरे के लिए 'अब इस प्रकार छाओ' ऐसा आदेश देकर चले जाना चाहिए। यदि वह नहीं जाता है, तो उसे मौन होकर खड़े रहना चाहिए। यह सारा छाना छत के ऊपर ही समझना चाहिए। क्योंकि ऊपर-ऊपर छाई गई छत वाला विहार लंबे समय तक वर्षा से सुरक्षित रहता है, ऐसा मानकर वे इस प्रकार छाते हैं। 'ततो चे उत्तरिं' का अर्थ है तीन पंक्तियों या घेरों के ऊपर चौथी पंक्ति या घेरे में।

137. Karaḷe karaḷeti tiṇamuṭṭhiyaṃ tiṇamuṭṭhiyaṃ. Sesamettha uttānamevāti. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१३७. 'करळे करळे' का अर्थ है घास की प्रत्येक मुट्ठी पर। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है। यह छह समुत्थानों वाला, क्रिया (करने से होने वाला), संज्ञा से विमुक्ति न होने वाला (नोसञ्ञाविमोक्ख), अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन का दोष), कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्तों वाला और तीन वेदनाओं वाला शिक्षापद है।

Mahallakavihārasikkhāpadaṃ navamaṃ.

महल्लक विहार शिक्षापद नौवाँ है।

10. Sappāṇakasikkhāpadavaṇṇanā

१०. सप्पाणक (सप्राणक) शिक्षापद की व्याख्या।

140. Dasamasikkhāpade – jānaṃ sappāṇakanti sappāṇakaṃ etanti yathā tathā vā jānanto. Siñceyya vā siñcāpeyya vāti tena udakena sayaṃ vā siñceyya, aññaṃ vā āṇāpetvā siñcāpeyya. Pāḷiyaṃ pana ‘‘siñceyyāti sayaṃ siñcatī’’ti īdisānaṃ vacanānaṃ attho pubbe vuttanayeneva veditabbo.

१४०. दसवें शिक्षापद में - 'जानं सप्पाणकं' का अर्थ है 'यह जल सप्राणक (जीवों वाला) है' ऐसा किसी भी प्रकार से जानते हुए। 'सिञ्चेय्य वा सिञ्चापेय्य वा' का अर्थ है उस जल से स्वयं सींचे या दूसरे को आदेश देकर सिंचवाए। पालि में 'सिञ्चेय्याति सयं सिञ्चति' आदि वचनों का अर्थ पहले बताए गए तरीके से ही समझना चाहिए।

Tattha dhāraṃ avicchinditvā siñcantassa ekasmiṃ udakaghaṭe ekāva āpatti. Esa nayo sabbabhājanesu. Dhāraṃ vicchindantassa pana payoge payoge āpatti[Pg.52]. Mātikaṃ sammukhaṃ karoti, divasampi sandatu, ekāva āpatti. Sace tattha tattha bandhitvā aññato aññato neti, payoge payoge āpatti. Sakaṭabhāramattañcepi tiṇaṃ ekapayogena udake pakkhipati, ekāva āpatti. Ekekaṃ tiṇaṃ vā paṇṇaṃ vā pakkhipantassa payoge payoge āpatti. Mattikāyapi aññesupi kaṭṭhagomayādīsu eseva nayo. Idaṃ pana mahāudakaṃ sandhāya na vuttaṃ, yaṃ tiṇe vā mattikāya vā pakkhittāya pariyādānaṃ gacchati, āvilaṃ vā hoti, yattha pāṇakā maranti, tādisaṃ udakaṃ sandhāya vuttanti veditabbaṃ. Sesamettha uttānamevāti.

वहाँ धारा को बिना तोड़े सींचने वाले के लिए एक जल-पात्र पर एक ही आपत्ति होती है। यही नियम सभी बर्तनों के लिए है। किन्तु धारा को तोड़-तोड़कर सींचने वाले के लिए प्रत्येक प्रयोग (प्रयास) पर आपत्ति होती है। यदि कोई जल-नाली को अपने अनुकूल करता है, तो चाहे वह दिन भर बहती रहे, एक ही आपत्ति होती है। यदि उसे जगह-जगह बाँधकर अलग-अलग दिशाओं में ले जाता है, तो प्रत्येक प्रयोग पर आपत्ति होती है। यदि एक ही बार में गाड़ी भर घास जल में डालता है, तो एक ही आपत्ति होती है। एक-एक घास या पत्ता डालने वाले के लिए प्रत्येक प्रयोग पर आपत्ति होती है। मिट्टी, लकड़ी, गोबर आदि अन्य वस्तुओं के विषय में भी यही नियम है। यह बड़े जलाशयों के संदर्भ में नहीं कहा गया है, बल्कि उस जल के संदर्भ में समझना चाहिए जो घास या मिट्टी डालने से समाप्त हो जाता है या गंदा हो जाता है, और जिसमें जीव मर जाते हैं। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ tivedananti.

यह तीन समुत्थानों वाला है - यह काय-चित्त से, वाच-चित्त से और काय-वाच-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया, संज्ञा-विमुक्ति वाला (सञ्ञाविमोक्ख), सचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्तों वाला और तीन वेदनाओं वाला है।

Sappāṇakasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

सप्पाणक शिक्षापद दसवाँ है।

Samatto vaṇṇanākkamena senāsanavaggo dutiyo.

व्याख्या के क्रम से दूसरा सेनासन वग्ग समाप्त हुआ।

3. Ovādavaggo

३. ओवाद वग्ग (ओवाद वर्ग)

1. Ovādasikkhāpadavaṇṇanā

१. ओवाद शिक्षापद की व्याख्या

141-144. Bhikkhunivaggassa paṭhamasikkhāpade – lābhino hontīti ettha na tesaṃ bhikkhuniyo denti, na dāpenti, mahākulehi pabbajitā pana kuladhītaro attano santikaṃ āgatānaṃ ñātimanussānaṃ ‘‘kuto ayye ovādaṃ uddesaṃ paripucchaṃ labhathā’’ti pucchantānaṃ ‘‘asuko ca asuko ca thero ovadatī’’ti asītimahāsāvake uddisitvā kathānusārena tesaṃ sīlasutācārajātigottādibhedaṃ vijjamānaguṇaṃ kathayanti. Evarūpā hi vijjamānaguṇā kathetuṃ vaṭṭanti. Tato pasannacittā manussā therānaṃ cīvarādibhedaṃ mahantaṃ lābhasakkāraṃ abhihariṃsu. Tena vuttaṃ – ‘‘lābhino honti cīvara…pe… parikkhārāna’’nti.

भिक्षुणीवग्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'लाभिनो होन्ति' (लाभ प्राप्त करने वाले होते हैं) यहाँ भिक्षुणियाँ उन्हें (छब्बग्गीय भिक्षुओं को) स्वयं नहीं देतीं और न ही दूसरों से दिलवाती हैं। बल्कि, उच्च कुलों से प्रव्रजित हुई कुल-पुत्रियाँ, अपने पास आए हुए अपने संबंधी मनुष्यों द्वारा यह पूछे जाने पर कि "आर्या! आप उपदेश, उद्देस (पाठ) और परिपृच्छा (प्रश्न-उत्तर) कहाँ से प्राप्त करती हैं?", अस्सी महाश्रावकों का निर्देश करते हुए बातचीत के क्रम में उनके शील, श्रुत, आचार, जाति और गोत्र आदि के भेदों सहित विद्यमान गुणों का वर्णन करती हैं। इस प्रकार के विद्यमान गुणों का वर्णन करना उचित है। उससे प्रसन्नचित्त होकर मनुष्यों ने उन स्थविरों के लिए चीवर आदि के रूप में महान लाभ-सत्कार अर्पित किया। इसीलिए कहा गया है - "चीवर... पे... परिष्कारों के लाभ प्राप्त करने वाले होते हैं।"

Bhikkhuniyo [Pg.53] upasaṅkamitvāti tesaṃ kira santike tāsu ekā bhikkhunīpi na āgacchati, lābhataṇhāya pana ākaḍḍhiyamānahadayā tāsaṃ upassayaṃ agamaṃsu. Taṃ sandhāya vuttaṃ – ‘‘bhikkhuniyo upasaṅkamitvā’’ti. Tāpi bhikkhuniyo calacittatāya tesaṃ vacanaṃ akaṃsuyeva. Tena vuttaṃ – ‘‘atha kho tā bhikkhuniyo…pe… nisīdiṃsū’’ti. Tiracchānakathanti saggamaggagamanepi tiracchānabhūtaṃ rājakathādimanekavidhaṃ niratthakakathaṃ. Iddhoti samiddho, sahitattho gambhīro bahuraso lakkhaṇapaṭivedhasaṃyuttoti adhippāyo.

'भिक्खुनियो उपसङ्कमित्वा' (भिक्षुणियों के पास जाकर) - उनके (छब्बग्गीय भिक्षुओं के) पास उन भिक्षुणियों में से एक भी नहीं आती थी; बल्कि लाभ की तृष्णा से खिंचे हुए हृदय वाले वे (छब्बग्गीय भिक्षु) ही उनके (भिक्षुणियों के) निवास स्थान पर गए। उसी के संदर्भ में कहा गया है - "भिक्षुणियों के पास जाकर"। वे भिक्षुणियाँ भी चंचल चित्त वाली होने के कारण उनकी बात मान लेती थीं। इसीलिए कहा गया है - "तब वे भिक्षुणियाँ... पे... बैठ गईं।" 'तिरच्छानकथा' का अर्थ है स्वर्ग और मोक्ष के मार्ग में बाधा डालने वाली राजकथा आदि अनेक प्रकार की निरर्थक बातें। 'इद्धो' का अभिप्राय समृद्ध, अर्थपूर्ण, गंभीर, बहु-रसयुक्त और लक्षणों के प्रतिवेध (बोध) से युक्त होना है।

145-147. Anujānāmi bhikkhaveti ettha yasmā te bhikkhū ‘‘mā tumhe bhikkhave bhikkhuniyo ovaditthā’’ti vuccamānā adiṭṭhasaccattā tathāgate āghātaṃ bandhitvā apāyupagā bhaveyyuṃ, tasmā nesaṃ taṃ apāyupagataṃ pariharanto bhagavā aññeneva upāyena te bhikkhunovādato paribāhire kattukāmo imaṃ bhikkhunovādakasammutiṃ anujānīti veditabbo. Evaṃ idha paribāhire kattukāmatāya anujānitvā parato karontova ‘‘anujānāmi bhikkhave aṭṭhahaṅgehi samannāgata’’ntiādimāha. Imāni hi aṭṭhaṅgāni chabbaggiyānaṃ supinantenapi na bhūtapubbānīti.

१४५-१४७. 'अनुजानामि भिक्खवे' (भिक्षुओं, मैं अनुमति देता हूँ) - यहाँ क्योंकि वे (छब्बग्गीय) भिक्षु "भिक्षुओं, तुम भिक्षुणियों को उपदेश मत दो" ऐसा कहे जाने पर, सत्य का दर्शन न करने के कारण (अनार्य होने के कारण), तथागत के प्रति द्वेष भाव बाँधकर अपाय (दुर्गति) में जा सकते थे; इसलिए उन्हें उस अपाय-गमन से बचाने के लिए भगवान ने अन्य उपाय से उन भिक्षुओं को भिक्षुणी-उपदेश से बाहर करने की इच्छा से इस 'भिक्षुणी-ओवादक सम्मति' (भिक्षुणी-उपदेशक की अनुमति) को प्रदान किया, ऐसा समझना चाहिए। इस प्रकार यहाँ (प्रथम कथा में) बाहर करने की इच्छा से अनुमति देकर, आगे (दूसरी कथा में) उन्हें बाहर करते हुए ही "भिक्षुओं, मैं आठ अंगों से युक्त (भिक्षु को अनुमति देता हूँ)" आदि कहा। क्योंकि ये आठ अंग छब्बग्गीय भिक्षुओं में स्वप्न में भी पहले कभी नहीं थे।

Tattha sīlamassa atthīti sīlavā. Idāni yañca taṃ sīlaṃ, yathā ca taṃ tassa atthi nāma hoti, taṃ dassento ‘‘pātimokkhasaṃvarasaṃvuto’’tiādimāha. Tattha pātimokkhova saṃvaro pātimokkhasaṃvaro. Pātimokkhasaṃvarena saṃvuto samannāgatoti pātimokkhasaṃvarasaṃvuto.

वहाँ 'शीलमस्स अत्थीति सीलवा' - जिसका शील है, वह 'शीलवान' है। अब वह शील क्या है और वह उसके पास किस प्रकार विद्यमान है, यह दिखाते हुए "पातिमोक्ख-संवर-संवृतो" (प्रातिमोक्ष संवर से संवृत) आदि कहा। वहाँ प्रातिमोक्ष ही संवर (संयम) है, इसलिए 'पातिमोक्ख-संवर' है। प्रातिमोक्ष संवर के द्वारा जो संवृत (संयमित) और समन्वित है, वह 'पातिमोक्ख-संवर-संवृत' है।

Viharatīti vattati. Vuttañhetaṃ vibhaṅge –

'विहरति' का अर्थ है - जीवन यापन करना (वर्तना)। विभंग में यह कहा गया है -

‘‘Pātimokkhanti sīlaṃ patiṭṭhā ādi caraṇaṃ saṃyamo saṃvaro mokkhaṃ pamokkhaṃ kusalānaṃ dhammānaṃ samāpattiyā; saṃvaroti kāyiko avītikkamo vācasiko avītikkamo kāyikavācasiko avītikkamo. Saṃvutoti iminā pātimokkhasaṃvarena upeto hoti samupeto upagato samupagato upapanno samupapanno sampanno samannāgato, tena vuccati ‘pātimokkhasaṃvarasaṃvuto’ti. Viharatīti iriyati vattati pāleti yapeti yāpeti carati viharati, tena vuccati ‘viharatī’’’ti (vibha. 511-512).

"प्रातिमोक्ष का अर्थ है - शील, प्रतिष्ठा (आधार), आदि (प्रारंभ), चरण (आचरण), संयम, संवर, कुशल धर्मों की प्राप्ति के लिए मोक्ष (द्वार) या प्रमुख (अग्र)। 'संवर' का अर्थ है - कायिक अव्यतिक्रम (शरीर से उल्लंघन न करना), वाचिक अव्यतिक्रम, और कायिक-वाचिक अव्यतिक्रम। 'संवृत' का अर्थ है - इस प्रातिमोक्ष संवर से युक्त होना, समुपेत होना, उपगत होना, समुपगत होना, उपपन्न होना, समुपपन्न होना, संपन्न होना और समन्वित होना; इसलिए 'पातिमोक्ख-संवर-संवृत' कहा जाता है। 'विहरति' का अर्थ है - ईर्यापथ करना, वर्तना (जीवन बिताना), पालन करना, यापन करना, चर्या करना, विहार करना; इसलिए 'विहरति' कहा जाता है।" (विभंग ५११-५१२)

Ācāragocarasampannoti [Pg.54] micchājīvapaṭisedhakena na veḷudānādinā ācārena, vesiyādiagocaraṃ pahāya saddhāsampannakulādinā ca gocarena sampanno. Aṇumattesu vajjesu bhayadassāvīti appamattakesu vajjesu bhayadassāvī, tāni vajjāni bhayato dassanasīloti vuttaṃ hoti. Samādāya sikkhati sikkhāpadesūti adhisīlasikkhādibhāvena tidhā ṭhitesu sikkhāpadesu taṃ taṃ sikkhāpadaṃ samādāya sammā ādāya sādhukaṃ gahetvā avijahanto sikkhatīti attho. Ayamettha saṅkhepo, vitthāro pana yo icchati, tena visuddhimaggato gahetabbo.

'आचार-गोचर-संपन्न' का अर्थ है - मिथ्या आजीविका का निषेध करने वाले (बाँस दान आदि से रहित) आचार से युक्त होना, तथा वेश्या आदि के अगोचर (अनुचित स्थान) को त्यागकर श्रद्धा-संपन्न कुलों आदि रूपी गोचर (उचित स्थान) से संपन्न होना। 'अणुमत्तेसु वज्जेसु भयदस्सावी' का अर्थ है - सूक्ष्म दोषों में भी भय देखने वाला; अर्थात् उन दोषों को भय के रूप में देखने के स्वभाव वाला होकर विहार करना। 'समादाय सिक्खति सिक्खापदेसु' का अर्थ है - अधिशील-शिक्षा आदि के रूप में तीन प्रकार से स्थित शिक्षापदों में से उन-उन शिक्षापदों को भली-भाँति ग्रहण कर, उन्हें न छोड़ते हुए अभ्यास करना। यह यहाँ संक्षेप है, विस्तार की इच्छा रखने वाले को 'विशुद्धिमार्ग' से ग्रहण करना चाहिए।

Bahu sutamassāti bahussuto. Sutaṃ dhāretīti sutadharo; yadassa taṃ bahu sutaṃ nāma, taṃ na sutamattameva; atha kho naṃ dhāretīti attho. Mañjūsāyaṃ viya ratanaṃ sutaṃ sannicitamasminti sutasannicayo. Etena yaṃ so sutaṃ dhāreti, tassa mañjūsāya gopetvā sannicitaratanasseva cirakālenāpi avināsanaṃ dasseti. Idāni taṃ sutaṃ sarūpato dassento ‘‘ye te dhammā’’tiādimāha, taṃ verañjakaṇḍe vuttanayameva. Idaṃ panettha nigamanaṃ – tathārūpāssa dhammā bahussutā honti, tasmā bahussuto. Dhātā, tasmā sutadharo. Vacasā paricitā manasānupekkhitā, diṭṭhiyā suppaṭividdhā; tasmā sutasannicayo. Tattha vacasā paricitāti vācāya paguṇā katā. Manasānupekkhitāti manasā anupekkhitā, āvajjantassa dīpasahassena obhāsitā viya honti. Diṭṭhiyā suppaṭividdhāti atthato ca kāraṇato ca paññāya suṭṭhu paṭividdhā supaccakkhakatā honti.

'बहु सुतमस्स' (जिसने बहुत सुना है) वह 'बहुश्रुत' है। 'श्रुतं धारेति' (जो सुने हुए को धारण करता है) वह 'श्रुतधर' है; अर्थात् जो कुछ उसने बहुत सुना है, वह केवल सुनने मात्र के लिए नहीं है, बल्कि वह उसे धारण करता है। 'श्रुत-सन्निचय' का अर्थ है - जिसमें वह श्रुत (ज्ञान) संदूक में रखे रत्न की तरह भली-भाँति संचित है। इसके द्वारा यह दिखाया गया है कि वह जिस श्रुत को धारण करता है, वह संदूक में सुरक्षित रखे हुए रत्न की तरह लंबे समय बाद भी नष्ट नहीं होता। अब उस श्रुत को स्वरूप से दिखाते हुए "ये ते धम्मा" (जो वे धर्म हैं) आदि कहा, वह वेरञ्जकण्ड में बताए गए तरीके के अनुसार ही है। यहाँ यह निष्कर्ष है - उस (भिक्षु) के लिए वैसे धर्म बहुश्रुत (सुने हुए) होते हैं, इसलिए वह 'बहुश्रुत' है। वे धारण किए हुए होते हैं, इसलिए वह 'श्रुतधर' है। वे वाणी से अभ्यस्त (परिश्चित), मन से अनुपेक्षित (चिंतित) और दृष्टि (प्रज्ञा) से सुप्रतिविद्ध (भली-भाँति समझे हुए) होते हैं, इसलिए वह 'श्रुत-सन्निचय' है। वहाँ 'वचसा परिचिता' का अर्थ है - वाणी द्वारा भली-भाँति अभ्यस्त किए हुए। 'मनसानुपेक्खिता' का अर्थ है - मन से बार-बार देखे गए; विचार करने वाले के लिए वे हजार दीपकों से प्रकाशित के समान होते हैं। 'दिट्ठिया सुप्पटिविद्धा' का अर्थ है - अर्थ और कारण (हेतु) दोनों से प्रज्ञा द्वारा भली-भाँति भेदे गए (समझे गए) और प्रत्यक्ष किए गए।

Ayaṃ pana bahussuto nāma tividho hoti – nissayamuccanako, parisupaṭṭhāpako, bhikkhunovādakoti. Tattha nissayamuccanakena upasampadāya pañcavassena sabbantimena paricchedena dve mātikā paguṇā vācuggatā kātabbā pakkhadivasesu dhammasāvanatthāya suttantato cattāro bhāṇavārā, sampattānaṃ parikathanatthāya andhakavindamahārāhulovādaambaṭṭhasadiso eko kathāmaggo, saṅghabhattamaṅgalāmaṅgalesu anumodanatthāya tisso anumodanā, uposathapavāraṇādijānanatthaṃ kammākammavinicchayo[Pg.55], samaṇadhammakaraṇatthaṃ samādhivasena vā vipassanāvasena vā arahattapariyosānamekaṃ kammaṭṭhānaṃ, ettakaṃ uggahetabbaṃ. Ettāvatā hi ayaṃ bahussuto hoti cātuddiso, yattha katthaci attano issariyena vasituṃ labhati.

यह 'बहुश्रुत' (बहुज्ञ) तीन प्रकार का होता है - निश्रय-मुच्चनक (निश्रय से मुक्त होने वाला), परिसुपट्ठापक (परिषद का प्रबंधन करने वाला), और भिक्षुणी-ओवादक (भिक्षुणियों को उपदेश देने वाला)। उनमें से, निश्रय-मुच्चनक के लिए, उपसम्पदा के पाँच वर्ष बाद, कम से कम दो मातिकाएँ (भिक्षु और भिक्षुणी प्रातिमोक्ष) अच्छी तरह से कंठस्थ और अभ्यस्त होनी चाहिए। पक्ष के दिनों में धर्म-श्रवण के लिए सुत्तन्त से चार भाणवार, आए हुए लोगों को उपदेश देने के लिए अन्धकविन्द, महाराहुलोवाद या अम्बट्ठ सुत्त के समान एक कथा-मार्ग, संघ-भोजन और मंगल-अमंगल के अवसरों पर अनुमोदन के लिए तीन अनुमोदन, उपोसथ और पवारणा आदि को जानने के लिए कर्माकर्म-विनिश्चय, और श्रमण-धर्म के पालन के लिए समाधि या विपश्यना के माध्यम से अर्हत्व तक ले जाने वाला एक कर्मस्थान - इतना उसे सीखना चाहिए। इतने से ही वह बहुश्रुत और चातुर्दिश (चारों दिशाओं में जाने योग्य) होता है, और कहीं भी अपनी स्वतंत्रता से रहने का अधिकार प्राप्त करता है।

Parisupaṭṭhāpakena upasampadāya dasavassena sabbantimena paricchedena parisaṃ abhivinaye vinetuṃ dve vibhaṅgā paguṇā vācuggatā kātabbā, asakkontena tīhi janehi saddhiṃ parivattanakkhamā kātabbā, kammākammañca khandhakavattañca uggahetabbaṃ. Parisāya pana abhidhamme vinayanatthaṃ sace majjhimabhāṇako hoti mūlapaṇṇāsako uggahetabbo, dīghabhāṇakena mahāvaggo, saṃyuttabhāṇakena heṭṭhimā vā tayo vaggā mahāvaggo vā, aṅguttarabhāṇakena heṭṭhā vā upari vā upaḍḍhanikāyo uggahetabbo, asakkontena tikanipātato paṭṭhāya heṭṭhā uggahetumpi vaṭṭati. Mahāpaccariyaṃ pana ‘‘ekaṃ uggaṇhantena catukkanipātaṃ vā pañcakanipātaṃ vā gahetuṃ vaṭṭatī’’ti vuttaṃ. Jātakabhāṇakena sāṭṭhakathaṃ jātakaṃ uggahetabbaṃ, tato oraṃ na vaṭṭati. Dhammapadampi saha vatthunā uggahetuṃ vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Tato tato samuccayaṃ katvā mūlapaṇṇāsakamattaṃ vaṭṭati, na vaṭṭatīti? ‘‘Na vaṭṭatī’’ti kurundaṭṭhakathāyaṃ paṭikkhittaṃ, itarāsu vicāraṇāyeva natthi. Abhidhamme kiñci uggahetabbanti na vuttaṃ. Yassa pana sāṭṭhakathampi vinayapiṭakaṃ abhidhammapiṭakañca paguṇaṃ, suttante ca vuttappakāro gantho natthi, parisaṃ upaṭṭhāpetuṃ na labhati. Yena pana suttantato vinayato ca vuttappamāṇo gantho uggahito, ayaṃ parisupaṭṭhāpako bahussuto hoti disāpāmokkho yenakāmaṅgamo, parisaṃ upaṭṭhāpetuṃ labhati.

परिषद का प्रबंधन करने वाले (परिसुपट्ठापक) के लिए, उपसम्पदा के दस वर्ष बाद, अपनी परिषद को अभिविनय (विनय के उच्च स्तर) में प्रशिक्षित करने के लिए कम से कम दो विभंग (भिक्षु और भिक्षुणी विभंग) कंठस्थ और अभ्यस्त होने चाहिए। यदि वह इसमें असमर्थ है, तो उसे तीन व्यक्तियों के साथ मिलकर दोहराने योग्य होना चाहिए। उसे कर्माकर्म और खन्धक-वत्त (कर्तव्य) भी सीखना चाहिए। परिषद को अभिधम्म में प्रशिक्षित करने के लिए, यदि वह मज्झिम-भाणक है, तो उसे मूलपण्णासक सीखना चाहिए; दीघ-भाणक को महावग्ग; संयुत्त-भाणक को निचले तीन वग्ग या महावग्ग; अंगुत्तर-भाणक को आधा निकाय (ऊपर या नीचे का) सीखना चाहिए। यदि असमर्थ हो, तो तिक-निपात से नीचे का हिस्सा सीखना भी उचित है। महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है कि एक निकाय सीखने वाले को चतुक्क-निपात या पंचक-निपात ग्रहण करना चाहिए। जातक-भाणक को अट्ठकथा सहित जातक सीखना चाहिए, उससे कम उचित नहीं है। धम्मपद को भी कथा (वस्तु) के साथ सीखना उचित है, ऐसा महाप्रत्यय में कहा गया है। क्या विभिन्न सुत्तों से संग्रह करके मूलपण्णासक के बराबर सीखना उचित है? कुरुन्दी अट्ठकथा में इसका निषेध किया गया है, अन्य अट्ठकथाओं में इस पर विचार ही नहीं है। अभिधम्म में कुछ (विशेष) सीखने के लिए नहीं कहा गया है। जिस भिक्षु को अट्ठकथा सहित विनयपिटक और अभिधम्मपिटक तो कंठस्थ है, लेकिन सुत्तन्त में बताए गए ग्रंथ नहीं हैं, वह परिषद का प्रबंधन नहीं कर सकता। लेकिन जिसने सुत्तन्त और विनय से बताए गए परिमाण के अनुसार ग्रंथ सीखे हैं, वह परिषद का प्रबंधन करने वाला, बहुश्रुत, दिशा-प्रमुख और इच्छानुसार विचरण करने वाला होता है, और परिषद का प्रबंधन करने का अधिकार प्राप्त करता है।

Bhikkhunovādakena pana sāṭṭhakathāni tīṇi piṭakāni uggahetabbāni, asakkontena catūsu nikāyesu ekassa aṭṭhakathā paguṇā kātabbā, ekanikāyena hi sesanikāyesupi pañhaṃ kathetuṃ sakkhissati. Sattasu pakaraṇesu catuppakaraṇassa aṭṭhakathā paguṇā kātabbā, tattha laddhanayena hi sesapakaraṇesu pañhaṃ kathetuṃ sakkhissati. Vinayapiṭakaṃ pana nānatthaṃ nānākāraṇaṃ, tasmā taṃ saddhiṃ aṭṭhakathāya paguṇaṃ kātabbameva. Ettāvatā hi bhikkhunovādako bahussuto nāma hotīti.

भिक्षुणी-ओवादक (भिक्षुणियों को उपदेश देने वाले) को अट्ठकथा सहित तीनों पिटक सीखने चाहिए। यदि असमर्थ हो, तो चार निकायों में से एक की अट्ठकथा अच्छी तरह तैयार करनी चाहिए, क्योंकि एक निकाय के ज्ञान से वह शेष निकायों के प्रश्नों का उत्तर देने में सक्षम होगा। सात (अभिधम्म) ग्रंथों में से चार ग्रंथों की अट्ठकथा अच्छी तरह तैयार करनी चाहिए, क्योंकि वहाँ प्राप्त पद्धति से वह शेष ग्रंथों के प्रश्नों का उत्तर दे सकेगा। विनयपिटक के अनेक अर्थ और अनेक कारण (प्रसंग) होते हैं, इसलिए उसे अट्ठकथा के साथ अच्छी तरह तैयार करना ही चाहिए। इतने से भिक्षुणी-ओवादक 'बहुश्रुत' कहलाता है।

Ubhayāni [Pg.56] kho panassātiādi pana yasmā aññasmiṃ sakale navaṅgepi bāhussacce sati sāṭṭhakathaṃ vinayapiṭakaṃ vinā na vaṭṭatiyeva, tasmā visuṃ vuttaṃ. Tattha vitthārenāti ubhatovibhaṅgena saddhiṃ. Svāgatānīti suṭṭhu āgatāni. Yathā āgatāni pana svāgatāni honti, taṃ dassetuṃ ‘‘suvibhattānī’’tiādi vuttaṃ. Tattha suvibhattānīti suṭṭhu vibhattāni padapaccābhaṭṭhasaṅkaradosavirahitāni. Suppavattīnīti paguṇāni vācuggatāni. Suvinicchitāni suttasoti khandhakaparivārato āharitabbasuttavasena suṭṭhu vinicchitāni. Anubyañjanasoti akkharapadapāripūriyā ca suvinicchitāni akhaṇḍāni aviparītakkharāni. Etena aṭṭhakathā dīpitā, aṭṭhakathāto hi esa vinicchayo hotīti.

'उभयानि खो पनस्स' (दोनों प्रातिमोक्ष उसे...) आदि शब्द इसलिए अलग से कहे गए हैं क्योंकि अन्य संपूर्ण नौ अंगों (नवांग) के बहुश्रुत होने पर भी, अट्ठकथा सहित विनयपिटक के बिना उपदेश देना उचित नहीं है। वहाँ 'वित्थारेन' (विस्तार से) का अर्थ है - दोनों विभंगों के साथ। 'स्वागतानि' का अर्थ है - अच्छी तरह से कंठस्थ (मुखस्थ)। वे कैसे कंठस्थ होने पर 'स्वागत' कहलाते हैं, यह दिखाने के लिए 'सुविभत्तानि' आदि कहा गया है। वहाँ 'सुविभत्तानि' का अर्थ है - अच्छी तरह विभाजित, जो पदों की पुनरावृत्ति या संकर (मिश्रण) के दोषों से मुक्त हों। 'सुप्पवत्तीनि' का अर्थ है - अच्छी तरह अभ्यस्त और कंठस्थ। 'सुविनिच्छितानि सुत्तसो' का अर्थ है - खन्धक और परिवार (विनय के भाग) से उद्धृत किए जाने वाले सूत्रों के अनुसार अच्छी तरह विनिश्चित। 'अनुब्यञ्जनसो' का अर्थ है - अक्षरों और पदों की पूर्णता के साथ अच्छी तरह विनिश्चित, अखंड और त्रुटिहीन अक्षरों वाले। इससे अट्ठकथा को स्पष्ट किया गया है, क्योंकि अट्ठकथा से ही यह निश्चय (विनिश्चय) होता है।

Kalyāṇavācoti sithiladhanitādīnaṃ yathāvidhānavacanena parimaṇḍalapadabyañjanāya poriyā vācāya samannāgato vissaṭṭhāya anelagaḷāya atthassa viññāpaniyā. Kalyāṇavākkaraṇoti madhurassaro, mātugāmo hi sarasampattirato, tasmā parimaṇḍalapadabyañjanampi vacanaṃ sarasampattirahitaṃ hīḷeti. Yebhuyyena bhikkhunīnaṃ piyo hoti manāpoti sabbāsaṃ piyo nāma dullabho, bahutarānaṃ pana paṇḍitānaṃ bhikkhunīnaṃ sīlācārasampattiyā piyo hoti manavaḍḍhanako. Paṭibalo hoti bhikkhuniyo ovaditunti suttañca kāraṇañca dassento vaṭṭabhayena tajjetvā bhikkhuniyo ovadituṃ tādisaṃ dhammaṃ desetuṃ samattho hoti. Kāsāyavatthavasanāyāti kāsāyavatthanivatthāya. Garudhammanti gihikāle bhikkhuniyā kāyasaṃsaggaṃ vā sikkhamānāsāmaṇerīsu methunadhammaṃ vā anajjhāpannapubbo hoti. Mātugāmo hi pubbe katamanussaranto saṃvare ṭhitassāpi dhammadesanāya gāravaṃ na karoti. Atha vā tasmiyeva asaddhamme cittaṃ uppādeti. Vīsativasso vāti upasampadāya vīsativasso tato atirekavasso vā. Evarūpo hi visabhāgehi vatthūhi punappunaṃ samāgacchantopi daharo viya sahasā sīlavināsaṃ na pāpuṇāti, attano vayaṃ paccavekkhitvā ayuttaṭṭhāne chandarāgaṃ vinetuṃ paṭibalo hoti, tena vuttaṃ – ‘‘vīsativasso vā hoti atirekavīsativasso vā’’ti.

"कल्याणवाचो" का अर्थ है—शिथिल (अल्पप्राण), धनित (महाप्राण) आदि अक्षरों के विधान के अनुसार उच्चारण करने से, परिमण्डल (सुस्पष्ट) पद और व्यंजनों वाली, शिष्ट (नगरवासियों जैसी), स्पष्ट, लार आदि से रहित और अर्थ को समझाने वाली वाणी से युक्त होना। "कल्याणवाक्करणो" का अर्थ है—मधुर स्वर वाला होना; क्योंकि स्त्रियाँ स्वर की पूर्णता (मधुरता) में रमण करती हैं, इसलिए परिमण्डल पद-व्यंजन वाली वाणी होने पर भी यदि वह स्वर-सम्पत्ति से रहित हो, तो वे उसकी उपेक्षा करती हैं। "येभुय्येन भिक्खुनीनं पियो होति मनापो" का अर्थ है—सभी भिक्षुणियों का प्रिय होना दुर्लभ है, किन्तु शील और आचार की सम्पत्ति के कारण वह अधिकांश विद्वान भिक्षुणियों का प्रिय और मन को प्रसन्न करने वाला होता है। "पटिबलो होति भिक्खुनियो ओवदितुं" का अर्थ है—सूत्र और कारण को दिखाते हुए, संसार के भय से डराकर भिक्षुणियों को उपदेश देने में और वैसा धर्म उपदेश करने में समर्थ होना। "कासायवत्थवसनायाति" का अर्थ है—काषाय वस्त्र धारण करने वाली (भिक्षुणी, सिक्खमाना या सामणेरी) के प्रति। "गरुधम्मन्ति" का अर्थ है—गृहस्थ काल में भी किसी भिक्षुणी के साथ काय-संसर्ग (शारीरिक संपर्क) या सिक्खमाना और सामणेरियों के साथ मैथुन धर्म का सेवन न किया हो। क्योंकि स्त्री पहले किए गए कार्यों का स्मरण करते हुए, संयम में स्थित स्थविर के धर्मोपदेश के प्रति भी गौरव नहीं करती, अथवा उसी अधर्म में चित्त उत्पन्न कर लेती है। "वीसतिवस्सो वा" का अर्थ है—उपसम्पदा से बीस वर्ष या उससे अधिक वर्ष वाला होना। ऐसा स्थविर विजातीय (स्त्री) वस्तुओं के साथ बार-बार संपर्क में आने पर भी युवा भिक्षु की तरह शीघ्र शील-विनाश को प्राप्त नहीं होता; वह अपनी आयु का विचार कर अनुचित स्थान पर छन्द-राग को दूर करने में समर्थ होता है, इसीलिए कहा गया है—"बीस वर्ष या बीस वर्ष से अधिक वाला हो।"

Ettha [Pg.57] ca ‘‘sīlavā’’tiādi ekamaṅgaṃ, ‘‘bahussuto hotī’’tiādi dutiyaṃ, ‘‘ubhayāni kho panassā’’tiādi tatiyaṃ, ‘‘kalyāṇavāco hoti kalyāṇavākkaraṇo’’ti catutthaṃ, ‘‘yebhuyyena bhikkhunīnaṃ piyo hoti manāpo’’ti pañcamaṃ, ‘‘paṭibalo hoti bhikkhuniyo ovaditu’’nti chaṭṭhaṃ, ‘‘na kho paneta’’ntiādi sattamaṃ, ‘‘vīsativasso’’tiādi aṭṭhamanti veditabbaṃ.

यहाँ "शीलवा" आदि पहला अंग है, "बहुस्सुतो होति" आदि दूसरा, "उभयानि खो पनस्सा" आदि तीसरा, "कल्याणवाचो होति कल्याणवाक्करणो" चौथा, "येभुय्येन भिक्खुनीनं पियो होति मनापो" पाँचवाँ, "पटिबलो होति भिक्खुनियो ओवदितुं" छठा, "न खो पनेतं" आदि सातवाँ, और "वीसतिवस्सो" आदि आठवाँ अंग समझना चाहिए।

148. Ñatticatutthenāti pubbe vatthusmiṃ vutteneva. Garudhammehīti garukehi dhammehi, te hi gāravaṃ katvā bhikkhunīhi sampaṭicchitabbattā garudhammāti vuccanti. Ekatoupasampannāyāti ettha bhikkhunīnaṃ santike ekatoupasampannāya, yo garudhammena ovadati, tassa dukkaṭaṃ. Bhikkhūnaṃ santike upasampannāya pana yathāvatthukameva.

१४८. "ज्ञत्तिचतुत्थेन" का अर्थ है—पहले की कथा (वस्तु) में कहे गए ज्ञत्ति-चतुर्थ कर्मवाचा के द्वारा। "गरुधम्मेहीति" का अर्थ है—भारी (आदरणीय) धर्मों के द्वारा; क्योंकि भिक्षुणियों द्वारा गौरव (आदर) करके इन्हें स्वीकार किया जाना चाहिए, इसलिए इन्हें "गरुधम्म" कहा जाता है। "एकतोउपसम्पन्नायाति" यहाँ भिक्षुणियों के पास एक पक्ष से उपसम्पन्न भिक्षुणी को जो गरुधम्म का उपदेश देता है, उसे दुक्कट (दुष्कृत) अपराध होता है। भिक्षुओं के पास उपसम्पन्न हुई भिक्षुणी के विषय में वस्तु (अपराध) के अनुसार ही होता है।

149. Pariveṇaṃ sammajjitvāti sace pāto asammaṭṭhaṃ sammaṭṭhampi vā puna tiṇapaṇṇādīhi uklāpaṃ pādappahārehi ca vikiṇṇavālikaṃ jātaṃ, sammajjitabbaṃ. Asammaṭṭhañhi taṃ disvā ‘‘ayyo attano nissitake daharabhikkhūpi vattapaṭipattiyaṃ na yojeti, dhammaṃyeva kathetī’’ti tā bhikkhuniyo asotukāmā viya bhaveyyuṃ. Tena vuttaṃ – ‘‘pariveṇaṃ sammajjitvā’’ti. Antogāmato pana bhikkhuniyo āgacchantiyo pipāsitā ca kilantā ca honti, tā pānīyañca hatthapādamukhasītalakaraṇañca paccāsīsanti, tasmiñca asati purimanayeneva agāravaṃ janetvā asotukāmāpi honti. Tena vuttaṃ – ‘‘pānīyaṃ paribhojanīyaṃ upaṭṭhapetvā’’ti.

१४९. "परिवेणं सम्मज्जित्वा" का अर्थ है—यदि सुबह झाड़ू न लगाया गया हो, या लगाया गया हो तो भी पुनः घास-पत्तियों आदि से गंदा हो गया हो, या पैरों के प्रहार से बालू बिखर गई हो, तो उसे बुहारना चाहिए। क्योंकि उसे बिना बुहारा हुआ देखकर भिक्षुणियाँ यह सोचकर कि "आर्य स्वयं के आश्रित युवा भिक्षुओं को भी आचरण (वत्त-पटिपत्ति) में नहीं लगाते, केवल धर्म ही कहते हैं", सुनने की इच्छा न रखने वाली जैसी हो सकती हैं। इसीलिए कहा गया है—"परिवेण को बुहारकर"। और गाँव के भीतर से आने वाली भिक्षुणियाँ प्यासी और थकी होती हैं, वे पीने के पानी और हाथ-पैर-मुँह धोने के ठंडे पानी की आशा करती हैं; उसके न होने पर पहले की तरह ही अनादर उत्पन्न कर वे सुनने की इच्छा न रखने वाली हो जाती हैं। इसीलिए कहा गया है—"पानीय (पीने का पानी) और परिभोजनीय (उपयोग का पानी) उपस्थित करके"।

Āsananti nīcapīṭhakaphalakataṭṭikakaṭasārakādibhedaṃ antamaso sākhābhaṅgampi ‘‘idaṃ tāsaṃ āsanaṃ bhavissatī’’ti evaṃ āsanaṃ paññapetvā. Dhammadesanāpattimocanatthaṃ pana dutiyo icchitabbo. Tena vuttaṃ – ‘‘dutiyaṃ gahetvā nisīditabba’’nti. Nisīditabbanti na vihārapaccante, atha kho vihāramajjhe uposathāgārassa vā bhojanasālāya vā dvāre sabbesaṃ osaraṇaṭṭhāne nisīditabbaṃ. Samaggātthāti sabbā āgatatthāti attho. Vattantīti āgacchanti; paguṇā vācuggatāti attho. Niyyādetabboti appetabbo. Osāretabboti pāḷi vattabbā. Vassasatūpasampannāyātiādi vattabbapāḷidassanaṃ.

"आसनं" का अर्थ है—नीचे पीढ़े, तख्ते, चटाई, शीतलपाटी आदि के भेद वाला, यहाँ तक कि वृक्ष की टहनियों को भी "यह उनके लिए आसन होगा" ऐसा सोचकर आसन बिछाकर। धर्मोपदेश के कारण होने वाली आपत्ति (दोष) से बचने के लिए दूसरे (साथी) की इच्छा करनी चाहिए। इसीलिए कहा गया है—"दूसरे को साथ लेकर बैठना चाहिए"। "बैठना चाहिए" कहने से यह अर्थ है कि विहार के एक कोने में नहीं बैठना चाहिए, बल्कि विहार के मध्य में, उपोसथ-भवन या भोजन-शाला के द्वार पर, जहाँ सभी भिक्षुओं का आना-जाना हो, वहाँ बैठना चाहिए। "समग्गात्था" का अर्थ है—"क्या सभी आ गई हैं?" "वत्तन्ती" का अर्थ है—"क्या वे (कण्ठस्थ) आती हैं?", अर्थात् क्या वे अभ्यस्त और मुखाग्र हैं? "निय्यादेतब्बो" का अर्थ है—सौंपना चाहिए (समापन करना चाहिए)। "ओसारेतब्बो" का अर्थ है—पालि (गरुधम्म पालि) का पाठ करना चाहिए। "वस्ससतूपसम्पन्नाया" आदि शब्द कही जाने वाली पालि को दिखाने के लिए हैं।

Tattha [Pg.58] sāmīcikammanti maggasampadānabījanapānīyāpucchanādikaṃ anucchavikavattaṃ. Ettha ca bhikkhuniyā bhikkhussa abhivādanaṃ nāma antogāme vā bahigāme vā antovihāre vā bahivihāre vā antaraghare vā rathikāya vā antamaso rājussāraṇāyapi vattamānāya deve vassamāne sakaddamāya bhūmiyā chattapattahatthāyapi hatthiassādīhi anubaddhāyapi kātabbameva. Ekābaddhāya pāḷiyā bhikkhācāraṃ pavisante disvā ekasmiṃ ṭhāne ‘‘vandāmi ayyā’’ti vandituṃ vaṭṭati. Sace antarantarā dvādasahatthe muñcitvā gacchanti, visuṃ visuṃ vanditabbā. Mahāsannipāte nisinne ekasmiṃyeva ṭhāne vandituṃ vaṭṭati. Esa nayo añjalikammepi. Yattha katthaci nisinnāya pana paccuṭṭhānaṃ kātabbaṃ, tassa tassa sāmīcikammassa anurūpe padese ca kāle ca taṃ taṃ kātabbaṃ.

वहाँ "सामीचिकम्मं" का अर्थ है—मार्ग देना, पंखा झलना, पीने के पानी के लिए पूछना आदि उचित कर्तव्य। और यहाँ भिक्षुणी द्वारा भिक्षु का "अभिवादन" गाँव के भीतर हो या बाहर, विहार के भीतर हो या बाहर, घर के भीतर हो या सड़क पर, यहाँ तक कि राजा के निकलने के कारण भीड़ हटने के समय भी, वर्षा होने पर भी, कीचड़ युक्त भूमि होने पर भी, हाथ में छाता या पात्र होने पर भी, या हाथी-घोड़ों आदि द्वारा पीछा किए जाने पर भी करना ही चाहिए। एक पंक्ति में भिक्षाटन के लिए प्रवेश करते हुए (भिक्षुओं को) देखकर एक स्थान पर "वन्दामि अय्या" (आर्यों को वन्दना करता हूँ) कहकर वन्दना करना उचित है। यदि वे बीच-बीच में बारह हाथ का अंतर छोड़कर चलते हैं, तो अलग-अलग वन्दना करनी चाहिए। बड़ी सभा में बैठे हुए भिक्षुओं को एक ही स्थान पर वन्दना करना उचित है। यही नियम अंजलि-कर्म (हाथ जोड़ने) में भी है। किन्तु जहाँ कहीं भी बैठी हुई भिक्षुणी को (भिक्षु को देखकर) उठकर खड़ा होना चाहिए, और उस-उस आदर-सत्कार के योग्य स्थान और काल में वह-वह (सत्कार) करना चाहिए।

Sakkatvāti yathā kato sukato hoti, evaṃ katvā. Garuṃkatvāti tattha gāravaṃ janetvā. Mānetvāti manena piyaṃ katvā. Pūjetvāti imesaṃyeva tiṇṇaṃ kiccānaṃ karaṇena pūjetvā. Anatikkamanīyoti na atikkamitabbo.

"सक्कतवा" का अर्थ है—जिस प्रकार किया गया कार्य भली-भाँति किया हुआ (सुकृत) हो, वैसा करके। "गरुंकत्वा" का अर्थ है—उसमें गौरव (आदर) उत्पन्न करके। "मानेत्वा" का अर्थ है—मन से प्रिय मानकर। "पूजेत्वा" का अर्थ है—इन तीनों कार्यों (सत्कार, गुरुकार, मानन) को करने के द्वारा पूजा करके। "अनतिक्कमनीयो" का अर्थ है—उल्लंघन नहीं करने योग्य।

Abhikkhuke āvāseti ettha sace bhikkhunupassayato aḍḍhayojanabbhantare ovādadāyakā bhikkhū na vasanti, ayaṃ abhikkhuko āvāso nāma. Ettha vassaṃ na vasitabbaṃ. Vuttañhetaṃ – ‘‘abhikkhuko nāma āvāso na sakkā hoti ovādāya vā saṃvāsāya vā gantu’’nti (pāci. 1048). Na ca sakkā tato paraṃ pacchābhattaṃ gantvā dhammaṃ sutvā āgantuṃ. Sace tattha vassaṃ vasituṃ anicchamānā bhikkhuniyo ñātakā vā upaṭṭhākā vā evaṃvadanti – ‘‘vasatha, ayye, mayaṃ bhikkhū ānessāmā’’ti vaṭṭati. Sace pana vuttappamāṇe padese vassaṃ upagantukāmā bhikkhū āgantvā sākhāmaṇḍapepi ekarattaṃ vutthā honti; na nimantitā hutvā gantukāmā. Ettāvatāpi sabhikkhuko āvāso hoti, ettha vassaṃ upagantuṃ vaṭṭati. Upagacchantīhi ca pakkhassa terasiyaṃyeva bhikkhū yācitabbā – ‘‘mayaṃ ayyā tumhākaṃ ovādena vasissāmā’’ti. Yato pana ujunā maggena aḍḍhayojane bhikkhūnaṃ vasanaṭṭhānaṃ, tena pana maggena gacchantīnaṃ jīvitantarāyo vā brahmacariyantarāyo vā hoti, aññena maggena gacchantīnaṃ [Pg.59] atirekaḍḍhayojanaṃ hoti, ayaṃ abhikkhukāvāsaṭṭhāneyeva tiṭṭhati. Sace pana tato gāvutamatte añño bhikkhunupassayo khemaṭṭhāne hoti, tāhi bhikkhunīhi tā bhikkhuniyo yācitvā puna gantvā bhikkhū yācitabbā ‘‘ayyā amhākaṃ ujumagge antarāyo atthi, aññena maggena atirekaḍḍhayojanaṃ hoti. Antarāmagge pana amhākaṃ upassayato gāvutamatte añño bhikkhunupassayo atthi, ayyānaṃ santikā tattha āgataovādena vasissāmā’’ti. Tehi bhikkhūhi sampaṭicchitabbaṃ. Tato tāhi bhikkhunīhi taṃ bhikkhunupassayaṃ āgantvā uposatho kātabbo, tā vā bhikkhuniyo disvā attano upassayameva gantvā kātumpi vaṭṭati.

इस 'अभिभिक्खुके आवासे' (भिक्षु रहित आवास में) पद में, यदि भिक्षुणी-आवास से आधे योजन के भीतर ओवाद (उपदेश) देने वाले भिक्षु निवास नहीं करते हैं, तो वह 'अभिभिक्खुक आवास' (भिक्षु रहित आवास) कहलाता है। वहाँ वर्षावास नहीं करना चाहिए। क्योंकि यह कहा गया है— 'भिक्षु रहित आवास वह है जहाँ ओवाद (उपदेश) के लिए या संवास (उपोसथ आदि) के लिए जाना संभव नहीं होता' (पाचित्तिय १०४८)। और उस (आधे योजन) से अधिक दूरी पर भोजन के बाद जाकर, धर्म सुनकर वापस आना संभव नहीं है। यदि वहाँ वर्षावास करने की अनिच्छुक भिक्षुणियों से उनके संबंधी या उपासक इस प्रकार कहते हैं— 'आर्याओ! आप यहाँ निवास करें, हम भिक्षुओं को ले आएँगे', तो (वहाँ वर्षावास करना) कल्प्य है। परंतु यदि बताए गए परिमाण वाले स्थान में वर्षावास करने के इच्छुक भिक्षु आकर शाखाओं से बने मण्डप में भी एक रात रुक जाते हैं; और वे निमंत्रित होकर जाने के इच्छुक नहीं हैं (अर्थात वहीं रुकने वाले हैं)। इतने मात्र से भी वह 'सभिक्खुक आवास' (भिक्षु सहित आवास) हो जाता है, और वहाँ वर्षावास करना कल्प्य है। और वर्षावास करने वाली भिक्षुणियों को पक्ष की तेरस (त्रयोदशी) को ही भिक्षुओं से यह प्रार्थना करनी चाहिए— 'भन्ते! हम आपके ओवाद (अनुशासन) में निवास करेंगी'। परंतु जहाँ से सीधे मार्ग से आधे योजन की दूरी पर भिक्षुओं का निवास स्थान है, लेकिन उस मार्ग से जाने वाली भिक्षुणियों के जीवन को खतरा या ब्रह्मचर्य को खतरा होने की संभावना हो, और दूसरे (घुमावदार) मार्ग से जाने पर दूरी आधे योजन से अधिक हो जाती हो, तो वह स्थान 'अभिभिक्खुक आवास' की श्रेणी में ही आता है। परंतु यदि वहाँ से एक गावुत (लगभग २ मील) की दूरी पर किसी सुरक्षित स्थान में दूसरा भिक्षुणी-आवास हो, तो उन भिक्षुणियों को उन (दूसरी) भिक्षुणियों से प्रार्थना करके फिर (भिक्षुओं के पास) जाकर भिक्षुओं से यह प्रार्थना करनी चाहिए— 'भन्ते! हमारे सीधे मार्ग में खतरा है, और दूसरे मार्ग से दूरी आधे योजन से अधिक है। परंतु बीच के मार्ग में हमारे आवास से एक गावुत की दूरी पर दूसरा भिक्षुणी-आवास है, हम वहाँ आकर आपके द्वारा दिए गए ओवाद के अनुसार निवास करेंगी'। भिक्षुओं को इसे स्वीकार करना चाहिए। उसके बाद उन भिक्षुणियों को उस भिक्षुणी-आवास में आकर उपोसथ करना चाहिए, अथवा उन भिक्षुणियों से मिलकर अपने ही आवास में लौटकर उपोसथ करना भी कल्प्य है।

Sace pana vassaṃ upagantukāmā bhikkhū cātuddase vihāraṃ āgacchanti, bhikkhunīhi ca ‘‘idha ayyā vassaṃ vasissathā’’ti pucchitā ‘‘āmā’’ti vatvā puna tāhi ‘‘tenahi ayyā mayampi tumhākaṃ ovādaṃ anujīvantiyo vasissāmā’’ti vuttā dutiyadivase gāme bhikkhācārasampadaṃ apassantā ‘‘na sakkā idha vasitu’’nti pakkamanti. Atha tā bhikkhuniyo uposathadivase vihāraṃ gantvā bhikkhū na passanti, ettha kiṃ kātabbanti? Yattha bhikkhū vasanti, tattha gantvā pacchimikāya vassaṃ upagantabbaṃ. ‘‘Pacchimikāya vassaṃ upagantuṃ āgamissantī’’ti vā ābhogaṃ katvā āgatānaṃ santike ovādena vasitabbaṃ. Sace pana pacchimikāyapi na keci āgacchanti, antarāmagge ca rājabhayaṃ vā corabhayaṃ vā dubbhikkhaṃ vā hoti, abhikkhukāvāse vasantiyā āpatti, vassacchedaṃ katvā gacchantiyāpi āpatti, sā rakkhitabbā. Āpadāsu hi abhikkhuke āvāse vasantiyā anāpatti vuttā. Sace āgantvā vassaṃ upagatā bhikkhū puna kenaci kāraṇena pakkamanti, vasitabbameva. Vuttañhetaṃ – ‘‘anāpatti vassūpagatā bhikkhū pakkantā vā honti vibbhantā vā kālaṅkatā vā pakkhasaṅkantā vā āpadāsu ummattikāya ādikammikāyā’’ti. Pavārentiyā pana yattha bhikkhū atthi, tattha gantvā pavāretabbaṃ.

परंतु यदि वर्षावास करने के इच्छुक भिक्षु चौदस (चतुर्दशी) के दिन विहार में आते हैं, और भिक्षुणियों द्वारा यह पूछे जाने पर कि 'भन्ते! क्या आप यहाँ वर्षावास करेंगे?', वे 'हाँ' कहते हैं; और फिर भिक्षुणियों द्वारा यह कहे जाने पर कि 'तो भन्ते! हम भी आपके ओवाद (अनुशासन) के आश्रय में यहाँ निवास करेंगी', वे (भिक्षु) दूसरे दिन गाँव में भिक्षाचर्या की सुलभता न देखकर यह सोचकर चले जाते हैं कि 'यहाँ निवास करना संभव नहीं है'। तब यदि वे भिक्षुणियाँ उपोसथ के दिन विहार जाकर भिक्षुओं को नहीं पाती हैं, तो ऐसी स्थिति में क्या करना चाहिए? जहाँ भिक्षु निवास करते हैं, वहाँ जाकर 'पच्छिमिका' (द्वितीय वर्षावास) में वर्षावास करना चाहिए। अथवा 'वे पच्छिमिका वर्षावास के लिए आएँगे' ऐसा संकल्प करके, आने वाले भिक्षुओं के सान्निध्य में ओवाद के साथ निवास करना चाहिए। परंतु यदि पच्छिमिका में भी कोई नहीं आता है, और मार्ग में राजा का भय, चोर का भय या दुर्भिक्ष (अकाल) हो, तो भिक्षु रहित आवास में रहने वाली भिक्षुणी को आपत्ति होती है, और वर्षावास तोड़कर जाने वाली को भी आपत्ति होती है; उस (वर्षावास) की रक्षा करनी चाहिए। क्योंकि आपदाओं के समय भिक्षु रहित आवास में रहने वाली भिक्षुणी के लिए 'अनापत्ति' (दोष नहीं) कही गई है। यदि भिक्षु आकर वर्षावास शुरू कर देते हैं और फिर किसी कारणवश चले जाते हैं, तो (भिक्षुणियों को) वहीं निवास करना चाहिए। क्योंकि यह कहा गया है— 'यदि वर्षावास में स्थित भिक्षु चले जाएँ, या धर्म छोड़ दें (विब्भन्त), या काल कर जाएँ (मृत्यु), या दूसरे पक्ष (तित्थिय) में चले जाएँ, तो अनापत्ति है; आपदाओं में, उन्मत्त (विक्षिप्त) के लिए और आदिकर्मिक (प्रथम अपराधी) के लिए अनापत्ति है'। परंतु प्रवारणा करने वाली भिक्षुणी को जहाँ भिक्षु हों, वहाँ जाकर प्रवारणा करनी चाहिए।

Anvaddhamāsanti addhamāse addhamāse. Dve dhammā paccāsīsitabbāti dve dhammā icchitabbā. Uposathapucchakanti uposathapucchanaṃ, tattha pannarasike uposathe pakkhassa cātuddasiyaṃ cātuddasike terasiyaṃ gantvā uposatho [Pg.60] pucchitabbo. Mahāpaccariyaṃ pana ‘‘pakkhassa terasiyaṃyeva gantvā ‘ayaṃ uposatho cātuddasiko pannarasiko’ti pucchitabba’’nti vuttaṃ. Uposathadivase ovādatthāya upasaṅkamitabbaṃ. Pāṭipadadivasato pana paṭṭhāya dhammasavanatthāya gantabbaṃ. Iti bhagavā aññassa kammassa okāsaṃ adatvā nirantaraṃ bhikkhunīnaṃ bhikkhūnaṃ santike gamanameva paññapesi. Kasmā? Mandapaññattā mātugāmassa. Mandapañño hi mātugāmo, tasmā niccaṃ dhammasavanaṃ bahūpakāraṃ. Evañca sati ‘‘yaṃ mayaṃ jānāma, tameva ayyā jānantī’’ti mānaṃ akatvā bhikkhusaṅghaṃ payirūpāsamānā sātthikaṃ pabbajjaṃ karissanti, tasmā bhagavā evamakāsi. Bhikkhuniyopi ‘‘yathānusiṭṭhaṃ paṭipajjissāmā’’ti sabbāyeva nirantaraṃ vihāraṃ upasaṅkamiṃsu. Vuttañhetaṃ –

'अन्वद्धमासं' का अर्थ है— प्रत्येक आधे महीने (पक्ष) में। 'द्वे धम्मा पच्चासीसितब्बा' का अर्थ है— दो धर्मों (बातों) की अपेक्षा करनी चाहिए। 'उपोसथपुच्छकं' का अर्थ है— उपोसथ के बारे में पूछना; उसमें, पन्द्रहवें दिन वाले उपोसथ (पूर्णिमा/अमावस्या) के लिए पक्ष की चौदस (चतुर्दशी) को, और चौदहवें दिन वाले उपोसथ के लिए तेरस (त्रयोदशी) को जाकर उपोसथ के बारे में पूछना चाहिए। महापच्चरी (अट्ठकथा) में तो कहा गया है— 'पक्ष की तेरस को ही जाकर पूछना चाहिए कि यह उपोसथ चौदहवें दिन का है या पन्द्रहवें दिन का'। उपोसथ के दिन ओवाद (उपदेश) के लिए जाना चाहिए। परंतु प्रतिपदा (पड़वा) से लेकर धर्म-श्रवण के लिए जाना चाहिए। इस प्रकार भगवान ने अन्य कार्यों के लिए अवसर न देकर भिक्षुणियों का निरंतर भिक्षुओं के पास जाना ही प्रज्ञप्त किया। किसलिए? स्त्रियों की मंद प्रज्ञा (अल्प बुद्धि) के कारण। क्योंकि स्त्रियाँ मंद प्रज्ञा वाली होती हैं, इसलिए निरंतर धर्म-श्रवण बहुत उपकारी होता है। और ऐसा होने पर, 'जो हम जानती हैं, वही भन्ते भी जानते हैं'— ऐसा मान (अहंकार) न करके, भिक्षु-संघ की सेवा-उपासना करते हुए वे अपनी प्रव्रज्या को सार्थक करेंगी; इसलिए भगवान ने ऐसा किया। भिक्षुणियों ने भी 'जैसा अनुशासित किया गया है, वैसा ही हम पालन करेंगी'— ऐसा सोचकर सभी ने निरंतर विहार जाना शुरू किया। क्योंकि यह कहा गया है—

‘‘Tena kho pana samayena sabbo bhikkhunisaṅgho ovādaṃ gacchati. Manussā ujjhāyanti khiyyanti vipācenti ‘jāyāyo imā imesaṃ, jāriyo imā imesaṃ, idānime imāhi saddhiṃ abhiramissantī’ti. Bhagavato etamatthaṃ ārocesuṃ – ‘na, bhikkhave, sabbena bhikkhunisaṅghena ovādo gantabbo, gaccheyya ce, āpatti dukkaṭassa. Anujānāmi bhikkhave catūhi pañcahi bhikkhunīhi ovādaṃ gantu’nti. Punapi tatheva ujjhāyiṃsu. Puna bhagavā ‘anujānāmi, bhikkhave, dve tisso bhikkhuniyo ovādaṃ gantu’’’nti āha.

उस समय पूरा भिक्षुणी संघ ओवाद (उपदेश) के लिए जाता था। लोग आलोचना करते थे, निंदा करते थे और बुरा-भला कहते थे—'ये इनकी पत्नियाँ हैं, ये इनकी उप-पत्नियां हैं, अब ये इनके साथ रमण करेंगे।' भगवान को यह बात बताई गई—'भिक्षुओं, पूरे भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए नहीं जाना चाहिए। यदि जाएँ, तो दुष्कृत (दुक्कट) का दोष होता है। भिक्षुओं, मैं चार या पाँच भिक्षुणियों को ओवाद के लिए जाने की अनुमति देता हूँ।' फिर भी वैसे ही आलोचना हुई। फिर भगवान ने कहा—'भिक्षुओं, मैं दो या तीन भिक्षुणियों को ओवाद के लिए जाने की अनुमति देता हूँ।'

Tasmā bhikkhunisaṅghena dve tisso bhikkhuniyo yācitvā pesetabbā – ‘‘ethayye, bhikkhusaṅghaṃ ovādūpasaṅkamanaṃ yācatha, bhikkhunisaṅgho ayyā…pe… ovādūpasaṅkamana’’nti (cūḷava. 413). Tāhi bhikkhunīhi ārāmaṃ gantabbaṃ. Tato ovādapaṭiggāhakaṃ ekaṃ bhikkhuṃ upasaṅkamitvā vanditvā so bhikkhu ekāya bhikkhuniyā evamassa vacanīyo ‘‘bhikkhunisaṅgho, ayya, bhikkhusaṅghassa pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira ayya bhikkhunisaṅgho ovādūpasaṅkamana’’nti. Tena bhikkhunā pātimokkhuddesako bhikkhu upasaṅkamitvā evamassa vacanīyo ‘‘bhikkhunisaṅgho bhante bhikkhusaṅghassa pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira bhante bhikkhunisaṅgho ovādūpasaṅkamana’’nti. Pātimokkhuddesakena vattabbo ‘‘atthi koci bhikkhu bhikkhunovādako sammato’’ti. Sace hoti koci bhikkhu [Pg.61] bhikkhunovādako sammato, pātimokkhuddesakena vattabbo ‘‘itthannāmo bhikkhu bhikkhunovādako sammato, taṃ bhikkhunisaṅgho upasaṅkamatū’’ti.

इसलिए भिक्षुणी संघ द्वारा दो या तीन भिक्षुणियों से प्रार्थना कर उन्हें भेजना चाहिए—'आर्याओं, आओ, भिक्षु संघ से ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करो, भिक्षुणी संघ आर्यों के... (पे)... ओवाद के लिए आने की अनुमति माँगता है।' उन भिक्षुणियों को विहार जाना चाहिए। फिर ओवाद स्वीकार करने वाले एक भिक्षु के पास जाकर और वंदना करके, उस भिक्षु से एक भिक्षुणी द्वारा इस प्रकार कहा जाना चाहिए—'आर्य, भिक्षुणी संघ भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करता है और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करता है। आर्य, भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' उस भिक्षु को पातिमोक्ख का पाठ करने वाले भिक्षु के पास जाकर इस प्रकार कहना चाहिए—'भन्ते, भिक्षुणी संघ भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करता है और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करता है। भन्ते, भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' पातिमोक्ख का पाठ करने वाले को कहना चाहिए—'क्या कोई भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत है?' यदि कोई भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत हो, तो पातिमोक्ख का पाठ करने वाले को कहना चाहिए—'अमुक नाम का भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत है, भिक्षुणी संघ उनके पास जाए।'

Sace na hoti koci bhikkhu bhikkhunovādako sammato, pātimokkhuddesakena vattabbo – ‘‘ko āyasmā ussahati bhikkhuniyo ovaditu’’nti. Sace koci bhikkhu ussahati bhikkhuniyo ovadituṃ, so ca hoti aṭṭhahaṅgehi samannāgato, sammannitvā vattabbo – ‘‘itthannāmo bhikkhu bhikkhunovādako sammato, taṃ bhikkhunisaṅgho upasaṅkamatū’’ti.

यदि कोई भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत न हो, तो पातिमोक्ख का पाठ करने वाले को कहना चाहिए—'कौन आयुष्मान भिक्षुणियों को ओवाद देने के लिए उत्साहित है?' यदि कोई भिक्षु भिक्षुणियों को ओवाद देने के लिए उत्साहित हो और वह आठ अंगों से युक्त हो, तो उसे सम्मत करके कहना चाहिए—'अमुक नाम का भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत है, भिक्षुणी संघ उनके पास जाए।'

Sace pana koci na ussahati bhikkhuniyo ovadituṃ, pātimokkhuddesakena vattabbo – ‘‘natthi koci bhikkhu bhikkhunovādako sammato, pāsādikena bhikkhunisaṅgho sampādetū’’ti. Ettāvatā hi sakalaṃ sikkhattayasaṅgahaṃ sāsanamārocitaṃ hoti. Tena bhikkhunā ‘‘sādhū’’ti sampaṭicchitvā pāṭipade bhikkhunīnaṃ ārocetabbaṃ. Bhikkhunisaṅghenapi tā bhikkhuniyo pesetabbā ‘‘gacchathayye, pucchatha ‘kiṃ ayya labhati bhikkhunisaṅgho ovādūpasaṅkamana’’’nti. Tāhi ‘‘sādhu ayye’’ti sampaṭicchitvā ārāmaṃ gantvā taṃ bhikkhuṃ upasaṅkamitvā evaṃ vattabbaṃ – ‘‘kiṃ ayya labhati bhikkhunisaṅgho ovādūpasaṅkamana’’nti. Tena vattabbaṃ – ‘‘natthi koci bhikkhu bhikkhunovādako sammato, pāsādikena bhikkhunisaṅgho sampādetū’’ti. Tāhi ‘‘sādhu ayyā’’ti sampaṭicchitabbaṃ. Ekato āgatānaṃ vasena cetaṃ vuttaṃ, tāsu pana ekāya bhikkhuniyā vattabbañca sampaṭicchitabbañca, itarā tassā sahāyikā.

लेकिन यदि कोई भी भिक्षुणियों को ओवाद देने के लिए उत्साहित न हो, तो पातिमोक्ख का पाठ करने वाले को कहना चाहिए—'कोई भी भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत नहीं है, भिक्षुणी संघ श्रद्धापूर्वक (अपनी शिक्षाओं को) पूर्ण करे।' इतने मात्र से ही तीनों शिक्षाओं के संग्रह वाले पूरे शासन का निर्देश दे दिया गया होता है। उस भिक्षु को 'साधु' कहकर स्वीकार करना चाहिए और प्रतिपदा को भिक्षुणियों को सूचित करना चाहिए। भिक्षुणी संघ को भी उन भिक्षुणियों को भेजना चाहिए—'आर्याओं, जाओ और पूछो—आर्य, क्या भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति मिली है?' उनके द्वारा 'साधु आर्या' कहकर स्वीकार कर, विहार जाकर, उस भिक्षु के पास जाकर इस प्रकार कहना चाहिए—'आर्य, क्या भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति मिली है?' उसके द्वारा कहा जाना चाहिए—'कोई भी भिक्षु भिक्षुणी-ओवादक के रूप में सम्मत नहीं है, भिक्षुणी संघ श्रद्धापूर्वक पूर्ण करे।' उनके द्वारा 'साधु आर्य' कहकर स्वीकार किया जाना चाहिए। यह बात एक साथ आई हुई भिक्षुणियों के संदर्भ में कही गई है, लेकिन उनमें से एक भिक्षुणी को बोलना और स्वीकार करना चाहिए, अन्य उसकी सहायिकाएँ होती हैं।

Sace pana bhikkhunisaṅgho vā bhikkhusaṅgho vā na pūrati, ubhayatopi vā gaṇamattameva puggalamattaṃ vā hoti, ekā bhikkhunī vā bahūhi bhikkhunupassayehi ovādatthāya pesitā hoti, tatrāyaṃ vacanakkamo – ‘‘bhikkhuniyo ayya bhikkhusaṅghassa pāde vandanti, ovādūpasaṅkamanañca yācanti, labhantu kira ayya bhikkhuniyo ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Ahaṃ ayya bhikkhusaṅghassa pāde vandāmi; ovādūpasaṅkamanañca yācāmi, labhāmahaṃ ayya ovādūpasaṅkamana’’nti.

लेकिन यदि भिक्षुणी संघ या भिक्षु संघ पूर्ण न हो, या दोनों ओर केवल गण मात्र या व्यक्ति मात्र हों, या एक भिक्षुणी कई भिक्षुणी-आवासों से ओवाद के लिए भेजी गई हो, तो वहाँ यह वचन-क्रम है—'आर्य, भिक्षुणियाँ भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करती हैं और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हैं। आर्य, भिक्षुणियों को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' 'आर्य, मैं भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करती हूँ; और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हूँ। आर्य, मुझे ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।'

‘‘Bhikkhunisaṅgho [Pg.62] ayya ayyānaṃ pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira ayya bhikkhunīsaṅgho ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Bhikkhuniyo ayya ayyānaṃ pāde vandanti, ovādūpasaṅkamanañca yācanti, labhantu kira ayya bhikkhuniyo ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Ahaṃ ayya ayyānaṃ pāde vandāmi, ovādūpasaṅkamanañca yācāmi, labhāmahaṃ ayya ovādūpasaṅkamana’’nti.

'आर्य, भिक्षुणी संघ आर्यों के चरणों में वंदना करता है और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करता है। आर्य, भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' 'आर्य, भिक्षुणियाँ आर्यों के चरणों में वंदना करती हैं और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हैं। आर्य, भिक्षुणियों को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' 'आर्य, मैं आर्यों के चरणों में वंदना करती हूँ, और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हूँ। आर्य, मुझे ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।'

‘‘Bhikkhunisaṅgho ayya ayyassa pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira ayya bhikkhunisaṅgho ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Bhikkhuniyo ayya ayyassa pāde vandanti; ovādūpasaṅkamanañca yācanti, labhantu kira ayya bhikkhuniyo ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Ahaṃ ayya ayyassa pāde vandāmi, ovādūpasaṅkamanañca yācāmi, labhāmahaṃ ayya ovādūpasaṅkamana’’nti.

'आर्य, भिक्षुणी संघ आर्य के चरणों में वंदना करता है और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करता है। आर्य, भिक्षुणी संघ को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' 'आर्य, भिक्षुणियाँ आर्य के चरणों में वंदना करती हैं; और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हैं। आर्य, भिक्षुणियों को ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।' 'आर्य, मैं आर्य के चरणों में वंदना करती हूँ, और ओवाद के लिए आने की प्रार्थना करती हूँ। आर्य, मुझे ओवाद के लिए आने की अनुमति प्राप्त हो।'

‘‘Bhikkhunisaṅgho ca ayya bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca bhikkhusaṅghassa ayyānaṃ ayyassa pāde vandati vandanti vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati yācanti yācati, labhatu kira labhantu kira labhatu kira ayya bhikkhunisaṅgho ca bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca ovādūpasaṅkamana’’nti.

हे आर्य! भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी, भिक्षु संघ के, आर्यों के और आर्य के चरणों में वंदना करते हैं, और उपदेश के लिए आने की प्रार्थना करते हैं। हे आर्य! भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी उपदेश के लिए आने की अनुमति प्राप्त करें।

Tenapi bhikkhunā uposathakāle evaṃ vattabbaṃ – ‘‘bhikkhuniyo bhante bhikkhusaṅghassa pāde vandanti, ovādūpasaṅkamanañca yācanti, labhantu kira bhante bhikkhuniyo ovādūpasaṅkamana’’nti. ‘‘Bhikkhunī bhante bhikkhusaṅghassa pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira bhante bhikkhunī ovādūpasaṅkamana’’nti.

उस भिक्षु द्वारा भी उपोसथ के समय इस प्रकार कहना चाहिए— 'भन्ते! भिक्षुणियाँ भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करती हैं और उपदेश के लिए आने की प्रार्थना करती हैं। भन्ते! भिक्षुणियाँ उपदेश के लिए आने की अनुमति प्राप्त करें।' 'भन्ते! भिक्षुणी भिक्षु संघ के चरणों में वंदना करती है और उपदेश के लिए आने की प्रार्थना करती है। भन्ते! भिक्षुणी उपदेश के लिए आने की अनुमति प्राप्त करे।'

‘‘Bhikkhunisaṅgho bhante, bhikkhuniyo bhante, bhikkhunī bhante āyasmantānaṃ pāde vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati, labhatu kira bhante bhikkhunī ovādūpasaṅkamana’’nti.

'भन्ते! भिक्षुणी संघ, भन्ते! भिक्षुणियाँ, भन्ते! भिक्षुणी आयुष्मानों के चरणों में वंदना करती है और उपदेश के लिए आने की प्रार्थना करती है। भन्ते! भिक्षुणी उपदेश के लिए आने की अनुमति प्राप्त करे।'

‘‘Bhikkhunisaṅgho ca bhante, bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca bhikkhusaṅghassa āyasmantānaṃ pāde vandati vandanti vandati, ovādūpasaṅkamanañca yācati yācanti yācati, labhatu kira labhantu kira labhatu kira bhante bhikkhunisaṅgho ca bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca ovādūpasaṅkamana’’nti.

'भन्ते! भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी, भिक्षु संघ के और आयुष्मानों के चरणों में वंदना करते हैं, और उपदेश के लिए आने की प्रार्थना करते हैं। भन्ते! भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी उपदेश के लिए आने की अनुमति प्राप्त करें।'

Pātimokkhuddesakenāpi sace sammato bhikkhu atthi, purimanayeneva taṃ bhikkhuniyo, taṃ bhikkhunī, taṃ bhikkhunisaṅgho ca bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca upasaṅkamantu upasaṅkamatu upasaṅkamatūti vattabbaṃ. Sace natthi, pāsādikena [Pg.63] bhikkhunisaṅgho ca bhikkhuniyo ca bhikkhunī ca sampādetu sampādentu sampādetūti vattabbaṃ.

पातिमोक्ख का पाठ करने वाले के द्वारा भी, यदि कोई सम्मत (नियुक्त) भिक्षु हो, तो पूर्व विधि के अनुसार ही 'भिक्षुणियाँ उसके पास जाएँ', 'भिक्षुणी उसके पास जाए', 'भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी उसके पास जाएँ'—ऐसा कहना चाहिए। यदि नहीं है, तो 'भिक्षुणी संघ, भिक्षुणियाँ और भिक्षुणी प्रमाद रहित होकर (शील आदि को) पूर्ण करें'—ऐसा कहना चाहिए।

Ovādapaṭiggāhakena pāṭipade paccāharitvā tatheva vattabbaṃ. Ovādaṃ pana bālagilānagamike ṭhapetvā añño sacepi āraññako hoti, appaṭiggahetuṃ na labhati. Vuttañhetaṃ bhagavatā –

उपदेश (की प्रार्थना) स्वीकार करने वाले भिक्षु द्वारा प्रतिपदा के दिन लौटकर वैसा ही कहना चाहिए। अज्ञानी, बीमार और यात्रा पर जाने वाले भिक्षुओं को छोड़कर, यदि कोई अन्य आरण्यक (वनवासी) भिक्षु भी हो, तो वह (उपदेश की प्रार्थना) स्वीकार न करने का अधिकार नहीं रखता। भगवान द्वारा यह कहा गया है—

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, ṭhapetvā bālaṃ ṭhapetvā gilānaṃ ṭhapetvā gamikaṃ avasesehi ovādaṃ gahetu’’nti (cūḷava. 414).

'भिक्षुओं! मैं अज्ञानी को छोड़कर, बीमार को छोड़कर और यात्रा पर जाने वाले को छोड़कर, शेष भिक्षुओं द्वारा उपदेश (की प्रार्थना) स्वीकार करने की अनुमति देता हूँ।'

Tattha yo cātuddasikapannarasikesu vā uposathesu pāṭipade vā gantukāmo, so gamiko dutiyapakkhadivase gacchantopi aggahetuṃ na labhati, ‘‘na, bhikkhave, ovādo na gahetabbo, yo na gaṇheyya, āpatti dukkaṭassā’’ti (cūḷava. 414) vuttaṃ āpattiṃ āpajjatiyeva. Ovādaṃ gahetvā ca uposathagge anārocetuṃ vā pāṭipade bhikkhunīnaṃ apaccāharituṃ vā na vaṭṭati. Vuttañhetaṃ –

वहाँ जो चौदहवीं या पंद्रहवीं के उपोसथ के दिन या प्रतिपदा के दिन जाने का इच्छुक हो, वह 'गमिक' (यात्री) है; दूसरे पक्ष के दिन जाने वाला भी (उपदेश की प्रार्थना) स्वीकार न करने का अधिकार नहीं रखता। 'भिक्षुओं! उपदेश (की प्रार्थना) स्वीकार न करना, ऐसा नहीं होना चाहिए; जो स्वीकार नहीं करेगा, उसे दुक्कट का दोष होगा'—इस प्रकार कहे गए दोष को वह प्राप्त करता ही है। और उपदेश (की प्रार्थना) स्वीकार करके उपोसथ-घर में सूचित न करना या प्रतिपदा के दिन भिक्षुणियों को वापस न बताना उचित नहीं है। यह कहा गया है—

‘‘Na, bhikkhave, ovādo na ārocetabbo. Yo na āroceyya, āpatti dukkaṭassā’’ti (cūḷava. 415).

'भिक्षुओं! उपदेश (की प्रार्थना) सूचित न करना, ऐसा नहीं होना चाहिए। जो सूचित नहीं करेगा, उसे दुक्कट का दोष होगा।'

Aparampi vuttaṃ –

एक और बात कही गई है—

‘‘Na, bhikkhave, ovādo na paccāharitabbo. Yo na paccāhareyya, āpatti dukkaṭassā’’ti (cūḷava. 415).

'भिक्षुओं! उपदेश (की प्रार्थना) वापस (भिक्षुणियों को) नहीं पहुँचाना, ऐसा नहीं होना चाहिए। जो वापस नहीं पहुँचाएगा, उसे दुक्कट का दोष होगा।'

Tattha āraññakena paccāharaṇatthaṃ saṅketo kātabbo. Vuttañhetaṃ – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, āraññakena bhikkhunā ovādaṃ gahetuṃ, saṅketañca kātuṃ, atra paṭiharissāmī’’ti. Tasmā āraññako bhikkhu sace bhikkhunīnaṃ vasanagāme bhikkhaṃ labhati, tattheva caritvā bhikkhuniyo disvā ārocetvā gantabbaṃ. No cassa tattha bhikkhā sulabhā hoti, sāmantagāme caritvā bhikkhunīnaṃ gāmaṃ āgamma tatheva kātabbaṃ. Sace dūraṃ gantabbaṃ hoti, saṅketo kātabbo – ‘‘ahaṃ amukaṃ nāma tumhākaṃ gāmadvāre sabhaṃ vā maṇḍapaṃ vā rukkhamūlaṃ vā upasaṅkamissāmi, tattha āgaccheyyāthā’’ti[Pg.64]. Bhikkhunīhi tattha gantabbaṃ, agantuṃ na labbhati. Vuttañhetaṃ – ‘‘na, bhikkhave, bhikkhuniyā saṅketaṃ na gantabbaṃ. Yā na gaccheyya, āpatti dukkaṭassā’’ti (cūḷava. 415).

वहाँ आरण्यक भिक्षु द्वारा (उपदेश) वापस पहुँचाने के लिए संकेत (नियत स्थान/समय) करना चाहिए। यह कहा गया है— 'भिक्षुओं! मैं आरण्यक भिक्षु द्वारा उपदेश (की प्रार्थना) स्वीकार करने और यह संकेत करने की अनुमति देता हूँ कि मैं यहाँ वापस पहुँचाऊँगा।' इसलिए यदि आरण्यक भिक्षु को भिक्षुणियों के निवास वाले गाँव में भिक्षा मिलती है, तो वहीं भिक्षाटन करके भिक्षुणियों को देखकर और सूचित करके जाना चाहिए। यदि उसे वहाँ भिक्षा सुलभ न हो, तो पास के गाँव में भिक्षाटन करके भिक्षुणियों के गाँव में आकर वैसा ही करना चाहिए। यदि दूर जाना हो, तो संकेत करना चाहिए— 'मैं तुम्हारे गाँव के द्वार पर अमुक सभा या मंडप या वृक्ष के नीचे आऊँगा, वहाँ तुम सब आ जाना।' भिक्षुणियों को वहाँ जाना चाहिए, न जाने की अनुमति नहीं है। यह कहा गया है— 'भिक्षुओं! भिक्षुणी द्वारा संकेतित स्थान पर न जाना, ऐसा नहीं होना चाहिए। जो नहीं जाएगी, उसे दुक्कट का दोष होगा।'

Ubhatosaṅghe tīhi ṭhānehi pavāretabbanti ettha bhikkhunīhi cātuddase attanā pavāretvā uposathe bhikkhusaṅghe pavāretabbaṃ. Vuttañhetaṃ –

'दोनों संघों में तीन स्थानों से प्रवारणा करनी चाहिए'—यहाँ भिक्षुणियों द्वारा चौदहवीं के दिन स्वयं प्रवारणा करके, उपोसथ के दिन भिक्षु संघ में प्रवारणा करनी चाहिए। यह कहा गया है—

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, ajjatanāya pavāretvā aparajju bhikkhusaṅghaṃ pavāretu’’nti (cūḷava. 427).

'भिक्षुओं! मैं आज प्रवारणा करके अगले दिन भिक्षु संघ में प्रवारणा करने की अनुमति देता हूँ।'

Bhikkhunikhandhake vuttanayeneva cettha vinicchayo veditabbo. Vuttañhetaṃ –

भिक्षुणी खन्धक में कही गई विधि के अनुसार ही यहाँ विनिश्चय समझना चाहिए। यह कहा गया है—

‘‘Tena kho pana samayena sabbo bhikkhunisaṅgho pavārento kolāhalamakāsi. Bhagavato etamatthaṃ ārocesuṃ. Anujānāmi, bhikkhave, ekaṃ bhikkhuniṃ byattaṃ paṭibalaṃ sammannituṃ bhikkhunisaṅghassa atthāya bhikkhusaṅghaṃ pavāretuṃ. Evañca pana, bhikkhave, sammannitabbā. Paṭhamaṃ bhikkhunī yācitabbā, yācitvā byattāya bhikkhuniyā paṭibalāya saṅgho ñāpetabbo –

उस समय संपूर्ण भिक्षुणी संघ प्रवारणा करते हुए कोलाहल कर रहा था। भगवान को यह बात बताई गई। 'भिक्षुओं! मैं भिक्षुणी संघ के हित के लिए भिक्षु संघ में प्रवारणा करने हेतु एक चतुर और समर्थ भिक्षुणी को नियुक्त करने की अनुमति देता हूँ। और भिक्षुओं! उसे इस प्रकार नियुक्त करना चाहिए। पहले भिक्षुणी से प्रार्थना करनी चाहिए, प्रार्थना करने के बाद चतुर और समर्थ भिक्षुणी द्वारा संघ को सूचित करना चाहिए—

‘‘Suṇātu me, ayye saṅgho, yadi saṅghassa pattakallaṃ, saṅgho itthannāmaṃ bhikkhuniṃ sammanneyya bhikkhunisaṅghassa atthāya bhikkhusaṅghaṃ pavāretuṃ. Esā ñatti.

'आर्याओ! संघ मेरी बात सुने। यदि संघ के लिए उचित समय हो, तो संघ अमुक नाम की भिक्षुणी को भिक्षुणी संघ के हित के लिए भिक्षु संघ में प्रवारणा करने हेतु नियुक्त करे। यह ज्ञप्ति (सूचना) है।

‘‘Suṇātu me, ayye saṅgho, saṅgho itthannāmaṃ bhikkhuniṃ sammanneyya bhikkhunisaṅghassa atthāya bhikkhusaṅghaṃ pavāretuṃ. Yassā ayyāya khamati itthannāmāya bhikkhuniyā sammuti bhikkhunisaṅghassa atthāya bhikkhusaṅghaṃ pavāretuṃ, sā tuṇhassa; yassā nakkhamati, sā bhāseyya.

“हे आर्याओं! संघ मेरी बात सुने। संघ 'अमुक' नाम की भिक्षुणी को भिक्षुणी-संघ के हित के लिए भिक्षु-संघ से प्रवारणा करने हेतु नियुक्त करे। जिस आर्या को 'अमुक' नाम की भिक्षुणी की भिक्षुणी-संघ के हित के लिए भिक्षु-संघ से प्रवारणा करने हेतु नियुक्ति स्वीकार है, वह मौन रहे; जिसे स्वीकार नहीं है, वह बोले।”

‘‘Sammatā saṅghena itthannāmā bhikkhunī bhikkhunisaṅghassa atthāya bhikkhusaṅghaṃ pavāretuṃ. Khamati saṅghassa, tasmā tuṇhī, evametaṃ dhārayāmī’’ti (cūḷava. 427).

“संघ द्वारा 'अमुक' नाम की भिक्षुणी भिक्षुणी-संघ के हित के लिए भिक्षु-संघ से प्रवारणा करने हेतु नियुक्त की गई है। यह संघ को स्वीकार है, इसलिए (संघ) मौन है, ऐसा मैं इसे धारण करता हूँ।”

Tāya [Pg.65] sammatāya bhikkhuniyā bhikkhunisaṅghaṃ ādāya bhikkhusaṅghaṃ upasaṅkamitvā ekaṃsaṃ uttarāsaṅgaṃ karitvā añjaliṃ paggahetvā evamassa vacanīyo – ‘‘bhikkhunisaṅgho ayya, bhikkhusaṅghaṃ pavāreti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā. Vadatayya bhikkhusaṅgho bhikkhunisaṅghaṃ anukampaṃ upādāya, passanto paṭikarissati. Dutiyampi ayya, tatiyampi ayya, bhikkhunisaṅgho…pe… paṭikarissatī’’ti.

उस नियुक्त भिक्षुणी को भिक्षुणी-संघ को साथ लेकर भिक्षु-संघ के पास जाकर, एक कंधे पर उत्तरासंग कर, अंजलिबद्ध होकर इस प्रकार कहना चाहिए— ‘हे आर्य! भिक्षुणी-संघ भिक्षु-संघ से प्रवारणा करता है—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर। आर्य भिक्षु-संघ अनुकम्पा करके भिक्षुणी-संघ को (दोष) बताए, दोष को देखते हुए वह उसका प्रतिकार करेगी। दूसरी बार भी हे आर्य, तीसरी बार भी हे आर्य, भिक्षुणी-संघ... (पेय्याल)... प्रतिकार करेगी’।

Sace bhikkhunisaṅgho na pūrati, ‘‘bhikkhuniyo ayya bhikkhusaṅghaṃ pavārenti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadatayya bhikkhusaṅgho bhikkhuniyo anukampaṃ upādāya, passantiyo paṭikarissantī’’ti ca, ‘‘ahaṃ ayya bhikkhusaṅghaṃ pavāremi – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadatu maṃ ayya bhikkhusaṅgho anukampaṃ upādāya, passantī paṭikarissāmī’’ti ca evaṃ tikkhattuṃ vattabbaṃ.

यदि भिक्षुणी-संघ पूर्ण न हो, तो ‘हे आर्य! भिक्षुणियाँ भिक्षु-संघ से प्रवारणा करती हैं—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्य भिक्षु-संघ अनुकम्पा करके भिक्षुणियों को (दोष) बताए, देखते हुए वे प्रतिकार करेंगी’ और ‘हे आर्य! मैं भिक्षु-संघ से प्रवारणा करती हूँ—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्य भिक्षु-संघ अनुकम्पा करके मुझे (दोष) बताए, देखते हुए मैं प्रतिकार करूँगी’—इस प्रकार तीन बार कहना चाहिए।

Sace bhikkhusaṅgho na pūrati, ‘‘bhikkhunisaṅgho ayyā ayye pavāreti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadantayyā bhikkhunisaṅghaṃ anukampaṃ upādāya, passanto paṭikarissatī’’ti ca, ‘‘bhikkhunisaṅgho ayya ayyaṃ pavāreti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadatayyo bhikkhunisaṅghaṃ anukampaṃ upādāya, passanto paṭikarissatī’’ti ca evaṃ tikkhattuṃ vattabbaṃ.

यदि भिक्षु-संघ पूर्ण न हो, तो ‘हे आर्यों! भिक्षुणी-संघ आर्यों से प्रवारणा करता है—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्यगण अनुकम्पा करके भिक्षुणी-संघ को (दोष) बताएँ, देखते हुए वह प्रतिकार करेगा’ और ‘हे आर्य! भिक्षुणी-संघ आर्य से प्रवारणा करता है—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्य अनुकम्पा करके भिक्षुणी-संघ को (दोष) बताएँ, देखते हुए वह प्रतिकार करेगा’—इस प्रकार तीन बार कहना चाहिए।

Ubhinnaṃ apāripūriyā ‘‘bhikkhuniyo ayyā ayye pavārenti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadantayyā bhikkhuniyo anukampaṃ upādāya, passantiyo paṭikarissantī’’ti ca, ‘‘bhikkhuniyo ayya ayyaṃ pavārenti – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadatayyo bhikkhuniyo anukampaṃ upādāya, passantiyo paṭikarissantī’’ti ca, ‘‘ahaṃ ayyā ayye pavāremi – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadantu maṃ ayyā anukampaṃ upādāya, passantī paṭikarissāmī’’ti ca, ‘‘ahaṃ ayya ayyaṃ pavāremi – diṭṭhena vā sutena vā parisaṅkāya vā, vadatu maṃ ayyo anukampaṃ upādāya, passantī paṭikarissāmī’’ti ca evaṃ tikkhattuṃ vattabbaṃ.

दोनों (संघों) के अपूर्ण होने पर ‘भिक्षुणियाँ आर्यों से प्रवारणा करती हैं—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्यगण अनुकम्पा करके भिक्षुणियों को (दोष) बताएँ, देखते हुए वे प्रतिकार करेंगी’ और ‘भिक्षुणियाँ आर्य से प्रवारणा करती हैं—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्य अनुकम्पा करके भिक्षुणियों को (दोष) बताएँ, देखते हुए वे प्रतिकार करेंगी’ और ‘मैं आर्यों से प्रवारणा करती हूँ—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्यगण अनुकम्पा करके मुझे (दोष) बताएँ, देखते हुए मैं प्रतिकार करूँगी’ और ‘मैं आर्य से प्रवारणा करती हूँ—देखे हुए, सुने हुए या शंका किए हुए (दोषों) के आधार पर; आर्य अनुकम्पा करके मुझे (दोष) बताएँ, देखते हुए मैं प्रतिकार करूँगी’—इस प्रकार तीन बार कहना चाहिए।

Mānattacaraṇañca upasampadāpariyesanā ca yathāṭhāneyeva āvi bhavissati.

मानत्त का आचरण और उपसम्पदा की खोज (प्रार्थना) अपने-अपने स्थान पर ही स्पष्ट हो जाएगी।

Na [Pg.66] bhikkhuniyā kenaci pariyāyenāti dasahi vā akkosavatthūhi aññena vā kenaci pariyāyena bhikkhu neva akkositabbo, na paribhāsitabbo, na bhayena tajjetabbo. Ovaṭoti pihito vārito paṭikkhitto. Vacanayeva vacanapatho. Anovaṭoti apihito avārito appaṭikkhitto. Tasmā bhikkhuniyā ādhipaccaṭṭhāne jeṭṭhakaṭṭhāne ṭhatvā ‘‘evaṃ abhikkama, evaṃ paṭikkama, evaṃ nivāsehi, evaṃ pārupāhī’’ti kenaci pariyāyena neva bhikkhu ovaditabbo, na anusāsitabbo. Dosaṃ pana disvā ‘‘pubbe mahātherā na evaṃ abhikkamanti, na paṭikkamanti, na nivāsenti, na pārupanti, īdisaṃ kāsāvampi na dhārenti, na evaṃ akkhīni añjentī’’tiādinā nayena vijjamānadosaṃ dassetuṃ vaṭṭati. Bhikkhūhi pana ‘‘ayaṃ vuḍḍhasamaṇī evaṃ nivāseti, evaṃ pārupati, mā evaṃ nivāsehi, mā evaṃ pārupāhi, mā tilakammapaṇṇakammādīni karohī’’ti yathāsukhaṃ bhikkhuniṃ ovadituṃ anusāsituṃ vaṭṭati.

‘भिक्षुणी द्वारा किसी भी प्रकार से नहीं’ का अर्थ है कि दस आक्रोश-वस्तुओं (गालियों) से या किसी अन्य प्रकार से भिक्षु को न तो गाली देनी चाहिए, न ही उसकी निंदा करनी चाहिए, और न ही भय से डराना चाहिए। ‘ओवटो’ (अवरुद्ध) का अर्थ है बंद किया हुआ, रोका हुआ, निषिद्ध। ‘वचन’ ही ‘वचनपथ’ है। ‘अनओवटो’ का अर्थ है जो बंद नहीं है, जो रोका नहीं गया है, जो निषिद्ध नहीं है। इसलिए भिक्षुणी को आधिपत्य के स्थान पर या ज्येष्ठ के स्थान पर स्थित होकर ‘इस प्रकार आगे बढ़ो, इस प्रकार पीछे हटो, इस प्रकार अंतर्वासक पहनो, इस प्रकार उत्तरासंग ओढ़ो’—इस प्रकार किसी भी बहाने से भिक्षु को न तो उपदेश देना चाहिए और न ही अनुशासित करना चाहिए। किन्तु दोष देखकर ‘पहले महास्थविर इस प्रकार आगे नहीं बढ़ते थे, पीछे नहीं हटते थे, वस्त्र नहीं पहनते थे, नहीं ओढ़ते थे, इस प्रकार के काषाय वस्त्र धारण नहीं करते थे, इस प्रकार आँखों में अंजन नहीं लगाते थे’—इस प्रकार से विद्यमान दोष को दिखाना उचित है। किन्तु भिक्षुओं द्वारा ‘यह वृद्ध श्रमणी इस प्रकार पहनती है, इस प्रकार ओढ़ती है; इस प्रकार मत पहनो, इस प्रकार मत ओढ़ो; तिल-कर्म, पर्ण-कर्म आदि मत करो’—इस प्रकार अपनी सुविधानुसार भिक्षुणी को उपदेश देना और अनुशासित करना उचित है।

Samaggamhayyāti bhaṇantanti ‘‘samaggā amha ayya’’ iti bhaṇantaṃ bhikkhunisaṅghaṃ. Aññaṃ dhammaṃ bhaṇatīti aññaṃ suttantaṃ vā abhidhammaṃ vā. Samaggamhayyāti vacanena hi ovādaṃ paccāsīsanti, tasmā ṭhapetvā ovādaṃ aññaṃ dhammaṃ bhaṇantassa dukkaṭaṃ. Ovādaṃ aniyyādetvāti eso bhaginiyo ovādoti avatvā.

‘हे आर्य! हम सब समग्र (एकजुट) हैं’—ऐसा कहने वाले भिक्षुणी-संघ को। ‘अन्य धर्म कहता है’ का अर्थ है अन्य सुत्तन्त या अभिधम्म। क्योंकि ‘हम समग्र हैं’ इस वचन से वे ओवाद (उपदेश) की प्रतीक्षा करती हैं, इसलिए ओवाद को छोड़कर अन्य धर्म कहने वाले (भिक्षु) को दुक्कट (दोष) होता है। ‘ओवाद को सौंपे बिना’ का अर्थ है ‘हे बहनों! यह ओवाद है’—ऐसा कहे बिना (समाप्त करना)।

150. Adhammakammetiādīsu bhikkhunovādakasammutikammaṃ kammanti veditabbaṃ. Tattha adhammakamme dvinnaṃ navakānaṃ vasena aṭṭhārasa pācittiyāni. Dhammakamme dutiyassa navakassa avasānapade anāpatti, sesesu sattarasa dukkaṭāni.

१५०. ‘अधम्मकम्मे’ आदि में ‘भिक्षु-ओवादक-सम्मति-कर्म’ को ‘कर्म’ समझना चाहिए। वहाँ ‘अधर्म-कर्म’ में दो ‘नवक’ (नौ-नौ के समूह) के अनुसार अठारह पाचित्तिय होते हैं। ‘धर्म-कर्म’ में दूसरे नवक के अंतिम पद में अनापत्ति होती है, शेष पदों में सत्रह दुक्कट होते हैं।

152. Uddesaṃ dentoti aṭṭhannaṃ garudhammānaṃ pāḷiṃ uddisanto. Paripucchaṃ dentoti tassāyeva paguṇāya garudhammapāḷiyā aṭṭhakathaṃ kathentoti attho. Osārehi ayyāti vuccamāno osāretīti evaṃ vuccamāno aṭṭhagarudhammapāḷiṃ osāretīti attho. Evaṃ uddesaṃ dento, paripucchaṃ dento, yo ca osārehīti vuccamāno aṭṭha garudhamme bhaṇati, tassa pācittiyena anāpatti. Aññaṃ dhammaṃ bhaṇantassa dukkaṭena anāpatti. Pañhaṃ pucchati, pañhaṃ puṭṭho kathetīti bhikkhunī garudhammanissitaṃ vā khandhādinissitaṃ vā pañhaṃ pucchati, taṃ yo bhikkhu katheti, tassāpi [Pg.67] anāpatti. Aññassatthāya bhaṇantanti catuparisatiṃ dhammaṃ desentaṃ bhikkhuṃ upasaṅkamitvā bhikkhuniyo suṇanti, tatrāpi bhikkhussa anāpatti. Sikkhamānāya sāmaṇeriyāti etāsaṃ desentassāpi anāpatti. Sesaṃ uttānatthameva.

१५२. "उद्देसं देन्तो" (उद्देश देते हुए) का अर्थ है आठ गरुधम्मों की पालि का पाठ करना। "परिपृच्छं देन्तो" का अर्थ है उसी अच्छी तरह सीखी हुई गरुधम्म पालि की अट्ठकथा कहना। "ओसारेहि अय्या" (आर्या, पाठ सुनाइये) कहे जाने पर "ओसारेति" का अर्थ है आठ गरुधम्म पालि का पाठ करना। इस प्रकार उद्देश देते हुए, परिपृच्छा देते हुए, और "ओसारेहि" कहे जाने पर जो आठ गरुधम्मों को कहता है, उसे पाचित्तिय का अनापत्ति (दोष नहीं) है। अन्य धर्म (सुत्त, अभिधम्म) कहने वाले को दुक्कट की अनापत्ति है। "पञ्हं पुच्छति, पञ्हं पुट्ठो कथेति" का अर्थ है कि भिक्षुणी गरुधम्म संबंधी या स्कन्ध आदि संबंधी प्रश्न पूछती है, और जो भिक्षु उसे बताता है, उसे भी अनापत्ति है। "अञ्ञस्सत्थाय भणन्तं" का अर्थ है कि चार परिषदों में धर्मोपदेश देते हुए भिक्षु के पास आकर भिक्षुणियाँ सुनती हैं, वहाँ भी भिक्षु को अनापत्ति है। "सिक्खमानाय सामणेरिया" का अर्थ है कि इन्हें (सिक्खमाना और सामणेरी को) उपदेश देने वाले को भी अनापत्ति है। शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Padasodhammasamuṭṭhānaṃ – vācato ca vācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ tivedananti.

यह पदसोधम्म-समुट्ठान (पदों के शोधन से उत्पन्न) है - यह वाणी से और वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया (करने योग्य न करने) वाला है; इसमें संज्ञा न होने पर भी विमुक्ति (दोष से मुक्ति) नहीं है (नोसञ्ञाविमोक्ख); यह अचित्तक है; यह पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-दोष) है; यह वचीकम्म (वाचिक कर्म) है; इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Ovādasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

प्रथम ओवाद-सिक्खापद (समाप्त)।

2. Atthaṅgatasikkhāpadavaṇṇanā

२. २. अत्थङ्गत-सिक्खापद की व्याख्या।

153. Dutiyasikkhāpade – pariyāyenāti vārena, paṭipāṭiyāti attho. Adhicetasoti adhicittavato, sabbacittānaṃ adhikena arahattaphalacittena samannāgatassāti attho. Appamajjatoti nappamajjato, appamādena kusalānaṃ dhammānaṃ sātaccakiriyāya samannāgatassāti vuttaṃ hoti. Muninoti ‘‘yo munāti ubho loke, muni tena pavuccatī’’ti (dha. pa. 269) evaṃ ubhayalokamunanena vā, monaṃ vuccati ñāṇaṃ, tena ñāṇena samannāgatattā vā khīṇāsavo muni nāma vuccati, tassa munino. Monapathesu sikkhatoti arahattañāṇasaṅkhātassa monassa pathesu sattatiṃsabodhipakkhiyadhammesu tīsu vā sikkhāsu sikkhato. Idañca pubbabhāgapaṭipadaṃ gahetvā vuttaṃ, tasmā evaṃ pubbabhāge sikkhato imāya sikkhāya munibhāvaṃ pattassa muninoti evamettha attho daṭṭhabbo. Sokā na bhavanti tādinoti tādisassa khīṇāsavamunino abbhantare iṭṭhaviyogādivatthukā sokā na santi. Atha vā tādinoti tādilakkhaṇasamannāgatassa evarūpassa munino sokā na bhavantīti ayamettha attho. Upasantassāti rāgādīnaṃ upasamena upasantassa. Sadā satīmatoti sativepullappattattā niccakālaṃ satiyā avirahitassa. Ākāse antalikkheti antalikkhasaṅkhāte ākāse, na kasiṇugghāṭime, na pana rūpaparicchede. Caṅkamatipi tiṭṭhatipīti tāsaṃ bhikkhunīnaṃ kathaṃ [Pg.68] sutvā ‘‘imā bhikkhuniyo maṃ ‘ettakameva ayaṃ jānātī’ti avamaññanti, handa dāni etāsaṃ attano ānubhāvaṃ dassemī’’ti dhammabahumānaṃ uppādetvā abhiññāpādakaṃ catutthajjhānaṃ samāpajjitvā vuṭṭhāya evarūpaṃ iddhipāṭihāriyaṃ dassesi – ‘‘ākāse antalikkhe caṅkamatipi…pe… antaradhāyatipī’’ti. Tattha antaradhāyatipīti antaradhāyatipi adassanampi gacchatīti attho. Tañceva udānaṃ bhaṇati aññañca bahuṃ buddhavacananti thero kira attano bhātutherassa santike –

१५३. द्वितीय सिक्खापद में - "परियायेन" का अर्थ है बारी-बारी से या क्रम से। "अधिचेतसो" का अर्थ है अधिचित्त वाले, अर्थात् सभी चित्तों से श्रेष्ठ अरहत्तफल-चित्त से युक्त। "अप्पमज्जतो" का अर्थ है प्रमाद न करने वाले, अर्थात् अप्रमाद (स्मृति) के साथ कुशल धर्मों के निरंतर अभ्यास से युक्त। "मुनिनो" के विषय में कहा गया है - "जो दोनों लोकों को जानता है, वह मुनि कहलाता है" (धम्मपद २६९); इस प्रकार दोनों लोकों को जानने के कारण, या 'मोन' (ज्ञान) से युक्त होने के कारण क्षीणास्त्रव (अरहंत) को 'मुनि' कहा जाता है। "मोनपथेसु सिक्खतो" का अर्थ है अरहत्त-ज्ञान रूपी मोन के मार्ग स्वरूप ३७ बोधिपाक्षिक धर्मों में या तीन शिक्षाओं में शिक्षा ग्रहण करते हुए। यह अरहत्तफल से पूर्व की प्रतिपदा (अभ्यास) को लेकर कहा गया है, इसलिए पूर्व भाग में शिक्षा ग्रहण करते हुए इस शिक्षा से मुनि-भाव को प्राप्त मुनि के विषय में यहाँ ऐसा अर्थ समझना चाहिए। "सोका न भवन्ति तादिनो" का अर्थ है उस प्रकार के क्षीणास्त्रव मुनि के भीतर इष्ट-वियोग आदि कारणों से होने वाले शोक नहीं होते। अथवा "तादिनो" का अर्थ है तादि-लक्षण से युक्त ऐसे मुनि के शोक नहीं होते। "उपसन्तस्स" का अर्थ है राग आदि के उपशम से शांत हुए। "सदा सतीमतो" का अर्थ है स्मृति की प्रचुरता प्राप्त होने के कारण सदा स्मृति से युक्त। "आकासे अन्तलिक्खे" का अर्थ है अंतरिक्ष संज्ञक आकाश में, जो न तो कसिण-उग्घाटिम (कसिण हटाने से प्राप्त) है और न ही रूप-परिच्छेद (आकाश धातु)। "चङ्कमतिपि तिट्ठतिपी" का अर्थ है उन भिक्षुणियों की बात सुनकर कि "ये भिक्षुणियाँ मेरा यह कहकर तिरस्कार करती हैं कि 'यह (चुलपन्थक) इतना ही जानता है', तो अब मैं इन्हें अपना प्रभाव दिखाऊँगा", ऐसा सोचकर धर्म के प्रति बहुत सम्मान उत्पन्न कर अभिज्ञा के आधारभूत चतुर्थ ध्यान में समापन्न होकर और उससे उठकर अंतरिक्ष रूपी आकाश में चंक्रमण आदि ऋद्धि-प्रातिहार्य दिखाया - "आकाश में, अंतरिक्ष में चंक्रमण करता है... लुप्त हो जाता है"। वहाँ "अन्तरधायतिपि" का अर्थ है अदृश्य हो जाना। "तञ्चेव उदानं भणति अञ्ञञ्च बहुं बुद्धवचनन्ति" के विषय में कथा है कि स्थविर (चुलपन्थक) ने अपने बड़े भाई महापनथक स्थविर के पास—

‘‘Padumaṃ yathā kokanudaṃ sugandhaṃ,Pāto siyā phullamavītagandhaṃ;

Aṅgīrasaṃ passa virocamānaṃ,Tapantamādiccamivantalikkhe’’ti. (saṃ. ni. 1.123);

"जैसे प्रातःकाल सुगंधित लाल कमल (कोकनद) खिला हुआ और सुगंध से युक्त होकर शोभायमान होता है, वैसे ही अंतरिक्ष में तपते हुए सूर्य के समान देदीप्यमान अङ्गीरस (बुद्ध) को देखो।"

Imaṃ gāthaṃ uddisāpetvā cattāro māse sajjhāyi. Na ca paguṇaṃ kattumasakkhi. Tato naṃ thero ‘‘abhabbo tvaṃ imasmiṃ sāsane’’ti vihārā nikkaḍḍhāpesi, so rodamāno dvārakoṭṭhake aṭṭhāsi. Atha bhagavā buddhacakkhunā veneyyasatte olokento taṃ disvā vihāracārikaṃ caramāno viya tassa santikaṃ gantvā ‘‘cūḷapanthaka, kasmā rodasī’’ti āha. So tamatthaṃ ārocesi. Athassa bhagavā suddhaṃ pilotikakhaṇḍaṃ datvā ‘‘idaṃ ‘rajoharaṇaṃ rajoharaṇa’nti parimajjāhī’’ti āha. So ‘‘sādhū’’ti sampaṭicchitvā attano nivāsaṭṭhāne nisīditvā tassa ekamantaṃ parimajji, parimajjitaṭṭhānaṃ kāḷakamahosi. So ‘‘evaṃ parisuddhampi nāma vatthaṃ imaṃ attabhāvaṃ nissāya kāḷakaṃ jāta’’nti saṃvegaṃ paṭilabhitvā vipassanaṃ ārabhi. Athassa bhagavā āraddhavīriyabhāvaṃ ñatvā ‘‘adhicetaso’’ti imaṃ obhāsagāthaṃ abhāsi. Thero gāthāpariyosāne arahattaṃ pāpuṇi. Tasmā thero pakatiyāva imaṃ gāthaṃ mamāyati, so taṃ imissā gāthāya mamāyanabhāvaṃ jānāpetuṃ taṃyeva bhaṇati. Aññañca antarantarā āharitvā bahuṃ buddhavacanaṃ. Tena vuttaṃ – ‘‘tañceva udānaṃ bhaṇati, aññañca bahuṃ buddhavacana’’nti.

इस गाथा को सीखकर उन्होंने चार महीने तक स्वाध्याय किया, किंतु वे इसे अच्छी तरह कंठस्थ नहीं कर सके। तब उनके बड़े भाई स्थविर ने "तुम इस शासन में रहने के योग्य नहीं हो" कहकर उन्हें विहार से निकाल दिया। वे रोते हुए द्वार-कोष्ठक (मुख्य द्वार) पर खड़े हो गए। तब बुद्ध ने बुद्ध-चक्षु से विनेय जनों को देखते हुए उन्हें देखा और विहार में भ्रमण करते हुए के समान उनके पास जाकर पूछा— "चुलपन्थक, क्यों रो रहे हो?" उन्होंने वह सारा वृत्तांत कह सुनाया। तब बुद्ध ने उन्हें एक साफ कपड़े का टुकड़ा (पिलोतिक-खण्ड) देकर कहा— "इसे 'रजोहरणं रजोहरणं' (रज को हरने वाला) कहते हुए रगड़ो।" उन्होंने "साधु" कहकर उसे स्वीकार किया और अपने निवास स्थान पर बैठकर उसके एक कोने को रगड़ा। रगड़ा हुआ स्थान काला (मैला) हो गया। उन्होंने "ऐसा अत्यंत शुद्ध वस्त्र भी इस शरीर के संपर्क से काला हो गया" ऐसा संवेग प्राप्त कर विपश्यना आरंभ की। तब बुद्ध ने उनके वीर्य (प्रयत्न) को जानकर "अधिचेतसो" वाली यह आभा-गाथा (प्रकाश युक्त गाथा) कही। गाथा के अंत में स्थविर ने अरहत्व प्राप्त किया। इसलिए स्थविर स्वभावतः इस गाथा को "मेरी अपनी" मानते थे। वे इस गाथा के प्रति अपने उस ममत्व को जताने के लिए उसी गाथा को और बीच-बीच में अन्य बहुत से बुद्ध-वचनों को कहते थे। इसीलिए कहा गया है— "उसी उदान को कहते हैं और अन्य बहुत से बुद्ध-वचनों को भी।"

156. Ekato upasampannāyāti [Pg.69] bhikkhunisaṅghe upasampannāya, bhikkhusaṅghe pana upasampannaṃ ovadantassa pācittiyaṃ. Sesamettha uttānameva. Idampi ca padasodhammasamuṭṭhānameva.

१५६. "एकतो उपसम्पन्नाय" का अर्थ है भिक्षुणी संघ में उपसंपन्न (दीक्षित) हुई। किंतु भिक्षु संघ में उपसंपन्न हुई को उपदेश देने वाले को पाचित्तिय होता है। शेष अर्थ यहाँ स्पष्ट ही है। यह भी पदसोधम्म-समुट्ठान ही है।

Atthaṅgatasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

द्वितीय अत्थङ्गत-सिक्खापद (समाप्त)।

3. Bhikkhunupassayasikkhāpadavaṇṇanā

३. भिक्षुणी-निवास (भिक्षुनुपस्सय) शिक्षापद का वर्णन।

162. Tatiyasikkhāpade – aññatra samayā ovadati āpatti pācittiyassātiādīsu aṭṭhahi garudhammehi ovadantasseva pācittiyaṃ, aññena dhammena dukkaṭanti veditabbaṃ. Ekatoupasampannāyāti bhikkhunisaṅghe upasampannāya, bhikkhusaṅghe upasampannāya pana ovadato pācittiyameva. Ito parampi yattha yattha ‘‘ekatoupasampannā’’ti vuccati, sabbattha ayameva attho daṭṭhabbo. Sesaṃ uttānameva.

१६२. तीसरे शिक्षापद में— 'अञ्ञत्र समया ओवदति आपत्ति पाचित्तियस्स' (समय के अतिरिक्त उपदेश देने पर पाचित्तिय आपत्ति होती है) इत्यादि में, केवल आठ गरुधम्मों के साथ उपदेश देने वाले को ही पाचित्तिय होता है; अन्य धर्म (सुत्त या अभिधम्म) से उपदेश देने वाले को दुक्कट होता है, ऐसा समझना चाहिए। 'एकतोउपसम्पन्नाय' का अर्थ है— भिक्षुणी संघ में उपसम्पन्न (दीक्षित) को। यदि भिक्षु संघ में उपसम्पन्न को उपदेश देता है, तो भी पाचित्तिय ही होता है। इसके बाद भी जहाँ-जहाँ 'एकतोउपसम्पन्ना' कहा गया है, वहाँ सर्वत्र यही अर्थ समझना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato, kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह शिक्षापद कठिन-समुत्थान वाला है— यह काय-वाचा से, और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया (करने योग्य न होने पर भी करना) है, इसमें संज्ञा (जानने) से मुक्ति नहीं होती, यह सचित्तक (चित्त सहित) है, प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन के कारण दोष) है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Bhikkhunupassayasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

भिक्षुणी-निवास (भिक्षुनुपस्सय) शिक्षापद तीसरा है।

Idaṃ panettha mahāpaccariyaṃ vuttaṃ pakiṇṇakaṃ – asammato ce bhikkhu atthaṅgate sūriye bhikkhunupassayaṃ upasaṅkamitvā aṭṭhahi garudhammehi ovadati, tīṇi pācittiyāni. Aññena dhammena ovadato dve dukkaṭāni, ekaṃ pācittiyaṃ. Kathaṃ? Asammatamūlakaṃ dukkaṭaṃ, upassayaṃ gantvā aññena dhammena ovadanamūlakaṃ dukkaṭaṃ, atthaṅgate sūriye ovadanamūlakaṃ pācittiyanti. Sammatassa atthaṅgate sūriye tattha gantvā aṭṭhahi garudhammehi ovadantassa ekā anāpatti, dve pācittiyāni. Kathaṃ? Sammatattā anāpatti, atthaṅgate sūriye ovadanamūlakaṃ ekaṃ, gantvā garudhammehi ovadanamūlakaṃ ekanti dve pācittiyāni. Tasseva aññena dhammena ovadato ekā anāpatti, ekaṃ dukkaṭaṃ, ekaṃ pācittiyaṃ. Kathaṃ? Sammatattā anāpatti, gantvā aññena dhammena ovadanamūlakaṃ dukkaṭaṃ, atthaṅgate sūriye ovadanamūlakaṃ pācittiyanti. Divā [Pg.70] pana gantvā ovadato sammatassa ca asammatassa ca rattiṃ ovadanamūlakaṃ ekaṃ pācittiyaṃ apanetvā avasesā āpattānāpattiyo veditabbāti.

यहाँ महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया प्रकीर्णक (विविध निर्णय) इस प्रकार है— यदि असमम्मत (अनधिकृत) भिक्षु सूर्यास्त होने पर भिक्षुणी-निवास में जाकर आठ गरुधम्मों से उपदेश देता है, तो तीन पाचित्तिय होते हैं। अन्य धर्म से उपदेश देने पर दो दुक्कट और एक पाचित्तिय होता है। कैसे? असमम्मत होने के कारण एक दुक्कट, निवास में जाकर अन्य धर्म से उपदेश देने के कारण एक दुक्कट, और सूर्यास्त होने पर उपदेश देने के कारण एक पाचित्तिय। सम्म्मत (अधिकृत) भिक्षु के सूर्यास्त होने पर वहाँ जाकर आठ गरुधम्मों से उपदेश देने पर एक अनापत्ति और दो पाचित्तिय होते हैं। कैसे? सम्म्मत होने के कारण अनापत्ति, सूर्यास्त होने पर उपदेश देने के कारण एक पाचित्तिय, और भिक्षुणी-निवास में जाकर गरुधम्मों से उपदेश देने के कारण एक पाचित्तिय— इस प्रकार दो पाचित्तिय होते हैं। उसी (सम्म्मत भिक्षु) के अन्य धर्म से उपदेश देने पर एक अनापत्ति, एक दुक्कट और एक पाचित्तिय होता है। कैसे? सम्म्मत होने के कारण अनापत्ति, भिक्षुणी-निवास में जाकर अन्य धर्म से उपदेश देने के कारण एक दुक्कट, और सूर्यास्त होने पर उपदेश देने के कारण एक पाचित्तिय। दिन में जाकर उपदेश देने वाले सम्म्मत और असमम्मत भिक्षु के लिए, रात्रि में उपदेश देने के कारण होने वाले एक पाचित्तिय को हटाकर शेष आपत्तियाँ और अनापत्तियाँ समझनी चाहिए। यह प्रकीर्णक निर्णय है।

Pakiṇṇakakathā niṭṭhitā.

प्रकीर्णक कथा समाप्त हुई।

4. Āmisasikkhāpadavaṇṇanā

४. आमिष शिक्षापद का वर्णन।

164. Catutthasikkhāpade – na bahukatāti na katabahumānā, na dhamme bahumānaṃ katvā ovadantīti adhippāyo. ‘‘Bhikkhunovādakaṃ avaṇṇaṃ kattukāmo’’tiādīnaṃ ujjhāpanake vuttanayenevattho veditabbo.

१६४. चौथे शिक्षापद में— 'न बहुकता' का अर्थ है— बहुत आदर न करना; धर्म में बहुत आदर करके उपदेश नहीं देते, यह (छब्बग्गीय भिक्षुओं का) अभिप्राय है। 'भिक्खुनोवादकं अवण्णं कत्तुकामो' (भिक्षुणी-उपदेशक का अवर्ण/निंदा करने की इच्छा वाला) इत्यादि पदों का अर्थ उज्झापनक (शिक्षापद) में बताए गए तरीके से ही समझना चाहिए।

Upasampannaṃ saṅghena asammatanti ettha asammato nāma sammatena vā saṅghena vā bhāraṃ katvā ṭhapito veditabbo. Anupasampannaṃ sammataṃ vā asammataṃ vāti ettha pana bhikkhukāle sammutiṃ labhitvā sāmaṇerabhūmiyaṃ ṭhito sammato, sammatena vā saṅghena vā ṭhapito bahussuto sāmaṇero asammatoti veditabbo. Sesaṃ vuttanayattā uttānameva.

'उपसम्पन्नं संघेन असमम्मतं' यहाँ 'असमम्मत' का अर्थ है— जिसे सम्म्मत (अधिकृत) भिक्षु या संघ द्वारा उत्तरदायित्व देकर नियुक्त न किया गया हो। 'अनुपसम्पन्नं सम्म्मतं वा असमम्मतं वा' यहाँ भिक्षु काल में सम्मति (अधिकार) प्राप्त कर जो श्रामणेर अवस्था में स्थित है, वह 'सम्म्मत' है; और सम्म्मत भिक्षु या संघ द्वारा नियुक्त बहुश्रुत श्रामणेर को 'असमम्मत' समझना चाहिए। शेष पूर्वोक्त विधि के अनुसार स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

यह तीन समुत्थानों वाला है— यह काय-चित्त से, वाचा-चित्त से, और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया है, इसमें संज्ञा से मुक्ति होती है, यह सचित्तक है, लोक-वद्य (लोक निंदित) है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, इसमें अकुशल चित्त और दुःख वेदना होती है।

Āmisasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

आमिष शिक्षापद चौथा है।

5. Cīvaradānasikkhāpadavaṇṇanā

५. चीवर-दान शिक्षापद का वर्णन।

169. Pañcamasikkhāpade – visikhāyāti rathikāya. Piṇḍāya caratīti nibaddhacāravasena abhiṇhaṃ carati. Sandiṭṭhāti sandiṭṭhamittā ahesuṃ. Sesamettha padato uttānatthaṃ, vinicchayato cīvarapaṭiggahaṇasikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhi. Tatra hi bhikkhu paṭiggāhako, idha bhikkhunī, ayaṃ viseso. Sesaṃ tādisamevāti.

१६९. पाँचवें शिक्षापद में— 'विसिखाया' का अर्थ है— रथ-मार्ग (गली) में। 'पिण्डाय चरति' का अर्थ है— भिक्षा के लिए निरंतर भ्रमण करना। 'सन्दिट्ठा' का अर्थ है— देखे हुए मित्र (परिचित)। यहाँ शेष पदों का अर्थ स्पष्ट है; निर्णय के संबंध में इसे समुत्थान आदि के साथ 'चीवर-प्रतिग्रहण' शिक्षापद में बताई गई विधि के अनुसार ही समझना चाहिए। वहाँ भिक्षु प्रतिग्राहक (ग्रहण करने वाला) है, यहाँ भिक्षुणी है— यही विशेषता है। शेष उसी के समान है।

Cīvaradānasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

चीवर-दान शिक्षापद पाँचवाँ है।

6. Cīvarasibbanasikkhāpadavaṇṇanā

६. चीवर-सीवन (सिलाई) शिक्षापद का वर्णन।

175. Chaṭṭhasikkhāpade [Pg.71]udāyīti lāḷudāyī. Paṭṭhoti paṭibalo, nipuṇo ceva samattho cāti vuttaṃ hoti. Aññatarā bhikkhunīti tasseva purāṇadutiyikā. Paṭibhānacittanti attano paṭibhānena katacittaṃ, so kira cīvaraṃ rajitvā tassa majjhe nānāvaṇṇehi vippakatamethunaṃ itthipurisarūpamakāsi. Tena vuttaṃ – ‘‘majjhe paṭibhānacittaṃ vuṭṭhāpetvā’’ti. Yathāsaṃhaṭanti yathāsaṃharitameva.

१७५. छठे शिक्षापद में— 'उदायी' का अर्थ है— लालुदायी। 'पट्ठो' का अर्थ है— समर्थ, निपुण और सक्षम। 'अञ्ञतरा भिक्खुनी' का अर्थ है— उसकी पूर्व पत्नी। 'पटिभानचित्तं' का अर्थ है— अपनी प्रतिभा (बुद्धि) से बनाया गया चित्र; उसने चीवर को रंगकर उसके बीच में विभिन्न रंगों के धागों से मैथुनरत स्त्री-पुरुष की आकृति बनाई। इसीलिए कहा गया है— 'मज्झे पटिभानचित्तं वुट्ठापेत्वा' (बीच में प्रतिभा-चित्र उभारकर)। 'यथासंहटं' का अर्थ है— जैसे मोड़ा (तय किया) गया था वैसे ही।

176. Cīvaranti yaṃ nivāsituṃ vā pārupituṃ vā sakkā hoti, evañhi mahāpaccariyādīsu vuttaṃ. Sayaṃ sibbatīti ettha sibbissāmīti vicārentassāpi chindantassāpi dukkaṭaṃ, sibbantassa pana pācittiyaṃ. Ārāpathe ārāpatheti sūciṃ pavesetvā pavesetvā nīharaṇe. Sace pana sakalasūciṃ anīharanto dīghasuttappavesanatthaṃ satakkhattumpi vijjhitvā nīharati, ekameva pācittiyaṃ. Sakiṃ āṇattoti sakiṃ ‘‘cīvaraṃ sibbā’’ti vutto. Bahukampi sibbatīti sacepi sabbaṃ sūcikammaṃ pariyosāpetvā cīvaraṃ niṭṭhāpeti, ekameva pācittiyaṃ. Atha pana ‘‘imasmiṃ cīvare kattabbakammaṃ tava bhāro’’ti vutto karoti, āṇattassa ārāpathe ārāpathe ekamekaṃ pācittiyaṃ, āṇāpakassa ekavācāya sambahulānipi. Punappunaṃ āṇattiyaṃ pana vattabbameva natthi.

१७६. 'चीवर' वह है जिसे पहना या ओढ़ा जा सके; महाप्रत्यय आदि में ऐसा ही कहा गया है। 'सयं सिब्बति' (स्वयं सीता है) यहाँ 'सीऊँगा' ऐसा विचार कर व्यवस्थित करने वाले या काटने वाले को भी दुक्कट होता है, किन्तु सीने वाले को पाचित्तिय होता है। 'आरापथे आरापथे' का अर्थ है— सुई को बार-बार घुसाकर निकालना। यदि कोई पूरी सुई को निकाले बिना, लंबे धागे को पिरोने के लिए सौ बार भी छेदकर फिर निकालता है, तो एक ही पाचित्तिय होता है। 'सकिं आणत्तो' का अर्थ है— एक बार 'चीवर सियो' ऐसा कहा गया। 'बहुकम्पि सिब्बति' का अर्थ है— यदि वह सारा सिलाई का काम समाप्त कर चीवर पूरा कर देता है, तो भी एक ही पाचित्तिय होता है। किन्तु यदि उसे यह कहा गया हो कि 'इस चीवर में करने योग्य कार्य तुम्हारा उत्तरदायित्व है' और वह करता है, तो आज्ञा प्राप्त भिक्षु को प्रत्येक टाँके (सुई के मार्ग) पर एक-एक पाचित्तिय होता है, और आज्ञा देने वाले को एक ही वचन से बहुत सी आपत्तियाँ होती हैं। बार-बार आज्ञा देने पर तो (बहुत सी आपत्तियाँ होंगी ही), यह कहने की आवश्यकता ही नहीं है।

Yepi sace ācariyupajjhāyesu attano ñātikānaṃ cīvaraṃ sibbantesu tesaṃ nissitakā ‘‘ācariyupajjhāyavattaṃ vā kathinavattaṃ vā karomā’’ti sibbanti, tesampi ārāpathagaṇanāya āpattiyo. Ācariyupajjhāyā attano ñātikānaṃ cīvaraṃ antevāsikehi sibbāpenti, ācariyupajjhāyānaṃ dukkaṭaṃ, antevāsikānaṃ pācittiyaṃ. Antevāsikā attano ñātikānaṃ ācariyupajjhāyehi sibbāpenti, tatrāpi eseva nayo. Antevāsikānampi ācariyupajjhāyānampi ñātikāya cīvaraṃ hoti, ācariyupajjhāyā pana antevāsike vañcetvā sibbāpenti, ubhinnampi dukkaṭaṃ. Kasmā? Antevāsikānaṃ aññātikasaññāya sibbitattā, itaresaṃ akappiye niyojitattā. Tasmā ‘‘idaṃ te mātu cīvaraṃ, idaṃ bhaginiyā’’ti ācikkhitvā sibbāpetabbaṃ.

यदि आचार्य और उपाध्याय अपने संबंधियों के लिए चीवर सी रहे हों और उनके शिष्य भी यह सोचकर कि "हम आचार्य-उपाध्याय का कर्तव्य या कठिन-कर्तव्य कर रहे हैं" चीवर सीते हैं, तो उन शिष्यों को भी सुई के टांकों की संख्या के अनुसार आपत्ति होती है। यदि आचार्य और उपाध्याय अपने संबंधियों का चीवर शिष्यों से सिलवाते हैं, तो आचार्यों को दुक्कट और शिष्यों को पाचित्तिय होता है। यदि शिष्य अपने संबंधियों का चीवर आचार्यों से सिलवाते हैं, तो वहाँ भी यही नियम है। यदि चीवर शिष्य और आचार्य दोनों की संबंधी (भिक्षुणी) का हो, परंतु आचार्य शिष्यों को यह न बताकर कि वह संबंधी है, धोखा देकर सिलवाते हैं, तो दोनों को दुक्कट होता है। क्यों? क्योंकि शिष्यों ने 'अज्ञाति' (गैर-संबंधी) की संज्ञा से सिला है और दूसरों (आचार्यों) ने उन्हें अकल्पनीय कार्य में नियुक्त किया है। इसलिए, "यह तुम्हारी माता का चीवर है, यह तुम्हारी बहन का है" ऐसा बताकर ही सिलवाना चाहिए।

179. Aññaṃ [Pg.72] parikkhāranti yaṃkiñci upāhanatthavikādiṃ. Sesaṃ uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१७९. "अन्य परिष्कार" का अर्थ है जूते, थैले आदि जैसा कुछ भी। शेष स्पष्ट ही है। छह समुत्थान - क्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, तीन चित्त और तीन वेदना।

Cīvarasibbanasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

चीवर-सिब्बन (चीवर सिलाई) शिक्षापद छठा है।

7. Saṃvidhānasikkhāpadavaṇṇanā

७. संविधान शिक्षापद की व्याख्या।

181. Sattamasikkhāpade – pacchā gacchantīnaṃ corā acchindiṃsūti pacchā gacchantīnaṃ pattacīvaraṃ corā hariṃsu. Dūsesunti tā bhikkhuniyo corā dūsayiṃsu, sīlavināsaṃ pāpayiṃsūti attho.

१८१. सातवें शिक्षापद में - "पीछे चलने वालियों से चोरों ने छीन लिया" का अर्थ है कि पीछे चलने वाली भिक्षुणियों के पात्र और चीवर चोरों ने हर लिए। "दूषित किया" का अर्थ है कि चोरों ने उन भिक्षुणियों को भ्रष्ट किया, अर्थात् उनके शील का विनाश किया।

182-3. Saṃvidhāyāti saṃvidahitvā, gamanakāle saṅketaṃ katvāti attho. Kukkuṭasampādeti ettha yasmā gāmā nikkhamitvā kukkuṭo padasāva aññaṃ gāmaṃ gacchati, ayaṃ kukkuṭasampādoti vuccati. Tatrāyaṃ vacanattho – sampadanti etthāti sampādo. Ke sampadanti? Kukkuṭā. Kukkuṭānaṃ sampādo kukkuṭasampādo. Atha vā sampādoti gamanaṃ, kukkuṭānaṃ sampādo ettha atthītipi kukkuṭasampādo. Kukkuṭasampāte itipi pāṭho, tattha yassa gāmassa gehacchadanapiṭṭhito kukkuṭo uppatitvā aññassa gehacchadanapiṭṭhiyaṃ patati, ayaṃ kukkuṭasampātoti vuccati. Vacanattho panettha vuttanayeneva veditabbo. Dvidhā vuttappakāropi cesa gāmo accāsanno hoti, upacāro na labbhati. Yasmiṃ pana gāme paccūse vassantassa kukkuṭassa saddo anantare gāme suyyati, tādisehi gāmehi sampuṇṇaraṭṭhe gāmantare gāmantare pācittiyanti aṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Kiñcāpi vuttaṃ, ‘‘gāmantare gāmantare āpatti pācittiyassā’’ti vacanato pana sacepi ratanamattantaro gāmo hoti, yo tassa manussehi ṭhapitaupacāro, taṃ okkamantassa āpattiyeva.

१८२-३. "संविधान करके" (संविधाय) का अर्थ है भली-भाँति योजना बनाकर, प्रस्थान के समय संकेत (नियत समय और स्थान) तय करके। "कुक्कुट-सम्पाद" (मुर्गे की पहुँच) के विषय में - जिस गाँव से निकलकर मुर्गा पैदल ही दूसरे गाँव तक जा सके, उसे 'कुक्कुट-सम्पाद' कहा जाता है। यहाँ शब्दार्थ यह है - जहाँ भली-भाँति जा सकें, वह 'सम्पाद' है। कौन भली-भाँति जा सकते हैं? मुर्गे। मुर्गों का सम्पाद 'कुक्कुट-सम्पाद' है। अथवा 'सम्पाद' का अर्थ गमन (जाना) है, जहाँ मुर्गों का गमन हो, वह भी 'कुक्कुट-सम्पाद' है। 'कुक्कुट-सम्पाते' ऐसा भी पाठ है, वहाँ जिस गाँव के अंतिम घर की छत से मुर्गा उड़कर दूसरे गाँव के घर की छत पर गिरता है, उसे 'कुक्कुट-सम्पात' कहा जाता है। यहाँ शब्दार्थ पूर्वोक्त विधि से ही समझना चाहिए। इन दोनों प्रकारों में गाँव अत्यंत निकट होते हैं, अतः गाँव की सीमा (उपचार) प्राप्त नहीं होती। परंतु जिस गाँव में भोर के समय मुर्गे के बाँग देने की आवाज़ अगले गाँव में सुनाई दे, ऐसे गाँवों से भरे देश में प्रत्येक गाँव के बीच (गामन्तरे) पाचित्तिय होता है, ऐसा अट्ठकथा में कहा गया है। भले ही यह कहा गया हो, परंतु "गाँव-गाँव के बीच पाचित्तिय होता है" इस वचन के कारण, यदि दो गाँवों के बीच केवल एक हाथ (रतन) का भी अंतर हो, तो भी मनुष्यों द्वारा निर्धारित उस गाँव की सीमा (उपचार) में प्रवेश करने वाले भिक्षु को आपत्ति ही होती है।

Tatrāyaṃ āpattivinicchayo – saṃvidhānakāle hi sace ubhopi bhikkhunupassaye vā antarārāme vā āsanasālāya vā titthiyaseyyāya vā ṭhatvā saṃvidahanti, anāpatti kappiyabhūmi kirāyaṃ. Tasmā ettha saṃvidahanapaccayā [Pg.73] dukkaṭāpattiṃ na vadanti, gacchantassa yathāvatthukameva. Sace pana antogāme bhikkhunupassayadvāre rathikāya aññesu vā catukkasiṅghāṭakahatthisālādīsu saṃvidahanti, bhikkhuno āpatti dukkaṭassa. Evaṃ saṃvidahitvā gāmato nikkhamanti, nikkhamane anāpatti, anantaragāmassa upacārokkamane pana bhikkhuno pācittiyaṃ. Tatrāpi ‘‘paṭhamapāde dukkaṭaṃ, dutiyapāde pācittiya’’nti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Gāmato nikkhamitvā pana yāva anantaragāmassa upacāraṃ na okkamanti, etthantare saṃvidahitepi bhikkhuno dukkaṭaṃ, anantaragāmassa upacārokkamane purimanayeneva āpatti. Sace dūraṃ gantukāmā honti, gāmūpacāragaṇanāya okkamane okkamane āpatti, tassa tassa pana gāmassa atikkamane anāpatti. Sace pana bhikkhunī ‘‘asukaṃ nāma gāmaṃ gamissāmī’’ti upassayato nikkhamati, bhikkhupi tameva gāmaṃ sandhāya ‘‘asukaṃ nāma gāmaṃ gamissāmī’’ti vihārato nikkhamati. Atha dvepi gāmadvāre samāgantvā ‘‘tumhe kuhiṃ gacchatha, asukaṃ nāma gāmaṃ tumhe kuhinti, mayampi tatthevā’’ti vatvā ‘‘ehi dāni, gacchāmā’’ti saṃvidhāya gacchanti, anāpatti. Kasmā? Pubbameva gamissāmāti nikkhantattāti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Taṃ neva pāḷiyā na sesaaṭṭhakathāya sameti.

यहाँ आपत्ति का विनिश्चय इस प्रकार है - यदि योजना (संविधान) बनाते समय दोनों भिक्षु और भिक्षुणी, भिक्षुणी-आवास में, या गाँव के भीतर के विहार में, या भोजनशाला में, या तीर्थिकों के आवास में खड़े होकर योजना बनाते हैं, तो अनापत्ति है, क्योंकि यह 'कल्पनीय भूमि' (उचित स्थान) है। इसलिए यहाँ योजना बनाने के कारण 'दुक्कट' आपत्ति नहीं कही गई है। जाने वाले के लिए वस्तु के अनुसार ही आपत्ति होती है। यदि वे गाँव के भीतर, भिक्षुणी-आवास के द्वार पर, सड़क पर, या अन्य चौराहों, तिराहों, हस्ति-शाला आदि स्थानों पर योजना बनाते हैं, तो भिक्षु को दुक्कट की आपत्ति होती है। इस प्रकार योजना बनाकर यदि वे गाँव से निकलते हैं, तो निकलने में अनापत्ति है, परंतु अगले गाँव की सीमा (उपचार) में प्रवेश करने पर भिक्षु को पाचित्तिय होता है। वहाँ भी "पहले कदम पर दुक्कट और दूसरे कदम पर पाचित्तिय" ऐसा महाप्रत्यरी में कहा गया है। गाँव से निकलकर जब तक अगले गाँव की सीमा में प्रवेश नहीं करते, इस बीच योजना बनाने पर भी भिक्षु को दुक्कट होता है, और अगले गाँव की सीमा में प्रवेश करने पर पूर्वोक्त विधि से ही आपत्ति होती है। यदि वे दूर जाना चाहते हैं, तो प्रत्येक गाँव की सीमा में प्रवेश करने पर आपत्ति होती है, परंतु उस-उस गाँव को पार करने (निकलने) पर अनापत्ति है। यदि भिक्षुणी "मैं अमुक गाँव जाऊँगी" ऐसा सोचकर आवास से निकलती है और भिक्षु भी उसी गाँव के उद्देश्य से "मैं अमुक गाँव जाऊँगी" ऐसा सोचकर विहार से निकलता है, फिर दोनों गाँव के द्वार पर मिलकर पूछते हैं "आप कहाँ जा रहे हैं? अमुक गाँव। आप कहाँ? हम भी वहीं," और फिर "आओ, अब साथ चलते हैं" ऐसा कहकर योजना बनाकर जाते हैं, तो अनापत्ति है। क्यों? क्योंकि योजना बनाने से पहले ही जाने के लिए निकल चुके थे, ऐसा महाप्रत्यरी में कहा गया है। वह (कथन) न तो पालि से मेल खाता है और न ही शेष अट्ठकथाओं से।

Addhayojane addhayojaneti ekamekaṃ addhayojanaṃ atikkamantassa idāni atikkamissatīti paṭhamapāde dukkaṭaṃ, dutiyapāde pācittiyaṃ. Imasmiñhi naye atikkamane āpatti, okkamane anāpatti.

"आधा-आधा योजन" का अर्थ है - प्रत्येक आधे योजन की दूरी को पार करने वाले के लिए, "अब पार करेगा" इस समय पहले कदम पर दुक्कट और दूसरे कदम पर पाचित्तिय होता है। इस (आधा योजन वाले) नियम में पार करने (निकलने) पर आपत्ति होती है और प्रवेश करने पर अनापत्ति होती है।

184. Bhikkhu saṃvidahatīti nagaradvāre vā rathikāya vā bhikkhuniṃ disvā ‘‘asukaṃ gāmaṃ nāma gatapubbatthā’’ti vadati, ‘‘nāmhi ayya gatapubbā’’ti ‘‘ehi gacchāmā’’ti vā ‘‘sve ahaṃ gamissāmi, tvampi āgaccheyyāsī’’ti vā vadati. Bhikkhunī saṃvidahatīti gāmantare cetiyavandanatthaṃ gāmato nikkhamantaṃ bhikkhuṃ disvā ‘‘ayya kuhiṃ gacchathā’’ti vadati. ‘‘Asukaṃ nāma gāmaṃ cetiyavandanattha’’nti. ‘‘Ahampi ayya āgacchāmī’’ti evaṃ bhikkhunīyeva saṃvidahati, na bhikkhu.

१८४. भिक्षु व्यवस्था करता है (भिक्खु संविदहति) का अर्थ है कि नगर के द्वार पर या सड़क पर भिक्षुणी को देखकर वह कहता है, "क्या आप अमुक गाँव पहले गई हैं?" यदि वह कहती है, "नहीं भन्ते, पहले नहीं गई हूँ," तो वह कहता है, "आओ, हम चलते हैं" या "कल मैं जाऊँगा, आप भी आ जाना।" भिक्षुणी व्यवस्था करती है (भिक्खुनी संविदहति) का अर्थ है कि गाँव के बीच में चैत्य वंदना के लिए गाँव से निकलते हुए भिक्षु को देखकर वह कहती है, "भन्ते, आप कहाँ जा रहे हैं?" वह कहता है, "अमुक गाँव चैत्य वंदना के लिए।" तब वह कहती है, "भन्ते, मैं भी आती हूँ।" इस प्रकार केवल भिक्षुणी ही व्यवस्था करती है, भिक्षु नहीं।

185. Visaṅketenāti ettha ‘‘purebhattaṃ gacchissāmā’’ti vatvā pacchābhattaṃ gacchanti, ‘‘ajja vā gamissāmā’’ti vatvā sve gacchanti. Evaṃ kālavisaṅketeyeva [Pg.74] anāpatti, dvāravisaṅkete pana maggavisaṅkete vā satipi āpattiyeva. Āpadāsūti raṭṭhabhede cakkasamāruḷhā janapadā pariyāyanti evarūpāsu āpadāsu anāpatti. Sesaṃ uttānamevāti.

१८५. "विसांकेतेन" (संकेत के उल्लंघन से) यहाँ इसका अर्थ है कि "भोजन से पहले चलेंगे" ऐसा कहकर भोजन के बाद जाते हैं, या "आज चलेंगे" ऐसा कहकर कल जाते हैं। इस प्रकार केवल समय के संकेत के उल्लंघन (कालविसांकेत) में अनापत्ति है, लेकिन द्वार के संकेत या मार्ग के संकेत के उल्लंघन होने पर आपत्ति ही होती है। "आपदासु" (आपदाओं में) का अर्थ है राष्ट्र में विद्रोह या अशांति के समय जब जनपद के लोग इधर-उधर भटकते हैं, ऐसी आपदाओं में अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह चार समुत्थानों वाला है - यह काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-पद है, इसमें संज्ञा के बिना विमुक्ति नहीं है (नोसञ्ञाविमोक्ख), यह अचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Saṃvidhānasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सातवाँ संविधान शिक्षापद समाप्त।

8. Nāvābhiruhanasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें नाव-अभिरुहण शिक्षापद का वर्णन।

188. Aṭṭhamasikkhāpade – saṃvidhāyāti lokassādamittasanthavavasena kīḷāpurekkhārā saṃvidahitvā. Uddhaṃgāmininti uddhaṃ nadiyā paṭisotaṃ gacchantiṃ. Yasmā pana yo uddhaṃ javanato ujjavanikāya nāvāya kīḷati, so ‘‘uddhaṃgāminiṃ abhiruhatī’’ti vuccati. Tenassa padabhājane atthameva dassetuṃ ‘‘ujjavanikāyā’’ti vuttaṃ. Adhogāmininti adho anusotaṃ gacchantiṃ. Yasmā pana yo adho javanato ojavanikāya nāvāya kīḷati, so ‘‘adhogāminiṃ abhiruhatī’’ti vuccati. Tenassāpi padabhājane atthameva dassetuṃ ‘‘ojavanikāyā’’ti vuttaṃ. Tattha yaṃ titthasampaṭipādanatthaṃ uddhaṃ vā adho vā haranti, ettha anāpatti. Tiriyaṃ taraṇāyāti upayogatthe nissakkavacanaṃ.

१८८. आठवें शिक्षापद में - "संविधाय" का अर्थ है सांसारिक सुख और मित्रता के वश में होकर क्रीड़ा को मुख्य रखते हुए व्यवस्था करना। "उद्धंगामिनिं" का अर्थ है नदी के प्रवाह के विपरीत ऊपर की ओर जाने वाली। क्योंकि जो ऊपर की ओर जाने वाली नाव (उज्जवनिका) से क्रीड़ा करता है, उसे "उद्धंगामिनिं अभिरुहति" कहा जाता है। इसलिए पदभाजन में इसका अर्थ दिखाने के लिए "उज्जवनिकाय" कहा गया है। "अधोगामिनिं" का अर्थ है प्रवाह के साथ नीचे की ओर जाने वाली। क्योंकि जो नीचे की ओर जाने वाली नाव (ओजवनिका) से क्रीड़ा करता है, उसे "अधोगामिनिं अभिरुहति" कहा जाता है। इसलिए पदभाजन में इसका अर्थ दिखाने के लिए "ओजवनिकाय" कहा गया है। वहाँ जिस नाव को घाट तक पहुँचने के लिए ऊपर या नीचे ले जाते हैं, उसमें अनापत्ति है। "तिरियं तरणाय" (तिरछा पार करने के लिए) यहाँ द्वितीया विभक्ति के अर्थ में पंचमी विभक्ति का प्रयोग है।

189. Gāmantare gāmantareti ettha yassā nadiyā ekaṃ tīraṃ kukkuṭasampādagāmehi nirantaraṃ, ekaṃ agāmakaṃ araññaṃ, tassā sagāmakatīrapassena gamanakāle gāmantaragaṇanāya pācittiyāni, agāmakatīrapassena gamanakāle addhayojanagaṇanāya. Yā pana yojanavitthatā hoti, tassā majjhena gamanepi addhayojanagaṇanāya pācittiyāni veditabbāni. Anāpatti tiriyaṃ taraṇāyāti ettha na kevalaṃ nadiyā, yopi mahātitthapaṭṭanato tāmalittiṃ vā suvaṇṇabhūmiṃ vā gacchati, tassāpi anāpatti. Sabbaaṭṭhakathāsu hi nadiyaṃyeva āpatti vicāritā, na samudde.

१८९. "गामन्तरे गामन्तरे" यहाँ जिस नदी का एक तट गाँवों से निरंतर भरा हो और दूसरा तट निर्जन वन हो, उस नदी के सगामक (गाँव वाले) तट की ओर से जाते समय गाँवों की गणना के अनुसार पाचित्तिय होता है, और निर्जन तट की ओर से जाते समय आधे योजन की गणना के अनुसार। जो नदी एक योजन चौड़ी हो, उसके बीच से जाने पर भी आधे योजन की गणना के अनुसार पाचित्तिय समझना चाहिए। "तिरछा पार करने के लिए अनापत्ति है" यहाँ न केवल नदी में, बल्कि जो महातीर्थ पत्तन से ताम्रलिप्ति या सुवर्णभूमि जाता है, उसे भी अनापत्ति है। क्योंकि सभी अट्ठकथाओं में केवल नदी में ही आपत्ति का विचार किया गया है, समुद्र में नहीं।

191. Visaṅketenāti [Pg.75] idhāpi kālavisaṅketeneva anāpatti, titthavisaṅketena pana nāvāvisaṅketena vā gacchantassa āpattiyeva. Sesaṃ paṭhamasikkhāpadasadisameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

१९१. "विसांकेतेन" यहाँ भी केवल समय के संकेत के उल्लंघन से अनापत्ति है, लेकिन घाट के संकेत या नाव के संकेत के उल्लंघन से जाने वाले को आपत्ति ही होती है। शेष सब पहले शिक्षापद के समान ही समुत्थान आदि के साथ है।

Nāvābhiruhanasikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ नाव-अभिरुहण शिक्षापद समाप्त।

9. Paripācitasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें परिपाचित शिक्षापद का वर्णन।

192. Navamasikkhāpade – mahānāge tiṭṭhamāneti bhummatthe upayogavacanaṃ, mahānāgesu tiṭṭhamānesūti attho. Atha vā mahānāge tiṭṭhamāne ‘‘adisvā’’ti ayamettha pāṭhaseso daṭṭhabbo. Itarathā hi attho na yujjati. Antarākathāti avasānaṃ appatvā ārambhassa ca avasānassa ca vemajjhaṭṭhānaṃ pattakathā. Vippakatāti kayiramānā hoti. Saccaṃ mahānāgā kho tayā gahapatīti addhacchikena olokayamānā there pavisante disvā tehi sutabhāvaṃ ñatvā evamāha.

१९२. नौवें शिक्षापद में - "महानागे तिट्ठमाने" यह सप्तमी विभक्ति के अर्थ में द्वितीया विभक्ति का प्रयोग है, इसका अर्थ है "महान नागों (अर्हतों) के उपस्थित रहते हुए।" अथवा "महान नागों को उपस्थित रहते हुए न देखकर" यहाँ "अदिस्वा" (न देखकर) इस शेष पाठ को समझना चाहिए। अन्यथा अर्थ संगत नहीं होता। "अन्तराकथा" का अर्थ है अंत तक न पहुँचकर, आरंभ और अंत के बीच की स्थिति में पहुँची हुई कथा। "विप्पकता" का अर्थ है की जा रही कथा। "सच्चं महानागा खो तया गहपति" (हे गृहपति, सचमुच तुम्हारे द्वारा महान नागों को...) ऐसा वह तिरछी नज़रों से देखते हुए, स्थविरों को प्रवेश करते देख और यह जानकर कि उन्होंने उसकी बात सुन ली है, कहती है।

194. Bhikkhuniparipācitanti bhikkhuniyā paripācitaṃ, guṇappakāsanena nipphāditaṃ; laddhabbaṃ katanti attho. Padabhājane panassa bhikkhuniñca tassā paripācanākārañca dassetuṃ ‘‘bhikkhunī nāma ubhatosaṅghe upasampannā, paripāceti nāma pubbe adātukāmāna’’ntiādi vuttaṃ. Pubbe gihisamārambhāti ettha pubbeti paṭhamaṃ. Samārambhoti samāraddhaṃ vuccati, paṭiyāditassetaṃ adhivacanaṃ. Gihīnaṃ samārambho gihisamārambho. Bhikkhuniyā paripācanato paṭhamameva yaṃ gihīnaṃ paṭiyāditaṃ bhattaṃ, tato aññatra taṃ piṇḍapātaṃ ṭhapetvā aññaṃ bhuñjantassa āpatti, taṃ pana bhuñjantassa anāpattīti vuttaṃ hoti. Padabhājane pana yasmā ñātakapavāritehi bhikkhussatthāya asamāraddhopi piṇḍapāto atthato samāraddhova hoti, yathāsukhaṃ āharāpetabbato, tasmā byañjanaṃ anādiyitvā atthameva dassetuṃ ‘‘gihisamārambho nāma ñātakā vā honti pavāritā vā’’ti vuttaṃ.

१९४. "भिक्खुनीपरिपाचितं" का अर्थ है भिक्षुणी द्वारा तैयार कराया गया, गुणों का बखान करके निष्पादित किया गया; अर्थात् प्राप्त करने योग्य बनाया गया। पदभाजन में भिक्षुणी और उसके तैयार कराने के ढंग को दिखाने के लिए "भिक्षुणी नाम... परिपाचेति नाम पुब्बे अदातुकामानं" आदि कहा गया है। "पुब्बे गिहिसमारम्भा" यहाँ "पुब्बे" का अर्थ है पहले। "समारम्भो" का अर्थ है भली-भाँति तैयार किया गया, यह "पटियादित" का पर्यायवाची है। गृहस्थों द्वारा तैयार किया गया भोजन "गिहिसमारम्भ" है। भिक्षुणी के तैयार कराने से पहले ही जो भोजन गृहस्थों द्वारा तैयार किया गया है, उस पिंडपात को छोड़कर अन्य भोजन करने पर आपत्ति होती है, लेकिन उसे खाने पर अनापत्ति है। पदभाजन में चूँकि ज्ञातियों और प्रवारितों द्वारा भिक्षु के लिए तैयार न किया गया पिंडपात भी अर्थतः तैयार किया गया ही होता है, क्योंकि उसे इच्छानुसार मँगाया जा सकता है, इसलिए शब्दों पर न जाकर केवल अर्थ दिखाने के लिए "गिहिसमारम्भो नाम जातका वा होन्ति पवारिता वा" कहा गया है।

195. Pakatipaṭiyattanti [Pg.76] pakatiyā tasseva bhikkhuno atthāya paṭiyāditaṃ hoti ‘‘therassa dassāmā’’ti. Mahāpaccariyaṃ pana ‘‘tassa aññassā’’ti avatvā ‘‘bhikkhūnaṃ dassāmāti paṭiyattaṃ hotī’’ti avisesena vuttaṃ.

१९५. "पकतिपटियत्तं" का अर्थ है स्वाभाविक रूप से उसी भिक्षु के लिए "हम स्थविर को देंगे" ऐसा सोचकर तैयार किया गया। महाप्रत्यय में तो "उसके लिए या दूसरे के लिए" ऐसा न कहकर "भिक्षुओं को देंगे ऐसा सोचकर तैयार किया गया है" इस प्रकार सामान्य रूप से कहा गया है।

197. Pañca bhojanāni ṭhapetvā sabbattha anāpattīti yāgukhajjakaphalāphale sabbattha bhikkhuniparipācitepi anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kāyacittato samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१९७. "पाँच भोजनों को छोड़कर सब जगह अनापत्ति है" - इसका अर्थ है कि यागु (पेय), खाद्य (नाश्ता), छोटे और बड़े फलों के विषय में, सब जगह भिक्षुणी द्वारा तैयार कराए जाने पर भी अनापत्ति होती है। शेष स्पष्ट ही है। यह प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान वाला है - यह काय और चित्त से समुत्थित होता है, क्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, त्रि-चित्त है और त्रि-वेदना वाला है।

Paripācitasikkhāpadaṃ navamaṃ.

परिपाचित शिक्षापद नौवाँ है।

10. Rahonisajjasikkhāpadavaṇṇanā

१०. रहोनिषज्ज शिक्षापद की व्याख्या।

198. Dasamasikkhāpade – sabbo pāḷiattho ca vinicchayo ca dutiyaaniyate vuttanayeneva veditabbo. Idañhi sikkhāpadaṃ dutiyāniyatena ca upari upanandhassa catutthasikkhāpadena ca saddhiṃ ekaparicchedaṃ, aṭṭhuppattivasena pana visuṃ paññattanti.

१९८. दसवें शिक्षापद में - सम्पूर्ण पालि अर्थ और विनिश्चय (निर्णय) दूसरे अनियत में कहे गए तरीके से ही समझना चाहिए। क्योंकि यह शिक्षापद दूसरे अनियत के साथ और ऊपर (अचेलक वर्ग में) उपनन्द के चौथे शिक्षापद के साथ एक ही सीमा (समान विषय) वाला है, किन्तु उत्पत्ति के कारण (निदान) के वश से इसे अलग से प्रज्ञप्त किया गया है।

Rahonisajjasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

रहोनिषज्ज शिक्षापद दसवाँ है।

Samatto vaṇṇanākkamena bhikkhunivaggo tatiyo.

व्याख्या के क्रम से तीसरा भिक्षुणी वर्ग समाप्त हुआ।

4. Bhojanavaggo

४. भोजन वर्ग।

1. Āvasathapiṇḍasikkhāpadavaṇṇanā

१. आवसथपिण्ड शिक्षापद की व्याख्या।

203. Bhojanavaggassa paṭhamasikkhāpade – āvasathapiṇḍoti āvasathe piṇḍo. Samantā parikkhittaṃ addhikagilānagabbhinipabbajitānaṃ yathānurūpaṃ paññattamañcapīṭhaṃ anekagabbhapamukhaparicchedaṃ āvasathaṃ katvā tattha puññakāmatāya piṇḍo paññatto hoti, yāgubhattabhesajjādi sabbaṃ tesaṃ tesaṃ dānatthāya ṭhapitaṃ hotīti attho. Hiyyopīti svepi. Apasakkantīti [Pg.77] apagacchanti. Manussā ujjhāyantīti titthiye apassantā ‘‘titthiyā kuhiṃ gatā’’‘‘ime passitvā pakkantā’’ti sutvā ujjhāyanti. Kukkuccāyantoti kukkuccaṃ karonto, akappiyasaññaṃ uppādentoti attho.

२०३. भोजन वर्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'आवसथपिण्ड' का अर्थ है आवसथ (विश्राम गृह/शाला) में दिया जाने वाला भोजन। चारों ओर से घिरे हुए, यात्रियों, बीमारों, गर्भवती महिलाओं और प्रव्रजितों के लिए यथायोग्य बिछाए गए मंच-पीठ (बिस्तर-कुर्सी) वाले, अनेक कमरों और बरामदों वाले आवसथ को बनाकर, वहाँ पुण्य की इच्छा से भोजन प्रज्ञप्त (स्थापित) किया जाता है; यागु, भात, औषधि आदि सब कुछ उन-उन (यात्रियों आदि) को दान देने के लिए रखा होता है - यह अर्थ है। 'कल भी' (हिय्योपि) का अर्थ है 'कल (आने वाले कल) भी' (स्वेपि)। 'अपसक्कन्ति' का अर्थ है 'चले जाते हैं'। 'मनुष्य उज्झायन्ति' (निंदा करते हैं) का अर्थ है - तीर्थिकों को न देखकर "तीर्थिक कहाँ गए?" ऐसा पूछकर और "इन्हें (भिक्षुओं को) देखकर चले गए" ऐसा सुनकर वे निंदा करते हैं। 'कुक्कुच्चायन्तो' का अर्थ है कुक्कुच्च (शंका) करते हुए, 'अकल्पनीय की संज्ञा' उत्पन्न करते हुए - यह अर्थ है।

206. Sakkoti tamhā āvasathā pakkamitunti addhayojanaṃ vā yojanaṃ vā gantuṃ sakkoti. Na sakkotīti ettakameva na sakkoti. Anodissāti imesaṃyeva vā ettakānaṃyeva vāti ekaṃ pāsaṇḍaṃ anuddisitvā sabbesaṃ paññatto hoti. Yāvadatthoti bhojanampi ettakanti aparicchinditvā yāvadattho paññatto hoti. Sakiṃ bhuñjitabbanti ekadivasaṃ bhuñjitabbaṃ, dutiyadivasato paṭṭhāya paṭiggahaṇe dukkaṭaṃ, ajjhohāre ajjhohāre pācittiyaṃ.

२०६. 'वहाँ से प्रस्थान करने में समर्थ है' का अर्थ है आधा योजन या एक योजन जाने में समर्थ है। 'समर्थ नहीं है' का अर्थ है इतनी ही दूरी जाने में समर्थ नहीं है। 'अनौदिश्य' (बिना निर्दिष्ट किए) का अर्थ है - "केवल इनके लिए" या "केवल इतने लोगों के लिए" - इस प्रकार किसी एक पाषण्ड (सम्प्रदाय) को निर्दिष्ट न कर सबके लिए प्रज्ञप्त होता है। 'यावदत्थ' (जितनी आवश्यकता हो) का अर्थ है - भोजन को "इतना ही" इस प्रकार सीमित न कर जितनी आवश्यकता हो उतना भोजन प्रज्ञप्त होता है। 'एक बार भोजन करना चाहिए' का अर्थ है एक दिन भोजन करना चाहिए; दूसरे दिन से ग्रहण करने पर दुष्कृत होता है, और प्रत्येक ग्रास निगलने पर पाचित्तिय होता है।

Ayaṃ panettha vinicchayo – ekakulena vā nānākulehi vā ekato hutvā ekasmiṃ ṭhāne vā nānāṭhānesu vā ‘‘ajja ekasmiṃ; sve ekasmi’’nti evaṃ aniyamitaṭṭhāne vā paññattaṃ ekasmiṃ ṭhāne ekadivasaṃ bhuñjitvā dutiyadivase tasmiṃ ṭhāne aññasmiṃ vā bhuñjituṃ na vaṭṭati. Nānākulehi pana nānāṭhānesu paññattaṃ ekasmiṃ ṭhāne ekadivasaṃ bhuñjitvā dutiyadivase aññattha bhuñjituṃ vaṭṭati. Paṭipāṭiṃ pana khepetvā puna ādito paṭṭhāya bhuñjituṃ na vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Ekapūganānāpūgaekagāmanānāgāmesupi eseva nayo. Yopi ekakulassa vā nānākulānaṃ vā ekato paññatto taṇḍulādīnaṃ abhāvena antarantarā chijjati, sopi na bhuñjitabbo. Sace pana ‘‘na sakkoma dātu’’nti upacchinditvā puna kalyāṇacitte uppanne dātuṃ ārabhanti, etaṃ puna ekadivasaṃ bhuñjituṃ vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ.

यहाँ यह विनिश्चय (निर्णय) है - एक कुल द्वारा या अनेक कुलों द्वारा मिलकर एक स्थान पर या अनेक स्थानों पर, "आज एक स्थान पर, कल दूसरे स्थान पर" इस प्रकार अनियत (अनिश्चित) स्थान पर प्रज्ञप्त भोजन को एक स्थान पर एक दिन खाकर, दूसरे दिन उसी स्थान पर या अन्य स्थान पर खाना उचित नहीं है। किन्तु अनेक कुलों द्वारा अनेक स्थानों पर प्रज्ञप्त भोजन को एक स्थान पर एक दिन खाकर, दूसरे दिन अन्यत्र खाना उचित है। परन्तु क्रम को समाप्त कर पुनः आरम्भ से खाना उचित नहीं है - ऐसा महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है। एक समूह, अनेक समूह, एक गाँव, अनेक गाँव के विषय में भी यही नियम है। जो भोजन एक कुल या अनेक कुलों द्वारा मिलकर प्रज्ञप्त किया गया हो और चावल आदि के अभाव में बीच-बीच में टूट (रुक) जाता हो, उसे भी (दोबारा) नहीं खाना चाहिए। यदि "हम देने में समर्थ नहीं हैं" ऐसा सोचकर बंद कर दिया हो और पुनः कल्याण-चित्त उत्पन्न होने पर देना आरम्भ करें, तो उसे पुनः एक दिन खाना उचित है - ऐसा महाप्रत्यय में कहा गया है।

208. Anāpatti gilānassāti gilānassa anuvasitvā bhuñjantassa anāpatti. Gacchanto vāti yo gacchanto antarāmagge ekadivasaṃ gataṭṭhāne ca ekadivasaṃ bhuñjati, tassāpi anāpatti. Āgacchantepi eseva nayo. Gantvā paccāgacchantopi antarāmagge ekadivasaṃ āgataṭṭhāne ca ekadivasaṃ bhuñjituṃ labhati. Gacchissāmīti bhuñjitvā nikkhantassa nadī vā pūrati corādibhayaṃ vā hoti, so nivattitvā khemabhāvaṃ ñatvā gacchanto puna ekadivasaṃ bhuñjituṃ labhatīti sabbamidaṃ mahāpaccariyādīsu vuttaṃ[Pg.78]. Odissa paññatto hotīti bhikkhūnaṃyeva atthāya uddisitvā paññatto hoti. Na yāvadatthoti yāvadatthaṃ paññatto na hoti, thokaṃ thokaṃ labbhati, tādisaṃ niccampi bhuñjituṃ vaṭṭati. Pañca bhojanāni ṭhapetvā sabbatthāti yāgukhajjakaphalāphalādibhede sabbattha anāpatti. Yāguādīni hi niccampi bhuñjituṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ ticittaṃ, tivedananti.

२०८. 'बीमार के लिए अनापत्ति है' का अर्थ है बीमार भिक्षु के लिए प्रतिदिन रहकर भोजन करने में अनापत्ति है। 'जाते हुए' का अर्थ है जो भिक्षु जाते समय रास्ते में एक दिन और पहुँचने के स्थान पर एक दिन भोजन करता है, उसके लिए भी अनापत्ति है। वापस आते समय भी यही नियम है। जाकर वापस आते हुए भी रास्ते में एक दिन और आने के स्थान पर एक दिन भोजन करने का अवसर मिलता है। "जाऊँगा" ऐसा सोचकर भोजन करके निकलते समय यदि नदी भर जाए या चोर आदि का भय हो, तो वह लौटकर और सुरक्षा जानकर जाते हुए पुनः एक दिन भोजन करने का अवसर पाता है - यह सब महाप्रत्यय आदि में कहा गया है। 'उद्दिश्य प्रज्ञप्त है' का अर्थ है केवल भिक्षुओं के लिए ही उद्देश्य करके प्रज्ञप्त है। 'यावदत्थ नहीं' का अर्थ है जितनी आवश्यकता हो उतना प्रज्ञप्त नहीं है, थोड़ा-थोड़ा मिलता है; ऐसे भोजन को नित्य भी खाना उचित है। 'पाँच भोजनों को छोड़कर सब जगह' का अर्थ है यागु, खाद्य, छोटे-बड़े फल आदि के भेद वाले सब प्रकार के भोजन में अनापत्ति है। क्योंकि यागु आदि को नित्य भी खाना उचित है। शेष स्पष्ट ही है। यह एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है - यह काय से और काय-चित्त से समुत्थित होता है, क्रिया है, इसमें संज्ञा-विमोक्ष नहीं है, अचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, त्रि-चित्त है और त्रि-वेदना वाला है।

Āvasathapiṇḍasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

आवसथपिण्ड शिक्षापद पहला है।

2. Gaṇabhojanasikkhāpadavaṇṇanā

२. गणभोजन शिक्षापद की व्याख्या।

209. Dutiyasikkhāpade – parihīnalābhasakkāroti so kira ajātasattunā rājānaṃ mārāpetvāpi abhimāre yojetvāpi ruhiruppādaṃ katvāpi guḷhapaṭicchanno ahosi. Yadā pana divāyeva dhanapālakaṃ payojesi, tadā pākaṭo jāto. ‘‘Kathaṃ devadatto hatthiṃ payojesī’’ti parikathāya uppannāya ‘‘na kevalaṃ hatthiṃ payojesi, rājānampi mārāpesi, abhimārepi pesesi, silampi pavijjhi, pāpo devadatto’’ti pākaṭo ahosi. ‘‘Kena saddhiṃ idaṃ kammamakāsī’’ti ca vutte ‘‘raññā ajātasattunā’’ti āhaṃsu. Tato nāgarā ‘‘kathañhi nāma rājā evarūpaṃ coraṃ sāsanakaṇṭakaṃ gahetvā vicarissatī’’ti uṭṭhahiṃsu. Rājā nagarasaṅkhobhaṃ ñatvā devadattaṃ nīhari. Tato paṭṭhāya cassa pañcathālipākasatāni upacchindi, upaṭṭhānampissa na agamāsi, aññepissa manussā na kiñci dātabbaṃ vā kātabbaṃ vā maññiṃsu. Tena vuttaṃ – ‘‘parihīnalābhasakkāro’’ti. Kulesu viññāpetvā viññāpetvā bhuñjatīti ‘‘mā me gaṇo bhijjī’’ti parisaṃ posento ‘‘tvaṃ ekassa bhikkhuno bhattaṃ dehi, tvaṃ dvinna’’nti evaṃ viññāpetvā sapariso kulesu bhuñjati.

२०९. दूसरे शिक्षापद में - 'परिहीणलाभसक्कारो' का अर्थ है कि वह (देवदत्त) राजा अजातशत्रु द्वारा राजा (बिम्बिसार) को मरवाकर, धनुर्धारियों को नियुक्त कर और (बुद्ध के) शरीर से रक्त निकालकर भी गुप्त रूप से छिपा रहा। लेकिन जब उसने दिन के उजाले में ही धनपालक हाथी को भेजा, तब वह प्रकट हो गया। 'देवदत्त ने हाथी को कैसे भेजा?' ऐसी चर्चा होने पर, 'उसने न केवल हाथी भेजा, बल्कि राजा को भी मरवाया, धनुर्धारियों को भी भेजा और पत्थर भी लुढ़काया, देवदत्त पापी है' - इस प्रकार वह प्रकट हो गया। 'उसने यह कार्य किसके साथ किया?' ऐसा पूछे जाने पर लोगों ने कहा, 'राजा अजातशत्रु के साथ'। तब नगरवासियों ने यह कहकर विद्रोह कर दिया कि 'राजा ऐसे चोर और शासन के कंटक को साथ लेकर कैसे घूमेंगे?' राजा ने नगर की अशांति को जानकर देवदत्त को निकाल दिया। तब से उसके लिए पाँच सौ भोजन के पात्रों को बंद कर दिया गया, राजा उसकी सेवा में भी नहीं गया और अन्य मनुष्यों ने भी उसे कुछ देने या करने योग्य नहीं समझा। इसीलिए कहा गया - 'परिहीणलाभसक्कारो'। 'कुलों में मांग-मांग कर खाता है' का अर्थ है कि 'मेरा समूह न टूटे' ऐसा सोचकर परिषद का पोषण करते हुए, 'तुम एक भिक्षु को भोजन दो, तुम दो को दो' इस प्रकार मांगकर वह अपने अनुयायियों के साथ कुलों में भोजन करता है।

211. Cīvaraṃ parittaṃ uppajjatīti bhattaṃ agaṇhantānaṃ cīvaraṃ na denti, tasmā parittaṃ uppajjati.

२११. 'चीवर कम उत्पन्न होता है' का अर्थ है कि जो भिक्षु भोजन ग्रहण नहीं करते, उन्हें लोग चीवर भी नहीं देते, इसलिए चीवर कम उत्पन्न होता है।

212. Cīvarakārake [Pg.79] bhikkhū bhattena nimantentīti gāme piṇḍāya caritvā cirena cīvaraṃ niṭṭhāpente disvā ‘‘evaṃ lahuṃ niṭṭhāpetvā cīvaraṃ paribhuñjissantī’’ti puññakāmatāya nimantenti.

२१२. 'चीवर बनाने वाले भिक्षुओं को भोजन के लिए आमंत्रित करते हैं' का अर्थ है कि गाँव में भिक्षाटन करते हुए और चीवर पूरा करने में बहुत समय लगाते हुए देखकर, 'इस प्रकार (भोजन देने से) वे शीघ्रता से चीवर पूरा कर उसका उपयोग कर सकेंगे' - ऐसा सोचकर पुण्य की इच्छा से वे आमंत्रित करते हैं।

215. Nānāverajjaketi nānāvidhehi aññarajjehi āgate. ‘‘Nānāvirajjake’’tipi pāṭho, ayamevattho.

२१५. 'नानावेरज्जके' का अर्थ है विभिन्न अन्य राज्यों से आए हुए। 'नानावीरज्जके' ऐसा भी पाठ है, अर्थ यही है।

217-8. Gaṇabhojaneti gaṇassa bhojane. Idha ca gaṇo nāma cattāro bhikkhū ādiṃ katvā tatuttariṃ bhikkhū adhippetā, teneva sabbantimaṃ paricchedaṃ dassento āha ‘‘yattha cattāro bhikkhū…pe… etaṃ gaṇabhojanaṃ nāmā’’ti. Taṃ panetaṃ gaṇabhojanaṃ dvīhākārehi pasavati nimantanato vā viññattito vā. Kathaṃ nimantanato pasavati? Cattāro bhikkhū upasaṅkamitvā ‘‘tumhe, bhante, odanena nimantemi, odanaṃ me gaṇhatha ākaṅkhatha oloketha adhivāsetha paṭimānethā’’ti evaṃ yena kenaci vevacanena vā bhāsantarena vā pañcannaṃ bhojanānaṃ nāmaṃ gahetvā nimanteti. Evaṃ ekato nimantitā paricchinnakālavasena ajjatanāya vā svātanāya vā ekato gacchanti, ekato gaṇhanti, ekato bhuñjanti, gaṇabhojanaṃ hoti, sabbesaṃ āpatti. Ekato nimantitā ekato vā nānato vā gacchanti, ekato gaṇhanti, nānato bhuñjanti, āpattiyeva. Paṭiggahaṇameva hi ettha pamāṇaṃ. Ekato nimantitā ekato vā nānato vā gacchanti, nānato gaṇhanti, ekato vā nānato vā bhuñjanti, anāpatti. Cattāri pariveṇāni vā vihāre vā gantvā nānato nimantitā ekaṭṭhāne ṭhitesuyeva vā eko puttena eko pitarāti evampi nānato nimantitā ekato vā nānato vā gacchantu, ekato vā nānato vā bhuñjantu, sace ekato gaṇhanti, gaṇabhojanaṃ hoti, sabbesaṃ āpatti. Evaṃ tāva nimantanato pasavati.

२१७-८. 'गणभोजन' का अर्थ है समूह का भोजन। यहाँ 'गण' का अर्थ चार भिक्षुओं से शुरू होकर उससे अधिक भिक्षु अभिप्रेत हैं, इसीलिए अंतिम सीमा दिखाते हुए भगवान ने कहा - 'जहाँ चार भिक्षु... आदि... इसे गणभोजन कहते हैं'। वह गणभोजन दो प्रकार से होता है - निमंत्रण से या याचना (मांगने) से। निमंत्रण से कैसे होता है? चार भिक्षुओं के पास जाकर 'भन्ते, मैं आपको ओदन (भात) के लिए आमंत्रित करता हूँ, मेरा ओदन ग्रहण करें, इच्छा करें, देखें, स्वीकार करें, सम्मान करें' - इस प्रकार किसी भी पर्यायवाची शब्द या अन्य भाषा के माध्यम से पाँच प्रकार के भोजनों का नाम लेकर आमंत्रित करता है। इस प्रकार एक साथ निमंत्रित होकर, निर्धारित समय के अनुसार आज के लिए या कल के लिए, वे एक साथ जाते हैं, एक साथ ग्रहण करते हैं, एक साथ खाते हैं, तो गणभोजन होता है और सभी को आपत्ति होती है। एक साथ निमंत्रित होकर एक साथ या अलग-अलग जाते हैं, एक साथ ग्रहण करते हैं और अलग-अलग खाते हैं, तो भी आपत्ति ही है। क्योंकि यहाँ 'ग्रहण करना' ही प्रमाण (मुख्य) है। एक साथ निमंत्रित होकर एक साथ या अलग-अलग जाते हैं, अलग-अलग ग्रहण करते हैं, और एक साथ या अलग-अलग खाते हैं, तो अनापत्ति है। चार परिवेणों या विहारों में जाकर अलग-अलग निमंत्रित होकर, या एक ही स्थान पर स्थित भिक्षुओं में से एक को पुत्र ने और एक को पिता ने निमंत्रित किया हो, इस प्रकार अलग-अलग निमंत्रित होकर वे एक साथ या अलग-अलग जाएँ, एक साथ या अलग-अलग खाएँ, यदि वे एक साथ ग्रहण करते हैं, तो गणभोजन होता है और सभी को आपत्ति होती है। इस प्रकार निमंत्रण से (गणभोजन) होता है।

Kathaṃ viññattito? Cattāro bhikkhū ekato ṭhitā vā nisinnā vā upāsakaṃ disvā ‘‘amhākaṃ catunnampi bhattaṃ dehī’’ti vā viññāpeyyuṃ, pāṭekkaṃ vā passitvā ‘‘mayhaṃ dehi, mayhaṃ dehī’’ti evaṃ ekato vā nānato vā viññāpetvā ekato vā gacchantu nānato vā, bhattaṃ gahetvāpi ekato vā bhuñjantu nānato vā, sace ekato gaṇhanti, gaṇabhojanaṃ hoti, sabbesaṃ āpatti. Evaṃ viññattito pasavati.

याचना (मांगने) से कैसे होता है? चार भिक्षु एक साथ खड़े हों या बैठे हों और उपासक को देखकर कहें - 'हम चारों को भोजन दो' या अलग-अलग देखकर कहें - 'मुझे दो, मुझे दो', इस प्रकार एक साथ या अलग-अलग मांगकर, एक साथ या अलग-अलग जाएँ, भोजन लेकर भी एक साथ या अलग-अलग खाएँ, यदि वे एक साथ ग्रहण करते हैं, तो गणभोजन होता है और सभी को आपत्ति होती है। इस प्रकार याचना से होता है।

Pādāpi [Pg.80] phalitāti yathā mahācammassa parato maṃsaṃ dissati; evaṃ phālitā, vālikāya vā sakkharāya vā pahaṭamatte dukkhaṃ uppādenti, na sakkā hoti antogāme piṇḍāya carituṃ. Īdise gelaññe gilānasamayoti bhuñjitabbaṃ, na lesakappiyaṃ kātabbaṃ.

'पैर फटे हुए' का अर्थ है जैसे बड़े चमड़े के पार मांस दिखाई देता है; वैसे ही फटे हुए हों, जो रेत या कंकड़ के लगने मात्र से दुःख (पीड़ा) उत्पन्न करते हों, और गाँव के भीतर भिक्षाटन करना संभव न हो। ऐसी बीमारी होने पर 'यह बीमार का समय (ग्लान-समय) है' ऐसा मानकर (गणभोजन) करना चाहिए, इसमें बहाना नहीं बनाना चाहिए।

Cīvare kayiramāneti yadā sāṭakañca suttañca labhitvā cīvaraṃ karonti tadā; visuñhi cīvarakārasamayo nāma natthi. Tasmā yo tattha cīvare kattabbaṃ yaṃkiñci kammaṃ karoti, mahāpaccariyañhi ‘‘antamaso sūcivedhanako’’tipi vuttaṃ, tena cīvarakārasamayoti bhuñjitabbaṃ. Kurundiyaṃ pana vitthāreneva vuttaṃ. Yo cīvaraṃ vicāreti, chindati, moghasuttaṃ ṭhapeti, āgantukapaṭṭaṃ ṭhapeti, paccāgataṃ sibbati, āgantukapaṭṭaṃ bandhati, anuvātaṃ chindati ghaṭṭeti āropeti, tattha paccāgataṃ sibbati, suttaṃ karoti valeti, pipphalikaṃ niseti, parivattanaṃ karoti, sabbopi cīvaraṃ karotiyevāti vuccati. Yo pana samīpe nisinno jātakaṃ vā dhammapadaṃ vā katheti, ayaṃ na cīvarakārako. Etaṃ ṭhapetvā sesānaṃ gaṇabhojane anāpattīti.

'चीवर बनाए जाते समय' का अर्थ है जब कपड़ा और धागा प्राप्त कर चीवर बनाते हैं तब; क्योंकि चीवर बनाने का कोई अलग समय नहीं होता। इसलिए जो भी उस चीवर के संबंध में कोई भी कार्य करता है, महाप्रत्यक्षरी में तो 'यहाँ तक कि सुई चुभाना भी' कहा गया है, उसके द्वारा 'यह चीवर बनाने का समय है' ऐसा मानकर भोजन किया जा सकता है। कुरुन्दी में तो विस्तार से कहा गया है। जो चीवर का विचार (नियोजन) करता है, काटता है, कच्चा धागा डालता है, आगन्तुक पट्टी रखता है, फिर से सीता है, आगन्तुक पट्टी बांधता है, अनुवात (किनारी) काटता है, उसे ठोकता है, ऊपर चढ़ाता है, वहाँ फिर से सीता है, धागा बनाता है, लपेटता है, छोटी छुरी तेज करता है, चरखी चलाता है, वह सब 'चीवर बनाने वाला' ही कहलाता है। लेकिन जो पास में बैठकर जातक या धम्मपद सुनाता है, वह चीवर बनाने वाला नहीं है। उसे छोड़कर शेष भिक्षुओं के लिए गणभोजन में अनापत्ति है।

Addhayojananti ettakampi addhānaṃ gantukāmena. Yo pana dūraṃ gantukāmo, tattha vattabbameva natthi. Gacchantenāti addhānaṃ gacchantena, addhayojanabbhantare gāvutepi bhuñjituṃ vaṭṭati. Gatena bhuñjitabbanti gatena ekadivasaṃ bhuñjitabbaṃ. Nāvābhiruhanepi eseva nayo. Ayaṃ pana viseso – abhiruḷhena icchitaṭṭhānaṃ gantvāpi yāva na orohati tāva bhuñjitabbanti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Catutthe āgateti ayaṃ antimaparicchedo, catutthepi āgate yattha na yāpenti; so mahāsamayo. Yattha pana sataṃ vā sahassaṃ vā sannipatanti, tattha vattabbameva natthi. Tasmā tādise kāle ‘‘mahāsamayo’’ti adhiṭṭhahitvā bhuñjitabbaṃ. Yo koci paribbājakasamāpannoti sahadhammikesu vā titthiyesu vā aññataro, etesañhi yena kenaci kate bhatte ‘‘samaṇabhattasamayo’’ti bhuñjitabbaṃ.

"अद्धयोजनन्ति" का अर्थ है इतनी (आधा योजन) दूरी तक जाने की इच्छा रखने वाले भिक्षु के द्वारा। जो इससे अधिक दूर जाना चाहता है, उसके विषय में तो कहना ही क्या (वह तो भोजन कर ही सकता है)। "गच्छन्तेनाति" का अर्थ है मार्ग में जाते हुए भिक्षु द्वारा, आधा योजन के भीतर एक गावुत की दूरी पर भी भोजन करना कल्प्य है। "गतेन भुञ्जितब्बन्ति" का अर्थ है गंतव्य स्थान पर पहुँचने पर भिक्षु एक दिन भोजन कर सकता है। नौका पर चढ़ने के विषय में भी यही नियम है। विशेष यह है कि - महा पच्चरी में कहा गया है कि नौका पर चढ़ा हुआ भिक्षु इच्छित स्थान पर पहुँचने पर भी जब तक नौका से नहीं उतरता, तब तक भोजन कर सकता है। "चतुत्थे आगतेति" यह अंतिम सीमा है, जहाँ चौथे भिक्षु के आने पर भी जहाँ भिक्षु निर्वाह नहीं कर पाते; वह 'महासमय' है। जहाँ सौ या हज़ार भिक्षु एकत्रित होते हैं, वहाँ तो कहना ही क्या। इसलिए ऐसे समय में 'महासमय' का अधिष्ठान करके भोजन करना चाहिए। "यो कोचि परिब्बाजकसमापन्नोति" का अर्थ है सब्रह्मचारियों या अन्य तीर्थिकों में से कोई भी। उनके द्वारा भोजन की व्यवस्था किए जाने पर 'श्रमणभक्तसमय' मानकर भोजन करना चाहिए।

220. Anāpatti samayeti sattasu samayesu aññatarasmiṃ anāpatti. Dve tayo ekatoti yepi akappiyanimantanaṃ sādiyitvā dve vā tayo vā ekato gahetvā bhuñjanti, tesampi anāpatti.

२२०. "अनापत्ति समयेति" का अर्थ है सात समयों में से किसी एक समय में भोजन करने वाले भिक्षु को आपत्ति नहीं होती। "द्वे तयो एकतोति" का अर्थ है जो भिक्षु अकल्पनीय निमंत्रण को स्वीकार करके दो या तीन एक साथ मिलकर भोजन ग्रहण करते हैं, उन्हें भी आपत्ति नहीं होती।

Tattha [Pg.81] animantitacatutthaṃ, piṇḍapātikacatutthaṃ, anupasampannacatutthaṃ, pattacatutthaṃ, gilānacatutthanti pañcannaṃ catukkānaṃ vasena vinicchayo veditabbo. Kathaṃ? Idhekacco cattāro bhikkhū ‘‘bhattaṃ gaṇhathā’’ti nimanteti. Tesu tayo gatā, eko na gato. Upāsako ‘‘eko bhante thero kuhi’’nti pucchati. Nāgato upāsakāti. So aññaṃ taṅkhaṇappattaṃ kañci ‘‘ehi bhante’’ti pavesetvā catunnampi bhattaṃ deti, sabbesaṃ anāpatti. Kasmā? Gaṇapūrakassa animantitattā. Tayo eva hi tattha nimantitā gaṇhiṃsu, tehi gaṇo na pūrati, gaṇapūrako ca animantito, tena gaṇo bhijjatīti idaṃ animantitacatutthaṃ.

वहाँ 'अनिमन्त्रित-चतुष्क', 'पिण्डपातिक-चतुष्क', 'अनुपसम्पन्न-चतुष्क', 'पात्र-चतुष्क' और 'ग्लान-चतुष्क' - इन पाँच चतुष्कों के माध्यम से विनिश्चय समझना चाहिए। कैसे? यहाँ कोई उपासक चार भिक्षुओं को "भोजन ग्रहण करें" ऐसा निमन्त्रण देता है। उनमें से तीन गए, एक नहीं गया। उपासक पूछता है - "भन्ते, एक स्थविर कहाँ हैं?"। भिक्षु कहते हैं - "उपासक, वे नहीं आए"। वह उपासक उस समय आए हुए किसी अन्य भिक्षु को "भन्ते, आइए" कहकर भीतर ले जाता है और चारों को भोजन देता है, तो सभी को अनापत्ति है। क्यों? क्योंकि गण-पूरक (चौथा भिक्षु) अनिमन्त्रित है। वहाँ केवल तीन ही निमन्त्रित थे जिन्होंने भोजन ग्रहण किया, उनसे 'गण' (चार का समूह) पूरा नहीं होता, और गण-पूरक अनिमन्त्रित है, जिससे गण टूट जाता है। इसे 'अनिमन्त्रित-चतुष्क' कहते हैं।

Piṇḍapātikacatutthe – nimantanakāle eko piṇḍapātiko hoti, so nādhivāseti. Gamanavelāya pana ‘‘ehi bhante’’ti vutte anadhivāsitattā anāgacchantampi ‘‘etha bhikkhaṃ lacchathā’’ti gahetvā gacchanti, so taṃ gaṇaṃ bhindati. Tasmā sabbesaṃ anāpatti.

'पिण्डपातिक-चतुष्क' में विनिश्चय इस प्रकार समझना चाहिए - निमन्त्रण के समय एक भिक्षु पिण्डपातिक (धुताङ्गधारी) होता है, वह निमन्त्रण स्वीकार नहीं करता। किन्तु जाने के समय "भन्ते, आइए" कहने पर, निमन्त्रण स्वीकार न करने के कारण न आने की इच्छा रखने वाले को भी "आइए, भिक्षा मिलेगी" कहकर साथ ले जाते हैं, तो वह उस 'गण' को तोड़ देता है। इसलिए सभी को अनापत्ति है।

Anupasampannacatutthe – sāmaṇerena saddhiṃ nimantitā honti, sopi gaṇaṃ bhindati.

'अनुपसम्पन्न-चतुष्क' में विनिश्चय इस प्रकार समझना चाहिए - यदि सामणेर के साथ निमन्त्रित होते हैं, तो वह भी 'गण' को तोड़ देता है।

Pattacatutthe – eko sayaṃ agantvā pattaṃ peseti; evampi gaṇo bhijjati. Tasmā sabbesaṃ anāpatti.

'पात्र-चतुष्क' में विनिश्चय इस प्रकार समझना चाहिए - एक भिक्षु स्वयं न जाकर अपना पात्र भेज देता है; इस प्रकार भी 'गण' टूट जाता है। इसलिए सभी को अनापत्ति है।

Gilānacatutthe – gilānena saddhiṃ nimantitā honti, tattha gilānasseva anāpatti, itaresaṃ pana gaṇapūrako hoti. Na hi gilānena gaṇo bhijjati. Tasmā tesaṃ āpattiyeva. Mahāpaccariyaṃ pana avisesena vuttaṃ.

'ग्लान-चतुष्क' में विनिश्चय इस प्रकार समझना चाहिए - यदि ग्लान (बीमार) भिक्षु के साथ निमन्त्रित होते हैं, तो वहाँ केवल ग्लान को ही अनापत्ति है, दूसरों के लिए वह गण-पूरक होता है। क्योंकि ग्लान भिक्षु से 'गण' नहीं टूटता। इसलिए उन्हें आपत्ति ही होती है। किन्तु महा पच्चरी में बिना किसी विशेष भेद के (सबके लिए अनापत्ति) कहा गया है।

Samayaladdhako sayameva muccati, sesānaṃ gaṇapūrakattā āpattikaro hoti. Tasmā cīvaradānasamayaladdhakādīnampi vasena catukkāni veditabbāni. Sace pana adhivāsetvā gatesupi catūsu janesu eko paṇḍito bhikkhu ‘‘ahaṃ tumhākaṃ gaṇaṃ bhindissāmi, nimantanaṃ sādiyathā’’ti vatvā yāgukhajjakāvasāne bhattatthāya pattaṃ gaṇhantānaṃ adatvā ‘‘ime tāva bhikkhū bhojetvā vissajjetha, ahaṃ pacchā anumodanaṃ katvā gamissāmī’’ti nisinno. Tesu bhutvā gatesu ‘‘detha bhante patta’’nti upāsakena pattaṃ gahetvā bhatte dinne bhuñjitvā anumodanaṃ [Pg.82] katvā gacchati, sabbesaṃ anāpatti. Pañcannañhi bhojanānaṃyeva vasena gaṇabhojane visaṅketaṃ natthi. Odanena nimantitā kummāsaṃ gaṇhantāpi āpattiṃ āpajjanti. Tāni ca tehi ekato na gahitāni. Yāguādīsu pana visaṅketaṃ hoti, tāni tehi ekato gahitānīti. Evaṃ eko paṇḍito aññesampi anāpattiṃ karoti.

जिसे 'समय' प्राप्त है, वह स्वयं तो आपत्ति से मुक्त हो जाता है, किन्तु शेष भिक्षुओं के लिए वह गण-पूरक होने के कारण आपत्ति का कारण बनता है। इसलिए चीवर-दान-समय आदि प्राप्त भिक्षुओं के सन्दर्भ में भी ये चतुष्क समझने चाहिए। यदि निमन्त्रण स्वीकार कर जाने वाले चार व्यक्तियों में से एक पण्डित भिक्षु यह कहकर कि "मैं तुम्हारे गण को तोड़ दूँगा, तुम निमन्त्रण स्वीकार करो", और यागू तथा खाद्यों के अन्त में भोजन के लिए पात्र लेने वाले उपासकों को पात्र न देकर यह कहकर बैठ जाता है कि "पहले इन भिक्षुओं को भोजन कराकर विदा कर दो, मैं बाद में अनुमोदन करके जाऊँगा"। उनके भोजन करके चले जाने पर उपासक द्वारा "भन्ते, पात्र दीजिए" कहकर पात्र लेने और भोजन देने पर, वह भोजन करके और अनुमोदन करके जाता है, तो सभी को अनापत्ति है। क्योंकि पाँच प्रकार के भोजनों के सन्दर्भ में ही गण-भोजन में 'विसङ्केत' (निमन्त्रण के विपरीत भोजन) नहीं होता। ओदन (भात) के लिए निमन्त्रित होकर कुम्मास ग्रहण करने पर भी आपत्ति होती है। और वे भोजन उनके द्वारा एक साथ ग्रहण नहीं किए गए। यागू आदि के विषय में विसङ्केत होता है, और वे उनके द्वारा एक साथ ग्रहण किए गए, इसलिए सभी को अनापत्ति है। इस प्रकार एक पण्डित भिक्षु दूसरों को भी आपत्ति से बचा लेता है।

Tasmā sace koci saṅghabhattaṃ kattukāmena nimantanatthāya pesito vihāraṃ āgamma ‘‘bhante, sve amhākaṃ ghare bhikkhaṃ gaṇhathā’’ti avatvā ‘‘bhattaṃ gaṇhathā’’ti vā ‘‘saṅghabhattaṃ gaṇhathā’’ti vā ‘‘saṅgho bhattaṃ gaṇhātū’’ti vā vadati, bhattuddesakena paṇḍitena bhavitabbaṃ, nemantanikā gaṇabhojanato piṇḍapātikā ca dhutaṅgabhedato mocetabbā. Kathaṃ? Evaṃ tāva vattabbaṃ – ‘‘sve na sakkā upāsakā’’ti. ‘‘Punadivase, bhante’’ti. ‘‘Punadivasepi na sakkā’’ti. Evaṃ yāva addhamāsampi haritvā puna vattabbo – ‘‘tvaṃ kiṃ avacā’’ti? Sace punapi ‘‘saṅghabhattaṃ gaṇhathā’’ti vadati, tato ‘‘imaṃ tāva upāsaka pupphaṃ kappiyaṃ karohi, imaṃ tiṇa’’nti evaṃ vikkhepaṃ katvā puna ‘‘kiṃ kathayitthā’’ti pucchitabbo. Sace punapi tatheva vadati, ‘‘āvuso, tvaṃ piṇḍapātike vā mahāthere vā na lacchasi, sāmaṇere lacchasī’’ti vattabbo. ‘‘Nanu, bhante asukasmiñca asukasmiñca gāme bhadante bhojesuṃ, ahaṃ kasmā na labhāmī’’ti ca vutte ‘‘te nimantetuṃ jānanti, tvaṃ na jānāsī’’ti. Te kathaṃ nimantesuṃ bhanteti? Te evamāhaṃsu – ‘‘amhākaṃ, bhante, bhikkhaṃ gaṇhathā’’ti. Sace sopi tatheva vadati, vaṭṭati. Atha punapi ‘‘bhattaṃ gaṇhathā’’ti vadati, ‘‘na dāni tvaṃ, āvuso, bahū bhikkhū lacchasi, tayo eva lacchasī’’ti vattabbo. ‘‘Nanu, bhante, asukasmiñca asukasmiñca gāme sakalaṃ bhikkhusaṅghaṃ bhojesuṃ, ahaṃ kasmā na labhāmī’’ti? ‘‘Tvaṃ nimantetuṃ na jānāsī’’ti. ‘‘Te kathaṃ nimantesu’’nti? Te ‘‘bhikkhaṃ gaṇhathā’’ti āhaṃsūti. Sace sopi ‘‘bhikkhaṃ gaṇhathā’’ti vadati, vaṭṭati. Atha punapi ‘‘bhattamevā’’ti vadati, tato vattabbo – ‘‘gaccha tvaṃ, natthamhākaṃ tava bhattenattho, nibaddhagocaro esa amhākaṃ, mayamettha piṇḍāya carissāmā’’ti. Taṃ ‘‘caratha, bhante’’ti vatvā āgataṃ pucchanti – ‘‘kiṃ bho laddhā bhikkhū’’ti. ‘‘Kiṃ etena bahu ettha vattabbaṃ, ‘therā sve piṇḍāya carissāmā’ti āhaṃsu. Mā dāni tumhe pamajjitthā’’ti. Dutiyadivase cetiyavattaṃ katvā ṭhitā bhikkhū saṅghattherena [Pg.83] vattabbā – ‘‘āvuso, dhuragāme saṅghabhattaṃ apaṇḍitamanusso pana agamāsi, gacchāma dhuragāme piṇḍāya carissāmā’’ti. Bhikkhūhi therassa vacanaṃ kātabbaṃ, na dubbacehi bhavitabbaṃ, gāmadvāre aṭṭhatvāva piṇḍāya caritabbaṃ. Tesu pattāni gahetvā nisīdāpetvā bhojentesu bhuñjitabbaṃ. Sace āsanasālāya bhattaṃ ṭhapetvā rathikāsu āhiṇḍantā ārocenti – ‘‘āsanasālāya, bhante, bhattaṃ gaṇhathā’’ti na vaṭṭati.

इसलिए, यदि कोई व्यक्ति संघ-भोजन (संघभत्त) कराने की इच्छा से निमंत्रण देने के लिए विहार आकर यह न कहकर कि “भन्ते, कल हमारे घर पर भिक्षा ग्रहण करें”, बल्कि यह कहता है कि “भोजन (भत्त) ग्रहण करें” या “संघ-भोजन ग्रहण करें” या “संघ भोजन ग्रहण करे”, तो भोजन-वितरक (भत्तुद्देसक) को बुद्धिमान होना चाहिए। उसे निमंत्रित भिक्षुओं को 'गणभोजन' के दोष से और पिण्डपातिक (भिक्षाटन करने वाले) भिक्षुओं को 'धुतांग' भंग होने से बचाना चाहिए। कैसे? पहले इस प्रकार कहना चाहिए— “उपासक, कल आना संभव नहीं है।” “भन्ते, अगले दिन?” “अगले दिन भी संभव नहीं है।” इस प्रकार आधे महीने (पंद्रह दिन) तक टालने के बाद फिर पूछना चाहिए— “तुमने क्या कहा था?” यदि वह फिर से कहता है कि “संघ-भोजन ग्रहण करें”, तो उससे कहना चाहिए— “उपासक, पहले इस फूल को कप्पिय (अनुमत) करो, इस घास को कप्पिय करो।” इस प्रकार उसका ध्यान भटकाकर फिर पूछना चाहिए— “तुमने क्या कहा था?” यदि वह फिर भी वैसा ही कहता है, तो कहना चाहिए— “आयुष्मन, तुम्हें पिण्डपातिक या महास्थविर नहीं मिलेंगे, केवल सामणेर मिलेंगे।” “भन्ते, अमुक-अमुक गाँव में तो भदंतों (श्रेष्ठ भिक्षुओं) ने भोजन किया था, मुझे क्यों नहीं मिल रहे?” ऐसा कहने पर कहना चाहिए— “वे निमंत्रण देना जानते हैं, तुम नहीं जानते।” “भन्ते, उन्होंने कैसे निमंत्रण दिया था?” “उन्होंने इस प्रकार कहा था— ‘भन्ते, हमारी भिक्षा ग्रहण करें’।” यदि वह भी वैसा ही कहता है, तो उचित है। यदि वह फिर भी कहता है कि “भोजन ग्रहण करें”, तो कहना चाहिए— “आयुष्मन, अब तुम्हें बहुत से भिक्षु नहीं मिलेंगे, केवल तीन ही मिलेंगे।” “भन्ते, अमुक-अमुक गाँव में तो पूरे भिक्षु-संघ ने भोजन किया था, मुझे क्यों नहीं मिल रहे?” “तुम निमंत्रण देना नहीं जानते।” “उन्होंने कैसे निमंत्रण दिया था?” “उन्होंने कहा था— ‘भिक्षा ग्रहण करें’।” यदि वह भी कहता है कि “भिक्षा ग्रहण करें”, तो उचित है। यदि वह फिर भी “भोजन” ही कहता है, तो कहना चाहिए— “तुम जाओ, हमें तुम्हारे भोजन की आवश्यकता नहीं है। यह हमारा नियमित भिक्षा-क्षेत्र (गोचर) गाँव है, हम यहाँ भिक्षा के लिए घूमेंगे।” उसे “भन्ते, आप घूमें” कहकर लौटे हुए व्यक्ति से लोग पूछते हैं— “क्या भिक्षु मिले?” “इससे क्या, यहाँ बहुत कुछ कहना है। स्थविरों ने कहा है कि ‘कल हम भिक्षा के लिए घूमेंगे’। अब तुम लोग प्रमाद मत करना।” दूसरे दिन चैत्य-वंदना आदि करके स्थित भिक्षुओं से संघ-स्थविर को कहना चाहिए— “आयुष्मन, मुख्य गाँव में संघ-भोजन है, परंतु एक नासमझ व्यक्ति आया था। चलिए, मुख्य गाँव में भिक्षा के लिए चलते हैं।” भिक्षुओं को स्थविर की बात माननी चाहिए, उन्हें दुर्वच (कठिनता से मानने वाला) नहीं होना चाहिए। गाँव के द्वार पर न रुककर भिक्षा के लिए घूमना चाहिए। यदि वे (उपासक) पात्र लेकर, बैठाकर भोजन कराते हैं, तो भोजन करना चाहिए। यदि वे आसन-शाला में भोजन रखकर गलियों में घूमते हुए कहते हैं— “भन्ते, आसन-शाला में भोजन ग्रहण करें”, तो यह उचित नहीं है।

Atha pana bhattaṃ ādāya tattha tattha gantvā ‘‘bhattaṃ gaṇhathā’’ti vadanti, paṭikacceva vā vihāraṃ abhiharitvā patirūpe ṭhāne ṭhapetvā āgatāgatānaṃ denti, ayaṃ abhihaṭabhikkhā nāma vaṭṭati. Sace pana bhattasālāya dānaṃ sajjetvā taṃ taṃ pariveṇaṃ pahiṇanti ‘‘bhattasālāya bhattaṃ gaṇhathā’’ti, na vaṭṭati. Ye pana manussā piṇḍacārike bhikkhū disvā āsanasālaṃ sammajjitvā tattha nisīdāpetvā bhojenti, na te paṭikkhipitabbā. Ye pana gāme bhikkhaṃ alabhitvā gāmato nikkhamante bhikkhū disvā ‘‘bhante bhattaṃ gaṇhathā’’ti vadanti, te paṭikkhipitabbā, na vā nivattitabbaṃ. Sace ‘‘nivattatha, bhante, bhattaṃ gaṇhathā’’ti vadanti, ‘‘nivattathā’’ti vuttapade nivattituṃ vaṭṭati. ‘‘Nivattatha bhante, ghare bhattaṃ kataṃ, gāme bhattaṃ kata’’nti vadanti, gehe ca gāme ca bhattaṃ nāma yassa kassaci hotīti nivattituṃ vaṭṭati. ‘‘Nivattatha, bhattaṃ gaṇhathā’’ti sambandhaṃ katvā vadanti, nivattituṃ na vaṭṭati. Āsanasālato piṇḍāya carituṃ nikkhamante disvā ‘‘nisīdatha bhante bhattaṃ gaṇhathā’’ti vuttepi eseva nayo. Niccabhattanti dhuvabhattaṃ vuccati. ‘‘Niccabhattaṃ gaṇhathā’’ti vadanti, bahūnampi ekato gahetuṃ vaṭṭati. Salākabhattādīsupi eseva nayo. Sesamettha uttānameva.

लेकिन यदि वे भोजन लेकर यहाँ-वहाँ जाकर कहते हैं— “भोजन ग्रहण करें”, या पहले ही विहार में लाकर उचित स्थान पर रखकर आने वाले भिक्षुओं को देते हैं, तो इसे ‘अभिहट-भिक्षा’ (लाई गई भिक्षा) कहा जाता है और यह उचित है। यदि वे भोजन-शाला में दान तैयार करके अलग-अलग आवासों (परिवेण) में संदेश भेजते हैं कि “भोजन-शाला में भोजन ग्रहण करें”, तो यह उचित नहीं है। जो मनुष्य भिक्षाटन करते हुए भिक्षुओं को देखकर आसन-शाला की सफाई करके वहाँ बैठाकर भोजन कराते हैं, उन्हें मना नहीं करना चाहिए। जो लोग गाँव में भिक्षा न मिलने पर गाँव से बाहर निकलते हुए भिक्षुओं को देखकर कहते हैं— “भन्ते, भोजन ग्रहण करें”, उन्हें मना कर देना चाहिए या वापस नहीं लौटना चाहिए। यदि वे कहते हैं— “भन्ते, लौटें और भोजन ग्रहण करें”, तो ‘लौटें’ (निवत्तथ) शब्द कहने पर लौटना उचित है। यदि वे कहते हैं— “भन्ते, लौटें, घर में भोजन बना है, गाँव में भोजन बना है”, तो घर या गाँव में भोजन किसी के लिए भी हो सकता है, इसलिए लौटना उचित है। यदि वे “लौटें, भोजन ग्रहण करें” को जोड़कर कहते हैं, तो लौटना उचित नहीं है। आसन-शाला से भिक्षा के लिए निकलते समय देखकर “भन्ते, बैठें और भोजन ग्रहण करें” कहने पर भी यही नियम है। ‘धुवभत्त’ को ‘निच्चभत्त’ (नियमित भोजन) कहा जाता है। यदि वे कहते हैं— “नियमित भोजन ग्रहण करें”, तो बहुत से भिक्षुओं के लिए भी एक साथ ग्रहण करना उचित है। शलाका-भोजन आदि में भी यही नियम है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह एड़कलोम-समुत्थान (भेड़ के ऊन संबंधी नियम के समान) है; इसमें क्रिया (उल्लंघन), संज्ञा-विमोक्ष का अभाव (जानबूझकर न करने पर भी दोष), अचित्तक (बिना मानसिक संकल्प के भी दोष), प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम के कारण दोष), काय-कर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Gaṇabhojanasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

द्वितीय गणभोजन शिक्षापद समाप्त।

3. Paramparabhojanasikkhāpadavaṇṇanā

३. परंपर-भोजन शिक्षापद की व्याख्या।

221. Tatiyasikkhāpade – na kho idaṃ orakaṃ bhavissati, yathayime manussā sakkaccaṃ bhattaṃ karontīti, yena niyāmena ime manussā sakkaccaṃ bhattaṃ [Pg.84] karonti, tena ñāyati – ‘‘idaṃ sāsanaṃ idaṃ vā buddhappamukhe saṅghe dānaṃ na kho orakaṃ bhavissati, parittaṃ lāmakaṃ neva bhavissatī’’ti. Kirapatikoti ettha ‘‘kiro’’ti tassa kulaputtassa nāmaṃ; adhipaccaṭṭhena pana ‘‘kirapatiko’’ti vuccati. So kira issaro adhipati māsautusaṃvaccharaniyāmena vetanaṃ datvā kammakārake kammaṃ kāreti. Badarā paṭiyattāti upacāravasena vadati. Badaramissenāti badarasāḷavena.

२२१. तीसरे शिक्षापद में—'यह तुच्छ नहीं होगा, जिस प्रकार ये मनुष्य आदरपूर्वक भोजन तैयार करते हैं', जिस रीति से ये मनुष्य आदरपूर्वक भोजन तैयार करते हैं, उससे यह ज्ञात होता है—'यह शासन या बुद्ध के प्रमुख संघ को दिया गया यह दान तुच्छ नहीं होगा, यह थोड़ा या हीन बिल्कुल नहीं होगा'। 'किरपतिक' यहाँ 'किर' उस कुलपुत्र का नाम है; आधिपत्य के अर्थ में उसे 'किरपतिक' कहा जाता है। वह स्वामी या अधिपति होकर महीने, ऋतु या वर्ष के नियम से वेतन देकर मजदूरों से काम करवाता था। 'बेर तैयार किए गए हैं' यह कथन वह लोक-व्यवहार के कारण कहता है। 'बेर के मिश्रण से' का अर्थ है बेर के शरबत से।

222. Ussūre āhariyitthāti atidivā āhariyittha.

२२२. 'देर से लाया गया' का अर्थ है बहुत दिन चढ़ने पर लाया गया।

226. Mayhaṃ bhattapaccāsaṃ itthannāmassa dammīti ayaṃ bhattavikappanā nāma sammukhāpi parammukhāpi vaṭṭati. Sammukhā disvā ‘‘tuyhaṃ vikappemī’’ti vatvā bhuñjitabbaṃ, adisvā pañcasu sahadhammikesu ‘‘itthannāmassa vikappemī’’ti vatvā bhuñjitabbaṃ. Mahāpaccariyādīsu pana parammukhāvikappanāva vuttā. Sā cāyaṃ yasmā vinayakammena saṅgahitā, tasmā bhagavato vikappetuṃ na vaṭṭati. Bhagavati hi gandhakuṭiyaṃ nisinnepi saṅghamajjhe nisinnepi saṅghena gaṇappahonake bhikkhū gahetvā taṃ taṃ kammaṃ kataṃ sukatameva hoti, bhagavā neva kammaṃ kopeti; na sampādeti. Na kopeti dhammissarattā, na sampādeti agaṇapūrakattā.

२२६. 'मेरे भोजन की आशा मैं अमुक नाम वाले को देता हूँ'—इसे भोजन की विकल्पना कहा जाता है, जो प्रत्यक्ष और परोक्ष दोनों स्थितियों में उचित है। प्रत्यक्ष देखकर 'मैं आपको विकल्पित करता हूँ' कहकर भोजन करना चाहिए, और न देखने पर पाँच सहधार्मिकों में से किसी के लिए 'मैं अमुक नाम वाले को विकल्पित करता हूँ' कहकर भोजन करना चाहिए। महाप्रत्यरी आदि अट्टकथाओं में केवल परोक्ष विकल्पना ही कही गई है। चूँकि यह विनय कर्म के अंतर्गत आता है, इसलिए भगवान को विकल्पित करना उचित नहीं है। क्योंकि भगवान गंधकुटी में बैठे हों या संघ के बीच में, संघ द्वारा गण-पूरक भिक्षुओं को लेकर किया गया कार्य सुकृत ही होता है; भगवान न तो कर्म को बिगाड़ते हैं और न ही उसे पूरा करते हैं। धर्म का स्वामी होने के कारण वे बिगाड़ते नहीं, और गण को पूरा न करने के कारण वे उसे पूरा नहीं करते।

229. Dve tayo nimantane ekato bhuñjatīti dve tīṇi nimantanāni ekapatte pakkhipitvā missetvā ekaṃ katvā bhuñjatīti attho. Dve tīṇi kulāni nimantetvā ekasmiṃ ṭhāne nisīdāpetvā ito cito ca āharitvā bhattaṃ ākiranti, sūpabyañjanaṃ ākiranti, ekamissakaṃ hoti, ettha anāpattīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Sace pana mūlanimantanaṃ heṭṭhā hoti, pacchimaṃ pacchimaṃ upari, taṃ uparito paṭṭhāya bhuñjantassa āpatti. Hatthaṃ pana anto pavesetvā paṭhamanimantanato ekampi kabaḷaṃ uddharitvā bhuttakālato paṭṭhāya yathā tathā vā bhuñjantassa anāpatti. Sacepi tattha khīraṃ vā rasaṃ vā ākiranti, yena ajjhotthataṃ bhattaṃ ekarasaṃ hoti, koṭito paṭṭhāya bhuñjantassa anāpattīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana vuttaṃ – ‘‘khīrabhattaṃ vā rasabhattaṃ vā labhitvā nisinnassa tattheva aññepi khīrabhattaṃ vā rasabhattaṃ vā ākiranti, khīraṃ vā rasaṃ vā pivato anāpatti. Bhuñjantena pana paṭhamaṃ laddhamaṃsakhaṇḍaṃ vā bhattapiṇḍaṃ [Pg.85] vā mukhe pakkhipitvā koṭito paṭṭhāya bhuñjituṃ vaṭṭati. Sappipāyāsepi eseva nayo’’ti.

२२९. 'दो-तीन निमंत्रणों को एक साथ खाता है' का अर्थ है दो-तीन निमंत्रणों के भोजन को एक ही पात्र में डालकर, मिलाकर एक करके खाना। यदि दो-तीन कुल निमंत्रित करके एक स्थान पर बैठाकर यहाँ-वहाँ से लाकर भोजन और सूप-व्यंजन डालते हैं और वह सब मिल जाता है, तो इसमें अनापत्ति है—ऐसा महाप्रत्यरी में कहा गया है। लेकिन यदि मूल निमंत्रण का भोजन नीचे है और बाद के निमंत्रणों का भोजन ऊपर है, तो ऊपर से खाना शुरू करने वाले को आपत्ति होती है। यदि हाथ अंदर डालकर पहले निमंत्रण वाले भोजन से एक ग्रास भी निकाल कर खाने के बाद, फिर जैसे-तैसे खाए तो अनापत्ति है। यदि उसमें दूध या रस डालते हैं जिससे वह भोजन एकरस हो जाता है, तो किनारे से खाना शुरू करने वाले को अनापत्ति है—ऐसा महाप्रत्यरी में कहा गया है। महाअट्टकथा में कहा गया है—'दूध-भात या मांस-रस वाला भात पाकर बैठे हुए भिक्षु के पात्र में यदि अन्य लोग भी दूध-भात या मांस-रस वाला भात डालते हैं, तो दूध या रस पीने वाले को अनापत्ति है। खाने वाले को पहले प्राप्त मांस के टुकड़े या भात के ग्रास को मुँह में डालकर किनारे से खाना उचित है। घी और खीर के मामले में भी यही नियम है'।

Mahāupāsako bhikkhuṃ nimanteti, tassa kulaṃ upagatassa upāsakopi tassa puttadārabhātikabhaginiādayopi attano attano koṭṭhāsaṃ āharitvā patte pakkhipanti, upāsakena paṭhamaṃ dinnaṃ abhuñjitvā pacchā laddhaṃ bhuñjantassa ‘‘anāpattī’’ti mahāaṭṭhakathāyaṃ vuttaṃ. Kurundaṭṭhakathāyaṃ pana vaṭṭatīti vuttaṃ. Mahāpaccariyaṃ ‘‘sace pāṭekkaṃ pacanti, attano attano pakkabhattato āharitvā denti, tattha pacchā āhaṭaṃ paṭhamaṃ bhuñjantassa pācittiyaṃ. Yadi pana sabbesaṃ ekova pāko hoti, paramparabhojanaṃ na hotī’’ti vuttaṃ. Mahāupāsako nimantetvā nisīdāpeti, añño manusso pattaṃ gaṇhāti, na dātabbaṃ. Kiṃ bhante na dethāti? Nanu upāsaka tayā nimantitamhāti! Hotu bhante, laddhaṃ laddhaṃ bhuñjathāti vadati, bhuñjituṃ vaṭṭati. Aññena āharitvā bhatte dinne āpucchitvāpi bhuñjituṃ vaṭṭatīti kurundiyaṃ vuttaṃ.

एक महाउपासक भिक्षु को निमंत्रित करता है, उसके घर जाने पर वह उपासक और उसके पुत्र, पत्नी, भाई, बहन आदि अपना-अपना हिस्सा लाकर पात्र में डालते हैं। उपासक द्वारा पहले दिए गए भोजन को न खाकर बाद में प्राप्त भोजन को खाने वाले को 'अनापत्ति' है—ऐसा महाअट्टकथा में कहा गया है। कुरुंदी अट्टकथा में भी इसे उचित कहा गया है। महाप्रत्यरी में कहा गया है—'यदि वे अलग-अलग पकाते हैं और अपने-अपने पकाए हुए भोजन से लाकर देते हैं, तो वहाँ बाद में लाए गए भोजन को पहले खाने वाले को पाचित्तिय होता है। यदि सबका एक ही पाक होता है, तो परंपरा-भोजन नहीं होता'। महाउपासक निमंत्रित करके बैठाता है, कोई दूसरा मनुष्य पात्र लेता है, तो नहीं देना चाहिए। 'भन्ते! आप क्यों नहीं देते?' ऐसा पूछने पर कहना चाहिए 'उपासक! क्या हम तुम्हारे द्वारा निमंत्रित नहीं हैं?' वह कहे 'भन्ते! रहने दीजिए, जो-जो प्राप्त हो उसे खाएँ', तो खाना उचित है। किसी अन्य द्वारा लाकर भोजन दिए जाने पर, मूल निमंत्रण देने वाले से पूछकर खाना भी उचित है—ऐसा कुरुंदी में कहा गया है।

Anumodanaṃ katvā gacchantaṃ dhammaṃ sotukāmā ‘‘svepi bhante āgaccheyyāthā’’ti sabbe nimantenti, punadivase āgantvā laddhaṃ laddhaṃ bhuñjituṃ vaṭṭati. Kasmā? Sabbehi nimantitattā. Eko bhikkhu piṇḍāya caranto bhattaṃ labhati, tamañño upāsako nimantetvā ghare nisīdāpeti, na ca tāva bhattaṃ sampajjati. Sace so bhikkhu piṇḍāya caritvā laddhabhattaṃ bhuñjati, āpatti. Abhutvā nisinne ‘‘kiṃ bhante na bhuñjasī’’ti vutte ‘‘tayā nimantitattā’’ti vatvā laddhaṃ laddhaṃ bhuñjatha bhante’’ti vutto bhuñjati, vaṭṭati.

अनुमोदन करके जाते हुए भिक्षु से धर्म सुनने के इच्छुक सभी उपासक निमंत्रित करते हैं कि 'भन्ते! कल भी पधारें', तो अगले दिन आकर जो-जो प्राप्त हो उसे खाना उचित है। क्यों? क्योंकि सभी ने निमंत्रित किया है। एक भिक्षु पिण्डपात के लिए घूमते हुए भोजन प्राप्त करता है, उसे कोई दूसरा उपासक निमंत्रित करके घर में बैठाता है, और अभी भोजन तैयार नहीं हुआ है। यदि वह भिक्षु पिण्डपात से प्राप्त भोजन को खाता है, तो आपत्ति होती है। बिना खाए बैठे रहने पर 'भन्ते! आप क्यों नहीं खाते?' ऐसा पूछने पर 'तुम्हारे द्वारा निमंत्रित होने के कारण' ऐसा कहकर, यदि उपासक कहे 'भन्ते! जो प्राप्त है उसे ही खाएँ', तो खाना उचित है।

Sakalena gāmenāti sakalena gāmena ekato hutvā nimantitasseva yattha katthaci bhuñjato anāpatti. Pūgepi eseva nayo. Nimantiyamāno bhikkhaṃ gahessāmīti bhaṇatīti ‘‘bhattaṃ gaṇhā’’ti nimantiyamāno ‘‘na mayhaṃ tava bhattenattho, bhikkhaṃ gaṇhissāmī’’ti vadati. Ettha pana mahāpadumatthero āha – ‘‘evaṃ vadanto imasmiṃ sikkhāpade animantanaṃ kātuṃ sakkoti, bhuñjanatthāya pana okāso kato hotīti neva gaṇabhojanato na cārittato muccatī’’ti. Mahāsumatthero āha – ‘‘yadaggena animantanaṃ kātuṃ sakkoti, tadaggena neva gaṇabhojanaṃ na cārittaṃ hotī’’ti. Sesaṃ uttānameva.

"सकलेन गामेनाति" का अर्थ है पूरे गाँव द्वारा एक साथ निमंत्रित होने पर, कहीं भी भोजन करने वाले भिक्षु को आपत्ति नहीं होती। "पूग" (संघ) के विषय में भी यही नियम है। "निमन्तियमानो भिक्खं गहेस्सामीति भणतीति" का अर्थ है कि "भोजन ग्रहण करें" ऐसा निमंत्रित किए जाने पर वह कहता है "मुझे आपके भोजन की आवश्यकता नहीं है, मैं भिक्षा ग्रहण करूँगा।" यहाँ महापदुम स्थविर कहते हैं— "ऐसा कहने वाला इस शिक्षापद में निमंत्रण को अस्वीकार कर सकता है, परंतु भोजन के लिए अवसर बन जाने के कारण वह न तो गणभोजन से और न ही चारित्त (नियम) से मुक्त होता है।" महासुम स्थविर कहते हैं— "जिस सीमा तक वह निमंत्रण को अस्वीकार कर सकता है, उस सीमा तक न तो गणभोजन और न ही चारित्त की आपत्ति होती है।" शेष स्पष्ट है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ [Pg.86] – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ ettha hi bhojanaṃ kiriyā, avikappanaṃ akiriyā, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह कठिन-समुत्थान वाला है—यह काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-अक्रिया है, क्योंकि यहाँ भोजन करना 'क्रिया' है और अविकल्पन न करना 'अक्रिया' है; यह नोसञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा न होने पर भी मुक्ति नहीं), अचित्तक (बिना विचार के भी), पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-दोष), कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त (तीन चित्त वाला) और तिवेदना (तीन वेदना वाला) है।

Paramparabhojanasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

परम्परभोजन शिक्षापद तीसरा है।

4. Kāṇamātāsikkhāpadavaṇṇanā

४. काणमाता शिक्षापद की व्याख्या।

230. Catutthasikkhāpade – kāṇamātāti kāṇāya mātā. Sā kirassā dhītā abhirūpā ahosi, ye ye taṃ passanti, te te rāgena kāṇā honti, rāgandhā hontīti attho. Tasmā paresaṃ kāṇabhāvakaraṇato ‘‘kāṇā’’ti vissutā ahosi. Tassā vasena mātāpissā ‘‘kāṇamātā’’ti pākaṭā jātā. Āgatanti āgamanaṃ. Kismiṃ viyāti kīdisaṃ viya; lajjanakaṃ viya hotīti adhippāyo. Rittahatthaṃ gantunti rittā hatthā asmiṃ gamane tadidaṃ rittahatthaṃ, taṃ rittahatthaṃ gamanaṃ gantuṃ lajjanakaṃ viya hotīti vuttaṃ hoti. Parikkhayaṃ agamāsīti upāsikā ariyasāvikā bhikkhū disvā santaṃ adātuṃ na sakkoti, tasmā tāva dāpesi, yāva sabbaṃ parikkhayaṃ agamāsi. Dhammiyā kathāyāti ettha kāṇāpi mātu atthāya desiyamānaṃ dhammaṃ suṇantī desanāpariyosāne sotāpannā ahosi. Uṭṭhāyāsanā pakkāmīti āsanato uṭṭhahitvā gato. Sopi puriso ‘‘satthā kira kāṇamātāya nivesanaṃ agamāsī’’ti sutvā kāṇaṃ ānetvā pakatiṭṭhāneyeva ṭhapesi.

२३०. चौथे शिक्षापद में— "काणमाता" का अर्थ है काणा की माता। उसकी वह पुत्री अत्यंत रूपवती थी; जो-जो उसे देखते थे, वे राग के कारण अंधे हो जाते थे, अर्थात् रागान्ध हो जाते थे। इसलिए दूसरों को अंधा बनाने के कारण वह "काणा" के नाम से प्रसिद्ध हुई। उसके कारण उसकी माता भी "काणमाता" के रूप में विख्यात हुई। "आगतं" का अर्थ है आना। "किस्मिं विय" का अर्थ है किसके समान; अभिप्राय है कि वह लज्जाजनक (शर्मनाक) के समान होता है। "रित्तहत्थं गन्तुं" का अर्थ है खाली हाथ जाना; इस जाने में हाथ खाली होते हैं, इसलिए इसे 'रित्तहत्थ' कहा गया है, और खाली हाथ जाना लज्जाजनक जैसा होता है, यह कहा गया है। "परिक्खयं अगमासि" का अर्थ है कि वह उपासिका, जो एक आर्य श्राविका थी, भिक्षुओं को देखकर अपने पास मौजूद वस्तु को दिए बिना नहीं रह सकी; इसलिए उसने तब तक दान दिया जब तक कि सब कुछ समाप्त नहीं हो गया। "धम्मिया कथाय" यहाँ काणा ने भी अपनी माता के लिए दिए जा रहे धर्मोपदेश को सुना और देशना के अंत में वह स्रोतआपन्न हो गई। "उट्ठायासना पक्कामि" का अर्थ है आसन से उठकर चले गए। उस पुरुष ने भी जब सुना कि "शास्ता काणमाता के घर गए हैं", तो वह काणा को वापस ले आया और उसे उसके मूल स्थान (पत्नी के पद) पर पुनः स्थापित कर दिया।

231. Imasmiṃ pana vatthusmiṃ uppannamatte appaññatteyeva sikkhāpade pātheyyavatthu udapādi, tasmā anantarameva cetaṃ dassetuṃ ‘‘tena kho pana samayenā’’tiādi vuttaṃ. Sopi ca upāsako ariyasāvakattā sabbameva dāpesi. Tena vuttaṃ – ‘‘parikkhayaṃ agamāsī’’ti.

२३१. इस विषय के उत्पन्न होने पर, जब शिक्षापद अभी प्रज्ञप्त (निर्धारित) नहीं हुआ था, तभी पाथेय (यात्रा-सामग्री) का विषय उत्पन्न हुआ; इसलिए इसके तुरंत बाद इसे दिखाने के लिए संगीतिकारों द्वारा "तेन खो पन समयेन" आदि कहा गया है। वह उपासक भी आर्य श्रावक होने के कारण सब कुछ दान कर देता था। इसीलिए कहा गया है— "परिक्खयं अगमासि" (सब समाप्त हो गया)।

233. Yaṃkiñci paheṇakatthāyāti paṇṇākāratthāya paṭiyattaṃ yaṃkiñci atirasakamodakasakkhalikādi sabbaṃ idha pūvotveva saṅkhyaṃ gacchati. Yaṃkiñci [Pg.87] pātheyyatthāyāti maggaṃ gacchantānaṃ antarāmaggatthāya paṭiyattaṃ yaṃkiñci baddhasattuabaddhasattutilataṇḍulādi sabbaṃ idha manthotveva saṅkhyaṃ gacchati. Tato ce uttarinti sacepi tatiyaṃ pattaṃ thūpīkataṃ gaṇhāti, pūvagaṇanāya pācittiyaṃ.

२३३. "यंकिञ्चि पहेणकत्थायाति" का अर्थ है उपहार (भेंट) के लिए तैयार किया गया कोई भी अतिरसक, मोदक, सक्खलिका आदि, वह सब यहाँ "पूप" (मालपुआ/केक) की श्रेणी में आता है। "यंकिञ्चि पाथेय्यत्थायाति" का अर्थ है मार्ग में जाने वालों के लिए यात्रा के दौरान उपयोग हेतु तैयार किया गया कोई भी सत्तू (बद्धसत्तु-अबद्धसत्तु), तिल, चावल आदि, वह सब यहाँ "मन्थ" (सत्तू) की श्रेणी में आता है। "ततो चे उत्तरिं" का अर्थ है यदि वह तीसरा पात्र भी ऊपर तक भरकर (स्तूप की तरह) लेता है, तो पूपों की गणना के अनुसार पाचित्तिय होता है।

Dvattipattapūre paṭiggahetvāti mukhavaṭṭiyā heṭṭhimalekhāya samapūre patte gahetvā. Amutra mayā dvattipattapūrāti ettha sace dve gahitā, ‘‘atra mayā dve pattapūrā paṭiggahitā, tvaṃ ekaṃ gaṇheyyāsī’’ti vattabbaṃ. Tenāpi aññaṃ passitvā ‘‘paṭhamaṃ āgatena dve pattapūrā gahitā, mayā eko, mā tvaṃ gaṇhī’’ti vattabbaṃ. Yena paṭhamaṃ eko gahito, tassāpi paramparārocane eseva nayo. Yena pana sayameva tayo gahitā, tena aññaṃ disvā ‘‘mā kho ettha paṭiggaṇhi’’ cceva vattabbaṃ. Paṭikkamanaṃ nīharitvāti āsanasālaṃ haritvā, āsanasālaṃ gacchantena ca chaḍḍitasālā na gantabbā. Yattha mahā bhikkhusaṅgho nisīdati, tattha gantabbaṃ. Mahāpaccariyaṃ pana vuttaṃ ‘‘yā laddhaṭṭhānato āsannā āsanasālā, tattha gantabbaṃ. Attano ‘sandiṭṭhānaṃ vā sambhattānaṃ vā ekanikāyikānaṃ vā dassāmī’ti aññattha gantuṃ na labbhati. Sace panassa nibaddhanisīdanaṭṭhānaṃ hoti, dūrampi gantuṃ vaṭṭatī’’ti.

"द्वत्तिपत्तपूरे पटिग्गहेत्वाति" का अर्थ है पात्र के मुख के घेरे की निचली रेखा तक बराबर भरे हुए पात्रों को ग्रहण करके। "अमुत्र मया द्वत्तिपत्तपूरा" यहाँ यदि दो पात्र ग्रहण किए गए हों, तो कहना चाहिए— "यहाँ मैंने दो पात्र भर कर ग्रहण किए हैं, आप एक ग्रहण करें।" उसे भी दूसरे को देखकर कहना चाहिए— "पहले आए हुए (भिक्षु) ने दो पात्र भर कर लिए हैं, मैंने एक लिया है, आप ग्रहण न करें।" जिसने पहले एक पात्र लिया है, उसके लिए भी परंपरा से सूचित करने का यही नियम है। परंतु जिसने स्वयं ही तीन पात्र भर कर लिए हैं, उसे दूसरे को देखकर केवल यही कहना चाहिए— "यहाँ ग्रहण न करें।" "पटिक्कमनं नीहरित्वाति" का अर्थ है आसन-शाला (भोजन कक्ष) में ले जाकर; और आसन-शाला जाते हुए भिक्षु को परित्यक्त (सूनी) शाला में नहीं जाना चाहिए। जहाँ भिक्षुओं का बड़ा संघ बैठा हो, वहाँ जाना चाहिए। महाप्रत्यरी में कहा गया है— "जहाँ से (भोजन) प्राप्त हुआ है, वहाँ से जो सबसे निकटतम आसन-शाला हो, वहीं जाना चाहिए। 'अपने परिचितों, मित्रों या एक ही निकाय के भिक्षुओं को दूँगा'—ऐसा सोचकर कहीं और जाने की अनुमति नहीं है। परंतु यदि उसका कोई निश्चित बैठने का स्थान हो, तो दूर भी जाना उचित है।"

Saṃvibhajitabbanti sace tayo pattapūrā gahitā, ekaṃ attano ṭhapetvā dve bhikkhusaṅghassa dātabbā. Sacce dve gahitā, ekaṃ attano ṭhapetvā eko saṅghassa dātabbo, yathāmittaṃ pana dātuṃ na labbhati. Yena eko gahito, na tena kiñci akāmā dātabbaṃ, yathāruci kātabbaṃ.

"संविभजितब्बन्ति" का अर्थ है यदि तीन पात्र भर कर लिए गए हों, तो एक अपने लिए रखकर दो भिक्षु-संघ को देने चाहिए। यदि दो पात्र भर कर लिए गए हों, तो एक अपने लिए रखकर एक संघ को देना चाहिए; परंतु मित्रता के आधार पर देने की अनुमति नहीं है। जिसने एक ही पात्र लिया है, उसे अपनी इच्छा के विरुद्ध कुछ भी देने की आवश्यकता नहीं है, वह अपनी रुचि के अनुसार कर सकता है।

235. Gamane paṭippassaddheti antarāmagge upaddavaṃ vā disvā anatthikatāya vā ‘‘mayaṃ idāni na pesissāma, na gamissāmā’’ti evaṃ gamane paṭippassaddhe upacchinne. Ñātakānaṃ pavāritānanti etesaṃ bahumpi dentānaṃ paṭiggaṇhantassa anāpatti. Aṭṭhakathāsu pana ‘‘tesampi pātheyyapaheṇakatthāya paṭiyattato pamāṇameva vaṭṭatī’’ti vuttaṃ. Sesaṃ uttānameva.

२३५. "गमने पटिप्पस्सद्धेति" का अर्थ है मार्ग में बाधा (उपद्रव) देखकर या जाने की इच्छा न होने के कारण "हम अब नहीं भेजेंगे, नहीं जाएँगे"—इस प्रकार जाने का विचार शांत या समाप्त हो जाने पर। "ञातकानं पवारितानन्ति" का अर्थ है कि यदि ये (ज्ञातिक और निमंत्रित व्यक्ति) बहुत अधिक भी देते हैं, तो ग्रहण करने वाले भिक्षु को आपत्ति नहीं होती। परंतु अट्ठकथाओं में कहा गया है— "उनके लिए भी पाथेय और उपहार के उद्देश्य से तैयार की गई सामग्री में से (दो-तीन पात्र की) मात्रा ही उचित है।" शेष स्पष्ट है।

Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह छह समुत्थानों वाला है—क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त और तिवेदना है।

Kāṇamātāsikkhāpadaṃ catutthaṃ.

काणमाता शिक्षापद चौथा है।

5. Paṭhamapavāraṇasikkhāpadavaṇṇanā

५. प्रथम पवारणा शिक्षापद की व्याख्या।

236. Pañcamasikkhāpade [Pg.88]bhikkhū bhuttāvī pavāritāti brāhmaṇena ‘‘gaṇhatha, bhante, yāva icchathā’’ti evaṃ yāvadatthapavāraṇāya, sayañca ‘‘alaṃ, āvuso, thokaṃ thokaṃ dehī’’ti evaṃ paṭikkhepapavāraṇāya pavāritā. Paṭivissaketi sāmantagharavāsike.

२३६. पांचवें शिक्षापद में—'भिक्षु भोजन कर चुके और प्रवारित (संतुष्ट) हों'—इसका अर्थ है कि ब्राह्मण द्वारा "भन्ते, जितना आप चाहें उतना ग्रहण करें" इस प्रकार की 'यावदत्थ-प्रवारणा' से, अथवा स्वयं "आयुष्मन्, बस, थोड़ा-थोड़ा दें" इस प्रकार की 'प्रतिक्षेप-प्रवारणा' से प्रवारित (भोजन के लिए मना किया हुआ) होना। 'पटिविस्सके' का अर्थ है पास के घरों में रहने वाले (पड़ोसी)।

237. Kākoravasaddanti kākānaṃ oravasaddaṃ; sannipatitvā viravantānaṃ saddaṃ. Alametaṃ sabbanti ettha tikāraṃ avatvāva ‘‘alametaṃ sabbaṃ’’ ettakaṃ vattuṃ vaṭṭati.

२३७. 'काकोरवसद्दं' का अर्थ है कौओं का कोलाहल; इकट्ठा होकर चिल्लाते हुए कौओं की आवाज़। 'अलमेतं सब्बं' यहाँ 'ति' अक्षर को कहे बिना ही "अलमेतं सब्बं" (यह सब पर्याप्त है) इतना कहना उचित है।

238-9. Bhuttāvīti bhuttavā. Tattha ca yasmā yena ekampi sitthaṃ saṅkhāditvā vā asaṅkhāditvā vā ajjhoharitaṃ hoti, so ‘‘bhuttāvī’’ti saṅkhyaṃ gacchati, tenassa padabhājane ‘‘bhuttāvī nāma pañcannaṃ bhojanāna’’ntiādi vuttaṃ. Pavāritoti katapavāraṇo, katapaṭikkhepo. Sopi ca yasmā na paṭikkhepamattena, atha kho pañcaṅgavasena, tenassa padabhājane ‘‘pavārito nāma asanaṃ paññāyatī’’tiādi vuttaṃ. Tattha yasmā ‘‘asanaṃ paññāyatī’’ti iminā vippakatabhojano, ‘‘pavārito’’ti vutto. Yo ca vippakatabhojano, tena kiñci bhuttaṃ, kiñci abhuttaṃ, yañca bhuttaṃ; taṃ sandhāya ‘‘bhuttāvī’’tipi saṅkhyaṃ gacchati, tasmā bhuttāvīvacanena visuṃ kañci atthasiddhiṃ na passāma. ‘‘Dirattatirattaṃ, chappañcavācāhī’’tiādīsu (pāci. 61-62) pana dirattādivacanaṃ viya pavāritapadassa parivārakabhāvena byañjanasiliṭṭhatāya cetaṃ vuttanti veditabbaṃ.

२३८-९. 'भुत्तावी' का अर्थ है भोजन कर चुका व्यक्ति। वहाँ, क्योंकि जिस भिक्षु द्वारा एक भी ग्रास चबाकर या बिना चबाए निगला गया हो, वह 'भुत्तावी' (भोजन कर चुका) कहलाता है, इसीलिए उसके पदभाजन में "भुत्तावी नाम पञ्चन्नं भोजनानं" (भुत्तावी का अर्थ है पाँच प्रकार के भोजनों में से...) आदि कहा गया है। 'पवारितो' का अर्थ है जिसने प्रवारणा (मना) कर दी हो, जिसने प्रतिक्षेप (अस्वीकार) कर दिया हो। वह भी क्योंकि केवल मना करने मात्र से नहीं होता, बल्कि पाँच अंगों के कारण होता है, इसीलिए उसके पदभाजन में "पवारितो नाम असनं पञ्ञायति" (पवारित उसे कहते हैं जिसका भोजन दिखाई दे रहा हो) आदि कहा गया है। वहाँ क्योंकि "असनं पञ्ञायति" इस पद से 'विप्पकतभोजन' (अधूरे भोजन वाले) को 'पवारित' कहा गया है। और जो अधूरे भोजन वाला है, उसने कुछ खाया है और कुछ नहीं खाया है; जो खाया है, उसके संदर्भ में वह 'भुत्तावी' भी कहलाता है, इसलिए 'भुत्तावी' शब्द से हम किसी अलग अर्थ की सिद्धि नहीं देखते। फिर भी, जैसे "दिरत्त-तिरत्तं, छप्पञ्चवाचाहि" आदि में 'दिरत्त' आदि शब्द प्रयुक्त हैं, वैसे ही यहाँ 'पवारित' पद के सहायक के रूप में और शब्द-सौन्दर्य (व्यञ्जन-श्लिष्टता) के लिए यह कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए।

Asanaṃ paññāyatītiādīsu vippakatabhojanaṃ dissati, bhuñjamāno ceso puggalo hotīti attho. Bhojanaṃ paññāyatīti pavāraṇappahonakabhojanaṃ dissati. Odanādīnaṃ ce aññataraṃ paṭikkhipitabbaṃ bhojanaṃ hotīti attho. Hatthapāse ṭhitoti pavāraṇappahonakaṃ bhojanaṃ gaṇhitvā dāyako aḍḍhateyyahatthappamāṇe okāse hotīti attho. Abhiharatīti so ce dāyako tassa taṃ bhattaṃ kāyena abhiharatīti attho. Paṭikkhepo paññāyatīti paṭikkhepo dissati; tañce abhihaṭaṃ so bhikkhu kāyena vā vācāya vā paṭikkhipatīti attho. Evaṃ pañcannaṃ aṅgānaṃ vasena pavārito nāma hotīti. Vuttampi cetaṃ –

'असनं पञ्ञायति' आदि में अधूरा भोजन दिखाई देता है, अर्थात् वह व्यक्ति भोजन कर रहा होता है—यह अर्थ है। 'भोजनं पञ्ञायति' का अर्थ है प्रवारणा के लिए पर्याप्त भोजन दिखाई देता है। यदि ओदन (भात) आदि में से कोई एक अस्वीकार करने योग्य भोजन हो—यह अर्थ है। 'हत्थपासे ठितो' का अर्थ है प्रवारणा के लिए पर्याप्त भोजन लेकर दायक ढाई हाथ (अढ्ढतेय्य-हत्थ) के दायरे में स्थित हो—यह अर्थ है। 'अभिहरति' का अर्थ है यदि वह दायक उस भिक्षु के लिए वह भोजन शरीर से (हाथ आदि से) आगे बढ़ाता है—यह अर्थ है। 'पटिक्खेपो पञ्ञायति' का अर्थ है अस्वीकार करना दिखाई देता है; यदि उस लाए गए भोजन को वह भिक्षु शरीर से या वाणी से अस्वीकार करता है—यह अर्थ है। इस प्रकार पाँच अंगों के कारण 'पवारित' (प्रवारित) होता है। यह कहा भी गया है—

‘‘Pañcahi [Pg.89] upāli ākārehi pavāraṇā paññāyati – asanaṃ paññāyati, bhojanaṃ paññāyati, hatthapāse ṭhito, abhiharati, paṭikkhepo paññāyatī’’ti (pari. 428).

"हे उपालि! पाँच कारणों से प्रवारणा जानी जाती है—भोजन (क्रिया) दिखाई दे रही हो, भोजन (वस्तु) दिखाई दे रही हो, (दायक) हाथ के घेरे (हत्थपास) में स्थित हो, (भोजन) सामने लाया जाए, और अस्वीकार करना दिखाई दे।"

Tatrāyaṃ vinicchayo – ‘‘asana’’ntiādīsu tāva yañca asnāti yañca bhojanaṃ hatthapāse ṭhitena abhihaṭaṃ paṭikkhipati, taṃ ‘‘odano, kummāso, sattu, maccho, maṃsa’’nti imesaṃ aññatarameva veditabbaṃ. Tattha odano nāma – sāli, vīhi, yavo, godhumo, kaṅgu, varako, kudrūsakoti sattannaṃ dhaññānaṃ taṇḍulehi nibbatto. Tattha ‘‘sālī’’ti antamaso nīvāraṃ upādāya sabbāpi sālijāti. ‘‘Vīhī’’ti sabbāpi vīhijāti. ‘‘Yavagodhumesu’’ bhedo natthi. ‘‘Kaṅgū’’ti setarattakāḷabhedā sabbāpi kaṅgujāti. ‘‘Varako’’ti antamaso varakacorakaṃ upādāya sabbā setavaṇṇā varakajāti. ‘‘Kudrūsako’’ti kāḷako dravo ceva sāmākādibhedā ca sabbāpi tiṇadhaññajāti.

वहाँ यह विनिश्चय है—'असन' आदि में जो वह खाता है और जो भोजन हाथ के घेरे में स्थित व्यक्ति द्वारा लाए जाने पर वह अस्वीकार करता है, उसे 'ओदन (भात), कुम्मास (जौ का भोजन), सत्तू, मछली, मांस'—इनमें से ही कोई एक समझना चाहिए। वहाँ 'ओदन' का अर्थ है—सालि, वीहि, यव (जौ), गोधूम (गेहूँ), कङ्गु (कंगनी), वरक और कुद्रूसक—इन सात प्रकार के धान्यों के चावलों से बना हुआ भोजन। वहाँ 'सालि' के अंतर्गत कम से कम नीवार (जंगली धान) से लेकर सभी प्रकार के सालि धान्य आते हैं। 'वीहि' के अंतर्गत सभी प्रकार के वीहि धान्य आते हैं। 'यव' और 'गोधूम' में कोई भेद नहीं है। 'कङ्गु' के अंतर्गत सफेद, लाल और काले भेद वाले सभी कङ्गु धान्य आते हैं। 'वरक' के अंतर्गत कम से कम वरक-चोरक से लेकर सभी सफेद रंग के वरक धान्य आते हैं। 'कुद्रूसक' के अंतर्गत काले और द्रव (तरल) तथा सामाक आदि भेदों वाले सभी तृण-धान्य (घास वाले धान्य) आते हैं।

Nīvāravarakacorakā cettha ‘‘dhaññānulomā’’ti vadanti. Dhaññāni vā hontu dhaññānulomāni vā, etesaṃ vuttappabhedānaṃ sattannaṃ dhaññānaṃ taṇḍule gahetvā ‘‘bhattaṃ pacissāmā’’ti vā ‘‘yāguṃ pacissāmā’’ti vā ‘‘ambilapāyāsādīsu aññataraṃ pacissāmā’’ti vā yaṃkiñci sandhāya pacantu, sace uṇhaṃ sītalaṃ vā bhuñjantānaṃ bhojanakāle gahitagahitaṭṭhāne odhi paññāyati, odanasaṅgahameva gacchati, pavāraṇaṃ janeti. Sace odhi na paññāyati, yāgusaṅgahaṃ gacchati, pavāraṇaṃ na janeti.

यहाँ नीवार, वरक और चोरक को 'धान्यानुलोम' (धान्य के समान) कहा जाता है। धान्य हों या धान्यानुलोम, इन कहे गए भेदों वाले सात धान्यों के चावलों को लेकर "हम भात पकाएंगे" या "हम यागू (पेय) पकाएंगे" या "खट्टी खीर (अम्बिल-पायस) आदि में से कोई एक पकाएंगे"—इस प्रकार किसी भी उद्देश्य से पकाएं, यदि गर्म या ठंडा खाते समय, जहाँ-जहाँ से भोजन लिया गया है वहाँ यदि निशान (ओधि/सीमा) दिखाई देता है, तो वह 'ओदन' (भात) के अंतर्गत आता है और प्रवारणा उत्पन्न करता है। यदि निशान दिखाई नहीं देता, तो वह 'यागू' के अंतर्गत आता है और प्रवारणा उत्पन्न नहीं करता।

Yopi pāyāso vā paṇṇaphalakaḷīramissakā ambilayāgu vā uddhanato otāritamattā abbhuṇhā hoti, āvajjitvā pivituṃ sakkā, hatthena gahitokāsepi odhiṃ na dasseti, pavāraṇaṃ na janeti. Sace pana usumāya vigatāya sītalībhūtā ghanabhāvaṃ gacchati, odhiṃ dasseti, puna pavāraṇaṃ janeti. Pubbe tanubhāvo na rakkhati. Sacepi dadhitakkādīni āropetvā bahupaṇṇaphalakaḷīre pakkhipitvā muṭṭhimattāpi taṇḍulā pakkhittā honti, bhojanakāle ce odhi paññāyati, pavāraṇaṃ janeti. Ayāguke nimantane ‘‘yāguṃ dassāmā’’ti bhatte udakakañjikakhīrādīni ākiritvā ‘‘yāguṃ gaṇhathā’’ti denti. Kiñcāpi tanukā honti, pavāraṇaṃ janetiyeva[Pg.90]. Sace pana pakkuthitesu udakādīsu pakkhipitvā pacitvā denti, yāgusaṅgahameva gacchati. Yāgusaṅgahaṃ gatepi tasmiṃ vā aññasmiṃ vā yattha macchamaṃsaṃ pakkhipanti, sace sāsapamattampi macchamaṃsakhaṇḍaṃ vā nhāru vā paññāyati, pavāraṇaṃ janeti.

जो खीर (पायस) या पत्तों, फलों और करील (अंकुरों) से मिश्रित खट्टी यागू चूल्हे से उतारी हुई बहुत गर्म हो, जिसे झुकाकर पिया जा सके और हाथ से लेने पर भी निशान न दिखाई दे, वह प्रवारणा उत्पन्न नहीं करती। लेकिन यदि भाप निकल जाने पर ठंडी होकर वह गाढ़ी हो जाए और निशान दिखाई देने लगे, तो वह पुनः प्रवारणा उत्पन्न करती है। पहले का पतलापन (प्रवारणा से) रक्षा नहीं करता। यदि दही, छाछ आदि को चूल्हे पर चढ़ाकर, उसमें बहुत से पत्ते, फल और करील डालकर मुट्ठी भर चावल भी डाले गए हों, और भोजन के समय यदि निशान दिखाई दे, तो वह प्रवारणा उत्पन्न करता है। बिना यागू वाले निमंत्रण में "हम यागू देंगे" ऐसा कहकर भात में पानी, कांजी, दूध आदि डालकर "यागू ग्रहण करें" ऐसा कहकर देते हैं, तो भले ही वह पतली हो, वह प्रवारणा उत्पन्न करती ही है। लेकिन यदि खौलते हुए पानी आदि में (भात) डालकर और पकाकर देते हैं, तो वह 'यागू' के अंतर्गत ही आता है। यागू के अंतर्गत होने पर भी, उसमें या किसी अन्य (सूप आदि) में जहाँ मछली या मांस डालते हैं, यदि सरसों के दाने के बराबर भी मछली या मांस का टुकड़ा या नस (न्हाु) दिखाई दे, तो वह प्रवारणा उत्पन्न करता है।

Suddharasako pana rasakayāgu vā na janeti. Ṭhapetvā vuttadhaññānaṃ taṇḍule aññehi veṇutaṇḍulādīhi vā kandamūlaphalehi vā yehi kehici kataṃ bhattampi pavāraṇaṃ na janeti, pageva ghanayāgu. Sace panettha macchamaṃsaṃ pakkhipanti, janeti. Mahāpaccariyaṃ ‘‘pupphaatthāya bhattampi pavāraṇaṃ janetī’’ti vuttaṃ. Pupphiatthāya bhattaṃ nāma pupphikhajjakatthāya kuthitatūdake pakkhipitvā seditataṇḍulā vuccanti. Sace pana te taṇḍule sukkhāpetvā khādanti, vaṭṭati; neva sattusaṅkhyaṃ na bhattasaṅkhyaṃ gacchanti. Puna tehi katabhattaṃ pavāretiyeva. Te taṇḍule sappitelādīsu vā pacanti, pūvaṃ vā karonti, na pavārenti. Puthukā vā tāhi katasattubhattādīni vā na pavārenti.

लेकिन शुद्ध मांस का रस (बिना मांस के) या मांस के रस वाली यवागू पवॉरणा उत्पन्न नहीं करती है। पूर्वोक्त धान्यों के चावलों को छोड़कर, अन्य बाँस के बीजों आदि से, या कंद-मूल-फलों से, या किसी भी अन्य वस्तु से बना हुआ भात भी पवॉरणा उत्पन्न नहीं करता है, फिर गाढ़ी यवागू की तो बात ही क्या है। यदि इसमें मछली या मांस डाल दिया जाए, तो यह पवॉरणा उत्पन्न करता है। महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है कि "पुष्पि के लिए बनाया गया भात भी पवॉरणा उत्पन्न करता है।" पुष्पि के लिए भात उसे कहते हैं जो पुष्पि नामक खाद्य के लिए उबलते हुए पानी में डालकर पकाए गए चावल होते हैं। यदि उन चावलों को सुखाकर खाते हैं, तो वह कल्प्य है; वे न तो 'सत्तु' की श्रेणी में आते हैं और न ही 'भात' की श्रेणी में। पुनः उनसे बनाया गया भात पवॉरणा उत्पन्न करता ही है। यदि उन चावलों को घी, तेल आदि में पकाते हैं या उनसे पूआ बनाते हैं, तो वे पवॉरणा उत्पन्न नहीं करते। चिउड़ा या उनसे बने हुए सत्तु, भात आदि पवॉरणा उत्पन्न नहीं करते हैं।

Kummāso nāma yavehi katakummāso. Aññehi pana muggādīhi katakummāso pavāraṇaṃ na janeti. Sattu nāma sālivīhiyavehi katasattu. Kaṅguvarakakudrūsakasīsānipi bhajjitvā īsakaṃ koṭṭetvā thuse palāpetvā puna daḷhaṃ koṭṭetvā cuṇṇaṃ karonti. Sacepi taṃ allattā ekābaddhaṃ hoti, sattusaṅgahameva gacchati. Kharapākabhajjitānaṃ vīhīnaṃ taṇḍule koṭṭetvā denti, tampi cuṇṇaṃ sattusaṅgahameva gacchati. Samapākabhajjitānaṃ pana vīhīnaṃ vā vīhipalāpānaṃ vā taṇḍulā bhajjitataṇḍulā eva vā na pavārenti. Tesaṃ pana taṇḍulādīnaṃ cuṇṇaṃ pavāreti. Kharapākabhajjitānaṃ vīhīnaṃ kuṇḍakampi pavāreti. Samapākabhajjitānaṃ pana ātapasukkhānaṃ vā kuṇḍakaṃ na pavāreti. Lājā vā tehi katabhattasattuādīni vā na pavārenti. Bhajjitapiṭṭhaṃ vā yaṃkiñci suddhakhajjakaṃ vā na pavāreti. Macchamaṃsapūritakhajjakaṃ pana sattumodako vā pavāreti. Maccho maṃsañca pākaṭameva. Ayaṃ pana viseso – sacepi yāguṃ pivantassa yāgusitthamattāneva dve macchakhaṇḍāni vā maṃsakhaṇḍāni vā ekabhājane vā nānābhājane vā denti, tāni ce akhādanto aññaṃ yaṃkiñci pavāraṇappahonakaṃ paṭikkhipati[Pg.91], na pavāreti. Tato ekaṃ khāditaṃ, ekaṃ hatthe vā patte vā hoti, so ce aññaṃ paṭikkhipati, pavāreti. Dvepi khāditāni honti, mukhe sāsapamattampi avasiṭṭhaṃ natthi, sacepi aññaṃ paṭikkhipati, na pavāreti.

'कुम्मास' उसे कहते हैं जो जौ से बना हो। लेकिन अन्य मूंग आदि से बना कुम्मास पवॉरणा उत्पन्न नहीं करता है। 'सत्तु' उसे कहते हैं जो शालि चावल, धान या जौ से बना हो। कंगु (कंगनी), वरक और कोदो की बालियों को भी भूनकर, थोड़ा कूटकर, भूसी निकालकर, फिर से अच्छी तरह कूटकर चूर्ण बनाते हैं। यदि वह नमी के कारण एक पिंड जैसा भी हो जाए, तो भी वह सत्तु की श्रेणी में ही आता है। अच्छी तरह भूने हुए धान के चावलों को कूटकर जो चूर्ण देते हैं, वह भी सत्तु की श्रेणी में ही आता है। लेकिन मध्यम रूप से भूने हुए धान के, या धान की भूसी के चावल, या केवल भूने हुए चावल पवॉरणा उत्पन्न नहीं करते हैं। लेकिन उन चावलों आदि का चूर्ण पवॉरणा उत्पन्न करता है। अच्छी तरह भूने हुए धान की कनी (कुण्डक) भी पवॉरणा उत्पन्न करती है। लेकिन मध्यम रूप से भूने हुए या धूप में सुखाए हुए धान की कनी पवॉरणा उत्पन्न नहीं करती है। खील (लाजा) या उनसे बने हुए भात, सत्तु आदि पवॉरणा उत्पन्न नहीं करते हैं। भुना हुआ आटा या कोई भी शुद्ध खाद्य पदार्थ पवॉरणा उत्पन्न नहीं करता है। लेकिन मछली या मांस से भरा हुआ खाद्य पदार्थ अथवा सत्तु का लड्डू (मोदक) पवॉरणा उत्पन्न करता है। मछली और मांस तो स्पष्ट ही हैं। लेकिन यहाँ यह विशेष बात है - यदि यवागू पीते हुए भिक्षु को यवागू के दाने के बराबर मछली के दो टुकड़े या मांस के दो टुकड़े एक ही पात्र में या अलग-अलग पात्रों में दिए जाते हैं, और यदि वह उन्हें खाए बिना किसी अन्य पवॉरणा योग्य भोजन को मना कर देता है, तो पवॉरणा नहीं होती। यदि उनमें से एक खा लिया गया हो और एक हाथ में या पात्र में हो, और वह दूसरे भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा हो जाती है। यदि दोनों खा लिए गए हों और मुँह में सरसों के दाने के बराबर भी शेष न बचा हो, तो यदि वह दूसरे भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा नहीं होती।

Kappiyamaṃsaṃ khādanto kappiyamaṃsaṃ paṭikkhipati, pavāreti. Kappiyamaṃsaṃ khādanto akappiyamaṃsaṃ paṭikkhipati, na pavāreti. Kasmā? Avatthutāya. Yañhi bhikkhuno khādituṃ vaṭṭati, taṃyeva paṭikkhipato pavāraṇā hoti. Idaṃ pana jānanto akappiyattā paṭikkhipati, ajānantopi paṭikkhipitabbaṭṭhāne ṭhitameva paṭikkhipati nāma, tasmā na pavāreti. Sace pana akappiyamaṃsaṃ khādanto kappiyamaṃsaṃ paṭikkhipati, pavāreti. Kasmā? Vatthutāya. Yañhi tena paṭikkhittaṃ, taṃ pavāraṇāya vatthu. Yaṃ pana khādati, taṃ kiñcāpi paṭikkhipitabbaṭṭhāne ṭhitaṃ, khādiyamānaṃ pana maṃsabhāvaṃ na jahati, tasmā pavāreti. Akappiyamaṃsaṃ khādanto akappiyamaṃsaṃ paṭikkhipati, purimanayeneva na pavāreti. Kappiyamaṃsaṃ vā akappiyamaṃsaṃ vā khādanto pañcannaṃ bhojanānaṃ yaṃkiñci kappiyabhojanaṃ paṭikkhipati, pavāreti. Kuladūsakavejjakammauttarimanussadhammārocanasāditarūpiyādīhi nibbattaṃ buddhapaṭikuṭṭhaṃ anesanāya uppannaṃ akappiyabhojanaṃ paṭikkhipati, na pavāreti. Kappiyabhojanaṃ vā akappiyabhojanaṃ vā bhuñjantopi kappiyabhojanaṃ paṭikkhipati, pavāreti. Akappiyabhojanaṃ paṭikkhipati, na pavāretīti sabbattha vuttanayeneva kāraṇaṃ veditabbaṃ.

कल्प्य मांस खाते हुए यदि कल्प्य मांस को ही मना करता है, तो पवॉरणा होती है। कल्प्य मांस खाते हुए यदि अकल्प्य मांस को मना करता है, तो पवॉरणा नहीं होती। क्यों? क्योंकि वह पवॉरणा का आधार नहीं है। क्योंकि जो भिक्षु के लिए खाना कल्प्य है, उसे ही मना करने पर पवॉरणा होती है। लेकिन इसे अकल्प्य जानते हुए अकल्प्य होने के कारण मना करता है, और यदि नहीं जानते हुए भी मना करता है, तो वह मना किए जाने योग्य वस्तु को ही मना करना कहलाता है, इसलिए पवॉरणा नहीं होती। लेकिन यदि अकल्प्य मांस खाते हुए कल्प्य मांस को मना करता है, तो पवॉरणा होती है। क्यों? क्योंकि वह पवॉरणा का आधार है। क्योंकि जो उसके द्वारा मना किया गया है, वह पवॉरणा का आधार है। और जो वह खा रहा है, वह भले ही मना किए जाने योग्य स्थिति में हो, लेकिन खाए जाते समय वह मांस के स्वभाव को नहीं छोड़ता, इसलिए पवॉरणा होती है। अकल्प्य मांस खाते हुए अकल्प्य मांस को मना करने पर, पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही पवॉरणा नहीं होती। कल्प्य मांस या अकल्प्य मांस खाते हुए पाँच प्रकार के भोजनों में से किसी भी कल्प्य भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा होती है। कुलदूषक, वैद्यकर्म, उत्तरिमनुष्यधर्म की घोषणा करने, या स्वर्ण-रजत आदि स्वीकार करने से उत्पन्न, बुद्ध द्वारा निन्दित और अनुचित आजीविका (अनेषणा) से प्राप्त अकल्प्य भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा नहीं होती। कल्प्य भोजन या अकल्प्य भोजन करते हुए भी यदि कल्प्य भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा होती है। अकल्प्य भोजन को मना करता है, तो पवॉरणा नहीं होती - इस प्रकार सभी स्थितियों में पूर्वोक्त विधि से ही कारण समझना चाहिए।

Evaṃ ‘‘asana’’ntiādīsu yañca asnāti, yañca bhojanaṃ hatthapāse ṭhitena abhihaṭaṃ paṭikkhipanto pavāraṇaṃ āpajjati, taṃ ñatvā idāni yathā āpajjati, tassa jānanatthaṃ ayaṃ vinicchayo – ‘‘‘asanaṃ bhojana’nti ettha tāva yena ekasitthampi ajjhohaṭaṃ hoti, so sace pattamukhahatthānaṃ yattha katthaci pañcasu bhojanesu ekasmimpi sati aññaṃ pañcasu bhojanesu ekampi paṭikkhipati, pavāreti. Katthaci bhojanaṃ natthi, āmisagandhamattaṃ paññāyati, na pavāreti. Mukhe ca hatthe ca bhojanaṃ natthi, patte atthi, tasmiṃ pana āsane na bhuñjitukāmo, vihāraṃ pavisitvā bhuñjitukāmo, aññassa vā dātukāmo, tasmiṃ ce antare bhojanaṃ paṭikkhipati, na pavāreti. Kasmā? Vippakatabhojanabhāvassa upacchinnattā. Yopi aññatra gantvā bhuñjitukāmo mukhe bhattaṃ [Pg.92] gilitvā sesaṃ ādāya gacchanto antarāmagge aññaṃ bhojanaṃ paṭikkhipati, tassāpi pavāraṇā na hotī’’ti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Yathā ca patte; evaṃ hatthepi. Mukhepi vā vijjamānabhojanaṃ sace anajjhoharitukāmo hoti, tasmiñca khaṇe aññaṃ paṭikkhipati, na pavāreti. Ekasmiñhi pade vuttalakkhaṇaṃ sabbattha veditabbaṃ hoti. Apica kurundiyaṃ esa nayo dassitoyeva. Vuttañhi tattha ‘‘mukhe bhattaṃ gilitaṃ, hatthe bhattaṃ vighāsādassa dātukāmo, patte bhattaṃ bhikkhussa dātukāmo, sace tasmiṃ khaṇe paṭikkhipati, na pavāretī’’ti. Hatthapāse ṭhitoti ettha pana sace bhikkhu nisinno hoti, āsanassa pacchimantato paṭṭhāya, sace ṭhito, paṇhiantato paṭṭhāya, sace nipanno, yena passena nipanno, tassa pārimantato paṭṭhāya, dāyakassa nisinnassa vā ṭhitassa vā nipannassa vā ṭhapetvā pasāritahatthaṃ yaṃ āsannataraṃ aṅgaṃ, tassa orimantena paricchinditvā aḍḍhateyyahattho ‘‘hatthapāso’’ti veditabbo. Tasmiṃ ṭhatvā abhihaṭaṃ paṭikkhipantasseva pavāraṇā hoti, na tato paraṃ.

इस प्रकार 'असन' (भोजन) आदि पदों में, जो भोजन वह खा रहा है और जो भोजन हस्तपाश में स्थित व्यक्ति द्वारा (देने के लिए) लाया गया है, उसे मना करते हुए भिक्षु 'पवारणा' (भोजन निषेध की स्थिति) को प्राप्त होता है। उसे जानकर, अब जिस प्रकार वह पवारणा को प्राप्त होता है, उसे जानने के लिए यह निश्चय है— 'असनं भोजनं' यहाँ पहले जिसके द्वारा एक ग्रास भी निगला गया हो, वह यदि पात्र, मुख या हाथ में से कहीं भी पाँच प्रकार के भोजनों में से किसी एक के होने पर भी, दूसरे पाँच प्रकार के भोजनों में से किसी एक को भी मना करता है, तो वह पवारित होता है। यदि कहीं भी भोजन नहीं है, केवल भोजन की गंध मात्र प्रतीत होती है, तो पवारणा नहीं होती। यदि मुख और हाथ में भोजन नहीं है, पात्र में है, किन्तु उस आसन पर खाने की इच्छा नहीं है, विहार में जाकर खाने की इच्छा है, या किसी अन्य को देने की इच्छा है, उस बीच यदि वह भोजन को मना करता है, तो पवारणा नहीं होती। क्यों? क्योंकि अधूरे भोजन की अवस्था समाप्त हो चुकी है। 'जो अन्यत्र जाकर खाने की इच्छा से मुख में भात निगलकर शेष लेकर जाते हुए मार्ग में दूसरे भोजन को मना करता है, उसकी भी पवारणा नहीं होती'— ऐसा महाप्रत्यय अट्ठकथा में कहा गया है। जैसा पात्र के विषय में है, वैसा ही हाथ के विषय में भी है। अथवा यदि मुख में विद्यमान भोजन को भी निगलने की इच्छा नहीं है और उस क्षण वह दूसरे भोजन को मना करता है, तो पवारणा नहीं होती। क्योंकि एक पद में कहा गया लक्षण सभी जगह (पात्र, हाथ, मुख) समझना चाहिए। इसके अतिरिक्त कुरुन्दी अट्ठकथा में भी यही नियम दिखाया गया है। वहाँ कहा गया है— 'मुख में भात निगल लिया गया है, हाथ का भात जूठन खाने वाले को देने की इच्छा है, पात्र का भात भिक्षु को देने की इच्छा है, यदि उस क्षण वह मना करता है, तो पवारणा नहीं होती।' 'हस्तपाश में स्थित' यहाँ यह निश्चय समझना चाहिए— यदि भिक्षु बैठा है तो आसन के पिछले किनारे से शुरू करके, यदि खड़ा है तो एड़ी के पिछले भाग से, यदि लेटा है तो जिस करवट लेटा है उसके बाहरी किनारे से शुरू करके; दायक (बैठा, खड़ा या लेटा हो) के फैलाए हुए हाथ को छोड़कर जो अंग सबसे निकट हो, उसके भीतरी किनारे से ढाई हाथ की दूरी को 'हस्तपाश' समझना चाहिए। उसमें स्थित होकर लाए गए भोजन को मना करने वाले की ही पवारणा होती है, उससे बाहर (स्थित होकर मना करने वाले की) नहीं।

Abhiharatīti hatthapāsabbhantare ṭhito gahaṇatthaṃ upanāmeti. Sace pana anantaranisinnopi bhikkhu hatthe vā ūrūsu vā ādhārake vā ṭhitapattaṃ anabhiharitvāva ‘‘bhattaṃ gaṇhā’’ti vadati, taṃ paṭikkhipato pavāraṇā natthi. Bhattapacchiṃ ānetvā purato bhūmiyaṃ ṭhapetvā ‘‘gaṇhāhī’’ti vuttepi eseva nayo. Īsakaṃ pana uddharitvā vā apanāmetvā vā ‘‘gaṇhathā’’ti vutte paṭikkhipato pavāraṇā hoti. Therāsane nisinno thero dūre nisinnassa daharabhikkhussa pattaṃ pesetvā ‘‘ito odanaṃ gaṇhāhī’’ti vadati, gaṇhitvā pana gato tuṇhī tiṭṭhati, daharo ‘‘alaṃ mayha’’nti paṭikkhipati, na pavāreti. Kasmā? Therassa dūrabhāvato dūtassa ca anabhiharaṇatoti. Sace pana gahetvā āgato bhikkhu ‘‘idaṃ bhattaṃ gaṇhā’’ti vadati, taṃ paṭikkhipato pavāraṇā hoti.

'अभिहरति' (लाता है) का अर्थ है— हस्तपाश के भीतर स्थित होकर ग्रहण करने के लिए पास लाना। यदि पास में बैठा भिक्षु भी हाथ, जांघ या स्टैंड पर रखे पात्र को बिना (उसकी ओर) बढ़ाए ही 'भात लो' कहता है, तो उसे मना करने वाले की पवारणा नहीं होती। भात की टोकरी लाकर सामने जमीन पर रखकर 'लो' कहने पर भी यही नियम है। किन्तु यदि थोड़ा उठाकर या झुकाकर 'लीजिए' कहने पर मना करता है, तो पवारणा होती है। स्थविर के आसन पर बैठे स्थविर दूर बैठे नवोदित भिक्षु के पास पात्र भेजकर 'यहाँ से भात लो' कहते हैं, पात्र लेकर गया दूत चुपचाप खड़ा रहता है, नवोदित भिक्षु 'मेरे लिए पर्याप्त है' कहकर मना करता है, तो पवारणा नहीं होती। क्यों? स्थविर के दूर होने के कारण और दूत द्वारा (औपचारिक रूप से) न लाने के कारण। यदि पात्र लेकर आया भिक्षु 'यह भात लो' कहता है, तब उसे मना करने वाले की पवारणा होती है।

Parivesanāya eko ekena hatthena odanapacchiṃ ekena kaṭacchuṃ gahetvā bhikkhū parivisati, tatra ce añño āgantvā ‘‘ahaṃ pacchiṃ dhāressāmi, tvaṃ odanaṃ dehī’’ti vatvā gahitamattakameva karoti, parivesako eva pana taṃ dhāreti, tasmā sā abhihaṭāva hoti. Tato dātukāmatāya gaṇhantaṃ paṭikkhipantassa pavāraṇā hoti. Sace [Pg.93] pana parivisakena phuṭṭhamattāva hoti, itarova naṃ dhāreti, tato dātukāmatāya gaṇhantaṃ paṭikkhipantassa pavāraṇā na hoti. Kaṭacchunā uddhaṭabhatte pana hoti. Kaṭacchuabhihāroyeva hi tassa abhihāro. Dvinnaṃ samabhārepi paṭikkhipanto pavāretiyevāti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Anantarassa bhikkhuno bhatte diyyamāne itaro pattaṃ hatthehi pidahati, pavāraṇā natthi. Kasmā? Aññassa abhihaṭe paṭikkhittattā.

परिवेषण (भोजन परोसने) के समय एक व्यक्ति एक हाथ से भात की टोकरी और एक हाथ से कड़छी पकड़कर भिक्षुओं को परोसता है, वहाँ यदि कोई दूसरा आकर कहे 'मैं टोकरी पकड़ता हूँ, तुम भात दो' और वह केवल उसे पकड़ता मात्र है, किन्तु परोसने वाला ही उसे वास्तव में धारण किए हुए है, तो वह परोसने वाले द्वारा ही 'लाया हुआ' माना जाता है। अतः (टोकरी से) देने की इच्छा से भात निकालते समय मना करने वाले की पवारणा होती है। यदि परोसने वाले ने केवल छुआ मात्र हो और दूसरा व्यक्ति ही उसे धारण किए हो, तो देने की इच्छा से निकालते समय मना करने वाले की पवारणा नहीं होती। किन्तु कड़छी से निकाले गए भात के विषय में पवारणा होती है, क्योंकि कड़छी से बढ़ाना ही उसका 'लाना' (अभिहार) है। 'दो व्यक्तियों द्वारा समान रूप से भार वहन करने पर भी मना करने वाला पवारित ही होता है'— ऐसा महाप्रत्यय में कहा गया है। पास के भिक्षु को भात दिए जाते समय यदि दूसरा भिक्षु अपने पात्र को हाथों से ढँक लेता है, तो पवारणा नहीं होती। क्यों? क्योंकि दूसरे के लिए लाए गए भोजन को मना किया गया है।

Paṭikkhepo paññāyatīti ettha vācāya abhihaṭaṃ paṭikkhipato pavāraṇā natthi. Kāyena abhihaṭaṃ pana kāyena vā vācāya vā paṭikkhipantassa pavāraṇā hotīti veditabbo.

'निषेध ज्ञात होता है' यहाँ वाणी द्वारा (प्रस्तावित) लाए गए भोजन को मना करने वाले की पवारणा नहीं होती। शरीर द्वारा (भौतिक रूप से) लाए गए भोजन को शरीर या वाणी से मना करने वाले की पवारणा होती है, ऐसा समझना चाहिए।

Tattha kāyena paṭikkhepo nāma aṅguliṃ vā hatthaṃ vā macchikabījaniṃ vā cīvarakaṇṇaṃ vā cāleti, bhamukāya vā ākāraṃ karoti, kuddho vā oloketi, vācāya paṭikkhepo nāma ‘‘ala’’nti vā, ‘‘na gaṇhāmī’’ti vā, ‘‘mā ākirā’’ti vā, ‘‘apagacchā’’ti vā vadati; evaṃ yena kenaci ākārena kāyena vā vācāya vā paṭikkhitte pavāraṇā hoti.

वहाँ 'शरीर से निषेध' का अर्थ है— उंगली, हाथ, मक्खी उड़ाने वाला पंखा या चीवर का कोना हिलाना, भौंहों से संकेत करना या क्रोधित होकर देखना। 'वाणी से निषेध' का अर्थ है— 'बस', 'नहीं लेता', 'मत डालो' या 'जाओ' कहना। इस प्रकार किसी भी चेष्टा से शरीर या वाणी द्वारा मना करने पर पवारणा होती है।

Eko abhihaṭe bhatte pavāraṇāya bhīto hattha apanetvā punappunaṃ patte odanaṃ ākirantaṃ ‘‘ākira ākira koṭṭetvā pūrehī’’ti vadati, ettha kathanti? Mahāsumatthero tāva ‘‘anākiraṇatthāya vuttattā pavāraṇā hotī’’ti āha. Mahāpadumatthero pana ‘‘‘ākira pūrehī’ti vadantassa nāma ‘kassaci pavāraṇā atthī’ti vatvā ‘na pavāretī’’’ti āha. Aparo bhattaṃ abhiharantaṃ bhikkhuṃ sallakkhetvā ‘‘kiṃ āvuso itopi kiñci gaṇhissasi, dammi te kiñcī’’ti āha. Tatrāpi ‘‘‘evaṃ nāgamissatī’ti vuttattā ‘pavāraṇā hotī’’’ti mahāsumatthero āha. Mahāpadumatthero pana ‘‘‘gaṇhissasī’ti vadantassa nāma ‘kassaci pavāraṇā atthī’ti vatvā ‘na pavāretī’’’ti āha.

एक भिक्षु, भात लाए जाने पर पवॉरणा के भय से अपना हाथ हटाकर, पात्र में बार-बार भात डालने वाले दायक से कहता है, "डालो, डालो, इसे दबाकर भर दो।" यहाँ क्या स्थिति है? महासुम थेर पहले कहते हैं कि चूँकि यह और न डालने के उद्देश्य से कहा गया है, इसलिए पवॉरणा होती है। महापदुम थेर ने कहा, "क्या 'डालो, भर दो' कहने वाले की भी कोई पवॉरणा होती है?" और कहा कि पवॉरणा नहीं होती। एक अन्य भिक्षु, भात लाते हुए एक भिक्षु को देखकर कहता है, "आयुष्मन्, क्या आप इसमें से भी कुछ लेंगे? मैं आपको कुछ देना चाहता हूँ।" वहाँ भी महासुम थेर कहते हैं कि "ऐसा कहने पर वह आगे नहीं आएगा" इस विचार से कहे जाने के कारण पवॉरणा होती है। महापदुम थेर ने कहा, "क्या 'क्या आप लेंगे' कहने वाले की भी कोई पवॉरणा होती है?" और कहा कि पवॉरणा नहीं होती।

Eko samaṃsakaṃ rasaṃ abhiharitvā ‘‘rasaṃ gaṇhathā’’ti vadati, taṃ sutvā paṭikkhipato pavāraṇā natthi. ‘‘Maccharasaṃ maṃsarasa’’nti vutte paṭikkhipato hoti, ‘‘idaṃ gaṇhathā’’ti vuttepi hotiyeva. Maṃsaṃ visuṃ katvā ‘‘maṃsarasaṃ gaṇhathā’’ti vadati, tattha ce sāsapamattampi maṃsakhaṇḍaṃ atthi[Pg.94], taṃ paṭikkhipato pavāraṇā hoti. Sace pana parissāvito hoti, ‘‘vaṭṭatī’’ti abhayatthero āha.

एक दायक मांस के टुकड़ों सहित रस लाकर कहता है, "रस ग्रहण करें।" इसे सुनकर अस्वीकार करने वाले की पवॉरणा नहीं होती। "मछली का रस" या "मांस का रस" कहने पर अस्वीकार करने वाले की पवॉरणा होती है, और "इसे ग्रहण करें" कहने पर भी होती ही है। यदि मांस को अलग करके "मांस का रस ग्रहण करें" कहता है, और उसमें यदि सरसों के दाने के बराबर भी मांस का टुकड़ा है, तो उसे अस्वीकार करने वाले की पवॉरणा होती है। यदि वह छाना हुआ है, तो अभय थेर कहते हैं कि यह उचित है।

Maṃsarasena āpucchantaṃ mahāthero ‘‘muhuttaṃ āgamehī’’ti vatvā ‘‘thālakaṃ āvuso āharā’’ti āha. Ettha kathanti? Mahāsumatthero tāva ‘‘abhihārakassa gamanaṃ paṭhamaṃ upacchinnaṃ, tasmā pavāretī’’ti āha. Mahāpadumatthero pana ‘‘ayaṃ kuhiṃ gacchati, kīdisaṃ etassa gamanaṃ, gaṇhantassāpi nāma pavāraṇā atthī’’ti vatvā ‘‘na pavāretī’’ti āha. Kaḷīrapanasādīhi missetvā maṃsaṃ pacanti, taṃ gahetvā ‘‘kaḷīrasūpaṃ gaṇhatha, panasabyañjanaṃ gaṇhathā’’ti vadanti, evampi na pavāreti. Kasmā? Apavāraṇārahassa nāmena vuttattā. Sace pana ‘‘macchasūpaṃ maṃsasūpa’’nti vā ‘‘imaṃ gaṇhathā’’ti vā vadanti, pavāreti. Maṃsakarambako nāma hoti, taṃ dātukāmopi ‘‘karambakaṃ gaṇhathā’’ti vadati, vaṭṭati; na pavāreti. ‘‘Maṃsakarambaka’’nti vā ‘‘ida’’nti vā vutte pana pavāreti. Eseva nayo sabbesu macchamaṃsamissakesu.

मांस के रस के साथ पूछने वाले से महाथेर ने "एक क्षण रुको" कहकर कहा, "आयुष्मन्, कटोरा लाओ।" यहाँ क्या स्थिति है? महासुम थेर कहते हैं, "लाने वाले के जाने को पहले ही रोक दिया गया है, इसलिए पवॉरणा होती है।" महापदुम थेर ने कहा, "यह कहाँ जा रहा है? इसका जाना कैसा है? क्या ग्रहण करने वाले की भी पवॉरणा होती है?" और कहा कि पवॉरणा नहीं होती। लोग करीर, कटहल आदि के साथ मांस मिलाकर पकाते हैं। उसे लेकर यदि वे कहते हैं, "करीर का सूप ग्रहण करें, कटहल का व्यंजन ग्रहण करें," तो भी पवॉरणा नहीं होती। क्यों? क्योंकि पवॉरणा के अयोग्य वस्तु के नाम से कहा गया है। यदि वे "मछली का सूप" या "मांस का सूप" अथवा "इसे ग्रहण करें" कहते हैं, तो पवॉरणा होती है। 'मांस-करम्बक' होता है; उसे देने की इच्छा रखते हुए भी यदि कोई कहता है, "करम्बक ग्रहण करें," तो यह उचित है; पवॉरणा नहीं होती। "मांस-करम्बक" या "यह" कहने पर पवॉरणा होती है। मछली और मांस से मिश्रित सभी वस्तुओं के लिए यही नियम है।

Yo pana nimantane bhuñjamāno maṃsaṃ abhihaṭaṃ ‘‘uddissa kata’’nti maññamāno paṭikkhipati, pavāritova hotīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Missakakathā pana kurundiyaṃ suṭṭhu vuttā. Evañhi tattha vuttaṃ – piṇḍapātacāriko bhikkhu bhattamissakaṃ yāguṃ āharitvā ‘‘yāguṃ gaṇhathā’’ti vadati, na pavāreti. ‘‘Bhattaṃ gaṇhathā’’ti vutte pavāreti. Kasmā? Yenāpucchito, tassa atthitāya. Ayamettha adhippāyo – ‘‘yāgumissakaṃ gaṇhathā’’ti vadati, tatra ce yāgu bahutarā vā hoti samasamā vā, na pavāreti. Yāgu mandā, bhattaṃ bahutaraṃ, pavāreti. Idañca sabbaaṭṭhakathāsu vuttattā na sakkā paṭikkhipituṃ, kāraṇaṃ panettha duddasaṃ. ‘‘Bhattamissakaṃ gaṇhathā’’ti vadati, bhattaṃ bahukaṃ vā samaṃ vā appataraṃ vā hoti, pavāretiyeva. Bhattaṃ vā yāguṃ vā anāmasitvā ‘‘missakaṃ gaṇhathā’’ti vadati, tatra ce bhattaṃ bahutaraṃ vā samakaṃ vā hoti, pavāreti. Appataraṃ na pavāreti. Idañca karambakena na samānetabbaṃ. Karambako hi maṃsamissakopi hoti amaṃsamissakopi, tasmā ‘‘karambaka’’nti vutte pavāraṇā natthi. Idaṃ pana bhattamissakameva. Ettha vuttanayeneva pavāraṇā hoti. Bahurase bhatte rasaṃ, bahukhīre khīraṃ bahusappimhi ca [Pg.95] pāyāse sappiṃ gaṇhathāti visuṃ katvā deti, taṃ paṭikkhipato pavāraṇā natthi.

जो भिक्षु निमंत्रण में भोजन करते समय, लाए गए मांस को "उद्दिष्ट-कृत" मानकर अस्वीकार कर देता है, वह पवॉरित ही होता है - ऐसा महापंचरी में कहा गया है। मिश्रित वस्तुओं के विषय में कुरुन्दी में विस्तार से कहा गया है। वहाँ ऐसा कहा गया है - पिण्डपात के लिए घूमने वाला भिक्षु भात-मिश्रित यागु लाकर कहता है, "यागु ग्रहण करें," तो पवॉरणा नहीं होती। "भात ग्रहण करें" कहने पर पवॉरणा होती है। क्यों? क्योंकि जिस भात के विषय में पूछा गया है, वह वहाँ विद्यमान है। यहाँ यह अभिप्राय है - "यागु-मिश्रित ग्रहण करें" कहने पर यदि यागु अधिक है या बराबर है, तो पवॉरणा नहीं होती। यदि यागु कम है और भात अधिक है, तो पवॉरणा होती है। और चूँकि यह सभी अट्ठकथाओं में कहा गया है, इसलिए इसे नकारा नहीं जा सकता, यद्यपि यहाँ कारण समझना कठिन है। "भात-मिश्रित ग्रहण करें" कहने पर भात अधिक हो, बराबर हो या कम हो, पवॉरणा होती ही है। भात या यागु का नाम लिए बिना यदि वह "मिश्रित ग्रहण करें" कहता है, और वहाँ यदि भात अधिक या बराबर है, तो पवॉरणा होती है। यदि कम है, तो पवॉरणा नहीं होती। और इसकी तुलना करम्बक से नहीं की जानी चाहिए। क्योंकि करम्बक मांस-मिश्रित भी होता है और बिना मांस के भी, इसलिए "करम्बक" कहने पर पवॉरणा नहीं होती। लेकिन यह तो भात-मिश्रित ही है। यहाँ बताए गए नियम के अनुसार ही पवॉरणा होती है। बहुत रस वाले भात में रस, बहुत दूध वाले भात में दूध, और बहुत घी वाली खीर में घी को अलग करके "ग्रहण करें" कहता है, तो उसे अस्वीकार करने वाले की पवॉरणा नहीं होती - ऐसा वहाँ कहा गया है।

Yo pana gacchanto pavāreti, so gacchantova bhuñjituṃ labhati. Kaddamaṃ vā udakaṃ vā patvā ṭhitena atirittaṃ kāretabbaṃ. Sace antarā nadī pūrā hoti, nadītīre gumbaṃ anupariyāyantena bhuñjitabbaṃ. Atha nāvā vā setu vā atthi, taṃ abhiruhitvāpi caṅkamantenava bhuñjitabbaṃ, gamanaṃ na upacchinditabbaṃ. Yāne vā hatthiassapiṭṭhe vā candamaṇḍale vā sūriyamaṇḍale vā nisīditvā pavāritena yāva majjhanhikaṃ, tāva tesu gacchantesupi nisinneneva bhuñjitabbaṃ. Yo ṭhito pavāreti, ṭhiteneva, yo nisinno pavāreti, nisinneneva bhuñjitabbaṃ. Taṃ taṃ iriyāpathaṃ kopentena atirittaṃ kāretabbaṃ. Yo ukkuṭiko nisīditvā pavāreti, tena ukkuṭikeneva bhuñjitabbaṃ. Tassa pana heṭṭhā palālapīṭhaṃ vā kiñci vā nisīdanakaṃ dātabbaṃ. Pīṭhake nisīditvā pavāritena āsanaṃ acāletvāva catasso disā parivattantena bhuñjituṃ labbhati. Mañce nisīditvā pavāritena ito vā etto vā saṃsarituṃ na labbhati. Sace pana naṃ saha mañcena ukkhipitvā aññatra nenti, vaṭṭati. Nipajjitvā pavāritena nipanneneva bhuñjitabbaṃ. Parivattantena yena passena nipanno, tassa ṭhānaṃ nātikkametabbaṃ.

जो चलते हुए प्रवारणा करता है, वह चलते हुए ही भोजन कर सकता है। कीचड़ या पानी मिलने पर रुकने वाले को 'अतिरिक्त' विनय कर्म करवाना चाहिए। यदि बीच में नदी भरी हो, तो नदी के किनारे झाड़ी के चारों ओर घूमते हुए भोजन करना चाहिए। यदि नाव या पुल हो, तो उस पर चढ़कर भी टहलते हुए ही भोजन करना चाहिए, चलने की क्रिया को भंग नहीं करना चाहिए। वाहन, हाथी या घोड़े की पीठ, या चंद्रमंडल या सूर्यमंडल पर बैठकर प्रवारणा करने वाले को दोपहर तक उनके चलते रहने पर भी बैठे हुए ही भोजन करना चाहिए। जो खड़े होकर प्रवारणा करता है उसे खड़े होकर, जो बैठकर करता है उसे बैठकर ही भोजन करना चाहिए। उस-उस ईर्यापथ को बदलने वाले को 'अतिरिक्त' विनय कर्म करवाना चाहिए। जो उकड़ू बैठकर प्रवारणा करता है, उसे उकड़ू बैठकर ही भोजन करना चाहिए। उसके नीचे पुआल का आसन या कोई बैठने का साधन देना चाहिए। पीढ़े पर बैठकर प्रवारणा करने वाले को आसन हिलाए बिना चारों दिशाओं में घूमते हुए भोजन करने की अनुमति है। मंच पर बैठकर प्रवारणा करने वाले को इधर-उधर खिसकने की अनुमति नहीं है। यदि उसे मंच सहित उठाकर दूसरी जगह ले जाया जाए, तो वह कल्प्य है। लेटे हुए प्रवारणा करने वाले को लेटे हुए ही भोजन करना चाहिए। करवट बदलते समय जिस करवट वह लेटा था, उस स्थान का उल्लंघन नहीं करना चाहिए।

Anatirittanti na atirittaṃ; na adhikanti attho. Taṃ pana yasmā kappiyakatādīhi sattahi vinayakammākārehi akataṃ vā gilānassa anadhikaṃ vā hoti, tasmā padabhājane ‘‘akappiyakata’’ntiādi vuttaṃ. Tattha akappiyakatanti yaṃ tattha phalaṃ vā kandamūlādi vā pañcahi samaṇakappehi kappiyaṃ akataṃ; yañca akappiyamaṃsaṃ vā akappiyabhojanaṃ vā, etaṃ akappiyaṃ nāma. Taṃ akappiyaṃ ‘‘alametaṃ sabba’’nti evaṃ atirittaṃ katampi akappiyakatanti veditabbaṃ. Appaṭiggahitakatanti bhikkhunā appaṭiggahitaṃyeva purimanayeneva atirittaṃ kataṃ. Anuccāritakatanti kappiyaṃ kārāpetuṃ āgatena bhikkhunā īsakampi anukkhittaṃ vā anapanāmitaṃ vā kataṃ. Ahatthapāse katanti kappiyaṃ kārāpetuṃ āgatassa hatthapāsato bahi ṭhitena kataṃ. Abhuttāvinā katanti yo ‘‘alametaṃ sabba’’nti atirittaṃ karoti, tena pavāraṇappahonakaṃ bhojanaṃ abhuttena kataṃ. Bhuttāvinā pavāritena āsanā vuṭṭhitena katanti idaṃ uttānameva. Alametaṃ sabbanti avuttanti vacībhedaṃ katvā evaṃ avuttaṃ hoti. Iti imehi [Pg.96] sattahi vinayakammākārehi yaṃ atirittaṃ kappiyaṃ akataṃ, yañca na gilānātirittaṃ, tadubhayampi anatirittanti veditabbaṃ.

'अनतिरिक्त' का अर्थ है जो अतिरिक्त नहीं है; जो अधिक नहीं है। क्योंकि वह भोजन कप्पिय-करण आदि सात विनय कर्मों की विधियों से नहीं किया गया है या बीमार के लिए अतिरिक्त नहीं है, इसलिए पदभाजन में 'अकप्पियकत' आदि कहा गया है। वहाँ 'अकप्पियकत' का अर्थ है: जो फल या कंद-मूल आदि पाँच श्रमण-कल्पों द्वारा कप्पिय नहीं किए गए हैं; और जो अकल्प्य मांस या अकल्प्य भोजन है, वह 'अकप्पिय' कहलाता है। उस अकल्प्य भोजन को 'यह सब पर्याप्त है' (अलमेतं सब्बं) कहकर अतिरिक्त किए जाने पर भी उसे 'अकप्पियकत' ही समझना चाहिए। 'अप्पटिग्गहितकत' का अर्थ है: भिक्षु द्वारा ग्रहण न किए गए भोजन को ही पूर्व विधि से अतिरिक्त किया गया हो। 'अनुच्चारितकत' का अर्थ है: कप्पिय करवाने के लिए आए भिक्षु द्वारा थोड़ा भी न उठाया गया या न झुकाया गया हो। 'अहत्थपासे कत' का अर्थ है: कप्पिय करवाने आए भिक्षु के हाथ के घेरे (हत्थपास) से बाहर खड़े होकर किया गया। 'अभुत्ताविना कत' का अर्थ है: जो 'यह सब पर्याप्त है' कहकर अतिरिक्त करता है, उसने प्रवारणा के योग्य भोजन किए बिना ही किया हो। 'भोजन करके प्रवारणा करने वाले द्वारा आसन से उठकर किया गया' यह स्पष्ट ही है। 'अलमेतं सब्बन्ति अवुत्तं' का अर्थ है: वाणी से शब्द उच्चारित न करना। इस प्रकार इन सात विनय कर्मों की विधियों से जो अतिरिक्त कप्पिय नहीं किया गया है, और जो बीमार का बचा हुआ नहीं है, उन दोनों को 'अनतिरिक्त' समझना चाहिए।

Atirittaṃ pana tasseva paṭipakkhanayena veditabbaṃ. Apicettha bhuttāvinā kataṃ hotīti anantare nisinnassa sabhāgassa bhikkhuno pattato ekampi sitthaṃ vā maṃsahīraṃ vā khāditvā katampi bhuttāvināva kataṃ hotīti veditabbaṃ. Āsanā avuṭṭhitenāti ettha pana asammohatthaṃ ayaṃ vinicchayo – dve bhikkhū pātova bhuñjamānā pavāritā honti – ekena tattheva nisīditabbaṃ, itarena niccabhattaṃ vā salākabhattaṃ vā ānetvā upaḍḍhaṃ tassa bhikkhuno patte ākiritvā hatthaṃ dhovitvā sesaṃ tena bhikkhunā kappiyaṃ kārāpetvā bhuñjitabbaṃ. Kasmā? Yañhi tassa hatthe laggaṃ, taṃ akappiyaṃ hoti. Sace pana paṭhamaṃ nisinno bhikkhu sayameva tassa pattato hatthena gaṇhāti, hatthadhovanakiccaṃ natthi. Sace pana evaṃ kappiyaṃ kārāpetvā bhuñjantassa puna kiñci byañjanaṃ vā khādanīyaṃ vā patte ākiranti, yena paṭhamaṃ kappiyaṃ kataṃ, so puna kātuṃ na labhati. Yena akataṃ, tena kātabbaṃ. Yañca akataṃ, taṃ kātabbaṃ. ‘‘Yena akata’’nti aññena bhikkhunā yena paṭhamaṃ na kataṃ, tena kātabbaṃ. ‘‘Yañca akata’’nti yena paṭhamaṃ kappiyaṃ kataṃ, tenāpi yaṃ akataṃ taṃ kātabbaṃ. Paṭhamabhājane pana kātuṃ na labbhati. Tattha hi kariyamānaṃ paṭhamaṃ katena saddhiṃ kataṃ hoti, tasmā aññasmiṃ bhājane kātuṃ vaṭṭatīti adhippāyo. Evaṃ kataṃ pana tena bhikkhunā paṭhamaṃ katena saddhiṃ bhuñjituṃ vaṭṭati.

'अतिरिक्त' को उसी के विपरीत विधि से समझना चाहिए। इसके अतिरिक्त, यहाँ 'भोजन करने वाले द्वारा किया गया' का अर्थ है: पास में बैठे समान भिक्षु के पात्र से एक भी भात का दाना या मांस का टुकड़ा खाकर किया गया विनय कर्म भी 'भोजन करने वाले द्वारा किया गया' ही समझना चाहिए। 'आसन से बिना उठे' यहाँ स्पष्टता के लिए यह निश्चय है: दो भिक्षु सुबह भोजन करते समय प्रवारित हो जाते हैं। एक को वहीं बैठे रहना चाहिए, दूसरे को नित्य-भोजन या शलाका-भोजन लाकर उसका आधा हिस्सा उस भिक्षु के पात्र में डाल देना चाहिए, फिर हाथ धोकर शेष भोजन को उस भिक्षु से कप्पिय करवाकर खाना चाहिए। क्यों? क्योंकि उसके हाथ में जो लगा है, वह अकल्प्य है। यदि पहले से बैठा भिक्षु स्वयं उसके पात्र से हाथ से ले लेता है, तो हाथ धोने की आवश्यकता नहीं है। यदि इस प्रकार कप्पिय करवाकर भोजन करते समय फिर से कोई व्यंजन या खाद्य पदार्थ पात्र में डाला जाता है, तो जिसने पहले कप्पिय किया था, वह दोबारा नहीं कर सकता। जिसने नहीं किया है, उसे करना चाहिए। और जो भोजन कप्पिय नहीं हुआ है, उसे करना चाहिए। 'जिसने नहीं किया' का अर्थ है: किसी अन्य भिक्षु द्वारा जिसने पहले नहीं किया था, उसे करना चाहिए। 'और जो नहीं किया' का अर्थ है: जिसने पहले कप्पिय किया था, वह भी उस भोजन को कप्पिय कर सकता है जो अभी तक कप्पिय नहीं हुआ है। परंतु पहले बर्तन में करने की अनुमति नहीं है। क्योंकि वहाँ किए जाने पर वह पहले किए गए भोजन के साथ मिल जाता है, इसलिए दूसरे बर्तन में करना उचित है—यही अभिप्राय है। इस प्रकार किए गए भोजन को वह भिक्षु पहले किए गए भोजन के साथ मिलाकर खा सकता है।

Kappiyaṃ karontena ca na kevalaṃ patteyeva, kuṇḍepi pacchiyampi yattha katthaci purato ṭhapetvā onāmitabhājane kātabbaṃ. Taṃ sacepi bhikkhusataṃ pavāritaṃ hoti, sabbesaṃ bhuñjituṃ vaṭṭati, appavāritānampi vaṭṭati. Yena pana kappiyaṃ kataṃ, tassa na vaṭṭati. Sacepi pavāretvā piṇḍāya paviṭṭhaṃ bhikkhuṃ pattaṃ gahetvā avassaṃ bhuñjanake maṅgalanimantane nisīdāpenti, atirittaṃ kāretvāva bhuñjitabbaṃ. Sace tattha añño bhikkhu natthi, āsanasālaṃ vā vihāraṃ vā pattaṃ pesetvā kāretabbaṃ. Kappiyaṃ karontena pana anupasampannassa hatthe ṭhitaṃ na kātabbaṃ. Sace āsanasālāyaṃ abyatto bhikkhu hoti, sayaṃ gantvā kappiyaṃ kārāpetvā ānetvā bhuñjitabbaṃ.

कप्पिय (अनुमत) करते समय न केवल पात्र में ही, बल्कि घड़े या टोकरी में भी, जहाँ कहीं भी सामने रखकर झुके हुए बर्तन में करना चाहिए। यदि सौ भिक्षु भी प्रवारित (भोजन समाप्त कर चुके) हों, तो भी सभी के लिए खाना कल्प्य है, और जो प्रवारित नहीं हैं उनके लिए भी कल्प्य है। लेकिन जिसने कप्पिय किया है, उसके लिए खाना कल्प्य नहीं है। यदि प्रवारित होने के बाद भिक्षा के लिए गाँव में प्रविष्ट भिक्षु का पात्र लेकर उसे अवश्य ही भोजन करने योग्य मांगलिक निमंत्रण में बैठाते हैं, तो अतिरित्त (अतिरिक्त कर्म) कराकर ही भोजन करना चाहिए। यदि वहाँ कोई अन्य भिक्षु न हो, तो आसनशाला या विहार में पात्र भेजकर (अतिरित्त) कराना चाहिए। कप्पिय करने वाले को अनुपसंपन्न (गृहस्थ या सामणेर) के हाथ में स्थित वस्तु पर कप्पिय नहीं करना चाहिए। यदि आसनशाला में कोई अविनीत (नियम न जानने वाला) भिक्षु हो, तो स्वयं जाकर कप्पिय कराकर लाकर भोजन करना चाहिए।

Gilānātirittanti [Pg.97] ettha na kevalaṃ yaṃ gilānassa bhuttāvasesaṃ hoti, taṃ gilānātirittaṃ; atha kho yaṃkiñci gilānaṃ uddissa ajja vā sve vā yadā vā icchati, tadā khādissatīti āhaṭaṃ, taṃ sabbaṃ ‘‘gilānātiritta’’nti veditabbaṃ. Yaṃ yāmakālikādīsu ajjhohāre ajjhohāre dukkaṭaṃ, taṃ asaṃsaṭṭhavasena vuttaṃ. Sace pana āmisasaṃsaṭṭhāni honti, āhāratthāyapi anāhāratthāyapi paṭiggahetvā ajjhoharantassa pācittiyameva.

'गिलानातिरित्त' (बीमार का बचा हुआ भोजन) के विषय में यहाँ न केवल वह जो बीमार का बचा हुआ भोजन है, वही गिलानातिरित्त है; बल्कि जो कुछ भी बीमार के उद्देश्य से आज या कल या जब भी वह चाहेगा, तब खाएगा—ऐसा सोचकर लाया गया है, वह सब 'गिलानातिरित्त' समझना चाहिए। यामकालिक आदि के संबंध में जो हर बार निगलने पर दुक्कट आपत्ति होती है, वह (भोजन के साथ) अमिश्रित होने के संदर्भ में कहा गया है। यदि वे आमिष (भोजन) से मिश्रित हों, तो आहार के लिए या बिना आहार के लिए भी ग्रहण करके निगलने वाले को पाचित्तिय ही होता है।

241. Sati paccayeti yāmakālikaṃ pipāsāya sati pipāsacchedanatthaṃ, sattāhakālikaṃ yāvajīvikañca tena tena upasametabbake ābādhe sati tassa upasamanatthaṃ paribhuñjato anāpatti. Sesamettha uttānameva.

२४१. 'सति पच्चये' (प्रत्यय/कारण होने पर) का अर्थ है—प्यास होने पर प्यास बुझाने के लिए यामकालिक का, और उस-उस औषधि से शांत होने योग्य बीमारी होने पर उसके शमन के लिए सत्ताहकालिक और यावजीविक का उपभोग करने वाले को आपत्ति नहीं होती। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान—यह काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया है; नो-संज्ञा-विमोक्ष है; अचित्तक है; पण्णत्ति-वज्ज (प्रज्ञप्ति-दोष) है; काय-कर्म है; वची-कर्म है; ति-चित्त है; ति-वेदना है।

Paṭhamapavāraṇasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

पाँचवाँ प्रथम प्रवारणा शिक्षापद समाप्त।

6. Dutiyapavāraṇasikkhāpadavaṇṇanā

६. द्वितीय प्रवारणा शिक्षापद की व्याख्या।

242. Chaṭṭhasikkhāpade – anācāraṃ ācaratīti paṇṇattivītikkamaṃ karoti. Upanandhīti upanāhaṃ janento tasmiṃ puggale attano kodhaṃ bandhi; punappunaṃ āghātaṃ janesīti attho. Upanaddho bhikkhūti so janitaupanāho bhikkhu.

२४२. छठे शिक्षापद में—'अनाचारं आचरति' का अर्थ है प्रज्ञप्ति (नियम) का उल्लंघन करना। 'उपनन्धी' का अर्थ है उपनाह (बैर) उत्पन्न करते हुए उस व्यक्ति पर अपना क्रोध बाँधना; बार-बार आघात (द्वेष) उत्पन्न करना—यह अर्थ है। 'उपनद्धो भिक्खु' वह भिक्षु है जिसने बैर उत्पन्न कर लिया है।

243. Abhihaṭṭhuṃ pavāreyyāti abhiharitvā ‘‘handa bhikkhu khāda vā bhuñja vā’’ti evaṃ pavāreyya. Padabhājane pana ‘‘handa bhikkhū’’tiādiṃ anuddharitvā sādhāraṇameva abhihaṭṭhuṃ pavāraṇāya atthaṃ dassetuṃ ‘‘yāvatakaṃ icchasi tāvatakaṃ gaṇhāhī’’ti vuttaṃ. Jānanti pavāritabhāvaṃ jānanto. Taṃ panassa jānanaṃ yasmā tīhākārehi hoti, tasmā ‘‘jānāti nāma sāmaṃ vā jānātī’’tiādinā nayena padabhājanaṃ vuttaṃ. Āsādanāpekkhoti āsādanaṃ codanaṃ maṅkukaraṇabhāvaṃ apekkhamāno.

२४३. 'अभिहट्ठुं पवारेय्या' का अर्थ है—सामने लाकर 'लीजिए भिक्षु, खाइए या भोजन कीजिए' इस प्रकार निमंत्रित करना। पदभाजन में 'लीजिए भिक्षु' आदि शब्दों को न दोहराकर, सामान्य रूप से 'अभिहट्ठुं प्रवारणा' का अर्थ दिखाने के लिए 'जितना चाहते हो उतना लो' ऐसा कहा गया है। 'जानन्ति' का अर्थ है प्रवारित होने की अवस्था को जानते हुए। उसका वह जानना क्योंकि तीन प्रकार से होता है, इसलिए 'स्वयं जानता है' आदि विधि से पदभाजन में भगवान द्वारा कहा गया है। 'आसादनापेक्खो' का अर्थ है आसादन (दोषारोपण), चोदना या अपमानित करने की इच्छा रखने वाला।

Paṭiggaṇhāti [Pg.98] āpatti dukkaṭassāti yassa abhihaṭaṃ tasmiṃ paṭiggaṇhante abhihārakassa bhikkhuno dukkaṭaṃ. Itarassa pana sabbo āpattibhedo paṭhamasikkhāpade vutto, imasmiṃ pana sikkhāpade sabbā āpattiyo abhihārakasseva veditabbā. Sesaṃ paṭhamasikkhāpade vuttanayattā pākaṭameva.

'पठिग्गण्हाति... दुक्कटस्स' का अर्थ है—जिसके लिए (भोजन) लाया गया है, उसके ग्रहण करने पर लाने वाले भिक्षु को दुक्कट होता है। दूसरे (ग्रहण करने वाले) के लिए आपत्ति के सभी प्रकार प्रथम शिक्षापद में कहे गए हैं, परंतु इस शिक्षापद में सभी आपत्तियाँ लाने वाले के लिए ही समझनी चाहिए। शेष भाग प्रथम शिक्षापद में कही गई विधि के अनुसार स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

त्रि-समुत्थान—यह काय-चित्त से, वाचा-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया है; संज्ञा-विमोक्ष है; सचित्तक है; लोक-वज्ज (लोक-दोष) है; काय-कर्म है; वची-कर्म है; अकुशल-चित्त है; दुःख-वेदना है।

Dutiyapavāraṇasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

छठा द्वितीय प्रवारणा शिक्षापद समाप्त।

7. Vikālabhojanasikkhāpadavaṇṇanā

७. विकाल-भोजन शिक्षापद की व्याख्या।

247. Sattamasikkhāpade – giraggasamajjoti girimhi aggasamajjo, girissa vā aggadese samajjo. So kira sattame divase bhavissatīti nagare ghosanā kariyati, nagarassa bahiddhā same bhūmibhāge pabbatacchāyāya mahājanakāyo sannipatati, anekappakārāni naṭanāṭakāni pavattanti, tesaṃ dassanatthaṃ mañcātimañce bandhanti. Sattarasavaggiyā apaññatte sikkhāpade daharāva upasampannā, te ‘‘nāṭakāni āvuso passissāmā’’ti tattha agamaṃsu. Atha nesaṃ ñātakā ‘‘amhākaṃ ayyā āgatā’’ti tuṭṭhacittā nhāpetvā vilimpetvā bhojetvā aññampi pūvakhādanīyādiṃ hatthe adaṃsu. Te sandhāya vuttaṃ – ‘‘manussā sattarasavaggiye bhikkhū passitvā’’tiādi.

२४७. सातवें शिक्षापद में—'गिरग्गसमज्जो' का अर्थ है पर्वत पर होने वाला श्रेष्ठ उत्सव, या पर्वत के शिखर पर होने वाला उत्सव। सुना जाता है कि 'वह सातवें दिन होगा' ऐसी नगर में घोषणा की जाती है। नगर के बाहर समतल भूमि पर पर्वत की छाया में जनसमूह इकट्ठा होता है, अनेक प्रकार के नट-नर्तकों के प्रदर्शन होते हैं, उन्हें देखने के लिए मंच और ऊँचे मंच बाँधे जाते हैं। सत्रह वर्गीय (सत्तरसवग्गिय) भिक्षु, जब यह शिक्षापद प्रज्ञप्त नहीं हुआ था, तब युवावस्था में ही उपसंपन्न हुए थे। वे 'आवुस, नटों के प्रदर्शन देखेंगे' ऐसा कहकर वहाँ गए। तब उनके संबंधियों ने 'हमारे आर्य (स्वामी) आए हैं' ऐसा सोचकर प्रसन्न चित्त से उन्हें स्नान कराया, विलेपन लगाया, भोजन कराया और अन्य भी पूआ-खाद्य आदि हाथ में दिए। उन्हें ही लक्ष्य करके कहा गया है—'मनुष्यों ने सत्रह वर्गीय भिक्षुओं को देखकर' इत्यादि।

248-9. Vikāleti vigate kāle. Kāloti bhikkhūnaṃ bhojanakālo adhippeto, so ca sabbantimena paricchedena majjhanhiko, tasmiṃ vītivatteti adhippāyo. Tenevassa padabhājane ‘‘vikālo nāma majjhanhike vītivatte yāva aruṇuggamanā’’ti vuttaṃ, ṭhitamajjhanhikopi kālasaṅgahaṃ gacchati. Tato paṭṭhāya pana khādituṃ vā bhuñjituṃ vā na sakkā, sahasā pivituṃ sakkā bhaveyya, kukkuccakena pana na kattabbaṃ. Kālaparicchedajānanatthañca kālatthambho yojetabbo, kālantareva bhattakiccaṃ kātabbaṃ.

२४८-९. 'विकाले' का अर्थ है समय बीत जाने पर। 'कालो' से भिक्षुओं के भोजन का समय अभिप्रेत है, और वह अंतिम सीमा के रूप में मध्याह्न (दोपहर) है; उसके बीत जाने पर—यह अभिप्राय है। इसीलिए इसके पदभाजन में भगवान द्वारा कहा गया है—'विकाल का अर्थ है मध्याह्न बीत जाने से लेकर अरुणोदय (भोर) तक'। स्थिर मध्याह्न (ठीक दोपहर) भी काल के अंतर्गत ही आता है। उसके बाद से खाना या भोजन करना संभव नहीं है, शीघ्रता से पीना संभव हो सकता है, परंतु संशय (कुक्कुच्च) होने पर नहीं करना चाहिए। समय की सीमा जानने के लिए काल-स्तंभ (धूपघड़ी) का उपयोग करना चाहिए, और समय के भीतर ही भोजन का कार्य करना चाहिए।

Avasesaṃ [Pg.99] khādanīyaṃ nāmāti ettha yaṃ tāva sakkhalimodakādipubbaṇṇāparaṇṇamayaṃ, tattha vattabbameva natthi. Yampi vanamūlādippabhedaṃ āmisagatikaṃ hoti, seyyathidaṃ – mūlakhādanīyaṃ kandakhādanīyaṃ mūḷālakhādanīyaṃ matthakakhādanīyaṃ khandhakhādanīyaṃ tacakhādanīyaṃ pattakhādanīyaṃ pupphakhādanīyaṃ phalakhādanīyaṃ aṭṭhikhādanīyaṃ piṭṭhakhādanīyaṃ niyyāsakhādanīyanti, idampi khādanīyasaṅkhyameva gacchati.

शेष खाद्य (खदनीय) के विषय में यहाँ: पहले बताए गए शक्खलि (एक प्रकार का मीठा पकवान), मोदक आदि जो अनाज और दालों से बने हैं, उनके विषय में तो कुछ कहना ही नहीं है। जो वन-मूल आदि के भेद से आमिष (भोजन) की श्रेणी में आते हैं, वे ये हैं - मूल-खदनीय (जड़), कन्द-खदनीय (कन्द), मृणाल-खदनीय (कमल-नाल), मस्तक-खदनीय (अंकुर/शीर्ष), स्कन्ध-खदनीय (तना), त्वक्-खदनीय (छाल), पत्र-खदनीय (पत्ता), पुष्प-खदनीय (फूल), फल-खदनीय (फल), अस्थि-खदनीय (बीज), पिष्ट-खदनीय (आटा) और निर्यास-खदनीय (गोंद/रस)। ये भी खदनीय की श्रेणी में ही आते हैं।

Tattha pana āmisagatikasallakkhaṇatthaṃ idaṃ mukhamattanidassanaṃ – mūlakhādanīye tāva mūlakamūlaṃ khārakamūlaṃ caccumūlaṃ tambakamūlaṃ taṇḍuleyyakamūlaṃ vatthuleyyakamūlaṃ vajakalimūlaṃ jajjharīmūlanti evamādīni sūpeyyapaṇṇamūlāni āmisagatikāni. Ettha ca vajakalimūle jaraṭṭhaṃ chinditvā chaḍḍenti, taṃ yāvajīvikaṃ hoti. Aññampi evarūpaṃ eteneva nayena veditabbaṃ. Mūlakakhārakajajjharīmūlānaṃ pana jaraṭṭhānipi āmisagatikānevāti vuttaṃ. Yāni pana pāḷiyaṃ –

वहाँ आमिष (भोजन) के रूप में पहचान के लिए यह केवल एक संक्षिप्त उदाहरण है - मूल-खदनीय में पहले मूलक-मूल (मूली), क्षारक-मूल, चच्चु-मूल, तम्बक-मूल, तण्डुलेय्यक-मूल, वत्थुलेय्यक-मूल, वजकलि-मूल, जज्झरी-मूल आदि साग-भाजी के रूप में प्रयुक्त होने वाली जड़ें आमिष (भोजन) की श्रेणी में आती हैं। यहाँ वजकलि-मूल में जो हिस्सा पक कर सख्त (जीर्ण) हो जाता है, उसे काटकर फेंक देते हैं, वह 'यावजीविक' (जीवनभर के लिए औषधि) होता है। इसी प्रकार अन्य जड़ों के विषय में भी समझना चाहिए। मूलक, क्षारक और जज्झरी की जड़ों के सख्त हिस्से भी आमिष (भोजन) के समान ही होते हैं, ऐसा अट्ठकथा में कहा गया है। जो पालि में कहा गया है -

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, mūlāni bhesajjāni haliddiṃ siṅgiveraṃ vacaṃ vacattaṃ ativisaṃ kaṭukarohiṇiṃ usīraṃ bhaddamuttakaṃ, yāni vā panaññānipi atthi mūlāni bhesajjāni neva khādanīye khādanīyatthaṃ pharanti, na bhojanīye bhojanīyatthaṃ pharantī’’ti (mahāva. 263) –

“हे भिक्षुओं! मैं इन मूल-औषधियों की अनुमति देता हूँ - हल्दी, अदरक, वचा (बच), वचत्त (सफेद बच), अतिविषा, कटुकरोहिणी, उशीर (खस), भद्रमुत्तक (नागरमोथा), या अन्य जो भी मूल-औषधियाँ हैं, जो न तो खदनीय के रूप में भोजन का कार्य करती हैं और न ही भोजनीय के रूप में भोजन का कार्य करती हैं।”

Vuttāni, tāni yāvajīvikāni. Tesaṃ cūḷapañcamūlaṃ mahāpañcamūlantiādinā nayena gaṇiyamānānaṃ gaṇanāya anto natthi. Khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇābhāvoyeva pana tesaṃ lakkhaṇaṃ. Tasmā yaṃkiñci mūlaṃ tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharati, taṃ yāvakālikaṃ; itaraṃ yāvajīvikanti veditabbaṃ. Tesu bahuṃ vatvāpi hi imasmiṃyeva lakkhaṇe ṭhātabbaṃ. Nāmasaññāsu pana vuccamānāsu taṃ taṃ nāmaṃ ajānantānaṃ sammohoyeva hoti, tasmā nāmasaññāya ādaraṃ akatvā lakkhaṇameva dassitaṃ.

ये जो कही गई हैं, वे 'यावजीविक' हैं। चूल-पंचमूल, महा-पंचमूल आदि के क्रम से गिने जाने पर इनकी गणना का कोई अंत नहीं है। खदनीय या भोजनीय के रूप में भोजन का कार्य न करना ही इनका लक्षण है। इसलिए, जो भी जड़ उन-उन जनपदों (क्षेत्रों) में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खदनीय या भोजनीय का कार्य करती है, वह 'यावकालिक' (सामयिक भोजन) है; दूसरी को 'यावजीविक' समझना चाहिए। इनके विषय में बहुत कुछ कहने पर भी इसी लक्षण पर टिके रहना चाहिए। नामों और संज्ञाओं के बताए जाने पर, उन नामों को न जानने वालों को केवल भ्रम ही होता है, इसलिए नाम-संज्ञा पर अधिक ध्यान न देकर केवल लक्षण ही दिखाया गया है।

Yathā ca mūle; evaṃ kandādīsupi yaṃ lakkhaṇaṃ dassitaṃ, tasseva vasena vinicchayo veditabbo. Yañca taṃ pāḷiyaṃ haliddādi aṭṭhavidhaṃ vuttaṃ, tassa khandhatacapupphaphalampi sabbaṃ yāvajīvikanti vuttaṃ.

जैसे मूल (जड़) के विषय में है, वैसे ही कन्द आदि के विषय में भी जो लक्षण दिखाया गया है, उसी के आधार पर निर्णय समझना चाहिए। और पालि में जो हल्दी आदि आठ प्रकार की मूल-औषधियाँ कही गई हैं, उनके स्कन्ध (तना), त्वक् (छाल), पुष्प और फल भी सभी 'यावजीविक' ही कहे गए हैं।

Kandakhādanīye [Pg.100] duvidho kando – dīgho ca rasso ca bhisakiṃsukakandādi vaṭṭo uppalakaserukakandādi, yaṃ ‘‘gaṇṭhī’’tipi vadanti. Tattha sabbesaṃ kandānaṃ jiṇṇajaraṭṭhānañca challi ca sukhumamūlāni ca yāvajīvikāni. Taruṇo pana sukhakhādanīyo, sālakalyāṇīpotakakando kiṃsukapotakakando ambāṭakakando ketakakando māluvakando bhisasaṅkhāto padumapuṇḍarīkakando piṇḍālumasāluādayo ca khīravallikando āluvakando siggukando tālakando nīluppalarattuppalakumudasogandhikānaṃ kandā kadalikando veḷukando kaserukakandoti evamādayo tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthañca bhojanīyatthañca pharaṇakakandā yāvakālikā.

कन्द-खदनीय में कन्द दो प्रकार के होते हैं - लंबे और छोटे; जैसे कमल और किंशुक (पलाश) के कन्द आदि। गोल कन्द जैसे उत्पल और कसेरुक (कसेरू) के कन्द आदि, जिन्हें 'गाँठ' (ग्रन्थि) भी कहते हैं। वहाँ सभी कन्दों के पुराने और सख्त हिस्से, छाल और बारीक जड़ें 'यावजीविक' हैं। किन्तु कोमल और आसानी से चबाने योग्य कन्द, जैसे सालकल्याणी के छोटे कन्द, किंशुक के छोटे कन्द, अम्बाटक (अमड़ा) के कन्द, केतक (केवड़ा) के कन्द, मालुवा के कन्द, मृणाल कहे जाने वाले पद्म और पुण्डरीक (कमल) के कन्द, पिण्डालु, मसालु आदि, खीरवल्ली के कन्द, आलु (पाइन) के कन्द, सिग्गु (सहजन) के कन्द, ताड़ के कन्द, नीलोत्पल, रक्तोत्पल, कुमुद और सौगन्धिक के कन्द, केले के कन्द, बाँस के कन्द, कसेरू के कन्द आदि - जो उन-उन जनपदों में सामान्य आहार के रूप में मनुष्यों के खदनीय और भोजनीय का कार्य करते हैं, वे 'यावकालिक' हैं।

Khīravallikando adhoto yāvajīviko, dhoto yāvakāliko. Khīrakākolījīvikausabhakalasuṇādikandā pana yāvajīvikā. Te pāḷiyaṃ – ‘‘yāni vā panaññānipi atthi mūlāni bhesajjānī’’ti evaṃ mūlabhesajjasaṅgaheneva saṅgahitā.

खीरवल्ली का कन्द यदि धोया न गया हो तो 'यावजीविक' है, और यदि धोया गया हो तो 'यावकालिक' है। खीरकाकोली, जीवक, ऋषभक, लहसुन आदि के कन्द 'यावजीविक' हैं। उन्हें पालि में 'या अन्य जो भी मूल-औषधियाँ हैं' - इस प्रकार मूल-औषधियों के संग्रह में ही सम्मिलित किया गया है।

Mūḷālakhādanīye pana padumamūḷālaṃ puṇḍarīkamuḷālasadisameva. Erakamūlaṃ kandulamūlanti evamādi tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthañca bhojanīyatthañca pharaṇakamuḷālaṃ yāvakālikaṃ. Haliddisiṅgiveramakacicaturassavalliketakatālahintālakuntālanāḷikerapūgarukkhādimuḷālaṃ pana yāvajīvikaṃ, taṃ sabbampi pāḷiyaṃ – ‘‘yāni vā panaññānipi atthi mūlāni bhesajjānī’’ti (mahāva. 263) evaṃ mūlabhesajjasaṅgaheneva saṅgahitaṃ.

मृणाल-खदनीय (कमल-नाल) में पद्म-मृणाल पुण्डरीक-मृणाल के समान ही होता है। एरका-मूल, कन्दुल-मूल आदि जो उन-उन जनपदों में सामान्य आहार के रूप में मनुष्यों के खदनीय और भोजनीय का कार्य करते हैं, वे 'यावकालिक' हैं। हल्दी, अदरक, मकचि, चतुरस्स-वल्ली, केतक, ताड़, हिन्ताल, कुन्ताल, नारियल, सुपारी आदि के मृणाल (अंकुर/नाल) 'यावजीविक' हैं। उन सभी को पालि में 'या अन्य जो भी मूल-औषधियाँ हैं' - इस प्रकार मूल-औषधियों के संग्रह में ही सम्मिलित किया गया है।

Matthakakhādanīye tālahintālakuntālaketakanāḷikerapūgarukkhakhajjūrīvettaerakakadalīnaṃ kaḷīrasaṅkhātā matthakā veṇukaḷīro naḷakaḷīro ucchukaḷīro mūlakakaḷīro sāsapakaḷīro satāvarikaḷīro sattannaṃ dhaññānaṃ kaḷīrāti evamādi tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇako rukkhavalliādīnaṃ matthako yāvakāliko. Haliddisiṅgiveravacamakacilasuṇānaṃkaḷīrā tālahintālakuntālanāḷikerakaḷīrānañca chinditvā pātito jaraṭṭhabundo yāvajīviko.

मस्तक-खदनीय (शीर्ष/अंकुर) में ताड़, हिन्ताल, कुन्ताल, केतक, नारियल, सुपारी, खजूर, बेंत, एरका और केले के अंकुर (कलीर), बाँस का अंकुर, नरकुल का अंकुर, गन्ने का अंकुर, मूली का अंकुर, सरसों का अंकुर, शतावरी का अंकुर, सात प्रकार के धान्य के अंकुर आदि - जो उन-उन जनपदों में सामान्य आहार के रूप में मनुष्यों के खदनीय और भोजनीय का कार्य करते हैं, वे वृक्षों और लताओं के मस्तक (अंकुर) 'यावकालिक' हैं। हल्दी, अदरक, वचा, मकचि और लहसुन के अंकुर, तथा ताड़, हिन्ताल, कुन्ताल और नारियल के अंकुरों के काटकर गिराए गए सख्त हिस्से 'यावजीविक' हैं।

Khandhakhādanīye [Pg.101] antopathavīgato sālakalyāṇīkhandho ucchukhandho nīluppalarattuppalakumudasogandhikānaṃ khandhakāti evamādi tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇako khandho yāvakāliko. Uppalajātīnaṃ paṇṇadaṇḍako padumajātīnaṃ sabbopi daṇḍako kāravindakadaṇḍādayo ca avasesasabbakhandhā yāvajīvikā.

स्कन्ध-खदनीय (तना) में जमीन के भीतर रहने वाला सालकल्याणी का तना, गन्ने का तना, नीलोत्पल, रक्तोत्पल, कुमुद और सौगन्धिक के तने आदि - जो उन-उन जनपदों में सामान्य आहार के रूप में मनुष्यों के खदनीय और भोजनीय का कार्य करते हैं, वे तने 'यावकालिक' हैं। उत्पल जाति के पत्तों के डंठल, पद्म जाति के सभी डंठल, कारविन्दक के डंठल आदि और शेष सभी तने 'यावजीविक' हैं।

Tacakhādanīye ucchutacova eko yāvakāliko, sopi saraso. Seso sabbo yāvajīviko. Tesaṃ pana matthakakhandhatacānaṃ tiṇṇaṃ pāḷiyaṃ kasāvabhesajjena saṅgaho veditabbo. Vuttañhetaṃ –

छाल के खाद्य पदार्थों में, केवल गन्ने की छाल ही 'यावकालिक' है, और वह भी तब जब वह रसयुक्त हो। शेष सभी छाल 'यावज्जीविक' हैं। और उन तीनों—अंकुर, तना और छाल—का पालि में 'कषाय औषधि' के अंतर्गत समावेश समझना चाहिए। जैसा कि कहा गया है—

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, kasāvāni bhesajjāni nimbakasāvaṃ, kuṭajakasāvaṃ, paṭolakasāvaṃ, phaggavakasāvaṃ nattamālakasāvaṃ, yāni vā panaññānipi atthi kasāvāni bhesajjāni neva khādanīye khādanīyatthaṃ pharanti, na bhojanīye bhojanīyatthaṃ pharantī’’ti (mahāva. 263).

"भिक्षुओं, मैं कषाय औषधियों की अनुमति देता हूँ—नीम का कषाय, कुटज का कषाय, पटोल का कषाय, फग्गव का कषाय, नत्तमाल का कषाय, अथवा अन्य जो भी कषाय औषधियाँ हैं, जो न तो खाद्य के रूप में खाद्य का प्रयोजन सिद्ध करती हैं और न ही भोजन के रूप में भोजन का प्रयोजन सिद्ध करती हैं।"

Ettha hi etesampi saṅgaho sijjhati. Vuttakasāvāni ca sabbāni kappiyānīti veditabbāni.

यहाँ (इस पालि पाठ में) इनका भी समावेश सिद्ध होता है। और कहे गए सभी कषाय कल्प्य (उचित) समझने चाहिए।

Pattakhādanīye mūlakaṃ khārako caccu tambako taṇḍuleyyako papunnāgo vatthuleyyako vajakali jajjharī sellu siggu kāsamaddako ummā cīnamuggo māso rājamāso ṭhapetvā mahānipphāvaṃ avasesanipphāvo aggimantho sunisannako setavaraṇo nāḷikā bhūmiyaṃ jātaloṇīti etesaṃ pattāni aññāni ca evarūpāni tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇakāni pattāni ekaṃsena yāvakālikāni. Yā panaññā mahānakhapiṭṭhimattā paṇṇaloṇi rukkhe ca gacche ca ārohati, tassā pattaṃ yāvajīvikaṃ. Brahmīpattañca yāvakālikanti dīpavāsino vadanti. Ambapallavaṃ yāvakālikaṃ, asokapallavaṃ pana yāvajīvikaṃ.

पत्तों के खाद्य में—मूली, खारको, चच्चु, तम्बको, तण्डुलेय्यको, पपुन्नागो, वत्थुलेय्यको, वजकलि, जज्झरी, सेल्लु, सिग्गु (सहजन), कासमद्दको, उम्मा, चीनमुग्गो, मासो, राजमासो, महामिप्फाव को छोड़कर शेष निप्फाव, अग्गिमंथो, सुनिसन्नको, सेतवरणो, नालिका, भूमि पर उत्पन्न लोणी—इनके पत्ते और इसी प्रकार के अन्य पत्ते जो उन-उन जनपदों में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खाद्य और भोजन का प्रयोजन सिद्ध करते हैं, वे निश्चित रूप से 'यावकालिक' हैं। लेकिन जो अन्य बड़ी, नाखून के बराबर पत्तों वाली 'पण्णलोणी' है जो वृक्षों और झाड़ियों पर चढ़ती है, उसके पत्ते 'यावज्जीविक' हैं। द्वीपवासी (श्रीलंका के निवासी) कहते हैं कि ब्राह्मी के पत्ते 'यावकालिक' हैं। आम की कोपलें 'यावकालिक' हैं, जबकि अशोक की कोपलें 'यावज्जीविक' हैं।

Yāni vā panaññāni pāḷiyaṃ –

अथवा अन्य जो पालि में (कहे गए हैं)—

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, paṇṇāni bhesajjāni nimbapaṇṇaṃ kuṭajapaṇṇaṃ paṭolapaṇṇaṃ sulasipaṇṇaṃ kappāsakapaṇṇaṃ yāni vā panaññānipi atthi [Pg.102] paṇṇāni bhesajjāni neva khādanīye khādanīyatthaṃ pharanti na bhojanīye bhojanīyatthaṃ pharantī’’ti (mahāva. 263) –

"भिक्षुओं, मैं पत्तों वाली औषधियों की अनुमति देता हूँ—नीम के पत्ते, कुटज के पत्ते, पटोल के पत्ते, सुलसी के पत्ते, कपास के पत्ते, अथवा अन्य जो भी पत्तों वाली औषधियाँ हैं, जो न तो खाद्य के रूप में खाद्य का प्रयोजन सिद्ध करती हैं और न ही भोजन के रूप में भोजन का प्रयोजन सिद्ध करती हैं।"

Vuttāni, tāni yāvajīvikāni. Na kevalañca paṇṇāniyeva tesaṃ pupphaphalādīnipi yāvajīvikāni. Paṇṇānaṃ phaggavapaṇṇaṃ ajjukapaṇṇaṃ phaṇijjakapaṇṇaṃ paṭolapaṇṇaṃ tambūlapaṇṇaṃ paduminipaṇṇanti evaṃ gaṇanavasena anto natthi.

जो कहे गए हैं, वे 'यावज्जीविक' हैं। और न केवल उनके पत्ते, बल्कि उनके पुष्प और फल आदि भी 'यावज्जीविक' हैं। पत्तों में—फग्गव के पत्ते, अज्जुक के पत्ते, फणिज्ज्क के पत्ते, पटोल के पत्ते, तांबूल (पान) के पत्ते, पद्मिनी (कमल) के पत्ते—इस प्रकार गणना की दृष्टि से इनका कोई अंत नहीं है।

Pupphakhādanīye mūlakapupphaṃ khārakapupphaṃ caccupupphaṃ tambakapupphaṃ vajakalipupphaṃ jajjharīpupphaṃ cūḷanipphāvapupphaṃ mahānipphāvapupphaṃ kaserukapupphaṃ nāḷikeratālaketakānaṃ taruṇapupphāni setavaraṇapupphaṃ siggupupphaṃ uppalapadumajātikānaṃ pupphāni kaṇṇikamattaṃ agandhikapupphaṃ kaḷīrapupphaṃ jīvantīpupphanti evamādi tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇakapupphaṃ yāvakālikaṃ. Asokabakulakuyyakapunnāgacampakajātikaṇavīrakaṇikārakundanavamālikamallikādīnaṃ pana pupphaṃ yāvajīvikaṃ tassa gaṇanāya anto natthi. Pāḷiyaṃ panassa kasāvabhesajjeneva saṅgaho veditabbo.

पुष्पों के खाद्य में—मूली के पुष्प, खारको के पुष्प, चच्चु के पुष्प, तम्बको के पुष्प, वजकलि के पुष्प, जज्झरी के पुष्प, चूलनिप्फाव के पुष्प, महानिप्फाव के पुष्प, कसेरुक के पुष्प, नारियल, ताड़ और केतकी के तरुण पुष्प, सेतवरण के पुष्प, सिग्गु (सहजन) के पुष्प, उत्पल और पद्म जाति के कमलों के पुष्प, केवल कर्णिका मात्र वाले गंधहीन पुष्प, कलीर के पुष्प, जीवन्ती के पुष्प—इत्यादि जो उन-उन जनपदों में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खाद्य और भोजन का प्रयोजन सिद्ध करने वाले पुष्प हैं, वे 'यावकालिक' हैं। लेकिन अशोक, बकुल, कुय्यक, पुन्नाग, चम्पक, जाति (चमेली), कणवीर, कणिकार, कुन्द, नवमालिका, मल्लिका आदि के पुष्प 'यावज्जीविक' हैं, जिनकी गणना का कोई अंत नहीं है। पालि में इनका समावेश 'कषाय औषधि' के रूप में ही समझना चाहिए।

Phalakhādanīye panasalabujatālanāḷikeraambajambūambāṭakatintiṇikamātuluṅgakapitthalābukumbhaṇḍapussaphalatimbarūsakatipusavātiṅgaṇacocamocamadhukādīnaṃ phalāni yāni loke tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharanti, sabbāni tāni yāvakālikāni. Nāmagaṇanavasena nesaṃ na sakkā pariyantaṃ dassetuṃ. Yāni pana pāḷiyaṃ –

फलों के खाद्य में—कटहल, लबुज (बड़हल), ताड़, नारियल, आम, जामुन, अम्बाटक (अमड़ा), इमली, मातुलुंग (बिजौरा नींबू), कपित्थ (कैथा), लौकी, कुम्हड़ा, पुस्सफल, तिम्बरुसक, ककड़ी, बैंगन, जंगली केला, घरेलू केला, मधुक (महुआ) आदि के जो फल लोक में उन-उन जनपदों में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खाद्य और भोजन का प्रयोजन सिद्ध करते हैं, वे सभी 'यावकालिक' हैं। नाम की गणना के द्वारा उनका अंत दिखाना संभव नहीं है। लेकिन जो पालि में (कहे गए हैं)—

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, phalāni bhesajjāni – bilaṅgaṃ, pipphaliṃ, maricaṃ, harītakaṃ, vibhītakaṃ, āmalakaṃ, goṭṭhaphalaṃ, yāni vā panaññānipi atthi phalāni bhesajjāni neva khādanīye khādanīyatthaṃ pharanti na bhojanīye bhojanīyatthaṃ pharantī’’ti (mahāva. 263) –

"भिक्षुओं, मैं फलों वाली औषधियों की अनुमति देता हूँ—विडंग, पिप्पली, मिर्च, हरीतकी (हरड़), विभीतक (बहेड़ा), आमलक (आँवला), गोठफल, अथवा अन्य जो भी फलों वाली औषधियाँ हैं, जो न तो खाद्य के रूप में खाद्य का प्रयोजन सिद्ध करती हैं और न ही भोजन के रूप में भोजन का प्रयोजन सिद्ध करती हैं।"

Vuttāni, tāni yāvajīvikāni. Tesampi aparipakkāni acchiva bimbavaraṇaketakakāsmarīādīnaṃ phalāni jātiphalaṃ kaṭukaphalaṃ eḷā takkolanti evaṃ nāmavasena na sakkā pariyantaṃ dassetuṃ.

जो कहे गए हैं, वे 'यावज्जीविक' हैं। उनके भी अपरिपक्व फल, और अछिव, बिम्ब, वरण, केतकी, काश्मरी आदि के फल, जायफल, कटुकफल, इलायची, तक्कोल—इस प्रकार नामों के द्वारा इनका अंत दिखाना संभव नहीं है।

Aṭṭhikhādanīye [Pg.103] labujaṭṭhi panasaṭṭhi ambāṭakaṭṭhi sālaṭṭhi khajjūrīketakatimbarūsakānaṃ taruṇaphalaṭṭhi tintiṇikaṭṭhi bimbaphalaṭṭhi uppala padumajātīnaṃ pokkharaṭṭhīti evamādīni tesu tesu janapadesu manussānaṃ pakatiāhāravasena khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇakāni aṭṭhīni yāvakālikāni. Madhukaṭṭhi punnāgaṭṭhi harītakādīnaṃ aṭṭhīni siddhatthakaṭṭhi rājikaṭṭhīti evamādīni aṭṭhīni yāvajīvikāni. Tesaṃ pāḷiyaṃ phalabhesajjeneva saṅgaho veditabbo.

बीजों (गुठलियों) के खाद्य में—बड़हल के बीज, कटहल के बीज, अमड़ा के बीज, साल के बीज, खजूर, केतकी और तिम्बरुसक के तरुण फलों के बीज, इमली के बीज, बिम्बफल के बीज, उत्पल और पद्म जाति के कमलों के बीज—इत्यादि जो उन-उन जनपदों में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खाद्य और भोजन का प्रयोजन सिद्ध करने वाले बीज हैं, वे 'यावकालिक' हैं। महुआ के बीज, पुन्नाग के बीज, हरीतकी आदि के बीज, सफेद सरसों के बीज, काली सरसों के बीज—इत्यादि बीज 'यावज्जीविक' हैं। पालि में इनका समावेश 'फल औषधि' के रूप में ही समझना चाहिए।

Piṭṭhakhādanīye sattannaṃ tāva dhaññānaṃ dhaññānulomānaṃ aparaṇṇānañca piṭṭhaṃ panasapiṭṭhaṃ labujapiṭṭhaṃ ambāṭakapiṭṭhaṃ sālapiṭṭhaṃ dhotakatālapiṭṭhañca khīravallipiṭṭhañcāti evamādīni tesu tesu janapadesu pakatiāhāravasena manussānaṃ khādanīyatthaṃ bhojanīyatthañca pharaṇakāni piṭṭhāni yāvakālikāni. Adhotakaṃ tālapiṭṭhaṃ khīravallipiṭṭhaṃ assagandhādipiṭṭhāni ca yāvajīvikāni. Tesaṃ pāḷiyaṃ kasāvehi ca mūlaphalehi ca saṅghaho veditabbo.

चूर्ण (आटे) के खाद्य में—सर्वप्रथम सात प्रकार के धान्यों, धान्यों के सदृश अन्य अन्नों और दलहनों का चूर्ण, कटहल के बीजों का चूर्ण, बड़हल के बीजों का चूर्ण, अमड़ा के बीजों का चूर्ण, साल के बीजों का चूर्ण, धोए हुए ताड़ के बीजों का चूर्ण और खीरवल्ली (उमुन) का चूर्ण—इत्यादि जो उन-उन जनपदों में मनुष्यों के सामान्य आहार के रूप में खाद्य और भोजन का प्रयोजन सिद्ध करने वाले चूर्ण हैं, वे 'यावकालिक' हैं। बिना धोया हुआ ताड़ का चूर्ण, खीरवल्ली का चूर्ण और अश्वगंधा आदि के चूर्ण 'यावज्जीविक' हैं। पालि में इनका समावेश 'कषाय', 'मूल' और 'फल' औषधियों के रूप में समझना चाहिए।

Niyyāsakhādanīye eko ucchuniyyāsova sattāhakāliko. Sesā ‘‘anujānāmi, bhikkhave, jatūni bhesajjāni – hiṅguṃ hiṅgujatuṃ hiṅgusipāṭikaṃ takaṃ takapattiṃ takapaṇṇiṃ sajjulasaṃ yāni vā panaññānipi atthi jatūni bhesajjānī’’ti (mahāva. 263) evaṃ pāḷiyaṃ vuttaniyyāsā yāvajīvikā. Tattha yevāpanakavasena saṅgahitānaṃ ambaniyyāso kaṇikāraniyyāsoti evaṃ nāmavasena na sakkā pariyantaṃ dassetuṃ. Evaṃ imesu mūlakhādanīyādīsu yaṃkiñci yāvakālikaṃ, sabbampi imasmiṃ atthe ‘‘avasesaṃ khādanīyaṃ nāmā’’ti saṅgahitaṃ.

गोंद (निर्यास) रूपी खाद्य पदार्थों में, केवल गन्ने का रस (उच्छु-निर्यास) ही सात दिनों तक रखने योग्य (सप्ताहकालिक) है। शेष, जिन्हें भगवान ने 'भिक्षुओं, मैं इन औषधीय गोंदों की अनुमति देता हूँ - हींग, हींग-जतु, हींग-सिपाटिका, तक, तक-पत्ति, तक-पणि, सज्जुलस' इस प्रकार पालि में कहा है, वे जीवन भर के लिए (यावजीविक) हैं। वहाँ 'येवापनक' (या जो अन्य भी हैं) शब्द के माध्यम से संगृहीत गोंदों जैसे आम का गोंद, कणिकार का गोंद आदि को नाम के आधार पर पूरी तरह से गिनाना संभव नहीं है। इस प्रकार, इन मूल-खाद्य आदि में जो कुछ भी 'यावकालिक' (निश्चित समय तक का) है, वह सब इस संदर्भ में 'अवशेष खाद्य' (अवसेसं खादनीयं) के नाम से संगृहीत है।

Bhojanīyaṃ nāma pañca bhojanānītiādimhi yaṃ vattabbaṃ taṃ vuttameva. Khādissāmi bhuñjissāmīti, paṭiggaṇhātīti yo bhikkhu vikāle etaṃ khādanīyaṃ bhojanīyañca paṭiggaṇhāti, tassa paṭiggahaṇe tāva āpatti dukkaṭassa. Sesamettha uttānameva.

'भोजनीय' के विषय में, 'पाँच प्रकार के भोजन' आदि के संबंध में जो कहना था, वह पहले ही कहा जा चुका है। 'खाऊँगा, भोगूँगा' इस विचार से जो भिक्षु विकाल (असमय) में इस खाद्य और भोजनीय को ग्रहण करता है, उसे ग्रहण करने मात्र से ही 'दुक्कट' का दोष (आपत्ति) होता है। यहाँ शेष बातें स्पष्ट ही हैं।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह (सिक्खापद) एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है - यह काय (शरीर) से और काय-चित्त दोनों से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-रूप है; इसमें संज्ञा (बोध) न होने पर भी दोष से मुक्ति नहीं होती (नोसञ्ञाविमोक्खं); यह अचित्तक है; यह प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन जन्य दोष) है; यह काय-कर्म है; इसमें तीन प्रकार के चित्त और तीन प्रकार की वेदनाएँ हो सकती हैं।

Vikālabhojanasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

विकाल-भोजन सिक्खापद सातवाँ है।

8. Sannidhikārakasikkhāpadavaṇṇanā

८. सन्निधिकारक सिक्खापद की व्याख्या।

252. Aṭṭhamasikkhāpade [Pg.104]belaṭṭhasīso nāma jaṭilasahassabbhantaro mahāthero. Araññe viharatīti jetavanassa avidūre padhānaghare ekasmiṃ āvāse vasati. Sukkhakuranti asūpabyañjanaṃ odanaṃ. So kira antogāme bhuñjitvā pacchā piṇḍāya caritvā tādisaṃ odanaṃ āharati, tañca kho appicchatāya, na paccayagiddhatāya. Thero kira sattāhaṃ nirodhasamāpattiyā vītināmetvā samāpattito vuṭṭhāya taṃ piṇḍapātaṃ udakena temetvā bhuñjati, tato puna sattāhaṃ samāpattiyā nisīdati. Evaṃ dvepi tīṇipi cattāripi sattāhāni vītināmetvā gāmaṃ piṇḍāya pavisati. Tena vuttaṃ – ‘‘cirena gāmaṃ piṇḍāya pavisatī’’ti.

२५२. आठवें सिक्खापद में - बेलट्ठसीस नामक महास्थविर, जो एक हजार जटिलों में से एक थे। 'अरण्य में विहार करते हैं' का अर्थ है कि वे जेतवन के पास एक प्रधान-घर (ध्यान कक्ष) वाले आवास में रहते थे। 'सुक्खकुरं' का अर्थ है बिना सूप और व्यंजन (सब्जी) का सूखा भात। कहा जाता है कि वे गाँव के भीतर भोजन करके, बाद में भिक्षा के लिए जाकर वैसा भात ले आते थे; और वे उसे अल्पेच्छता (कम इच्छा) के कारण लाते थे, न कि वस्तुओं के प्रति लोभ के कारण। स्थविर सात दिनों तक निरोध-समापत्ति में रहकर, समापत्ति से उठकर उस सूखे पिण्डपात को जल से भिगोकर खाते थे, और फिर सात दिनों के लिए समापत्ति में बैठ जाते थे। इस प्रकार दो, तीन या चार सप्ताह बिताकर वे गाँव में भिक्षा के लिए प्रवेश करते थे। इसीलिए कहा गया है - 'वे बहुत समय बाद गाँव में भिक्षा के लिए प्रवेश करते हैं।'

253. Kāro karaṇaṃ kiriyāti atthato ekaṃ, sannidhikāro assāti sannidhikāraṃ; sannidhikārameva sannidhikārakaṃ. Paṭiggahetvā ekarattaṃ vītināmitassetaṃ adhivacanaṃ. Tenevassa padabhājane vuttaṃ – ‘‘sannidhikārakaṃ nāma ajja paṭiggahitaṃ aparajjū’’ti.

२५३. 'कार', 'करण' और 'क्रिया' अर्थ की दृष्टि से एक ही हैं। जिसमें सन्निधि (संग्रह) किया गया हो, वह 'सन्निधिकार' है; सन्निधिकार ही 'सन्निधिकारक' है। यह उस खाद्य-भोजनीय का नाम है जिसे ग्रहण करने के बाद एक रात बीत गई हो। इसीलिए इसके पदभाजन में कहा गया है - 'सन्निधिकारक उसे कहते हैं जो आज ग्रहण किया गया हो और कल (उपयोग किया जाए)।'

Paṭiggaṇhāti āpatti dukkaṭassāti evaṃ sannidhikataṃ yaṃkiñci yāvakālikaṃ vā yāmakālikaṃ vā ajjhoharitukāmatāya gaṇhantassa paṭiggahaṇe tāva āpatti dukkaṭassa. Ajjhoharato pana ekamekasmiṃ ajjhohāre pācittiyaṃ. Sacepi patto duddhoto hoti, yaṃ aṅguliyā ghaṃsantassa lekhā paññāyati, gaṇṭhikapattassa vā gaṇṭhikantare sneho paviṭṭho hoti, so uṇhe otāpentassa paggharati, uṇhayāguyā vā gahitāya sandissati, tādise pattepi punadivase bhuñjantassa pācittiyaṃ. Tasmā pattaṃ dhovitvā puna tattha acchodakaṃ vā āsiñcitvā aṅguliyā vā ghaṃsitvā nisnehabhāvo jānitabbo. Sace hi udake vā snehabhāvo patte vā aṅgulilekhā paññāyati, duddhoto hoti. Telavaṇṇapatte pana aṅgulilekhā paññāyati, sā abbohārikā. Yaṃ bhikkhū nirapekkhā sāmaṇerānaṃ pariccajanti, tañce sāmaṇerā nidahitvā denti, sabbaṃ vaṭṭati. Sayaṃ paṭiggahetvā apariccattameva hi dutiyadivase na vaṭṭati. Tato hi ekasitthampi ajjhoharato pācittiyameva.

'ग्रहण करता है तो दुक्कट की आपत्ति होती है' का अर्थ है कि इस प्रकार संग्रह किए गए किसी भी यावकालिक या यामकालिक पदार्थ को खाने की इच्छा से ग्रहण करने वाले भिक्षु को ग्रहण करने मात्र से दुक्कट का दोष होता है। खाने पर, प्रत्येक ग्रास (निगलने) पर पाचित्तिय होता है। यदि पात्र ठीक से न धोया गया हो, जिसमें उँगली रगड़ने पर लकीर दिखाई दे, या गाँठ वाले पात्र की गाँठों के बीच चिकनाई (स्नेह) रह गई हो, जो धूप में सुखाने पर पिघलती हो, या गर्म दलिया (यागु) डालने पर दिखाई देती हो, तो ऐसे पात्र में अगले दिन भोजन करने वाले को पाचित्तिय होता है। इसलिए पात्र को धोकर, फिर उसमें साफ पानी डालकर या उँगली से रगड़कर यह सुनिश्चित करना चाहिए कि वह चिकनाई रहित है। यदि पानी में चिकनाई या पात्र पर उँगली की लकीर दिखाई दे, तो वह अशुद्ध धुला हुआ माना जाता है। तेल के रंग वाले पात्र पर उँगली की लकीर दिखाई देना 'अब्बोहारिक' (नगण्य) है। जो खाद्य-भोजनीय भिक्षु बिना किसी मोह के श्रामणेरों को दे देते हैं, यदि श्रामणेर उसे संग्रह करके (अगले दिन) देते हैं, तो वह सब कल्प्य (उचित) है। स्वयं ग्रहण करके बिना त्याग किए हुए पदार्थ को दूसरे दिन खाना उचित नहीं है। क्योंकि उसमें से एक ग्रास भी खाने वाले को पाचित्तिय ही होता है।

Akappiyamaṃsesu [Pg.105] manussamaṃse thullaccayena sadviṃ pācittiyaṃ, avasesesu dukkaṭena saddhiṃ. Yāmakālikaṃ sati paccaye ajjhoharato pācittiyaṃ. Āhāratthāya ajjhoharato dukkaṭena saddhiṃ pācittiyaṃ. Sace pavārito hutvā anatirittakataṃ ajjhoharati, pakatiāmise dve pācittiyāni, manussamaṃse thullaccayena saddhiṃ dve, sesaakappiyamaṃse dukkaṭena saddhiṃ, yāmakālikaṃ sati paccaye sāmisena mukhena ajjhoharato dve, nirāmisena ekameva. Āhāratthāya ajjhoharato vikappadvayepi dukkaṭaṃ vaḍḍhati. Sace vikāle ajjhoharati, pakatibhojane sannidhipaccayā ca vikālabhojanapaccayā ca dve pācittiyāni, akappiyamaṃsesu thullaccayañca dukkaṭañca vaḍḍhati. Yāmakālikesu vikālapaccayā anāpatti, anatirittapaccayā pana vikāle sabbavikappesu anāpatti.

अकल्प्य मांसों में, मनुष्य का मांस खाने पर थुल्लच्चय के साथ पाचित्तिय होता है, और शेष (नौ प्रकार के अकल्प्य मांसों) में दुक्कट के साथ पाचित्तिय होता है। यामकालिक पदार्थ को कारण (प्यास आदि) होने पर खाने वाले को पाचित्तिय होता है। आहार के उद्देश्य से खाने वाले को दुक्कट के साथ पाचित्तिय होता है। यदि कोई प्रवारित (भोजन के लिए मना कर चुका) होकर बिना अतिरिक्त (अतिरित्त) किए हुए भोजन को खाता है, तो सामान्य मांस (आमिष) में दो पाचित्तिय होते हैं; मनुष्य के मांस में थुल्लच्चय के साथ दो पाचित्तिय होते हैं; शेष अकल्प्य मांस में दुक्कट के साथ दो पाचित्तिय होते हैं। यामकालिक पदार्थ को कारण होने पर आमिष-युक्त मुख से खाने वाले को दो पाचित्तिय होते हैं, और निरामिष मुख से खाने वाले को केवल एक। आहार के उद्देश्य से खाने पर दोनों विकल्पों में दुक्कट बढ़ जाता है। यदि विकाल (असमय) में खाता है, तो सामान्य भोजन में सन्निधि-प्रत्यय और विकाल-भोजन-प्रत्यय के कारण दो पाचित्तिय होते हैं; अकल्प्य मांसों में थुल्लच्चय और दुक्कट बढ़ जाते हैं। यामकालिक पदार्थों में विकाल के कारण कोई आपत्ति नहीं होती, और अनतिरित्त के कारण विकाल में सभी विकल्पों में कोई आपत्ति नहीं होती।

255. Sattāhakālikaṃ yāvajīvikaṃ āhāratthāyāti āhāratthāya paṭiggaṇhato paṭiggahaṇapaccayā tāva dukkaṭaṃ, ajjhoharato pana sace nirāmisaṃ hoti, ajjhohāre ajjhohāre dukkaṭaṃ. Atha āmisasaṃsaṭṭhaṃ paṭiggahetvā ṭhapitaṃ hoti, yathāvatthukaṃ pācittiyameva.

२५५. 'सप्ताहकालिक और यावजीविक को आहार के लिए' का अर्थ है कि आहार के उद्देश्य से ग्रहण करने वाले को ग्रहण करने के कारण पहले दुक्कट होता है; यदि वह निरामिष (बिना भोजन के अंश के) है, तो खाने पर प्रत्येक ग्रास पर दुक्कट होता है। यदि वह आमिष (भोजन) के साथ मिलाकर रखा गया है, तो वस्तु के अनुसार पाचित्तिय ही होता है।

256. Anāpatti yāvakālikantiādimhi vikālabhojanasikkhāpade niddiṭṭhaṃ khādanīyabhojanīyaṃ yāva majjhantikasaṅkhāto kālo, tāva bhuñjitabbato yāvakālikaṃ. Saddhiṃ anulomapānehi aṭṭhavidhaṃ pānaṃ yāva rattiyā pacchimayāmasaṅkhāto yāmo, tāva paribhuñjitabbato yāmo kālo assāti yāmakālikaṃ. Sappiādi pañcavidhaṃ bhesajjaṃ sattāhaṃ nidhetabbato sattāho kālo assāti sattāhakālikaṃ. Ṭhapetvā udakaṃ avasesaṃ sabbampi yāvajīvaṃ pariharitvā sati paccaye paribhuñjitabbato yāvajīvakanti vuccati.

२५६. "अनापत्ति यावकालिकन्ति" आदि विकालभोजन शिक्षापद में निर्दिष्ट खादनिय-भोजनीय जब तक मध्याह्न काल रहता है, तब तक खाने योग्य होने के कारण 'यावकालिक' कहलाता है। अनुलोम पेयों के साथ आठ प्रकार के पेय रात के अंतिम पहर तक उपभोग करने योग्य होने के कारण 'यामकालिक' कहलाते हैं। घी आदि पाँच प्रकार की औषधियाँ सात दिनों तक संचित की जा सकने के कारण 'सत्ताहकालिक' कहलाती हैं। जल को छोड़कर शेष सभी आहार जीवन भर साथ रखने और आवश्यकता होने पर उपभोग करने योग्य होने के कारण 'यावजीविक' कहे जाते हैं।

Tattha aruṇodayeva paṭiggahitaṃ yāvakālikaṃ satakkhattumpi nidahitvā yāvakālo nātikkamati tāva, yāmakālikaṃ ekaṃ ahorattaṃ, sattāhakālikaṃ sattarattaṃ, itaraṃ sati paccaye, yāvajīvampi paribhuñjantassa anāpatti. Sesamettha uttānameva. Aṭṭhakathāsu pana imasmiṃ ṭhāne pānakathā kappiyānulomakathā ‘‘kappati nu kho yāvakālikena yāmakālika’’ntiādikathā ca kappiyabhūmikathā ca vitthāritā, taṃ mayaṃ āgataṭṭhāneyeva kathayissāma.

वहाँ अरुणोदय के समय ग्रहण किए गए यावकालिक को सौ बार भी संचित करके जब तक भोजन का समय नहीं बीतता, यामकालिक को एक दिन-रात, सत्ताहकालिक को सात रात, और अन्य (यावजीविक) को आवश्यकता होने पर जीवन भर उपभोग करने वाले भिक्षु को आपत्ति नहीं होती। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है। अट्टकथाओं में इस स्थान पर पानकथा, कप्पियानुलोमकथा, "क्या यावकालिक के साथ यामकालिक कल्प्य है" आदि कथा और कप्पियभूमि कथा का विस्तार से वर्णन किया गया है, जिसे हम उनके मूल स्थान पर ही कहेंगे।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ [Pg.106] – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है - यह काय से और काय-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-रूप है; इसमें संज्ञा होने पर भी मोक्ष नहीं है (नोसञ्ञाविमोक्ख); यह अचित्तक है; यह पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-दोष) है; यह कायकर्म है; इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Sannidhikārakasikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ सन्निधिकारक शिक्षापद समाप्त।

9. Paṇītabhojanasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें प्रणीतभोजन शिक्षापद की व्याख्या।

257. Navamasikkhāpade – paṇītabhojanānīti uttamabhojanāni. Kassa sampannaṃ na manāpanti sampattiyuttaṃ kassa na piyaṃ. Sādunti surasaṃ.

२५७. नौवें शिक्षापद में - 'पणीतभोजनानि' का अर्थ उत्तम भोजन है। 'कस्स सम्पन्नं न मनापं' का अर्थ है कि अच्छी तरह तैयार किया गया भोजन किसे प्रिय नहीं होता। 'सादु' का अर्थ सुस्वादु है।

259. Yo pana bhikkhu evarūpāni paṇītabhojanāni agilāno attano atthāya viññāpetvā bhuñjeyyāti ettha suddhāni sappiādīni viññāpetvā bhuñjanto pācittiyaṃ nāpajjati, sekhiyesu sūpodanaviññattidukkaṭaṃ āpajjati, odanasaṃsaṭṭhāni pana viññāpetvā bhuñjanto pācittiyaṃ āpajjatīti veditabbo, ayaṃ kirettha adhippāyo. Teneva ca ‘‘paṇītānī’’ti avatvā ‘‘paṇītabhojanānī’’ti sutte vuttaṃ. ‘‘Paṇītānī’’ti hi vutte sappiādīnaṃyeva gahaṇaṃ hoti, ‘‘paṇītabhojanānī’’ti vutte pana paṇītasaṃsaṭṭhāni sattadhaññanibbattāni bhojanāni paṇītabhojanānīti ayamattho paññāyati.

२५९. "जो भिक्षु इस प्रकार के प्रणीत भोजनों को अस्वस्थ न होने पर अपने लिए माँगकर खाए..." यहाँ शुद्ध घी आदि माँगकर खाने वाले को पाचित्तिय नहीं होता, बल्कि सेखिय नियमों के अनुसार 'सूपोदनविञ्ञत्ति' का दुक्कट होता है। लेकिन भात के साथ मिले हुए घी आदि को माँगकर खाने वाले को पाचित्तिय होता है, ऐसा समझना चाहिए; यहाँ यही अभिप्राय है। इसीलिए सूत्र में 'पणीतानि' न कहकर 'पणीतभोजनानि' कहा गया है। 'पणीतानि' कहने पर केवल घी आदि का ग्रहण होता, लेकिन 'पणीतभोजनानि' कहने पर प्रणीत वस्तुओं से मिश्रित सात प्रकार के धान्य से बने भोजन 'प्रणीतभोजन' कहलाते हैं, यह अर्थ स्पष्ट होता है।

Idāni viññāpeti payoge dukkaṭantiādīsu ayaṃ vinicchayo – ‘‘sappinā bhattaṃ dehi, sappiṃ ākiritvā dehi, sappimissakaṃ katvā dehi, sahasappinā dehi, sappiñca bhattañca dehī’’ti viññāpentassa viññattiyā dukkaṭaṃ, paṭiggahaṇe dukkaṭaṃ, ajjhohāre pācittiyaṃ. ‘‘Sappibhattaṃ dehī’’ti vutte pana yasmā sālibhattaṃ viya sappibhattaṃ nāma natthi; tasmā sūpodanaviññattidukkaṭameva veditabbaṃ.

अब "माँगने के प्रयोग में दुक्कट" आदि के विषय में यह विनिश्चय है - "घी के साथ भात दो, घी डालकर दो, घी मिश्रित करके दो, घी सहित दो, घी और भात दो" - इस प्रकार माँगने वाले को याचना के कारण दुक्कट, ग्रहण करने पर दुक्कट और निगलने पर पाचित्तिय होता है। "घी-भात (सप्पिभत्तं) दो" कहने पर, चूँकि शालि-भात की तरह 'घी-भात' नाम की कोई वस्तु नहीं होती, इसलिए केवल 'सूपोदनविञ्ञत्ति' का दुक्कट ही समझना चाहिए।

Sace pana ‘‘sappinā bhattaṃ dehī’’ti vutte bhattaṃ datvā ‘‘sappiṃ katvā bhuñjā’’ti navanītaṃ vā khīraṃ vā dadhiṃ vā deti, mūlaṃ vā pana deti, ‘‘iminā sappiṃ gahetvā bhuñjā’’ti yathāvatthukameva. ‘‘Gosappinā bhattaṃ dehī’’ti vutte pana gosappinā vā detu, gosappimhi asati, purimanayeneva gonavanītādīni vā gāviṃyeva vā detu ‘‘ito sappinā bhuñjā’’ti yathāvatthukameva. Sace [Pg.107] pana gosappinā yācito ajiyā sappiādīhi deti, visaṅketaṃ. Evañhi sati aññaṃ yācitena aññaṃ dinnaṃ nāma hoti, tasmā anāpatti. Esa nayo ajiyā sappinā dehīti ādīsupi.

यदि "घी के साथ भात दो" कहने पर भात देकर "घी डालकर खाओ" ऐसा कहकर मक्खन, दूध या दही देता है, या मूल्य देता है कि "इससे घी लेकर खाओ", तो वह वस्तु के अनुसार ही (अनापत्ति) होता है। "गाय का घी और भात दो" कहने पर यदि वह गाय का घी दे, या गाय का घी न होने पर पूर्व विधि के अनुसार गाय का मक्खन आदि दे या गाय ही दे दे कि "इसके घी से खाओ", तो वह वस्तु के अनुसार ही होता है। यदि गाय का घी माँगने पर वह बकरी के घी आदि के साथ भात देता है, तो यह विसंकेत (संकेत से भिन्न) है। ऐसा होने पर माँगी गई वस्तु से भिन्न वस्तु दी गई मानी जाती है, इसलिए अनापत्ति है। यही नियम "बकरी का घी दो" आदि में भी है।

‘‘Kappiyasappinā dehī’’ti vutte akappiyasappinā deti, visaṅketameva. ‘‘Akappiyasappināti vutte akappiyasappinā deti, paṭiggahaṇepi paribhogepi dukkaṭameva. Akappiyasappimhi asati purimanayeneva akappiyanavanītādīni deti ‘‘sappiṃ katvā bhuñjā’’ti akappiyasappināva dinnaṃ hoti. ‘‘Akappiyasappinā’’ti vutte kappiyena deti, visaṅketaṃ. ‘‘Sappinā’’ti vutte sesesu navanītādīsu aññatarena deti, visaṅketameva. Esa nayo navanītena dehītiādīsupi. Yena yena hi viññatti hoti, tasmiṃ vā tassa mūle vā laddhe, taṃ taṃ laddhameva hoti.

"कल्प्य (अनुमत) घी दो" कहने पर यदि वह अकल्प्य घी देता है, तो वह विसंकेत ही है। "अकल्प्य घी दो" कहने पर यदि वह अकल्प्य घी देता है, तो ग्रहण करने और उपभोग करने पर दुक्कट ही होता है। अकल्प्य घी न होने पर पूर्व विधि के अनुसार अकल्प्य मक्खन आदि देता है कि "घी बनाकर खाओ", तो वह अकल्प्य घी ही दिया गया माना जाता है। "अकल्प्य घी दो" कहने पर यदि वह कल्प्य घी देता है, तो विसंकेत होता है। "घी दो" कहने पर यदि वह शेष मक्खन आदि में से किसी एक को देता है, तो विसंकेत ही है। यही नियम "मक्खन दो" आदि में भी है। क्योंकि जिस-जिस वस्तु की याचना की जाती है, वह वस्तु या उसका मूल्य प्राप्त होने पर वही वस्तु प्राप्त हुई मानी जाती है।

Sace pana aññaṃ pāḷiyā āgataṃ vā anāgataṃ vā denti, visaṅketaṃ. Pāḷiyaṃ āgatanavanītādīni ṭhapetvā aññehi navanītādīhi viññāpentassa dukkaṭaṃ. Yathā ca ‘‘sappibhattaṃ dehī’’ti vutte sālibhattassa viya sappibhattassa abhāvā sūpodanaviññattidukkaṭameva hotīti vuttaṃ. Evaṃ navanītabhattaṃ dehītiādīsupi. Paṭipāṭiyā ekamekaṃ vitthāretvā vuccamānepi hi ayamevattho vattabbo siyā, so ca saṅkhepenapi sakkā ñātuṃ, kiṃ tattha vitthārena? Tena vuttaṃ – ‘‘esa nayo navanītena dehītiādīsupī’’ti.

यदि वे पालि में आई हुई या न आई हुई किसी अन्य वस्तु को देते हैं, तो विसंकेत होता है। पालि में आए मक्खन आदि को छोड़कर अन्य मक्खन आदि माँगने वाले को दुक्कट होता है। और जैसा कि कहा गया है कि "घी-भात दो" कहने पर शालि-भात की तरह घी-भात का अभाव होने से केवल 'सूपोदनविञ्ञत्ति' का दुक्कट ही होता है, वैसा ही "मक्खन-भात दो" आदि में भी समझना चाहिए। क्रम से एक-एक का विस्तार से वर्णन करने पर भी यही अर्थ कहा जाना चाहिए, और उसे संक्षेप में भी समझा जा सकता है, तो वहाँ विस्तार की क्या आवश्यकता? इसीलिए मैंने कहा - "यही नियम मक्खन दो आदि में भी है।"

Sace pana sabbehipi sappiādīhi ekaṭṭhāne vā nānāṭṭhāne vā viññāpetvā paṭiladdhaṃ ekabhājane ākiritvā ekarasaṃ katvā tato kusaggenāpi jivhagge binduṃ ṭhapetvā ajjhoharati, nava pācittiyāni āpajjati. Vuttampi cetaṃ parivāre –

यदि कोई भिक्षु सभी घी आदि वस्तुओं को एक स्थान पर या अलग-अलग स्थानों पर माँगकर, प्राप्त भात को एक पात्र में डालकर एकरस करके, उसमें से कुश की नोक से भी जीभ की नोक पर एक बूँद रखकर निगलता है, तो उसे नौ पाचित्तिय होते हैं। यह परिवार (ग्रंथ) में भी कहा गया है -

‘‘Kāyikāni na vācasikāni,Sabbāni nānāvatthukāni;

Apubbaṃ acarimaṃ āpajjeyya ekato,Pañhāmesā kusalehi cintitā’’ti. (pari. 481);

“वे (पाचित्तिय) जो कायिक हैं, वाचिक नहीं; जो विभिन्न वस्तुओं से संबंधित हैं; जिन्हें एक साथ, न पहले और न बाद में (एक ही समय में) प्राप्त किया जा सकता है—यह प्रश्न कुशल (विनय विशेषज्ञों) द्वारा विचार किया गया है।”

261. Agilāno gilānasaññīti ettha sace gilānasaññīpi hutvā bhesajjatthāya pañca bhesajjāni viññāpeti, mahānāmasikkhāpadena kāretabbo[Pg.108]. Nava paṇītabhojanāni viññāpento pana iminā sikkhāpadena kāretabbo. Bhikkhunīnaṃ pana etāni pāṭidesanīyavatthūni honti, sūpodanaviññattiyaṃ ubhayesampi sekhapaṇṇattidukkaṭameva. Sesamettha uttānameva.

२६१. ‘अस्वस्थ न होते हुए भी स्वयं को अस्वस्थ समझने वाला’—यहाँ यदि कोई अस्वस्थ न होते हुए भी अस्वस्थ होने की संज्ञा (विचार) के साथ औषधि के लिए पाँच औषधियों की याचना करता है, तो उसे महानाम-सिक्खापद के अनुसार दंडित किया जाना चाहिए। लेकिन यदि वह नौ प्रकार के उत्तम भोजनों की याचना करता है, तो उसे इस (पणीतभोजन) सिक्खापद के अनुसार दंडित किया जाना चाहिए। भिक्षुणियों के लिए ये पाटिदेसनीय के विषय हैं। सूप और भात की याचना करने पर दोनों (भिक्षु और भिक्षुणी) के लिए शेखिय में प्रज्ञप्त दुक्कट आपत्ति ही होती है। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है।

Catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti,

यह चार समुत्थानों वाला है—यह काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से, और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है।

Kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇativajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह क्रिया (करने से होने वाला), संज्ञा से विमुक्ति न होने वाला (अज्ञान में भी आपत्ति), अचित्तक (बिना इरादे के भी), प्रज्ञप्ति-वज्ज (नियम उल्लंघन जन्य दोष), काय-कर्म, वची-कर्म, तीन चित्तों वाला और तीन वेदनाओं वाला है।

Paṇītabhojanasikkhāpadaṃ navamaṃ.

नौवां पणीतभोजन-सिक्खापद समाप्त।

10. Dantaponasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें दन्तपोन-सिक्खापद की व्याख्या।

263. Dasamasikkhāpade – catūsu paccayesu antamaso dantakaṭṭhampi sabbaṃ paṃsukūlameva assāti sabbapaṃsukūliko. So kira susāne chaḍḍitabhājanameva pattaṃ katvā tattha chaḍḍitacoḷakeheva cīvaraṃ katvā tattha chaḍḍitamañcapīṭhakāniyeva gahetvā paribhuñjati. Ayyavosāṭitakānīti ettha ayyā vuccanti kālaṅkatā pitipitāmahā. Vosāṭitakāni vuccanti tesaṃ atthāya susānādīsu chaḍḍitakāni khādanīyabhojanīyāni; manussā kira kālaṅkate ñātake uddissa yaṃ tesaṃ sajīvakāle piyaṃ hoti, taṃ etesu susānādīsu piṇḍaṃ piṇḍaṃ katvā ‘‘ñātakā no paribhuñjantūti ṭhapenti. So bhikkhu taṃ gahetvā bhuñjati, aññaṃ paṇītampi diyyamānaṃ na icchati. Tena vuttaṃ – ‘‘susānepi rukkhamūlepi ummārepi ayyavosāṭitakāni sāmaṃ gahetvā paribhuñjatī’’ti. Theroti thiro ghanabaddho. Vaṭharoti thūlo; thūlo ca ghanasarīro cāyaṃ bhikkhūti vuttaṃ hoti. Manussamaṃsaṃ maññe khādatīti manussamaṃsaṃ khādatīti naṃ sallakkhema; manussamaṃsaṃ khādantā hi īdisā bhavantīti ayaṃ tesaṃ adhippāyo.

२६३. दसवें सिक्खापद में—चार प्रत्ययों में यहाँ तक कि दातून (दन्तकाष्ठ) भी जिसके लिए सब कुछ पांसुकुल (फेंका हुआ) ही हो, वह ‘सब्ब-पांसुकुलिक’ कहलाता है। वह श्मशान में फेंके गए पात्र को ही अपना पात्र बनाकर, वहाँ फेंके गए चिथड़ों से ही चीवर बनाकर, और वहाँ फेंके गए मंच-पीठ (चौकी-पीढ़ा) को लेकर ही उपयोग करता है। ‘अय्यवोसाटितकानि’ यहाँ ‘अय्य’ का अर्थ मृत माता-पिता, पितामह आदि पूर्वज हैं। उनके लिए श्मशान आदि स्थानों में जो खाद्य और भोज्य पदार्थ छोड़े या फेंके जाते हैं, उन्हें ‘वोसाटितक’ कहा जाता है। लोग अपने मृत संबंधियों के उद्देश्य से, जो उन्हें जीवित रहते समय प्रिय था, उसे श्मशान आदि में पिंड बनाकर यह कहते हुए रखते हैं कि ‘हमारे संबंधी इसका उपभोग करें’। वह भिक्षु उसे लेकर खाता है, और अन्य उत्तम भोजन दिए जाने पर भी उसे नहीं चाहता। इसलिए कहा गया है—‘श्मशान में भी... वह स्वयं लेकर उपभोग करता है’। ‘थेरो’ का अर्थ है स्थिर और सुगठित शरीर वाला। ‘वठरो’ का अर्थ है स्थूल (मोटा)। वह भिक्षु स्थूल और सुगठित शरीर वाला है, यह इसका अर्थ है। ‘मनुस्स-मंसं मञ्ञे खादति’ का अर्थ है—हम ऐसा समझते हैं कि वह मनुष्य का मांस खाता है; क्योंकि मनुष्य का मांस खाने वाले ऐसे ही (स्थूल और सुगठित) होते हैं—यह उन (निंदा करने वाले लोगों) का अभिप्राय है।

264. Udakadantapone kukkuccāyantīti ettha te bhikkhū ‘‘adinnaṃ mukhadvāraṃ āhāraṃ āhareyyā’’ti padassa sammā atthaṃ asallakkhetvā kukkuccāyisuṃ, bhagavā pana yathāuppannassa vatthussa vasena pitā viya dārake te bhikkhū saññāpento anupaññattiṃ ṭhapesi.

२६४. ‘जल और दातून के विषय में संशय करते हुए’—यहाँ उन भिक्षुओं ने ‘बिना दिया हुआ आहार मुख-द्वार में न डालें’ इस पद के सही अर्थ को न समझ पाने के कारण संशय किया। तब भगवान ने, जैसे पिता अपने बच्चों को समझाता है, वैसे ही उत्पन्न हुई घटना के अनुसार उन भिक्षुओं को समझाते हुए अनुप्रज्ञप्ति (नियम में संशोधन) स्थापित की।

265. Adinnanti [Pg.109] kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā gaṇhantassa kāyakāyapaṭibaddhanissaggiyānaṃ aññataravasena na dinnaṃ. Etadeva hi sandhāya padabhājane ‘‘adinnaṃ nāma appaṭiggahitakaṃ vuccatī’’ti vuttaṃ. Dutiyapārājike pana ‘‘adinnaṃ nāma parapariggahitakaṃ vuccatī’’ti vuttaṃ. Dinnanti idaṃ pana tasseva adinnassa paṭipakkhavasena lakkhaṇadassanatthaṃ uddhaṭaṃ. Niddese cassa ‘‘kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā nissaggiyena vā dente’’ti evaṃ aññasmiṃ dadamāne ‘‘hatthapāse ṭhito kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā paṭiggaṇhātīti taṃ evaṃ diyyamānaṃ antamaso rathareṇumpi sace pubbe vuttalakkhaṇe hatthapāse ṭhito kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā paṭiggaṇhāti, etaṃ evaṃ paṭiggahitaṃ dinnaṃ nāma vuccati. Na ‘‘idaṃ gaṇha, idaṃ tava hotū’’tiādivacanena nissaṭṭhaṃ.

२६५. ‘अदिन्नं’ (बिना दिया हुआ) का अर्थ है—काय से या काय-प्रतिबद्ध (शरीर से जुड़ी वस्तु) से ग्रहण करने वाले भिक्षु को काय, काय-प्रतिबद्ध या निसर्ग (फेंककर देना) में से किसी भी प्रयोग द्वारा जो नहीं दिया गया है। इसी के संदर्भ में पदभाजन में कहा गया है—‘अदिन्नं नाम अप्पटिग्गहितकं वुच्चति’ (बिना दिया हुआ उसे कहते हैं जो ग्रहण/स्वीकार नहीं किया गया है)। दूसरे पाराजिक में ‘अदिन्नं नाम परपरिग्गहितकं वुच्चति’ (बिना दिया हुआ उसे कहते हैं जो दूसरे के अधिकार में हो) कहा गया है। ‘दिन्नं’ (दिया हुआ) यह पद उसी ‘अदिन्न’ के विपरीत लक्षण दिखाने के लिए यहाँ उद्धृत किया गया है। इसके निर्देश में ‘काय से, काय-प्रतिबद्ध से या निसर्ग से देते हुए’—इस प्रकार किसी अन्य के द्वारा दिए जाने पर ‘हस्तपाश में स्थित होकर काय से या काय-प्रतिबद्ध से ग्रहण करता है’—इस प्रकार दिए जाने वाले उस आहार को, यहाँ तक कि रथ की धूल (रथरेणु) के समान सूक्ष्म वस्तु को भी, यदि वह पहले बताए गए लक्षणों वाले हस्तपाश में स्थित होकर काय या काय-प्रतिबद्ध से ग्रहण करता है, तो उसे ‘दिन्नं’ (दिया हुआ) कहा जाता है। केवल ‘इसे लो, यह तुम्हारा हो’ आदि वचनों से त्याग देने मात्र को ‘दिन्नं’ नहीं कहा जाता (जब तक ग्रहण न किया जाए)।

Tattha kāyenāti hatthādīsu yena kenaci sarīrāvayavena; antamaso pādaṅguliyāpi diyyamānaṃ kāyena dinnaṃ nāma hoti, paṭiggahaṇepi eseva nayo. Yena kenaci hi sarīrāvayavena gahitaṃ kāyena gahitameva hoti. Sacepi natthukaraṇiyā diyyamānaṃ nāsāpuṭena akallako vā mukhena paṭiggaṇhāti. Ābhogamattameva hi ettha pamāṇanti ayaṃ nayo mahāpaccariyaṃ vutto. Kāyapaṭibaddhenāti kaṭacchuādīsu yena kenaci upakaraṇena dinnaṃ kāyapaṭibaddhena dinnaṃ nāma hoti. Paṭiggahaṇepi eseva nayo. Yena kenaci sarīrapaṭibaddhena pattathālakādinā gahitaṃ kāyapaṭibaddhena gahitameva hoti. Nissaggiyenāti kāyato ca kāyapaṭibaddhato ca mocetvā hatthapāse ṭhitassa kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā pātiyamānampi nissaggiyena payogena dinnaṃ nāma hoti. Ayaṃ tāva pāḷivaṇṇanā.

वहाँ ‘काय से’ का अर्थ है—हाथ आदि शरीर के किसी भी अंग से; यहाँ तक कि पैर की उंगली से भी दिया जाने वाला आहार ‘काय से दिया हुआ’ कहलाता है, और ग्रहण करने में भी यही नियम है। शरीर के किसी भी अंग से ग्रहण किया गया आहार ‘काय से ग्रहण किया हुआ’ ही होता है। यदि कोई अस्वस्थ भिक्षु नसवार की नली (नत्थुकरणी) से दिए जाने वाले पदार्थ को नासिका छिद्र से या मुख से ग्रहण करता है, तो वह भी ‘काय से ग्रहण किया हुआ’ ही होता है। क्योंकि यहाँ केवल ‘ग्रहण करने का विचार’ (आभोग) ही मुख्य प्रमाण है—यह नियम महाप्रत्यरी (महापच्चरी) में कहा गया है। ‘काय-प्रतिबद्ध से’ का अर्थ है—करछुल (कडच्छु) आदि किसी भी उपकरण से दिया गया आहार ‘काय-प्रतिबद्ध से दिया हुआ’ कहलाता है। ग्रहण करने में भी यही नियम है। शरीर से जुड़े पात्र, थाली आदि किसी भी वस्तु से ग्रहण किया गया आहार ‘काय-प्रतिबद्ध से ग्रहण किया हुआ’ ही होता है। ‘निसर्ग से’ (फेंककर देने) का अर्थ है—काय या काय-प्रतिबद्ध से मुक्त करके (छोड़कर) हस्तपाश में स्थित व्यक्ति के काय या काय-प्रतिबद्ध पर गिराया जाने वाला आहार भी ‘निसर्ग प्रयोग से दिया हुआ’ कहलाता है। यह पालि की व्याख्या है।

Ayaṃ panettha pāḷimuttakavinicchayo – pañcaṅgehi paṭiggahaṇaṃ ruhati – thāmamajjhimassa purisassa uccāraṇamattaṃ hoti, hatthapāso paññāyati, abhihāro paññāyati, devo vā manusso vā tiracchānagato vā kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā nissaggiyena vā deti, taṃ ce bhikkhu kāyena vā kāyapaṭibaddhena vā paṭiggaṇhāti. Evaṃ pañcahaṅgehi paṭiggahaṇaṃ ruhati.

यहाँ पालि-मुक्त (पालि से स्वतंत्र) निर्णय यह है—पाँच अंगों से ग्रहण (अकप्प) सिद्ध होता है—(१) वस्तु मध्यम शक्ति वाले पुरुष द्वारा उठाए जाने योग्य हो, (२) हस्तपाश (दो हाथ की दूरी) स्पष्ट हो, (३) देने के लिए हाथ आगे बढ़ाना (अभिहार) स्पष्ट हो, (४) देव, मनुष्य या तिर्यंच (पशु) काय से, काय-प्रतिबद्ध से या निसर्ग से दे, और (५) भिक्षु उसे काय से या काय-प्रतिबद्ध से ग्रहण करे। इस प्रकार इन पाँच अंगों से ग्रहण सिद्ध होता।

Tattha ṭhitanisinnanipannānaṃ pavāraṇasikkhāpade vuttanayeneva hatthapāso veditabbo. Sace pana dāyakapaṭiggāhakesu eko ākāse hoti, eko [Pg.110] bhūmiyaṃ, bhūmaṭṭhassa ca sīsena ākāsaṭṭhassa ca ṭhapetvā dātuṃ vā gahetuṃ vā pasāritahatthaṃ, yaṃ āsannataraṃ aṅgaṃ, tassa orimantena hatthapāsappamāṇaṃ paricchinditabbaṃ. Sacepi eko kūpe hoti, eko kūpataṭe, eko vā pana rukkhe, eko pathaviyaṃ, vuttanayeneva hatthapāsappamāṇaṃ paricchinditabbaṃ. Evarūpe hatthapāse ṭhatvā sacepi pakkhī mukhatuṇḍakena vā hatthī vā soṇḍāya gahetvā pupphaṃ vā phalaṃ vā deti, paṭiggahaṇaṃ ruhati. Sace pana addhaṭṭhamaratanassāpi hatthino khandhe nisinno, tena soṇḍāya diyyamānaṃ gaṇhāti, vaṭṭatiyeva.

वहाँ खड़े, बैठे या लेटे हुए व्यक्तियों के लिए 'पवारणा सिक्खापद' में बताए गए तरीके से ही 'हत्थपास' (हाथ की दूरी) को समझना चाहिए। यदि देने वाले और लेने वाले में से एक आकाश में हो और एक भूमि पर, तो भूमि पर स्थित व्यक्ति के सिर से और आकाश में स्थित व्यक्ति के (देने या लेने के लिए) फैलाए गए हाथ को छोड़कर जो अंग सबसे निकट हो, उसके इस ओर के छोर से हत्थपास की माप का निर्धारण करना चाहिए। यदि एक कुएँ में हो और एक कुएँ के किनारे पर, अथवा एक वृक्ष पर हो और एक भूमि पर, तो भी पूर्वोक्त विधि से ही हत्थपास की माप का निर्धारण करना चाहिए। ऐसे हत्थपास में स्थित होकर यदि कोई पक्षी अपनी चोंच से या हाथी अपनी सूँड से पकड़कर फूल या फल देता है, तो ग्रहण करना मान्य होता है। यदि साढ़े सात हाथ ऊँचे हाथी के कंधे पर बैठा हुआ भिक्षु उसके द्वारा सूँड से दिए जा रहे फल आदि को ग्रहण करता है, तो वह उचित ही है।

Eko bahūni bhattabyañjanabhājanāni sīse katvā bhikkhussa santikaṃ āgantvā ṭhitakova gaṇhathāti vadati, na tāva abhihāro paññāyati, tasmā na gahetabbaṃ. Sace pana īsakampi onamati, bhikkhunā hatthaṃ pasāretvā heṭṭhimabhājanaṃ ekadesenāpi sampaṭicchitabbaṃ. Ettāvatā sabbabhājanāni paṭiggahitāni honti, tato paṭṭhāya oropetvā vā ugghāṭetvā vā yaṃ icchati, taṃ gahetvā bhuñjituṃ vaṭṭati. Sabhattapacchiādimhi pana ekabhājane vattabbameva natthi, kājena bhattaṃ harantopi sace kājaṃ onāmetvā deti, vaṭṭati. Tiṃsahattho veṇu hoti, ekasmiṃ ante guḷakumbho baddho, ekasmiṃ sappikumbho, tañce paṭiggaṇhāti, sabbaṃ paṭiggahitameva. Ucchuyantadoṇito paggharantameva rasaṃ gaṇhathāti vadati, abhihāro na paññāyatīti na gahetabbo. Sace pana kasaṭaṃ chaḍḍetvā hatthena ussiñcitvā ussiñcitvā deti, vaṭṭati.

यदि कोई व्यक्ति सिर पर बहुत से भात और व्यंजनों के पात्र रखकर भिक्षु के पास आकर खड़े-खड़े ही कहता है कि "लीजिए", तो अभी तक 'अभीहार' (प्रस्तुतीकरण) स्पष्ट नहीं है, इसलिए उसे ग्रहण नहीं करना चाहिए। यदि वह थोड़ा झुकता है, तो भिक्षु को हाथ बढ़ाकर नीचे के पात्र को एक अंश से भी स्पर्श करते हुए स्वीकार करना चाहिए। इतने मात्र से सभी पात्र स्वीकृत हो जाते हैं, उसके बाद उन्हें नीचे उतारकर या खोलकर जो वह चाहता है, उसे लेकर खाना उचित है। भात की टोकरी आदि एक ही पात्र के विषय में तो कुछ कहना ही नहीं है। काँवर से भात ले जाते हुए भी यदि वह काँवर को झुकाकर देता है, तो ग्रहण करना उचित है। यदि बाँस की काँवर तीस हाथ लंबी हो, उसके एक सिरे पर गुड़ का घड़ा और दूसरे सिरे पर घी का घड़ा बँधा हो, और यदि उसे ग्रहण करता है, तो सब कुछ स्वीकृत ही माना जाता है। गन्ने के रस के कोल्हू की नाली से गिरते हुए रस को यदि वह कहता है कि "लीजिए", तो अभी अभीहार स्पष्ट नहीं है, इसलिए उसे ग्रहण नहीं करना चाहिए। यदि वह गन्ने की खोई को हटाकर हाथ से उलीच-उलीच कर देता है, तो ग्रहण करना उचित है।

Bahū pattā mañce vā pīṭhe vā kaṭasārake vā doṇiyaṃ vā phalake vā ṭhapitā honti, yattha ṭhitassa dāyako hatthapāse hoti, tattha ṭhatvā paṭiggahaṇasaññāya mañcādīni aṅguliyāpi phusitvā ṭhitena vā nisinnena vā nipannena vā yaṃ tesu pattesu diyyati, taṃ sabbaṃ paṭiggahitaṃ hoti. Sacepi paṭiggahessāmīti mañcādīni āruhitvā nisīdati, vaṭṭatiyeva. Sace pana mañcādīni hatthena gahetvā mañce nisīdati, vattabbameva natthi.

यदि बहुत से पात्र मंच, पीठ, चटाई, द्रोणी या तख्ते पर रखे हों, जहाँ खड़े भिक्षु के लिए दाता हत्थपास के भीतर हो, वहाँ खड़े होकर ग्रहण करने की संज्ञा से मंच आदि को उँगली से भी स्पर्श करके खड़े, बैठे या लेटे हुए भिक्षु को उन पात्रों में जो कुछ दिया जाता है, वह सब स्वीकृत हो जाता है। यदि "मैं ग्रहण करूँगा" ऐसा सोचकर मंच आदि पर चढ़कर बैठता है, तो भी वह उचित ही है। यदि मंच आदि को हाथ से पकड़कर मंच पर बैठता है, तो फिर कहना ही क्या है।

Pathaviyaṃ pana sacepi kucchiyā kucchiṃ āhacca ṭhitā honti, yaṃ yaṃ aṅguliyā vā sūciyā vā phusitvā nisinno hoti, tattha tattha diyyamānameva paṭiggahitaṃ hoti. ‘‘Yattha katthaci mahākaṭasārahatthattharaṇādīsu ṭhapitapatte paṭiggahaṇaṃ na ruhatī’’ti vuttaṃ, taṃ hatthapāsātikkamaṃ sandhāya [Pg.111] vuttanti veditabbaṃ. Hatthapāse pana sati yattha katthaci vaṭṭati aññatra tatthajātakā.

यदि भूमि पर पात्र एक-दूसरे से सटकर रखे हों, तो जिस-जिस पात्र को उँगली या सुई से स्पर्श करके भिक्षु बैठा होता है, वहाँ-वहाँ दिया जाने वाला भोजन स्वीकृत माना जाता है। जो यह कहा गया है कि "कहीं बड़ी चटाई या हाथी के झूल आदि पर रखे पात्रों में ग्रहण करना मान्य नहीं होता", वह हत्थपास के उल्लंघन के संदर्भ में कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। हत्थपास होने पर, उस वृक्ष पर लगे हुए पत्तों को छोड़कर अन्यत्र कहीं भी पात्र आदि में ग्रहण करना उचित है।

Tatthajātake pana paduminipaṇṇe vā kiṃsukapaṇṇādimhi vā na vaṭṭati. Na hi taṃ kāyapaṭibaddhasaṅkhyaṃ gacchati. Yathā ca tatthajātake; evaṃ khāṇuke bandhitvā ṭhapitamañcādimhi asaṃhārime phalake vā pāsāṇe vā na ruhatiyeva, tepi hi tatthajātakasaṅkhepupagā honti. Bhūmiyaṃ atthatesu sukhumesu tintiṇikādipaṇṇesupi paṭiggahaṇaṃ na ruhati, na hi tāni sandhāretuṃ samatthānīti. Mahantesu pana paduminipaṇṇādīsu ruhati. Sace hatthapāsaṃ atikkamma ṭhito dīghadaṇḍakena uḷuṅkena deti, āgantvā dehīti vattabbo. Vacanaṃ asutvā vā anādiyitvā vā patte ākiratiyeva, puna paṭiggahetabbaṃ. Dūre ṭhatvā bhattapiṇḍaṃ khipantepi eseva nayo.

उस वृक्ष पर लगे हुए कमल के पत्ते या पलाश के पत्ते आदि में ग्रहण करना उचित नहीं है। क्योंकि वह 'काय-प्रतिबद्ध' की श्रेणी में नहीं आता। जैसे वृक्ष से जुड़े पत्तों में, वैसे ही खूँटे से बाँधकर रखे गए मंच आदि में, अथवा अचल तख्ते या पत्थर पर ग्रहण करना मान्य नहीं होता; क्योंकि वे भी वृक्ष से जुड़े हुए के समान ही माने जाते हैं। भूमि पर बिछाए गए इमली आदि के अत्यंत छोटे पत्तों पर भी ग्रहण करना मान्य नहीं होता, क्योंकि वे भोजन को सँभालने में समर्थ नहीं होते। किंतु बड़े कमल के पत्तों आदि में ग्रहण करना मान्य है। यदि हत्थपास का उल्लंघन कर दूर खड़ा व्यक्ति लंबे डंडे वाले करछुल से देता है, तो उससे कहना चाहिए कि "पास आकर दो"। यदि वह बात न सुनकर या अनादर करके पात्र में डाल ही देता है, तो उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए। दूर खड़े होकर भात का पिंड फेंकने वाले के विषय में भी यही नियम है।

Sace pattatthavikato nīhariyamāne patte rajanacuṇṇāni honti, sati udake dhovitabbo, asati rajanacuṇṇaṃ pucchitvā paṭiggahetvā vā piṇḍāya caritabbaṃ. Sace piṇḍāya carantassa rajaṃ patati, paṭiggahetvā bhikkhā gaṇhitabbā. Appaṭiggahetvā gaṇhato vinayadukkaṭaṃ. Taṃ pana puna paṭiggahetvā bhuñjato anāpatti. Sace pana ‘‘paṭiggahetvā dethā’’ti vutte vacanaṃ asutvā vā anādiyitvā vā bhikkhaṃ dentiyeva, vinayadukkaṭaṃ natthi, puna paṭiggahetvā aññā bhikkhā gahetabbā.

यदि भिक्षापात्र की थैली से पात्र निकालते समय उसमें रँगाई के चूर्ण के कण हों, तो जल होने पर उसे धोना चाहिए; जल न होने पर चूर्ण को पोंछकर या ग्रहण कर भिक्षा के लिए जाना चाहिए। यदि भिक्षा के लिए घूमते समय धूल गिर जाए, तो उसे ग्रहण कर भिक्षा लेनी चाहिए। बिना ग्रहण किए लेने वाले भिक्षु को विनय के अनुसार 'दुक्कट' अपराध होता है। किंतु उसे पुनः ग्रहण कर खाने वाले को आपत्ति नहीं होती। यदि "ग्रहण करने के बाद दीजिए" ऐसा कहने पर भी वे बात न सुनकर या अनादर करके भिक्षा दे ही देते हैं, तो दुक्कट नहीं होता, किंतु उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए या अन्य भिक्षा लेनी चाहिए।

Sace mahāvāto tato tato rajaṃ pāteti, na sakkā hoti bhikkhaṃ gahetuṃ, ‘‘anupasampannassa dassāmī’’ti suddhacittena ābhogaṃ katvā gaṇhituṃ vaṭṭati. Evaṃ piṇḍāya caritvā vihāraṃ vā āsanasālaṃ vā gantvā taṃ anupasampannassa datvā puna tena dinnaṃ vā tassa vissāsena vā paṭiggahetvā bhuñjituṃ vaṭṭati.

यदि तेज हवा के कारण यहाँ-वहाँ से धूल गिर रही हो और भिक्षा ग्रहण करना संभव न हो, तो "मैं इसे अनुपसंपन्न को दे दूँगा" ऐसा शुद्ध चित्त से संकल्प करके ग्रहण करना उचित है। इस प्रकार भिक्षाटन करके विहार या भोजनशाला में जाकर उसे अनुपसंपन्न को देकर, पुनः उसके द्वारा दिए जाने पर या उसके साथ विश्वास होने के कारण उसे ग्रहण कर खाना उचित है।

Sace bhikkhācāre sarajaṃ pattaṃ bhikkhussa deti, so vattabbo – ‘‘imaṃ paṭiggahetvā bhikkhaṃ vā gaṇheyyāsi, paribhuñjeyyāsi vā’’ti tena tathā kātabbaṃ. Sace rajaṃ upari uppilavati, kañjikaṃ pavāhetvā sesaṃ bhuñjitabbaṃ. Sace anto paviṭṭhaṃ hoti, paṭiggahetabbaṃ. Anupasampanne asati hatthato amocentena, yattha anupasampanno atthi tattha netvā paṭiggahetabbaṃ[Pg.112]. Sukkhabhatte patitarajaṃ apanetvā bhuñjituṃ vaṭṭati. Sace atisukhumaṃ hoti, uparibhattena saddhiṃ apanetabbaṃ, paṭiggahetvā vā bhuñjitabbaṃ. Yāguṃ vā sūpaṃ vā purato ṭhapetvā ālulentānaṃ bhājanato phusitāni uggantvā patte patanti, patto paṭiggahetabbo.

यदि भिक्षाटन के समय कोई भिक्षु धूल युक्त पात्र किसी अन्य भिक्षु को देता है, तो उसे कहना चाहिए - "इसे ग्रहण कर भिक्षा लें या इसका उपभोग करें।" उसे वैसा ही करना चाहिए। यदि धूल ऊपर तैर रही हो, तो कांजी (तरल) को बहाकर शेष का उपभोग करना चाहिए। यदि धूल भीतर चली गई हो, तो उसे पुनः ग्रहण करवाना चाहिए। यदि कोई अनुपसंपन्न (गृहस्थ या सामणेर) न हो, तो हाथ से छोड़े बिना, जहाँ अनुपसंपन्न हो वहाँ ले जाकर ग्रहण करवाना चाहिए। सूखे भात पर गिरी धूल को हटाकर खाना कल्प्य है। यदि धूल अत्यंत सूक्ष्म हो, तो ऊपर के भात के साथ उसे हटा देना चाहिए, या पुनः ग्रहण करवाकर खाना चाहिए। यदि सामने रखे पात्र में यागु (पेय) या सूप को चलाते समय बर्तन से छींटें उड़कर पात्र में गिर जाएँ, तो पात्र को पुनः ग्रहण करवाना चाहिए।

Uḷuṅkena āharitvā dentānaṃ paṭhamataraṃ uḷuṅkato thevā patte patanti, supatitā, abhihaṭattā doso natthi. Sacepi carukena bhatte ākiriyamāne carukato masi vā chārikā vā patati, abhihaṭattā nevatthi doso. Anantarassa bhikkhuno diyyamānaṃ pattato uppatitvā itarassa patte patati, supatitaṃ. Paṭiggahitameva hi taṃ hoti.

करछुल (ladle) से भोजन देते समय यदि पहले करछुल से कुछ बूंदें पात्र में गिर जाएँ, तो वे 'सुपतित' (भली-भाँति गिरी हुई) मानी जाती हैं; देने के उद्देश्य से लाए जाने के कारण इसमें कोई दोष नहीं है। यदि छोटे बर्तन से भात परोसते समय उससे कोयला या राख भी गिर जाए, तो भी देने के उद्देश्य से लाए जाने के कारण कोई दोष नहीं है। यदि पास के भिक्षु को दिए जाने वाले भोजन का अंश उछलकर दूसरे भिक्षु के पात्र में गिर जाए, तो वह 'सुपतित' है। वह पहले से ही ग्रहण किया हुआ माना जाता है।

Sace jajjharisākhādiṃ phāletvā ekassa bhikkhuno dentānaṃ sākhato phusitāni aññassa patte patanti, patto paṭiggahetabbo. Yassa pattassa upari phālenti, tassa patte patitesu dātukāmatāya abhihaṭattā doso natthi. Pāyāsassa pūretvā pattaṃ denti, uṇhattā heṭṭhā gahetuṃ na sakkoti, mukhavaṭṭiyāpi gahetuṃ vaṭṭati. Sace tathāpi na sakkoti, ādhārakena gaṇhitabbo.

यदि किसी भिक्षु को देने के लिए जज्झरि-शाखा (सूप के फूल की टहनी) आदि को फाड़ते समय उसके कण किसी अन्य भिक्षु के पात्र में गिर जाएँ, तो उस पात्र को पुनः ग्रहण करवाना चाहिए। जिस भिक्षु के पात्र के ऊपर उसे फाड़ा जा रहा है, उसके पात्र में कण गिरने पर देने की इच्छा से लाए जाने के कारण कोई दोष नहीं है। यदि पात्र को खीर (पायस) से भरकर दिया जाए और गर्म होने के कारण उसे नीचे से पकड़ना संभव न हो, तो पात्र के किनारे (मुखाग्र) से पकड़ना भी कल्प्य है। यदि फिर भी संभव न हो, तो पात्र-स्टैंड (आधारक) के माध्यम से ग्रहण करना चाहिए।

Āsanasālāya pattaṃ gahetvā nisinno bhikkhu niddaṃ okkanto hoti, neva āhariyamānaṃ na diyyamānaṃ jānāti, appaṭiggahitaṃ hoti. Sace pana ābhogaṃ katvā nisinno hoti, vaṭṭati. Sacepi so hatthena ādhārakaṃ muñcitvā pādena pelletvā niddāyati, vaṭṭatiyeva. Pādena ādhārakaṃ akkamitvā paṭiggaṇhantassa pana jāgarantassapi anādarapaṭiggahaṇaṃ hoti, tasmā na kātabbaṃ. Keci evaṃ ādhārakena paṭiggahaṇaṃ kāyapaṭibaddhapaṭibaddhena paṭiggahaṇaṃ nāma hoti, tasmā na vaṭṭatīti vadanti. Taṃ tesaṃ vacanamattameva. Atthato pana sabbampetaṃ kāyapaṭibaddhameva hoti. Kāyasaṃsaggepi cesa nayo dassitova. Yampi bhikkhussa diyyamānaṃ patati, tampi sāmaṃ gahetvā paribhuñjituṃ vaṭṭati. Tatridaṃ suttaṃ –

आसनशाला (भोजन कक्ष) में पात्र लेकर बैठा भिक्षु यदि सो जाए और उसे न तो भोजन लाए जाने का पता चले और न ही दिए जाने का, तो वह 'अग्रहण' (स्वीकार न किया हुआ) माना जाता है। किंतु यदि वह ग्रहण करने के संकल्प के साथ बैठा हो, तो वह कल्प्य है। यदि वह हाथ से पात्र-स्टैंड को छोड़कर पैर से दबाकर सो रहा हो, तो भी वह कल्प्य ही है। किंतु जागते हुए भिक्षु द्वारा पैर से स्टैंड को दबाकर ग्रहण करना अनादरपूर्ण ग्रहण है, इसलिए ऐसा नहीं करना चाहिए। कुछ आचार्य कहते हैं कि स्टैंड के माध्यम से ग्रहण करना 'काय-प्रतिबद्ध-प्रतिबद्ध' (शरीर से जुड़ी वस्तु से जुड़ी वस्तु) से ग्रहण करना है, इसलिए यह कल्प्य नहीं है। यह केवल उनका कथन मात्र है। वास्तव में, यह पूरा पात्र और स्टैंड शरीर से संबद्ध ही होता है। काय-संसर्ग (सिक्खापद) में भी यही नियम दर्शाया गया है। जो भोजन भिक्षु को देते समय गिर जाए, उसे वह स्वयं उठाकर उपभोग कर सकता है। इस विषय में यह सूत्र है -

‘‘Anujānāmi, bhikkhave, yaṃ diyyamānaṃ patati, taṃ sāmaṃ gahetvā paribhuñjituṃ pariccattaṃ taṃ, bhikkhave, dāyakehī’’ti (cūḷava. 273).

"भिक्षुओं, मैं अनुमति देता हूँ कि जो भोजन देते समय गिर जाए, उसे स्वयं उठाकर उपभोग किया जा सकता है; क्योंकि भिक्षुओं, वह दाताओं द्वारा त्याग दिया गया है।"

Idañca [Pg.113] pana suttaṃ neyyatthaṃ. Tasmā evamettha adhippāyo veditabbo – yaṃ diyyamānaṃ dāyakassa hatthato parigaḷitvā suddhāya vā bhūmiyā paduminipaṇṇavatthakaṭasārakādīsu vā patati, taṃ sāmaṃ gahetvā paribhuñjituṃ vaṭṭati. Yaṃ pana sarajāya bhūmiyā patati, taṃ rajaṃ puñchitvā vā dhovitvā vā paṭiggahetvā vā paribhuñjitabbaṃ. Sace pana pavaṭṭantaṃ aññassa bhikkhuno santikaṃ gacchati, tena āharāpetumpi vaṭṭati. Sace taṃ bhikkhuṃ vadati ‘‘tvaṃyeva khādā’’ti tassāpi khādituṃ vaṭṭati. Anāṇattena pana tena na gahetabbaṃ. Anāṇattenāpi ‘‘itarassa dassāmī’’ti gahetuṃ vaṭṭatīti kurundiyaṃ vuttaṃ. Kasmā panetaṃ itarassa bhikkhuno gahetuṃ na vaṭṭatīti? Bhagavatā ananuññātattā. Bhagavatā hi ‘‘sāmaṃ gahetvā paribhuñjitu’’nti vadantena yasseva taṃ diyyamānaṃ patati, tassa appaṭiggahitakampi taṃ gahetvā paribhogo anuññāto. ‘‘Pariccattaṃ taṃ bhikkhave dāyakehī’’ti vacanena panettha parasantakābhāvo dīpito. Tasmā aññassa sāmaṃ gahetvā paribhuñjituṃ na vaṭṭati, tassa pana āṇattiyā vaṭṭatīti ayaṃ kirettha adhippāyo.

यह सूत्र 'नेय्यार्थ' (जिसका अर्थ अनुमान से समझना हो) है। इसलिए यहाँ यह अभिप्राय समझना चाहिए - जो भोजन देते समय दाता के हाथ से फिसलकर स्वच्छ भूमि पर या कमल के पत्ते, वस्त्र, चटाई आदि पर गिर जाए, उसे स्वयं उठाकर उपभोग करना कल्प्य है। किंतु जो धूल भरी भूमि पर गिरे, उसे पोंछकर या धोकर और पुनः ग्रहण करवाकर ही उपभोग करना चाहिए। यदि वह लुढ़ककर किसी अन्य भिक्षु के पास चला जाए, तो वह उसे अपने पास मँगवा सकता है। यदि वह (मूल) भिक्षु कहे "आप ही खा लें", तो उसके लिए भी खाना कल्प्य है। किंतु बिना आज्ञा के उस अन्य भिक्षु को उसे नहीं उठाना चाहिए। कुरुन्दी (अट्ठकथा) में कहा गया है कि बिना आज्ञा के भी "मैं दूसरे को दूँगा" इस विचार से उसे उठाना कल्प्य है। यह अन्य भिक्षु के लिए उठाना कल्प्य क्यों नहीं है? क्योंकि भगवान ने इसकी अनुमति नहीं दी है। भगवान ने "स्वयं उठाकर उपभोग करें" कहते हुए उसी भिक्षु को अनुमति दी है जिसे वह दिया जा रहा था, भले ही वह ग्रहण न किया गया हो। "भिक्षुओं, वह दाताओं द्वारा त्याग दिया गया है" इस वचन से यहाँ 'पर-स्वामित्व' (दूसरे की संपत्ति) के अभाव को दर्शाया गया है। इसलिए दूसरे भिक्षु के लिए स्वयं उठाकर उपभोग करना कल्प्य नहीं है, किंतु उसकी आज्ञा से कल्प्य है - यहाँ यही अभिप्राय है।

Yasmā ca taṃ appaṭiggahitakattā anuññātaṃ, tasmā yathāṭhitaṃyeva anāmasitvā kenaci pidahitvā ṭhapitaṃ dutiyadivasepi paribhuñcituṃ vaṭṭati, sannidhipaccayā anāpatti. Paṭiggahetvā pana paribhuñjitabbaṃ. Taṃdivasaṃyeva hi tassa sāmaṃ gahetvā paribhogo anuññāto, na tato paranti ayampi kirettha adhippāyo.

चूँकि उसे 'अग्रहण' (बिना स्वीकार किए हुए) की स्थिति में अनुमति दी गई है, इसलिए उसे वैसे ही पड़े रहने देकर, बिना छुए किसी चीज़ से ढँककर रखने पर दूसरे दिन भी उपभोग करना कल्प्य है; 'सन्निधि' (संग्रहण) के कारण कोई आपत्ति नहीं होती। किंतु उपभोग करने से पहले उसे पुनः ग्रहण करवाना चाहिए। वास्तव में, उसी दिन स्वयं उठाकर उपभोग करने की अनुमति दी गई है, उसके बाद नहीं - यहाँ यह भी अभिप्राय है।

Idāni abbohārikanayo vuccati – bhuñjantānañhi dantā khiyyanti, nakhā khiyyanti, pattassa vaṇṇo khiyyati, sabbaṃ abbohārikaṃ. Yampi satthakena ucchuādīsu phālitesu malaṃ paññāyati, etaṃ navasamuṭṭhitaṃ nāma paṭiggahetvā paribhuñjitabbaṃ. Satthakaṃ dhovitvā phālitesu malaṃ na paññāyati, lohagandhamattaṃ hoti, taṃ abbohārikaṃ. Yampi satthakaṃ gahetvā pariharanti, tena phālitepi eseva nayo. Na hi taṃ paribhogatthāya pariharantīti. Mūlabhesajjādīni pisantānaṃ vā koṭṭentānaṃ vā nisadanisadapotakaudukkhalamusalādīni khiyyanti, pariharaṇakavāsiṃ tāpetvā bhesajjatthāya takke vā khīre vā pakkhipanti, tattha nīlikā paññāyati. Satthake vuttasadisova vinicchayo. Āmakatakkādīsu pana sayaṃ na pakkhipitabbā. Pakkhipati ce, sāmapākato na muccati.

अब 'अब्बोहारिक' (नगण्य) विधि कही जाती है - भोजन करते समय दाँत घिसते हैं, नाखून घिसते हैं, पात्र का रंग घिसता है; यह सब 'अब्बोहारिक' है। यदि गन्ने आदि को चाकू से फाड़ते समय मैल (लोहे का अंश) दिखाई दे, तो वह 'नवासमुट्ठित' (नया उत्पन्न) कहलाता है, उसे ग्रहण करके ही उपभोग करना चाहिए। यदि चाकू धोकर फाड़ने पर मैल न दिखे, केवल लोहे की गंध मात्र हो, तो वह 'अब्बोहारिक' है। यदि चाकू लेकर चलते हैं और उससे फाड़ते हैं, तो भी यही नियम है, क्योंकि उसे उपभोग के लिए नहीं ले जाया जाता। मूल औषध आदि पीसते या कूटते समय सिल-बट्टा, ओखली-मूसल आदि घिसते हैं; अथवा चाकू को गर्म करके औषधि के लिए छाछ या दूध में डालते हैं और वहाँ नीलापन दिखाई देता है, तो चाकू के विषय में कहे गए निर्णय के समान ही यहाँ भी निर्णय समझना चाहिए। लेकिन कच्चे छाछ आदि में स्वयं (भिक्षु को) नहीं डालना चाहिए। यदि डालता है, तो 'सामपाक' (स्वयं पकाने) के दोष से मुक्त नहीं होता।

Deve [Pg.114] vassante piṇḍāya carantassa sarīrato vā cīvarato vā kiliṭṭhaudakaṃ patte patati, taṃ paṭiggahetabbaṃ. Rukkhamūlādīsu bhuñjantassa patitepi eseva nayo. Sace pana sattāhaṃ vassante deve suddhaṃ udakaṃ hoti, abbhokāsato vā patati, vaṭṭati. Sāmaṇerassa odanaṃ dentena tassa pattagataṃ acchupanteneva dātabbo. Patto vāssa paṭiggahetabbo. Appaṭiggahite odanaṃ chupitvā puna attano patte odanaṃ gaṇhantassa uggahitako hoti.

वर्षा होने पर भिक्षाटन के लिए जाते हुए भिक्षु के शरीर या चीवर से गंदा पानी यदि पात्र में गिर जाए, तो उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए। वृक्ष के नीचे आदि स्थानों पर भोजन करते समय पानी गिरने पर भी यही नियम है। यदि सात दिनों तक वर्षा होने पर शुद्ध जल हो या आकाश से गिरता हो, तो वह कप्पिय है। श्रामणेर को भात देते समय भिक्षु को उसके पात्र में स्थित भोजन को बिना छुए ही देना चाहिए। या फिर उसका पात्र ग्रहण करना चाहिए। बिना ग्रहण किए हुए भोजन को छूकर पुनः अपने पात्र में भात लेने वाले भिक्षु के लिए वह 'उग्गहितक' (स्वयं उठाया हुआ) हो जाता है।

Sace pana dātukāmo hutvā ‘‘āhara sāmaṇera pattaṃ, odanaṃ gaṇhā’’ti vadati, itaro ca ‘‘alaṃ mayha’’nti paṭikkhipati, puna tavevetaṃ mayā pariccatta’’nti ca vuttepi ‘‘na mayhaṃ etenattho’’ti vadati. Satakkhattumpi pariccajatu, yāva attano hatthagataṃ paṭiggahitameva hoti.

यदि देने की इच्छा से "श्रामणेर, पात्र लाओ, भात लो" ऐसा कहता है, और दूसरा (श्रामणेर) "मेरे लिए पर्याप्त है" कहकर मना कर देता है, और पुनः "यह मैंने तुम्हारे लिए ही त्याग दिया है" ऐसा कहने पर भी "मुझे इसकी आवश्यकता नहीं है" कहता है; तो चाहे सौ बार भी त्याग दे, जब तक वह अपने (भिक्षु के) हाथ में है, तब तक वह ग्रहण किया हुआ ही रहता है।

Sace pana ādhārake ṭhitaṃ nirapekkho ‘‘gaṇhā’’ti vadati, puna paṭiggahetabbaṃ. Sāpekkho ādhārake pattaṃ ṭhapetvā ‘‘etto pūvaṃ vā bhattaṃ vā gaṇhā’’ti sāmaṇeraṃ vadati, sāmaṇero hatthaṃ dhovitvā sacepi satakkhattuṃ gahetvā attano pattagataṃ aphusantova attano patte pakkhipati, puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Yadi pana attano pattagataṃ phusitvā tato gaṇhāti, sāmaṇerasantakena saṃsaṭṭhaṃ hoti, puna paṭiggahetabbaṃ. Keci pana ‘‘sacepi gayhamānaṃ chijjitvā tattha patati, puna paṭiggahetabba’’nti vadanti. Taṃ ‘‘ekaṃ bhattapiṇḍaṃ gaṇha, ekaṃ pūvaṃ gaṇha, imassa guḷapiṇḍassa ettakaṃ padesaṃ gaṇhā’’ti evaṃ paricchinditvā vutte veditabbaṃ. Idha pana paricchedo natthi. Tasmā yaṃ sāmaṇerassa patte patati, tadeva paṭiggahaṇaṃ vijahati. Hatthagataṃ pana yāva sāmaṇero vā ‘‘ala’’nti na oramati, bhikkhu vā na vāreti, tāva bhikkhusseva santakaṃ, tasmā paṭiggahaṇaṃ na vijahati.

यदि पात्र स्टैंड (आधारक) पर रखा हो और भिक्षु बिना किसी लगाव (निरपेक्ष) के "लो" कहता है, तो उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए। यदि लगाव के साथ (सापेक्ष) स्टैंड पर पात्र रखकर श्रामणेर से कहता है "इसमें से पुआ या भात लो", और श्रामणेर हाथ धोकर सौ बार भी लेता है और अपने पात्र में स्थित भोजन को बिना छुए ही अपने पात्र में डालता है, तो पुनः ग्रहण करने की आवश्यकता नहीं है। यदि वह अपने पात्र में स्थित भोजन को छूकर उसमें से लेता है, तो वह श्रामणेर की वस्तु से संसृष्ट (मिश्रित) हो जाता है, अतः पुनः ग्रहण करना चाहिए। कुछ आचार्य कहते हैं कि "यदि लेते समय टूटकर वहाँ (भिक्षु के पात्र में) गिर जाए, तो पुनः ग्रहण करना चाहिए।" यह तब समझना चाहिए जब "एक ग्रास लो, एक पुआ लो, इस गुड़ के ढेले का इतना हिस्सा लो" इस प्रकार सीमित करके कहा गया हो। यहाँ तो कोई सीमा नहीं है। इसलिए जो श्रामणेर के पात्र में गिरता है, वही ग्रहण भाव को छोड़ता है। हाथ में स्थित वस्तु जब तक श्रामणेर "बस" कहकर रुक नहीं जाता या भिक्षु उसे मना नहीं करता, तब तक वह भिक्षु की ही संपत्ति है, इसलिए वह ग्रहण भाव को नहीं छोड़ती।

Sace attano vā bhikkhūnaṃ vā yāgupacanakabhājane kesañci atthāya odanaṃ pakkhipati, ‘‘sāmaṇera, bhājanassa upari hatthaṃ karohī’’ti vatvā tassa hatthe pakkhipitabbaṃ, tassa hatthato bhājane patitañhi dutiyadivase bhājanassa akappiyabhāvaṃ na karoti, pariccattattā. Sace evaṃ akatvā pakkhipati, pattamiva bhājanaṃ nirāmisaṃ katvā paribhuñjitabbaṃ. Dāyakā yāgukuṭaṃ ṭhapetvā gatā, taṃ daharasāmaṇero paṭiggaṇhāpetuṃ na sakkoti, bhikkhu pattaṃ upanāmeti, sāmaṇero kuṭassa gīvaṃ pattassa mukhavaṭṭiyaṃ [Pg.115] ṭhapetvā āvajjeti, pattagatā yāgu paṭiggahitāva hoti. Atha vā bhikkhu bhūmiyaṃ hatthaṃ ṭhapeti, sāmaṇero pavaṭṭetvā tattha āropeti, vaṭṭati. Pūvapacchibhattapacchiucchubhārādīsupi eseva nayo.

यदि अपने लिए या अन्य भिक्षुओं के लिए यवागू पकाने के पात्र में किसी के निमित्त भात डालता है, तो "श्रामणेर, पात्र के ऊपर हाथ करो" ऐसा कहकर उसके हाथ में डालना चाहिए; क्योंकि उसके हाथ से पात्र में गिरा हुआ भात अगले दिन पात्र को 'अकप्पिय' नहीं बनाता, क्योंकि वह त्याग दिया गया है। यदि ऐसा किए बिना डालता है, तो पात्र को भिक्षु के पात्र के समान आमिष-रहित करके उपयोग करना चाहिए। यदि दायक यवागू का बर्तन रखकर चले गए और छोटा श्रामणेर उसे ग्रहण कराने में समर्थ नहीं है, तो भिक्षु अपना पात्र आगे करे, श्रामणेर बर्तन की गर्दन को पात्र के किनारे पर रखकर झुका दे, तो पात्र में आई यवागू ग्रहण की हुई ही मानी जाएगी। अथवा भिक्षु जमीन पर हाथ रखे और श्रामणेर बर्तन को लुढ़काकर वहाँ रख दे, तो यह कप्पिय है। पुआ की टोकरी, भात की टोकरी, गन्ने का गट्ठर आदि के विषय में भी यही नियम है।

Sace paṭiggahaṇūpagaṃ bhāraṃ dve tayo sāmaṇerā denti, ekena vā balavatā ukkhittaṃ dve tayo bhikkhū gaṇhanti, vaṭṭati. Mañcassa vā pīṭhassa vā pāde telaghaṭaṃ vā phāṇitaghaṭaṃ vā navanītaghaṭaṃ vā laggenti, bhikkhussa mañcepi pīṭhepi nisīdituṃ vaṭṭati. Uggahitakaṃ nāma na hoti.

यदि ग्रहण करने योग्य भार को दो या तीन श्रामणेर मिलकर देते हैं, या एक बलवान श्रामणेर द्वारा उठाए गए भार को दो या तीन भिक्षु ग्रहण करते हैं, तो वह कप्पिय है। यदि पलंग या पीढ़े के पैर में तेल का घड़ा, गुड़ का घड़ा या मक्खन का घड़ा लटकाते हैं, तो भिक्षु के लिए उस पलंग या पीढ़े पर बैठना कप्पिय है। वह 'उग्गहितक' नहीं होता।

Nāgadantake vā aṅkusake vā dve telaghaṭā laggitā honti, upari paṭiggahitako heṭṭhā appaṭiggahitako, uparimaṃ gahetuṃ vaṭṭati. Heṭṭhā paṭiggahitako upari appaṭiggahitako, uparimaṃ gahetvā itaraṃ gaṇhato uparimo uggahitako hoti. Heṭṭhāmañce appaṭiggahitakaṃ telathālakaṃ hoti, taṃ ce sammajjanto sammuñjaniyā ghaṭṭeti, uggahitakaṃ na hoti. Paṭiggahitakaṃ gaṇhissāmīti appaṭiggahitakaṃ gahetvā ñatvā puna ṭhapeti, uggahitakaṃ na hoti. Bahi nīharitvā sañjānāti, bahi aṭṭhapetvā haritvā tattheva ṭhapetabbaṃ, natthi doso. Sace pana pubbe vivaritvā ṭhapitaṃ na pidahitabbaṃ; yathā pubbe ṭhitaṃ tatheva ṭhapetabbaṃ. Sace bahi ṭhapeti, puna na chupitabbaṃ.

खूँटी या हुक पर तेल के दो घड़े लटके हों, ऊपर वाला ग्रहण किया हुआ हो और नीचे वाला बिना ग्रहण किया हुआ हो, तो ऊपर वाले को लेना कप्पिय है। यदि नीचे वाला ग्रहण किया हुआ हो और ऊपर वाला बिना ग्रहण किया हुआ हो, तो ऊपर वाले को लेकर दूसरे (नीचे वाले) को लेने वाले भिक्षु के लिए ऊपर वाला 'उग्गहितक' हो जाता है। पलंग के नीचे तेल का पात्र रखा हो जो ग्रहण न किया गया हो, और झाड़ू लगाते समय भिक्षु का झाड़ू उससे टकरा जाए, तो वह 'उग्गहितक' नहीं होता। "मैं ग्रहण की हुई वस्तु लूँगा" ऐसा सोचकर बिना ग्रहण की हुई वस्तु को उठा ले और फिर यह जानकर कि यह ग्रहण नहीं की गई है, उसे पुनः रख दे, तो वह 'उग्गहितक' नहीं होता। बाहर ले जाकर पता चले, तो उसे बाहर न रखकर वापस लाकर उसी स्थान पर रखना चाहिए, इसमें कोई दोष नहीं है। यदि पहले से खुला रखा हो, तो उसे ढंकना नहीं चाहिए; जैसे पहले स्थित था वैसे ही रखना चाहिए। यदि बाहर रख देता है, तो उसे पुनः नहीं छूना चाहिए।

Heṭṭhāpāsādaṃ orohanto nisseṇimajjhe sañjānāti, anokāsattā uddhaṃ vā adho vā haritvā ṭhapetabbaṃ. Paṭiggahitake telādimhi kaṇṇakaṃ uṭṭheti, siṅgiverādimhi ghanacuṇṇaṃ, taṃsamuṭṭhānameva nāmetaṃ, puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi.

महल के निचले तल पर उतरते समय यदि सीढ़ी के बीच में यह बोध हो (कि वस्तु अभी ग्रहण नहीं की गई है), तो वहाँ रखने का स्थान न होने के कारण उसे ऊपर या नीचे ले जाकर रखना चाहिए। ग्रहण किए हुए तेल आदि में यदि फफूँद लग जाए, या अदरक आदि में गाढ़ा चूर्ण (धूल) उत्पन्न हो जाए, तो वह उसी वस्तु से उत्पन्न माना जाता है; अतः उसे पुनः ग्रहण करने की आवश्यकता नहीं है।

Tālaṃ vā nāḷikeraṃ vā āruḷho yottena phalapiṇḍiṃ otāretvā upari ṭhitova gaṇhathāti vadati, na gahetabbaṃ. Sace añño bhūmiyaṃ ṭhito yottapāsake gahetvā ukkhipitvā deti, vaṭṭati. Saphalaṃ mahāsākhaṃ kappiyaṃ kāretvā paṭiggaṇhāti, phalāni paṭiggahitāneva honti, yathāsukhaṃ paribhuñjituṃ vaṭṭati.

ताड़ या नारियल के पेड़ पर चढ़ा हुआ व्यक्ति यदि रस्सी से फलों के गुच्छे को नीचे उतारकर ऊपर से ही कहे कि "इसे ग्रहण करें", तो उसे ग्रहण नहीं करना चाहिए। यदि भूमि पर खड़ा कोई अन्य व्यक्ति रस्सी के फंदे को पकड़कर, उसे ऊपर उठाकर देता है, तो वह कल्पनीय (उचित) है। यदि फलों सहित एक बड़ी शाखा को 'कप्पिय' (शुद्ध) करवाकर ग्रहण किया जाता है, तो वे फल ग्रहण किए हुए ही माने जाते हैं और उन्हें इच्छानुसार उपभोग करना उचित है।

Antovatiyaṃ ṭhatvā vatiṃ chinditvā ucchuṃ vā timbarūsakaṃ vā denti, hatthapāse sati vaṭṭati. Vatidaṇḍakesu appaharitvā niggataṃ gaṇhantassa vaṭṭati. Paharitvā niggate aṭṭhakathāsu doso na dassito. Mayaṃ pana yaṃ [Pg.116] ṭhānaṃ pahaṭaṃ, tato sayaṃpatitameva hotīti takkayāma. Tasmimpi aṭṭhatvā gacchante yujjati, suṅkaghātato pavaṭṭetvā bahipatitabhaṇḍaṃ viya. Vatiṃ vā pākāraṃ vā laṅghāpetvā denti, sace pana na puthulo pākāro, antopākāre ca bahipākāre ca ṭhitassa hatthapāso pahoti, hatthasatampi uddhaṃ gantvā sampattaṃ gahetuṃ vaṭṭati.

बाड़ के भीतर खड़े होकर, बाड़ को काटकर यदि कोई गन्ना या तिम्बरूसक (तेंदू का फल) देता है, और वह हस्तपाश (हाथ की पहुँच) के भीतर है, तो वह उचित है। बाड़ की डंडियों को बिना छुए बाहर निकले हुए फल को ग्रहण करना उचित है। डंडियों से टकराकर बाहर निकले फल के विषय में अट्ठकथाओं में कोई दोष नहीं बताया गया है। किंतु हमारा (बुद्धघोष का) मानना है कि जिस स्थान पर प्रहार हुआ है, वहाँ से वह स्वयं गिरे हुए के समान ही है। अतः उस प्रहार किए हुए स्थान पर न रुककर आगे जाने पर भी उसे ग्रहण करना उचित है, जैसे चुंगी-घर से लुढ़ककर बाहर गिरी हुई वस्तु। यदि बाड़ या दीवार के ऊपर से कोई वस्तु दी जाती है, और यदि दीवार चौड़ी नहीं है तथा भीतर और बाहर खड़े व्यक्तियों के बीच हस्तपाश पर्याप्त है, तो सौ हाथ ऊपर जाकर पहुँचे हुए फल को भी ग्रहण करना उचित है।

Bhikkhu gilānaṃ sāmaṇeraṃ khandhena vahati, so phalāphalaṃ disvā gahetvā khandhe nisinnova deti, vaṭṭati. Aparo bhikkhuṃ vahanto khandhe nisinnassa bhikkhuno deti, vaṭṭatiyeva.

एक भिक्षु किसी बीमार श्रामणेर को अपने कंधे पर उठाकर ले जा रहा है; वह श्रामणेर फल देखकर उन्हें तोड़ लेता है और कंधे पर बैठे-बैठे ही भिक्षु को देता है, तो यह उचित है। इसी प्रकार, यदि कोई अन्य (श्रामणेर) किसी भिक्षु को कंधे पर ले जा रहा हो और कंधे पर बैठे हुए भिक्षु को (फल आदि) देता है, तो वह भी उचित ही है।

Bhikkhu phaliniṃ sākhaṃ chāyatthāya gahetvā gacchati, phalāni khādituṃ citte uppanne paṭiggahāpetvā khādituṃ vaṭṭati. Macchikavāraṇatthaṃ kappiyaṃ kāretvā paṭiggaṇhāti, khāditukāmo ce hoti, mūlapaṭiggahaṇameva vaṭṭati, khādantassa natthi doso.

यदि कोई भिक्षु छाया के लिए फलों वाली शाखा लेकर जा रहा है और उसके मन में फल खाने का विचार आता है, तो उसे (किसी से) ग्रहण करवाकर खाना उचित है। यदि मक्खियों को भगाने के लिए उसे 'कप्पिय' (शुद्ध) करवाकर ग्रहण करता है और बाद में उसे खाने की इच्छा होती है, तो वह मूल ग्रहण ही पर्याप्त है; खाने वाले को कोई दोष नहीं होता।

Bhikkhu paṭiggahaṇārahaṃ bhaṇḍaṃ manussānaṃ yāne ṭhapetvā maggaṃ gacchati, yānaṃ kaddame laggati, daharo cakkaṃ gahetvā ukkhipati, vaṭṭati, uggahitakaṃ nāma na hoti. Nāvāya ṭhapetvā nāvaṃ arittena vā pājeti, hatthena vā kaḍḍhati, vaṭṭati. Uḷumpepi eseva nayo. Cāṭiyaṃ kuṇḍake vā ṭhapetvāpi taṃ anupasampannena gāhāpetvā anupasampannaṃ bāhāyaṃ gahetvā tarituṃ vaṭṭati. Tasmimpi asati anupasampannaṃ gāhāpetvā taṃ bāhāyaṃ gahetvā tarituṃ vaṭṭati.

भिक्षु ग्रहण करने योग्य सामग्री को मनुष्यों के वाहन पर रखकर मार्ग पर जा रहा है; यदि वाहन कीचड़ में फँस जाए और युवा भिक्षु पहिये को पकड़कर ऊपर उठाता है, तो यह उचित है; इसे 'उग्गहितक' (स्वयं ग्रहण किया हुआ दोष) नहीं माना जाता। नाव पर सामग्री रखकर उसे चप्पू से चलाना या हाथ से खींचना भी उचित है। बेड़े (रफ़्ट) के विषय में भी यही नियम है। बड़े मटके या बर्तन में सामग्री रखकर उसे किसी अनुपसंपन्न (श्रामणेर या गृहस्थ) से उठवाकर, उस अनुपसंपन्न की बाँह पकड़कर पार उतरना उचित है। यदि वह मटका आदि न हो, तो भी अनुपसंपन्न से सामग्री उठवाकर उसकी बाँह पकड़कर पार उतरना उचित है।

Upāsakā gamikabhikkhūnaṃ pātheyyataṇḍule denti. Sāmaṇerā bhikkhūnaṃ taṇḍule gahetvā attano taṇḍule gahetuṃ na sakkonti, bhikkhū tesaṃ taṇḍule gaṇhanti. Sāmaṇerā attanā gahitataṇḍulesu khīṇesu itarehi taṇḍulehi yāguṃ pacitvā sabbesaṃ pattāni paṭipāṭiyā ṭhapetvā yāguṃ ākiranti. Paṇḍito sāmaṇero attano pattaṃ gahetvā therassa deti, therassa pattaṃ anutherassāti evaṃ sabbāni parivatteti, sabbehi sāmaṇerassa santakaṃ bhuttaṃ hoti, vaṭṭati.

उपासक यात्रा पर जाने वाले भिक्षुओं को पाथेय (रास्ते के लिए) चावल देते हैं। श्रामणेर भिक्षुओं के चावल लेकर अपने चावल नहीं ले जा पाते, इसलिए भिक्षु उनके (श्रामणेरों के) चावल ले लेते हैं। जब श्रामणेरों द्वारा लिए गए चावल समाप्त हो जाते हैं, तब वे दूसरे (भिक्षुओं वाले) चावलों से यवागू (कांजी) पकाकर सभी के पात्रों को क्रम से रखकर उनमें यवागू परोसते हैं। बुद्धिमान श्रामणेर अपना पात्र लेकर स्थविर (बड़े भिक्षु) को देता है, और स्थविर का पात्र लेकर अनुस्थविर को देता है; इस प्रकार वह सभी पात्रों को बदल देता है। इससे सभी के द्वारा श्रामणेर का हिस्सा ही खाया गया माना जाता है, अतः यह उचित है।

Sacepi sāmaṇero apaṇḍito hoti, attano patte yāguṃ sayameva pātuṃ ārabhati, ‘‘āvuso tuyhaṃ yāguṃ mayhaṃ dehī’’ti evaṃ therehi paṭipāṭiyā yācitvāpi pivituṃ vaṭṭati, sabbehi sāmaṇerassa santakameva [Pg.117] bhuttaṃ hoti, neva uggahitapaccayā na sannidhipaccayā vajjaṃ phusanti. Ettha pana mātāpitūnaṃ telādīni chāyādīnaṃ atthāya sākhādīni ca harantānaṃ imesañca viseso na dissati. Tasmā kāraṇaṃ upaparikkhitabbaṃ.

यदि श्रामणेर बुद्धिमान न हो और अपने पात्र की यवागू स्वयं ही पीना शुरू कर दे, तो भी स्थविरों द्वारा क्रम से यह कहकर कि "आयुष्मान्! अपनी यवागू मुझे दे दो", माँगकर पीना उचित है। इस प्रकार सभी के द्वारा श्रामणेर की वस्तु ही खाई गई होती है; अतः न तो 'उग्गहित' (स्वयं ग्रहण करने) के कारण और न ही 'सन्निधि' (संग्रहण) के कारण कोई दोष लगता है। यहाँ माता-पिता के लिए तेल आदि ले जाने वालों या छाया आदि के लिए शाखाएँ ले जाने वालों और इन भिक्षुओं के बीच कोई विशेष अंतर नहीं दिखता। इसलिए कारण की सावधानीपूर्वक परीक्षा करनी चाहिए।

Sāmaṇero bhattaṃ pacitukāmo taṇḍule dhovitvā niccāletuṃ na sakkoti. Bhikkhunā taṇḍule ca bhājanañca paṭiggahetvā taṇḍule dhovitvā niccāletvā bhājanaṃ uddhanaṃ āropetabbaṃ, aggi na kātabbo, pakkakāle vivaritvā pakkabhāvo jānitabbo. Sace duppakkaṃ hoti, pākatthāya pidahituṃ na vaṭṭati. Rajassa vā chārikāya vā apatanatthāya vaṭṭati, pakkakāle āropetumpi bhuñjitumpi vaṭṭati, puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi.

श्रामणेर भात पकाना चाहता है किंतु चावलों को धोकर अच्छी तरह साफ करने में असमर्थ है। ऐसी स्थिति में भिक्षु को चावल और बर्तन ग्रहण करके, चावलों को धोकर और साफ करके बर्तन को चूल्हे पर रख देना चाहिए, किंतु आग नहीं जलानी चाहिए। पक जाने के समय उसे खोलकर देखना चाहिए कि वह पका है या नहीं। यदि वह ठीक से न पका हो, तो उसे पकाने के उद्देश्य से फिर से ढंकना उचित नहीं है। धूल या राख न गिरे, इस उद्देश्य से ढंकना उचित है। पक जाने पर उसे नीचे उतारना और खाना उचित है; पुनः ग्रहण करने की आवश्यकता नहीं है।

Sāmaṇero paṭibalo pacituṃ, khaṇo panassa natthi, katthaci gantukāmo. Bhikkhunā sataṇḍulodakabhājanaṃ paṭiggahetvā uddhanaṃ āropetvā aggiṃ jāletvā gacchāhīti vattabbo. Tato paraṃ purimanayeneva sabbaṃ kātuṃ vaṭṭati.

श्रामणेर पकाने में समर्थ है, किंतु उसके पास समय नहीं है और वह कहीं जाना चाहता है। तब भिक्षु को चावल और जल सहित बर्तन को ग्रहण कर, चूल्हे पर रखकर और आग जलाकर कहना चाहिए— "जाओ"। उसके बाद पहले बताए गए तरीके के अनुसार ही सब कुछ करना उचित है।

Bhikkhu yāguatthāya suddhaṃ bhājanaṃ āropetvā udakaṃ tāpeti, vaṭṭati. Tatte udake sāmaṇero taṇḍule pakkhipati, tato paṭṭhāya bhikkhunā aggi na kātabbo. Pakkayāguṃ paṭiggahetvā pātuṃ vaṭṭati.

भिक्षु यवागू के लिए शुद्ध बर्तन चूल्हे पर रखकर पानी गर्म करता है, तो यह उचित है। गर्म पानी में श्रामणेर चावल डाल देता है; उसके बाद से भिक्षु को आग नहीं जलानी (या तेज़ नहीं करनी) चाहिए। पकी हुई यवागू को ग्रहण करके पीना उचित है।

Sāmaṇero yāguṃ pacati, hatthakukkuccako bhikkhu kīḷanto bhājanaṃ āmasati, pidhānaṃ āmasati, uggataṃ pheṇaṃ chinditvā harati, tasseva pātuṃ na vaṭṭati, durupaciṇṇaṃ nāma hoti. Sace pana dabbiṃ vā uḷuṅkaṃ vā gahetvā anukkhipanto āluḷeti, sabbesaṃ na vaṭṭati, sāmapākañceva hoti durupaciṇṇañca. Sace ukkhipati, uggahitakampi hoti.

श्रामणेर यवागू पका रहा है; यदि कोई चंचल हाथ वाला भिक्षु खेल-खेल में बर्तन को छूता है, ढक्कन को छूता है, या ऊपर आए झाग को हटा देता है, तो केवल उस भिक्षु के लिए उसे पीना उचित नहीं है; इसे 'दुरुपचीण' (अनुचित आचरण) कहा जाता है। किंतु यदि वह करछुल या चम्मच लेकर उसे बिना ऊपर उठाए हिलाता (चलाता) है, तो वह किसी के लिए भी उचित नहीं है; क्योंकि वह 'सामपाक' (स्वयं पकाया हुआ) और 'दुरुपचीण' दोनों हो जाता है। यदि वह (बर्तन को) ऊपर उठाता है, तो वह 'उग्गहितक' (बिना दिए ग्रहण किया हुआ) भी हो जाता है।

Bhikkhunā piṇḍāya caritvā ādhārake patto ṭhapito hoti, tatra ce añño lolabhikkhu kīḷanto pattaṃ āmasati, pattapidhānaṃ āmasati, tasseva tato laddhaṃ bhattaṃ na vaṭṭati. Sace pana pattaṃ ukkhipitvā ṭhapeti, sabbesaṃ na vaṭṭati. Tatthajātakaphalāni sākhāya vā valliyā vā gahetvā cāleti, tasseva tato laddhaṃ phalaṃ na vaṭṭati, durupaciṇṇadukkaṭañca āpajjati. Phalarukkhaṃ pana apassayituṃ vā tattha kaṇḍake vā bandhituṃ vaṭṭati, durupaciṇṇaṃ na hotīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ.

भिक्षु द्वारा भिक्षाटन कर पात्र को आधार (स्टैंड) पर रखा गया हो, वहाँ यदि कोई अन्य चंचल भिक्षु खेलते हुए पात्र को छूता है या पात्र के ढक्कन को छूता है, तो उस (चंचल) भिक्षु के लिए उसमें से प्राप्त भोजन कल्प्य नहीं होता। यदि वह पात्र को उठाकर पुनः रख देता है, तो वह सभी के लिए अकल्प्य हो जाता है। वहाँ लगे हुए फलों को शाखा या लता सहित पकड़कर यदि हिलाता है, तो उस भिक्षु के लिए वहाँ से प्राप्त फल कल्प्य नहीं होता और उसे 'दुरुपचिण्ण-दुक्कट' आपत्ति होती है। फलदार वृक्ष का सहारा लेना या वहाँ काँटे बाँधना कल्प्य है; यह 'दुरुपचिण्ण' नहीं होता, ऐसा महाप्रत्यक्षरी में कहा गया है।

Araññe [Pg.118] patitaṃ pana ambaphalādiṃ disvā sāmaṇerassa dassāmīti āharitvā dātuṃ vaṭṭati. Sīhavighāsādiṃ disvāpi sāmaṇerassa dassāmīti paṭiggahetvā vā appaṭiggahetvā vā āharitvā dātuṃ vaṭṭati. Sace pana sakkoti vitakkaṃ sodhetuṃ, tato laddhaṃ khāditumpi vaṭṭati, neva āmakamaṃsapaṭiggahaṇapaccayā na uggahitakapaccayā vajjaṃ phusati.

जंगल में गिरे हुए आम आदि फलों को देखकर "सामणेर को दूँगा" ऐसा सोचकर लाकर देना कल्प्य है। सिंह के छोड़े हुए मांस (सीहविघास) आदि को देखकर भी "सामणेर को दूँगा" ऐसा सोचकर, उसे प्रतिग्रह करके या बिना प्रतिग्रह किए लाकर देना कल्प्य है। यदि वह अपने विचार को शुद्ध करने में समर्थ है, तो उस सामणेर से प्राप्त होने पर उसे खाना भी कल्प्य है; इसमें न तो कच्चे मांस के प्रतिग्रहण के कारण और न ही 'उग्गहितक' के कारण दोष लगता है।

Mātāpitūnaṃ atthāya telādīni gahetvā gacchato antarāmagge byādhi uppajjati, tato yaṃ icchati, taṃ paṭiggahetvā paribhuñjituṃ vaṭṭati. Sace pana mūlepi paṭiggahitaṃ hoti, puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Mātāpitūnaṃ taṇḍule āharitvā deti, te tatoyeva yāguādīni sampādetvā tassa denti, vaṭṭati sannidhipaccayā vā uggahitakapaccayā vā doso natthi.

माता-पिता के लिए तेल आदि लेकर जाते हुए भिक्षु को यदि मार्ग में बीमारी हो जाए, तो उसमें से जो वह चाहता है, उसे प्रतिग्रह करके उपभोग करना कल्प्य है। यदि मूल रूप से ही प्रतिग्रह किया गया हो, तो पुनः प्रतिग्रह की आवश्यकता नहीं है। माता-पिता के लिए चावल लाकर देता है, और वे उसी में से यवागू आदि बनाकर उसे देते हैं, तो वह कल्प्य है; इसमें 'सन्निधि' या 'उग्गहितक' के कारण कोई दोष नहीं है।

Bhikkhu pidahitvā udakaṃ tāpeti, yāva parikkhayā paribhuñjituṃ vaṭṭati. Sace panettha chārikā patati, paṭiggahetabbaṃ. Dīghasaṇḍāsena thālakaṃ gahetvā telaṃ pacantassa chārikā patati, hatthena amuñcanteneva pacitvā otāretvā paṭiggahetabbaṃ. Sace aṅgārāpi dārūni vā paṭiggahetvā ṭhapitāni, mūlapaṭiggahaṇameva vaṭṭati.

भिक्षु बर्तन को ढककर पानी गर्म करता है, तो उसे समाप्त होने तक उपयोग करना कल्प्य है। यदि उसमें राख गिर जाए, तो उसे पुनः प्रतिग्रह करना चाहिए। लंबे चिमटे से पात्र पकड़कर तेल पकाते समय यदि राख गिर जाए, तो हाथ से छोड़े बिना ही पकाकर, नीचे उतारकर प्रतिग्रह करना चाहिए। यदि कोयले या लकड़ियाँ प्रतिग्रह करके रखी गई हों, तो मूल प्रतिग्रह ही कल्प्य है।

Bhikkhu ucchuṃ khādati, sāmaṇero ‘‘mayhampi dethā’’ti vadati. ‘‘Ito chinditvā gaṇhā’’ti vutto gaṇhāti, avasese puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Guḷapiṇḍakaṃ khādantassāpi eseva nayo. Vuttokāsato chinditvā gahitāvasesañhi ajahitapaṭiggahaṇameva hoti.

भिक्षु गन्ना खा रहा है, सामणेर कहता है— "मुझे भी दीजिए।" "यहाँ से काटकर ले लो" ऐसा कहने पर वह ले लेता है, तो शेष गन्ने के लिए पुनः प्रतिग्रह की आवश्यकता नहीं है। गुड़ की डली खाते समय भी यही नियम है। क्योंकि बताए गए स्थान से काटकर लिए जाने के बाद बचा हुआ हिस्सा 'अजहित-प्रतिग्रह' ही होता है।

Bhikkhu guḷaṃ bhājento paṭiggahetvā koṭṭhāse karoti, bhikkhūpi sāmaṇerāpi āgantvā ekagahaṇeneva ekamekaṃ koṭṭhāsaṃ gaṇhanti, gahitāvasesaṃ paṭiggahitameva hoti. Sace lolasāmaṇero gaṇhitvā gaṇhitvā puna ṭhapeti, tassa gahitāvasesaṃ appaṭiggahitakaṃ hoti.

भिक्षु गुड़ बाँटते समय उसे प्रतिग्रह करके हिस्से बनाता है; भिक्षु या सामणेर आकर एक ही बार में अपना-अपना हिस्सा ले लेते हैं, तो बचा हुआ गुड़ प्रतिग्रहित ही रहता है। यदि कोई चंचल सामणेर बार-बार लेकर पुनः रख देता है, तो उसके द्वारा बचा हुआ गुड़ 'अप्रतिग्रहित' हो जाता है।

Bhikkhu dhūmavaṭṭiṃ paṭiggahetvā dhūmaṃ pivati, mukhañca kaṇṭho ca manosilāya litto viya hoti, yāvakālikaṃ bhuñjituṃ vaṭṭati, yāvakālikena yāvajīvikasaṃsagge doso natthi.

भिक्षु धूम्र-वर्तिका को प्रतिग्रह करके धुआँ पीता है, जिससे मुँह और गला मनःशिला से लिप्त जैसा हो जाता है; ऐसी स्थिति में भी 'यावकालिक' भोजन करना कल्प्य है। यावकालिक भोजन का 'यावजीविक' के साथ संसर्ग होने पर कोई दोष नहीं है।

Pattaṃ [Pg.119] vā rajanaṃ vā pacantassa kaṇṇanāsamukhacchiddehi dhūmo pavisati, byādhipaccayā pupphaṃ vā phalaṃ vā upasiṅghati, abbohārikattā vaṭṭati. Bhattuggāro tāluṃ āhacca antoyeva pavisati, avisayattā vaṭṭati. Mukhaṃ paviṭṭhaṃ pana ajjhoharato vikāle āpatti. Dantantare laggassa āmisassa raso pavisati, āpattiyeva. Sace sukhumaṃ āmisaṃ hoti, raso na paññāyati, abbohārikapakkhaṃ bhajati.

पात्र पकाते समय या रंग उबालते समय कान, नाक या मुँह के छिद्रों से धुआँ प्रवेश करता है, अथवा बीमारी के कारण फूल या फल को सूंघता है, तो 'अब्बोहारिक' होने के कारण वह कल्प्य है। डकार के साथ भोजन तालु तक आकर भीतर ही वापस चला जाए, तो वश में न होने के कारण वह कल्प्य है। किंतु मुँह में आए हुए भोजन को विकाल में निगलने पर आपत्ति होती है। दाँतों के बीच फँसे हुए भोजन का रस यदि भीतर जाता है, तो आपत्ति ही है। यदि भोजन अत्यंत सूक्ष्म हो और रस का पता न चले, तो वह 'अब्बोहारिक' पक्ष में आता है।

Upakaṭṭhe kāle nirudakaṭṭhāne bhattaṃ bhuñjitvā kakkhāretvā dve tayo kheḷapiṇḍe pātetvā udakaṭṭhānaṃ gantvā mukhaṃ vikkhāletabbaṃ. Paṭiggahetvā ṭhapitasiṅgiverādīnaṃ aṅkurā nikkhamanti, puna paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Loṇe asati samuddodakena loṇakiccaṃ kātuṃ vaṭṭati. Paṭiggahetvā ṭhapitaṃ loṇodakaṃ loṇaṃ hoti, loṇaṃ vā udakaṃ hoti, raso vā phāṇitaṃ hoti, phāṇitaṃ vā raso hoti, mūlapaṭiggahaṇameva vaṭṭati. Himakarakā udakagatikā eva. Parihārikena katakaṭṭhinā udakaṃ pasādenti, taṃ abbohārikaṃ, āmisena saddhiṃ vaṭṭati. Āmisagatikehi kapitthaphalādīhi pasāditaṃ purebhattameva vaṭṭati.

समय के निकट होने पर जलरहित स्थान में भोजन करके, खंखारकर दो-तीन बार थूक के गोले गिराकर, जल वाले स्थान पर जाकर मुँह धोना चाहिए। प्रतिग्रह करके रखे हुए अदरक आदि में यदि अंकुर निकल आएँ, तो पुनः प्रतिग्रह की आवश्यकता नहीं है। नमक न होने पर समुद्र के जल से नमक का कार्य करना कल्प्य है। प्रतिग्रह करके रखा गया खारा पानी नमक है, नमक पानी है; रस गुड़ है, गुड़ रस है—इनमें मूल प्रतिग्रह ही कल्प्य है। ओले और पाला जल के समान ही हैं। 'कतक' के फल से पानी साफ करते हैं, वह 'अब्बोहारिक' है, उसे भोजन के साथ पीना कल्प्य है। भोजन के समान प्रकृति वाले कैथ आदि फलों से साफ किया गया जल केवल भोजन से पहले ही कल्प्य है।

Pokkharaṇīādīsu udakaṃ bahalaṃ hoti, vaṭṭati. Sace pana mukhe ca hatthe ca laggati, na vaṭṭati, paṭiggahetvā paribhuñjitabbaṃ. Khettesu kasitaṭṭhāne bahalaṃ udakaṃ hoti, paṭiggahetabbaṃ. Sace sanditvā kandarādīni pavisitvā nadiṃ pūreti, vaṭṭati. Kakudhasobbhādayo honti, rukkhato patitehi pupphehi sañchannodakā, sace puppharaso na paññāyati, paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Parittaṃ udakaṃ hoti, raso paññāyati, paṭiggahetabbaṃ. Pabbatakandarādīsu kāḷavaṇṇapaṇṇasañchannaudakepi eseva nayo.

पोखरों आदि में पानी गाढ़ा होता है, वह कल्प्य है। किंतु यदि वह मुँह और हाथ में चिपकता है, तो कल्प्य नहीं है; उसे प्रतिग्रह करके उपयोग करना चाहिए। खेतों में जुताई वाले स्थान पर पानी गाढ़ा होता है, उसे प्रतिग्रह करना चाहिए। यदि वह बहकर नालों आदि में प्रवेश कर नदी को भर देता है, तो वह कल्प्य है। ककुध के गड्ढे आदि वृक्षों से गिरे हुए फूलों से ढके होते हैं; यदि फूलों के रस का पता न चले, तो प्रतिग्रह की आवश्यकता नहीं है। यदि पानी कम हो और रस का पता चले, तो प्रतिग्रह करना चाहिए। पर्वतों की कंदराओं आदि में काले पत्तों से ढके हुए पानी के विषय में भी यही नियम है।

Pānīyaghaṭe sareṇukāni vā savaṇṭakhīrāni vā pupphāni pakkhittāni honti, paṭiggahetabbaṃ. Pupphāni vā paṭiggahetvā pakkhipitabbāni. Pāṭalicampakamallikā pakkhittā honti, vāsamattaṃ tiṭṭhati taṃ abbohārikaṃ, dutiyadivasepi āmisena saddhiṃ vaṭṭati. Bhikkhunā ṭhapitapupphavāsitakapānīyato sāmaṇero pānīyaṃ gahetvā pītāvasesaṃ tattheva ākirati, paṭiggahetabbaṃ. Padumasarādīsu udakaṃ santharitvā ṭhitaṃ pupphareṇuṃ ghaṭena [Pg.120] vikkhambhetvā udakaṃ gahetuṃ vaṭṭati. Kappiyaṃ kārāpetvā paṭiggahetvā ṭhapitaṃ dantakaṭṭhaṃ hoti, sace tassa rasaṃ pivitukāmo, mūlapaṭiggahaṇameva vaṭṭati. Appaṭiggahetvā ṭhapitaṃ paṭiggahetabbaṃ. Ajānantassa rase paviṭṭhepi āpattiyeva. Acittakañhi idaṃ sikkhāpadaṃ.

यदि पीने के पानी के घड़े में परागयुक्त या डंठल के दूध वाले फूल डाले गए हों, तो उसे ग्रहण करना चाहिए। अथवा फूलों को ग्रहण करके ही घड़े में डालना चाहिए। यदि पाटलि, चम्पक और मल्लिका के फूल डाले गए हों और केवल सुगंध शेष हो, तो वह 'अब्बोहारिक' (नगण्य) है; दूसरे दिन भी भोजन के साथ उसका उपयोग करना कल्प्य है। यदि किसी भिक्षु द्वारा रखे गए फूलों से सुवासित जल से कोई श्रामणेर पानी लेकर पीने के बाद बचा हुआ पानी उसी घड़े में डाल देता है, तो उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए। पद्म-सरोवर आदि में पानी पर फैले हुए फूलों के पराग को घड़े से हटाकर पानी लेना कल्प्य है। यदि दन्तकाष्ठ (दातून) को कल्प्य कराकर और ग्रहण करके रखा गया हो और कोई उसका रस पीना चाहे, तो मूल ग्रहण ही पर्याप्त है। यदि बिना ग्रहण किए रखा गया हो, तो उसे ग्रहण करना चाहिए। अनजाने में भी यदि रस गले के नीचे उतर जाए, तो आपत्ति ही होती है, क्योंकि यह शिक्षापद 'अचित्तक' (बिना नियत चेतना के भी दोषपूर्ण) है।

Mahābhūtesu kiṃ vaṭṭati, kiṃ na vaṭṭatīti? Khīraṃ tāva vaṭṭati, kappiyamaṃsakhīraṃ vā akappiyamaṃsakhīraṃ vā hotu, pivantassa anāpatti. Assu kheḷo siṅghāṇikā muttaṃ karīsaṃ semhaṃ dantamalaṃ akkhigūthako kaṇṇagūthako sarīre uṭṭhitaloṇanti idaṃ sabbaṃ vaṭṭati. Yaṃ panettha ṭhānato cavitvā patte vā hatthe vā patati, taṃ paṭiggahetabbaṃ. Aṅgalaggaṃ paṭiggahitakameva. Uṇhaṃpāyāsaṃ bhuñjantassa sedo aṅgulianusārena ekābaddhova hutvā pāyāse santiṭṭhati, piṇḍāya vā carantassa hatthato pattassa mukhavaṭṭiṃto vā pattatalaṃ orohati, ettha paṭiggahaṇakiccaṃ natthi. Jhāmamahābhūtesu idaṃ nāma na vaṭṭatīti natthi, dujjhāpitaṃ pana na vaṭṭati. Sujjhāpitaṃ manussaṭṭhimpi cuṇṇaṃ katvā lehe upanetuṃ vaṭṭati.

महाभूतों में क्या कल्प्य है और क्या नहीं? पहले तो दूध कल्प्य है, चाहे वह कल्प्य मांस वाले पशु का हो या अकल्प्य मांस वाले पशु का; पीने वाले को आपत्ति नहीं होती। आँसू, लार, नाक की गंदगी, मूत्र, विष्ठा, कफ, दाँत की गंदगी, आँख का कीचड़, कान की गंदगी और शरीर पर उत्पन्न नमक—यह सब कल्प्य है। परंतु यहाँ जो महाभूत अपने स्थान से च्युत होकर पात्र या हाथ में गिरता है, उसे पुनः ग्रहण करना चाहिए। शरीर से लगा हुआ महाभूत ग्रहण किया हुआ ही माना जाता है। गर्म खीर खाते समय यदि पसीना उंगलियों के सहारे एक धारा में होकर खीर में मिल जाए, या भिक्षाटन के समय हाथ से या पात्र के किनारे से पात्र के तल में गिर जाए, तो यहाँ पुनः ग्रहण करने की आवश्यकता नहीं है। दग्ध (जले हुए) महाभूतों में 'यह अमुक वस्तु कल्प्य नहीं है' ऐसा कुछ नहीं है, परंतु जो ठीक से न जला हो वह अकल्प्य है। अच्छी तरह जलाई गई मनुष्य की हड्डी की भस्म को भी चूर्ण बनाकर चाटने वाली औषधि (लेह) में मिलाकर उपयोग करना कल्प्य है।

Cattāri mahāvikaṭāni asati kappiyakārake sāmampi gahetvā paribhuñjituṃ vaṭṭati. Ettha ca dubbacopi asamatthopi kappiyakārako asantapakkheyeva tiṭṭhati. Chārikāya asati sukkhadāruṃ jhāpetvā chārikā gahetabbā. Sukkhadārumhi asati alladāruṃ rukkhato chinditvāpi kātuṃ vaṭṭati. Idaṃ pana catubbidhampi mahāvikaṭaṃ kālodissaṃ nāma sappadaṭṭhakkhaṇeyeva vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

कल्प्यकारक (परिचारक) के न होने पर चार महाविकटों (मूत्र, विष्ठा, राख, मिट्टी) को स्वयं ग्रहण करके भी उपभोग करना कल्प्य है। यहाँ यदि कल्प्यकारक कहने में कठिन (दुर्बच) हो या असमर्थ हो, तो उसे अनुपस्थित ही माना जाता है। यदि राख न हो, तो सूखी लकड़ी जलाकर राख लेनी चाहिए। यदि सूखी लकड़ी न हो, तो वृक्ष से गीली लकड़ी काटकर भी राख बनाना कल्प्य है। यह चारों प्रकार का महाविकट 'कालोदिस्स' (समय विशेष के लिए निर्दिष्ट) कहलाता है और केवल सर्पदंश के समय ही कल्प्य है। शेष बातें यहाँ स्पष्ट ही हैं।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kāyato ca kāyacittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एड़कलोम-समुत्थान: यह काय से और काय-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-रूप है; इसमें संज्ञा-विमोक्ष (भ्रमवश छूट) नहीं है; यह अचित्तक है; यह प्रज्ञप्ति-वद्य (नियम उल्लंघन जन्य दोष) है; यह काय-कर्म है; इसमें तीन चित्त और तीन वेदनाएँ होती हैं।

Dantaponasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

दसवाँ दन्तपोन शिक्षापद समाप्त।

Samatto vaṇṇanākkamena bhojanavaggo catuttho.

व्याख्या के क्रम से चौथा भोजन-वग्ग समाप्त हुआ।

5. Acelakavaggo

५. अचेलक वग्ग

1. Acelakasikkhāpadavaṇṇanā

१. अचेलक शिक्षापद की व्याख्या

269. Acelakavaggassa [Pg.121]9 paṭhamasikkhāpade – parivesananti parivisanaṭṭhānaṃ. Paribbājakasamāpannoti pabbajjaṃ samāpanno. Deti āpatti pācittiyassāti samatittikaṃ yāgupattaṃ ekapayogena deti, ekaṃ pācittiyaṃ. Avacchinditvā avacchinditvā deti, payoge payoge pācittiyaṃ. Eseva nayo pūvabhattādīsu. Titthiye atitthiyasaññīti mātā vā pitā vā titthiyesu pabbajati, tesaṃ mātāpitusaññāya dentassāpi pācittiyameva hoti. Dāpetīti anupasampannena dāpeti.

२६९. अचेलक वग्ग के पहले शिक्षापद में—'परिवेसना' का अर्थ है परोसने का स्थान। 'परिब्बाजक-समापन्नो' का अर्थ है जिसने प्रव्रज्या (परिव्राजक धर्म) स्वीकार की हो। 'देति आपत्ति पाचित्तियस्स' का अर्थ है—यदि कोई एक ही प्रयास में लबालब भरा हुआ यवागू का पात्र देता है, तो एक पाचित्तिय होता है। यदि बार-बार रुक-रुक कर देता है, तो प्रत्येक प्रयास पर पाचित्तिय होता है। यही नियम पूआ और भात आदि पर भी लागू होता है। 'तित्थिये अतित्थियसञ्ञी' का अर्थ है—यदि माता या पिता तित्थियों (अन्य मतावलंबियों) में दीक्षित हो गए हों, तो उन्हें माता-पिता की संज्ञा से देने पर भी भिक्षु को पाचित्तिय ही होता है। 'दापेति' का अर्थ है—अनुपसम्पन्न के माध्यम से दिलवाना।

273. Upanikkhipitvā detīti tathārūpe bhājane ṭhapetvā taṃ bhājanaṃ tesaṃ santike bhūmiyaṃ nikkhipitvā deti, tesaṃ vā bhājanaṃ nikkhipāpetvā tattha deti, pattaṃ ādhārake vā bhūmiyaṃ vā ṭhapetvāpi ‘‘ito gaṇhathā’’ti vattuṃ vaṭṭati. Sace titthiyo vadati ‘‘mayhaṃ nāma idaṃ santakaṃ, idha na ākirathā’’ti ākiritabbaṃ. Tassa santakattā sahatthā dānaṃ nāma na hoti. Sesamettha uttānameva.

२७३. 'उपनिदिक्खिपित्वा देति' का अर्थ है—उस प्रकार के पात्र में रखकर, उस पात्र को उनके पास भूमि पर रखकर देना; अथवा उनके पात्र को रखवाकर उसमें देना। पात्र को आधारक या भूमि पर रखकर भी 'यहाँ से ले लो' ऐसा कहना कल्प्य है। यदि तित्थी कहे—'यह मेरी अपनी वस्तु है, इसे यहाँ मेरे पात्र में डाल दें', तो उसे डाल देना चाहिए। उसकी अपनी वस्तु होने के कारण, उसे अपने हाथ से देना दान नहीं माना जाता। शेष बातें यहाँ स्पष्ट ही हैं।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एड़कलोम-समुत्थान: क्रिया-रूप, संज्ञा-विमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Acelakasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

पहला अचेलक शिक्षापद समाप्त।

2. Uyyojanasikkhāpadavaṇṇanā

२. उय्योजन शिक्षापद की व्याख्या

274. Dutiyasikkhāpade – paṭikkamanepīti āsanasālāyampi. Bhattavissagganti bhattakiccaṃ. Na sambhāvesīti na pāpuṇi.

२७४. दूसरे शिक्षापद में—'पटिक्कमनेपि' का अर्थ है आसन-शाला (भोजन शाला) में भी। 'भत्तविस्सग्गं' का अर्थ है भोजन का कार्य। 'न सम्भावेसि' का अर्थ है पूरा नहीं किया या नहीं पहुँच सका।

276. Anācāranti vuttāvasesaṃ kāyavacīdvāravītikkamaṃ. Dassanūpacāraṃ vā savanūpacāraṃ vā vijahantassāti ettha yadi ṭhito vā nisinno vā uyyojeti; yo uyyojito, so vijahati, tassa ca āpatti nāma natthi. Tasmiṃ pana vijahantepi atthato itarena vijahitameva hoti. Tasmā yo uyyojeti, tassevāyaṃ āpatti. Tattha sace [Pg.122] upacārabbhantare eko pādo hoti, dukkaṭaṃ. Sīmātikkame pācittiyaṃ. Ettha ca dassanūpacārassa abbhokāse dvādasahatthappamāṇaṃ, tathā savanūpacārassa. Sace pana antarā kuṭṭadvārapākārādayo honti, tehi antaritabhāvo dassanūpacārātikkamo, tassa vasena āpatti veditabbā. Na añño koci paccayo hotīti ṭhapetvā vuttappakāramanācāraṃ aññaṃ kiñci kāraṇaṃ na hoti.

२७६. 'अनाचारं' का अर्थ है—कहे गए के अतिरिक्त कायिक और वाचिक द्वारों से होने वाला उल्लंघन। 'दस्सनूपचारं वा सवनूपचारं वा विजहन्तस्स' के विषय में निर्णय इस प्रकार है—यदि खड़ा होकर या बैठकर कोई दूसरे भिक्षु को भेजता है; और जिसे भेजा गया है वह दृष्टि-सीमा या श्रवण-सीमा को छोड़ देता है, तो उसे कोई आपत्ति नहीं होती। परंतु उसके सीमा छोड़ने पर, वास्तव में भेजने वाले के द्वारा ही वह सीमा छोड़ी गई मानी जाती है। इसलिए जो भेजता है, उसी को यह आपत्ति होती है। वहाँ यदि सीमा के भीतर एक पैर हो, तो दुक्कट होता है। सीमा पार करने पर पाचित्तिय होता है। यहाँ खुले आकाश में दर्शनोपचार की सीमा बारह हाथ है, और श्रवणोपचार की भी उतनी ही है। यदि बीच में दीवार, द्वार या प्राचीर आदि हों, तो उनके द्वारा ओझल होना ही दर्शनोपचार का उल्लंघन है; उसके अनुसार आपत्ति समझनी चाहिए। 'न अञ्ञो कोचि पच्चयो होति' का अर्थ है—बताए गए अनाचार के अतिरिक्त अन्य कोई कारण नहीं होना चाहिए।

277. Kalisāsanaṃ āropetīti ‘‘kalī’’ti kodho; tassa sāsanaṃ āropeti; kodhassa āṇaṃ āropeti; kodhavasena ṭhānanisajjādīsu dosaṃ dassetvā ‘‘passatha bho imassa ṭhānaṃ, nisajjaṃ ālokitaṃ vilokitaṃ khāṇuko viya tiṭṭhati, sunakho viya nisīdati, makkaṭo viya ito cito ca viloketī’’ti evaṃ amanāpavacanaṃ vadati ‘‘appeva nāma imināpi ubbāḷho pakkameyyā’’ti. Sesaṃ uttānameva.

२७७. “कलि-शासन आरोपित करता है” यहाँ ‘कलि’ का अर्थ क्रोध है; वह उसके (क्रोध के) शासन को आरोपित करता है; क्रोध की आज्ञा को आरोपित करता है; क्रोध के वश में होकर खड़े होने, बैठने आदि में दोष दिखाकर— “हे आयुष्मानों! इस (भिक्षु) के खड़े होने, बैठने, सामने देखने और इधर-उधर देखने को देखो, यह ठूँठ की तरह खड़ा रहता है, कुत्ते की तरह बैठता है, बंदर की तरह यहाँ-वहाँ देखता है”—इस प्रकार अप्रिय वचन कहता है, यह सोचकर कि “शायद इससे तंग आकर वह चला जाए”। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

तीन समुत्थान—काय-चित्त से, वाचा-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से समुत्थित होता है; क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और तीन वेदनाएँ।

Uyyojanasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

दूसरा उय्योजन (विदाई) शिक्षापद।

3. Sabhojanasikkhāpadavaṇṇanā

३. सभोजन शिक्षापद की व्याख्या।

279. Tatiyasikkhāpade – sayanighareti sayaniyaghare. Yato ayyassa bhikkhā dinnāti yasmā bhikkhā dinnā, yaṃ āgatena laddhabbaṃ taṃ vo laddhaṃ; gacchathāti adhippāyo. Pariyuṭṭhitoti rāgapariyuṭṭhito; methunādhippāyoti attho.

२७९. तीसरे शिक्षापद में— ‘सयनिघरे’ का अर्थ शयनागार (शयनकक्ष) में है। “चूँकि आर्य को भिक्षा दे दी गई है” का अर्थ है—चूँकि भिक्षा दे दी गई है, जो आने वाले को प्राप्त होना चाहिए था वह आपको प्राप्त हो गया है; अतः “जाइए”—यह अभिप्राय है। ‘परियुट्ठितो’ का अर्थ राग से अभिभूत है; ‘मेथुनाधिप्पायो’ का अर्थ मैथुन की इच्छा वाला है।

280. Saha ubhohi janehīti sabhojanaṃ; tasmiṃ sabhojane. Atha vā sabhojaneti sabhoge. Rāgapariyuṭṭhitassa hi purisassa itthī bhogo itthiyā ca puriso. Tenevassa padabhājane – ‘‘itthī ceva hoti puriso cā’’tiādi vuttaṃ. Mahallake ghareti mahallake sayanighare. Piṭṭhasaṅghāṭassa hatthapāsaṃ vijahitvāti tassa sayanighare gabbhassa yo piṭṭhasaṅghāṭo, tassa hatthapāsaṃ vijahitvā; antosayanassa āsanne [Pg.123] ṭhāne nisīdatīti attho. Īdisañca sayanigharaṃ mahācatussālādīsu hoti. Piṭṭhivaṃsaṃ atikkamitvāti iminā majjhātikkamaṃ dasseti. Tasmā yathā vā tathā vā katassa khuddakassa sayanigharassa majjhātikkame āpatti veditabbā. Sesamettha uttānameva.

२८०. दोनों जनों (स्त्री-पुरुष) के साथ होना ‘सभोजन’ है; उस सभोजन (कुल) में। अथवा ‘सभोजने’ का अर्थ ‘सभोगे’ (भोग सहित) है। राग से अभिभूत पुरुष के लिए स्त्री भोग है और स्त्री के लिए पुरुष। इसीलिए इसके पद-भाजन में— “स्त्री भी होती है और पुरुष भी” आदि कहा गया है। ‘महल्लके घरे’ का अर्थ बड़े शयनागार में है। ‘पिट्ठसंघाटस्स हत्थपासं विजहित्वा’ का अर्थ है उस शयनागार के कमरे की जो चौखट है, उसके हस्तपाश (पहुँच) को छोड़कर; ‘अन्तोसयनस्स आसन्ने ठाने निसीदति’ (बिस्तर के पास बैठता है)—यह अर्थ है। और ऐसा शयनागार बड़े चतुःशाल आदि घरों में होता है। ‘पिट्ठिवंसं अतिक्कमित्वा’ इससे मध्य भाग को पार करना दिखाया गया है। इसलिए जैसे-तैसे बनाए गए छोटे शयनागार के मध्य भाग को पार करने पर आपत्ति समझनी चाहिए। यहाँ शेष स्पष्ट ही है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान—क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशल चित्त और दो वेदनाएँ।

Sabhojanasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

तीसरा सभोजन शिक्षापद।

284. Catutthapañcamasikkhāpadesu yaṃ vattabbaṃ siyā, taṃ sabbaṃ aniyatadvaye vuttanayameva. Yathā ca sabhojanasikkhāpadaṃ, evametānipi paṭhamapārājikasamuṭṭhānānevāti.

२८४. चौथे और पाँचवें शिक्षापदों में जो कुछ कहना चाहिए, वह सब दो अनियत (शिक्षापदों) में कहे गए तरीके के अनुसार ही है। और जैसे सभोजन शिक्षापद है, वैसे ही ये भी प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान वाले ही हैं।

Rahopaṭicchannasikkhāpadaṃ catutthaṃ, rahonisajjasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

चौथा रहोपटिच्छन्न (एकान्त-प्रच्छन्न) शिक्षापद, पाँचवाँ रहोनिसज्ज (एकान्त-निषद्या) शिक्षापद।

6. Cārittasikkhāpadavaṇṇanā

६. चारित्त (चारित्र) शिक्षापद की व्याख्या।

294. Chaṭṭhasikkhāpade – dethāvuso bhattanti ettha taṃ kira bhattaṃ abhihaṭaṃ ahosi, tasmā evamāhaṃsu. Anabhihaṭe pana evaṃ vattuṃ na labbhati, payuttavācā hoti.

२९४. छठे शिक्षापद में— “आयुष्मानों! भात (भोजन) दो” यहाँ वह भात लाया जा चुका था, इसलिए ऐसा कहा गया। लेकिन यदि नहीं लाया गया हो, तो ऐसा कहना उचित नहीं है, वह ‘पयुत्तवाचा’ (प्रयुक्त-वाचा) होती है।

295. Tena hi bhikkhave paṭiggahetvā nikkhipathāti idaṃ pana bhagavā kulassa saddhānurakkhaṇatthāya āha. Yadi ‘‘bhājetvā khādathā’’ti vadeyya, manussānaṃ pasādaññathattaṃ siyā. Ussāriyitthāti paṭihariyittha; gharaṃyeva naṃ gahetvā agamaṃsūti vuttaṃ hoti.

२९५. “तो भिक्षुओं! ग्रहण करके रख दो”—यह भगवान ने कुल की श्रद्धा की रक्षा के लिए कहा। यदि वे कहते “बाँटकर खा लो”, तो मनुष्यों की श्रद्धा में अन्यथाभाव (कमी) आ सकता था। ‘उस्सारियित्थ’ का अर्थ है वापस ले जाया गया; वे उसे लेकर घर ही चले गए—यह कहा गया है।

298. Santaṃ bhikkhunti ettha kittāvatā santo hoti, kittāvatā asantoti? Antovihāre yattha ṭhitassa kulāni payirupāsanacittaṃ uppannaṃ, tato paṭṭhāya yaṃ passe vā abhimukhe vā passati, yassa sakkā hoti pakativacanena ārocetuṃ, ayaṃ santo nāma. Ito cito ca pariyesitvā ārocanakiccaṃ nāma natthi. Yo hi evaṃ pariyesitabbo, so asantoyeva. Apica antoupacārasīmāya bhikkhuṃ disvā āpucchissāmīti gantvā tattha yaṃ passati, so [Pg.124] āpucchitabbo. No ce passati, asantaṃ bhikkhuṃ anāpucchā paviṭṭho nāma hoti.

२९८. ‘सन्तं भिक्खुं’ (विद्यमान भिक्षु) यहाँ—कितने से ‘सन्त’ (विद्यमान) होता है और कितने से ‘असन्त’ (अविद्यमान)? विहार के भीतर जहाँ स्थित (भिक्षु) के मन में कुलों में जाने का विचार उत्पन्न हुआ है, वहाँ से लेकर जिसे वह बगल में या सामने देखता है, जिसे सामान्य बातचीत से सूचित करना संभव है, वह ‘सन्त’ कहलाता है। यहाँ-वहाँ ढूँढकर सूचित करने का कोई कर्तव्य नहीं है। क्योंकि जिसे इस प्रकार ढूँढना पड़े, वह ‘असन्त’ ही है। इसके अलावा, उपचार-सीमा के भीतर भिक्षु को देखकर “पूछूँगा” ऐसा सोचकर जाने पर वहाँ जिसे देखता है, उससे पूछना चाहिए। यदि नहीं देखता है, तो अविद्यमान भिक्षु से बिना पूछे ही प्रविष्ट हुआ माना जाता है।

302. Antarārāmanti antogāme vihāro hoti, taṃ gacchati. Bhattiyagharanti nimantitagharaṃ vā salākabhattādidāyakānaṃ vā gharaṃ. Āpadāsūti jīvitabrahmacariyantarāyesu sati gantuṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

३०२. ‘अन्तरारामं’ का अर्थ है गाँव के भीतर विहार है, वहाँ जाता है। ‘भत्तियघरं’ का अर्थ है निमंत्रित घर या शलाका-भोजन आदि देने वालों का घर। ‘आपदासु’ का अर्थ है जीवन और ब्रह्मचर्य के संकट होने पर जाना उचित है। यहाँ शेष स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākirayaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन के समान समुत्थान—काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से समुत्थित होता है; क्रिया-अक्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त (तीन चित्त) और तीन वेदनाएँ।

Cārittasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

छठा चारित्त (चारित्र) शिक्षापद।

7. Mahānāmasikkhāpadavaṇṇanā

७. महानाम शिक्षापद की व्याख्या।

303. Sattamasikkhāpade – mahānāmo nāma bhagavato cūḷapituputto māsamattena mahallakataro dvīsu phalesu patiṭṭhito ariyasāvako. Bhesajjaṃ ussannaṃ hotīti vajato āharitvā ṭhapitasappi bahu hoti.

३०३. सातवें शिक्षापद में— महानाम भगवान के चाचा के पुत्र थे, जो (भगवान से) लगभग एक महीने बड़े थे और दो फलों (सकृदागामी) में प्रतिष्ठित आर्य श्रावक थे। ‘भेषजं उस्सन्नं’ का अर्थ है—गोशाला से लाकर रखा हुआ घी बहुत अधिक है।

306. Sāditabbāti tasmiṃ samaye rogo natthīti na paṭikkhipitabbā; roge sati viññāpessāmīti adhivāsetabbā. Ettakehi bhesajjehi pavāremīti nāmavasena sappitelādīsu dvīhi tīhi vā parimāṇavasena patthena nāḷiyā āḷhakenāti vā.Aññaṃ bhesajjaṃ viññāpetīti sappinā pavārito telaṃ viññāpeti, āḷhakena pavārito doṇaṃ. Na bhesajjena karaṇīyenāti missakabhattenapi ce yāpetuṃ sakkoti, na bhesajjakaraṇīyaṃ nāma hoti.

३०६. ‘सादितब्बा’ का अर्थ है—उस समय रोग नहीं है, ऐसा सोचकर अस्वीकार नहीं करना चाहिए; “रोग होने पर माँग लूँगा” ऐसा सोचकर स्वीकार कर लेना चाहिए। “इतनी औषधियों से निमंत्रित करता हूँ”—यह नाम के अनुसार (जैसे घी, तेल आदि में से दो या तीन से) अथवा परिमाण के अनुसार (जैसे पत्थ, नाली या आढक से) निमंत्रित करता है। “अन्य औषधि माँगता है”—जैसे घी के लिए निमंत्रित होने पर तेल माँगता है, या आढक के लिए निमंत्रित होने पर द्रोण माँगता है। “न भेषज्जेन करणीयेन” का अर्थ है—यदि मिश्रित भोजन से भी निर्वाह कर सकता है, तो वह ‘भेषज-करणीय’ (औषधि की आवश्यकता) नहीं कहलाता।

310. Pavāritānanti ye attano puggalikāya pavāraṇāya pavāritā; tesaṃ pavāritānurūpena viññattiyā anāpatti. Saṅghavasena pavāritesu pana pamāṇaṃ sallakkhetabbamevāti. Sesaṃ uttānameva.

३१०. ‘पवारितानं’ का अर्थ है—जो अपने व्यक्तिगत निमंत्रण से निमंत्रित हैं; उनके निमंत्रण के अनुरूप माँगने पर अनापत्ति है। लेकिन संघ के रूप में निमंत्रित होने पर परिमाण का ध्यान रखना ही चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Chasamuṭṭhānaṃ [Pg.125] – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

छह समुत्थान - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त, तिवेदना।

Mahānāmasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

महानाम सिक्खापद सातवाँ।

8. Uyyuttasenāsikkhāpadavaṇṇanā

८. उय्युत्तसेना सिक्खापद की व्याख्या।

311. Aṭṭhame – abbhuyyātoti abhiuyyāto; parasenaṃ abhimukho gamissāmīti nagarato niggatoti attho. Uyyuttanti katauyyogaṃ; gāmato nikkhantanti attho.

३११. आठवें में - 'अब्भुय्यातो' का अर्थ है 'अभिउय्यातो'; "मैं दूसरी सेना के सम्मुख जाऊँगा" - इस प्रकार नगर से निकला हुआ, यह अर्थ है। 'उय्युत्तं' का अर्थ है प्रस्थान के लिए उद्यत; गाँव से निकला हुआ, यह अर्थ है।

314. Dvādasapuriso hatthīti cattāro ārohakā ekekapādarakkhakā dve dveti evaṃ dvādasapuriso hoti. Tipuriso assoti eko ārohako dve pādarakkhakāti evaṃ tipuriso hoti. Catupuriso rathoti eko sārathi eko yodho dve āṇirakkhakāti evaṃ catupuriso hoti. Cattāro purisā sarahatthāti āvudhahatthā cattāro purisāti ayaṃ pacchimakoṭiyā caturaṅgasamannāgatā senā nāma. Īdisaṃ senaṃ dassanāya gacchato pade pade dukkaṭaṃ. Dassanūpacāraṃ vijahitvāti kenaci antaritā vā ninnaṃ oruḷhā vā na dissati; idha ṭhatvā na sakkā daṭṭhunti aññaṃ ṭhānaṃ gantvā passato payoge payoge pācittiyanti attho.

३१४. 'द्वादसपुरिसो हत्थी' का अर्थ है - चार आरोहक (सवार) और प्रत्येक पैर की रक्षा करने वाले दो-दो (सैनिक), इस प्रकार बारह पुरुषों वाला हाथी होता है। 'तिपुरिसो अस्सो' का अर्थ है - एक आरोहक और दो पैर-रक्षक, इस प्रकार तीन पुरुषों वाला घोड़ा होता है। 'चतुपुरिसो रथो' का अर्थ है - एक सारथी, एक योद्धा और दो धुरी-रक्षक (आणिरक्खका), इस प्रकार चार पुरुषों वाला रथ होता है। 'चत्तारो पुरिसा सरहत्था' का अर्थ है - हाथों में आयुध (धनुष) लिए हुए चार पुरुष; यह न्यूनतम सीमा (पच्छिमकोटिया) से चतुरंगिणी सेना कहलाती है। ऐसी सेना को देखने के लिए जाने वाले भिक्षु को पद-पद पर दुक्कट (दोष) होता है। 'दस्सनूपचारं विजहित्वा' का अर्थ है - किसी (वन-पर्वत आदि) से छिप जाने के कारण या नीचे उतर जाने के कारण दिखाई नहीं देती; "यहाँ खड़े होकर देखना संभव नहीं है" - ऐसा सोचकर दूसरे स्थान पर जाकर देखने वाले को प्रत्येक प्रयोग (प्रयास) पर पाचित्तिय होता है, यह अर्थ है।

315. Ekamekanti hatthiādīsu catūsu aṅgesu ekamekaṃ; antamaso ekapurisāruḷhakahatthimpi ekampi sarahatthaṃ purisaṃ. Anuyyuttā nāma rājā uyyānaṃ vā nadiṃ vā gacchati; evaṃ anuyyuttā hoti.

३१५. 'एकमेकं' का अर्थ है - हाथी आदि चार अंगों में से एक-एक; यहाँ तक कि एक पुरुष द्वारा सवार हाथी को भी या एक धनुर्धारी पुरुष को भी। 'अनुय्युत्ता' उसे कहते हैं जब राजा उद्यान या नदी को जाता है; इस प्रकार वह अनुय्युत्ता (युद्ध के लिए प्रस्थान न की हुई) होती है।

316. Āpadāsūti jīvitabrahmacariyantarāyesu sati ettha gato muñcissāmīti gacchato anāpatti. Sesamettha uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

३१६. 'आपदासु' का अर्थ है - जीवन या ब्रह्मचर्य के लिए अन्तराय (संकट) होने पर, "यहाँ जाने पर मैं मुक्त हो जाऊँगा" - ऐसा सोचकर जाने वाले को अनापत्ति है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। एडकलोम-समुत्थान - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशलचित्त, तिवेदना।

Uyyuttasenāsikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

उय्युत्तसेना सिक्खापद आठवाँ।

9. Senāvāsasikkhāpadavaṇṇanā

९. सेनावास सिक्खापद की व्याख्या।

319. Navame [Pg.126]atthaṅgate sūriye senāya vasatīti tiṭṭhatu vā nisīdatu vā sayatu vā sacepi ākāse iddhiyā kañci iriyāpathaṃ kappeti, pācittiyameva. Senā vā paṭisenāya ruddhā hotīti yathā sañcāro chijjati; evaṃ ruddhā hoti. Palibuddhoti verikena vā issarena vā ruddho. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

३१९. नौवें में - 'अत्थङ्गते सूरिये सेनाय वसति' का अर्थ है - चाहे खड़ा रहे, बैठा रहे या सोया रहे, यदि आकाश में ऋद्धि से भी किसी ईर्यापथ को धारण करता है, तो पाचित्तिय ही होता है। 'सेना वा पटिसेनाय रुद्धा होति' का अर्थ है - जिस प्रकार आवागमन रुक जाए; इस प्रकार अवरुद्ध होती है। 'पलिबुद्धो' का अर्थ है - शत्रु द्वारा या शासक द्वारा अवरुद्ध। शेष स्पष्ट ही है। एडकलोम-समुत्थान - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तिचित्त, तिवेदना।

Senāvāsasikkhāpadaṃ navamaṃ.

सेनावास सिक्खापद नौवाँ।

10. Uyyodhikasikkhāpadavaṇṇanā

१०. उय्योधिक सिक्खापद की व्याख्या।

322. Dasame – uggantvā uggantvā ettha yujjhantīti uyyodhikaṃ; sampahāraṭṭhānassetaṃ adhivacanaṃ. Balassa aggaṃ jānanti etthāti balaggaṃ; balagaṇanaṭṭhānanti attho. Senāya viyūhaṃ senābyūhaṃ; senānivesassetaṃ adhivacanaṃ. Tayo hatthī pacchimaṃ hatthānīkanti yo pubbe vutto dvādasapuriso hatthīti tena hatthinā tayo hatthī. Sesesupi eseva nayo. Sesaṃ uyyuttasenāsikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

३२२. दसवें में - 'उग्गन्त्वा उग्गन्त्वा एत्थ युज्झन्ति' (आगे बढ़-बढ़कर जहाँ युद्ध करते हैं) इसलिए 'उय्योधिकं' कहलाता है; यह युद्ध-स्थल (सम्पहारट्ठान) का नाम है। 'बलस्स अग्गं जानन्ति एत्थाति' (जहाँ सेना की संख्या जानते हैं) इसलिए 'बलग्गं' कहलाता है; सेना की गणना करने का स्थान, यह अर्थ है। सेना का व्यूह 'सेनाब्यूहं' है; यह सेना के शिविर (सेनानिवेस) का नाम है। 'तयो हत्थी पच्छिमं हत्थानीकं' का अर्थ है - जो पहले 'द्वादसपुरिसो हत्थी' कहा गया है, उस हाथी के साथ तीन हाथी (न्यूनतम हाथी-सेना है)। शेष में भी यही न्याय है। शेष बातें समुत्थान आदि के साथ 'उय्युत्तसेना सिक्खापद' में कहे गए तरीके से ही जाननी चाहिए।

Uyyodhikasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

उय्योधिक सिक्खापद दसवाँ।

Samatto vaṇṇanākkamena acelakavaggo pañcamo.

व्याख्या के क्रम से पाँचवाँ अचेलक वर्ग समाप्त हुआ।

6. Surāpānavaggo

६. सुरापान वर्ग।

1. Surāpānasikkhāpadavaṇṇanā

१. सुरापान सिक्खापद की व्याख्या।

326. Surāpānavaggassa paṭhamasikkhāpade – bhaddavatikāti eko gāmo, so bhaddikāya vatiyā samannāgatattā etaṃ nāma labhi. Pathāvinoti addhikā. Tejasā tejanti attano tejasā ānubhāvena nāgassa tejaṃ. Kāpotikāti kapotapādasamavaṇṇarattobhāsā. Pasannāti surāmaṇḍassetaṃ [Pg.127] adhivacanaṃ. Ananucchaviyaṃ bhikkhave sāgatassāti pañcābhiññassa sato majjapānaṃ nāma na anucchaviyanti vuttaṃ hoti.

३२६. सुरापान वर्ग के प्रथम सिक्खापद में - 'भद्दवतिका' एक गाँव है, वह सुन्दर बाड़ (वति) से युक्त होने के कारण इस नाम को प्राप्त हुआ। 'पथाविनो' का अर्थ है यात्री। 'तेजसा तेजं' का अर्थ है अपने (स्वागत के) तेज और अनुभाव से नाग के तेज को (अभिभूत किया)। 'कापोतिका' का अर्थ है कबूतर के पैर के समान वर्ण वाली और लाल आभा वाली। 'पसन्ना' यह सुरा के मण्ड (निर्मल भाग) का नाम है। "भिक्षुओं! स्वागत के लिए यह अनुपयुक्त है" का अर्थ है - पाँच अभिज्ञाओं से युक्त होने पर भी स्वागत के लिए मद्यपान करना अनुपयुक्त है, यह कहा गया है।

328. Pupphāsavo nāma madhukapupphādīnaṃ rasena kato. Phalāsavo nāma muddikaphalādīni madditvā tesaṃ rasena kato. Madhvāsavo nāma muddikānaṃ jātirasena kato; makkhikamadhunāpi kariyatīti vadanti. Guḷāsavo nāma ucchurasādīhi kariyati. Surā nāma piṭṭhakiṇṇapakkhittā; nāḷikerādīnampi rasena katā surātveva saṅkhyaṃ gacchati, tassāyeva kiṇṇapakkhittāya maṇḍe gahite merayotveva saṅkhyaṃ gacchatīti vadanti. Antamaso kusaggenapi pivatīti etaṃ suraṃ vā merayaṃ vā bījato paṭṭhāya kusaggena pivatopi pācittiyanti attho. Ekena pana payogena bahumpi pivantassa ekā āpatti. Vicchinditvā vicchinditvā pivato payogagaṇanāya āpattiyo.

३२८. 'पुप्फासव' उसे कहते हैं जो मधुक (महुआ) के फूलों आदि के रस से बनाया जाता है। 'फलासव' उसे कहते हैं जो मृद्वीका (अंगूर) आदि फलों को मसलकर उनके रस से बनाया जाता है। 'मध्वासव' उसे कहते हैं जो अंगूरों के प्राकृतिक रस से बनाया जाता है; कुछ कहते हैं कि यह मधुमक्खी के शहद से भी बनाया जाता है। 'गुळासव' गन्ने के रस आदि से बनाया जाता है। 'सुरा' उसे कहते हैं जिसमें पिष्ट (आटा) और किण्व (खमीर) डाला गया हो; नारियल आदि के रस से बनी हुई भी 'सुरा' ही कहलाती है, यदि उसमें खमीर डाला गया हो। उसी खमीरयुक्त सुरा के मण्ड (निर्मल भाग) को लेने पर वह 'मेरय' कहलाती है, ऐसा कहते हैं। 'अन्तमसो कुसग्गेनापि पिवति' का अर्थ है - इस सुरा या मेरय को बीज से लेकर यदि कुश की नोक से भी पीता है, तो पाचित्तिय होता है, यह अर्थ है। किन्तु एक ही प्रयोग (एक बार में) बहुत अधिक पीने वाले को एक ही आपत्ति होती है। रुक-रुक कर पीने वाले को प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं।

329. Amajjañca hoti majjavaṇṇaṃ majjagandhaṃ majjarasanti loṇasovīrakaṃ vā suttaṃ vā hoti. Sūpasampāketi vāsagāhāpanatthaṃ īsakaṃ majjaṃ pakkhipitvā sūpaṃ pacanti, tasmiṃ anāpatti. Maṃsasampākepi eseva nayo. Telaṃ pana vātabhesajjatthaṃ majjena saddhiṃ pacanti, tasmimpi anatikkhittamajjeyeva anāpatti, yaṃ pana atikkhittamajjaṃ hoti, ettha majjassa vaṇṇagandharasā paññāyanti, tasmiṃ āpattiyeva. Amajjaṃ ariṭṭhanti yo ariṭṭho majjaṃ na hoti, tasmiṃ anāpatti. Āmalakādīnaṃyeva kira rasena ariṭṭhaṃ karonti, so majjavaṇṇagandharasoyeva hoti, na ca majjaṃ; taṃ sandhāyetaṃ vuttaṃ. Yo pana sambhārapakkhitto, so majjaṃ hoti, bījato paṭṭhāya na vaṭṭati. Sesamettha uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ akusalacittaṃ, tivedananti. Vatthuajānanatāya cettha acittakatā veditabbā, akusaleneva pātabbatāya lokavajjatāti.

३२९. ‘अमज्जं च’ (मद्य नहीं है) का अर्थ है कि वह मद्य के समान रंग, गंध और स्वाद वाला ‘लोणसोवीरक’ या ‘सुत्त’ (एक प्रकार का पेय) है। ‘सूपसम्पके’ का अर्थ है कि सुगंध देने के लिए थोड़ा सा मद्य डालकर सूप पकाते हैं, उसमें अनापत्ति (दोष नहीं) है। मांस पकाने में भी यही नियम है। वायु के रोग की औषधि के लिए तेल को मद्य के साथ पकाते हैं, उसमें भी यदि मद्य की मात्रा अधिक न हो तो अनापत्ति है। लेकिन यदि मद्य की मात्रा अधिक हो और उसमें मद्य का रंग, गंध और स्वाद स्पष्ट हो, तो आपत्ति (दोष) होती है। ‘अमज्जं अरिट्ठं’ का अर्थ है वह अरिष्ट (औषधि) जो मद्य नहीं है, उसमें अनापत्ति है। कहते हैं कि आँवले आदि के रस से अरिष्ट बनाया जाता है, वह मद्य के समान रंग, गंध और स्वाद वाला होता है, पर मद्य नहीं होता; उसे ही लक्ष्य कर बुद्ध ने यह कहा है। लेकिन जो मद्य बनाने वाली सामग्रियों (संभार) से युक्त है, वह मद्य है और बीज से ही वह अकल्पनीय (वर्जित) है। शेष यहाँ स्पष्ट है। वस्तु के अज्ञान के कारण यहाँ अचित्तकता (बिना जानबूझकर भी दोष) जाननी चाहिए, और अकुशल चित्त से पीने के कारण लोकवज्जता (सांसारिक दोष) जाननी चाहिए।

Surāpānasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

सुरापान सिक्खापद प्रथम समाप्त।

2. Aṅgulipatodakasikkhāpadavaṇṇanā

२. अङ्गुलिपतोदक सिक्खापद की व्याख्या

330. Dutiye [Pg.128]aṅgulipatodakenāti aṅgulīhi upakacchakādighaṭṭanaṃ vuccati. Uttasantoti atihāsena kilamanto. Anassāsakoti upacchinnaassāsapassāsasañcāro hutvā. Anupasampannaṃ kāyena kāyanti ettha bhikkhunīpi anupasampannaṭṭhāne ṭhitā, tampi khiḍḍādhippāyena phusantassa dukkaṭaṃ. Sesamettha uttānameva.

३३०. द्वितीय में— ‘अङ्गुलिपतोदकेन’ का अर्थ है उंगलियों से कांख (बगल) आदि अंगों में गुदगुदी करना। ‘उत्तसन्तो’ का अर्थ है अत्यधिक हँसी के कारण थक जाना। ‘अनस्सासको’ का अर्थ है श्वास-प्रश्वास की गति का रुक जाना। ‘अनुपसम्पन्नं कायेन कायं’ यहाँ भिक्षुणी भी अनुपसम्पन्न के स्थान पर स्थित है, उसे भी खेलने की इच्छा से छूने वाले भिक्षु को दुक्कट (दोष) होता है। शेष यहाँ स्पष्ट है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान— क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, अकुशलचित्त, द्विवेद (दो प्रकार की वेदना)।

Aṅgulipatodakasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

अङ्गुलिपतोदक सिक्खापद द्वितीय समाप्त।

3. Hasadhammasikkhāpadavaṇṇanā

३. हसधम्म सिक्खापद की व्याख्या

335. Tatiye – appakataññunoti yaṃ bhagavatā pakataṃ paññattaṃ, taṃ na jānantīti attho.

३३५. तृतीय में— ‘अप्पकतञ्ञुनो’ का अर्थ है कि जो भगवान द्वारा प्रज्ञप्त (नियम) किया गया है, उसे वे नहीं जानते।

336. Udake hasadhammeti udakakīḷikā vuccati. Uparigopphaketi gopphakānaṃ uparibhāgappamāṇe. Hasādhippāyoti kīḷādhippāyo. Nimujjati vātiādīsu nimujjanatthāya orohantassa padavāre padavāre dukkaṭaṃ. Nimujjanummujjanesu payoge payoge pācittiyaṃ. Nimujjitvā antoudakeyeva gacchantassa hatthavārapadavāresu sabbattha pācittiyaṃ. Palavatīti tarati. Hatthehi tarantassa hatthavāre hatthavāre pācittiyaṃ. Pādesupi eseva nayo. Yena yena aṅgena tarati, tassa tassa payoge payoge pācittiyaṃ. Tīrato vā rukkhato vā udake patati, pācittiyameva. Nāvāya kīḷatīti phiyārittādīhi nāvaṃ pājento vā tīre ussārento vā nāvāya kīḷati, dukkaṭaṃ.

३३६. ‘उदके हसधम्मे’ का अर्थ है जल-क्रीड़ा। ‘उपरिगोप्पके’ का अर्थ है टखनों से ऊपर के जल में। ‘हसाधिप्पायो’ का अर्थ है खेलने की इच्छा। जल में डुबकी लगाने के लिए उतरते समय प्रत्येक कदम पर दुक्कट होता है। डुबकी लगाने और बाहर निकलने के प्रत्येक प्रयोग पर पाचित्तिय होता है। जल के भीतर डुबकी लगाकर चलने पर प्रत्येक हाथ और पैर के संचालन पर पाचित्तिय होता है। ‘पलवती’ का अर्थ है तैरना। हाथों से तैरते समय प्रत्येक हाथ के संचालन पर पाचित्तिय होता है। पैरों के लिए भी यही नियम है। जिस-जिस अंग से तैरता है, उसके प्रत्येक प्रयोग पर पाचित्तिय होता है। किनारे या पेड़ से पानी में कूदने पर पाचित्तिय ही होता है। ‘नावाय कीळति’ का अर्थ है पतवार आदि से नाव चलाना या किनारे पर नाव को धकेलना, यदि खेलने के लिए ऐसा करता है तो दुक्कट होता है।

Hatthena vātiādīsupi payoge payoge dukkaṭaṃ. Keci hatthena udake khittāya kathalāya patanuppatanavāresu dukkaṭaṃ vadanti, taṃ na gahetabbaṃ. Tattha hi ekapayogattā ekameva dukkaṭaṃ, apica uparigopphake vuttāni ummujjanādīni ṭhapetvā aññena yena kenaci ākārena udakaṃ otaritvā vā anotaritvā vā yattha katthaci ṭhitaṃ udakaṃ [Pg.129] antamaso binduṃ gahetvā khipanakīḷāyapi kīḷantassa dukkaṭameva, atthajotakaṃ pana akkharaṃ likhituṃ vaṭṭati, ayamettha vinicchayo. Sesamettha uttānameva.

हाथ से पानी उछालने आदि के प्रत्येक प्रयोग पर दुक्कट होता है। कुछ आचार्य कहते हैं कि हाथ से पानी में फेंके गए ठीकरी (घड़े का टुकड़ा) के गिरने और उछलने पर अनेक दुक्कट होते हैं, पर इसे स्वीकार नहीं करना चाहिए। क्योंकि वहाँ प्रयोग एक ही है, इसलिए एक ही दुक्कट होता है। इसके अतिरिक्त, टखनों से ऊपर के जल में डुबकी लगाने आदि को छोड़कर, किसी भी अन्य तरीके से जल में उतरकर या बिना उतरे, कहीं भी स्थित जल को, यहाँ तक कि एक बूंद को भी लेकर खेलने के लिए फेंकने पर दुक्कट ही होता है। लेकिन अर्थ को प्रकट करने वाले अक्षर (पानी पर) लिखना कल्पनीय (अनुमत) है, यह यहाँ निर्णय है। शेष यहाँ स्पष्ट है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान— क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, अकुशलचित्त, त्रिवेद (तीन प्रकार की वेदना)।

Hasadhammasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

हसधम्म सिक्खापद तृतीय समाप्त।

4. Anādariyasikkhāpadavaṇṇanā

४. अनादरिय सिक्खापद की व्याख्या

342. Catutthe – kathāyaṃ nasseyyāti kathaṃ ayaṃ dhammo tanti paveṇī nasseyya. Taṃ vā na sikkhitukāmoti yena paññattena vuccati, taṃ paññattaṃ na sikkhitukāmo. Apaññattenāti sutte vā abhidhamme vā āgatena.

३४२. चतुर्थ में— ‘कथायं नस्सेय्या’ का अर्थ है कि यह धर्म, यह परंपरा, यह वंश कैसे नष्ट हो जाएगा? ‘तं वा न सिक्खितुकामो’ का अर्थ है कि जिस प्रज्ञप्त (नियम) के बारे में कहा जा रहा है, उसे सीखने की इच्छा न रखना। ‘अपञ्ञत्तेन’ का अर्थ है सुत्त या अभिधम्म में आए हुए वचनों से।

344. Evaṃ amhākaṃ ācariyānaṃ uggahoti ettha gārayho ācariyuggaho na gahetabbo; paveṇiyā āgato ācariyuggahova gahetabbo. Kurundiyaṃ pana ‘‘lokavajje ācariyuggaho na vaṭṭati, paṇṇattivajje pana vaṭṭatī’’ti vuttaṃ. Mahāpaccariyaṃ ‘‘suttaṃ suttānulomañca uggahitakānaṃyeva ācariyānaṃ uggaho pamāṇaṃ, ajānantānaṃ kathā appamāṇanti vuttaṃ. Taṃ sabbaṃ paveṇiyā āgatesamodhānaṃ gacchati. Sesaṃ uttānamevāti.

३४४. ‘एवं अम्हाकं आचरियानं उग्गहो’ यहाँ निंदनीय आचार्यों के मत को ग्रहण नहीं करना चाहिए; परंपरा से आए हुए आचार्यों के मत को ही ग्रहण करना चाहिए। कुरुन्दी में कहा गया है— ‘लोकवज्ज (सांसारिक दोष) में आचार्यों का मत मान्य नहीं है, पर पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति दोष) में मान्य है।’ महापंचरी में कहा गया है— ‘सुत्त और सुत्तानुलोम (अट्ठकथा) को जानने वाले आचार्यों का मत ही प्रमाण है, न जानने वालों की बात प्रमाण नहीं है।’ वह सब परंपरा से आए हुए मत में समाहित हो जाता है। शेष स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kāyacittato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

त्रिसमुत्थान— काय-चित्त से, वाणी-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त, दुःखवेदना।

Anādariyasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

अनादरिय सिक्खापद चतुर्थ समाप्त।

5. Bhiṃsāpanasikkhāpadavaṇṇanā

५. भिंसापन सिक्खापद की व्याख्या

345. Pañcame – rūpūpahārādayo manussaviggahe vuttanayeneva veditabbā. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni anādariyasadisānevāti.

३४५. पंचम में— डराने के लिए रूप आदि का प्रदर्शन मनुष्यविग्रह सिक्खापद में बताए गए तरीके से ही जानना चाहिए। शेष स्पष्ट है। समुत्थान आदि अनादरिय सिक्खापद के समान ही हैं।

Bhiṃsāpanasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

भिंसापन सिक्खापद पंचम समाप्त।

6. Jotisikkhāpadavaṇṇanā

६. जोति सिक्खापद की व्याख्या

350. Chaṭṭhe [Pg.130]bhaggāti janapadassa nāmaṃ. Saṃsumāragiranti nagarassa. Bhesakaḷāvananti tannissitavanassa. Taṃ pana migānaṃ phāsuvihāratthāya dinnattā migadāyoti vuccati. Samādahitvāti jāletvā. Paripātesīti anubandhi.

३५०. छठे में— ‘भग्गा’ एक जनपद का नाम है। ‘सुंसुमारगिर’ एक नगर का नाम है। ‘भेसकळावन’ उस नगर के पास के वन का नाम है। वह वन मृगों के सुखपूर्वक रहने के लिए दिया गया था, इसलिए उसे ‘मृगदाय’ कहा जाता है। ‘समादहित्वा’ का अर्थ है जलाकर। ‘परिपातेसि’ का अर्थ है पीछा किया।

352. Padīpepīti padīpujjalanepi. Jotikepīti pattapacanasedakammādīsu jotikaraṇe. Tathārūpapaccayāti padīpādipaccayā.

३५२. "Padīpepi" का अर्थ है दीपक जलाने में। "Jotikepi" का अर्थ है पात्र पकाने या स्वेद-कर्म (पसीना निकालने) आदि के लिए अग्नि जलाने में। "Tathārūpapaccayā" का अर्थ है दीपक जलाने आदि के कारणों से।

354-5. Sayaṃ samādahatīti ettha jotiṃ samādahitukāmatāya araṇisaṇṭhapanato paṭṭhāya yāva jālā na uṭṭhahati, tāva sabbapayogesu dukkaṭaṃ. Paṭilātaṃ ukkhipatīti dayhamānaṃ alātaṃ patitaṃ ukkhipati, puna yathāṭhāne ṭhapetīti attho. Evaṃ avijjhātaṃ ukkhipitvā pakkhipantasseva dukkaṭaṃ, vijjhātaṃ puna jālāpentassa pācittiyameva.

३५४-५. "Sayaṃ samādahati" यहाँ अग्नि प्रज्वलित करने की इच्छा से अरणि (मंथन काष्ठ) को स्थापित करने के समय से लेकर जब तक ज्वाला उत्पन्न नहीं होती, तब तक के सभी प्रयोगों में 'दुक्कट' (दुष्कृत) अपराध होता है। "Paṭilātaṃ ukkhipati" का अर्थ है जलती हुई लुकाठी (अंगार) जो गिर गई हो, उसे उठाकर पुनः यथास्थान रखना। इस प्रकार, न बुझी हुई लुकाठी को उठाकर (चूल्हे में) डालने वाले को 'दुक्कट' होता है, और बुझी हुई को पुनः प्रज्वलित करने वाले को 'पाचित्तिय' ही होता है।

356. Tathārūpapaccayāti ṭhapetvā padīpādīni aññenapi tathārūpena paccayena samādahantassa anāpatti. Āpadāsūti duṭṭhavāḷamigaamanussehi upaddavo hoti, tattha samādahantassāpi anāpatti. Sesaṃ uttānamevāti. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

३५६. "Tathārūpapaccayā" का अर्थ है दीपक आदि को छोड़कर अन्य किसी वैसे ही (उचित) कारण से अग्नि जलाने वाले को आपत्ति नहीं होती। "Āpadāsū" का अर्थ है दुष्ट हिंसक पशुओं या अमनुष्यों से उपद्रव होने पर, वहाँ अग्नि जलाने वाले को भी आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Jotisikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

छठा जोति-सिक्खापद (अग्नि-शिक्षापद) समाप्त।

7. Nahānasikkhāpadavaṇṇanā

७. नहान-सिक्खापद (स्नान-शिक्षापद) की व्याख्या।

364. Sattame – cuṇṇena vā mattikāya vāti ettha cuṇṇamattikānaṃ abhisaṅkharaṇakālato paṭṭhāya sabbapayogesu dukkaṭaṃ.

३६४. सातवें (सिक्खापद) में— "cuṇṇena vā mattikāya vā" यहाँ चूर्ण (साबुन का चूर्ण) और मिट्टी को तैयार करने के समय से लेकर सभी प्रयोगों में 'दुक्कट' होता है।

366. Pāraṃ gacchanto nhāyatīti ettha sukkhāya nadiyā vālikaṃ ukkiritvā kataāvāṭakesupi nhāyituṃ vaṭṭati. Āpadāsūti bhamarādīhi anubaddhassa udake nimujjituṃ vaṭṭatīti. Sesamettha uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

३६६. "Pāraṃ gacchanto nhāyati" यहाँ सूखी नदी में बालू खोदकर बनाए गए गड्ढों में भी स्नान करना कल्प्य (उचित) है। "Āpadāsū" का अर्थ है भौरों आदि द्वारा पीछा किए जाने पर जल में डुबकी लगाना कल्प्य है। यहाँ शेष स्पष्ट ही है।

Nahānasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सातवाँ नहान-सिक्खापद समाप्त।

8. Dubbaṇṇakaraṇasikkhāpadavaṇṇanā

८. दुब्बण्णकरण-सिक्खापद (विकृत वर्ण करने का शिक्षापद) की व्याख्या।

368-9. Aṭṭhame [Pg.131]navaṃ pana bhikkhunā cīvaralābhenāti ettha alabhīti labho; labhoyeva lābho. Kiṃ alabhi? Cīvaraṃ. Kīdisaṃ? Navaṃ. Iti ‘‘navacīvaralābhenā’’ti vattabbe anunāsikalopaṃ akatvā ‘‘navacīvaralābhenā’’ti vuttaṃ; paṭiladdhanavacīvarenāti attho. Majjhe ṭhitapadadvaye panāti nipāto. Bhikkhunāti yena laddhaṃ tassa nidassanaṃ. Padabhājane pana byañjanaṃ anādiyitvā yaṃ laddhaṃ taṃ dassetuṃ ‘‘cīvaraṃ nāma channaṃ cīvarāna’’ntiādi vuttaṃ. Cīvaranti ettha yaṃ nivāsetuṃ vā pārupituṃ vā sakkā hoti, tadeva veditabbaṃ. Teneva ‘‘vikappanupagapacchima’’nti na vuttaṃ. Kaṃsanīlanti cammakāranīlaṃ. Mahāpaccariyaṃ pana ‘‘ayomalaṃ lohamalaṃ etaṃ kaṃsanīlaṃ nāmā’’ti vuttaṃ. Palāsanīlanti yo koci nīlavaṇṇo paṇṇaraso. Dubbaṇṇakaraṇaṃ ādātabbanti etaṃ kappabinduṃ sandhāya vuttaṃ; na nīlādīhi sakalacīvarassa dubbaṇṇakaraṇaṃ. Tañca pana kappaṃ ādiyantena cīvaraṃ rajitvā catūsu vā koṇesu tīsu vā dvīsu vā ekasmiṃ vā koṇe morassa akkhimaṇḍalamattaṃ vā maṅkulapiṭṭhimattaṃ vā ādātabbaṃ. Mahāpaccariyaṃ ‘‘patte vā gaṇṭhiyaṃ vā na vaṭṭatī’’ti vuttaṃ. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘vaṭṭatiyevā’’ti vuttaṃ. Pāḷikappakaṇṇikakappādayo pana sabbattha paṭisiddhā, tasmā ṭhapetvā ekaṃ vaṭṭabinduṃ aññena kenacipi vikārena kappo na kātabbo.

३६८-९. आठवें में— "navaṃ pana bhikkhunā cīvaralābhena" यहाँ 'अलभि' (प्राप्त किया) ही 'लाभ' है। क्या प्राप्त किया? चीवर। कैसा? नया। इस प्रकार "navacīvaralābhena" कहना चाहिए था, पर अनुनासिक का लोप न करके भगवान ने "navaṃcīvaralābhena" कहा है; इसका अर्थ है 'नया चीवर प्राप्त करने वाले भिक्षु द्वारा'। मध्य में स्थित दो पदों में 'पन' निपात है। 'भिक्खुना' उस भिक्षु का सूचक है जिसने इसे प्राप्त किया है। पदभाजन में शब्दों पर ध्यान न देकर, जो प्राप्त हुआ है उसे दिखाने के लिए "cīvaraṃ nāma channaṃ cīvarānaṃ" आदि कहा गया है। 'चीवर' यहाँ उसे समझना चाहिए जिसे पहना या ओढ़ा जा सके। इसीलिए "vikappanupagapacchimaṃ" नहीं कहा गया। "Kaṃsanīla" का अर्थ चर्मकारों का नीला (काला) रंग है। महापंचरी में "लोहे का मैल या ताँबे का मैल, इसे कंसनील कहते हैं" ऐसा कहा गया है। "Palāsanīla" का अर्थ किसी भी नीले वर्ण का पत्तों का रस है। "Dubbaṇṇakaraṇaṃ ādātabbaṃ" यह 'कप्प-बिन्दु' (चिह्न) के संदर्भ में कहा गया है; नीले आदि रंगों से पूरे चीवर को विवर्ण करने के लिए नहीं। उस कप्प-बिन्दु को लगाने वाले को चीवर रंगने के बाद चारों कोनों में, या तीन, दो या एक कोने में मोर की आँख के घेरे के बराबर या खटमल की पीठ के बराबर चिह्न लगाना चाहिए। महापंचरी में कहा गया है कि "किनारे या गाँठ पर लगाना कल्प्य नहीं है"। महाअट्ठकथा में तो "कल्प्य ही है" ऐसा कहा गया है। पंक्तिबद्ध या पुष्प-आकार के कप्प-बिन्दु आदि सभी अट्ठकथाओं में निषिद्ध हैं, इसलिए एक गोल बिन्दु को छोड़कर किसी अन्य प्रकार का कप्प-बिन्दु नहीं बनाना चाहिए।

371. Aggaḷetiādīsu etāni aggaḷādīni kappakatacīvare pacchā āropetvā kappakaraṇakiccaṃ natthi. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ; kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

३७१. "Aggaḷeti" आदि में, इन पैबंदों (थिगली) आदि को पहले से कप्प-बिन्दु किए हुए चीवर में बाद में लगाने पर पुनः कप्प-बिन्दु करने का कार्य आवश्यक नहीं है। शेष स्पष्ट ही है।

Dubbaṇṇakaraṇasikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ दुब्बण्णकरण-सिक्खापद समाप्त।

9. Vikappanasikkhāpadavaṇṇanā

९. विकप्पन-सिक्खापद की व्याख्या।

374. Navame – tassa vā adinnanti cīvarasāmikassa ‘‘paribhuñja vā vissajjehi vā yathāpaccayaṃ vā karohī’’ti evaṃ vatvā adinnaṃ. Tassa vā avissasantoti yena vinayakammaṃ kataṃ, tassa avissāsena vā. Tena [Pg.132] pana dinnaṃ vā tassa vissāsena vā paribhuñjantassa anāpatti. Sesamettha tiṃsakavaṇṇanāyaṃ vuttanayattā uttānamevāti. Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

३७४. नौवें में— "tassa vā adinnaṃ" का अर्थ है चीवर के स्वामी द्वारा "उपभोग करो या विसर्जित करो" ऐसा कहे बिना न दिया गया। "Tassa vā avissasanto" का अर्थ है जिसके साथ विनय-कर्म किया गया है, उसके प्रति विश्वास (घनिष्ठता) के बिना। यदि उसके द्वारा दिया गया हो या विश्वास के कारण उपभोग किया जाए, तो आपत्ति नहीं होती। यहाँ शेष अंश 'तिंसक-व्याख्या' में कहे गए तरीके के अनुसार स्पष्ट ही है।

Vikappanasikkhāpadaṃ navamaṃ.

नौवाँ विकप्पन-सिक्खापद समाप्त।

10. Cīvarāpanidhānasikkhāpadavaṇṇanā

१०. चीवरापनिधान-सिक्खापद (चीवर छिपाने का शिक्षापद) की व्याख्या।

377-81. Dasame – apanidhentīti apanetvā nidhenti. Hasāpekkhoti hasādhippāyo. Aññaṃ parikkhāranti pāḷiyā anāgataṃ pattatthavikādiṃ. Dhammiṃ kathaṃ katvāti ‘‘samaṇena nāma anihitaparikkhārena bhavituṃ na vaṭṭatī’’ti evaṃ dhammakathaṃ kathetvā dassāmīti nikkhipato anāpatti. Sesamettha uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

३७७-८१. दसवें में— "apanidhenti" का अर्थ है हटाकर छिपा देना। "Hasāpekkho" का अर्थ है हँसने-मजाक करने के अभिप्राय से। "Aññaṃ parikkhāraṃ" का अर्थ है पालि में न आए हुए पात्र-थैले आदि परिष्कार। "Dhammiṃ kathaṃ katvā" का अर्थ है "श्रमण को अपने परिष्कारों को बिना सँभाले नहीं रखना चाहिए" ऐसी धर्म-कथा कहकर "मैं इसे वापस दे दूँगा" इस विचार से छिपाकर रखने वाले को आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Cīvarāpanidhānasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

दसवाँ चीवरापनिधान-सिक्खापद समाप्त।

Samatto vaṇṇanākkamena surāpānavaggo chaṭṭho.

व्याख्या के क्रम से छठा सुरापान-वग्ग समाप्त हुआ।

7. Sappāṇakavaggo

७. सप्पाणक-वग्ग (सप्राणक वर्ग)।

1. Sañciccapāṇasikkhāpadavaṇṇanā

१. संचिच्चपाण-सिक्खापद (जानबूझकर प्राणी वध करने का शिक्षापद) की व्याख्या।

382. Sappāṇakavaggassa paṭhamasikkhāpade – issāso hotīti gihikāle dhanuggahācariyo hoti. Jīvitā voropitāti jīvitā viyojitā.

३८२. सप्पाणक-वग्ग के प्रथम सिक्खापद में— "issāso hoti" का अर्थ है गृहस्थ काल में धनुर्विद्या का आचार्य होना। "Jīvitā voropitā" का अर्थ है जीवन (जीवितेंद्रिय) से अलग कर देना।

Sikkhāpadepi voropeyyāti viyojeyya. Yasmā pana vohāramattamevetaṃ; na hettha kiñci viyojite sīsālaṅkāre sīsaṃ viya jīvitā voropite pāṇepi jīvitaṃ nāma visuṃ tiṭṭhati, aññadatthu antaradhānameva [Pg.133] gacchati, tasmā tamatthaṃ dassetuṃ padabhājane ‘‘jīvitindriyaṃ upacchindatī’’tiādi vuttaṃ. Imasmiñca sikkhāpade tiracchānagatoyeva ‘‘pāṇo’’ti veditabbo. Taṃ khuddakampi mahantampi mārentassa āpattinānākaraṇaṃ natthi. Mahante pana upakkamamahantattā akusalamahattaṃ hoti. Pāṇe pāṇasaññīti antamaso mañcapīṭhaṃ sodhento maṅgulabījakepi pāṇasaññī nikkāruṇikatāya taṃ bhindanto apaneti, pācittiyaṃ. Tasmā evarūpesu ṭhānesu kāruññaṃ upaṭṭhapetvā appamattena vattaṃ kātabbaṃ. Sesaṃ manussaviggahe vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

शिक्षापद में 'वोरोपेय्या' (वध करे) का अर्थ है 'वियोजेय्य' (अलग करना)। चूँकि यह केवल एक व्यावहारिक कथन है; क्योंकि यहाँ जैसे सिर के आभूषणों को अलग कर देने पर सिर अलग से नहीं रहता, वैसे ही जीवन से अलग किए गए प्राणी में 'जीवन' नाम की कोई चीज़ अलग से नहीं रहती, बल्कि वह केवल अंतर्धान (समाप्त) हो जाता है, इसलिए उस अर्थ को दिखाने के लिए पद-भाजन में 'जीवितेंद्रिय का उच्छेद करता है' आदि कहा गया है। और इस शिक्षापद में 'प्राणी' (पाणो) का अर्थ केवल तिर्यंच (पशु-पक्षी) ही समझना चाहिए। उसे मारने वाले के लिए, चाहे वह छोटा हो या बड़ा, आपत्ति (दोष) में कोई अंतर नहीं है। लेकिन बड़े प्राणी के मामले में, अधिक प्रयास के कारण अकुशल की गुरुता (बड़ा होना) होती है। 'प्राणी में प्राणी की संज्ञा' का अर्थ है कि कम से कम मंच या पीठ (बिस्तर या कुर्सी) को साफ करते हुए, खटमल के अंडों में भी प्राणी की संज्ञा रखते हुए, करुणाहीनता के कारण उन्हें फोड़कर हटाता है, तो पाचित्तिय होता है। इसलिए ऐसे स्थानों पर करुणा भाव जगाकर प्रमाद रहित होकर (सेनासन) व्रत का पालन करना चाहिए। शेष बातें 'मनुस्सविग्गह' (मनुष्य-वध) शिक्षापद में बताए गए तरीके से ही समुत्थान आदि के साथ समझनी चाहिए।

Sañciccapāṇasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

सञ्चिच्चपाण (जानबूझकर प्राणी वध) शिक्षापद पहला है।

2. Sappāṇakasikkhāpadavaṇṇanā

२. सप्पाणक (सप्राणक/जीवयुक्त जल) शिक्षापद की व्याख्या।

387. Dutiye – sappāṇakanti ye pāṇakā paribhogena maranti, tehi pāṇakehi sappāṇakaṃ, tādisañhi jānaṃ paribhuñjato payoge payoge pācittiyaṃ. Pattapūrampi avicchinditvā ekapayogena pivato ekā āpatti. Tādisena udakena sāmisaṃ pattaṃ āviñchitvā dhovatopi tādise udake uṇhayāgupattaṃ nibbāpayatopi taṃ udakaṃ hatthena vā uḷuṅkena vā gahetvā nhāyatopi payoge payoge pācittiyaṃ. Udakasoṇḍiṃ vā pokkharaṇiṃ vā pavisitvā bahinikkhamanatthāya vīciṃ uṭṭhāpayatopi. Soṇḍiṃ vā pokkharaṇiṃ vā sodhentehi tato gahitaudakaṃ udakeyeva āsiñcitabbaṃ. Samīpamhi udake asati kappiyaudakassa aṭṭha vā dasa vā ghaṭe udakasaṇṭhānakappadese āsiñcitvā tattha āsiñcitabbaṃ. ‘‘Pavaṭṭitvā udake patissatī’’ti uṇhapāsāṇe udakaṃ nāsiñcitabbaṃ. Kappiyaudakena pana pāsāṇaṃ nibbāpetvā āsiñcituṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

३८७. दूसरे (शिक्षापद) में - 'सप्पाणक' (सप्राणक) का अर्थ है वे छोटे जीव जो उपयोग करने से मर जाते हैं, उन जीवों के साथ होना 'सप्राणक' है। ऐसे (जीवयुक्त जल) को जानते हुए उपयोग करने वाले को प्रत्येक प्रयोग पर पाचित्तिय होता है। पात्र भर (पानी) को भी बिना रुके एक ही बार में पीने वाले को एक आपत्ति होती है। वैसे जल से आमिष (भोजन के अंश) युक्त पात्र को धोते हुए, या वैसे जल में गर्म यवागू के पात्र को ठंडा करते हुए, या उस जल को हाथ या करछुल से लेकर स्नान करते हुए भी प्रत्येक प्रयोग पर पाचित्तिय होता है। जल-कुंड या पोखर में प्रवेश कर बाहर निकलने के लिए लहरें उत्पन्न करने वाले को भी (पाचित्तिय होता है)। कुंड या पोखर की सफाई करने वालों को वहाँ से निकाले गए जल को जल में ही डालना चाहिए। पास में जल न होने पर, कप्पिय (शुद्ध) जल के आठ या दस घड़े जल के ठहरने योग्य स्थान पर डालकर वहाँ (उस जीवयुक्त जल को) डालना चाहिए। 'लुढ़ककर जल में गिर जाएगा' ऐसा सोचकर गर्म पत्थर पर जल नहीं डालना चाहिए। लेकिन कप्पिय जल से पत्थर को ठंडा करके डालना उचित है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ,

तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म,

Vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti. Ettha ca paṭaṅgapāṇakānaṃ patanaṃ ñatvāpi suddhacittatāya dīpajālane viya sappāṇakabhāvaṃ ñatvāpi udakasaññāya paribhuñjitabbato paṇṇattivajjatā veditabbāti.

वची-कर्म, तीन चित्त, तीन वेदना। और यहाँ, जैसे दीपक जलाने में पतंगों के गिरने को जानते हुए भी शुद्ध चित्त होने के कारण (दोष नहीं होता), वैसे ही सप्राणक होने को जानते हुए भी 'जल' की संज्ञा से उपयोग करने योग्य होने के कारण इसे प्रज्ञप्ति-वद्य समझना चाहिए।

Sappāṇakasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

सप्पाणक (सप्राणक) शिक्षापद दूसरा है।

3. Ukkoṭanasikkhāpadavaṇṇanā

३. उक्कोटन (पुनर्जीवित करना/विवाद उठाना) शिक्षापद की व्याख्या।

392. Tatiyasikkhāpade [Pg.134]ukkoṭentīti tassa tassa bhikkhuno santikaṃ gantvā ‘‘akataṃ kamma’’ntiādīni vadantā uccālenti; yathāpatiṭṭhitabhāvena patiṭṭhātuṃ na denti.

३९२. तीसरे शिक्षापद में - 'उक्कोटेंति' का अर्थ है उस-उस भिक्षु के पास जाकर 'कर्म (निर्णय) नहीं किया गया' आदि कहते हुए (मामले को) उछालते हैं; उसे यथा-स्थित रूप में रहने नहीं देते।

393. Yathādhammanti yo yassa adhikaraṇassa vūpasamanāya dhammo vutto, teneva dhammenāti attho. Nihatādhikaraṇanti nihataṃ adhikaraṇaṃ; satthārā vuttadhammeneva vūpasamitaṃ adhikaraṇanti attho.

३९३. 'यथाधम्मं' (धर्मानुसार) का अर्थ है जिस अधिकरण (विवाद) के शमन के लिए जो धर्म (नियम) कहा गया है, उसी धर्म के द्वारा। 'निहताधिकरणं' का अर्थ है समाप्त किया गया अधिकरण; शास्ता (बुद्ध) द्वारा कहे गए धर्म के द्वारा ही शांत किया गया अधिकरण।

395. Dhammakamme dhammakammasaññīti yena kammena taṃ adhikaraṇaṃ vūpasamitaṃ, tañce dhammakammaṃ hoti, tasmiṃ dhammakamme ayampi dhammakammasaññī hutvā yadi ukkoṭeti, pācittiyaṃ āpajjatīti attho. Etena nayena sesapadānipi veditabbāni. Ayamettha saṅkhepo, vitthāro pana ‘‘imesaṃ catunnaṃ adhikaraṇānaṃ kati ukkoṭanā’’tiādinā nayena parivāre vutto. Aṭṭhakathāsu taṃ sabbaṃ āharitvā tassevattho vaṇṇito. Mayaṃ pana taṃ tattheva vaṇṇayissāma. Idha āharitvā vaṇṇiyamāne hi suṭṭhutaraṃ sammoho bhaveyyāti na vaṇṇayimha. Sesamettha uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

३९५. 'धम्मकम्मे धम्मकम्मसञ्ञी' का अर्थ है जिस कर्म (प्रक्रिया) से वह अधिकरण शांत किया गया है, यदि वह धर्म-सम्मत कर्म है, और उस धर्म-सम्मत कर्म में यह (भिक्षु) भी धर्म-सम्मत कर्म की संज्ञा रखते हुए यदि उसे फिर से उठाता है, तो पाचित्तिय होता है। इसी पद्धति से शेष पदों को भी समझना चाहिए। यहाँ यह संक्षेप है, विस्तार तो 'इन चार अधिकरणों के कितने उक्कोटन हैं' आदि विधि से परिवार (पालि) में कहा गया है। अट्ठकथाओं में वह सब लाकर उसी का अर्थ वर्णित किया गया है। लेकिन हम उसका वर्णन वहीं (परिवार में) करेंगे। यहाँ लाकर वर्णन करने पर बहुत अधिक सम्मोह (भ्रम) हो सकता है, इसलिए यहाँ वर्णन नहीं किया। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है। तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल चित्त, दुःख वेदना।

Ukkoṭanasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

उक्कोटन शिक्षापद तीसरा है।

4. Duṭṭhullasikkhāpadavaṇṇanā

४. दुट्ठुल्ल (दुष्टुल/गंभीर आपत्ति) शिक्षापद की व्याख्या।

399. Catutthe – duṭṭhullā nāma āpattīti ettha cattāri pārājikāni atthuddhāravasena dassitāni, saṅghādisesāpatti pana adhippetā, taṃ chādentassa pācittiyaṃ. Dhuraṃ nikkhittamatteti dhure nikkhittamatte. Sacepi dhuraṃ nikkhipitvā pacchā āroceti, na rakkhati; dhuraṃ nikkhittamatteyeva pācittiyanti vuttaṃ hoti. Sace pana evaṃ dhuraṃ nikkhipitvā paṭicchādanatthameva aññassa āroceti, sopi aññassāti etenupāyena samaṇasatampi samaṇasahassampi āpattiṃ āpajjatiyeva tāva, yāva koṭi na chijjati. Kadā pana koṭi chijjatīti? Mahāsumatthero tāva vadati – ‘‘āpattiṃ āpanno ekassa [Pg.135] āroceti, so paṭinivattitvā tasseva āroceti; evaṃ koṭi chijjatī’’ti. Mahāpadumatthero panāha – ‘‘ayañhi vatthupuggaloyeva. Āpattiṃ āpanno pana ekassa bhikkhuno āroceti, ayaṃ aññassa āroceti, so paṭinivattitvā yenassa ārocitaṃ, tasseva āroceti; evaṃ tatiyena puggalena dutiyassa ārocite koṭi chinnā hotī’’ti.

३९९. चौथे (शिक्षापद) में - 'दुट्ठुल्ला नाम आपत्ति' यहाँ अर्थ-उद्धार के वश से चार पाराजिक दिखाए गए हैं, लेकिन यहाँ संघादिशेष आपत्ति अभिप्रेत है, उसे छिपाने वाले को पाचित्तिय होता है। 'धुरं निक्खित्तमत्ते' का अर्थ है जिम्मेदारी (प्रयास) छोड़ देने मात्र पर। यदि जिम्मेदारी छोड़कर बाद में बताता भी है, तो वह (दोष से) रक्षा नहीं करता; जिम्मेदारी छोड़ देने मात्र पर ही पाचित्तिय होता है, ऐसा कहा गया है। लेकिन यदि इस प्रकार जिम्मेदारी छोड़कर छिपाने के उद्देश्य से ही दूसरे को बताता है, वह भी किसी और को, तो इस उपाय से सौ भिक्षु भी और हज़ार भिक्षु भी आपत्ति को प्राप्त होते हैं, जब तक कि वह श्रृंखला (कोटि) टूट नहीं जाती। वह श्रृंखला कब टूटती है? महासुम स्थविर कहते हैं - 'आपत्ति को प्राप्त भिक्षु एक को बताता है, वह लौटकर उसी (मूल भिक्षु) को बताता है; इस प्रकार श्रृंखला टूट जाती है।' लेकिन महापदुम स्थविर कहते हैं - 'यह तो वस्तु-पुद्गल (मूल व्यक्ति) ही है। आपत्ति को प्राप्त भिक्षु एक भिक्षु को बताता है, वह दूसरे को बताता है, वह (तीसरा) लौटकर जिससे उसे पता चला था (दूसरे को) बताता है; इस प्रकार तीसरे व्यक्ति द्वारा दूसरे को बताने पर श्रृंखला टूट जाती है'।

400. Aduṭṭhullaṃ āpattinti avasese pañcāpattikkhandhe. Anupasampannassa duṭṭhullaṃ vā aduṭṭhullaṃ vā ajjhācāranti ettha anupasampannassa sukkavissaṭṭhi ca kāyasaṃsaggo cāti ayaṃ duṭṭhullaajjhācāro nāma. Sesamettha uttānamevāti. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

४००. 'अदुट्ठुल्ला आपत्ति' (अस्थूल आपत्ति) का अर्थ है शेष पाँच आपत्ति-समूह (पाँच निकाय)। 'अनुपसम्पन्न के साथ स्थूल या अस्थूल दुराचार' के संदर्भ में, अनुपसम्पन्न के साथ 'शुक्रविसृष्टि' (वीर्यपात) और 'कायसंसर्ग' (शारीरिक संपर्क) को 'दुट्ठुल्लाज्झाचार' (स्थूल दुराचार) कहा जाता है। शेष यहाँ स्पष्ट है। यह धुरनिक्खेप-समुत्थान है - काया, वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; अक्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, लोकवद्य है, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Duṭṭhullasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

दुट्ठुल्ल (स्थूल आपत्ति) शिक्षापद चौथा है।

5. Ūnavīsativassasikkhāpadavaṇṇanā

५. ऊनवीसतिवस्स (बीस वर्ष से कम आयु) शिक्षापद की व्याख्या।

402. Pañcamasikkhāpade – aṅguliyo dukkhā bhavissantīti akkharāni likhantassa aṅguliyo dukkhā bhavissantīti cintesuṃ. Urassa dukkhoti gaṇanaṃ sikkhantena bahuṃ cintetabbaṃ hoti, tenassa uro dukkho bhavissatīti maññiṃsu. Akkhīni dukkhā bhavissantīti rūpasuttaṃ sikkhantena kahāpaṇā parivattetvā parivattetvā passitabbā honti, tenassa akkhīni dukkhāni bhavissantīti maññiṃsu. Ḍaṃsādīsu ḍaṃsāti piṅgalamakkhikāyo. Dukkhānanti dukkhamānaṃ. Tibbānanti bahalānaṃ. Kharānanti tikhiṇānaṃ. Kaṭukānanti pharusānaṃ; amanāpatāya vā kaṭukarasasadisānaṃ. Asātānanti amadhurānaṃ. Pāṇaharānanti jīvitaharānaṃ.

४०२. पाँचवें शिक्षापद में - 'अंगुलियाँ दुखेंगी' का अर्थ है कि अक्षर लिखते समय अंगुलियाँ दुखेंगी, ऐसा उन्होंने सोचा। 'छाती में दर्द होगा' का अर्थ है कि गणना (गणित) सीखते समय बहुत सोचना पड़ता है, इसलिए उसकी छाती में दर्द होगा, ऐसा उन्होंने माना। 'आँखें दुखेंगी' का अर्थ है कि रूपसुत्त (मुद्रा शास्त्र) सीखते समय कार्षापणों (सिक्कों) को बार-बार उलट-पलट कर देखना पड़ता है, इसलिए उसकी आँखें दुखेंगी, ऐसा उन्होंने माना। 'दंस' आदि में 'दंस' का अर्थ है भूरी मक्खियाँ। 'दुक्खानं' का अर्थ है जो दुःखपूर्वक सहन किए जाएँ। 'तिब्बानं' का अर्थ है सघन। 'खरानं' का अर्थ है तीक्ष्ण। 'कटुकानं' का अर्थ है कठोर; अथवा अरुचिकर होने के कारण कड़वे रस के समान। 'असातानं' का अर्थ है जो मधुर न हों। 'पाणहरानं' का अर्थ है जीवन हरने वाले (प्राणघातक)।

404. Sīmaṃ sammannatīti navaṃ sīmaṃ bandhati. Kurundiyaṃ pana udakukkhepaparicchindanepi dukkaṭaṃ vuttaṃ. Paripuṇṇavīsativassoti paṭisandhiggahaṇato paṭṭhāya paripuṇṇavīsativasso; gabbhavīsopi hi paripuṇṇavīsativassotveva saṅkhye gacchati. Yathāha –

४०४. 'सीमा सम्मति देता है' का अर्थ है नई सीमा बाँधता है। कुरुन्दी में तो 'उदकुक्खेप' (जल-प्रक्षेप) के निर्धारण में भी दुक्कट आपत्ति कही गई है। 'परिपूर्ण बीस वर्ष' का अर्थ है प्रतिसन्धि ग्रहण (गर्भधारण) के समय से लेकर पूरे बीस वर्ष का होना; क्योंकि गर्भ के समय सहित बीस वर्ष का व्यक्ति भी 'परिपूर्ण बीस वर्ष' की गणना में आता है। जैसा कि कहा गया है -

‘‘Tena [Pg.136] kho pana samayena āyasmā kumārakassapo gabbhavīso upasampanno hoti. Atha kho āyasmato kumārakassapassa etadahosi – ‘bhagavatā paññattaṃ, na ūnavīsativasso puggalo upasampādetabboti. Ahañcamhi gabbhavīso upasampanno. Upasampanno nukhomhi, nanu kho upasampanno’ti. Bhagavato etamatthaṃ ārocesuṃ. Yaṃ bhikkhave mātukucchimhi paṭhamaṃ cittaṃ uppannaṃ, paṭhamaṃ viññāṇaṃ pātubhūtaṃ tadupādāya sāvassa jāti. Anujānāmi, bhikkhave, gabbhavīsaṃ upasampādetu’’nti (mahāva. 124).

"उस समय आयुष्मान् कुमारकस्सप गर्भ (के समय) सहित बीस वर्ष की आयु में उपसम्पन्न हुए। तब आयुष्मान् कुमारकस्सप को यह विचार आया - 'भगवान् ने प्रज्ञप्त किया है कि बीस वर्ष से कम आयु वाले व्यक्ति को उपसम्पन्न नहीं करना चाहिए। और मैं गर्भ सहित बीस वर्ष की आयु में उपसम्पन्न हुआ हूँ। क्या मैं उपसम्पन्न हूँ या मैं उपसम्पन्न नहीं हूँ?' उन्होंने भगवान् को यह बात बताई। (भगवान् ने कहा -) 'भिक्षुओं! माता की कोख में जो पहला चित्त उत्पन्न हुआ, जो पहला विज्ञान प्रकट हुआ, उसे लेकर ही उसकी जाति (जन्म) मानी जाती है। भिक्षुओं! मैं गर्भ (सहित) बीस वर्ष वाले को उपसम्पन्न करने की अनुमति देता हूँ'।"

Tattha yo dvādasamāse mātukucchismiṃ vasitvā mahāpavāraṇāya jāto, so tato paṭṭhāya yāva ekūnavīsatime vasse mahāpavāraṇā, taṃ atikkamitvā pāṭipade upasampādetabbo. Etenupāyena hāyanavaḍḍhanaṃ veditabbaṃ.

वहाँ (इस विषय में) निर्णय इस प्रकार समझना चाहिए: जो बालक बारह महीने माता की कोख में रहकर महाप्रवारणा (आश्विन पूर्णिमा) के दिन पैदा हुआ, उसे उस जन्म के दिन से लेकर उन्नीसवें वर्ष की महाप्रवारणा बीत जाने पर प्रतिपदा (अगले दिन) को उपसम्पन्न किया जा सकता है। इसी विधि से (महीनों की) कमी और वृद्धि को समझना चाहिए।

Porāṇakattherā pana ekūnavīsativassaṃ sāmaṇeraṃ nikkhamanīyapuṇṇamāsiṃ atikkamma pāṭipadadivase upasampādenti, taṃ kasmāti? Vuccate – ekasmiṃ vasse cha cātuddasikauposathā honti. Iti vīsatiyā vassesu cattāro māsā parihāyanti. Rājāno tatiye tatiye vasse vassaṃ ukkaḍḍhanti. Iti aṭṭhārasasu vassesu cha māsā vaḍḍhanti, tato uposathavasena parihīne cattāro māse apanetvā dve māsā avasesā honti, te dve māse gahetvā vīsativassāni paripuṇṇāni hontīti nikkaṅkhā hutvā nikkhamanīyapuṇṇamāsiṃ atikkamma pāṭipade upasampādenti. Ettha pana yo pavāretvā vīsativasso bhavissati, taṃ sandhāya ‘‘ekūnavīsativassa’’nti vuttaṃ. Tasmā yo mātukucchismiṃ dvādasamāse vasi, so ekavīsativasso hoti. Yo sattamāse vasi, so sattamāsādhikavīsativasso. Chamāsajāto pana na jīvati.

प्राचीन स्थविर तो उन्नीस वर्ष के श्रामणेर को निक्खमनीय-पुण्णमासी (श्रावण पूर्णिमा) बीत जाने पर प्रतिपदा के दिन उपसम्पन्न करते हैं, वह किसलिए? उत्तर दिया जाता है - एक वर्ष में छह चातुर्दशी उपोसथ होते हैं। इस प्रकार बीस वर्षों में चार महीने कम हो जाते हैं। राजा लोग हर तीसरे वर्ष में एक महीना बढ़ा देते हैं। इस प्रकार अठारह वर्षों में छह महीने बढ़ जाते हैं। उन छह महीनों में से उपोसथ के कारण कम हुए चार महीनों को घटाने पर दो महीने शेष बचते हैं। उन दो महीनों को लेकर बीस वर्ष पूरे हो जाते हैं, ऐसा निःसंदेह होकर वे निक्खमनीय-पुण्णमासी बीतने पर प्रतिपदा को उपसम्पन्न करते हैं। यहाँ जो 'प्रवारणा करके बीस वर्ष का होगा' उसके संदर्भ में 'उन्नीस वर्ष' कहा गया है। इसलिए जो माता की कोख में बारह महीने रहा, वह इक्कीस वर्ष का होता है। जो सात महीने रहा, वह बीस वर्ष सात महीने का होता है। छह महीने में जन्मा हुआ जीवित नहीं रहता।

406. Anāpatti ūnavīsativassaṃ paripuṇṇavīsativassasaññīti ettha kiñcāpi upasampādentassa anāpatti, puggalo pana anupasampannova hoti. Sace pana so dasavassaccayena aññaṃ upasampādeti, tañce muñcitvā gaṇo pūrati, sūpasampanno. Sopi ca yāva na jānāti, tāvassa neva saggantarāyo [Pg.137] na mokkhantarāyo, ñatvā pana puna upasampajjitabbaṃ. Sesaṃ uttānameva.

४०६. 'बीस वर्ष से कम आयु वाले को पूरे बीस वर्ष का समझकर (उपसम्पन्न करने पर) अनापत्ति' - यहाँ यद्यपि उपसम्पन्न कराने वाले को अनापत्ति है, किन्तु वह व्यक्ति अनुपसम्पन्न ही रहता है। यदि वह दस वर्ष बीतने पर किसी अन्य को उपसम्पन्न कराता है, और उसे छोड़कर यदि गण पूरा होता है, तो वह सु-उपसम्पन्न है। वह भी जब तक नहीं जानता, तब तक उसके लिए न स्वर्ग का अन्तराय है और न मोक्ष का अन्तराय; किन्तु जानने पर पुनः उपसम्पन्न होना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ,

तीन समुत्थान वाला है - क्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, कायकर्म है,

Vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

वचीकर्म है, तीन चित्त और तीन वेदना वाला है।

Ūnavīsativassasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

ऊनवीसतिवस्स शिक्षापद पाँचवाँ है।

6. Theyyasatthasikkhāpadavaṇṇanā

६. थेय्यसत्थ (चोरों के साथ यात्रा) शिक्षापद की व्याख्या।

407. Chaṭṭhe – paṭiyālokanti sūriyālokassa paṭimukhaṃ; pacchimadisanti attho. Kammiyāti suṅkaṭṭhāne kammikā.

४०७. छठे (शिक्षापद) में - 'पटियालोक' का अर्थ है सूर्य के प्रकाश के सामने की दिशा; अर्थात् पश्चिम दिशा। 'कम्मिया' का अर्थ है चुंगी नाके पर काम करने वाले कर्मचारी।

409. Rājānaṃ vā theyyaṃ gacchantīti rājānaṃ vā thenetvā vañcetvā rañño santakaṃ kiñci gahetvā idāni na tassa dassāmāti gacchanti.

४०९. 'राजा को ठगकर जाते हैं' का अर्थ है राजा को या राजा की संपत्ति को चुराकर या धोखा देकर, राजा की किसी वस्तु को लेकर, 'अब हम उसे नहीं देंगे' ऐसा सोचकर जाते हैं।

411. Visaṅketenāti kālavisaṅketena divasavisaṅketena ca gacchato anāpatti. Maggavisaṅketena pana aṭavivisaṅketena vā āpattiyeva. Sesamettha bhikkhunivagge vuttanayattā uttānatthameva. Theyyasatthasamuṭṭhānaṃ – kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

४११. 'विसंकेत' से - काल के विसंकेत और दिन के विसंकेत से जाने वाले को अनापत्ति है। किन्तु मार्ग के विसंकेत या जंगल के विसंकेत से जाने पर आपत्ति ही होती है। यहाँ शेष अंश भिक्षुणी-वर्ग में बताए गए तरीके के अनुसार होने से स्पष्ट अर्थ वाला ही है। थेय्यसत्थ-समुत्थान - काय-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्त और तीन वेदना वाला है।

Theyyasatthasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

थेय्यसत्थ शिक्षापद छठा है।

7. Saṃvidhānasikkhāpadavaṇṇanā

७. संविधान शिक्षापद की व्याख्या।

412. Sattame – padhūpento nisīdīti pajjhāyanto attānaṃyeva paribhāsanto nisīdi. Nāyyo so bhikkhu maṃ nippātesīti ayyo ayaṃ bhikkhu maṃ na nikkhāmesi; na maṃ gahetvā agamāsīti attho. Sesamettha bhikkhuniyā saddhiṃ saṃvidhānasikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

४१२. सातवें (सिक्खापद) में - 'padhūpento nisīdi' का अर्थ है चिन्ता करते हुए और स्वयं को ही धिक्कारते हुए बैठा रहा। 'nāyyo so bhikkhu maṃ nippātesi' का अर्थ है - 'आर्य! इस भिक्षु ने मुझे बाहर नहीं निकाला, मुझे साथ लेकर नहीं गया'। शेष बातें भिक्षुणी के साथ संविघान सिक्खापद में कहे गए तरीके से ही समुत्थान आदि के साथ समझनी चाहिए।

Saṃvidhānasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सातवाँ संविघान सिक्खापद (समाप्त)।

8. Ariṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

८. अरिट्ठ सिक्खापद का वर्णन।

417. Aṭṭhame [Pg.138] – gaddhe bādhayiṃsūti gaddhabādhino; gaddhabādhino pubbapurisā assāti gaddhabādhipubbo, tassa gaddhabādhipubbassa gijjhaghātakakulappasutassāti attho.

४१७. आठवें (सिक्खापद) में - 'gaddhe bādhayiṃsu' (गिद्धों को कष्ट दिया/मारा) इसलिए 'gaddhabādhino' (गिद्ध-बाधक); जिसके पूर्वज गिद्ध-बाधक थे, वह 'gaddhabādhipubbo' है। उस 'gaddhabādhipubba' का अर्थ है - गिद्धों को मारने वाले कुल में उत्पन्न।

Saggamokkhānaṃ antarāyaṃ karontīti antarāyikā. Te kammakilesavipākaupavādaāṇāvītikkamavasena pañcavidhā. Tattha pañcānantariyakammā kammantarāyikā nāma. Tathā bhikkhunīdūsakakammaṃ, taṃ pana mokkhasseva antarāyaṃ karoti, na saggassa. Niyatamicchādiṭṭhidhammā kilesantarāyikā nāma. Paṇḍakatiracchānagataubhatobyañjanakānaṃ paṭisandhidhammā vipākantarāyikā nāma. Ariyūpavādā upavādantarāyikā nāma, te pana yāva ariye na khamāpenti tāvadeva, na tato paraṃ. Sañcicca āpannā āpattiyo āṇāvītikkamantarāyikā nāma, tāpi yāva bhikkhubhāvaṃ vā paṭijānāti, na vuṭṭhāti vā na deseti vā tāvadeva, na tato paraṃ.

जो स्वर्ग और मोक्ष में बाधा डालते हैं, वे 'अन्तरायिक' (बाधक) कहलाते हैं। वे कर्म, क्लेश, विपाक, उपवाद और आज्ञा-व्यतिक्रम के भेद से पाँच प्रकार के हैं। उनमें पाँच आनन्तर्य कर्म 'कर्म-अन्तरायिक' कहलाते हैं। वैसे ही भिक्षुणी-दूषक कर्म भी, किन्तु वह केवल मोक्ष में बाधा डालता है, स्वर्ग में नहीं। नियत मिथ्यादृष्टि वाले धर्म 'क्लेश-अन्तरायिक' कहलाते हैं। पण्डक, तिर्यंच और उभयव्यञ्जनकों के प्रतिसन्धि-धर्म 'विपाक-अन्तरायिक' कहलाते हैं। आर्यों का उपवाद (निन्दा) 'उपवाद-अन्तरायिक' कहलाता है, वे तब तक बाधक होते हैं जब तक आर्यों से क्षमा नहीं माँग ली जाती, उसके बाद नहीं। जानबूझकर की गई आपत्तियाँ 'आज्ञा-व्यतिक्रम-अन्तरायिक' कहलाती हैं, वे भी तब तक बाधक होती हैं जब तक वह भिक्षु-भाव को स्वीकार करता है, और आपत्ति से नहीं उठता (प्रतिकर्म नहीं करता) या देशना नहीं करता, उसके बाद नहीं।

Tatrāyaṃ bhikkhu bahussuto dhammakathiko sesantarāyike jānāti, vinaye pana akovidattā paṇṇattivītikkamantarāyike na jānāti, tasmā rahogato evaṃ cintesi – ‘‘ime āgārikā pañca kāmaguṇe paribhuñjantā sotāpannāpi sakadāgāminopi anāgāminopi honti, bhikkhūpi manāpikāni cakkhuviññeyyāni rūpāni passanti…pe… kāyaviññeyye phoṭṭhabbe phusanti, mudukāni attharaṇapāvuraṇādīni paribhuñjanti, etaṃ sabbaṃ vaṭṭati. Kasmā itthirūpā…pe… itthiphoṭṭhabbā eva na vaṭṭanti, etepi vaṭṭantī’’ti. Evaṃ rasena rasaṃ saṃsanditvā sacchandarāgaparibhogañca nicchandarāgaparibhogañca ekaṃ katvā thūlavākehi saddhiṃ atisukhumasuttaṃ ghaṭento viya sāsapena saddhiṃ sineruṃ upasaṃharanto viya pāpakaṃ diṭṭhigataṃ uppādetvā ‘‘kiṃ bhagavatā mahāsamuddaṃ bandhantena viya mahatā ussāhena paṭhamapārājikaṃ paññattaṃ, natthi ettha doso’’ti sabbaññutaññāṇena saddhiṃ paṭivirujjhanto bhabbapuggalānaṃ āsaṃ chindanto jinassa āṇācakke pahāramadāsi. Tenāha – ‘‘tathāhaṃ bhagavatā dhammaṃ desitaṃ ājānāmī’’tiādi.

वहाँ यह भिक्षु (अरिट्ठ) बहुश्रुत और धम्मकथक होने के कारण अन्य अन्तरायिक धर्मों को तो जानता था, किन्तु विनय में कुशल न होने के कारण 'प्रज्ञप्ति-व्यतिक्रम-अन्तरायिक' (नियम उल्लंघन सम्बन्धी बाधाओं) को नहीं जानता था। इसलिए एकान्त में जाकर उसने ऐसा सोचा - "ये गृहस्थ पाँच काम-गुणों का उपभोग करते हुए भी स्रोतआपन्न, सकृदागामी और अनागामी होते हैं। भिक्षु भी मनभावन चक्षु-विज्ञेय रूपों को देखते हैं... काय-विज्ञेय स्प्रष्टव्यों का स्पर्श करते हैं, कोमल बिछौनों और वस्त्रों का उपयोग करते हैं, यह सब कल्प्य (उचित) है। तो फिर स्त्री-रूप... स्त्री-स्पर्श ही क्यों कल्प्य नहीं हैं? ये भी कल्प्य हैं।" इस प्रकार (निर्दोष) रस के साथ (सदोष) रस की तुलना करके, स-छन्दराग उपभोग और नि-छन्दराग उपभोग को एक मानकर, जैसे कोई मोटे रेशों के साथ अत्यंत सूक्ष्म धागे को जोड़ने का प्रयास करे, या सरसों के दाने के साथ सुमेरु पर्वत की तुलना करे, वैसे ही उसने पापपूर्ण मिथ्यादृष्टि उत्पन्न की - "भगवान ने महासमुद्र को बाँधने के समान महान उत्साह से प्रथम पाराजिक का नियम क्यों बनाया होगा? इसमें कोई दोष नहीं है।" इस प्रकार सर्वज्ञ-ज्ञान के साथ विरोध करते हुए, भव्य पुद्गलों की आशा को काटते हुए, उसने जिन (बुद्ध) के आज्ञा-चक्र पर प्रहार किया। इसीलिए कहा गया है - "तथाहं भगवता धम्मं देसितं आजानामि" (जैसा मैं भगवान द्वारा उपदिष्ट धर्म को समझता हूँ) आदि।

Aṭṭhikaṅkalūpamātiādimhi [Pg.139] aṭṭhikaṅkalūpamā appassādaṭṭhena. Maṃsapesūpamā bahusādhāraṇaṭṭhena. Tiṇukkūpamā anudahanaṭṭhena. Aṅgārakāsūpamā mahābhitāpanaṭṭhena. Supinakūpamā ittarapaccupaṭṭhānaṭṭhena. Yācitakūpamā tāvakālikaṭṭhena. Rukkhaphalūpamā sabbaṅgapaccaṅgapalibhañjanaṭṭhena. Asisūnūpamā adhikuṭṭanaṭṭhena. Sattisūlūpamā vinivijjhanaṭṭhena. Sappasirūpamā sāsaṅkasappaṭibhayaṭṭhenāti ayamettha saṅkhepo. Vitthāro pana papañcasūdaniyaṃ majjhimaṭṭhakathāyaṃ (ma. ni. 1.234 ādayo; 2.42 ādayo) gahetabbo. Evaṃ byākhoti evaṃ viya kho. Sesamettha pubbe vuttanayattā uttānameva.

'अट्ठिकङ्कलूपमा' (हड्डी के पिंजर के समान) आदि में - अल्प आस्वाद होने के कारण 'हड्डी के पिंजर' की उपमा दी गई है। बहुतों के लिए साधारण (साझा) होने के कारण 'मांस-पेशी' (मांस के टुकड़े) की उपमा है। क्रमशः जलाने के कारण 'तृण-उल्का' (घास की मशाल) की उपमा है। महान संताप देने के कारण 'अंगार-कासु' (अंगारों के गड्ढे) की उपमा है। क्षणिक उपस्थित होने के कारण 'सुपिनक' (स्वप्न) की उपमा है। थोड़े समय के लिए होने के कारण 'याचितक' (उधार ली गई वस्तु) की उपमा है। सभी अंगों-प्रत्यंगों को नष्ट करने के कारण 'वृक्ष-फल' की उपमा है। काटने-छाँटने के स्थान के समान होने के कारण 'असि-सूना' (कसाईखाना/वधशाला) की उपमा है। छेदने-भेदने के कारण 'सत्ति-सूल' (शक्ति-शूल/भाला) की उपमा है। आशंका और भय के साथ होने के कारण 'सर्प-सिर' की उपमा है। यहाँ यह संक्षेप है। विस्तार तो पपञ्चसूदनी (मज्झिम निकाय अट्ठकथा) से ग्रहण करना चाहिए। 'evaṃ byākho' का अर्थ है 'इस प्रकार ही'। शेष बातें पहले कही गई पद्धति के अनुसार स्पष्ट ही हैं।

Samanubhāsanasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

समनुभाषण समुत्थान - काय, वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; अक्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, स-चित्तक है, लोक-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, अकुशल चित्त है, और दुःख-वेदना वाला है।

Ariṭṭhasikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

आठवाँ अरिट्ठ सिक्खापद (समाप्त)।

9. Ukkhittasambhogasikkhāpadavaṇṇanā

९. उत्खित्त-सम्भोग सिक्खापद का वर्णन।

424-5. Navame – akaṭānudhammenāti anudhammo vuccati āpattiyā adassane vā appaṭikamme vā pāpikāya diṭṭhiyā appaṭinissagge vā dhammena vinayena satthusāsanena ukkhittakassa anulomavattaṃ disvā katā osāraṇā; so osāraṇasaṅkhāto anudhammo yassa na kato, ayaṃ akaṭānudhammo nāma, tādisena saddhinti attho. Tenevassa padabhājane ‘‘akaṭānudhammo nāma ukkhitto anosārito’’ti vuttaṃ.

४२४-५. नौवें (सिक्खापद) में - 'akaṭānudhammena' यहाँ 'अनुधर्म' उसे कहा जाता है जो आपत्ति को न देखने, प्रतिकर्म न करने या पापपूर्ण दृष्टि को न छोड़ने के कारण धर्म, विनय और शास्ता के शासन के अनुसार निष्कासित (उत्खित्तक) भिक्षु के अनुलोम-व्रत को देखकर उसे पुनः संघ में सम्मिलित (ओसारणा) करना है। जिसके प्रति वह ओसारणा रूपी अनुधर्म नहीं किया गया है, वह 'अकृत-अनुधर्म' (akaṭānudhammo) कहलाता है; ऐसे (भिक्षु) के साथ, यह अर्थ है। इसीलिए इसके पद-भाजन में कहा गया है - "अकृत-अनुधर्म का अर्थ है निष्कासित जिसे पुनः सम्मिलित नहीं किया गया है।"

Deti vā paṭiggaṇhāti vāti ekapayogena bahumpi dadato vā gaṇhato vā ekaṃ pācittiyaṃ. Vicchinditvā vicchinditvā dentassa ca gaṇhantassa ca payogagaṇanāya pācittiyāni. Sesamettha uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

'deti vā paṭiggaṇhāti vā' (देता है या लेता है) - एक ही प्रयास (प्रयोग) से बहुत कुछ देने या लेने वाले को एक पाचित्तिय होता है। रुक-रुक कर (अलग-अलग बार) देने और लेने वाले को प्रयोगों की संख्या के अनुसार पाचित्तिय होते हैं। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, स-चित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, और त्रि-वेदना।

Ukkhittasambhogasikkhāpadaṃ navamaṃ.

नौवाँ उत्खित्त-सम्भोग सिक्खापद (समाप्त)।

10. Kaṇṭakasikkhāpadavaṇṇanā

१०. कण्टक सिक्खापद का वर्णन।

428. Dasame [Pg.140]diṭṭhigataṃ uppannanti ariṭṭhassa viya etassāpi ayoniso ummujjantassa uppannaṃ. Nāsetūti ettha tividhā nāsanā – saṃvāsanāsanā, liṅganāsanā, daṇḍakammanāsanāti. Tattha āpattiyā adassanādīsu ukkhepanā saṃvāsanāsanā nāma. ‘‘Dūsako nāsetabbo (pārā. 66) mettiyaṃ bhikkhuniṃ nāsethā’’ti (pārā. 384) ayaṃ liṅganāsanā nāma. ‘‘Ajjatagge te āvuso samaṇuddesa na ceva so bhagavā satthā apadisitabbo’’ti ayaṃ daṇḍakammanāsanā nāma. Ayaṃ idha adhippetā. Tenāha – ‘‘evañca pana bhikkhave nāsetabbo…pe… vinassā’’ti. Tattha carāti gaccha. Pireti para amāmaka. Vinassāti nassa; yattha te na passāma, tattha gacchāti.

४२८. दसवें (सिक्खापद) में - 'दिट्ठिगतं उप्पन्नं' का अर्थ है कि अरिट्ठ के समान इस (कण्टक) के भी अयोनिशो (अनुचित रीति से) विचार करते हुए मिथ्या दृष्टि उत्पन्न हुई। 'नासेतु' यहाँ तीन प्रकार का नासन (निष्कासन) है - संवासनासन, लिंगनासन और दण्डकम्मनासन। उनमें आपत्ति को न देखने आदि कारणों से संघ से बाहर करना 'संवासनासन' है। 'दूषक (सामणेर) का नाश करना चाहिए' या 'मेत्तिया भिक्षुणी का नाश करो' - यह 'लिंगनासन' (वेष का त्याग) है। 'हे आयुष्मान सामणेर! आज से तुम्हें उस भगवान बुद्ध को अपना शास्ता नहीं कहना चाहिए' - यह 'दण्डकम्मनासन' है। यहाँ यही (दण्डकम्मनासन) अभिप्रेत है। इसीलिए कहा गया है - 'एवञ्च पन भिक्खवे नासेतब्बो... पे... विनस्सा'ति। वहाँ 'चर' का अर्थ है 'जाओ'। 'पिरे' का अर्थ है 'अरे पराये (शासन से बाहर के) व्यक्ति'। 'विनस्सा' का अर्थ है 'नष्ट हो जाओ'; जहाँ हम तुम्हें न देख सकें, वहाँ चले जाओ।

429. Upalāpeyyāti saṅgaṇheyya. Upaṭṭhāpeyyāti tena attano upaṭṭhānaṃ kārāpeyya. Sesaṃ ariṭṭhasikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

४२९. 'उपलापेय्या' का अर्थ है 'संग्रह करना' (सहायता करना)। 'उपट्ठापेय्या' का अर्थ है 'उससे अपनी सेवा करवाना'। शेष सब अरिट्ठ सिक्खापद में कहे गए तरीके से ही समुत्थान आदि के साथ समझना चाहिए।

Kaṇṭakasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

दसवाँ कण्टक सिक्खापद समाप्त।

Samatto vaṇṇanākkamena sappāṇakavaggo sattamo.

व्याख्या के क्रम से सातवाँ सप्पाणक वग्ग समाप्त।

8. Sahadhammikavaggo

८. सहधम्मिक वग्ग

1. Sahadhammikasikkhāpadavaṇṇanā

१. सहधम्मिक सिक्खापद की व्याख्या

434. Sahadhammikavaggassa paṭhamasikkhāpade – etasmiṃ sikkhāpadeti etasmiṃ sikkhāpade yaṃ vuttaṃ, taṃ na tāva sikkhissāmi. Āpatti pācittiyassāti ettha pana vācāya vācāya āpatti veditabbā. Sikkhamānena bhikkhave bhikkhunāti ovādaṃ sirasā sampaṭicchitvā sikkhitukāmeneva hutvā ājānitabbañceva pucchitabbañca upaparikkhitabbañca. Sesamettha dubbacasikkhāpade vuttanayeneva padatthato veditabbaṃ. Vinicchayato uttānameva.

४३४. सहधम्मिक वग्ग के पहले सिक्खापद में - 'एतस्मिं सिक्खापदे' का अर्थ है इस सिक्खापद में जो कहा गया है, उसे मैं अभी नहीं सीखूँगा। 'आपत्ति पाचित्तियस्स' यहाँ प्रत्येक वचन पर आपत्ति समझनी चाहिए। 'सिक्खमानेन भिक्खवे भिक्खुना' का अर्थ है उपदेश को सिर झुकाकर स्वीकार करते हुए, सीखने की इच्छा रखने वाले होकर (विषय को) जानना चाहिए, पूछना चाहिए और उसकी परीक्षा करनी चाहिए। शेष यहाँ दुब्बच सिक्खापद में कहे गए तरीके से ही पदों के अर्थ के अनुसार समझना चाहिए। विनिश्चय की दृष्टि से यह स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकम्म, वचीकम्म, अकुसलचित्त और दुक्खवेदना।

Sahadhammikasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

पहला सहधम्मिक सिक्खापद समाप्त।

2. Vilekhanasikkhāpadavaṇṇanā

२. विलेखन सिक्खापद की व्याख्या

438. Dutiye [Pg.141]vinayakathaṃ kathetīti vinayakathā nāma kappiyākappiyaāpattānāpattisaṃvarapahānapaṭisaṃyuttakathā, taṃ katheti. Vinayassa vaṇṇaṃ bhāsatīti vinayassa vaṇṇo nāma pañcannampi sattannampi āpattikkhandhānaṃ vasena mātikaṃ nikkhipitvā padabhājanena vaṇṇanā, taṃ bhāsati. Vinayapariyattiyā vaṇṇaṃ bhāsatīti vinayaṃ pariyāpuṇantānaṃ vinayapariyattimūlakaṃ vaṇṇaṃ guṇaṃ ānisaṃsaṃ bhāsati. Vinayadharo hi vinayapariyattimūlake pañcānisaṃse chānisaṃse sattānisaṃse aṭṭhānisaṃse navānisaṃse dasānisaṃse ekādasānisaṃse ca labhati te sabbe bhāsatīti attho. Katame pañcānisaṃse labhatīti? Attano sīlakkhandhasuguttiādike. Vuttañhetaṃ –

४३८. दूसरे (सिक्खापद) में - 'विनयकथं कथेति' का अर्थ है विनय कथा, अर्थात् कप्पिय-अकप्पिय (कल्प्य-अकल्प्य), आपत्ति-अनापत्ति, संवर और प्रहाण से संबंधित कथा; वह कहता है। 'विनयस्स वण्णं भासति' का अर्थ है विनय की प्रशंसा करना, अर्थात् पाँच या सात आपत्ति-निकायों के अनुसार मातृका (तालिका) रखकर पदभाजन के द्वारा व्याख्या करना; वह कहता है। 'विनयपरियत्तिया वण्णं भासति' का अर्थ है विनय पिटक सीखने वालों के लिए विनय-सीखने के मूल गुणों और लाभों (आशंसों) का वर्णन करना। विनयधर भिक्षु विनय-सीखने के मूल पाँच, छह, सात, आठ, नौ, दस और ग्यारह लाभ प्राप्त करता है, उन सबका वह वर्णन करता है - यह अर्थ है। वे पाँच लाभ कौन से हैं? अपने शीलस्कन्ध की भली-भाँति रक्षा आदि। जैसा कि कहा गया है -

‘‘Pañcime, bhikkhave, ānisaṃsā vinayadhare puggale – attano sīlakkhandho sugutto hoti surakkhito, kukkuccapakatānaṃ paṭisaraṇaṃ hoti, visārado saṅghamajjhe voharati, paccatthike sahadhammena suniggahitaṃ niggaṇhāti, saddhammaṭṭhitiyā paṭipanno hotī’’ti (pari. 325).

'भिक्षुओं! विनयधर व्यक्ति में ये पाँच लाभ होते हैं - उसका अपना शीलस्कन्ध सुरक्षित और रक्षित होता है, वह संशयग्रस्त (कुक्कुच्चपकत) भिक्षुओं का आश्रय होता है, वह निर्भय होकर संघ के बीच बोलता है, वह विरोधियों को धर्म (विनय) के अनुसार अच्छी तरह निरुद्ध करता है, और वह सद्धर्म की स्थिति के लिए प्रतिपन्न (प्रयत्नशील) होता है'।

Kathamassa attano sīlakkhandho sugutto hoti surakkhito? Idhekacco bhikkhu āpattiṃ āpajjanto chahākārehi āpajjati – alajjitā, aññāṇatā, kukkuccapakatatā, akappiye kappiyasaññitā, kappiye akappiyasaññitā, satisammosāti.

उसका अपना शीलस्कन्ध कैसे सुरक्षित और रक्षित होता है? यहाँ कोई भिक्षु छह कारणों से आपत्ति को प्राप्त होता है - निर्लज्जता (अलज्जिता), अज्ञानता (अञ्ञाणता), संशय (कुक्कुच्चपकतता), अकल्प्य में कल्प्य की संज्ञा, कल्प्य में अकल्प्य की संज्ञा, और स्मृति-विस्मृति (सतिसम्मोसा)।

Kathaṃ alajjitāya āpattiṃ āpajjati? Akappiyabhāvaṃ jānantoyeva madditvā vītikkamaṃ karoti. Vuttampi cetaṃ –

निर्लज्जता से आपत्ति कैसे प्राप्त होती है? अकल्प्य होने को जानते हुए भी (नियम को) कुचलकर उल्लंघन करता है। यह कहा भी गया है -

‘‘Sañcicca āpattiṃ āpajjati, āpattiṃ parigūhati;

Agatigamanañca gacchati, ediso vuccati alajjipuggalo’’ti. (pari. 359);

'जो जानबूझकर आपत्ति को प्राप्त होता है, आपत्ति को छिपाता है और अगति (पक्षपात आदि) को प्राप्त होता है, उसे निर्लज्ज (अलज्जी) व्यक्ति कहा जाता है'।

Kathaṃ aññāṇatāya āpajjati? Aññāṇapuggalo hi mando momūho kattabbākattabbaṃ ajānanto akattabbaṃ karoti, kattabbaṃ virādheti; evaṃ aññāṇatāya āpajjati.

अज्ञानता से कैसे आपत्ति प्राप्त होती है? अज्ञानी व्यक्ति मंद और मूढ़ होता है, वह क्या करना चाहिए और क्या नहीं, यह न जानते हुए न करने योग्य कार्य करता है और करने योग्य कार्य को बिगाड़ देता है; इस प्रकार अज्ञानता से आपत्ति प्राप्त होती है।

Kathaṃ [Pg.142] kukkuccapakatatāya āpajjati? Kappiyākappiyaṃ nissāya kukkucce uppanne vinayadharaṃ pucchitvā kappiyañce kattabbaṃ siyā, akappiyañce na kattabbaṃ, ayaṃ pana ‘‘vaṭṭatī’’ti madditvā vītikkamatiyeva; evaṃ kukkuccapakatatāya āpajjati.

संशय (कुक्कुच्चपकतता) से कैसे आपत्ति प्राप्त होती है? कल्प्य-अकल्प्य के विषय में संशय उत्पन्न होने पर विनयधर से पूछकर यदि कल्प्य हो तो करना चाहिए, यदि अकल्प्य हो तो नहीं करना चाहिए; किन्तु यह व्यक्ति 'यह उचित है' ऐसा मानकर (नियम का) उल्लंघन ही करता है; इस प्रकार संशय से आपत्ति प्राप्त होती है।

Kathaṃ akappiye kappiyasaññitāya āpajjati? Acchamaṃsaṃ sūkaramaṃsanti khādati, dīpimaṃsaṃ migamaṃsanti khādati, akappiyabhojanaṃ kappiyabhojananti bhuñjati, vikāle kālasaññāya bhuñjati, akappiyapānakaṃ kappiyapānakanti pivati; evaṃ akappiye kappiyasaññitāya āpajjati.

अकल्प्य में कल्प्य की संज्ञा से कैसे आपत्ति प्राप्त होती है? भालू के मांस को सुअर का मांस समझकर खाता है, तेंदुए के मांस को हिरण का मांस समझकर खाता है, अकल्प्य भोजन को कल्प्य भोजन समझकर खाता है, विकाल (असमय) में काल (समय) की संज्ञा से खाता है, अकल्प्य पेय को कल्प्य पेय समझकर पीता है; इस प्रकार अकल्प्य में कल्प्य की संज्ञा से आपत्ति प्राप्त होती है।

Kathaṃ kappiye akappiyasaññitāya āpajjati? Sūkaramaṃsaṃ acchamaṃsanti khādati, migamaṃsaṃ dīpimaṃsanti khādati, kappiyabhojanaṃ akappiyabhojananti bhuñjati, kāle vikālasaññāya bhuñjati, kappiyapānakaṃ akappiyapānakanti pivati; evaṃ kappiye akappiyasaññitāya āpajjati.

कल्प्य में अकल्प्य की संज्ञा से कैसे आपत्ति प्राप्त होती है? सुअर के मांस को भालू का मांस समझकर खाता है, हिरण के मांस को तेंदुए का मांस समझकर खाता है, कल्प्य भोजन को अकल्प्य भोजन समझकर खाता है, काल (समय) में विकाल (असमय) की संज्ञा से खाता है, कल्प्य पेय को अकल्प्य पेय समझकर पीता है; इस प्रकार कल्प्य में अकल्प्य की संज्ञा से आपत्ति प्राप्त होती है।

Kathaṃ satisammosāya āpajjati? Sahaseyyacīvaravippavāsabhesajjacīvarakālātikkamanapaccayā āpattiñca satisammosāya āpajjati; evamidhekacco bhikkhu imehi chahākārehi āpattiṃ āpajjati.

स्मृति-विस्मृति (सतिसम्मोसा) से कैसे आपत्ति प्राप्त होती है? साथ सोने, चीवर से अलग रहने, औषधि और चीवर के समय के उल्लंघन के कारण और स्मृति-विस्मृति के कारण आपत्ति प्राप्त होती है; इस प्रकार यहाँ कोई भिक्षु इन छह कारणों से आपत्ति को प्राप्त होता है।

Vinayadharo pana imehi chahākārehi āpattiṃ nāpajjati. Kathaṃ lajjitāya nāpajjati? So hi ‘‘passatha bho, ayaṃ kappiyākappiyaṃ jānantoyeva paṇṇattivītikkamaṃ karotī’’ti imaṃ parūpavādaṃ rakkhantopi nāpajjati; evaṃ lajjitāya nāpajjati. Sahasā āpannampi desanāgāminiṃ desetvā vuṭṭhānagāminiyā vuṭṭhahitvā suddhante patiṭṭhāti. Tato –

दूसरी ओर, विनयधर इन छह कारणों से आपत्ति (दोष) में नहीं पड़ता है। लज्जा (शर्म) के कारण वह कैसे आपत्ति में नहीं पड़ता? वह इस प्रकार सोचता है— 'हे महानुभावों! देखो, यह भिक्षु कप्पिय (कल्प्य) और अकप्पिय (अकल्प्य) को जानते हुए भी प्रज्ञप्ति (नियम) का उल्लंघन करता है'—इस प्रकार दूसरों के द्वारा किए जाने वाले अपवाद (निंदा) से अपनी रक्षा करते हुए भी वह आपत्ति में नहीं पड़ता; इस प्रकार लज्जा के कारण वह आपत्ति में नहीं पड़ता। यदि अचानक कोई आपत्ति हो भी जाए, तो वह देशनागामिनी आपत्ति की देशना करके या वुट्ठानगामिनी आपत्ति से मुक्त होकर शुद्धता में प्रतिष्ठित होता है। उसके बाद—

‘‘Sañcicca āpattiṃ na āpajjati, āpattiṃ na parigūhati;

Agatigamanañca na gacchati, ediso vuccati lajjipuggalo’’ti. (pari. 359)

जो जानबूझकर आपत्ति में नहीं पड़ता, आपत्ति को नहीं छिपाता और अगति (पक्षपात) को प्राप्त नहीं होता, ऐसे व्यक्ति को 'लज्जी पुद्गल' (लज्जावान व्यक्ति) कहा जाता है।

Imasmiṃ lajjibhāve patiṭṭhitova hoti.

वह इस लज्जा-भाव में प्रतिष्ठित ही होता है।

Kathaṃ ñāṇatāya nāpajjati? So hi kappiyākappiyaṃ jānāti, tasmā kappiyameva karoti, akappiyaṃ na karoti; evaṃ ñāṇatāya nāpajjati.

ज्ञान के कारण वह कैसे आपत्ति में नहीं पड़ता? वह कप्पिय और अकप्पिय को जानता है, इसलिए वह कप्पिय (उचित) ही करता है, अकप्पिय (अनुचित) नहीं करता; इस प्रकार ज्ञान के कारण वह आपत्ति में नहीं पड़ता।

Kathaṃ akukkuccapakatatāya nāpajjati? So hi kappiyākappiyaṃ nissāya kukkucce uppanne vatthuṃ oloketvā mātikaṃ padabhājanaṃ antarāpattiṃ [Pg.143] āpattiṃ anāpattiñca oloketvā kappiyañce hoti karoti, akappiyañce na karoti; evaṃ akukkuccapakatatāya nāpajjati.

कुकुच्च (संशय) न करने के स्वभाव के कारण वह कैसे आपत्ति में नहीं पड़ता? कप्पिय और अकप्पिय के विषय में संशय उत्पन्न होने पर, वह वस्तु (घटना), मातिका (नियम), पदभाजन (शब्द-व्याख्या), अन्तरापत्ति (मध्यवर्ती आपत्ति), आपत्ति और अनापत्ति को देखकर, यदि वह कप्पिय (कल्प्य) हो तो करता है, और यदि अकप्पिय हो तो नहीं करता; इस प्रकार कुकुच्च न करने के स्वभाव के कारण वह आपत्ति में नहीं पड़ता।

Kathaṃ akappiyādisaññitāya nāpajjati? So hi kappiyākappiyaṃ jānāti, tasmā akappiye kappiyasaññī na hoti, kappiye akappiyasaññī na hoti; suppatiṭṭhitā cassa sati hoti, adhiṭṭhātabbaṃ adhiṭṭheti, vikappetabbaṃ vikappeti. Iti imehi chahākārehi āpattiṃ nāpajjati. Āpattiṃ anāpajjanto akhaṇḍasīlo hoti parisuddhasīlo; evamassa attano sīlakkhandho sugutto hoti surakkhito.

अकप्पिय आदि की संज्ञा (भ्रम) न होने के कारण वह कैसे आपत्ति में नहीं पड़ता? वह कप्पिय और अकप्पिय को जानता है, इसलिए वह अकप्पिय में कप्पिय की संज्ञा (भ्रम) नहीं रखता और कप्पिय में अकप्पिय की संज्ञा नहीं रखता; उसकी स्मृति भली-भाँति प्रतिष्ठित होती है, वह अधिष्ठान करने योग्य वस्तुओं का अधिष्ठान करता है और विकल्प करने योग्य वस्तुओं का विकल्प करता है। इस प्रकार, इन छह कारणों से वह आपत्ति में नहीं पड़ता। आपत्ति में न पड़ते हुए वह अखंड शील वाला और परिशुद्ध शील वाला होता है; इस प्रकार उसका अपना शील-स्कंध सुरक्षित और सुसंयमित होता है।

Kathaṃ kukkuccapakatānaṃ paṭisaraṇaṃ hoti? Tiroraṭṭhesu tirojanapadesu ca uppannakukkuccā bhikkhū ‘‘asukasmiṃ kira vihāre vinayadharo vasatī’’ti dūratopi tassa santikaṃ āgantvā kukkuccaṃ pucchanti, so tehi katassa kammassa vatthuṃ oloketvā āpattānāpattigarukalahukādibhedaṃ sallakkhetvā desanāgāminiṃ desāpetvā vuṭṭhānagāminiyā vuṭṭhāpetvā suddhante patiṭṭhāpeti; evaṃ kukkuccapakatānaṃ paṭisaraṇaṃ hoti.

वह संशयग्रस्त भिक्षुओं का आश्रय कैसे होता है? अन्य देशों और अन्य जनपदों में जिन भिक्षुओं को संशय उत्पन्न होता है, वे यह सुनकर कि 'अमुक विहार में विनयधर रहते हैं', दूर से भी उनके पास आकर संशय के विषय में पूछते हैं। वह उनके द्वारा किए गए कर्म की वस्तु (परिस्थिति) को देखकर, आपत्ति-अनापत्ति और गुरु-लघु आदि भेदों को समझकर, देशनागामिनी आपत्ति की देशना करवाकर और वुट्ठानगामिनी आपत्ति से मुक्त करवाकर उन्हें शुद्धता में प्रतिष्ठित करता है; इस प्रकार वह संशयग्रस्त भिक्षुओं का आश्रय होता है।

Visārado saṅghamajjhe voharatīti avinayadharassa hi saṅghamajjhe kathentassa bhayaṃ sārajjaṃ okkamati, vinayadharassa taṃ na hoti. Kasmā? ‘‘Evaṃ kathentassa doso hoti; evaṃ na doso’’ti ñatvā kathanato.

'वह संघ के मध्य निर्भय होकर बोलता है'—इसका अर्थ है कि संघ के मध्य बोलते समय जो विनयधर नहीं है, उसके मन में भय और संकोच उत्पन्न होता है, किंतु विनयधर को ऐसा नहीं होता। क्यों? क्योंकि वह यह जानकर बोलता है कि 'इस प्रकार बोलने से दोष होता है और इस प्रकार बोलने से दोष नहीं होता'।

Paccatthike sahadhammena suniggahitaṃ niggaṇhātīti ettha dvidhā paccatthikā nāma – attapaccatthikā ca sāsanapaccatthikā ca. Tattha mettiyabhummajakā ca bhikkhū vaḍḍho ca licchavī amūlakena antimavatthunā codesuṃ, ime attapaccatthikā nāma. Ye vā panaññepi dussīlā pāpadhammā, sabbe te attapaccatthikā. Viparītadassanā pana ariṭṭhabhikkhukaṇṭakasāmaṇeravesālikavajjiputtakā parūpahāraaññāṇakaṅkhāparavitaraṇādivādā mahāsaṅghikādayo ca abuddhasāsanaṃ ‘‘buddhasāsana’’nti vatvā katapaggahā sāsanapaccatthikā nāma. Te sabbepi sahadhammena sakāraṇena vacanena yathā taṃ asaddhammaṃ patiṭṭhāpetuṃ na sakkonti, evaṃ suniggahitaṃ katvā niggaṇhāti.

'वह विरोधियों का धर्मानुसार भली-भाँति निग्रह करता है'—यहाँ विरोधी दो प्रकार के होते हैं: आत्म-विरोधी (व्यक्तिगत शत्रु) और शासन-विरोधी (धर्म के शत्रु)। उनमें मेत्तिय और भुम्मजक भिक्षु तथा वड्ढ लिच्छवि, जिन्होंने निराधार अंतिम वस्तु (पाराजिक) का आरोप लगाया था, वे 'आत्म-विरोधी' कहलाते हैं। अथवा जो अन्य दुःशील और पापी स्वभाव वाले हैं, वे सभी आत्म-विरोधी हैं। इसके विपरीत, गलत दृष्टि रखने वाले अरिट्ठ भिक्षु, कण्टक श्रमणेर, वैशाली के वज्जिपुत्तक, और परूपहार, अज्ञान, कंखा, परवितरण आदि वादों को मानने वाले महासांघिक आदि, जो बुद्ध-वचन न होने पर भी उसे 'बुद्ध-वचन' कहकर प्रचारित करते हैं, 'शासन-विरोधी' कहलाते हैं। वह उन सभी का धर्मानुसार और सकारण वचनों से इस प्रकार निग्रह करता है कि वे उस अधर्म को स्थापित न कर सकें।

Saddhammaṭṭhitiyā [Pg.144] paṭipanno hotīti ettha pana tividho saddhammo pariyattipaṭipattiadhigamavasena. Tattha tepiṭakaṃ buddhavacanaṃ pariyattisaddhammo nāma. Terasa dhutaṅgaguṇā cuddasa khandhakavattāni dveasīti mahāvattānīti ayaṃ paṭipattisaddhammo nāma. Cattāro maggā ca phalāni cāti ayaṃ adhigamasaddhammo nāma.

'वह सद्धर्म की स्थिति के लिए प्रतिपन्न (प्रयत्नशील) होता है'—यहाँ सद्धर्म तीन प्रकार का है: परियत्ति (शिक्षा), पटिपत्ति (अभ्यास) और अधिगम (साक्षात्कार)। उनमें त्रिपिटक रूपी बुद्ध-वचन 'परियत्ति सद्धर्म' कहलाता है। तेरह धुतंग गुण, चौदह खन्धक वृत्त और बयासी महावृत्त—यह 'पटिपत्ति सद्धर्म' कहलाता है। चार मार्ग और चार फल—यह 'अधिगम सद्धर्म' कहलाता है।

Tattha keci therā ‘‘yo vo, ānanda, mayā dhammo ca vinayo ca desito paññatto, so vo mamaccayena satthā’’ti (dī. ni. 2.216) iminā suttena ‘‘sāsanassa pariyatti mūla’’nti vadanti. Keci therā ‘‘ime ca subhadda bhikkhū sammā vihareyyuṃ, asuñño loko arahantehi assā’’ti (dī. ni. 2.214) iminā suttena ‘‘sāsanassa paṭipattimūla’’nti vatvā ‘‘yāva pañca bhikkhū sammā paṭipannā saṃvijjanti, tāva sāsanaṃ ṭhitaṃ hotī’’ti āhaṃsu. Itare pana therā pariyattiyā antarahitāya suppaṭipannassapi dhammābhisamayo natthī’’ti āhaṃsu. Sace pañca bhikkhū cattāri pārājikāni rakkhaṇakā honti, te saddhe kulaputte pabbājetvā paccantime janapade upasampādetvā dasavaggaṃ gaṇaṃ pūretvā majjhime janapadepi upasampadaṃ karissanti, etenupāyena vīsativaggagaṇaṃ saṅghaṃ pūretvā attanopi abbhānakammaṃ katvā sāsanaṃ vuḍḍhiṃ virūḷhiṃ vepullaṃ gamayissanti. Evamayaṃ vinayadharo tividhassāpi saddhammassa ciraṭṭhitiyā paṭipanno hotīti evamayaṃ vinayadharo ime tāva pañcānisaṃse paṭilabhatīti veditabbo.

वहाँ कुछ स्थविर 'हे आनंद! मेरे द्वारा जो धर्म और विनय देशित और प्रज्ञप्त किया गया है, वही मेरे बाद तुम्हारा शास्ता होगा'—इस सूत्र के आधार पर कहते हैं कि 'परियत्ति ही शासन का मूल है'। कुछ स्थविर 'हे सुभद्र! यदि ये भिक्षु सम्यक् विहार करेंगे, तो लोक अर्हतों से शून्य नहीं होगा'—इस सूत्र के आधार पर 'पटिपत्ति ही शासन का मूल है' ऐसा कहकर कहते हैं कि 'जब तक पाँच भिक्षु भी सम्यक् रूप से प्रतिपन्न (अभ्यासरत) रहेंगे, तब तक शासन स्थित रहेगा'। अन्य स्थविर कहते हैं कि 'परियत्ति के लुप्त हो जाने पर सम्यक् प्रतिपन्न व्यक्ति को भी धर्माभिसमय (सत्य का ज्ञान) नहीं होता'। यदि चार पाराजिकों की रक्षा करने वाले पाँच भिक्षु हों, तो वे श्रद्धालु कुलपुत्रों को प्रव्रजित कर, प्रत्यंत जनपदों में उपसंपदा देकर, दस भिक्षुओं के गण को पूर्ण कर, मध्य जनपद में भी उपसंपदा करेंगे। इस उपाय से बीस भिक्षुओं के संघ को पूर्ण कर, अपना अब्भान-कर्म (शुद्धि) कर, शासन को वृद्धि, विरूढ़ि और विपुलता तक पहुँचाएंगे। इस प्रकार यह विनयधर तीनों प्रकार के सद्धर्म की चिर-स्थिति के लिए प्रतिपन्न होता है। इस प्रकार यह विनयधर इन पाँच लाभों को प्राप्त करता है, ऐसा जानना चाहिए।

Katame cha ānisaṃse labhatīti? Tassādheyyo uposatho, pavāraṇā, saṅghakammaṃ, pabbajjā, upasampadā, nissayaṃ deti sāmaṇeraṃ upaṭṭhāpeti.

वह कौन से छह लाभ प्राप्त करता है? उपोसथ, प्रवारणा, संघकर्म, प्रव्रज्या और उपसंपदा उसके अधीन होते हैं; वह निश्रय (आश्रय) देता है और श्रमणेर से सेवा ग्रहण करता है।

Ye ime cātuddasiko, pannarasiko, sāmaggiuposatho, saṅghe uposatho, gaṇe puggale uposatho, suttuddeso, pārisuddhi, adhiṭṭhānauposathoti nava uposathā, sabbe te vinayadharāyattā.

ये जो चौदहवीं का, पंद्रहवीं का, सामग्गी उपोसथ, संघ में उपोसथ, गण में उपोसथ, पुग्गल में उपोसथ, सुत्तुद्देस, पारिसुद्धि, और अधिष्ठान उपोसथ—ये नौ प्रकार के उपोसथ हैं, ये सभी विनयधर के अधीन (सम्बद्ध) हैं।

Yāpi ca imā cātuddasikā pannarasikā, sāmaggipavāraṇā, saṅghe pavāraṇā gaṇe puggale pavāraṇā, tevācikā, dvevācikā, samānavassikā pavāraṇāti nava pavāraṇāyo, tāpi vinayadharāyattā eva, tassa santakā, so tāsaṃ sāmī.

और ये जो चौदहवीं की, पंद्रहवीं की, सामग्गी पवारणा, संघ में पवारणा, गण में पवारणा, पुग्गल में पवारणा, तेवाचिका (तीन बार कहना), द्वेवाचिका (दो बार कहना), और समानवस्सिका पवारणा—ये नौ प्रकार की पवारणाएँ हैं, वे भी विनयधर के ही अधीन हैं, वे उसी की संपत्ति हैं, और वह उनका स्वामी है।

Yānipi [Pg.145] imāni apalokanakammaṃ ñattikammaṃ ñattidutiyakammaṃ ñatticatutthakammanti cattāri saṅghakammāni, tāni vinayadharāyattāni.

और ये जो अपलोकन-कर्म, ज्ञप्ति-कर्म, ज्ञप्ति-द्वितीय-कर्म, और ज्ञप्ति-चतुर्थ-कर्म—ये चार संघ-कर्म हैं, वे भी विनयधर के ही अधीन हैं।

Yāpi cāyaṃ upajjhāyena hutvā kulaputtānaṃ pabbajjā ca upasampadā ca kātabbā, ayampi vinayadharāyattāva. Na hi añño dvipiṭakadharopi etaṃ kātuṃ labhati. So eva nissayaṃ deti, sāmaṇeraṃ upaṭṭhāpeti. Añño neva nissayaṃ dātuṃ labhati, na sāmaṇeraṃ upaṭṭhāpetuṃ. Sāmaṇerūpaṭṭhānaṃ paccāsīsanto pana vinayadharassa santike upajjhaṃ gāhāpetvā vattapaṭipattiṃ sādituṃ labhati. Ettha ca nissayadānañceva sāmaṇerūpaṭṭhānañca ekamaṅgaṃ.

और उपाध्याय बनकर कुलपुत्रों को जो प्रव्रज्या और उपसंपदा दी जानी चाहिए, वह भी विनयधर के ही अधीन है। क्योंकि विनयधर के अतिरिक्त कोई दूसरा, यहाँ तक कि दो पिटकों का ज्ञाता भी, इसे करने का अधिकार नहीं रखता। वही (विनयधर) निश्रय (निसय) देता है और सामणेर की सेवा स्वीकार करता है। दूसरा कोई न तो निश्रय दे सकता है और न ही सामणेर की सेवा स्वीकार कर सकता है। सामणेर की सेवा की इच्छा रखने वाला व्यक्ति विनयधर के पास उपाध्याय स्वीकार करवाकर (उपाध्याय बनाकर) सेवा और आचरण का लाभ ले सकता है। यहाँ निश्रय देना और सामणेर की सेवा स्वीकार करना, दोनों को एक ही अंग माना गया है।

Iti imesu chasu ānisaṃsesu ekena saddhiṃ purimā pañca cha honti, dvīhi saddhiṃ satta, tīhi saddhiṃ aṭṭha, catūhi saddhiṃ nava, pañcahi saddhiṃ dasa, sabbehi petehi saddhiṃ ekādasāti evaṃ vinayadharo puggalo pañca cha satta aṭṭha nava dasa ekādasa ca ānisaṃse labhatīti veditabbo. Evaṃ bhagavā ime ānisaṃse dassento vinayapariyattiyā vaṇṇaṃ bhāsatīti veditabbo.

इस प्रकार इन छह लाभों (आनिसंसों) में से, एक के साथ पहले के पाँच मिलकर छह होते हैं, दो के साथ सात, तीन के साथ आठ, चार के साथ नौ, पाँच के साथ दस, और इन सभी के साथ मिलकर ग्यारह होते हैं। इस प्रकार यह समझना चाहिए कि विनयधर व्यक्ति पाँच, छह, सात, आठ, नौ, दस और ग्यारह लाभ प्राप्त करता है। इस प्रकार भगवान इन लाभों को दिखाते हुए विनय-परियत्ति (विनय के अध्ययन) की प्रशंसा करते हैं, ऐसा समझना चाहिए।

Ādissa ādissāti punappunaṃ vavatthapetvā visuṃ visuṃ katvā. Āyasmato upālissa vaṇṇaṃ bhāsatīti vinayapariyattiṃ nissāya upālittherassa guṇaṃ bhāsati thometi pasaṃsati. Kasmā? Appeva nāma mama vaṇṇanaṃ sutvāpi bhikkhū upālissa santike vinayaṃ uggahetabbaṃ pariyāpuṇitabbaṃ maññeyyuṃ, evamidaṃ sāsanaṃ addhaniyaṃ bhavissati, pañcavassasahassāni pavattissatīti.

'आदिस्स आदिस्स' का अर्थ है—बार-बार व्यवस्थित करके, अलग-अलग करके। 'आयुष्मान उपाली की प्रशंसा करते हैं' का अर्थ है—विनय-परियत्ति के आधार पर आयुष्मान उपाली थेर के गुणों का बखान करते हैं, उनकी स्तुति और प्रशंसा करते हैं। क्यों? ताकि मेरी प्रशंसा सुनकर भी भिक्षु यह समझें कि आयुष्मान उपाली के पास विनय सीखना चाहिए और उसका अध्ययन करना चाहिए; इस प्रकार यह शासन दीर्घजीवी होगा और पाँच हजार वर्षों तक बना रहेगा।

Tedha bahū bhikkhūti te imaṃ bhagavato vaṇṇanaṃ sutvā ‘‘ime kirānisaṃse neva suttantikā na ābhidhammikā labhantī’’ti yathāparikittitānisaṃsādhigame ussāhajātā bahū bhikkhū therā ca navā ca majjhimā ca āyasmato upālissa santike vinayaṃ pariyāpuṇantīti ayamettha attho. Idhāti nipātamattameva.

'तेध बहू भिक्खू' का अर्थ है—वे भगवान की इस प्रशंसा को सुनकर, यह सोचते हुए कि "ये लाभ न तो सुत्तन्तिक (सूत्रों के ज्ञाता) प्राप्त करते हैं और न ही आभिधम्मिक (अभिधर्म के ज्ञाता)", उन वर्णित लाभों को प्राप्त करने के उत्साह से भरकर, बहुत से स्थविर, नवक और मध्यम भिक्षु आयुष्मान उपाली के पास विनय का अध्ययन करने लगे—यही यहाँ अर्थ है। 'इध' शब्द यहाँ केवल एक निपात मात्र है।

439-40. Uddissamāneti ācariyena antevāsikassa uddissamāne, so pana yasmā ācariye attano ruciyā uddisante vā ācariyaṃ yācitvā [Pg.146] antevāsikena uddisāpente vā yo naṃ dhāreti, tasmiṃ sajjhāyaṃ karonte vā uddissamāno nāma hoti, tasmā ‘‘uddisante vā uddisāpente vā sajjhāyaṃ vā karonte’’ti padabhājanaṃ vuttaṃ. Khuddānukhuddakehīti khuddakehi ca anukhuddakehi ca. Yāvadevāti tesaṃ saṃvattanamariyādaparicchedavacanaṃ. Idaṃ vuttaṃ hoti – etāni hi ye uddisanti, uddisāpenti sajjhāyanti vā, tesaṃ tāva saṃvattanti yāva ‘‘kappati nu kho, na kappati nu kho’’ti kukkuccasaṅkhāto vippaṭisāro vihesā vicikicchāsaṅkhāto manovilekho ca uppajjatiyeva. Atha vā yāvadevāti atisayavavatthāpanaṃ; tassa saṃvattantīti iminā sambandho, kukkuccāya vihesāya vilekhāya ativiya saṃvattantiyevāti vuttaṃ hoti. Upasampannassa vinayaṃ vivaṇṇetīti upasampannassa santike tassa tasmiṃ vimatiṃ uppādetukāmo vinayaṃ vivaṇṇeti nindati garahati. Sesamettha uttānameva.

४३९-४०. 'उद्दिस्समाने' का अर्थ है—आचार्य द्वारा अन्तेवासिक (शिष्य) को पाठ सुनाए जाते समय। वह (पातिमोक्ख), क्योंकि आचार्य अपनी रुचि से सुनाते हैं या शिष्य की प्रार्थना पर सुनाते हैं, जो उसे धारण करता है, उसके स्वाध्याय करते समय भी 'उद्दिस्समान' (पढ़ा जा रहा) कहलाता है; इसीलिए पदभाजन में "सुनाते हुए, सुनवाते हुए या स्वाध्याय करते हुए" कहा गया है। 'खुद्दानुखुद्दकेहि' का अर्थ है—क्षुद्र (छोटे) और अनुक्षुद्र (उससे भी छोटे) शिक्षापदों द्वारा। 'यावदेव' शब्द उनके (कुकुच्च आदि के) उत्पन्न होने की सीमा को निर्धारित करने वाला शब्द है। इसका अर्थ यह है—जो इन क्षुद्र और अनुक्षुद्र शिक्षापदों का पाठ करते हैं, करवाते हैं या स्वाध्याय करते हैं, उनके मन में "क्या यह कल्प्य (उचित) है या अकल्प्य (अनुचित)?" इस प्रकार का कुकुच्च (पश्चाताप), विहेसा (थकावट/परेशानी) और विचिकित्सा रूपी मनोविलेख (मानसिक उद्वेग) उत्पन्न होता ही है। अथवा 'यावदेव' शब्द अतिशय निर्धारण के लिए है; इसका संबंध 'संवत्तन्ति' पद के साथ है, जिसका अर्थ है कि वे कुकुच्च, विहेसा और विलेख के लिए अत्यधिक प्रवृत्त होते हैं। 'उपसंपन्नस्स विनयं विवण्णेति' का अर्थ है—उपसंपन्न (भिक्षु) के पास, उसके मन में उस शिक्षापद के प्रति विमति (संदेह) उत्पन्न करने की इच्छा से विनय की निंदा करना, बुराई करना या तिरस्कार करना। शेष अंश यहाँ स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान—क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Vilekhanasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

विलेखन शिक्षापद समाप्त (दूसरा)।

3. Mohanasikkhāpadavaṇṇanā

३. मोहन शिक्षापद की व्याख्या।

444. Tatiye – anvaddhamāsanti anupaṭipāṭiyā addhamāse addhamāse; yasmā pana so uposathadivase uddisiyati, tasmā ‘‘anuposathika’’nti padabhājane vuttaṃ. Uddissamāneti uddisiyamāne. Yasmā pana so pātimokkhuddesake uddisante uddisiyamāno nāma hoti, tasmā ‘‘uddisante’’ti padabhājane vuttaṃ. Yañca tattha āpattiṃ āpannoti tasmiṃ anācāre ciṇṇe yaṃ āpattiṃ āpanno. Yathādhammo kāretabboti aññāṇena āpannattā tassā āpattiyā mokkho natthi, yathā pana dhammo ca vinayo ca ṭhito, tathā kāretabbo. Desanāgāminiñce āpanno hoti, desāpetabbo, vuṭṭhānagāminiñce, vuṭṭhāpetabboti attho. Sādhukanti suṭṭhu. Aṭṭhiṃkatvāti atthikabhāvaṃ katvā; atthiko hutvāti vuttaṃ hoti.

४४४. तीसरे (शिक्षापद) में—'अन्वद्धमासं' का अर्थ है—क्रमशः प्रत्येक आधे महीने (पक्ष) में; चूँकि वह पातिमोक्ख उपोसथ के दिन सुनाया जाता है, इसलिए पदभाजन में 'अनुपोसथिकं' कहा गया है। 'उद्दिस्समाने' का अर्थ है—पाठ किए जाते समय। चूँकि पातिमोक्ख का पाठ करने वाले के पाठ करते समय वह 'उद्दिस्समान' कहलाता है, इसलिए पदभाजन में 'उद्दिसन्ते' कहा गया है। 'यञ्च तत्थ आपत्तिं आपन्नो' का अर्थ है—उस अनुचित आचरण के किए जाने पर जिस आपत्ति को प्राप्त हुआ है। 'यथाधम्मो कारेतब्बो' का अर्थ है—अज्ञानता के कारण आपत्ति प्राप्त होने से उस आपत्ति से मुक्ति नहीं है, बल्कि जिस प्रकार धर्म और विनय स्थित हैं, उसी के अनुसार (दंड या शुद्धि) की जानी चाहिए। यदि 'देशनागामी' आपत्ति प्राप्त हुई है, तो देशना (प्रायश्चित) करानी चाहिए, और यदि 'वुट्ठानगामी' (संघदिसेस) आपत्ति है, तो वुट्ठान (शुद्धि प्रक्रिया) करानी चाहिए—यही अर्थ है। 'साधुकं' का अर्थ है—भली-भाँति। 'अट्ठिंकत्वा' का अर्थ है—अर्थी (इच्छुक) भाव बनाकर; अर्थात् अर्थी होकर—यह कहा गया है।

447. Dhammakammetiādīsu [Pg.147] mohāropanakammaṃ adhippetaṃ. Sesamettha uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

४४७. 'धम्मकम्मे' आदि पदों में 'मोहारोपन-कर्म' अभिप्रेत है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। तीन समुत्थान—क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Mohanasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

मोहन शिक्षापद समाप्त (तीसरा)।

4. Pahārasikkhāpadavaṇṇanā

४. प्रहार शिक्षापद की व्याख्या।

449. Catutthe – pahāraṃ dentīti ‘‘āvuso pīṭhakaṃ paññapetha, pādadhovanaṃ āharathā’’tiādīni vatvā tathā akarontānaṃ pahāraṃ denti.

४४९. चौथे (सिक्खापद) में - 'प्रहार देते हैं' का अर्थ है - 'आयुष्मन्! आसन बिछाओ, पैर धोने का जल लाओ' आदि कहकर, वैसा न करने वाले (सत्तरसवर्गीय भिक्षुओं) को प्रहार देते हैं।

451. Pahāraṃ deti āpatti pācittiyassāti ettha paharitukāmatāya pahāre dinne sacepi marati pācittiyameva. Pahārena hattho vā pādo vā bhijjati, sīsaṃ vā bhinnaṃ hoti, pācittiyameva. ‘‘Yathāyaṃ saṅghamajjhe na virocati, tathā naṃ karomī’’ti evaṃ virūpakaraṇādhippāyena kaṇṇaṃ vā nāsaṃ vā chindati, dukkaṭaṃ.

४५१. 'प्रहार देता है तो पाचित्तिय आपत्ति होती है' - यहाँ प्रहार करने की इच्छा से प्रहार करने पर यदि वह मर भी जाए, तो भी पाचित्तिय ही है। प्रहार से हाथ या पैर टूट जाए, या सिर फट जाए, तो भी पाचित्तिय ही है। 'जिससे यह संघ के बीच शोभित न हो, वैसा इसे कर दूँ' - इस प्रकार विरूप करने (विकृत करने) के अभिप्राय से यदि कान या नाक काटता है, तो दुक्कट (आपत्ति) होती है।

452. Anupasampannassāti gahaṭṭhassa vā pabbajitassa vā itthiyā vā purisassa vā antamaso tiracchānagatassāpi pahāraṃ deti, dukkaṭaṃ. Sace pana rattacitto itthiṃ paharati, saṅghādiseso.

४५२. 'अनुपसम्पन्न को' - गृहस्थ को या (श्रामणेर आदि) प्रव्रजित को, स्त्री को या पुरुष को, यहाँ तक कि तिर्यक (पशु) को भी प्रहार देता है, तो दुक्कट होता है। यदि रागयुक्त चित्त से स्त्री को प्रहार करता है, तो संघादिशेष होता है।

453. Kenaci viheṭhiyamānoti manussena vā tiracchānagatena vā viheṭhiyamāno. Mokkhādhippāyoti tato attano mokkhaṃ patthayamāno. Pahāraṃ detīti kāyakāyapaṭibaddhanissaggiyānaṃ aññatarena pahāraṃ deti, anāpatti. Sacepi antarāmagge coraṃ vā paccatthikaṃ vā viheṭhetukāmaṃ disvā ‘‘upāsaka, ettheva tiṭṭha, mā āgamī’’ti vatvā vacanaṃ anādiyitvā āgacchantaṃ ‘‘gaccha re’’ti muggarena vā satthakena vā paharitvā yāti, so ce tena pahārena marati, anāpattiyeva. Vāḷamigesupi eseva nayo. Sesamettha uttānameva. Samuṭṭhānādīni panassa paṭhamapārājikasadisāni, idaṃ pana dukkhavedananti.

४५३. 'किसी के द्वारा सताया जाता हुआ' - मनुष्य या तिर्यक के द्वारा सताया जाता हुआ। 'मोक्ष के अभिप्राय से' - उससे अपनी मुक्ति (बचाव) की इच्छा करते हुए। 'प्रहार देता है' - शरीर, शरीर से सम्बद्ध वस्तु या फेंके जाने वाले शस्त्रों में से किसी एक से प्रहार देता है, तो अनापत्ति है। यदि मार्ग में चोर या शत्रु को सताने की इच्छा से आते देख 'उपासक! यहीं रुक जाओ, आगे मत आओ' कहकर, (उसके) बात न मानने पर और आने पर 'जा रे!' कहकर मुग्दर (गदा) या छोटे चाकू से प्रहार करके जाता है, और यदि वह उस प्रहार से मर भी जाता है, तो अनापत्ति ही है। हिंसक पशुओं के विषय में भी यही विधि है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। इसके समुत्थान आदि प्रथम पाराजिक के समान हैं, किन्तु यह दुःखवेदना वाला है।

Pahārasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

प्रहार सिक्खापद चौथा समाप्त।

5. Talasattikasikkhāpadavaṇṇanā

५. तलसत्तिक (हथेली उठाना) सिक्खापद का वर्णन।

454. Pañcame [Pg.148]talasattikaṃ uggirantīti pahāradānākāraṃ dassetvā kāyampi kāyapaṭibaddhampi uccārenti. Te pahārasamuccitā rodantīti te pahāraparicitā pubbepi laddhapahārattā idāni ca pahāraṃ dassantīti maññamānā rodantīti attho. ‘‘Pahārassa muccitā’’tipi sajjhāyanti, tattha ‘‘pahārassa bhītā’’ti attho.

४५४. पाँचवें में - 'तलसत्तिक (हथेली या प्रहार की मुद्रा) उठाते हैं' का अर्थ है - प्रहार देने का आकार दिखाकर शरीर को या शरीर से सम्बद्ध (शस्त्र) को ऊपर उठाते हैं। 'वे प्रहार की आशंका से रोते हैं' - वे (सत्तरसवर्गीय भिक्षु) प्रहार के अभ्यस्त होने के कारण, पहले भी प्रहार प्राप्त कर चुके होने से 'अब भी प्रहार देंगे' ऐसा मानते हुए रोते हैं - यह अर्थ है। 'प्रहार से मुक्त होने के लिए' (pahārassa muccitā) ऐसा भी पाठ करते हैं, वहाँ 'प्रहार से डरे हुए' यह अर्थ है।

457. Uggirati āpatti pācittiyassāti ettha sace uggiritvā viraddho pahāraṃ deti, avassaṃ dhāretuṃ asakkontassa pahāro sahasā patati, na paharitukāmatāya dinnattā dukkaṭaṃ. Tena pahārena hatthādīsu yaṃkiñci bhijjati, dukkaṭameva.

४५७. 'उठाता है तो पाचित्तिय आपत्ति होती है' - यहाँ यदि उठाकर चूक जाने पर प्रहार लग जाता है, तो निश्चित रूप से रोकने में असमर्थ भिक्षु का प्रहार अचानक गिर जाता है, प्रहार करने की इच्छा से न दिए जाने के कारण दुक्कट होता है। उस प्रहार से हाथ आदि में से कुछ भी टूटता है, तो दुक्कट ही है।

458. Mokkhādhippāyo talasattikaṃ uggiratīti ettha pubbe vuttesu vatthūsu purimanayeneva talasattikaṃ uggirantassa anāpatti. Sacepi virajjhitvā pahāraṃ deti, anāpattiyeva. Sesaṃ purimasadisameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

४५८. 'मोक्ष के अभिप्राय से तलसत्तिक उठाता है' - यहाँ पहले कहे गए चोर आदि विषयों में पूर्व विधि के अनुसार ही तलसत्तिक उठाने वाले को अनापत्ति है। यदि चूक कर प्रहार लग भी जाता है, तो अनापत्ति ही है। शेष समुत्थान आदि के साथ पहले के समान ही है।

Talasattikasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

तलसत्तिक सिक्खापद पाँचवाँ समाप्त।

6. Amūlakasikkhāpadavaṇṇanā

६. अमूलक सिक्खापद का वर्णन।

459. Chaṭṭhe – anuddhaṃsentīti te kira sayaṃ ākiṇṇadosattā ‘‘evaṃ bhikkhū amhe neva codessanti, na sāressantī’’ti attaparittāṇaṃ karontā paṭikacceva bhikkhū amūlakena saṅghādisesena codenti. Sesamettha terasakamhi amūlakasikkhāpade vuttanayattā uttānameva.

४५९. छठे में - 'दोषारोपण करते हैं' - वे (छब्बग्गीय भिक्षु) स्वयं दोषों से भरे होने के कारण 'इस प्रकार यदि हम पहले ही दोषारोपण कर देंगे, तो भिक्षु हमें न तो चोदना (दोषारोपण) करेंगे और न ही स्मरण कराएंगे' - ऐसा सोचकर अपनी रक्षा करते हुए पहले से ही भिक्षुओं को निराधार (अमूलक) संघादिशेष से चोदना करते हैं। शेष यहाँ तेरह (संघादिशेष) के अमूलक सिक्खापद में कही गई विधि के अनुसार स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त, दुःखवेदना।

Amūlakasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

अमूलक सिक्खापद छठा समाप्त।

7. Sañciccasikkhāpadavaṇṇanā

७. सञ्चिच्च (जानबूझकर) सिक्खापद का वर्णन।

464. Sattame – upadahantīti uppādenti. Kukkuccaṃ upadahati āpatti pācittiyassāti vācāya vācāya āpatti. Anupasampannassāti sāmaṇerassa[Pg.149]. Mātugāmena saddhiṃ raho maññe tayā nisinnaṃ nipannaṃ bhuttaṃ pītaṃ, saṅghamajjhe idañcidañca katantiādinā nayena kukkuccaṃ upadahati, vācāya vācāya dukkaṭaṃ. Sesamettha uttānameva. Samuṭṭhānādīnipi amūlakasadisānevāti.

४६४. सातवें में - 'उत्पन्न करते हैं' का अर्थ है - पैदा करते हैं। 'कुकुच्च (संशय) उत्पन्न करता है तो पाचित्तिय आपत्ति होती है' - प्रत्येक वचन पर आपत्ति होती है। 'अनुपसम्पन्न को' - श्रामणेर को। 'मैं समझता हूँ कि तुम स्त्री के साथ एकान्त में बैठे थे, लेटे थे, विकाल में भोजन किया था, मद्यपान किया था, संघ के बीच यह और वह कार्य किया था' - आदि विधि से कुकुच्च उत्पन्न करता है, तो प्रत्येक वचन पर दुक्कट होता है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि भी अमूलक के समान ही हैं।

Sañciccasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

सञ्चिच्च सिक्खापद सातवाँ समाप्त।

8. Upassutisikkhāpadavaṇṇanā

८. उपस्सुति (छिपकर सुनना) सिक्खापद का वर्णन।

471. Aṭṭhame – adhikaraṇajātānanti etehi bhaṇḍanādīhi uppannavivādādhikaraṇānaṃ. Upassutinti sutisamīpaṃ; yattha ṭhatvā sakkā hoti tesaṃ vacanaṃ sotuṃ, tatthāti attho. Gacchati āpatti dukkaṭassāti ettha padavāre padavāre dukkaṭaṃ. Mantentanti aññena saddhiṃ aññasmiṃ mantayamāne; ‘‘mantente’’ti vā pāṭho, ayamevattho.

४७१. आठवें में - 'अधिकरण उत्पन्न होने पर' - इन कलह आदि से उत्पन्न विवाद-अधिकरणों के। 'उपस्सुति' - सुनने के समीप; जहाँ खड़े होकर उनके वचनों को सुनना संभव हो, वहाँ - यह अर्थ है। 'जाता है तो दुक्कट आपत्ति होती है' - यहाँ प्रत्येक पद-विहार (कदम) पर दुक्कट होता है। 'मन्त्रणा करते हुए' - दूसरे के साथ किसी अन्य विषय में मन्त्रणा करते हुए; 'मन्तेन्ते' ऐसा भी पाठ है, अर्थ यही है।

473. Vūpasamissāmīti upasamaṃ gamissāmi, kalahaṃ na karissāmi. Attānaṃ parimocessāmīti mama akārakabhāvaṃ kathetvā attānaṃ mocessāmi. Sesamettha uttānameva.

४७३. 'शान्त करूँगा' - उपशम को प्राप्त करूँगा, कलह नहीं करूँगा। 'अपने आप को मुक्त करूँगा' - अपनी अकारकता (दोषहीनता) को कहकर अपने आप को (अधिकरण से) मुक्त करूँगा। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Theyyasatthasamuṭṭhānaṃ – kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, siyā kiriyaṃ sotukāmatāya gamanavasena, siyā akiriyaṃ ṭhitaṭṭhānaṃ āgantvā mantayamānānaṃ ajānāpanavasena, rūpiyaṃ aññavādakaṃ upassutīti imāni hi tīṇi sikkhāpadāni ekaparicchedāni, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

स्तेयसार्थ समुत्थान - काय-चित्त से और काय-वच-चित्त से समुत्थान होता है; कभी सुनने की इच्छा से जाने के कारण 'क्रिया' (सिक्खापद) होता है, कभी खड़े होने के स्थान पर आकर मन्त्रणा करने वालों को (अपनी उपस्थिति) न बताने के कारण 'अक्रिया' (सिक्खापद) होता है; क्योंकि रूपिय, अन्यवादक और उपस्सुति - ये तीन सिक्खापद एक ही सीमा वाले हैं; संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त, दुःखवेदना।

Upassutisikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

उपस्सुति सिक्खापद आठवाँ समाप्त।

9. Kammapaṭibāhanasikkhāpadavaṇṇanā

९. कर्मप्रतिबाहन सिक्खापद का वर्णन।

474. Navame – sace ca mayaṃ jāneyyāmāti sace mayaṃ jāneyyāma; cakāro pana nipātamattameva. Dhammikānanti dhammena vinayena satthusāsanena katattā dhammā etesu atthīti dhammikāni; tesaṃ dhammikānaṃ catunnaṃ saṅghakammānaṃ. Khiyyati āpatti pācittiyassāti ettha vācāya vācāya pācittiyaṃ[Pg.150]. Sesaṃ uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

४७४. नौवें (सिक्खापद) में - 'सचे च मयं जानेय्यामा' का अर्थ है 'यदि हम जान सकें'; यहाँ 'च' शब्द केवल एक निपात (अव्यय) है। 'धम्मिकानां' का अर्थ है - धर्म (सत्य वस्तु), विनय (चोदना-सारणा विनय) और शास्ता के शासन (ज्ञप्ति-कम्मवाचा) के अनुसार किए जाने के कारण, इन कर्मों में 'धम्म' विद्यमान है, इसलिए वे 'धार्मिक' कहलाते हैं; उन चार धार्मिक संघ-कर्मों के प्रति। 'खिय्यति आपत्ति पाचित्तियस्स' यहाँ प्रत्येक वचन के लिए पाचित्तिय आपत्ति होती है। शेष स्पष्ट है। तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Kammapaṭibāhanasikkhāpadaṃ navamaṃ.

कर्म-प्रतिबाहन (संघ-कर्म का विरोध करना) नामक नौवां सिक्खापद।

10. Chandaṃadatvāgamanasikkhāpadavaṇṇanā

१०. छन्द (सहमति) दिए बिना जाने के सिक्खापद की व्याख्या।

481. Dasame – vatthu vā ārocitanti codakena ca cuditakena ca attano kathā kathitā, anuvijjako sammato, ettāvatāpi vatthumeva ārocitaṃ hoti. Sesamettha uttānameva.

४८१. दसवें (सिक्खापद) में - 'वत्थु वा आरोचितं' का अर्थ है कि चोदक (आरोप लगाने वाला) और चुदितक (आरोपित) दोनों ने अपनी बात कह दी है, और अनुविज्जक (जांचकर्ता विनयधर) नियुक्त हो चुका है; इतने मात्र से ही 'वस्तु (मामला) सूचित' हो जाती है। यहाँ शेष स्पष्ट है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुरनिक्खेप (कार्यभार त्यागना) समुत्थान - काय, वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Chandaṃ adatvā gamanasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

छन्द (सहमति) दिए बिना जाने का दसवां सिक्खापद।

11. Dubbalasikkhāpadavaṇṇanā

११. दुब्बल (दुर्बल) सिक्खापद की व्याख्या।

484. Ekādasame – yathāmittatāti yathāmittatāya; yo yo mitto, tassa tassa detīti vuttaṃ hoti. Esa nayo sabbapadesu. Sesaṃ ujjhāpanakādīsu vuttanayattā uttānatthameva.

४८४. ग्यारहवें (सिक्खापद) में - 'यथामित्तता' का अर्थ है मित्रता के अनुसार; जो-जो मित्र है, उसे-उसे देता है - यह कहा गया है। यही नियम सभी पदों (यथासन्दिठ्ठता आदि) में लागू होता है। शेष उज्झापनक आदि सिक्खापदों में बताए गए तरीके के अनुसार स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Dubbalasikkhāpadaṃ ekādasamaṃ.

दुब्बल (दुर्बल) नामक ग्यारहवां सिक्खापद।

12. Pariṇāmanasikkhāpadavaṇṇanā

१२. परिणामन (मोड़ना/परिवर्तित करना) सिक्खापद की व्याख्या।

489. Dvādasame – yaṃ vattabbaṃ siyā, taṃ sabbaṃ tiṃsake pariṇāmanasikkhāpade vuttanayameva. Ayameva hi viseso – tattha attano pariṇāmitattā nissaggiyaṃ pācittiyaṃ, idha puggalassa pariṇāmitattā suddhikapācittiyanti.

४८९. बारहवें (सिक्खापद) में - जो कुछ कहना चाहिए, वह सब तिंसक (निसग्गिय पाचित्तिय) के परिणामन सिक्खापद में बताए गए तरीके के समान ही है। विशेष अंतर यही है कि - वहाँ अपने लिए (लाभ) मोड़ने के कारण निसग्गिय पाचित्तिय होता है, और यहाँ किसी अन्य व्यक्ति के लिए मोड़ने के कारण शुद्ध पाचित्तिय होता है।

Tisamuṭṭhānaṃ [Pg.151] – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और तीन वेदनाएँ।

Pariṇāmanasikkhāpadaṃ dvādasamaṃ.

परिणामन नामक बारहवां सिक्खापद।

Samatto vaṇṇanākkamena sahadhammikavaggo aṭṭhamo.

व्याख्या के क्रम से आठवां सहधार्मिक वर्ग समाप्त हुआ।

9. Ratanavaggo

९. रतन वर्ग (रत्न वर्ग)।

1. Antepurasikkhāpadavaṇṇanā

१. अन्तेपुर (राजमहल के भीतरी भाग) सिक्खापद की व्याख्या।

494. Rājavaggassa paṭhamasikkhāpade – orakoti parittako. Uparipāsādavaragatoti pāsādavarassa uparigato. Ayyānaṃ vāhasāti ayyānaṃ kāraṇā; tehi jānāpitattā jānāmīti vuttaṃ hoti.

४९४. राज-वर्ग के पहले सिक्खापद में - 'ओरको' का अर्थ है छोटा (तुच्छ)। 'उपरिपासादवरगतो' का अर्थ है श्रेष्ठ प्रासाद (महल) के ऊपरी तल पर गया हुआ। 'अय्यानं वाहसा' का अर्थ है 'आर्यों (स्वामियों) के कारण'; उनके द्वारा सूचित किए जाने के कारण 'मैं जानता हूँ' - यह कहा गया है।

497. Pitaraṃ patthetīti antaraṃ passitvā ghātetuṃ icchati. Rājantepuraṃ hatthisammaddantiādīsu hatthīhi sammaddo etthāti hatthisammaddaṃ; hatthisambādhanti attho. Assarathasammaddapadepi eseva nayo. ‘‘Sammatta’’nti keci paṭhanti, taṃ na gahetabbaṃ. ‘‘Rañño antepure hatthisammadda’’ntipi pāṭho, tattha hatthīnaṃ sammaddaṃ hatthisammaddanti attho, rañño antepure hatthisammaddo atthīti vuttaṃ hoti. Esa nayo sesapadesupi. Rajanīyānīti tasmiṃ antepure edisāni rūpādīni.

४९७. 'पितरं पत्थेति' का अर्थ है अवसर देखकर मारने की इच्छा करना। 'राजन्तेपुरं हत्थिसम्मदं' आदि पदों में - जहाँ हाथियों की भीड़ (संकुलता) हो, वह 'हत्थिसम्मद' है; इसका अर्थ 'हत्थिसम्बाध' (हाथियों के कारण संकीर्ण) है। 'अस्सरथसम्मद' पदों में भी यही नियम है। कुछ लोग 'सम्मत्तं' पाठ पढ़ते हैं, उसे ग्रहण नहीं करना चाहिए। 'रञ्ञो अन्तेपुरे हत्थिसम्मदं' ऐसा भी पाठ है, वहाँ हाथियों का परस्पर टकराना 'हत्थिसम्मद' है, अर्थात राजा के अन्तःपुर में हाथियों की भीड़ है - यह कहा गया है। शेष पदों में भी यही नियम है। 'रजनीयानि' का अर्थ है उस अन्तःपुर में ऐसे (आकर्षक) रूप आदि विद्यमान हैं।

498. Muddhāvasittassāti muddhani avasittassa. Anikkhanto rājā itoti anikkhantarājakaṃ, tasmiṃ anikkhantarājake; sayanighareti attho. Ratanaṃ vuccati mahesī, niggatanti nikkhantaṃ, aniggataṃ ratanaṃ itoti aniggataratanakaṃ, tasmiṃ aniggataratanake; sayanighareti attho. Sesamettha uttānameva.

४९८. 'मुद्धावसित्तस्स' का अर्थ है जिसके मस्तक पर (अभिषेक का जल) छिड़का गया हो। 'अनिक्खन्तो राजा इतो' (राजा यहाँ से बाहर नहीं निकला है) इसलिए वह 'अनिक्खन्तराजक' है; उस 'अनिक्खन्तराजक' शयनगृह में - यह अर्थ है। 'रतन' महिषी (पटरानी) को कहा जाता है। 'निग्गतं' का अर्थ है निकला हुआ; 'अनिग्गतं रतनं इतो' (रत्न/रानी यहाँ से बाहर नहीं निकली है) इसलिए वह 'अनिग्गतरतनक' है; उस 'अनिग्गतरतनक' शयनगृह में - यह अर्थ है। यहाँ शेष स्पष्ट है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन समुत्थान - काय-वाणी से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष का न होना (नोसञ्ञाविमोक्ख), अचित्तक, प्रज्ञप्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Antepurasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

अन्तेपुर नामक पहला सिक्खापद।

2. Ratanasikkhāpadavaṇṇanā

२. रतन (रत्न) सिक्खापद की व्याख्या।

502-3. Dutiye [Pg.152]vissaritvāti pamussitvā. Puṇṇapattaṃ nāma satato pañca kahāpaṇā. Kyāhaṃ karissāmīti kiṃ ahaṃ karissāmi. Ābharaṇaṃ omuñcitvāti mahālataṃ nāma navakoṭiagghanakaṃ alaṅkāraṃ apanetvā.

५०२-३. दूसरे (सिक्खापद) में - 'विस्सरित्वा' का अर्थ है भूलकर (स्मृति खोकर)। 'पुण्णपत्त' का अर्थ है सौ में से पाँच कहापण। 'क्याहं करिस्सामि' का अर्थ है 'मैं क्या करूँगा?'। 'आभरणं ओमुञ्चित्वा' का अर्थ है 'महालता' नामक नौ करोड़ मूल्य के आभूषण को उतारकर।

504. Antevāsīti paricārako.

५०४. 'अन्तेवासी' का अर्थ है परिचारक (सेवक)।

506. Aparikkhittassa upacāroti ettha upacāro nāma ārāmassa dve leḍḍupātā – ‘‘āvasathassa pana suppapāto vā musalapāto vā’’ti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Uggaṇhāti āpatti pācittiyassāti ettha jātarūparajataṃ attano atthāya uggaṇhantassa vā uggaṇhāpentassa vā nissaggiyaṃ pācittiyaṃ, saṅghagaṇapuggalacetiyanavakammānaṃ atthāya dukkaṭaṃ, avasesaṃ muttādiratanaṃ attano vā saṅghādīnaṃ vā atthāya uggaṇhantassa vā uggaṇhāpentassa vā dukkaṭaṃ. Kappiyavatthu vā akappiyavatthu vā hotu, antamaso mātu kaṇṇapiḷandhanatāḷapaṇṇampi gihisantakaṃ bhaṇḍāgārikasīsena paṭisāmentassa pācittiyameva.

५०६. 'अप रिक्खित्तस्स उपचारो' यहाँ 'उपचार' का अर्थ है - आराम (विहार) के लिए दो ढेले फेंकने की दूरी (लेड्डुपात); "किन्तु घर के लिए सूप (सको) गिरने की दूरी या मूसल गिरने की दूरी" - ऐसा महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है। 'उग्गण्हाति आपत्ति पाचित्तियस्स' यहाँ स्वर्ण-रजत को अपने लिए उठाने या उठवाने वाले भिक्षु को निसग्गिय पाचित्तिय होता है; संघ, गण, पुद्गल, चैत्य और नवकर्म के लिए (उठाने पर) दुक्कट होता है; स्वर्ण-रजत के अतिरिक्त अन्य रत्न जैसे मोती आदि को अपने लिए या संघ आदि के लिए उठाने या उठवाने पर दुक्कट होता है। वस्तु कप्पिय (कल्प्य) हो या अकप्पिय, यहाँ तक कि माता के कान का आभूषण ताड़-पत्र ही क्यों न हो, गृहस्थों की वस्तु को भण्डागारिक (कोषाध्यक्ष) के रूप में सुरक्षित रखने वाले भिक्षु को पाचित्तिय ही होता है।

Sace pana mātāpitūnaṃ santakaṃ avassaṃ paṭisāmetabbaṃ kappiyabhaṇḍaṃ hoti, attano atthāya gahetvā paṭisāmetabbaṃ. ‘‘Idaṃ paṭisāmetvā dehī’’ti vutte pana ‘‘na vaṭṭatī’’ti paṭikkhipitabbaṃ. Sace ‘‘paṭisāmehī’’ti pātetvā gacchanti, palibodho nāma hoti, paṭisāmetuṃ vaṭṭati. Vihāre kammaṃ karontā vaḍḍhakīādayo vā rājavallabhā vā attano upakaraṇabhaṇḍaṃ vā sayanabhaṇḍaṃ vā ‘‘paṭisāmetvā dethā’’ti vadanti, chandenapi bhayenapi na kātabbameva, guttaṭṭhānaṃ pana dassetuṃ vaṭṭati. Balakkārena pātetvā gatesu ca paṭisāmetuṃ vaṭṭati.

यदि माता-पिता की कोई ऐसी वस्तु (कल्पनीय वस्तु) हो जिसे अनिवार्य रूप से सुरक्षित रखना हो, तो उसे अपनी समझकर ग्रहण कर सुरक्षित रखना चाहिए। यदि वे कहें, "इसे सुरक्षित रखकर मुझे दे देना," तो "यह उचित नहीं है" कहकर मना कर देना चाहिए। यदि वे "इसे सुरक्षित रखो" कहकर उसे छोड़कर चले जाते हैं, तो वह उत्तरदायित्व (पलिबोध) बन जाता है, तब उसे सुरक्षित रखना उचित है। विहार में काम करने वाले बढ़ई आदि या राजा के प्रिय व्यक्ति यदि अपनी सामग्री या बिछावन आदि को "सुरक्षित रखकर हमें दे देना" कहें, तो स्नेह या भय के कारण ऐसा नहीं करना चाहिए, बल्कि उन्हें सुरक्षित स्थान दिखा देना उचित है। यदि वे बलपूर्वक छोड़कर चले जाएँ, तो उसे सुरक्षित रखना उचित है।

Ajjhārāme vā ajjhāvasathe vāti ettha sace mahāvihārasadiso mahārāmo hoti, tattha pākāraparikkhitte pariveṇe yattha bhikkhūhi vā sāmaṇerehi vā gahitaṃ bhavissatīti saṅkā uppajjati, tādise eva ṭhāne uggaṇhitvā vā uggaṇhāpetvā vā ṭhapetabbaṃ. Mahābodhidvārakoṭṭhakaambaṅgaṇasadisesu pana mahājanasañcaraṇaṭṭhānesu na gahetabbaṃ, palibodho na hoti. Kurundiyaṃ pana vuttaṃ ‘‘eko maggaṃ gacchanto nimanussaṭṭhāne kiñci bhaṇḍaṃ passati, ākiṇṇamanussepi jāte manussā tameva [Pg.153] bhikkhuṃ āsaṅkanti, tasmā maggā okkamma nisīditabbaṃ. Sāmikesu āgatesu taṃ ācikkhitabbaṃ. Sace sāmike na passati patirūpaṃ karissatī’’ti.

'अज्झारामे वा अज्झवसथे वा' (आराम के भीतर या आवास के भीतर) यहाँ यदि महाविहार जैसा कोई बड़ा आराम हो, तो वहाँ चहारदीवारी से घिरे हुए परिसर में जहाँ यह आशंका हो कि भिक्षुओं या श्रामणेरों द्वारा इसे उठा लिया जाएगा, वैसी जगह पर स्वयं उठाकर या दूसरों से उठवाकर रखना चाहिए। किन्तु महाबोधि के द्वार-मण्डप या आम्र-प्राङ्गण जैसे सार्वजनिक स्थानों पर, जहाँ लोगों का आना-जाना अधिक हो, वहाँ नहीं उठाना चाहिए, क्योंकि वहाँ कोई उत्तरदायित्व (पलिबोध) नहीं होता। कुरुन्दी (अट्ठकथा) में कहा गया है—"यदि कोई भिक्षु अकेला मार्ग पर जा रहा हो और निर्जन स्थान में कोई वस्तु देखे, तो लोगों के आ जाने पर भी वे उस भिक्षु पर ही संदेह करेंगे; इसलिए मार्ग से हटकर बैठ जाना चाहिए। जब स्वामी (मालिक) आएँ, तो उन्हें बता देना चाहिए। यदि स्वामी न मिलें, तो जो उचित हो वह करना चाहिए।"

Rūpena vā nimittena vā saññāṇaṃ katvāti ettha rūpaṃ nāma antobhaṇḍikāya bhaṇḍaṃ; tasmā bhaṇḍikaṃ muñcitvā gaṇetvā ettakā kahāpaṇā vā jātarūparajataṃ vāti sallakkhetabbaṃ. Nimittanti lañchanādi; tasmā lañchitāya bhaṇḍikāya mattikālañchananti vā lākhālañchananti vā nīlapilotikāya bhaṇḍikā katāti vā setapilotikāya katāti vā evamādi sabbaṃ sallakkhetabbaṃ.

'रूपेण वा निमित्तेन वा सञ्ञाणं कत्वा' (रूप या निमित्त से पहचान बनाकर) यहाँ 'रूप' का अर्थ है पोटली के भीतर की वस्तु; इसलिए पोटली को खोलकर और गिनकर यह निश्चित करना चाहिए कि इसमें इतने कहापण हैं या इतना सोना-चाँदी है। 'निमित्त' का अर्थ है चिह्न (मुहर) आदि; इसलिए मुहर लगी हुई पोटली पर मिट्टी की मुहर है या लाख की मुहर, अथवा नीले कपड़े की पोटली है या सफेद कपड़े की—इस प्रकार के सभी लक्षणों को नोट कर लेना चाहिए।

Bhikkhū patirūpāti lajjino kukkuccakā. Lolajātikānañhi hatthe ṭhapetuṃ na labhati. Yo pana neva tamhā āvāsā pakkamati, na sāmike passati, tenāpi attano cīvarādimūlaṃ na kātabbaṃ; thāvaraṃ pana senāsanaṃ vā cetiyaṃ vā pokkharaṇī vā kāretabbā. Sace dīghassa addhuno accayena sāmiko āgacchati, ‘‘upāsaka tava santakena idaṃ nāma kataṃ, anumodāhī’’ti vattabbo. Sace anumodati, iccetaṃ kusalaṃ; no ce anumodati, ‘‘mama dhanaṃ dethā’’ti codetiyeva, aññaṃ samādapetvā dātabbaṃ.

'भिक्खू पतिरूपा' का अर्थ है लज्जाशील और संकोची (कुक्कुच्चक) भिक्षु। चंचल स्वभाव वाले भिक्षुओं के हाथ में (वस्तु) रखने की अनुमति नहीं है। जो भिक्षु उस आवास से कहीं नहीं जाता और न ही स्वामियों को देख पाता है, उसे भी उस धन से अपने चीवर आदि का मूल्य नहीं चुकाना चाहिए; बल्कि उससे स्थायी सेनासन, चैत्य या पुष्करिणी (तालाब) बनवाना चाहिए। यदि लम्बे समय के बाद स्वामी आता है, तो उससे कहना चाहिए—"उपासक! तुम्हारी वस्तु से यह अमुक निर्माण कार्य कराया गया है, इसका अनुमोदन करो।" यदि वह अनुमोदन करता है, तो यह अच्छा है; यदि वह अनुमोदन नहीं करता और "मेरा धन मुझे दो" कहकर माँग करता है, तो दूसरों को प्रेरित कर (दान एकत्र कर) उसे दे देना चाहिए।

507. Ratanasammataṃ vissāsaṃ gaṇhātītiādīsu āmāsameva sandhāya vuttaṃ. Anāmāsaṃ na vaṭṭatiyeva. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

५०७. 'रतनसम्मत्तं विस्सासं गण्हाति' आदि में केवल स्पर्श करने योग्य (आमास) वस्तुओं के संदर्भ में कहा गया है। स्पर्श न करने योग्य (अनामास) वस्तुओं को विश्वास के आधार पर ग्रहण करना उचित नहीं है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। इसके छह समुत्थान हैं—क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकम्म, वचीकम्म, तिचित्त और तिवेदना।

Ratanasikkhāpadaṃ dutiyaṃ.

दूसरा रतन शिक्षापद (समाप्त)।

3. Vikālagāmappavisanasikkhāpadavaṇṇanā

३. विकाल-गाम-प्पविसन शिक्षापद की व्याख्या (असमय में गाँव में प्रवेश करने संबंधी शिक्षापद)।

508. Tatiye – tiracchānakathanti ariyamaggassa tiracchānabhūtaṃ kathaṃ. Rājakathanti rājapaṭisaṃyutta kathaṃ. Corakathādīsupi eseva nayo.

५०८. तीसरे (शिक्षापद) में—'तिरच्छानकथा' का अर्थ है आर्यमार्ग के विपरीत होने वाली कथा (चर्चा)। 'राजकथा' का अर्थ है राजा से संबंधित चर्चा। चोरकथा आदि में भी यही विधि है।

512. Santaṃ bhikkhunti ettha yaṃ vattabbaṃ, taṃ cārittasikkhāpade vuttameva. Sace sambahulā kenaci kammena gāmaṃ pavisanti, ‘‘vikāle gāmappavesanaṃ āpucchāmī’’ti [Pg.154] sabbehi aññamaññaṃ āpucchitabbaṃ. Tasmiṃ gāme taṃ kammaṃ na sampajjatīti aññaṃ gāmaṃ gacchanti, gāmasatampi hotu, puna āpucchanakiccaṃ natthi. Sace pana ussāhaṃ paṭippassambhetvā vihāraṃ gacchantā antarā aññaṃ gāmaṃ pavisitukāmā honti, puna āpucchitabbameva.

५१२. 'सन्तं भिक्खुं' यहाँ जो कहना चाहिए, वह चारित्त शिक्षापद में कहा ही गया है। यदि बहुत से भिक्षु किसी कार्यवश गाँव में प्रवेश करते हैं, तो उन सभी को एक-दूसरे से पूछना चाहिए—"विकाल (असमय) में गाँव में प्रवेश करने की अनुमति माँगता हूँ।" यदि उस गाँव में वह कार्य पूरा नहीं होता और वे दूसरे गाँव जाते हैं, तो चाहे सौ गाँव भी हों, पुनः पूछने की आवश्यकता नहीं है। किन्तु यदि वे (गाँव जाने का) उत्साह छोड़कर विहार की ओर लौट रहे हों और बीच में किसी अन्य गाँव में प्रवेश करना चाहें, तो पुनः पूछना ही चाहिए।

Kulaghare vā āsanasālāya vā bhattakiccaṃ katvā telabhikkhāya vā sappibhikkhāya vā caritukāmo hoti, sace passe bhikkhu atthi, āpucchitvā gantabbaṃ. Asante natthīti gantabbaṃ. Vīthiṃ otaritvā bhikkhuṃ passati, āpucchanakiccaṃ natthi, anāpucchitvāpi caritabbameva. Gāmamajjhena maggo hoti, tena gacchantassa telādibhikkhāya carissāmīti citte uppanne sace passe bhikkhu atthi, āpucchitvā caritabbaṃ. Maggā anokkamma bhikkhāya carantassa pana āpucchanakiccaṃ natthi, aparikkhittassa gāmassa upacāro adinnādāne vuttanayeneva veditabbo.

किसी कुल (गृहस्थ) के घर में या आसन-शाला में भोजन का कार्य पूरा करके यदि कोई तेल या घी की भिक्षा के लिए घूमना चाहता है, और यदि पास में कोई भिक्षु हो, तो उससे पूछकर जाना चाहिए। यदि कोई न हो, तो "कोई नहीं है" ऐसा विचार कर जाना चाहिए। यदि गली में उतरने के बाद कोई भिक्षु दिखाई दे, तो पूछने की आवश्यकता नहीं है, बिना पूछे भी घूमा जा सकता है। यदि गाँव के बीच से मार्ग जाता हो और वहाँ से जाते हुए मन में यह विचार आए कि "तेल आदि की भिक्षा के लिए घूमूँगा", तो यदि पास में भिक्षु हो, तो पूछकर घूमना चाहिए। किन्तु मार्ग से हटे बिना भिक्षा के लिए घूमने वाले के लिए पूछने की आवश्यकता नहीं है। बिना चहारदीवारी वाले गाँव के 'उपचार' (सीमा) को अदिन्नादान (शिक्षापद) में बताई गई विधि के अनुसार ही समझना चाहिए।

515. Antarārāmantiādīsu na kevalaṃ anāpucchā kāyabandhanaṃ abandhitvā saṅghāṭiṃ apārupitvā gacchantassapi anāpatti. Āpadāsūti sīho vā byaggho vā āgacchati, megho vā uṭṭheti, añño vā koci upaddavo uppajjati, anāpatti. Evarūpāsu āpadāsu bahigāmato antogāmaṃ pavisituṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

५१५. 'अन्तरालामे' आदि में न केवल बिना पूछे, बल्कि काय-बन्धन (कमरबंद) बाँधे बिना और संघाटी ओढ़े बिना जाने पर भी आपत्ति नहीं होती। 'आपदासु' का अर्थ है—यदि सिंह या बाघ आ जाए, या वर्षा होने लगे, अथवा कोई अन्य उपद्रव खड़ा हो जाए, तो आपत्ति नहीं होती। ऐसी आपदाओं में गाँव के बाहर से गाँव के भीतर प्रवेश करना उचित है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान—यह काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-अक्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकम्म, वचीकम्म, तिचित्त और तिवेदना वाला है।

Vikālagāmappavisanasikkhāpadaṃ tatiyaṃ.

तीसरा विकाल-गाम-प्पविसन शिक्षापद (समाप्त)।

4. Sūcigharasikkhāpadavaṇṇanā

४. सूचिघर शिक्षापद की व्याख्या (सुई रखने के घर/डिबिया संबंधी शिक्षापद)।

517-20. Catutthe – bhedanameva bhedanakaṃ; taṃ assa atthīti bhedanakameva. Araṇiketi araṇidhanuke. Vidheti vedhake. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

५१७-२०. चौथे में - तोड़ना ही 'भेदनक' है; क्योंकि इसमें वह (तोड़ना) है, इसलिए यह 'भेदनक' ही है। 'अरणिके' का अर्थ है अरणि-धनुष (आग जलाने का यंत्र) में। 'विधे' का अर्थ है वेधक (छेद करने वाला यंत्र) में। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त, त्रिवेदन।

Sūcigharasikkhāpadaṃ catutthaṃ.

सूचिघर सिक्खापद चौथा है।

5. Mañcasikkhāpadavaṇṇanā

५. मंच सिक्खापद की व्याख्या।

522. Pañcame [Pg.155]chedanakaṃ vuttanayameva.

५२२. पाँचवें में - 'छेदनक' (काटना) पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही है।

525. Chinditvā paribhuñjatīti ettha sace na chinditukāmo hoti, bhūmiyaṃ nikhaṇitvā pamāṇaṃ upari dasseti, uttānaṃ vā katvā paribhuñjati, ukkhipitvā vā tulāsaṅghāṭe ṭhapetvā aṭṭaṃ katvā paribhuñjati, sabbaṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५२५. 'काटकर उपयोग करता है' यहाँ यदि काटने की इच्छा न हो, तो भूमि में गाड़कर (अतिरिक्त) प्रमाण को ऊपर दिखा दे, या उसे उलटकर उपयोग करे, या ऊपर उठाकर शहतीर (tulāsaṅghāṭe) पर रखकर मचान (aṭṭaṃ) बनाकर उपयोग करे, तो यह सब कल्प्य (उचित) है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Mañcasikkhāpadaṃ pañcamaṃ.

मंच सिक्खापद पाँचवाँ है।

6. Tūlonaddhasikkhāpadavaṇṇanā

६. तूलोनद्ध सिक्खापद की व्याख्या।

526. Chaṭṭhe – tūlaṃ onaddhametthāti tūlonaddhaṃ; tūlaṃ pakkhipitvā upari cimilikāya onaddhanti vuttaṃ hoti. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५२६. छठे में - जिसमें रुई (तूल) मढ़ी हुई हो, वह 'तूलोनद्ध' है; रुई भरकर ऊपर से मोटे कपड़े (चिमिलिका) से मढ़ा गया, यह अर्थ है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Tūlonaddhasikkhāpadaṃ chaṭṭhaṃ.

तूलोनद्ध सिक्खापद छठा है।

7. Nisīdanasikkhāpadavaṇṇanā

७. निसीदन सिक्खापद की व्याख्या।

531-4. Sattame – nisīdanaṃ anuññātaṃ hotīti kattha anuññātaṃ? Cīvarakkhandhake paṇītabhojanavatthusmiṃ. Vuttañhi tattha – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, kāyaguttiyā cīvaraguttiyā senāsanaguttiyā nisīdana’’nti (mahāva. 353). Seyyathāpi purāṇāsikoṭṭhoti yathā nāma purāṇacammakāroti attho. Yathā hi cammakāro cammaṃ vitthataṃ karissāmīti ito cito ca samañchati, kaḍḍhati; evaṃ sopi taṃ nisīdanaṃ. Tena taṃ bhagavā evamāha – ‘‘nisīdanaṃ nāma sadasaṃ vuccatī’’ti santhatasadisaṃ santharitvā ekasmiṃ ante sugatavidatthiyā vidatthimatte padese dvīsu ṭhānesu phāletvā tisso dasā kariyanti, tāhi dasāhi sadasaṃ nāma vuccati. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५३१-४. सातवें में - 'निसीदन अनुमत है' यह कहाँ अनुमत है? चीवरखन्धक के प्रणीत-भोजन वस्तु में। वहाँ कहा गया है - 'भिक्षुओं! मैं शरीर की रक्षा के लिए, चीवर की रक्षा के लिए और शयनासन की रक्षा के लिए निसीदन की अनुमति देता हूँ।' 'जैसे पुराना असिकोष्ठ' का अर्थ है जैसे पुराना चर्मकार। जैसे चर्मकार चमड़े को फैलाने के लिए इधर-उधर खींचता है, वैसे ही उसने भी उस निसीदन को (खींचा)। इसलिए भगवान ने उसे ऐसा कहा - 'निसीदन सदश (झालर वाला) कहा जाता है' संथत के समान बिछाकर उपयोग करते समय, एक सिरे पर सुगत-वितस्ति के अनुसार एक वितस्ति के प्रमाण वाले स्थान पर दो जगहों से फाड़कर तीन दशाएँ (झालरें) बनाई जाती हैं, उन दशाओं के कारण इसे 'सदश' कहा जाता है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Nisīdanasikkhāpadaṃ sattamaṃ.

निसीदन सिक्खापद सातवाँ है।

8. Kaṇḍupaṭicchādisikkhāpadavaṇṇanā

८. कण्डुपटिच्छादि सिक्खापद की व्याख्या।

537. Aṭṭhame [Pg.156]kaṇḍupaṭicchādi anuññātā hotīti kattha anuññātā? Cīvarakkhandhake belaṭṭhasīsavatthusmiṃ. Vuttañhi tattha – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, yassa kaṇḍu vā piḷakā vā assāvo vā thullakacchu vā ābādho tassa kaṇḍupaṭicchādi’’nti (mahāva. 354).

५३७. आठवें में - 'कण्डुपटिच्छादि अनुमत है' यह कहाँ अनुमत है? चीवरखन्धक के बेलट्ठसीस वस्तु में। वहाँ कहा गया है - 'भिक्षुओं! जिस भिक्षु को खुजली (कण्डु), फुंसी (पिलका), स्राव (अस्साव) या बड़ी खुजली (थुल्लकच्छु) का रोग हो, उसे मैं कण्डुपटिच्छादि की अनुमति देता हूँ।'

539. Yassa adhonābhi ubbhajāṇumaṇḍalanti yassa bhikkhuno nābhiyā heṭṭhā jāṇumaṇḍalānaṃ upari. Kaṇḍūti kacchu. Piḷakāti lohitatuṇḍikā sukhumapiḷakā. Assāvoti arisabhagandaramadhumehādīnaṃ vasena asucipaggharaṇakaṃ. Thullakacchu vā ābādhoti mahāpiḷakābādho vuccati. Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५३९. 'जिसके नाभि के नीचे और घुटनों के ऊपर' का अर्थ है जिस भिक्षु की नाभि के नीचे और घुटनों के ऊपर (घाव हो)। 'कण्डु' का अर्थ है खुजली। 'पिलका' का अर्थ है लाल मुँह वाली सूक्ष्म फुंसियाँ। 'अस्साव' का अर्थ है बवासीर, भगंदर, मधुमेह आदि के कारण होने वाला अशुचि स्राव। 'थुल्लकच्छु' रोग का अर्थ है बड़ी फुंसियों का रोग। शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Kaṇḍupaṭicchādisikkhāpadaṃ aṭṭhamaṃ.

कण्डुपटिच्छादि सिक्खापद आठवाँ है।

9. Vassikasāṭikasikkhāpadavaṇṇanā

९. वस्सिकासार्टिका सिक्खापद की व्याख्या।

542. Navame – vassikasāṭikā anuññātā hotīti kattha anuññātā? Cīvarakkhandhake visākhāvatthusmiṃ. Vuttañhi tattha – ‘‘anujānāmi, bhikkhave, vassikasāṭika’’nti (mahāva. 352). Sesamettha uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५४२. नौवें में - 'वर्षा-शाटिका अनुमत है' यह कहाँ अनुमत है? चीवरखन्धक के विशाखा वस्तु में। वहाँ कहा गया है - 'भिक्षुओं! मैं वर्षा-शाटिका की अनुमति देता हूँ।' शेष यहाँ स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Vassikasāṭikasikkhāpadaṃ navamaṃ.

वर्षा-शाटिका सिक्खापद नौवाँ है।

10. Nandattherasikkhāpadavaṇṇanā

१०. नन्द स्थविर सिक्खापद की व्याख्या।

547. Dasame – caturaṅgulomakoti catūhi aṅgulehi ūnakappamāṇo. Sesaṃ uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ.

५४७. दसवें में - 'चतुरंगुलोमक' का अर्थ है (सुगत चीवर के) प्रमाण से चार अंगुल कम प्रमाण वाला। शेष स्पष्ट ही है। छह समुत्थान।

Nandattherasikkhāpadaṃ dasamaṃ.

नन्द स्थविर सिक्खापद दसवाँ है।

Samatto vaṇṇanākkamena ratanavaggo navamo.

व्याख्या के क्रम से नौवाँ रतनवग्ग समाप्त हुआ।

Uddiṭṭhā khotiādi vuttanayamevāti.

'उद्दिद्वा खो' आदि शब्द पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही हैं।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya

समन्तपासादिका नामक विनय-व्याख्या में।

Khuddakavaṇṇanā samattā.

क्षुद्रक (सिक्खापदों) की व्याख्या समाप्त हुई।

Pācittiyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

पाचित्तिय काण्ड समाप्त हुआ।

6. Pāṭidesanīyakaṇḍaṃ

६. पाटिदेसनीय काण्ड।

1. Paṭhamapāṭidesanīyasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम पाटिदेसनीय सिक्खापद की व्याख्या।

Pāṭidesanīyā [Pg.157] dhammā, khuddakānaṃ anantarā;

Ṭhapitā ye ayaṃ dāni, tesaṃ bhavati vaṇṇanā.

पाटिदेसनीय धर्म, जो क्षुद्रक (सिक्खापदों) के ठीक बाद स्थापित किए गए हैं, अब उनकी यह व्याख्या होती है।

552. Paṭhamapāṭidesanīye tāva paṭikkamanakāleti piṇḍāya caritvā paṭiāgamanakāle. Sabbeva aggahesīti sabbameva aggahesi. Pavedhentīti kampamānā. Apehīti apagaccha.

५५२. प्रथम पाटिदेसनीय में, 'पटिक्कमनकाले' का अर्थ है भिक्षाटन के बाद वापस आने के समय। 'सब्बेव अग्गहेसि' का अर्थ है सारा (भोजन) ही ले लिया। 'पवेधेन्ति' का अर्थ है कांपते हुए। 'अपेहि' का अर्थ है दूर हटो।

553-5. Gārayhaṃ āvusotiādi paṭidesetabbākāradassanaṃ. Rathikāti racchā. Byūhanti anibbijjhitvā ṭhitā gatapaccāgataracchā. Siṅghāṭakanti catukkoṇaṃ vā tikoṇaṃ vā maggasamodhānaṭṭhānaṃ. Gharanti kulagharaṃ. Etesu yattha katthaci ṭhatvā gaṇhantassa gahaṇe dukkaṭaṃ, ajjhohāre ajjhohāragaṇanāya pāṭidesanīyaṃ. Hatthisālādīsu gaṇhantassāpi eseva nayo. Bhikkhunī rathikāya ṭhatvā deti, bhikkhu sacepi antarārāmādīsu ṭhatvā gaṇhāti, āpattiyeva. ‘‘Antaragharaṃ paviṭṭhāyā’’ti hi vacanato bhikkhuniyā antaraghare ṭhatvā dadamānāya vasenettha āpatti veditabbā, bhikkhussa ṭhitaṭṭhānaṃ pana appamāṇaṃ. Tasmā sacepi vīthiādīsu ṭhito bhikkhu antarārāmādīsu ṭhatvā dadamānāya bhikkhuniyā gaṇhāti, anāpattiyeva.

'गारय्हं आवुसो' आदि शब्द प्रतिदेशना (स्वीकारोक्ति) के प्रकार को दर्शाते हैं। 'रथिका' का अर्थ है रथ-मार्ग (सड़क)। 'ब्यूह' का अर्थ है वह मार्ग जो आर-पार न हो, जहाँ से जाकर वापस आना पड़े। 'सिङ्घाटक' का अर्थ है चौकोर या त्रिकोणीय स्थान, जहाँ मार्गों का मिलन होता है। 'घर' का अर्थ है कुलीन घर। इनमें से किसी भी स्थान पर खड़े होकर (भिक्षा) ग्रहण करने वाले भिक्षु को ग्रहण करने पर दुक्कट और निगलने पर निगलने की संख्या के अनुसार पाटिदेसनीय आपत्ति होती है। हस्तिशाला आदि स्थानों में खड़े होकर ग्रहण करने वाले के लिए भी यही नियम है। यदि भिक्षुणी मार्ग में खड़ी होकर देती है और भिक्षु विहार आदि के भीतर खड़ा होकर ग्रहण करता है, तो भी आपत्ति ही है। क्योंकि 'अन्तरघरं पविट्ठाय' (घर के भीतर प्रविष्ट) इस वचन के कारण, यहाँ आपत्ति घर के भीतर खड़ी होकर देने वाली भिक्षुणी के आधार पर समझनी चाहिए; भिक्षु के खड़े होने का स्थान यहाँ प्रमाण (महत्वपूर्ण) नहीं है। इसलिए, यदि मार्ग आदि में खड़ा भिक्षु, विहार आदि में खड़ी होकर देने वाली भिक्षुणी से ग्रहण करता है, तो अनापत्ति (कोई आपत्ति नहीं) है।

Yāmakālikaṃ sattāhakālikaṃ yāvajīvikaṃ āhāratthāya paṭiggaṇhāti, āpatti dukkaṭassa. Ajjhohāre ajjhohāre āpatti dukkaṭassāti idaṃ āmisena asambhinnaṃ sandhāya vuttaṃ, sambhinne pana ekarase pāṭidesanīyameva. Ekato upasampannāyāti bhikkhunīnaṃ santike upasampannāya. Bhikkhūnaṃ santike upasampannāya pana yathāvatthukameva.

यामकालिक, सत्ताहकालिक और यावजीविक को भोजन के लिए ग्रहण करने पर दुक्कट आपत्ति होती है। 'प्रत्येक ग्रास निगलने पर दुक्कट आपत्ति होती है'—यह कथन आमिष (भोजन) के साथ न मिले होने के संदर्भ में कहा गया है; किन्तु यदि वे (भोजन के साथ) मिल जाएँ और एकरस हो जाएँ, तो पाटिदेसनीय ही होती है। 'एकतो उपसम्पन्ना' का अर्थ है भिक्षुणियों के पास उपसम्पदा प्राप्त करने वाली। भिक्षुओं के पास उपसम्पदा प्राप्त करने वाली के हाथ से ग्रहण करने पर वस्तु के अनुसार (यथावत्थुक) ही आपत्ति होती है।

556. Dāpeti na detīti aññātikā aññena kenaci dāpeti taṃ gaṇhantassa anāpatti. Upanikkhipitvā detīti bhūmiyaṃ ṭhapetvā ‘‘idaṃ ayya tumhākaṃ dammī’’ti deti, evaṃ dinnaṃ ‘‘sādhu bhaginī’’ti sampaṭicchitvā tāya eva vā bhikkhuniyā aññena vā kenaci paṭiggahāpetvā bhuñjituṃ vaṭṭati. Sikkhamānāya [Pg.158] sāmaṇeriyāti etāsaṃ dadamānānaṃ gaṇhantassa anāpatti. Sesamettha uttānameva.

५५६. 'दापेति न देति' का अर्थ है कि यदि असंबंधित भिक्षुणी किसी अन्य व्यक्ति से दिलवाती है (स्वयं नहीं देती), तो उसे ग्रहण करने वाले को अनापत्ति है। 'उपनिपिक्खिपित्वा देति' का अर्थ है भूमि पर रखकर यह कहना कि "आर्य! यह मैं आपको देती हूँ"। इस प्रकार दिए जाने पर "साधु भगिनी" कहकर स्वीकार करने के बाद, उसी भिक्षुणी से या किसी अन्य से उसे ग्रहण करवाकर (हाथ में दिलवाकर) खाना कल्प्य है। सिक्खमाना और सामणेरी के देने पर ग्रहण करने वाले को अनापत्ति है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एळकलोम (सिक्खापद) के समान समुत्थान है—क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकम्म, तिचित्त और तिवेदना।

Paṭhamapāṭidesanīyaṃ.

प्रथम पाटिदेसनीय (समाप्त)।

2. Dutiyapāṭidesanīyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय पाटिदेसनीय सिक्खापद का वर्णन।

558. Dutiye – apasakka tāva bhaginītiādi apasādetabbākāradassanaṃ.

५५८. द्वितीय (सिक्खापद) में—'अपसक्क ताव भगिनी' आदि शब्द दूर हटाने (हटने के लिए कहने) के प्रकार को दर्शाते हैं।

561. Attano bhattaṃ dāpeti na detīti ettha sacepi attano bhattaṃ deti, iminā sikkhāpadena anāpattiyeva, purimasikkhāpadena āpatti. Aññesaṃ bhattaṃ deti na dāpetīti ettha sacepi dāpeyya, iminā sikkhāpadena āpatti bhaveyya. Dentiyā pana neva iminā na purimena āpatti. Sesamettha uttānameva. Kathinasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

५६१. 'अत्तनो भत्तं दापेति न देति'—यहाँ यदि वह अपना स्वयं का भोजन देती है, तो इस सिक्खापद से अनापत्ति ही है, किन्तु पूर्व सिक्खापद से आपत्ति होती है। 'अञ्ञेसं भत्तं देति न दापेति'—यहाँ यदि वह (दूसरों का भोजन) दिलवाती है, तो इस सिक्खापद से आपत्ति होगी। किन्तु (दूसरों का भोजन) देने वाली (भिक्षुणी) को न तो इस (सिक्खापद) से और न ही पूर्व वाले से आपत्ति होती है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है। कठिन-समुत्थान के समान—क्रिया-अक्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकम्म, वचीकम्म, तिचित्त और तिवेदना।

Dutiyapāṭidesanīyaṃ.

द्वितीय पाटिदेसनीय (समाप्त)।

3. Tatiyapāṭidesanīyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय पाटिदेसनीय सिक्खापद का वर्णन।

562. Tatiye – ubhatopasannanti dvīhi pasannaṃ upāsakenapi upāsikāyapi. Tasmiṃ kira kule ubhopi te sotāpannāyeva. Bhogena hāyatīti edisañhi kulaṃ sacepi asītikoṭidhanaṃ hoti, bhogehi hāyatiyeva. Kasmā? Yasmā tattha neva upāsikā na upāsako bhoge rakkhati.

५६२. तृतीय (सिक्खापद) में—'उभतोपसन्नं' का अर्थ है दोनों के द्वारा श्रद्धावान होना, उपासक और उपासिका दोनों के द्वारा। कहा जाता है कि उस कुल में वे दोनों ही स्रोतआपन्न थे। 'भोगेन हायति' (भोगों से क्षीण होना)—ऐसा कुल यदि अस्सी करोड़ की संपत्ति वाला भी हो, तो भी भोगों से क्षीण हो ही जाता है। क्यों? क्योंकि वहाँ न तो उपासिका और न ही उपासक भोगों (संपत्ति) की रक्षा करते हैं।

569. Gharato nīharitvā dentīti āsanasālaṃ vā vihāraṃ vā ānetvā denti. Sacepi anāgate bhikkhumhi paṭhamaṃyeva nīharitvā dvāre ṭhapetvā pacchā sampattassa denti, vaṭṭati. Bhikkhuṃ pana disvā antogehato nīharitvā diyyamānaṃ na vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Sesamettha uttānameva[Pg.159]. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ ticittaṃ, tivedananti.

५६९. 'घरतो नीहरित्वा देन्ति' का अर्थ है आसनशाला (भोजनशाला) या विहार में लाकर देना। यदि भिक्षु के आने से पहले ही (भोजन) घर से बाहर निकालकर द्वार पर रख दिया जाए और बाद में आए हुए भिक्षु को दिया जाए, तो वह कल्प्य है। किन्तु भिक्षु को देखकर घर के भीतर से निकालकर दिया जाने वाला (भोजन) कल्प्य नहीं है—ऐसा महाप्रत्यय (अट्ठकथा) में कहा गया है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है। एळकलोम-समुत्थान के समान—क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकम्म, वचीकम्म, तिचित्त और तिवेदना।

Tatiyapāṭidesanīyaṃ.

तृतीय पाटिदेसनीय (समाप्त)।

4. Catutthapāṭidesanīyasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ पाटिदेसनीय सिक्खापद का वर्णन।

570. Catutthe – avaruddhā hontīti paṭiviruddhā honti.

५७०. चतुर्थ (सिक्खापद) में—'अवरुद्धा होन्ति' का अर्थ है वे विरोधी (शत्रुतापूर्ण) होते हैं।

573. Pañcannaṃ paṭisaṃviditanti pañcasu sahadhammikesu yaṃkiñci pesetvā khādanīyaṃ bhojanīyaṃ āharissāmāti paṭisaṃviditaṃ katampi appaṭisaṃviditamevāti attho. Ārāmaṃ ārāmūpacāraṃ ṭhapetvāti āraññakasenāsanārāmañca tassa upacārañca ṭhapetvā; upacārato nikkhantaṃ antarāmagge bhikkhuṃ disvā vā gāmaṃ āgatassa vā paṭisaṃviditaṃ katampi appaṭisaṃviditameva hotīti veditabbaṃ. Sace sāsaṅkaṃ hoti sāsaṅkanti ācikkhitabbanti kasmā ācikkhitabbaṃ? Ārāme core vasante amhākaṃ nārocentīti vacanapaṭimocanatthaṃ. Corā vattabbā manussā idhūpacarantīti kasmā vattabbaṃ? Attano upaṭṭhākehi amhe gaṇhāpentīti vacanapaṭimocanatthaṃ.

५७३. 'पञ्चन्नं पटिसंविदितं' का अर्थ है कि पाँच प्रकार के सहधार्मिकों में से किसी को भी यह संदेश भेजकर कि "हम खाद्य और भोज्य लाएंगे", सूचित किया गया हो तो भी वह 'असूचित' ही माना जाता है। 'आरामं आरामूपचारं ठपेत्वा' का अर्थ है आरण्यक (वन) विहार और उसकी सीमा (उपचार) को छोड़कर; सीमा से बाहर निकले हुए मार्ग के बीच में भिक्षु को देखकर या गाँव में आए हुए भिक्षु को सूचित किया गया हो तो भी वह 'असूचित' ही होता है—ऐसा समझना चाहिए। यदि (स्थान) संशयास्पद (खतरनाक) हो, तो "संशयास्पद है" ऐसा क्यों कहना चाहिए? "आराम में चोरों के रहते हुए भी हमें नहीं बताया"—इस प्रकार के उलाहने से बचने के लिए बताना चाहिए। "यहाँ चोर घूम रहे हैं"—ऐसा क्यों कहना चाहिए? "अपने ही उपस्थायकों (सेवकों) द्वारा हमें पकड़वा रहे हैं"—इस प्रकार के उलाहने से बचने के लिए कहना चाहिए।

Yāguyā paṭisaṃvidite tassā parivāro āhariyyatīti yāguyā paṭisaṃviditaṃ katvā ‘‘kiṃ suddhayāguyā dinnāya pūvabhattādīnipi etissā yāguyā parivāraṃ katvā dassāmā’’ti evaṃ yaṃ kiñci āharanti, sabbaṃ paṭisaṃviditameva hoti. Bhattena paṭisaṃviditetiādīsupi eseva nayo. Asukaṃ nāma kulaṃ paṭisaṃviditaṃ katvā khādanīyādīni gahetvā gacchatīti sutvā aññānipi tena saddhiṃ attano deyyadhammaṃ āharanti, vaṭṭati. Yāguyā paṭisaṃviditaṃ katvā pūvaṃ vā bhattaṃ vā āharanti, etampi vaṭṭatīti kurundiyaṃ vuttaṃ.

यवागू (कांजी) के विषय में सूचित किए जाने पर उसका परिवार (साथ की वस्तुएं) लाया जाता है - इस विषय में, यवागू के लिए सूचित करके "केवल शुद्ध यवागू देने से क्या लाभ, पूप (मालपुआ) और भात आदि को भी इस यवागू का परिवार (सहगामी) बनाकर देंगे" - इस प्रकार सोचकर जो कुछ भी लाते हैं, वह सब सूचित ही माना जाता है। भात के विषय में सूचित करने आदि में भी यही नियम है। "अमुक कुल सूचित करके खादनीय आदि लेकर जा रहा है" - यह सुनकर अन्य लोग भी उसके साथ अपना देय-धर्म (दान की वस्तु) लाते हैं, तो वह कल्प्य है। यवागू के लिए सूचित करके पूप या भात लाते हैं, तो वह भी कल्प्य है - ऐसा कुरुन्दी (अट्ठकथा) में कहा गया है।

575. Gilānassāti appaṭisaṃviditepi gilānassa anāpatti. Paṭisaṃvidite vā gilānassa vā sesakanti ekassatthāya paṭisaṃviditaṃ katvā āhaṭaṃ, tassa sesakaṃ aññassāpi bhuñjituṃ vaṭṭati. Catunnaṃ pañcannaṃ vā paṭisaṃviditaṃ katvā bahuṃ āhaṭaṃ hoti, aññesampi dātuṃ icchanti, etampi [Pg.160] paṭisaṃviditasesakameva, sabbesampi vaṭṭati. Atha adhikameva hoti, sannidhiṃ mocetvā ṭhapitaṃ dutiyadivasepi vaṭṭati. Gilānassa āhaṭāvasesepi eseva nayo. Yaṃ pana appaṭisaṃviditameva katvā ābhataṃ, taṃ bahiārāmaṃ pesetvā paṭisaṃviditaṃ kāretvā āharāpetabbaṃ, bhikkhūhi vā gantvā antarāmagge gahetabbaṃ. Yampi vihāramajjhena gacchantā vā vanacarakādayo vā vanato āharitvā denti, purimanayeneva paṭisaṃviditaṃ kāretabbaṃ. Tatthajātakanti ārāme jātakameva; mūlakhādanīyādiṃ aññena kappiyaṃ katvā dinnaṃ paribhuñjato anāpatti. Sace pana taṃ gāmaṃ haritvā pacitvā āharanti, na vaṭṭati. Paṭisaṃviditaṃ kāretabbaṃ. Sesamettha uttānameva.

५७५. ग्लान के लिए - सूचित न होने पर भी ग्लान के लिए अनापत्ति है। "सूचित होने पर या ग्लान के लिए जो शेष है" - एक के लिए सूचित करके लाया गया, उसका बचा हुआ अन्य के लिए भी खाना कल्प्य है। चार या पाँच के लिए सूचित करके बहुत लाया गया हो, और वे अन्यों को भी देना चाहते हों, तो वह भी 'सूचित-शेष' ही है, सभी के लिए कल्प्य है। यदि अधिक हो, तो सन्निधि (संग्रह) के दोष से मुक्त करके रखा गया दूसरे दिन भी कल्प्य है। ग्लान के लिए लाए गए के अवशेष में भी यही नियम है। जो बिना सूचित किए ही लाया गया है, उसे आराम (विहार) से बाहर भेजकर, सूचित करवाकर मँगवाना चाहिए, या भिक्षुओं को जाकर रास्ते में ग्रहण करना चाहिए। जो विहार के बीच से जाते हुए या वनचर आदि वन से लाकर देते हैं, उसे पूर्व नियम के अनुसार ही सूचित करवाना चाहिए। "तत्यजातकं" का अर्थ है आराम में ही उत्पन्न; मूल-खादनीय आदि को किसी अन्य के द्वारा कल्प्य करवाकर दिए जाने पर उपभोग करने वाले को अनापत्ति है। यदि उसे गाँव ले जाकर, पकाकर लाते हैं, तो कल्प्य नहीं है। उसे सूचित करवाना चाहिए। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान - क्रिया-अक्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदन।

Catutthapāṭidesanīyaṃ.

चतुर्थ पाटिदेसनीय।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya

समन्तपासादिका विनय-संवर्णना में—

Pāṭidesanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

पाटिदेसनीय-वर्णना समाप्त हुई।

Pāṭidesanīyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

पाटिदेसनीय-काण्ड समाप्त हुआ।

7. Sekhiyakaṇḍaṃ

७. सेखिय-काण्ड।

1. Parimaṇḍalavaggavaṇṇanā

१. परिमण्डल-वग्ग-वर्णना।

Yāni [Pg.161] sikkhitasikkhena, sekhiyānīti tādinā;

Bhāsitāni ayaṃ dāni, tesampi vaṇṇanākkamo.

जिन तादी (अविचलित) बुद्ध ने शिक्षितों की शिक्षा के रूप में जिन्हें 'सेखिय' कहा है, अब उनका भी यह वर्णना-क्रम (व्याख्या) है।

576. Tattha parimaṇḍalanti samantato maṇḍalaṃ. Nābhimaṇḍalaṃ jāṇumaṇḍalanti uddhaṃ nābhimaṇḍalaṃ adho jāṇumaṇḍalaṃ paṭicchādentena jāṇumaṇḍalassa heṭṭhā jaṅghaṭṭhikato paṭṭhāya aṭṭhaṅgulamattaṃ nivāsanaṃ otāretvā nivāsetabbaṃ, tato paraṃ otārentassa dukkaṭanti vuttaṃ. Yathā nisinnassa jāṇumaṇḍalato heṭṭhā caturaṅgulamattaṃ paṭicchannaṃ hotīti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ; evaṃ nivāsentassa pana nivāsanaṃ pamāṇikaṃ vaṭṭati. Tatridaṃ pamāṇaṃ – dīghato muṭṭhipañcakaṃ, tiriyaṃ aḍḍhateyyahatthaṃ. Tādisassa pana alābhe tiriyaṃ dvihatthapamāṇampi vaṭṭati jāṇumaṇḍalapaṭicchādanatthaṃ, nābhimaṇḍalaṃ pana cīvarenāpi sakkā paṭicchādetunti. Tattha ekapaṭṭacīvaraṃ evaṃ nivatthampi nivatthaṭṭhāne na tiṭṭhati, dupaṭṭaṃ pana tiṭṭhati.

५७६. वहाँ 'परिमण्डल' का अर्थ है चारों ओर से मण्डलाकार। 'नाभिमण्डल और जानुमण्डल' का अर्थ है—ऊपर नाभिमण्डल को और नीचे जानुमण्डल (घुटने) को ढकते हुए, जानुमण्डल के नीचे जंघा की हड्डी से आरम्भ कर आठ अंगुल मात्र निवासन (अन्तरावासक) को नीचे उतारकर पहनना चाहिए; उससे अधिक नीचे उतारने वाले को दुक्कट होता है—ऐसा कहा गया है। जिस प्रकार बैठे हुए (भिक्षु) के जानुमण्डल से नीचे चार अंगुल मात्र स्थान ढका रहे—ऐसा महापंचरी में कहा गया है; इस प्रकार पहनने वाले का निवासन प्रमाण-सम्मत (कल्प्य) होता है। यहाँ यह प्रमाण है—लम्बाई में पाँच मुट्ठी-सहित हाथ (पाँच हाथ), चौड़ाई में ढाई हाथ। वैसा (वस्त्र) न मिलने पर, जानुमण्डल को ढकने के लिए चौड़ाई में दो हाथ का प्रमाण भी कल्प्य है; नाभिमण्डल को तो चीवर से भी ढका जा सकता है। वहाँ एक परत वाला चीवर इस प्रकार पहनने पर भी पहनने के स्थान पर नहीं टिकता, किन्तु दो परत वाला (दुप्पट्ट) टिकता है।

Olambento nivāseti āpatti dukkaṭassāti ettha na kevalaṃ purato ca pacchato ca olambetvā nivāsentasseva dukkaṭaṃ, ye panaññe ‘‘tena kho pana samayena chabbaggiyā bhikkhū gihinivatthaṃ nivāsenti hatthisoṇḍakaṃ macchavālakaṃ catukkaṇṇakaṃ tālavaṇṭakaṃ satavalikaṃ nivāsentī’’tiādinā (cūḷava. 280) nayena khandhake nivāsanadosā vuttā, tathā nivāsentassāpi dukkaṭameva. Te sabbe vuttanayena parimaṇḍalaṃ nivāsentassa na honti. Ayamettha saṅkhepo, vitthārato pana tattheva āvi bhavissati.

"लटकाते हुए पहनता है तो दुक्कट की आपत्ति होती है"—यहाँ न केवल आगे और पीछे लटकाकर पहनने वाले को ही दुक्कट होता है, बल्कि जो अन्य "उस समय छब्बग्गीय भिक्षु गृहस्थों की तरह पहनते थे—हाथी की सूँड की तरह, मछली की पूँछ की तरह, चार कोनों वाला, ताड़ के पंखे की तरह, सौ सिलवटों वाला पहनते थे"—इत्यादि विधि से खन्धक में जो निवासन के दोष कहे गए हैं, उस प्रकार पहनने वाले को भी दुक्कट ही होता है। वे सभी दोष उक्त विधि से परिमण्डल (समान रूप से) पहनने वाले को नहीं होते। यहाँ यह संक्षेप है, विस्तार तो वहीं (चुल्लवग्ग में) स्पष्ट होगा।

Asañciccāti purato vā pacchato vā olambetvā nivāsessāmīti evaṃ asañcicca; atha kho parimaṇḍalaṃyeva nivāsessāmīti virajjhitvā aparimaṇḍalaṃ nivāsentassa anāpatti. Assatiyāti aññavihitassāpi tathā nivāsentassa anāpatti. Ajānantassāti ettha nivāsanavattaṃ ajānantassa mokkho natthi. Nivāsanavattañhi sādhukaṃ uggahetabbaṃ, tassa anuggahaṇamevassa anādariyaṃ. Taṃ pana sañcicca anuggaṇhantassa yujjati, tasmā uggahitavattopi yo āruḷhabhāvaṃ vā oruḷhabhāvaṃ vā na jānāti, tassa [Pg.162] anāpatti. Kurundiyaṃ pana ‘‘parimaṇḍalaṃ nivāsetuṃ ajānantassa anāpattī’’ti vuttaṃ. Yo pana sukkhajaṅgho vā mahāpiṇḍikamaṃso vā hoti, tassa sāruppatthāya jāṇumaṇḍalato aṭṭhaṅgulādhikampi otāretvā nivāsetuṃ vaṭṭati.

"असंचिच्च" का अर्थ है—आगे या पीछे लटकाकर पहनूँगा—ऐसा बिना संकल्प किए; बल्कि "परिमण्डल ही पहनूँगा"—ऐसा विचार करते हुए भी चूक होने से अपरि मण्डल पहनने वाले को अनापत्ति है। "अस्सति" का अर्थ है—अन्यमनस्क होने पर भी उस प्रकार पहनने वाले को अनापत्ति है। "अजानन्त" के विषय में—निवासन की विधि न जानने वाले को मुक्ति नहीं है। क्योंकि निवासन की विधि को अच्छी तरह सीखना चाहिए, उसे न सीखना ही उसका अनादर है। वह (दोष) जानबूझकर न सीखने वाले के लिए उचित है; इसलिए जिसने विधि सीखी है, फिर भी जो (पहनते समय) ऊपर चढ़ जाने या नीचे उतर जाने को नहीं जानता, उसे अनापत्ति है। कुरुन्दी में तो "परिमण्डल पहनना न जानने वाले को अनापत्ति है"—ऐसा कहा गया है। जिसकी जंघाएँ सूखी (पतली) हों या जिसकी पिंडलियों का मांस बड़ा हो, उसके लिए उपयुक्तता के हेतु जानुमण्डल से आठ अंगुल से अधिक भी नीचे उतारकर पहनना कल्प्य है।

Gilānassāti jaṅghāya vā pāde vā vaṇo hoti, ukkhipitvā vā otāretvā vā nivāsetuṃ vaṭṭati. Āpadāsūti vāḷamigā vā corā vā anubandhanti, evarūpāsu āpadāsu anāpatti. Sesamettha uttānameva.

"ग्लान के लिए"—जिसकी जंघा या पैर में घाव हो, उसे ऊपर उठाकर या नीचे उतारकर पहनना कल्प्य है। "आपदाओं में"—वनैले पशु या चोर पीछा कर रहे हों, ऐसी आपदाओं में अनापत्ति है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti. Phussadevatthero ‘‘acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, tivedana’’nti āha. Upatissatthero pana ‘‘anādariyaṃ paṭiccā’’ti vuttattā ‘‘lokavajjaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedana’’nti āha.

प्रथम पाराजिका का समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशलचित्त, और दुःखवेदना है। फुस्सदेव स्थविर ने कहा - "अचित्तक, पण्णत्तिवद्य, त्रिवेदना"। उपतिस्स स्थविर ने "अनादर के कारण" कहे जाने के कारण "लोकवद्य, अकुशलचित्त, दुःखवेदना" कहा।

577. Parimaṇḍalaṃ pārupitabbanti ‘‘tena kho pana samayena chabbaggiyā bhikkhū gihipārutaṃ pārupantī’’ti (cūḷava. 280) evaṃ vuttaṃ anekappakāraṃ gihipārupanaṃ apārupitvā idha vuttanayeneva ubho kaṇṇe samaṃ katvā pārupanavattaṃ pūrentena parimaṇḍalaṃ pārupitabbaṃ. Imāni ca dve sikkhāpadāni avisesena vuttāni. Tasmā vihārepi antaragharepi parimaṇḍalameva nivāsetabbañca pārupitabbañcāti. Samuṭṭhānādīni paṭhamasikkhāpade vuttanayeneva veditabbāni saddhiṃ theravādena.

५७७. "परिमण्डल (चारों ओर से घेरकर) ओढ़ना चाहिए" का अर्थ है - "उस समय छब्बग्गीय भिक्षु गृहस्थों की तरह ओढ़ते थे" (चुल्लवग्ग), इस प्रकार कहे गए अनेक प्रकार के गृहस्थों के ओढ़ने के तरीके को छोड़कर, यहाँ बताए गए तरीके से ही दोनों कोनों को बराबर करके, ओढ़ने के कर्तव्य को पूरा करते हुए चारों ओर से घेरकर ओढ़ना चाहिए। और ये दो शिक्षापद बिना किसी विशेष भेद के कहे गए हैं। इसलिए विहार में भी और अन्तराघर (बस्ती) में भी परिमण्डल ही पहनना और ओढ़ना चाहिए। समुत्थान आदि पहले शिक्षापद में बताए गए तरीके से ही थेरवाद के साथ जानने चाहिए।

578. Kāyaṃ vivaritvāti jattumpi urampi vivaritvā. Suppaṭicchannenāti na sasīsaṃ pārutena; atha kho gaṇṭhikaṃ paṭimuñcitvā anuvātantena gīvaṃ paṭicchādetvā ubho kaṇṇe samaṃ katvā paṭisaṃharitvā yāva maṇibandhaṃ paṭicchādetvā antaraghare gantabbaṃ. Dutiyasikkhāpade – galavāṭakato paṭṭhāya sīsaṃ maṇibandhato paṭṭhāya hatthe piṇḍikamaṃsato ca paṭṭhāya pāde vivaritvā nisīditabbaṃ.

५७८. "काया को खोलकर" का अर्थ है कंधे और छाती को खोलकर। "सुप्रतिच्छन्न (अच्छी तरह ढके हुए)" का अर्थ है सिर सहित ओढ़े हुए नहीं; बल्कि गाँठ (गंठिका) लगाकर, किनारे से गर्दन को ढँककर, दोनों कोनों को बराबर करके, समेटकर, कलाई तक ढँककर अन्तराघर में जाना चाहिए। दूसरे शिक्षापद में - कंठ के गड्ढे (गलवाटक) से लेकर सिर तक, कलाई से लेकर हाथों तक और पिण्डली की मांसपेशियों से लेकर पैरों तक को खोलकर बैठना चाहिए।

579. Vāsūpagatassāti vāsatthāya upagatassa rattibhāge vā divasabhāge vā kāyaṃ vivaritvāpi nisīdato anāpatti.

५७९. "वास के लिए आए हुए" का अर्थ है रहने के उद्देश्य से आए हुए भिक्षु के लिए, रात के समय या दिन के समय काया को खोलकर बैठने पर भी आपत्ति नहीं होती है।

580. Susaṃvutoti hatthaṃ vā pādaṃ vā akīḷāpento; suvinītoti attho.

५८०. "सुसंवृत" का अर्थ है हाथ या पैर से न खेलते हुए; "सुविनीत" इसका अर्थ है।

582. Okkhittacakkhūti [Pg.163] heṭṭhā khittacakkhu hutvā. Yugamattaṃ pekkhamānoti yugayuttako hi danto ājāneyyo yugamattaṃ pekkhati, purato catuhatthappamāṇaṃ bhūmibhāgaṃ; imināpi ettakaṃ pekkhantena gantabbaṃ. Yo anādariyaṃ paṭicca tahaṃ tahaṃ olokentoti yo taṃtaṃdisābhāgaṃ pāsādaṃ kūṭāgāraṃ vīthiṃ olokento gacchati, āpatti dukkaṭassa. Ekasmiṃ pana ṭhāne ṭhatvā hatthiassādiparissayābhāvaṃ oloketuṃ vaṭṭati. Nisīdantenāpi okkhittacakkhunāva nisīditabbaṃ.

५८२. "नीचे की ओर दृष्टि किए हुए" का अर्थ है नीचे झुकी हुई आँखों वाला होकर। "युगमात्र (एक जुए की दूरी) देखते हुए" का अर्थ है - जैसे एक प्रशिक्षित श्रेष्ठ घोड़ा जुए की दूरी तक देखता है, सामने चार हाथ के परिमाण वाली भूमि को देखता है; इस (भिक्षु) को भी इतना देखते हुए ही जाना चाहिए। "जो अनादर के कारण इधर-उधर देखता है" का अर्थ है जो उस-उस दिशा के भाग को, प्रासाद को, कूटागार को या गली को देखते हुए जाता है, उसे दुक्कट की आपत्ति होती है। लेकिन एक स्थान पर खड़े होकर हाथी, घोड़े आदि के खतरों के अभाव को देखने के लिए (इधर-उधर देखना) उचित है। बैठते समय भी नीचे की ओर दृष्टि किए हुए ही बैठना चाहिए।

584. Ukkhittakāyāti ukkhepena; itthambhūtalakkhaṇe karaṇavacanaṃ ekato vā ubhato vā ukkhittacīvaro hutvāti attho. Antoindakhīlato paṭṭhāya na evaṃ gantabbaṃ. Nisinnakāle pana dhamakaraṇaṃ nīharantenāpi cīvaraṃ anukkhipitvāva nīharitabbanti.

५८४. "उत्क्षिप्तकाया" का अर्थ है (चीवर को) ऊपर उठाने से; यहाँ 'इत्थंभूतलक्षण' में करण विभक्ति है, जिसका अर्थ है एक ओर से या दोनों ओर से चीवर को ऊपर उठाए हुए होना। इन्द्रकील (देहली) के भीतर से लेकर इस प्रकार नहीं जाना चाहिए। बैठते समय भी, धमकण (जल छानने का पात्र) निकालते समय भी चीवर को बिना उठाए ही निकालना चाहिए।

Paṭhamo vaggo.

प्रथम वर्ग।

2. Ujjagghikavaggavaṇṇanā

२. उज्झग्घिक वर्ग की व्याख्या।

586. Ujjagghikāyāti mahāhasitaṃ hasanto. Vuttanayenevettha karaṇavacanaṃ.

५८६. "उज्झग्घिका" का अर्थ है अट्टहास करते हुए। यहाँ भी बताए गए तरीके से ही करण विभक्ति है।

588. Appasaddo antaraghareti ettha kittāvatā appasaddo hoti? Dvādasahatthe gehe ādimhi saṅghatthero, majjhe dutiyatthero, ante tatiyattheroti evaṃ nisinnesu saṅghatthero dutiyena saddhiṃ manteti, dutiyatthero tassa saddañceva suṇāti, kathañca vavatthapeti. Tatiyatthero pana saddameva suṇāti, kathaṃ na vavatthapeti. Ettāvatā appasaddo hoti. Sace pana tatiyatthero kathaṃ vavatthapeti, mahāsaddo nāma hoti.

५८८. "अन्तराघर में अल्प शब्द (धीमी आवाज)" के विषय में, कितनी मात्रा में बोलने से 'अल्प शब्द' होता है? बारह हाथ के घर में, आदि (शुरुआत) में संघस्थविर, मध्य में द्वितीय स्थविर और अंत में तृतीय स्थविर - इस प्रकार बैठे होने पर, यदि संघस्थविर द्वितीय स्थविर के साथ चर्चा करते हैं, और द्वितीय स्थविर उनकी आवाज भी सुनता है और शब्दों को भी समझता है, लेकिन तृतीय स्थविर केवल आवाज सुनता है, शब्दों को नहीं समझ पाता, तो इतनी मात्रा में बोलना 'अल्प शब्द' कहलाता है। यदि तृतीय स्थविर भी शब्दों को समझ लेता है, तो वह 'महाशब्द' (ऊँची आवाज) कहलाता है।

590. Kāyaṃ paggahetvāti niccalaṃ katvā ujukena kāyena samena iriyāpathena gantabbañceva nisīditabbañca.

५९०. "काया को प्रगृहीत करके" का अर्थ है (काया को) निश्चल करके, सीधी काया से और शांत ईर्यापथ से जाना और बैठना चाहिए।

592. Bāhuṃ paggahetvāti niccalaṃ katvā.

५९२. "बाहु (भुजा) को प्रगृहीत करके" का अर्थ है (भुजा को) निश्चल करके।

594. Sīsaṃ paggahetvāti niccalaṃ ujuṃ ṭhapayitvā.

५९४. "सिर को प्रगृहीत करके" का अर्थ है सिर को निश्चल और सीधा रखकर।

Dutiyo vaggo.

द्वितीय वर्ग।

3. Khambhakatavaggavaṇṇanā

३. खम्भकत वर्ग की व्याख्या।

596-8. Khambhakato [Pg.164] nāma kaṭiyaṃ hatthaṃ ṭhapetvā katakhambho. Oguṇṭhitoti sasīsaṃ pāruto.

५९६-८. "खम्भकत" का अर्थ है कमर पर हाथ रखकर खम्भे की तरह (हाथ टिकाकर) खड़ा होना। "ओगुण्ठित" का अर्थ है सिर सहित ओढ़ा हुआ।

600. Ukkuṭikāyāti ettha ukkuṭikā vuccati paṇhiyo ukkhipitvā aggapādehi vā, aggapāde vā ukkhipitvā paṇhīhiyeva vā bhūmiṃ phusantassa gamanaṃ. Karaṇavacanaṃ panettha vuttalakkhaṇameva.

६००. "उक्कुटिका" के विषय में, एड़ियों को उठाकर केवल पंजों से, या पंजों को उठाकर केवल एड़ियों से भूमि को छूते हुए चलने को 'उक्कुटिका' कहा जाता है। यहाँ करण विभक्ति का लक्षण पहले बताया गया ही है।

601. Dussapallatthikāyāti ettha āyogapallatthikāpi dussapallatthikā eva.

६०१. "दुस्सपल्लत्थिका" के विषय में, आयोगपट्ट (कपड़े की पट्टी) बाँधना भी 'दुस्सपल्लत्थिका' ही है।

602. Sakkaccanti satiṃ upaṭṭhapetvā.

६०२. "सत्कृत्य (आदरपूर्वक)" का अर्थ है स्मृति (सजगता) उपस्थित करके।

603. Ākirantepīti piṇḍapātaṃ dentepi. Pattasaññīti patte saññaṃ katvā.

६०३. "आकीर्ण करते हुए भी" का अर्थ है पिण्डपात (भिक्षा) देते समय भी। "पात्रसंज्ञी" का अर्थ है पात्र में ध्यान (संज्ञा) लगाकर।

604. Samasūpako nāma yattha bhattassa catutthabhāgappamāṇo sūpo hoti. Muggasūpo māsasūpoti ettha kulatthādīhi katasūpāpi saṅgahaṃ gacchantiyevāti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Rasaraseti ettha ṭhapetvā dve sūpe avasesāni oloṇīsākasūpeyyamaccharasamaṃsarasādīni rasarasāti veditabbāni. Taṃ rasarasaṃ bahumpi gaṇhantassa anāpatti.

६०४. "समसूपक" उसे कहते हैं जहाँ भात का चौथा हिस्सा सूप (दाल) हो। "मुद्गसूप (मूँग की दाल), माससूप (उड़द की दाल)" के विषय में, कुलत्थ (कुलथी) आदि से बने सूप भी इसी में सम्मिलित होते हैं - ऐसा महाप्रत्यय (महापच्चरी) अट्ठकथा में कहा गया है। "रसरस" के विषय में, इन दो सूपों को छोड़कर शेष बचे हुए नमकीन साग, सूप, मछली का रस, मांस का रस आदि को 'रसरस' समझना चाहिए। उस रसरस को अधिक मात्रा में लेने वाले को भी आपत्ति नहीं होती।

605. Samatittikanti samapuṇṇaṃ samabharitaṃ. Thūpīkataṃ piṇḍapātaṃ paṭiggaṇhāti, āpatti dukkaṭassāti ettha thūpīkato nāma pattassa antomukhavaṭṭilekhaṃ atikkamitvā kato; patte pakkhitto racito pūritoti attho. Evaṃ kataṃ agahetvā antomukhavaṭṭilekhāsamappamāṇo gahetabbo.

६०५. "समतित्तिक" का अर्थ है समान रूप से भरा हुआ। "स्तूपीकृत (ढेर बनाकर) पिण्डपात ग्रहण करता है, तो दुक्कट की आपत्ति होती है" - यहाँ 'स्तूपीकृत' का अर्थ है पात्र के भीतर के किनारे की रेखा को पार करके लिया गया; पात्र में डाला गया, सजाया गया और ऊपर तक भरा हुआ भोजन। ऐसा (ढेर जैसा) न लेकर, पात्र के भीतर के किनारे की रेखा के बराबर ही भोजन ग्रहण करना चाहिए।

Tattha thūpīkataṃ nāma ‘‘pañcahi bhojanehi kata’’nti abhayatthero āha. Tipiṭakacūḷanāgatthero pana ‘‘piṇḍapāto nāma yāgupi bhattampi khādanīyampi cuṇṇapiṇḍopi dantakaṭṭhampi dasikasuttampī’’ti idaṃ suttaṃ vatvā dasikasuttampi thūpīkataṃ na vaṭṭatīti āha. Tesaṃ vādaṃ sutvā bhikkhū rohaṇaṃ gantvā cūḷasumanattheraṃ pucchiṃsu – ‘‘bhante thūpīkatapiṇḍapāto kena paricchinno’’ti? Tesañca therānaṃ vādaṃ ārocesuṃ. Thero sutvā āha [Pg.165] – ‘‘aho, cūḷanāgo sāsanato bhaṭṭho, ahaṃ etassa sattakkhattuṃ vinayaṃ vācento na kadāci evaṃ avacaṃ, ayaṃ kuto labhitvā evaṃ vadasī’’ti. Bhikkhū theraṃ yāciṃsu – ‘‘kathetha dāni, bhante, kena paricchinno’’ti? ‘‘Yāvakālikenāvuso’’ti thero āha. Tasmā yaṃkiñci yāgubhattaṃ vā phalāphalaṃ vā āmisajātikaṃ samatittikameva gahetabbaṃ. Tañca kho adhiṭṭhānupagena pattena, itarena pana thūpīkatampi vaṭṭati. Yāmakālikasattāhakālikayāvajīvikāni pana adhiṭṭhānupagapattepi thūpīkatāni vaṭṭanti. Dvīsu pattesu bhattaṃ gahetvā ekasmiṃ pūretvā vihāraṃ pesetuṃ vaṭṭatīti mahāpaccariyaṃ pana vuttaṃ. Yaṃ patte pakkhipiyamānaṃ pūvaucchukhaṇḍaphalāphalādi heṭṭhā orohati, taṃ thūpīkataṃ nāma na hoti. Pūvavaṭaṃsakaṃ ṭhapetvā piṇḍapātaṃ denti, thūpīkatameva hoti. Pupphavaṭaṃsakatakkolakaṭukaphalādivaṭaṃsake pana ṭhapetvā dinnaṃ thūpīkataṃ na hoti. Bhattassa upari thālakaṃ vā pattaṃ vā ṭhapetvā pūretvā gaṇhāti, thūpīkataṃ nāma na hoti. Kurundiyampi vuttaṃ – ‘‘thālake vā paṇṇe vā pakkhipitvā taṃ pattamatthake ṭhapetvā denti, pāṭekkabhājanaṃ vaṭṭatī’’ti.

वहाँ 'थूपीकतं' (स्तूप के समान ढेर किया हुआ) का अर्थ है 'पाँच प्रकार के भोजनों से बनाया गया', ऐसा अभय स्थविर ने कहा। लेकिन त्रिपिटकचूळनाग स्थविर ने कहा कि 'पिण्डपात का अर्थ है यागु (पेय), भात, खाद्य, चूर्णपिण्ड (साबुन का चूर्ण), दन्तकाष्ठ और सूती धागा भी'। उन्होंने यह सूत्र कहकर कहा कि सूती धागे को भी स्तूप के समान ढेर करके ग्रहण करना उचित नहीं है। उनका वाद सुनकर भिक्षुओं ने रोहण जाकर चूळसुमन स्थविर से पूछा—'भन्ते, स्तूप के समान ढेर किए हुए पिण्डपात की सीमा क्या है?' और उन्होंने उन स्थविरों का वाद भी बताया। स्थविर ने सुनकर कहा—'अहो, चूळनाग शासन से भ्रष्ट हो गया है; मैंने उसे सात बार विनय पढ़ाते समय कभी ऐसा नहीं कहा, यह कहाँ से पाकर ऐसा कह रहा है?' भिक्षुओं ने स्थविर से प्रार्थना की—'भन्ते, अब आप कहें कि इसकी सीमा क्या है?' स्थविर ने कहा—'आयुष्मन्, यह यावकालिक (भोजन) वस्तुओं के लिए सीमित है।' इसलिए जो कुछ भी यागु, भात या फल-फूल आदि आमिष (भोजन) की वस्तुएँ हों, उन्हें पात्र के किनारे के बराबर ही ग्रहण करना चाहिए। और वह भी अधिष्ठान किए हुए पात्र में; दूसरे (बिना अधिष्ठान वाले) पात्र में तो ढेर किया हुआ भी कल्प्य है। यामकालिक, सत्ताहकालिक और यावजीविक वस्तुएँ तो अधिष्ठान वाले पात्र में भी ढेर की हुई कल्प्य हैं। महापंचरी में कहा गया है कि दो पात्रों में भोजन लेकर एक में भरकर विहार भेजना कल्प्य है। जो वस्तु पात्र में डालते समय, जैसे पूआ, ईख के टुकड़े, फल आदि नीचे गिर जाते हैं, वह 'थूपीकत' (ढेर किया हुआ) नहीं कहलाता। यदि पूआ को ऊपर सजाकर पिण्डपात देते हैं, तो वह 'थूपीकत' ही होता है। लेकिन पुष्प, तक्कोल (ककोल), कटुक फल आदि को ऊपर रखकर दिया गया भोजन 'थूपीकत' नहीं होता। भात के ऊपर छोटी थाली या पत्ता रखकर उसे भरकर ग्रहण करना 'थूपीकत' नहीं कहलाता। कुरुन्दी में भी कहा गया है—'थाली या पत्ते में रखकर उसे पात्र के ऊपर रखकर देते हैं, तो वह अलग पात्र होने के कारण कल्प्य है'।

Idha anāpattiyaṃ gilāno na āgato, tasmā gilānassapi thūpīkataṃ na vaṭṭati. Sabbattha pana paṭiggahetumeva na vaṭṭati. Paṭiggahitaṃ pana supaṭiggahitameva hoti, paribhuñjituṃ vaṭṭatīti.

यहाँ अनापत्ति (दोष-मुक्ति) के प्रकरण में बीमार (ग्लान) का उल्लेख नहीं आया है, इसलिए बीमार के लिए भी ढेर किया हुआ (यावकालिक) ग्रहण करना कल्प्य नहीं है। लेकिन सर्वत्र केवल ग्रहण करना ही कल्प्य नहीं है। यदि ग्रहण कर लिया गया है, तो वह सुगृहीत ही है और उसे खाना कल्प्य है।

Tatiyo vaggo.

तीसरा वर्ग।

4. Sakkaccavaggavaṇṇanā

४. सक्कच्चवग्ग की व्याख्या।

606. Sakkaccanti etthāpi asakkaccaṃ paṭiggahaṇeyeva āpatti, paṭiggahitaṃ pana supaṭiggahitameva. Sakkaccanti ca pattasaññīti cāti ubhayaṃ vuttanayameva.

६०६. 'सक्कच्चं' (आदरपूर्वक) के विषय में यहाँ भी अनादरपूर्वक ग्रहण करने पर ही आपत्ति होती है, लेकिन ग्रहण किया हुआ सुगृहीत ही है। 'सक्कच्चं' और 'पत्तसञ्ञी' (पात्र पर ध्यान देना)—ये दोनों पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही हैं।

608. Sapadānanti tattha tattha odhiṃ akatvā anupaṭipāṭiyā. Samasūpake vattabbaṃ vuttameva.

६०८. 'सपदानं' का अर्थ है यहाँ-वहाँ से न लेकर क्रम से लेना। 'समसूपक' (दाल के बराबर) के विषय में जो कहना था, वह कहा जा चुका है।

610. Thūpakatoti matthakato; vemajjhatoti attho.

६१०. 'थूपकतो' का अर्थ है ऊपर से या बीच से।

611. Paṭicchādetvā [Pg.166] dentīti māghātasamayādīsu paṭicchannaṃ byañjanaṃ katvā denti. Viññattiyaṃ vattabbaṃ natthi.

६११. 'पटिच्छादेत्वा देन्ति' का अर्थ है मांस-वध निषेध के समय आदि में (मांस-मछली के) व्यंजन को छिपाकर देते हैं। 'विञ्ञत्ति' (याचना) के विषय में यहाँ कुछ कहने योग्य नहीं है।

614. Ujjhānasaññīsikkhāpadepi gilāno na muccati.

६१४. उज्झानसञ्ञी (दोष ढूँढने की दृष्टि) शिक्षापद में भी बीमार व्यक्ति मुक्त नहीं होता।

615. Nātimahanto kabaḷoti mayūraṇḍaṃ atimahantaṃ, kukkuṭaṇḍaṃ atikhuddakaṃ, tesaṃ vemajjhappamāṇo. Khajjaketi ettha mūlakhādanīyādi sabbaṃ gahetabbaṃ.

६१५. 'नातिमहन्तो कबळो' (कवल/ग्रास बहुत बड़ा न हो)—मोर का अंडा बहुत बड़ा होता है, मुर्गी का अंडा बहुत छोटा होता है, उनके बीच के परिमाण का ग्रास 'नातिमहन्तो कबळो' कहलाता है। 'खज्जके' (खाद्य) में मूल-खाद्य आदि सभी ग्रहण करने चाहिए।

Catuttho vaggo.

चौथा वर्ग।

5. Kabaḷavaggavaṇṇanā

५. कबळवग्ग की व्याख्या।

617. Anāhaṭeti anāharite; mukhadvāraṃ asampāpiteti attho.

६१७. 'अनाहटे' का अर्थ है जब तक मुख के द्वार तक न लाया गया हो।

618. Sabbaṃ hatthanti sakalahatthaṃ.

६१८. 'सब्बं हत्थं' का अर्थ है पूरा हाथ।

619. Sakabaḷenāti ettha dhammaṃ kathento harītakaṃ vā laṭṭhimadhukaṃ vā mukhe pakkhipitvā katheti. Yattakena vacanaṃ aparipuṇṇaṃ na hoti, tattake mukhamhi sante kathetuṃ vaṭṭati.

६१९. 'सकबळेना' के विषय में—धर्म चर्चा करते समय यदि कोई हरड़ या मुलेठी मुख में रखकर बोलता है, तो जितने अंश से शब्द अपूर्ण या अस्पष्ट नहीं होते, उतने अंश तक मुख में औषधि होने पर बोलना कल्प्य है।

620. Piṇḍukkhepakanti piṇḍaṃ ukkhipitvā ukkhipitvā.

६२०. 'पिण्डुक्खेपकं' का अर्थ है ग्रास को उछाल-उछाल कर खाना।

621. Kabaḷāvacchedakanti kabaḷaṃ avacchinditvā avacchinditvā.

६२१. 'कबळावच्छेदकं' का अर्थ है ग्रास को काट-काट कर खाना।

622. Avagaṇḍakārakanti makkaṭo viya gaṇḍe katvā katvā.

६२२. 'अवगण्डकारकं' का अर्थ है बंदर की तरह गालों में ग्रास भरकर खाना।

623. Hatthaniddhunakanti hatthaṃ niddhunitvā niddhunitvā.

६२३. 'हत्थनिद्धुनकं' का अर्थ है हाथ को झटक-झटक कर खाना।

624. Sitthāvakārakanti sitthāni avakiritvā avakiritvā.

६२४. 'सित्थावकारकं' का अर्थ है भात के दानों को बिखेर-बिखेर कर खाना।

625. Jivhānicchārakanti jivhaṃ nicchāretvā nicchāretvā.

६२५. 'जिव्हानिच्छारकं' का अर्थ है जीभ को बाहर निकाल-निकाल कर खाना।

626. Capucapukārakanti capu capūti evaṃ saddaṃ katvā katvā.

६२६. 'चपुचपुकारकं' का अर्थ है 'चपु-चपु' शब्द करते हुए खाना।

Pañcamo vaggo.

पाँचवाँ वर्ग।

6. Surusuruvaggavaṇṇanā

६. सुरुसुरुवग्ग की व्याख्या।

627. Surusurukārakanti [Pg.167] surusurūti evaṃ saddaṃ katvā katvā. Davoti parihāsavacanaṃ; taṃ yena kenaci pariyāyena ‘‘kiṃ buddho, silakabuddho, paṭibuddho; kiṃ dhammo, godhammo, ajadhammo; kiṃ saṅgho, migasaṅgho, pasusaṅgho’’tiādinā nayena tīṇi ratanāni ārabbha na kātabbanti attho.

६२७. 'सुरुसुरुकारकं' का अर्थ है 'सुरु-सुरु' शब्द करते हुए खाना। 'दवो' का अर्थ है परिहास (मजाक); किसी भी प्रकार से 'क्या बुद्ध? पत्थर के बुद्ध? जागृत बुद्ध? क्या धर्म? गाय का धर्म? बकरी का धर्म? क्या संघ? हिरणों का झुंड? पशुओं का झुंड?' आदि कहकर तीनों रत्नों के विषय में परिहास नहीं करना चाहिए।

628. Hatthanillehakanti hatthaṃ nillehitvā nillehitvā. Bhuñjantena hi aṅgulimattampi nillehituṃ na vaṭṭati. Ghanayāguphāṇitapāyāsādike pana aṅgulīhi gahetvā aṅguliyo mukhe pavesetvā bhuñjituṃ vaṭṭati. Pattanillehakaoṭṭhanillehakesupi eseva nayo. Tasmā ekaṅguliyāpi patto na nillehitabbo, ekaoṭṭhopi jivhāya na nillehitabbo, oṭṭhamaṃsehi eva pana gahetvā anto pavesetuṃ vaṭṭati.

६२८. 'हत्थनिल्लेहकं' का अर्थ है हाथ को चाट-चाट कर खाना। भोजन करते समय उँगली मात्र को भी चाटना कल्प्य नहीं है। लेकिन गाढ़ी यागु, गुड़ का पाक, खीर आदि को उँगलियों से लेकर, उँगलियों को मुख में डालकर खाना कल्प्य है। 'पत्तनिल्लेहक' और 'ओट्ठनिल्लेहक' (पात्र और होंठ चाटना) में भी यही विधि है। इसलिए एक उँगली से भी पात्र को नहीं खुरचना चाहिए, और न ही जीभ से होंठों को चाटना चाहिए। केवल होंठों की सहायता से भोजन लेकर भीतर करना कल्प्य है।

631. Kokanadeti evaṃnāmake. Kokanadanti padumaṃ vuccati, so ca pāsādo padumasaṇṭhāno, tenassa kokanadotveva nāmaṃ akaṃsu. Na sāmisena hatthena pānīyathālakanti etaṃ paṭikkūlavasena paṭikkhittaṃ, tasmā saṅghikampi puggalikampi gihisantakampi attano santakampi saṅkhampi sarāvampi thālakampi na gahetabbameva, gaṇhantassa dukkaṭaṃ. Sace pana hatthassa ekadeso āmisamakkhito na hoti, tena padesena gahetuṃ vaṭṭati.

६३१. 'कोकनदे' का अर्थ है इस नाम के (कमल के समान) महल में। 'कोकनद' कमल को कहते हैं, और वह महल कमल के आकार का था, इसलिए उसका नाम 'कोकनद' रखा गया। 'न सामिसेन हत्थेन पानीयथालकं'—इसे घृणास्पद होने के कारण वर्जित किया गया है। इसलिए संघ की, व्यक्तिगत, गृहस्थों की या अपनी भी शंख, सकोरा या पानी पीने की थाली को जूठे हाथ से नहीं पकड़ना चाहिए; पकड़ने वाले को दुक्कट का दोष होता है। यदि हाथ का एक हिस्सा भोजन से सना हुआ नहीं है, तो उस हिस्से से पकड़ना कल्प्य है।

632. Uddharitvā vāti sitthāni udakato uddharitvā ekasmiṃ ṭhāne rāsiṃ katvā udakaṃ chaḍḍeti. Bhinditvā vāti sitthāni bhinditvā udakagatikāni katvā chaḍḍeti. Paṭiggahe vāti paṭiggahena paṭicchanto naṃ paṭiggahe chaḍḍeti. Nīharitvāti bahi nīharitvā chaḍḍeti; evaṃ chaḍḍentassa anāpatti.

६३२. "उद्धरित्वा" का अर्थ है - चावल के दानों को पानी से निकालकर एक स्थान पर ढेर करके पानी को फेंक देना। "भिन्दित्वा" का अर्थ है - चावल के दानों को मसलकर पानी जैसा बनाकर फेंक देना। "पटिग्गहे" का अर्थ है - हाथ धोने के पात्र (चिलमची) में ग्रहण करने वाले के पात्र में फेंक देना। "नीहरित्वा" का अर्थ है - बाहर ले जाकर फेंक देना; इस प्रकार फेंकने वाले को आपत्ति नहीं होती है।

634. Setacchattanti vatthapaliguṇṭhitaṃ paṇḍaracchattaṃ. Kilañjacchattanti vilīvacchattaṃ. Paṇṇacchattanti tālapaṇṇādīhi yehi kehici kataṃ. Maṇḍalabaddhaṃ salākabaddhanti idaṃ pana tiṇṇampi chattānaṃ pañjaradassanatthaṃ vuttaṃ. Tāni hi maṇḍalabaddhāni ceva honti salākabaddhāni ca. Yampi tatthajātakadaṇḍakena kataṃ ekapaṇṇacchattaṃ hoti, tampi chattameva. Etesu yaṃkiñci chattaṃ pāṇimhi [Pg.168] assāti chattapāṇi. So taṃ chattaṃ dhārayamāno vā aṃse vā katvā ūrumhi vā ṭhapetvā yāva hatthena na muccati, tāvassa dhammaṃ desetuṃ na vaṭṭati, desentassa vuttanayena dukkaṭaṃ. Sace panassa añño chattaṃ dhāreti, chattapādukāya vā ṭhitaṃ hoti, hatthato apagatamatte chattapāṇi nāma na hoti. Tassa dhammaṃ desetuṃ vaṭṭati. Dhammaparicchedo panettha padasodhamme vuttanayeneva veditabbo.

६३४. "सेतच्छत्तं" का अर्थ है - सफेद वस्त्र से लपेटा हुआ सफेद छाता। "किलञ्जच्छत्तं" का अर्थ है - बाँस की खपच्चियों से बना छाता। "पण्णच्छत्तं" का अर्थ है - ताड़ के पत्तों आदि किसी भी प्रकार के पत्तों से बना छाता। "मण्डलवद्धं सलाकवद्धं" यह शब्द तीनों प्रकार के छातों के ढाँचे को दिखाने के लिए कहे गए हैं। वे छाते मण्डल (चक्र) से बँधे हुए और शलाकाओं (तीलियों) से बँधे हुए होते हैं। उस वृक्ष के डंडे से बना जो एक पत्ते वाला छाता होता है, वह भी छाता ही है। इनमें से कोई भी छाता जिसके हाथ में हो, वह 'छत्तपाणि' (छाता हाथ में लिए हुए) है। वह उस छाते को धारण किए हुए हो, या कंधे पर रखे हो, या जाँघ पर रखे हो, जब तक वह हाथ से मुक्त नहीं होता, तब तक उसे धर्म देशना नहीं करनी चाहिए; देशना करने वाले को कहे गए नियम के अनुसार दुक्कट की आपत्ति होती है। यदि कोई दूसरा व्यक्ति उसके लिए छाता धारण करता है, या वह छाता रखने के स्टैंड पर रखा हो, तो हाथ से अलग होते ही वह 'छत्तपाणि' नहीं कहलाता। उसे धर्म देशना करना कल्पता है। यहाँ धर्म का परिच्छेद 'पदसोधम्म' शिक्षापद में कही गई विधि के अनुसार ही समझना चाहिए।

635. Daṇḍapāṇissāti ettha daṇḍo nāma majjhimassa purisassa catuhatthappamāṇo daṇḍapāṇibhāvo panassa chattapāṇimhi vuttanayeneva veditabbo.

६३५. "दण्डपाणिस्स" यहाँ 'दण्ड' का अर्थ है - मध्यम कद के पुरुष के चार हाथ के प्रमाण वाला डंडा। उसके 'दण्डपाणि' होने की अवस्था को 'छत्तपाणि' के समान ही समझना चाहिए।

636. Satthapāṇimhipi eseva nayo. Asiṃ sannahitvā ṭhitopi hi satthapāṇisaṅkhyaṃ na gacchati.

६३६. "सत्थपाणि" (हाथ में शस्त्र लिए हुए) के विषय में भी यही नियम है। तलवार को बाँधकर (लटकाकर) खड़े रहने वाला व्यक्ति 'सत्थपाणि' की श्रेणी में नहीं आता।

637. Āvudhapāṇissāti ettha kiñcāpi vuttaṃ – ‘‘āvudhaṃ nāma cāpo kodaṇḍo’’ti, atha kho sabbāpi dhanuvikati saddhiṃ saravikatiyā āvudhanti veditabbaṃ. Tasmā saddhiṃ vā sarena dhanuṃ gahetvā suddhadhanuṃ vā suddhasaraṃ vā sajiyadhanuṃ vā nijjiyadhanuṃ vā gahetvā ṭhitassa vā nisinnassa vā dhammo desetuṃ na vaṭṭati. Sace panassa dhanuṃ kaṇṭhepi paṭimukkaṃ hoti, yāva hatthena na gaṇhāti, tāva dhammaṃ desetuṃ vaṭṭatiyevāti.

६३७. "आवुधपाणिस्स" यहाँ यद्यपि यह कहा गया है कि "आवुध का अर्थ धनुष है", फिर भी विभिन्न प्रकार के बाणों के साथ सभी प्रकार के धनुषों को 'आवुध' समझना चाहिए। इसलिए बाण के साथ धनुष लेकर, या केवल धनुष, या केवल बाण, या डोरी चढ़ा हुआ धनुष, या बिना डोरी वाला धनुष लेकर खड़े या बैठे व्यक्ति को धर्म देशना नहीं करनी चाहिए। यदि उसका धनुष गले में लटका हुआ हो, और जब तक वह उसे हाथ से नहीं पकड़ता, तब तक धर्म देशना करना कल्पता ही है।

Chaṭṭho vaggo.

छठा वर्ग।

7. Pādukavaggavaṇṇanā

७. पादुका वर्ग की व्याख्या।

638. Akkantassāti chattadaṇḍake aṅgulantaraṃ appavesetvā kevalaṃ pādukaṃ akkamitvā ṭhitassa. Paṭimukkassāti paṭimuñcitvā ṭhitassa. Upāhanāyapi eseva nayo. Omukkoti panettha paṇhikabaddhaṃ omuñcitvā ṭhito vuccati.

६३८. "अक्कन्तस्स" का अर्थ है - खड़ाऊँ के खूँटे में अँगुलियों के बीच के हिस्से को न डालकर केवल पादुका पर पैर रखकर खड़ा होना। "पटिमुक्कस्स" का अर्थ है - पहनकर खड़ा होना। जूतों (उपानह) के विषय में भी यही नियम है। "ओमुक्को" यहाँ उसे कहा जाता है जो एड़ी के बंध को खोलकर खड़ा हो।

640. Yānagatassāti ettha sacepi dvīhi janehi hatthasaṅghāṭena gahito, sāṭake vā ṭhapetvā vaṃsena vayhati, ayutte vā vayhādike yāne[Pg.169], visaṅkharitvā vā ṭhapite cakkamattepi nisinno yānagatotveva saṅkhyaṃ gacchati. Sace pana dvepi ekayāne nisinnā honti, vaṭṭati. Visuṃ nisinnesupi ucce yāne nisinnena nīce nisinnassa desetuṃ vaṭṭati, samappamāṇepi vaṭṭati. Purime yāne nisinnena pacchime nisinnassa vaṭṭati. Pacchime pana uccatarepi nisinnena desetuṃ na vaṭṭati.

६४०. "यानगतस्स" यहाँ यदि दो व्यक्तियों द्वारा हाथों की सांकल बनाकर ले जाया जा रहा हो, या कपड़े में रखकर बाँस के सहारे ढोया जा रहा हो, या बिना जुते हुए रथ आदि यान में बैठा हो, या अलग किए हुए केवल पहिये पर ही बैठा हो, तो वह 'यानगत' ही कहलाता है। यदि दोनों (देशना देने वाला और सुनने वाला) एक ही यान में बैठे हों, तो कल्पता है। अलग-अलग बैठे होने पर भी, ऊँचे यान में बैठे भिक्षु द्वारा नीचे बैठे व्यक्ति को देशना करना कल्पता है, समान ऊँचाई वाले में भी कल्पता है। आगे वाले यान में बैठे भिक्षु द्वारा पीछे वाले यान में बैठे व्यक्ति को देशना करना कल्पता है। किन्तु पीछे वाले अधिक ऊँचे यान में भी बैठे भिक्षु को देशना करना नहीं कल्पता है।

641. Sayanagatassāti antamaso kaṭasārakepi pakatibhūmiyampi nipannassa uccepi mañcapīṭhe vā bhūmipadese vā ṭhitena nisinnena vā desetuṃ na vaṭṭati. Sayanagatena pana sayanagatassa uccatare vā samappamāṇe vā nipannena desetuṃ vaṭṭati. Nipannena ca ṭhitassa vā nisinnassa vā desetuṃ vaṭṭati, nisinnenāpi ṭhitassa vā nisinnassa vā vaṭṭati. Ṭhitena ṭhitasseva vaṭṭati.

६४१. "सयनगतस्स" का अर्थ है - कम से कम चटाई पर या साधारण जमीन पर भी लेटे हुए व्यक्ति को, ऊँचे मंच-पीठ (पलंग-पीढ़ा) पर या जमीन पर खड़े या बैठे हुए भिक्षु द्वारा देशना करना नहीं कल्पता है। किन्तु शय्या पर लेटे हुए भिक्षु द्वारा शय्या पर लेटे हुए व्यक्ति को, ऊँची या समान ऊँचाई वाली शय्या पर लेटे हुए देशना करना कल्पता है। लेटे हुए भिक्षु द्वारा खड़े या बैठे हुए व्यक्ति को देशना करना कल्पता है, बैठे हुए भिक्षु द्वारा भी कल्पता है। खड़े हुए भिक्षु द्वारा खड़े हुए व्यक्ति को ही देशना करना कल्पता है।

642. Pallatthikāyāti āyogapallatthikāya vā hatthapallatthikāya vā dussapallatthikāya vā yāya kāyaci pallatthikāya nisinnassa agilānassa desetuṃ na vaṭṭati.

६४२. "पल्लत्थिकाय" का अर्थ है - योगपट्ट (कपड़े का पट्टा) बाँधकर, या हाथों से घुटनों को लपेटकर, या वस्त्र से घुटनों को लपेटकर, किसी भी प्रकार से घुटने बाँधकर बैठे हुए अरोगी व्यक्ति को देशना करना नहीं कल्पता है।

643. Veṭhitasīsassāti dussaveṭhanena vā moḷiādīhi vā yathā kesanto na dissati; evaṃ veṭhitasīsassa.

६४३. "वेठितसीसस्स" का अर्थ है - वस्त्र के लपेटने से या पगड़ी आदि से इस प्रकार सिर बँधा हो कि बालों का किनारा न दिखे; ऐसे सिर लपेटे हुए व्यक्ति को।

644. Oguṇṭhitasīsassāti sasīsaṃ pārutassa.

६४४. "ओगुण्ठितसीसस्स" का अर्थ है - सिर सहित पूरे शरीर को ढके हुए व्यक्ति को।

645. Chamāyaṃ nisinnenāti bhūmiyaṃ nisinnena. Āsane nisinnassāti antamaso vatthampi tiṇānipi santharitvā nisinnassa.

६४५. "छमायं निसिन्नेन" का अर्थ है - जमीन पर बैठे हुए भिक्षु द्वारा। "आसने निसिन्नस्स" का अर्थ है - कम से कम वस्त्र या घास बिछाकर बैठे हुए व्यक्ति को।

647. Chapakassāti caṇḍālassa. Chapakīti caṇḍālī. Nilīnoti paṭicchanno hutvā. Yatra hi nāmāti yo hi nāma. Sabbamidaṃ carimaṃ katanti tattheva paripatīti ‘‘sabbo ayaṃ loko saṅkaraṃ gato nimmariyādo’’ti imaṃ vacanaṃ vatvā tattheva tesaṃ dvinnampi antarā rukkhato patito. Patitvā ca pana ubhinnampi purato ṭhatvā imaṃ gāthaṃ abhāsi –

६४७. "छपकस्स" का अर्थ है - चाण्डाल का। "छपकी" का अर्थ है - चाण्डालनी। "निलीनो" का अर्थ है - छिपकर। "यत्र हि नाम" का अर्थ है - जो राजा ऊँचे आसन पर बैठकर मन्त्र सीखेगा। "सब्बमिदं... परिपती" का अर्थ है - "यह सारा संसार संकर (मिश्रित) हो गया है, गुरु-शिष्य की कोई मर्यादा नहीं रही", ऐसा कहकर वह उसी वृक्ष से उन दोनों (राजा और पुरोहित) के बीच में गिर पड़ा। और गिरकर उन दोनों के सामने खड़े होकर यह गाथा कही -

‘‘Ubho atthaṃ na jānanti…pe… asmā kumbhamivābhidā’’ti.

"दोनों अर्थ को नहीं जानते... जैसे पत्थर से घड़ा फूट जाता है।"

Tattha ubho atthaṃ na jānantīti dvepi janā pāḷiyā atthaṃ na jānanti. Dhammaṃ na passareti pāḷiṃ na passanti. Katame te ubhoti? ‘‘Yo cāyaṃ mantaṃ [Pg.170] vāceti, yo cādhammenadhīyatī’’ti. Evaṃ brāhmaṇañca rājānañca ubhopi adhammikabhāve ṭhapesi.

वहाँ "उभो अत्थं न जानन्ति" का अर्थ है - वे दोनों व्यक्ति पालि के अर्थ को नहीं समझते। "धम्मं न पस्सरेति" का अर्थ है - पालि को नहीं देखते। वे दोनों कौन हैं? "जो मन्त्र सिखाता है और जो अधर्म से सीखता है।" इस प्रकार उसने ब्राह्मण और राजा दोनों को ही अधार्मिक (अधर्मी) सिद्ध किया।

Tato brāhmaṇo sālīnanti gāthamāha. Tassattho – jānāmahaṃ bho ‘‘ayaṃ adhammo’’ti; api ca kho mayā dīgharattaṃ saputtadāraparijanena rañño santako sālīnaṃ odano bhutto. Sucimaṃsūpasecanoti nānappakāravikatisampāditaṃ sucimaṃsūpasecanaṃ missīkaraṇamassāti sucimaṃsūpasecano. Tasmā dhamme na vattāmīti yasmā evaṃ mayā rañño odano bhutto, aññe ca bahū lābhā laddhā, tasmā dhamme ahaṃ na vattāmi udare baddho hutvā, na dhammaṃ ajānanto. Ayañhi dhammo ariyehi vaṇṇito pasattho thomitoti jānāmi.

तब ब्राह्मण ने 'सालीनां' (शालि चावल) वाली गाथा कही। उसका अर्थ यह है— "हे मित्र! मैं जानता हूँ कि 'यह अधर्म है'; फिर भी मेरे द्वारा दीर्घकाल तक पुत्र, पत्नी और परिजनों के साथ राजा के शालि चावलों का भोजन किया गया है। 'सुचिमांसूपसेचन' का अर्थ है—विभिन्न प्रकार के व्यंजनों से तैयार किए गए शुद्ध मांस का मिश्रण जिसमें हो। इसलिए मैं धर्म का पालन नहीं कर रहा हूँ, क्योंकि मैंने राजा का भोजन किया है और अन्य बहुत से लाभ प्राप्त किए हैं, इसलिए मैं पेट से बँधा होने के कारण धर्म का पालन नहीं कर पा रहा हूँ, ऐसा नहीं है कि मैं धर्म को नहीं जानता। मैं जानता हूँ कि यह धर्म आर्यों द्वारा प्रशंसित और स्तुत्य है।"

Atha naṃ chapako ‘‘dhiratthū’’tiādinā gāthādvayena ajjhabhāsi. Tassattho – yo tayā dhanalābho ca yasalābho ca laddho, dhiratthu taṃ dhanalābhaṃ yasalābhañca brāhmaṇa. Kasmā? Yasmā ayaṃ tayā laddho lābho āyatiṃ apāyesu vinipātanahetunā sampati ca adhammacaraṇena vutti nāma hoti. Evarūpā yā vutti āyatiṃ vinipātena idha adhammacaraṇena vā nippajjati, kiṃ tāya vuttiyā? Tena vuttaṃ –

तब उस चाण्डाल ने 'धिरत्थु' (धिक्कार है) आदि दो गाथाओं से उसे संबोधित किया। उसका अर्थ यह है— "हे ब्राह्मण! जो धन-लाभ और यश-लाभ तुमने प्राप्त किया है, उस धन-लाभ और यश-लाभ को धिक्कार है। क्यों? क्योंकि तुम्हारे द्वारा प्राप्त यह लाभ भविष्य में अपायों (दुर्गति) में गिरने का कारण है और वर्तमान में अधर्म के आचरण से होने वाली जीविका है। ऐसी जो जीविका भविष्य में दुर्गति का कारण बने या यहाँ अधर्म के आचरण से सिद्ध हो, उस जीविका से क्या लाभ? इसीलिए कहा गया है—"

‘‘Dhiratthu taṃ dhanalābhaṃ, yasalābhañca brāhmaṇa;

Yā vutti vinipātena, adhammacaraṇena vā’’ti.

"हे ब्राह्मण! उस धन-लाभ और यश-लाभ को धिक्कार है; जो जीविका दुर्गति (पतन) के द्वारा या अधर्म के आचरण से प्राप्त होती है।"

Paribbaja mahābrahmeti mahābrāhmaṇa ito disā sīghaṃ palāyassu. Pacantaññepi pāṇinoti aññepi sattā pacanti ceva bhuñjanti ca; na kevalaṃ tvañceva rājā ca. Mā tvaṃ adhammo ācarito asmā kumbhamivābhidāti sace hi tvaṃ ito aparibbajitvā imaṃ adhammaṃ ācarissasi, tato tvaṃ so adhammo evaṃ ācarito yathā udakakumbhaṃ pāsāṇo bhindeyya; evaṃ bhecchati, tena mayaṃ taṃ vadāma –

'परिव्वज महाब्रह्मे' का अर्थ है—हे महाब्राह्मण! यहाँ से शीघ्र भाग जाओ। 'पचन्तञ्ञेपि पाणिनो' का अर्थ है—अन्य प्राणी भी पकाते और खाते हैं; केवल तुम और राजा ही नहीं पकाते-खाते। 'मा त्वं अधम्मो आचरितो अस्मा कुम्भमिवाभिदा' का अर्थ है—यदि तुम यहाँ से बिना गए इस अधर्म का आचरण करोगे, तो तुम्हारे द्वारा आचरित वह अधर्म तुम्हें वैसे ही तोड़ देगा जैसे पत्थर पानी के घड़े को तोड़ देता है; इसलिए हम तुमसे कहते हैं—

‘‘Paribbaja mahābrahme, pacantaññepi pāṇino;

Mā tvaṃ adhammo ācarito, asmā kumbhamivābhidā’’ti.

"हे महाब्राह्मण! यहाँ से चले जाओ, अन्य प्राणी भी पकाकर खाते हैं; तुम्हारे द्वारा आचरित अधर्म तुम्हें वैसे ही नष्ट न कर दे जैसे पत्थर घड़े को तोड़ देता है।"

Ucce āsaneti antamaso bhūmippadesepi unnataṭṭhāne nisinnassa desetuṃ na vaṭṭati.

'उच्चे आसने' का अर्थ है—यहाँ तक कि भूमि के किसी ऊँचे स्थान पर बैठे हुए (अस्वस्थ न होने वाले) व्यक्ति को उपदेश देना उचित नहीं है।

648. Na [Pg.171] ṭhito nisinnassāti sacepi therupaṭṭhānaṃ gantvā ṭhitaṃ daharabhikkhuṃ āsane nisinno mahāthero pañhaṃ pucchati, na kathetabbaṃ. Gāravena pana theraṃ uṭṭhahitvā pucchathāti vattuṃ na sakkā, passe ṭhitabhikkhussa kathemīti kathetuṃ vaṭṭati.

६४८. 'न ठितो निसिन्नस्स' (खड़े होकर बैठे हुए को नहीं) का अर्थ है—यदि आसन पर बैठे हुए महास्थविर, सेवा के लिए आकर खड़े हुए युवा भिक्षु से प्रश्न पूछते हैं, तो उत्तर नहीं देना चाहिए। गौरव (आदर) के कारण स्थविर से यह कहना संभव नहीं है कि "आप उठकर पूछें", किंतु "पास में खड़े भिक्षु को बता रहा हूँ"—ऐसा मन में रखकर उत्तर देना उचित है।

649. Na pacchato gacchantenāti ettha sace purato gacchanto pacchato gacchantaṃ pañhaṃ pucchati, na kathetabbaṃ. Pacchimassa bhikkhuno kathemīti kathetuṃ vaṭṭati. Saddhiṃ uggahitadhammaṃ pana sajjhāyituṃ vaṭṭati. Samadhurena gacchantassa kathetuṃ vaṭṭati.

६४९. 'न पच्छतो गच्छन्तेन' (पीछे चलते हुए के द्वारा नहीं) के विषय में—यदि आगे चलने वाला व्यक्ति पीछे चलने वाले से प्रश्न पूछता है, तो उत्तर नहीं देना चाहिए। "पीछे वाले भिक्षु को बता रहा हूँ"—ऐसा मानकर उत्तर देना उचित है। किंतु गुरु से सीखे हुए धर्म का साथ में स्वाध्याय करना उचित है। बराबर (साथ-साथ) चलने वाले को उपदेश देना उचित है।

650. Na uppathenāti etthāpi sace dvepi sakaṭapathe ekekacakkapathena vā uppathena vā samadhuraṃ gacchanti, vaṭṭati.

६५०. 'न उप्पथेन' (गलत रास्ते से नहीं) के विषय में भी—यदि दोनों ही बैलगाड़ी के मार्ग पर, एक-एक पहिये के निशान पर या पटरी पर बराबर (साथ-साथ) चल रहे हों, तो उपदेश देना उचित है।

651. Asañciccāti paṭicchannaṭṭhānaṃ gacchantassa sahasā uccāro vā passāvo vā nikkhamati, asañcicca kato nāma anāpatti.

६५१. 'असञ्चिच्च' (अनजाने में) का अर्थ है—किसी ढके हुए स्थान की ओर जाते समय यदि अचानक मल या मूत्र निकल जाए, तो वह अनजाने में किया गया कहलाता है और इसमें आपत्ति (दोष) नहीं होती।

652. Na hariteti ettha yampi jīvarukkhassa mūlaṃ pathaviyaṃ dissamānaṃ gacchati, sākhā vā bhūmilaggā gacchati, sabbaṃ haritasaṅkhātameva. Khandhe nisīditvā appaharitaṭṭhāne pātetuṃ vaṭṭati. Appaharitaṭṭhānaṃ olokentasseva sahasā nikkhamati, gilānaṭṭhāne ṭhito hoti, vaṭṭati. Appaharite katoti appaharitaṃ alabhantena tiṇaṇḍupakaṃ vā palālaṇḍupakaṃ vā ṭhapetvā katopi pacchā haritaṃ ottharati, vaṭṭatiyeva. Kheḷena cettha siṅghāṇikāpi saṅgahitāti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ.

६५२. 'न हरिते' (हरियाली पर नहीं) के विषय में—जीवित वृक्ष की जो जड़ पृथ्वी पर दिखाई देती है या जो शाखा पृथ्वी से लगी होती है, वह सब 'हरित' (हरियाली) ही कहलाती है। वृक्ष के तने पर बैठकर हरियाली रहित स्थान पर त्याग करना उचित है। हरियाली रहित स्थान देखते समय ही यदि अचानक मल-मूत्र निकल जाए, तो वह रुग्ण (बीमार) की स्थिति मानी जाती है और उचित है। 'अप्पहरिते कतो' का अर्थ है—हरियाली रहित स्थान न मिलने पर घास या पुआल का बींड़ा (गद्दी) रखकर किया गया त्याग, भले ही वह बाद में हरियाली को ढक ले, उचित ही है। महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है कि यहाँ थूक और नाक की गंदगी (श्लेष्म) का भी ग्रहण किया गया है।

653. Na udaketi etaṃ paribhogaudakameva sandhāya vuttaṃ, vaccakuṭisamuddādiudakesu pana aparibhogesu anāpatti. Deve vassante samantato udakogho hoti, anudakaṭṭhānaṃ olokentasseva nikkhamati, vaṭṭati. Mahāpaccariyaṃ vuttaṃ – ‘‘etādise kāle anudakaṭṭhānaṃ alabhantena kātuṃ vaṭṭatī’’ti. Sesaṃ sabbasikkhāpadesu uttānatthameva.

६५३. 'न उदके' (जल में नहीं) यह केवल उपयोग के योग्य जल के संदर्भ में कहा गया है; शौचालय के गड्ढे या समुद्र आदि के अनुपयोगी जल में त्याग करने पर आपत्ति नहीं होती। वर्षा होने पर जब चारों ओर जल का प्रवाह हो, तब जलरहित स्थान खोजते समय ही यदि मल-मूत्र निकल जाए, तो उचित है। महाप्रत्यय में कहा गया है— "ऐसे समय में जलरहित स्थान न मिलने पर त्याग करना उचित है।" शेष सभी शिक्षापदों का अर्थ स्पष्ट ही है।

Sattamo vaggo.

सातवाँ वर्ग।

Samuṭṭhānādidīpanatthāya panettha idaṃ pakiṇṇakaṃ – ujjagghikauccāsaddapaṭisaṃyuttāni cattāri, sakabaḷena mukhena byāharaṇaṃ ekaṃ, chamānīcāsanaṭhānapacchatogamanauppathagamanapaṭisaṃyuttāni pañcāti imāni dasa sikkhāpadāni samanubhāsanasamuṭṭhānāni kāyavācācittato samuṭṭhahanti, kiriyāni, saññāvimokkhāni[Pg.172], sacittakāni, lokavajjāni, kāyakammavacīkammāni, akusalacittāni, dukkhavedanānīti.

यहाँ समुत्थान (उत्पत्ति के कारण) आदि को स्पष्ट करने के लिए यह प्रकीर्णक (विविध संग्रह) है—अट्टहास (उज्जग्घिक) और ऊँचे स्वर (उच्चाशब्द) से संबंधित चार, मुँह में ग्रास लेकर बोलने से संबंधित एक, तथा भूमि, नीच आसन, खड़े होने, पीछे चलने और गलत रास्ते से चलने से संबंधित पाँच—ये दस शिक्षापद 'समनुभाषण' के समुत्थान के समान हैं, जो काय, वाणी और चित्त से उत्पन्न होते हैं; ये क्रिया-रूप हैं, संज्ञा-विमोक्ष (समझ से मुक्त होने वाले) हैं, सचित्तक (चेतना सहित) हैं, लोक-वद्य (लोक-निंदित) हैं, काय-कर्म और वची-कर्म हैं, अकुशल चित्त वाले हैं और दुःख-वेदना वाले हैं।

Sūpodanaviññattisikkhāpadaṃ theyyasatthasamuṭṭhānaṃ kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

सूप (दाल) और ओदन (चावल) की विज्ञप्ति (माँगने) वाला शिक्षापद 'थेय्यसत्थ' (चोरी के साथ चलने वाले सार्थ) के समुत्थान वाला है, जो काय-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-रूप है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, लोक-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, अकुशल चित्त वाला है और दुःख-वेदना वाला है।

Chattapāṇidaṇḍapāṇisatthapāṇiāvudhapāṇipādukaupāhanayānasayanapallatthikaveṭhitaoguṇṭhitanāmakāni ekādasa sikkhāpadāni dhammadesanasamuṭṭhānāni vācācittato samuṭṭhahanti, kiriyākiriyāni, saññāvimokkhāni, sacittakāni, lokavajjāni, vacīkammāni, akusalacittāni, dukkhavedanānīti.

हाथ में छाता, हाथ में डंडा, हाथ में शस्त्र, हाथ में आयुध, खड़ाऊँ, जूता, यान (वाहन), शयन (बिस्तर), पल्लत्थिक (घुटने बाँधकर बैठना), वेठित (पगड़ी बाँधना) और ओगुण्ठित (सिर ढँकना) नामक ग्यारह शिक्षापद 'धम्मदेसना' (धर्म-देशना) के समुत्थान वाले हैं, जो वाणी और चित्त से उत्पन्न होते हैं; ये क्रिया-अक्रिया रूप हैं, संज्ञा-विमोक्ष हैं, सचित्तक हैं, लोक-वद्य हैं, वची-कर्म हैं, अकुशल चित्त वाले हैं और दुःख-वेदना वाले हैं।

Avasesāni tepaṇṇāsa sikkhāpadāni paṭhamapārājikasamuṭṭhānānīti.

शेष तिरपन (५३) शिक्षापद प्रथम पाराजिक के समुत्थान वाले हैं।

Sabbasekhiyesu ābādhapaccayā anāpatti, thūpīkatapiṇḍapāte sūpabyañjanena paṭicchādane ujjhānasaññimhīti tīsu sikkhāpadesu gilāno natthīti.

सभी शेखिय नियमों में बीमारी के कारण अनापत्ति (दोष न होना) है; (किन्तु) थूपीकतपिण्डपात, सूपब्यञ्जनेन पटिच्छादन और उज्झानसञ्ञी - इन तीन शिक्षापदों में बीमार के लिए (छूट) नहीं है।

Sekhiyavaṇṇanā niṭṭhitā.

शेखिय-वर्णना समाप्त हुई।

Sekhiyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

शेखिय-काण्ड समाप्त हुआ।

8. Sattādhikaraṇasamathā

८. सात अधिकरण-शमथ।

655. Adhikaraṇasamathesu – sattāti tesaṃ dhammānaṃ saṅkhyāparicchedo. Catubbidhaṃ adhikaraṇaṃ samenti vūpasamentīti adhikaraṇasamathā. Tesaṃ vitthāro khandhake ca parivāre ca vutto, tassatthaṃ tattheva vaṇṇayissāma. Sesaṃ sabbattha uttānamevāti.

६५५. अधिकरण-शमथों में - 'सात' उन धर्मों की संख्या का परिच्छेद (सीमा) है। जो चार प्रकार के अधिकरणों को शान्त करते हैं, वे 'अधिकरण-शमथ' कहलाते हैं। उनका विस्तार खन्धक और परिवार में कहा गया है, हम उनके अर्थ की व्याख्या वहीं करेंगे। शेष सभी जगह (अर्थ) स्पष्ट ही है।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya

समन्तपासादिका नामक विनय-वर्णना (अट्ठकथा) में।

Bhikkhuvibhaṅgavaṇṇanā niṭṭhitā.

भिक्खु-विभङ्ग-वर्णना समाप्त हुई।

Anantarāyena yathā, niṭṭhitā vaṇṇanā ayaṃ;

Anantarāyena tathā, santiṃ pappontu pāṇino.

जिस प्रकार यह वर्णना बिना किसी बाधा के समाप्त हुई है, उसी प्रकार सभी प्राणी बिना किसी बाधा के शान्ति (निर्वाण) को प्राप्त करें।

Ciraṃ tiṭṭhatu saddhammo, kāle vassaṃ ciraṃ pajaṃ;

Tappetu devo dhammena, rājā rakkhatu medaninti.

सद्धर्म चिरकाल तक बना रहे, वर्षा समय पर हो और प्रजा को तृप्त करे; राजा धर्मपूर्वक पृथ्वी की रक्षा करे।

Mahāvibhaṅgo niṭṭhito.

महाविभङ्ग समाप्त हुआ।

Namo tassa bhagavato arahato sammāsambuddhassa

उन भगवन्, अर्हत्, सम्यक्सम्बुद्ध को नमस्कार।

Bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā

भिक्खुनी-विभङ्ग-वर्णना।

1. Pārājikakaṇḍaṃ (bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā)

१. पाराजिक-काण्ड (भिक्खुनी-विभङ्ग-वर्णना)।

Yo [Pg.173] bhikkhūnaṃ vibhaṅgassa, saṅgahito anantaraṃ;

Bhikkhunīnaṃ vibhaṅgassa, tassa saṃvaṇṇanākkamo.

भिक्खुओं के विभङ्ग के बाद जो संगृहीत किया गया है, उस भिक्खुनी-विभङ्ग की वर्णना का यह क्रम है।

Patto yato tato tassa, apubbapadavaṇṇanaṃ;

Kātuṃ pārājike tāva, hoti saṃvaṇṇanā ayaṃ.

चूँकि यह (क्रम) प्राप्त हुआ है, इसलिए उस (भिक्खुनी-विभङ्ग) के अपूर्व (नये) पदों की व्याख्या करने के लिए, पहले पाराजिक में यह वर्णना होती है।

1. Paṭhamapārājikasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम पाराजिक शिक्षापद की वर्णना।

656. Tena samayena buddho bhagavā sāvatthiyaṃ viharati…pe… sāḷho migāranattāti ettha sāḷhoti tassa nāmaṃ; migāramātuyā pana nattā hoti, tena vuttaṃ – ‘‘migāranattā’’ti. Navakammikanti navakammādhiṭṭhāyikaṃ. Paṇḍitāti paṇḍiccena samannāgatā. Byattāti veyyattikena samannāgatā. Medhāvinīti pāḷiggahaṇe satipubbaṅgamāya paññāya atthaggahaṇe paññāpubbaṅgamāya satiyā samannāgatā. Dakkhāti chekā; avirajjhitvā sīghaṃ kattabbakārinīti attho. Analasāti ālasiyavirahitā. Tatrupāyāyāti tesu tesu kammesu upāyabhūtāya. Vīmaṃsāyāti kattabbakammupaparikkhāya. Samannāgatāti sampayuttā. Alaṃ kātunti samatthā taṃ taṃ kammaṃ kātuṃ. Alaṃ saṃvidhātunti evañca evañca idaṃ hotūti evaṃ saṃvidahitumpi samatthā. Katākataṃ jānitunti katañca akatañca jānituṃ. Teti te ubho; sā ca sundarīnandā so ca sāḷhoti attho. Bhattaggeti parivesanaṭṭhāne. Nikūṭeti koṇasadisaṃ katvā dassite gambhīre. Vissaro me bhavissatīti virūpo me saro [Pg.174] bhavissati; vippakārasaddo bhavissatīti attho. Patimānentīti apekkhamānā. Kyāhanti kiṃ ahaṃ. Jarādubbalāti jarāya dubbalā. Caraṇagilānāti pādarogena samannāgatā.

६५६. "उस समय बुद्ध भगवान सावत्थी में विहार कर रहे थे... पे... साळ्हो मिगारनत्ता" यहाँ 'साळ्ह' उसका नाम है; वह मिगारमाता (विशाखा) का पौत्र है, इसलिए उसे 'मिगारनत्ता' (मिगार का पौत्र) कहा गया है। 'नवकम्मिकं' का अर्थ है नये कार्यों का अधिष्ठाता (पर्यवेक्षक)। 'पण्डिता' का अर्थ है पाण्डित्य (प्रज्ञा) से युक्त। 'ब्यत्ता' का अर्थ है निपुणता (वैयत्तिक) से युक्त। 'मेधाविनी' का अर्थ है पालि सीखने में स्मृति-प्रधान प्रज्ञा से और अर्थ सीखने में प्रज्ञा-प्रधान स्मृति से युक्त। 'दक्खा' का अर्थ है चतुर; बिना चूके शीघ्र ही कर्तव्य कार्य को करने वाली। 'अनलसा' का अर्थ है आलस्य से रहित। 'तत्रुपायाय' का अर्थ है उन-उन कार्यों के उपायों से युक्त। 'वीमंसाय' का अर्थ है किये जाने वाले कार्य की परीक्षा (जाँच) करने वाली प्रज्ञा से। 'समन्नागता' का अर्थ है युक्त। 'अलं कातुं' का अर्थ है उस-उस कार्य को करने में समर्थ। 'अलं संविधातुं' का अर्थ है "यह ऐसा और ऐसा हो" इस प्रकार प्रबन्ध करने में भी समर्थ। 'कताकतं जानितुं' का अर्थ है किये हुए और न किये हुए कार्य को जानना। 'ते' का अर्थ है वे दोनों; अर्थात् वह सुन्दरीनन्दा और वह साळ्ह। 'भत्तग्गे' का अर्थ है भोजन परोसने के स्थान पर। 'निकूटे' का अर्थ है कोने के समान दिखाए गए किसी गहरे (एकान्त) स्थान में। 'विस्सरो मे भविस्सति' का अर्थ है मेरा स्वर विकृत हो जाएगा; अर्थात् विरूप शब्द होगा। 'पतिमानेन्ती' का अर्थ है प्रतीक्षा करती हुई। 'क्याहं' का अर्थ है 'किं अहं' (मैं क्या)। 'जरादुब्बला' का अर्थ है बुढ़ापे के कारण दुर्बल। 'चरणगिलाना' का अर्थ है पैरों के रोग से ग्रस्त।

657-8. Avassutāti kāyasaṃsaggarāgena avassutā; tintā kilinnāti attho. Padabhājane panassa tameva rāgaṃ gahetvā ‘‘sārattā’’tiādi vuttaṃ. Tattha sārattāti vatthaṃ viya raṅgajātena kāyasaṃsaggarāgena suṭṭhu rattā. Apekkhavatīti tasseva rāgassa vasena tasmiṃ purise pavattāya apekkhāya samannāgatā. Paṭibaddhacittāti tena rāgena tasmiṃ purise bandhitvā ṭhapitacittā viya. Esa nayo dutiyapadavibhaṅgepi. Purisapuggalassāti purisasaṅkhātassa puggalassa. Adhakkhakanti akkhakānaṃ adho. Ubbhajāṇumaṇḍalanti jāṇumaṇḍalānaṃ upari. Padabhājane pana padapaṭipāṭiyā eva ‘‘heṭṭhakkhakaṃ uparijāṇumaṇḍala’’nti vuttaṃ. Ettha ca ubbhakapparampi ubbhajāṇumaṇḍaleneva saṅgahitaṃ. Sesaṃ mahāvibhaṅge vuttanayeneva veditabbaṃ. Purimāyo upādāyāti sādhāraṇapārājikehi pārājikāyo catasso upādāyāti attho. Ubbhajāṇumaṇḍalikāti idaṃ pana imissā pārājikāya nāmamattaṃ, tasmā padabhājane na vicāritaṃ.

६५७-८. 'अवस्सुता' का अर्थ है काय-संसर्ग के राग से आर्द्र (गीली); अर्थात् भीगी हुई। पदभाजन में उसी राग को लेकर 'सारत्ता' आदि कहा गया है। वहाँ 'सारत्ता' का अर्थ है जैसे वस्त्र रंग से रंगा जाता है, वैसे ही काय-संसर्ग के राग से भली-भाँति रंगी हुई (आसक्त)। 'अपेक्खवती' का अर्थ है उसी राग के कारण उस पुरुष के प्रति होने वाली अपेक्षा (चाहत) से युक्त। 'पटिबद्धचित्ता' का अर्थ है उस राग के द्वारा उस पुरुष में बँधकर रखे हुए चित्त के समान। यही नियम दूसरे पद के विभङ्ग में भी है। 'पुरिसपुग्गलस्स' का अर्थ है पुरुष संज्ञक पुद्गल का। 'अधक्खकं' का अर्थ है हँसली (collarbones) के नीचे। 'उब्भजाणुमण्डलं' का अर्थ है घुटनों के ऊपर। पदभाजन में तो पदों के क्रम से ही 'हेट्ठक्खकं उपरिजाणुमण्डलं' (हँसली के नीचे, घुटने के ऊपर) कहा गया है। और यहाँ 'उब्भकप्परं' (कोहनी के ऊपर) को भी 'उब्भजाणुमण्डलं' शब्द से ही संगृहीत किया गया है। शेष महाविभङ्ग में कहे गए तरीके से ही समझना चाहिए। 'पुरिमायो उपादाया' का अर्थ है भिक्खुओं के साथ साझा (साधारण) चार पाराजिकों को लेकर। 'उब्भजाणुमण्डालिका' यह इस पाराजिक का केवल नाम मात्र है, इसलिए पदभाजन में इस पर विचार नहीं किया गया है।

659. Evaṃ uddiṭṭhasikkhāpadaṃ padānukkamena vibhajitvā idāni avassutādibhedena āpattibhedaṃ dassetuṃ ‘‘ubhatoavassute’’tiādimāha. Tattha ubhatoavassuteti ubhatoavassave; bhikkhuniyā ceva purisassa ca kāyasaṃsaggarāgena avassutabhāve satīti attho. Kāyena kāyaṃ āmasatīti bhikkhunī yathāparicchinnena kāyena purisassa yaṃkiñci kāyaṃ puriso vā yena kenaci kāyena bhikkhuniyā yathāparicchinnaṃ kāyaṃ āmasati, ubhayathāpi bhikkhuniyā pārājikaṃ. Kāyena kāyapaṭibaddhanti vuttappakāreneva attano kāyena purisassa kāyapaṭibaddhaṃ. Āmasatīti ettha sayaṃ vā āmasatu, tassa vā āmasanaṃ sādiyatu, thullaccayameva. Kāyapaṭibaddhena kāyanti attano vuttappakārakāyapaṭibaddhena purisassa kāyaṃ. Āmasatīti idhāpi sayaṃ vā āmasatu, tassa vā āmasanaṃ sādiyatu, thullaccayameva. Avasesapadesupi imināva nayena vinicchayo veditabbo.

६५९. इस प्रकार निर्दिष्ट शिक्षापद को पदों के क्रम से विभाजित करके, अब 'अवस्सुत' आदि के भेद से आपत्ति के भेद दिखाने के लिए 'उभतोअवस्सुते' आदि कहा गया है। वहाँ 'उभतोअवस्सुते' का अर्थ है दोनों ओर से आर्द्र होने पर; अर्थात् भिक्खुनी और पुरुष दोनों के काय-संसर्ग के राग से आर्द्र होने पर। 'कायेन कायं आमसति' का अर्थ है भिक्खुनी अपने यथा-परिच्छिन्न (निर्धारित) शरीर के अंग से पुरुष के किसी भी अंग को छुए, या पुरुष अपने किसी भी अंग से भिक्खुनी के यथा-परिच्छिन्न अंग को छुए, दोनों ही स्थितियों में भिक्खुनी को पाराजिक होता है। 'कायेन कायपटिबद्धं' का अर्थ है उक्त प्रकार से ही अपने शरीर से पुरुष के शरीर से सम्बद्ध वस्तु को छूना। 'आमसति' यहाँ चाहे वह स्वयं छुए या उसके छूने को स्वीकार करे, थुल्लच्चय ही होता है। 'कायपटिबद्धेन कायं' का अर्थ है अपने उक्त प्रकार के शरीर-सम्बद्ध वस्तु से पुरुष के शरीर को छूना। 'आमसति' यहाँ भी चाहे वह स्वयं छुए या उसके छूने को स्वीकार करे, थुल्लच्चय ही होता है। शेष पदों में भी इसी पद्धति से निर्णय समझना चाहिए।

Sace [Pg.175] pana bhikkhu ceva bhikkhunī ca hoti, tatra ce bhikkhunī āmasati, bhikkhu niccalo hutvā cittena sādiyati, bhikkhu āpattiyā na kāretabbo. Sace bhikkhu āmasati, bhikkhunī niccalā hutvā citteneva adhivāseti, kāyaṅgaṃ acopayamānāpi pārājikakkhette pārājikena, thullaccayakkhette thullaccayena, dukkaṭakkhette dukkaṭena kāretabbā. Kasmā? ‘‘Kāyasaṃsaggaṃ sādiyeyyā’’ti vuttattā. Ayaṃ aṭṭhakathāsu vinicchayo. Evaṃ pana sati kiriyāsamuṭṭhānatā na dissati, tasmā tabbahulanayena sā vuttāti veditabbā.

यदि एक भिक्षु और एक भिक्षुणी हों, और वहाँ यदि भिक्षुणी स्पर्श करती है, और भिक्षु निश्चल होकर मन से प्रसन्न (सहमति) होता है, तो भिक्षु को आपत्ति का भागी नहीं बनाया जाना चाहिए। यदि भिक्षु स्पर्श करता है, और भिक्षुणी निश्चल होकर मन से ही स्वीकार करती है, अपने अंगों को न हिलाते हुए भी, पाराजिक के क्षेत्र में पाराजिक से, थुल्लच्चय के क्षेत्र में थुल्लच्चय से, और दुक्कट के क्षेत्र में दुक्कट से दंडित की जानी चाहिए। क्यों? क्योंकि "काय-संसर्ग का अभिनन्दन (सहमति) करे" ऐसा कहा गया है। यह अट्ठकथाओं का विनिश्चय है। किन्तु ऐसा होने पर, क्रिया-समुत्थानता (कार्य की उत्पत्ति) स्पष्ट नहीं होती, इसलिए इसे 'तद्बहुलनय' (प्रधानता के नियम) के अनुसार कहा गया समझना चाहिए।

660. Ubbhakkhakanti akkhakānaṃ upari. Adhojāṇumaṇḍalanti jāṇumaṇḍalānaṃ heṭṭhā. Ettha ca adhokapparampi adhojāṇumaṇḍaleneva saṅgahitaṃ.

६६०. 'उब्भक्खक' का अर्थ है हंसली (collarbones) के ऊपर। 'अधोजाणुमण्डल' का अर्थ है घुटनों के नीचे। और यहाँ, 'अधोजाणुमण्डल' शब्द से ही कोहनी के नीचे का हिस्सा भी संगृहीत है।

662. Ekatoavassuteti ettha kiñcāpi ekatoti avisesena vuttaṃ, tathāpi bhikkhuniyā eva avassute sati ayaṃ āpattibhedo vuttoti veditabbo.

६६२. 'एकतो अवस्सुत' (एक ओर से कामार्त) के विषय में यद्यपि 'एकतो' ऐसा सामान्य रूप से बिना किसी विशेषण के कहा गया है, फिर भी यह समझना चाहिए कि यह आपत्ति का भेद तब कहा गया है जब केवल भिक्षुणी ही कामार्त (अवस्सुत) हो।

Tatrāyaṃ ādito paṭṭhāya vinicchayo – bhikkhunī kāyasaṃsaggarāgena avassutā, purisopi tatheva. Adhakkhake ubbhajāṇumaṇḍale kāyappadese kāyasaṃsaggasādiyane sati bhikkhuniyā pārājikaṃ. Bhikkhuniyā kāyasaṃsaggarāgo, purisassa methunarāgo vā gehassitapemaṃ vā suddhacittaṃ vā hotu, thullaccayameva. Bhikkhuniyā methunarāgo, purisassa kāyasaṃsaggarāgo vā methunarāgo vā gahessitapemaṃ vā suddhacittaṃ vā hotu, dukkaṭaṃ. Bhikkhuniyā gehassitapemaṃ, purisassa vuttesu catūsu yaṃ vā taṃ vā hotu, dukkaṭameva. Bhikkhuniyā suddhacittaṃ, purisassa vuttesu catūsu yaṃ vā taṃ vā hotu, anāpatti.

वहाँ आदि से लेकर यह विनिश्चय है - भिक्षुणी काय-संसर्ग के राग से कामार्त (अवस्सुत) है, और पुरुष भी वैसा ही है। हंसली के नीचे और घुटनों के ऊपर के शारीरिक भाग में काय-संसर्ग का अभिनन्दन (सहमति) होने पर भिक्षुणी को पाराजिक होता है। यदि भिक्षुणी को काय-संसर्ग का राग हो, और पुरुष को मैथुन का राग हो या गृह-आश्रित प्रेम हो या शुद्ध चित्त हो, तो केवल थुल्लच्चय होता है। यदि भिक्षुणी को मैथुन का राग हो, और पुरुष को काय-संसर्ग का राग, मैथुन का राग, गृह-आश्रित प्रेम या शुद्ध चित्त हो, तो दुक्कट होता है। यदि भिक्षुणी को गृह-आश्रित प्रेम हो, और पुरुष को उक्त चारों में से कोई भी हो, तो दुक्कट ही होता है। यदि भिक्षुणी का चित्त शुद्ध हो, और पुरुष को उक्त चारों में से कोई भी हो, तो अनापत्ति (कोई दोष नहीं) है।

Sace pana bhikkhu ceva hoti bhikkhunī ca ubhinnaṃ kāyasaṃsaggarāgo, bhikkhussa saṅghādiseso, bhikkhuniyā pārājikaṃ. Bhikkhuniyā kāyasaṃsaggarāgo, bhikkhussa methunarāgo vā gehassitapemaṃ vā, bhikkhuniyā thullaccayaṃ, bhikkhussa dukkaṭaṃ. Ubhinnaṃ methunarāgo vā gehassitapemaṃ vā, ubhinnampi dukkaṭameva. Yassa yattha suddhacittaṃ, tassa tattha anāpatti. Ubhinnampi suddhacittaṃ, ubhinnampi anāpatti.

यदि भिक्षु और भिक्षुणी दोनों हों और दोनों को काय-संसर्ग का राग हो, तो भिक्षु को संघादिशेष और भिक्षुणी को पाराजिक होता है। यदि भिक्षुणी को काय-संसर्ग का राग हो, और भिक्षु को मैथुन का राग या गृह-आश्रित प्रेम हो, तो भिक्षुणी को थुल्लच्चय और भिक्षु को दुक्कट होता है। यदि दोनों को मैथुन का राग या गृह-आश्रित प्रेम हो, तो दोनों को दुक्कट ही होता है। जिस व्यक्ति का जिस स्पर्श में शुद्ध चित्त हो, उसे वहाँ अनापत्ति होती है। यदि दोनों का चित्त शुद्ध हो, तो दोनों को अनापत्ति होती है।

663. Anāpatti [Pg.176] asañciccātiādīsu virajjhitvā vā āmasantiyā aññavihitāya vā ‘‘ayaṃ puriso vā itthī vā’’ti ajānantiyā vā tena phuṭṭhāyapi taṃ phassaṃ asādiyantiyā vā āmasanepi sati anāpatti. Sesaṃ sabbattha uttānameva.

६६३. "अनापत्ति असञ्चिच्च" (बिना जान-बूझकर होने पर अनापत्ति) आदि में, यदि भिक्षुणी भूल से स्पर्श करती है, या अन्यमनस्क (किसी और विचार में खोई हुई) होकर, या "यह पुरुष है या स्त्री" यह न जानते हुए स्पर्श करती है, या उसके द्वारा छुए जाने पर भी उस स्पर्श का अभिनन्दन नहीं करती है, तो स्पर्श होने पर भी अनापत्ति होती है। शेष सभी स्थानों पर अर्थ स्पष्ट ही है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

प्रथम पाराजिक का समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशल चित्त, और दो वेदनाएँ।

Paṭhamapārājikaṃ.

प्रथम पाराजिक।

2. Dutiyapārājikasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय पाराजिक शिक्षापद की व्याख्या

664. Dutiye pārājike – kacci no sāti kacci nu sā. Avaṇṇoti aguṇo. Akittīti nindā. Ayasoti parivāravipatti; parammukhagarahā vā.

६६४. द्वितीय पाराजिक में - 'कच्चि नो सा' का अर्थ है 'क्या वह?'। 'अवण्णो' का अर्थ है अगुण (दोष)। 'अकित्ती' का अर्थ है निन्दा। 'अयसो' का अर्थ है परिवार (अनुयायियों) की विपत्ति; अथवा परोक्ष (पीठ पीछे) निन्दा।

665. Vajjapaṭicchādikāti idampi imissā pārājikāya nāmamattameva, tasmā padabhājane na vicāritaṃ. Sesamettha uttānameva.

६६५. 'वज्जपटिच्छादिका' (दोष छिपाने वाली) यह भी इस पाराजिक का केवल एक नाम मात्र है, इसलिए पद-भाजन (शब्द-विश्लेषण) में इस पर विचार नहीं किया गया है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

666. Sā vā ārocetīti yā pārājikaṃ āpannā, sā sayaṃ āroceti. Aṭṭhannaṃ pārājikānaṃ aññataranti bhikkhūhi sādhāraṇānaṃ catunnaṃ asādhāraṇānañca catunnameva aññataraṃ. Idañca pārājikaṃ pacchā paññattaṃ, tasmā ‘‘aṭṭhanna’’nti vibhaṅge vuttaṃ. Purimena pana saddhiṃ yugaḷattā imasmiṃ okāse ṭhapitanti veditabbaṃ. Dhuraṃ nikkhittamatteti dhure nikkhittamatte. Vitthārakathā panettha sappāṇakavaggamhi duṭṭhullasikkhāpade vuttanayeneva veditabbā. Tatra hi pācittiyaṃ, idha pārājikanti ayameva viseso. Sesaṃ tādisameva. Vajjapaṭicchādikāti idampiimissā pārājikāya nāmamatthāmeva, tasmā padabhājane na vicāritaṃ. Sesamettha uttānameva.

६६६. 'सा वा आरोचेति' का अर्थ है कि जो पाराजिक को प्राप्त हुई है, वह स्वयं सूचित करती है। 'आठ पाराजिकों में से कोई एक' का अर्थ है भिक्षुओं के साथ साझा चार और केवल भिक्षुणियों के लिए विशिष्ट चार पाराजिकों में से कोई एक। और यह पाराजिक बाद में प्रज्ञप्त किया गया था, इसलिए विभंग में "आठों में से" ऐसा कहा गया है। किन्तु यह समझना चाहिए कि पूर्ववर्ती प्रथम पाराजिक के साथ जोड़ा होने के कारण इसे इस स्थान पर रखा गया है। 'धुरं निक्खित्तमत्ते' का अर्थ है उत्तरदायित्व (भार) छोड़ते ही। यहाँ विस्तृत व्याख्या 'सप्पाणक वग्ग' के 'दुट्ठुल्ल शिक्षापद' में बताए गए तरीके से ही समझनी चाहिए। क्योंकि वहाँ पाचित्तिय होता है, और यहाँ पाराजिक; यही एकमात्र अंतर है। शेष सब वैसा ही है। 'वज्जपटिच्छादिका' यह भी इस पाराजिक का केवल नाम मात्र है, इसलिए पद-भाजन में इस पर विचार नहीं किया गया है। यहाँ शेष अर्थ स्पष्ट ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुर-निक्खेप (उत्तरदायित्व त्याग) का समुत्थान - काय, वाणी और चित्त से समुत्थित होता है; अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त, और दुःख वेदना।

Dutiyapārājikaṃ.

द्वितीय पाराजिक।

3. Tatiyapārājikasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय पाराजिक शिक्षापद की व्याख्या

669. Tatiye [Pg.177] – dhammenāti bhūtena vatthunā. Vinayenāti codetvā sāretvā. Padabhājanaṃ panassa ‘‘yena dhammena yena vinayena ukkhitto suukkhitto hotī’’ti imaṃadhippāyamattaṃ dassetuṃ vuttaṃ. Satthusāsanenāti ñattisampadāya ceva anusāvanasampadāya ca. Padabhājane panassa ‘‘jinasāsanena buddhasāsanenā’’ti vevacanamattameva vuttaṃ. Saṅghaṃ vā gaṇaṃ vātiādīsu yena saṅghena kammaṃ kataṃ, taṃ saṅghaṃ vā tattha sambahulapuggalasaṅkhātaṃ gaṇaṃ vā, ekapuggalaṃ vā taṃ kammaṃ vā na ādiyati, na anuvattati, na tattha ādaraṃ janetīti attho. Samānasaṃvāsakā bhikkhū vuccanti sahāyā, so tehi saddhiṃ natthīti ettha ‘‘ekakammaṃ ekuddeso samasikkhatā’’ti ayaṃ tāva saṃvāso; samāno saṃvāso etesanti samānasaṃvāsakā.Evarūpā bhikkhū bhikkhussa tasmiṃ saṃvāse saha ayanabhāvena sahāyāti vuccanti. Idāni yena saṃvāsena te samānasaṃvāsakāti vuttā, so saṃvāso tassa ukkhittakassa tehi saddhiṃ natthi. Yehi ca saddhiṃ tassa so saṃvāso natthi, na tena te bhikkhū attano sahāyā katā honti. Tasmā vuttaṃ ‘‘samānasaṃvāsakā bhikkhū vuccanti sahāyā, so tehi saddhiṃ natthi, tena vuccati akatasahāyo’’ti. Sesaṃ saṅghabhedasikkhāpadādīsu vuttanayattā uttānatthameva.

६६९. तीसरे (पाराजिक) में - 'धम्मेन' का अर्थ है वास्तविक वस्तु (कारण) से। 'विनयेन' का अर्थ है चोदना (आरोप) करके और स्मरण कराके। इसके पदभाजन में 'येन धम्मेन येन विनयेन उक्खित्तो सुउक्खित्तो होति' यह केवल अभिप्राय दिखाने के लिए कहा गया है। 'सत्थुसासनेन' का अर्थ है ज्ञप्ति-सम्पदा और अनुसावन-सम्पदा से। इसके पदभाजन में 'जिनसासनेन बुद्धसासनेन' यह केवल पर्यायवाची शब्द कहे गए हैं। 'संघं वा गणं वा' आदि में जिस संघ द्वारा कर्म किया गया है, उस संघ को, या वहाँ बहुत से पुद्गलों वाले गण को, या एक पुद्गल को, या उस कर्म को स्वीकार नहीं करता, अनुसरण नहीं करता, वहाँ आदर उत्पन्न नहीं करता - यह अर्थ है। 'समानसंवासका भिक्खू वुच्चन्ति सहाया, सो तेहि सद्धिं नत्थि' यहाँ 'एककम्मं एकुद्देसो समसिक्खता' यह पहले संवास है; जिनका संवास समान है वे 'समानसंवासक' हैं। इस प्रकार के भिक्षु, भिक्षु के उस संवास में साथ होने के कारण 'सहाय' कहे जाते हैं। अब जिस संवास के कारण वे 'समानसंवासक' कहे गए हैं, वह संवास उस उत्क्षिप्त (निकाले गए) भिक्षु का उनके साथ नहीं है। और जिनके साथ उसका वह संवास नहीं है, उसके द्वारा वे भिक्षु अपने सहायक नहीं बनाए गए होते हैं। इसलिए कहा गया है - 'समानसंवासक भिक्षु सहायक कहे जाते हैं, वह उनके साथ नहीं है, इसलिए उसे अकृतसहाय कहा जाता है'। शेष संघभेद-सिक्खापद आदि में कही गई विधि के अनुसार स्पष्ट अर्थ वाला ही है।

Samanubhāsanasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

समनुभाषण-समुत्थान - काय, वाचा और चित्त से उत्पन्न होता है; अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Tatiyapārājikaṃ.

तृतीय पाराजिक समाप्त।

4. Catutthapārājikasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ पाराजिक शिक्षापद की व्याख्या।

675. Catutthe – avassutāti lokassādamittasanthavavasena kāyasaṃsaggarāgena avassutā. Dutiyapadepi eseva nayo. Purisapuggalassa hatthaggahaṇaṃ vātiādīsu pana yaṃ purisapuggalena hatthe gahaṇaṃ kataṃ, taṃ purisapuggalassa hatthaggahaṇanti vuttaṃ. Eseva nayo saṅghāṭikaṇṇaggahaṇepi. Hatthaggahaṇanti ettha ca hatthaggahaṇañca aññampi apārājikakkhette gahaṇañca [Pg.178] ekajjhaṃ katvā hatthaggahaṇanti vuttanti veditabbaṃ. Tenevassa padabhājane ‘‘hatthaggahaṇaṃ vā sādiyeyyāti hattho nāma kapparaṃ upādāya yāva agganakhā, etassa asaddhammassa paṭisevanatthāya ubbhakkhakaṃ adhojāṇumaṇḍalaṃ gahaṇaṃ sādiyati, āpatti thullaccayassā’’ti vuttaṃ. Ettha ca asaddhammoti kāyasaṃsaggo veditabbo, na methunadhammo. Na hi methunassa sāmantā thullaccayaṃ hoti. ‘‘Viññū paṭibalo kāyasaṃsaggaṃ samāpajjitunti vacanampi cettha sādhakaṃ.

६७५. चौथे में - 'अवस्सुता' का अर्थ है लोक के आस्वाद और मित्र-संसर्ग के वश में होकर काय-संसर्ग के राग से आर्द्र (गीली) हुई। दूसरे पद में भी यही विधि है। 'पुरिसपुग्गलस्स हत्थग्गहणं वा' आदि में पुरुष पुद्गल द्वारा हाथ जो पकड़ा गया है, उसे 'पुरिसपुग्गलस्स हत्थग्गहणं' कहा गया है। यही विधि 'संघाटिकण्णग्गहण' (संघाटी के कोने को पकड़ना) में भी है। 'हत्थग्गहणं' यहाँ हाथ पकड़ना और अन्य अपाराजिक क्षेत्र में पकड़ना - इन दोनों को एक साथ करके 'हत्थग्गहणं' कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। इसीलिए इसके पदभाजन में कहा गया है - 'हत्थग्गहणं वा सादियेय्याति हाथ का अर्थ है कोहनी से लेकर नखों के अग्र भाग तक, इस असद्धर्म के सेवन के लिए हँसली (कंधे) के ऊपर और घुटनों के नीचे पकड़ना स्वीकार करती है, तो थुल्लच्चय की आपत्ति होती है'। यहाँ 'असद्धर्म' का अर्थ काय-संसर्ग समझना चाहिए, मैथुन धर्म नहीं। क्योंकि मैथुन के समीप थुल्लच्चय नहीं होता। 'विञ्ञू पटिबलो कायसंसग्गं समापज्जितुं' यह वचन भी यहाँ साधक (प्रमाण) है।

‘‘Tissitthiyo methunaṃ taṃ na seve,Tayo purise tayo ca anariyapaṇḍake;

Na cācare methunaṃ byañjanasmiṃ,Chejjā siyā methunadhammapaccayā;

Pañhā mesā kusalehi cintitā’’ti. (pari. 481);

"तीन प्रकार की स्त्रियों के साथ मैथुन का सेवन न करे, तीन प्रकार के पुरुषों और तीन प्रकार के अनार्य-पण्डकों के साथ भी; अपने व्यञ्जन (इन्द्रिय) में भी मैथुन का आचरण न करे; मैथुन धर्म के प्रत्यय से (शासन से) च्युत होना (पाराजिक) हो सकता है; यह प्रश्न कुशल (विद्वानों) द्वारा विचारित है।"

Imāya parivāre vuttāya sedamocakagāthāya virujjhatīti ce? Na; methunadhammassa pubbabhāgattā. Parivāreyeva hi ‘‘methunadhammassa pubbabhāgo jānitabbo’’ti ‘‘vaṇṇāvaṇṇo kāyasaṃsaggo duṭṭhullavācā attakāmapāricariyāgamanuppādana’’nti evaṃ sukkavissaṭṭhiādīni pañca sikkhāpadāni methunadhammassa pubbabhāgoti vuttāni. Tasmā kāyasaṃsaggo methunadhammassa pubbabhāgattā paccayo hoti. Iti chejjā siyā methunadhammapaccayāti ettha iminā pariyāyena attho veditabbo. Etenupāyena sabbapadesu vinicchayo veditabbo. Apica ‘‘saṅketaṃ vā gaccheyyā’’ti etassa padabhājane ‘‘itthannāmaṃ āgacchā’’ti. Evaṃnāmakaṃ ṭhānaṃ āgacchāti attho.

यदि कहें कि क्या यह परिवार में कही गई इस 'सेदमोचक गाथा' से विरुद्ध है? नहीं; क्योंकि यह मैथुन धर्म का पूर्वभाग है। परिवार में ही कहा गया है - 'मैथुन धर्म का पूर्वभाग जानना चाहिए' - जैसे 'वर्ण-अवर्ण (शुक्र विसर्ग), काय-संसर्ग, दुट्ठुल्ल-वाचा, अत्तकाम-पारिचरिया और गमनुप्पादन (दूत कर्म)' - इस प्रकार शुक्र-विसर्ग आदि पाँच शिक्षापदों को मैथुन धर्म का पूर्वभाग कहा गया है। इसलिए काय-संसर्ग मैथुन धर्म का पूर्वभाग होने के कारण प्रत्यय (कारण) होता है। इस प्रकार 'मैथुन धर्म के प्रत्यय से च्युत होना' यहाँ इस पर्याय से अर्थ समझना चाहिए। इसी उपाय से सभी पदों में विनिश्चय समझना चाहिए। और भी, 'संकेतं वा गच्छेय्या' इसके पदभाजन में 'इत्थन्नामं आगच्छा' का अर्थ है - इस नाम वाले स्थान पर आओ।

676. Aṭṭhamaṃ vatthuṃ paripūrentī assamaṇī hotīti anulomato vā paṭilomato vā ekantarikāya vā yena tena nayena aṭṭhamaṃ vatthuṃ paripūrentīyeva assamaṇī hoti. Yā pana ekaṃ vā vatthuṃ satta vā vatthūni satakkhattumpi pūreti, neva assamaṇī hoti. Āpannā āpattiyo desetvā muccati. Apicettha gaṇanūpikā āpatti veditabbā. Vuttañhetaṃ ‘‘atthāpatti desitā gaṇanūpikā, atthāpatti desitā na gaṇanūpikā’’ti. Tatrāyaṃ vinicchayo – idāni nāpajjissāmīti dhuranikkhepaṃ katvā desitā gaṇanūpikā desitagaṇanaṃ upeti pārājikassa aṅgaṃ na [Pg.179] hoti. Tasmā yā ekaṃ āpannā dhuranikkhepaṃ katvā desetvā puna kilesavasena āpajjati, puna deseti, evaṃ aṭṭha vatthūni pūrentīpi pārājikā na hoti. Yā pana āpajjitvā punapi aññaṃ vatthuṃ āpajjissāmīti saussāhāva deseti, tassā sā āpatti nagaṇanūpikā, desitāpi adesitā hoti, desitagaṇanaṃ na gacchati, pārājikasseva aṅgaṃ hoti. Aṭṭhame vatthumhi paripuṇṇamatte pārājikā hoti. Sesaṃ uttānamevāti.

६७६. 'आठवीं वस्तु को पूर्ण करने पर अश्रमणी होती है' - अनुलोम से, प्रतिलोम से, या एकान्तरिक (एक छोड़कर एक) से, जिस किसी भी विधि से आठवीं वस्तु को पूर्ण करने पर ही वह अश्रमणी होती है। जो भिक्षुणी एक वस्तु को या सात वस्तुओं को सौ बार भी पूर्ण करती है, वह अश्रमणी नहीं होती। वह आपत्तियों की देशना करके मुक्त हो जाती है। और यहाँ 'गणनूपिका' (गणना में आने वाली) आपत्ति समझनी चाहिए। यह कहा गया है - 'ऐसी आपत्ति है जो देशित होने पर गणना में आती है, और ऐसी आपत्ति है जो देशित होने पर गणना में नहीं आती'। वहाँ यह विनिश्चय है - 'अब आपत्ति नहीं करूँगी' - ऐसा संकल्प (धुरनिक्खेप) करके देशित की गई आपत्ति 'गणनूपिका' कहलाती है, वह देशित गणना को प्राप्त होती है और पाराजिक का अंग नहीं होती। इसलिए जो एक आपत्ति को प्राप्त होकर, संकल्प करके देशना करती है और पुनः क्लेश के वश में होकर आपत्ति करती है, पुनः देशना करती है, इस प्रकार आठ वस्तुओं को पूर्ण करने पर भी वह पाराजिक नहीं होती। किन्तु जो आपत्ति प्राप्त करके 'पुनः दूसरी वस्तु को प्राप्त करूँगी' - इस प्रकार उत्साह के साथ देशना करती है, उसकी वह आपत्ति 'गणनूपिका' नहीं होती; देशित होने पर भी अदेशित होती है, देशित गणना में नहीं जाती, और पाराजिक का ही अंग होती है। आठवीं वस्तु के पूर्ण होते ही वह पाराजिक होती है। शेष स्पष्ट अर्थ वाला ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

धुरनिक्खेपसमुट्ठान (उत्तरदायित्व त्यागने से उत्पन्न) – यह काय, वाचा और चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष है, सचित्तक है, लोकवज्ज (लोक-निंदित) है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, अकुशल चित्त है और द्विवेद (दो प्रकार का) है।

Catutthapārājikaṃ.

चतुर्थ पाराजिक।

Uddiṭṭhā kho ayyāyo aṭṭha pārājikā dhammāti bhikkhū ārabbha paññattā sādhāraṇā cattāro ime ca cattāroti evaṃ pātimokkhuddesamaggena uddiṭṭhā kho ayyāyo aṭṭha pārājikā dhammāti evamettha attho daṭṭhabbo. Sesaṃ mahāvibhaṅge vuttanayamevāti.

‘उद्दिद्वा खो अय्यायो अट्ठ पाराजिका धम्मा’ (हे आर्यों! आठ पाराजिक धर्मों का पाठ किया गया है) - यहाँ अर्थ इस प्रकार समझना चाहिए कि भिक्षुओं के लिए प्रज्ञप्त चार साधारण (साझा) पाराजिक और ये चार (असाधारण) पाराजिक, इस प्रकार पातिमोक्ख पाठ के क्रम से आठ पाराजिक धर्मों का पाठ किया गया है। शेष व्याख्या महाविभंग में बताए गए तरीके के समान ही है।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya bhikkhunīvibhaṅge

समन्तपासादिका नामक विनय-व्याख्या (अट्ठकथा) के भिक्षुणी-विभंग में।

Pārājikakaṇḍavaṇṇanā niṭṭhitā.

पाराजिक-काण्ड की व्याख्या समाप्त हुई।

Pārājikakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

पाराजिक-काण्ड समाप्त हुआ।

2. Saṅghādisesakaṇḍaṃ (bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā)

२. संघादिसिस-काण्ड (भिक्षुणी-विभंग व्याख्या)।

1. Paṭhamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम संघादिसिस शिक्षापद की व्याख्या।

Pārājikānantarassa[Pg.180], ayaṃ dāni bhavissati;

Saṅghādisesakaṇḍassa, anuttānatthavaṇṇanā.

पाराजिक काण्ड के अनन्तर, अब संघादिसिस काण्ड के उन पदों की व्याख्या होगी जिनके अर्थ स्पष्ट नहीं हैं।

678. Udositanti bhaṇḍasālā. Māyyo evaṃ avacāti ayyo mā evaṃ avaca. Apināyyāti apinu ayyā. Accāvadathāti atikkamitvā vadatha; akkosathāti vuttaṃ hoti.

६७८. ‘उदोसित’ का अर्थ है भण्डार-शाला (गोदाम)। ‘माय्यो एवं अवच’ का अर्थ है ‘आर्य (भाई)! ऐसा मत कहो’। ‘अपिनाय्या’ पद का पद-च्छेद ‘अपि नु अय्या’ करना चाहिए। ‘अच्चावदथ’ का अर्थ है मर्यादा लांघकर बोलना; अर्थात् गाली देना (आक्रोश करना)।

679. Ussayavādikāti mānussayavasena kodhussayavasena vivadamānā. Yasmā pana sā atthato aṭṭakārikā hoti, tasmā ‘‘ussayavādikā nāma aḍḍakārikā vuccatī’’ti padabhājane vuttaṃ. Ettha ca aḍḍoti vohārikavinicchayo vuccati, yaṃ pabbajitā ‘‘adhikaraṇa’’ntipi vadanti. Dutiyaṃ vā pariyesatīti sakkhiṃ vā sahāyaṃ vā pariyesati, dukkaṭaṃ. Gacchati vāti upassayo vā hotu bhikkhācāramaggo vā, yattha ṭhitāya ‘‘aḍḍaṃ karissāmī’’ti cittaṃ uppajjati, tato vohārikānaṃ santikaṃ gacchantiyā padavāre padavāre dukkaṭaṃ. Ekassa ārocetīti dvīsu janesu yassa kassaci ekassa kathaṃ yo koci vohārikānaṃ āroceti. Dutiyassa ārocetīti etthāpi eseva nayo.

६७९. ‘उस्सयवादिका’ का अर्थ है मान (अभिमान) की अधिकता या क्रोध की अधिकता के कारण विवाद करने वाली। चूँकि वह वास्तव में एक वादी (मुकदमा करने वाली) होती है, इसलिए पदभाजन में कहा गया है— ‘उस्सयवादिका का अर्थ अढकारिका (वादी) है।’ यहाँ ‘अढ’ का अर्थ न्यायाधीशों का निर्णय है, जिसे प्रव्रजित ‘अधिकरण’ भी कहते हैं। ‘दुतियं वा परियेसति’ का अर्थ है साक्षी या सहायक की खोज करना; (इसमें) दुक्कट आपत्ति होती है। ‘गच्छति वा’ का अर्थ है—चाहे वह विहार हो या भिक्षाटन का मार्ग, जहाँ खड़ी भिक्षुणी के मन में यह विचार आता है कि ‘मैं मुकदमा करूँगी’, वहाँ से न्यायाधीशों के पास जाने वाली भिक्षुणी को पद-पद पर दुक्कट आपत्ति होती है। ‘एकस्स आरोचेति’ का अर्थ है—दो व्यक्तियों में से किसी एक को अपनी बात बताना, और वह व्यक्ति न्यायाधीशों को सूचित कर दे। ‘दुतियस्स आरोचेति’ में भी यही विधि है।

Ayaṃ panettha asammohatthāya vitthārakathā – yattha katthaci antamaso bhikkhunupassayaṃ āgatepi vohārike disvā bhikkhunī attano kathaṃ āroceti, bhikkhuniyā dukkaṭaṃ. Upāsako attano kathaṃ āroceti, bhikkhuniyā thullaccayaṃ. Paṭhamaṃ upāsako attano kathaṃ āroceti, bhikkhuniyā dukkaṭaṃ. Atha sā attano kathaṃ āroceti, thullaccayaṃ. Bhikkhunī upāsakaṃ vadati – ‘‘mama ca tava ca kathaṃ tvaṃyeva ārocehī’’ti, so attano vā kathaṃ paṭhamaṃ ārocetu bhikkhuniyā vā, paṭhamārocane dukkaṭaṃ, dutiyārocane thullaccayaṃ. Upāsako bhikkhuniṃ vadati – ‘‘mama ca tava ca kathaṃ tvaṃyeva ārocehī’’ti, etthāpi eseva nayo.

यहाँ भ्रम दूर करने के लिए विस्तृत व्याख्या इस प्रकार है—कहीं भी, यहाँ तक कि भिक्षुणी विहार में आए हुए न्यायाधीशों को देखकर यदि भिक्षुणी अपनी बात बताती है, तो भिक्षुणी को दुक्कट आपत्ति होती है। यदि उपासक (मुकदमे का दूसरा पक्ष) अपनी बात बताता है, तो भिक्षुणी को थुल्लच्चय आपत्ति होती है। पहले उपासक अपनी बात बताता है, तो भिक्षुणी को दुक्कट होता है; उसके बाद यदि वह (भिक्षुणी) अपनी बात बताती है, तो थुल्लच्चय होता है। यदि भिक्षुणी उपासक से कहती है— ‘मेरी और तुम्हारी दोनों की बात तुम ही कहो’, तो उसके द्वारा पहली बात कहने पर दुक्कट और दूसरी बात कहने पर थुल्लच्चय होता है। यदि उपासक भिक्षुणी से कहता है— ‘मेरी और तुम्हारी बात तुम ही कहो’, तो यहाँ भी यही विधि है।

Bhikkhunī [Pg.181] kappiyakārakena kathāpeti, tattha kappiyakārako vā bhikkhuniyā kathaṃ paṭhamaṃ ārocetu, itaro vā attano kathaṃ, kappiyakārako vā ubhinnampi kathaṃ, itaro vā ubhinnampi kathaṃ ārocetu, yathā vā tathā vā ārociyamāne paṭhame ārocane bhikkhuniyā dukkaṭaṃ, dutiye thullaccayaṃ. Yathā vā tathā vā ārocitaṃ pana ubhinnampi kathaṃ sutvā vohārikehi vinicchaye kate aḍḍapariyosānaṃ nāma hoti, tasmiṃ aḍḍapariyosāne bhikkhuniyā jayepi parājayepi saṅghādiseso. Sace pana gatigataṃ adhikaraṇaṃ hoti, sutapubbaṃ vohārikehi. Atha te bhikkhuniñca aḍḍakārakañca disvāva ‘‘tumhākaṃ kathanakiccaṃ natthi, jānāma mayaṃ ettha pavatti’’nti sayameva vinicchinitvā denti, evarūpe aḍḍapariyosānepi bhikkhuniyā anāpatti.

यदि भिक्षुणी कप्पियकारक (सहायक) के माध्यम से कहलवाती है, तो वहाँ कप्पियकारक पहले भिक्षुणी की बात कहे, या दूसरा व्यक्ति अपनी बात कहे, या कप्पियकारक दोनों की बात कहे, या दूसरा व्यक्ति दोनों की बात कहे—किसी भी प्रकार से कहे जाने पर, पहले कथन पर भिक्षुणी को दुक्कट और दूसरे कथन पर थुल्लच्चय आपत्ति होती है। दोनों की बात सुनकर न्यायाधीशों द्वारा निर्णय दिए जाने पर ‘मुकदमे की समाप्ति’ (अढपरियोसान) होती है। उस मुकदमे की समाप्ति पर भिक्षुणी की जीत हो या हार, उसे संघादिसिस आपत्ति होती है। लेकिन यदि अधिकरण (मामला) पहले से ही न्यायाधीशों के संज्ञान में हो और वे भिक्षुणी और वादी को देखते ही यह कहकर कि ‘तुम्हें कुछ कहने की आवश्यकता नहीं है, हम इस मामले को जानते हैं’, स्वयं निर्णय दे देते हैं, तो ऐसी स्थिति में मुकदमे की समाप्ति पर भी भिक्षुणी को अनापत्ति (कोई दोष नहीं) होती है।

Paṭhamaṃ āpatti etassāti paṭhamāpattiko; vītikkamakkhaṇeyeva āpajjitabboti attho, taṃ paṭhamāpattikaṃ. Padabhājane pana adhippāyamattaṃ dassetuṃ ‘‘saha vatthujjhācārā āpajjati asamanubhāsanāyā’’ti vuttaṃ. Ayañhettha attho – saha vatthujjhācārā yaṃ bhikkhunī āpajjati, na tatiyāya samanubhāsanāya, ayaṃ paṭhamameva saha vatthujjhācārena āpajjitabbattā paṭhamāpattikoti. Bhikkhunisaṅghato nissāretīti nissāraṇīyo; taṃ nissāraṇīyaṃ. Padabhājane pana adhippāyamattaṃ dassetuṃ ‘‘saṅghamhā nissārīyatīti vuttaṃ. Tattha yaṃ āpannā bhikkhunī saṅghato nissārīyati, so nissāraṇīyoti evamattho daṭṭhabbo. Na hi so eva dhammo saṅghamhā kenaci nissārīyati. Tena pana dhammena bhikkhunī nissārīyati, tasmā so nissāretīti nissāraṇīyo.

‘पठमापत्तिको’ का अर्थ है—जिसकी आपत्ति (दोष) पहली बार में ही हो जाती है; अर्थात् उल्लंघन के क्षण में ही आपत्ति प्राप्त होती है। पदभाजन में इसका अभिप्राय मात्र दर्शाने के लिए कहा गया है— ‘वस्तु (नियम) के उल्लंघन के साथ ही आपत्ति होती है, न कि अनुभाषण (चेतावनी) से।’ यहाँ अर्थ यह है—जिस आपत्ति को भिक्षुणी वस्तु-उल्लंघन के साथ ही प्राप्त करती है, न कि तीसरी बार अनुभाषण करने पर; वह वस्तु-उल्लंघन के साथ ही प्राप्त होने के कारण ‘पठमापत्तिक’ कहलाती है। ‘निस्सारणीयो’ का अर्थ है—जो संघ से बाहर निकाल देता है। पदभाजन में अभिप्राय दर्शाने के लिए कहा गया है— ‘संघ से निकाल दिया जाता है।’ वहाँ जिस आपत्ति को प्राप्त भिक्षुणी को संघ से निकाल दिया जाता है, वह ‘निस्सारणीय’ है—ऐसा अर्थ समझना चाहिए। वास्तव में वह आपत्ति स्वयं किसी के द्वारा संघ से नहीं निकाली जाती, बल्कि उस आपत्ति के कारण भिक्षुणी को निकाला जाता है, इसलिए वह ‘निस्सारणीय’ (निकालने वाली) कहलाती है।

Ākaḍḍhiyamānā gacchatīti aḍḍakārakamanussehi sayaṃ vā āgantvā dūtaṃ vā pesetvā ehīti vuccamānā vohārikānaṃ santikaṃ gacchati, tato aḍḍakārako attano vā kathaṃ paṭhamaṃ ārocetu bhikkhuniyā vā, neva paṭhamārocane dukkaṭaṃ, na dutiyārocane thullaccayaṃ. Amaccehi vinicchinitvā kate aḍḍapariyosānepi anāpattiyeva. Sacepi aḍḍakārako bhikkhuniṃ vadati ‘‘mama ca tava ca kathaṃ tvameva kathehī’’ti; kathentiyāpi kathaṃ sutvā kate aḍḍapariyosānepi anāpattiyeva.

‘आकड्ढियमाना गच्छति’ का अर्थ है—मुकदमा करने वाले लोगों द्वारा स्वयं आकर या दूत भेजकर ‘आओ’ कहे जाने पर न्यायाधीशों के पास जाना। उसके बाद वादी चाहे अपनी बात पहले कहे या भिक्षुणी की बात पहले कहे, न तो पहले कथन पर दुक्कट होता है और न ही दूसरे कथन पर थुल्लच्चय। मंत्रियों (न्यायाधीशों) द्वारा निर्णय कर दिए जाने पर भी अनापत्ति ही होती है। यदि वादी भिक्षुणी से कहता है— ‘मेरी और तुम्हारी बात तुम ही कहो’, तो उसके कहने पर भी निर्णय होने के बाद अनापत्ति ही होती है।

Rakkhaṃ [Pg.182] yācatīti dhammikaṃ rakkhaṃ yācati, anāpatti. Idāni yathāyācitā rakkhā dhammikā hoti, taṃ dassetuṃ anodissa ācikkhatīti āha. Tattha atītaṃ ārabbha atthi odissaācikkhanā, atthi anodissaācikkhanā, anāgataṃ ārabbhāpi atthi odissaācikkhanā, atthi anodissaācikkhanā.

"सुरक्षा की याचना करती है" का अर्थ है कि वह धार्मिक या उचित सुरक्षा की मांग करती है, इसमें कोई आपत्ति नहीं है। अब, जिस प्रकार मांगी गई सुरक्षा धार्मिक होती है, उसे दिखाने के लिए "बिना निर्दिष्ट किए बताती है" कहा गया है। वहाँ अतीत के संबंध में निर्दिष्ट करके बताना और बिना निर्दिष्ट किए बताना होता है; भविष्य के संबंध में भी निर्दिष्ट करके बताना और बिना निर्दिष्ट किए बताना होता है।

Kathaṃ atītaṃ ārabbha odissaācikkhanā hoti? Bhikkhunupassaye gāmadārakā dhuttādayo vā ye keci anācāraṃ vā ācaranti, rukkhaṃ vā chindanti, phalāphalaṃ vā haranti, parikkhāre vā acchindanti. Bhikkhunī vohārike upasaṅkamitvā ‘‘amhākaṃ upassaye idaṃ nāma kata’’nti vadati. ‘‘Kenā’’ti vutte ‘‘asukena ca asukena cā’’ti ācikkhati. Evaṃ atītaṃ ārabbha odissaācikkhanā hoti, sā na vaṭṭati. Tañce sutvā te vohārikā tesaṃ daṇḍaṃ karonti, sabbaṃ bhikkhuniyā gīvā hoti. Daṇḍaṃ gaṇhissantīti adhippāyepi sati gīvāyeva hoti. Sace pana tassa daṇḍaṃ gaṇhathāti vadati, pañcamāsakamatte gahite pārājikaṃ hoti.

अतीत के संबंध में निर्दिष्ट करके बताना कैसे होता है? भिक्षुणी विहार में गाँव के बच्चे या धूर्त आदि जो कोई भी दुराचार करते हैं, या वृक्ष काटते हैं, या फल आदि ले जाते हैं, या परिष्कारों को छीन लेते हैं। भिक्षुणी न्यायाधीशों के पास जाकर कहती है— "हमारे विहार में अमुक कार्य किया गया है।" "किसने किया?" ऐसा पूछे जाने पर वह बताती है— "अमुक और अमुक ने किया।" इस प्रकार अतीत के संबंध में निर्दिष्ट करके बताना होता है, वह उचित नहीं है। यदि उसे सुनकर वे न्यायाधीश उन्हें दंड देते हैं, तो वह सारा दंड भिक्षुणी की जिम्मेदारी (ऋण) हो जाता है। "वे दंड लेंगे" ऐसा अभिप्राय होने पर भी वह जिम्मेदारी ही होती है। यदि वह कहती है— "उसे दंड दें", तो पाँच माषक के बराबर लिए जाने पर पाराजिक होता है।

‘‘Kenā’’ti vutte pana ‘‘asukenāti vattuṃ amhākaṃ na vaṭṭati, tumheyeva jānissatha. Kevalañhi mayaṃ rakkhaṃ yācāma, taṃ no detha, avahaṭabhaṇḍañca āharāpethā’’ti vattabbaṃ. Evaṃ anodissa ācikkhanā hoti, sā vaṭṭati. Evaṃ vutte sacepi te vohārikā kārake gavesitvā tesaṃ daṇḍaṃ karonti, sabbaṃ sāpateyyampi gahitaṃ bhikkhuniyā, neva gīvā na āpatti.

"किसने किया?" ऐसा पूछे जाने पर "अमुक ने किया" ऐसा कहना हमारे लिए उचित नहीं है, "आप स्वयं ही जान लेंगे" (ऐसा कहना चाहिए)। "हम केवल सुरक्षा की याचना करते हैं, वह हमें दें, और चोरी की गई वस्तु वापस दिलाएं"—ऐसा कहना चाहिए। इस प्रकार बिना निर्दिष्ट किए बताना होता है, वह उचित है। ऐसा कहने पर यदि वे न्यायाधीश अपराधियों को खोजकर उन्हें दंड देते हैं, और यदि भिक्षुणी की सारी संपत्ति भी वापस मिल जाती है, तो न तो जिम्मेदारी होती है और न ही आपत्ति।

Parikkhāraṃ harante disvā tesaṃ anatthakāmatāya coro coroti vattumpi na vaṭṭati. Evaṃ vuttepi hi yaṃ tesaṃ daṇḍaṃ karonti, sabbampi bhikkhuniyā gīvā hoti. Attano vacanakaraṃ pana ‘‘iminā me parikkhāro gahito, taṃ āharāpehi, mā cassa daṇḍaṃ karohī’’ti vattuṃ vaṭṭati. Dāsadāsīvāpiādīnaṃ atthāya aḍḍaṃ karonti, ayaṃ akappiyaaḍḍo nāma, na vaṭṭati.

परिष्कार ले जाते हुए देखकर उनके अनिष्ट की इच्छा से "चोर, चोर" कहना भी उचित नहीं है। क्योंकि ऐसा कहने पर भी वे जो दंड देते हैं, वह सब भिक्षुणी की जिम्मेदारी हो जाता है। किंतु अपनी बात मानने वाले (न्यायाधीश) से यह कहना उचित है— "इसने मेरा परिष्कार लिया है, उसे वापस दिला दें, किंतु इसे दंड न दें।" दास-दासी आदि के लिए जो मुकदमा करते हैं, वह 'अकल्पनीय मुकदमा' कहलाता है, वह उचित नहीं है।

Kathaṃ anāgataṃ ārabbha odissaācikkhanā hoti? Vuttanayeneva parehi anācārādīsu katesu bhikkhunī vohārike evaṃ vadati ‘‘amhākaṃ upassaye idañcidañca karonti, rakkhaṃ no detha āyatiṃ akaraṇatthāyā’’ti. ‘‘Kena evaṃ kata’’nti vutte ca ‘‘asukena asukena cā’’ti [Pg.183] ācikkhati. Evaṃ anāgataṃ ārabbha odissaācikkhanā hoti, sāpi na vaṭṭati. Tesañhi daṇḍe kate purimanayeneva sabbaṃ bhikkhuniyā gīvā. Sesaṃ purimasadisameva.

भविष्य के संबंध में निर्दिष्ट करके बताना कैसे होता है? पूर्वोक्त विधि से ही, दूसरों द्वारा दुराचार आदि किए जाने पर भिक्षुणी न्यायाधीश से इस प्रकार कहती है— "हमारे विहार में वे ऐसा-ऐसा करते हैं, भविष्य में ऐसा न हो इसके लिए हमें सुरक्षा दें।" "किसने ऐसा किया?" ऐसा पूछे जाने पर वह बताती है— "अमुक और अमुक ने।" इस प्रकार भविष्य के संबंध में निर्दिष्ट करके बताना होता है, वह भी उचित नहीं है। क्योंकि उन्हें दंड दिए जाने पर पूर्वोक्त विधि से ही सब कुछ भिक्षुणी की जिम्मेदारी हो जाता है। शेष पूर्व के समान ही है।

Sace pana vohārikā ‘‘bhikkhunupassaye evarūpaṃ anācāraṃ karontānaṃ imaṃ nāma daṇḍaṃ karomā’’ti bheriṃ carāpetvā āṇāya atiṭṭhamāne pariyesitvā daṇḍaṃ karonti, bhikkhuniyā neva gīvā na āpatti.

यदि न्यायाधीश "भिक्षुणी विहार में इस प्रकार का दुराचार करने वालों को हम अमुक दंड देंगे" ऐसी घोषणा (भेरी) करवाकर, आज्ञा का उल्लंघन करने वालों को खोजकर दंड देते हैं, तो भिक्षुणी की न तो जिम्मेदारी होती है और न ही आपत्ति।

Yo cāyaṃ bhikkhunīnaṃ vutto, bhikkhūnampi eseva nayo. Bhikkhunopi hi odissaācikkhanā na vaṭṭati. Yaṃ tathā ācikkhite daṇḍaṃ karonti, sabbaṃ gīvā hoti. Vuttanayeneva daṇḍaṃ gaṇhāpentassa pārājikaṃ. Yo pana ‘‘daṇḍaṃ karissantī’’ti jānantopi anodissa katheti, te ca pariyesitvā daṇḍaṃ karontiyeva, na doso. Vihārasīmāya rukkhādīni chindantānaṃ vāsipharasuādīni gahetvā pāsāṇehi koṭṭenti, na vaṭṭati. Sace dhārā bhijjati, kārāpetvā dātabbā. Upadhāvitvā tesaṃ parikkhāre gaṇhanti, tampi na kātabbaṃ, lahuparivattañhi cittaṃ, theyyacetanāya uppannāya mūlacchejjampi gaccheyya. Sesaṃ uttānameva.

जो यह विधि भिक्षुणियों के लिए कही गई है, भिक्षुओं के लिए भी यही विधि है। भिक्षु के लिए भी निर्दिष्ट करके बताना उचित नहीं है। उस प्रकार बताने पर जो दंड दिया जाता है, वह सब जिम्मेदारी होती है। पूर्वोक्त विधि से ही दंड दिलवाने वाले को पाराजिक होता है। किंतु जो "वे दंड देंगे" यह जानते हुए भी बिना निर्दिष्ट किए कहता है, और वे खोजकर दंड देते ही हैं, तो दोष नहीं है। विहार की सीमा में वृक्ष आदि काटने वालों के बसूली, कुल्हाड़ी आदि लेकर पत्थरों से कूटते हैं, तो वह उचित नहीं है। यदि धार टूट जाती है, तो उसे ठीक करवाकर देना चाहिए। पीछे दौड़कर उनके परिष्कारों को छीन लेते हैं, वह भी नहीं करना चाहिए, क्योंकि चित्त चंचल होता है; चोरी की चेतना उत्पन्न होने पर वह मूलच्छेद (पाराजिक) तक जा सकता है। शेष स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान— क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष नहीं, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वज्र्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदन।

Sattarasake paṭhamasikkhāpadaṃ.

सत्रह (संघादिशेष) में यह प्रथम शिक्षापद है।

2. Dutiyasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

682. Dutiye – varabhaṇḍanti muttāmaṇiveḷuriyādi mahagghabhaṇḍaṃ.

६८२. दूसरे (शिक्षापद) में— 'वरभाण्ड' का अर्थ है मोती, मणि, वैदूर्य आदि बहुमूल्य वस्तुएँ।

683. Anapaloketvāti anāpucchitvā. Gaṇaṃ vāti mallagaṇabhaṭiputtagaṇādikaṃ. Pūganti dhammagaṇaṃ. Seṇinti gandhikaseṇidussikaseṇiādikaṃ. Yattha yattha hi rājāno gaṇādīnaṃ gāmanigame niyyātenti ‘‘tumheva ettha anusāsathā’’ti, tattha tattha te eva issarā honti. Tasmā te sandhāya idaṃ vuttaṃ. Ettha ca rājānaṃ vā gaṇādike vā āpucchitvāpi bhikkhunisaṅgho āpucchitabbova. Ṭhapetvā kappanti titthiyesu vā [Pg.184] aññabhikkhunīsu vā pabbajitapubbaṃ kappagatikaṃ ṭhapetvāti. Sesaṃ uttānameva.

६८३. 'अनपलोकेत्वा' का अर्थ है बिना पूछे। 'गण' का अर्थ है मल्ल-गण, भटपुत्र-गण आदि। 'पूग' का अर्थ है धर्म-गण। 'श्रेणी' का अर्थ है गंधिक-श्रेणी (इत्र विक्रेता), दुष्यिक-श्रेणी (वस्त्र विक्रेता) आदि। क्योंकि जहाँ-जहाँ राजा गण आदि को गाँव या निगम सौंप देते हैं कि "आप ही यहाँ शासन करें", वहाँ-वहाँ वे ही स्वामी होते हैं। इसलिए उन्हें लक्ष्य करके यह कहा गया है। और यहाँ राजा या गण आदि से पूछकर भी भिक्षुणी संघ से पूछना ही चाहिए। 'ठपेत्वा कप्पं' का अर्थ है तीर्थिकों में या अन्य भिक्षुणियों में जो पहले प्रव्रजित हो चुकी हैं, उन कल्पगतिकाओं को छोड़कर। शेष स्पष्ट ही है।

Corīvuṭṭhāpanasamuṭṭhānaṃ – kenaci karaṇīyena pakkantāsu bhikkhunīsu agantvā khaṇḍasīmaṃ yathānisinnaṭṭhāneyeva attano nissitakaparisāya saddhiṃ vuṭṭhāpentiyā vācācittato samuṭṭhāti, khaṇḍasīmaṃ vā nadiṃ vā gantvā vuṭṭhāpentiyā kāyavācācittato samuṭṭhāti, anāpucchā vuṭṭhāpanavasena kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

चोरी-वुट्ठापन (चोरनी को उपसंपदा देना) का समुत्थान— किसी कार्य से भिक्षुणियों के चले जाने पर, खंड-सीमा में न जाकर जहाँ बैठी हैं उसी स्थान पर अपने आश्रित शिष्याओं के साथ उपसंपदा देने वाली के वचन और चित्त से समुत्थान होता है; खंड-सीमा या नदी में जाकर उपसंपदा देने वाली के काय, वचन और चित्त से समुत्थान होता है; बिना पूछे उपसंपदा देने के कारण क्रिया-अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्ति-वज्र्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदन।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद समाप्त।

3. Tatiyasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

692. Tatiye – parikkhepaṃ atikkāmentiyāti ettha ekaṃ pādaṃ atikkāmentiyā thullaccayaṃ, dutiyena atikkantamatte saṅghādiseso. Aparikkhittassa gāmassa upacāranti ettha parikkhepārahaṭṭhānaṃ ekena pādena atikkamati thullaccayaṃ, dutiyena atikkantamatte saṅghādiseso. Apicettha sakagāmato nikkhamantiyā gāmantarapaccayā anāpatti, nikkhamitvā pana gāmantaraṃ gacchantiyā padavāre padavāre dukkaṭaṃ, ekena pādena itarassa gāmassa parikkhepe vā upacāre vā atikkantamatte thullaccayaṃ, dutiyena atikkantamatte saṅghādiseso. Tato nikkhamitvā puna sakagāmaṃ pavisantiyāpi eseva nayo. Sace pana khaṇḍapākārena vā vatichiddena vā bhikkhunivihārabhūmiyeva sakkā hoti pavisituṃ, evaṃ pavisamānāya kappiyabhūmiṃ nāma paviṭṭhā hoti, tasmā vaṭṭati. Sacepi hatthipiṭṭhiādīhi vā iddhiyā vā pavisati, vaṭṭatiyeva. Padasā gamanameva hi idhādhippetaṃ. Teneva ‘‘paṭhamaṃ pādaṃ atikkāmentiyā’’tiādimāha.

६९२. तीसरे (सिक्खापद) में - 'परिक्खेपं अतिक्कामेन्तिया' यहाँ एक पैर (सीमा से) बाहर निकालने वाली भिक्षुणी को थुल्लच्चय आपत्ति होती है, दूसरे पैर के बाहर निकलते ही संघादिसिस आपत्ति होती है। बिना घेरे वाले गाँव के 'उपचार' के विषय में यह निर्णय है: घेरे के योग्य स्थान (मिट्टी के ढेले फेंकने की दूरी) को एक पैर से पार करने पर थुल्लच्चय होता है, दूसरे पैर से पार करने पर संघादिसिस होता है। इसके अतिरिक्त, अपने गाँव से निकलते समय दूसरे गाँव जाने के उद्देश्य से (निकलने पर) आपत्ति नहीं होती, लेकिन निकलने के बाद दूसरे गाँव जाते समय हर कदम पर दुक्कट आपत्ति होती है। दूसरे गाँव के घेरे या उपचार को एक पैर से पार करने पर थुल्लच्चय और दूसरे पैर से पार करने पर संघादिसिस होता है। वहाँ से निकलकर पुनः अपने गाँव में प्रवेश करते समय भी यही नियम है। यदि टूटी हुई दीवार या बाड़ के छेद से भिक्षुणी विहार की भूमि में प्रवेश करना संभव हो, तो इस प्रकार प्रवेश करने वाली भिक्षुणी कप्पिय भूमि (अनुमत भूमि) में प्रविष्ट मानी जाती है, अतः यह उचित है। यदि वह हाथी की पीठ आदि पर या ऋद्धि (अलौकिक शक्ति) से प्रवेश करती है, तो भी उचित ही है। क्योंकि यहाँ केवल पैदल चलने का ही अभिप्राय है। इसीलिए 'पठमं पादं अतिक्कामेन्तिया' आदि कहा गया है।

Dve gāmā bhikkhunivihārena sambaddhavatikā honti, yasmiṃ gāme bhikkhunivihāro, tattha piṇḍāya caritvā puna vihāraṃ pavisitvā sace vihāramajjhena itarassa gāmassa maggo atthi, gantuṃ vaṭṭati. Tato pana gāmato teneva maggena paccāgantabbaṃ. Sace gāmadvārena nikkhamitvā āgacchati, purimanayeneva āpattibhedo veditabbo. Sakagāmato kenaci [Pg.185] karaṇīyena bhikkhunīhi saddhiṃ nikkhantāya puna pavisanakāle hatthi vā muccati, ussāraṇā vā hoti, itarā bhikkhuniyo sahasā gāmaṃ pavisanti, yāva aññā bhikkhunī āgacchati, tāva bahigāmadvāre ṭhātabbaṃ. Sace na āgacchati, dutiyikā bhikkhunī pakkantā nāma hoti, pavisituṃ vaṭṭati.

यदि दो गाँव भिक्षुणी विहार के साथ जुड़ी हुई बाड़ वाले हों, जिस गाँव में भिक्षुणी विहार है, वहाँ भिक्षुचर्या करके पुनः विहार में प्रवेश कर यदि विहार के बीच से दूसरे गाँव का रास्ता हो, तो जाना उचित है। लेकिन उस गाँव से उसी रास्ते से वापस आना चाहिए। यदि गाँव के द्वार से निकलकर आती है, तो पूर्वोक्त विधि के अनुसार ही आपत्ति का भेद समझना चाहिए। अपने गाँव से किसी कार्यवश भिक्षुणियों के साथ निकली हुई भिक्षुणी के पुनः प्रवेश करते समय यदि हाथी छूट जाए या लोगों की भीड़ (धक्का-मुक्की) हो जाए, और अन्य भिक्षुणियाँ शीघ्रता से गाँव में प्रवेश कर जाएँ, तो जब तक दूसरी भिक्षुणी न आ जाए, तब तक गाँव के द्वार के बाहर खड़े रहना चाहिए। यदि वह नहीं आती है, तो दूसरी भिक्षुणी 'चली गई' मानी जाती है, अतः प्रवेश करना उचित है।

Pubbe mahāgāmo hoti, majjhe bhikkhunivihāro. Pacchā taṃ gāmaṃ cattāro janā labhitvā visuṃ visuṃ vatiparikkhepaṃ katvā vibhajitvā bhuñjanti, vihārato ekaṃ gāmaṃ gantuṃ vaṭṭati. Tato aparaṃ gāmaṃ dvārena vā vatichiddena vā pavisituṃ na vaṭṭati. Puna vihārameva paccāgantuṃ vaṭṭati. Kasmā? Vihārassa catugāmasādhāraṇattā.

पहले एक बड़ा गाँव था, जिसके बीच में भिक्षुणी विहार था। बाद में उस गाँव को चार लोगों ने प्राप्त कर अलग-अलग बाड़ लगाकर विभाजित कर लिया और उपभोग करने लगे; विहार से एक गाँव में जाना उचित है। वहाँ से दूसरे गाँव में द्वार या बाड़ के छेद से प्रवेश करना उचित नहीं है। पुनः विहार में ही वापस आना उचित है। क्यों? क्योंकि विहार चारों गाँवों के लिए साझा (साधारण) है।

Antaravāsako temiyatīti yattha yathā timaṇḍalapaṭicchādanaṃ hoti; evaṃ nivatthāya bhikkhuniyā vassakāle titthena vā atitthena vā otaritvā yattha katthaci uttarantiyā ekadvaṅgulamattampi antaravāsako temiyati. Sesaṃ nadīlakkhaṇaṃ nadīnimittakathāya āvi bhavissati. Evarūpaṃ nadiṃ titthena vā atitthena vā otaritvā uttaraṇakāle paṭhamaṃ pādaṃ uddharitvā tīre ṭhapentiyā thullaccayaṃ, dutiyapāduddhāre saṅghādiseso. Setunā gacchati, anāpatti. Padasā otaritvā uttaraṇakāle setuṃ ārohitvā uttarantiyāpi anāpatti. Setunā pana gantvā uttaraṇakāle padasā gacchantiyā āpattiyeva. Yānanāvāākāsagamanādīsupi eseva nayo. Orimatīrato pana paratīrameva akkamantiyā anāpatti. Rajanakammatthaṃ gantvā dārusaṅkaḍḍhanādikiccena dve tisso ubhayatīresu vicaranti, vaṭṭati. Sace panettha kāci kalahaṃ katvā itaraṃ tīraṃ gacchati, āpatti. Dve ekato uttaranti, ekā majjhe nadiyā kalahaṃ katvā nivattitvā orimatīrameva āgacchati, āpatti. Itarissā pana ayaṃ pakkantaṭṭhāne ṭhitā hoti, tasmā paratīraṃ gacchantiyāpi anāpatti. Nhāyituṃ vā pātuṃ vā otiṇṇā tameva tīraṃ paccuttarati, anāpatti.

'अन्तरवासको तेमियति' (अन्तरवासक भीगता है) का अर्थ है - जहाँ जिस प्रकार पहनने पर तीन मण्डलों (नाभि और दोनों घुटनों) का ढंकना होता है; इस प्रकार वस्त्र पहने हुए भिक्षुणी के वर्षा काल में घाट से या बिना घाट के (नदी में) उतरने पर जहाँ कहीं भी ऊपर चढ़ते समय यदि एक या दो अंगुल मात्र भी अन्तरवासक भीग जाता है, तो वह 'नदी' कहलाती है। शेष नदी के लक्षण 'नदीनिमित्तकथा' (उपोसथक्खन्धक) में स्पष्ट होंगे। ऐसी नदी में घाट से या बिना घाट के उतरकर ऊपर चढ़ते समय, पहला पैर उठाकर किनारे पर रखने वाली भिक्षुणी को थुल्लच्चय होता है, दूसरा पैर उठाने पर संघादिसिस होता है। यदि पुल से जाती है, तो आपत्ति नहीं है। पैदल उतरकर ऊपर चढ़ते समय पुल पर चढ़कर किनारे जाने वाली को भी आपत्ति नहीं है। लेकिन पुल से जाकर ऊपर चढ़ते समय पैदल जाने वाली को आपत्ति ही होती है। वाहन, नाव, आकाश-गमन आदि में भी यही नियम है। इस तट से सीधे उस तट पर कदम रखने वाली को आपत्ति नहीं है। रंगाई के कार्य के लिए जाकर लकड़ी इकट्ठा करने आदि के कार्य हेतु दो-तीन भिक्षुणियाँ दोनों तटों पर घूमती हैं, तो वह उचित है। यदि उनमें से कोई झगड़ा करके दूसरे तट पर जाती है, तो आपत्ति होती है। दो भिक्षुणियाँ एक साथ पार करती हैं, एक नदी के बीच में झगड़ा करके लौटकर इसी तट पर वापस आ जाती है, तो आपत्ति होती है। दूसरी भिक्षुणी के लिए यह (लौटने वाली) 'चली गई' मानी जाती है, इसलिए उसके उस तट पर जाने पर भी आपत्ति नहीं होती। स्नान करने या पानी पीने के लिए उतरी हुई भिक्षुणी उसी तट पर वापस आती है, तो आपत्ति नहीं होती।

Saha aruṇuggamanāti ettha sace sajjhāyaṃ vā padhānaṃ vā aññaṃ vā kiñci kammaṃ kurumānā purearuṇeyeva dutiyikāya santikaṃ gamissāmīti ābhogaṃ karoti, ajānantiyā eva cassā aruṇo uggacchati, anāpatti. Atha pana ‘‘yāva aruṇuggamanā idheva bhavissāmī’’ti vā anābhogena vā vihārassa ekadese acchati, dutiyikāya hatthapāsaṃ na [Pg.186] otarati, aruṇuggamane saṅghādiseso. Hatthapāsoyeva hi idha pamāṇaṃ, hatthapāsātikkame ekagabbhopi na rakkhati.

'सह अरुणुग्गमना' यहाँ यदि स्वाध्याय या प्रधान (ध्यान-साधना) या अन्य कोई कार्य करते हुए, 'अरुणोदय से पहले ही सहेली के पास जाऊँगी' ऐसा संकल्प करती है, और उसे पता चले बिना ही अरुणोदय हो जाता है, तो आपत्ति नहीं है। लेकिन यदि 'अरुणोदय तक यहीं रहूँगी' ऐसा सोचकर या बिना किसी संकल्प के विहार के एक हिस्से में रहती है और सहेली के हस्तपाश (हाथ की पहुँच) के भीतर नहीं आती, तो अरुणोदय होने पर संघादिसिस आपत्ति होती है। क्योंकि यहाँ 'हस्तपाश' ही प्रमाण है; हस्तपाश का उल्लंघन होने पर एक ही कमरा होने पर भी वह आपत्ति से रक्षा नहीं करता।

Agāmake araññeti ettha ‘‘nikkhamitvā bahi indakhīlā sabbametaṃ arañña’’nti evaṃ vuttalakkhaṇameva araññaṃ. Taṃ panetaṃ kevalaṃ gāmābhāvena ‘‘agāmaka’’nti vuttaṃ, na viñjhāṭavisadisatāya. Tādise araññe okkante dassanūpacāre vijahite sacepi savanūpacāro atthi, āpatti. Teneva vuttaṃ aṭṭhakathāyaṃ ‘‘sace bhikkhunīsu mahābodhiaṅgaṇaṃ pavisantīsu ekā bahi tiṭṭhati, tassāpi āpatti. Lohapāsādaṃ pavisantīsupi pariveṇaṃ pavisantīsupi eseva nayo. Mahācetiyaṃ vandamānāsu ekā uttaradvārena nikkhamitvā gacchati, tassāpi āpatti. Thūpārāmaṃ pavisantīsu ekā bahi tiṭṭhati, tassāpi āpattī’’ti. Ettha ca dassanūpacāro nāma yattha ṭhitaṃ dutiyikā passati. Sace pana sāṇipākārantarikāpi hoti, dassanūpacāraṃ vijahati nāma. Savanūpacāro nāma yattha ṭhitā maggamūḷhasaddena viya dhammasavanārocanasaddena viya ca ‘‘ayye’’ti saddāyantiyā saddaṃ suṇāti. Ajjhokāse dūrepi dassanūpacāro nāma hoti. So evarūpe savanūpacāre vijahite na rakkhati, vijahitamatteva āpatti saṅghādisesassa.

"निर्जन वन में" (अगामके अरञ्ञे) के विषय में: "इन्द्रकील (देहली) से बाहर निकलने पर जो भी स्थान है, वह सब वन है" - इस प्रकार कहे गए लक्षणों वाला ही वन है। वह केवल गाँव के अभाव के कारण "निर्जन" (अगामक) कहा गया है, विन्ध्याटवी के समान होने के कारण नहीं। ऐसे वन में प्रवेश करने पर, यदि 'दर्शन-उपचार' (देखने की सीमा) को छोड़ दिया गया हो, भले ही 'श्रवण-उपचार' (सुनने की सीमा) शेष हो, तो आपत्ति होती है। इसीलिए अट्ठकथा में कहा गया है - "यदि महाबोधि प्रांगण में प्रवेश करती हुई भिक्षुणियों में से एक बाहर खड़ी रहती है, तो उसे भी आपत्ति होती है। लोहप्रासाद में प्रवेश करते समय या उसके परिवेश (परिवेण) में प्रवेश करते समय भी यही नियम है। महाचेतिय की वन्दना करते समय यदि एक भिक्षुणी उत्तरी द्वार से निकलकर चली जाती है, तो उसे भी आपत्ति होती है। थूपाराम में प्रवेश करते समय यदि एक बाहर खड़ी रहती है, तो उसे भी आपत्ति होती है।" यहाँ 'दर्शन-उपचार' का अर्थ है वह स्थान जहाँ खड़ी भिक्षुणी को उसकी साथी देख सके। यदि वह कपड़े के पर्दे के पीछे भी हो, तो उसे 'दर्शन-उपचार' का त्याग करना कहा जाता है। 'श्रवण-उपचार' का अर्थ है वह स्थान जहाँ खड़ी भिक्षुणी, मार्ग में भटके हुए व्यक्ति की आवाज़ के समान या धर्म-श्रवण की घोषणा के समान "आर्ये!" पुकारती हुई भिक्षुणी की आवाज़ सुन सके। खुले आकाश में दूर होने पर भी 'दर्शन-उपचार' होता है। इस प्रकार के 'श्रवण-उपचार' को छोड़ देने पर वह रक्षा नहीं करता, छोड़ते ही संघादिशेष की आपत्ति होती है।

Ekā maggaṃ gacchantī ohīyati. Saussāhā ce hutvā idāni pāpuṇissāmīti anubandhati, anāpatti. Sace purimāyo aññena maggena gacchanti, pakkantā nāma honti, anāpattiyeva. Dvinnaṃ gacchantīnaṃ ekā anubandhituṃ asakkontī ‘‘gacchatu aya’’nti ohīyati, itarāpi ‘‘ohīyatu aya’’nti, gacchati, dvinnampi āpatti. Sace pana gacchantīsu purimāpi aññaṃ maggaṃ gaṇhāti, pacchimāpi aññaṃ, ekā ekissā pakkantaṭṭhāne tiṭṭhati, dvinnampi anāpatti.

एक भिक्षुणी मार्ग पर चलते हुए पीछे छूट जाती है। यदि वह उत्साह के साथ यह सोचकर पीछा करती है कि "अब मैं पहुँच जाऊँगी", तो अनापत्ति है। यदि आगे वाली भिक्षुणियाँ दूसरे मार्ग से चली जाती हैं, तो वे 'प्रस्थित' (गई हुई) मानी जाती हैं, अतः अनापत्ति ही है। साथ चलती हुई दो भिक्षुणियों में से एक पीछा करने में असमर्थ होकर यह सोचकर पीछे रह जाती है कि "यह (दूसरी) चली जाए", और दूसरी भी यह सोचकर कि "यह पीछे रह जाए" चली जाती है, तो दोनों को आपत्ति होती है। यदि चलते समय आगे वाली भी दूसरा मार्ग पकड़ लेती है और पीछे वाली भी दूसरा, और एक भिक्षुणी दूसरी के प्रस्थान स्थान पर खड़ी रहती है, तो दोनों को अनापत्ति है।

693. Pakkhasaṅkantā vāti titthāyatanaṃ saṅkantā, sesaṃ uttānameva. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

६९३. "पक्ष-संक्रान्ता" का अर्थ है तीर्थंकरों के स्थान (मठ) में चली जाना; शेष स्पष्ट ही है। प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान है - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदन।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

694-8. Catutthe [Pg.187]pādapīṭhaṃ nāma dhotapādaṭṭhapanakaṃ. Pādakaṭhalikā nāma adhotapādaṭṭhapanakaṃ. Anaññāya gaṇassa chandanti tasseva kārakagaṇassa chandaṃ ajānitvā. Vatte vattantinti tecattālīsappabhede netthāravatte vattamānaṃ. Sesaṃ uttānameva.

६९४-८. चतुर्थ में - 'पादपीठ' का अर्थ है धोए हुए पैरों को रखने का स्टूल। 'पाद-कठलिका' का अर्थ है बिना धोए पैरों को रखने का स्टूल। 'अनाज्ञाया गणस्स छन्दं' का अर्थ है उस कर्म करने वाले गण की अनुमति जाने बिना। 'वत्ते वत्तन्तिं' का अर्थ है तैंतालीस प्रकार के निस्तार-व्रत (निकास के नियमों) का पालन करने वाली। शेष स्पष्ट ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुर-निक्षेप समुत्थान - काय, वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, दुःख-वेदना।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

५. पंचम संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

701. Pañcame – ekato avassuteti ettha ‘‘bhikkhuniyā avassutabhāvo daṭṭhabbo’’ti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Mahāaṭṭhakathāyaṃ panetaṃ na vuttaṃ, taṃ pāḷiyā sameti. Sesaṃ uttānameva.

७०१. पंचम में - 'एकतो अवस्सुते' के विषय में: "भिक्षुणी की कामुकता (छन्द-राग) को देखा जाना चाहिए" - ऐसा महापच्चरी में कहा गया है। महाअट्ठकथा में यह नहीं कहा गया है, वह पालि के अनुकूल है। शेष स्पष्ट ही है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, अकुशल-चित्त, द्वि-वेदन।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पंचम शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

६. षष्ठ संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

705-6. Chaṭṭhe – yato tvanti yasmā tvaṃ. Uyyojeti āpatti dukkaṭassātiādikā saṅghādisesapariyosānā āpattiyo kassā hontīti? Uyyojikāya. Vuttañcetaṃ parivārepi –

७०५-६. षष्ठ में - 'यतो त्वं' का अर्थ है 'जिस कारण से तुम'। "उय्योजेति आपत्ति दुक्कटस्स" इत्यादि संघादिशेष पर्यन्त आपत्तियाँ किसे होती हैं? 'उय्योजिका' (उकसाने वाली) को। यह परिवार (पालि) में भी कहा गया है -

‘‘Na deti na paṭiggaṇhāti, paṭiggaho tena na vijjati;

Āpajjati garukaṃ na lahukaṃ, tañca paribhogapaccayā;

Pañhā mesā kusalehi cintitā’’ti. (pari. 481);

"न वह देती है, न वह ग्रहण करती है, इसलिए वहाँ प्रतिग्रह (ग्रहण करना) नहीं पाया जाता; फिर भी वह लघु नहीं बल्कि गुरु (संघादिशेष) आपत्ति को प्राप्त होती है, और वह भी परिभोग के कारण; यह प्रश्न कुशल जनों द्वारा विचारित है।"

Ayañhi [Pg.188] gāthā imaṃ uyyojikaṃ sandhāya vuttā. Itarissā pana āpattibhedo paṭhamasikkhāpade vibhattoti. Sesaṃ uttānameva.

यह गाथा इस उकसाने वाली भिक्षुणी के संदर्भ में कही गई है। दूसरी (उकसाई गई) भिक्षुणी के आपत्ति-भेद का विवरण प्रथम शिक्षापद में दिया गया है। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, त्रि-वेदन।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

षष्ठ शिक्षापद समाप्त।

7. Sattamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

७. सप्तम संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

709. Sattame – yāvatatiyakapadattho mahāvibhaṅge vuttanayeneva veditabbo. Sesaṃ uttānamevāti.

७०९. सप्तम में - 'यावततीयक' पद का अर्थ महाविभंग में बताए गए तरीके से ही समझना चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Samanubhāsanasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

समनुभाषण समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, दुःख-वेदना।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सप्तम शिक्षापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

८. अष्टम संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

715. Aṭṭhame – kismiñcideva adhikaraṇeti catunnaṃ aññatarasmiṃ. Padabhājane pana kevalaṃ adhikaraṇavibhāgaṃ dassetuṃ ‘‘adhikaraṇaṃ nāma cattāri adhikaraṇānī’’tiādi vuttaṃ. Sesaṃ uttānameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

७१५. अष्टम में - 'किस्मिञ्चिदेव अधिकरणे' का अर्थ है चार अधिकरणों में से किसी एक में। पद-भाजन में केवल अधिकरण के भेदों को दिखाने के लिए "अधिकरण नाम चत्तारि अधिकरणानि" इत्यादि भगवान द्वारा कहा गया है। समुत्थान आदि के साथ शेष सब स्पष्ट ही है।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

अष्टम शिक्षापद समाप्त।

9. Navamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

९. नवम संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

723. Navame – saṃsaṭṭhāti missībhūtā. Ananulomikenāti pabbajitānaṃ ananulomena kāyikavācasikena. Saṃsaṭṭhāti gihīnaṃ koṭṭanapacanagandhapisanamālāganthanādinā kāyikena sāsanapaṭisāsanāharaṇasañcarittādinā vācasikena ca saṃsaṭṭhā. Pāpo kittisaddo etāsanti pāpasaddā[Pg.189]. Pāpo ājīvasaṅkhāto siloko etāsanti pāpasilokā. Sesaṃ uttānameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

७२३. नवम में - 'संसट्ठा' का अर्थ है घुली-मिली। 'अननुलोमिकेन' का अर्थ है प्रव्रजितों के लिए अनुपयुक्त कायिक और वाचिक व्यवहार द्वारा। 'संसट्ठा' का अर्थ है गृहस्थों के साथ अनाज कूटने, पकाने, गंध पीसने, माला गूँथने आदि कायिक कार्यों द्वारा, तथा संदेश पहुँचाने, वापस लाने, बिचौलिया बनने आदि वाचिक कार्यों द्वारा घुली-मिली होना। "पापो कित्तिसद्दो एतासं" - जिनका बुरा यश है, वे 'पाप-शब्दा' हैं। "पापो आजीवसङ्खातो सिलोको एतासं" - जिनका आजीविका संबंधी बुरा श्लोक (अपयश) है, वे 'पाप-सिलोका' हैं। समुत्थान आदि के साथ शेष सब स्पष्ट ही है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नवम शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasaṅghādisesasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दशम संघादिशेष शिक्षापद की व्याख्या।

727. Dasame – evācārāti evaṃācārā. Yādiso tumhākaṃ ācāro, tādisā ācārāti attho. Esa nayo sabbattha. Uññāyāti avaññāya nīcaṃ katvā jānanāya. Paribhavenāti kiṃ imā karissantīti evaṃ paribhavitvā jānanena. Akkhantiyāti asahanatāya; kodhenāti attho. Vebhassiyāti balavabhassabhāvena; attano balappakāsanena samutrāsanenāti attho. Dubbalyāti tumhākaṃ dubbalabhāvena. Sabbattha uññāya ca paribhavena cāti evaṃ samuccayattho daṭṭhabbo. Viviccathāti vinā hotha. Sesaṃ uttānameva saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

७२७. दसवें (सिक्खापद) में - 'एवाचारा' का अर्थ है 'एवं आचारा' (ऐसे आचरण वाली)। जैसा तुम्हारा आचरण है, वैसा ही आचरण जिनका है, यह अर्थ है। यही नियम सब जगह लागू होता है। 'उञ्ञाया' का अर्थ है अनादर से, नीचा दिखाकर जानना। 'परिभवेन' का अर्थ है 'ये क्या करेंगी' इस प्रकार तिरस्कार करके जानना। 'अक्खन्तिया' का अर्थ है असहनशीलता से; 'कोधेन' (क्रोध से) यह अर्थ है। 'वेभस्सिय' का अर्थ है प्रबल वाणी के भाव से; अपनी शक्ति का प्रदर्शन करने के लिए और डराने के लिए, यह अर्थ है। 'दुब्बल्या' का अर्थ है तुम्हारी दुर्बलता के कारण। सब जगह 'उञ्ञाय च परिभवेन च' इस प्रकार समुच्चय अर्थ समझना चाहिए। 'विविच्चथ' का अर्थ है अलग हो जाओ। शेष अर्थ स्पष्ट है, समुत्थान आदि के साथ।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवां सिक्खापद (समाप्त)।

Uddiṭṭhā kho ayyāyo sattarasa saṅghādisesāti ettha channaṃ paṭhamāpattikānaṃ anantarā sañcarittaṃ, dve duṭṭhadosāti imāni tīṇi sikkhāpadāni mahāvibhaṅgato pakkhipitvā nava paṭhamāpattikā, catunnaṃ yāvatatiyakānaṃ anantarā mahāvibhaṅgatopi cattāro yāvatatiyake pakkhipitvā aṭṭha yāvatatiyakā veditabbā. Evaṃ sabbepi pātimokkhuddesamaggena uddiṭṭhā kho ayyāyo sattarasa saṅghādisesā dhammāti evamettha attho daṭṭhabbo. Sesaṃ uttānameva aññatra pakkhamānattā. Taṃ pana khandhake vitthārena vaṇṇayissāmāti.

"आर्याओ, सत्रह संघादिसेस (धर्म) कहे गए हैं" - यहाँ छह 'पठमापत्तिका' (प्रथम आपत्ति वाले) के बाद 'सञ्चरित्त' और दो 'दुट्ठदोस' - इन तीन सिक्खापदों को महाविभङ्ग से सम्मिलित करके नौ 'पठमापत्तिका' और चार 'यावततियक' के बाद महाविभङ्ग से भी चार 'यावततियक' को सम्मिलित करके आठ 'यावततियक' समझने चाहिए। इस प्रकार पातिमोक्ख के पाठ के क्रम से "आर्याओ, सत्रह संघादिसेस धर्म कहे गए हैं" - ऐसा यहाँ अर्थ समझना चाहिए। 'पक्खमानत्त' को छोड़कर शेष स्पष्ट ही है। उसे (पक्खमानत्त को) खन्धक में विस्तार से वर्णन करेंगे।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya bhikkhunīvibhaṅge

समन्तपासादिका विनय-वर्णना के भिक्खुनी-विभङ्ग में।

Sattarasakavaṇṇanā niṭṭhitā.

सत्रह (संघादिसेसों) की वर्णना समाप्त हुई।

Saṅghādisesakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

संघादिसेस काण्ड समाप्त हुआ।

3. Nissaggiyakaṇḍaṃ (bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā)

३. निस्सग्गिय काण्ड (भिक्खुनी-विभङ्ग वर्णना)

Paṭhamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

प्रथम निस्सग्गिय पाचित्तिय सिक्खापद की वर्णना

Tiṃsa [Pg.190] nissaggiyā dhammā, bhikkhunīnaṃ pakāsitā;

Ye tesaṃ dāni bhavati, ayaṃ saṃvaṇṇanākkamo.

भिक्खुनियों के लिए तीस निस्सग्गिय धर्म प्रकाशित किए गए हैं; अब उनका यह वर्णना-क्रम (व्याख्या का क्रम) होता है।

733. Āmattikāpaṇanti amattāni vuccanti bhājanāni; tāni ye vikkiṇanti, te vuccanti āmattikā; tesaṃ āpaṇo āmattikāpaṇo; taṃ vā pasāressantīti attho.

७३३. 'आमत्तिकापण' में - बर्तनों को 'अमत्त' कहा जाता है; जो उन्हें बेचते हैं, उन्हें 'आमत्तिका' कहा जाता है; उनकी दुकान 'आमत्तिकापण' (बर्तनों की दुकान) है; उसे वे फैलाएंगे (सजाएंगे), यह अर्थ है।

734. Pattasannicayaṃ kareyyāti pattasannidhiṃ kareyya; ekāhaṃ anadhiṭṭhahitvā vā avikappetvā vā pattaṃ ṭhapeyyāti attho. Sesaṃ mahāvibhaṅge vuttanayeneva veditabbaṃ. Ayameva hi viseso – tattha dasāhaṃ parihāro, idha ekāhampi natthi. Sesaṃ tādisameva.

७३४. 'पत्तसन्निचयं करेय्या' का अर्थ है पात्र का संचय करे; एक दिन भी बिना अधिष्ठान किए या बिना विकल्पना किए पात्र को रखे, यह अर्थ है। शेष महाविभङ्ग में कहे गए नियम के अनुसार ही समझना चाहिए। यही विशेष अंतर है - वहाँ (भिक्खु विभङ्ग में) दस दिन की अवधि है, यहाँ एक दिन की भी नहीं है। शेष वैसा ही है।

Idampi kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, akiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

यह भी कठिन-समुत्थान वाला है - काय-वाणी से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है, अक्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष नहीं है, अचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, त्रि-चित्तक है, और इसमें तीन वेदनाएँ होती हैं।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम सिक्खापद (समाप्त)।

Dutiyanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

द्वितीय निस्सग्गिय पाचित्तिय सिक्खापद की वर्णना

738. Dutiye – duccoḷāti virūpacoḷā; jiṇṇacoḷāti attho. Apayyāhīti api ayyāhi.

७३८. दूसरे (सिक्खापद) में - 'दुच्चोळा' का अर्थ है विकृत वस्त्र वाली; पुराने वस्त्र वाली, यह अर्थ है। 'अपय्याही' का अर्थ है 'अपि अय्याहि' (क्या आर्याओं ने [पाया है])।

740. Ādissa dinnanti sampattā bhājentūti vatvāpi idaṃ gaṇassa idaṃ tumhākaṃ dammīti vatvā vā dātukamyatāya pādamūle ṭhapetvā vā dinnampi ādissa dinnaṃ nāma hoti. Etaṃ sabbampi akālacīvaraṃ. Ayyāya dammīti evaṃ paṭiladdhaṃ pana yathādāneyeva upanetabbaṃ. Sesaṃ uttānameva.

७४०. 'आदिस्स दिन्नं' का अर्थ है - "जो आई हैं वे बाँट लें" ऐसा कहकर, या "यह गण को देता हूँ" या "यह आपको देता हूँ" ऐसा कहकर, अथवा दान देने की इच्छा से चरणों के पास रखकर दिया गया (चीवर) भी 'आदिस्स दिन्न' (उद्दिष्ट दान) कहलाता है। यह सब 'अकाल-चीवर' है। "आर्या को देता हूँ" इस प्रकार प्राप्त चीवर को दान के अनुसार ही ग्रहण करना चाहिए। शेष स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

तीन समुत्थान वाला है - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, और तीन वेदनाएँ।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय सिक्खापद (समाप्त)।

Tatiyanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

तृतीय निस्सग्गिय पाचित्तिय सिक्खापद की वर्णना

743-5. Tatiye [Pg.191]handāti gaṇha. Sayaṃ acchindatīti ekaṃ datvā ekaṃ acchindantiyā ekaṃ nissaggiyaṃ, bahūsu bahūni. Sace saṃharitvā ṭhapitāni ekato acchindati, vatthugaṇanāya āpattiyo. Bandhitvā ṭhapitesu pana ekāva āpatti. Sesaṃ uttānameva.

७४३-५. तीसरे (सिक्खापद) में - 'हन्द' का अर्थ है 'लो'। 'सयं अच्छिन्दति' का अर्थ है - एक (चीवर) देकर एक छीनने वाली को एक निस्सग्गिय होता है, बहुतों में बहुत। यदि तह करके रखे हुए चीवरों को एक साथ छीनती है, तो वस्तुओं की संख्या के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं। लेकिन यदि बाँधकर रखे हुए हों, तो एक ही आपत्ति होती है। शेष स्पष्ट है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान वाला है - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, और दुःख वेदना।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय सिक्खापद (समाप्त)।

Catutthanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

चतुर्थ निस्सग्गिय पाचित्तिय सिक्खापद की वर्णना

748. Catutthe – kayenāti mūlena. Na me āvuso sappinā attho; telena me atthoti idaṃ kira sā āhaṭasappiṃ datvā telampi āharissatīti maññamānā āha. Viññāpetvāti jānāpetvā; idaṃ nāma āharāti yācitvā vā.

७४८. चौथे (सिक्खापद) में - 'कयेन' का अर्थ है मूल्य से। "आयुष्मति, मुझे घी की आवश्यकता नहीं है; मुझे तेल की आवश्यकता है" - यह उसने (थुल्लनन्दा ने) यह सोचकर कहा कि लाया हुआ घी देकर वह तेल भी ले आएगी। 'विञ्ञापेत्वा' का अर्थ है जनाकर (सूचित करके); या "यह वस्तु लाओ" इस प्रकार माँगकर।

752. Taññeva viññāpetīti yaṃ paṭhamaṃ viññattaṃ taṃ thokaṃ nappahoti, tasmā puna taññeva viññāpetīti attho. Aññañca viññāpetīti sace paṭhamaṃ sappiviññattaṃ, yamakaṃ pacitabbanti ca vejjena vuttattā telena attho hoti, tato telenāpi me atthoti evaṃ aññañca viññāpeti. Ānisaṃsaṃ dassetvāti sace kahāpaṇassa sappi ābhataṃ hoti, iminā mūlena diguṇaṃ telaṃ labbhati, tenāpi ca idaṃ kiccaṃ nipphajjati, tasmā telaṃ āharāti evaṃ ānisaṃsaṃ dassetvā viññāpetīti. Sesaṃ uttānameva.

७५२. 'तञ्ञेव विञ्ञापेति' का अर्थ है - जो पहले माँगा गया था वह थोड़ा है और पर्याप्त नहीं है, इसलिए फिर से वही माँगती है, यह अर्थ है। 'अञ्ञञ्च विञ्ञापेति' का अर्थ है - यदि पहले घी माँगा गया था, और वैद्य द्वारा "दोनों को मिलाकर पकाना चाहिए" ऐसा कहे जाने के कारण तेल की आवश्यकता होती है, तब "मुझे तेल की भी आवश्यकता है" इस प्रकार दूसरी वस्तु माँगती है। 'आनिसंसं दस्सेत्वा' का अर्थ है - यदि एक कहापण का घी लाया गया है, तो "इसी मूल्य से दुगुना तेल मिलता है, और उससे भी यह कार्य सिद्ध हो जाता है, इसलिए तेल लाओ" - इस प्रकार लाभ दिखाकर माँगती है। शेष स्पष्ट है।

Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

छह समुत्थान वाला है - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष नहीं, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्तक, और तीन वेदनाएँ।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ सिक्खापद (समाप्त)।

Pañcamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

पंचम निस्सग्गिय पाचित्तिय सिक्खापद की वर्णना

753. Pañcame [Pg.192]na me sikkhamāneti idaṃ kira sā kuladhītā ‘‘ayaṃ addhā evaṃ vuttā idaṃ telaṃ ṭhapetvā sappimpi me attano kulagharā āharissatī’’ti maññamānā āha. Cetāpetvāti jānāpetvā icceva attho. Sesaṃ sabbattha catutthasadisamevāti.

७५३. पाँचवें (सिक्खापद) में - "सिक्खमाना, मुझे (तेल की आवश्यकता) नहीं है" - यह उसने (थुल्लनन्दा ने) उस कुल-पुत्री के बारे में यह सोचकर कहा कि "निश्चित ही ऐसा कहने पर यह तेल को यहीं छोड़कर मेरे लिए अपने घर से घी भी ले आएगी"। 'चेतापेत्वा' का अर्थ 'जनाकर' (सूचित करके) ही है। शेष सब जगह चौथे सिक्खापद के समान ही है।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पंचम सिक्खापद (समाप्त)।

Chaṭṭhanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

छठे निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

758. Chaṭṭhe – chandakanti ‘‘idaṃ nāma dhammakiccaṃ karissāma, yaṃ sakkotha; taṃ dethā’’ti evaṃ paresaṃ chandañca ruciñca uppādetvā gahitaparikkhārassetaṃ adhivacanaṃ. Aññadatthikenāti aññassatthāya dinnena. Aññuddisikenāti aññaṃ uddisitvā dinnena. Saṅghikenāti saṅghassa pariccattena.

७५८. छठे (शिक्षापद) में - 'छन्दक' (chandaka) का अर्थ है "हम यह धार्मिक कार्य करेंगे, जो आप दे सकें, वह दें"; इस प्रकार दूसरों की इच्छा और रुचि उत्पन्न करके प्राप्त किए गए परिष्कारों (सामग्री) का यह नाम है। 'अञ्ञदत्थिकेन' (aññadatthikena) का अर्थ है किसी अन्य प्रयोजन के लिए दिए गए (परिष्कार) से। 'अञ्ञुद्दिसिकेन' (aññuddisikena) का अर्थ है किसी अन्य व्यक्ति को निर्दिष्ट करके दिए गए (परिष्कार) से। 'सङ्घिकेन' (saṅghikena) का अर्थ है संघ को समर्पित किए गए (परिष्कार) से।

762. Sesakaṃ upanetīti yadatthāya dinno, taṃ cetāpetvā avasesaṃ aññassatthāya upaneti. Sāmike apaloketvāti ‘‘tumhehi cīvaratthāya dinno, amhākañca cīvaraṃ atthi, telādīhi pana attho’’ti evaṃ āpucchitvā upaneti. Āpadāsūti tathārūpesu upaddavesu; bhikkhuniyo vihāraṃ chaḍḍetvā pakkamanti, evarūpāsu āpadāsu yaṃ vā taṃ vā cetāpetuṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva.

७६२. 'सेसकं उपनेति' (sesakaṃ upaneti) का अर्थ है जिस प्रयोजन के लिए दिया गया था, उसे बदल कर (या खरीद कर) शेष बची हुई राशि को दूसरे प्रयोजन के लिए उपयोग करना। 'सामिके अपलोकेत्वा' (sāmike apaloketvā) का अर्थ है - "आपने यह चीवर के लिए दिया था, हमारे पास चीवर है, हमें तेल आदि की आवश्यकता है" - इस प्रकार पूछकर उपयोग करना। 'आपदासूति' (āpadāsūti) का अर्थ है उस प्रकार की विपत्तियों में; भिक्षुणियाँ विहार छोड़कर चली जाती हैं, ऐसी विपत्तियों में किसी भी वस्तु के लिए विनिमय करना उचित है। शेष स्पष्ट ही है।

Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

छह समुत्थान - क्रिया-अक्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा-विमुक्ति रहित), अचित्तक (चित्त रहित), पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-वर्ज्य), कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा शिक्षापद।

Sattamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

सातवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

764. Sattame – saññācikenāti sayaṃ yācitakena. Etadevettha nānākaraṇaṃ. Sesaṃ chaṭṭhasadisamevāti.

७६४. सातवें में - 'सञ्ञाचिकेन' (saññācikena) का अर्थ है स्वयं माँगे हुए (परिष्कार) से। यहाँ केवल यही अंतर है। शेष छठे शिक्षापद के समान ही है।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ शिक्षापद।

Aṭṭhamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

आठवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

769. Aṭṭhame [Pg.193]mahājanikenāti gaṇassa pariccattena. Etadevettha nānākaraṇaṃ.

७६९. आठवें में - 'महाजनिकेन' (mahājanikena) का अर्थ है गण (भिक्षुणी समूह) को समर्पित किए गए (परिष्कार) से। यहाँ केवल यही अंतर है।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवाँ शिक्षापद।

Navamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

नौवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

774. Navamasikkhāpade – saññācikenāti idaṃ padaṃ ito adhikataraṃ.

७७४. नौवें शिक्षापद में - 'सञ्ञाचिकेन' (saññācikena) यह पद आठवें शिक्षापद से अधिक है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवाँ शिक्षापद।

Dasamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

दसवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

778. Dasame – pariveṇaṃ undriyatīti pariveṇaṃ vinassati; paripatatīti attho. Idañca padaṃ puggalikena saññācikenāti idañca ettakameva nānākaraṇaṃ. Sesaṃ pubbasadisamevāti.

७७८. दसवें में - 'परिवेणं उन्द्रियति' (pariveṇaṃ undriyati) का अर्थ है परिवेण (आवास) नष्ट होता है या गिर जाता है। यह पद और 'पुग्गलिकेन सञ्ञाचिकेन' (puggalikena saññācikena) - केवल इतना ही अंतर है। शेष पहले के समान ही है।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ शिक्षापद।

Ekādasamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

ग्यारहवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

784. Ekādasame – garupāvuraṇanti sītakāle pāvuraṇaṃ. Catukkaṃsaparamanti ettha kaṃso nāma catukkahāpaṇiko hoti; tasmā padabhājane ‘‘soḷasakahāpaṇagghanaka’’nti vuttaṃ.

७८४. ग्यारहवें में - 'गरुपावुण' (garupāvuraṇa) का अर्थ है शीतकाल में ओढ़ने वाला भारी वस्त्र। 'चतुक्कंसपरमन्ति' (catukkaṃsaparamanti) - यहाँ 'कंस' का अर्थ चार कहापण है; इसलिए पदभाजन में भगवान द्वारा "सोलह कहापण के मूल्य वाला" कहा गया है।

Ekādasamasikkhāpadaṃ.

ग्यारहवाँ शिक्षापद।

Dvādasamanissaggiyapācittiyasikkhāpadavaṇṇanā

बारहवें निस्सग्गिय पाचित्तिय शिक्षापद की व्याख्या।

789. Dvādasame – lahupāvuraṇanti uṇhakāle pāvuraṇaṃ. Sesaṃ sikkhāpadadvayepi uttānameva.

७८९. बारहवें में - 'लहुपावुण' (lahupāvuraṇa) का अर्थ है ग्रीष्मकाल में ओढ़ने वाला हल्का वस्त्र। शेष दोनों शिक्षापदों में स्पष्ट ही है।

Chasamuṭṭhānaṃ [Pg.194] – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

छह समुत्थान - क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा-विमुक्ति रहित), अचित्तक (चित्त रहित), पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-वर्ज्य), कायकर्म, वचीकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Dvādasamasikkhāpadaṃ.

बारहवाँ शिक्षापद।

Uddiṭṭhā kho ayyāyo tiṃsa nissaggiyā pācittiyā dhammāti ettha mahāvibhaṅge cīvaravaggato dhovanañca paṭiggahaṇañcāti dve sikkhāpadāni apanetvā akālacīvaraṃ kālacīvaranti adhiṭṭhahitvā bhājitasikkhāpadena ca parivattetvā acchinnacīvarena ca paṭhamavaggo pūretabbo. Puna eḷakalomavaggassa ādito satta sikkhāpadāni apanetvā satta aññadatthikāni pakkhipitvā dutiyavaggo pūretabbo. Tatiyavaggato paṭhamapattaṃ vassikasāṭikaṃ āraññakasikkhāpadanti imāni tīṇi apanetvā pattasannicayagarupāvuraṇalahupāvuraṇasikkhāpadehi tatiyavaggo pūretabbo. Iti bhikkhunīnaṃ dvādasa sikkhāpadāni ekatopaññattāni, aṭṭhārasa ubhatopaññattānīti evaṃ sabbepi pātimokkhuddesamaggena ‘‘uddiṭṭhā kho ayyāyo tiṃsa nissaggiyā pācittiyā dhammā’’ti evamettha attho daṭṭhabbo. Sesaṃ vuttanayamevāti.

"हे आर्यों! तीस निस्सग्गिय पाचित्तिय धर्मों का पाठ किया गया है" - यहाँ महाविभंग में चीवर-वग्ग से 'धोवन' और 'पटिग्गहण' इन दो शिक्षापदों को हटाकर, 'अकालचीवर-कालचीवर' और 'अच्छिन्नचीवर' शिक्षापदों के साथ बदलकर प्रथम वग्ग को पूरा करना चाहिए। फिर 'एळकलोमवग्ग' के प्रारंभ से सात शिक्षापदों को हटाकर सात 'अञ्ञदत्थिक' शिक्षापदों को डालकर द्वितीय वग्ग को पूरा करना चाहिए। तृतीय वग्ग से 'प्रथम पत्त', 'वस्सिकासोटिक' और 'आरञ्ञक' इन तीन शिक्षापदों को हटाकर 'पत्तसन्निचय', 'गरुपावुण' और 'लहुपावुण' शिक्षापदों के साथ तृतीय वग्ग को पूरा करना चाहिए। इस प्रकार भिक्षुणियों के लिए बारह शिक्षापद एकतो-पञ्ञत्त (केवल भिक्षुणियों के लिए) हैं और अठारह उभतो-पञ्ञत्त (भिक्षु और भिक्षुणी दोनों के लिए) हैं। इस प्रकार सभी तीस निस्सग्गिय पाचित्तिय धर्मों का पातिमोक्ख-उद्देस के माध्यम से पाठ किया गया है - ऐसा अर्थ समझना चाहिए। शेष पूर्वोक्त रीति के अनुसार ही है।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya bhikkhunīvibhaṅge

समन्तपासादिका नामक विनय-व्याख्या के भिक्षुणी-विभंग में।

Tiṃsakavaṇṇanā niṭṭhitā.

तीस (शिक्षापदों) की व्याख्या समाप्त हुई।

Nissaggiyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

निस्सग्गिय काण्ड समाप्त हुआ।

4. Pācittiyakaṇḍaṃ (bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā)

४. पाचित्तिय काण्ड (भिक्षुणी-विभंग की व्याख्या)।

1. Lasuṇavaggo

१. लसुण वग्ग (लहसुन वर्ग)।

1. Paṭhamalasuṇasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम लसुण (लहसुन) शिक्षापद की व्याख्या।

Tiṃsakānantaraṃ [Pg.195] dhammā, chasaṭṭhisatasaṅgahā;

Saṅgītā ye ayaṃ dāni, hoti tesampi vaṇṇanā.

तीस (निसग्गिय पाचित्तिय) के बाद, एक सौ छियासठ (पाचित्तिय) धर्म (शिक्षापद) जो संगीतिकारों द्वारा संगायन किए गए हैं, अब उनकी भी यह व्याख्या होती है।

793. Tattha lasuṇavaggassa tāva paṭhamasikkhāpade – dve tayo bhaṇḍiketi dve vā tayo vā poṭṭalike; sampuṇṇamiñjānametaṃ adhivacanaṃ. Na mattaṃ jānitvāti pamāṇaṃ ajānitvā khettapālassa vārentassa bahuṃ lasuṇaṃ harāpesi.

७९३. वहाँ लसुण-वग्ग के पहले शिक्षापद में - 'द्वे तयो भण्डिके' का अर्थ है दो या तीन पोट्टलिकाएँ (गाँठें); यह पूर्ण कलियों वाले लहसुन का पर्यायवाची है। 'न मत्तं जानित्वा' का अर्थ है मात्रा को न जानकर, खेत के रखवाले के मना करने पर भी बहुत सारा लहसुन मँगवा लिया।

Aññataraṃ haṃsayoninti suvaṇṇahaṃsayoniṃ. So tāsaṃ ekekanti so haṃso jātissaro ahosi, atha pubbasinehena āgantvā tāsaṃ ekekaṃ pattaṃ deti, taṃ tāpanatālanacchedanakkhamaṃ suvaṇṇameva hoti.

'अञ्ञतरं हंसयोनिं' का अर्थ है सुवर्ण हंस की योनि में। 'सो तासं एकेकं' का अर्थ है वह हंस जातिस्मर (पूर्व जन्म को याद रखने वाला) था, तब पूर्व स्नेह के कारण आकर उन्हें एक-एक पंख देता था, वह पंख तपाने, पीटने और काटने को सहने वाला असली सोना ही होता था।

795. Māgadhakanti magadhesu jātaṃ. Magadharaṭṭhe jātalasuṇameva hi idha lasuṇanti adhippetaṃ, tampi bhaṇḍikalasuṇameva, na ekadvitimiñjakaṃ. Kurundiyaṃ pana jātadesaṃ avatvā ‘‘māgadhakaṃ nāma bhaṇḍikalasuṇa’’nti vuttaṃ. Ajjhohāre ajjhohāreti ettha sace dve tayo bhaṇḍike ekatoyeva saṅkhāditvā ajjhoharati, ekaṃ pācittiyaṃ. Bhinditvā ekekaṃ miñjaṃ khādantiyā pana payogagaṇanāya pācittiyānīti.

७९५. 'मागधकं' का अर्थ है मगध में उत्पन्न। यहाँ 'लसुण' से मगध राष्ट्र में उत्पन्न लहसुन ही अभिप्रेत है, वह भी भण्डिक-लसुण (गाँठ वाला लहसुन) ही, न कि एक, दो या तीन कलियों वाला। कुरुन्दी (अट्ठकथा) में तो उत्पत्ति स्थान का उल्लेख न कर 'मागधक नाम भण्डिक-लसुण' कहा गया है। 'अज्झोहारे अज्झोहारे' यहाँ यदि दो या तीन गाँठों को एक साथ चबाकर निगलती है, तो एक पाचित्तिय है। परन्तु यदि अलग-अलग कर एक-एक कली खाती है, तो प्रयोग की गणना के अनुसार पाचित्तिय होते हैं।

797. Palaṇḍukādīnaṃ vaṇṇena vā miñjāya vā nānattaṃ veditabbaṃ – vaṇṇena tāva palaṇḍuko paṇḍuvaṇṇo hoti. Bhañjanako lohitavaṇṇo. Haritako haritapaṇṇavaṇṇo. Miñjāya pana palaṇḍukassa ekā miñjā hoti, bhañjanakassa dve, haritakassa tisso. Cāpalasuṇo amiñjako, aṅkuramattameva hi tassa hoti. Mahāpaccariyādīsu pana ‘‘palaṇḍukassa tīṇi miñjāni, bhañjanakassa dve, haritakassa eka’’nti vuttaṃ[Pg.196]. Ete palaṇḍukādayo sabhāveneva vaṭṭanti. Sūpasampākādīsu pana māgadhakampi vaṭṭati. Tañhi paccamānesu muggasūpādīsu vā macchamaṃsavikatiyā vā telādīsu vā badarasāḷavādīsu vā ambilasākādīsu vā uttaribhaṅgesu vā yattha katthaci antamaso yāgubhattepi pakkhipituṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

७९७. पलण्डुक (प्याज) आदि का भेद वर्ण (रंग) या कली (मिञ्जा) से जानना चाहिए - वर्ण से पलण्डुक पाण्डु-वर्ण (पीलापन लिए सफेद) होता है। भञ्जनक लोहित-वर्ण (लाल) होता है। हरितक हरे पत्ते के रंग का होता है। कली के अनुसार पलण्डुक की एक कली होती है, भञ्जनक की दो, और हरितक की तीन। चाप-लसुण कली-रहित होता है, क्योंकि उसमें केवल अंकुर ही होता है। महाप्रत्यय आदि (अट्ठकथाओं) में तो 'पलण्डुक की तीन कलियाँ, भञ्जनक की दो, और हरितक की एक' कहा गया है। ये पलण्डुक आदि स्वाभाविक रूप से (कच्चे भी) कल्प्य हैं। सूप (दाल) पकाने आदि में तो मागधक (लहसुन) भी कल्प्य है। उसे पकते हुए मूंग के सूप आदि में, या मछली-मांस के व्यंजनों में, या तेल आदि में, या बेर के अचार (बदरसाळव) आदि में, या खट्टे साग आदि में, या उपसेचन (सलाद/चटनी) में, जहाँ कहीं भी, यहाँ तक कि यवागू और भात में भी डालना कल्प्य है। शेष यहाँ स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एळकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान है - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, त्रिचित्त, त्रिवेदन।

Lasuṇasikkhāpadaṃ paṭhamaṃ.

प्रथम लसुण शिक्षापद समाप्त।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय शिक्षापद की व्याख्या।

799. Dutiye – sambādheti paṭicchannokāse. Tassa vibhāgadassanatthaṃ pana ‘‘ubho upakacchakā muttakaraṇa’’nti vuttaṃ. Ekampi lomanti kattariyā vā saṇḍāsakena vā khurena vā yena kenaci ekapayogena vā nānāpayogena vā ekaṃ vā bahūni vā saṃharāpentiyā payogagaṇanāya pācittiyāni, na lomagaṇanāya.

७९९. द्वितीय (शिक्षापद) में - 'सम्बाधे' का अर्थ है ढके हुए स्थान में। उसके विभाग को दिखाने के लिए 'दोनों कांख (बगल) और मूत्र-स्थान' कहा गया है। 'एकं पि लोमं' का अर्थ है कैंची, चिमटी, उस्तरा या किसी भी वस्तु से, एक प्रयोग या अनेक प्रयोगों द्वारा, एक या अनेक बालों को हटवाने वाली भिक्षुणी को प्रयोग की गणना के अनुसार पाचित्तिय होते हैं, बालों की संख्या के अनुसार नहीं।

801. Ābādhapaccayāti kaṇḍukacchuādiābādhapaccayā saṃharāpentiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

८०१. 'आबाधपच्चया' का अर्थ है खुजली, खाज आदि रोग के कारण (बाल) हटवाने वाली को अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है। चार समुत्थान हैं - काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से, और काय-वाचा-चित्त से समुत्थान होता है; क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त, त्रिवेदन।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद समाप्त।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या।

803-4. Tatiye – talaghātaketi muttakaraṇatalaghātane. Antamaso uppalapattenāpīti ettha pattaṃ tāva mahantaṃ, kesarenāpi pahāraṃ dentiyā āpattiyeva.

८०३-४. तृतीय (शिक्षापद) में - 'तलघातके' का अर्थ है मूत्र-मार्ग के तल (बाहरी भाग) पर प्रहार करना। 'अन्तमसो उप्पलपत्तेनापि' यहाँ पत्ता तो फिर भी बड़ा है, कमल के केसर (पराग-तंतु) से भी प्रहार करने वाली को आपत्ति ही होती है।

805. Ābādhapaccayāti [Pg.197] gaṇḍaṃ vā vaṇaṃ vā paharituṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

८०५. 'आबाधपच्चया' का अर्थ है फोड़े या घाव पर प्रहार करना (इलाज हेतु) कल्प्य है। शेष स्पष्ट ही है। प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान है - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशलचित्त, त्रिवेदन।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ शिक्षापद की व्याख्या।

806. Catutthe – purāṇarājorodhāti purāṇe gihibhāve rañño orodhā. Cirāciraṃ gacchatīti cirena cirena gacchati. Dhārethāti sakkotha. Kassidaṃ kammanti vutte anārocitepi etā mayi āsaṅkaṃ karissantīti maññamānā evamāha – ‘‘mayhidaṃ kamma’’nti.

८०६. चतुर्थ (शिक्षापद) में - 'पुराणराजोरोधा' का अर्थ है पूर्व गृहस्थ जीवन में राजा की अन्तःपुर की स्त्री (रानी/दासी)। 'चिराचिरं गच्छति' का अर्थ है बहुत देर-देर में जाती है। 'धारेथ' का अर्थ है समर्थ हो। 'कस्सिदं कम्मं' (यह किसका काम है) ऐसा पूछे जाने पर, न बताने पर भी 'ये मुझ पर शंका करेंगी' ऐसा मानकर उसने कहा - 'यह मेरा काम है' ।

807. Jatumaṭṭhaketi jatunā kate maṭṭhadaṇḍake. Vatthuvasenevetaṃ vuttaṃ, yaṃkiñci pana daṇḍakaṃ pavesentiyā āpattiyeva. Tenāha – ‘‘antamaso uppalapattampi muttakaraṇaṃ pavesetī’’ti. Etampi ca atimahantaṃ, kesaramattampi pana pavesentiyā āpatti eva. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni talaghātake vuttasadisānevāti.

८०७. 'जतुमट्ठके' का अर्थ है लाख (लाह) से बनी चिकनी छड़ी। यह वस्तु के आधार पर कहा गया है, परन्तु किसी भी छड़ी को प्रवेश कराने वाली को आपत्ति ही होती है। इसीलिए कहा - 'अन्तमसो उप्पलपत्तम्पि मुत्तकरणं पवेसेति' (यहाँ तक कि कमल का पत्ता भी मूत्र-मार्ग में प्रवेश कराती है)। यह भी बहुत बड़ा है, कमल के केसर मात्र को भी प्रवेश कराने वाली को आपत्ति ही होती है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि 'तलघातक' शिक्षापद में कहे गए के समान ही हैं।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पञ्चम शिक्षापद की व्याख्या।

810. Pañcame – atigambhīraṃ udakasuddhikaṃ ādiyantīti atianto pavesetvā udakena dhovanaṃ kurumānā.

८१०. पञ्चम (शिक्षापद) में - 'अतिगम्भीरं उदकसुद्धिकं आदियन्ति' का अर्थ है बहुत भीतर तक प्रवेश कराकर जल से प्रक्षालन (धोना) करते हुए।

812. Kesaggamattampi atikkāmetīti vitthārato tatiyaṃ vā catutthaṃ vā aṅgulaṃ gambhīrato dvinnaṃ pabbānaṃ upari kesaggamattampi pavesentiyā pācittiyanti attho. Vuttañhetaṃ mahāpaccariyaṃ – ‘‘ekissā aṅguliyā tīṇi pabbāni ādātuṃ na labhati, tiṇṇaṃ vā catunnaṃ vā ekekampi pabbaṃ ādātuṃ na [Pg.198] labhatī’’ti. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīnipi talaghātake vuttasadisānevāti.

८१२. 'केसग्गमत्तम्पि अतिक्कामेति' का अर्थ है विस्तार में तीसरी या चौथी अंगुली, गहराई में दो पोरों (पब्ब) से ऊपर एक बाल के अग्र भाग मात्र भी प्रवेश कराने वाली को पाचित्तिय होता है। महाप्रत्यय (अट्ठकथा) में यह कहा गया है - 'एक अंगुली के तीन पोरों को प्रवेश कराने की अनुमति नहीं है, अथवा तीन या चार अंगुलियों के एक-एक पोर को भी प्रवेश कराने की अनुमति नहीं है'। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि भी 'तलघातक' शिक्षापद में कहे गए के समान ही हैं।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पञ्चम शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. षष्ठ शिक्षापद की व्याख्या।

815. Chaṭṭhe – bhattavissagganti bhattakiccaṃ. Pānīyena ca vidhūpanena ca upatiṭṭhitvāti ekena hatthena pānīyathālakaṃ ekena bījaniṃ gahetvā bījamānā samīpe ṭhatvāti attho. Accāvadatīti pubbepi tumhe evaṃ bhuñjatha, ahaṃ evaṃ upaṭṭhānaṃ karomī’’ti pabbajitacārittaṃ atikkamitvā gehassitakathaṃ kathetīti attho.

८१५. छठे (सिक्खापद) में - 'भत्तविस्सग्गं' का अर्थ भोजन का कार्य है। 'पानीयेन च विधूपनेन च उपतिट्ठित्वा' का अर्थ है एक हाथ में पानी का पात्र और दूसरे हाथ में पंखा लेकर, पंखा झलते हुए पास में खड़ा होना। 'अच्चावदति' का अर्थ है—पहले भी 'आप इस प्रकार खाते हैं, मैं इस प्रकार सेवा करती हूँ'—इस प्रकार प्रव्रजितों के आचरण का उल्लंघन कर गृहस्थी से संबंधित बातें करना।

817. Yaṃkiñci pānīyanti suddhaudakaṃ vā hotu, takkadadhimatthurasakhīrādīnaṃ vā aññataraṃ. Yā kāci bījanīti antamaso cīvarakaṇṇopi. Hatthapāse tiṭṭhati āpatti pācittiyassāti idha ṭhānapaccayāva pācittiyaṃ vuttaṃ. Pahārapaccayā pana khandhake dukkaṭaṃ paññattaṃ.

८१७. 'यंकिञ्चि पानीयं' का अर्थ है चाहे वह शुद्ध जल हो, या छाछ, दही का पानी, रस, दूध आदि में से कोई एक। 'या काचि बीजनी' का अर्थ है कम से कम चीवर का कोना भी। 'हत्थपासे तिट्ठति आपत्ति पाचित्तियस्स'—यहाँ खड़े होने के कारण ही पाचित्तिय कहा गया है। प्रहार (चोट पहुँचाने) के कारण तो खन्धक में दुक्कट (अपराध) प्रज्ञप्त किया गया है।

819. Deti dāpetīti pānīyaṃ vā sūpādiṃ vā imaṃ pivatha, iminā bhuñjathāti deti; tālavaṇṭaṃ iminā bījantā bhuñjathāti deti; aññena vā ubhayampi dāpeti, anāpatti. Anupasampannaṃ āṇāpetīti upatiṭṭhanatthaṃ sāmaṇeriṃ āṇāpeti, anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

८१९. 'देति दापेति' का अर्थ है—पानी या सूप आदि को 'इसे पियें, इसके साथ खायें' कहकर देना; ताड़ के पंखे को 'इससे पंखा झलते हुए खायें' कहकर देना; अथवा किसी अन्य के द्वारा दोनों को दिलवाना, इसमें अनापत्ति है। 'अनुपसम्पन्नं आणापेति' का अर्थ है—सेवा के लिए सामणेरी को आदेश देना, इसमें अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एळकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला—क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा से मुक्ति नहीं), अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-दोष), कायकर्म, तिचित्त (तीन चित्त वाला), तिवेदन (तीन वेदना वाला) है।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा सिक्खापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें सिक्खापद की व्याख्या।

822. Sattame – bhuñjissāmīti paṭiggaṇhāti āpatti dukkaṭassāti idaṃ payogadukkaṭaṃ nāma, tasmā na kevalaṃ paṭiggahaṇeyeva [Pg.199] hoti, paṭiggaṇhitvā pana araññato āharaṇepi sukkhāpanepi vaddalidivase bhajjanatthāya uddhanasajjanepi kapallasajjanepi dabbisajjanepi dārūni ādāya aggikaraṇepi kapallamhi dhaññapakkhipanepi dabbiyā saṅghaṭṭanesupi koṭṭanatthaṃ udukkhalamusalādisajjanesupi koṭṭanapapphoṭanadhovanādīsupi yāva mukhe ṭhapetvā ajjhoharaṇatthaṃ dantehi saṅkhādati, tāva sabbapayogesu dukkaṭāni, ajjhoharaṇakāle pana ajjhoharaṇagaṇanāya pācittiyāni. Ettha ca viññatti ceva bhojanañca pamāṇaṃ. Tasmā sayaṃ viññāpetvā aññāya bhajjanakoṭṭanapacanāni kārāpetvā bhuñjantiyāpi āpatti. Aññāya viññāpetvā sayaṃ bhajjanādīni katvā bhuñjantiyāpi āpatti. Mahāpaccariyaṃ pana vuttaṃ – ‘‘idaṃ āmakadhaññaṃ nāma mātarampi viññāpetvā bhuñjantiyā pācittiyameva, aviññattiyā laddhaṃ sayaṃ bhajjanādīni katvā vā kārāpetvā vā bhuñjantiyā dukkaṭaṃ. Aññāya viññattiyā laddhaṃ sayaṃ vā bhajjanādīni katvā tāya vā kārāpetvā aññāya vā kārāpetvā bhuñjantiyāpi dukkaṭamevā’’ti. Punapi vuttaṃ ‘‘aññāya viññattiyā laddhaṃ, sayaṃ bhajjanādīni katvā bhuñjantiyā pācittiyameva. Bhajjanādīni kārāpetvā bhuñjantiyā pana dukkaṭa’’nti. Taṃ pubbāparaviruddhaṃ hoti, na hi bhajjanādīnaṃ karaṇe vā kārāpane vā viseso atthi. Mahāaṭṭhakathāyaṃ pana ‘‘aññāya viññattaṃ bhuñjantiyā dukkaṭa’’nti avisesena vuttaṃ.

८२२. सातवें (सिक्खापद) में—'खाऊँगी' इस विचार से ग्रहण करती है तो दुक्कट की आपत्ति होती है, इसे 'पय़ोग-दुक्कट' कहते हैं। इसलिए, केवल ग्रहण करने मात्र से ही नहीं, बल्कि ग्रहण करके जंगल से लाने, सुखाने, वर्षा के दिन भूनने के लिए चूल्हा तैयार करने, कड़ाही तैयार करने, करछुल तैयार करने, लकड़ियाँ लेकर आग जलाने, कड़ाही में अनाज डालने, करछुल से चलाने, कूटने के लिए ओखली-मुसल आदि तैयार करने, कूटने, फटकने, धोने आदि में, जब तक मुँह में रखकर निगलने के लिए दाँतों से चबाती है, तब तक के सभी प्रयोगों (प्रयासों) में दुक्कट आपत्तियाँ होती हैं। निगलने के समय निगलने की संख्या के अनुसार पाचित्तिय आपत्तियाँ होती हैं। यहाँ याचना (विज्ञप्ति) और भोजन ही प्रमाण (मुख्य) हैं। इसलिए स्वयं माँगकर किसी अन्य से भुनवाने, कुटवाने या पकवाने पर भी आपत्ति होती है। किसी अन्य के द्वारा माँगने पर स्वयं भूनने आदि का कार्य कर खाने पर भी आपत्ति होती है। महाप्रत्यय (महापच्चरी) में कहा गया है—'इस कच्चे अनाज को अपनी माता से भी माँगकर खाने वाली भिक्षुणी को पाचित्तिय ही होता है; बिना माँगे प्राप्त कच्चे अनाज को स्वयं भूनकर या भुनवाकर खाने वाली को दुक्कट होता है। किसी अन्य की याचना से प्राप्त कच्चे अनाज को स्वयं भूनकर या उसी से भुनवाकर या किसी अन्य से भुनवाकर खाने वाली को भी दुक्कट ही होता है।' फिर कहा गया है—'किसी अन्य की याचना से प्राप्त कच्चे अनाज को स्वयं भूनकर खाने वाली को पाचित्तिय ही होता है, किन्तु भुनवाकर खाने वाली को दुक्कट होता है।' यह पूर्वापर विरुद्ध (स्व-विरोधी) है, क्योंकि भूनने आदि को करने या करवाने में कोई विशेष अंतर नहीं है। महाअट्ठकथा में तो 'किसी अन्य द्वारा माँगे गए अनाज को खाने वाली को दुक्कट होता है'—ऐसा बिना किसी भेद के सामान्य रूप से कहा गया है।

823. Ābādhapaccayāti sedakammādīnaṃ atthāya dhaññaviññattiyā anāpatti. ‘‘Aviññattiyā labbhamānaṃ pana navakammatthāya sampaṭicchituṃ vaṭṭatī’’ti mahāpaccariyaṃ vuttaṃ. Aparaṇṇaṃ viññāpetīti ṭhapetvā satta dhaññāni muggamāsādiṃ vā lābukumbhaṇḍādiṃ vā aññaṃ yaṃkiñci ñātakapavāritaṭṭhāne viññāpentiyā anāpatti. Āmakadhaññaṃ pana ñātakapavāritaṭṭhāne na vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva.

८२३. 'आबाधपच्चया' का अर्थ है—पसीना निकालने (स्वेदन कर्म) आदि के लिए अनाज की याचना करने में अनापत्ति है। 'बिना याचना के प्राप्त होने वाले अनाज को नवकर्म (नये निर्माण) के लिए स्वीकार करना कल्पनीय है'—ऐसा महापच्चरी में कहा गया है। 'अपरण्णं विञ्ञापेति' का अर्थ है—सात प्रकार के धान्य (अनाज) को छोड़कर, मूँग-माष (उड़द) आदि या लौकी-कुम्हड़ा आदि किसी भी अन्य वस्तु की अपने संबंधियों या निमंत्रितों से याचना करने वाली को अनापत्ति है। किन्तु कच्चे अनाज की याचना संबंधियों या निमंत्रितों से करना भी कल्पनीय नहीं है। शेष स्पष्ट ही है।

Catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

चतुसमुत्थान (चार समुत्थानों वाला)—काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से समुत्थित होता है; क्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त, तिवेदन है।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ सिक्खापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें सिक्खापद की व्याख्या।

824. Aṭṭhame [Pg.200] – nibbiṭṭho rājabhaṭo rañño bhati keṇi etenāti nibbiṭṭharājabhaṭo, ekaṃ ṭhānantaraṃ keṇiyā gahetvā tato laddhaudayoti attho. Taññeva bhaṭapathaṃ yācissāmīti rañño keṇiṃ datvā puna taṃyeva ṭhānantaraṃ yācissāmīti cintento. Paribhāsīti tā bhikkhuniyo ‘‘mā puna evaṃ karitthā’’ti santajjesi.

८२४. आठवें (सिक्खापद) में—'निब्बिट्ठो राजभटो' का अर्थ है वह व्यक्ति जिसने राजा को शुल्क (टैक्स) देकर कोई पद प्राप्त किया हो और उससे लाभ प्राप्त करता हो। 'तञ्ञेव भटपथं याचिस्सामि' का अर्थ है—राजा को शुल्क देकर पुनः उसी पद को माँगूँगा, ऐसा सोचते हुए। 'परिभासि' का अर्थ है—उन भिक्षुणियों को 'पुनः ऐसा मत करना' कहकर धमकाया या डराया।

826. Sayaṃ chaḍḍetīti cattāripi vatthūni ekapayogena chaḍḍentiyā ekāva āpatti, pāṭekkaṃ chaḍḍentiyā vatthugaṇanāya āpattiyo. Āṇattiyampi eseva nayo. Dantakaṭṭhachaḍḍanepi bhikkhuniyā pācittiyameva. Bhikkhussa sabbattha dukkaṭaṃ. Sesaṃ uttānameva.

८२६. 'सयं छड्डेति' का अर्थ है—चारों वस्तुओं (मल, मूत्र, कचरा, जूठन) को एक ही प्रयास में फेंकने वाली को एक ही आपत्ति होती है; अलग-अलग फेंकने वाली को वस्तुओं की संख्या के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं। आदेश देने (आणत्ति) में भी यही नियम है। दातून (दन्तकट्ठ) फेंकने पर भी भिक्षुणी को पाचित्तिय ही होता है। भिक्षु के लिए सभी वस्तुओं के विषय में दुक्कट होता है। शेष स्पष्ट ही है।

Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

छह समुत्थानों वाला—क्रिया-अक्रिया, नोसञ्ञाविमोक्ख, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त, तिवेदन है।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवाँ सिक्खापद समाप्त।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें सिक्खापद की व्याख्या।

830-2. Navame – yaṃ manussānaṃ upabhogaparibhogaṃ ropimanti khettaṃ vā hotu nāḷikerādiārāmo vā, yattha katthaci ropimaharitaṭṭhāne etāni vatthūni chaḍḍentiyā purimanayeneva āpattibhedo veditabbo. Khette vā ārāme vā nisīditvā bhuñjamānā ucchuādīni vā khādantī; gacchamānā ucchiṭṭhodakacalakādīni haritaṭṭhāne chaḍḍeti, antamaso udakaṃ pivitvā matthakacchinnanāḷikerampi chaḍḍeti, pācittiyameva. Bhikkhuno dukkaṭaṃ. Kasitaṭṭhāne pana nikkhittabīje yāva aṅkuraṃ na uṭṭhahati, tāva sabbesaṃ dukkaṭaṃ. Anikkhittabījesu khettakoṇādīsu vā asañjātaropimesu khettamariyādādīsu vā chaḍḍetuṃ vaṭṭati. Manussānaṃ kacavarachaḍḍanaṭṭhānepi vaṭṭati. Chaḍḍitakhetteti manussesu sassaṃ uddharitvā gatesu chaḍḍitakhettaṃ nāma hoti, tattha vaṭṭati. Yattha pana lāyitampi pubbaṇṇādi puna uṭṭhahissatīti rakkhanti, tattha yathāvatthukameva. Sesaṃ uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ…pe… tivedananti.

८३०-२. नौवें शिक्षापद में - 'yaṃ manussānaṃ' इत्यादि का अर्थ है कि मनुष्यों द्वारा उपभोग या परिभोग के लिए जो कुछ भी रोपा गया है, चाहे वह खेत हो या नारियल आदि का बगीचा; किसी भी स्थान पर जहाँ कुछ रोपा गया हो या हरियाली हो, वहाँ इन वस्तुओं (मल-मूत्र आदि) को फेंकने वाली भिक्षुणी के लिए पूर्व विधि के अनुसार ही आपत्ति का भेद समझना चाहिए। खेत या बगीचे में बैठकर खाते समय गन्ने आदि को चबाते हुए, अथवा चलते हुए जूठा पानी या गन्ने की खोई आदि को हरियाली वाले स्थान पर फेंकती है, यहाँ तक कि पानी पीकर ऊपर से कटे हुए नारियल के खोल को भी फेंकती है, तो पाचित्तिय ही होता है। भिक्षु के लिए दुक्कट होता है। जोते हुए स्थान पर यदि बीज बो दिए गए हों, तो जब तक अंकुर नहीं निकलता, तब तक सभी (भिक्षु-भिक्षुणियों) के लिए दुक्कट होता है। जहाँ बीज नहीं बोए गए हों, ऐसे खेत के कोनों आदि में, या जहाँ पौधे नहीं उगे हों, ऐसी खेत की मेड़ों आदि पर फेंकना कल्प्य (उचित) है। मनुष्यों के कूड़ा फेंकने के स्थान पर भी फेंकना कल्प्य है। 'chaḍḍitakhetteti' का अर्थ है कि मनुष्यों द्वारा फसल काट लेने के बाद जो खेत छोड़ दिया गया हो, उसे 'छड्डितखेत्त' कहते हैं, वहाँ फेंकना कल्प्य है। किन्तु जहाँ फसल काट लेने के बाद भी अनाज आदि के पुनः उगने की आशा में रक्षा की जाती है, वहाँ वस्तु की स्थिति के अनुसार ही (आपत्ति) होती है। शेष स्पष्ट है। यह छह समुत्थानों वाला है - क्रिया-अक्रिया...पे... तीन वेदन वाला है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवां शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या

835. Dasame [Pg.201]yaṃkiñci naccanti naṭādayo vā naccantu soṇḍā vā, antamaso morasuvamakkaṭādayopi, sabbampetaṃ naccameva. Yaṃkiñci gītanti yaṃkiñci naṭādīnaṃ vā gītaṃ hotu, ariyānaṃ parinibbānakāle ratanattayaguṇūpasaṃhitaṃ sādhukīḷitagītaṃ vā asaṃyatabhikkhūnaṃ dhammabhāṇakagītaṃ vā, sabbampetaṃ gītameva. Yaṃkiñci vāditanti tantibaddhādivādanīyabhaṇḍavāditaṃ vā hotu, kuṭabherivāditaṃ vā, antamaso udakabherivāditampi, sabbampetaṃ vāditameva.

८३५. दसवें में - 'yaṃkiñci naccanti' का अर्थ है कि चाहे नट आदि नाचें, या शराबी नाचें, यहाँ तक कि मोर, तोता, बंदर आदि भी नाचें, वह सब 'नृत्य' ही है। 'yaṃkiñci gītanti' का अर्थ है कि चाहे नट आदि का कोई भी गीत हो, या आर्यों के परिनिर्वाण के समय रत्नत्रय के गुणों से युक्त साधु-क्रीड़ा गीत हो, अथवा असंयत भिक्षुओं का धर्म-भणक गीत (गायन शैली में उपदेश) हो, वह सब 'गीत' ही है। 'yaṃkiñci vāditanti' का अर्थ है कि चाहे तंत्री (वीणा आदि) से बंधे हुए वाद्य यंत्रों का वादन हो, या घड़े वाले ढोल (कुटभेरी) का वादन हो, यहाँ तक कि जल-तरंग (उदकभेरी) का वादन भी हो, वह सब 'वादन' ही है।

836. Dassanāya gacchati āpatti dukkaṭassāti padavāragaṇanāya āpatti dukkaṭassa. Yattha ṭhitā passati vā suṇāti vāti ekapayogena olokentī passati, tesaṃyeva gītavāditaṃ suṇāti, ekameva pācittiyaṃ. Sace pana ekaṃ disaṃ oloketvā naccaṃ passati, puna aññato oloketvā gāyante passati aññato vādente, pāṭekkā āpattiyo. Bhikkhunī sayampi naccituṃ vā gāyituṃ vā vādituṃ vā na labhati, aññe ‘‘nacca, gāya, vādehī’’ti vattumpi na labhati. ‘‘Cetiyassa upahāraṃ detha, upāsakā’’ti vattumpi ‘‘tumhākaṃ cetiyassa upaṭṭhānaṃ karomā’’ti vutte ‘‘sādhū’’ti sampaṭicchitumpi na labhati. Sabbattha pācittiyanti sabbaaṭṭhakathāsu vuttaṃ. Bhikkhuno dukkaṭaṃ. ‘‘Tumhākaṃ cetiyassa upaṭṭhānaṃ karomā’’ti vutte pana ‘‘upaṭṭhānakaraṇaṃ nāma sundara’’nti vattuṃ vaṭṭati.

८३६. देखने के लिए जाने पर 'āpatti dukkaṭassāti' का अर्थ है कि प्रत्येक कदम की गणना के अनुसार दुक्कट की आपत्ति होती है। जहाँ खड़ी होकर देखती है या सुनती है, यदि एक ही प्रयास (प्रयोग) से देखती है और उन्हीं का गीत-वादन सुनती है, तो एक ही पाचित्तिय होता है। यदि एक दिशा में देखकर नृत्य देखती है, फिर दूसरी ओर देखकर गाने वालों को देखती है और दूसरी ओर बजाने वालों को, तो अलग-अलग आपत्तियाँ होती हैं। भिक्षुणी स्वयं न तो नाच सकती है, न गा सकती है और न बजा सकती है; वह दूसरों को 'नाचो, गाओ, बजाओ' ऐसा कह भी नहीं सकती। 'हे उपासकों! चैत्य की पूजा (उपहार) करो' ऐसा कहना, या लोगों द्वारा 'हम आपके चैत्य की सेवा-पूजा करेंगे' कहने पर 'साधु' (ठीक है) कहकर स्वीकार करना भी उसे अनुमत नहीं है। सभी प्रयोगों में पाचित्तिय होता है, ऐसा सभी अट्ठकथाओं में कहा गया है। भिक्षु के लिए दुक्कट होता है। किन्तु 'हम आपके चैत्य की सेवा करेंगे' कहने पर 'सेवा करना सुंदर (अच्छा) है' ऐसा कहना कल्प्य है।

837. Ārāme ṭhitāti ārāme ṭhatvā antarārāme vā bahiārāme vā naccādīni passati vā suṇāti vā, anāpatti. Sati karaṇīyeti salākabhattādīnaṃ vā atthāya aññena vā kenaci karaṇīyena gantvā gataṭṭhāne passati vā suṇāti vā, anāpatti. Āpadāsūti tādisena upaddavena upaddutā samajjaṭṭhānaṃ pavisati, evaṃ pavisitvā passantiyā vā suṇantiyā vā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

८३७. 'ārāme ṭhitāti' का अर्थ है कि आराम (विहार) में स्थित होकर, चाहे विहार के भीतर हो या बाहर, यदि नृत्य आदि देखती या सुनती है, तो अनापत्ति है। 'sati karaṇīyeti' का अर्थ है कि शलाका-भोजन आदि के लिए अथवा किसी अन्य कार्य से जाते समय, पहुँचने के स्थान पर यदि देखती या सुनती है, तो अनापत्ति है। 'āpadāsūti' का अर्थ है कि यदि किसी उपद्रव (संकट) से पीड़ित होकर वह उत्सव के स्थान में प्रवेश कर जाती है, तो इस प्रकार प्रवेश करके देखने या सुनने वाली के लिए अनापत्ति है। शेष स्पष्ट है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

यह एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशलचित्त और तीन वेदन वाला है।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवां शिक्षापद समाप्त।

Lasuṇavaggo paṭhamo.

लसुन वर्ग पहला समाप्त।

2. Andhakāravaggo

२. अन्धकार वर्ग

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम शिक्षापद की व्याख्या

839. Andhakāravaggassa [Pg.202] paṭhamasikkhāpade – appadīpeti padīpacandasūriyaaggīsu ekenāpi anobhāsite. Tenevassa padabhājane ‘‘anāloke’’ti vuttaṃ. Sallapeyya vāti gehassitakathaṃ katheyya.

८३९. अन्धकार वर्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'appadīpeti' का अर्थ है कि दीपक, चन्द्रमा, सूर्य और अग्नि में से किसी एक से भी प्रकाशित न होने वाले स्थान पर। इसीलिए इसके पद-भाजन में 'anāloke' (अन्धकार में) कहा गया है। 'sallapeyya vāti' का अर्थ है कि घर (गृहस्थी) से संबंधित कथा कहे।

841. Arahopekkhā aññavihitāti na rahoassādāpekkhā rahoassādato aññavihitāva hutvā ñātiṃ vā pucchati, dāne vā pūjāya vā manteti. Sesaṃ uttānameva. Theyyasatthasamuṭṭhānaṃ – kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dvivedananti.

८४१. 'arahopekkhā aññavihitāti' का अर्थ है कि एकान्त के आस्वाद की अपेक्षा न रखते हुए, एकान्त के आस्वाद से भिन्न चित्त वाली होकर यदि वह संबंधी के बारे में पूछती है, या दान अथवा पूजा के विषय में परामर्श करती है (तो अनापत्ति है)। शेष स्पष्ट है। यह थेय्यसत्थ (चोर-सार्थ) के समान समुत्थान वाला है - काय-चित्त से तथा काय-वाणी-चित्त से समुत्थित होता है, क्रिया है, संज्ञाविमोक्ष है, सचित्तक है, लोकवद्य है, कायकर्म है, वचीकर्म है, अकुशलचित्त है और दो वेदन वाला है।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम शिक्षापद समाप्त।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय शिक्षापद की व्याख्या

842. Dutiye – paṭicchanne okāseti idameva nānaṃ. Sesaṃ sabbaṃ purimasadisamevāti.

८४२. द्वितीय में - 'paṭicchanne okāseti' (ढके हुए स्थान में) यही विशेषता है। शेष सब पूर्व के समान ही है।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद समाप्त।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या

846. Tatiye – ajjhokāseti nānaṃ, sesaṃ sabbaṃ tādisamevāti.

८४६. तृतीय में - 'ajjhokāseti' (खुले आकाश के नीचे) यही विशेषता है, शेष सब वैसा ही समझना चाहिए।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ शिक्षापद की व्याख्या

850-3. Catutthe – nikaṇṇikanti kaṇṇamūlaṃ vuccati; kaṇṇamūle jappeyyāti vuttaṃ hoti. Sati karaṇīyeti salākabhattādīnaṃ āharaṇatthāya vihāre vā dunnikkhittaṃ paṭisāmanatthāya. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni purimasadisānevāti.

८५०-३. चतुर्थ में - 'nikaṇṇikanti' कान की जड़ (कर्णमूल) को कहा जाता है; 'कर्णमूल में बोले' यह अर्थ है। 'sati karaṇīyeti' का अर्थ है कि शलाका-भोजन आदि लाने के लिए अथवा विहार में अव्यवस्थित रखी वस्तु को व्यवस्थित करने के लिए (यदि ऐसा करे तो अनापत्ति है)। शेष स्पष्ट है। समुत्थान आदि पूर्व (प्रथम शिक्षापद) के समान ही हैं।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पंचम शिक्षापद की व्याख्या

854. Pañcame [Pg.203]gharaṃ sodhentāti tesaṃ kira etadahosi – ‘‘theriyā koci kāyikavācasiko vītikkamo na dissati, gharampi tāva sodhemā’’ti, tato gharaṃ sodhentā naṃ addasaṃsu.

८५४. पंचम में - 'gharaṃ sodhentāti' का अर्थ है कि उन (गृहस्थों) को ऐसा विचार आया - 'स्थविरा का कोई कायिक या वाचिक उल्लंघन नहीं दिखता, चलो घर की सफाई ही कर लेते हैं', तब घर की सफाई करते हुए उन्होंने उसे (छिपाई हुई वस्तु को) देख लिया।

856. Anovassakaṃ atikkāmentiyāti paṭhamaṃ pādaṃ atikkāmentiyā dukkaṭaṃ, dutiyaṃ atikkāmentiyā pācittiyaṃ, upacārātikkame eseva nayo.

८५६. 'anovassakaṃ atikkāmentiyāti' का अर्थ है कि पहली दहलीज (छाजन की सीमा) को पार करने वाली के लिए दुक्कट होता है, दूसरी को पार करने वाली के लिए पाचित्तिय होता है; उपचार (परिसर) के उल्लंघन में भी यही विधि है।

858. Gilānāyāti yā tādisena gelaññena āpucchituṃ na sakkoti. Āpadāsūti ghare aggi vā uṭṭhito hoti, corā vā; evarūpe upaddave anāpucchā pakkamati, anāpatti. Sesamettha uttānameva.

८५८. "गिलानायाति" का अर्थ है वह भिक्षुणी जो ऐसी बीमारी के कारण अनुमति माँगने में असमर्थ है। "आपदासूति" का अर्थ है घर में आग लग गई हो या डाकू आ गए हों; ऐसी विपत्तियों में बिना अनुमति लिए चले जाने पर कोई आपत्ति नहीं होती। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान - यह काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया-अक्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष नहीं है, अचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, त्रि-चित्तक है और इसमें तीन वेदनाएँ होती हैं।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पाँचवाँ शिक्षापद।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. छठे शिक्षापद की व्याख्या।

860. Chaṭṭhe – abhinisīdeyyāti nisīdeyya. Nisīditvā gacchantiyā ekā āpatti, anisīditvā nipajjitvā gacchantiyā ekā, nisīditvā nipajjitvā gacchantiyā dve.

८६०. छठे शिक्षापद में - "अभिनिसीदेय्याति" का अर्थ है बैठना। बैठकर जाने वाली भिक्षुणी को एक आपत्ति होती है, बिना बैठे लेटकर जाने वाली को एक, और बैठकर तथा लेटकर जाने वाली को दो आपत्तियाँ होती हैं।

863. Dhuvapaññatteti bhikkhunīnaṃ atthāya niccapaññatte. Sesaṃ uttānameva. Kathinasamuṭṭhānaṃ…pe… tivedananti.

८६३. "धुवपञ्ञत्तेति" का अर्थ है भिक्षुणियों के लाभ के लिए स्थायी रूप से बिछाया गया। शेष स्पष्ट ही है। कठिन-समुत्थान... (पे)... तीन वेदनाएँ।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा शिक्षापद।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें शिक्षापद की व्याख्या।

864. Sattamepi – sabbaṃ chaṭṭhe vuttanayeneva veditabbaṃ.

८६४. सातवें में भी - सब कुछ छठे शिक्षापद में बताए गए तरीके से ही समझना चाहिए।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ शिक्षापद।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें शिक्षापद की व्याख्या।

869. Aṭṭhame [Pg.204] – sabbaṃ uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

८६९. आठवें में - सब कुछ स्पष्ट ही है। त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवाँ शिक्षापद।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें शिक्षापद की व्याख्या।

875. Navame – abhisapeyyāti sapathaṃ kareyya. Nirayena abhisapati nāma ‘‘niraye nibbattāmi, avīcimhi nibbattāmi, niraye nibbattatu, avīcimhi nibbattatū’’ti evamādinā nayena akkosati. Brahmacariyena abhisapati nāma ‘‘gihinī homi, odātavatthā homi, paribbājikā homi, itarā vā edisā hotū’’ti evamādinā nayena akkosati; vācāya vācāya pācittiyaṃ. Ṭhapetvā pana nirayañca brahmacariyañca ‘‘sunakhī sūkarī kāṇā kuṇī’’tiādinā nayena akkosantiyā vācāya vācāya dukkaṭaṃ.

८७५. नौवें में - "अभिसपेय्याति" का अर्थ है शाप देना। नरक के द्वारा शाप देने का अर्थ है इस प्रकार कोसना - "मैं नरक में उत्पन्न होऊँ, मैं अवीचि में उत्पन्न होऊँ, यह (भिक्षुणी) नरक में उत्पन्न हो, यह अवीचि में उत्पन्न हो।" ब्रह्मचर्य के द्वारा शाप देने का अर्थ है इस प्रकार कोसना - "मैं गृहस्थ बन जाऊँ, मैं श्वेत वस्त्र धारण करने वाली बन जाऊँ, मैं परिव्राजिका बन जाऊँ, या दूसरी भिक्षुणी ऐसी हो जाए।" प्रत्येक वचन पर पाचित्तिय होता है। नरक और ब्रह्मचर्य को छोड़कर, "कुतिया, सुअरी, कानी, लूली" आदि शब्दों से कोसने पर प्रत्येक वचन पर दुक्कट आपत्ति होती है।

878. Atthapurekkhārāyāti aṭṭhakathaṃ kathentiyā. Dhammapurekkhārāyāti pāḷiṃ vācentiyā. Anusāsanipurekkhārāyāti ‘‘idānipi tvaṃ edisā, sādhu viramassu, no ce viramasi, addhā puna evarūpāni kammāni katvā niraye uppajjissasi, tiracchānayoniyā uppajjissasī’’ti evaṃ anusāsaniyaṃ ṭhatvā vadantiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

८७८. "अत्थपुरेक्खारायाति" का अर्थ है अट्ठकथा कहते समय। "धम्मपुरेक्खारायाति" का अर्थ है पालि पढ़ाते समय। "अनुसासनीपुरेक्खारायाति" का अर्थ है उपदेश देते हुए यह कहना - "अभी भी तुम ऐसी ही हो, अच्छा होगा कि रुक जाओ; यदि नहीं रुकीं, तो निश्चित रूप से फिर से ऐसे कर्म करके नरक में उत्पन्न होगी, तिर्यक योनि में उत्पन्न होगी।" इस प्रकार उपदेश में स्थित होकर बोलने वाली को कोई आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवाँ शिक्षापद।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

879. Dasame – sabbaṃ uttānameva. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kāyavācācittato samuṭṭhāti, kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalakammaṃ, dukkhavedananti.

८७९. दसवें में - सब कुछ स्पष्ट ही है। धुरनिक्खेप-समुत्थान - यह काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल कर्म और दुःख वेदना।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ शिक्षापद।

Andhakāravaggo dutiyo.

अन्धकार-वग्ग दूसरा है।

3. Naggavaggo

३. नग्ग-वग्ग।

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. पहले शिक्षापद की व्याख्या।

883-6. Naggavaggassa [Pg.205] paṭhamasikkhāpade – brahmacariyaṃ ciṇṇenāti brahmacariyena ciṇṇena; atha vā brahmacariyassa caraṇenāti; evaṃ karaṇatthe vā sāmiatthe vā upayogavacanaṃ veditabbaṃ. Acchinnacīvarikāyāti idaṃ udakasāṭikaṃ sandhāya vuttaṃ, na aññaṃ cīvaraṃ. Tasmā udakasāṭikāya acchinnāya vā naṭṭhāya vā naggāya nhāyantiyā anāpatti. Sacepi udakasāṭikacīvaraṃ mahagghaṃ hoti, na sakkā nivāsetvā bahi gantuṃ, evampi naggāya nhāyituṃ vaṭṭati. Sesamettha uttānameva.

८८३-६. नग्ग-वग्ग के पहले शिक्षापद में - "ब्रह्मचरियं चिण्णेनाति" का अर्थ है आचरित ब्रह्मचर्य के द्वारा; अथवा ब्रह्मचर्य के आचरण के द्वारा; इस प्रकार इसे करण अर्थ में या स्वामी अर्थ में द्वितीया विभक्ति के रूप में समझना चाहिए। "अच्छिन्नचीवरिकायाति" यह शब्द जल-शाटिका (नहाने का वस्त्र) के संदर्भ में कहा गया है, अन्य चीवर के लिए नहीं। इसलिए, यदि जल-शाटिका छीन ली गई हो या खो गई हो, तो नग्न होकर स्नान करने वाली भिक्षुणी को कोई आपत्ति नहीं होती। यदि जल-शाटिका बहुत मूल्यवान हो और उसे पहनकर बाहर जाना संभव न हो, तो भी नग्न होकर स्नान करना उचित है। यहाँ शेष भाग स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एळकलोम-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष नहीं, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, त्रि-चित्तक और तीन वेदनाएँ।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

पहला शिक्षापद।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. दूसरे शिक्षापद की व्याख्या।

887. Dutiye – sabbaṃ uttānameva. Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

८८७. दूसरे में - सब कुछ स्पष्ट ही है। छह-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष नहीं, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्तक और तीन वेदनाएँ।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

दूसरा शिक्षापद।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या

893-4. Tatiye – anantarāyikinīti dasasu antarāyesu ekenapi antarāyena anantarāyā. Dhuraṃ nikkhittamatteti dhuraṃ nikkhipitvā sacepi pacchā sibbati, āpattiyevāti attho. Sesaṃ uttānameva.

८९३-४. तीसरे (शिक्षापद) में - 'अनन्तरायकिनी' का अर्थ है दस अन्तरायों (बाधाओं) में से एक भी अन्तराय के बिना। 'धुरं निक्खित्तमत्ते' का अर्थ है दायित्व (भार) को छोड़ देने मात्र से; यदि वह दायित्व छोड़कर बाद में भी सीती है, तो भी आपत्ति ही है, यह अर्थ है। शेष स्पष्ट ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुर-निक्खेप-समुत्थान (दायित्व त्याग से उत्पन्न) - अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, दुःख-वेदना।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ शिक्षापद की व्याख्या

898-9. Catutthe [Pg.206] – pañca ahāni pañcāhaṃ, pañcāhameva pañcāhikaṃ. Saṅghāṭīnaṃ cāro saṅghāṭicāro; paribhogavasena vā otāpanavasena vā saṅghaṭitaṭṭhena saṅghāṭīti laddhanāmānaṃ pañcannaṃ cīvarānaṃ parivattananti attho. Tasmāyeva padabhājane ‘‘pañcamaṃ divasaṃ pañca cīvarānī’’tiādimāha. Āpatti pācittiyassāti ettha ca ekasmiṃ cīvare ekā āpatti; pañcasu pañca.

८९८-९. चौथे में - पाँच दिन 'पञ्चाहं' है, पाँच दिन ही 'पञ्चाहिका' कहलाता है। संघातियों (चीवरों) का संचरण 'संघाटिचारो' है; उपभोग के कारण या धूप में सुखाने के कारण, 'संघाटित' (जुड़े हुए) होने के अर्थ में 'संघाटि' नाम प्राप्त पाँच चीवरों का विनिमय (बदलना) इसका अर्थ है। इसीलिए पदभाजन में भगवान ने "पाँचवें दिन पाँच चीवर" आदि कहा है। "पाचित्तिय की आपत्ति" यहाँ एक चीवर पर एक आपत्ति और पाँच पर पाँच (आपत्तियाँ) होती हैं।

900. Āpadāsūti mahagghaṃ cīvaraṃ, na sakkā hoti corabhayādīsu paribhuñjituṃ; evarūpe upaddave anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Kathinasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९००. 'आपदासु' का अर्थ है बहुमूल्य चीवर, जिसे चोरों के भय आदि के कारण उपयोग करना संभव न हो; ऐसी विपत्ति में अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है। कठिन-समुत्थान - अक्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदना।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पञ्चम शिक्षापद की व्याख्या

903. Pañcame – cīvarasaṅkamanīyanti saṅkametabbaṃ cīvaraṃ; aññissā santakaṃ anāpucchā gahitaṃ puna paṭidātabbacīvaranti attho.

९०३. पाँचवें में - 'चीवरसङ्कमनीयं' का अर्थ है हस्तांतरित करने योग्य चीवर; दूसरी (भिक्षुणी) की वस्तु को बिना पूछे लेकर पुनः लौटाने योग्य चीवर, यह अर्थ है।

906. Āpadāsūti sace apārutaṃ vā anivatthaṃ vā corā haranti, evarūpāsu āpadāsu dhārentiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Kathinasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९०६. 'आपदासु' का अर्थ है यदि चोर उत्तरीय (ओढ़ने वाला) या अधोवस्त्र (पहनने वाला) ले जाते हैं, ऐसी आपदाओं में धारण करने वाली (भिक्षुणी) को अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है। कठिन-समुत्थान - क्रिया-अक्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदना।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पञ्चम शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. षष्ठ शिक्षापद की व्याख्या

909-10. Chaṭṭhe – aññaṃ parikkhāranti yaṃkiñci thālakādīnaṃ vā sappitelādīnaṃ vā aññataraṃ. Ānisaṃsanti ‘‘kittakaṃ agghanakaṃ dātukāmatthā’’ti pucchati, ‘‘ettakaṃ nāmā’’ti vadanti, ‘‘āgametha tāva, idāni vatthaṃ mahagghaṃ, katipāhena kappāse āgate samagghaṃ bhavissatī’’ti evaṃ vatvā nivārentiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९०९-१०. छठे में - 'अञ्ञं परिक्खारं' का अर्थ है थाली आदि या घी-तेल आदि में से कोई भी एक। 'आनिसंसं' (लाभ) - वह पूछती है "आप कितना मूल्य (दान) देना चाहते हैं?", वे कहते हैं "इतना"। वह कहती है "अभी प्रतीक्षा करें, अभी वस्त्र महँगा है, कुछ दिनों में कपास आने पर सस्ता हो जाएगा", इस प्रकार कहकर रोकने वाली को अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ [Pg.207] – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, त्रि-वेदना।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

षष्ठ शिक्षापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सप्तम शिक्षापद की व्याख्या

911. Sattame – pakkamiṃsūti aññāsampi āgamanaṃ āgamentī ‘‘addhā amhākampi āgamessatī’’ti tattha tattha agamaṃsu. Paṭibāheyyāti paṭisedheyya.

९११. सातवें में - 'पक्कमिंसु' का अर्थ है अन्य भिक्षुणियों के आगमन की प्रतीक्षा करते हुए, "निश्चित ही वे हमारे आगमन की भी प्रतीक्षा करेंगी" ऐसा सोचकर वे यहाँ-वहाँ चली गईं। 'पटिबाहेय्या' का अर्थ है निषेध करे (रोके)।

915. Ānisaṃsanti ‘‘ekissā ekaṃ sāṭakaṃ nappahoti, āgametha tāva, katipāhena uppajjissati, tato bhājessāmī’’ti evaṃ ānisaṃsaṃ dassetvā paṭibāhantiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९१५. 'आनिसंसं' (लाभ) - "एक (भिक्षुणी) के लिए एक शाटक (वस्त्र) पर्याप्त नहीं है, अभी प्रतीक्षा करें, कुछ दिनों में (और) उत्पन्न होगा, तब मैं बाँटूंगी", इस प्रकार लाभ दिखाकर रोकने वाली को अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, पण्णत्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदना।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सप्तम शिक्षापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. अष्टम शिक्षापद की व्याख्या

916-8. Aṭṭhame – naṭā nāma ye nāṭakaṃ nāṭenti. Naṭakā nāma ye naccanti. Laṅghakā nāma ye vaṃsavarattādīsu laṅghanakammaṃ karonti. Sokajjhāyikā nāma māyākārā. Kumbhathūṇikā nāma ghaṭakena kīḷanakā; bimbisakavādakātipi vadanti. Deti āpatti pācittiyassāti ettha cīvaragaṇanāya āpattiyo veditabbā. Sesaṃ uttānameva.

९१६-८. आठवें में - 'नटा' वे हैं जो नाटक नचाते हैं (सिखाते हैं)। 'नटका' वे हैं जो स्वयं नाचते हैं। 'लङ्घका' वे हैं जो बाँस या चमड़े की रस्सियों आदि पर कूदने का काम करते हैं। 'सोकज्झायिका' जादूगर (मायाकार) हैं। 'कुम्भथूणिका' छोटे घड़े से खेलने वाले हैं; उन्हें 'बिम्बिसकवादक' भी कहते हैं। "देती है, पाचित्तिय की आपत्ति" यहाँ चीवरों की संख्या के अनुसार आपत्तियाँ जाननी चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Chasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

षट्-समुत्थान - क्रिया, नो-संज्ञा-विमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त, त्रि-वेदना।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

अष्टम शिक्षापद समाप्त।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नवाम शिक्षापद की व्याख्या

921-4. Navame [Pg.208]dubbalacīvarapaccāsāyāti dubbalāya cīvarapaccāsāya. Ānisaṃsanti kiñcāpi ‘‘na mayaṃ ayye sakkomā’’ti vadanti, ‘‘idāni pana tesaṃ kappāso āgamissati, saddho pasanno puriso āgamissati, addhā dassatī’’ti evaṃ ānisaṃsaṃ dassetvā nivārentiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९२१-४. नौवें में - 'दुब्बलचीवरपच्चासाया' का अर्थ है चीवर की क्षीण (कमजोर) आशा से। 'आनिसंसं' (लाभ) - भले ही वे कहें "आर्या, हम समर्थ नहीं हैं", फिर भी "अभी उनका कपास आएगा, श्रद्धालु और प्रसन्न व्यक्ति आएगा, वह निश्चित ही देगा", इस प्रकार लाभ दिखाकर रोकने वाली को अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

त्रि-समुत्थान - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त, त्रि-वेदना।

Navamasikkhāpadaṃ.

नवाम शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दशम शिक्षापद की व्याख्या

927. Dasame – kathinuddhāraṃ na dassantīti kīdiso kathinuddhāro dātabbo, kīdiso na dātabboti? Yassa atthāramūlako ānisaṃso mahā, ubbhāramūlako appo, evarūpo na dātabbo. Yassa pana atthāramūlako ānisaṃso appo, ubbhāramūlako mahā, evarūpo dātabbo. Samānisaṃsopi saddhāparipālanatthaṃ dātabbova.

९२७. दसवें (सिक्खापद) में - 'कठिन का उद्धार नहीं देंगी' (kathinuddhāraṃ na dassantīti) का अर्थ है: किस प्रकार का कठिन-उद्धार देना चाहिए और किस प्रकार का नहीं देना चाहिए? जिसका कठिन बिछाने (atthāra) से होने वाला लाभ (ānisaṃsa) अधिक हो और उद्धार (हटाने) से होने वाला लाभ कम हो, वैसा (उद्धार) नहीं देना चाहिए। परन्तु जिसका बिछाने से होने वाला लाभ कम हो और उद्धार से होने वाला लाभ अधिक हो, वैसा (उद्धार) देना चाहिए। समान लाभ होने पर भी श्रद्धा की रक्षा के लिए (उद्धार) देना ही चाहिए।

931. Ānisaṃsanti bhikkhunisaṅgho jiṇṇacīvaro, kathinānisaṃsamūlako mahālābhoti evarūpaṃ ānisaṃsaṃ dassetvā paṭibāhantiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९३१. 'आनिसंसं' (ānisaṃsanti) का अर्थ है: भिक्षुणी संघ के चीवर पुराने हो गए हैं, कठिन के लाभ के कारण महान लाभ होने वाला है - इस प्रकार के लाभ को दिखाकर (उद्धार को) रोकने वाली को आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

तीन समुत्थान हैं - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और तीन वेदनाएँ।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ सिक्खापद (समाप्त)।

Naggavaggo tatiyo.

नग्गवग्ग तीसरा है।

4. Tuvaṭṭavaggo

४. तुवट्टवग्ग।

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम सिक्खापद का वर्णन।

933. Tuvaṭṭavaggassa [Pg.209] paṭhamasikkhāpade – tuvaṭṭeyyunti nipajjeyyuṃ. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९३३. तुवट्टवग्ग के प्रथम सिक्खापद में - 'तुवट्टेय्युं' (tuvaṭṭeyyuṃ) का अर्थ है सो जाएँ (nipajjeyyuṃ)। शेष स्पष्ट ही है। एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान हैं - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम सिक्खापद (समाप्त)।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय सिक्खापद का वर्णन।

937. Dutiye – ekaṃ attharaṇañceva pāvuraṇañca etāsanti ekattharaṇapāvuraṇā; saṃhārimānaṃ pāvārattharaṇakaṭasārakādīnaṃ ekaṃ antaṃ attharitvā ekaṃ pārupitvā tuvaṭṭentīnametaṃ adhivacanaṃ.

९३७. दूसरे (सिक्खापद) में - जिनका एक ही बिछाना (attharaṇa) और एक ही ओढ़ना (pāvuraṇa) हो, वे 'एकत्थरणपावुरणा' हैं; यह उन भिक्षुणियों का नाम है जो हटाने योग्य (saṃhārimānaṃ) कम्बल, चटाई आदि के एक सिरे को बिछाकर और दूसरे सिरे को ओढ़कर सोती हैं।

940. Vavatthānaṃ dassetvāti majjhe kāsāvaṃ vā kattarayaṭṭhiṃ vā antamaso kāyabandhanampi ṭhapetvā nipajjantīnaṃ anāpattīti attho. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९४०. 'ववत्थानं दस्सेत्वा' (vavatthānaṃ dassetvā) का अर्थ है: बीच में काषाय (चीवर), लाठी (kattarayaṭṭhiṃ) या कम से कम कमरबंद (kāyabandhana) रखकर सोने वाली (भिक्षुणियों) को आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है। एडकलोम के समान समुत्थान हैं - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाएँ।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय सिक्खापद (समाप्त)।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय सिक्खापद का वर्णन।

941. Tatiye – uḷārasambhāvitāti uḷārakulā pabbajitattā guṇehi ca uḷārattā uḷārāti sambhāvitā. Issāpakatāti issāya apakatā; abhibhūtāti attho. Saññatti bahulā etāsanti saññattibahulā; divasaṃ mahājanaṃ saññāpayamānāti attho. Viññatti bahulā etāsanti viññattibahulā. Viññattīti hetūdāharaṇādīhi vividhehi nayehi ñāpanā veditabbā, na yācanā.

९४१. तीसरे (सिक्खापद) में - 'उळारसम्भाविता' (uḷārasambhāvitā) का अर्थ है: उच्च कुल से प्रव्रजित होने के कारण और गुणों (शील आदि) से महान होने के कारण 'महान' (uḷārā) के रूप में प्रशंसित। 'इस्सापकाता' (issāpakatā) का अर्थ है ईर्ष्या से अभिभूत (abhibhūtā)। जिनकी बहुत अधिक विज्ञप्ति (समझाना) हो, वे 'सञ्ञत्तिबहुला' हैं; इसका अर्थ है दिन भर लोगों को समझाती रहने वाली। जिनकी बहुत अधिक विज्ञप्ति हो, वे 'विञ्ञत्तिबहुला' हैं। 'विज्ञप्ति' (viññatti) का अर्थ हेतु, उदाहरण आदि विभिन्न विधियों से समझाना समझना चाहिए, न कि याचना (मांगना)।

943. Caṅkamane [Pg.210] nivattanagaṇanāya āpattiyo veditabbā. Tiṭṭhati vātiādīsu payogagaṇanāya. Uddisati vātiādīsu padādigaṇanāya. Sesaṃ uttānameva.

९४३. चंक्रमण (टहलने) में लौटने की संख्या के अनुसार आपत्तियाँ समझनी चाहिए। 'तिट्ठति वा' (खड़ी होती है) आदि में प्रयोग (प्रयास) की संख्या के अनुसार। 'उद्दिसति वा' (सिखाती है) आदि में पदों की संख्या के अनुसार। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान हैं - क्रिया-अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय सिक्खापद (समाप्त)।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ सिक्खापद का वर्णन।

949. Catutthe – sati antarāyeti dasavidhe antarāye sati. Pariyesitvā na labhatīti aññaṃ upaṭṭhāyikaṃ na labhati. Gilānāyāti sayaṃ gilānāya. Āpadāsūti tathārūpe upaddave sati anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९४९. चौथे (सिक्खापद) में - 'सति अन्तराये' का अर्थ है दस प्रकार के अंतरायों (बाधाओं) के होने पर। 'परियेसित्वा न लभति' का अर्थ है अन्य परिचारिका (सेवा करने वाली) न मिले। 'गिलानाय' का अर्थ है स्वयं बीमार होने पर। 'आपदासु' का अर्थ है उस प्रकार की विपत्ति होने पर आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुरनिक्खेप (कार्य त्याग) समुत्थान है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ सिक्खापद (समाप्त)।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पंचम सिक्खापद का वर्णन।

952. Pañcame – aññaṃ āṇāpetīti ettha sace nikkaḍḍhāti āṇattā ekapayogena bahūnipi dvārāni atikkāmeti, ekā āpatti. Atha imañcimañca dvāraṃ atikkāmehīti evaṃ āṇattā atikkāmeti, dvāragaṇanāya āpattiyo. Sesaṃ uttānameva.

९५२. पाँचवें (सिक्खापद) में - 'अन्य को आज्ञा देती है' (aññaṃ āṇāpeti) यहाँ यदि 'निकाल दो' (nikkaḍḍha) ऐसी आज्ञा पाकर एक ही प्रयास (payoga) से बहुत से द्वारों को पार करती है, तो एक आपत्ति होती है। और यदि 'इस और इस द्वार को पार करो' इस प्रकार आज्ञा पाकर पार करती है, तो द्वारों की संख्या के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

तीन समुत्थान हैं - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पंचम सिक्खापद (समाप्त)।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. छठा सिक्खापद का वर्णन।

955. Chaṭṭhe [Pg.211] – sabbaṃ uttānameva. Samanubhāsanasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

९५५. छठे (सिक्खापद) में - सब स्पष्ट ही है। समनुभाषण समुत्थान है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा सिक्खापद (समाप्त)।

7-8-9. Sattamaaṭṭhamanavamasikkhāpadavaṇṇanā

७-८-९. सातवें, आठवें और नौवें सिक्खापद का वर्णन।

961. Sattamaaṭṭhamanavamesu sabbaṃ uttānameva. Sabbāni eḷakalomasamuṭṭhānāni, kiriyāni, nosaññāvimokkhāni, acittakāni, paṇṇattivajjāni, kāyakammāni, ticittāni tivedanānīti.

९६१. सातवें, आठवें और नौवें (शिक्षापदों) में सब कुछ स्पष्ट ही है। सभी (शिक्षापद) एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाले, क्रिया, संज्ञाविमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तीन चित्त वाले और तीन वेदनाओं वाले हैं।

Sattamaaṭṭhamanavamasikkhāpadāni.

सातवाँ, आठवाँ और नौवाँ शिक्षापद समाप्त हुए।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

973. Dasame – āhundarikāti sambādhā.

९७३. दसवें (शिक्षापद) में - 'आहुन्दरिका' का अर्थ है संकीर्ण (तंग)।

975. Dhuraṃ nikkhittamatteti sacepi dhuraṃ nikkhipitvā pacchā pakkamati, āpattiyevāti attho. Pavāretvā pañca yojanāni gacchantiyāpi anāpatti. Chasu vattabbameva natthi. Sace pana tīṇi gantvā teneva maggena paccāgacchati, na vaṭṭati. Aññena maggena āgantuṃ vaṭṭati.

९७५. 'धुरं निक्खित्तमत्ते' का अर्थ है कि यदि वह जाने के उत्तरदायित्व (धुर) को छोड़कर बाद में चली जाती है, तो भी आपत्ति ही होती है। प्रवारणा करके पाँच योजन तक जाने वाली भिक्षुणी को भी अनापत्ति है। छह (योजन) के विषय में तो कहना ही क्या (वहाँ आपत्ति है ही)। यदि वह तीन (योजन) जाकर उसी मार्ग से वापस आती है, तो यह उचित नहीं है। दूसरे मार्ग से आना उचित है।

976. Antarāyeti dasavidhe antarāye – paraṃ gacchissāmīti nikkhantā, nadīpūro pana āgato, corā vā magge honti, megho vā uṭṭhāti, nivattituṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

९७६. 'अन्तराये' का अर्थ है दस प्रकार के अन्तराय होने पर - 'मैं दूसरी जगह जाऊँगी' ऐसा सोचकर निकली हुई, किन्तु यदि नदी में बाढ़ आ जाए, या मार्ग में चोर हों, या मेघ (वर्षा) उठ आए, तो वापस लौटना उचित है। शेष स्पष्ट ही है। यह प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान वाला है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ शिक्षापद समाप्त।

Tuvaṭṭavaggo catuttho.

चौथा तुवट्टवग्ग समाप्त।

5. Cittāgāravaggo

५. चित्तागार वग्ग।

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम शिक्षापद की व्याख्या।

978. Cittāgāravaggassa [Pg.212] paṭhamasikkhāpade – rājāgāranti rañño kīḷanagharaṃ. Cittāgāranti kīḷanacittasālaṃ. Ārāmanti kīḷanaupavanaṃ. Uyyānanti kīḷanuyyānaṃ. Pokkharaṇīnti kīḷanapokkharaṇiṃ. Tasmāyeva padabhājane ‘‘yattha katthaci rañño kīḷitu’’ntiādi vuttaṃ. Dassanāya gacchati āpatti dukkaṭassāti ettha padavāragaṇanāya dukkaṭaṃ. Yattha ṭhitā passatīti ettha pana sace ekasmiṃyeva ṭhāne ṭhitā padaṃ anuddharamānā pañcapi passati, ekameva pācittiyaṃ. Taṃ taṃ disābhāgaṃ oloketvā passantiyā pana pāṭekkā āpattiyo. Bhikkhussa pana sabbattha dukkaṭaṃ.

९७८. चित्तागारवग्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'राजागार' का अर्थ है राजा का क्रीड़ा-गृह (मनोरंजन गृह)। 'चित्तागार' का अर्थ है क्रीड़ा के लिए बनी चित्रशाला। 'आराम' का अर्थ है क्रीड़ा के लिए उपवन। 'उद्यान' का अर्थ है क्रीड़ा-उद्यान। 'पोक्खरिणी' का अर्थ है क्रीड़ा-पुष्करिणी। इसीलिए पदभाजन में "यत्थ कत्थचि रञ्ञो कीळितुं" आदि भगवान द्वारा कहा गया है। 'देखने के लिए जाती है तो दुक्कट आपत्ति होती है' - यहाँ पद-वार (कदमों) की गणना के अनुसार दुक्कट होता है। 'जहाँ स्थित होकर देखती है' - यहाँ यदि एक ही स्थान पर खड़ी होकर, पैर उठाए बिना, पाँचों को भी देखती है, तो एक ही पाचित्तिय होता है। किन्तु अलग-अलग दिशाओं की ओर देख-देखकर देखने वाली के लिए अलग-अलग आपत्तियाँ होती हैं। भिक्षु के लिए तो सभी प्रकार से देखने में दुक्कट होता है।

981. Ārāme ṭhitāti ajjhārāme rājāgārādīni karonti, tāni passantiyā anāpatti. Gacchantī vā āgacchantī vāti piṇḍapātādīnaṃ atthāya gacchantiyā maggo hoti, tāni passati, anāpatti. Sati karaṇīye gantvāti rañño santikaṃ kenaci karaṇīyena gantvā passati, anāpatti. Āpadāsūti kenaci upaddutā pavisitvā passati, anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

९८१. 'आरामे ठिता' का अर्थ है कि यदि आराम (विहार) के भीतर राजागार आदि बनाए जा रहे हों, और उन्हें वह देखती है, तो अनापत्ति है। 'जाती हुई या आती हुई' का अर्थ है कि पिण्डपात आदि के लिए जाने वाली भिक्षुणी का यदि वह मार्ग हो, और वह उन्हें देखती है, तो अनापत्ति है। 'कार्य होने पर जाकर' का अर्थ है कि राजा के पास किसी कार्यवश जाकर देखती है, तो अनापत्ति है। 'आपदाओं में' का अर्थ है कि किसी उपद्रव (भय) से पीड़ित होकर वहाँ प्रवेश कर देखती है, तो अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, tivedananti.

एडकलोम के समान समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष रहित, अचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशल चित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम शिक्षापद समाप्त।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय शिक्षापद की व्याख्या।

982. Dutiye – abhinisīdanābhinipajjanesu payogagaṇanāya āpattiyo veditabbā. Sesaṃ uttānameva.

९८२. दूसरे (शिक्षापद) में - बैठने और लेटने में प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ जाननी चाहिए। शेष स्पष्ट ही है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एडकलोम के समान समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद समाप्त।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या।

988. Tatiye [Pg.213]ujjavujjaveti yattakaṃ hatthena añchitaṃ hoti, tasmiṃ takkamhi veṭhite ekā āpatti. Kantanato pana pubbe kappāsavicinanaṃ ādiṃ katvā sabbapayogesu hatthavāragaṇanāya dukkaṭaṃ.

९८८. तीसरे (शिक्षापद) में - 'उज्जवुज्जवे' का अर्थ है कि जितना सूत हाथ से खींचा गया हो, उसे तकुए (तक्क) पर लपेटने पर एक आपत्ति होती है। कातने से पहले कपास चुनने आदि के सभी प्रयोगों में हाथ के वार (क्रिया) की गणना के अनुसार दुक्कट होता है।

989. Kantitasuttanti dasikasuttādiṃ saṅghāṭetvā kantati, dukkantitaṃ vā paṭikantati. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९८९. 'कांतितसुत्तं' का अर्थ है कि यदि वह किनारी के सूत आदि को जोड़कर कातती है, अथवा खराब कते हुए सूत को फिर से कातती है (तो अनापत्ति है)। शेष स्पष्ट ही है। एडकलोम के समान समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, तीन चित्त और तीन वेदनाओं वाला है।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ शिक्षापद की व्याख्या।

992. Catutthe – yāguṃ vātiādīsu taṇḍulakoṭṭanaṃ ādiṃ katvā sabbesu pubbapayogesu payogagaṇanāya dukkaṭaṃ. Yāgubhattesu bhājanagaṇanāya, khādanīyādīsu rūpagaṇanāya pācittiyāni.

९९२. चौथे (शिक्षापद) में - 'यागुं वा' आदि में चावल कूटने से लेकर सभी पूर्व-प्रयोगों में प्रयोगों की गणना के अनुसार दुक्कट होता है। यवागू और भात में बर्तनों की गणना के अनुसार, और खादनीय आदि में उनके रूपों (टुकड़ों) की गणना के अनुसार पाचित्तिय होते हैं।

993. Yāgupāneti manussehi saṅghassatthāya kariyamāne yāgupāne vā saṅghabhatte vā tesaṃ sahāyikabhāvena yaṃkiñci pacantiyā anāpatti. Cetiyapūjāya sahāyikā hutvā gandhādīni pūjeti, vaṭṭati. Attano veyyāvaccakarassāti sacepi mātāpitaro āgacchanti, yaṃkiñci bījaniṃ vā sammuñjanidaṇḍakaṃ vā kārāpetvā veyyāvaccakaraṭṭhāne ṭhapetvāva yaṃkiñci pacituṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni tatiyasadisānevāti.

९९३. 'यागुपाने' का अर्थ है कि मनुष्यों द्वारा संघ के लिए यवागू-पान या संघ-भोजन तैयार करते समय, उनकी सहायिका के रूप में कुछ पकाती हुई भिक्षुणी को अनापत्ति है। चैत्य-पूजा में सहायिका होकर गंध आदि से पूजा करती है, तो यह उचित है। 'अपने वैयावृत्यकर के लिए' का अर्थ है कि यदि माता-पिता भी आते हैं, तो उनसे पंखा या झाड़ू आदि का काम करवाकर, उन्हें वैयावृत्यकर (सेवक) के स्थान पर रखकर, उनके लिए कुछ पकाना उचित है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि तीसरे (शिक्षापद) के समान ही हैं।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पंचम शिक्षापद की व्याख्या।

996. Pañcame – asati antarāyeti dasavidhe antarāye asati. Dhuraṃ nikkhipitvā pacchā vinicchinantī āpattiṃ āpajjitvāva vinicchināti.

९९६. पाँचवें (शिक्षापद) में - 'असति अन्तराये' का अर्थ है दस प्रकार के अन्तरायों के न होने पर। उत्तरदायित्व (धुर) को छोड़कर बाद में निर्णय करने वाली, आपत्ति को प्राप्त होकर ही निर्णय करती है।

998. Pariyesitvā [Pg.214] na labhatīti sahāyikā bhikkhuniyo na labhati. Sesaṃ uttānameva. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ dukkhavedananti.

९९८. 'परियेसित्वा न लभति' का अर्थ है कि सहायिका भिक्षुणियाँ नहीं मिलतीं। शेष स्पष्ट ही है। धुरनिक्खेप (उत्तरदायित्व त्याग) समुत्थान - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशल चित्त और दुःख वेदना वाला है।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पंचम शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. छठी शिक्षापद की व्याख्या।

999. Chaṭṭhe – sabbaṃ naggavagge āgārikasikkhāpade vuttanayeneva veditabbaṃ. Ayaṃ pana viseso, taṃ chasamuṭṭhānaṃ. Idaṃ ‘‘sahatthā’’ti vuttattā eḷakalomasamuṭṭhānaṃ, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

९९९. छठे (शिक्षापद) में - सब कुछ नग्गवग्ग के आगारिक शिक्षापद में कहे गए तरीके से ही समझना चाहिए। लेकिन यहाँ यह विशेषता है कि वह (नग्गवग्ग वाला) छह समुत्थानों वाला है। यह (शिक्षापद) "सहत्था" (अपने हाथ से) कहे जाने के कारण एळकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान वाला है, क्रिया है, नोसञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा से मुक्त नहीं होने वाला) है, अचित्तक है, पण्णत्तिवज्ज (प्रज्ञप्ति-सावद्य) है, कायकर्म है, तिचित्त (तीन चित्तों वाला) है, और त्रिवेदना वाला है।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा शिक्षापद।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें शिक्षापद की व्याख्या।

1007. Sattame – puna pariyāyenāti punavāre. Āpadāsūti mahagghacīvaraṃ sarīrato mocetvā supaṭisāmitampi corā haranti, evarūpāsu āpadāsu anissajjitvā nivāsentiyā anāpatti. Sesaṃ uttānamevāti.

१००७. सातवें में - 'पुन परियायेन' का अर्थ है दूसरी बार। 'आपदासु' का अर्थ है - बहुमूल्य चीवर को शरीर से उतारकर अच्छी तरह सुरक्षित रखने पर भी चोर ले जाते हैं, ऐसी आपदाओं में बिना विसर्जित किए (बिना छोड़े) पहनने वाली भिक्षुणी को अनापत्ति (दोष नहीं) होती है। शेष स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन-समुत्थान - काय और वाणी से, तथा काय, वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया है, नोसञ्ञाविमोक्ख है, अचित्तक है, पण्णत्तिवज्ज है, कायकर्म और वचीकर्म है, तिचित्त है, और त्रिवेदना वाला है।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ शिक्षापद।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें शिक्षापद की व्याख्या।

1008. Aṭṭhame – anissajjitvāti rakkhaṇatthāya adatvā; ‘‘imaṃ jaggeyyāsī’’ti evaṃ anāpucchitvāti attho.

१००८. आठवें में - 'अनिसज्जित्वा' का अर्थ है रक्षा के लिए बिना दिए; "इस (विहार) की देखभाल करना" - इस प्रकार बिना पूछे, यह अर्थ है।

1012. Pariyesitvā na labhatīti paṭijaggikaṃ na labhati. Gilānāyāti vacībhedaṃ kātuṃ asamatthāya. Āpadāsūti raṭṭhe bhijjante āvāse [Pg.215] chaḍḍetvā gacchanti, evarūpāsu āpadāsu anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni anantarasikkhāpadasadisānevāti.

१०१२. 'परियेसित्वा न लभति' का अर्थ है देखभाल करने वाले को नहीं पाती। 'गिलानाय' का अर्थ है वाणी का भेद करने (बोलने) में असमर्थ होने के कारण। 'आपदासु' का अर्थ है - जब राष्ट्र में विद्रोह या अशांति हो और विहारों को छोड़कर जाना पड़े, ऐसी आपदाओं में अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि पिछले शिक्षापद के समान ही हैं।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवाँ शिक्षापद।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें शिक्षापद की व्याख्या।

1015-6. Navame – bāhirakaṃ anatthasaṃhitanti hatthiassarathadhanutharusippaāthabbaṇakhīlanavasīkaraṇasosāpanamantāgadappayogādibhedaṃ parūpaghātakaraṃ. Parittanti yakkhaparittanāgamaṇḍalādibhedaṃ sabbampi vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva.

नौवें में - 'बाहिरकं अनत्थसंहितं' का अर्थ है हाथी, घोड़े, रथ, धनुष, तलवार आदि की विद्या, आथर्वण मंत्र, कीलन मंत्र, वशीकरण मंत्र, सोसापन मंत्र, विष-प्रयोग आदि के भेद वाली दूसरों को आघात पहुँचाने वाली विद्या। 'परित्तं' का अर्थ है यक्ष-परित्त, नाग-मंडल आदि के भेद वाली सभी (रक्षा विद्याएँ) कल्पनीय (उचित) हैं। शेष स्पष्ट ही है।

Padasodhammasamuṭṭhānaṃ – vācato vācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

पदसोधम्म-समुत्थान - वाणी से, तथा वाणी और चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया है, नोसञ्ञाविमोक्ख है, अचित्तक है, पण्णत्तिवज्ज है, वचीकर्म है, तिचित्त है, और त्रिवेदना वाला है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवाँ शिक्षापद।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

1018. Dasame vāceyyāti padaṃ viseso, sesaṃ navame vuttanayeneva veditabbaṃ saddhiṃ samuṭṭhānādīhīti.

१०१८. दसवें में 'वाचेय्या' पद विशेष है, शेष सब कुछ समुत्थान आदि के साथ नौवें (शिक्षापद) में कहे गए तरीके से ही समझना चाहिए।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ शिक्षापद।

Cittāgāravaggo pañcamo.

चित्तागारवग्ग पाँचवाँ है।

6. Ārāmavaggo

६. आरामवग्ग।

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम शिक्षापद की व्याख्या।

1025. Ārāmavaggassa paṭhamasikkhāpade – parikkhepaṃ atikkāmentiyā, upacāraṃ okkamantiyāti ettha paṭhamapāde dukkaṭaṃ, dutiyapāde pācittiyaṃ.

१०२५. आरामवग्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'परिक्खेपं अतिक्कामेन्तिया' (घेरे को पार करते हुए), 'उपचारं ओक्कमन्तिया' (उपचार सीमा में प्रवेश करते हुए) - यहाँ पहले कदम पर दुक्कट (दोष) होता है, दूसरे कदम पर पाचित्तिय।

1027. Sīsānulokikāti paṭhamaṃ pavisantīnaṃ bhikkhunīnaṃ sīsaṃ anulokentī pavisati, anāpatti. Yattha bhikkhuniyoti yattha bhikkhuniyo paṭhamataraṃ pavisitvā sajjhāyacetiyavandanādīni karonti, tattha tāsaṃ [Pg.216] santikaṃ gacchāmīti gantuṃ vaṭṭati. Āpadāsūti kenaci upaddutā hoti, evarūpāsu āpadāsu pavisituṃ vaṭṭati. Sesaṃ uttānameva.

१०२७. 'सीसानुलोकिका' का अर्थ है - पहले प्रवेश करने वाली भिक्षुणियों के सिर को देखते हुए प्रवेश करती है, तो अनापत्ति है। 'यत्थ भिक्खुनियो' का अर्थ है - जहाँ भिक्षुणियाँ पहले प्रवेश करके स्वाध्याय, चैत्य-वंदना आदि कार्य करती हैं, वहाँ उनके पास जाने के विचार से जाना कल्पनीय (उचित) है। 'आपदासु' का अर्थ है - किसी उपद्रव (खतरे) से पीड़ित होने पर, ऐसी आपदाओं में प्रवेश करना कल्पनीय है। शेष स्पष्ट ही है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

धुरनिक्खेप-समुत्थान - क्रिया-अक्रिया है, सञ्ञाविमोक्ख (संज्ञा से मुक्त होने वाला) है, सचित्तक है, पण्णत्तिवज्ज है, कायकर्म और वचीकर्म है, तिचित्त है, और त्रिवेदना वाला है।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम शिक्षापद।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय शिक्षापद की व्याख्या।

1028. Dutiye – āyasmā kappitakoti ayaṃ jaṭilasahassabbhantaro thero. Saṃharīti saṅkāmesi. Saṃhaṭoti saṅkāmito. Kāsāvaṭoti nhāpitā kāsāvaṃ nivāsetvā kammaṃ karonti, taṃ sandhāyāhaṃsu. Sesaṃ uttānameva.

१०२८. दूसरे में - 'आयुष्मान कप्पितक' ये एक हजार जटिलों (जटाधारियों) के बीच रहने वाले स्थविर हैं। 'संहरी' का अर्थ है स्थानांतरित किया। 'संहटो' का अर्थ है स्थानांतरित किया गया। 'कासावटो' का अर्थ है - नाई (स्नान कराने वाले) काषाय वस्त्र पहनकर काम करते हैं, उसे लक्ष्य करके कहा गया है। शेष स्पष्ट ही है।

Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

त्रिसमुत्थान - क्रिया है, सञ्ञाविमोक्ख है, सचित्तक है, लोकवज्ज (लोक-सावद्य) है, कायकर्म और वचीकर्म है, अकुशल चित्त है, और दुःख-वेदना वाला है।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या।

1036. Tatiye – anusāsanipurekkhārāyāti idānipi tvaṃ bālā abyattātiādinā nayena anusāsanipakkhe ṭhatvā vadantiyā anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni anantarasikkhāpadasadisānevāti.

१०३६. तीसरे (शिक्षापद) में - 'अनुशासनीपुरेक्खाराया' का अर्थ है कि 'अभी भी तुम नासमझ और अकुशल हो' आदि रीति से अनुशासन के पक्ष में स्थित होकर बोलने वाली भिक्षुणी को आपत्ति नहीं होती है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि पिछले शिक्षापद के समान ही हैं।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तीसरा शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चौथे शिक्षापद की व्याख्या।

1037. Catutthe – sabbaṃ uttānameva. Catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Nimantitāya anāpucchā bhuñjantiyā āpattisambhavato siyā kiriyākiriyaṃ, pavāritāya kappiyaṃ kāretvāpi akāretvāpi bhuñjantiyā āpattisambhavato [Pg.217] siyā kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१०३७. चौथे में - सब कुछ स्पष्ट ही है। चार समुत्थान हैं - काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से समुत्थान होता है। निमंत्रित होने पर (बिना अनुमति लिए) भोजन करने वाली को आपत्ति होने की संभावना के कारण कभी क्रिया-अक्रिया होती है; प्रवारित होने पर कल्पनीय (भोजन) को (अतिरिक्त कर्म) करवाकर या बिना करवाए भोजन करने वाली को आपत्ति होने की संभावना के कारण कभी क्रिया होती है। यह संज्ञा-विमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना वाला है।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चौथा शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पाँचवें शिक्षापद की व्याख्या।

1043. Pañcame – kule maccharo kulamaccharo, kulamaccharo etissā atthīti kulamaccharinī kulaṃ vā maccharāyatīti kulamaccharinī. Kulassa avaṇṇanti taṃ kulaṃ assaddhaṃ appasannanti. Bhikkhunīnaṃ avaṇṇanti bhikkhuniyo dussīlā pāpadhammāti.

१०४३. पाँचवें में - कुल में मत्सर (कंजूसी/ईर्ष्या) 'कुलमत्सर' है; जिस भिक्षुणी में कुल के प्रति मत्सर है, वह 'कुलमत्सरिणी' है, अथवा जो कुल के प्रति मत्सर करती है, वह 'कुलमत्सरिणी' है। 'कुल का अवर्ण' का अर्थ है कि वह कुल अश्रद्धालु और अप्रसन्न (श्रद्धा रहित) है। 'भिक्षुणियों का अवर्ण' का अर्थ है कि भिक्षुणियाँ दुःशील और पापधर्मी हैं।

1045. Santaṃyeva ādīnavanti kulassa vā bhikkhunīnaṃ vā santaṃ aguṇaṃ. Sesaṃ uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ dukkhavedananti.

१०४५. 'विद्यमान दोष' (सन्तं येव आदीनवं) का अर्थ है कुल या भिक्षुणियों का विद्यमान अवगुण। शेष स्पष्ट ही है। तीन समुत्थान हैं - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त और दुःख-वेदना।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पाँचवाँ शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. छठे शिक्षापद की व्याख्या।

1048. Chaṭṭhe – ovādāyāti garudhammatthāya. Saṃvāsāyāti uposathapavāraṇāpucchanatthāya. Ayamettha saṅkhepo. Vitthāro pana bhikkhunovādakasikkhāpadavaṇṇanāyaṃ vuttoyeva.

१०४८. छठे में - 'ओवादाय' का अर्थ है गरुधर्म के उपदेश के लिए। 'संवासाय' का अर्थ है उपोसथ और प्रवारणा के विषय में पूछने के लिए। यहाँ यह संक्षेप है। विस्तार तो भिक्षु-ओवादक शिक्षापद की व्याख्या में कहा ही गया है।

Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

एडकलोम (भेड़ के ऊन) के समान समुत्थान है - क्रिया, संज्ञा-विमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा शिक्षापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें शिक्षापद की व्याख्या।

1053. Sattame – pariyesitvā na labhatīti bhikkhuniṃ na labhati. Sesaṃ uttānameva. Imassāpi vitthāro bhikkhunovādake vuttoyeva.

१०५३. सातवें में - 'खोजने पर भी नहीं पाती' का अर्थ है कि भिक्षुणी को नहीं पाती है। शेष स्पष्ट ही है। इसका विस्तार भी भिक्षु-ओवादक शिक्षापद में कहा ही गया है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ [Pg.218] – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुरनिक्खेप (कार्य त्याग) समुत्थान है - अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त और दुःख-वेदना।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ शिक्षापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें शिक्षापद की व्याख्या।

1056. Aṭṭhame – ekakammantiādīhi uposathapavāraṇāyeva vuttā. Sesaṃ uttānameva. Imassāpi vitthāro bhikkhunovādake vuttoyeva.

१०५६. आठवें में - 'एककम्मं' आदि पदों से उपोसथ और प्रवारणा ही कही गई है। शेष स्पष्ट ही है। इसका विस्तार भी भिक्षु-ओवादक शिक्षापद में कहा ही गया है।

Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

प्रथम पाराजिक के समान समुत्थान है - अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, अकुशल-चित्त और दुःख-वेदना।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवाँ शिक्षापद समाप्त।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें शिक्षापद की व्याख्या।

1058. Navame – sabbaṃ uttānameva. Imassāpi vitthāro bhikkhunovādake vuttoyeva.

१०५८. नौवें में - सब कुछ स्पष्ट ही है। इसका विस्तार भी भिक्षु-ओवादक शिक्षापद में कहा ही गया है।

Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

धुरनिक्खेप समुत्थान है - अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष, सचित्तक, लोक-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, अकुशल-चित्त और दुःख-वेदना।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवाँ शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

1062. Dasame – pasākheti adhokāye. Adhokāyo hi yasmā tato rukkhassa sākhā viya ubho ūrū pabhijjitvā gatā, tasmā pasākhoti vuccati.

१०६२. दसवें में - 'पसाखे' का अर्थ है शरीर के निचले भाग में। क्योंकि शरीर के निचले भाग से, वृक्ष की शाखाओं की तरह, दोनों जाँघें अलग होकर निकलती हैं, इसलिए इसे 'पसाख' (प्रशाखा) कहा जाता है।

1065. Bhindātiādīsu sace ‘‘bhinda, phālehī’’ti sabbāni āṇāpeti, so ca tatheva karoti, cha āṇattidukkaṭāni cha ca pācittiyāni āpajjati. Athāpi evaṃ āṇāpeti – ‘‘upāsaka, yaṃkiñci ettha kātabbaṃ, taṃ sabbaṃ karohī’’ti, so ca sabbānipi bhedanādīni karoti; ekavācāya cha [Pg.219] dukkaṭāni cha pācittiyānīti dvādasa āpattiyo. Sace pana bhedanādīsupi ekaṃyeva vatvā ‘‘idaṃ karohī’’ti āṇāpeti, so ca sabbāni karoti, yaṃ āṇattaṃ, tasseva karaṇe pācittiyaṃ. Sesesu anāpatti. Sesaṃ uttānameva.

१०६५. 'भिन्द' (फोड़ो) आदि के विषय में, यदि वह 'फोड़ो, चीरो' आदि सभी कार्यों की आज्ञा देती है, और वह (उपासक) वैसा ही करता है, तो उसे छह आज्ञप्ति-दुक्कट और छह पाचित्तिय प्राप्त होते हैं। अथवा यदि वह इस प्रकार आज्ञा देती है - 'उपासक, यहाँ जो कुछ भी करना चाहिए, वह सब करो', और वह फोड़ने आदि सभी कार्यों को करता है; तो एक ही वचन से छह दुक्कट और छह पाचित्तिय, इस प्रकार बारह आपत्तियाँ होती हैं। लेकिन यदि वह फोड़ने आदि कार्यों में से केवल एक को कहकर आज्ञा देती है कि 'यह करो', और वह सभी कार्यों को करता है, तो जो आज्ञा दी गई थी, केवल उसे करने पर पाचित्तिय होता है। शेष कार्यों में आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है।

Kathinasamuṭṭhānaṃ – kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

कठिन के समान समुत्थान है - क्रिया-अक्रिया, संज्ञा-विमोक्ष रहित, अचित्तक, प्रज्ञप्ति-वद्य, काय-कर्म, वची-कर्म, त्रि-चित्त और त्रि-वेदना।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवाँ शिक्षापद समाप्त।

Ārāmavaggo chaṭṭho.

छठा आरामवग्ग।

7. Gabbhinivaggo

७. गब्भिनिवग्ग

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. प्रथम शिक्षापद की व्याख्या

1069. Gabbhinivaggassa paṭhamasikkhāpade – āpannasattāti kucchipaviṭṭhasattā.

१०६९. गब्भिनिवग्ग के प्रथम शिक्षापद में - 'आपन्नसत्ता' का अर्थ है जिसके गर्भ में जीव प्रविष्ट हो गया हो।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

प्रथम शिक्षापद समाप्त।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. द्वितीय शिक्षापद की व्याख्या

1073-4. Dutiye – pāyantinti thaññaṃ pāyamānaṃ. Mātā vā hotīti yaṃ dārakaṃ pāyeti, tassa mātā vā hoti dhāti vā. Sesaṃ uttānameva. Ubhayampi tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१०७३-४. द्वितीय (शिक्षापद) में - 'पायन्ति' का अर्थ है स्तनपान कराने वाली। 'माता वा होति' का अर्थ है जिस बालक को वह दूध पिलाती है, उसकी वह माता हो या धाय। शेष स्पष्ट ही है। दोनों ही (प्रथम और द्वितीय शिक्षापद) तीन समुत्थान वाले हैं - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त और त्रिवेदना वाले हैं।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

द्वितीय शिक्षापद समाप्त।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तृतीय शिक्षापद की व्याख्या

1077. Tatiye – sikkhāsammutiṃ dātunti kasmā dāpesi? ‘‘Mātugāmo nāma lolo hoti dve vassāni chasu dhammesu asikkhitvā sīlāni pūrayamāno kilamati, sikkhitvā pana pacchā na kilamissati, nittharissatī’’ti dāpesi.

१०७७. तृतीय (शिक्षापद) में - 'शिक्षा-सम्मति देने के लिए' (सिक्खासम्मतिं दातुं), उन्होंने क्यों दिलवाई? "स्त्री स्वभाव से चंचल होती है, यदि वह दो वर्ष तक छह धर्मों में प्रशिक्षित हुए बिना शीलों को पूर्ण करने का प्रयास करती है, तो वह थक जाती है; परंतु प्रशिक्षित होने के बाद वह भविष्य में नहीं थकेगी और पार उतर जाएगी" - ऐसा विचार कर उन्होंने (शिक्षा-सम्मति) दिलवाई।

1079. Pāṇātipātā [Pg.220] veramaṇiṃ dve vassāni avītikkamma samādānaṃ samādiyāmīti yaṃ taṃ pāṇātipātā veramaṇīti paññattaṃ sikkhāpadaṃ, taṃ pāṇātipātā veramaṇisikkhāpadaṃ dve vassāni avītikkamitabbasamādānaṃ katvā samādiyāmīti attho. Esa nayo sabbattha. Imā cha sikkhāyo saṭṭhivassāyapi pabbajitāya dātabbāyeva, na etāsu asikkhitā upasampādetabbā.

१०७९. 'प्राणातिपात से विरति को दो वर्ष तक बिना उल्लंघन किए ग्रहण करती हूँ' - इसका अर्थ है कि जो प्राणातिपात से विरति रूपी शिक्षापद प्रज्ञप्त है, उस प्राणातिपात-विरति-शिक्षापद को दो वर्ष तक उल्लंघन न करने योग्य समादान बनाकर 'मैं भली-भाँति ग्रहण करती हूँ'। यही विधि सभी में है। ये छह शिक्षाएँ साठ वर्ष की आयु में प्रव्रजित होने वाली स्त्री को भी दी जानी चाहिए; इनमें प्रशिक्षित हुए बिना उसे उपसंपदा नहीं दी जानी चाहिए।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तृतीय शिक्षापद समाप्त।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चतुर्थ शिक्षापद की व्याख्या

1084. Catutthe – sabbaṃ uttānameva. Sace pana paṭhamaṃ vuṭṭhānasammuti na dinnā hoti, upasampadamāḷakepi dātabbāyeva. Imā dvepi mahāsikkhamānā nāma.

१०८४. चतुर्थ (शिक्षापद) में - सब कुछ स्पष्ट ही है। यदि पहले 'वुट्ठान-सम्मति' नहीं दी गई हो, तो उपसंपदा-मण्डप में भी दी जानी चाहिए। ये दोनों ही 'महा-सिक्खमाना' कहलाती हैं।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चतुर्थ शिक्षापद समाप्त।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पंचम शिक्षापद की व्याख्या

1090. Pañcame – kiñcāpi ūnadvādasavassaṃ paripuṇṇasaññāya vuṭṭhāpentiyā anāpatti, sā pana anupasampannāva hoti. Sesaṃ uttānameva.

१०९०. पंचम (शिक्षापद) में - यद्यपि बारह वर्ष से कम आयु वाली को 'बारह वर्ष पूर्ण हो गए हैं' ऐसी संज्ञा से उपसंपदा दिलाने वाली भिक्षुणी को आपत्ति नहीं होती, फिर भी वह अनुपसंपन्न ही रहती है। शेष स्पष्ट ही है।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पंचम शिक्षापद समाप्त।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. षष्ठ शिक्षापद की व्याख्या

1095. Chaṭṭhe – dasavassāya gihigatāya sikkhāsammutiṃ datvā paripuṇṇadvādasavassaṃ upasampādetuṃ vaṭṭati.

१०९५. छठे (शिक्षापद) में - दस वर्ष की विवाहित स्त्री को शिक्षा-सम्मति देकर, बारह वर्ष पूर्ण होने पर उसे उपसंपदा देना उचित है।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

षष्ठ शिक्षापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सप्तम शिक्षापद की व्याख्या

1101. Sattame [Pg.221] – sabbaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīnipi sabbesu dutiye vuttasadisāneva. Ayaṃ pana viseso – yattha sammuti atthi, tattha kiriyākiriyaṃ hotīti.

११०१. सप्तम (शिक्षापद) में - सब कुछ स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि सभी में दूसरे शिक्षापद में कहे गए के समान ही हैं। परंतु यह विशेषता है - जहाँ सम्मति होती है, वहाँ वह क्रिया-अक्रिया होती है।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सप्तम शिक्षापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. अष्टम शिक्षापद की व्याख्या

1108. Aṭṭhame – na anuggaṇhāpeyyāti ‘‘imissā ayye uddesādīni dehī’’ti evaṃ uddesādīhi na anuggaṇhāpeyya.

११०८. आठवें (शिक्षापद) में - 'न अनुग्गण्हापेय्या' का अर्थ है - 'हे आर्या! इसे पाठ आदि सिखाएँ' - इस प्रकार पाठ आदि के द्वारा अनुग्रह न कराए।

1110. Pariyesitvāti aññaṃ pariyesitvā na labhati, sayaṃ gilānā hoti, na sakkoti uddesādīni dātuṃ, tassā anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

१११०. 'परियेसित्वा' का अर्थ है - किसी अन्य को खोजने पर भी यदि न मिले, स्वयं बीमार हो, पाठ आदि देने में असमर्थ हो, तो उसे आपत्ति नहीं होती। शेष स्पष्ट ही है। यह धुरनिक्खेप-समुत्थान वाला है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

अष्टम शिक्षापद समाप्त।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नवम शिक्षापद की व्याख्या

1113. Navame – na upaṭṭhaheyyāti cuṇṇena mattikāya dantakaṭṭhena mukhodakenāti evaṃ tena tena karaṇīyena na upaṭṭhaheyya. Sesaṃ uttānameva. Paṭhamapārājikasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

१११३. नौवें (शिक्षापद) में - 'न उपट्ठहेय्या' का अर्थ है - स्नान-चूर्ण, मिट्टी, दातून, मुख धोने के जल आदि उन-उन आवश्यक कार्यों के द्वारा सेवा न करे। शेष स्पष्ट ही है। यह प्रथम पाराजिक-समुत्थान वाला है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवां शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

1116. Dasame – neva vūpakāseyyāti na gahetvā gaccheyya. Na vūpakāsāpeyyāti ‘‘imaṃ ayye gahetvā gacchā’’ti aññaṃ na āṇāpeyya. Sesamettha uttānameva. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – akiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ[Pg.222], sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

१११६. दसवें (शिक्षापद) में - 'न विविक्त करे' (नेव वूपकासेय्याति) का अर्थ है - साथ लेकर न जाए। 'न विविक्त करवाए' (न वूपकासापेय्याति) का अर्थ है - "आर्या! इसे लेकर जाओ" ऐसा कहकर दूसरी (भिक्षुणी) को आज्ञा न दे। यहाँ शेष (पद) स्पष्ट ही हैं। यह धुरनिक्खेप-समुत्थान वाला है - अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवां शिक्षापद समाप्त।

Gabbhinivaggo sattamo.

सातवां गर्भिणी वर्ग (गब्भिनिवग्ग) समाप्त।

8. Kumāribhūtavaggo

८. कुमारीभूत वर्ग (कुमारीभूतवग्ग)।

1-2-3. Paṭhamadutiyatatiyasikkhāpadavaṇṇanā

१-२-३. प्रथम, द्वितीय और तृतीय शिक्षापदों की व्याख्या।

1119. Kumāribhūtavaggassa paṭhamadutiyatatiyasikkhāpadāni tīṇi tīhi gihigatasikkhāpadehi sadisāni. Yā pana tā sabbapaṭhamā dve mahāsikkhamānā, tā atikkantavīsativassāti veditabbā. Tā gihigatā vā hontu agihigatā vā, sikkhamānā icceva vattabbā, gihigatāti vā kumāribhūtāti vā na vattabbā. Gihigatāya dasavassakāle sikkhāsammutiṃ datvā dvādasavassakāle upasampadā kātabbā. Ekādasavassakāle datvā terasavassakāle kātabbā, dvādasaterasacuddasapannarasasoḷasasattarasaaṭṭhārasavassakāle sammutiṃ datvā vīsativassakāle upasampadā kātabbā. Aṭṭhārasavassakālato paṭṭhāya ca panāyaṃ gihigatātipi kumāribhūtātipi vattuṃ vaṭṭati, kumāribhūtā pana gihigatāti na vattabbā, kumāribhūtā icceva vattabbā. Mahāsikkhamānā pana gihigatātipi vattuṃ na vaṭṭati, kumāribhūtātipi vattuṃ na vaṭṭati, sikkhāsammutidānavasena pana tissopi sikkhamānāti vattuṃ vaṭṭati.

१११९. कुमारीभूत वर्ग के प्रथम, द्वितीय और तृतीय - ये तीन शिक्षापद, तीन गिहिगत (गृहगत) शिक्षापदों के समान हैं। जो सबसे पहली दो 'महासिक्खमाना' हैं, उन्हें बीस वर्ष से अधिक आयु वाली समझना चाहिए। वे चाहे गिहिगत (विवाहित) हों या अगिहिगत (अविवाहित), उन्हें 'सिक्खमाना' ही कहना चाहिए; उन्हें 'गिहिगत' या 'कुमारीभूत' नहीं कहना चाहिए। गिहिगत स्त्री को दस वर्ष की आयु में शिक्षा-सम्मति देकर बारह वर्ष की आयु में उपसंपदा करनी चाहिए। ग्यारह वर्ष की आयु में (सम्मति) देकर तेरह वर्ष की आयु में करनी चाहिए; बारह, तेरह, चौदह, पंद्रह, सोलह, सत्रह, अठारह वर्ष की आयु में सम्मति देकर बीस वर्ष की आयु में उपसंपदा करनी चाहिए। अठारह वर्ष की आयु से लेकर इसे 'गिहिगत' भी और 'कुमारीभूत' भी कहना उचित है, परंतु कुमारीभूत को 'गिहिगत' नहीं कहना चाहिए, उसे 'कुमारीभूत' ही कहना चाहिए। महासिक्खमाना को न तो 'गिहिगत' कहना उचित है और न ही 'कुमारीभूत' कहना उचित है, परंतु शिक्षा-सम्मति देने के कारण तीनों को 'सिक्खमाना' कहना उचित है।

Paṭhamadutiyatatiyāni.

प्रथम, द्वितीय और तृतीय (शिक्षापद समाप्त)।

4-5-6. Catutthapañcamachaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

४-५-६. चतुर्थ, पंचम और षष्ठ शिक्षापदों की व्याख्या।

1136. Catutthapañcamachaṭṭhesu sabbaṃ uttānameva. Sabbāni tisamuṭṭhānāni catutthaṃ kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti. Pañcamaṃ kiriyākiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ[Pg.223], kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti. Yañcettha saṅghena paricchinditabbāti vuttaṃ, tassa upaparikkhitabbāti attho. Chaṭṭhaṃ kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ dukkhavedananti. Yaṃ panettha ‘‘paricchinditvā’’ti vuttaṃ, tassa upaparikkhitvāti attho.

११३६. चौथे, पांचवें और छठे (शिक्षापदों) में सब कुछ स्पष्ट ही है। सभी तीन समुत्थानों वाले हैं। चौथा - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त और त्रिवेदना वाला है। पांचवां - क्रिया-अक्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त और त्रिवेदना वाला है। यहाँ जो 'संघ द्वारा निर्धारित (परिच्छिन्दितब्बा) किया जाना चाहिए' कहा गया है, उसका अर्थ है 'जांच (उपपरिक्खितब्बा) की जानी चाहिए'। छठा - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है। यहाँ जो 'निर्धारित करके' (परिच्छिन्दित्वा) कहा गया है, उसका अर्थ है 'जांच करके' (उपपरिक्खित्वा)।

Catutthapañcamachaṭṭhasikkhāpadāni

चतुर्थ, पंचम और षष्ठ शिक्षापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें शिक्षापद की व्याख्या।

1150. Sattame – sabbaṃ uttānameva. Dhuranikkhepasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, lokavajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, akusalacittaṃ, dukkhavedananti.

११५०. सातवें में - सब कुछ स्पष्ट ही है। धुरनिक्खेप-समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, लोकवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, अकुशलचित्त और दुःखवेदना वाला है।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवां शिक्षापद समाप्त।

8. Aṭṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

८. आठवें शिक्षापद की व्याख्या।

1154. Aṭṭhamepi – sabbaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīnipi anantarasadisānevāti.

११५४. आठवें में भी - सब कुछ स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि भी पिछले (सातवें) के समान ही हैं।

Aṭṭhamasikkhāpadaṃ.

आठवां शिक्षापद समाप्त।

9. Navamasikkhāpadavaṇṇanā

९. नौवें शिक्षापद की व्याख्या।

1158. Navame – sokāvāsanti saṅketaṃ katvā agacchamānā purisānaṃ anto sokaṃ pavesetīti sokāvāsā, taṃ sokāvāsaṃ. Tenevāha – ‘‘sokāvāsā nāma paresaṃ dukkhaṃ uppādetī’’ti. Atha vā gharaṃ viya gharasāmikā, ayampi purisasamāgamaṃ alabhamānā sokaṃ āvisati. Iti yaṃ āvisati, svāssā āvāso hotīti sokāvāsā. Tenāha – ‘‘sokaṃ āvisatī’’ti. Ajānantīti edisā [Pg.224] ayanti ajānamānā. Sesaṃ uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

११५८. नौवें में - 'शोकावासा' (सोकावासन्ति) का अर्थ है - संकेत (नियत समय/स्थान) करके न आने के कारण पुरुषों के भीतर शोक प्रविष्ट कराती है, इसलिए वह 'शोकावासा' है; उस शोकावासा को। इसीलिए कहा गया है - "शोकावासा नाम दूसरों को दुःख उत्पन्न करती है।" अथवा, जैसे घर के स्वामी घर में प्रवेश करते हैं, वैसे ही यह (सिक्खमाना) भी पुरुषों का समागम न मिलने के कारण शोक में प्रवेश करती है। इस प्रकार जिसमें वह प्रवेश करती है, वह उसका आवास (स्थान) होता है, इसलिए वह 'शोकावासा' है। इसीलिए कहा गया है - "शोक में प्रवेश करती है।" 'अजानन्ती' का अर्थ है - "यह ऐसी है" ऐसा न जानते हुए। शेष स्पष्ट ही है। तीन समुत्थान - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त और त्रिवेदना वाला है।

Navamasikkhāpadaṃ.

नौवां शिक्षापद समाप्त।

10. Dasamasikkhāpadavaṇṇanā

१०. दसवें शिक्षापद की व्याख्या।

1164. Dasame – anāpucchāti anāpucchitvā. Bhikkhunīhi dvikkhattuṃ āpucchitabbaṃ – pabbajjākāle ca upasampadākāle ca, bhikkhūnaṃ pana sakiṃ āpucchitepi vaṭṭati.

११६४. दसवें में - 'अनापुच्छा' का अर्थ है बिना पूछे। भिक्षुणियों को दो बार पूछना चाहिए - प्रव्रज्या के समय और उपसंपदा के समय; परंतु भिक्षुओं के लिए एक बार पूछने पर भी उचित है।

1165. Ajānantīti mātādīnaṃ atthibhāvaṃ ajānantī. Sesaṃ uttānameva. Idaṃ apubbasamuṭṭhānasīsaṃ. Catusamuṭṭhānaṃ – vācato kāyavācato vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Kathaṃ? Abbhānakammādīsu kenacideva karaṇīyena khaṇḍasīmāyaṃ nisinnā ‘‘pakkosatha sikkhamānaṃ, idheva naṃ upasampādessāmā’’ti upasampādeti; evaṃ vācato samuṭṭhāti. Upassayato paṭṭhāya upasampādessāmīti vatvā khaṇḍasīmaṃ gacchantiyā kāyavācato samuṭṭhāti. Dvīsupi ṭhānesu paṇṇattibhāvaṃ jānitvāva vītikkamaṃ karontiyā vācācittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti. Ananujānāpetvā upasampādanato kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

११६५. 'अजानन्ती' का अर्थ है माता आदि के होने के भाव (अस्तित्व) को न जानते हुए। शेष स्पष्ट ही है। यह अपूर्व-समुत्थान-शीर्ष (नया समुत्थान प्रकार) है। इसके चार समुत्थान हैं - वाणी से, काय-वाणी से, वाणी-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है। कैसे? अब्भान-कर्म आदि में किसी कार्यवश खण्ड-सीमा में बैठी हुई (भिक्षुणी) "सिक्खमाना को बुलाओ, यहीं उसे उपसंपदा देंगे" ऐसा कहकर उपसंपदा देती है; इस प्रकार वाणी से उत्पन्न होता है। उपाश्रय (विहार) से ही "उपसंपदा दूँगी" ऐसा कहकर खण्ड-सीमा की ओर जाती हुई (भिक्षुणी) के काय-वाणी से उत्पन्न होता है। दोनों ही स्थितियों में प्रज्ञप्ति (नियम) के होने को जानते हुए ही उल्लंघन करने वाली (भिक्षुणी) के वाणी-चित्त से और काय-वाणी-चित्त से उत्पन्न होता है। अनुमति न लेकर उपसंपदा देने के कारण यह क्रिया-अक्रिया, नो-संज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, प्रज्ञप्तिवद्य, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त और त्रिवेदना वाला है।

Dasamasikkhāpadaṃ.

दसवां शिक्षापद समाप्त।

11. Ekādasamasikkhāpadavaṇṇanā

११. ग्यारहवें शिक्षापद की व्याख्या।

1167-8. Ekādasame – pārivāsikachandadānenāti pārivāsiyena chandadānena. Tattha catubbidhaṃ pārivāsiyaṃ – parisapārivāsiyaṃ, rattipārivāsiyaṃ, chandapārivāsiyaṃ, ajjhāsayapārivāsiyanti. Tattha parisapārivāsiyaṃ nāma bhikkhū kenacideva karaṇīyena sannipatitā honti, atha megho vā uṭṭhāti, ussāraṇā vā kariyati, manussā vā ajjhottharantā āgacchanti, bhikkhū [Pg.225] ‘‘anokāsā mayaṃ aññatra gacchāmā’’ti chandaṃ avissajjetvāva uṭṭhahanti. Idaṃ parisapārivāsiyaṃ. Kiñcāpi parisapārivāsiyaṃ, chandassa pana avissaṭṭhattā kammaṃ kātuṃ vaṭṭati.

ग्यारहवें (सिक्खापद) में - 'पारिवासिकछन्ददानेन' का अर्थ है पारिवासिक (शून्य/अधूरे) छन्द दान द्वारा। वहाँ चार प्रकार के पारिवासिय होते हैं - परिस-पारिवासिय, रत्ति-पारिवासिय, छन्द-पारिवासिय और अज्झासय-पारिवासिय। उनमें 'परिस-पारिवासिय' उसे कहते हैं जब भिक्षु किसी कार्य के लिए एकत्रित होते हैं, फिर या तो बादल (बारिश) आ जाए, या भीड़ हो जाए, या लोग घेरते हुए आ जाएँ, और भिक्षु यह सोचकर कि "हमें यहाँ अवसर नहीं है, हम दूसरी जगह चलते हैं", छन्द (सहमति) को छोड़े बिना ही उठ जाते हैं। यह परिस-पारिवासिय है। यद्यपि यह परिस-पारिवासिय है, फिर भी छन्द का त्याग न करने के कारण (दूसरी जगह) कर्म करना कल्प्य है।

Puna bhikkhū ‘‘uposathādīni karissāmā’’ti rattiṃ sannipatitvā ‘‘yāva sabbe sannipatanti, tāva dhammaṃ suṇissāmā’’ti ekaṃ ajjhesanti, tasmiṃ dhammakathaṃ kathenteyeva aruṇo uggacchati. Sace ‘‘cātuddasikaṃ uposathaṃ karissāmā’’ti nisinnā ‘‘pannaraso’’ti kātuṃ vaṭṭati. Sace pannarasikaṃ kātuṃ nisinnā pāṭipade anuposathe uposathaṃ kātuṃ na vaṭṭati, aññaṃ pana saṅghakiccaṃ kātuṃ vaṭṭati. Idaṃ rattipārivāsiyaṃ nāma.

फिर, भिक्षु "उपोसथ आदि करेंगे" ऐसा सोचकर रात में एकत्रित होकर "जब तक सब एकत्रित होते हैं, तब तक धर्म सुनेंगे" ऐसा कहकर एक (भिक्षु) से प्रार्थना करते हैं, और उसके धर्म-कथा कहते हुए ही अरुणोदय (भोर) हो जाता है। यदि वे "चातुद्दसी (14वें दिन का) उपोसथ करेंगे" ऐसा सोचकर बैठे थे, तो "पन्नरसो" (15वें दिन का) करना कल्प्य है। यदि वे पन्नरसी (15वें दिन का) करने के लिए बैठे थे, तो प्रतिपदा (अगले दिन) जो कि अनुपोसथ दिन है, उपोसथ करना कल्प्य नहीं है, लेकिन अन्य संघ-कार्य करना कल्प्य है। इसे 'रत्ति-पारिवासिय' कहते हैं।

Puna bhikkhū ‘‘kiñcideva abbhānādisaṅghakammaṃ karissāmā’’ti nisinnā honti, tatreko nakkhattapāṭhako bhikkhu evaṃ vadati – ‘‘ajja nakkhattaṃ dāruṇaṃ, mā imaṃ kammaṃ karothā’’ti. Te tassa vacanena chandaṃ vissajjetvā tattheva nisinnā honti. Athañño āgantvā ‘‘nakkhattaṃ paṭimānentaṃ attho bālaṃ upaccagā’’ti (jā. 1.1.49) vatvā ‘‘kiṃ nakkhattena karothā’’ti vadati. Idaṃ chandapārivāsiyañceva ajjhāsayapārivāsiyañca. Etasmiṃ pārivāsiye puna chandapārisuddhiṃ anānetvā kammaṃ kātuṃ na vaṭṭati.

फिर, भिक्षु "कोई अब्भान आदि संघ-कर्म करेंगे" ऐसा सोचकर बैठे होते हैं, वहाँ एक नक्षत्र-पाठक (ज्योतिषी) भिक्षु इस प्रकार कहता है - "आज नक्षत्र क्रूर है, यह कर्म मत करो।" वे उसके वचन से छन्द (सहमति) को त्याग कर वहीं बैठे रहते हैं। तब दूसरा (भिक्षु) आकर कहता है - "नक्षत्र की प्रतीक्षा करने वाले मूर्ख का अर्थ (लाभ) निकल जाता है" और कहता है "नक्षत्र से क्या करोगे?" यह 'छन्द-पारिवासिय' और 'अज्झासय-पारिवासिय' दोनों है। इस पारिवासिय में पुनः छन्द-पारिसुद्धि लाए बिना कर्म करना कल्प्य नहीं है।

Vuṭṭhitāya parisāyāti chandaṃ vissajjetvā kāyena vā vācāya vā chandavissajjanamatteneva vā uṭṭhitāya parisāya.

'वुट्ठिताय परिसाय' का अर्थ है - छन्द (सहमति) को त्याग कर, काया से या वाणी से या केवल छन्द के त्याग मात्र से परिषद (सभा) के उठ जाने पर।

1169. Anāpatti avuṭṭhitāya parisāyāti chandaṃ avissajjetvā avuṭṭhitāya anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Tisamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, saññāvimokkhaṃ, sacittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

११६९. 'अनापत्ति अवुट्ठिताय परिसाय' का अर्थ है - छन्द को त्यागे बिना परिषद के न उठने पर अनापत्ति है। शेष स्पष्ट ही है। यह तीन समुत्थानों वाला है - क्रिया, संज्ञाविमोक्ष, सचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, तिचित्त और त्रिवेदन।

Ekādasamasikkhāpadaṃ.

ग्यारहवाँ सिक्खापद (समाप्त)।

12. Dvādasamasikkhāpadavaṇṇanā

१२. बारहवें सिक्खापद की व्याख्या।

1170. Dvādasame – upassayo na sammatīti vasanokāso nappahoti. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni anantarasadisānevāti.

११७०. बारहवें में - 'उपस्सयो न सम्मतीति' का अर्थ है रहने का स्थान पर्याप्त नहीं है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि पिछले (सिक्खापद) के समान ही हैं।

Dvādasamasikkhāpadaṃ.

बारहवाँ सिक्खापद।

13. Terasamasikkhāpadavaṇṇanā

१३. तेरहवें सिक्खापद की व्याख्या।

1175. Terasame [Pg.226]ekaṃ vassaṃ dveti ekantarike ekasmiṃ saṃvacchare dve vuṭṭhāpeti. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīnipi vuttasadisānevāti.

११७५. तेरहवें में - 'एकं वस्सं द्वे' का अर्थ है एक वर्ष के अंतराल पर एक ही वर्ष में दो (सिक्खमानाओं) को उपसंपदा दिलाती है। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि भी कहे गए के समान ही हैं।

Terasamasikkhāpadaṃ.

तेरहवाँ सिक्खापद।

Kumāribhūtavaggo aṭṭhamo.

आठवाँ कुमारिभूत वग्ग।

9. Chattupāhanavaggo

९. छत्त-उपाहन वग्ग (छत्र और उपानह वर्ग)।

1. Paṭhamasikkhāpadavaṇṇanā

१. पहले सिक्खापद की व्याख्या।

1181. Chattavaggassa paṭhamasikkhāpade – sakimpi dhāreti āpatti pācittiyassāti maggagamane ekapayogeneva divasampi dhāreti, ekāva āpatti. Sace kaddamādīni patvā upāhanā omuñcitvā chattameva dhārentī gacchati, dukkaṭaṃ. Athāpi gacchādīni disvā chattaṃ apanāmetvā upāhanāruḷhāva gacchati, dukkaṭameva. Sace chattampi apanāmetvā upāhanāpi omuñcitvā puna dhāreti, puna pācittiyaṃ. Evaṃ payogagaṇanāya āpattiyo veditabbā. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

११८१. छत्त-वग्ग के पहले सिक्खापद में - 'सकिम्पि धारेति आपत्ति पाचित्तियस्स' का अर्थ है मार्ग में चलते समय एक ही प्रयास (प्रयोग) से यदि पूरे दिन भी धारण करती है, तो एक ही आपत्ति होती है। यदि कीचड़ आदि में पहुँचकर जूते उतारकर केवल छाता धारण किए हुए जाती है, तो दुक्कट है। और यदि झाड़ी आदि को देखकर छाता हटाकर केवल जूते पहनकर जाती है, तो भी दुक्कट ही है। यदि छाता भी हटाकर और जूते भी उतारकर फिर से धारण करती है, तो पुनः पाचित्तिय होता है। इस प्रकार प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ जाननी चाहिए। शेष स्पष्ट ही है। यह एलकलोम-समुत्थान के समान है - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, तिचित्त और त्रिवेदन।

Paṭhamasikkhāpadaṃ.

पहला सिक्खापद।

2. Dutiyasikkhāpadavaṇṇanā

२. दूसरे सिक्खापद की व्याख्या।

1184. Dutiye – yānena yāyantīti etthāpi orohitvā punappunaṃ abhiruhantiyā payogagaṇanāya āpattiyo veditabbā. Sesaṃ paṭhame vuttanayamevāti.

११८४. दूसरे में - 'यानेन यायन्ती' यहाँ भी उतरकर बार-बार चढ़ने वाली (भिक्षुणी) के प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ जाननी चाहिए। शेष पहले में कहे गए नियम के अनुसार ही है।

Dutiyasikkhāpadaṃ.

दूसरा सिक्खापद।

3. Tatiyasikkhāpadavaṇṇanā

३. तीसरे सिक्खापद की व्याख्या।

1190. Tatiye [Pg.227]vippakiriyiṃsūti maṇayo vippakiṇṇā. Idhāpi omuñcitvā dhārentiyā payogagaṇanāya āpattiyo. Samuṭṭhānādīni vuttanayāneva. Kevalaṃ idha akusalacittaṃ hotīti.

११९०. तीसरे में - 'विप्पकिरियिंसु' का अर्थ है मणियाँ बिखर गईं। यहाँ भी उतारकर (पुनः) धारण करने वाली के प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं। समुत्थान आदि कहे गए नियम के अनुसार ही हैं। केवल यहाँ अकुशल चित्त होता है।

Tatiyasikkhāpadaṃ.

तीसरा सिक्खापद।

4. Catutthasikkhāpadavaṇṇanā

४. चौथे सिक्खापद की व्याख्या।

1194. Catutthe – sīsūpagādīsu yaṃ yaṃ dhāreti, tassa tassa vasena vatthugaṇanāya āpattiyo veditabbā. Sesaṃ tatiye vuttanayamevāti.

११९४. चौथे में - शीषूपाग (सिर के आभूषण) आदि में से जो-जो धारण करती है, उसके अनुसार वस्तु-गणना से आपत्तियाँ जाननी चाहिए। शेष तीसरे में कहे गए नियम के अनुसार ही है।

Catutthasikkhāpadaṃ.

चौथा सिक्खापद।

5. Pañcamasikkhāpadavaṇṇanā

५. पाँचवें सिक्खापद की व्याख्या।

1199. Pañcame – gandhavaṇṇakenāti gandhena ca vaṇṇakena ca. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni tatiyasadisānevāti.

११९९. पाँचवें में - 'गन्धवण्णकेन' का अर्थ है गंध (इत्र) और वर्णक (उबटन/रंग) से। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि तीसरे के समान ही हैं।

Pañcamasikkhāpadaṃ.

पाँचवाँ सिक्खापद।

6. Chaṭṭhasikkhāpadavaṇṇanā

६. छठे सिक्खापद की व्याख्या।

1202. Chaṭṭhe – sabbaṃ pañcame vuttasadisamevāti.

१२०२. छठे (सिक्खापद) में, सब कुछ पांचवें में कहे गए के समान ही है।

Chaṭṭhasikkhāpadaṃ.

छठा सिक्खापद समाप्त।

7. Sattamasikkhāpadavaṇṇanā

७. सातवें सिक्खापद की व्याख्या।

1208-9. Sattame – ummaddāpeti āpatti pācittiyassāti ettha hatthaṃ amocetvā ummaddane ekāva āpatti, mocetvā mocetvā ummaddane payogagaṇanāya [Pg.228] āpattiyo. Sambāhanepi eseva nayo. Gilānāyāti antamaso maggagamanaparissamenāpi sābādhāya. Āpadāsūti corabhayādīhi sarīrakampanādīsu. Sesaṃ uttānameva. Samuṭṭhānādīni tatiyasadisānevāti.

१२०८-९. सातवें में - 'उम्मद्दापेति आपत्ति पाचित्तियस्स' यहाँ हाथ को बिना हटाए रगड़ने पर एक ही आपत्ति होती है, बार-बार हाथ हटाकर रगड़ने पर प्रयोगों की गणना के अनुसार आपत्तियाँ होती हैं। मालिश करने (सम्बाहन) में भी यही नियम है। 'गिलानाय' का अर्थ है - कम से कम मार्ग चलने की थकान के कारण भी अस्वस्थ होने पर। 'आपदासु' का अर्थ है - चोरों के भय आदि के कारण शरीर के कांपने आदि की स्थितियों में। शेष स्पष्ट ही है। समुत्थान आदि तीसरे (सिक्खापद) के समान ही हैं।

Sattamasikkhāpadaṃ.

सातवाँ सिक्खापद समाप्त।

8-9-10. Aṭṭhamanavamadasamasikkhāpadavaṇṇanā

८-९-१०. आठवें, नौवें और दसवें सिक्खापद की व्याख्या।

1210. Aṭṭhamādīsu tīsu sikkhamānāya sāmaṇeriyā, gihiniyāti idameva nānākaraṇaṃ, sesaṃ sattame vuttasadisamevāti.

१२१०. आठवें आदि तीनों में 'सिक्खमानाय सामणेरिया, गिहिनिया' - यही एकमात्र अंतर है, शेष सातवें में कहे गए के समान ही है।

Aṭṭhamanavamadasamasikkhāpadāni.

आठवाँ, नौवाँ और दसवाँ सिक्खापद समाप्त।

11. Ekādasamasikkhāpadavaṇṇanā

११. ग्यारहवें सिक्खापद की व्याख्या।

1214. Ekādasame – bhikkhussa puratoti abhimukhamevāti attho. Idaṃ pana upacāraṃ sandhāya kathitanti veditabbaṃ. Sesaṃ uttānameva. Kathinasamuṭṭhānaṃ – kāyavācato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१२१४. ग्यारहवें में - 'भिक्खुस्स पुरतो' का अर्थ है 'सामने ही'। यह (कथन) बारह हाथ के उपचार (सीमा) के संदर्भ में कहा गया है, ऐसा समझना चाहिए। शेष स्पष्ट है। कठिन-समुत्थान - काय-वाचा से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, वचीकर्म, त्रिचित्त, त्रिवेदन है।

Ekādasamasikkhāpadaṃ.

ग्यारहवाँ सिक्खापद समाप्त।

12. Dvādasamasikkhāpadavaṇṇanā

१२. बारहवें सिक्खापद की व्याख्या।

1219-23. Dvādasame – anokāsakatanti asukasmiṃ nāma ṭhāne pucchāmīti evaṃ akataokāsaṃ. Tenevāha – ‘‘anokāsakatanti anāpucchā’’ti. Anodissāti asukasmiṃ nāma ṭhāne pucchāmīti evaṃ aniyametvā kevalaṃ ‘‘pucchitabbaṃ atthi, pucchāmi ayyā’’ti evaṃ vatvā. Sesaṃ uttānameva. Padasodhammasamuṭṭhānaṃ – vācato vācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyākiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१२१९-२३. बारहवें में - 'अनोकासकतं' का अर्थ है 'अमुक स्थान पर पूछूँगा' इस प्रकार अनुमति न लेना। इसीलिए कहा गया है - 'अनोकासकतं ति अनापुच्छा'। 'अनोदिस्सा' का अर्थ है 'अमुक स्थान पर पूछूँगा' इस प्रकार निश्चित न करके केवल 'पूछने योग्य कुछ है, हे आर्य! मैं पूछता हूँ' ऐसा कहकर। शेष स्पष्ट है। पदसोधम्म-समुत्थान - वाचा से और वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; क्रिया-अक्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, वचीकर्म, त्रिचित्त, त्रिवेदन है।

Dvādasamasikkhāpadaṃ.

बारहवाँ सिक्खापद समाप्त।

13. Terasamasikkhāpadavaṇṇanā

१३. तेरहवें सिक्खापद की व्याख्या।

1226. Terasame [Pg.229]parikkhepaṃ atikkāmentiyāti ekena pādena atikkante dukkaṭaṃ, dutiyena pācittiyaṃ. Upacārepi eseva nayo.

१२२६. तेरहवें में - 'परिक्खेपं अतिक्कामेन्तिया' का अर्थ है एक पैर से घेरे को पार करने पर दुक्कट, दूसरे पैर से पार करने पर पाचित्तिय होता है। उपचार (सीमा) के विषय में भी यही नियम है।

1227. Acchinnacīvarikāyātiādīsu saṅkaccikacīvarameva cīvaranti veditabbaṃ. Āpadāsūti mahagghaṃ hoti saṅkaccikaṃ, pārupitvā gacchantiyāva upaddavo uppajjati, evarūpāsu āpadāsu anāpatti. Sesaṃ uttānameva. Eḷakalomasamuṭṭhānaṃ – kiriyaṃ, nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१२२७. 'अच्छिन्नचीवरिकाय' आदि में 'संकच्चिक-चीवर' को ही चीवर समझना चाहिए। 'आपदासु' का अर्थ है - यदि संकच्चिक बहुत कीमती हो, या उसे पहनकर जाने वाली भिक्षुणी को कोई उपद्रव (खतरा) होने की संभावना हो, ऐसी आपदाओं में अनापत्ति है। शेष स्पष्ट है। एलकलोम-समुत्थान - क्रिया, नोसंज्ञाविमोक्ष, अचित्तक, पण्णत्तिवज्ज, कायकर्म, त्रिचित्त, त्रिवेदन है।

Terasamasikkhāpadaṃ.

तेरहवाँ सिक्खापद समाप्त।

Chattupāhanavaggo navamo.

छत्तुपाहन वग्ग नौवां है।

Uddiṭṭhā kho ayyāyo chasaṭṭhisataṃ pācittiyā dhammāti ettha sabbāneva bhikkhunīnaṃ khuddakesu channavuti, bhikkhūnaṃ dvenavutīti aṭṭhāsītisataṃ sikkhāpadāni, tato sakalaṃ bhikkhunīvaggaṃ, paramparabhojanaṃ, anatirittabhojanaṃ, anatirittena abhihaṭṭhuṃ pavāraṇaṃ, paṇītabhojanaviññatti, acelakasikkhāpadaṃ, duṭṭhullapaṭicchādanaṃ, ūnavīsativassupasampādanaṃ, mātugāmena saddhiṃ saṃvidhāya addhānagamanaṃ, rājantepurappavesanaṃ, santaṃ bhikkhuṃ anāpucchā vikāle gāmappavesanaṃ, nisīdanaṃ vassikasāṭikanti imāni dvāvīsati sikkhāpadāni apanetvā sesāni satañca chasaṭṭhi ca sikkhāpadāni pātimokkhuddesamaggena uddiṭṭhāni hontīti veditabbāni. Tenāha – ‘‘uddiṭṭhā kho ayyāyo chasaṭṭhisataṃ pācittiyā dhammā…pe… evametaṃ dhārayāmī’’ti.

'उद्दिठ्ठा खो अय्यायो छसट्ठिसतं पाचित्तिया धम्मा' यहाँ भिक्षुणियों के क्षुद्रक (सिक्खापदों) में कुल 96 और भिक्षुओं के 92, इस प्रकार 188 सिक्खापद निर्दिष्ट किए गए हैं। उनमें से संपूर्ण भिक्षुणी वग्ग, परम्परभोजन, अनतिरिक्तभोजन, अनतिरिक्तेन अभिहट्ठुं पवारणा, प्रणीतभोजनविज्ञप्ति, अचेलक सिक्खापद, दुट्ठुल्लपटिच्छादन, ऊनवीसतिवस्सुपसम्पदान, मातृग्राम के साथ संविधाया करके मार्गगमन, राजान्तःपुरप्रवेशन, सन्तं भिक्खुं अनापुच्छा विकाल में ग्रामप्रवेशन, निसीदन और वस्सिकासटिक - इन 22 सिक्खापदों को हटाकर शेष 166 सिक्खापद पातिमोक्ख के पाठ के क्रम से निर्दिष्ट किए गए हैं, ऐसा समझना चाहिए। इसीलिए कहा गया है - 'उद्दिठ्ठा खो अय्यायो छसट्ठिसतं पाचित्तिया धम्मा... पे... एवमेतं धारयामीति'।

Tatrāyaṃ saṅkhepato samuṭṭhānavinicchayo – giraggasamajjaṃ, cittāgārasikkhāpadaṃ, saṅghāṇi, itthālaṅkāro, gandhavaṇṇako, vāsitakapiññāko, bhikkhunīādīhi ummaddanaparimaddanānīti imāni dasa sikkhāpadāni acittakāni lokavajjāni. Ayaṃ panettha adhippāyo – vināpi cittena āpajjitabbattā acittakāni, citte pana sati akusaleneva āpajjitabbattā lokavajjāni. Avasesāni acittakāni, paṇṇattivajjāneva. Corīvuṭṭhāpanaṃ, gāmantaraṃ, ārāmasikkhāpadaṃ gabbhinivagge ādito paṭṭhāya satta, kumāribhūtavagge ādito paṭṭhāya pañca, purisasaṃsaṭṭhaṃ pārivāsiyachandadānaṃ, anuvassavuṭṭhāpanaṃ, ekantarikavuṭṭhāpananti [Pg.230] imāni ekūnavīsati sikkhāpadāni sacittakāni paṇṇattivajjāni, avasesāni sacittakāni lokavajjānevāti.

वहाँ संक्षेप में समुत्थान का निर्णय यह है - गिरग्गसमज्ज, चित्तागार सिक्खापद, संघानी, इत्थलंकार, गन्धवण्णक, वासितकपिञ्ञाक, भिक्षुणी आदि द्वारा रगड़ना और मालिश करना - ये दस सिक्खापद अचित्तक और लोकवज्ज हैं। यहाँ यह अभिप्राय है - (वस्तु को जानने वाले) चित्त के बिना भी आपत्ति होने के कारण ये अचित्तक हैं, और चित्त होने पर केवल अकुशल चित्त से ही आपत्ति होने के कारण ये लोकवज्ज हैं। शेष (36) अचित्तक और पण्णत्तिवज्ज ही हैं। चोरीवुट्ठापन, गामन्तर, आराम सिक्खापद, गब्भिनी वग्ग में आदि से लेकर सात, कुमारीभूत वग्ग में आदि से लेकर पाँच, पुरिससंसट्ठ, पारिवासियछन्ददान, अनुवस्सवुट्ठापन, एकन्तरिकवुट्ठापन - ये उन्नीस सिक्खापद सचित्तक और पण्णत्तिवज्ज हैं, शेष (33) सचित्तक और लोकवज्ज ही हैं।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya bhikkhunīvibhaṅge

समन्तपासादिका नामक विनय-व्याख्या के भिक्षुणी-विभंग में।

Khuddakavaṇṇanā niṭṭhitā.

क्षुद्रक (सिक्खापदों) की व्याख्या समाप्त।

Pācittiyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

पाचित्तिय काण्ड समाप्त।

5. Pāṭidesanīyakaṇḍaṃ (bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā)

५. पाटिदेसनीय काण्ड (भिक्षुणी-विभंग व्याख्या)।

Pāṭidesanīyasikkhāpadavaṇṇanā

पाटिदेसनीय सिक्खापद की व्याख्या।

Pāṭidesanīyā nāma, khuddakānaṃ anantarā;

Ye dhammā aṭṭha āruḷhā, saṅkhepeneva saṅgahaṃ;

Tesaṃ pavattate esā, saṅkhepeneva vaṇṇanā.

क्षुद्रक (सिक्खापदों) के तुरंत बाद, जो आठ पाटिदेसनीय नामक धर्म (सिक्खापद) संक्षेप में संग्रह (संगायना) में चढ़ाए गए हैं, उनकी यह संक्षिप्त व्याख्या प्रस्तुत की जा रही है।

1228. Yāni hi ettha pāḷiyaṃ sappitelādīni niddiṭṭhāni, tāniyeva viññāpetvā bhuñjantiyā pāṭidesanīyā. Pāḷivinimuttakesu pana sabbesu dukkaṭaṃ. Sesamettha uttānameva. Aṭṭhavidhampi panetaṃ pāṭidesanīyaṃ catusamuṭṭhānaṃ – kāyato kāyavācato kāyacittato kāyavācācittato ca samuṭṭhāti, kiriyaṃ nosaññāvimokkhaṃ, acittakaṃ, paṇṇattivajjaṃ, kāyakammaṃ, vacīkammaṃ, ticittaṃ, tivedananti.

१२२८. निश्चित रूप से, यहाँ पालि में जो घी, तेल आदि निर्दिष्ट किए गए हैं, केवल उन्हीं को माँगकर (विज्ञापित कर) खाने वाली भिक्षुणी को पाटिदेसनीय (आपत्ति) होती है। लेकिन पालि में निर्दिष्ट वस्तुओं के अतिरिक्त अन्य सभी वस्तुओं के लिए दुक्कट (आपत्ति) होती है। यहाँ शेष व्याख्या स्पष्ट ही है। यह आठ प्रकार का पाटिदेसनीय चार समुत्थानों वाला है - यह काय से, काय-वाचा से, काय-चित्त से और काय-वाचा-चित्त से उत्पन्न होता है; यह क्रिया है, संज्ञा-विमोक्ष नहीं है, अचित्तक है, प्रज्ञप्ति-वद्य है, काय-कर्म है, वची-कर्म है, त्रि-चित्तक है और त्रि-वेदन है।

Pāṭidesanīyavaṇṇanā niṭṭhitā.

पाटिदेसनीय की व्याख्या समाप्त हुई।

Pāṭidesanīyakaṇḍaṃ niṭṭhitaṃ.

पाटिदेसनीय काण्ड समाप्त हुआ।

Sekhiyā pana uddiṭṭhā, ye dhammā pañcasattati;

Tesaṃ anantarāyeva, sattādhikaraṇavhayā.

पुनः, जो पचहत्तर सेखिय धर्म निर्दिष्ट किए गए हैं; उनके ठीक बाद सात अधिकरण-समथ नामक धर्म निर्दिष्ट किए गए हैं।

Mahāvibhaṅge yo vutto, tesaṃ atthavinicchayo;

Bhikkhunīnaṃ vibhaṅgepi, tādisaṃyeva taṃ vidū.

महाविभंग में उनका जो अर्थ-विनिश्चय कहा गया है; भिक्षुणी-विभंग में भी उसे वैसा ही समझना चाहिए।

Yasmā [Pg.231] tasmā visuṃ tesaṃ, dhammānaṃ atthavaṇṇanā;

Na vuttā tattha yā vuttā, vuttāyeva hi sā idhāti.

इसलिए उन धर्मों की अर्थ-व्याख्या अलग से नहीं कही गई है; क्योंकि जो वहाँ (महाविभंग में) कही गई है, वह यहाँ भी कही गई ही है।

Samantapāsādikāya vinayasaṃvaṇṇanāya

समन्तपासादिका विनय-व्याख्या में

Bhikkhunīvibhaṅgavaṇṇanā niṭṭhitā.

भिक्षुणी-विभंग की व्याख्या समाप्त हुई।

Sabbāsavapahaṃ esā, niṭṭhitā vaṇṇanā yathā;

Sabbāsavapahaṃ maggaṃ, patvā passantu nibbutinti.

जिस प्रकार सभी आस्रवों का क्षय करने वाली यह व्याख्या समाप्त हुई है; उसी प्रकार सभी प्राणी सभी आस्रवों का क्षय करने वाले मार्ग को प्राप्त कर निर्वाण का साक्षात्कार करें।

Ubhatovibhaṅgaṭṭhakathā niṭṭhitā.

उभय-विभंग की अट्ठकथा समाप्त हुई।


Indonesia
Kanon PaliKomentarSub-komentarLainnya
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

日文
パーリ仏典註釈書副註釈書その他
1101 パーラージカ・パーリ
1102 パーチッティヤ・パーリ
1103 マハーヴァッガ・パーリ(ヴィナヤ)
1104 チューラヴァッガ・パーリ
1105 パリヴァーラ・パーリ
1201 パーラージカカンダ・アッタカター-1
1202 パーラージカカンダ・アッタカター-2
1203 パーチッティヤ・アッタカター
1204 マハーヴァッガ・アッタカター(ヴィナヤ)
1205 チューラヴァッガ・アッタカター
1206 パリヴァーラ・アッタカター
1301 サーラッタディーパニー・ティーカー-1
1302 サーラッタディーパニー・ティーカー-2
1303 サーラッタディーパニー・ティーカー-3
1401 ドヴェマーティカー・パーリ
1402 ヴィナヤサンガハ・アッタカター
1403 ヴァジラブッディ・ティーカー
1404 ヴィマティヴィノーダニー・ティーカー-1
1405 ヴィマティヴィノーダニー・ティーカー-2
1406 ヴィナヤーランカーラ・ティーカー-1
1407 ヴィナヤーランカーラ・ティーカー-2
1408 カンカーウィタラニープラーナ・ティーカー
1409 ヴィナヤヴィニッチャヤ-ウッタラヴィニッチャヤ
1410 ヴィナヤヴィニッチャヤ・ティーカー-1
1411 ヴィナヤヴィニッチャヤ・ティーカー-2
1412 パーチッティヤーディヨージャナー・パーリ
1413 クッダシッカー-ムーラシッカー

8401 ヴィスッディマッガ-1
8402 ヴィスッディマッガ-2
8403 ヴィスッディマッガ・マハーティーカー-1
8404 ヴィスッディマッガ・マハーティーカー-2
8405 ヴィスッディマッガ・ニダーナカター

8406 ディーガニカーヤ(プ・ヴィ)
8407 マッジマニカーヤ(プ・ヴィ)
8408 サンユッタニカーヤ(プ・ヴィ)
8409 アングッタラニカーヤ(プ・ヴィ)
8410 ヴィナヤピタカ(プ・ヴィ)
8411 アビダンマピタカ(プ・ヴィ)
8412 アッタカター(プ・ヴィ)
8413 ニルッティディーパニー
8414 パラマッタディーパニー・サンガハマハーティカーパータ
8415 アヌディーパニーパータ
8416 パッターヌッデーサ・ディーパニーパータ
8417 ナマッカラ・ティーカー
8418 マハーパナーマ・パータ
8419 ラッカナート・ブッダトーマナーガーター
8420 スタヴァンダナー
8421 カマラーニャジャリ
8422 ジナランカーラ
8423 パッジャマドゥ
8424 ブッダグナガーター・ヴァリー
8425 チューラガンタヴァンサ
8427 サーサナヴァンサ
8426 マハーヴァンサ
8429 モッガラーナ・ビャーカラナン
8428 カッチャーヤナ・ビャーカラナン
8430 サッダニーティッパカラナン(パダマーラー)
8431 サッダニーティッパカラナン(ダートゥマーラー)
8432 パダルーパシッディ
8433 モッガラーナ・パンチカー
8434 パヨーガシッディ・パータ
8435 ヴットーダヤ・パータ
8436 アビダーナッパディーピカー・パータ
8437 アビダーナッパディーピカー・ティーカー
8438 スボーダーランカーラ・パータ
8439 スボーダーランカーラ・ティーカー
8440 バーラーヴァターラ・ガンティパダッタヴィニッチャヤサーラ
8446 カヴィダッパナニーティ
8447 ニーティマンジャリー
8445 ダンマニーティ
8444 マハーラハニーティ
8441 ローカニーティ
8442 スタンタニーティ
8443 スーラッサティニーティ
8450 チャーナキャニーティ
8448 ナラダッカディーパニー
8449 チャトゥラーラッカディーパニー
8451 ラサヴァーヒニー
8452 シーマヴィソーダニー・パータ
8453 ヴェッサンタラ・ギーティ
8454 モッガラーナ・ヴッティヴィヴァラナパンチカー
8455 トゥーパヴァンサ
8456 ダーターヴァンサ
8457 ダートゥパータヴィラーヴィシニヤー
8458 ダートゥヴァンサ
8459 ハッタヴァナッガラヴィハーラヴァンサ
8460 ジナチャリタヤ
8461 ジナヴァンサディーパン
8462 テーラカターガーター
8463 ミリダ・ティーカー
8464 パダマンジャリー
8465 パダサーダナン
8466 サッダビンドゥパカラナン
8467 カッチャーヤナ・ダートゥマンジューサー
8468 サーマンタクータ・ヴァンナナー
2101 シーラッカンダワッガ・パーリ
2102 マハーワッガ・パーリ(ディーガ)
2103 パーティカワッガ・パーリ
2201 シーラッカンダワッガ・アッタカター
2202 マハーワッガ・アッタカター(ディーガ)
2203 パーティカワッガ・アッタカター
2301 シーラッカンダワッガ・ティーカー
2302 マハーワッガ・ティーカー(ディーガ)
2303 パーティカワッガ・ティーカー
2304 シーラッカンダワッガ・アビナワティーカー-1
2305 シーラッカンダワッガ・アビナワティーカー-2
3101 ムーラパンナーサ・パーリ
3102 マッジマパンナーサ・パーリ
3103 ウパリパンナーサ・パーリ
3201 ムーラパンナーサ・アッタカター-1
3202 ムーラパンナーサ・アッタカター-2
3203 マッジマパンナーサ・アッタカター
3204 ウパリパンナーサ・アッタカター
3301 ムーラパンナーサ・ティーカー
3302 マッジマパンナーサ・ティーカー
3303 ウパリパンナーサ・ティーカー
4101 サガーター・ワッガ・パーリ
4102 ニダーナ・ワッガ・パーリ
4103 カンダ・ワッガ・パーリ
4104 サラーヤタナ・ワッガ・パーリ
4105 マハーワッガ・パーリ(サンユッタ)
4201 サガーター・ワッガ・アッタカター
4202 ニダーナ・ワッガ・アッタカター
4203 カンダ・ワッガ・アッタカター
4204 サラーヤタナ・ワッガ・アッタカター
4205 マハーワッガ・アッタカター(サンユッタ)
4301 サガーター・ワッガ・ティーカー
4302 ニダーナ・ワッガ・ティーカー
4303 カンダ・ワッガ・ティーカー
4304 サラーヤタナ・ワッガ・ティーカー
4305 マハーワッガ・ティーカー(サンユッタ)
5101 エーカカニパータ・パーリ
5102 ドゥカニパータ・パーリ
5103 ティカニパータ・パーリ
5104 チャトゥッカニパータ・パーリ
5105 パンチャカニパータ・パーリ
5106 チャッカニパータ・パーリ
5107 サッタカニパータ・パーリ
5108 アッタカーディニパータ・パーリ
5109 ナヴァカニパータ・パーリ
5110 ダサカニパータ・パーリ
5111 エーカーダサカニパータ・パーリ
5201 エーカカニパータ・アッタカター
5202 ドゥカ・ティカ・チャトゥッカニパータ・アッタカター
5203 パンチャカ・チャッカ・サッタカニパータ・アッタカター
5204 アッタカーディニパータ・アッタカター
5301 エーカカニパータ・ティーカー
5302 ドゥカ・ティカ・チャトゥッカニパータ・ティーカー
5303 パンチャカ・チャッカ・サッタカニパータ・ティーカー
5304 アッタカーディニパータ・ティーカー
6101 クッダカパータ・パーリ
6102 ダンマパダ・パーリ
6103 ウダーナ・パーリ
6104 イティヴッタカ・パーリ
6105 スッタニパータ・パーリ
6106 ヴィマーナヴァットゥ・パーリ
6107 ペーヴァットゥ・パーリ
6108 テーラガーター・パーリ
6109 テーリーガーター・パーリ
6110 アパダーナ・パーリ-1
6111 アパダーナ・パーリ-2
6112 ブッダヴァンサ・パーリ
6113 チャリヤーピタカ・パーリ
6114 ジャータカ・パーリ-1
6115 ジャータカ・パーリ-2
6116 マハーニッデーサ・パーリ
6117 チューラニッデーサ・パーリ
6118 パティサンビダーマッガ・パーリ
6119 ネッティッパカラナ・パーリ
6120 ミリンダパンハ・パーリ
6121 ペータコーパデーサ・パーリ
6201 クッダカパータ・アッタカター
6202 ダンマパダ・アッタカター-1
6203 ダンマパダ・アッタカター-2
6204 ウダーナ・アッタカター
6205 イティヴッタカ・アッタカター
6206 スッタニパータ・アッタカター-1
6207 スッタニパータ・アッタカター-2
6208 ヴィマーナヴァットゥ・アッタカター
6209 ペータヴァットゥ・アッタカター
6210 テーラガーター・アッタカター-1
6211 テーラガーター・アッタカター-2
6212 テーリーガーター・アッタカター
6213 アパダーナ・アッタカター-1
6214 アパダーナ・アッタカター-2
6215 ブッダヴァンサ・アッタカター
6216 チャリヤーピタカ・アッタカター
6217 ジャータカ・アッタカター-1
6218 ジャータカ・アッタカター-2
6219 ジャータカ・アッタカター-3
6220 ジャータカ・アッタカター-4
6221 ジャータカ・アッタカター-5
6222 ジャータカ・アッタカター-6
6223 ジャータカ・アッタカター-7
6224 マハーニッデーサ・アッタカター
6225 チューラニッデーサ・アッタカター
6226 パティサンビダーマッガ・アッタカター-1
6227 パティサンビダーマッガ・アッタカター-2
6228 ネッティッパカラナ・アッタカター
6301 ネッティッパカラナ・ティーカー
6302 ネッティヴィバーヴィニー
7101 ダンマサンガニー・パーリ
7102 ヴィバンガ・パーリ
7103 ダートゥカター・パーリ
7104 プッガラパンニャッティ・パーリ
7105 カター・ヴァットゥ・パーリ
7106 ヤマカ・パーリ-1
7107 ヤマカ・パーリ-2
7108 ヤマカ・パーリ-3
7109 パッターナ・パーリ-1
7110 パッターナ・パーリ-2
7111 パッターナ・パーリ-3
7112 パッターナ・パーリ-4
7113 パッターナ・パーリ-5
7201 ダンマサンガニ・アッタカター
7202 サンモーハヴィノーダニー・アッタカター
7203 パンチャパカラナ・アッタカター
7301 ダンマサンガニー・ムーラティーカー
7302 ヴィバンガ・ムーラティーカー
7303 パンチャパカラナ・ムーラティーカー
7304 ダンマサンガニー・アヌティーカー
7305 パンチャパカラナ・アヌティーカー
7306 アビダンマーヴァターロ・ナーマルーパパリッチェード
7307 アビダンマッタ・サンガホ
7308 アビダンマーヴァターラ・プラーナティーカー
7309 アビダンマ・マーティカーパーリ

ខ្មែរ
ព្រះត្រៃបិដកបាលីអដ្ឋកថាដីកាផ្សេងទៀត
1101 បារាជិកបាឡិ
1102 បាចិត្តិយបាឡិ
1103 មហាវគ្គបាឡិ (វិន័យ)
1104 ចូឡវគ្គបាឡិ
1105 បរិវារបាឡិ
1201 បារាជិកកណ្ឌអដ្ឋកថា-១
1202 បារាជិកកណ្ឌអដ្ឋកថា-២
1203 បាចិត្តិយអដ្ឋកថា
1204 មហាវគ្គអដ្ឋកថា (វិន័យ)
1205 ចូឡវគ្គអដ្ឋកថា
1206 បរិវារអដ្ឋកថា
1301 សារត្ថទីបនីដីកា-១
1302 សារត្ថទីបនីដីកា-២
1303 សារត្ថទីបនីដីកា-៣
1401 ទ្វេមាតិកាបាឡិ
1402 វិនយសង្គហអដ្ឋកថា
1403 វជិរពុទ្ធិដីកា
1404 វិមតិវិនោទនីដីកា-១
1405 វិមតិវិនោទនីដីកា-២
1406 វិនយាលង្ការដីកា-១
1407 វិនយាលង្ការដីកា-២
1408 កង្ខាវិតរណីបុរាណដីកា
1409 វិនយវិនិច្ឆយ-ឧត្តរវិនិច្ឆយ
1410 វិនយវិនិច្ឆយដីកា-១
1411 វិនយវិនិច្ឆយដីកា-២
1412 បាចិត្យាទិយោជនាបាឡិ
1413 ខុទ្ទសិក្ខា-មូលសិក្ខា

8401 វិសុទ្ធិមគ្គ-១
8402 វិសុទ្ធិមគ្គ-២
8403 វិសុទ្ធិមគ្គ-មហាដីកា-១
8404 វិសុទ្ធិមគ្គ-មហាដីកា-២
8405 វិសុទ្ធិមគ្គ និទានកថា

8406 ទីឃនិកាយ (បុ-វិ)
8407 មជ្ឈិមនិកាយ (បុ-វិ)
8408 សំយុត្តនិកាយ (បុ-វិ)
8409 អង្គុត្តរនិកាយ (បុ-វិ)
8410 វិនយបិដក (បុ-វិ)
8411 អភិធម្មបិដក (បុ-វិ)
8412 អដ្ឋកថា (បុ-វិ)
8413 និរុត្តិទីបនី
8414 បរមត្ថទីបនី សង្គហមហាដីកាបាឋ
8415 អនុទីបនីបាឋ
8416 បដ្ឋានុទ្ទេស ទីបនីបាឋ
8417 នមក្ការដីកា
8418 មហាបណាមបាឋ
8419 លក្ខណាតោ ពុទ្ធថោមនាគាថា
8420 សុតវន្ទនា
8421 កមលាញ្ជលិ
8422 ជិនាលង្ការ
8423 បជ្ជមធុ
8424 ពុទ្ធគុណគាថាវលី
8425 ចូឡគន្ថវង្ស
8427 សាសនវង្ស
8426 មហាវង្ស
8429 មោគ្គល្លានព្យាករណំ
8428 កច្ចាយនព្យាករណំ
8430 សទ្ទនីតិប្បករណំ (បទមាលា)
8431 សទ្ទនីតិប្បករណំ (ធាតុមាលា)
8432 បទរូបសិទ្ធិ
8433 មោគ្គល្លានបញ្ចិកា
8434 បយោគសិទ្ធិបាឋ
8435 វុត្តោទយបាឋ
8436 អភិធានប្បទីបិកាបាឋ
8437 អភិធានប្បទីបិកាដីកា
8438 សុពោធាលង្ការបាឋ
8439 សុពោធាលង្ការដីកា
8440 បាលាវតារ គណ្ឋិបទត្ថវិនិច្ឆយសារ
8446 កវិទប្បណនីតិ
8447 នីតិមញ្ជរី
8445 ធម្មនីតិ
8444 មហារហនីតិ
8441 លោកនីតិ
8442 សុត្តន្តនីតិ
8443 សូរស្សតិនីតិ
8450 ចាណក្យនីតិ
8448 នរទក្ខទីបនី
8449 ចតុរារក្ខទីបនី
8451 រសវាហិនី
8452 សីមវិសោធនីបាឋ
8453 វេស្សន្តរគីតិ
8454 មោគ្គល្លាន វុត្តិវិវរណបញ្ចិកា
8455 ថូបវង្ស
8456 ទាឋាវង្ស
8457 ធាតុបាឋវិលាសិនិយា
8458 ធាតុវង្ស
8459 ហត្ថវនគល្លវិហារវង្ស
8460 ជិនចរិតយ
8461 ជិនវង្សទីបំ
8462 តេលកដាហគាថា
8463 មិលិទដីកា
8464 បទមញ្ជរី
8465 បទសាធនំ
8466 សទ្ទពិន្ទុបករណំ
8467 កច្ចាយនធាតុមញ្ជុសា
8468 សាមន្តកូដវណ្ណនា
2101 សីលក្ខន្ធវគ្គបាឡិ
2102 មហាវគ្គបាឡិ (ទីឃ)
2103 បាថិកវគ្គបាឡិ
2201 សីលក្ខន្ធវគ្គអដ្ឋកថា
2202 មហាវគ្គអដ្ឋកថា (ទីឃ)
2203 បាថិកវគ្គអដ្ឋកថា
2301 សីលក្ខន្ធវគ្គដីកា
2302 មហាវគ្គដីកា (ទីឃ)
2303 បាថិកវគ្គដីកា
2304 សីលក្ខន្ធវគ្គ-អភិនវដីកា-១
2305 សីលក្ខន្ធវគ្គ-អភិនវដីកា-២
3101 មូលបណ្ណាសបាឡិ
3102 មជ្ឈិមបណ្ណាសបាឡិ
3103 ឧបរិបណ្ណាសបាឡិ
3201 មូលបណ្ណាសអដ្ឋកថា-១
3202 មូលបណ្ណាសអដ្ឋកថា-២
3203 មជ្ឈិមបណ្ណាសអដ្ឋកថា
3204 ឧបរិបណ្ណាសអដ្ឋកថា
3301 មូលបណ្ណាសដីកា
3302 មជ្ឈិមបណ្ណាសដីកា
3303 ឧបរិបណ្ណាសដីកា
4101 សគាថាវគ្គបាឡិ
4102 និទានវគ្គបាឡិ
4103 ខន្ធវគ្គបាឡិ
4104 សឡាយតនវគ្គបាឡិ
4105 មហាវគ្គបាឡិ (សំយុត្ត)
4201 សគាថាវគ្គអដ្ឋកថា
4202 និទានវគ្គអដ្ឋកថា
4203 ខន្ធវគ្គអដ្ឋកថា
4204 សឡាយតនវគ្គអដ្ឋកថា
4205 មហាវគ្គអដ្ឋកថា (សំយុត្ត)
4301 សគាថាវគ្គដីកា
4302 និទានវគ្គដីកា
4303 ខន្ធវគ្គដីកា
4304 សឡាយតនវគ្គដីកា
4305 មហាវគ្គដីកា (សំយុត្ត)
5101 ឯកកនិបាតបាឡិ
5102 ទុកនិបាតបាឡិ
5103 តិកនិបាតបាឡិ
5104 ចតុក្កនិបាតបាឡិ
5105 បញ្ចកនិបាតបាឡិ
5106 ឆក្កនិបាតបាឡិ
5107 សត្តកនិបាតបាឡិ
5108 អដ្ឋកាទិនិបាតបាឡិ
5109 នវកនិបាតបាឡិ
5110 ទសកនិបាតបាឡិ
5111 ឯកាទសកនិបាតបាឡិ
5201 ឯកកនិបាតអដ្ឋកថា
5202 ទុក-តិក-ចតុក្កនិបាតអដ្ឋកថា
5203 បញ្ចក-ឆក្ក-សត្តកនិបាតអដ្ឋកថា
5204 អដ្ឋកាទិនិបាតអដ្ឋកថា
5301 ឯកកនិបាតដីកា
5302 ទុក-តិក-ចតុក្កនិបាតដីកា
5303 បញ្ចក-ឆក្ក-សត្តកនិបាតដីកា
5304 អដ្ឋកាទិនិបាតដីកា
6101 ខុទ្ទកបាឋបាឡិ
6102 ធម្មបទបាឡិ
6103 ឧទានបាឡិ
6104 ឥតិវុត្តកបាឡិ
6105 សុត្តនិបាតបាឡិ
6106 វិមានវត្ថុបាឡិ
6107 បេតវត្ថុបាឡិ
6108 ថេរគាថាបាឡិ
6109 ថេរីគាថាបាឡិ
6110 អបទានបាឡិ-១
6111 អបទានបាឡិ-២
6112 ពុទ្ធវង្សបាឡិ
6113 ចរិយាបិដកបាឡិ
6114 ជាតកបាឡិ-១
6115 ជាតកបាឡិ-២
6116 មហានិទ្ទេសបាឡិ
6117 ចូឡនិទ្ទេសបាឡិ
6118 បដិសម្ភិទាមគ្គបាឡិ
6119 នេត្តិប្បករណបាឡិ
6120 មិលិន្ទបញ្ហាបាឡិ
6121 បេដកោបទេសបាឡិ
6201 ខុទ្ទកបាឋអដ្ឋកថា
6202 ធម្មបទអដ្ឋកថា-១
6203 ធម្មបទអដ្ឋកថា-២
6204 ឧទានអដ្ឋកថា
6205 ឥតិវុត្តកអដ្ឋកថា
6206 សុត្តនិបាតអដ្ឋកថា-១
6207 សុត្តនិបាតអដ្ឋកថា-២
6208 វិមានវត្ថុអដ្ឋកថា
6209 បេតវត្ថុអដ្ឋកថា
6210 ថេរគាថាអដ្ឋកថា-១
6211 ថេរគាថាអដ្ឋកថា-២
6212 ថេរីគាថាអដ្ឋកថា
6213 អបទានអដ្ឋកថា-១
6214 អបទានអដ្ឋកថា-២
6215 ពុទ្ធវង្សអដ្ឋកថា
6216 ចរិយាបិដកអដ្ឋកថា
6217 ជាតកអដ្ឋកថា-១
6218 ជាតកអដ្ឋកថា-២
6219 ជាតកអដ្ឋកថា-៣
6220 ជាតកអដ្ឋកថា-៤
6221 ជាតកអដ្ឋកថា-៥
6222 ជាតកអដ្ឋកថា-៦
6223 ជាតកអដ្ឋកថា-៧
6224 មហានិទ្ទេសអដ្ឋកថា
6225 ចូឡនិទ្ទេសអដ្ឋកថា
6226 បដិសម្ភិទាមគ្គអដ្ឋកថា-១
6227 បដិសម្ភិទាមគ្គអដ្ឋកថា-២
6228 នេត្តិប្បករណអដ្ឋកថា
6301 នេត្តិប្បករណដីកា
6302 នេត្តិវិភាវិនី
7101 ធម្មសង្គណីបាឡិ
7102 វិភង្គបាឡិ
7103 ធាតុកថាបាឡិ
7104 បុគ្គលបញ្ញត្តិបាឡិ
7105 កថាវត្ថុបាឡិ
7106 យមកបាឡិ-១
7107 យមកបាឡិ-២
7108 យមកបាឡិ-៣
7109 បដ្ឋានបាឡិ-១
7110 បដ្ឋានបាឡិ-២
7111 បដ្ឋានបាឡិ-៣
7112 បដ្ឋានបាឡិ-៤
7113 បដ្ឋានបាឡិ-៥
7201 ធម្មសង្គណិអដ្ឋកថា
7202 សម្មោហវិនោទនីអដ្ឋកថា
7203 បញ្ចបករណអដ្ឋកថា
7301 ធម្មសង្គណី-មូលដីកា
7302 វិភង្គ-មូលដីកា
7303 បញ្ចបករណ-មូលដីកា
7304 ធម្មសង្គណី-អនុដីកា
7305 បញ្ចបករណ-អនុដីកា
7306 អភិធម្មាវតារោ-នាមរូបបរិច្ឆេទោ
7307 អភិធម្មត្ថសង្គហោ
7308 អភិធម្មាវតារ-បុរាណដីកា
7309 អភិធម្មមាតិកាបាឡិ

한국인
팔리 대장경주석서부주석서기타
1101 빠라지카 빨리
1102 빠찟띠야 빨리
1103 마하왁가 빨리 (비나야)
1104 출라왁가 빨리
1105 빠리와라 빨리
1201 빠라지까깐다 앗타카타-1
1202 빠라지까깐다 앗타카타-2
1203 빠찟띠야 앗타카타
1204 마하왁가 앗타카타 (비나야)
1205 출라왁가 앗타카타
1206 빠리와라 앗타카타
1301 사랏타디빠니 띠까-1
1302 사랏타디빠니 띠까-2
1303 사랏타디빠니 띠까-3
1401 드베마띠까빨리
1402 위나야상가하 앗타카타
1403 와지라붓디 띠까
1404 위마띠위노다니 띠까-1
1405 위마띠위노다니 띠까-2
1406 위나야랑까라 띠까-1
1407 위나야랑까라 띠까-2
1408 깡카위따라니뿌라나 띠까
1409 위나야위닛차야-웃따라위닛차야
1410 위나야위닛차야 띠까-1
1411 위나야위닛차야 띠까-2
1412 빠찟땨디요자나빨리
1413 쿳닷시카-물라시카

8401 위숟디막가-1
8402 위숟디막가-2
8403 위숟디막가-마하띠까-1
8404 위숟디막가-마하띠까-2
8405 위숟디막가 니다나까타

8406 디가니까야 (뿌-위)
8407 맛지마니까야 (뿌-위)
8408 삼윳따니까야 (뿌-위)
8409 앙굳따라니까야 (뿌-위)
8410 위나야삐따까 (뿌-위)
8411 아비담마삐따까 (뿌-위)
8412 앗타카타 (뿌-위)
8413 니룻띠디빠니
8414 빠라맛타디빠니 상가하마하띠까빠타
8415 아누디빠니빠타
8416 빳타누ㄸ데사 디빠니빠타
8417 나막까라띠까
8418 마하빠나마빠타
8419 락카나또 붓다토마나가타
8420 수타완다나
8421 까말란자리
8422 지나랑까라
8423 빳자마두
8424 붓다구나가타왈리
8425 출라간타왕사
8427 사사나왕사
8426 마하왕사
8429 목갈라나뱌까라낭
8428 깟차야나뱌까라낭
8430 삿다니띠빠까라낭 (빠다말라)
8431 삿다니띠빠까라낭 (다두말라)
8432 빠다루빠싣디
8433 목갈라나빤찌까
8434 빠요가싣디빠타
8435 붇또다야빠타
8436 아비다나빠디피까빠타
8437 아비다나빠디피까띠까
8438 수보다랑까라빠타
8439 수보다랑까라띠까
8440 발라와따라 간티빠닷타위닛차야사라
8446 까위닷빠나니띠
8447 니띠만자리
8445 담마니띠
8444 마하라하니띠
8441 로까니띠
8442 숫딴따니띠
8443 수랏사띠니띠
8450 짜낙야니띠
8448 나라닥카디빠니
8449 짜뚜라락카디빠니
8451 라사와히니
8452 시마위소다니빠타
8453 웨산따라기띠
8454 목갈라나 붇띠위와라나빤찌까
8455 투빠왕사
8456 다타왕사
8457 다두빠타윌라시니야
8458 다두왕사
8459 핟타와나갈라위하라왕사
8460 지나짜리따야
8461 지나왕사디빵
8462 떼라까타하가타
8463 밀리다띠까
8464 빠다만자리
8465 빠다사다낭
8466 삿다빈두빠까라낭
8467 깟차야나다두만주사
8468 사만따꿋타완나나
2101 실락칸다왁가 빨리
2102 마하왁가 빨리 (디가)
2103 빠티까왁가 빨리
2201 실락칸다왁가 앗타카타
2202 마하왁가 앗타카타 (디가)
2203 빠티까왁가 앗타카타
2301 실락칸다왁가 띠까
2302 마하왁가 띠까 (디가)
2303 빠티까왁가 띠까
2304 실락칸다왁가-아비나와띠까-1
2305 실락칸다왁가-아비나와띠까-2
3101 물라빤나사 빨리
3102 맛지마빤나사 빨리
3103 우빠리빤나사 빨리
3201 물라빤나사 앗타카타-1
3202 물라빤나사 앗타카타-2
3203 맛지마빤나사 앗타카타
3204 우빠리빤나사 앗타카타
3301 물라빤나사 띠까
3302 맛지마빤나사 띠까
3303 우빠리빤나사 띠까
4101 사가타왁가 빨리
4102 니다나왁가 빨리
4103 칸다왁가 빨리
4104 살라야따나왁가 빨리
4105 마하왁가 빨리 (삼윳따)
4201 사가타왁가 앗타카타
4202 니다나왁가 앗타카타
4203 칸다왁가 앗타카타
4204 살라야따나왁가 앗타카타
4205 마하왁가 앗타카타 (삼윳따)
4301 사가타왁가 띠까
4302 니다나왁가 띠까
4303 칸다왁가 띠까
4304 살라야따나왁가 띠까
4305 마하왁가 띠까 (삼윳따)
5101 에까까니빠따 빨리
5102 두까니빠따 빨리
5103 띠까니빠따 빨리
5104 짜뚝까니빠따 빨리
5105 빤짜까니빠따 빨리
5106 착까니빠따 빨리
5107 삿따까니빠따 빨리
5108 앗타까디니빠따 빨리
5109 나와까니빠따 빨리
5110 다사까니빠따 빨리
5111 에까다사까니빠따 빨리
5201 에까까니빠따 앗타카타
5202 두까-띠까-짜뚝까니빠따 앗타카타
5203 빤짜까-착까-삿따까니빠따 앗타카타
5204 앗타까디니빠따 앗타카타
5301 에까까니빠따 띠까
5302 두까-띠까-짜뚝까니빠따 띠까
5303 빤짜까-착까-삿따까니빠따 띠까
5304 앗타까디니빠따 띠까
6101 쿳닥까빠타 빨리
6102 담마빠다 빨리
6103 우다나 빨리
6104 이띠웃따까 빨리
6105 숫따니빠따 빨리
6106 위마나왓투 빨리
6107 베따왓투 빨리
6108 테라가타 빨리
6109 테리가타 빨리
6110 아빠다나 빨리-1
6111 아빠다나 빨리-2
6112 붓다왕사 빨리
6113 짜리야삐따까 빨리
6114 자따까 빨리-1
6115 자따까 빨리-2
6116 마하닷데사 빨리
6117 출라닷데사 빨리
6118 빠티삼비다막가 빨리
6119 넷띠빠까라나 빨리
6120 밀린다빤하 빨리
6121 뻬따꼬빠데사 빨리
6201 쿳닥까빠타 앗타카타
6202 담마빠다 앗타카타-1
6203 담마빠다 앗타카타-2
6204 우다나 앗타카타
6205 이띠웃따까 앗타카타
6206 숫따니빠따 앗타카타-1
6207 숫따니빠따 앗타카타-2
6208 위마나왓투 앗타카타
6209 베따왓투 앗타카타
6210 테라가타 앗타카타-1
6211 테라가타 앗타카타-2
6212 테리가타 앗타카타
6213 아빠다나 앗타카타-1
6214 아빠다나 앗타카타-2
6215 붓다왕사 앗타카타
6216 짜리야삐따까 앗타카타
6217 자따까 앗타카타-1
6218 자따까 앗타카타-2
6219 자따까 앗타카타-3
6220 자따까 앗타카타-4
6221 자따까 앗타카타-5
6222 자따까 앗타카타-6
6223 자따까 앗타카타-7
6224 마하닷데사 앗타카타
6225 출라닷데사 앗타카타
6226 빠티삼비다막가 앗타카타-1
6227 빠티삼비다막가 앗타카타-2
6228 넷띠빠까라나 앗타카타
6301 넷띠빠까라나 띠까
6302 넷띠위바비니
7101 담마상가니 빨리
7102 위방가 빨리
7103 다뚜까타 빨리
7104 뿍갈라빤냣띠 빨리
7105 까타왓투 빨리
7106 야마까 빨리-1
7107 야마까 빨리-2
7108 야마까 빨리-3
7109 빳타나 빨리-1
7110 빳타나 빨리-2
7111 빳타나 빨리-3
7112 빳타나 빨리-4
7113 빳타나 빨리-5
7201 담마상가니 앗타카타
7202 삼모하위노다니 앗타카타
7203 빤짜빠까라나 앗타카타
7301 담마상가니-물라띠까
7302 위방가-물라띠까
7303 빤짜빠까라나-물라띠까
7304 담마상가니-아누띠까
7305 빤짜빠까라나-아누띠까
7306 아비담마와따로-나마루빠빠릳체도
7307 아비담맛타상가호
7308 아비담마와따라-뿌라나띠까
7309 아비담마마띠까빨리

ອັກສອນລາວ
ປາລີອັດຖະກະຖາຏີກາອັນຍາ
1101 ປາຣາຊິກະ ປາລີ
1102 ປາຈິດຕິຍະ ປາລີ
1103 ມະຫາວັກຄະ ປາລີ (ວິໄນ)
1104 ຈູລະວັກຄະ ປາລີ
1105 ປະລິວາລະ ປາລີ
1201 ປາຣາຊິກະກັນທະ ອັດຖະກະຖາ-1
1202 ປາຣາຊິກະກັນທະ ອັດຖະກະຖາ-2
1203 ປາຈິດຕິຍະ ອັດຖະກະຖາ
1204 ມະຫາວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ (ວິໄນ)
1205 ຈູລະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
1206 ປະລິວາລະ ອັດຖະກະຖາ
1301 ສາຣັດຖະທີປະນີ ຏີກາ-1
1302 ສາຣັດຖະທີປະນີ ຏີກາ-2
1303 ສາຣັດຖະທີປະນີ ຏີກາ-3
1401 ທເວມາຕິກາປາລີ
1402 ວິນະຍະສັງຄະຫະ ອັດຖະກະຖາ
1403 ວະຊິລະພຸດທິ ຏີກາ
1404 ວິມະຕິວິໂນທະນີ ຏີກາ-1
1405 ວິມະຕິວິໂນທະນີ ຏີກາ-2
1406 ວິນະຍາລັງກາລະ ຏີກາ-1
1407 ວິນະຍາລັງກາລະ ຏີກາ-2
1408 ກັງຂາວິຕະຣະນີປຸຣານະ ຏີກາ
1409 ວິນະຍະວິນິດສະຍະ-ອຸຕຕະຣະວິນິດສະຍະ
1410 ວິນະຍະວິນິດສະຍະ ຏີກາ-1
1411 ວິນະຍະວິນິດສະຍະ ຏີກາ-2
1412 ປາຈິຕະຍາທິໂຍຊະນາປາລີ
1413 ຂຸທະທະສິກຂາ-ມູລະສິກຂາ

8401 ວິສຸດທິມັກຄະ-1
8402 ວິສຸດທິມັກຄະ-2
8403 ວິສຸດທິມັກຄະ-ມະຫາຏີກາ-1
8404 ວິສຸດທິມັກຄະ-ມະຫາຏີກາ-2
8405 ວິສຸດທິມັກຄະ ນິທານະກະຖາ

8406 ທີຆະນິກາຍະ (ປຸ-ວິ)
8407 ມັດຊິມະນິກາຍະ (ປຸ-ວິ)
8408 ສັງຍຸຕຕະນິກາຍະ (ປຸ-ວິ)
8409 ອັງຄຸຕຕະລະນິກາຍະ (ປຸ-ວິ)
8410 ວິນະຍະປິຕະກະ (ປຸ-ວິ)
8411 ອະພິທັມມະປິຕະກະ (ປຸ-ວິ)
8412 ອັດຖະກະຖາ (ປຸ-ວິ)
8413 ນິລຸຕຕິທີປະນີ
8414 ປະຣະມັດຖະທີປະນີ ສັງຄະຫະມະຫາຏີກາປາຖະ
8415 ອະນຸທີປະນີປາຖະ
8416 ປັດຖານຸທເທສະ ທີປະນີປາຖະ
8417 ນະມັກກາລະຏີກາ
8418 ມະຫາປະຖາມະປາຖະ
8419 ລັກຂະນາໂຕ ພຸດທະຖະມະນາຄາຖາ
8420 ສຸຕະວັນທະນາ
8421 ກະມະລາຍຈະລິ
8422 ຊິນາລັງກາລະ
8423 ປັດຊະມະທຸ
8424 ພຸດທະຄຸນະຄາຖາວະລີ
8425 ຈູລະຄັນຖະວັງສະ
8426 ມະຫາວັງສະ
8427 ສາສະນະວັງສະ
8428 ກັດຈາຍະນະພະຍາກະລະນັງ
8429 ມົກຄັນທານະພະຍາກະລະນັງ
8430 ສັດທະນີຕິປະກະລະນັງ (ປະທະມາລາ)
8431 ສັດທະນີຕິປະກະລະນັງ (ຘາຕຸມາລາ)
8432 ປະທະຣູປະສິດທິ
8433 ໂມຄັນທານະປັນຈິກາ
8434 ປະໂຍຄະສິດທິປາຖະ
8435 ວຸຕະໂທຍະປາຖະ
8436 ອະພິທານະປະປະທີປິກາປາຖະ
8437 ອະພິທານະປະປະທີປິກາຏີກາ
8438 ສຸໂພທາລັງກາລະປາຖະ
8439 ສຸໂພທາລັງກາລະຏີກາ
8440 ພາລາວະຕາລະ ຄັນຖິປະທັດຖະວິນິດສະຍະສາລະ
8441 ໂລກະນີຕິ
8442 ສຸດຕັນຕະນີຕິ
8443 ສູລັດສະຕິນີຕິ
8444 ມະຫາລະຫະນີຕິ
8445 ທັມມະນີຕິ
8446 ກະວິທັບປະຖານີຕິ
8447 ນີຕິມັນຊະລີ
8448 ນະລະທັກຂະທີປະນີ
8449 ຈະຕຸຣາລັກຂະທີປະນີ
8450 ຈານັກຍະນີຕິ
8451 ລະສະວາຫິນີ
8452 ສີມາວິໂສທະນີປາຖະ
8453 ເວສສັນຕະລະຄີຕິ
8454 ໂມຄັນທານະ ວຸຕຕິວິວະລະນະປັນຈິກາ
8455 ຖູປະວັງສະ
8456 ທາຐາວັງສະ
8457 ຘາຕຸປາຖະວິລາສິນີຍາ
8458 ຘາຕຸວັງສະ
8459 ຫັດຖະວະນະຄັນລະວິຫາລະວັງສະ
8460 ຊິນະຈະລິຕະຍະ
8461 ຊິນະວັງສະທີປັງ
8462 ເຕລະກະຕາຫາຄາຖາ
8463 ມິລິທະຏີກາ
8464 ປະທະມັນຊະລີ
8465 ປະທະສາຘະນັງ
8466 ສັດທະພິນທຸປະກະລະນັງ
8467 ກັດຈາຍະນະຘາຕຸມັນຊຸສາ
8468 ສາມັນຕະກູຏະວັນນະນາ
2101 ສີລັກຂັນທະວັກຄະ ປາລີ
2102 ມະຫາວັກຄະ ປາລີ (ທີຆະ)
2103 ປາຖິກະວັກຄະ ປາລີ
2201 ສີລັກຂັນທະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
2202 ມະຫາວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ (ທີຆະ)
2203 ປາຖິກະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
2301 ສີລັກຂັນທະວັກຄະ ຏີກາ
2302 ມະຫາວັກຄະ ຏີກາ (ທີຆະ)
2303 ປາຖິກະວັກຄະ ຏີກາ
2304 ສີລັກຂັນທະວັກຄະ-ອະພິນະວະຏີກາ-1
2305 ສີລັກຂັນທະວັກຄະ-ອະພິນະວະຏີກາ-2
3101 ມູລະປັນຍາສະ ປາລີ
3102 ມັດຊິມະປັນຍາສະ ປາລີ
3103 ອຸປະລິປັນຍາສະ ປາລີ
3201 ມູລະປັນຍາສະ ອັດຖະກະຖາ-1
3202 ມູລະປັນຍາສະ ອັດຖະກະຖາ-2
3203 ມັດຊິມະປັນຍາສະ ອັດຖະກະຖາ
3204 ອຸປະລິປັນຍາສະ ອັດຖະກະຖາ
3301 ມູລະປັນຍາສະ ຏີກາ
3302 ມັດຊິມະປັນຍາສະ ຏີກາ
3303 ອຸປະລິປັນຍາສະ ຏີກາ
4101 ສະຄາຖາວັກຄະ ປາລີ
4102 ນິທານະວັກຄະ ປາລີ
4103 ຂັນທະວັກຄະ ປາລີ
4104 ສະຫຼາຍາຕະນະວັກຄະ ປາລີ
4105 ມະຫາວັກຄະ ປາລີ (ສັງຍຸຕຕະ)
4201 ສະຄາຖາວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
4202 ນິທານະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
4203 ຂັນທະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
4204 ສະຫຼາຍາຕະນະວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ
4205 ມະຫາວັກຄະ ອັດຖະກະຖາ (ສັງຍຸຕຕະ)
4301 ສະຄາຖາວັກຄະ ຏີກາ
4302 ນິທານະວັກຄະ ຏີກາ
4303 ຂັນທະວັກຄະ ຏີກາ
4304 ສະຫຼາຍາຕະນະວັກຄະ ຏີກາ
4305 ມະຫາວັກຄະ ຏີກາ (ສັງຍຸຕຕະ)
5101 ເອກະກະນິປາຕະ ປາລີ
5102 ທຸກະນິປາຕະ ປາລີ
5103 ຕິກະນິປາຕະ ປາລີ
5104 ຈະຕຸກກະນິປາຕະ ປາລີ
5105 ປັຈຈະກະນິປາຕະ ປາລີ
5106 ຉັກກະນິປາຕະ ປາລີ
5107 ສັດຕະກະນິປາຕະ ປາລີ
5108 ອັດຖະກາທິນິປາຕະ ປາລີ
5109 ນະວະກະນິປາຕະ ປາລີ
5110 ທະສະກະນິປາຕະ ປາລີ
5111 ເອກາທະສະກະນິປາຕະ ປາລີ
5201 ເອກະກະນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ
5202 ທຸກະ-ຕິກະ-ຈະຕຸກກະນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ
5203 ປັຈຈະກະ-ຉັກກະ-ສັດຕະກະນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ
5204 ອັດຖະກາທິນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ
5301 ເອກະກະນິປາຕະ ຏີກາ
5302 ທຸກະ-ຕິກະ-ຈະຕຸກກະນິປາຕະ ຏີກາ
5303 ປັຈຈະກະ-ຉັກກະ-ສັດຕະກະນິປາຕະ ຏີກາ
5304 ອັດຖະກາທິນິປາຕະ ຏີກາ
6101 ຂຸທະທະກະປາຖະ ປາລີ
6102 ທຳມະປະທະ ປາລີ
6103 ອຸທານະ ປາລີ
6104 ອິຕິວຸຕຕະກະ ປາລີ
6105 ສຸດຕະນິປາຕະ ປາລີ
6106 ວິມານະວັດຖຸ ປາລີ
6107 ເປຕະວັດຖຸ ປາລີ
6108 ເຖລະຄາຖາ ປາລີ
6109 ເຖລີຄາຖາ ປາລີ
6110 ອະປະທານະ ປາລີ-1
6111 ອະປະທານະ ປາລີ-2
6112 ພຸດທະວັງສະ ປາລີ
6113 ຈະຣິຍາປິຕະກະ ປາລີ
6114 ຊາຕະກະ ປາລີ-1
6115 ຊາຕະກະ ປາລີ-2
6116 ມະຫານິທເທສະ ປາລີ
6117 ຈູລະນິທເທສະ ປາລີ
6118 ປະຕິສັມພິທາມັກຄະ ປາລີ
6119 ເນຕຕິປະກະລະນະ ປາລີ
6120 ມິລິນທະປັນຫາ ປາລີ
6121 ເປຏະກົປເທສະ ປາລີ
6201 ຂຸທະທະກະປາຖະ ອັດຖະກະຖາ
6202 ທຳມະປະທະ ອັດຖະກະຖາ-1
6203 ທຳມະປະທະ ອັດຖະກະຖາ-2
6204 ອຸທານະ ອັດຖະກະຖາ
6205 ອິຕິວຸຕຕະກະ ອັດຖະກະຖາ
6206 ສຸດຕະນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ-1
6207 ສຸດຕະນິປາຕະ ອັດຖະກະຖາ-2
6208 ວິມານະວັດຖຸ ອັດຖະກະຖາ
6209 ເປຕະວັດຖຸ ອັດຖະກະຖາ
6210 ເຖລະຄາຖາ ອັດຖະກະຖາ-1
6211 ເຖລະຄາຖາ ອັດຖະກະຖາ-2
6212 ເຖລີຄາຖາ ອັດຖະກະຖາ
6213 ອະປະທານະ ອັດຖະກະຖາ-1
6214 ອະປະທານະ ອັດຖະກະຖາ-2
6215 ພຸດທະວັງສະ ອັດຖະກະຖາ
6216 ຈະຣິຍາປິຕະກະ ອັດຖະກະຖາ
6217 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-1
6218 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-2
6219 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-3
6220 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-4
6221 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-5
6222 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-6
6223 ຊາຕະກະ ອັດຖະກະຖາ-7
6224 ມະຫານິທເທສະ ອັດຖະກະຖາ
6225 ຈູລະນິທເທສະ ອັດຖະກະຖາ
6226 ປະຕິສັມພິທາມັກຄະ ອັດຖະກະຖາ-1
6227 ປະຕິສັມພິທາມັກຄະ ອັດຖະກະຖາ-2
6228 ເນຕຕິປະກະລະນະ ອັດຖະກະຖາ
6301 ເນຕຕິປະກະລະນະ ຏີກາ
6302 ເນຕຕິວິພາວິນີ
7101 ທຳມະສັງຄະນີ ປາລີ
7102 ວິພັງຄະ ປາລີ
7103 ຘາຕຸກະຖາ ປາລີ
7104 ປຸກຄະລະປັນຍັດຕິ ປາລີ
7105 ກະຖາວັດຖຸ ປາລີ
7106 ຍະມະກະ ປາລີ-1
7107 ຍະມະກະ ປາລີ-2
7108 ຍະມະກະ ປາລີ-3
7109 ປັດຖານະ ປາລີ-1
7110 ປັດຖານະ ປາລີ-2
7111 ປັດຖານະ ປາລີ-3
7112 ປັດຖານະ ປາລີ-4
7113 ປັດຖານະ ປາລີ-5
7201 ທຳມະສັງຄະນິ ອັດຖະກະຖາ
7202 ສັມໂມຫະວິໂນທະນີ ອັດຖະກະຖາ
7203 ປັຈຈະປະກະລະນະ ອັດຖະກະຖາ
7301 ທຳມະສັງຄະນີ-ມູລະຏີກາ
7302 ວິພັງຄະ-ມູລະຏີກາ
7303 ປັຈຈະປະກະລະນະ-ມູລະຏີກາ
7304 ທຳມະສັງຄະນີ-ອະນຸຏີກາ
7305 ປັຈຈະປະກະລະນະ-ອະນຸຏີກາ
7306 ອະພິທັມມາວະຕາໂຣ-ນາມະຣູປະປະຣິຈເທໂທ
7307 ອະພິທັມມັດຖະສັງຄະໂຫ
7308 ອະພິທັມມາວະຕາລະ-ປຸຣານະຏີກາ
7309 ອະພິທັມມາມາຕິກາປາລີ

मराठी
पाळीअट्ठकथाटीकाअन्य
1101 पाराजिक पाळी
1102 पाचित्तिय पाळी
1103 महावग्ग पाळी (विनय)
1104 चूळवग्ग पाळी
1105 परिवार पाळी
1201 पाराजिककंड अट्ठकथा-१
1202 पाराजिककंड अट्ठकथा-२
1203 पाचित्तिय अट्ठकथा
1204 महावग्ग अट्ठकथा (विनय)
1205 चूळवग्ग अट्ठकथा
1206 परिवार अट्ठकथा
1301 सारत्थदीपनी टीका-१
1302 सारत्थदीपनी टीका-२
1303 सारत्थदीपनी टीका-३
1401 द्वेमातिकापाळी
1402 विनयसंगह अट्ठकथा
1403 वजिरबुद्धि टीका
1404 विमतिविनोदनी टीका-१
1405 विमतिविनोदनी टीका-२
1406 विनयालंकार टीका-१
1407 विनयालंकार टीका-२
1408 कंखावितरणीपुराण टीका
1409 विनयविनिच्छय-उत्तरविनिच्छय
1410 विनयविनिच्छय टीका-१
1411 विनयविनिच्छय टीका-२
1412 पाचित्यादियोजनापाळी
1413 खुद्दसिक्खा-मूलसिक्खा

8401 विसुद्धिमग्ग-१
8402 विसुद्धिमग्ग-२
8403 विसुद्धिमग्ग-महाटीका-१
8404 विसुद्धिमग्ग-महाटीका-२
8405 विसुद्धिमग्ग निदानकथा

8406 दीघनिकाय (पु-वि)
8407 मज्झिमनिकाय (पु-वि)
8408 संयुत्तनिकाय (पु-वि)
8409 अंगुत्तरनिकाय (पु-वि)
8410 विनयपिटक (पु-वि)
8411 अभिधम्मपिटक (पु-वि)
8412 अट्ठकथा (पु-वि)
8413 निरुत्तिदीपनी
8414 परमत्थदीपनी संगहमहाटीकापाठ
8415 अनुदीपनीपाठ
8416 पट्ठानुद्देस दीपनीपाठ
8417 नमक्कारटीका
8418 महापणामपाठ
8419 लक्खणातो बुद्धथोमनागाथा
8420 सुतवंदना
8421 कमलांजलि
8422 जिनालंकार
8423 पज्जमधु
8424 बुद्धगुणगाथावली
8425 चूळगंथवंस
8426 महावंस
8427 सासनवंस
8428 कच्चायनव्याकरणं
8429 मोग्गल्लानव्याकरणं
8430 सद्दनीतिप्पकरणं (पदमाला)
8431 सद्दनीतिप्पकरणं (धातुमाला)
8432 पदरूपसिद्धि
8433 मोग्गल्लानपंचिका
8434 पयोगसिद्धिपाठ
8435 वुत्तोदयपाठ
8436 अभिधानप्पदीपिकापाठ
8437 अभिधानप्पदीपिकाटीका
8438 सुबोधालंकारपाठ
8439 सुबोधालंकारटीका
8440 बालावतार गंठिपदत्थविनिच्छयसार
8441 लोकनीति
8442 सुत्तंतनीति
8443 सूरस्सतीनीति
8444 महारहनीति
8445 धम्मनीति
8446 कविदप्पणनीति
8447 नीतिमंजरी
8448 नरदक्खदीपनी
8449 चतुरारक्खदीपनी
8450 चाणक्यनीति
8451 रसवाहिनी
8452 सीमाविसोधनीपाठ
8453 वेस्संतरगीति
8454 मोग्गल्लान वुत्तिविवरणपंचिका
8455 थूपवंस
8456 दाठावंस
8457 धातुपाठविलासिनिया
8458 धातुवंस
8459 हत्थवनगल्लविहारवंस
8460 जिनचरितय
8461 जिनवंसदीपं
8462 तेलकटाहगाथा
8463 मिलिदटीका
8464 पदमंजरी
8465 पदसाधनं
8466 सद्दबिंदुपकरणं
8467 कच्चायनधातुमंजुसा
8468 सामंतकूटवण्णना
2101 सीलक्खंधवग्ग पाळी
2102 महावग्ग पाळी (दीघ)
2103 पाथिकवग्ग पाळी
2201 सीलक्खंधवग्ग अट्ठकथा
2202 महावग्ग अट्ठकथा (दीघ)
2203 पाथिकवग्ग अट्ठकथा
2301 सीलक्खंधवग्ग टीका
2302 महावग्ग टीका (दीघ)
2303 पाथिकवग्ग टीका
2304 सीलक्खंधवग्ग-अभिनवटीका-१
2305 सीलक्खंधवग्ग-अभिनवटीका-२
3101 मूलपण्णास पाळी
3102 मज्झिमपण्णास पाळी
3103 उपरिपण्णास पाळी
3201 मूलपण्णास अट्ठकथा-१
3202 मूलपण्णास अट्ठकथा-२
3203 मज्झिमपण्णास अट्ठकथा
3204 उपरिपण्णास अट्ठकथा
3301 मूलपण्णास टीका
3302 मज्झिमपण्णास टीका
3303 उपरिपण्णास टीका
4101 सगाथावग्ग पाळी
4102 निदानवग्ग पाळी
4103 खंधवग्ग पाळी
4104 सळायतनवग्ग पाळी
4105 महावग्ग पाळी (संयुत्त)
4201 सगाथावग्ग अट्ठकथा
4202 निदानवग्ग अट्ठकथा
4203 खंधवग्ग अट्ठकथा
4204 सळायतनवग्ग अट्ठकथा
4205 महावग्ग अट्ठकथा (संयुत्त)
4301 सगाथावग्ग टीका
4302 निदानवग्ग टीका
4303 खंधवग्ग टीका
4304 सळायतनवग्ग टीका
4305 महावग्ग टीका (संयुत्त)
5101 एककनिपात पाळी
5102 दुकनिपात पाळी
5103 तिकनिपात पाळी
5104 चतुक्कनिपात पाळी
5105 पंचकनिपात पाळी
5106 छक्कनिपात पाळी
5107 सत्तकनिपात पाळी
5108 अट्ठकादिनिपात पाळी
5109 नवकनिपात पाळी
5110 दसकनिपात पाळी
5111 एकादसकनिपात पाळी
5201 एककनिपात अट्ठकथा
5202 दुक-तिक-चतुक्कनिपात अट्ठकथा
5203 पंचक-छक्क-सत्तकनिपात अट्ठकथा
5204 अट्ठकादिनिपात अट्ठकथा
5301 एककनिपात टीका
5302 दुक-तिक-चतुक्कनिपात टीका
5303 पंचक-छक्क-सत्तकनिपात टीका
5304 अट्ठकादिनिपात टीका
6101 खुद्दकपाठ पाळी
6102 धम्मपद पाळी
6103 उदान पाळी
6104 इतिवुत्तक पाळी
6105 सुत्तनिपात पाळी
6106 विमानवत्थु पाळी
6107 पेतवत्थु पाळी
6108 थेरगाथा पाळी
6109 थेरीगाथा पाळी
6110 अपदान पाळी-१
6111 अपदान पाळी-२
6112 बुद्धवंस पाळी
6113 चरियापिटक पाळी
6114 जातक पाळी-१
6115 जातक पाळी-२
6116 महानिद्देस पाळी
6117 चूळनिद्देस पाळी
6118 पटिसंभिदामग्ग पाळी
6119 नेत्तिप्पकरण पाळी
6120 मिलिंदपंह पाळी
6121 पेटकोपदेस पाळी
6201 खुद्दकपाठ अट्ठकथा
6202 धम्मपद अट्ठकथा-१
6203 धम्मपद अट्ठकथा-२
6204 उदान अट्ठकथा
6205 इतिवुत्तक अट्ठकथा
6206 सुत्तनिपात अट्ठकथा-१
6207 सुत्तनिपात अट्ठकथा-२
6208 विमानवत्थु अट्ठकथा
6209 पेतवत्थु अट्ठकथा
6210 थेरगाथा अट्ठकथा-१
6211 थेरगाथा अट्ठकथा-२
6212 थेरीगाथा अट्ठकथा
6213 अपदान अट्ठकथा-१
6214 अपदान अट्ठकथा-२
6215 बुद्धवंस अट्ठकथा
6216 चरियापिटक अट्ठकथा
6217 जातक अट्ठकथा-१
6218 जातक अट्ठकथा-२
6219 जातक अट्ठकथा-३
6220 जातक अट्ठकथा-४
6221 जातक अट्ठकथा-५
6222 जातक अट्ठकथा-६
6223 जातक अट्ठकथा-७
6224 महानिद्देस अट्ठकथा
6225 चूळनिद्देस अट्ठकथा
6226 पटिसंभिदामग्ग अट्ठकथा-१
6227 पटिसंभिदामग्ग अट्ठकथा-२
6228 नेत्तिप्पकरण अट्ठकथा
6301 नेत्तिप्पकरण टीका
6302 नेत्तिविभाविनी
7101 धम्मसंगणी पाळी
7102 विभंग पाळी
7103 धातुकथा पाळी
7104 पुग्गलपंयत्ति पाळी
7105 कथावत्थु पाळी
7106 यमक पाळी-१
7107 यमक पाळी-२
7108 यमक पाळी-३
7109 पट्ठान पाळी-१
7110 पट्ठान पाळी-२
7111 पट्ठान पाळी-३
7112 पट्ठान पाळी-४
7113 पट्ठान पाळी-५
7201 धम्मसंगणि अट्ठकथा
7202 सम्मोहविनोदनी अट्ठकथा
7203 पंचपकरण अट्ठकथा
7301 धम्मसंगणी-मूलटीका
7302 विभंग-मूलटीका
7303 पंचपकरण-मूलटीका
7304 धम्मसंगणी-अनुटीका
7305 पंचपकरण-अनुटीका
7306 अभिधम्मावतारो-नामरूपपरिच्छेदो
7307 अभिधम्मत्थसंगहो
7308 अभिधम्मावतार-पुराणटीका
7309 अभिधम्ममातिकापाळी

မြန်မာ
ပါဠိတော်အဋ္ဌကထာဋီကာအခြား
1101 ပါရာဇိက ပါဠိ
1102 ပါစိတ္တိယ ပါဠိ
1103 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (ဝိနယ)
1104 စူဠဝဂ္ဂ ပါဠိ
1105 ပရိဝါရ ပါဠိ
1201 ပါရာဇိကကဏ္ဍ အဋ္ဌကထာ-၁
1202 ပါရာဇိကကဏ္ဍ အဋ္ဌကထာ-၂
1203 ပါစိတ္တိယ အဋ္ဌကထာ
1204 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (ဝိနယ)
1205 စူဠဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
1206 ပရိဝါရ အဋ္ဌကထာ
1301 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၁
1302 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၂
1303 သာရတ္ထဒီပနီ ဋီကာ-၃
1401 ဒွေမာတိကာပါဠိ
1402 ဝိနယသင်္ဂဟ အဋ္ဌကထာ
1403 ဝဇိရဗုဒ္ဓိ ဋီကာ
1404 ဝိမတိဝိနောဒနီ ဋီကာ-၁
1405 ဝိမတိဝိနောဒနီ ဋီကာ-၂
1406 ဝိနယာလင်္ကာရ ဋီကာ-၁
1407 ဝိနယာလင်္ကာရ ဋီကာ-၂
1408 ကင်္ခာဝိတရဏီပုရာဏ ဋီကာ
1409 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ-ဥတ္တရဝိနိစ္ဆယ
1410 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ ဋီကာ-၁
1411 ဝိနယဝိနိစ္ဆယ ဋီကာ-၂
1412 ပါစိတျာဒိယောဇနာပါဠိ
1413 ခုဒ္ဒသိက္ခာ-မူလသိက္ခာ

8401 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-၁
8402 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-၂
8403 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-မဟာဋီကာ-၁
8404 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ-မဟာဋီကာ-၂
8405 ဝိသုဒ္ဓိမဂ္ဂ နိဒါနကထာ

8406 ဒီဃနိကာယ (ပု-ဝိ)
8407 မဇ္ဈိမနိကာယ (ပု-ဝိ)
8408 သံယုတ္တနိကာယ (ပု-ဝိ)
8409 အင်္ဂုတ္တရနိကာယ (ပု-ဝိ)
8410 ဝိနယပိဋက (ပု-ဝိ)
8411 အဘိဓမ္မပိဋက (ပု-ဝိ)
8412 အဋ္ဌကထာ (ပု-ဝိ)
8413 နိရုတ္တိဒီပနီ
8414 ပရမတ္ထဒီပနီ သင်္ဂဟမဟာဋီကာပါဌ
8415 အနုဒီပနီပါဌ
8416 ပဋ္ဌာနုဒ္ဒေသ ဒီပနီပါဌ
8417 နမက္ကာရဋီကာ
8418 မဟာပဏာမပါဌ
8419 လက္ခဏာတော ဗုဒ္ဓထောမနာဂါထာ
8420 သုတဝန္ဒနာ
8421 ကမလာဉ္ဇလိ
8422 ဇိနာလင်္ကာရ
8423 ပဇ္ဇမဓု
8424 ဗုဒ္ဓဂုဏဂါထာဝလီ
8425 စူဠဂန္ထဝံသ
8427 သာသနဝံသ
8426 မဟာဝံသ
8429 မောဂ္ဂလ္လာနဗျာကရဏံ
8428 ကစ္စာယနဗျာကရဏံ
8430 သဒ္ဒနီတိပ္ပကရဏံ (ပဒမာလာ)
8431 သဒ္ဒနီတိပ္ပကရဏံ (ဓါတုမာလာ)
8432 ပဒရူပသိဒ္ဓိ
8433 မောဂလ္လာနပဉ္စိကာ
8434 ပယောဂသိဒ္ဓိပါဌ
8435 ဝုတ္တောဒယပါဌ
8436 အဘိဓါနပ္ပဒီပိကာပါဌ
8437 အဘိဓါနပ္ပဒီပိကာဋီကာ
8438 သုဗောဓါလင်္ကာရပါဌ
8439 သုဗောဓါလင်္ကာရဋီကာ
8440 ဗာလာဝတာရ ဂဏ္ဌိပဒတ္ထဝိနိစ္ဆယသာရ
8446 ကဝိဒပ္ပဏနီတိ
8447 နီတိမဉ္ဇရီ
8445 ဓမ္မနီတိ
8444 မဟာရဟနီတိ
8441 လောကနီတိ
8442 သုတ္တန္တနီတိ
8443 သူရဿတိနီတိ
8450 စာဏကျနီတိ
8448 နရဒက္ခဒီပနီ
8449 စတုရာရက္ခဒီပနီ
8451 ရသဝါဟိနီ
8452 သီမဝိသောဓနီပါဌ
8453 ဝေဿန္တရဂီတိ
8454 မောဂ္ဂလ္လာန ဝုတ္တိဝိဝရဏပဉ္စိကာ
8455 ထူပဝံသ
8456 ဒါဌာဝံသ
8457 ဓါတုပါဌဝိလာသိနိယာ
8458 ဓါတုဝံသ
8459 ဟတ္ထဝနဂလ္လဝိဟာရဝံသ
8460 ဇိနစရိတယ
8461 ဇိနဝံသဒီပံ
8462 တေလကဋာဟဂါထာ
8463 မိလိဒဋီကာ
8464 ပဒမဉ္ဇရီ
8465 ပဒသာဓနံ
8466 သဒ္ဒဗိန္ဒုပကရဏံ
8467 ကစ္စာယနဓါတုမဉ္ဇုသာ
8468 သာမန္တကူဋဝဏ္ဏနာ
2101 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ ပါဠိ
2102 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (ဒီဃ)
2103 ပါထိကဝဂ္ဂ ပါဠိ
2201 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
2202 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (ဒီဃ)
2203 ပါထိကဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
2301 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ ဋီကာ
2302 မဟာဝဂ္ဂ ဋီကာ (ဒီဃ)
2303 ပါထိကဝဂ္ဂ ဋီကာ
2304 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ-အဘိနဝဋီကာ-၁
2305 သီလက္ခန္ဓဝဂ္ဂ-အဘိနဝဋီကာ-၂
3101 မူလပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3102 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3103 ဥပရိပဏ္ဏာသ ပါဠိ
3201 မူလပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ-၁
3202 မူလပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ-၂
3203 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ
3204 ဥပရိပဏ္ဏာသ အဋ္ဌကထာ
3301 မူလပဏ္ဏာသ ဋီကာ
3302 မဇ္ဈိမပဏ္ဏာသ ဋီကာ
3303 ဥပရိပဏ္ဏာသ ဋီကာ
4101 သဂါထာဝဂ္ဂ ပါဠိ
4102 နိဒါနဝဂ္ဂ ပါဠိ
4103 ခန္ဓဝဂ္ဂ ပါဠိ
4104 သဠာယတနဝဂ္ဂ ပါဠိ
4105 မဟာဝဂ္ဂ ပါဠိ (သံယုတ္တ)
4201 သဂါထာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4202 နိဒါနဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4203 ခန္ဓဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4204 သဠာယတနဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ
4205 မဟာဝဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ (သံယုတ္တ)
4301 သဂါထာဝဂ္ဂ ဋီကာ
4302 နိဒါနဝဂ္ဂ ဋီကာ
4303 ခန္ဓဝဂ္ဂ ဋီကာ
4304 သဠာယတနဝဂ္ဂ ဋီကာ
4305 မဟာဝဂ္ဂ ဋီကာ (သံယုတ္တ)
5101 ဧကကနိပါတ ပါဠိ
5102 ဒုကနိပါတ ပါဠိ
5103 တိကနိပါတ ပါဠိ
5104 စတုက္ကနိပါတ ပါဠိ
5105 ပဉ္စကနိပါတ ပါဠိ
5106 ဆက္ကနိပါတ ပါဠိ
5107 သတ္တကနိပါတ ပါဠိ
5108 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ ပါဠိ
5109 နဝကနိပါတ ပါဠိ
5110 ဒသကနိပါတ ပါဠိ
5111 ဧကာဒသကနိပါတ ပါဠိ
5201 ဧကကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5202 ဒုက-တိက-စတုက္ကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5203 ပဉ္စက-ဆက္က-သတ္တကနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5204 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ အဋ္ဌကထာ
5301 ဧကကနိပါတ ဋီကာ
5302 ဒုက-တိက-စတုက္ကနိပါတ ဋီကာ
5303 ပဉ္စက-ဆက္က-သတ္တကနိပါတ ဋီကာ
5304 အဋ္ဌကာဒိနိပါတ ဋီကာ
6101 ခုဒ္ဒကပါဌ ပါဠိ
6102 ဓမ္မပဒ ပါဠိ
6103 ဥဒါန ပါဠိ
6104 ဣတိဝုတ္တက ပါဠိ
6105 သုတ္တနိပါတ ပါဠိ
6106 ဝိမာနဝတ္ထု ပါဠိ
6107 ပေတဝတ္ထု ပါဠိ
6108 ထေရဂါထာ ပါဠိ
6109 ထေရီဂါထာ ပါဠိ
6110 အပဒါန ပါဠိ-၁
6111 အပဒါန ပါဠိ-၂
6112 ဗုဒ္ဓဝံသ ပါဠိ
6113 စရိယာပိဋက ပါဠိ
6114 ဇာတက ပါဠိ-၁
6115 ဇာတက ပါဠိ-၂
6116 မဟာနိဒ္ဒေသ ပါဠိ
6117 စူဠနိဒ္ဒေသ ပါဠိ
6118 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ ပါဠိ
6119 နေတ္တိပ္ပကရဏ ပါဠိ
6120 မိလိန္ဒပဉှ ပါဠိ
6121 ပေဋကောပဒေသ ပါဠိ
6201 ခုဒ္ဒကပါဌ အဋ္ဌကထာ
6202 ဓမ္မပဒ အဋ္ဌကထာ-၁
6203 ဓမ္မပဒ အဋ္ဌကထာ-၂
6204 ဥဒါန အဋ္ဌကထာ
6205 ဣတိဝုတ္တက အဋ္ဌကထာ
6206 သုတ္တနိပါတ အဋ္ဌကထာ-၁
6207 သုတ္တနိပါတ အဋ္ဌကထာ-၂
6208 ဝိမာနဝတ္ထု အဋ္ဌကထာ
6209 ပေတဝတ္ထု အဋ္ဌကထာ
6210 ထေရဂါထာ အဋ္ဌကထာ-၁
6211 ထေရဂါထာ အဋ္ဌကထာ-၂
6212 ထေရီဂါထာ အဋ္ဌကထာ
6213 အပဒါန အဋ္ဌကထာ-၁
6214 အပဒါန အဋ္ဌကထာ-၂
6215 ဗုဒ္ဓဝံသ အဋ္ဌကထာ
6216 စရိယာပိဋက အဋ္ဌကထာ
6217 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၁
6218 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၂
6219 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၃
6220 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၄
6221 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၅
6222 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၆
6223 ဇာတက အဋ္ဌကထာ-၇
6224 မဟာနိဒ္ဒေသ အဋ္ဌကထာ
6225 စူဠနိဒ္ဒေသ အဋ္ဌကထာ
6226 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ-၁
6227 ပဋိသမ္ဘိဒါမဂ္ဂ အဋ္ဌကထာ-၂
6228 နေတ္တိပ္ပကရဏ အဋ္ဌကထာ
6301 နေတ္တိပ္ပကရဏ ဋီကာ
6302 နေတ္တိဝိဘာဝိနီ
7101 ဓမ္မသင်္ဂဏီ ပါဠိ
7102 ဝိဘင်္ဂ ပါဠိ
7103 ဓါတုကထာ ပါဠိ
7104 ပုဂ္ဂလပညတ္တိ ပါဠိ
7105 ကထာဝတ္ထု ပါဠိ
7106 ယမက ပါဠိ-၁
7107 ယမက ပါဠိ-၂
7108 ယမက ပါဠိ-၃
7109 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၁
7110 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၂
7111 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၃
7112 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၄
7113 ပဋ္ဌာန ပါဠိ-၅
7201 ဓမ္မသင်္ဂဏိ အဋ္ဌကထာ
7202 သမ္မောဟဝိနောဒနီ အဋ္ဌကထာ
7203 ပဉ္စပကရဏ အဋ္ဌကထာ
7301 ဓမ္မသင်္ဂဏီ-မူလဋီကာ
7302 ဝိဘင်္ဂ-မူလဋီကာ
7303 ပဉ္စပကရဏ-မူလဋီကာ
7304 ဓမ္မသင်္ဂဏီ-အနုဋီကာ
7305 ပဉ္စပကရဏ-အနုဋီကာ
7306 အဘိဓမ္မာဝတာရော-နာမရူပပရိစ္ဆေဒေါ
7307 အဘိဓမ္မတ္ထသင်္ဂဟော
7308 အဘိဓမ္မာဝတာရ-ပုရာဏဋီကာ
7309 အဘိဓမ္မမာတိကာပါဠိ

português
PáliAṭṭhakathāṬīkāOutro
1101 Ofensas Graves (Pārājika)
1102 Ofensas Leves (Pācittiya)
1103 Grande Seção do Vīnaya (Mahāvagga)
1104 Pequena Seção do Vīnaya (Cūḷavagga)
1105 Apêndice do Vīnaya (Parivāra)
1201 Comentário das Ofensas Graves - Vol. 1
1202 Comentário das Ofensas Graves - Vol. 2
1203 Comentário das Ofensas Leves
1204 Comentário da Grande Seção do Vīnaya
1205 Comentário da Pequena Seção do Vīnaya
1206 Comentário do Apêndice do Vīnaya
1301 Subcomentário que Elucida o Sentido Essencial - Vol. 1
1302 Subcomentário que Elucida o Sentido Essencial - Vol. 2
1303 Subcomentário que Elucida o Sentido Essencial - Vol. 3
1401 Texto das Duas Matrizes
1402 Comentário do Compêndio do Vīnaya
1403 Subcomentário de Vajirabuddhi
1404 Subcomentário que Dissipa Dúvidas - Vol. 1
1405 Subcomentário que Dissipa Dúvidas - Vol. 2
1406 Subcomentário do Ornamento do Vīnaya - Vol. 1
1407 Subcomentário do Ornamento do Vīnaya - Vol. 2
1408 Antigo Subcomentário que Supera Dúvidas
1409 Decisão sobre o Vīnaya e Decisão Superior
1410 Subcomentário da Decisão sobre o Vīnaya - Vol. 1
1411 Subcomentário da Decisão sobre o Vīnaya - Vol. 2
1412 Texto da Aplicação das Regras
1413 Pequeno Treinamento e Treinamento Fundamental

8401 Caminho da Purificação - Vol. 1
8402 Caminho da Purificação - Vol. 2
8403 Grande Subcomentário do Caminho da Purificação - Vol. 1
8404 Grande Subcomentário do Caminho da Purificação - Vol. 2
8405 História da Origem do Caminho da Purificação

8406 Coleção dos Longos Discursos (índice Pāli-Vietnamita)
8407 Coleção dos Discursos Médios (índice Pāli-Vietnamita)
8408 Coleção dos Discursos Agrupados (índice Pāli-Vietnamita)
8409 Coleção dos Discursos Numerados (índice Pāli-Vietnamita)
8410 Cesto da Disciplina (índice Pāli-Vietnamita)
8411 Cesto do Abhidhamma (índice Pāli-Vietnamita)
8412 Comentários (índice Pāli-Vietnamita)
8413 Elucidação da Etimologia
8414 Grande Subcomentário do Compêndio que Elucida o Sentido Supremo
8415 Texto do Subcomentário Elucidativo
8416 Texto Elucidativo sobre a Exposição das Condições
8417 Subcomentário da Saudação
8418 Grande Texto de Saudação
8419 Versos de Louvor a Buda pelos Sinais
8420 Saudação com Recitação
8421 Oferenda de Lótus
8422 Ornamento dos Vencedores
8423 Mel dos Versos
8424 Coleção de Versos sobre as Qualidades de Buda
8425 Pequena Crônica dos Livros
8427 Crônica do Ensinamento
8426 Grande Crônica
8429 Gramática de Moggallāna
8428 Gramática de Kaccāyana
8430 Tratado sobre a Gramática - Série de Palavras
8431 Tratado sobre a Gramática - Série de Raízes
8432 Realização das Formas das Palavras
8433 Comentário de Moggallāna
8434 Texto sobre a Realização da Aplicação
8435 Texto sobre a Origem dos Versos
8436 Texto do Dicionário Iluminado
8437 Subcomentário do Dicionário Iluminado
8438 Texto sobre o Ornamento da Boa Compreensão
8439 Subcomentário do Ornamento da Boa Compreensão
8440 Essência da Decisão sobre os Termos do Glossário de Bālāvatāra
8446 Ética do Poeta
8447 Coleção de Ética
8445 Ética do Dhamma
8444 Grande Ética Secreta
8441 Ética do Mundo
8442 Ética dos Suttas
8443 Ética do Herói
8450 Ética de Cāṇakya
8448 Elucidação sobre os Perigos para os Homens
8449 Elucidação sobre as Quatro Proteções
8451 O Fluxo do Sabor - Histórias Edificantes
8452 Texto sobre a Purificação dos Limites
8453 Canto de Vessantara
8454 Explicação do Comentário de Moggallāna
8455 Crônica das Estupas
8456 Crônica da Relíquia do Dente
8457 O Esplendor da Leitura dos Elementos
8458 Crônica das Relíquias
8459 Crônica do Mosteiro de Hatthavanagalla
8460 História do Vencedor
8461 Ilha da Linhagem dos Vencedores
8462 Versos da Panela de Óleo
8463 Subcomentário de Milinda
8464 Cacho de Flores de Palavras
8465 Realização das Palavras
8466 Tratado sobre os Pontos da Gramática
8467 Coleção de Raízes de Kaccāyana
8468 Descrição do Pico de Sāmantakūṭa
2101 Seção da Moralidade - Dīgha
2102 Grande Seção - Dīgha
2103 Seção de Pāthika - Dīgha
2201 Comentário da Seção da Moralidade - Dīgha
2202 Comentário da Grande Seção - Dīgha
2203 Comentário da Seção de Pāthika - Dīgha
2301 Subcomentário da Seção da Moralidade - Dīgha
2302 Subcomentário da Grande Seção - Dīgha
2303 Subcomentário da Seção de Pāthika - Dīgha
2304 Novo Subcomentário da Seção da Moralidade - Vol. 1
2305 Novo Subcomentário da Seção da Moralidade - Vol. 2
3101 Cinquenta Discursos Fundamentais - Majjhima
3102 Cinquenta Discursos Médios - Majjhima
3103 Cinquenta Discursos Superiores - Majjhima
3201 Comentário dos Cinquenta Fundamentais - Vol. 1
3202 Comentário dos Cinquenta Fundamentais - Vol. 2
3203 Comentário dos Cinquenta Médios
3204 Comentário dos Cinquenta Superiores
3301 Subcomentário dos Cinquenta Fundamentais
3302 Subcomentário dos Cinquenta Médios
3303 Subcomentário dos Cinquenta Superiores
4101 Seção com Versos - Saṃyutta
4102 Seção das Causas - Saṃyutta
4103 Seção dos Agregados - Saṃyutta
4104 Seção das Seis Bases dos Sentidos - Saṃyutta
4105 Grande Seção - Saṃyutta
4201 Comentário da Seção com Versos - Saṃyutta
4202 Comentário da Seção das Causas - Saṃyutta
4203 Comentário da Seção dos Agregados - Saṃyutta
4204 Comentário da Seção das Seis Bases - Saṃyutta
4205 Comentário da Grande Seção - Saṃyutta
4301 Subcomentário da Seção com Versos - Saṃyutta
4302 Subcomentário da Seção das Causas - Saṃyutta
4303 Subcomentário da Seção dos Agregados - Saṃyutta
4304 Subcomentário da Seção das Seis Bases - Saṃyutta
4305 Subcomentário da Grande Seção - Saṃyutta
5101 Grupos de Um - Aṅguttara
5102 Grupos de Dois - Aṅguttara
5103 Grupos de Três - Aṅguttara
5104 Grupos de Quatro - Aṅguttara
5105 Grupos de Cinco - Aṅguttara
5106 Grupos de Seis - Aṅguttara
5107 Grupos de Sete - Aṅguttara
5108 Grupos de Oito, etc. - Aṅguttara
5109 Grupos de Nove - Aṅguttara
5110 Grupos de Dez - Aṅguttara
5111 Grupos de Onze - Aṅguttara
5201 Comentário dos Grupos de Um - Aṅguttara
5202 Comentário dos Grupos de Dois, Três e Quatro
5203 Comentário dos Grupos de Cinco, Seis e Sete
5204 Comentário dos Grupos de Oito, etc.
5301 Subcomentário dos Grupos de Um - Aṅguttara
5302 Subcomentário dos Grupos de Dois, Três e Quatro
5303 Subcomentário dos Grupos de Cinco, Seis e Sete
5304 Subcomentário dos Grupos de Oito, etc.
6101 Pequena Leitura (Khuddakapāṭha)
6102 Versos do Dhamma (Dhammapada)
6103 Exclamações Inspiradas (Udāna)
6104 Assim Foi Dito (Itivuttaka)
6105 Coleção de Discursos (Suttanipāta)
6106 Histórias das Mansões Celestiais
6107 Histórias dos Fantasmas
6108 Versos dos Monges Anciãos
6109 Versos das Monjas Anciãs
6110 Histórias Passadas - Vol. 1
6111 Histórias Passadas - Vol. 2
6112 História dos Budas (Buddhavaṃsa)
6113 Cesto das Condutas (Cariyāpiṭaka)
6114 Histórias de Nascimentos - Vol. 1
6115 Histórias de Nascimentos - Vol. 2
6116 Grande Exposição (Mahāniddesa)
6117 Pequena Exposição (Cūḷaniddesa)
6118 Caminho da Discriminação Analítica
6119 O Guia (Nettippakaraṇa)
6120 As Perguntas de Milinda
6121 Instrução do Cesto (Peṭakopadesa)
6201 Comentário da Pequena Leitura
6202 Comentário do Dhammapada - Vol. 1
6203 Comentário do Dhammapada - Vol. 2
6204 Comentário do Udāna
6205 Comentário do Itivuttaka
6206 Comentário do Suttanipāta - Vol. 1
6207 Comentário do Suttanipāta - Vol. 2
6208 Comentário das Histórias das Mansões
6209 Comentário das Histórias dos Fantasmas
6210 Comentário dos Versos dos Monges - Vol. 1
6211 Comentário dos Versos dos Monges - Vol. 2
6212 Comentário dos Versos das Monjas
6213 Comentário das Histórias Passadas - Vol. 1
6214 Comentário das Histórias Passadas - Vol. 2
6215 Comentário da História dos Budas
6216 Comentário do Cesto das Condutas
6217 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 1
6218 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 2
6219 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 3
6220 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 4
6221 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 5
6222 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 6
6223 Comentário das Histórias de Nascimentos - Vol. 7
6224 Comentário da Grande Exposição
6225 Comentário da Pequena Exposição
6226 Comentário do Caminho da Discriminação - Vol. 1
6227 Comentário do Caminho da Discriminação - Vol. 2
6228 Comentário do Guia
6301 Subcomentário do Guia
6302 Elucidação do Guia
7101 Enumeração dos Fenômenos (Dhammasaṅgaṇī)
7102 Análise (Vibhaṅga)
7103 Discurso sobre os Elementos (Dhātukathā)
7104 Designação das Pessoas (Puggalapaññatti)
7105 Pontos da Discussão (Kathāvatthu)
7106 O Livro dos Pares - Vol. 1
7107 O Livro dos Pares - Vol. 2
7108 O Livro dos Pares - Vol. 3
7109 Condições de Originação - Vol. 1
7110 Condições de Originação - Vol. 2
7111 Condições de Originação - Vol. 3
7112 Condições de Originação - Vol. 4
7113 Condições de Originação - Vol. 5
7201 Comentário da Enumeração dos Fenômenos
7202 Comentário que Dissipa a Confusão
7203 Comentário dos Cinco Tratados
7301 Subcomentário Principal da Enumeração dos Fenômenos
7302 Subcomentário Principal da Análise
7303 Subcomentário Principal dos Cinco Tratados
7304 Subcomentário Secundário da Enumeração dos Fenômenos
7305 Subcomentário Secundário dos Cinco Tratados
7306 Introdução ao Abhidhamma - Análise de Nome e Forma
7307 Compêndio do Abhidhamma
7308 Antigo Subcomentário da Introdução ao Abhidhamma
7309 Matriz do Abhidhamma

русский
Палийский канонКомментарииСубкомментарииДругое
1101 Параджика-пали
1102 Пачиттия-пали
1103 Махавагга-пали (Виная)
1104 Чулавагга-пали
1105 Паривара-пали
1201 Параджиканда-аттхакатха-1
1202 Параджиканда-аттхакатха-2
1203 Пачиттия-аттхакатха
1204 Махавагга-аттхакатха (Виная)
1205 Чулавагга-аттхакатха
1206 Паривара-аттхакатха
1301 Сараттхадипани-тика-1
1302 Сараттхадипани-тика-2
1303 Сараттхадипани-тика-3
1401 Двематика-пали
1402 Винаясангаха-аттхакатха
1403 Ваджирабуддхи-тика
1404 Вимативинодани-тика-1
1405 Вимативинодани-тика-2
1406 Винаяланкара-тика-1
1407 Винаяланкара-тика-2
1408 Канкхавитаранипурана-тика
1409 Винаявиниччая-уттаравиниччая
1410 Винаявиниччая-тика-1
1411 Винаявиниччая-тика-2
1412 Пачиттиядийоджана-пали
1413 Кхуддасиккха-муласиккха

8401 Висуддхимагга-1
8402 Висуддхимагга-2
8403 Висуддхимагга-махатика-1
8404 Висуддхимагга-махатика-2
8405 Висуддхимагга-ниданакатха

8406 Дигханикая (пу-ви)
8407 Мадджхиманикая (пу-ви)
8408 Самъюттаникая (пу-ви)
8409 Ангуттараникая (пу-ви)
8410 Винаяпитака (пу-ви)
8411 Абхидхаммапитака (пу-ви)
8412 Аттхакатха (пу-ви)
8413 Нируттидипани
8414 Параматтхадипани Сангахамахатикапатха
8415 Анудипанипатха
8416 Паттхануддеса дипанипатха
8417 Намаккаратика
8418 Махапанамапатха
8419 Лаккханато буддхатхоманагатха
8420 Сутавандана
8421 Камаланджали
8422 Джиналанкара
8423 Паджамадху
8424 Буддхагунагатхавали
8425 Чулагантхавамса
8427 Сасанавамса
8426 Махавамса
8429 Моггалланабьякарана
8428 Каччаянабьякарана
8430 Садданитиппакарана (падамала)
8431 Садданитиппакарана (дхатумала)
8432 Падарупасиддхи
8433 Могалланапанчика
8434 Пайогасиддхипатха
8435 Вуттодаяпатха
8436 Абхидханаппадипикапатха
8437 Абхидханаппадипикатика
8438 Субодхаланкарапатха
8439 Субодхаланкаратика
8440 Балаватара гантхипадаттхавиниччаясара
8446 Кавидаппананити
8447 Нитиманджари
8445 Дхамманити
8444 Махараханити
8441 Локанити
8442 Суттантанити
8443 Сурассатинити
8450 Чанакьянити
8448 Нарадаккхадипани
8449 Чатурараккхадипани
8451 Расавахини
8452 Симависодханипатха
8453 Вессантарагити
8454 Моггаллана вуттививаранапанчика
8455 Тхупавамса
8456 Датхавамса
8457 Дхатупатхавиласиния
8458 Дхатувамса
8459 Хаттхаванагаллавихаравамса
8460 Джиначаритая
8461 Джинавамсадипа
8462 Телакатахагатха
8463 Милидатика
8464 Падаманджари
8465 Падасадхана
8466 Саддабиндупакарана
8467 Каччаянадхатуманджуса
8468 Самантакутаваннана
2101 Силаккхандхавагга-пали
2102 Махавагга-пали (Дигха)
2103 Патхикавагга-пали
2201 Силаккхандхавагга-аттхакатха
2202 Махавагга-аттхакатха (Дигха)
2203 Патхикавагга-аттхакатха
2301 Силаккхандхавагга-тика
2302 Махавагга-тика (Дигха)
2303 Патхикавагга-тика
2304 Силаккхандхавагга-абхинаватика-1
2305 Силаккхандхавагга-абхинаватика-2
3101 Мулапаннаса-пали
3102 Мадджхимапаннаса-пали
3103 Упарипаннаса-пали
3201 Мулапаннаса-аттхакатха-1
3202 Мулапаннаса-аттхакатха-2
3203 Мадджхимапаннаса-аттхакатха
3204 Упарипаннаса-аттхакатха
3301 Мулапаннаса-тика
3302 Мадджхимапаннаса-тика
3303 Упарипаннаса-тика
4101 Сагатхавагга-пали
4102 Ниданавагга-пали
4103 Кхандхавагга-пали
4104 Салаятанавагга-пали
4105 Махавагга-пали (Самъютта)
4201 Сагатхавагга-аттхакатха
4202 Ниданавагга-аттхакатха
4203 Кхандхавагга-аттхакатха
4204 Салаятанавагга-аттхакатха
4205 Махавагга-аттхакатха (Самъютта)
4301 Сагатхавагга-тика
4302 Ниданавагга-тика
4303 Кхандхавагга-тика
4304 Салаятанавагга-тика
4305 Махавагга-тика (Самъютта)
5101 Экаканипата-пали
5102 Дуканипата-пали
5103 Тиканипата-пали
5104 Чатукканипата-пали
5105 Панчаканипата-пали
5106 Чхакканипата-пали
5107 Саттаканипата-пали
5108 Аттхакадинипата-пали
5109 Наваканипата-пали
5110 Дасаканипата-пали
5111 Экадасаканипата-пали
5201 Экаканипата-аттхакатха
5202 Дука-тика-чатукканипата-аттхакатха
5203 Панчака-чхакка-саттаканипата-аттхакатха
5204 Аттхакадинипата-аттхакатха
5301 Экаканипата-тика
5302 Дука-тика-чатукканипата-тика
5303 Панчака-чхакка-саттаканипата-тика
5304 Аттхакадинипата-тика
6101 Кхуддакапатха-пали
6102 Дхаммапада-пали
6103 Удана-пали
6104 Итивуттака-пали
6105 Суттанипата-пали
6106 Виманаваттху-пали
6107 Петаваттху-пали
6108 Тхерагатха-пали
6109 Тхеригатха-пали
6110 Ападана-пали-1
6111 Ападана-пали-2
6112 Буддхавамса-пали
6113 Чарияпитака-пали
6114 Джатака-пали-1
6115 Джатака-пали-2
6116 Маханиддеса-пали
6117 Чуланиддеса-пали
6118 Патисамбхидамагга-пали
6119 Неттиппакарана-пали
6120 Милиндапаньха-пали
6121 Петакопадеса-пали
6201 Кхуддакапатха-аттхакатха
6202 Дхаммапада-аттхакатха-1
6203 Дхаммапада-аттхакатха-2
6204 Удана-аттхакатха
6205 Итивуттака-аттхакатха
6206 Суттанипата-аттхакатха-1
6207 Суттанипата-аттхакатха-2
6208 Виманаваттху-аттхакатха
6209 Петаваттху-аттхакатха
6210 Тхерагатха-аттхакатха-1
6211 Тхерагатха-аттхакатха-2
6212 Тхеригатха-аттхакатха
6213 Ападана-аттхакатха-1
6214 Ападана-аттхакатха-2
6215 Буддхавамса-аттхакатха
6216 Чарияпитака-аттхакатха
6217 Джатака-аттхакатха-1
6218 Джатака-аттхакатха-2
6219 Джатака-аттхакатха-3
6220 Джатака-аттхакатха-4
6221 Джатака-аттхакатха-5
6222 Джатака-аттхакатха-6
6223 Джатака-аттхакатха-7
6224 Маханиддеса-аттхакатха
6225 Чуланиддеса-аттхакатха
6226 Патисамбхидамагга-аттхакатха-1
6227 Патисамбхидамагга-аттхакатха-2
6228 Неттиппакарана-аттхакатха
6301 Неттиппакарана-тика
6302 Неттивибхавини
7101 Дхаммасангани-пали
7102 Вибханга-пали
7103 Дхатукатха-пали
7104 Пуггалапаннятти-пали
7105 Катхаваттху-пали
7106 Ямака-пали-1
7107 Ямака-пали-2
7108 Ямака-пали-3
7109 Паттхана-пали-1
7110 Паттхана-пали-2
7111 Паттхана-пали-3
7112 Паттхана-пали-4
7113 Паттхана-пали-5
7201 Дхаммасангани-аттхакатха
7202 Саммохивинодани-аттхакатха
7203 Панчапакарана-аттхакатха
7301 Дхаммасангани-мулатика
7302 Вибханга-мулатика
7303 Панчапакарана-мулатика
7304 Дхаммасангани-анутика
7305 Панчапакарана-анутика
7306 Абхидхаммаватаро-намарупапариччхедо
7307 Абхидхамматтхасангахо
7308 Абхидхаммаватара-пуранатика
7309 Абхидхаммаматика-пали

සිංහල
පාලි කැනනයවිවරණඅටුවාවෙනත්
1101 පාරාජික පාළි
1102 පාචිත්තිය පාළි
1103 මහාවග්ග පාළි (විනය)
1104 චූළවග්ග පාළි
1105 පරිවාර පාළි
1201 පාරාජිකකණ්ඩ අට්ඨකථා-1
1202 පාරාජිකකණ්ඩ අට්ඨකථා-2
1203 පාචිත්තිය අට්ඨකථා
1204 මහාවග්ග අට්ඨකථා (විනය)
1205 චූළවග්ග අට්ඨකථා
1206 පරිවාර අට්ඨකථා
1301 සාරත්ථදීපනී ටීකා-1
1302 සාරත්ථදීපනී ටීකා-2
1303 සාරත්ථදීපනී ටීකා-3
1401 ද්වෙමාතිකාපාළි
1402 විනයසංගහ අට්ඨකථා
1403 වජිරබුද්ධි ටීකා
1404 විමතිවිනෝදනී ටීකා-1
1405 විමතිවිනෝදනී ටීකා-2
1406 විනයාලංකාර ටීකා-1
1407 විනයාලංකාර ටීකා-2
1408 කඞ්ඛාවිතරණීපුරාණ ටීකා
1409 විනයවිනිච්ඡය-උත්තරවිනිච්ඡය
1410 විනයවිනිච්ඡය ටීකා-1
1411 විනයවිනිච්ඡය ටීකා-2
1412 පාචිත්යාදියෝජනාපාළි
1413 ඛුද්දසික්ඛා-මූලසික්ඛා

8401 විසුද්ධිමග්ග-1
8402 විසුද්ධිමග්ග-2
8403 විසුද්ධිමග්ග-මහාටීකා-1
8404 විසුද්ධිමග්ග-මහාටීකා-2
8405 විසුද්ධිමග්ග නිදානකථා

8406 දීඝනිකාය (පු-වි)
8407 මජ්ඣිමනිකාය (පු-වි)
8408 සංයුත්තනිකාය (පු-වි)
8409 අඞ්ගුත්තරනිකාය (පු-වි)
8410 විනයපිටක (පු-වි)
8411 අභිධම්මපිටක (පු-වි)
8412 අට්ඨකථා (පු-වි)
8413 නිරුත්තිදීපනී
8414 පරමත්ථදීපනී සඞ්ගහමහාටීකාපාඨ
8415 අනුදීපනීපාඨ
8416 පට්ඨානුද්දේස දීපනීපාඨ
8417 නමක්කාරටීකා
8418 මහාපණාමපාඨ
8419 ලක්ඛණාතෝ බුද්ධථෝමනාගාථා
8420 සුතවන්දනා
8421 කමලාඤ්ජලි
8422 ජිනාලඞ්කාර
8423 පජ්ජමධු
8424 බුද්ධගුණගාථාවලී
8425 චූළගන්ථවංස
8427 සාසනවංස
8426 මහාවංස
8429 මොග්ගල්ලානබ්යාකරණං
8428 කච්චායනබ්යාකරණං
8430 සද්දනීතිප්පකරණං (පදමාලා)
8431 සද්දනීතිප්පකරණං (ධාතුමාලා)
8432 පදරූපසිද්ධි
8433 මොග්ගල්ලානපඤ්චිකා
8434 පයෝගසිද්ධිපාඨ
8435 වුත්තෝදයපාඨ
8436 අභිධානප්පදීපිකාපාඨ
8437 අභිධානප්පදීපිකාටීකා
8438 සුබෝධාලඞ්කාරපාඨ
8439 සුබෝධාලඞ්කාරටීකා
8440 බාලාවතාර ගණ්ඨිපදත්ථවිනිච්ඡයසාර
8446 කවිදප්පණනීති
8447 නීතිමඤ්ජරී
8445 ධම්මනීති
8444 මහාරහනීති
8441 ලෝකනීති
8442 සුත්තන්තනීති
8443 සූරස්සතිනීති
8450 චාණක්යනීති
8448 නරදක්ඛදීපනී
8449 චතුරාරක්ඛදීපනී
8451 රසවාහිනී
8452 සීමවිසෝධනීපාඨ
8453 වෙස්සන්තරගීති
8454 මොග්ගල්ලාන වුත්තිවිවරණපඤ්චිකා
8455 ථූපවංස
8456 දාඨාවංස
8457 ධාතුපාඨවිලාසිනියා
8458 ධාතුවංස
8459 හත්ථවනගල්ලවිහාරවංස
8460 ජිනචරිතය
8461 ජිනවංසදීපං
8462 තේලකටාහගාථා
8463 මිලිදටීකා
8464 පදමඤ්ජරී
8465 පදසාධනං
8466 සද්දබින්දුපකරණං
8467 කච්චායනධාතුමඤ්ජුසා
8468 සාමන්තකූටවණ්ණනා
2101 සීලක්ඛන්ධවග්ග පාළි
2102 මහාවග්ග පාළි (දීඝ)
2103 පාථිකවග්ග පාළි
2201 සීලක්ඛන්ධවග්ග අට්ඨකථා
2202 මහාවග්ග අට්ඨකථා (දීඝ)
2203 පාථිකවග්ග අට්ඨකථා
2301 සීලක්ඛන්ධවග්ග ටීකා
2302 මහාවග්ග ටීකා (දීඝ)
2303 පාථිකවග්ග ටීකා
2304 සීලක්ඛන්ධවග්ග-අභිනවටීකා-1
2305 සීලක්ඛන්ධවග්ග-අභිනවටීකා-2
3101 මූලපණ්ණාස පාළි
3102 මජ්ඣිමපණ්ණාස පාළි
3103 උපරිපණ්ණාස පාළි
3201 මූලපණ්ණාස අට්ඨකථා-1
3202 මූලපණ්ණාස අට්ඨකථා-2
3203 මජ්ඣිමපණ්ණාස අට්ඨකථා
3204 උපරිපණ්ණාස අට්ඨකථා
3301 මූලපණ්ණාස ටීකා
3302 මජ්ඣිමපණ්ණාස ටීකා
3303 උපරිපණ්ණාස ටීකා
4101 සගාථාවග්ග පාළි
4102 නිදානවග්ග පාළි
4103 ඛන්ධවග්ග පාළි
4104 සළායතනවග්ග පාළි
4105 මහාවග්ග පාළි (සංයුත්ත)
4201 සගාථාවග්ග අට්ඨකථා
4202 නිදානවග්ග අට්ඨකථා
4203 ඛන්ධවග්ග අට්ඨකථා
4204 සළායතනවග්ග අට්ඨකථා
4205 මහාවග්ග අට්ඨකථා (සංයුත්ත)
4301 සගාථාවග්ග ටීකා
4302 නිදානවග්ග ටීකා
4303 ඛන්ධවග්ග ටීකා
4304 සළායතනවග්ග ටීකා
4305 මහාවග්ග ටීකා (සංයුත්ත)
5101 එකකනිපාත පාළි
5102 දුකනිපාත පාළි
5103 තිකනිපාත පාළි
5104 චතුක්කනිපාත පාළි
5105 පඤ්චකනිපාත පාළි
5106 ඡක්කනිපාත පාළි
5107 සත්තකනිපාත පාළි
5108 අට්ඨකාදිනිපාත පාළි
5109 නවකනිපාත පාළි
5110 දසකනිපාත පාළි
5111 එකාදසකනිපාත පාළි
5201 එකකනිපාත අට්ඨකථා
5202 දුක-තික-චතුක්කනිපාත අට්ඨකථා
5203 පඤ්චක-ඡක්ක-සත්තකනිපාත අට්ඨකථා
5204 අට්ඨකාදිනිපාත අට්ඨකථා
5301 එකකනිපාත ටීකා
5302 දුක-තික-චතුක්කනිපාත ටීකා
5303 පඤ්චක-ඡක්ක-සත්තකනිපාත ටීකා
5304 අට්ඨකාදිනිපාත ටීකා
6101 ඛුද්දකපාඨ පාළි
6102 ධම්මපද පාළි
6103 උදාන පාළි
6104 ඉතිවුත්තක පාළි
6105 සුත්තනිපාත පාළි
6106 විමානවත්ථු පාළි
6107 පේතවත්ථු පාළි
6108 ථේරගාථා පාළි
6109 ථේරීගාථා පාළි
6110 අපදාන පාළි-1
6111 අපදාන පාළි-2
6112 බුද්ධවංස පාළි
6113 චරියාපිටක පාළි
6114 ජාතක පාළි-1
6115 ජාතක පාළි-2
6116 මහානිද්දේස පාළි
6117 චූළනිද්දේස පාළි
6118 පටිසම්භිදාමග්ග පාළි
6119 නෙත්තිප්පකරණ පාළි
6120 මිලින්දපඤ්හ පාළි
6121 පේටකෝපදේස පාළි
6201 ඛුද්දකපාඨ අට්ඨකථා
6202 ධම්මපද අට්ඨකථා-1
6203 ධම්මපද අට්ඨකථා-2
6204 උදාන අට්ඨකථා
6205 ඉතිවුත්තක අට්ඨකථා
6206 සුත්තනිපාත අට්ඨකථා-1
6207 සුත්තනිපාත අට්ඨකථා-2
6208 විමානවත්ථු අට්ඨකථා
6209 පේතවත්ථු අට්ඨකථා
6210 ථේරගාථා අට්ඨකථා-1
6211 ථේරගාථා අට්ඨකථා-2
6212 ථේරීගාථා අට්ඨකථා
6213 අපදාන අට්ඨකථා-1
6214 අපදාන අට්ඨකථා-2
6215 බුද්ධවංස අට්ඨකථා
6216 චරියාපිටක අට්ඨකථා
6217 ජාතක අට්ඨකථා-1
6218 ජාතක අට්ඨකථා-2
6219 ජාතක අට්ඨකථා-3
6220 ජාතක අට්ඨකථා-4
6221 ජාතක අට්ඨකථා-5
6222 ජාතක අට්ඨකථා-6
6223 ජාතක අට්ඨකථා-7
6224 මහානිද්දේස අට්ඨකථා
6225 චූළනිද්දේස අට්ඨකථා
6226 පටිසම්භිදාමග්ග අට්ඨකථා-1
6227 පටිසම්භිදාමග්ග අට්ඨකථා-2
6228 නෙත්තිප්පකරණ අට්ඨකථා
6301 නෙත්තිප්පකරණ ටීකා
6302 නෙත්තිවිභාවිනී
7101 ධම්මසංගණී පාළි
7102 විභඞ්ග පාළි
7103 ධාතුකථා පාළි
7104 පුග්ගලපඤ්ඤත්ති පාළි
7105 කථාවත්ථු පාළි
7106 යමක පාළි-1
7107 යමක පාළි-2
7108 යමක පාළි-3
7109 පට්ඨාන පාළි-1
7110 පට්ඨාන පාළි-2
7111 පට්ඨාන පාළි-3
7112 පට්ඨාන පාළි-4
7113 පට්ඨාන පාළි-5
7201 ධම්මසංගණි අට්ඨකථා
7202 සම්මෝහවිනෝදනී අට්ඨකථා
7203 පඤ්චපකරණ අට්ඨකථා
7301 ධම්මසංගණී-මූලටීකා
7302 විභඞ්ග-මූලටීකා
7303 පඤ්චපකරණ-මූලටීකා
7304 ධම්මසංගණී-අනුටීකා
7305 පඤ්චපකරණ-අනුටීකා
7306 අභිධම්මාවතාරෝ-නාමරූපපරිච්ඡේදෝ
7307 අභිධම්මත්ථසංගහෝ
7308 අභිධම්මාවතාර-පුරාණටීකා
7309 අභිධම්මමාතිකාපාළි

Español
El Canon PaliLos ComentariosLos SubcomentariosOtros
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Vinaya)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-1
1202 Pārājikakaṇḍa Aṭṭhakathā-2
1203 Pācittiya Aṭṭhakathā
1204 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Vinaya)
1205 Cūḷavagga Aṭṭhakathā
1206 Parivāra Aṭṭhakathā
1301 Sāratthadīpanī Ṭīkā-1
1302 Sāratthadīpanī Ṭīkā-2
1303 Sāratthadīpanī Ṭīkā-3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Vinayasaṅgaha Aṭṭhakathā
1403 Vajirabuddhi Ṭīkā
1404 Vimativinodanī Ṭīkā-1
1405 Vimativinodanī Ṭīkā-2
1406 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-1
1407 Vinayālaṅkāra Ṭīkā-2
1408 Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa Ṭīkā
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Vinayavinicchaya Ṭīkā-1
1411 Vinayavinicchaya Ṭīkā-2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Visuddhimagga-1
8402 Visuddhimagga-2
8403 Visuddhimagga-mahāṭīkā-1
8404 Visuddhimagga-mahāṭīkā-2
8405 Visuddhimagga nidānakathā

8406 Dīghanikāya (pu-vi)
8407 Majjhimanikāya (pu-vi)
8408 Saṃyuttanikāya (pu-vi)
8409 Aṅguttaranikāya (pu-vi)
8410 Vinayapiṭaka (pu-vi)
8411 Abhidhammapiṭaka (pu-vi)
8412 Aṭṭhakathā (pu-vi)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Namakkāraṭīkā
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Abhidhānappadīpikāṭīkā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Subodhālaṅkāraṭīkā
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8445 Dhammanīti
8444 Mahārahanīti
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8450 Cāṇakyanīti
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Milidaṭīkā
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Dīgha)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Sīlakkhandhavagga Aṭṭhakathā
2202 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Dīgha)
2203 Pāthikavagga Aṭṭhakathā
2301 Sīlakkhandhavagga Ṭīkā
2302 Mahāvagga Ṭīkā (Dīgha)
2303 Pāthikavagga Ṭīkā
2304 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-1
2305 Sīlakkhandhavagga-abhinavaṭīkā-2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-1
3202 Mūlapaṇṇāsa Aṭṭhakathā-2
3203 Majjhimapaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3204 Uparipaṇṇāsa Aṭṭhakathā
3301 Mūlapaṇṇāsa Ṭīkā
3302 Majjhimapaṇṇāsa Ṭīkā
3303 Uparipaṇṇāsa Ṭīkā
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Saṃyutta)
4201 Sagāthāvagga Aṭṭhakathā
4202 Nidānavagga Aṭṭhakathā
4203 Khandhavagga Aṭṭhakathā
4204 Saḷāyatanavagga Aṭṭhakathā
4205 Mahāvagga Aṭṭhakathā (Saṃyutta)
4301 Sagāthāvagga Ṭīkā
4302 Nidānavagga Ṭīkā
4303 Khandhavagga Ṭīkā
4304 Saḷāyatanavagga Ṭīkā
4305 Mahāvagga Ṭīkā (Saṃyutta)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Ekakanipāta Aṭṭhakathā
5202 Duka-tika-catukkanipāta Aṭṭhakathā
5203 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Aṭṭhakathā
5204 Aṭṭhakādinipāta Aṭṭhakathā
5301 Ekakanipāta Ṭīkā
5302 Duka-tika-catukkanipāta Ṭīkā
5303 Pañcaka-chakka-sattakanipāta Ṭīkā
5304 Aṭṭhakādinipāta Ṭīkā
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi-1
6111 Apadāna Pāḷi-2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi-1
6115 Jātaka Pāḷi-2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Khuddakapāṭha Aṭṭhakathā
6202 Dhammapada Aṭṭhakathā-1
6203 Dhammapada Aṭṭhakathā-2
6204 Udāna Aṭṭhakathā
6205 Itivuttaka Aṭṭhakathā
6206 Suttanipāta Aṭṭhakathā-1
6207 Suttanipāta Aṭṭhakathā-2
6208 Vimānavatthu Aṭṭhakathā
6209 Petavatthu Aṭṭhakathā
6210 Theragāthā Aṭṭhakathā-1
6211 Theragāthā Aṭṭhakathā-2
6212 Therīgāthā Aṭṭhakathā
6213 Apadāna Aṭṭhakathā-1
6214 Apadāna Aṭṭhakathā-2
6215 Buddhavaṃsa Aṭṭhakathā
6216 Cariyāpiṭaka Aṭṭhakathā
6217 Jātaka Aṭṭhakathā-1
6218 Jātaka Aṭṭhakathā-2
6219 Jātaka Aṭṭhakathā-3
6220 Jātaka Aṭṭhakathā-4
6221 Jātaka Aṭṭhakathā-5
6222 Jātaka Aṭṭhakathā-6
6223 Jātaka Aṭṭhakathā-7
6224 Mahāniddesa Aṭṭhakathā
6225 Cūḷaniddesa Aṭṭhakathā
6226 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-1
6227 Paṭisambhidāmagga Aṭṭhakathā-2
6228 Nettippakaraṇa Aṭṭhakathā
6301 Nettippakaraṇa Ṭīkā
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi-1
7107 Yamaka Pāḷi-2
7108 Yamaka Pāḷi-3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi-1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi-2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi-3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi-4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi-5
7201 Dhammasaṅgaṇi Aṭṭhakathā
7202 Sammohavinodanī Aṭṭhakathā
7203 Pañcapakaraṇa Aṭṭhakathā
7301 Dhammasaṅgaṇī-mūlaṭīkā
7302 Vibhaṅga-mūlaṭīkā
7303 Pañcapakaraṇa-mūlaṭīkā
7304 Dhammasaṅgaṇī-anuṭīkā
7305 Pañcapakaraṇa-anuṭīkā
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Abhidhammāvatāra-purāṇaṭīkā
7309 Abhidhammamātikāpāḷi

แบบไทย
บาลีแคนข้อคิดเห็นคำอธิบายย่อยอื่น
1101 ปาราชิกปาฬิ
1102 ปาจิตติยปาฬิ
1103 มหาวคฺคปาฬิ (วินัย)
1104 จูฬวคฺคปาฬิ
1105 ปริวารปาฬิ
1201 ปาราชิกกณฺฑอฏฺฐกถา-๑
1202 ปาราชิกกณฺฑอฏฺฐกถา-๒
1203 ปาจิตฺติยอฏฺฐกถา
1204 มหาวคฺคอฏฺฐกถา (วินัย)
1205 จูฬวคฺคอฏฺฐกถา
1206 ปริวารอฏฺฐกถา
1301 สารตฺถทีปนีฏีกา-๑
1302 สารตฺถทีปนีฏีกา-๒
1303 สารตฺถทีปนีฏีกา-๓
1401 ทเวมาติกาปาฬิ
1402 วินยสํคหอฏฺฐกถา
1403 วชิรพุทฺธิฏีกา
1404 วิมติวิโนทนีฏีกา-๑
1405 วิมติวิโนทนีฏีกา-๒
1406 วินยาลงฺการฏีกา-๑
1407 วินยาลงฺการฏีกา-๒
1408 กงฺขาวิตรณีปุราณฏีกา
1409 วินยวินิจฉย-อุตฺตรวินิจฉย
1410 วินยวินิจฉยฏีกา-๑
1411 วินยวินิจฉยฏีกา-๒
1412 ปาจิตฺยาทิโยชนาปาฬิ
1413 ขุทฺทสิกฺขา-มูลสิกฺขา

8401 วิสุทฺธิมคฺค-๑
8402 วิสุทฺธิมคฺค-๒
8403 วิสุทฺธิมคฺค-มหาฏีกา-๑
8404 วิสุทฺธิมคฺค-มหาฏีกา-๒
8405 วิสุทฺธิมคฺค-นิทานกถา

8406 ทีฆนิกาย (ปุ-วิ)
8407 มชฺฌิมนิกาย (ปุ-วิ)
8408 สํยุตฺตนิกาย (ปุ-วิ)
8409 องฺคุตฺตรนิกาย (ปุ-วิ)
8410 วินยปิฎก (ปุ-วิ)
8411 อภิธมฺมปิฎก (ปุ-วิ)
8412 อฏฺฐกถา (ปุ-วิ)
8413 นิรุตฺติทีปนี
8414 ปรมตฺถทีปนี สงฺคหมหาฏีกาปาฐ
8415 อนุทีปนีปาฐ
8416 ปฎฺฐานุทฺเทสทีปนีปาฐ
8417 นมกฺการฏีกา
8418 มหาปณามปาฐ
8419 ลกฺขณาโต พุทฺธโถมนาคาถา
8420 สุตวทน
8421 กมลาญฺชลิ
8422 ชินาลงฺการ
8423 ปชฺชมธุ
8424 พุทฺธคุณคาถาวลี
8425 จูฬคนฺถวํส
8427 สาสนวํส
8426 มหาวํส
8429 โมคฺคลฺลานพฺยากรณํ
8428 กจฺจายนพฺยากรณํ
8430 สทฺทานีติปฺปกรณํ (ปทมาลา)
8431 สทฺทานีติปฺปกรณํ (ธาตุมาลา)
8432 ปทรูปสิทฺธิ
8433 โมคคฺลานปญฺจิกา
8434 ปโยคสิทฺธิปาฐ
8435 วุตฺโตทยปาฐ
8436 อภิธานปฺปทีปิกาปาฐ
8437 อภิธานปฺปทีปิกาฏีกา
8438 สุโพธาลงฺการปาฐ
8439 สุโพธาลงฺการฏีกา
8440 พาลาวตาร คณฺฐิปทตฺถวินิจฺฉยสาร
8446 กวิทปฺปณนีติ
8447 นีติมญฺชรี
8445 ธมฺมนีติ
8444 มหารหนีติ
8441 โลกนีติ
8442 สุตฺตนฺตนีติ
8443 สูรสฺสตินีติ
8450 จาณกฺยนีติ
8448 นรทกฺขทีปนี
8449 จตุราวรกฺขทีปนี
8451 รสวาหินี
8452 สีมวิโสธนีปาฐ
8453 เวสฺสนฺตรคีติ
8454 โมคฺคลฺลาน วุตฺติวิวรณปญฺจิกา
8455 ถูปวํส
8456 ทาฐาวํส
8457 ธาตุปาฐวิลาสินิยา
8458 ธาตุวํส
8459 หตฺถวนคัลลวิหารวํส
8460 ชนจริตย
8461 ชนวํสทีปํ
8462 เตลกฏาหคาถา
8463 มิลิทฏีกา
8464 ปทมญฺชรี
8465 ปทสาธนํ
8466 สทฺทพินฺทุปกรณํ
8467 กจฺจายนธาตุมญฺชุสา
8468 สามนฺตกูฏวณฺณนา
2101 สีลกฺขนฺธวคฺคปาฬิ
2102 มหาวคฺคปาฬิ (ทีฆ)
2103 ปาถิกวคฺคปาฬิ
2201 สีลกฺขนฺธวคฺคอฏฺฐกถา
2202 มหาวคฺคอฏฺฐกถา (ทีฆ)
2203 ปาถิกวคฺคอฏฺฐกถา
2301 สีลกฺขนฺธวคฺคฏีกา
2302 มหาวคฺคฏีกา (ทีฆ)
2303 ปาถิกวคฺคฏีกา
2304 สีลกฺขนฺธวคฺค-อภินวฏีกา-๑
2305 สีลกฺขนฺธวคฺค-อภินวฏีกา-๒
3101 มูลปณฺณาสปาฬิ
3102 มชฺฌิมปณฺณาสปาฬิ
3103 อุปริปณฺณาสปาฬิ
3201 มูลปณฺณาสอฏฺฐกถา-๑
3202 มูลปณฺณาสอฏฺฐกถา-๒
3203 มชฺฌิมปณฺณาสอฏฺฐกถา
3204 อุปริปณฺณาสอฏฺฐกถา
3301 มูลปณฺณาสฏีกา
3302 มชฺฌิมปณฺณาสฏีกา
3303 อุปริปณฺณาสฏีกา
4101 สคาถาวคฺคปาฬิ
4102 นิทานวคฺคปาฬิ
4103 ขนฺธวคฺคปาฬิ
4104 สฬายตนวคฺคปาฬิ
4105 มหาวคฺคปาฬิ (สํยุตฺต)
4201 สคาถาวคฺคอฏฺฐกถา
4202 นิทานวคฺคอฏฺฐกถา
4203 ขนฺธวคฺคอฏฺฐกถา
4204 สฬายตนวคฺคอฏฺฐกถา
4205 มหาวคฺคอฏฺฐกถา (สํยุตฺต)
4301 สคาถาวคฺคฏีกา
4302 นิทานวคฺคฏีกา
4303 ขนฺธวคฺคฏีกา
4304 สฬายตนวคฺคฏีกา
4305 มหาวคฺคฏีกา (สํยุตฺต)
5101 เอกกนิปาตปาฬิ
5102 ทุกนิปาตปาฬิ
5103 ติกนิปาตปาฬิ
5104 จตุกฺกนิปาตปาฬิ
5105 ปญฺจกนิปาตปาฬิ
5106 ฉกฺกนิปาตปาฬิ
5107 สตฺตกนิปาตปาฬิ
5108 อฏฺฐกาทินิปาตปาฬิ
5109 นวกนิปาตปาฬิ
5110 ทสกนิปาตปาฬิ
5111 เอกาทสกนิปาตปาฬิ
5201 เอกกนิปาตอฏฺฐกถา
5202 ทุก-ติก-จตุกฺกนิปาตอฏฺฐกถา
5203 ปญฺจก-ฉกฺก-สตฺตกนิปาตอฏฺฐกถา
5204 อฏฺฐกาทินิปาตอฏฺฐกถา
5301 เอกกนิปาตฏีกา
5302 ทุก-ติก-จตุกฺกนิปาตฏีกา
5303 ปญฺจก-ฉกฺก-สตฺตกนิปาตฏีกา
5304 อฏฺฐกาทินิปาตฏีกา
6101 ขุทฺทกปาฐปาฬิ
6102 ธมฺมปทปาฬิ
6103 อุทานปาฬิ
6104 อิติวุตฺตกปาฬิ
6105 สุตฺตนิบาตปาฬิ
6106 วิมานวตฺถุปาฬิ
6107 เปตวตฺถุปาฬิ
6108 เถรคาถาปาฬิ
6109 เถรีคาถาปาฬิ
6110 อปทานปาฬิ-๑
6111 อปทานปาฬิ-๒
6112 พุทธวงฺสปาฬิ
6113 จริยาปิฏกปาฬิ
6114 ชาตกปาฬิ-๑
6115 ชาตกปาฬิ-๒
6116 มหานิทฺเทสปาฬิ
6117 จูฬนิทฺเทสปาฬิ
6118 ปฏิสมฺภิทามคฺคปาฬิ
6119 เนตฺติปฺปกฺรณปาฬิ
6120 มิลินฺทปญฺหาปาฬิ
6121 เปฏโกปเทสปาฬิ
6201 ขุทฺทกปาฐอฏฺฐกถา
6202 ธมฺมปทอฏฺฐกถา-๑
6203 ธมฺมปทอฏฺฐกถา-๒
6204 อุทานอฏฺฐกถา
6205 อิติวุตฺตกอฏฺฐกถา
6206 สุตฺตนิบาตอฏฺฐกถา-๑
6207 สุตฺตนิบาตอฏฺฐกถา-๒
6208 วิมานวตฺถุอฏฺฐกถา
6209 เปตวตฺถุอฏฺฐกถา
6210 เถรคาถาอฏฺฐกถา-๑
6211 เถรคาถาอฏฺฐกถา-๒
6212 เถรีคาถาอฏฺฐกถา
6213 อปทานอฏฺฐกถา-๑
6214 อปทานอฏฺฐกถา-๒
6215 พุทธวงฺสอฏฺฐกถา
6216 จริยาปิฏกอฏฺฐกถา
6217 ชาตกอฏฺฐกถา-๑
6218 ชาตกอฏฺฐกถา-๒
6219 ชาตกอฏฺฐกถา-๓
6220 ชาตกอฏฺฐกถา-๔
6221 ชาตกอฏฺฐกถา-๕
6222 ชาตกอฏฺฐกถา-๖
6223 ชาตกอฏฺฐกถา-๗
6224 มหานิทฺเทสอฏฺฐกถา
6225 จูฬนิทฺเทสอฏฺฐกถา
6226 ปฏิสมฺภิทามคฺคอฏฺฐกถา-๑
6227 ปฏิสมฺภิทามคฺคอฏฺฐกถา-๒
6228 เนตฺติปฺปกฺรณอฏฺฐกถา
6301 เนตฺติปฺปกฺรณฏีกา
6302 เนตฺติวิภาวินี
7101 ธมฺมสงฺคณีปาฬิ
7102 วิภงฺคปาฬิ
7103 ธาตุกถาปาฬิ
7104 ปุคฺคลปญฺญตฺติปาฬิ
7105 กถาวตฺถุปาฬิ
7106 ยมกปาฬิ-๑
7107 ยมกปาฬิ-๒
7108 ยมกปาฬิ-๓
7109 ปฎฺฐานปาฬิ-๑
7110 ปฎฺฐานปาฬิ-๒
7111 ปฎฺฐานปาฬิ-๓
7112 ปฎฺฐานปาฬิ-๔
7113 ปฎฺฐานปาฬิ-๕
7201 ธมฺมสงฺคณิอฏฺฐกถา
7202 สมฺโมหวินิทนีอฏฺฐกถา
7203 ปญฺจปกรณอฏฺฐกถา
7301 ธมฺมสงฺคณีมูลฏีกา
7302 วิภงฺคมูลฏีกา
7303 ปญฺจปกรณมูลฏีกา
7304 ธมฺมสงฺคณีอนุฏีกา
7305 ปญฺจปกรณอนุฏีกา
7306 อภิธมฺมาวตาโร-นามรูปปริจฺเฉโท
7307 อภิธมฺมตฺถสงฺคโห
7308 อภิธมฺมาวตาร-ปุราณฏีกา
7309 อภิธมฺมมาติกาปาฬิ

བོད་མི
པཱ་ལི་གསུང་རབ།འགྲེལ་བཤད།འགྲེལ་བཤད་ཕྲན།གཞན།
1101 ཕ་ར་ཇི་ཀ་པཱ་ལི།
1102 པཱ་ཙི་ཏི་ཡ་པཱ་ལི།
1103 མ་ཧཱ་ཝག་ག་པཱ་ལི། (ཝི་ན་ཡ)
1104 ཙཱུ་ལ་ཝག་ག་པཱ་ལི།
1105 པ་རི་ཝཱ་ར་པཱ་ལི།
1201 ཕ་ར་ཇི་ཀ་ཀཎྜ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
1202 ཕ་ར་ཇི་ཀ་ཀཎྜ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
1203 པཱ་ཙི་ཏི་ཡ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
1204 མ་ཧཱ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ། (ཝི་ན་ཡ)
1205 ཙཱུ་ལ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
1206 པ་རི་ཝཱ་ར་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
1301 སཱ་རཏྠ་དཱི་པ་ནཱི་ཊཱི་ཀཱ-༡
1302 སཱ་རཏྠ་དཱི་པ་ནཱི་ཊཱི་ཀཱ-༢
1303 སཱ་རཏྠ་དཱི་པ་ནཱི་ཊཱི་ཀཱ-༣
1401 དྭེ་མཱ་ཏི་ཀཱ་པཱ་ལི།
1402 ཝི་ན་ཡ་སངྒ་ཧ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
1403 ཝ་ཇི་ར་བུད་དྷི་ཊཱི་ཀཱ།
1404 ཝི་མ་ཏི་ཝི་ནོ་ད་ནཱི་ཊཱི་ཀཱ-༡
1405 ཝི་མ་ཏི་ཝི་ནོ་ད་ནཱི་ཊཱི་ཀཱ-༢
1406 ཝི་ན་ཡཱ་ལངྐཱ་ར་ཊཱི་ཀཱ-༡
1407 ཝི་ན་ཡཱ་ལངྐཱ་ར་ཊཱི་ཀཱ-༢
1408 ཀངྑཱ་ཝི་ཏ་ར་ཎཱི་པུ་རཱ་ཎ་ཊཱི་ཀཱ།
1409 ཝི་ན་ཡ་ཝི་ནི་ཙ་ཡ་ཨུ་ཏྟ་ར་ཝི་ནི་ཙ་ཡ།
1410 ཝི་ན་ཡ་ཝི་ནི་ཙ་ཡ་ཊཱི་ཀཱ-༡
1411 ཝི་ན་ཡ་ཝི་ནི་ཙ་ཡ་ཊཱི་ཀཱ-༢
1412 པཱ་ཙི་ཏྱཱ་དི་ཡོ་ཇ་ནཱ་པཱ་ལི།
1413 ཁུད་ད་སིཀྑཱ་མཱུ་ལ་སིཀྑཱ།

8401 ཝི་སུད་དྷི་མགྒ-༡
8402 ཝི་སུད་དྷི་མགྒ-༢
8403 ཝི་སུད་དྷི་མགྒ་མ་ཧཱ་ཊཱི་ཀཱ-༡
8404 ཝི་སུད་དྷི་མགྒ་མ་ཧཱ་ཊཱི་ཀཱ-༢
8405 ཝི་སུད་དྷི་མགྒ་ནི་དཱ་ན་ཀ་ཐཱ།

8406 དཱི་གྷ་ནི་ཀཱ་ཡ། (པུ་ཝི)
8407 མཛྷི་མ་ནི་ཀཱ་ཡ། (པུ་ཝི)
8408 སཾ་ཡུཏྟ་ནི་ཀཱ་ཡ། (པུ་ཝི)
8409 ཨངྒུ་ཏྟ་ར་ནི་ཀཱ་ཡ། (པུ་ཝི)
8410 ཝི་ན་ཡ་པི་ཊ་ཀ། (པུ་ཝི)
8411 ཨ་བྷི་དྷམྨ་པི་ཊ་ཀ། (པུ་ཝི)
8412 ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ། (པུ་ཝི)
8413 ནི་རུཏྟི་དཱི་པ་ནཱི།
8414 པ་ར་མཏྠ་དཱི་པ་ནཱི་སངྒ་ཧ་མ་ཧཱ་ཊཱི་ཀཱ་པཱ་ཋ།
8415 ཨ་ནུ་དཱི་པ་ནཱི་པཱ་ཋ།
8416 པཊྛཱ་ནུདྡེ་ས་དཱི་པ་ནཱི་པཱ་ཋ།
8417 ན་མཀྐཱ་ར་ཊཱི་ཀཱ།
8418 མ་ཧཱ་པ་ཎཱ་མ་པཱ་ཋ།
8419 ལཀྑ་ཎཱ་ཏོ་བུདྡྷ་ཐོ་མ་ནཱ་གཱ་ཐཱ།
8420 སུ་ཏ་ཝནྡ་ནཱ།
8421 ཀ་མ་ལཱཉྫ་ལི།
8422 ཇི་ནཱ་ལངྐཱ་ར།
8423 པཛྫ་མ་དྷུ།
8424 བུདྡྷ་གུ་ཎ་གཱ་ཐཱ་ཝ་ལཱི།
8425 ཙཱུ་ལ་གནྠ་ཝཾ་ས།
8427 སཱ་ས་ན་ཝཾ་ས།
8426 མ་ཧཱ་ཝཾ་ས།
8429 མོགྒ་ལླཱ་ན་བྱཱ་ཀ་ར་ཎཾ།
8428 ཀཙྩཱ་ཡ་ན་བྱཱ་ཀ་ར་ཎཾ།
8430 སདྡ་ནཱི་ཏི་པྤ་ཀ་ར་ཎཾ། (པ་ད་མཱ་ལཱ)
8431 སདྡ་ནཱི་ཏི་པྤ་ཀ་ར་ཎཾ། (དྷཱ་ཏུ་མཱ་ལཱ)
8432 པ་ད་རཱུ་པ་སིད་དྷི།
8433 མོ་ག་ལླཱ་ན་པཉྩ་ཀཱ།
8434 པ་ཡོ་ག་སིད་དྷི་པཱ་ཋ།
8435 བུཏྟོ་ད་ཡ་པཱ་ཋ།
8436 ཨ་བྷི་དྷཱ་ན་པྤ་དཱི་པི་ཀཱ་པཱ་ཋ།
8437 ཨ་བྷི་དྷཱ་ན་པྤ་དཱི་པི་ཀཱ་ཊཱི་ཀཱ།
8438 སུ་བོ་དྷཱ་ལངྐཱ་ར་པཱ་ཋ།
8439 སུ་བོ་དྷཱ་ལངྐཱ་ར་ཊཱི་ཀཱ།
8440 བཱ་ལཱ་ཝ་ཏཱ་ར་གཎྛི་པ་དཏྠ་ཝི་ནི་ཙ་ཡ་སཱ་ར།
8446 ཀ་ཝི་དཔྤ་ཎ་ནཱི་ཏི།
8447 ནཱི་ཏི་མཉྫ་རཱི།
8445 དྷམྨ་ནཱི་ཏི།
8444 མ་ཧཱ་ར་ཧ་ནཱི་ཏི།
8441 ལོ་ཀ་ནཱི་ཏི།
8442 སུཏྟནྟ་ནཱ་ཏི།
8443 སཱུ་རསྶ་ཏི་ནཱི་ཏི།
8450 ཙཱ་ཎཀྱ་ནཱི་ཏི།
8448 ན་ར་དཀྑ་དཱི་པ་ནཱི།
8449 ཙ་ཏུ་རཱ་རཀྑ་དཱི་པ་ནཱི།
8451 ར་ས་ཝཱ་ཧི་ནཱི།
8452 སཱི་མ་ཝི་སོ་ད་ནཱི་པཱ་ཋ།
8453 ཝེསྶནྟ་ར་གཱི་ཏི།
8454 མོགྒ་ལླཱ་ན་བུཏྟི་ཝི་ཝ་ར་ཎ་པཉྩ་ཀཱ།
8455 ཐཱུ་པ་ཝཾ་ས།
8456 དཱ་ཊྷཱ་ཝཾ་ས།
8457 དྷཱ་ཏུ་པཱ་ཋ་ཝི་ལཱ་སི་ནི་ཡཱ།
8458 དྷཱ་ཏུ་ཝཾ་ས།
8459 ཧཏྠ་ཝ་ན་གལླ་ཝི་ཧཱ་ར་ཝཾ་ས།
8460 ཇི་ན་ཙ་རི་ཏ་ཡ།
8461 ཇི་ན་ཝཾ་ས་དཱི་པཾ།
8462 ཏེ་ལ་ཀ་ཊཱ་ཧ་གཱ་ཐཱ།
8463 མི་ལི་ད་ཊཱི་ཀཱ།
8464 པ་ད་མཉྫ་རཱི།
8465 པ་ད་སཱ་ད་ནཾ།
8466 སདྡ་བིནྡུ་པ་ཀ་ར་ཎཾ།
8467 ཀཙྩཱ་ཡ་ན་དྷཱ་ཏུ་མཉྫུ་སཱ།
8468 སཱ་མནྟ་ཀཱུ་ཊ་ཝཎྞ་ནཱ།
2101 སཱི་ལཀྑནྡྷ་ཝག་ག་པཱ་ལི།
2102 མ་ཧཱ་ཝག་ག་པཱ་ལི། (དཱི་གྷ)
2103 པཱ་ཐི་ཀ་ཝག་ག་པཱ་ལི།
2201 སཱི་ལཀྑནྡྷ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
2202 མ་ཧཱ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ། (དཱི་གྷ)
2203 པཱ་ཐི་ཀ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
2301 སཱི་ལཀྑནྡྷ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
2302 མ་ཧཱ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ། (དཱི་གྷ)
2303 པཱ་ཐི་ཀ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
2304 སཱི་ལཀྑནྡྷ་ཝག་ག་ཨ་བྷི་ན་ཝ་ཊཱི་ཀཱ-༡
2305 སཱི་ལཀྑནྡྷ་ཝག་ག་ཨ་བྷི་ན་ཝ་ཊཱི་ཀཱ-༢
3101 མཱུ་ལ་པཎྞཱ་ས་པཱ་ལི།
3102 མཛྷི་མ་པཎྞཱ་ས་པཱ་ལི།
3103 ཨུ་པ་རི་པཎྞཱ་ས་པཱ་ལི།
3201 མཱུ་ལ་པཎྞཱ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
3202 མཱུ་ལ་པཎྞཱ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
3203 མཛྷི་མ་པཎྞཱ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
3204 ཨུ་པ་རི་པཎྞཱ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
3301 མཱུ་ལ་པཎྞཱ་ས་ཊཱི་ཀཱ།
3302 མཛྷི་མ་པཎྞཱ་ས་ཊཱི་ཀཱ།
3303 ཨུ་པ་རི་པཎྞཱ་ས་ཊཱི་ཀཱ།
4101 ས་གཱ་ཐཱ་ཝག་ག་པཱ་ལི།
4102 ནི་དཱ་ན་ཝག་ག་པཱ་ལི།
4103 ཁནྡྷ་ཝག་ག་པཱ་ལི།
4104 ས་ལཱ་ཡ་ཏ་ན་ཝག་ག་པཱ་ལི།
4105 མ་ཧཱ་ཝག་ག་པཱ་ལི། (སཾ་ཡུཏྟ)
4201 ས་གཱ་ཐཱ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
4202 ནི་དཱ་ན་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
4203 ཁནྡྷ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
4204 ས་ལཱ་ཡ་ཏ་ན་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
4205 མ་ཧཱ་ཝག་ག་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ། (སཾ་ཡུཏྟ)
4301 ས་གཱ་ཐཱ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
4302 ནི་དཱ་ན་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
4303 ཁནྡྷ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
4304 ས་ལཱ་ཡ་ཏ་ན་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ།
4305 མ་ཧཱ་ཝག་ག་ཊཱི་ཀཱ། (སཾ་ཡུཏྟ)
5101 ཨེ་ཀ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5102 དུ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5103 ཏི་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5104 ཙ་ཏུཀྐ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5105 པཉྩ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5106 ཆཀྐ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5107 སཏྟ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5108 ཨཊྛ་ཀཱ་དི་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5109 ན་ཝ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5110 ད་ས་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5111 ཨེ་ཀཱ་ད་ས་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
5201 ཨེ་ཀ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
5202 དུ་ཀ་ཏི་ཀ་ཙ་ཏུཀྐ་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
5203 པཉྩ་ཀ་ཆཀྐ་སཏྟ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
5204 ཨཊྛ་ཀཱ་དི་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
5301 ཨེ་ཀ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་ཊཱི་ཀཱ།
5302 དུ་ཀ་ཏི་ཀ་ཙ་ཏུཀྐ་ནི་པཱ་ཏ་ཊཱི་ཀཱ།
5303 པཉྩ་ཀ་ཆཀྐ་སཏྟ་ཀ་ནི་པཱ་ཏ་ཊཱི་ཀཱ།
5304 ཨཊྛ་ཀཱ་དི་ནི་པཱ་ཏ་ཊཱི་ཀཱ།
6101 ཁུད་ད་ཀ་པཱ་ཋ་པཱ་ལི།
6102 དྷམྨ་པ་ད་པཱ་ལི།
6103 ཨུ་དཱ་ན་པཱ་ལི།
6104 ཨི་ཏི་ཝུཏྟ་ཀ་པཱ་ལི།
6105 སུཏྟ་ནི་པཱ་ཏ་པཱ་ལི།
6106 ཝི་མཱ་ན་ཝཏྠུ་པཱ་ལི།
6107 པེ་ཏ་ཝཏྠུ་པཱ་ལི།
6108 ཐེ་ར་གཱ་ཐཱ་པཱ་ལི།
6109 ཐེ་རཱི་གཱ་ཐཱ་པཱ་ལི།
6110 ཨ་པ་དཱ་ན་པཱ་ལི-༡
6111 ཨ་པ་དཱ་ན་པཱ་ལི-༢
6112 བུདྡྷ་ཝཾ་ས་པཱ་ལི།
6113 ཙ་རི་ཡཱ་པི་ཊ་ཀ་པཱ་ལི།
6114 ཛཱ་ཏ་ཀ་པཱ་ལི-༡
6115 ཛཱ་ཏ་ཀ་པཱ་ལི-༢
6116 མ་ཧཱ་ནི་དྡེ་ས་པཱ་ལི།
6117 ཙཱུ་ལ་ནི་དྡེ་ས་པཱ་ལི།
6118 པ་ཊི་སམ་བྷི་དཱ་མགྒ་པཱ་ལི།
6119 ནེཏྟི་པྤ་ཀ་ར་ཎ་པཱ་ལི།
6120 མི་ལིནྡ་པཉྷ་པཱ་ལི།
6121 པེ་ཊ་ཀོ་པ་དེ་ས་པཱ་ལི།
6201 ཁུད་ད་ཀ་པཱ་ཋ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6202 དྷམྨ་པ་ད་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6203 དྷམྨ་པ་ད་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6204 ཨུ་དཱ་ན་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6205 ཨི་ཏི་ཝུཏྟ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6206 སུཏྟ་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6207 སུཏྟ་ནི་པཱ་ཏ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6208 ཝི་མཱ་ན་ཝཏྠུ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6209 པེ་ཏ་ཝཏྠུ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6210 ཐེ་ར་གཱ་ཐཱ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6211 ཐེ་ར་གཱ་ཐཱ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6212 ཐེ་རཱི་གཱ་ཐཱ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6213 ཨ་པ་དཱ་ན་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6214 ཨ་པ་དཱ་ན་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6215 བུདྡྷ་ཝཾ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6216 ཙ་རི་ཡཱ་པི་ཊ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6217 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6218 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6219 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༣
6220 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༤
6221 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༥
6222 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༦
6223 ཛཱ་ཏ་ཀ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༧
6224 མ་ཧཱ་ནི་དྡེ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6225 ཙཱུ་ལ་ནི་དྡེ་ས་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6226 པ་ཊི་སམ་བྷི་དཱ་མགྒ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༡
6227 པ་ཊི་སམ་བྷི་དཱ་མགྒ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ-༢
6228 ནེཏྟི་པྤ་ཀ་ར་ཎ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
6301 ནེཏྟི་པྤ་ཀ་ར་ཎ་ཊཱི་ཀཱ།
6302 ནེཏྟི་ཝི་བྷཱི་ནཱི།
7101 དྷམྨ་སངྒ་ཎཱི་པཱ་ལི།
7102 ཝི་བྷངྒ་པཱ་ལི།
7103 དྷཱ་ཏུ་ཀ་ཐཱ་པཱ་ལི།
7104 པུགྒ་ལ་པཉྙཏྟི་པཱ་ལི།
7105 ཀ་ཐཱ་ཝཏྠུ་པཱ་ལི།
7106 ཡ་མ་ཀ་པཱ་ལི-༡
7107 ཡ་མ་ཀ་པཱ་ལི-༢
7108 ཡ་མ་ཀ་པཱ་ལི-༣
7109 པཊྛཱ་ན་པཱ་ལི-༡
7110 པཊྛཱ་ན་པཱ་ལི-༢
7111 པཊྛཱ་ན་པཱ་ལི-༣
7112 པཊྛཱ་ན་པཱ་ལི-༤
7113 པཊྛཱ་ན་པཱ་ལི-༥
7201 དྷམྨ་སངྒ་ཎི་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
7202 སམྨོ་ཧ་ཝི་ནོ་ད་ནཱི་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
7203 པཉྩ་པ་ཀ་ར་ཎ་ཨཊྛ་ཀ་ཐཱ།
7301 དྷམྨ་སངྒ་ཎཱི་མཱུ་ལ་ཊཱི་ཀཱ།
7302 ཝི་བྷངྒ་མཱུ་ལ་ཊཱི་ཀཱ།
7303 པཉྩ་པ་ཀ་ར་ཎ་མཱུ་ལ་ཊཱི་ཀཱ།
7304 དྷམྨ་སངྒ་ཎཱི་ཨ་ནུ་ཊཱི་ཀཱ།
7305 པཉྩ་པ་ཀ་ར་ཎ་ཨ་ནུ་ཊཱི་ཀཱ།
7306 ཨ་བྷི་དྷམྨཱ་ཝ་ཏཱ་རོ་ནཱ་མ་རཱུ་པ་པ་རི་ཙྪེ་དོ།
7307 ཨ་བྷི་དྷམྨཏྠ་སངྒ་ཧོ།
7308 ཨ་བྷི་དྷམྨཱ་ཝ་ཏཱ་ར་པུ་རཱ་ཎ་ཊཱི་ཀཱ།
7309 ཨ་བྷི་དྷམྨ་མཱ་ཏི་ཀཱ་པཱ་ལི།

Tiếng Việt
Kinh điển PaliChú giảiPhụ chú giảiKhác
1101 Pārājika Pāḷi
1102 Pācittiya Pāḷi
1103 Mahāvagga Pāḷi (Tạng Luật)
1104 Cūḷavagga Pāḷi
1105 Parivāra Pāḷi
1201 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 1
1202 Chú Giải Pārājikakaṇḍa - 2
1203 Chú Giải Pācittiya
1204 Chú Giải Mahāvagga (Tạng Luật)
1205 Chú Giải Cūḷavagga
1206 Chú Giải Parivāra
1301 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 1
1302 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 2
1303 Phụ Chú Giải Sāratthadīpanī - 3
1401 Dvemātikāpāḷi
1402 Chú Giải Vinayasaṅgaha
1403 Phụ Chú Giải Vajirabuddhi
1404 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 1
1405 Phụ Chú Giải Vimativinodanī - 2
1406 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 1
1407 Phụ Chú Giải Vinayālaṅkāra - 2
1408 Phụ Chú Giải Kaṅkhāvitaraṇīpurāṇa
1409 Vinayavinicchaya-uttaravinicchaya
1410 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 1
1411 Phụ Chú Giải Vinayavinicchaya - 2
1412 Pācityādiyojanāpāḷi
1413 Khuddasikkhā-mūlasikkhā

8401 Thanh Tịnh Đạo - 1
8402 Thanh Tịnh Đạo - 2
8403 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 1
8404 Đại Phụ Chú Giải Thanh Tịnh Đạo - 2
8405 Lời Tựa Thanh Tịnh Đạo

8406 Trường Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8407 Trung Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8408 Tương Ưng Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8409 Tăng Chi Bộ Kinh (Vấn Đáp)
8410 Tạng Luật (Vấn Đáp)
8411 Tạng Vi Diệu Pháp (Vấn Đáp)
8412 Chú Giải (Vấn Đáp)
8413 Niruttidīpanī
8414 Paramatthadīpanī Saṅgahamahāṭīkāpāṭha
8415 Anudīpanīpāṭha
8416 Paṭṭhānuddesa dīpanīpāṭha
8417 Phụ Chú Giải Namakkāra
8418 Mahāpaṇāmapāṭha
8419 Lakkhaṇāto buddhathomanāgāthā
8420 Sutavandanā
8421 Kamalāñjali
8422 Jinālaṅkāra
8423 Pajjamadhu
8424 Buddhaguṇagāthāvalī
8425 Cūḷaganthavaṃsa
8426 Mahāvaṃsa
8427 Sāsanavaṃsa
8428 Kaccāyanabyākaraṇaṃ
8429 Moggallānabyākaraṇaṃ
8430 Saddanītippakaraṇaṃ (padamālā)
8431 Saddanītippakaraṇaṃ (dhātumālā)
8432 Padarūpasiddhi
8433 Mogallānapañcikā
8434 Payogasiddhipāṭha
8435 Vuttodayapāṭha
8436 Abhidhānappadīpikāpāṭha
8437 Phụ Chú Giải Abhidhānappadīpikā
8438 Subodhālaṅkārapāṭha
8439 Phụ Chú Giải Subodhālaṅkāra
8440 Bālāvatāra gaṇṭhipadatthavinicchayasāra
8441 Lokanīti
8442 Suttantanīti
8443 Sūrassatinīti
8444 Mahārahanīti
8445 Dhammanīti
8446 Kavidappaṇanīti
8447 Nītimañjarī
8448 Naradakkhadīpanī
8449 Caturārakkhadīpanī
8450 Cāṇakyanīti
8451 Rasavāhinī
8452 Sīmavisodhanīpāṭha
8453 Vessantaragīti
8454 Moggallāna vuttivivaraṇapañcikā
8455 Thūpavaṃsa
8456 Dāṭhāvaṃsa
8457 Dhātupāṭhavilāsiniyā
8458 Dhātuvaṃsa
8459 Hatthavanagallavihāravaṃsa
8460 Jinacaritaya
8461 Jinavaṃsadīpaṃ
8462 Telakaṭāhagāthā
8463 Phụ Chú Giải Milinda
8464 Padamañjarī
8465 Padasādhanaṃ
8466 Saddabindupakaraṇaṃ
8467 Kaccāyanadhātumañjusā
8468 Sāmantakūṭavaṇṇanā
2101 Sīlakkhandhavagga Pāḷi
2102 Mahāvagga Pāḷi (Trường Bộ)
2103 Pāthikavagga Pāḷi
2201 Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2202 Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2203 Chú Giải Pāthikavagga
2301 Phụ Chú Giải Sīlakkhandhavagga
2302 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Trường Bộ)
2303 Phụ Chú Giải Pāthikavagga
2304 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 1
2305 Phụ Chú Giải Mới Sīlakkhandhavagga - 2
3101 Mūlapaṇṇāsa Pāḷi
3102 Majjhimapaṇṇāsa Pāḷi
3103 Uparipaṇṇāsa Pāḷi
3201 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 1
3202 Chú Giải Mūlapaṇṇāsa - 2
3203 Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3204 Chú Giải Uparipaṇṇāsa
3301 Phụ Chú Giải Mūlapaṇṇāsa
3302 Phụ Chú Giải Majjhimapaṇṇāsa
3303 Phụ Chú Giải Uparipaṇṇāsa
4101 Sagāthāvagga Pāḷi
4102 Nidānavagga Pāḷi
4103 Khandhavagga Pāḷi
4104 Saḷāyatanavagga Pāḷi
4105 Mahāvagga Pāḷi (Tương Ưng Bộ)
4201 Chú Giải Sagāthāvagga
4202 Chú Giải Nidānavagga
4203 Chú Giải Khandhavagga
4204 Chú Giải Saḷāyatanavagga
4205 Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
4301 Phụ Chú Giải Sagāthāvagga
4302 Phụ Chú Giải Nidānavagga
4303 Phụ Chú Giải Khandhavagga
4304 Phụ Chú Giải Saḷāyatanavagga
4305 Phụ Chú Giải Mahāvagga (Tương Ưng Bộ)
5101 Ekakanipāta Pāḷi
5102 Dukanipāta Pāḷi
5103 Tikanipāta Pāḷi
5104 Catukkanipāta Pāḷi
5105 Pañcakanipāta Pāḷi
5106 Chakkanipāta Pāḷi
5107 Sattakanipāta Pāḷi
5108 Aṭṭhakādinipāta Pāḷi
5109 Navakanipāta Pāḷi
5110 Dasakanipāta Pāḷi
5111 Ekādasakanipāta Pāḷi
5201 Chú Giải Ekakanipāta
5202 Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5203 Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5204 Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
5301 Phụ Chú Giải Ekakanipāta
5302 Phụ Chú Giải Duka-tika-catukkanipāta
5303 Phụ Chú Giải Pañcaka-chakka-sattakanipāta
5304 Phụ Chú Giải Aṭṭhakādinipāta
6101 Khuddakapāṭha Pāḷi
6102 Dhammapada Pāḷi
6103 Udāna Pāḷi
6104 Itivuttaka Pāḷi
6105 Suttanipāta Pāḷi
6106 Vimānavatthu Pāḷi
6107 Petavatthu Pāḷi
6108 Theragāthā Pāḷi
6109 Therīgāthā Pāḷi
6110 Apadāna Pāḷi - 1
6111 Apadāna Pāḷi - 2
6112 Buddhavaṃsa Pāḷi
6113 Cariyāpiṭaka Pāḷi
6114 Jātaka Pāḷi - 1
6115 Jātaka Pāḷi - 2
6116 Mahāniddesa Pāḷi
6117 Cūḷaniddesa Pāḷi
6118 Paṭisambhidāmagga Pāḷi
6119 Nettippakaraṇa Pāḷi
6120 Milindapañha Pāḷi
6121 Peṭakopadesa Pāḷi
6201 Chú Giải Khuddakapāṭha
6202 Chú Giải Dhammapada - 1
6203 Chú Giải Dhammapada - 2
6204 Chú Giải Udāna
6205 Chú Giải Itivuttaka
6206 Chú Giải Suttanipāta - 1
6207 Chú Giải Suttanipāta - 2
6208 Chú Giải Vimānavatthu
6209 Chú Giải Petavatthu
6210 Chú Giải Theragāthā - 1
6211 Chú Giải Theragāthā - 2
6212 Chú Giải Therīgāthā
6213 Chú Giải Apadāna - 1
6214 Chú Giải Apadāna - 2
6215 Chú Giải Buddhavaṃsa
6216 Chú Giải Cariyāpiṭaka
6217 Chú Giải Jātaka - 1
6218 Chú Giải Jātaka - 2
6219 Chú Giải Jātaka - 3
6220 Chú Giải Jātaka - 4
6221 Chú Giải Jātaka - 5
6222 Chú Giải Jātaka - 6
6223 Chú Giải Jātaka - 7
6224 Chú Giải Mahāniddesa
6225 Chú Giải Cūḷaniddesa
6226 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 1
6227 Chú Giải Paṭisambhidāmagga - 2
6228 Chú Giải Nettippakaraṇa
6301 Phụ Chú Giải Nettippakaraṇa
6302 Nettivibhāvinī
7101 Dhammasaṅgaṇī Pāḷi
7102 Vibhaṅga Pāḷi
7103 Dhātukathā Pāḷi
7104 Puggalapaññatti Pāḷi
7105 Kathāvatthu Pāḷi
7106 Yamaka Pāḷi - 1
7107 Yamaka Pāḷi - 2
7108 Yamaka Pāḷi - 3
7109 Paṭṭhāna Pāḷi - 1
7110 Paṭṭhāna Pāḷi - 2
7111 Paṭṭhāna Pāḷi - 3
7112 Paṭṭhāna Pāḷi - 4
7113 Paṭṭhāna Pāḷi - 5
7201 Chú Giải Dhammasaṅgaṇi
7202 Chú Giải Sammohavinodanī
7203 Chú Giải Pañcapakaraṇa
7301 Phụ Chú Giải Gốc Dhammasaṅgaṇī
7302 Phụ Chú Giải Gốc Vibhaṅga
7303 Phụ Chú Giải Gốc Pañcapakaraṇa
7304 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Dhammasaṅgaṇī
7305 Phụ Chú Giải Tiếp Theo Pañcapakaraṇa
7306 Abhidhammāvatāro-nāmarūpaparicchedo
7307 Abhidhammatthasaṅgaho
7308 Phụ Chú Giải Cổ Điển Abhidhammāvatāra
7309 Abhidhammamātikāpāḷi